KURZ HOROLEZECTVÍ - část 3. HO Baník Karviná, o.s.
-1-
OBSAH
1.
ZÁKLADNÍ HOROLEZECKÁ VÝZBROJ A VÝSTROJ - ÚVOD
3
2.
POMŮCKY PRO JIŠTĚNÍ
3
2.1
Jistítka pracující na principu Stichtovy brzdy
3
2.2
Karabina HMS
5
2.3
Slaňovací osmička
5
2.4
Grigri
5
3.
POMŮCKY PRO ZAJIŠŤOVÁNÍ
6
3.1
Karabiny
6
3.2
Expresky
6
3.3
Skoby
8
3.4
Vkliněnce
11
3.5
Smyčky
13
3.6
Lana
13
4.
OSTATNÍ POMŮCKY
15
4.1
Úvazky
15
4.2
Lezečky
16
4.3
Přilby
17
4.4
Kladiva
17
4.5
Magnézium
18
5.
LITERATURA
18
Revize : 1 Datum : 12 / 2008
KEBRT Miloslav
-2-
1.
ZÁKLADNÍ HOROLEZECKÁ VÝZBROJ A VÝSTROJ - ÚVOD
Současná horolezecká výzbroj a výstroj umožňuje horolezcům pohyb i v náročných podmínkách s relativně vysokou mírou bezpečnosti. Důležité je ovšem, aby byla vždy v bezvadném stavu a měla parametry odpovídající potřebám dané situace. Je nuto používat výzbroj certifikovanou, vyhovující požadavkům bezpečnostních norem (zpravidla označenou symbolem CE), nepoškozenou a takovou, u níž ještě neuplynula doba její životnosti. Každý horolezec se musí naučit s výzbrojí a výstrojí dokonale zacházet neboť i nejlepší výzbroj a výstroj je pro něj pouhou hromádkou bezcenných rekvizit pokud ji není schopen použít správným způsobem.
2.
POMŮCKY PRO JIŠTĚNÍ
Pomůcky pro jištění (jistítka) jsou zařízení, která se používají k brzdění pádu horolezce. Pád horolezce brzdí třením, přičemž brzdný účinek závisí do značné míry na konstrukčním řešení konkrétního jistítka. Použití jistítek je popsáno v kapitole TECHNIKA JIŠTĚNÍ (viz KURZ HOROLEZECTVÍ - část 5.). Některá jistítka způsobují při jištění osovou rotaci lana (kroutí lano), která je příčinou vzniku nežádoucích kliček. V praxi je dobré při lezení vícedélkových cest (kde se efekt kroucení výrazněji projeví) vždy po několika přelezených lanových délkách lano volně vyvěsit a protřepáním „odkroutit“. Principiálně můžeme nejčastěji používané pomůcky pro jištění rozdělit na: a) jistítka pracující na principu Stichtovy brzdy; b) karabiny HMS; c) slaňovací osmičky; d) jistítka s výkyvným segmentem (GRIGRI).
2.1 Jistítka pracující na principu Stichtovy brzdy
(obr. 1, 2 )
Do této kategorie patří vlastní Stichtova brzda, Reverso, ATC Guide atd. Společným znakem je charakteristické vedení lana jistítkem a tím daný způsob brzdění pádu. Lano je prohnuto do tvaru písmene U, prostrčeno oválným otvorem jistítka a zapnuto do karabiny HMS. Při pádu horolezce je nutno „rozevřít“ lana před jistítkem (odklopit pramen lana do jistítka vstupujícího od pramene lana z jistítka vystupujícího - směřujícího k spolulezci) tak, aby bylo lano prohnuto do tvaru písmene S, jak je znázorněno na obr. 2. Dojde k zvětšení úhlu opásání a dostaví se brzdný účinek. Tato jistítka vyvíjejí poměrně malou brzdnou sílu; při jejich používání je vhodné mít na ruce, svírající lano vstupující do jistítka, nasazenou koženou rukavici (zabrání spálení dlaně a prstů prokluzujícím lanem při brzdění pádu).
