Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici Ústav posklizňové technologie zahradnických produktů
KVALITA DROBNÉHO OVOCE V PRŮBĚHU SKLADOVÁNÍ Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce
Vypracovala
Dr. Ing. Anna Němcová
Monika Němcová
Lednice 2015
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem práci: Kvalita drobného ovoce v průběhu skladování vypracovala
samostatně a veškeré pouţité prameny a informace uvádím v seznamu
pouţité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědom, ţe se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a ţe Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a uţití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, ţe před sepsáním licenční smlouvy o vyuţití díla jinou osobou (subjektem) si vyţádám písemné stanovisko univerzity, ţe předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to aţ do jejich skutečné výše. V Lednici dne:
.………………………………….. podpis
Poděkování Chtěla bych poděkovat vedoucí bakalářské práce Dr. Ing. Anně Němcové za její odborné rady, vstřícné jednání, ochotu odpovídat na dotazy a připomínky, které mi napomohly k vypracování závěrečné práce. Také děkuji své rodině za pomoc při studiu.
OBSAH 1 ÚVOD .........................................................................................................................................9 2 CÍL PRÁCE .............................................................................................................................10 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED ........................................................................................................11 3.1 DROBNÉ OVOCE ...............................................................................................................11 3.2 HLAVNÍ DRUHY DROBNÉHO OVOCE ................................................................................11 3.2.1 Rybíz – Ribes L. .....................................................................................................11 3.2.2 Angrešt – Grossularia uva-crispa L. ......................................................................12 3.2.3 Maliník – Rubus idaeus L. ......................................................................................13 3.2.4 Ostruţiník – Rubus fruticosus L. ............................................................................15 3.2.5 Jahodník – Fragaria vesca L. .................................................................................15 3.2.6 Josta – Ribes dinigrolaria.......................................................................................17 3.3 TECHNOLOGICKÉ PARAMETRY DROBNÉHO OVOCE ......................................................17 3.4 LÁTKOVÉ SLOŢENÍ DROBNÉHO OVOCE ..........................................................................18 3.4.1 Voda .......................................................................................................................19 3.4.2 Bílkoviny ................................................................................................................19 3.4.3 Sacharidy ................................................................................................................19 3.4.4 Lipidy .....................................................................................................................20 3.4.5 Celulóza (vláknina) ................................................................................................20 3.4.6 Bezdusíkatá barviva................................................................................................21 3.4.7 Kyseliny..................................................................................................................21 3.4.8 Třísloviny ...............................................................................................................22 3.4.9 Pektinové látky .......................................................................................................22 3.4.10 Vitaminy ...............................................................................................................22 3.4.11 Minerální látky .....................................................................................................23 3.4.12 Enzymy .................................................................................................................25 3.4.13 Aromové látky (pachové látky) ............................................................................25 3.5 SKLIZEŇ DROBNÉHO OVOCE ...........................................................................................25 3.5.1 Sklizeň rybízu .........................................................................................................26 3.5.2 Sklizeň angreštu .....................................................................................................27 3.5.3 Sklizeň maliníku .....................................................................................................27 3.5.4 Sklizeň ostruţiníku .................................................................................................28 3.5.5 Sklizeň jahodníku ...................................................................................................29 3.5.6 Sklizeň josty ...........................................................................................................29 3.6 CHOROBY DROBNÉHO OVOCE .........................................................................................29 3.6.1 Americké padlí angreštové .....................................................................................30 3.6.2 Antraknóza rybízu ..................................................................................................30 3.6.3 Rez vejmutovková ..................................................................................................31 3.6.4 Odumírání rybízů a angreštů ..................................................................................31 3.6.5 Ţilková mozaika angreštu ......................................................................................31 3.6.6 Plíseň šedá ..............................................................................................................31 3.6.7 Braničnatka ostruţiníková ......................................................................................32 3.6.8 Padlí jahodníkové ...................................................................................................32 3.7 ŠKŮDCI DROBNÉHO OVOCE .............................................................................................33
6
3.7.1 Mšice srstková ........................................................................................................33 3.7.2 Vlnovník rybízový..................................................................................................33 3.7.3 Bejlomorka ostruţiníková ......................................................................................33 3.7.4 Roztočík jahodníkový ............................................................................................34 3.8 SKLADOVÁNÍ DROBNÉHO OVOCE....................................................................................34 3.8.1 Faktory působící při skladování ovoce ...................................................................34 3.8.2 Chlazení venkovním vzduchem .............................................................................37 3.8.3 Skladování v chladírnách .......................................................................................38 3.8.4 Skladování v řízené atmosféře ...............................................................................38 3.8.5 Ultra low oxygen ....................................................................................................39 3.8.6 Dynamicky řízená atmosféra ..................................................................................39 3.8.7 Skladování rybízu ...................................................................................................39 3.8.8 Skladování angreštu ...............................................................................................40 3.8.9 Skladování malin ....................................................................................................40 3.8.10 Skladování ostruţin ..............................................................................................41 3.8.11 Skladování jahod ..................................................................................................41 4 MATERIÁL A METODY ......................................................................................................42 4.1 MATERIÁL ........................................................................................................................42 4.1.1 Odrůda Detvan .......................................................................................................42 4.1.2 Odrůda Trent ..........................................................................................................43 4.2 METODIKA .......................................................................................................................43 4.2.1 Ošetření plodů rybízu ozonem ...............................................................................44 4.2.2 Zdravotní stav a úbytek hmotnosti plodů rybízu ....................................................44 4.2.3 Stanovení rozpustné sušiny refraktometricky ........................................................45 4.2.4 Stanovení obsahu veškerých kyselin ......................................................................45 4.2.5 Statistické vyhodnocení..........................................................................................46 5 VÝSLEDKY ............................................................................................................................47 5.1 Zdravotní stav a úbytek hmotnosti plodů rybízu ..............................................................47 5.2 Stanovení rozpustné sušiny refraktometricky ...................................................................50 5.3 Stanovení obsahu veškerých kyselin.................................................................................51 6 DISKUSE .................................................................................................................................54 7 ZÁVĚR.....................................................................................................................................56 8 SOUHRN A RESUME, KLÍČOVÁ SLOVA ........................................................................58 9 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ...................................................................................59 10 PŘÍLOHY ..............................................................................................................................63
7
SEZNAM TABULEK, GRAFŮ, OBRÁZKŮ Seznam tabulek Tab. 1: Souhrnný přehled sloţení čerstvého ovoce (KYZLINK, 1988) Tab. 2: Zastoupení glukosy, fruktosy a sacharosy v drobném ovoci (KYZLINK, 1988, BLAŢEK a kol., 1998) Tab. 3: Zastoupení nejdůleţitějších kyselin v některých druzích drobného ovoce (HORČIN, 2008) Tab. 4: Přehled o obsahu pektinových látek v drobném ovoci (HORČIN, 2008) Tab. 5: Obsah vitaminů v drobném ovoci (KOPEC, 1998) Tab. 6: Obsah minerálních látek v drobném ovoci (KOPEC, 1998) Tab. 7: Optimální podmínky skladování drobného ovoce (HORČIN, 2008) Tab. 8: Změna zdravotního stavu neošetřených a ošetřených plodů u odrůd Detvan a Trent během skladování Tab. 9: Hodnocení zdravotního stavu plodů rybízu Tab. 10: Úbytek hmotnosti na plodech odrůd Detvan a Trent Tab. 11: Stanovení obsahu rozpustné sušiny refraktometricky u odrůd Detvan a Trent Tab. 12: Stanovení obsahu veškerých kyselin u odrůd Detvan a Trent Seznam grafů Graf 1: Hodnocení zdravotního stavu plodů rybízu Graf 2: Úbytek hmotnosti u plodů odrůd Trent a Detvan Graf 3: Obsah rozpustné sušiny plodů odrůd Trent a Detvan Graf 4: Obsah veškerých kyselin plodů odrůd Trent a Detvan Seznam obrázků Obr. 1: Detvan (GOGOLKOVÁ, 2015) Obr. 2: Trent (GOGOLKOVÁ, 2015) Obr. 3: pH metr a elektromagnetická míchačka 8
1 ÚVOD Ovoce má ve výţivě člověka nenahraditelnou úlohu. Drobné ovoce je významné z hlediska spotřeby v čerstvém stavu, ale i jako konzervárenská surovina. Důleţitost ovoce spočívá v tom, ţe obsahuje celou řadu důleţitých látek, minerálií a vitamínů potřebných pro ţivotní pochody v organismu. Zejména drobné ovoce se vyznačuje vysokým obsahem vitaminu C a bohatým obsahem minerálních látek, zvláště draslíku. Drobné ovoce i mimo tyto látky obsahuje vodu, která tvoří podstatnou část ovoce a je z hlediska výţivy člověka velmi hodnotná. Dále ovoce obsahuje vlákninu, která ovlivňuje konzistenční vlastnosti ovoce a v neposlední řadě sacharidy, které jsou nejvýznamnější energetickou sloţkou ovoce. Naproti tomu kyselost, je způsobena organickými kyselinami a právě v drobném ovoci převládá kyselina citrónová. Dodává ovoci typickou chuť a chrání je před mikroorganismy. Pro udrţení vysoké kvality ovoce je důleţité jej sklízet ve správné sklizňové zralosti. Sklizeň je jedním z nejobtíţnějších procesů v technologii pěstování. Předčasná sklizeň způsobuje ztráty jak na kvalitě, tak i na kvantitě a naopak pozdní sklizeň vyvolává větší poškození plodů škůdci a chorobami a také se zvyšují ztráty opadáváním plodů. Plody je důleţité udrţet co nejdéle čerstvé a zdravé, a proto se po sklizni musí ovoce ihned zchladit. Pro uchování ovoce jsou nejvhodnější chladírny, protoţe se v nich můţe s velkou přesností regulovat teplota vzduchu. Skladování ovoce se opírá o řízení teploty, vzdušné vlhkosti a sloţení atmosféry. Vyuţívají se různé skladovací technologie, mezi které patří například řízená atmosféra, kde je výhodou regulace teploty, sloţení atmosféry a obsah kyslíku. Dále dynamicky řízená atmosféra, kde dochází k pozvolnému sniţování kyslíku a ultra low oxygen se zakládá na vytvoření velmi nízké koncentrace kyslíku. Je důleţité si vybrat vhodnou skladovací technologii pro daný druh ovoce, aby skladování neohrozilo kvalitu plodů. Cílem skladování je tedy zpomalit nebo potlačit neţádoucí změny a prodlouţit ţivotnost plodů po sklizni s minimálními ztrátami a se zachováním vysoké trţní a nutriční hodnoty.
9
2 CÍL PRÁCE Cílem bakalářské práce bylo na základě prostudované literatury popsat jednotlivé druhy drobného ovoce, jejich látkové sloţení, technologické parametry, shromáţdit údaje o moţnostech uskladnění jednotlivých druhů. V experimentální části bylo cílem zaloţit pokus s minimálně dvěma odrůdami rybízu, uskladnit je v chladírenské komoře a vyhodnotit změny a kvalitu plodů rybízu v průběhu skladování.
10
3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Drobné ovoce Drobné ovoce botanicky představuje rozličné typy plodů (souplodí, peckovičky, dvounaţky) malých rozměrů. Mezi hlavní druhy drobného ovoce patří rybíz, angrešt, jahody, ostruţiny, maliny a josta (HORÁK, 2010). Mezi méně známé druhy drobného ovoce patří aronie, bez černý, brusnice borůvka, brusnice brusinka, rakytník řešetlákový, dřín obecný, plodová růţe a zimolez. Drobné ovoce patří mezi nejrozšířenější skupinu našich ovocných rostlin. Je významné pro spotřebu v čerstvém stavu, ale i jako konzervárenská surovina z hlediska produkce nutričně vysoce hodnotných plodů. Některé druhy drobného ovoce se zařazují mezi uţitkové aţ uţitkovo-okrasné rostliny, díky svojí adaptabilitě na prostředí a významu při tvorbě krajiny. Jednotlivé druhy drobného ovoce jsou během vegetace i během zimních měsíců poměrně odolné proti nepřízni počasí. Velký vliv má samosprašnost, postupnost kvetení a odolnost proti závaţným chorobám (HRIČOVSKÝ a kol., 2002).
3.2 Hlavní druhy drobného ovoce 3.2.1 Rybíz – Ribes L. Rybíz patří do řádu lomikamenotvaré (Saxifragales), čeledi srstkovité (Grossulariaceae) (RICHTER, 2004). Pěstují se odrůdy černého, červeného a bílého rybízu. Rybíz je nutričně vysoce hodnotné ovoce určené zejména ke spotřebě v čerstvém stavu a je také významnou konzervárenskou surovinou. Patří mezi důleţité zdroje vitamínů a esenciálních minerálií. Plody mají nízký obsah glycidů, tuků, dusíkatých látek a díky tomu nemají vysokou kalorickou hodnotu. Černý rybíz je nejbohatší na minerální látky a má vysoký obsah organických kyselin (1 % – 4 %), které mají antibakteriální účinek (HRIČOVSKÝ a kol., 2002). Černý rybíz je bohatým zdrojem nejen vitamínu C, ale i vitamínu P. Řadí se mezi rostlinné antioxidanty i léčivé rostliny. Bobule červeného a bílého rybízu jsou zdrojem vlákniny a vitaminu C, celé skupiny vitaminu B, z minerálních látek Fe, Ca, Mg, Zn (NESRSTA a kol., 2013). Klimatické a pěstitelské nároky rybízu Pro pěstování červených a bílých rybízů jsou vyhovující roční teploty +6 °C aţ +8 °C a pro černé rybízy +7 °C aţ +9 °C (DUŠKOVÁ, KOPŘIVA, 2002). Rozhodující 11
jsou také mikroklimatické poměry především v období zvýšené citlivosti vůči poklesům teplot. Nejcitlivější na poškození generativních orgánů mrazem je rybíz, který není vhodný vysazovat do míst pravidelně ohroţovaných pozdními jarními mrazy. Z hlediska nároků na sluneční světlo patří černé rybízy k více aţ středně náročným a červené rybízy ke středně aţ méně náročným druhům. Během intenzivního růstu letorostů, květu, nasazování a dozrávání plodů má rybíz nejvyšší nároky na vláhu. Vyhovující roční průměr sráţek je okolo 500 mm aţ 750 mm. Hladina podzemní vody má být nejvýše v hloubce 0,7 m – 0,9 m. Rybízy jsou nároční na půdní podmínky a hlavně na obsah humusu. V půdě má být 2 % – 2,5 % humusu. Půdy jim vyhovují hlinité, hlinitopísčité a písčitohlinité. Dobře rostou při pH 5,5 – 7,5. Odrůdám červených a bílých rybízů vyhovují polohy od 200 do 600 m n. m., černým rybízům polohy do 350 m n. m. (HRIČOVSKÝ a kol., 2002). Červený a bílý rybíz se pěstuje výhradně jako keř ve vzdálenosti 1,0 m – 1,5 m od sebe, po dobu 6 – 8 let. Řez se provádí na jaře, před rašením (NESRSTA a kol., 2013). Černý rybíz se pěstuje jako keř ve vzdálenosti 1,5 m – 2 m od sebe, po dobu 8 – 10 let. Řez se provádí po sklizni s dostatečným přihnojením základních ţivin. Během vegetace je důleţitý přísun organických látek do půdy a hnojiv, především dusíku, na podzim fosforu a draslíku (NESRSTA a kol., 2013).
