Kurs obchodního práva Právnické osoby jako podnikatelé Karel Eliáš Miroslava Bartošíková Jarmila Pokorná a kolektiv
5. vydání 2005
C-H-BECK
Vzor citace: Eliáš, K., Bartošíková, M., Pokorná, J. a kol. Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé. 5. vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, 653 s.
Předmluva ke 4. vydání CIP - KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Eliáš, Karel Kurs obchodního práva : právnické osoby jako podnikatelé / Karel Eliáš, Miroslava Bartošíková, Jarmila Pokorná a kolektiv. 5. vyd. - Praha : C. H. Beck, 2005. xxxvi, 617 s. - (Právnické učebnice) ISBN 80-7179-391-4 347.7 * (437.3) • obchodní právo - Česko • učebnice vysokých škol 347.7 - Obchodní právo. Finanční právo. Právo průmyslového vlastnictví. Patentové právo. Autorské právo 37.016 - Učební osnovy. Vyučovací předměty. Učebnice
Vydalo nakladatelství C. H. Beck v Praze v roce 2005 Vydání páté Redaktorka publikace Mgr. Eva Jasná Sazba: Studio OKRIM, Praha Tisk: EKON Jihlava © Nakladatelství C. H. Beck, 1995 ISBN 80-7179-391-4
Projekt učebnice komercialistiky, která se jako Kurs obchodního práva stala již ve svých předchozích vydáních dosti známou, dostala jíž u příle žitosti předchozího třetího vydání výrazně novou tvář. Důvodem toho není jen podstatná změna obchodního zákoníku a některých dalších právních předpisů s významným dopadem pro obchodní právo, a tudíž potřeba před ložit studentům aktualizovaný učební text. Nové vydání tohoto kursu také opustilo koncept učebnice psané především jedním dominantním autorem. Příležitosti této edice se využívá k tomu, aby učebnice byla odborné veřej ností předložena jako kolektivní dílo. U kolébky autorského záměru stála v prvé řadě snaha vytvořit společný učební text učiteli z kateder obchodní ho práva Právnické fakulty v Brně, jejíž vynikající škola obchodního a hospodářského práva je veřejnosti již léta dobře známa, a Právnické fakul ty v Plzni, která je sice nejmladší právnickou fakultou ve státě, podařilo se však na ní vytvořit v krátké době dobrou sestavu jednak autorů již zkuše ných, jednak i mladých talentovaných juristických osobností. Cílem této učebnice je tedy rovněž reprezentovat oba týmy: jak již odborně profilo vaný tým brněnských učitelů, tak rovněž sestavu pedagogických pracov níků právnické fakulty plzeňské. Čtvrté vydání této publikace, jehož dů vodem je snaha reagovat na nejnovější posuny v legislativě i zájem nahradit titul na pultech knihkupectví beznadějně rozebraný, navazuje na tyto ten dence. Kniha je psána především pro vysokoškolské studenty a pro potřebu výuky obchodního práva na právnických fakultách. Nesleduje ten účel, aby se ji studující prostě namemoroval, ale má vést k samostatnému pře mýšlení a ke kritickým úvahám. Důležité je uvědomit si, že tu jde o učeb nici obchodního práva, tudíž je nezbytné číst ji se zákonem v ruce a uvažo vat nejen nad jejím textem, ale též nad příslušnou normativní úpravou. Hodí se ale při této příležitosti rovněž připomenout, že naším cílem není
VI v prvé řadě studenty naučit právo právě platné, ale vychovat z nich odbor níky s potřebným teoretickým zázemím, kteří si budou při znalosti ob chodního práva s to poradit s jeho instituty i po případných změnách práv ních předpisů, s nimiž se absolventi právnických fakult v praxi setkají ještě nejednou. Toto hledisko odpovídá také maximě, kterou kdysi formuloval mistr civilistiky Josef Unger slovy, že titul doktora práv „má býti vědec kým stupněm, jakým někdy byl, a nikoli prostředkem k dobývání denního chleba." Hodí se zdůraznit, že v publikaci, právě proto, že pracuje především s ustanoveními obchodního zákoníku, se jeho paragrafy uvádějí bez odka zů na tento kodex, vyjma situaci, kdy by neuvedení odkazu mohlo u čtená ře vyvolat omyl. Zcela na závěr chci poděkovat redaktorce publikace paní Mgr. Evě Jasné za trpělivou práci, která se, mám za to, příznivě projevila na celkové úrovni publikace.
Plzeň, duben 2003
za autorský kolektiv prof. Dr. JUDr. Karel Eliáš
Předmluva k 5. vydání
Po vydání předchozího vydání zasáhly právo společností a dalších pod nikajících právnických osob některé dílčí změny, jež musely být v učebni ci zohledněny. Předně jde o změny našeho zákonodárství vyvolané vstu pem České republiky do Evropských společenství a začleněním našeho státu do Evropského hospodářského prostoru. Dále se jedná o přijetí záko na o podnikání na kapitálovém trhu č. 256/2004 Sb. a novely právních předpisů navazujících na zákonnou úpravu podnikání na kapitálovém trhu. Další významnou změnu, bezprostředně se dotýkající práva obchodních korporací, představuje přijetí zákona o evropské společnosti (č. 627/2004 Sb.). Konečně je třeba zdůraznit význam novely obchodního zákoníku č. 216/2005 Sb., která změnila úpravu obchodního rejstříku a do akciové ho práva zavedla nový institut označovaný jako squeeze-out. Na tyto a další změny v našem zákonodárství nové vydání této publika ce reaguje, ovšem na úrovni učebního textu, který se zaměřuje na základní (nosné) otázky a obecnou problematiku, jejíž znalost se vyžaduje pro po třeby studia na právnických fakultách, nikoli na úrovni podrobného ko mentáře příslušných zákonných ustanovení. I ve vztahu k novému vydání učebnice je namístě poděkovat redaktorce paní Mgr. Evě Jasné za péči, kterou věnovala vzniku této knihy.
za autorský kolektiv prof. Dr. JUDr. Karel Eliáš
Autoři jednotlivých kapitol doc. JUDr. Miroslava Bartošíková, CSc. kapitoly 1. a 2. JUDr. Tomáš Dvořák
kapitoly 14. (spoluautor), 15. a 16.
prof. Dr. JUDr. Karel Eliáš
kapitoly 6., 7., 11., 12., 13., 14. (spoluautor), 20. (spolu autor) a 22. (spoluautor) a cel ková redakce
Mgr. Václav Hajšman
kapitola 23.
JUDr. Ondřej Hanák, Ph.D.
kapitola 17.
JUDr. Bohumil Havel
kapitoly 19., 20. (spoluautor)
doc. JUDr. Jiří Ježek, CSc.
kapitoly 21., 22. (spoluautor)
doc. JUDr. Jarmila Pokorná, CSc.
kapitoly 3., 4., 5., 8., 9. a 10.
Mgr. Jindřich Vítek
kapitola 18.
O autorech Doc. JUDr. Miroslava Bartošíková, CSc. (nar. 1950), absolvovala Práv nickou fakultu UJEP v Brně v roce 1974. V roce 1975 obhájila na téže fakultě rigorózní práci z oboru hospodářské právo a získala titul JUDr. V roce 1985 ukončila vědeckou přípravu na katedře hospodářského práva UJEP v Brně a byla jí udělena vědecká hodnost CSc. V roce 1989 byla jmenována docentkou pro obor hospodářské právo. Od roku 1992 do roku 1999 bylavedoucí katedry obchodního a občanského práva na Policejní akademii ČR. Od roku 1999 přednáší na Právnické fakultě ZČU v Plzni. Vykonává advokátní praxi a je zkušební komisařkou České advokátní ko mory pro advokátní zkoušky. Je ělenkou redakční rady časopisů Obchodní právo a Právní rádce. Je autorkou celé řady odborných článků z oblasti práva obchodních společností a spoluautorkou komentáře k obchodnímu zákoníku, který vydává nakladatelství C. H. Beck. Odborná veřejnost pří znivě přijala zejména monografickou práci Společnost s ručením omeze ným, kterou napsala s JUDr. Ivanou Štenglovou (C. H. Beck, Praha 2003). Od roku 2004 je rozhodkyní Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR. JUDr. Tomáš Dvořák (nar. 1975), absolvoval Právnickou fakultu Zápa dočeské univerzity v Plzni v roce 1999. Po absolutoriu začal působit na katedře obchodního práva této fakulty. Je autorem monografií Družstevní právo (C. H. Beck, 2. vydání 2002) a Společnost s ručením omezeným (ASPI Publishing, 2. vydání 2005), Ve řejná obchodní společnost (ASPI Publishing, 2003) a Komanditní společ nost (ASPI Publishing, 2004). Dále se spoluautorsky podílel na dalších pracích z oboru práva obchodního a občanského: Zákon o penzijním při pojištění - komentář (Linde 2001), Občanský zákoník - komentář (Linde, 2. vydání 2003); od roku 2001 se podílel i na některých svazcích Kursu obchodního práva (C. H. Beck). Přednáší pro odbornou i širší veřejnost a publikuje v odborném tisku; je autorem několika desítek statí z oblasti především soukromého práva.
O autorech
O autorech
X
Podílí se na přípravě nové soukromoprávní legislativy, v letech 2003-2004 byl členem pracovní komise Legislativní rady vlády ČR pro obchodní prá vo a od ledna 2005 je členem pracovní komise Legislativní rady vlády ČR pro soukromé právo. Prof. Dr. JUDr. Karel Eliáš (nar. 1955), je výraznou osobností současné české komercialistiky. Absolvoval v r. 1979 Právnickou fakultu UK v Praze, kde v r. 1982 získal doktorát práv. Byl dlouhá léta činný v podnikové sfé ře. Vr. 1991 nastoupil jako vědecký pracovník do Ústavu státuaprávaAV ČR, od r. 1993 vyučuje obchodní právo na Právnické fakultě ZČU v Plzni, od r. 1995 jako vedoucí katedry pro tento obor. V r. 1998 se habilitoval na Právnické fakultě MU v Brně a r. 2002 byl jmenován profesorem. Vý znamnou měrou se podílí na pracech na reformě českého soukromého prá va. Je členem vědeckých rad Ústavu státu a práva AV ČR, Právnické fakul ty Masarykovy univerzity v Brně, Fakulty právnické Západočeské univerzity v Plzni, Vysoké školy Karlovy Vary, členem redakčních rad Práv níka a Právního rádce, členem pracovní komise Legislativní rady vlády ČR pro obchodní právo, zkušebním komisařem České advokátní komory a zastává četné další funkce. Publikuje od r. 1988 v odborném tisku. Přispěl mj. k oživení zájmu o pro blematiku nekalé soutěže. Je autorem několika knih. Praktická sféra příz nivě přijala jeho Vzory soudních podání v obchodních věcech (3. díly, Prospektrum, Praha 1992 a 1993). U odborné kritiky vzbudily pozornost jeho monografie Obchodní společnosti (C. H. Beck, Praha 1994), Společnost s ručením omezeným (Prospektrum, Praha 1996) a Akciová společnost (Lindě, Praha 2000). Pro Beckovo nakladatelství připravil koncepci trojsvazkové (později čtyřsvazkové) učebnice Kurs obchodního práva, kterou z podstatné části také napsal; doplňkem k učebnici je Sbírka příkladů z obchodního práva (C. H. Beck, Praha, 2. vyd. 2002). V r . 1999 autor zpracoval také Obchodní zákoník s výběrem z judikatury od r. 1900 (Lin dě, Praha, 3. vyd. 2000). Rozsáhlá je autorova soustavná publikační činnost v odborných časopi sech, zejména v Právníku, Právních rozhledech a Ad Notám. Mgr. Václav Haj šman (nar. 1974), vystudoval na Právnické fakultě ZČU v Plzni. Poté, v r. 1998, nastoupil praxi advokátního koncipienta. V jejím průběhu započal s působením na katedře obchodního práva téže fakulty jako asistent. Dnes vykonává advokacii v Plzni.
XII
XI
JUDr. Ondřej Hanák, Ph.D. (nar. 1973), absolvoval Právnickou fakultu UK v Praze a zde také ukončil postgraduální studium v oboru soukromé právo a v roce 2000 obhájil disertační práci na téma Mobilární exekuce. Již od absolutoria působil v praktickém právním životě a v současné době je advokátem. Pedagogickou činnost zahájil na Právnické fakultě ZČU v Plzni vroce 1998, kde vyučuje obchodní právo. Spoluautorsky se podílel na pub likacích Stavební zákon s provádějícími a souvisejícími předpisy (2000), Konkurs a vyrovnání (1999,2000), Kurs obchodního práva - Obchodní zá vazky (2003), Kurs obchodního práva - Právnické osoby jako podnikatelé (2001,2003) Kurs obchodního práva - Právo cenných papírů (2005), Sbírka příkladů z obchodního práva (2002) a Obchodní zákoník - Praktické po známkové vydání s výběrem judikatury od r. 1900. Je autorem odborných statí publikovaných časopisecky. Kromě zelené právní praxe a šedivé peda gogické Činnosti je všestranným sportovcem a jako Člen rugbyového klubu ARC Iuridica Praha pravidelně reprezentuje Univerzitu Karlovu v ligové soutěži a v mnoha mezinárodních kláních. V poslední době dosáhl několika cenných úspěchů v námořním yachtingu. Ve volných chvílích věnuje pozor nost společenskému životu. JUDr. Bohumil Havel (nar. 1975), studoval na Právnické fakultě ZČU v Plzni. Po absolutoriu v roce 1999 nastoupil na této fakultě jako asistent na katedru obchodního práva. Autorsky se spolupodílel na tvorbě Komentáře k penzijnímu připojištění se státním příspěvkem a částečně též na Kursu obchodního práva - Právnické osoby jako podnikatelé. Publikoval rovněž několik odborných článků zejména v Právníku, Právních rozhledech či Právním rádci. Doc. JUDr. Jiří Ježek, CSc. (nar. 1933), před zahájením své kariéry vyso koškolského učitele byl zaměstnán jako hospodářský právník v energetic kém podniku. Později působil v Ekonomickém ústavu ČSAV, po r. 1991 se věnoval praxi komerčního právníka a advokáta se zaměřením na obchodní právo a průmyslová práva. V témže roce počal přednášet na Vysoké škole ekonomické v Praze, kde se habilitoval v oboru mezinárodní obchod. Od r. 1996 přednáší a vede semináře na Právnické fakultě Západočeské uni verzity v Plzni. Kromě toho působí jako rozhodce stálého Rozhodčího soudu při Hospodářské a Agrární komoře ČR. Je autorem dvou monografií z ob lasti práv k duševnímu vlastnictví a spoluautorem několika učebnic ob chodního práva.
O autorech
Doc. JUDr. Jarmila Pokorná, CSc. (nar. 1955), je absolventkou brněn ské právnické fakulty. Po pětileté práci v podnikové praxi zahájila na této fakultě v roce 1983 pedagogickou činnost jako odborná asistentka katedry hospodářského práva. V roce 1988 obhájila kandidátskou disertační práci na téma „Právní úprava jakosti". V roce 1996 se na Právnické fakultě MU habilitovala na základě monografie věnované obchodnímu podílu ve spo lečnosti s ručením omezeným. Specializuje se na otázky subjektů obchodněprávních vztahů a na právo obchodních společností. Spoluautorsky se podílela na učebních pomůckách pro výuku hospodářského práva, samo statně napsala knihy Obchodní společnosti (1991), Obchodní společnosti a družstvo (1992), Některé otázky obchodního práva v ES (1993), Subjek ty obchodního práva (1997), kromě toho je autorkou řady studií uveřejňo vaných v odborných časopisech. Jako spoluautorka se zúčastnila též pub likačních projektů zaměřených pro praxi - knihy Lexikon obchodního práva (1997,2001) a Obchodní zákoník s komentářem (2000) a Obchodní právo v edici Meritum (2005). Mgr. Jindřich Vítek (nar. 1973), absolvoval právnická studia na Právnic ké fakultě ZČU v Plzni a po úspěšném ukončení studia začal působit na tamější katedře obchodního práva. Vedle své pedagogické činnosti se vě nuje i právní praxi; je advokátem České advokátní komory v Praze. Od roku 2002 externě přednáší na Fakultě humanitních studií UK v Praze. Specializuje se zejména na právo obchodních společností, cenných papírů a bankovnictví. Publikuje zejména v časopisu Právník a v letech 2000 až 2002 vedl pravidelnou přílohu „Legislativa do kapsy" ekonomického tý deníku Profit.
Úvod Úvod k tématu tak komplikovanému, jaké je v tomto svazku komercialistických učebních textů předkládáno zájemcům ke studiu, nemůže před stavovat nic jiného, než pojednání o právnických osobách jako takových. 0 právnických osobách bylo už napsáno mnoho. V naší novodobé literatu ře se k němu nedávno stručně a výstižně vyjádřil V. Knapp.' V intencích jeho výkladu je toto obecné téma podáváno i zde. Pojem právnické osoby vyjadřuje především určitou formu sdružování lidí. To také dalo právnickým osobám svůj vznik. Lidé se ovšem často sdružují í tak, že jejich sdružení právnickou osobu nevytvoří. Příkladem je sdružení, upravené u nás v § 829 a násl. ObČZ, a odedávna označované termínem societas iuris civilis. V soukromoprávní oblasti vznikají práv nické osoby jako typický cívilistický institut až poměrně nedávno, v zása dě až v novověku. V našem právním prostředí byly tyto právnické osoby soukromého práva poprvé obecně upraveny až v ABGB z r. 1811 (§ 26) pod označením morálních osob. To, co z právnické osoby Činí právní osobnost, je její právní subjektivi ta. To je vlastnost, kterou někomu právo samo přiznává, a která tu bez práva nemůže být. Plasticky to vyjadřuje parola Petrazyckého, podle níž „subjekt práva existuje jen v právní vědě, podobně jako subjekt větný exis tuje jen v gramatice." Rozdíl mezi právní subjektivitou lidí a právní sub jektivitou právnických osob tedy není v tom, že právní způsobilost jed něch je dána přírodou a že právní způsobilost druhým přiznává právo. Právo vytvořilo obě tyto kategorie právních subjektů. Jejich odlišnost je však v tom, že v prvém případě právo přiznává právní subjektivitu člověku, který má svou reálnou existenci; naproti tomu ve druhém případě právo vytváří i tuto existenci právnických osob. U právnických osob vzniká na1
Knapp, V. O právnických osobách. P, 1995, s. 980 a násl. Z monografické literatury srov. dále zejm. Hurdík, J. Právnické osoby (Obecná právní charak teristika). Brno : Masarykova univerzita, 2000.