-3-
ATC Guide umožňuje jištění druholezce nebo i dvou současně postupujících druholezců samosvorným způsobem (pád lezce je zabrzděn automaticky bez zásahu jističe) - viz obr. 7 KURZ HOROLEZECTVÍ - část 5. Reverso a ATC Guide jsou jistítka vhodná pro zkušenější horolezce. Nekroutí lano.
Obr. 1 Zleva - Reverso, ATC guide, Stichtova brzda
Obr. 2 ATC guide a Stichtova brzda s vloženým lanem
-4-
2.2 Karabina HMS
(obr. 3 )
Karabina hruškovitého tvaru, do níž se vkládá poloviční lodní uzel. Při brzdění pádu vyvíjí optimální brzdnou sílu a není nutno přitom manipulovat lanem. Karabina HMS s vloženým polovičním lodním uzlem je vhodnou jisticí pomůckou pro začínající i zkušené horolezce. Kroutí lano.
Obr. 5 Grigri s lanem a karabinou HMS
Obr. 3 Karabina HMS s polovičním lodním uzlem
Obr. 4 Slaňovací osmička s expreskou a vloženým lanem (s francouzským prusíkem a karabinou) pro slaňování
2.3 Slaňovací osmička
(obr. 4 )
Pomůcka, zpravidla ze slitiny hliníku, svým vzhledem připomínající osmičku. Používá se k jištění a k slaňování. Při brzdění pádu vyvozuje poměrně malou brzdnou sílu, proto je vhodné mít na ruce, svírající lano vstupující do jistítka, koženou rukavici. Z důvodu malé brzdné síly slaňovací osmičku nikdy nezavěšujeme do jisticích bodů stanoviště při jištění prvolezce. Kroutí lano.
2.4 Grigri
(obr. 5 )
Plechový výlisek s odklopnou bočnicí a pružně výkyvným segmentem. Brzdný efekt je vyvolán přitlačením lana výkyvným segmentem k tělu jistítka při prudkém posunu lana způsobeném padajícím lezcem. Přestože pracuje automaticky, výrobce doporučuje při jištění prvolezce lano vstupující do jistítka držet rukou. Vyvíjí vysokou třecí sílu, což obecně působí značné namáhání postupových jisticích bodů. Může být proto použito pouze tam, kde je zaručena dostatečná pevnost postupového jištění. Nekroutí lano. -5-
3.
POMŮCKY PRO ZAJIŠŤOVÁNÍ
3.1 Karabiny (obr. 6 ) Spojovací články, které slouží k bezpečnému spojení lana s jisticím bodem, k vedení lana jisticím bodem, k jištění na stanovišti (karabiny HMS) a k pomocným účelům. Vyrábějí se z oceli nebo častěji z vhodné slitiny hliníku. Karabiny mají na svém těle vyznačenou maximální nosnost v podélném směru se zavřeným zámkem (symbol ), v podélném směru s otevřeným zámkem (symbol ) a v příčném směru (symbol ). Karabiny HMS mají navíc na těle uvedeno písmeno „H“. Některé karabiny mají zámek vybaven pojistkou (např. maticí) proti nežádoucímu otevření. ROZDĚLENÍ KARABIN DLE POUŽITÍ Typ
Min.nosnost stanovená normou (kN) podélná podélná se zavřeným s otevřeným příčná zámkem zámkem 20 7 7
Použití
B
Základní karabina pro zajišťování
H
HMS pro jištění polovičním lodním uzlem
20
K
Karabina pro ferraty
25
D
Směrová karabina pro expresky
20
Q
Šroubovací spojka (maillon)
25
6
7 7
7 10
3.2 Expresky (obr. 6 ) Komplet dvou karabin spojených expresní smyčkou. Slouží k pohyblivému spojení lana s postupovým jištěním a k vedení lana jisticím bodem. Poněkud snižuje odpor lana způsobený třením v jisticím bodu a je-li na obou koncích vybavena gumovou ochrankou stabilizuje karabinu v jisticím bodu ve správné poloze.