3.2.2 Angrešt – Grossularia uva-crispa L. Angrešt patří do řádu lomikamenotvaré (Saxifragales), čeledi srstkovité (Grossulariaceae) (RICHTER, 2004). Angrešt patří mezi oblíbené drobné ovoce v čerstvém stavu, ale i jako ovoce kompotované. Angrešty jsou hodnotným ovocem po stránce nutriční. Mají vysoký obsah pektinových látek, vitaminu C, ale i vitaminů A, B1, B2, dále mají vysoký obsah vápníku, fosforu a ţeleza (HRIČOVSKÝ a kol., 2002). Angrešt je rostlina ve tvaru polokeře. Listy jsou 3 – 5 ti laločnaté, květy jsou umístěné po 1 – 3 ve svazečku na stopce. Plodem angreštu jsou bobule. Barevnost je charakteristikou odlišnosti odrůdy. Bývá zelená, bělozelená, ţlutozelená, ţlutá, nachová aţ červenohnědá. Tvar plodu bývá kulatý, oválný, vejčitý i opakvejčitý nebo hruškovitý (NESRSTA a kol., 2013). Podle doby zralosti rozdělujeme angrešt na odrůdy: rané (Industrie, Invicta, Remarka) 12
středně rané (Bílý nádherný, Britania, Dekor) pozdní (Astor, Mistral, Rolonda) (RICHTER, 2004). Klimatické a pěstitelské nároky angreštu Angrešty jsou náročnější na půdu oproti rybízu. Nejvhodnější jsou pro ně půdy hlinité nebo hlinitopísčité, raději s neutrální půdní reakcí, dobře zásobené ţivinami a přiměřeně vlhké (HRIČOVSKÝ a kol., 2002). Optimální oblast pro pěstování angreštu je do 400 m n. m. (RICHTER, 2004). Vyţadují stanoviště s průměrnou roční teplotou +7 °C aţ +9 °C a sráţkami kolem 650 mm, nesnášejí sucho. Nejvíce vláhy potřebují v období intenzivnějšího růstu, narůstání a dozrávání plodů (DUŠKOVÁ, KOPŘIVA, 2002). Hladina podzemní vody by měla být mezi 70 cm – 90 cm. Stanoviště by mělo být otevřené s mírným průvanem. Během květu odolávají nízkým teplotám. Pro pěstování angreštu nejsou vhodné uzavřené polohy a polohy s častými mlhami, protoţe v období pozdních jarních mrazíků jsou ohroţené větším nebezpečím namrznutí květů a plodů. Nedostatek doplňkové závlahy způsobuje růstové a vývojové poruchy. Listy předčasně opadávají a plody zůstávají malé (HRIČOVSKÝ a kol., 2002). Pěstují se ve formě keře na krátkém kmínku s rozevřeným středem ve vzdálenosti 1,5 m v řádku. V 1. roce se nechají vysazené sazenice dostatečně zakořenit, nadzemní části – výhony, se naříznou na 2 – 3 očka. Ve 2. roce se upraví rozvětvené a narostlé výhony, provzdušní se koruna odstraněním několika bočních a krátkých výhonků (NESRSTA a kol., 2013).
3.2.3 Maliník – Rubus idaeus L. Maliník náleţí do řádu růţokvěté (Rosales), čeledi růţovité (Rosaceae) (RICHTER, 2004). Maliny jsou jedním z nejoblíbenějších druhů drobného ovoce. Plyne to z moţnosti mnohostranného vyuţití plodů maliníku a vynikající kvality a atraktivnosti výrobků z malin – kompotů, ovocných dření, šťáv a sirupů. Lze je také pouţít jako kusové ovoce do jogurtů a kysaných mléčných výrobků. Maliny jsou nutričně vysoce hodnotné ovoce. Největší význam představuje obsah vitaminu C, vitaminů skupiny B, provitaminu A, vitaminů E a PP, minerálních látek (vápník, jód) a také vlákniny (HRIČOVSKÝ a kol., 2002). Maliny pěstované v teplejších a suchých podmínkách jsou sladší a mají méně kyselin oproti malinám pěstovaných v chladnějším a vlhčím prostředí (GOUGH, 2008). Plody mají močopudné a ţlučopudné účinky, proto 13
příznivě působí při revmatismu a některých jaterních a ledvinových chorobách. Léčivé jsou i listy, které se sbírají v době květu (DUŠKOVÁ, KOPŘIVA, 2003). Plodem je souplodí peckoviček, které se nazývají „malina“. Její zbarvená šťáva obsahuje antioxidanty, čím je barva plodů tmavší, tím větší je mnoţství těchto látek (NESRSTA a kol., 2013). Malina je podle odrůdy různě velká, tvaru kuţelovitého, kulovitého nebo válcového. Souplodí má u jednotlivých odrůd při dozrávání různou soudrţnost, která se při dozrávání rychle sniţuje (DUŠKOVÁ, KOPŘIVA, 2003). Podle barvy plodů, soudrţnosti souplodí a oddělitelnosti souplodí od lůţka, rozdělujeme maliníky do tří skupin: Pravé maliny – plody mají většinou červené, někdy ţluté a lehce se oddělující od duţnatého lůţka. Mají typickou malinovou vůni, mohou být jednou či dvakrát plodící (remontantní). Ostruţiny – plody jsou lesklé, černé a sbírají se spolu s duţnatým lůţkem. Malinoostruţiny – plody mají různou barvu od ţluté, růţové, fialové, purpurové aţ po černou. Sbírají se spolu s květním lůţkem, ale chybí jim typická malinová vůně. Přechodné typy – celá řada druhů a odrůd, které mají některé znaky malin i ostruţin. Mezi malinoostruţiny a přechodné typy můţeme zařadit například Tayberry. Tento název představuje všeobecné označení hybridů pocházejících z mezidruhového kříţení maliníku a ostruţiníku (HRIČOVSKÝ a kol., 2002). Klimatické a pěstitelské nároky maliníku Maliníky nemají zvláštní nároky na pěstování. Jsou pro ně vhodné všechny oblasti s průměrnou teplotou nad +6 °C, s průměrnými ročními sráţkami okolo 700 mm a nadmořskou výškou do 500 m. Vyţadují kyprou, humózní a dobře zásobenou půdu. Důleţitý je také dostatek slunečního světla a půdní vláhy (HRIČOVSKÝ a kol., 2002). Nejvhodnější jsou půdy hlinité a písčitohlinité. Potřebují plné přímé osvětlení především vrcholových částí výhonů, spodní část výhonů spíše vyţaduje zastínění (RICHTER, 2004). Při nedostatku světla výhony dorůstají do velké výšky, ale jsou slabé a dřevo není dostatečně vyzrálé, coţ můţe zapříčinit silné namrznutí v zimním období (HRIČOVSKÝ a kol., 2002). 14
3.2.4 Ostruţiník – Rubus fruticosus L. Ostruţiník patří z botanického hlediska do řádu růţokvětých (Rosales) a čeledi růţovité (Rosaceae). Ostruţiny jsou atraktivním drobným ovocem, které nabízí různé moţnosti vyuţití – spotřebu v čerstvém stavu nebo zpracování na výrobky či uchování zmrazením. Ostruţiny se vyznačují velkou atraktivitou plodů, chutí a typickým aroma. Obsahují zejména vitamin C, A, minerální látky a ovocné cukry prospěšné lidskému zdraví (DUŠKOVÁ, KOPŘIVA, 2003). Ostruţiny obsahují také kyselinu citrónovou a jablečnou, pektin a antokyanové barvivo (DOLEJŠÍ, KOTT, ŠENK, 1991). Čerstvé plody obsahují 85 % vody a 10 % sacharidů (GOUGH, 2008). Ostruţiníky se zařazují do dvou typů: vzpřímené a poléhavé. Vzpřímené typy jsou většinou trnité. Ostruţiníky rostou jako rozloţité aţ poléhavé keře s víceletou kořenovou soustavou. Výhony dosahují délky 2 m aţ 6 m. Nekvetoucí výhony jsou zpočátku vzpřímené, potom obloukovitě poléhavé a později se rozvětvují. Plody dozrávají v srpnu aţ září. Tvoří souplodí lesklých černých, případně fialovočerných peckoviček a oddělují se spolu s květním lůţkem (HRIČOVSKÝ a kol., 2002). Klimatické a pěstitelské nároky ostruţin Ostruţiníky nemají zvláštní nároky na půdu a prostředí, ale na vhodnou polohu jsou náročnější, protoţe potřebují teplejší místa chráněná proti mrazům, případně chladným větrům. V drsnějších polohách často vymrzají. Vyhovují jim nezastíněná slunečná stanoviště. Svědčí jim půdy hlinité, dobře zásobené humusem a bohaté na ţiviny. Na půdní vláhu jsou méně náročné neţ maliníky a je moţné je pěstovat i v sušších kamenitých půdách (HRIČOVSKÝ a kol., 2002).
3.2.5 Jahodník – Fragaria vesca L. Jahodník patří do řádu růţokvětých (Rosales), čeledi růţovitých (Rosaceae) (RICHTER, 2004). Jahody se pěstují ve všech státech mírného pásma a jsou rozšířeny i v subtropických a tropických oblastech. Důvodem je vynikající chuť a aroma plodů, dále také moţnost jejich rozmanitého zpracování a vysoký obsah nutričních látek, zejména vitaminů a minerálních látek (HRIČOVSKÝ a kol., 2002). Plody mají vysoký obsah vitaminu C a v menší míře je zastoupen provitamin A, vitamin B1 a další. Plody obsahují fosfor, vápník draslík a ţelezo, bílkoviny, organické kyseliny a vlákninu. Plody 15
jahodníku se vyuţívají pro konzum v čerstvém stavu a jako konzervárenská surovina, především na kompoty, dţemy, protlaky, sirupy a šťávy (JANICK, PAULL, 2008). Z pomologického hlediska se odrůdy jahodníku rozdělují na: -
Velkoplodé (ananasové) – zahradní jahody, které mohou v témţe roce plodit jednou nebo dvakrát (remontantní).
-
Drobnoplodé – mohou být remontantní nebo stále plodící tedy „měsíční“ (HRIČOVSKÝ a kol., 2002). Odrůdy remontantního jahodníku jsou schopny zakládat květní pupeny při různé
délce dne a za různých teplot. Tato skupina odrůd vytváří květní pupeny i odnoţe v podmínkách dlouhého i krátkého dne. Tyto odrůdy vytvářejí květní pupeny i odnoţe celoročně od časného jara aţ do podzimu, kdy nízké teploty ukončí další růst a vývoj rostliny. Odrůdy tzv. měsíčního jahodníku opakovaně kvetou jiţ od června a plodí aţ do zámrazu, ale nevytvářejí odnoţe. Nejčastěji se mnoţí semeny (méně často dělením trsů). Rostliny mají přízemní růţici listů a bohatá květenství. Plody měsíčního jahodníku jsou malé, barvy červené nebo bílé (RICHTER, 2002). Jahodník je trvalá bylina niţšího vzrůstu s rozvětveným podzemkem, ze kterého vyrůstá přízemní růţice listů (HRIČOVSKÝ a kol., 2002). Plod jahodníku je zduţnatělé květní lůţko pokryté naţkami. Malé suché naţky s vlastními semeny jsou nořeny do duţniny buď úplně, nebo z části, popřípadě leţí na povrchu. Na hloubce umístění naţek na plodu závisí stlačitelnost plodů (SMATANA, HRIČOVSKÝ, 1990). Klimatické a pěstitelské nároky jahodníku Jahodníkům vyhovují téměř všechny polohy, protoţe jsou poměrně přizpůsobivé k podmínkám prostředí. Nejvhodnější jsou otevřená slunečná místa, kde nemrzne. Vyhovují jim hlinitopísčité a písčitohlinité půdy s vysokým obsahem humusu (HRIČOVSKÝ a kol., 2002). Půdní reakci vyţadují mírně kyselou 5,5 – 6,5 pH. Méně vhodné jsou pro ně těţké jílovité půdy a trvale zamokřené pozemky. V sušších písčitých půdách je vhodné zajistit dostatek vláhy. Kořenová soustava jahodníku se nachází v hloubce okolo 20 cm pod povrchem půdy a rostliny při nedostatku vláhy často trpí přísuškem (HRIČOVSKÝ a kol., 2002, RICHTER, 2004). Vhodné polohy pro pěstování
jahodníku
jsou
kolem
700 m n. m., s optimálními 16
sráţkami
okolo
600 mm – 700 mm ročně (HARANT, 1992). Jahody jsou kulturou velmi odolnou proti vymrzání. Ani pozdní jarní mrazíky jahodám neuškodí (DUŠKOVÁ, KOPŘIVA, 2002).
3.2.6 Josta – Ribes dinigrolaria Josta patří do řádu lomikamenotvaré (Saxifragales), do čeledi srstkovitých (Grossulariaceae). Josta vznikla kříţením, tzn. opylováním černého rybízu pylem angreštu. Skupina těchto kříţenců byla pojmenována Ribes dinigrolaria. Běţný název byl vytvořen spojením německých pojmenování rybízu a angreštu – Johannisbeere a Stachelbeere. Josta vytváří keře podobných rozměrů jako červené rybízy. Postupně dozrávající plody, větší neţ bobule černých rybízů, bývají seskupeny po 2 aţ 3, ale i po 5 aţ 7 na jednom hroznu (HRIČOVSKÝ a kol., 2002). Keř je hustý, polorozloţitý, vysoký aţ 1,5 m. Listy jsou dlanitě laločnaté, sytě zelené, lesklé (RICHTER, 2002). Třapina je středně tlustá, krátká, s fialově červeným nádechem. Slupka je tmavě fialová aţ černá, středně tlustá. Duţnina je tuhá a šťavnatá. Má sladkokyselou a aromatickou chuť. Plody jsou vhodné pro přímý konzum, výrobu marmelád, šťáv, dţemu i na mraţení (RICHTER, 2004). Josta se vyznačuje vysokým obsahem vitaminu C (DUŠKOVÁ, KOPŘIVA, 2002). Klimatické a pěstitelské nároky josty Nároky na půdu, klima i stanoviště jsou obdobné jako u černých rybízů a angreštů (HRIČOVSKÝ a kol., 2002). Rostlina josty je odolná a nenáročná. Můţe se pěstovat v jakékoli půdě i poloze. Vhodné jsou plně osluněné stanoviště (DUŠKOVÁ, KOPŘIVA, 2002). Nejlépe roste na hlubokých, humózních, ţivinami a vláhou dobře zásobených půdách v niţších středních polohách (RICHTER, 2002).
3.3 Technologické parametry drobného ovoce Technologickými parametry se rozumí vlastnosti ovoce, které musí splňovat, aby ovoce bylo vhodné pro přímý konzum, skladování nebo zpracování. Ovoce musí být zdravé, nesmí být napadené škůdci a musí odpovídat sklizňové zralosti, která se liší podle druhu ovoce a účelu jeho pouţití (KOPEC, 2008). Technologická zralost představuje stav plodiny (látkové sloţení, textura, barva) vyhovující poţadavkům daného zpracování. 17
Drobné ovoce na zpracování musí splňovat základní technologické poţadavky. Ovoce nesmí obsahovat neţádoucí mikroorganismy, toxické a cizorodé látky. Konzistence ovoce musí být pevná, barva a vůně musí být charakteristické pro druh a odrůdu. Drobné ovoce na zpracování musí být čisté a zbavené veškerých nečistot (KADLEC, 2002).