XIV
Úvod
Úvod
XV
víc problém, co se jejich způsobilosti k právním jednáním týká. U člověka To, co právnické osoby charakterizuje z hlediska jejich statusu, jsou není problém představit si, jak např. podepisuje smlouvu. Naproti tomu jejich název a právní forma, ale také sídlo. Nejméně tyto tři znaky každá právnická osoba se jako taková podepsat nemůže, protože nemá ruku. Nemá právnická osoba vykazovat musí. Věcně právnické osoby ovšem zpravidla ostatně ani mozek nebo ústa, a nemůže tedy mít - důsledně vzato - ani charakterizuje také předmět jejich činnosti (právnické osoby vznikají vždy vlastní vůli, protože ji nemá ani kde vytvořit, ani čím projevit. I tu si právo za určitým účelem) a ovšem i jejich majetek. Jak se praví vjednom starém pomáhá fikcí, a to tak, že za právnickou osobu jednají lidé. Jejich právní judikátu Nejvyššího soudu z předválečné doby, „na straně právnické osoúkony, pokud jsou činěny jménem právnické osoby, se právnickým osoby musí být jednotná a tak projevená vůle, aby právnická osoba měla své bám přičítají: buď jako jejich osobní jednání, anebo jako úkony činěné • vlastní jmění, sloužící určitému účelu, aby právnická osoba byla nositelv jejich právním zastoupení. kou práv a povinností vůči třetím osobám (...)." Problém teoretického vymezení právnických osob se daruje od okamžiLze tedy uzavřít paradoxním tvrzením, že „určité osoby od člověka odku, kdy se tyto subjekty v soukromém právu objevily. Jeden z německých lišné mají vlastní způsobilost k právům, protože jsou právnické osoby, a vědců je označil za „strašáky na poli (Vogelscheuche)", což se pak stalo právnickými osobami jsou proto, že mají vlastní právní způsobilost." Jde okřídleným výrazem a mělo to vyjádřit, že právnické osoby nejsou skutečvšak o paradox jen zdánlivý. 3 Pro naše účely by však ani nevadilo, pokud né subjekty, ale atrapy. Mohlo to ale také znamenat, že straší právní vědce by šlo o paradox skutečný, protože naším úkolem není hloubat o filozoficve spaní. Do té doby totiž právní věda přísahala na dvě dogmata. Předně, ; ké podstatě podnikajících právnických osob, ale rozebrat jejich konkrétní že subjektem práva může být jen člověk, a dále, že není práva (roz. subjek- právní poměry. tivního) bez subjektu. Spojí-li se tato dvě dogmata, vychází závěr, že každé oprávnění má nut ně subjekt a tím subjektem je nutně člověk. A najednou se objevila práv nická osoba, která de lege lata beze vší pochybnosti byla subjektem práva a zároveň beze vší pochybnosti subjektem od člověka odlišným. Právní věda si ovšem nemohla a nemůže dovolit filozofický luxus igno rování skutečnosti a nemůže popřít skutečnost odporující ideji. Tak jí ne zbylo, než se s touto skutečností vyrovnat." 2 Teorií právnických osob vznikla celá řada. Slavný francouzský právník J. Carbonnier svého času prohlásil, že jich je tolik, kolik je autorů. Základ- • ní význam mají dva teoretické proudy. Reálné teorie vycházejí z pojetí, že právnické osoby mají svou vlastní reálnou existenci, tj. reálné bytí, které je odlišné od bytí člověka. Naproti tomu teorie fiktivní berou za svůj zá klad názor, že právnické osoby jsou umělým právnickým zařízením, je jichž existenci právo finguje, aniž by tu takové subjekty byly ve skuteč nosti. V současnosti stále sílí pragmatický přístup k právnickým osobám, jehož základem je druhý z právě uvedených teoretických proudů, ovšem bez marného hloubám, co tvoří filozofickou podstatu právnických osob. Z tohoto pojetí vychází i § 18 ObčZ, který stanoví, že právnickými oso bami jsou jen ty, které za takové prohlásí zákon. Tím se dává najevo, že tyto osoby neexistují a priori, ale musí být zákonem (nebo na základě zá kona, což je totéž) vytvořeny. 2
Knapp, V., op. cit., s. 983 n.
3
Srov. Knapp, V., op. cit., s. 993.
Přehled obsahu Předmluva ke 4. vydání Předmluva k 5. vydání Autoři jednotlivých kapitol O autorech Úvod Obsah Seznam použitých zkratek Část první. O b c h o d n í společnosti Hlava I. Společné výklady Kapitola 1. Pojem Kapitola2. Založení a vznik Kapitola 3. Vklady do obchodních společností Kapitola 4. Základní kapitál Kapitola 5. Podíl Kapitola 6. Zrušení a zánik společnosti Kapitola 7. Přeměny společností
str. m.č. V VII VIII IX XIII XIX XXXIII l 3 5 11 19 39 49 69 79
1 11 28 65 80 112 133
Hlava II. Osobní obchodní společnosti Kapitola8. Veřejná obchodní společnost Kapitola 9. Komanditní společnost
91 93 135
162 239
Hlava III. Kapitálové obchodní společnosti Kapitola 10. Společnost s ručením omezeným Kapitola 11. Akciová společnost Kapitola 12. Evropská společnost
165 167 291 259 457 371 457
Hlava IV Koncerny Kapitola 13. Koncernové právo
377 379 724
Ústřední knihowna právnické fakulty MLS Brno
XVIII
Přehled obsahu str. m.č.
Část druhá. Družstvo
391
Kapitola 14. Obecná úprava družstev
393
Kapitola 15. Družstevní záložny
461
899
Kapitola 16. Bytová družstva
487
945
Část třetí. Podnikatelské subjekty podrobené speciální úpravě
751
Obsah
495
Kapitola 17. Banky a spořitelny
497
Kapitola 18. Pojišťovny
533 1009
961
Kapitola 19. Penzijní fondy
547 1025
Kapitola20. Subjekty kolektivního investování
557 1050
Kapitola 21. Burza cenných papírů
563 1060
Kapitola 22. Komoditní burza
577 1090
Kapitola23. Státnípodnik
589 1113
Použitá literatura
601
Věcný rejstřík
607
str. m.c. V VII VIII IX XIII XVII XXXIII
Předmluva ke 4. vydání Předmluva k 5. vydání Autoři jednotlivých kapitol O autorech Úvod Přehled obsahu Seznam použitých zkratek
Část první. Obchodní společností
i
Hlava I. Společné výklady
3
Kapitola 1. Pojem 5 Oddíl 1. Charakteristika obchodní společnosti 5 Oddíl 2. Dělení obchodních společností 7 Oddíl 3. Právní úprava 9 Kapitola 2. Založení a vznik 11 Oddíl 1. Založení obchodní společnosti 11 Oddíl 2. Vznik obchodní společnosti 14 Oddíl 3. Jednání jménem společnosti před jejím vznikem 16 Kapitola 3. Vklady do obchodních společností 19 Oddíl 1. Pojem vkladu 19 Oddíl 2. Předmět vkladu 22 Oddíl 3. Vklad jako závazková povinnost společníka 28 § 1 Vznik vkladového závazku 28 § 2 Obsah vkladového závazku 29 § 3 Zánik vkladového závazku 30 § 4 Kapitalizace pohledávek 35 Oddíl 4. Vklad jako součást základního kapitálu 36 Kapitola 4. Základní kapitál 39 Oddíl 1. Pojem základního kapitálu 40
XX
Oddíl 2. Základní kapitál ve významu majetku Oddíl 3. Základní kapitál ve významu financování Oddíl 4. Základní kapitál a podíl společníka na společnosti Kapitola 5. Podíl Oddíl 1. Pojem podílu Oddíl 2. Podíl jako předmět občanskoprávních vztahů Oddíl 3. Kvalitativní stránka podílu Oddíl 4. Kvantitativní stránka podílu Oddíl 5. Vypořádací podíl Oddíl 6. Podíl na likvidačním zůstatku Kapitola 6. Zrušení a zánik společnosti Oddíl 1. Pojem zrušení § 1 Formy zrušení společnosti § 2 Způsoby zrušení společnosti § 3 Důvody zrušení společnosti Oddíl 2. Likvidace společnosti §1 Pojem § 2 Likvidátor § 3 Ustavení likvidátora do funkce § 4 Právní pozice likvidátora § 5 Postup likvidace Oddíl 3. Zrušení společnosti bez likvidace Kapitola 7. Přeměny společností Oddíl 1. Celkový přehled § 1 Obecně §2 Vývoj úpravy přeměn společností v obchodním zákoníku... § 3 Současný stav § 4 Metoda úpravy § 5 Společné principy Oddíl 2. Fúze § 1 Pojem fuze § 2 Úpadek společnosti a podmínky dovolenosti fúze § 3 Ochrana zástavních práv Oddíl 3. Převod jmění na společníka Oddíl 4. Rozdělení Oddíl 5. Změna právní formy § 1 Úvodní výklady § 2 Postup při změně právní formy § 3 Ochrana věřitelů při přeměně 1. Informační povinnost 2. Obecný režim zajištění pohledávek 3. Zvláštní ochrana věřitelů § 4 Speciální úprava odpovědnosti
XXI
Obsah
Obsah str. m.č. 44 73 45 74 47 78 49 80 49 80 52 87 54 91 59 100 62 104 65 110 69 112 69 112 69 113 70 115 71 118 72 120 72 120 72 122 74 124 75 126 76 129 77 132 79 133 79 133 79 133 80 135 81 137 81 138 82 139 83 141 83 141 84 144 84 145 85 146 85 149 86 153 86 153 87 154 88 157 88 157 88 158 88 159 89 161
Hlava II. Osobní obchodní společností Kapitola 8. Oddíl 1. Oddíl 2. Oddíl 3. Oddíl 4.
Veřejná obchodní společnost Pojem, vývoj a význam veřejné obchodní společnosti Právní charakteristika veřejné obchodní společnosti Vznik veřejné obchodní společnosti Právní postavení společníků ve veřejné obchodní společnosti § 1 Práva a povinnosti společníků. 1. Povinnosti společníků veřejné obchodní společnosti 2. Práva společníků veřejné obchodní společnosti § 2 Podíl na veřejné obchodní společnosti § 3 Vznik a zánik účasti společníka na veřejné obchodní společnosti Oddíl 5. Vnitřní organizace veřejné obchodní společnosti Oddíl 6. Vnější vztahy veřejné obchodní společnosti § 1 Právní vztahy k třetím osobám § 2 Ručení za závazky veřejné obchodní společnosti Oddíl 7. Zrušení a zánik veřejné obchodní společnosti § 1 Zrušení a zánik veřejné obchodní společnosti s likvidací .... 1. Zrušení veřejné obchodní společnosti na základě právního úkonu společníka 2. Zrušení veřejné obchodní společnosti na základě soudního rozhodnutí 3. Zrušení veřejné obchodní společnosti na základě právní události 4. Zrušení na základě zániku právnické osoby, která byla společníkem § 2 Přeměny veřejné obchodní společnosti 1. Fúze veřejné obchodní společnosti 2. Zrušení veřejné obchodní společnosti převodem jmění na jediného společníka 3. Rozdělení veřejné obchodní společnosti 4. Změna právní formy veřejné obchodní společnosti Kapitola 9. Komanditní společnost Oddíl 1. Pojem, vývoj a význam komanditní společnosti Oddíl 2. Právní charakteristika komanditní společnosti Oddíl 3. Vznik komanditní společnosti Oddíl 4. Právní postavení společníků komanditní společnosti § 1 Práva a povinnosti společníků 1. Povinnosti komanditistů 2. Práva komanditistů § 2 Podíl na komanditní společnosti
1 1 5 10 11 11 19 23 28 28 33 43 44 46 48 58 60 65 65
str. m.Č.
91 93 93 97 98
162 162 169 171
101 102 102 106 109
176 178 179 186 192
113 115 120 120 121 123 123
198 201 210 210 213 218 218
124
219
125
221
127
224
127 130 131
226 230 231
132 133 134 135 135 137 138 142 142 143 145 147
235 236 238 239 239 242 245 249 249 250 255 260
XXII
Obsah
Obsah str. m.č.
§ 3 Vznik a zánik účastí společníků na komanditní společnosti Oddíl 5. Vnitřní organizace komanditní společnosti Oddíl 6. Vnější vztahy komanditní společnosti § 1 Právní vztahy společnosti ke třetím osobám. § 2 Ručení společníků za závazky komanditní společnosti Oddíl 7. Zrušení a zánik komanditní společnosti § 1 Zrušení a zánik komanditní společnosti s likvidací § 2 Zrušení a zánik společnosti bez likvidace 1. Fúze komanditní společnosti 2. Rozdělení komanditní společnosti , 3. Zrušení komanditní společnosti s převodem jmění na komplementáře 4. Změna právní formy komanditní společnosti
150 152 155 155 156 158 158 161 „161 162
266 268 272 272 275 279 279 284 286 287
163 163
289 290
Hlava III. Kapitálové obchodní společnosti
165
Kapitola 10. Společnost s ručením omezeným Oddíl 1. Pojem, vývoj a význam společnosti s ručením omezeným Oddíl 2. Právní charakteristika společnosti s ručením omezeným Oddíl 3. Vznik společnosti s ručením omezeným Oddíl 4. Právní postavení společníků ve společnosti s ručením omezeným § 1 Práva a povinnosti společníků § 2 Obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným 1. Pojem obchodního podílu 2. Společný obchodní podíl 3. Převod obchodního podílu 4. Přechod obchodního podílu 5. Rozdělení obchodního podílu 6. Zastavení obchodního podílu 7. Výkon rozhodnutí postižením obchodního podílu společníka § 3 Vznik a zánik účastí společníka ve společnosti s ručením omezeným '• 1. Vznik účasti 2. Zánik účastí Oddíl 5. Vnitřní organizace společnosti s ručením omezeným § 1 Valnáhromada § 2 Jednatel § 3 Dozorčí rada
167
291
167
291
169 173
295 302
180 180 190 190 193 194 197 200 202
311 311 333 333 338 340 346 352 354
XXIV
203
357
204 204 204 207 208 216 219
358 359 360 364 365 380 388
Obsah
Obsah
5. Druhy akcií 6. Samostatně převoditelná práva Oddíl 3. Založení a vznik akciové společnosti § 1 Základní přehled § 2 Zakladatelské dokumenty společnosti 1. Úvodem 2. Zakladatelská smlouva (listina) 3. Stanovy § 3 Simultánní založení §4 Sukcesivní založení .1. Obecně 2. Prospekt cenných papírů 3. Veřejná nabídka akcií 4. Upisování akcií ajeho výsledek 5. Následky neúčinnosti upsání 6. Ustavující valnáhromada § 5 Vznik společnosti Oddíl 4. Postup po vzniku společnosti § 1 Vydání akcií § 2 Zatímní listy Oddíl 5. Organizace akciové společnosti § 1 Celkový přehled § 2 Představenstvo 1. Působnost 2. Složení představenstva a požadavky na jeho členy 3. Vznik a zánik funkce v představenstvu 4. Obsah závazku k výkonu funkce. Celkový přehled 5. Zákaz konkurence 6. Odpovědnost členů představenstva za škodu § 3 Dozorčí rada 1. Pojem 2. Obsazování křesel v radě zástupci zaměstnanců 3. Působnost dozorčí rady 4. Práva a povinnosti členů rady. Jejich odpovědnost §4 Valnáhromada 1. Pojem a působnost 2. Svolání valné hromady A. Kdy se svolává? B. Kdo ji svolává? C. Způsob ohlášení 3. Vznesení protinávrhů k navrženým bodům. Doplňování programu 4. Odložení termínu valné hromady. Odvolání zasedání
Oddíl 6. Vnější vztahy společnosti s ručením omezeným Oddíl 7. Změna společenské smlouvy Oddíl 8, Zvýšení a snížení základního kapitálu ve společnosti s ručením omezeným § 1 Zvýšení základního kapitálu § 2 Snížení základního kapitálu Oddíl 9. Zrušení a zánik společnosti s ručením omezeným § 1 Zrušení a zánik s likvidací § 2 Zrušení a zánik společnosti s ručením omezeným bez likvidace 1. Fúze společností s ručením omezeným A. Ochrana věřitelů B. Neplatnost smlouvy o fúzi a neplatnost fuze C. Právo na dorovnání D. Odpovědnost za škodu 2. Fúze akciové společnosti se společností s ručením omezeným 3. Rozdělení společnosti s ručením omezeným se založením nových právnických osob A. Ochrana věřitelů a dlužníků B. Neplatnost rozdělení C. Vypořádání D. Odpovědnost za škodu E. Právo na informace 4. Rozdělení společnosti s ručením omezeným sloučením 5. Zrušení společnosti s ručením omezeným s převodem jmění na společníka A. Neplatnost převzetí B. Ochrana věřitelů C. Odpovědnost za škodu 6. Změna právní formy společnosti s ručením omezeným Kapitola 11. Akciová společnost Oddíl 1. Pojem, vývoj a význam akciové společnosti § 1 Pojem § 2 Vývoj § 3 Význam Oddíl 2. Akcie jako účastnické cenné papíry společnosti §1 Úvodní poznámky k cenným papírům vůbec § 2 Akcie 1. Pojem 2. Náležitosti akcie a její podoba 3. Spojování a štěpení akcií 4. Formy akcií
str. m.č. 272 487 274 491 275 494 275 494 277 498 277 498 277 499 278 501 280 505 281 507 281 507 282 510 282 512 283 513 284 517 284 518 286 523 287 524 287 524 287 526 291 535 291 535 293 542 293 542 295 545 296 548 297 552 298 554 299 555 301 559 301 559 302 561 303 565 305 570 306 572 306 572 308 578 308 578 309 580 309 581 311 312
585 588
5. Zasedání A. Organizační otázky B. Hlasování C. Rozhodování 6. Zápis z valné hromady 7. Neplatnost usnesení Oddíl 6. Postavení akcionáře § 1 Obecně § 2 Práva akcionářů 1. Celkový přehled 2. Podíl na řízení společnosti 3. Přednostní právo na „mladé" akcie a právo na přednostní získání dluhopisů 4. Podíl na zisku 5. Právo domoci se odkoupení akcií společností 6. Právo domáhat se nabídky odkoupení. Právo takovou nabídku učinit 7. Podílná likvidačním zůstatku §3 Akciová minorita 1. Obecně 2. Minoritní práva ve vztahu k valné hromadě 3. Práva minority vůči představenstvu 4. Práva minority vůči dozorčí radě 5. Práva minority ve vztahu k likvidátorovi 6. Soudní uplatnění § 4 Povinnosti akcionářů 1. Obecně 2. Povinnost předložit společnosti účastnické cenné papíry... 3. Oznamovací povinnost 4. Povinnost učinit nabídku na odkoupení. Povinnost učinit nabídku převzetí § 5 Právo výkupu účastnických cenných papírů Oddíl 7. Instituty k podpoře transparentnosti vztahů ve společnosti § 1 Nabývání vlastních zatímních listů a akcií 1. Celkový přehled 2. Upisování vlastních akcií společností 3. Nabývání vlastních akcií společností §2 Nabídka převzetí 1. Úvodem 2. Dobrovolná nabídka 3. Konkurenční nabídka 4. Sankce
XXIII str. m.č. 221 392 223 396 226 226 230 233 233
402 403 410 415 415
235 236 242 243 243 244
419 420 431 432 433 434
245
436
245, 249 250 250 251 251 252
437 444 445 446 448 449 450
253 255 255 255 256 259 259 259 261 264 265 265 268 268 269 270 270
451 453 454 455 456 457 457 457 461 465 467 467 474 474 478 481 482
XXV str. m.č. 313 590 313 591 315 597 317 603 319 608 320 611 320 612 320 612 322 616 322 616 322 618 323 324 326
621 623 626
327 328 328 328 329 330 331 331 331 333 333 333 334
629 631 632 632 635 637 638 639 640 643 643 644 646
334 336
647 649
339 339 339 340 340 342 342 343 344 344
650 651 651 653 654 659 659 660 663 664
XXVI
Obsah
§ 3 Opatření proti konfliktu zájmů Oddíl 8. Rezervní fond Oddíl 9. Změny výše základního kapitálu § 1 Společné otázky 1. Změna výše základního kapitálu a změna stanov společnosti 2. Efektivní a nominální změna výše základního kapitálu 3. Rozhodování o změně výše základního kapitálu 4. Zápisy do obchodního rejstříku ,. § 2 Zvýšení základního kapitálu 1. Různé způsoby zvyšování 2. Postupy při zvyšování 3. Zvýšení základního kapitálu upsáním nových akcií 4. Zvýšení základního kapitálu z vlastních zdrojů 5. Kombinované zvýšení 6. Podmíněné zvýšení základního kapitálu 7. Zvýšení základního kapitálu rozhodnutím představenstva § 3 Snížení základního kapitálu 1. Různé způsoby snižování 2. Důvody snížení 3. Ochrana věřitelů 4. Snížení základního kapitálu použitím vlastních akcií nebo zatímních listů 5. Snížení základního kapitálu snížením jmenovité hodnoty akcií nebo zatímních listů 6. Snížení vzetím akcií z oběhu A. Vzetí akcií z oběhu na základě losování B. Vzetí akcií z oběhu na základě návrhu 7. Upuštění od vydání akcií § 4 Současné a souběžné snížení í zvýšení základního kapitálu... Oddíl 10. Zrušení společnosti § 1 Obecně § 2 Fúze akciových společností § 3 Převod jmění na akcionáře § 4 Rozdělení akciové společnosti 1. Rozdělení se založením nových společností 2. Rozdělení sloučením Kapitola 12. Evropská společnost Oddíl 1. Normativní rámec Oddíl 2. Založení a vznik Oddíl 3. Organizační struktura § 1 Dualistický systém
XXVIII
Obsah str. m.c. 345 665 346 668 347 670 347 670 347 347 348 348 349 349 349 350 353 354 355
670 671 673 674 676 676 677 678 684 686 689
357 358 358 358 359
692 694 694 695 696
359
698
360 360 360 361 362 362 364 364 364 367 367 367 369 371 371 372 373 373
699 701 701 703 704 705 707 707 708 716 717 717 723 724 724 725 726 726
Hlava IV. Koncerny
377