1
2
3
Obr. 6 1 - základní karabina 2 - základní karabina s pojistnou maticí 3 - karabina HMS 4 - expreska se základními karabinami
4
-6-
bod postupového jištění
k prvolezci
k prvolezci
k prvolezci
a Obr. 7 Použití expresky
d
b
c
Expresku je nutno zapnout do bodu postupového jištění, jehož oko leží v rovině kolmé na povrch skalní stěny (borhák, skoba), v poloze závislé na směru postupu prvolezce (obr. 7). Pokud lezec postupuje přes jisticí bod svisle nahoru k dalšímu jištění, může zámek dolní karabiny expresky směřovat vpravo nebo vlevo. Postupuje-li lezec od jisticího bodu šikmo nebo vodorovně do strany, musí zámek dolní karabiny expresky směřovat na stranu opačnou vzhledem ke směru postupu lezce. Lano je nutno vložit do karabiny tak aby do ní vstupovalo ze strany skály. Na obr. 7a,b je znázorněno správné zapnutí expresky do bodu postupového jištění vzhledem ke směru postupu lezce. Obr. 7c ukazuje nesprávně vložené lano v expresce. Takto vložené lano se může při pádu lezce z karabiny samo vypnout, jak naznačuje obr. 7d. Do bodu postupového jištění, jehož oko leží v rovině rovnoběžné s povchem skály (kruh, některé nýty) je třeba zapnout expresku tak, aby byly obě karabiny orientovány nosnou částí ke skále a zámkem od skály. Spodní karabina expresky by měla mít zámek s pojistkou proti otevření. Aby mohly být obě karabiny v expresce orientovány zámkem na stejnou stranu, nesmí mít expresní smyčka příliš široké konce (max. šířka - 2 cm). Důvodem je nerovnoměrnost namáhání vláken expresní smyčky při zatížení, ovlivněná tvarem karabin. -7-
3.3 Skoby
(obr. 8 )
Používají se k vytváření postupových jisticích bodů a jisticích bodů na stanovištích. Jsou to zpravidla ocelové klíny s okem pro karabinu, které se zatloukají kladivem do skalních puklin. Skalní pukliny mají různou šířku, proto jsou i skoby různě široké a různě dlouhé. Do velmi širokých puklin (cca 1 až 2 cm) se zatloukají skoby vyrobené z vhodně profilovaného plechu (kované skoby by při této šířce klínu byly příliš těžké). Stabilita skoby zatlučené do skály závisí na důkladnosti zatlučení, poloze skoby vůči směru působící síly, pevnosti skály, rozměrech skoby (především délce) a materiálu skoby. Maximální zatížení, kterému je správně zatlučená skoba schopna odolat se pohybuje v rozmezí 1000 až 1500, někdy až 2000 daN (delší skoby z oceli vyšší pevnosti zatlučené v pevné žule). V případě skob kratších, zatlučených do méně pevné horniny je nutno počítat s výrazně nižší nosností. Správně zatlučená skoba se má opírat ouškem o skálu (klín má být zatlučen úplně) a nesmí se pohnout při kontrolním poklepu kladivem na oko skoby ve směru pukliny. Pokud se pohne, musí se vytlouct a zatlouct jinam nebo se musí nahradit skobou s tlustším klínem. Vzhledem k tomu, že jisticí body vytvořené správně zatlučenými skobami jsou schopny odolat silám působícím v libovolném možném směru, dáváme při zřizování jisticích bodů stanoviště skobám přednost před vklíněnci.