3.4 Látkové sloţení drobného ovoce Látkové sloţení ovoce má význam nejen pro jeho nutriční hodnotu, ale také se uplatňuje i v posklizňových ţivotních procesech, které ovlivňují jeho uchovatelnost (IVIČIČ a kol., 1987). Ovoce se hodnotí pro nízký obsah energie, vysoký obsah vitaminů, minerálních látek a přiměřený obsah potravinové vlákniny (KOPEC, 1998). Rybíz bílý se podle jeho látkového sloţení spojuje s rybízem červeným. Tab. 1: Souhrnný přehled sloţení čerstvého ovoce (KYZLINK, 1988) Látkové
Angrešt Rybíz
sloţení
Rybíz
černý
červený
Maliny
Ostruţiny Jahody Jahody lesní
zahradní
Sušina (%)
13,53
20,78
16,27
15,65
15,97
16,01
11,36
Voda (%)
86,47
79,22
83,73
84,35
84,03
83,99
88,64
Extrakt (%)
10,06
14,36
9,95
8,23
8,27
10,12
7,20
3,47
6,42
6,32
7,42
7,70
5,89
4,16
6,06
7,56
5,33
5,18
5,95
6,13
6,33
2,82
4,50
4,07
5,23
4,84
4,40
2,60
0,85
1,30
1,12
1,24
1,16
1,02
1,08
1,82
3,30
2,16
1,45
1,06
1,47
1,32
3,1
3,2
3,1
3,3
3,3
3,2
3,6
Nerozpustné látky (%) Cukry (%) Hrubá vláknina (%) Hrubý protein (%) Kyseliny (%) pH
18
Minerální látky (%) Třísloviny (%)
0,47
0,75
0,66
0,50
0,51
0,76
0,65
0,09
0,39
0,13
0,25
0,29
0,41
0,20
3.4.1 Voda Voda tvoří podstatnou část ovocných plodin, a to 70 % – 95 %. Voda je z hlediska výţivy člověka hodnotná a je v ní rozpuštěna řada ţivin (KOPEC, 1998, IVIČIČ a kol., 1987). V této vodě biologického původu jsou rozpuštěny organické i anorganické nutrienty v koncentraci pro člověka fyziologicky optimální (KOPEC, BALÍK, 2008). Voda v ţivých organismech je nezbytná, protoţe umoţňuje biochemické reakce v buňkách a pletivech. Zráním ovoce vody ubývá, plody se scvrkávají, měknou a jsou rychleji napadány mikroorganismy (BALAŠTÍK, 2001).
3.4.2 Bílkoviny Bílkoviny se uvádějí jako celkový obsah dusíkatých látek, případně jako tzv. hrubý protein. Rostlinné bílkoviny obsahují 62 % – 90 % čistého proteinu (KOPEC, 1998). Rostlinné bílkoviny se v lidském těle vyuţívají jen částečně. Jejich vyuţitelnost se však zvyšuje kombinací s bílkovinami ţivočišnými (KOPEC, BALÍK, 2008). Bílkoviny sestávají z aminokyselin, resp. z polypeptidových řetězců. Bílkoviny, které obsahují jen peptidově vázané aminokyseliny, se označují jako jednoduché (proteiny, holoproteiny, holoproteidy) na rozdíl od bílkovin sloţených (proteidů, heteroproteinů), které obsahují i jiné látky. Takovými látkami bývají v tzv. nukleoproteinech nukleové kyseliny, v glykoproteinech rozličné sacharidy, ve fosfoproteinech
kyselina
fosforečná,
v chromoproteinech
některá
barviva
a
v metaloproteinech kovové sloţky (KYZLINK, 1988).
3.4.3 Sacharidy Sacharidy jsou nejvýznamnější energetickou sloţkou ovoce. Patří sem vlastní sacharidy (cukry, oligosacharidy, polysacharidy, vláknina) a látky sekundárního původu (kyseliny, heteroglykosidy, přírodní barviva, třísloviny) (KOPEC, 1998). Průměrný obsah sacharidů v ovoci je 11,8 %. 19
Obsah cukrů v ovoci závisí na druhu, na vegetačních podmínkách (klimatu, půdě, hnojení), na stupni zralosti a dalších faktorech. Jednoduché cukry – glukóza a fruktóza jsou přítomny téměř ve všech druzích. Disacharid sacharóza, je přítomen jen v některých druzích ovoce. Ojediněle se vyskytuje galaktóza (KOPEC, BALÍK, 2008). Tab. 2: Zastoupení glukosy, fruktosy a sacharosy v drobném ovoci (KYZLINK, 1988, BLAŢEK a kol., 1998) Obsah (%) Druh ovoce glukosa
fruktosa
sacharosa
Rybíz červený
1,1-1,4
1,6-2,8
-
Rybíz bílý
1,9-2,6
2,5-2,7
0,0-0,6
Rybíz černý
3,3-3,9
3,9-4,8
0,2-0,4
Angrešt
1,2-3,6
2,1-3,9
0,1-0,6
Jahody zahradní
1,8-3,2
1,7-2,2
0,2-1,1
Maliny
2,3-3,3
2,5-3,4
0,0-0,3
Ostruţiny
2,9-3,6
3,1-3,2
0,5-0,6
3.4.4 Lipidy Lipidy se definují jako přírodní sloučeniny obsahující vázané mastné kyseliny o více neţ třech atomech uhlíku v molekule (VELÍŠEK, HAJŠLOVÁ, 2009). Lipidy se uvádějí jako látky extrahovatelné vhodným rozpouštědlem (éter, petroléter). Zahrnují nejen pravé tuky, ale i lipoidy, vosky, fosfolipidy, steroidy a další (KOPEC, 1998).
3.4.5 Celulóza (vláknina) Celulóza je zpevňující sloţkou rostlinných pletiv. Její obsah výrazně ovlivňuje konzistenční vlastnosti ovoce (IVIČIČ a kol., 1987). Vláknina potravy je soubor neškrobových polysacharidů, které nejsou degradovatelné trávicími enzymy v horní části zaţívacího traktu. Do vlákniny se počítá celulóza, lignin, hemicelulóza, pektinové látky, gumy a slizy. Ovoce se podílí na celkové spotřebě vlákniny asi ze 14 % (KOPEC, 1998).
20
3.4.6 Bezdusíkatá barviva Barviva ovlivňují barevnost ovoce. Mezi barviva patří chlorofyl (listová zeleň), který je typický pro zelenou barvu listů a nezralých plodů. Anthokyaniny jsou barviva rozpustná ve vodě a dodávají rostlinným pletivům červené, červenofialové aţ modrofialové zbarvení v závislosti na pH. Karotenoidy jsou ve vodě nerozpustné ţluté aţ červeně oranţové barevné látky. Flavonoidy jsou ţlutá barviva, rozpustná ve vodě. Fenolické sloţky a jejich oxidativní zplodiny (např. třísloviny) mohou dodávat rostlinným pletivům hnědé odstíny (KOPEC, 1998, KUČEROVÁ, PELIKÁN, HŘIVNA, 2007).
3.4.7 Kyseliny Kyselé sloţky ovlivňují kyselost ovoce vodíkovými ionty, disociovanými z organických kyselin (kyselina jablečná, citrónová, vinná, mléčná, octová) nebo jejich solí. V drobném ovoci převládá kyselina citrónová. V menší míře je obsaţena kyselina vinná, která je v rybízu a angreštu. V ovoci má také význam kyselina askorbová (vitamin C). Dále se v ovoci také nachází kyselina octová a mléčná. Méně často je přítomna kyselina mravenčí, která je obsaţena v malinách a jahodách (KOPEC, 1998). Organické kyseliny jsou významnou sloţkou ovoce, kterému dodávají typickou chuť a chrání je před některými skupinami mikroorganismů (IVIČIČ a kol., 1987). Tab. 3: Zastoupení nejdůleţitějších kyselin v některých druzích drobného ovoce (HORČIN, 2008) Z celkového mnoţství kyselin připadá přibliţně Obsah Ovoce
na kyselinu
veškerých kyselin (%)
citronovou (%)
jablečnou (%)
vinnou (%)
Rybíz červený
1,5 – 2,8
97
-
2
Angrešt
0,9 – 2,9
98
-
2
Ostruţiny
0,6 – 2,6
100
-
-
Jahody
0,9 – 1,9
90
10
-
Maliny
0,4 – 2,6
97
3
-
21
3.4.8 Třísloviny Třísloviny jsou tvořeny skupinou látek, které se ve zdravém pletivu vyskytují v bezbarvé formě, ale po poškození se rychle okysličují a získávají hnědou barvu (IVIČIČ a kol., 1987). Třísloviny jsou sloţité organické látky převáţně koloidní povahy. Skládají se z vícemocných fenolů a od nich odvozených fenolkarbonových kyselin. Ovoce obsahuje tzv. kondenzované třísloviny (KYZLINK, 1988). Třísloviny způsobují u ovocných plodů natrpklou chuť (BLAŢEK a kol., 1998).
3.4.9 Pektinové látky Pektinové látky se skládají z glykosidicky spojených molekul kyseliny Dgalakturonové, jejíţ karboxylové skupiny COOH se mohou esterifikovat metanolem (HORČIN, 2008). V nezralém ovoci se pektinové látky vyskytují v podobě nerozpustných pektocelulóz, které jsou příčinou tvrdosti tohoto ovoce. Během zrání se tyto látky štěpí aţ na vlastní pektin při současném měknutí plodů (BALAŠTÍK, 2001, KUČEROVÁ, PELIKÁN, HŘIVNA, 2007). Tab. 4: Přehled o obsahu pektinových látek v drobném ovoci (HORČIN, 2008) Obsah pektinových látek (%) Ovoce průměrný
nejvyšší
nejniţší
Rybíz červený
0,73
1,47
0,24
Rybíz černý
0,89
1,60
0,11
Angrešt
0,88
1,43
0,29
Maliny
0,56
1,50
0,18
Ostruţiny
0,83
1,50
0,22
Jahody lesní
1,00
1,50
0,50
Jahody zahradní
0,66
0,78
0,36
3.4.10 Vitaminy Vitaminy jsou jakostním znakem ovoce s vysokým koeficientem významnosti. Lidský organismus se bez nich neobejde a neumí si je sám syntetizovat (KOPEC, BALÍK, 2008). 22
Vitamin A je tvořen vitaminem A1 (retinol), s nejvyšší vitaminovou účinností (=100 %) a vitamin A2 (dehydroretinol), který má účinnost 40 %. Vitamin A se podílí na biosyntéze glykoproteinů a steroidů. Vitamin A je přítomný ve formě provitaminů (β-karoten, α-karoten a γ-karoten). Vitaminy skupiny B: vitamin B1 (thiamin), vitamin B2 (riboflavin), vitamin B5 (kyselina pantothenová), vitamin B6 (pyridoxin), kyselina listová a PP (nikotinamid). Vitamin C je nejvýznamnějším vitaminem ovoce. Hlavní podíl vitaminu C v ovoci tvoří kyselina askorbová, v menší míře je zde přítomna kyselina dehydroaskorbová (KOPEC, 1998). Tab. 5: Obsah vitaminů v drobném ovoci (KOPEC, 1998) Vitaminy (mg.kg-1)
Angrešt
Rybíz
Rybíz
Rybíz
červený
bílý
černý
Maliny
Ostruţiny
A – jako karoten
0.72
0.30
0.10
2.40
0.44
2.70
B1 – thiamin
0.66
0.57
0.40
0.55
0.39
0.30
B2 – riboflavin
0.54
0.30
0.60
0.56
0.70
0.40
B6 – pyridoxin
0.80
0.45
0.50
0.78
0.57
0.50
PP – niacin
2.00
2.40
1.00
2.90
4.00
4.00
0.08
n
n
n
0.33
0.34
2.86
5.80
0.60
3.90
2.40
2.20
244
330
400
1600
225
180
B9 – folacin (k.listová) Kys. pantotenová C – kys. askorbová
3.4.11 Minerální látky Minerální látky se uvádějí souborným parametrem jako popeloviny, stanovené spálením a vyţíháním ve formě oxidů a solí. Minerální látky se také uvádějí jako prvky, které zůstávají ve vzorku potraviny po úplné oxidaci organického podílu na oxid 23
uhličitý a vodu (VELÍŠEK, HAJŠLOVÁ, 2009). Podle významu jsou prvky rozdělovány na nezbytné (esenciální), prospěšné (biogenní) a toxické (anabiogenní). Podle mnoţství, potřebného ve výţivě se biogenní prvky označují jako makrobiogenní (Na, K, Ca, Mg, P, Cl, S), oligobiogenní (Fe, Cu, Zn, Mn, Si, Li) a mikrobiogenní čili stopové prvky (Co, Mo, I, F, Se, Ni, Cr, V). Minerální látky jsou potřebné pro lidský organismus jako stavební sloţky (vápník, fosfor) nebo jako součást enzymových systémů (ţelezo, draslík). Lidské tělo obsahuje přibliţně 4 % minerálních prvků (KOPEC, 1998). Tab. 6: Obsah minerálních látek v drobném ovoci (KOPEC, 1998) Sloţka (mg.kg-1) Plodina
Angrešt
Rybíz
Rybíz
Rybíz
červený
bílý
černý
Maliny
Ostruţiny
Ca – vápník
340
280
220
419
410
400
Fe – ţelezo
5.0
12.1
9.0
8.8
10.5
60.0
Na – sodík
220
17
20
29
58
30
Mg – hořčík
130
99
130
168
180
200
P – fosfor
360
320
280
586
438
300
Cl – chlor
70
52
110
100
77
180
K – draslík
1900
2000
2500
2900
1810
1700
Zn – zinek
2.8
3.0
2.0
3.3
4.6
2.8
0.002
0.206
n
0.010
1.040
1.100
1.4
2.0
2.0
3.0
10.1
13.0
n
n
n
n
n
st
S – síra
116
250
240
356
170
90
Cu - měď
0.70
1.20
1.40
1.40
0.70
1.40
J – jod Mn – mangan Se – selen
24
3.4.12 Enzymy Enzymy jsou látky bílkovinného charakteru, které se nacházejí v ovoci, kde umoţňují průběh biochemických reakcí (BALAŠTÍK, 2001). Ve zdravém a nepoškozeném ovoci řídí všechny procesy výstavby aţ do dosaţení plné zralosti. Při porušení buněčné struktury způsobují odbourávání organických látek, aţ do úplného odbourání látek. Proto je nutné je co nejdříve inaktivovat pomocí tepelného zpracování (KYZLINK, 1988).
3.4.13 Aromové látky (pachové látky) Aromové látky drobného ovoce jsou představovány karbonylovými sloučeninami, jako jsou aldehydy, ketony, fenoly, éterické oleje, karbonové kyseliny, laktony, merkaptany, aminy, alkoholy a estery. Pocit charakteristického pachu je vyvolán komplexním působením více aromových látek na čichové orgány člověka. Vůni je nutné hodnotit senzorickou analýzou (KOPEC, 1998, PRUGAR a kol., 2008).