Kapitola 13. Koncernové právo Oddíl 1. Koncern § 1 Obecný základ § 2 Pojmová charakteristika koncernu 1. Terminologie 2. Rozdíly mezi faktickým a smluvním koncernem § 3 Ovládací smlouva 1. Celková charakteristika 2. Kontrolní mechanismy 3. Odškodnění mimo stojících akcionářů při uzavírání ovládací smlouvy § 4 Smlouva o převodu zisku Oddíl 2. Ovládající osoba § 1 Většinoví společníci • § 2 Společníci s kvalifikovanou účastí § 3 Doplňkové kritérium Oddíl 3. Jednání ve shodě § 1 Legální definice § 2 Domněnky
379 379 379 381 381 381 385 385 386
731 731 731 734 734 735 740 740 740
386 387 388 388 388 389 389 389 390
741 743 745 745 746 747 748 748 749
Část druhá. Družstvo
391
Kapitola 14. Obecná úprava družstev Oddíl 1. Pojem družstva, jeho historie a význam § 1 Pojem družstva § 2 Vznik a vývoj družstev Oddíl 2. Založení a vznik družstva § 1 Založení družstva §2 Vznik družstva Oddíl 3. Stanovy družstva § 1 Pojem stanov § 2 Rozhodování o přijetí a změnách stanov § 3 Neplatnost stanov §4 Náležitosti stanov Oddíl 4. Práva a povinnosti členů družstva § 1 Pojem členství § 2 Vznik členství
393 394 394 395 398 398 401 403 403 403 404 405 407 407 408
Obsah
Obsah
§ 3 Seznam členů § 4 Členství a pracovní vztah § 5 Zánik členství v družstvu § 6 Majetková účast členů v družstvu §7 Vypořádací podíl § 8 Uhrazovací povinnost Oddíl 5. Orgány družstva „ § 1 Koncepce orgánů družstva § 2 Členská schůze §3 Představenstvo a kontrolní komise - společné principy § 4 Představenstvo § 5 Kontrolní komise § 6 Orgány malého družstva Oddíl 6. Majetkové otázky § 1 Základní kapitál § 2 Zapisovaný základní kapitál §3 Nedělitelný fond Oddíl 7. Zrušení a zánik družstva § 1 Zrušení družstva s likvidací § 2 Likvidace družstva § 3 Zrušení družstva s právním nástupcem - společné principy § 4 Změna právní formy družstva § 5 Fúze a rozdělení družstva Kapitola 15. Družstevní záložny Oddíl 1. Právní úprava družstevních záložen Oddíl 2. Pojmové znaky družstevních záložen § 1 Pojem družstevní záložny § 2 Vznik družstevní záložny -. § 3 Jednotný dozor § 4 Dozor na konsolidovaném základě Oddíl 3. Stanovy Oddíl 4. Práva a povinnosti členů § 1 Členství v družstevní záložně § 2 Uhrazovací povinnost Oddíl 5. Majetkové otázky § 1 Členskývklad § 2 Vypořádací podíl Oddíl 6. Orgány družstevní záložny § 1 Způsobilost k výkonu funkce ve volených orgánech § 2 Povinnosti členů volených orgánů § 3 Členská schůze Oddíl 7. Hospodaření družstevních záložen
§ 2 Monistický systém Oddíl 4. Zapojení zaměstnanců do řízení evropské společnosti Oddíl 5. Přemístění sídla
str. m.c. 411 786 412 787 413 790 418 800 420 805 423 810 425 815 425 815 425 817 433 833 442 446 447 871 448 873 448 874 449 876 450 878 450 879 451 454 455 457 458 461 461 463 463 463 465 465 466 467 467 468 468 468 469 470 470 471 473 474
891 893
899 900 900 901 903 903 904 905 905 906 909 909 910 911 912 915 921 922
XXVII str. m.c. 374 727 374 728 375 730
751 751 751 755 759 760 767 769 769 770 771 774 776 776 778
XXIX str. m.c. 476 926 476 926 476 927 477 927 477 929 477 929 478 930 478 931 479 932 479 932 480 935 482 937 484 943 487 945 487 945 487 945 488 947 489 948 489 948 490 951 491 952 492 955
Oddíl 8. Majetkové otázky § 1 Zapisovaný základní kapitál §2 Obligatorní fondy družstevních záložen § 3 Kapitál Oddíl 9. Zrušení a zánik družstevních záložen §1 Zrušení družstevní záložny §2 Likvidace družstevní záložny § 3 Přeměna družstevní záložny Oddíl 10. Státní dozor nad družstevními záložnami § 1 Organizační rámec státního dozoru § 2 Pravomoci Úřadu § 3 Nucená správa družstevních záložen Oddíl 11. Pojištění vkladů členů družstevních záložen Kapitola 16. Bytová družstva Oddíl 1. Úvodní výklady § 1 Pojem bytového družstva § 2 Historický exkurs Oddíl 2. Společné členství manželů v bytovém družstvu § 1 Vznik společného členství v bytovém družstvu § 2 Převod členského podílu § 3 Přechod členského podílu § 4 Zvláštní způsoby zániku členství v bytovém družstvu § 5 Vypořádání bývalých manželů - společných členů v bytovém družstvu Oddíl 3. Hospodaření bytových družstev
493 494
Část třetí. Podnikatelské subjekty podrobené speciální úpravě
495
Kapitola 17. Banky a spořitelny Oddíl 1. Pojem, prameny práva a význam § 1 Pojem §2 Vybrané prameny práva §3 Význam Oddíl 2. Založení banky jako akciové společnosti § 1 Bankovní licence § 2 Stanovy Oddíl 3. Vnitřní organizace banky Oddíl 4. Majetkové poměry bank a základní principy jejich hospodaření § 1 Péče řádného hospodáře §2 Kapitálová účast bank na jiných právnických osobách
958 960
497 497 497 500 501 502 502 504 505
961 961 961 964 965 966 966 968 969
505 505 508
971 971 974
XXX
Obsah
Obsah
§ 3 Likvidita bank § 4 Kapitálová přiměřenost bank § 5 Úvěrová angažovanost § 6 Účetnictví bank '..„ Oddíl 5. Bankovní tajemství Oddíl 6. Bankovní dohled .' § 1 Bankovní dohled České národní banky § 2 Bankovní dohled na konsolidovaném základě §3 Doplňkový dozor § 4 Informační povinnost bank § 5 Nucená správa Oddíl 7. Pobočky zahraničních bank Oddíl 8. Přijetí do Evropské unie a princip jednotné bankovní licence Oddíl 9. Fond pojištění vkladů Oddíl 10. Stavební spořitelny Oddíí 11. Hypoteční banky Kapitola 18. Pojišťovny Oddíl 1. Pojem a vývoj Oddíl 2. Základní principy úpravy právních poměrů pojišťoven ... § 1 Státní dozor 1. Povolení k podnikání 2. Další výkon státního dozoru 3. Povinnost mlčenlivosti §2 Majetkové poměry pojišťoven §3 Zrušení pojišťovny §4 Zprostředkovatelská činnost v pojišťovnictví Kapitola 19. Penzijní fondy Oddíl 1. Pojmové vymezení Oddíl 2. Odchylky od obecné úpravy akciových společností §1 Založení a vznik penzijního fondu §2 Vnitřní organizace penzijního fondu §3 Činnost penzijního fondu §4 Hospodaření penzijního fondu § 5 Depozitář § 6 Státní dozor § 7 Zrušení penzijního fondu Kapitola 20. Subjekty kolektivního investování Oddíl 1. Pojem, vývoj a význam Oddíl 2. Subjekty kolektivního investování Kapitola 21. Burza cenných papírů Oddíl 1. Pojem a typy, vývoj §1 Pojematypy
XXXII
str. m.č. 512 980 513 982 513 983 514 984 515 987 517 990 517 990 519 992 520 992 521 993 523 995 525 1000 526 528 530 532 533 533 .537 537 538 540 542 542 544 545 547 547 547 547 550 551 553 554 555 556 557 557 559 563 563 563
§2 Historický vývoj Oddíl 2. Právní poměry burzy cenných papírů §1 Speciální právní režim §2 Vznik burzy, základní kapitál §3 Zrušení a přeměna burzy Oddíl 3. Předmět podnikání burzy Oddíl 4. Orgány burzy §1 Valnáhromada §2 Burzovní komora § 3 Dozorčí rada §4 Burzovní výbory § 5 Generální ředitel burzy Oddíl 5. Účastníci regulovaného trhu Oddíl 6. Burzovní rozhodčí soud §1 Organizace Burzovního rozhodčího soudu Oddíl 7. Osoby oprávněné uzavírat burzovní obchody Oddíl 8. Státní dozor nad činností burzy Oddíl 9. Organizátor mimoburzovního trhu Kapitola 22. Komoditní burza Oddíl 1. Pojem, vývoj a význam Oddíl 2. Založení a vznik komoditní burzy §1 Pojem komoditní burzy v Českém právu §2 Založení komoditní burzy 1. Zakladatelská smlouva 2. Statut komoditní burzy §3 Stámí povolení § 4 Vznik burzy Oddíl 3. Členové burzy Oddíl 4. Organizační poměry burzy §1 Valnáhromada §2 Burzovní komora § 3 Poradní orgány burzy §4 Burzovní výbory § 5 Generální sekretář burzy Oddíl 5. Burzovní rozhodčí soud Oddíl 6. Státní dozor nad komoditními burzami Oddíl 7. Zrušení a zánik komoditní burzy Kapitola 23. Státní podnik Oddíl 1. Obecné výklady § 1 Pojem §2 Vývoj právní úpravy Oddíl 2. Založení a vznik podniku Oddíl 3. Postavení zakladatele v podniku
1002 1003 1006 1008 1009 1009 1014 1014 1015 1017 1019 1020 1023 1024 1025 1025 1026 1026 1033 1035 1040 1043 1044 1048 1050 1050 1054 1060 1060 1060
XXXI str. 564 565 565 566 567 568 569 569 570 571 571 572 572 573 573 574 575 576 577 577 578 578 579 579 580 581 581 582 582 582 583 585 585 586 586 587 588 589 589 589 590 590 592
m.č. 1062 1063 1063 1064 1065 1066 1068 1069 1070 1073 1074 1075 1076 1081 1081 1084 1086 1088 1090 1090 1092 1092 1094 1094 1095 1097 1099 1100 1102 1102 1103 1106 1107 1108 1109 1110 1111 1113 1113 1113 1114 1115 1118
Obsah
Oddíl 4. Organizace podniku § 1 Ředitel §2 Dozorčí rada Oddíl 5. Majetkové poměry podniku Oddíl 6. Zrušení a zánik podniku
,
str. 592 592 593 595 596
Použitá literatura
599
I. Knihy II. Významnější stati
599 604
Věcný rejstřík
607
m.č. 1119 1119 1121 1123 1125
Seznam použitých zkratek 1. Zkratky právních předpisů AktG BankZ BytZ
CenP CestNáZ IMuhZ DPříj ER ESZ KomB KomCP KH KI KV
- německý akciový zákon - zákon Č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů - zákon Č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spo luvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vzta hy k bytůra a nebytovým prostorám a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví k bytům), ve znění pozděj ších předpisů - zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění poz dějších předpisů - zákoně. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, věznění pozdějších předpisů - zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, ve znění pozděj ších předpisů - zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění poz dějších předpisů - zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech, ve zně ní pozdějších předpisů - zákon Č. 627/2004 Sb., o evropské společnosti - zákon č. 229/1992 Sb., o komoditních burzách, ve znění pozdějších předpisů - zákoně. 15/1998Sb.,ořComisiprocennépapíry,věznění pozdějších předpisů - polský obchodní zákoník - zákon č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování, ve znění zákona č. 377/2005 Sb. - zákoně. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, vězně ní pozdějších předpisů
Seznam použitých zkratek
XXXIV LPS NařES NotŘ ObčZ ObchZ OHS OR OSŘ PenzPř PKT PojZ SpDP SpŘ SŘS StavSp SťP TrŘ TrVýn
.
- usnesení předsednictva ČNR o vyhlášení Listiny základ ních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku Čes ké republiky, uveřejněné pod č. 2/1993 Sb. - nařízení Rady ES č. 2157/2001, o statutu evropské spo lečnosti - zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (no tářský řád), ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozděj ších předpisů - zákone. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění poz dějších předpisů - zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů - švýcarský zákon o závazkovém právu - zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění poz dějších předpisů - zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění, ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně ně kterých souvisejících zákonů (zákon o pojišťovnictví), ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve zně ní pozdějších předpisů - zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozděj ších předpisů - zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní pod poře stavebního spoření, ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění poz dějších předpisů - zákon Č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trest ní řád), ve znění pozdějších předpisů - zákoně. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti lega lizaci výnosů z trestné činnosti a o změně a doplnění sou visejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů
Seznam použitých zkratek
TVZ Úst ZápPrNe ZdrZl
ZPr ŽZ
- zákon Č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozděj ších předpisů - ústavní zákon č. 1/1993 Sb,, Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů - zákon c. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších před pisů - zákon Č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních druž stvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o změně a doplnění zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o da ních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů - zákon č, 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozděj ších předpisů - zákoně. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živ nostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů
2. Zkratky časopisů použité v citacích AN BA ČSPV (PVP OP P PaP PO PP PPvP PR PrRd PZ S.I SR SYPS \VR ZcuP ZGR
- Ad Notám - Bulletin advokacie - Časopis pro státní a právní vědu - Časopis pro právní vědu a praxi - Obchodní právo - Právník - Právo a podnikání - Právny obzor - Právní praxe - Právní praxe v podnikání - Právní rozhledy - Právní rádce - Právní zpravodaj - Soudní judikatura - Soudní rozhledy - Sborník věd právních a státních - Wirtschaftsrecht - Zeitschrift fůr europaischen Privatrecht - Zeitschrift tur Unternehmen- und Gesellschaftsrecht
XXXVI 3. Ostatní zkratky BRS CF GFB RM-S SE
-
burzovní rozhodčí soud Clearingový fond burzy Garanční fond burzy RM-Systém, a. s. societas europea
XXXV
ČÁST PRVNÍ OBCHODNÍ SPOLEČNOSTI
Kapitola 1. Pojem Literatura: Eliáš, K. Miniatura na neřešitelné téma. P, 1993, s. 1058 n.; Eliáš, K. Obchodní společnosti. Základní otázky. Praha : C. H. Beck, 1994, s. 14 n.; Pauknerová, M. Státní příslušnost právnických osob. P, 1997, s. 457 n.; Pokorná, J. Subjekty obchodního práva (vybrané problémy). Brno : PF MU, 1997, s. 85 n.; PoŠvář,J. Společnosti. Slovník veřejného práva československého. IV. 1938, s. 520 n.; Randa, A. Soukromé obchodní právo rakouské. Díl III. Praha : J. Otto, 1892, s. 176 n.; Sedláček, J. Právnická osoba. Slovník veřejného práva československé ho. III. 1934, s. 474 n.; Slezák, J. Normotvorná jednotka. Praha: Československý kompas, 1947; Wenig, A. O právní povaze obchodních společností. Sborník věd právních a státních, 1923, s. 262 n.; Wiedemann, H. Gesselschaftsrecht. Bd. I. (Grundlagen). Můnchen : C. H. Beck, 1980, s. 3 n.
Oddíl 1. Charakteristika obchodní společnosti Obchodní zákoník ani občanský zákoník obchodní společnost nedefínuje. Podat obecnou definici obchodní společnosti je obtížné, ne-li zcela nemožné, a to zejména vzhledem k rozdílům u jednotlivých forem ob chodních společností. Obchodní zákoník pouze obchodní společnost charakterizuje, a to jako právnickou osobu, založenou za účelem podnikání, nestanoví-li právo Ev ropských společenství či zákon jinak (§ 56 odst. 1). Ani tato charakteristi ka vsak není zcela výstižná a přesná, neboť existují společnosti, které lze založit i za jiným, než podnikatelským účelem (např. za účelem charitativ ní, vědecké a výzkumné činnosti apod.). Jedná se o společnost s ručením omezeným a akciovou společnost.
1
Vedle toho, že obchodní společnost je právnickou osobou, je také podniká- 2 tělem, neboť se vždy zapisuje do obchodního rejstříku [§ 34 odst. 1 písm. a)]. Do obchodního rejstříku se zapisují všechny formy obchodních společností. Za podnikatele se považují i ty obchodní společnosti, které nevyvíjí podnikatelskou Činnost a jsou založeny za jiným než podnikatelským úče-
marg. č. 1—2
6
3
Část první. Obchodní společnosti
lem. Důvodem toho je dikce § 2 odst. 1 písm. a), podle níž je podnikatelem podle obchodního zákoníku každá osoba, zapsaná do obchodního rejstří ku. Takové obchodní společnosti, které nejsou založeny za účelem podni kání, ale nepodnikatelské činnosti, považujeme za podnikatele z hlediska právní formy. Znaky, jimiž lze charakterizovat a současně odlišit obchodní společnost jako právnickou osobu od jiných právnických osob, jsou následující: a) jde o sdružení (seskupení) osob, b) sdružení (seskupení) osob spočívá na smluvním základě, c) obchodní společnost je zakládána a vzniká k naplnění určitého účelu. ad a) Obchodní společnost jakožto určité formalizované sdružení osob se odlišuje od účelových sdružení majetku (např. nadace) tím, že spočívá na osobním základe, zatímco účelové sdružení majetku představuje sdru žení majetku, nikoliv osob. Jestliže je obchodní společnost sdružením osob, je třeba již na tomto místě uvést, kdo může být zakladatelem a posléze společníkem obchodní společnosti. Nestanoví-li zákon jinak, mohou to být jak fyzické, tak i právnické osoby (§ 56 odst. 2), a to jak české, tak i zahraniční. Zákon však může vyloučit či omezit určité osoby z procesu zakládání společností. Jedná se o tato omezení: — zákonem je vyloučeno, aby akciovou společnost založila jediná fyzická osoba (§ 162 odst. 1), - jedna a táž fyzická osoba může být jediným společníkem a tudíž i jedi ným zakladatelem nejvýše tří společností s ručením omezeným (§ 105 odst. 2), - společnost s ručením omezeným s jedním společníkem nemůže být je diným zakladatelem nebo jediným společníkem jiné společnosti s ruče ním omezeným (§ 105 odst. 2), — společníkem a tudíž ani zakladatelem obchodní společnosti s neomeze ným ručením nemůže být fyzická ani právnická osoba, která je již v jiné obchodní společnosti společníkem s neomezeným ručením (§ 56 odst. 4). Bližší pojednání o zakladatelích obchodních společností je obsaženo v kapitole založení a vznik obchodní společnosti. adb) Obchodní společnost jakožto sdružení (seskupení) osob spočívá na smluvním základě. To znamená, že k založení obchodní společnosti je nutný svobodný projev vůle zakladatelů. U jednočlenné obchodní společ nosti se jedná o svobodný projev vůle jediného zakladatele. Projev vůle zakladatelů (zakladatele) musí směřovat k založení obchodní společnosti a k podřízení se principům, které danou obchodní společnost charakterizu jí. Projev vůle zakladatelů (zakladatele) musí rovněž směřovat k úpravě vnitřních a vnějších poměrů společnosti v rámci dispozitivních ustanovení
marg. č. 3
Kapitola 1. Pojem
1
obchodního zákoníku při respektování ustanovení kogentních. Projev vůle zakladatelů (zakladatele) obchodní společnosti vede k založení společnos ti a jejímu následnému vzniku, jakož i k zachování její existence. Jde o specifický projev smluvní svobody v oblasti obchodního práva. Zakla datelé (zakladatel) projevují vůli založit obchodní společnost v určité for mě, a po jejím vzniku se zavazují plnit povinnosti, vyplývající ze zákona a ze zakladatelského dokumentu. adc) Dalším charakteristickým znakem obchodní společnosti je, že vzni- 4 ká k naplnění určitého účelu. Projev vůle zakladatelů (zakladatele) v pro cesu zakládání společnosti a posléze projev vůle společníků již existující společnosti musí směrovat k dosažení určitého, předem dohodnutého a zákonem aprobovaného účelu. Účelem, za kterým jsou obchodní společ nosti zakládány, je buď účel podnikatelský nebo účel nepodnikatelský. K podnikatelskému účelu, který je konkretizován v předmětu podnikání, se vždy zakládá veřejná obchodní společnost a komanditní společnost. Spo lečnost s ručením omezeným a akciová společnost může být založena i k jinému než podnikatelskému účelu. Předmět podnikání může být určen v zakladatelském dokumentu libovolně, musí však být dovolený a vyho vovat požadavkům veřejného práva.