5 1 6
2
7 3
4 8 Obr. 8 1,5,6 - kované „T“ skoby s uchem orientovaným kolmo k rovině klínu; 7 - kovaná skoba s uchem pootočeným o 45° vůči rovině klínu; 2,3,8 - skoby „L“ z plechu; 4 - „U“ skoba - s klínem vytvořeným plechem ohnutým do profilu U -8-
a
b
c
zde zapnout karabinu
d
f
e
zde zapnout karabinu
g
správně
špatně
h
j
α
i
α max. = 4° Obr. 9 Použití skob
-9-
Obr. 9 znázorňuje různé možnosti zatlučení skob : a) správně zatlučená skoba; b) pokud nelze skobu zatlouct úplně, je třeba na její klín, těsně u skály, upevnit smyčku a do ní zapnout karabinu s lanem; karabina zapnutá přímo do oka neúplně zatlučené skoby by při zatížení způsobila nadměrné namáhání skoby ohybem; c) v širší spáře může být skoba stabilizovaná druhou skobou; d) správně řešená „T“ skoba by měla mít klín protažený cca do poloviny délky ucha; e) do takto zatlučené skoby nelze zapnout karabinu přímo neboť by se opírala o skalní hranu znázorněnou hrotem trojúhelníka a při zatížení by se mohla zlomit; f) aby se karabina nezlomila je třeba ji zapnout do skoby prostřednictvím smyčky; g) nesprávně řešená „U“skoba s příliš velkým úkosem klínu se po zatlučení opírá o stěny spáry jen nepatrnou částí délky klínu a její stabilita je spíše iluzorní; h) správně řešená „U“skoba se po zatlučení opře o stěny spáry celou délkou klínu; i) úhel α by neměl u žádné skoby překročit znázorněnou mez; j) znázornění „U“ profilu. Při vytváření bodů postupového jištění využíváme především friendy, hexentry, vklíněnce a smyčky. Pokud nám však terén nabízí k dispozici pouze pukliny, musíme použít skoby. Jeden ze způsobů použití skoby k vytvoření postupového jištění je znázorněn na obr. 10. Abychom vždy při výstupu rychle našli právě tu skobu, kterou potřebujeme, je praktické nosit skoby roztříděné podle délky a tloušťky klínu na popruhu zvaném „nosič skob“ (obr. 11).
Obr. 10 Skoba jako bod postupového jištění
Obr. 11 Nosič skob s karabinami a s roztříděnými skobami
- 10 -
3.4 Vklíněnce Vklíněnce jsou kovová tělíska různých tvarů a velikostí navlečená obvykle na smyčce nebo ocelovém lanku, určená ke zřizování pevných zajišťovacích bodů vklíněním do spár ve skále. V zásadě lze rozlišit tři druhy vklíněnců : a) kónické vklíněnce (obr. 15); b) vklíněnce ve spárách stabilizované vzepřením, k němuž dochází následkem jejich pootočení (hexy, abalaky, trikamy) - obr. 13, 14; c) mechanické vklíněnce (friendy, protisměrné klíny) ve spárách stabilizované pružinami (obr. 16). Vklíněnce usazujeme do spár v pevné, kompaktní skále (nikoliv do spár tvořených odštěpenými balvany) neboť při zatížení působí na stěny spáry značně velkými silami. Síly F2 (viz obr. 13 až 16) jsou výrazně větší než síly F1. Například v případě kónického vklíněnce s úhlem α = 8° je síla F2 přibližně sedmkrát větší než síla F1. Při zakládání vklíněnců je nutno pamatovat na jejich nosnost. Menší vklíněnce mají obvykle výrazně nižší nosnost než vklíněnce větších rozměrů a postupové jisticí body jimi vytvořené nelze považovat (v souvislosti s aktuálním pádovým faktorem a způsobem jištění) vždy za dostatečně spolehlivé. Pokud nám to terén umožní, použijeme k zajištění vklíněnec s nosností alespoň 12 kN (viz KURZ HOROLEZECTVÍ - část 5., bod 4.4).