3.5 Sklizeň drobného ovoce Sklizeň ovoce je jedním z nejobtíţnějších procesů v technologii pěstování ovoce. Ovoce pro přímý konzum vyţaduje velmi šetrné zacházení, aby se udrţela jeho vysoká kvalita. Předčasná sklizeň způsobuje ztráty na kvalitě a na kvantitě ovoce. Pozdní sklizeň zvyšuje citlivost plodů na jakékoliv mechanické působení strojů při sklizni. Pozdní sklizeň také vyvolává větší poškození plodů škůdci a chorobami, a navíc zvyšuje ztráty opadáváním plodů. Optimální sklizňová zralost by měla trvat alespoň 15 dnů, někdy pouze 5 dnů, to je dáno především odrůdou (ŢUFÁNEK, ZEMÁNEK, 1992). Při posuzování zralosti ovoce hovoříme o těchto stupních zralosti: 1. Fyziologická zralost je fáze, ve které končí dělení buněk plodů. Buňky se dále zvětšují a na základním barevném podkladě vzniká u některých druhů ovoce krycí zbarvení. Semena jsou zcela vyvinutá a schopná vyklíčit. 2. Technologická zralost je taková fáze, ve které jsou plody vhodné pro určitý způsob technologického zpracování. 3. Obchodní zralost je fáze, ve které se musí sklízet ovoce určené na prodej, přičemţ ovoce dosáhne poţadovaného stupně zralosti během dopravy, popřípadě skladování. 25
4. Konzumní zralost nastává, kdyţ ovoce dosáhne maximálního obsahu a správného poměru jednotlivých nutričních a biologických sloţek. 5. Sklizňová zralost, tj. stupeň zralosti nejvhodnější pro sklizeň plodů, i kdyţ obsah látek v plodech často není optimální pro konzum nebo zpracování (IVIČIČ a kol., 1987). Ovoce se sklízí dvěma způsoby: a) Ruční sklizeň Ručně se sklízí ovoce určené pro přímý konzum, ale i na kompoty a výrobky kusovité. Ruční sklizeň zabezpečuje vysokou kvalitu produktu, ale je neproduktivní. b) Mechanizovaná sklizeň Při sklizni ovoce, které je určeno k následnému průmyslovému zpracování, lze pouţít komplexně řešenou sklizňovou techniku, která sniţuje potřebu ruční práce na minimum. Sklizeň tímto způsobem zahrnuje operace: -
Oddělení sklízeného plodu od plodonoše
-
Soustředění sklízených plodů do přepravních obalů
-
Dopravu sklízeného materiálu k dalšímu zpracování (ŢUFÁNEK, ZEMÁNEK, 1992).
3.5.1 Sklizeň rybízu Zralost rybízu se posuzuje podle barvy bobulí. U bílého rybízu se projevuje bílou aţ světle ţlutou barvou, u červeného rybízu jsou bobule na všech hroznech červené, u černého rybízu se barva mění z modravě černé do černé barvy (KUTINA a kol., 1992). Rybíz dozrává 70 aţ 80 dní po odkvětu. Doba sběru je závislá na klimatických podmínkách a na poloze. Ve vyšších nadmořských výškách dozrává později. Plody rybízu, které jsou určené ke stolní spotřebě, se sbírají ručně. Na výrobu kompotů a při přepravě rybízu na větší vzdálenosti se sbírají plody ještě před dozráním. Při ruční sklizni se pouţívají ruční setřásací pistole poháněné elektrickým proudem nebo stlačeným vzduchem (ŢUFÁNEK, ZEMÁNEK, 1992). Sběr černých rybízů, u raných odrůd, začíná od konce července. Konec sběru u červených rybízů připadne na konec července aţ polovinu srpna. Úrodnější jsou odrůdy červených a bílých rybízů (HRIČOVSKÝ a kol., 2002). Sesbírané bobule se mohou 26
konzumovat přímo nebo si z nich mohou připravit šťávy, či je konzervovat – kompot, marmeláda, dţem (NESRSTA a kol., 2013).
3.5.2 Sklizeň angreštu U angreštu rozlišujeme tři stupně zralosti, a to podle účelu, k jakému bude plodů vyuţito: „Zelená“ zralost – plody se sklízí zcela nezralé, sytě zelené, v průměru pod 10 mm. Sklizeň se provádí od konce května, někdy jiţ dříve. Plody slouţí k přípravě ovocných salátů, pudingů. Kompotová zralost – plody dozrávají v posledním týdnu června. Plody mají v průměru cca 1,5 cm, jsou tvrdé, avšak barva má méně intenzivní tón a je zpravidla světlezelená nebo bělavě zelená. I červenoplodé odrůdy mají v této době zelenou barvu. Konzumní (plná) zralost – nastává začátkem července u raných odrůd a končí koncem července u pozdních odrůd. Plody jsou vyzrálé, nikoli však přezrálé a změklé. Plody jsou vhodné pro přímý konzum, na výrobu vín a dţemů (BLAŢEK a kol., 1998). Podle doby sklizně se odrůdy rozdělují: -
Rané, sklízí se od poloviny června do konce června,
-
Středně rané a polorané se sklízí do poloviny července,
-
Pozdní, sklízí se koncem července (NESRSTA a kol., 2013). Sběr se provádí postupně podle dozrávání jednotlivých odrůd. Nejdříve se sbírají
plody ke zpracování na pektin, kdy jsou plody při stlačení pruţné, to je asi 4 – 7 dní před konzumní zralostí. Dřívější sběr provádíme i tehdy, kdyţ jsou plody určeny k delší přepravě nebo k přechodnému uskladnění. Zralé plody angreštů sbíráme pro stolní účely ručně do košíků. Přezrálé plody nejsou vhodné k přímé konzumaci. Ztrácejí typickou chuť, mění barvu a svrasknou. Plody, které jsou poškozené uţ během růstu nebo dozrávání, vytřídíme při sběru, aby kvalita sklizně byla vyrovnaná (HRIČOVSKÝ a kol., 2002).
3.5.3 Sklizeň maliníku Rozdělení odrůd podle doby sklizně: 27
-
Plodící na jednoletém rozvětveném výhonu, plody nedozrávají jednotně, ale postupně nejméně ve dvou vlnách, v termínech sklizní od konce července a od poloviny září,
-
Plodící na jednoletém nerozvětveném i dvouletém rozvětveném výhonu,
-
Plodící na dvouletém rozvětveném výhonu, plody dozrávají jednotně, termín sklizně je od června do srpna (NESRSTA a kol., 2013). Plody dozrávají postupně během tří a více týdnů. Sběr malin začíná, aţ kdyţ
dosáhnou charakteristického vybarvení a lehce se oddělují od květního lůţka (HRIČOVSKÝ a kol., 2002). Plody se však sbírají bez lůţka, které zůstává se stopkou na rostlině (NESRSTA a kol., 2013). Plody by neměly být přezrálé, protoţe rychle ztrácejí kvalitu. Plody je třeba obírat kaţdých 3 aţ 6 dnů nejlépe v časných ranních hodinách, dokud jsou zchlazené niţšími nočními teplotami. Sklizené ovoce by se mělo co nejrychleji zpracovat, případně pouţít v čerstvém stavu (HRIČOVSKÝ a kol., 2002).
3.5.4 Sklizeň ostruţiníku Rozeznávají se 3 stupně zralosti: „Tvrdá“ zralost – plody jsou vybarvené, mají barvu odpovídající odrůdě, ale jsou poměrně kyselé, tvrdší a obsahují hodně pektinu. Lůţko plodů je zřetelně bílé aţ zelenavé. Plody sklizené v této zralosti se velmi dobře dopravují a hodí se zvláště na dţemy. Plná zralost – barva plodů odpovídá odrůdě, peckovičky měknou, jsou hodně šťavnaté a aromatické látky jsou plně vyvinuty. Lůţko se zbarvuje modře. Plody jsou vhodné pro přímý konzum, mraţení, kompoty i pro lisování. Fyziologická zralost (přezrálé plody) – plody jsou matné, mají méně šťávy, opadávají. Plody se pouţívají pro mnoţení ostruţin semenem a případně pro lisování (KUTINA, 1992). Plody začínají dozrávat v srpnu a sklizeň probíhá i v měsíci září. Stačí je sbírat jednou nebo dvakrát týdně. Sbírají se úplně vybarvené, tmavě zbarvené plody, které se oddělují i s květním lůţkem, nejlépe v ranních hodinách. Po sběru je vhodné plody co nejdříve zpracovat nebo zkonzumovat (HRIČOVSKÝ a kol., 2002).
28
3.5.5 Sklizeň jahodníku Podle doby zrání rozdělujeme jahodník: -
Odrůdy rané sklízíme koncem května aţ začátkem června,
-
Odrůdy polorané sklízíme v první dekádě června,
-
Odrůdy pozdní sklízíme od poloviny června (NESRSTA a kol., 2013). Plody dozrávají koncem května aţ začátkem června, v delším časovém rozpětí
(10 – 15 dní). Sbírají se plody dozrálé, typicky vybarvené, ale ještě pevné. Trhají se s krátkou stopkou a kališními lístky. Plody, které se ihned po sběru zpracovávají, se můţou sbírat i bez stopek. Porosty se probírají pravidelně kaţdý druhý aţ třetí den (HRIČOVSKÝ a kol., 2002). Pro přímý konzum je nejvhodnější sklízet jahody večer, kdy jsou sladké a aromatické, pro přepravu naopak ráno, kdy jsou po noci vychlazené a pevné (HARANT, 1992). Ruční sklizeň jahod se provádí probírkou, opakovaně, několikrát za sklizňové období s vyuţitím různých technických pomůcek k ulehčení sklizně a ke zvýšení produktivity práce (sklízecí plošiny, dopravníky, vozíčky). Stroje pro mechanizovanou sklizeň musí plnit hlavní sklizňové operace, a to oddělení plodů od mateřské rostliny, dopravu a čištění oddělených plodů a posklizňovou úpravu (ŢUFÁNEK, ZEMÁNEK, 1992).
3.5.6 Sklizeň josty Sběr plodů trvá aţ dva týdny, neboť plody dozrávají postupně. Chuť a vůně bobulí je směsí černého rybízu i angreštu. Jsou nakyslé a mají jemnější kořenitou příchuť neţ černý rybíz. Plody jsou vhodné k přímé konzumaci, k přípravě dţemu, ţelé i ke zmrazení (HRIČOVSKÝ a kol., 2002).
3.6 Choroby drobného ovoce Před sklizní se na povrchu zdravého ovoce nachází velké mnoţství rozmanitých mikroorganismů a jejich spor. Toto mnoţství povrchové mikroflóry se po sklizni rychle zvětšuje. Mikroorganismy poškozují rostlinná pletiva vylučováním enzymů (pomocí kterých si zpřístupňují zásobní látky plodů) a toxinů (které usmrcují ţivé buňky plodů). Některé zplodiny mikroorganismů mohou způsobovat plnou nepoţivatelnost nebo jedovatost napadených plodů. Rychlost mikrobiálního rozkladu přímo závisí na 29
virulenci (ţivotaschopnosti) přítomných mikroorganismů a nepřímo na vhodnosti prostředí, ve kterém se vyvíjejí. Mikroorganismy z uskladněných plodin nelze úplně odstranit. Hlavními způsoby ochrany proti skladovým chorobám jsou přirozená odolnost ovoce a vhodné skladovací podmínky (IVIČIČ a kol., 1987).
3.6.1 Americké padlí angreštové Vyskytuje se na angreštech a rybízech. Původcem je parazitická houba, která napadá výhonky a listy (JANICK, MOORE, 1996). Houba přezimuje ve formě podhoubí nebo plodniček na napadených částech rostlin, především pupenech. Šíření choroby napomáhá vyšší nebo střídavá vzdušná vlhkost a zejména vyšší teploty (nad 20 °C). Tento druh padlí způsobuje na plodech, na dřevě vrcholových letorostů, na řapících a na nervatuře listů angreštů, rybízů bílé povlaky, které postupně hnědnou a vytvářejí se na nich drobné tmavé pohlavní plodničky. Napadené letorosty zaostávají v růstu, deformují se, někdy se vlivem vzniku adventivních pupenů i rozvětvují a často odumírají. Listy na těchto letorostech jsou malé, deformované a většinou časem opadávají. Napadené plody zastavují růst, zůstávají tvrdé, jsou nevzhledné, nechutné a často téţ opadávají (ROD, 2012). Nejvíce bývají postiţeny keře v oblastech s hojnými sráţkami v uzavřených kotlinách, kde se dlouho drţí mlha, a v přehoustlých keřích (DUŠKOVÁ, KOPŘIVA, 2002). K preventivním opatřením patří nepěstovat hostitelské rostliny v zastíněných a špatně větraných lokalitách a dále udrţování vzdušných korun stromků a keřů, nepřehnojování dusíkem a včasné odstraňování napadených plodů (ROD, 2012).
3.6.2 Antraknóza rybízu Patří také mezi houbové onemocnění, které se šíří za vlhka a tepla. Houba napadá rybíz a angrešt. Na čepelích starších listů se objevují okrouhlé 1 mm – 1,5 mm ţlutozelené skvrny. Nejdříve jsou samostatně ohraničené světlým lemováním, později dochází ke spojení skvrn, listy nekrotizují, svinují a opadávají. Následkem je sníţení aţ znehodnocení sklizně. Dochází také k oslabení vitality s následkem poškození při přezimování s druhotným napadením dřevokaznými houbami (NESRSTA a kol., 2013, DUŠKOVÁ, KOPŘIVA, 2002).
30
3.6.3 Rez vejmutovková Velmi škodlivé onemocnění rybízu a angreštu. Na čepelích se objevují světloţluté skvrny, na rubu listů se objevují ţluté kupky letních výtrusů. Od července se tvoří tmavě hnědé zimní výtrusy. Listy ţloutnou, deformují se a odumírají. V důsledku předčasného opadu listů, dochází ke sniţování mnoţství, jakosti sklizně i k horšímu vyzrávání pletiv (NESRSTA a kol., 2013). Přestoţe se původce choroby šíří na velké vzdálenosti, je účelné od sebe prostorově izolovat vejmutovky a porosty rybízů a angreštů. Napadené části či celé vejmutovky je nutné včas odstraňovat. Chemická ochrana, která je vţdy jen částečně účinná, by se měla uplatňovat především po odkvětu, nejčastěji v červnu (ROD, 2012).
3.6.4 Odumírání rybízů a angreštů Odumírání způsobuje plíseň šedá. Výhonky na jaře nevyraší, případně krátce po vyrašení zaschnou. Ochrana spočívá ve správné výţivě. Nebezpečné je zejména přehnojování dusíkem. Během vegetace se na listech odumírajících výhonků tvoří skvrny a listy usychají, opadávají nebo zůstávají viset. Na výhoncích se tvoří nekrotické pásy, pokoţka praská. V místě prasklin se vytvářejí šedavá loţiska, později i černé tečky plísně šedé. Ochrana spočívá ve zmlazování keřů hned po sběru úrody (HRIČOVSKÝ a kol., 2002).
3.6.5 Ţilková mozaika angreštu Pletiva kolem ţilek jsou prosvětlená, listy deformované. Můţe také dojít ke špatnému zakořeňování řízků (JANICK, MOORE, 1996). Tento virus se vyskytuje brzy na jaře, přenáší se roubováním a mšicemi. Ochrana spočívá v odstraňování napadených keřů a stromků a dále v boji proti mšicím (HRIČOVSKÝ a kol., 2002).