Oddíl 2. Dělení obchodních společností Podle Českého obchodního zákoníku mohou být zakládány pouze obchodní společnosti, které jsou vyjmenovány v ustanovení § 56 odst. 1. Jsou jimi: veřejná obchodní společnost, komanditní společnost, společnost s ru čením omezeným, akciová společnost, evropská společnost a evropské hospodářské zájmové sdružení. Zahraniční právní řády umožňují, na rozdíl od Českého obchodního zákoníku, zakládat i jiné formy obchodních spo lečností, jako například komanditní společnost na akcie. Obchodní společnosti lze dělit na společnosti osobní a společnosti kapi tálové. Při takovém dělení patří mezi osobní společnosti veřejná obchodní společnost a komanditní společnost. Mezi kapitálové společnosti se pak počítá společnost s ručením omezeným a akciová společnost. Někdy bý vají obchodní společnosti děleny do tří skupin, a to na společnosti osobní, kapitálové a smíšené. Mezi osobní společnosti je pak řazena pouze veřejná obchodní společnost, mezi kapitálové společnosti akciová společnost a ke smíšeným společnostem patří komanditní společnost. Společnost s ruče ním omezeným pak je v rámci tohoto členění přiřazována buď ke společ nostem kapitálovým nebo ke společnostem smíšeným.
marg. č. 4—5
5
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 1. Pojem
Pro osobní obchodní společnosti je charakteristická osobní forma účasti společníků na podnikání společnosti. Vklady do osobních společností jsou možné, ale nejsou povinné. Z osobní účasti na podnikání vyplývá i mož nost každého ze společníků podílet se na obchodním vedení společnosti a jednat jménem společnosti. Společníci osobních obchodních společností ručí za závazky společnosti společně a nerozdílně (solidárně) celým svým majetkem. Osobní obchodní společnosti nezřizují jiné než statutární orgá ny. Typickou osobní společností je veřejná obchodní společnost. Pro kapitálové společnosti je typická majetková účast společníků na podnikání společnosti. Společníci kapitálových společností nejsou povin ni k osobní účasti na společnosti, jsou však povinni vložit do společnosti majetkový vklad. Souhrn majetkových vkladů pak vytváří základní kapi tál. Základní kapitál je pak dalším znakem kapitálové společnosti. Společ níci kapitálových společností neručí za závazky společnosti vůbec, nebo j e n v omezeném rozsahu. Kapitálové společnosti vytvářejí zpravidla kro mě statutárních orgánů společnosti i další orgány (např, valnou hromadu, dozorčí radu). Typickou kapitálovou společností je akciová společnost. Ke kapitálovým společnostem bývá zpravidla řazena i společnost s ruče ním omezeným, i když tato společnost má i některé rysy osobních společ ností, pro které bývá nezřídka přiřazována ke smíšeným společnostem.
nosti. Kromě tohoto zvláštního zákona se na evropskou společnost použijí ustanovení obchodního zákoníku (§ 56-75b) a ustanovení o akciové spo lečnosti, pokud neexistuje úprava specifická. Evropské hospodářské zájmové sdružení je také nadnárodní formou obchodní společnosti. Jeho právní úprava vychází rovněž z komunitárních předpisů. Základem právní úpravy Evropského hospodářského zájmové ho sdružení je nařízení Rady č. 2137/85, o vytvoření evropského hospo dářského zájmového sdružení. Nařízení vstoupilo v účinnost 1. 7. 1989, s výjimkou či. 39,41 a 42, které byly účinné ode dne platnosti, tj. od 31. 7. 1985. Na území České republiky je nařízení účinné od 1. 5. 2004, tj. ode dne vstupu České republiky do Evropské unie. Evropské hospodářské zá jmové sdružení bylo na území České republiky upraveno zákonem č. 360/ /2004 Sb., o Evropském hospodářském zájmovém sdružení. Evropské hospodářské zájmové sdružení se v českém právu nejvíce blí ží veřejné obchodní společnosti, ale vykazuje i znaky společnosti s ruče ním omezeným. Zákon č. 360/2004 Sb. upravuje právní poměry Evrop ského hospodářského zájmového sdružení v rozsahu stanoveném nařízením Rady č. 2137/85. Nejsou-li určité otázky řešeny v zákoně č. 360/2004 Sb., posoudí se podle obecných ustanovení zvláštního právního předpisu upra vujících obchodní společnosti (tj. § 56~75b ObchZ) a podle zvláštního práv ního předpisu upravujících právní poměry veřejné obchodní společnosti (tj. § 76-92e ObchZ), nestanoví zákon č. 360/2004 Sb. jinak.
8
Pro smíšené společnosti je charakteristické, že vykazují jak znaky spo lečností osobních, tak i znaky společností kapitálových. Je pro ně typické, že někteří ze společníků se osobně účastní podnikání a ručí za závazky společnosti solidárně celým svým majetkem (např. komplementáři) a jiní společníci vkládají do společnosti vklad, neúčastní se na podnikání spo lečnosti osobně a za závazky společnosti ručí jen v omezené míře (např. komanditisté). Typickou smíšenou společností, vycházíme-li z členění spo lečností na osobní, kapitálové a smíšené, je komanditní společnost. Evropská společnost (societas europea) je nadnárodní formou obchodní společnosti. Její právní úprava vychází přímo z komunitárních předpisů. Lze ji zakládat na celém území Evropské unie. Základem právní úpravy je nařízení Rady ES č. 2157/2001, o statutu evropské společnosti. Ustanove ní statutu o evropské společnosti jsou přímo aplikovatelná v členských stá tech EU od účinnosti nařízení, tzn. od 8. 10. 2004. Nařízení se použije rovněž v členských státech tvořících Evropský hospodářský prostor, tj. v Lichtenštejnsku, v Norsku a na Islandu. Na nařízení o statutu evropské společnosti navazuje směrnice Rady č. 2001/86/ES, kterou se doplňuje statut evropské společnosti s ohledem na zapojení zaměstnanců. Na území České republiky byl vydán zákon č. 627/2004 Sb., o evropské společnosti. Tímto zákonem se provádí nařízení Rady EU o statutu evropské společ-
9
Oddíl 3. Právní úprava Právní úprava obchodních společností je obsažena v obchodním záko níku v části druhé v § 56-260. Část druhá obchodního zákoníku je rozdě lena na dvě hlavy, z nichž první je věnována obchodním společnostem (§ 56-220a) a druhá právním poměrům družstva (§ 221-260). Hlava první se dělí na pět dílů. První díl (§ 56-75b) obsahuje obecná ustanovení o obchodních společnostech. Jde o ustanovení společná všem formám ob chodních společností. Podle § 260 se ustanovení prvního dílu vztahují při měřeně i na družstva, není-li v hlavě druhé stanoveno něco jiného. Díl druhý až pátý hlavy první části druhé jsou věnovány právní úpravě jednot livých forem obchodních společností, to znamená veřejné obchodní spo lečnosti, komanditní společnosti, společnosti s ručením omezeným a akci ové společnosti.
marg. č. 6-8
marg. Č. 9-10
10 Obchodní zákoník v zásadě vychází z dispozitivnosti právní regulace vztahů mezi zakladateli, mezi společníky navzájem a mezí společníky a společností. Vztahy společníků a společnosti ke třetím osobám jsou upra veny převážně kogentními normami.
Kapitola 2. Založení a vznik Literatura: Bartošílcová, M. Ke změně sídla obchodních společností. OP, 1996, č. 4, s. 16 n.; Eliáš, K. Obchodní společnosti. Základní otázky. Praha : C. H. Beck, 1994; Forejt, A. Obchodní společnosti. Praha : Prospektrum, 1992; Kanda, A. Úva ha nad naší současnou právní úpravou obchodních společností z hlediska harmoni zace s právem Evropské unie. P, 1995, s. 166 n.; Pelikánová, I. a kol. Obchodní právo. Díl 1.2. vyd. Praha: Codex Bohemia, 1998; Pokorná, J. Subjekty obchodní ho práva (vybrané problémy). Brno: PF MU, 1997, s. 89 n.; Tomsa, M. Ke správné mu používání obchodního jména obchodních společností. OP, 1997, č. 4, s. 17 n.
Oddíl 1. Založení obchodní společnosti Obchodní zákoník důsledně rozlišuje mezi pojmy založení a vznik ob chodní společnosti. Obchodní společnost vzniká ve dvou etapách. První etapou je založení obchodní společnosti, druhou etapou pak vznik obchodní společnosti. Z hlediska založení obchodní společnosti je třeba zodpovědět tři zá kladní otázky: jakým způsobem se zakládají obchodní společnosti, kdo může založit obchodní společnost a jakou právní skutečností se obchodní společnost zakládá. Existuje několik způsobů (modelů), jak se zakládají právnické osoby, tudíž i obchodní společnosti (jsou-íi právnickými osobami). Jde o následující způsoby (modely): a) volný model zakládání, b) koncesní model, c) normativní (registrační) model. Podle volného modelu zakládání je společnost založena a jako právnic ká osoba vzniká současně s podpisem společenské smlouvy, popřípadě schválením stanov. Koncesní model znamená, že k založení a následnému vzniku obchodní společnosti se vyžaduje udělení zvláštního státního povolení (koncese).
marg. č. 10
marg. č. 11
Část první Obchodní společnosti
Kapitola 2. Založení a vznik
Přesto, že české právo vyžaduje v některých případech k založení a ná slednému vzniku společnosti státní souhlas s určitým předmětem podniká ní (např. v případě investičních fondů, burzy cenných papírů), nejedná se o koncesní model ve výše uvedeném smyslu. Třetím modelem je model normativní (registrační). Pří uplatnění tohoto modelu postačuje k založení společnosti uzavření společenské smlouvy (schválení stanov) v předepsané formě. Obchodní společnost však vzniká až zápisem do veřejnoprávní evidence, typicky do obchodního rejstříku. Normativní (registrační) model se uplatňuje i v Českém právu. Zakladateli obchodní společnosti mohou být jak právnické, tak i fyzic ké osoby, a to jak české, tak i zahraniční. Osobní obchodní společnosti musí být založeny nejméně dvěma osobami, přičemž je nerozhodné, zda jsou to pouze právnické osoby, pouze fyzické osoby, či v kombinaci práv nické a fyzické osoby. Jestliže osobní obchodní společnosti musí založit nejméně dvě osoby, je právní skutečností, jíž se tyto společnosti zakládají, vždy smlouva. Na rozdíl od osobních společností, tzn. od veřejné obchod ní společnosti a komanditní společnosti, mohou být kapitálové společnosti založeny i jedinou osobou. Společnost s ručením omezeným může založit jako jediný zakladatel jak právnická, tak i fyzická osoba. Jedna a táž fyzic ká osoba vsak může být jediným společníkem pouze ve třech společnos tech s ručením omezeným. Společnost s ručením omezeným s jediným spo lečníkem nemůže být jediným zakladatelem jiné společnosti s ručením omezeným. Akciovou společnost může založit jediný zakladatel pouze za předpokladu, že je právnickou osobou. Jediná fyzická osoba nesmí být jediným zakladatelem akciové společnosti. Nic však nebrání tomu, aby se v průběhu trvání akciové společnosti soustředily všechny akcie v rukou jediné fyzické osoby. Obchodní zákoník tuto situaci výslovně připouští, když uvádí, že soustředění akcií v rukou jedné fyzické osoby nezakládá neplatnost společnosti, ani není důvodem pro zrušení společnosti soudem. Jestliže je společnost zakládána jediným zakladatelem, je právní skuteč ností, jíž se společnost zakládá, zakladatelská listina.
publika uzavřenu smlouvu o právní pomoci s jiným státem, uznává se úřed ní ověření podpisu před příslušnými orgány tohoto státu. Společenská smlouva o založení společnosti s ručením omezeným musí být vyhotovena ve formě notářského zápisu (§ 57 odst. 1). Jedná se o no tářský zápis o úkonu.
12
12
13
Obchodní společnost se tedy zpravidla zakládá společenskou smlouvou. Společenskou smlouvou se vždy zakládá veřejná obchodní společnost, ko manditní společnost a společnost s ručením omezeným, má-li dva a více zakladatelů. Společenská smlouva o založení veřejné obchodní společnosti a komanditní společnosti musí mít písemnou formu a podpisy zakladatelů pod ní musí být úředně ověřeny (§ 57 odst. 1). Úřední ověření pravosti podpisů zakladatelů (legalizaci) provádějí zejména notáři, obecní, popř. městské úřady a zastupitelské úřady České republiky. Pokud má Česká re-
Zvláštním typem společenské smlouvy je zakladatelská smlouva o za ložení akciové společnosti. Zakladatelská smlouva o založení akciové spo lečnosti musí být rovněž vyhotovena ve formě notářského zápisu. K založení veřejné obchodní společnosti, komanditní společnosti a společnosti s ručením omezeným dochází účinností společenské smlouvy. Společenská smlouva nabývá účinnosti dnem svého uzavření, pokud za kladatelé neodložili účinnost smlouvy na pozdější dobu. K založení akciové společnosti nestačí pouhé uzavření zakladatelské smlouvy a její vyhotovení ve formě notářského zápisu. K účinné zaklada telské smlouvě musí přistoupit další kroky, které jsou rozdílné podle toho, zda se jedná o založení akciové společnosti na základě veřejné nabídky akcií (tzv. sukcesivní založení), či o založení akciové společnosti bez ve řejné nabídky akcií (tzv. simultánní založení). Sukcesivní založení akcio vé společnosti (§ 164-171) má několik relativně samostatných kroků: - uzavření zakladatelské smlouvy (sepsání zakladatelské listiny), - schválení prospektu emitenta, - upisování akcií a - konání ustavující valné hromady. Simultánní založení akciové společnosti je podstatně jednodušší (§ 172). Postačuje uzavření zakladatelské smlouvy (sepsání zakladatelské listiny). Schválení prospektu emitenta zákon nevyžaduje, nekoná se upisování ak cií a nekoná se ani ustavující valná hromada. Právní postavení ustavující valné hromady mají zakladatelé (zakladatel). Rozdíl mezi společenskou smlouvou o založení veřejné obchodní společnosti, komanditní společnosti a společnosti s ručením omezeným na jedné straně a zakladatelskou smlouvou o založení akciové společnosti na straně druhé spočívá zejména v jejich funkci. Společenská smlouva smě řuje k založení společnosti a upravuje po vzniku společnosti vnitřní vztahy mezi společníky navzájem a vztahy mezi společníky a společností. Vý znam společenské smlouvy se nekonzumuje založením společnosti, ale trvá po celou dobu existence společnosti. Zakladatelská smlouva naopak smě řuje pouze k založení společnosti. Právní dokument, který po vzniku spo lečnosti upravuje vztahy mezi společníky (akcionáři) a vztahy společníků (akcionářů) a společnosti, se nazývá stanovy společnosti. Návrh stanov je
marg. č. 12—13
18
Kapitola 2. Založeni a vznik
povinnou součástí zakladatelské smlouvy (zakladatelské listiny). Funkci společenské smlouvy u akciové společnosti plní zakladatelská smlouva společně se stanovami. Některé obchodní společnosti, konkrétně společnost s ručením omeze ným a akciová společnost, mohou být založeny i jediným zakladatelem. Společnost s ručením omezeným může jako jediný zakladatel založit jak právnická, tak i fyzická osoba. Omezení vyplývající z ustanovení § 105 odst. 2 byla uvedena v kapitole o pojmu obchodní společnosti a budou rozebrána ve výkladu společnosti s ručením omezeným. Akciovou společ nost může založit jako jediný zakladatel pouze právnická osoba. Zakládá-li obchodní společnost jediná osoba, nazývá se zakladatelský dokument zakladatelskou listinou. Zakladatelská listina musí mít formu notářského zápisu. Zakladatelská listina musí obsahovat stejné podstatné části (nále žitosti) jako společenská smlouva. Zakladatel se může nechat při uzavírání společenské smlouvy zastoupit zmocněncem (§ 57 odst. 2). Na plné moci musí být úředně ověřen podpis zmocnitele. Považuje se za diskusní, a to vzhledem k dikci § 57 odst. 2, zda se mohou nechat zastoupit zakladatelé akciové společnosti při uzaví rání zakladatelské smlouvy. V ustanovení § 57 odst. 2 se totiž hovoří pou ze o společenské smlouvě, nikoliv zakladatelské smlouvě. Jsme názoru, že i zakladatelé akciové společnosti se mohou nechat zastoupit při uzavírání zakladatelské smlouvy.
jí-li oprávněné osoby do 90 dnů ode dne doručení živnostenského listu nebo koncesní listiny návrh na zápis společnosti do obchodního rejstříku, musí uvedené doklady neprodleně vrátit a platnost živnostenských oprávnění za niká. Pro jiná podnikatelská oprávnění než živnostenská nebyly důsledky nedodržení stanovené lhůty před novelou obchodního zákoníku řešeny. Náležitosti návrhu na zápis společnosti do obchodního rejstříku stanoví občanský soudní řád v ustanovení § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 a 2, a dále obchod ní zákoník v rámci právní úpravy jednotlivých forem obchodních společností a v rámci úpravy obchodního rejstříku (§ 32). Návrh na zápis společnosti do obchodního rejstříku lze podat pouze na formuláři. Ministerstvo spra vedlnosti stanovilo vyhláškou č. 250/2005 Sb. závazné formuláře a se znam listin, které se k návrhům přikládají. Návrh na zápis veřejné obchodní společnosti do obchodního rejstříku musí podepsat všichni společníci a přikládá se k němu společenská smlou va (§ 78 odst. 2). Návrh na zápis komanditní společnosti do obchodního rejstříku podepisu jí všichni společníci a rovněž se k němu přikládá společenská smlouva (§ 96). Návrh na zápis společnosti s ručením omezeným podepisují všichni jedna telé. Návrh na zápis akciové společnosti podává představenstvo apodepisují ho všichni členové představenstva. Návrh na zápis společnosti do obchodního rejstříku se dokládá listina mi uvedenými v obchodním zákoníku (např. § 112 odst. 2 a § 175 odst. 3) a listinami uvedenými ve vyhlášce č. 250/2005 Sb., o závazných formulá řích na podávání návrhů na zápis do obchodního rejstříku. Soud provede zápis do obchodního rejstříku v souladu s ustanoveními občanského soudního řádu (viz § 200d-200dc OSŘ). Po zápisu obchodní společnosti do obchodního rejstříku již nelze zrušit rozhodnutí, jímž se povoluje zápis společnosti do obchodního rejstříku a nelze se ani domáhat určení, že společnost nevznikla (§ 68a). Neplatnost společnosti může prohlásit jen soud, a to i bez návrhu, v následujících případech: a) nebyla uzavřena společenská nebo zakladatelská smlouva nebo nebyla pořízena zakladatelská listina nebo nebyla dodržena jejich předepsaná forma, b) skutečný předmět podnikání (činnosti) je nedovolený nebo odporuje veřejnému pořádku, c) ve společenské nebo zakladatelské smlouvě, zakladatelské listině nebo ve stanovách chybí údaj o firmě společnosti nebo o vkladech společní ků nebo o výši základního kapitálu, jestliže zákon takový údaj předepi suje, nebo o předmětu podnikání (činnosti),
Oddíl 2. Vznik obchodní společnosti 19
Vznikem obchodní společnosti se rozumí její konstituování jako práv nické osoby. Obchodní společnost vzniká jako právnická osoba až zápi sem do obchodního rejstříku. Od tohoto okamžiku může obchodní společ nost nabývat práv a povinností, zavazovat se a může být účastníkem soudního, správního, či jiných řízení. Aby mohla obchodní společnost vzniknout, musí být účinně založena a musí být podán návrh na zápis společnosti do obchodního rejstříku. Návrh na zápis do obchodního rejstříku musí být podaří do 90 dnů od založení společnosti (§ 57) nebo od doručení průkazu živnostenského či jiného pod nikatelského oprávnění. Není-íi návrh podán ve stanovené lhůtě, nelze již na základě průkazu živnostenského či jiného podnikatelského oprávnění podat návrh na zápis. Před novelou obchodního zákoníku provedenou zákonem Č. 370/2000 Sb. řešil důsledky pozdního podání návrhu na zápis společnosti do obchodního rejstříku pouze § 10 odst. 6 ŽZ, z něhož vyplývá, že nepoda-
marg. č. 17-19
14
15
16
marg. č. 14-16
Část první. Obchodní společnosti
14
17
\3
15
marg. č. 20-22
20
21
22
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 2. Založení a vznik
d) nebyla dodržena ustanovení o minimálním splacení vkladů, e) všichni zakládající společníci jsou nezpůsobilí k právním úkonům, f) v rozporu se zákonem je počet zakladatelů nižší než dva. Ke dni právní moci rozhodnutí soudu o neplatnosti společnosti vstupuje společnost do likvidace. Podle § 68a odst. 4 však nejsou neplatností spo lečnosti dotčeny právní vztahy, do nichž neplatná společnost vstoupila. Rozhodnutí soudu o neplatnosti společnosti se zakládá do sbírky listin spo lečnosti u příslušného rejstříkového soudu.
komplementáři společně s komanditísty většinou hlasů, pokud společen ská smlouva nestanoví jinak (§ 97 odst. 2). U společnosti s ručením ome zeným a u akciové společnosti patří schválení jednání učiněných před vzni kem společnosti do působnosti valné hromady [§ 125 odst. 1 písm. a) a § 187 odst. T písm. 1)].