5 1 6
2
7 8
3
9 10 11 4 12
• Obr. 12 1, 2, 3, 4 friendy; 5, 6 hexentry; 7, 8 abalaky; 9, 10 hexentry malé velikosti; 11, 12 kónické vklíněnce
- 11 -
α c
α
α
F2
F2 F2
A
F2
F2
F2 A
F1 F1
Obr. 13 Hexentr vklíněný ve spáře s rovnoběžnými stěnami segmenty
T0
T0
F2
F2 táhla
příčný nosník
Obr. 14 Abalak vklíněný ve spáře s rovnoběžnými stěnami
F1
Obr. 15 Kónický vklíněnec vklíněný ve spáře
Hexentry a abalaky (obr.13, 14) se usazují do spár opřením jednou z bočních hran - např. „A“ (v případě hexentru) nebo hrotem „A“ (v případě abalaku) o stěnu spáry a zatažením za smyčku či lanko vklíněnce. Těleso hexentru / abalaku se mírně pootočí a protilehlou boční hranou nebo zakřivenou částí se zapře do protilehlé stěny spáry. Pokud je úhel α menší než třecí úhel φ (daný součinitelem tření materiálu vklíněnce a horniny) a rozměr „c“ je dostatečně malý, dojde k tzv. vzepření. Teoreticky sebevětší tahová síla F1 pak hexentr nebo abalak ze spáry nevytáhne (pokud nezpůsobí poškození vklíněnce). Tyto vklíněnce je tedy možno usazovat i do spár s rovnoběžnými stěnami. Kónické vklíněnce (obr.15) se usazují do spár pouze v místech, kde se stěny spár směrem dolů sbíhají. Velikost úhlu α by se měla pohybovat v rozmezí 5-10°. Je-li úhel α vklíněnce větší, má vklíněnec po usazení do spáry menší stabilitu a může se uvolnit pohybem lana při postupu prvolezce.
F1
Obr. 16 Friend vklíněný ve spáře s rovnoběžnými stěnami
Friendy (obr.16) jsou opatřeny pružinami, neustále dotlačujícími segmenty friendu ke stěnám spáry. Před usazením do spáry je třeba tahem prstem za příčný nosník stáhnout (pootočit) pomocí táhel segmenty a tím zmenšit šířku vklíněnce. Po zasunutí segmentů vklíněnce do spáry stačí uvolnit příčný nosník a nechat pružiny dotlačit segmenty vklíněnce ke stěnám spáry. Zatížením silou F1 vznikají boční síly F2 a tečné reakce T0, které brání vytažení friendu ze spáry. Friendy je možno usazovat i do spár s rovnoběžnými stěnami. - 12 -
3.5 Smyčky
(obr. 17 )
Tímto názvem jsou označovány různě dlouhé kusy lan, šňůr a popruhů, jejichž konce jsou spojeny vhodným uzlem nebo sešity. Používají se k zajišťování (např. zavěšením na skalní hrot, vložením uzlu do spáry, ovázáním skalních hodin) a k různým dalším účelům. Pro zajišťování je možno použít pouze smyčky z materiálu vykazujícího patřičnou pevnost.
Obr. 17 Smyčky
3.6 Lana Lana podle účelu použití dělíme na dynamická, určená pro horolezce a statická (s nízkou pružnou průtažností), určená pro práce ve výškách a pro speleologii. Při lezení používáme výhradně lana dynamická. V zemích Evropské únie jsou jejich vlastnosti ověřovány dle normy EN 892. Tato lana musí mít příslušnou pružnou průtažnost, aby brzdila pád na dostatečně dlouhé brzdné dráze. Pádová neboli rázová síla (síla, kterou tahá padající horolezec za lano při brzdění pádu a jejímuž působení je také sám vystaven prostřednictvím úvazku) nesmí narůst do hodnot nebezpečně vysokých pro tělo horolezce. Při prvním zkušebním pádu normalizované zkoušky lana nesmí překročit hodnotu 1200 daN, která odpovídá maximálnímu přetížení, jemuž je schopen krátkodobě odolávat lidský organismus (přetížení 15 G).