3.6.6 Plíseň šedá Choroba, která napadá ostruţiník, maliník a jahodník se vyskytuje na zralých a přezrálých nesklizených plodech. Plody ostruţiníku a maliníku pak rychleji hnijí a jsou pokryté šedým povlakem. Houba se pak šíří dále na výhony, listy i květy. Části výhonů zasychají a dochází k vadnutí (NESRSTA a kol., 2013). Houba je rozšířena a vyvolává odumírání jednotlivých výhonů i celých rostlin. Symptomy se nejčastěji projevují na jaře, výhony neraší a záhy odumírají. Další části odumírají krátce před sklizní. Listy 31
hnědnou a předčasně opadávají, bobule se scvrkávají a téţ opadávají. Houba se rozrůstá myceliem v korových částech a způsobuje nekrózu kůry. Proniká i do hlubších partií pletiv, narušuje cévní svazky, dřevní části tmavnou a odumírají, čímţ dochází k náhlému odumírání (DUŠKOVÁ, KOPŘIVA, 2003). Plíseň šedá u jahodníku napadá především zrající a zralé plody, ale kromě toho i nezralé plody, květy, květní stopky, listové čepele a řapíky. Na listech a stopkách způsobuje hnědé ohraničené skvrny a u květů je příčinou jejich zasychání a vadnutí. Zralé plody měknou a za vlhkého počasí se pokrývají šedavým povlakem houby (ROD, 2012). Pro vznik choroby je často významný nepoměr schopností dopravy vody a ţivin cévními svazky. Napadené a podezřelé výhony je potřeba včas odstranit. Fungicidy se rostliny ošetřují na jaře a na podzim po sklizni 1krát – 2krát (DUŠKOVÁ, KOPŘIVA, 2003).
3.6.7 Braničnatka ostruţiníková Na listech se objevují drobné zelenoţluté, později červenofialové ohraničené skvrny, které od středu nekrotizují. V odumřelých pletivech se vytvářejí plodničky – pyknidy. Počet skvrn narůstá, spojují se a velmi silně napadené listy zasychají a opadávají. Napadeny mohou být řapíky listů a výjimečně i letorosty. K infekcím dochází za deštivého a teplejšího počasí. Ochrana spočívá v prevenci, především je třeba volit vzdušné lokality a zajistit vzdušnost porostu. Likvidovat napadené listy. Na rizikových lokalitách nepěstovat náchylné odrůdy (DUŠKOVÁ, KOPŘIVA, 2003).
3.6.8 Padlí jahodníkové Vyskytuje se v oblastech s vyššími sráţkami a vyšší vzdušnou vlhkostí. Pozná se podle moučného povlaku na spodu listů (HORÁK, 1990). Nejčastěji bývají napadeny čepele listů, které se vinou nahoru, přičemţ vynikne narůţovělé zbarvení rubu listů. Napadené plody přestávají růst, dochází k deformacím, tvrdnou a nevyzrávají. Při časném napadení plody zasychají. Napadené zrající plody jsou nevzhledné, mají nepříjemný houbový zápach. Bělavý nebo narůţovělý povlak je tvořen podhoubím, na němţ se na konidioforech diferencují konidie. Padlí jahodníkové se šíří především za vyšších teplot (optimum 20 °C – 22 °C) a za vyšší nebo střídavé vlhkosti vzduchu. Pro ochranu jsou významná především preventivní opatření, která zajistí vzdušnost porostu (výběr lokality, optimální hustota porostu) a sníţí vnímavost hostitele (vyrovnaná výţiva, zejména nepřehnojit dusíkem) (DUŠKOVÁ, KOPŘIVA, 2002). 32
3.7 Škůdci drobného ovoce 3.7.1 Mšice srstková Tmavozelená mšice srstková je příčinou nahloučených vrcholů větviček rybízů a angreštů se zkadeřenými a pokroucenými listovými čepeli a řapíky. Poškozené letorosty nedostatečně vyzrávají, a proto v zimě snadno zmrzají. Mšice přezimuje ve formě vajíček na kůře rybízů a angreštů. V červenci odlétá na kaliny a zpět se vrací aţ na konci léta. Ochrana je nejlépe preventivní, tedy před výskytem poškození, nejpozději při prvních příznacích. Vhodným termínem je rašení pupenů (ROD, 2012).
3.7.2 Vlnovník rybízový Vlnovník rybízový je mikroskopický roztoč s protáhlým tělem. Vlnovníci přezimují v pupenech a v předjaří se v pupenech rozmnoţují (ROD, 2012). Na rybízech vznikají aţ 1,5 cm veliké, zduřelé a kulovité pupeny (hálky), které na jaře neraší, ale hnědnou, zasychají a opadávají. Tento příznak je typický pro rybíz černý, avšak škůdce napadá i červený a bílý rybíz a angrešt. Zde však nedochází ke zduření pupenů, ale napadené pupeny raší buď značně opoţděně, nebo nevyraší vůbec (NESRSTA a kol., 2013). Základem preventivní ochrany je vysazování zdravých sazenic. Vysazené keře je třeba pravidelně kontrolovat a zduřelé pupeny okamţitě odstraňovat a spálit (ROD, 2012). Na ochranu se pouţívají postřiky akaricidy. Tento škůdce je také současně hlavním vektorem virové choroby, která se nazývá zvrat černého rybízu. (HRIČOVSKÝ a kol., 2002).
3.7.3 Bejlomorka ostruţiníková Šedočerný 2 mm – 2,5 mm velký komár, který škodí malinám a ostruţinám v larválním stádiu. Jsou nakladeny aţ 3 vajíčka dovnitř pletiv. Posátím vnitřních pletiv výhonu, oranţově červenými housenkami, se tvoří hálka, která neustále zvětšuje svůj objem. Vývoj lze omezit i utlumit odstraněním a následnou likvidací zduřenin z porostu (NESRSTA a kol., 2013). Napadené prýty slabě rostou, snadno se v místě hálky lámou a většinou během zimy odumře část prýtu nad hálkou. Ochrana spočívá v pečlivém vyřezání a zničení všech napadených prýtů (ERBENOVÁ a kol., 1992).
33
3.7.4 Roztočík jahodníkový Mikroskopický pavouček, jehoţ larvičky poškozují buňky mladých listů sáním, takţe se nerozvíjejí a ve středu rostlin zakrňují (HARANT, 1992). Tento škůdce ţije mezi chloupky a v záhybech nejmladších (srdéčkových) listů. Při silnějším výskytu listy hnědnou a usychají celé rostliny. Napadené rostliny nasazují v následujícím roce podstatně méně květních poupat. Základní preventivní ochranou je zdravá, nenapadená sadba (ROD, 2012).
3.8 Skladování drobného ovoce Úchova ovoce po sklizni je zaloţena na principu hemibiozy, tedy stavu, v němţ plod nebo jiná anatomická část, jsou chráněny před rozkladnými činiteli (vnitřními i vnějšími) svojí přirozenou ţivotní činností. Pletiva si po jistou dobu po sklizni udrţují dynamickou rovnováhu látkových sloţek a enzymů natolik neporušenou, ţe mohou být skladovány bez zvláštních opatření. Přirozená údrţnost se podporuje vhodnou volbou vnějších podmínek, které ve svojí podstatě mají zvolnit rychlost reakcí mezi jednotlivými látkovými sloţkami (GOLIÁŠ, 1996). Mezi hlavní úkoly skladování patří: 1. Ovoce se musí uchovat beze ztrát a škod. 2. Ovoce si musí zachovat co nejlépe nutriční hodnotu, ale také vnější vzhled a chuťové vlastnosti ovoce. 3. Během skladování některých odrůd se mají uskutečnit ţádoucí změny dozrávání plodů (IVIČIČ a kol., 1987). Výsledkem optimální skladovací technologie ovoce jsou produkty, které se blíţí svými parametry čerstvým plodinám. Principem úchovy plodin, bez ohledu na to, zda se jedná o krátkodobé nebo dlouhodobé skladování je působení chladu nebo rychlost všech biochemických reakcí a rozkladných procesů se s klesající teplotou sniţuje (HORČIN, 2008).
3.8.1 Faktory působící při skladování ovoce Ovocné plody jsou ţivé organismy, které si udrţují své ţivotní pochody i po oddělení od mateřských rostlin. Souhrn procesů, které probíhají po sklizni, vede k přezrání, stárnutí a odumření plodů. Z biologického hlediska je cílem skladování 34
prodlouţit ţivotnost plodů po sklizni s minimálními ztrátami a se zachováním vysoké trţní a nutriční hodnoty. Po sklizni nepřijímají plody ani vodu, ani ţiviny. Výměna látek s okolním prostředím spočívá v pohlcování kyslíku a vylučování oxidu uhličitého, vody, tepla a těkavých organických sloučenin. Tento fyziologický proces se nazývá dýchání. Dýchání je spojeno s uvolňováním energie, akumulované během ţivota na mateřské rostlině, a s jejím vyuţitím na fyziologicko-biochemické pochody. Tato energie se vyuţije na vnitřní procesy jen částečně, značné mnoţství se uvolní ve formě tepla. Intenzita dýchání je jedním z objektivních ukazatelů rychlosti zrání a stárnutí plodů a doby jejich skladování (doba jejich ţivota po sklizni). Vyjadřuje se buď mnoţstvím vyloučeného oxidu uhličitého, nebo mnoţstvím spotřebovaného kyslíku (GUDKOVSKIJ, 1984). Intenzita dýchání závisí na řadě faktorů, kromě přirozených rozdílů mezi ovocnými druhy a odrůdami, je regulována vnějšími faktory – teplotou, sloţením atmosféry, ale i vnitřními faktory – chemickým sloţením, strukturou pletiv, stupněm zrání a dalšími činiteli, které druhotně tyto faktory ovlivňují (GOLIÁŠ, 1996). Kyslík má vliv na dýchání plodů. Přijatelnost vnitrobuněčného O2 je určená jeho obsahem v mezibuněčných prostorách. Závisí nejen na koncentraci atmosférického O2, ale i na schopnosti jednotlivých druhů a odrůd jej přijímat, a to v závislosti na převaţující teplotě, na plynné výměně prostřednictvím plochy, jejich tloušťce a mezibuněčném odporu vůči difuzi plynů. Mezibuněčné podíly v produktech jsou významně odlišné a promítají se do hodnoty hustoty neporušeného plodu (GOLIÁŠ, 2011). Podle charakteru změn v intenzitě dýchání je moţno období dozrávání ovoce rozdělit na tři fáze: 1. Předklimakterickou, s nízkou intenzitou dýchání 2. Klimakterickou, během níţ intenzita dýchání stoupá do maxima 3. Postklimakterickou, vyznačující se sníţenou intenzitou dýchání (GUDKOVSKIJ, 1984). Teplota Sníţení teploty silně zpomaluje metabolismus ovoce, zvýšení teploty o kaţdých 10 °C zvyšuje intenzitu dýchání v průměru třikrát. Nízké teploty jsou základním faktorem, který můţe do určité míry regulovat metabolismus plodů. Na tomto principu 35
je zaloţeno skladování ovoce v uměle chlazených skladech (GUDKOVSKIJ, 1984). Vliv teploty na dýchání se odvozuje z Arrheniovy rovnice, vyjadřující závislost mezi reakční rychlostí a teplotou, neboť rychlost bimolekulárních reakcí závisí na počtu pravděpodobných sráţek reagujících molekul a na jejich aktivačních energiích (GOLIÁŠ, 2014). Kolísání teploty při skladování vţdy způsobuje zintenzivnění látkové přeměny a následkem jsou zvýšené ztráty a zkrácení uchovatelnosti ovoce. Teplotu skladovacího prostoru ovlivňuje: a) Vnikání tepla zvenku – k regulaci je vhodná tepelná izolace od vnějších klimatických vlivů (vhodná poloha skladovacích prostorů, vhodný stavební materiál). b) Produkce tepla uloţenými produkty – teplo se odvádí větráním, popřípadě se sniţuje chlazením (IVIČIČ a kol., 1987). Vlhkost vzduchu Atmosférický vzduch je směsí permanentních plynů a vodní páry. Z hlediska obsahu vodní páry nahlíţíme na vzduch jako na suchý a obsaţenou vodní páru. Čím více vodní páry je obsaţeno ve vzduchu, tím je její částečný tlak vyšší (GOLIÁŠ, 2014). Jednou z forem vzájemného působení okolního prostředí a plodů je odpařování vlhkosti. Nadměrná ztráta vody má za následek uvadání ovoce, ztrátu jeho přirozené odolnosti a předčasnou zkázu. Proto je udrţování určitého stupně relativní vlhkosti stejně důleţité jako zajištění potřebné teploty a ţádaného sloţení atmosféry (GUDKOVSKIJ, 1984). Sloţení atmosféry Kaţdá plynná sloţka (O2, CO2) zpomaluje proces dýchání a látkové výměny. K tomu, aby plod dozrál, potřebuje konstantní mnoţství kyslíku, ať zraje pomalu či rychle. Také celkové mnoţství CO2, uvolněné od klimakterického minima do období klimakterického maxima, je stálé. Sníţí-li se v předklimakterickém období umělým zákrokem příjem kyslíku (uloţením plodů v atmosféře, která je navíc obohacena CO2), můţe se bod počínajícího stárnutí, tak i bod maximální respirační aktivity oddálit a skladovatelnost plodů prodlouţit. Úpravou okolní atmosféry, sníţením obsahu O2 a zvýšením koncentrace CO2 se pomaleji spotřebovávají zásobní substráty. Úprava kaţdé 36
plynné sloţky nemůţe být libovolně zvolena, ale musí se brát v úvahu vlastnosti druhu, případně odrůdy. Obsah kyslíku v okolní atmosféře pod 10% úroveň dýchání ovlivňuje méně výrazně, ale další jeho sniţování je účelné do 2 % – 5 % koncentrace (GOLIÁŠ, 1996). Přijatelnost vnitrobuněčného O2 je určená jeho obsahem v mezibuněčných prostorách, která závisí na koncentraci atmosférického O2 a také na odlišnostech druhů a odrůd přijímat jej v závislosti na převaţující teplotě. Mezibuněčné podíly v produktech jsou významně odlišné a promítají se do hodnoty hustoty neporušeného plodu. Vysoký obsah vody v pletivu spolu s vysokým parciálním tlakem CO2 způsobí hnědnutí vnitřních pletiv a tmavé skvrny na slupce. Jsou-li uţ zřejmé symptomy poškození vysokým obsahem CO2, projeví se i ztráta kyseliny askorbové (GOLIÁŠ, 2014). Tab. 7: Optimální podmínky skladování drobného ovoce (HORČIN, 2008) Teplota (°C) Ovoce
Vlhkost (%) od
Větrání *
Skladovatelnost
do
(dny)
Angrešt
-1
+0,5
90-95
2
28-35
Jahody
-0,5
+0,5
85-90
2
1-10
Maliny
-0,5
+0,5
85-90
2
1-10
0
+0,5
85
2
14-21
0
+0,5
85-90
2
7-14
Rybíz červený Rybíz černý
Poznámka *: Kategorizace větrání: 1 – slabé, v = 0,2 – 1,0 m.s-1; 2 – středně silné, v = 1,0 – 2,0 m.s-1; 3 – silné, více neţ 2 m.s-1 Doba větrání: 3 – 24 hod.den-1
3.8.2 Chlazení venkovním vzduchem Úprava mikroklimatických podmínek je hlavním důvodem přívodu venkovního vzduchu do chladírny. Ţivotními projevy uloţených plodin se uvolňují plynné metabolity do okolní
atmosféry a při nekontrolované koncentraci zhoršují 37
uchovatelnost. Mimo fyziologické plyny se do cirkulujícího plynu uvolňují i pachy. Směrodatným hlediskem potřeby větrání venkovním vzduchem jsou koncentrace CO2, etylenu a těkavých aromatických látek v okolní atmosféře, které jsou přímo úměrné hodnotám produkce a stupni hermetičnosti komory a nepřímo úměrné volnému objemu chladírny (GOLIÁŠ, 1996). Pro rychlé a účinné zchlazení musí vzduch proudit po povrchu produktů. Přestup tepla do chladícího vzduchu závisí na rychlosti jeho proudění. Lze zchlazovat stejně rychle vzduchem jako vodou, coţ je vázáno na úměrně vyšší výkon ventilátorů, tedy i vyšší spotřebu elektrické energie (GOLIÁŠ, 2014). Tato metoda je jen provizorním řešením, neboť se doba skladování příliš neprodlouţí.