16
Oddíl 3. Jednání jménem společnosti před jejím vznikem S účinností od 1. 1. 2001 došlo k zásadní změně právní úpravy jednání jménem společnosti před jejím vznikem. Před 1.1.2001 mohli jednat před vznikem společnosti pouze zakladatelé a muselo jít o jednání související se vznikem společnosti. V případě, když jednal někdo jiný než zakladatel (popřípadě zakladatelé) anebo šlo o jednání sice učiněné zakladatelem či zakladateli, ale nesměřující ke vzniku společnosti, jednalo se o neplatný právní úkon. Nová právní úprava vychází z toho, že jménem neexistující společnosti (tzn. pod její budoucí firmou) může jednat kdokoli, nikoli jen zakladatel (popřípadě zakladatelé) a může tak činit nejen v období mezi založením a vznikem společnosti, ale i před založením společnosti. Bude-li jednat jmé nem ještě nevzniklé společnosti jakákoli osoba, je z takového jednání za vázána sama. Bude-li jednat více osob, jsou z takového jednání zavázány společně a nerozdílně (solidárně) tyto osoby. 24
Ktomu, aby osoba, popřípadě osoby, jednající jménem společnosti před jejím vznikem přestaly být zavázány z učiněných jednání, je třeba, aby společníci, či příslušný orgán společnosti jednání schválili do tří měsíců od vzniku společnosti. Potom platí, že z takových jednání byla zavázána společnost od samého počátku (tedy i v době, kdy neexistovala). Pokud společníci či orgán společnosti jednání učiněná před vznikem společnosti neschválí anebo zmeškají tříměsíční lhůtu, zůstanou zavázány osoby, které před jejím vznikem jednaly. Jednání učiněná před vznikem společnosti schvalují buď společníci nebo příslušný orgán společnosti. U veřejné obchodní společnosti schvalují jed nání před vznikem společnosti všichni společníci, nestanoví-li společen ská smlouva, že postačí souhlas většiny společníků (§ 79 odst. 2). U ko manditní společnosti schvalují jednání učiněná před vznikem společnosti marg. č. 23—25
17
Kromě obecného ustanovení upravujícího jednání jménem společnosti před jejím vznikem má obchodní zákoník ještě speciální právní úpravy u jednotlivých forem obchodní společností. Tyto speciální právní úpravy mají přednost před úpravou obecnou. Jedná se o úpravu podávání a pode pisování návrhu na zápis společnosti do obchodního rejstříku. Tento návrh nemůže podat kdokoli, ale pouze osoby zákonem k tomu určené. U veřej né obchodní společnosti návrh na zápis společnosti do obchodního rejstří ku podávají a podepisují všichni společníci (§ 78 odst. 2). Činí tak vlast ním jménem, nikoliv jménem již založené společnosti. U komanditní společnosti rovněž podávají a podepisují návrh na zápis společnosti do obchodního rejstříku všichni společníci svým jménem (§ 96). U společ nosti s ručením omezeným podávají a podepisují návrh na zápis společ nosti do obchodního rejstříku všichni jednatelé, opět svým jménem (§ 112 odst. 1). U akciové společností podává návrh představenstvo a podepisují ho všichni členové představenstva (§ 175 odst. 2). Navrhovatelem je tedy představenstvo, nikoliv jeho jednotliví členové. Za zvláštní úpravu jednání jménem společnosti před jejím vznikem, avšak po založení, lze považovat i úpravu obsaženou v ustanovení § 60. Správce vkladů může činit mezi založením a vznikem společnosti určité úkony jako napr. uzavřít jménem společnosti s vkladatelem smlouvu o vkladu (§ 60 odst. 2). Nové ustanovení je dále obsažené v § 64 odst. 2. Zakladatelé společnos ti jsou povinni pořídit seznam jednání učiněných před vznikem společnos ti a předložit jej ke schválení společníkům nebo orgánu společnosti tak, aby mohla být dodržena stanovená lhůta ke schválení, tj. lhůta 3 měsíců od vzniku společnosti. Poruší-li zakladatelé tuto povinnost, odpovídají spo lečně a nerozdílně věřitelům za škodu, která jím v důsledku toho vznikne. Odpovědnost zakladatelů za škodu se řídí podle § 757 obecnými ustano veními obchodního zákoníku o náhradě škody (§ 373 a násl.). Po schválení jednání učiněných před vznikem společnosti je statutární orgán společnosti povinen oznámit tuto skutečnost účastníkům závazko vých vztahů vzniklých z těchto jednání (§ 64 odst. 3). Porušení oznamova cí povinnosti má za následek vznik odpovědnosti za škodu.
Jsfřední knihovna právnické fakulty MU Srn©
marg. č. 26-27
Kapitola 3. Vklady do obchodních společností Literatura: Dědič, J. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Praha : Prospektrum, 1997; Dědic, J. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Praha: Polygon, 2002; Eliáš, K. Obchodní společnosti, základní otázky. Praha : C. H. Beck/SEVT, 1994; Eliáš, K. Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 1998; Eliáš, K. Obchodní zákoník. Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od roku 1900. Praha : Lindě, 199S; Kastner, W„ Doralt, R, Nowotny, Ch. Grundrifi des osterreichischen Gesellschaňsrechts. 5. vydání. Wien : Manzsche Verlags- und Universitatsbuchhandmng, 1990; Malovský- Wenig, A. Pří ručka obchodního práva. Praha : Československý kompas, 1947; Pelikánová, I. Komentář k obchodnímu zákoníku. II. část. § 56-260. Praha : Lindě, 1995; Peli kánová, I. Komentár k obchodnímu zákoníku. 3. díl. A. Doplněk k prvému a dru hému dílu, novelizace obchodního zákoníku zák. Č. 142/1996 Sb. a zák. č. 94/ /1996 Sb., B. Obchodní závazkové vztahy, § 261-408, Praha : Lindě, 1996; Peli kánová, l a kol. Obchodní právo I. Praha : Codex Bohemia, 1998; Pokorná, J. Subjekty obchodního práva (vybrané problémy). Brno : Masarykova univerzita, 1997; Schmidt, K. Gesellschaftsrecht. 3. vydání. Koln, Berlin, Bonn, Míinchen : Carl Heymanns Verlag KG, 1997; Štenglová, L, Plíva, S., Tomsa, M. a kol. Ob chodní zákoník. Komentář. 10. vydání. Praha : C. H. Beck, 2005.
Oddíl 1. Pojem vkladu Právního institutu vkladu, který nalézáme v § 59, užívá obchodní zákoník při úpravě vnitřních vztahů společníků a společnosti. Vyjadřuje jeho prostřed nictvím, že uvedené vztahy jsou majetkové povahy a že i právní postavení společníka ve společnosti má v zásadě majetkový základ. Slovo vklad však není v obchodním zákoníku užíváno tak jednoznačně, jak bychom mohli soudit z jeho jazykové podoby. Jako právní termín skrývá v sobě různé významy, které je nutno dovodit výkladem a při aplikaci právní úpravy respektovat.
26
20
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 3. Vklady do obchodních společností
Jak je zřejmé ze zákonného vymezení v ust. § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 i z úpravy vkladů platné pro jednotlivé právní formy obchodních společ ností, užívá obchodní zákoník pojmu vklad ve třech různých významech: 1. jako označení pro předmět vkladu, tedy peněžité nebo nepeněžité plně ní, které se společník zavazuje poskytnout společnosti a společnost se zavazuje přijmout je (vyplývá to z vyjádření v § 59 odst. 1, které ozna čuje pojmem vklad společníka jako souhrn peněžních prostředků nebo jiných penězi ocenitelných hodnot, které se společník zavazuje do spo lečnosti vložit); 2. jako označení pro vkladovou povinnost společníka, tedy závazek vyplý vající z právních skutečností vedoucích buď k založení společnosti nebo ke zvýšení jejího základního kapitálu, popř. z právních skutečností ve doucích k rozšíření počtu společníků. Závazková povaha vkladu je zřej má zejména z ustanovení upravujících v rámci regulace jednotlivých právních forem obchodních společností lhůty pro splacení vkladů a ná sledky nesplnění vkladových závazků;
sebe společník bere povinnost poskytnout společnosti majetek, mohli by chom rozlišit dvě základní pojetí pojmu vklad: 1
3. jako majetkový základ podílu společníka na společnosti, tedy číselné vyjádření rozsahu zdrojů, které společník poskytl společnosti a které zůstává po dobu trvání společnosti konstantní a mění se v kapitálových společnostech pouze procesy zvyšování a snižování základního kapitá lu. Tento rozsah zdrojů poskytnutých společnosti je v zásadě určující i pro právní postavení společníka ve společnosti a jeho participaci na výsledcích hospodaření společnosti (viz dikce v § 59 odst. 1 in fine „podílet se jím na výsledku podnikání společnosti"). Z uvedených tří významů má pro vyjádření právní podstaty vkladu zá sadní význam pojetí druhé, které objasňuje spojení dvou samostatných právních subjektů - společníka a společnosti, určuje, jak uvedené spojení vzniká a jaký má obsah. Vzhledem k tomu, že společník a společnost mo hou vstupovat do nejrůznějších právních vztahů, je v této souvislosti pod statné, jak je vymezen okruh vztahů, které bychom mohli označit jako vkladové, tedy zda pojem vklad zahrnuje veškeré vztahy, v nichž se spo lečník zavazuje poskytnout společnosti určité plnění, které má majetko vou povahu, nebo zda jde pouze o určitou skupinu těchto vztahů, určitou Část z nich, která se vyznačuje specifickými znaky významnými z hlediska právního postavení společníka, společnosti i třetích osob. Pokud bychom jako východisko dalšího členění vzali v úvahu jen tu skutečnost, že pro vklad je charakteristické, že jde o závazek, v němž na
1. vklad v nejširším slova smyslu, kdy tento termín označuje povinnost poskytnout jakékoli plnění směřující od společníka (popř. budoucího společníka) ke společnosti. Jednalo by se o povinnost v právním vzta hu, který může být založen smlouvami různého druhu (kupní smlouvy, smlouvy o dílo, licenční smlouvy apod.). Společným znakem takto za loženého vztahuje skutečnost, že jeho subjekty jsou společnost a spo lečník a jejich obsahem je povinnost společníka poskytnout společnosti určité plnění. Společnost je oprávněna na společníkovi plnění požado vat, nemusí však vždy být zavázána za plnění zaplatit. V oblasti vnitř ních poměrů společnosti mohou tvořit takto poskytnutá plnění majetek společnosti, ne vždy jsou však zahrnována do základního kapitálu; 2. vklad v užším slova smyslu, kdy uvedený termín označuje pouze právní vztahy společníka a společnosti, v nichž vkladová povinnost společníka představuje současně jeho závazek poskytnout společnosti zdroje vlast ního financování jejího majetku a souhrn všech těchto závazků tvoří v peněžním vyjádření základní kapitál společnosti. Protiváhou takové ho závazku společníka je potom získání účasti na společnosti, popř. zvý šení této účasti. Uvedené znaky vkladu jsou zachyceny jednak v ustano vení § 58 odst. 1, z něhož vyplývá, že plnění z vkladové povinnosti společníků tvoří v peněžním vyjádření vždy základní kapitál společ nosti, jednak v ustanovení § 59 odst. 1, které vystihuje účelové zaměře ní vkladu k založení či posílení účasti společníka na společnosti. Abychom zabránili nedorozuměním a nejasnostem, budeme v dalším výkladu rozumět vkladem vždy pouze toto užší pojetí uvedeného termínu. Znamená to potom, že vklad je vymezen dvěma základními znaky:
1
Uvedený terminologický problém neřeší české obchodní právo samo. Upo zorňuje na něj např. též K. Schmidt v základní teoretické práci o společnostním právu - viz Schmidt, K. Gesellschaftsrecht. 3. Auflage. Kóln, Berlin, Bonn, Munchen : Carl Heymanns Verlag KG, 1997.
Kl
marg. č. 30
Část první. Obchodní společnosti
vznik účasti společníka na společnosti, tedy nabytí podílu, a v zásadě podmiňuje též rozsah této účasti, tedy velikost podílu. Charakter vkladu nemá proto každá povinnost společníka poskytnout společnosti nějaké majetkové statky, nýbrž jen povinnost, která podle pro jevu vůle vkladatele, společníka nebo budoucího společníka, jenž právě toto plnění chápe jako vklad, směřuje k vytvoření majetku náležejícího společnosti, jehož hodnota je vyjádřena ve výši základního kapitálu. Spo lečník spojuje s převzetím povinnosti splatit vklad právní důsledek spočí vající ve vzniku jeho účasti na společnosti nebo posílení jeho pozice uvnitř společnosti. Uvedená charakteristika neplatí samozřejmě bezvýhradně. Výjimečné postavení má v tomto směru veřejná obchodní společnost, u níž nejsou vklady povinné a zásadně nepředstavují majetkový základ podílu ani ne podmiňují jeho velikost. U komanditní společnosti stíhá povinnost poskyt nout vklad jen komanditisty, nikoliv komplementáře, kteří mají obdobné postavení jako společníci veřejné obchodní společnosti. I pokud jsou vklady komanditisty, popř. komplementáři poskytnuty, jejich velikost opět nemá v zásadě žádný vliv na velikost podílu společníků. Jiný problém se objevuje v souvislosti s ustanovením § 109 odst. 3, kdy zákon umožňuje u nepeněžitých vkladů do společnosti s ručením omeze ným uvést ve společenské smlouvě, popř. v prohlášení o zvýšení vkladu nebo o převzetí vkladu, částku, která se započítává na vklad společníka. Zbylá část hodnoty vkladu představuje emisní ážio, popř. může být v peně zích vrácena společníkovi nebo může tvořit rezervní fond. Obdobně je tomu u akciových společností, pokud jde o emisní kurs akcie splácený nepeněži tým vkladem. Vklad je tak společnosti poskytován jako celek, avšak v jeho peněžním vyjádření se vydělují části, které nemají totožný právní režim. Tato skutečnost vsak nemá vliv na povahu vkladové povinnosti samotné, řeší jen výši vkladu a určuje, jak se naloží s tou částí jeho hodnoty, která danou výši přesahuje.
Oddíl 2. Předmět vkladu Jestliže jsme při vymezení základních pojmových znaků vkladu vycháze li z toho, že svou podstatou vyjadřuje sepětí společníka a společnosti, nelze pominout jeho význam jako předmětu plnění, který se společník zavazuje společnosti poskytnout. Budeme-li se blíže zabývat termínem vklad ztotož něným s předmětem vkladu, budeme moci vymezit druhy vkladů podle je jich právní povahy. Vklady se v tomto smyslu dělí na dvě základní skupiny:
marg. č. 31-32
30
a) vklad je spjat se základním kapitálem společnosti - souhrnné peněžní vyjádření vkladů všech společníků je rovno peněžnímu vyjádření velikosti základního kapitálu, změny velikosti vkladů u jednotlivých společníků, popř. nové vklady se vždy odrazí ve změně velikosti základního kapitálu, b) rozsah plněni, k němuž se společník při převzetí povinnosti poskytnout vklad zavázal, je majetkovým základem účasti společníka na společnos ti. Uvedená účast je vyjádřena pojmem podíl Vklad je tak nezbytný pro
marg. č. 29
22
21
Kapitola 3. Vklady do obchodních společností
23
a) vklady peněžité: vklad představuje určitá peněžitá částka, kterou společník dává společnosti k dispozici. Tato částka může být poskytnuta v korunách í v zahraničních měnách, pokud je však vklad vyjádřen v zahraniční měně, musí být stanoven i korunový ekvivalent poskytnu té částky, neboť z ust. § 58 odst. 1 vyplývá požadavek, aby základní kapitál (jehož je vklad vždy součástí) byl vyjádřen v jednotkách České měny. Oceňování peněžitých vkladů nepůsobí výraznějších potíží, pro tože rozsah vkladu je vždy dán nominální výší Částky, kterou se společ ník zavazuje společnosti zaplatit, zákon v tomto případě hovoří o tom, že vkladem je souhrn peněžních prostředků (§ 59 odst. 1 první věta). V této souvislosti upozorňujeme na to, že vklady, u nichž není poskyto vána přímo určitá peněžní částka, tedy vklady, kde předmět plnění ne tvoří peníze, jsou vklady nepeněžitými, i když představují titul pro pe něžité plnění a jsou ohodnoceny nominální hodnotou - např. vklady dluhopisů či směnek nebo vklady pohledávek oceněných jejich nomi nální hodnotou (s výjimkou pohledávek vůči společnosti - viz § 59 odst. 8 a další výklad o kapitalizaci pohledávek); b) vklady nepeněžité, které se ještě dále dělí na vklady hmotné (movité a nemovité věci) a nehmotné (práva a jiné majetkové hodnoty). K ne hmotným vkladům patří i všechny předměty občanskoprávních vztahů, které nevyhovují dosavadnímu úzkému pojetí pojmu věci v občanském právu, protože představují spojení složek hmotné i nehmotné povahy, popř. jsou jednotným systémem práv a povinností - zejména obchodní podíly na společnosti s ručením omezeným. Nehmotnými vklady jsou též průmyslová práva, know-how apod. Jestliže s oceněním peněžitých vkladů nejsou spojeny žádné zásadní obtíže, pro nepeněžité vklady je způsob jejich ocenění otázkou prvořadé ho významu především pro kapitálové obchodní společnosti, které nemají neomezeně ručící společníky a u nichž by nemělo docházet k nadhodnoce ní nebo podhodnocení vkladů a tím i k chybnému stanovení výše základní ho kapitálu společnosti. Pro zjednodušení představy o těchto dějích předpokládejme, že se nalézáme v okamžiku vzniku společnosti a společnosti byl poskytnut majetek pouze ve formě předmětů vkladů. Odhlížíme od majetkových změn prová zejících zahájení běžné činnosti společnosti a pro zjednodušení vychází me z představy, že všechen majetek, který společnost má, je financován ze základního kapitálu. Jestliže byly nepeněžité vklady podhodnoceny, tj. do Číselného vyjádření výše základního kapitálu vstoupila hodnota nižší, než byla skutečná hodnota poskytnutých nepeněžitých vkladů, má společnost k dispozici větší majetek, než je deklarováno základním kapitálem. Na-
marg. č. 33-35
33
34
35
24
Část první. Obchodní společnosti
opak nadhodnocení nepeněžitých vkladů vede k takovému určení výše zá kladního kapitálu, která je v části nadhodnocení nepeněžitých vkladů fik tivní. 2 Zatímco první situace neznamená vážné ohrožení činnosti společ nosti ani snížení právní jistoty třetích osob, je druhá situace zcela nežádoucí a vede ke zkreslení charakteristiky majetkových poměrů dané společnosti již v samotném počátku její existence. Právní regulace musí proto vytvořit soustavu pravidel, kterými by poskytování nepeněžitých vkladů regulova la a zabránila jejich nadhodnocování. Uvedená pravidla v obchodním zá koníku uvádějí jednak, které majetkové statky mohou být vklady, jednak upravují oceňování nepeněžitých vkladů. Dnešní stav právní úpravy, který stanoví pro obě zmíněné oblasti poměr ně přísné podmínky, je výsledkem téměř desetiletého legislativního vývoje, na němž lze dobře demonstrovat i postupný vývoj teoretických poznatků o významu vkladu a základního kapitálu obchodních společností.