- 13 -
V prodeji jsou lana různých délek (nejčastěji 30m, 40m, 50m, 60m) a průměrů určená pro konkrétní způsob použití. Ve velehorách použijeme lano spíše větší délky. Podle způsobu použití dělíme horolezecká lana na „jednoduchá“ označená symbolem 1 (nejčastější průměr 10 až 11mm), „poloviční“ označená symbolem ½ (nejčastější průměr 9 mm) a „dvojčata“ označená symbolem (nejčastější průměr 8mm). Jednoduché lano používáme obvykle při lezení jednodélkových cest. Označení „jednoduché“ znamená, že pro jištění stačí pouze jeden pramen lana. Poloviční lano je „polovinou“ dvoulanového jisticího systému, který lze použít při lezení vícedélkových cest. Horolezec je při lezení navázán na dvě poloviční lana, která může dle konvenčních doporučení zapínat do postupových jisticích bodů samostatně, střídavě (do jednoho bodu jedno lano, do následujícího bodu druhé lano atd.). Tento způsob zajišťování významně snižuje při lezení odpor lana způsobený třením v postupových jisticích bodech a třením o skálu a snižuje také riziko přeseknutí lan padajícím kamenem. Jeho bezpečnost v případě použití polovičních lan je však diskutabilní neboť poloviční lana jsou dle normy EN 892 zkoušena závažím o hmotnosti pouhých 55 kg. Dvojčata se používají při lezení vícedélkových cest podobně jako lana poloviční (horolezec je při lezení navázán na dvě lana) avšak do postupových jisticích bodů se nezapínají střídavě ale vždy obě lana dvojčata společně do každé karabiny jako by byla lanem jednoduchým.
Obr. 18 Zapínání horolezeckých lan (podle druhu) do postupových zajišťovacích bodů : a) jednoduché b) dvojče c) poloviční
1
a
1/2
b - 14 -
c
Životnost horolezeckých lan je značně omezena, závisí na jejich konstrukci, způsobu a četnosti používání. Po absolvování mezního počtu lezeckých metrů (uvádí někteří výrobci), nebo po chemickém či mechanickém poškození je nutno lano vyřadit. Při běžném víkendovém lezení bez těžkých pádů, bez častého slaňování a bez spouštění lezce se doporučuje vyměnit lano nejpozději po pěti letech. V případě pravidelného víkendového lezení se spouštěním lezce po vylezení cesty je vhodné lano vyměnit nejpozději po jednom roku používání. Lanu neprospívají ostré ohyby, častým slaňováním a zvláště spouštěním lezce velmi trpí (při pravidelném spouštění lezce po vylezení cesty se lano opotřebovává až desetkrát rychleji než při lezení bez spouštění - viz Pit Schubert „BEZPEČNOST A RIZIKO NA SKÁLE, SNĚHU A LEDU“, str. 63). Po zachyceném pádu je vhodné lanu dopřát čas na zotavenou, po dlouhém pádu, při němž pádový faktor přesáhne hodnotu 1, až několik týdnů. Je-li takový pád zachycen bez prokluzu, je nutno lano vyměnit. Špinavé horolezecké lano čistíme čistou vodou teplou maximálně +30 °C. Následné vysušení lana je velmi důležité a může trvat i déle než týden. Značení středu lana je ošemetná záležitost. Nevhodný značkovač může poškodit materiál lana. Středová značka rovněž svádí k zavěšování lana do slaňáků při slaňování stále stejným úsekem lana což vede k jeho opotřebení v místě ohybu.
4.
OSTATNÍ POMŮCKY
4.1 Úvazky
(obr. 19)
Jsou prvky horolezecké výzbroje, jejichž hlavním účelem je převedení pádové síly, vznikající v laně při brzdění pádu horolezce, na tělo padajícího horolezce tak aby ho svým působením nezranila. Nesmí zaškrtit krevní oběh bezprostředně po pádu, když horolezec visí na laně a musí mu umožnit provádění sebezáchranných úkonů. Slouží rovněž jako nosič zajišťovací horolezecké výzbroje. Vyrábí se z polyamidových popruhů. V současné době bývají horolezci při lezení navázáni na kombinace hrudních úvazků (popruh obepínající hrudník a vybavený šlemi) se sedacími úvazky (opasek, k němuž jsou připojeny popruhy obepínající stehna) nebo pouze na sedací úvazky nebo na celotělové úvazky. Použití pouhých sedacích úvazků (bez podpory hrudních úvazků) je nutno pečlivě zvážit. Bod navázání k sedacímu úvazku se nachází pod těžištěm těla, což při nekontrolovaném pádu může způsobit otočení horolezce hlavou dolů (batoh na zádech tento efekt zvýrazní). Zachycení pádu při vodorovné poloze padajícího s sebou navíc přináší i riziko vážného poranění páteře. Riziko poranění páteře je možno poněkud zmírnit napnutím břišních svalů před dopadem a včasným uchopením lana před úvazkem.