3.8.3 Skladování v chladírnách Chladírny jsou pro uchování ovoce nejvhodnější. Můţe se v nich regulovat teplota vzduchu s velikou přesností. Chladící účinnost se řídí především výkonností strojů a konstrukcí chladíren. Základem kaţdého chlazení je přecházení tepla z látky (prostředí) teplejší na látku chladnější. Strojové chlazení je zaloţeno na vlastnosti některých látek, ţe se vypařují a přicházejí do varu za velmi nízkých teplot (HORČIN, 2008). Při chladírenském skladování musí být uvedeny do souladu nároky uloţeného ovoce s vnějším okolím, tak aby se zpomalily nebo potlačily neţádoucí změny a prodlouţila se jejich uchovatelnost. Hlediskem jsou nároky ovoce na teplotu, vlhkost vzduchu, sloţení atmosféry a vnitřní pohyb vzduchu v chladírně (GOLIÁŠ, 1996).
3.8.4 Skladování v řízené atmosféře Základní funkcí řízené atmosféry je prodlouţení uchovatelnosti skladovaného produktu, optimální volbou obou fyziologických plynů (CO2, O2), vyloučením mikrobního
napadení
a
fyziologického
onemocnění.
V případě
vylučování
insekticidního napadení je zaplynování vázáno na aplikaci extrémně upravené plynné směsi pro čerstvé ovoce, coţ je v rozporu s fyziologickou snesitelností, protoţe tyto plynné hladiny mají fytotoxické účinky (koncentrace CO2 vyšší neţ 20 % a O2 niţší neţ 2 %) (GOLIÁŠ, 2011). Sklady s regulovanou atmosférou mají své konstrukční zvláštnosti. K udrţení doporučeného sloţení atmosféry v komorách skladů je nutný určitý stupeň hermetičnosti těchto komor. Proto se všechny obvodové konstrukce (stěny, strop, 38
podlaha) pokrývají izolačními materiály nepropustnými pro plyny. Hermetizují se rovněţ vchody, technologické otvory a vstupy kabelů (GUDKOVSKIJ, 1984). V řízené atmosféře lze regulovat teplotu, sloţení atmosféry a obsah kyslíku. Produkt se zchlazuje bezprostředně po sklizni na velmi nízké teploty v závislosti na druhu a odrůdě. Regulace sloţení atmosféry následuje bezprostředně po regulaci teploty. Pro výrobu, udrţování a kontrolu řízené atmosféry ve skladovacích komorách mohou být pouţity různé metody podle dostupného vybavení (konvektorem pračky plynu, generátory pro řízenou atmosféru, analyzátory, apod.) Obsah kyslíku v atmosféře můţe být ve skladovacích komorách se řízenou atmosférou sníţen dýcháním produktu, nebo pouţitím speciálního zařízení (NEČAS a kol., 2004).
3.8.5 Ultra low oxygen Tato technologie se zakládá na nastavení co nejniţší moţné teploty plodu při zachování vysoké relativní vlhkosti a vytvoření nezvykle nízké koncentrace kyslíku (0,2 % O2). Zbytková koncentrace CO2 má být do 1 %. Obsah kyslíku (O2 = 0,7 %) iniciuje tvorbu anaerobních sloučenin jako je etanol, acetaldehyd a etylacetát. Technologicky dosáhnout 0,7 % O2 v chladírenské komoře je moţné úpravou generátoru atmosféry, avšak podrobnější studie se dotýkají zavedení dynamicky řízené atmosféry (GOLIÁŠ, 2014).
3.8.6 Dynamicky řízená atmosféra Označení dynamicky řízená je vztaţeno k pozvolnému sniţování kyslíku z hodnot, které platí pro ULO (1 % – 1,2 %) na počátku skladování a během dalších 30 – 50 dnů se koncentrace O2 sníţí k nejniţšímu limitu (0,2 %), který zaručuje aerobní dýchání plodů. Na této koncentraci (v rozmezí 0,2 % – 0,4 % O2) se drţí po celou dobu skladování. Dosaţení extrémně nízké koncentrace O2 v DCA vyţaduje vysokou plynotěsnost chladírenské komory a chladírenských vrat. Je nezbytné, aby vytvořený podtlak nebo přetlak v komoře byl vyšší jak 270 Pa a neklesl na barometrický tlak do 30 minut (GOLIÁŠ, 2014).
3.8.7 Skladování rybízu Rybíz se skladuje při teplotě 0 °C a relativní vzdušné vlhkosti 90 %. Doba skladování je okolo 3 týdnů, pro průmyslové zpracování 4 – 5 týdnů (THOMPSON, 39
2003). Podle Horčina (2008) jsou optimální podmínky skladování červeného rybízu při teplotě -0 °C aţ +0,5 °C a relativní vzdušné vlhkosti 85 %. Za takových podmínek lze červený rybíz skladovat 14 – 21 dní. U černého rybízu jsou optimální podmínky při teplotě 0 °C aţ +0,5 °C, při relativní vzdušné vlhkosti 85 % – 90 % po dobu 7 – 14 dní. Optimální sloţení atmosféry – 20 % aţ 40 % CO2 a 4 % aţ 5 % O2 (GUDKOVSKIJ, 1984). Řízená atmosféra můţe prodlouţit dobu skladování na 3 aţ 6 měsíců (CANTWELL, 2001). Do skladu by měly přijít jen zralé (ne přezrálé) suché bobule. Rychlé zchlazení plodů po sklizni (předchlazení) se projevuje velmi příznivě na uchovatelnost rybízu (KASMIRE a THOMPSON, 1992, BATZER a HELM, 1999). Při skladování černého rybízu v regulované atmosféře se lépe uchová obsah vitamínu C i celková biologická hodnota rybízu a sníţí se ztráty (GUDKOVSKIJ, 1984).
3.8.8 Skladování angreštu Angrešt je vhodné skladovat při teplotě 0 °C, relativní vzdušné vlhkosti 90 % a doba skladování je okolo 4 týdnů (THOMPSON, 2003). Pro konzervárenské zpracování vydrţí angrešt ve vzdušných přepravkách aţ 8 týdnů. Za vhodné skladovací podmínky se povaţují teploty -1 °C aţ +5 °C, při relativní vzdušné vlhkosti 90 % – 95 % (HRIČOVSKÝ, 2002). Podle Horčina (2008) lze skladovat angrešt 28 – 35 dní při teplotě -1 °C aţ +0,5 °C a relativní vzdušené vlhkosti 90 % – 95 %. Angrešt lze skladovat i v řízené atmosféře, kdy je doba skladování prodlouţena na 6 – 8 týdnů za pouţití 10 % aţ 15 % CO2 a 1,5 % O2 při teplotě 1 °C (BATZER, HELM, 1999).
3.8.9 Skladování malin Nepoškozené zralé maliny se skladují při teplotě 0 °C aţ +4,5 °C (GOUGH, 2008). Skladují se při relativní vzdušné vlhkosti 85 % – 90 %. Uchovatelnost činí 3 – 5 dní. Podle Horčina (2008) lze maliny skladovat 1 – 10 dní při teplotě -0,5 °C aţ +0,5 °C a relativní vzdušné vlhkosti 85 % – 90 %. Maliny lze skladovat v řízené atmosféře při pouţití 5 % – 10 % O2 a 15 % – 20 % CO2 (CANTWELL, 2001). Skladování malin v řízené atmosféře s obsahem 20 % – 25 % CO2 zpomaluje napadení plísněmi (THOMPSON, 2003). Pěstované maliny jsou méně trvanlivé neţ maliny lesní. Pro skladování se sbírají maliny v plné zralosti, kdy se lůţko lehce odděluje od kalichů (DOLEJŠÍ, 1991). Po 40
sběru je třeba plody ihned zchladit. Toto zchlazení se doporučuje i pro dopravu a větší vzdálenost (JAURON, 2011).
3.8.10 Skladování ostruţin Ostruţiny se skladují při teplotě +1 °C a relativní vzdušné vlhkosti 90 % – 95 %. (GOUGH, 2008). Skladovatelnost ostruţin činí 2 aţ 3 dny. Ostruţiny lze skladovat v řízené atmosféře za pouţití 5 % – 10 % O2 a 15 % – 20 % CO2 (CANTWELL, 2001). Skladování v řízené atmosféře obsahující 20 % – 40 % CO2 lze vyuţít k udrţení kvality ostruţin ke zpracování. Ostruţiny si zachovávají svoji chuť, i v případě, ţe jsou rychle zchlazeny a uloţeny v řízené atmosféře (THOMPSON, 2003).
3.8.11 Skladování jahod Vhodné skladovací podmínky pro jahody jsou při teplotě 0 °C a relativní vzdušné vlhkosti 90 % – 95 %. Maximální skladovatelnost je 5 dnů (THOMPSON, 2003). Podle Horčina (2008) lze maliny skladovat 1 – 10 dní při teplotě -0,5 °C aţ +0,5 °C a relativní vzdušné vlhkosti 85 % – 90 %. Jahody lze skladovat v řízené atmosféře při teplotě 0 °C a relativní vzdušné vlhkosti 90 % aţ 95 %. Doba skladování v této atmosféře je 7 aţ 10 dní (CAMPBELL, 2009). Optimální sloţení regulované atmosféry je 5 % – 10 % O2 a 15 % – 20 % CO2 (CANTWELL, 2001). Jahody se skladují stejnoměrně červené, pevné a vonné se zelenými okvětními listy bez měkkého a otlačeného povrchu. Jahody jsou extrémně zkazitelnou plodinou, takţe ihned po sklizni se zchlazují tlakovým vzduchem, kterému se dává přednost, i kdyţ chladírenská komora se rovněţ pouţívá pro zchlazování (GOLIÁŠ, 2014). Moţnosti skladování jsou značně omezené. Optimální je co nejrychlejší převoz a uplatnění plodů pro přímý konzum případně zpracování (VACHŮN, 2004).
41
4 MATERIÁL A METODY 4.1 Materiál Pro sledování změn plodů rybízu při skladování byl pouţit materiál, který byl získán na Zahradnické fakultě v Lednici. Na pozemku bylo sklizeno cca 5 kg od kaţdé odrůdy rybízu, byly sbírány plody přibliţně stejné zralosti. Byly pouţity odrůdy Detvan a Trent.
4.1.1 Odrůda Detvan Detvan je slovenská odrůda, která vznikla kříţením odrůd „Jonker van Tets“ x „Heinemannův pozdní“ (NESRSTA a kol., 2013). Detvan patří mezi červenoplodé rybízy. Keře jsou mohutného kulovitého vzrůstu, přiměřeně zahuštěné. Kvete středně raně. Má vysoký stupeň samosprašnosti. Hrozen je asi 80 mm dlouhý. Bobule v průměrném počtu 22 jsou rovnoměrně rozmístěné. Lépe rodí v teplejších oblastech (HRIČOVSKÝ a kol., 2002). Základní větve jsou tlusté, dlouhé, vzpřímené. Listy jsou velké, sytě zelené, čepel je mírně svinutá nahoru. Okraj čepele listů je jemně zoubkovaný (KUTINA a kol., 1992). Úrodná odrůda s chutnými sladkokyselými bobulemi, středně aromatickými plody. Je odolná proti napadení padlím angreštovým (NESRSTA a kol., 2013). Velmi plodná odrůda, která je vhodná pro přímý konzum, ale především pro konzervárenské zpracování (RICHTER, 2004).
Obr. 1: Detvan (GOGOLKOVÁ, 2015) 42
4.1.2 Odrůda Trent Trent je česká odrůda, vznikla kříţením odrůd „Vierlandenský červený“ x „Kavkazský červený“. Vzrůstnost keře je střední, tvar křovitý a hustota keře je střední aţ hustá. Pupeny raší raně aţ středně, jsou slabě ojíněné. Délka hroznu včetně stopky je středně dlouhá aţ dlouhá, hustota vysoká. Bobule je střední, tvar kulovitý a pevnost větší. Zralost je raná aţ středně raná, sklizeň konzervárenská týden před sklizní konzumní, která probíhá od začátku do poloviny července (HRIČOVSKÝ a kol., 2002). Úrodná úroda s aromatickými, navinule sladkými bobulemi, plodnost bývá vysoká a pravidelná. Tato odrůda je vhodná do středních a vlhčích pěstitelských oblastí (NESRSTA a kol., 2013). Plody mají všestranné pouţití jako stolní i ke zpracování v domácnosti na marmelády, dţemy a šťávy (RICHTER, 2002).
Obr. 2: Trent (GOGOLKOVÁ, 2015)
4.2 Metodika U odrůd rybízu bylo provedeno hodnocení ihned po sklizni a také v průběhu skladování. Plody byly v den sklizně uskladněny ve školní chladírně. Část plodů odrůdy Detvan a část plodů odrůdy Trent byla ošetřena ozonem. Pravidelně byly zjišťovány změny v průběhu skladování, konkrétně úbytek hmotnosti a zdravotní stav předem vybraných plodů. V den sklizně a pak v pravidelných intervalech vţdy po týdnu, byly odebírány vzorky, u kterých byl v laboratoři sledován obsah rozpustné sušiny a veškerých kyselin. Teplota v chladírně byla +5 ºC a relativní vzdušná vlhkost byla 43
60 % – 80 %. Zdravotní stav byl hodnocen podle stupně vhodnosti pouţití v následující tabulce. Tab. 9: Hodnocení zdravotního stavu plodů rybízu Stupeň vhodnosti
Hodnocení zdravotního stavu
pouţití 1
Výborný zdravotní stav, vhodné pro přímý konzum.
2
Dobrý zdravotní stav, vhodné pro přímý konzum.
3
Dobrý zdravotní stav, vhodné pro zpracování.
4
Nevyhovující pro přímý konzum, vhodné pro zpracování.
5
Nevyhovující pro přímý konzum a zpracování.
4.2.1 Ošetření plodů rybízu ozonem Část plodů z kaţdé odrůdy byla ošetřena ozonem, aby byly plody vydezinfikované a očištěné od povrchových plísní. Plody byly uloţeny v plastových přepravkách proloţených papírem a následně byly uloţeny do nerezové nádoby o objemu 45 l, která byla hermeticky uzavřena. Ze spodní části byl přiváděn vzduch obohacený ozonem a z vrchní části byl odváděn. Ozon o koncentraci 1 g.m-3 protékal v nádobě po dobu 1 hodiny při teplotě +2 °C.
4.2.2 Zdravotní stav a úbytek hmotnosti plodů rybízu Pravidelně byl kontrolován zdravotní stav z hlediska pouţití plodů pro přímý konzum a průmyslové zpracování. Odrůda Detvan byla rozdělena na část ošetřenou a neošetřenou ozonem. Stejné rozdělení bylo provedeno i u odrůdy Trent. Přičemţ část z kaţdé odrůdy (ošetřené i neošetřené) byla ještě rozdělena do tří předem zváţených misek, u kterých se měřil úbytek hmotnosti plodů. Hmotnost byla stanovena s přesností na 0,1 g. Zdravotní stav a úbytek hmotnosti plodů byl kontrolován vţdy po 7 dnech.