36
Právní úprava vkladu i oceňování nepeněžitých vkladů v obchodním zákoníku na svém počátku nereflektovala příliš uvedené problémy a určo vala velmi benevolentně, že společenská smlouva nebo zakladatelská listi na musí obsahovat způsob ocenění nepeněžitého vkladu (§ 59 odst. 2 ObchZ v tehdejším znění). Na toto obecné pravidlo potom navazovala úprava obsažená v § 109, která pro společnost s ručením omezeným stanovila, že ve společenské smlouvě musí být uveden předmět vkladu, způsob stano vení jeho ceny v penězích a Částka, kterou se započítává na vklad společ níka. Pro akciové společností stanovil § 163 odst. 1 písm. e) ObchZ v tehdejším znění, že ocenění nepeněžitého vkladu v zakladatelské smlou vě se má doložit odborným odhadem. Zákon tedy výslovně neobsahoval žádné pravidlo určující, co může být předmětem nepeněžitého vkladu, a jeho ocenění ponechával libovůli společníků. První rozsáhlá novelizace právní úpravy obchodních společností v ob chodním zákoníku provedená zákonem č. 142/1996 Sb. tento stav zpřísni la, když výslovně vyjádřila, že nepeněžitým vkladem může být pouze pe nězi ocenitelná hodnota, kterou může společnost hospodářsky využít, a když stanovila, že vklady spočívající v závazcích k provedení prací nebo poskytnutí služeb jsou zakázány. K požadavku vyjádření hodnoty nepeně žitého vkladu ve společenské smlouvě, zakladatelské smlouvě nebo zakla datelské listině přidala povinnost stanovit hodnotu nepeněžitého vkladu do společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti na základě po sudku zpracovaného znalcem, vymezila případy, kdy se vyžadovaly po2 Tento problém zobrazuje A. Malovský-Wenig v díle Příručka obchodního prá va. Praha : Československý kompas, 1947, s. 257 pro akciovou společnost, jeho závěry však platí pro kapitálové společnosti obecně.
Kapitola 3. Vklady do obchodních společností
sudky dvou znalců, a určila, jaké obsahové náležitosti má znalecký posu dek mít (§ 59 odst. 3, ve znění po novelizaci zákonem č. 142/1996 Sb.). Zákon č. 370/2000 Sb., který představuje druhou velkou novelizaci práv ní úpravy obchodních společností, ponechal pravidla určená zákonem č. 142/ /l 996 Sb. a dále je prohloubil, pokud jde o zajištění objektivního ocenění nepeněžitých vkladů a zabránění vzniku fiktivního základního kapitálu. Základní změnou, kterou přinesl, je požadavek, aby znalce pro ocenění jmenoval pro každý jednotlivý případ soud (§ 59 odst. 3, ve znění po nove lizaci zákonem Č. 370/2000 Sb.). V českém právu byla tak dosažena plná kompatibilita s požadavky, které vznáší, pokud jde o nepeněžité vklady, druhá směrnice Rady ES o obchodních společnostech (směrnice Č. 77/91/ /EHS). Česká úprava je dokonce náročnější, neboť obsahuje totožná pra vidla pro akciové společnosti i společnosti s ručením omezeným, zatímco citovaná směrnice se dotýká pouze akciových společností. Jestliže bychom tedy měli podat komplexní obraz požadavků, které obsahuje obchodní zákoník, pokud vklady společníků spočívají v nepeněžitých plněních, mohli bychom vyvodit z právní úpravy následující obecná pravidla: 1. Nepeněžitým vkladem může být pouze majetek, jehož hospodářská hod nota je zjistitelná, a který může společnost hospodářsky využít ve vztahu k předmětu podnikání. Předmět poskytovaný společnosti jako vklad by proto měl mít vztah k předmětu podnikání (činnosti) společnosti a měl by realizaci předmětu podnikání bezprostředně sloužit, popř. měl by být využitelný v činnostech, které jsou pro realizaci předmětu podnikání ne zbytné (např. osobní automobil používaný pro obchodní cesty statutár ních orgánů společnosti). Tomuto požadavku nevyhovuje postup, při němž by na společnost byly převáděny věci, popř. jiné majetkové hodnoty, které by byly využitelné jen tak, že by je společnost prodala a výtěžek prodeje by představoval teprve zdroj pro krytí potřeb činnosti společ nosti. Naplnění požadavku využitelnosti předmětu nepeněžitého vkladu ve vztahu k předmětu podnikání či Činnosti společnosti by měli prověřo vat notáři, kteří sepisují notářské zápisy o založení kapitálových obchod ních společností, tedy společenské smlouvy a zakladatelské listiny spo lečností s ručením omezeným a zakladatelské smlouvy akciových společností a notářský zápis o rozhodnutí ustavující valné hromady při sukcesivním založení akciové společnosti. Nepeněžité vklady, jimiž by se případně vytvářel základní kapitál osobních společností, zůstávají bez následné kontroly, pokud přijmeme výklad, že obchodní rejstřík po no velizaci zákonem č. 216/2005 Sb. pracuje na registračním principu, tedy materiálně neprověřuje tvrzení uvedená v návrhu na zápis a v zakladatel ských dokumentech, které společnost k návrhu na zápis přikládá.
marg. č. 36
26 38
39
40
25
marg. č. 37
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 3. Vklady do obchodních společností
2. Nepřípustné jsou nepeněžité vklady spočívající v závazcích týkajících se provedení prací nebo poskytnutí služeb - uvedený požadavek je rov něž obsažen ve druhé směrnici a jeho účelem je bránit vzniku fiktivních vkladů, u nichž by byla velmi obtížná i objektivizace jejich ocenění cestou znaleckého posudku i jejich ocenění před jejich poskytnutím, nehledě již k tomu, že samotný výkon činností nebo služeb nesplňuje požadavek, aby předmětem vkladu byl majetek. 3. Nepeněžité vklady musí být splaceny před zápisem výše základního kapi tálu do obchodního rejstříku - tzn. že v období konstituování společnosti by nepeněžité vklady nejpraktičtěji měly být splaceny před podáním ná vrhu na zápis společnosti do obchodního rejstříku a k návrhu na zápis by byl přiložen doklad prokazující splacení -prohlášení správce vkladu podle § 60 odst. 4. Při procesech zvyšování základního kapitálu by nepeněžité vklady měly být opět splaceny před podáním návrhu na zápis zvýšení základního kapitálu do obchodního rejstříku a splacení doloženo prohlá šením statutárního orgánu společnosti, že vklad byl splacen.
mají být poskytnuty vkladateli, nebo částce, která se má započítat na vklad do základního kapitálu společnosti s ručením omezeným. Posu dek musí samozřejmě též uvádět částku, na niž byl nepeněžitý vklad oceněn. Znalecký posudek může obsahovat i jiná vyjádření znalce, po kud jde o předmět nepeněžitého vkladu, výše uvedené náležitosti jsou však obligatorní. 5. Jako páté pravidlo by bylo možno doplnit ustanovení obsažené v § 59 odst. 7 o povinnosti společníka doplnit hodnotu nepeněžitého vkladu, pokud v době vzniku společnosti nedosahuje tato hodnota částky stano vené při založení společnosti. Hodnota nepeněžitého vkladu se doplňu je v penězích, pokud společenská smlouva nebo stanovy společnosti neurčí jiný způsob doplnění. Druhá věta cit. ust. se uplatní pro vklady do již vzniklé společnosti při zvyšování základního kapitálu. Zákon výslovně neřeší, zda je možno poskytovat vklad částečně peně žitý a částečně nepeněžitý, přičemž by výsledná hodnota dosahovala po třebného zákonného minima. S ohledem na to, že není výslovně uveden požadavek, aby se vkladová povinnost plnila jen nepeněžitým nebo jen peněžitým vkladem, možnost kombinace připouštíme, avšak s uvážením odlišného právního režimu obou druhů vkladů ji nepovažujeme za prak tickou.
4. Hodnota nepeněžitého vkladu musí být uvedena ve společenské smlouvě, zakladatelské listině či zakladatelské smlouvě nebo rozhodnutí valné hro mady. U kapitálových společností se tato hodnota stanoví podle znalec kého posudku zpracovaného znalcem nezávislým na společnosti, který byl za tím účelem jmenován soudem. Příslušné soudní řízení se zahajuje na návrh, který může podat zakladatel, budoucí zakladatel nebo společ nost sama. Navrhovatel a znalec jsou potom účastníky řízení a místně příslušným je obecný soud navrhovatele. Soud není ve svém rozhodování vázán osobou znalce uvedenou v návrhu. Obdobně jako soud znalce usta novil, na návrh společnosti jej též odvolá, pokud znalec porušuje závaž ným způsobem svoje povinnosti. I když to obchodní zákoník výslovně nestanoví, vyplývá z povahy věci, že by soud rozhodoval o odvolání znalce i v dalších situacích, např. pokud by znalec nemohl znalecký posudek zpracovat, např. pro onemocnění. Pro rozhodnutí o návrhu na jmenování či odvolání znalce stanoví obchodní zákoník soudu lhůtu 15 dnů od doru čení návrhu. Odměna znalce se i v případě jeho jmenování soudem určuje dohodou znalce a společnosti a hradí ji společnost. Soud rozhodne o od měně pouze tehdy, když se společnost a znalec na výši odměny neshod nou. Znalcem může být pouze osoba, která odpovídá požadavkům záko na č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících. Pro znalecký posudek potom podle § 59 odst. 4 platí, že posudek musí nepeněžitý vklad popisovat, musí uvést způsoby, jakými byl nepeněží tý vklad oceněn a údaj o tom, zda výsledná hodnota, k níž použité způsoby ocenění vedly, odpovídá alespoň úhrnnému emisnímu kursu akcií, k terč marg. č. 38—40
37
27
Rovněž se domníváme, zeje přípustná změna předmětu vkladu z pěněžitého na nepeněžitý a naopak, popř. změna předmětu nepeněžitého vkla du na základě dohody vkladatele a společnosti, popř. dohody zakladatelů společnosti. Při zvyšování základního kapitálu, kdy jsou zejména u akcio vé společnosti jednotlivé fáze postupu a obsah příslušného rozhodnutí val né hromady upraveny kogentně, by však bylo nutno příslušné rozhodnutí změnit, což bude zřejmě v praxi představovat podstatnou překážku tako vých změn. Přehled členění předmětu
vkladu
| | movité']
nemateriáíní vklady]
| nemovité]
marg. č. 41-42
41
42
28
Část první. Obchodní společnosti
Oddíl 3. Vklad jako závazková povinnost společníka 43
Další význam, kterého termín vklad v obchodním zákoníku nabývá a který byl zmíněn v úvodním výkladu, je vklad v závazkovém slova smys lu, vklad jako vkladová povinnost tvořící obsah závazkového právního vztahu vznikajícího mezi společníkem, popř. budoucím společníkem a společností, popř. budoucí společností. V uvedeném vztahu přebírá spo lečník povinnost poskytnout vklad, společnost má právo požadovat na něm předmět vkladu a povinnost předmět vkladu přijmout. Tento závazkový právní vztah budeme pro lepší rozlišitelnost označovat jako vkladový zá vazek, i když jsme si vědomi neustálenosti termínu „závazek".
§ 1 44
Vznik vkladového závazku
Zavazovacím důvodem, tedy právní skutečností, která dává vznik vkla dovému závazku, mohou být podle konkrétní situace různé právní skuteč nosti, vždy však půjde o projevy vůle společníků, kteří se zavazují poskyt nout nový vklad za trvání společnosti, nebo potencionálních společníků při konstituování obchodní společnosti. V přehledném vyjádření mohou vkladový závazek založit následující právní skutečnosti: - společenská s m l o u v a - objevuje se jako nejčastější důvod vzniku vzta hu při založení a vzniku veřejné obchodní společnosti, komanditní spo lečnosti a společnosti s ručením omezeným, - zakladatelská listina - j d e o jednostranný projev vůle zakladatele v těch situacích, kdy obchodní společnost zakládá jediný zakladatel, který se sám zavazuje předmět vkladu společnosti poskytnout, - zakladatelská smlouva - je jednou z právních skutečností podmiňují cích úspěšný výsledek procesu zakládání akciové společnosti - povin nost splatit emisní kurs akcií zde přejímají zakladatelé společnosti, - prohlášení upisovatelů v listině upisovatelů - při zakládání akciové spo lečnosti na základě veřejné nabídky akcií přebírají povinnost splatit emisní kurs akcií upisovatelé, osoby odlišné od zakladatelů, obdobný postup se použije též při zvyšování základního kapitálu akciové společ nosti upsáním nových akcií, - dohoda akcionářů podle ust. § 205 - uplatní se při zvyšování základní ho kapitálu v akciové společnosti, pokud akcie, které nebyly upsány s využitím přednostního práva dosavadních akcionářů, upíší sami dosa vadní akcionáři,
marg. č. 43-44
30
47
29
- prohlášení o převzetí nových vkladů při zvyšování základního kapitálu ve společnosti s ručením omezeným (§ 143), přičemž tento závazek mo hou převzít přednostně dosavadní společníci, a pokud tito svého před nostního práva nevyužili nebo se ho vzdali, může převzít závazek k novému vkladu kdokoli. Z přehledu právních skutečností zakládajících vkladový závazek je zřej- 45 mé, že uvedený závazek může vzniknout z právních skutečností způsobu jících založení společnosti v procesu zakládání a vzniku společnosti i z právních skutečností, které jsou realizovány pří zvyšování základního kapitálu. Ve fázi zakládání a vzniku společnosti podmiňuje převzetí vkladové po vinnosti u kapitálových obchodních společností a komanditistů komanditní společnosti úspěšné založení společnosti jako takové. Při zakládání veřejné obchodní společnosti, u níž obchodní zákoník nepožaduje povinné vytvo ření základního kapitálu, nemusí vkladový závazek vůbec vzniknout. Ve druhém případě bude vznik vkladových závazků vždy spojen s pro cesem zvyšování základního kapitálu u kapitálových obchodních společ ností a budou jej zakládat jen ty speciální právní skutečnosti, které upravu je obchodní zákoník podle jednotlivých způsobů zvyšování základního kapitálu. Tyto skutečnosti se proto neuplatní u veřejné obchodní společ nosti, u níž její právní povaha nevyžaduje úpravu způsobů zvyšování zá kladního kapitálu a postupu při zvyšování, a k níž může za jejího trvání přistoupit další společník, aniž se musí zavazovat k poskytnutí vkladu. Pro komanditní společnosti sice obchodní zákoník stanoví v § 58 odst. 2 po vinné vytváření základního kapitálu, konkrétní úprava této formy společ nosti však žádná pravidla pro zvyšování základního kapitálu nemá. Vkla dová povinnost tak stíhá jen komanditistů, který by na základě změny společenské smlouvy ke společnosti přistupoval za jejího trvání.
§ 2 Obsah vkladového závazku Obsah vkladového závazku je tvořen právy a povinnostmi subjektů závazku. Na straně společníka, popř. budoucího společníka, je to povinnost vklad splatit ve lhůtách a výši určené společenskou smlouvou Či jiným úkonem, z něhož závazek vzniká.
46
U kapitálových společností jsou vklady poskytovány povinně a obchodní zákoník určuje i jejich minimální výši a lhůty, v nichž je společník povi nen vklad, popř. jeho část, splatit. U osobních společností vyplývá rozsah
marg. č, 45-46
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 3. Vklad}' do obchodních společností
splacení i splatnost ze společenské smlouvy, zákon pouze podpůrně stano ví, že vklad má být splacen bez zbytečného odkladu po vzniku společnos ti, popř. po vzniku účasti společníka na společnosti. Povinnosti splatit vklad odpovídá na straně společnosti (i když to zákon výslovně neupravuje) právo vklad požadovat a povinnost řádně splacený vklad přijmout. Předmět vkladu přechází do majetku společnosti, k věcem vzniká společnosti vlastnické právo, společnost sama však společníkovi žád né protiplnění neposkytuje. Společník sice nabývá podílu na společnosti, nabytí podílu však nemůže být označeno jako protiplnění poskytované spo lečností. Nabytí podílu spadá vjedno se vznikem účasti společníka na spo lečnosti, k němuž dochází na základě právních skutečností uvedených v zákoně, a je výrazem toho, jak zákon řeší sepětí společníků a společnosti. Ve vzájemném vztahu se zde ocitají samostatné právní subjekty, kdy spo lečníkům nepřísluší žádné právo k majetku, který náleží společnosti, nabý vají však podílu, na jehož základě mohou rozhodovat o zaměření činnosti společnosti i o samotné její existenci. Převzetí vkladové povinnosti je pro nabytí podílu podmiňující (s výjimkou neomezeně ručících společníků osob ních společností), avšak společník nabývá podílu nezávisle na splacení vkla du (jak bude ještě zmíněno v dalším výkladu), nesplnění vkladové povin nosti může vést jen k zániku účasti společníka na společnosti.
lečnosti, popř. po vzniku účasti společníka na společnosti. Pokud by však zakladatelé osobní společnosti chtěli, aby vklady byly splaceny ještě před vznikem společnosti, museli by postupovat totožným způsobem.