- 15 -
Obr. 19 Úvazky. Nahoře hrudní, dole sedací.
4.2 Lezečky
(obr. 20)
Lehká obuv určená pro lezení po skále. Podrážka je vyrobena ze speciální pryže se zvýšenou přilnavostí. Tvrdost pryže není u všech typů a značek lezeček stejná a obvykle na ní závisí vhodnost lezečky pro použití na určitém druhu horniny. Lezečky s měkčí podrážkou jsou vhodné spíše pro pískovce s oblými stupy. Velikost lezeček by měla být taková aby prsty v botě byly při chůzi po vodorovné rovině mírně pokrčeny, současně však by bota neměla výrazně tlačit. Při lezení se chodidlo v lezečce poněkud posune směrem k patě a sevření prstů se uvolní. Některé typy lezeček se během používání postupně poněkud roztáhnou.
Obr. 20 Lezečky
- 16 -
4.3 Přilby (obr. 21 ) Přilba je velmi důležitou ochrannou pomůckou, kterou by horolezec měl mít na hlavě vždy při lezení v terénu, kde hrozí pád kamení, ale i tam, kde pád kamení nehrozí, avšak horolezec se nachází v pozici prvolezce (prvolezec může při pádu snadno narazit hlavou do skály). Horolezecká přilba, podobně jako jiné součástky horolezecké výzbroje, musí vyhovovat požadavkům příslušných bezpečnostních norem. Pokud vyhovuje, je na ní značka nebo UIAA. Musí dobře sedět na hlavě, to znamená, že musí mít vhodnou velikost a vhodně řešeny upevňovací popruhy. Měla by být vybavena tlumicími popruhy (obr. 22 ), dosedajícími na temeno hlavy (některé přilby mají místo tlumicích popruhů pouze vrstvu pryže nalepenou na vnitřní straně skořepiny). tlumicí popruhy
Obr. 21 Přilba
Obr. 22 Přilba - pohled na tlumicí popruhy
4.4 Kladiva (obr. 23) Používají se především při zatloukání a vytloukání skob. Samotné kladivo bez násady by mělo mít hmotnost cca 450 až 600 g a může mít tvar běžného zámečnického kladiva nebo může být opatřeno zahnutým hrotem, který umožní jeho zaseknutí do ledu. Kladivo s hrotem (tzv. „ledovcové kladivo“) slouží jako účinná opora při postupu horolezce v ledovém terénu. Násada může být dřevěná nebo lépe kovová s navulkanizovanou vrstvou pryže pro lepší držení. Vždy musí mít u konce násady otvor, který umožní přivázání lanka (přibližně Ø5 mm, dlouhého asi jeden metr). Prostřednictvím lanka se kladivo přivazuje k úvazku aby při manipulaci během výstupu nespadlo do doliny.
- 17 -
a)
b)
Obr. 23 kladiva a) ledovcové b) skalní
4.5 Magnézium (obr. 24 ) Chemický přípravek obsahující hořčík, sloužící k osušení potících se prstů rukou. Zvyšuje jistotu držení chytů při lezení po skále. Prodává se ve formě bílého prášku nebo bílého hranolku, který se dá prsty snadno rozmělnit na prášek. Existuje i v tekuté podobě. Prášek se nosí ve speciálním pytlíčku upevněném na popruhu nebo přímo zavěšeném na opasku sedacího úvazku na sedací části těla. Při lezení se má používat magnézium pouze v nezbytné míře a pouze k osušení prstů; nikoliv k „nabílení“ skály. Při lezení na pískovcových skalách v Čechách je, podle současných platných pravidel lezení, používání magnézia zakázáno!
Obr. 24 Pytlík s magnéziem
5.
LITERATURA - Procházka V. :
HOROLEZECTVÍ. Olympia, Praha, 1990.
- 18 -