44
4.2.3 Stanovení rozpustné sušiny refraktometricky Index lomu světla v cukerném roztoku je závislý na koncentraci roztoku, která se můţe určovat podle změřeného indexu lomu. Pro sacharózu bývají koncentrace uvedeny přímo na stupnici refraktometru, jinak se vyhledávají v tabulkách. Na hranol otevřeného refraktometru se skleněnou tyčinkou nakáplo 3 – 5 kapek vody, hranoly se rychle uzavřely a odečetl se údaj na stupnici. U cukerného refraktometru musí přístroj ukazovat refrakci 0 °Rf. Je-li údaj přístroje odchylný, upraví se jeho stupnice na výše uvedenou základní polohu. Mezi hranoly refraktometru se nanesla vrstvička zkoušeného tekutého materiálu a hranolem se otáčelo tak dlouho, aţ hranice světla a stínu protkla nitkový kříţ zorného pole. Na stupnici se zjistil přímý obsah tzv. refraktometrické sušiny (= váhová procenta rozpuštěného cukru). Stanovení rozpustné sušiny refraktometricky bylo provedeno vţdy po 7 dnech, pro rozbor bylo odebráno cca 100 g, z těchto plodů byl vytlačen tekutý podíl a v něm stanovena rozpustná sušina.
4.2.4 Stanovení obsahu veškerých kyselin Veškerými kyselinami ve vzorku se rozumí všechny kyseliny (volné, těkavé a kyselé soli) zjištěné titračně. U silně zbarvených roztoků se uţije potenciometrické indikace bodu ekvivalence. Plody rybízu byly vymačkány přes síťku (viz stanovení rozpustné sušiny). Ze získaného podílu bylo odebráno potřebné mnoţství k titraci. Do kádinky se naváţilo 5 g vzorku a přidalo se 20 ml destilované vody, aby byla dostatečně ponořena elektroda. Za stálého míchání pomocí elektromagnetické míchačky se vzorek titroval pomocí roztoku 0,1 M NaOH o známém faktoru do pH 8,1 za pouţití kombinované elektrody připojené k pH metru. Obsah veškerých kyselin byl vyjádřen na převládající kyselinu obsaţenou v titrovaném vzorku, a to na kyselinu citronovou. 1 ml 0,1 M NaOH odpovídá – 0,0064 g kyseliny citronové
45
a – spotřeba 0,1 M NaOH v ml f – faktor 0,1 M NaOH n – mnoţství vzorku k titraci v g Stanovení obsahu veškerých kyselin bylo prováděno vţdy po 7 dnech.
Obr. 3: pH metr a elektromagnetická míchačka
4.2.5 Statistické vyhodnocení Získané výsledky byly zpracovány tabelárně, statisticky a graficky. Zdravotní stav byl vyhodnocen tabelárně a graficky v programu Excel. Úbytek hmotnosti, obsah rozpustné sušiny a obsah veškerých kyselin byly zpracovány tabelárně v programu Excel a statisticky vyhodnoceny v programu Statistica. Statistické vyhodnocení bylo provedeno vícefaktorovou analýzou ANOVA.
46
5 VÝSLEDKY 5.1 Zdravotní stav a úbytek hmotnosti plodů rybízu Byl kontrolován zdravotní stav plodů rybízu z hlediska vhodnosti plodů pro přímý konzum a zpracování a z hlediska rozdílů mezi ošetřenými plody ozonem a neošetřenými plody. Tab. 8: Změna zdravotního stavu neošetřených a ošetřených plodů u odrůd Detvan a Trent během skladování Den
Změna zdravotního stavu plodů rybízu během skladování
1
Plody byly čerstvé a ve výborném zdravotním stavu.
7
Plody i třapina byly stále ve výborném stavu a neprojevil se ţádný opad bobulí.
14
Plody byly v dobrém stavu a bobule z třapiny neopadávaly. U Detvanu byla třapina v dobrém stavu, ale u Trentu třapina místy usychala.
21
Plody u Trentu byly mírně zvadlé, 10 % plodů bylo nevyhovujících pro přímý konzum. Třapina z poloviny uschlá. U Detvanu byly plody i třapina v dobrém stavu.
28
U Trentu se projevilo měknutí plodů, třapina téměř seschlá, místy zelená. 20 % plodů bylo nevyhovujících pro přímý konzum. Plody Detvanu byly mírně zvadlé, 10 % bylo nevyhovujících pro přímý konzum. U třapiny se projevilo mírné sesychání. Opad bobulí se stále neprojevil.
35
U Trentu byly plody měkké, třapina seschlá. Počet plodů nevyhovujících pro přímý konzum narostl na 40 %. Plody Detvanu byly mírně měkké, 20 % plodů nebylo vhodných pro přímý konzum.
42
Plody u Trentu byly měkké a byl zaznamenán mírný opad bobulí. Počet plodů nevyhovujících pro přímý konzum narostl na 70 %. Plody Detvanu byly měkké, 40 % plodů bylo nevyhovujících pro přímý konzum. Opad bobulí se neprojevil.
49
U Trentu se objevila plíseň, plody byly měkké, místy popraskané a nevyhovující jak pro přímý konzum, tak i pro zpracovatelský průmysl. Plody Detvanu byly měkké a projevil se mírný opad bobulí. Počet plodů nevyhovujících pro přímý konzum narostl na 60 %.
56
U Detvanu se objevila plíseň, plody byly nevyhovující jak pro přímý, tak i pro zpracovatelský průmysl.
47
Z tabulky vyplynulo, ţe odrůda Trent podléhala rychleji zkáze neţ odrůda Detvan. Trent lze skladovat pro přímý konzum aţ 21 dní, pro zpracovatelský průmysl aţ 35 dní a od 42. dne nelze Trent vyuţít ani pro zpracovatelský průmysl. Detvan lze skladovat aţ 28 dní pro přímý konzum, 42 dní pro zpracovatelský průmysl a od 49. dne nelze Detvan pouţít ani ve zpracovatelském průmyslu. Mezi plody ošetřenými ozonem a neošetřenými plody nebyl ţádný rozdíl z hlediska kvality.
Zdravotní stav plodů rybízu Stupně vhodnosti použití
6 5 4 3 Detvan
2
Trent
1 0 1
7
14
21
28
35
42
49
56
Den
Graf 1: Hodnocení zdravotního stavu plodů rybízu Mezi plody ošetřenými a neošetřenými ozonem nebyl ţádný rozdíl, proto jsou v grafu znázorněny pouze dvě křivky pro odrůdu Detvan a Trent. V průběhu skladování byl sledován úbytek hmotnosti plodů rybízu odrůd Detvan a Trent. Měření se provádělo v chladírně, aby hmotnost plodů nebyla ovlivněna přenášením a změnou teploty. Tab. 10: Úbytek hmotnosti plodů odrůd Detvan a Trent Hmotnost v % TRENT -
TRENT -
DETVAN -
DETVAN -
neošetřený
ošetřený
neošetřený
ošetřený
1
100,0
100,0
100,0
100,0
7
98,2
98,3
98,2
98,4
14
95,6
95,6
95,6
95,8
Den
48
21
93,4
93,1
93,5
93,3
28
91,4
90,6
91,2
91,2
35
89,5
88,5
89,3
89,0
42
87,2
86,4
87,0
86,8
49
85,3
84,2
85,3
84,7
56
-
-
83,2
82,4
Z tabulky vyplynulo, ţe hmotnost u obou odrůd značně klesala. V průměru klesala hmotnost v kaţdém týdnu cca o 2 %. U Trentu neošetřeného klesla hmotnost během 7 týdnů o 14,7 %, u Trentu ošetřeného ozonem o 15,8 %. U Detvanu neošetřeného klesla hmotnost během 8 týdnů o 16,8 % a u Detvanu ošetřeného ozonem o 17,6 %. Z tabulky je zřejmé, ţe hmotnost u ošetřených odrůd ozonem klesala o něco rychleji. Vážené marginální průměry Současný efekt: F(7, 68)=.20556, p=.98314 Dekompozice efektivní hypotézy Vertik. sloupce označ. +/- sm. chyby 102% 100% 98% 96%
Hmotnost v %
94% 92% 90% 88% 86% 84% 82% 80% 78% Den:
7 14 21 28 35 42 49 56
Den:
Odrůda: Trent
7 14 21 28 35 42 49 56 Odrůda: Detvan
Graf 2: Úbytek hmotnosti u plodů odrůd Trent a Detvan
49
Varianta Neošetřená Varianta Ošetřená
Z grafu 2 je zřejmé, ţe mezi odrůdami není statisticky průkazný rozdíl, pouze u odrůdy Trent v posledním měření byl statisticky průkazný rozdíl. Změny hmotnosti se v průběhu skladování téměř nelišily ani mezi plody ošetřenými a neošetřenými ozonem.
5.2 Stanovení rozpustné sušiny refraktometricky V průběhu skladování byla refraktometricky měřena rozpustná sušina u odrůd Detvan a Trent. Tab. 11: Stanovení obsahu rozpustné sušiny refraktometricky u odrůd Detvan a Trent Obsah rozpustné sušiny v % Den
TRENT –
TRENT -
DETVAN –
DETVAN -
neošetřený
ošetřený
neošetřený
ošetřený
1
7,9
7,9
8,4
8,4
7
8,9
8,7
8,5
8,4
14
9,3
9,2
9,2
9,0
21
10
9,8
10,1
9,7
28
10,2
10,1
10,2
9,9
35
10,5
10,4
10,8
10,2
42
11,1
10,9
11,3
10,8
49
11,3
10,9
11,5
11,2
56
-
-
11,5
11,4
Tabulka ukazuje rozdíly v obsahu rozpustné sušiny u jednotlivých odrůd v průběhu skladování. Rozpustná sušina se u všech odrůd zvyšovala. U Trentu neošetřeného je rozdíl rozpustné sušiny mezi 1. a 7. týdnem 3,4 %. U Trentu ošetřeného je rozdíl 3 %. U Detvanu neošetřeného je rozdíl rozpustné sušiny mezi 1. a 8. týdnem 3,1 %. U Detvanu ošetřeného je rozdíl 3 %. Z tabulky je tedy zřejmé, ţe u ošetřených odrůd ozonem se zvyšoval obsah rozpustné sušiny pomaleji neţ u neošetřených odrůd.
50
Průměry MNČ Současný efekt: F(7, 68)=,36320, p=,92044 Dekompozice efektivní hypotézy Vertikální sloupce označují 0,95 intervaly spolehlivosti 12,5 12,0
Obsah rozpustné sušiny v %
11,5 11,0 10,5 10,0 9,5 9,0 8,5 8,0 7,5 7,0 Den:
7 14 21 28 35 42 49 56
Den:
7 14 21 28 35 42 49 56
Odrůda: Trent
Odrůda: Detvan
Varianta Neošetřená Varianta Ošetřená
Graf 3: Obsah rozpustné sušiny plodů odrůd Trent a Detvan Z grafu 3 vyplývá, ţe rozdíl mezi plody ošetřenými a neošetřenými u odrůdy Trent není statisticky průkazný. Stejně tak u odrůdy Detvan, ale rozdíl byl větší neţ u odrůdy Trent. Rozdíl je pouze mezi odrůdami, přičemţ odrůda Trent měla na počátku skladovacího období niţší obsah rozpustné sušiny neţ odrůda Detvan.
5.3 Stanovení obsahu veškerých kyselin V průběhu skladování byl titračně stanoven obsah veškerých kyselin u odrůd Detvan a Trent. Tab. 12: Stanovení obsahu veškerých kyselin u odrůd Detvan a Trent Obsah veškerých kyselin v % Den 1
TRENT –
TRENT –
DETVAN -
DETVAN –
neošetřený
ošetřený
neošetřený
ošetřený
1,75
1,75
51
2,35
2,35
7
1,73
1,74
2,35
2,34
14
1,73
1,74
2,26
2,29
21
1,73
1,73
2,24
2,27
28
1,71
1,72
2,23
2,26
35
1,69
1,70
2,21
2,23
42
1,68
1,69
2,12
2,17
49
1,63
1,65
2,08
2,11
56
-
-
2,02
2,08
Z tabulky je zřejmé, ţe obsah veškerých kyselin u všech odrůd klesal. U neošetřených odrůd klesal obsah veškerých kyselin rychleji neţ u odrůd ošetřených. Na začátku skladování byly obě odrůdy méně rozdílné v obsahu cukrů, ale v obsahu kyselin byly výrazně rozdílné po sklizni o 0,60 %. Průměry MNČ Současný efekt: F(7, 68)=,14050, p=,99463 Dekompozice efektivní hypotézy Vertikální sloupce označují 0,95 intervaly spolehlivosti 2,5 2,4
Obsah veškerých kyselin v %
2,3 2,2 2,1 2,0 1,9 1,8 1,7 1,6 1,5 1,4 Den:
7 14 21 28 35 42 49 56
Den:
7 14 21 28 35 42 49 56
Odrůda: Trent
Odrůda: Detvan
Graf 4: Obsah veškerých kyselin plodů odrůd Trent a Detvan 52
Varianta Neošetřená Varianta Ošetřená
V grafu 4 nebyl zaznamenán statisticky průkazný rozdíl u ošetřené a neošetřené varianty jednotlivých odrůd, ale v porovnání odrůdy Trent a Detvan byl statisticky výrazný rozdíl. Největší rozdíl byl zaznamenán v 1. den skladování. V průběhu skladování se rozdíl mezi odrůdami zmenšoval, přesto byl na konci skladování výrazný rozdíl v obsahu veškerých kyselin.
53
6 DISKUSE Bakalářská práce se zabývá kvalitou drobného ovoce v průběhu skladování. Praktická část byla zaměřena na dvě odrůdy červeného rybízu, konkrétně odrůda Detvan a Trent. V den sklizně byla část plodů rybízu ošetřena ozonem. Během skladování byl kontrolován zdravotní stav a kvalita plodů, úbytek hmotnosti, obsah rozpustné sušiny a obsah veškerých kyselin. Část plodů rybízu byla ošetřena ozonem po dobu 1 hodiny, při teplotě 2 °C a koncentraci 1 g.m-3 ozonu. Během pokusu se z hlediska kvality neprojevil ţádný rozdíl mezi plody ošetřenými a neošetřenými ozonem. Toto pozorování mohlo být způsobeno nízkou koncentrací ozonu a krátkou dobou ošetření. Podle Horčina (2008) je moţné skladovat červený rybíz 14 – 21 dní za optimálních podmínek skladování při teplotě -0 °C aţ +0,5 °C a relativní vzdušné vlhkosti 85 %. Pokusem bylo zjištěno, ţe v podmínkách při teplotě 5 °C a relativní vzdušné vlhkosti 60 % – 80 % byla odrůda Trent vhodná pro přímý konzum 21 dní, pro zpracování aţ 35 dní a 42. den nebyla odrůda vhodná ani pro zpracovatelský průmysl. Odrůda Detvan byla skladována za stejných podmínek jako odrůda Trent. Odrůda Detvan byla vhodná pro přímý konzum aţ 28 dní, pro zpracovatelský průmysl 42 dní a od 49. dne nebyla vhodná ani pro zpracování. Skladování rybízu bylo ukončeno z důvodu napadení plodů plísní. Odrůda Detvan má delší uchovatelnost v chladírně neţ udává literatura jako průměrnou hodnotu u rybízu, odrůda Trent odpovídá průměrné skladovatelnosti. Kasmire a Thompson, 1992 a Batzer a Helm, 1999 uvádí, ţe rychlé zchlazení plodů po sklizni má velmi příznivý vliv na uchovatelnost rybízu. To se také mohlo projevit na delší době uskladnění rybízu odrůd Detvan a Trent. Podle Kyzlinka (1988) by měl červený rybíz obsahovat 16,27 % rozpustné sušiny. Hodnoty obsahu rozpustné sušiny stanovené laboratorně v mém pokusu byly niţší, neţ uvádí autor. U odrůdy Trent bylo naměřeno 7,9 % rozpustné sušiny a u odrůdy Detvan bylo naměřeno 8,4 % rozpustné sušiny. Rozdíl mohl být způsoben výběrem odrůd nebo stupněm zralosti při sklizni.