§ 3 Zánik vkladového závazku
48
Kapitola 3. Vklady do obchodních společností
Jestliže by měl být zánik vkladového vztahu zkoumán ze zorného úhlu jednotlivých způsobů, jimiž mohou závazky zaniknout, potom je jistě žá doucí, aby vkladový závazek zanikl primárně splněním. Splnění vkladové povinnosti označuje obchodní zákoník jako splacení vkladu, a to bez roz lišení peněžitých a nepeněžitých vkladů. Splnění vkladové povinnosti se potom děje odlišným způsobem podle toho, zda je vkladová povinnost plněna ještě před vznikem společnosti, nebo zda je plněna vůči již existu jící společnosti. Před vznikem společnosti) kdy obchodní společnost není ještě právnic kou osobou, nemůže být tudíž stranou právního vztahu, bylo nutno vyřešit způsob splnění vkladové povinnosti u kapitálových společností, u nichž zákon vyžaduje, aby vkladová povinnost byla splněna alespoň zčásti již před vznikem společnosti. U osobních společností tento problém nenastá vá, neboť mají neomezeně ručící společníky, a obchodní zákoník tudíž ukládá splacení vkladů ve lhůtě „bez zbytečného odkladu" po vzniku spo
marg. Č. 47-48
31
Pro účely splacení vkladů vůči ještě neexistující společnosti upravuje zá kon institut osoby pověřené správou vkladů (správce vkladu), která je po vinna vklady od zakladatelů převzít a předat společnosti po jejím vzniku. Zákonná úprava zde odděluje okamžik splnění vkladové povinnosti od okamžiku nabytí vlastnického práva k věcem a nabytí ostatních předmětů vkladů do majetku společnosti. Vkladová povinnost je zásadně splněna, když zakladatel společnosti (její budoucí společník) předá předmět vkladu správ ci vkladu. Nabytí vlastnického práva k předmětu vkladu na společnost, popř. nabytí dalších majetkových statků do majetku společnosti, je potom zásad ně vázáno na okamžik jejího vzniku. Ustanovení § 60 odst. 1 totiž stanoví, že vlastnické právo k vkladům (popř. jejích částem) splaceným před vzni kem společnosti, popř. jiná práva k těmto vkladům, přecházejí na společnost dnem jejího vzniku. Výjimku představuje vlastnické právo k nemovitostem, kde platí i pro nemovitosti vkládané do základního kapitálu obchodních spo lečností, že vlastnické právo nabývá společnost až vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí. Speciální pravidlo platí i pro jiné majetkové hodnoty, ke kterým se příslušné právo nabývá zápisem do zvláštní evidence - k nabytí tohoto práva dochází i v případě jeho vkladu do základního kapi tálu obchodní společnosti až účinností zápisu do příslušné evidence. Obchodní zákoník potom blíže specifikuje okamžik splnění vkladové povinnosti zakladatele, a to podle jednotlivých předmětů vkladu (§ 60 odst. 2): - věci nemovité: vkladatel musí předat osobě spravující splacené vklady prohlášení s úředně ověřeným podpisem o tom, že nemovitost do spo lečnosti vkládá a spolu s tímto prohlášením musí předat i samu nemovi tost, - věci movité: vklad je splacen předáním věci správci vkladu, společen ská smlouva, zakladatelská smlouva nebo zakladatelská listina však mohou stanovit něco jiného, ostatní nepeněžité vklady: jsou splaceny uzavřením písemné smlouvy o vkladu, kterou na straně budoucí společnosti uzavírá správce vkladu. Obchodní zákoník neupravuje blíže náležitosti této smlouvy, stanoví pouze, že smlouva musí zajistit dohled správce vkladu nad splaceným vkladem do vzniku společnosti. Pokud je nepeněžitým vkladem knowhow, vyžaduje se ke splnění vkladové povinností i předání dokumenta ce, na níž je zachyceno. Pokud je nepeněžitým vkladem podnik nebo
marg. č. 49-50
49
50
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 3. Vklady do obchodních společností
část podniku, vyžaduje se, aby správci vkladu byl podnik (nebo jeho část) též skutečně předán. O předání dokumentace, v níž je know-how zachyceno, nebo o předání podniku či jeho části je správce vkladu povi nen sepsat se zakladatelem, který vklad splácí, zápis. Jak je zřejmé z předchozího přehledu, upravuje obchodní zákoník spe ciálně způsob splacení vkladu jen pro vklady nepeněžité. Pro peněžité vkla dy žádnou obdobnou úpravu neobsahuje, stanoví pouze (§ 60 odst. 1), že peněžité vklady může spravovat jeden ze zakladatelů nebo též banka, i když není zakladatelem. Z povahy věci potom analogicky pro splacení nepeně žitých vkladů vyplývá, že vklad spočívající v penězích je splacen, pokud je předán jako hotovostní platba přímo správci vkladu nebo pokud je bezhotovostně převeden či splacen v hotovosti na účet u banky, která je sama správcem vkladu, nebo na účet u banky, který zřídil jeden ze zakladatelů jako správce vkladu pro tyto účely. Posledně uvedený způsob předepisuje jako obligatorní ust. § 163a odst. 4 pro kapitálové společnosti (pro společ nost s ručením omezeným ve spojení s § 109 odst. 3 in fíne). Pro splácení peněžitých vkladů je správce vkladu povinen zřídit na firmu vznikající společnosti zvláštní účet u banky. Banka potom nesmí umožnit dispozice se splacenými peněžitými vklady na tomto účtu před vznikem společnosti. Oddělení okamžiku splacení vkladu a okamžiku nabytí vlastnického či jiného obdobného práva k předmětu vkladu společností vyžaduje, aby byla řešena i situace, kdy je vklad sice splacen, ale společnost vlastnického práva nenabude. Pro tyto případy stanoví ust. § 59 odst. 2 povinnost společníka, který se k poskytnutí vkladu zavázal, zaplatit hodnotu nepeněžitého vkladu v penězích, a povinnost společnosti vrátit nepeněžitý vklad, který převzala. Po vzniku společnosti, tj. v situaci, kdy je společnost již právnickou osobou a má způsobilost nabývat práv a povinností i způsobilost vlastními úkony tato práva a povinnosti zakládat, měnit a rušit, nevzbuzuje plnění vkladové povinnosti, pokud jde o stranu, která je oprávněna plnění při jmout, větších problémů. Vkladatel předává předmět vkladu statutárnímu orgánu společnosti, popř. jím zmocněné osobě, popř. peněžité vklady pře vádí na účet společnosti u banky. Nabytí vlastnického práva či jiných ob dobných práv se potom řídí pravidly platnými obecně pro převody věcí, práv a jiných majetkových hodnot.
Ke způsobu plnění jednotlivých nepeněžitých předmětů vkladu obsahu je zákon jen stručná pravidla, popř. žádnou výslovnou regulaci neuvádí: - Vklad podniku: ust. § 59 odst. 5 řeší přechod práv a povinností spojených s podnikem odkazem na příslušná ustanovení smlouvy o převodu podniku. I když zákon chápe po novele zákonem č. 370/2000 Sb. pod nik jako tzv. hromadnou věc, zachovává režim zvláštních právních před pisů pro jednotlivé součásti podniku (§ 5 odst. 2). Bude nutno postupo vat odlišně, pokudjde o převod jednotlivých složek podniku (§ 5 odst. 1) z vkladatele na obchodní společnost. U již existující společnosti se bude přechod práv k věcem, které tvoří součást podniku, řídit ust. § 483. Zá kon zde stanoví kogentně, že vlastnické právo k věcem movitým pře chází ke dni účinnosti smlouvy o převodu podniku a vlastnické právo k věcem nemovitým přechází vkladem do katastru nemovitostí. Podle ust. § 483 odst. 1 ObchZ je ke dni účinnosti smlouvy vkladatel povinen předat a společnost převzít věci zahrnuté do převodu podniku, o pře vzetí se sepíše zápis podepsaný oběma stranami. Toto ustanovení je však dispozitivní - vkladatel si může se společností dohodnout jiný postup. Přechod pohledávek a závazků se bude řídit ust. § 477, přechod práv z duševního vlastnictví podle § 479 a přechod práv a povinností z pra covněprávních vztahů podle § 480 ObchZ. Za problematickou považu jeme v tomto případě skutečnost, že právní tituly vzniku vkladové po vinnosti za trvání společnosti nebudou mít zpravidla podobu smlouvy v závazkovém slova smyslu a smluvní konsenz zde bude vyvozován z realizace dílčích jednostranných právních úkonů (např. u společnosti
32
U kapitálových obchodních společností se bude plnění vkladových po vinností uskutečňovat v rámci procesu zvyšování základního kapitálu, pl nění vkladové povinnosti musí proto respektovat příslušný postup, který zákon pro daný způsob zvýšení základního kapitálu upravuje.
33
s ručením omezeným rozhodnutí valné hromady o zvýšení základního kapitálu a prohlášení třetí osoby o převzetí vkladové povinnosti). Lze proto jen doporučit, aby se i v tomto případě postupovalo analogicky podle § 60 odst. 2, s tím, že součástí splnění vkladového závazku bude i uzavření písemné smlouvy o vkladu převodem podniku, která umožní přechod movitých věcí i práv a závazků na společnost. Ust. § 59 odst. 5 in fine ostatně existenci takové smlouvy nepřímo předpokládá. - U vkladu spočívajícího v pohledávce se bude vkladatel po vzniku spoleČnosti obracet na statutární orgány společnosti, které jsou oprávněny jménem společnosti uzavřít příslušné postupní smlouvy. - Ohledně podmínek splácení dalších předmětů nepeněžitých vkladů (např. movité a nemovité věci, cenné papíry, průmyslová práva, know-how) nemá zákon žádnou úpravu. Pokud by tyto majetkové hodnoty měly být vloženy do obchodní společnosti, bylo by patrně nejpraktičtější, kdyby se i zde analogicky použila úprava platná pro splácení vkladů před vzni-
53
' I i
54
55 ; |
I marg. č. 51-52
34
Část první. Obchodní společnosti
kem obchodní společnosti s tím, že by nebylo nutno oddělovat okamžik splacení vkladu a vzniku vlastnického práva k předmětu vkladu (zvlášt ní úpravu pro vklad nemovitostí při zvyšování základního kapitálu ak ciové společnosti a společnosti s ručením omezeným obsahuje ust. § 204 odst. 3, popř. ve spojení s § 143 odst 6). Nesplnění vkladové povinnosti spočívající v peněžitém plnění má za následek vznik závazku k úhradě úroku z prodlení, dalším následkem ne splnění vkladové povinnosti může být zánik účasti společníka na společ nosti (kapitálové společnosti a komanditisté komanditní společnosti), popř. i zrušení společnosti samotné (veřejná obchodní společnost, komplemen táři komanditní společnosti). Bližší výklad bude podán v rámci kapitol o jednotlivých právních formách obchodních společností. Pokud bychom uvažovali o tom, zda se u vkladového závazku uplatní ta kové způsoby zániku závazku, které jsou upraveny pro případ, že nedojde ke splnění, je nutno upozornit na to, že vklad jen podmiňuje vznik podílu na společností (u společníků veřejné obchodní společnosti a komplementářů ko manditní společnosti se toto pravidlo neuplatní), primární je proto vždy vztah společníka ke společnosti, vztah účasti společníka na společnosti. Jestliže účast vkladatele na společnosti vzniká již samotným převzetím vkladového závaz ku, potom má nesplnění tohoto závazku primárně důsledky zasahující exis tenci této účasti na společnosti. Způsoby zániku účasti na společnosti, které upravuje obchodní zákoník speciálně podle jednotlivých právních forem ob chodních společností, je proto nutno aplikovat primárně. Složitost situace lze demonstrovat na vkladové povinnosti, kterou převzala třetí osoba při zvyšo vání základního kapitálu společnosti s ručením omezeným novými vklady. Zvýšení základního kapitálu je účinné až zápisem do obchodního rejstříku, proto vzniká v tomto případě účast na společnosti až s účinností zvýšení. Do kud nebylo zvýšení základního kapitálu zapsáno do rejstříku, bylo by možno uplatnit i jiné způsoby zániku vkladové povinnosti, než je její splnění. Lze si představit zejména zánik vkladové povinnosti dohodou vkladatele a společ nosti. Tento postup by si však nutně vyžádal nové rozhodnutí valné hromady o zvýšení základního kapitálu, bude proto pro společnost krajně nežádoucí. Po zápisu zvýšení základního kapitálu do obchodního rejstříku může nesplně ná vkladová povinnost zaniknout jen opětovným snížením základního kapitá lu postupy, které kogentně předepisuje obchodní zákoník. Pokud by u nepe něžitého vkladu došlo k následné nemožnosti plnění, bylo by patrně nutno postupovat podle § 59 odst. 2, a na základě dohody společníka a společnosti by společník poskytl hodnotu nepeněžitého vkladu v penězích.
Kapitola 3. Vklady do obchodních společností
.
I
35
§ 4 Kapitalizace pohledávek V souvislosti s vkladovou povinností je prakticky od vydání obchodního zákoníku diskutována 3 tzv. kapitalizace pohledávek, tedy postup, při němž je pohledávka věřitele za společností vypořádána tím, že věřitel na bude podíl na společnosti odpovídající hodnotě pohledávky.
58
Pro realizaci kapitalizace pohledávek se nabízejí dva různé postupy: 4 1. vklad pohledávky věřitele do základního kapitálu společnosti může být chápán jako nepeněžitý vklad a jeho splacení se děje tak, že věřitel po stoupí svou pohledávku dlužníkovi. Základním problémem této kon strukce je skutečnost, že se v osobě dlužníka setká povinný i oprávněný (společnost je dlužníkem ve vztahu k věřiteli a současně je vůči věřiteli i věřitelem, pokud jde o vkladový závazek) a podle ust. § 584 ObčZ dojde k zániku pohledávky splynutím dlužníka a věřitele; 2. věřitel se zavazuje vložit do základního kapitálu obchodní společnosti svého dlužníka peněžní částku ve výši své pohledávky za společností a proti tomuto závazku je potom započten závazek společnosti ke splace ní dluhu. V obchodním zákoníku se objevily oba postupy - novelizace provedená zákonem č. 165/1998 Sb. umožnila kapitalizaci pohledávek prvním způ sobem, když doplnila § 59 o sedmý odstavec, který uvedený postup vý slovně připouštěl, jestliže stanovil, že vkladem do základního jmění spo lečnosti může být, se souhlasem valné hromady, i v nominální hodnotě vložená pohledávka, kterou má vkladatel vůči této společnosti. Vklad byl splacen ke dni účinnosti smlouvy o postoupení pohledávky; k témuž dni pohledávka a jí odpovídající dluh zanikly. Po novelizaci provedené zákonem č. 370/2000 Sb. bylo toto řešení opustěno a nahrazeno konstrukcí započtení. Obchodní zákoník nyní nepřipousti nepeněžité vklady spočívající v pohledávkách vůči společnosti, avšak 3
4
marg. č. 56-57
!
marg. č. 53-55
Viz např. stati Dědič, J. Několik poznámek k problematice kapitalizace pohledávek. OP, 1998, č. 1; Zelinka, L., Křístek, L. Kapitalizace pohledávek v akciových společnostech. PrRd, 1998, č. 10, s. 7, s. 9; Šimková, R., Věselý, J. Kapitalizace pohledávek a problémy s ní spojené. PR, 1998, č. 12; Řehák, J., Křístek, L. Nová možnost kapitalizace pohledávky. PrRd, 1999, č. 3; Kotáb, P. Kapitalizace pohledávek (debt-equity swaps) v Českém právním pro středí. PaP, 1993, č. l;Kotásek, J. Kapitalizace pohledávek. PrRd, 1997, č. 11; fórum právních názorů na kapitalizaci pohledávek uveřejněné v Časopise PrRd, 1998, č. l i . Pelikánová, I. Komentář k obchodnímu zákoníku. 3. díl. Praha : Lindě, 1996, s. 167.
marg. č. 58-59
'
\ \
59
i I -, \
' I i
*
36
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 3, Vklady do obchodních společností
ani započtení pohledávky věřitele vůči společnosti a vkladové pohledávky společnosti vůči věřiteli neponechává neregulované smluvní svobodě stran, nýbrž je váže na zákonné povolení (§ 59 odst. 8). Toto zákonné povolení potom nacházíme v § 108 odst. 2 pro společnost s ručením omezeným a v § 163 odst. 3 pro společnost akciovou. Lze proto uzavřít, že po uvedené novelizaci je kapitalizace pohledávek přípustná, a to cestou vzájemného započtení pohledávky společnosti za věřitelem v podobě jeho nesplaceného peněžitého vkladu, který se zavázal společnosti poskytnout, a pohledávky, kterou má věřitel za společností. Tento způsob započtení je však vázán pouze na zvyšování základního ka pitálu společnosti.
stává po celou dobu trvání společnosti fixní, pokud ovsem společníci ne rozhodnou, že se postupem upraveným pro zvyšování nebo snižování zá kladního kapitálu tyto hodnoty změní.
Oddíl 4. Vklad jako součást základního kapitálu Výklad o vkladu ve třetím významu, který s tímto termínem spojuje obchodní zákoník, vychází z ust. § 58 odst. 1, které stanoví, že souhrn vkladů společníků v jejich číselném vyjádření tvoří základní kapitál ob chodní společnosti. Vklady představují v tomto smyslu zdroje financování potřeb společnosti a ve věcném vyjádření tvoří majetek, který by společ nost měla mít k dispozici a jehož hodnota odpovídá peněžnímu vyjádření souhrnu vkladů. Uvedené ustanovení má obecnou povahu, dopadá proto na všechny formy obchodních společností včetně společností osobních. U těchto společností však nemusí být základní kapitál tvořen obligatorně, není zde stanovena povinnost zápisu výše základního kapitálu do obchod ního rejstříku ani postupy pro zvyšování a snižování základního kapitálu. Určitou výjimku představuje komanditní společnost, která se nově obje vuje ve výčtu obsaženém v § 58 odst. 2, avšak ani zde není stanovena povinnost rejstříkového zápisu a obchodní zákoník též neupravuje způso by, kterými by měl být základní kapitál zvyšován nebo snižován. U kapitálových společností je naopak základní kapitál významnou cha rakteristikou, která deklaruje třetím osobám rozsah, v němž je majetek společnosti financován z jejích vlastních zdrojů, a nepřímo tak dovoluje úsudek o platební schopnosti společnosti. Právní úprava zde obvykle jako ochranné opatření k zachování, resp. dosažení určité výše základního ka pitálu, předepisuje minimální rozsah jednotlivého vkladu. V českém právu platí toto tvrzení jen pro společnosti s ručením omezeným, u akciových společností není minimální nominální hodnota jedné akcie určena. Hod nota vkladů a součet číselných hodnot vkladů tvořící základní kapitál zů-
marg. č. 60
38
Již v předchozím výkladu bylo naznačeno, že vklad je majetkovým základem podílu společníka na společnosti a velikost vkladu podmiňuje výši podílu a tím i význam právního postavem' společníka ve společnosti. Tato tvrzení platí bezvýhradně opět jen pro kapitálové společnosti. V osobních společnostech stíhá povinnost poskytnout vklad jen komanditisty koman ditních společností, avšak i v tomto případě je pro právní charakter společ nosti určujícím znakem přítomnost neomezeně ručících společníků. Veli kost podílu společníků osobních společností je proto zásadně určována podle jejich počtu (zásada „co hlava, to podíl") a je pro všechny společní ky stejná. Právní úprava výslovně uvedené zásady nezakotvuje, lze na ně usuzovat např. z § 79 odst. 3, který upravuje počet hlasů při hlasování o změně společenské smlouvy a rozhodování o dalších záležitostech ve veřejné obchodní společnosti. Vzhledem k dispozitivnosti těchto ustano vení a celkově dispozitivnímu charakteru právní úpravy osobních společ ností nelze vyloučit, že společenská smlouva stanoví i pro tyto společnosti výši podílu v závislosti na velikosti vkladu. Takové řešení by však mělo výjimečnou povahu a neodpovídalo by zcela osobní povaze uvedených společností. U kapitálových společností je naopak vklad nutnou podmínkou nabytí podílu na společnosti a jeho výše v zásadě určuje rozsah práv, která spo lečník ve společnosti má (zejména právo na podíl na zisku a hlasovací právo). Právní úprava je přitom odlišná pro společnost s ručením omeze ným a společnost akciovou.