54
Kyzlink (1988) uvádí, ţe obsah veškerých kyselin v červeném rybízu je průměrně 2,16 %. Laboratorním stanovením u odrůdy Trent byl zjištěn obsah veškerých kyselin 1,75 %, coţ je niţší hodnota neţ uvádí autor. U odrůdy Detvan byl zjištěn obsah veškerých kyselin 2,35 %, coţ je naopak hodnota mírně vyšší. V porovnání s údaji, které uvádí autor, nebyl zjištěn výrazný rozdíl. Obsah veškerých kyselin v červeném rybízu podle Horčina (2008) se pohybuje v rozmezí od 1,5 % do 2,8 %. Výsledky obsahu veškerých zjištěných kyselin se v mém pokusu nijak nelišily od autora.
55
7 ZÁVĚR Bakalářská práce byla zaměřena na hlavní druhy drobného ovoce. Mezi tyto druhy patří rybíz, angrešt, maliník, ostruţiník, jahodník a josta. V literární části byly popsány jednotlivé druhy drobného ovoce z hlediska klimatických a pěstitelských podmínek. Bylo zde popsáno látkové sloţení, kterým se drobné ovoce vyznačuje jako vysoce nutričně hodnotné. Dále byla tato práce zaměřena na technologické parametry, moţnosti sklizně, na výskyt chorob a škůdců během skladování. Závěr této části byl věnován skladování jednotlivých druhů a moţnostem uskladnění ovoce, protoţe správně sklizené ovoce v optimální sklizňové zralosti a vhodně uskladněné v adekvátních podmínkách prodluţuje ţivotnost plodů. Experimentální část byla zaměřena na skladování plodů rybízu, odrůd Detvan a Trent. Po sklizni byla část plodů ošetřena ozonem. V pravidelných intervalech, v den sklizně a následně vţdy po týdnu bylo prováděno hodnocení rozdílů mezi ošetřenými plody ozonem a neošetřenými plody senzoricky, byl hodnocen zdravotní stav a kontrola úbytku hmotnosti. Laboratorně byl stanoven obsah rozpustné sušiny a obsah veškerých kyselin. Během skladování nebyl z hlediska zdravotního stavu zaznamenán rozdíl mezi plody ošetřenými ozonem a neošetřenými plody. Z pokusu vyplynulo, ţe odrůda Trent podléhala rychleji zkáze neţ odrůda Detvan. Dále bylo zjištěno, ţe plody odrůdy Trent lze skladovat pro přímý konzum aţ 21 dní, 35 dní lze plody ještě skladovat pro zpracovatelský průmysl a po 42. dni skladování podlehly plody zkáze a nebylo moţné je vyuţít ani pro zpracovatelský průmysl. Plody odrůdy Detvan lze skladovat aţ 28 dní pro přímý konzum, pro zpracování vydrţely plody 42 dní a po 49. dni skladování byly plody nevhodné i pro zpracování. U obou odrůd hmotnost plodů značně klesala. Přesto byl u odrůd ošetřených ozonem zaznamenán rychlejší úbytek hmotnosti neţ u odrůd neošetřených. V úbytku hmotnosti nebyl zaznamenán statisticky průkazný rozdíl, pouze v posledním dni měření byl statisticky průkazný rozdíl u odrůdy Trent. Obě odrůdy byly na začátku skladování rozdílné v obsahu rozpustné sušiny o 0,5 % a v obsahu kyselin o 0,6 %.
56
Z této práce tedy vyplynulo, ţe rybíz lze skladovat jen v omezeném časovém úseku. Rozdíl z hlediska kvality mezi ošetřenými plody ozonem a neošetřenými plody nebyl ţádný, coţ mohlo být způsobeno krátkou dobou ošetření a malou koncentrací ozonu. Jako vhodnější odrůdu pro skladování bych zvolila Detvan, neboť tato odrůda měla delší dobu uchovatelnosti v daných skladovacích podmínkách. I z hlediska obsahu rozpustné sušiny a obsahu kyselin byla odrůda nutričně bohatší. I přesto, ţe Detvan obsahoval více kyselin neţ odrůda Trent, byla chuť plodů sladká, šťavnatá a aromatická.
57
8 SOUHRN A RESUME, KLÍČOVÁ SLOVA Bakalářská práce „Kvalita drobného ovoce v průběhu skladování“ se zabývá popisem jednotlivých druhů drobného ovoce, látkovým sloţením, technologickými parametry, moţnostmi sklizně a výskytem chorob a škůdců. Část bakalářské práce byla věnována moţnostem uskladnění drobného ovoce, byly popsány skladovací technologie se zaměřením na řízenou atmosféru, dynamicky řízenou atmosféru a ULO. V praktické části byly sledovány dvě odrůdy rybízu (Trent a Detvan) během skladování. Byly hodnoceny rozdíly mezi plody rybízu ošetřenými ozonem a neošetřenými, byl hodnocen zdravotní stav a kontrola úbytku hmotnosti. Laboratorně byl stanoven obsah rozpustné sušiny a obsah veškerých kyselin. Klíčová slova: drobné ovoce, látkové sloţení, sklizeň, skladování, rybíz RESUME The bachelor thesis ,,Quality of small fruits during storage“ is dealing with the description of particular kinds of fruit, substance composition, technological parameters, ways of harvesting and occurrence of diseases and pests. Part of the thesis is designated to the possible means of storage of small fruits, description of technologies focused on controlled atmosphere and ULO. Two of the currant cultivars (Trent and Detvan) were observed, during the time of the storage, in the practical part of the thesis. Atributes in differences assessed, were concerning if the fruits were treated with ozone, the state of health of the fruits and the controll of mass decrease. The content of soluble dry basis was deremined by labaratory experiments. Key words: small fruit, substance composition, harvest, storage, currant
58
9 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY BALAŠTÍK, Jaroslav. Konzervovanie v domácnosti. 1. vyd. Bratislava: Topas, 2001, 206 s. ISBN 80-85353-11-3 BATZER, U. a H.-U. HELM. Storage of small fruits, 1999. Databáze online [2015-0413]. Dostupné z www: http://www.ba.ars.usda.gov/hb66/currant.pdf BLAŢEK, Jan a kol. Ovocnictví. 1. vyd. Praha: Český zahrádkářský svaz, 1998, 383 s. ISBN 80-85362-33-3 CAMPBELL-PLATT, Geoffrey. Food science and technology. 1. vyd. United Kingdom: Blackwell, 2009, 508 s. ISBN 978-0-632-06421-2 CANTWELL, Marita. Properties and recommended conditions for long-term storage of freshe fruits and vegetables, 2001. Databáze online [2015-04-17]. Dostupné z www: http://postharvest.ucdavis.edu/files/109107.pdf DOLEJŠÍ, Antonín, Vladimír KOTT a Lubomír ŠENK. Méně známé ovoce. 1. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991, 152 s. ISBN 80-209-0188-4 DUŠKOVÁ, Ludmila a Jan KOPŘIVA. Pěstujeme rybíz, angrešt a jostu. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2002, 112 s. ISBN 80-247-0223-1 DUŠKOVÁ, Ludmila a Jan KOPŘIVA. Pěstujeme jahody. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2002, 76 s. ISBN 80-247-0276-2 DUŠKOVÁ, Ludmila a Jan KOPŘIVA. Pěstujeme maliny, ostružiny a borůvky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2003, 84 s. ISBN 80-247-0532-X ERBENOVÁ, Marie a kol. Pěstujeme zdravé ovoce. 1. vyd. Praha: KVĚT, 1992, 141 s. ISBN 80-85362-09-0 GOGOLKOVÁ, Klára. Ribes rubrum. Databáze online [2015-04-10]. Dostupné z www: http://taxonweb.cz/t/1319 GOGOLKOVÁ, Klára. Ribes rubrum. Databáze online [2015-04-10]. Dostupné z www: http://taxonweb.cz/t/608 GOLIÁŠ, Jan. Skladování a zpracování I: Základy chladírenství. 2. vyd. Brno: Mendelova zemědělská univerzita, 1996, 158 s. ISBN 80-7157-229-2
59
GOLIÁŠ, Jan. Skladování ovoce v řízené atmosféře. 1. vyd. Praha: Brázda, s. r. o., 2011, 128 s. ISBN 978-80-209-0386-0 GOLIÁŠ, Jan. Skladování a zpracování ovoce a zeleniny. 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita, 2014, 132 s. ISBN 978-80-7509-195-6 GOUGH, Bob. An encyclopedia of small fruit. 1. vyd. New York: CRC Press, 2008, 161 s. ISBN 978-1-56022-939-1 GUDKOVSKIJ, V. A. Dlouhodobé skladování ovoce. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1984, 176 s. ISBN 07-033-84 HARANT, Miloš. Pěstování jahodníku. 1. vyd. Praha: Granit, 1992, 15 s. ISBN 80901195-3-0 HORÁK, František. Stručně o jahodníku a jiném drobném ovoci. 15. vyd. Veselá u Semil: JZD Zelené háje – Tatobity, 1990, 42 s. HORÁK, Miroslav. Zahradnické potravinové zdroje, 2010. Databáze online [cit. 201503-23]. Dostupné z www: http://www.google.cz/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=2&ved=0CCcQFj AB&url=http%3A%2F%2Ftilia.zf.mendelu.cz%2F~xhorak06%2FNUTR-e-learning20107.kap..doc&ei=T930VKLnHMG5ygPq8IHgCQ&usg=AFQjCNEMIo5d706zZWxWglr RWd37kET0cg&bvm=bv.87269000,d.d2s HORČIN, Vojtech. Technológia spracovania ovocia a zeleniny. 2. vyd. Nitra: Slovenská poľnohospodárska univerzita, 2008, 142 s. ISBN 978-80-552-0063-7 HRIČOVSKÝ, Ivan a kol. Drobné ovoce. 1. vyd. Bratislava: Príroda, 2002, 104 s. ISBN 80-07-01004-1 IVIČIČ, Ladislav a kol. Ovocnictví. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1987, 480 s. ISBN 07-040-87 JANICK, Jules a James N. MOORE. Fruit breeding, Volume 2, Vine and Small Fruits. New York: John Wiley&Sons, Inc., 1996, 477 s. ISBN 978-0-471-12670-6 JANICK, Jules a Robert E. PAULL. The Encyclopedia of Fruit and Nuts. 1. vyd. UK: CABI, 2008, 954 s. ISBN 978 0 85199 638 7
60
JAURON, Richard. Harvesting and Storing Small Fruits, 2011. Databáze online [cit. 2015-04-13].
Dostupné
z www:
http://www.ipm.iastate.edu/ipm/hortnews/2011/6-
15/smallfruit.html KADLEC, Pavel a kol. Technologie potravin I. 1. vyd. Praha: Vysoká škola chemickotechnologická, 2002, 300s. ISBN 80-7080-509-9 KASMIRE, R.F. a J.F. THOMPSON. Selecting a cooling method, 1992. Databáze online [2015-04-13]. Dostupné z www: http://www.ba.ars.usda.gov/hb66/currant.pdf KOPEC, Karel. Tabulky nutričních hodnot ovoce a zeleniny. 1 vyd. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 1998, 72 s. ISBN 80-86153-64-9 KOPEC, Karel a Josef BALÍK. Kvalitologie zahradnických produktů: nauka o hodnocení a řízení jakosti produktů a produkčních procesů. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2008, 171 s. ISBN 978-80-7375-198-2 KUČEROVÁ, Jindřiška, Miloš PELIKÁN a Luděk HŘIVNA. Zpracování a zbožíznalství rostlinných produktů. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2007, 125 s. ISBN 978-80-7375-088-6 KUTINA, Josef a kol. Pomologický atlas 2. 1. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství BRÁZDA, 1992, 304 s. ISBN 80-209-0192-2 KYZLINK, Vladimír. Teoretické základy konzervace potravin. 1. vyd. Praha: Nakladatelství technické literatury, 1988, 512 s. ISBN 04-812-88 NEČAS, Tomáš a kol. Skladování v řízené atmosféře – multimediální učební texty Ovocnictví,
2004.
Databáze
online
[cit.
2015-03-09].
Dostupné
z www:
http://tilia.zf.mendelu.cz/ustavy/551/ustav_551/eltronic_ovoc/_private/ovoc_1/data/rize na_atmo.pdf NESRSTA, Dušan, Tomáš JAN a Milan HANČ. Drobné ovoce a skořápkoviny. 1. vyd. Olomouc: Baštan, 2013, 216 s. ISBN 978-80.87091-40-1 PRUGAR, Jaroslav a kol. Kvalita rostlinných produktů na prahu 3. tisíciletí. 1. vyd. Praha: Výzkumný ústav pivovarský a sladařský, 2008, 327 s. ISBN 978-80-86576-28-2 RICHTER, Miloslav. Malý obrazový atlas odrůd ovoce 7. 1. vyd. Lanškroun: TG Tisk, 2004, 86 s. ISBN 80-903487-6-9
61
RICHTER, Miloslav. Malý obrazový atlas odrůd ovoce 6. 1. vyd. Lanškroun: TG Tisk, 2004, 76 s. ISBN 80-903487-5-0 RICHTER, Miloslav. Velký atlas odrůd ovoce a révy. 1. vyd. Lanškroun: TG Tisk, 2002, 158 s. ISBN 80-238-9461-7 ROD, Jaroslav. Atlas chorob a škůdců. 4. doplněné vyd. Český Těšín: VÍKEND, s. r. o., 2012, 94 s. ISBN 987-80-7433-051-3 SMATANA, Ladislav a Ivan HRIČOVSKÝ. Pestujeme jahody. 1. vyd. Bratislava: Príroda, 1990, 107 s. ISBN 80-07-00247-2 THOMPSON, A. K. Fruit and vegetables: harvesting, handling and storage. 2. vyd. United Kingdom: BlackwellPublishing, 2003, 460 s. ISBN 1-4051-0619-0 VACHŮN, Zdeněk. Ovocnictví: pěstování jahodníku. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2004, 123 s. ISBN 80-7157-806-1 VELÍŠEK, Jan a Jana HAJŠLOVÁ. Chemie potravin I. 3. vyd. Havlíčkův Brod: OSSIS, 2009, 602 s. ISBN 978-80-86659-15-2 ŢUFÁNEK, Josef a Pavel ZEMÁNEK. Mechanizace: sklizňové stroje pro zeleninu, ovoce a hrozny. 1. vyd. Brno: Vysoká škola zemědělská, 1992, 115 s. ISBN 80-7157012-5
62
10 PŘÍLOHY Příloha 1: Odrůda Detvan na začátku skladování Příloha 2: Odrůda Trent na začátku skladování Příloha 3: Odrůda Detvan po 8 týdnech skladování Příloha 4: Odrůda Trent po 7 týdnech skladování
63
Příloha 1: Odrůda Detvan na začátku skladování
Příloha 2: Odrůda Trent na začátku skladování
Příloha 3: Odrůda Detvan po 8 týdnech skladování
Příloha 4: Odrůda Trent po 7 týdnech skladování