61
62
Pro společnost s ručením omezeným platí, že minimální výše vkladu Činí 20 000 Kč a velikost obchodního podílu se stanoví jako poměr vkladu společníka k základnímu kapitálu společnosti. Společenská smlouva však může určovat výši podílu odchylně od tohoto pravidla - v praxi bývá typic ky přijímáno řešení, které stanoví, že obchodní podíly jsou stejné, i když společníci poskytli vklady v různé výši. Zákonná úprava dále dovoluje, aby i výše jednotlivých kvantifikovatelných práv byla stanovena autonomně, nezávisle na výši vkladu a obchodního podílu společníka. Pro počet hlasů se tak nemusí uplatnit pravidlo, že každý společník má jeden hlas na tisíc korun vkladu (§ 127 odst. 2), podíl na zisku, podíl na likvidačním zůstatku a vypořádací podíl nemusejí být stanoveny podle obchodního podílu. U akciové společnosti sice není stanovena minimální výše jmenovité hodnoty jedné akcie, jinak se však kvantifikovatelná práva spojená s kme-
63
marg. č. 61-63
Část první. Obchodní společnosti
novými akciemi odvozují od souhrnu jmenovitých hodnot akcií, které ak cionář má. Pro podíl na zisku platí, že se určuje poměrem jmenovité hod noty akcií akcionáře k souhrnu jmenovité hodnoty akcií všech akcionářů (§ 178 odst. 1). Hlasovací právo je opět spojeno s akcií a stanovy je musí určit tak, aby na akcie s totožnou jmenovitou hodnotou připadal totožný počet hlasů (§ 180 odst. 2). Též likvidační zůstatek se mezi akcionáře dělí v poměru jmenovitých hodnot jejich akcií (§ 220 odst. 1). Jestliže jsme označili vklad jako nutnou podmínku nabytí podílu na spo lečnosti (další výklad neuvažuje rozdíly osobních a kapitálových společ ností, které zde samozřejmě jsou), je otázka, zda právní úprava spojuje vznik podílu až se splaceným vkladem nebo zda pro nabytí podílu posta čuje převzetí vkladové povinnosti. I když obchodní zákoník výslovně uve denou otázku neřeší, je z úpravy vkladové povinnosti možno dovodit, že vznik účasti na společnosti není vázán na splnění vkladové povinnosti. Vkladatel se tedy stává společníkem vznikem společnosti (pokud převzal vkladovou povinnost ve společenské smlouvě, zakladatelské listině, za kladatelské smlouvě nebo listině upisovatelů při úpisu), popř. zápisem zvýšení základního kapitálu do obchodního rejstříku, pokud u kapitálo vých společností převzal povinnost splatit nový vklad při zvyšování zá kladního kapitálu. U osobních společností není přístup nových společníků na převzetí vkladové povinnosti vázán, společník přistupuje do společnos ti na základě změny společenské smlouvy, pouze komandítisté komanditní společnosti jsou vkladový závazek povinni převzít. Pokud potom společ ník nesplní svou vkladovou povinnost včas, stíhá jej u peněžitých vkladů povinnost zaplatit úrok z prodlení. Pokud svoji vkladovou povinnost ne splní ani dodatečně, může dojít kjeho vyloučení ze společnosti (kapitálo vé společnosti - viz § 113 a 177), popř. může tato skutečnost vést ke zru šení společnosti rozhodnutím soudu (osobní společnosti - viz § 90).
marg. č. 64
37
Kapitola 4. Základní kapitál Literatura: Černá, S. Přehodnotí Evropa přístup k základnímu kapitáiu? PR, 2005, s. 816 n.; Dědic, J. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Praha: Prospektrum, 1997; Dědič, J. a kol Obchodní zákoník. Komentář. Praha : Polygon, 2002; Eliáš, K. Obchodní společnosti, základní otázky. Praha : C. H. Beck/SEVT, 1994; Eliáš, K. Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 1998; Eliáš, K. Obchodní zákoník. Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od roku 1900. Praha: Lindě, 1998; Kastner, W., Doralt, R, Nowotny, Ch. Grundrifi des osterreichischen Gesellschaftsrechts. 5. vydání. Wien: Manzsche Verlags- und Universitatsbuchhaiidlung, 1990; Malovský-Wenig, A. Příručka obchod ního práva. Praha : Československý kompas, 1947; Pelikánová, I. Komentář k ob chodnímu zákoníku. II. část. § 56-260. Praha: Lindě, 1995; Pelikánová, I. Komentář , k obchodnímu zákoníku. 3. díl. A. Doplněk k prvému a druhému dílu, novelizace , obchodního zákoníku zák. č. 142/1996 Sb. azák. 94/1996 Sb., B. Obchodní závaz kové vztahy, § 261-408, Praha : Lindě, 1996; Pelikánová, l a kol. Obchodní prá vo I. Praha: Codex Bohemia, 1998; Pelikánová, I. Obchodní právo I. Praha: ASPI, 2004; Pokorná, J. Subjekty obchodního práva (vybrané problémy). Brno : Masary\ ková univerzita, 1997; Schmidt,K. Gesellschaftsrecht.3. vydání. Kom, Berlin, Bonn, Munchen : Carl Heymanns Verlag KG, 1997; Štenglová, L, Plíva, S., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 10. vydání. Praha : C. H. Beck, 2005. Základní kapitál ]Q právní pojem a institut, který má značný význam pro zákonnou úpravu kapitálových společností. Obchodní zákoník jej chápe jako souhrnné nominální vyjádření celkové výše všech vkladů všech spo lečníků do společnosti (§ 58 odst, 1). Tím je dána obecná charakteristika základního kapitálu jako fixního číselného údaje, který nepodléhá auto matickým změnám v závislosti na tom, jak se plynule mění majetkové poměry společnosti. Výši základního kapitálu lze změnit jen formalizovanými právními postupy označovanými jako zvýšení nebo snížení základ ního kapitálu. Při tomto pojetí je patrná také abstraktnost údaje o výši základního kapitálu, neboť tento údaj vypovídá o skutečné majetkové si-
i
tuaci společnosti jen velmi málo, nepřímo a nespolehlivě. O nápravu toho to stavu se pokusila Druhá směrnice Rady z 13. 12. 1976 (kapitálová směr-
<
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 4. Základní kapitál
nice), sledující naplnění zásady zachovám základního kapitálu, avšak s výsledky místy spornými, ne-li kontraproduktivními. Proto je změna pří stupu ke koncepci základního kapitálu v EU v současné době aktuálně diskutována.
Jako cizí jsou označovány ty zdroje, které pocházejí zpravidla od třetich osob - j d e především o úvěry. Na rozdíl od vlastních zdrojů předsta vují cizí zdroje závazek, spočívající v tom, že společnost po určité době vrátí osobě, která je poskytla, nominální hodnotu toho, co bylo poskytnu to, a příslušný úrok. Cizí zdroje mají proto podobu závazků, které je spo lečnost povinna uhradit a formou úroku zaplatit i za jejich použití. Proti velkému rozsahu používání cizích zdrojů hovoří zejména to, že roste za dluženost společnosti, a tím je snižována její finanční stabilita. Vysoký podíl cizího kapitálu též omezuje volnost rozhodování při řízení společ nosti, neboť je nutno především přihlížet k zájmům věřitelů. Cizí zdroje mohou pocházet i od společníků, pokud jsou ale společníky poskytnuty, je jejich právní režim odlišný od vkladů. Jsou poskytovány jako samostatné úvěry či půjčky na základě příslušných smluv, které za kládají práva a povinnosti jako obsah běžných závazkových vztahů, nikoli práva a povinnosti, které tvoří obsah společnického vztahu společníka a společnosti. Z tohoto důvodu je významné odlišovat terminologicky vkla dy od ostatních závazků a předmětů, které mají být na jejich základě spo lečnosti poskytnuty, a z tohoto důvodu též omezujeme pojem vklad na jeho užší vymezení (víz kap. 3. odd. 1.). Jestliže se tedy zaměřujeme na vklady a chceme vyjádřit, jak společníci svými vklady pokryli potřeby financování činnosti společnosti, hovoříme o základním kapitálu společnosti. Tento pojem je v obchodním zákoníku definován právě pomocí vkladů, když ust. § 58 odst. 1 říká, že základní kapitál společnosti je peněžní vyjádření souhrnu peněžitých i nepeněži tých vkladů všech společníků společnosti. Z hlediska účetního jsou vlastní i cizí zdroje financování uváděny na pasivní straně účetní rozvahy, čímž je vyjádřena jejich zdrojová povaha v protikladu k aktivům zachycujícím majetek, který byl z uvedených zdro jů obstarán. Pasivní vyjádření zdrojů je vcelku dobře pochopitelné u zdro jů cizích, které jsou i při laickém pohledu vnímány jako skutečnost, která zatěžuje hospodaření společnosti. Z hlediska právního zde jde o dluhy spo lečnosti, které bude muset dříve či později splatit- ani zde nenaráží jejich pasivní povaha na nepochopení. U vlastních zdrojů tvořených zejména účetní položkou základního kapitálu není již situace tak zcela jednoznač ná. Z hlediska právního se uvedené účetní pasivum nekryje s právním po jmem dluhu, neboť základní kapitál není dluhem společnosti. Jde tu o „ne pravé pasivum" ve smyslu právním a jeho právní význam nespočívá v tom, že jde povinnost zatěžující majetkovou situaci společnosti.
40
Oddíl 1. Pojem základního kapitálu 65
Pojem základního kapitálu úzce souvisí s financováním společnosti a způ soby, kterými si společnost opatřuje prostředky potřebné pro realizaci své činnosti. Získávání a využití finančních zdrojů soukromými podnikatelský mi subjektyje popisováno ekonomickými vědami, které si však všímají spí še výsledné efektivity v poměru k vynaloženým zdrojům, popř. zkoumají, jak věrohodně zobrazit fungování zdrojů v činnosti subjektů. Pokud do těchto procesů zasahuje právní regulace, spočívá její funkce spíše v ochraně rovno právného postavení subjektů a v posílení právní jistoty třetích osob, které vstupují do právních vztahů s obchodními společnostmi. Shodné funkční zaměření má i řada závazkových institutů, zejména všechny způsoby zajiš tění závazků. Jejich působení je vsak převážně vázáno na konkrétní právní vztahy. Právní úprava, která se týká právního statusu obchodních společnos tí a jejich společníků, zasahuje oproti tomu vztahy ke třetím osobám obecně. Není spjata s konkrétním právním vztahem aneslibuje náhradní způsob jeho splnění, poskytuje však třetím osobám informace o majetkových poměrech ve společnosti, a dovoluje tak posoudit míru rizika provázejícího navazová ní právních vztahů s danou společností. Základní kapitál představuje v tomto pohledu institut popisující zdroje financování činnosti obchodní společnosti v jejich dělení na finanční zdroje vlastní a zdroje cizí. Vlastní zdroje zde účetně vyjádřeno reprezentuje tzv. vlastní kapitál, kam náleží především základní kapitál, a dále potom např. nerozdělený zisk. Cizí kapitál představují zejména bankovní úvěry.
66
Jako vlastní zdroje z hlediska způsobů jejich nabytí jsou označovány ty zdroje financování, které společnost získává jednak svou vlastní činností (čistý zisk), jednak pocházejí od společníků společnosti - zde jsou majet kově tvořeny peněžitými i nepeněžitými vklady, které společníci převádě jí na společnost plněním své vkladové povinnosti, popř. dalšími zvláštní mi příspěvky, za něž společnost neposkytuje protiplnění a které slouží k posílení její hospodářské pozice. Jejich významným rysem je to, že neza těžují společnost povinností po určité době finanční prostředky vracet a povinností platit za jejich užití úhradu, např. ve formě úroků.
69
Kapitola 4. Základní kapitál
Část první. Obchodní společnosti
Při objasňování právního významu základního kapitálu nelze pominout rozdíly mezi společnostmi osobními a kapitálovými. V citované zákonné definici uvedené v § 58 odst. 1 nejsou rozlišeny společnosti osobní a kapi tálové a ustanovení je systematicky zařazeno do obecných ustanovení o obchodních společnostech. Je proto nutno dovodit, že základní kapitál je tvořen ve všech právních formách obchodních společností, pokud jejich společníci převezmou vkladovou povinnost. U osobních společností však není významné, zda byl či nebyl v konkrétní osobní společnosti základní kapitál vytvořen. Věřitelé těchto společností jako právně nejvýznamnější skupina třetích osob, které s osobními společnostmi vstupují do styku, mají zjednodušenou situaci tím, že právní konstrukce osobních společností po čítá s existencí společníků, kteří ručí za závazky osobní společnosti ne omezeně celým svým majetkem. Věřitelé tak mají k dispozici další sub jekty, na něž se mohou obrátit v případě, že osobní společnost svoje závazky nesplní. V tradičních osobních společnostech, jak je znalo např. naše prá vo v období před rokem 1949, navíc byly osobní společnosti chápány jako útvary bez právní subjektivity, jimž byla pouze ve vnějších vztazích pro půjčena zákonem schopnost vystupovat vlastním jménem. Majetek, s nímž společnost hospodařila, tak byl společným majetkem společníků, nikoli odděleným majetkem samostatné právnické osoby. Určitá „nadbytečnost" institutu základního kapitálu, na niž upozorňuje me u osobních společností, však vůbec neplatí pro společnosti kapitálové, které jsou samostatnými právnickými osobami, a u nichž jejich společníci přebírají ze zákona ručení za závazky společnosti buď v omezené míře nebo pro ně není konstruováno zákonné ručení žádné. Z tohoto rozdílu potom vyplývá právní význam, který základní kapitál v kapitálových společnostech má. Stručně a výstižně je vyjádřen takto: 5 právní funkce odůvodňující zařazení základního kapitálu do pasiv spočívá v požadavku vázanosti základního kapitálu v kapitálové společnosti. Po mocí vázanosti základního kapitálu má být docíleno nezávislosti společ nosti na skutečnostech, které by mohly nastat u jednotlivých společníků, a vyloučení požadavků společníků na vrácení vkladů. Vázanost dále brání rozdělení základního kapitálu mezi společníky za trvání společnosti i libo volným změnám výše základního kapitálu. Princip vázanosti plyne z práv ní povahy kapitálových společností, které podnikají zcela autonomně jako samostatné právnické osoby a na nichž se společníci účastní toliko svými vklady, aniž by osobně ručili za závazky společnosti. Základním kapitá5 Ve starší literatuře nalézáme např. instruktivní pojednání o funkci základního kapitálu v díle Kizlink, K. Akciová společnost v konkursu. Brno : Nakladatel ství Barvič aNovotný, 1924, s. 21 n.
marg. Č. 69-70
67
68
marg. č. 67-68
marg. č. 65-66
42
41
43
lem vázaná část aktiv společnosti je proto v prvé řadě garančním fondem pro věřitele společnosti, u něhož v zájmu jejich ochrany musí být zabráně no nebezpečí jeho zmenšení nebo rozdělení. Vyjádříme-li tyto úvahy jiným způsobem, potom musíme konstatovat, že 71 právní význam základního kapitálu vyplývá z požadavku chránit právní po stavení třetích osob, které vstupují do vztahů s kapitálovými společnostmi, před rizikem plynoucím z toho, že tyto společnosti podnikají s vlastním majetkem, nemají osobně ručící společníky, jejich společníci dokonce mo hou být zcela anonymní (akciová společnost). Společníci těchto společností nemají tudíž povinnost bezprostředně osobně snášet nepříznivé výsledky podnikání společnosti a věřitelé nemají v jejich osobách náhradní subjekt, který je možno postihnout, pokud společnost neplní svoje závazky. Při realizaci různých podnikatelských aktivit kapitálových obchodních společností je však zřejmé, že ani nedotknutelnost a vázanost základního kapitálu nemůže ztrátě majetku společnosti zabránit. 6 V důsledku nepříz nivých výsledků hospodaření může dojít k případu ztrátové rozvahy, po kud společnost např, utrpěla takové ztráty, že položka základního kapitálu uvedená v pasivech není již dostatečně kryta aktivy. Může dojít i k tomu, že v rozvaze vykázaná ztráta bude i po započtení rezerv vyšší než základní kapitál. Pro tyto situace upravuje obchodní zákoník povinnost přijmout mimořádná opatření (např. § 193 odst. 1), která mohou vyústit až v podání návrhu na konkurs na majetek společnosti. Ochranné působení základního kapitálu proto nelze přeceňovat. S ohledem na výše uvedený výklad můžeme tedy o právní povaze a významu základního kapitálu učinit následující závěry: - pojem základního kapitálu má zásadní právní význam pro kapitálové obchodní společnosti, - vyjadřuje vybavenost společnosti vlastními zdroji pro zabezpečení její ho majetku, kdy uvedené zdroje tvoří vklady pocházející od společníků společnosti, - při oddělenosti majetku společnosti a společníků a neexistenci osobní ho neomezeného ručení společníků za závazlzy společnosti představuje základní kapitál garanci pro věřitele, že společnost disponuje alespoň takovým majetkem, jehož peněžní vyjádření je zachyceno v položce zá kladního kapitálu. Obchodní zákoník opět nepoužívá pojmu základní kapitál důsledně v naznačeném slova smyslu. Obdobně jako tomu bylo u vkladů, lze i zde podřadit pod tento pojem několik odlišných významů: Tamtéž, s. 22.
marg. č. 71-72
72
44
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 4. Základní kapitál
1. základní kapitál vyjadřuje, že společníci poskytli společnosti vkladová plnění, tedy majetek, toto pojetí odpovídá užívání pojmu vklad ve smyslu „předmět vkladu", 2. chápání vkladu jako vkladové povinnosti se odráží v již zmiňovaném pojetí základního kapitálu jako vlastního zdroje, z něhož se majetek financuje, 3. základní kapitál je nezbytnou veličinou při stanovení výše podílu spo lečníka na společnosti.
provede. Základní povinností společnosti je proto sestavit řádnou účetní závěrku na konci účetního období, provést toto srovnání, zjistit výsledný zisk nebo ztrátu a podle výsledku tohoto zjištění buď rozhodnout o rozdě lení a užití zisku nebo o způsobu náhrady ztráty, popř. přijetí mimořád ných opatření k sanaci majetkových poměrů společnosti.
Oddíl 2. Základní kapitál ve významu majetku 73
Uvedené pojetí vyjadřuje, že společníci poskytli společnosti určitý ma jetek - vklady ve formě peněžité nebo nepeněžité - věci, práva, podnik, cenné papíry apod. Jako takový má tedy základní kapitál určitou majetko vou strukturu, kterou společnost využívá pro své potřeby buď přímo (věci) nebo s jeho pomocí financuje svoje činnosti (peníze). Veškeré majetkové součásti, které náležely společníkům, přecházejí (pokud se staly vkladem) do majetku společnosti, jestliže byly jako vklad poskytnuty věci, přechází vlastnické právo k nim ze společníka na společnost. Společníci zásadně nemohou požadovat na společnosti vrácení svých vkladů (ani v penězích, ani ve věcech, které jako vklad poskytli), mají jen právo na výnos z čin ností, které společnost takto vybavená majetkem realizovala. Majetkový výnos může mít buď formu podílu na zisku nebo formu vypořádacího po dílu, pokud končí účast společníka na společnosti, nebo formu podílu na likvidačním zůstatku, pokud se ruší společnost a následuje její likvidace. Nesprávná by byla představa, že majetkové statky, jimiž byla plněna vkladová povinnost, zůstávají ve společnosti nedotknuty jako nepoužíva ná rezerva pro případ neúspěšného výsledku činnosti společnosti. V prů běhu činnosti společnosti se struktura jejího majetku neustále mění podle toho, jak např. probíhá výroba, odbyt a fakturace. Neplatí proto, že vklady poskytnuté společnosti musí společnost mít v podobě, v jaké byly poskyt nuty, naopak se předpokládá, že se původní vklady změní činností společ nosti v jiné podoby majetku. Rovněž v průběhu účetního období se velikost majetku společnosti ne ustále mění podle toho, zda společnost nakupuje Či prodává, v závislosti na sjednané době splatnosti faktur a plnění uzavřených smluv. Míra zisků a ztrát a velikost majetku společnosti a jeho struktura jsou proto proměnli vé a k porovnání s výší základního kapitálu dochází jen tehdy, pokud je účetní závěrkou zachycen určitý časový okamžik, k němuž se porovnání
Oddíl 3. Základní kapitál ve významu financování Pojem základního kapitálu dále vyjadřuje, že společníci poskytli společnosti vlastní zdroje pro krytí jejích nákladů. V tomto případě má zá kladní kapitál podobu číselné hodnoty vytvořené součtem číselných hod not jednotlivých vkladů. Takto určená výše základního kapitálu zůstává jako po celou dobu existence společnosti konstantní a vyjadřuje velikost zdroje poskytnutého společníky na) základě společenské smlouvy nebo ji ného zavazovacího důvodu, kterýzakládá jejich postavení jako společní ků (např. prohlášení o převzetí vkladu podle § 143 odst. 3). Tato číselná hodnota nepředstavuje žádný konkrétní majetek, ale vyjadřuje, nakolik jsou potřeby společnosti pokryty zdroji, které patří společnosti, a tudíž jí neza těžují povinností jejich hodnotu vracet, popř. vydělávat ještě vlastní čin ností na cenu, za niž byly zdroje společnosti poskytnuty.
Jak již bylo uvedeno, jsou v účetním vyjádření základní kapitál i cizí zdroje financování potřeb společnosti uvedeny na pasivní straně účetní rozvahy (bilance) a odpovídá jim na straně aktiv majetková struktura, kte rou má společnost v okamžiku, k němuž se bilance sestavuje. Bilance musí být vždy vyrovnaná, rozdíly se vyjadřují pomocí položek zisku nebo ztrá ty. Vzhledem k tomu, že se na pasivní straně bilance zobrazí, z jakých zdrojů byly jednotlivé majetkové položky na aktivní straně pokryty, je roz vaha důležitým zdrojem informací o hospodářské situaci dané společnosti. Z tohoto pohledu je pro společnost výhodné mít takový poměr vlastních a cizích zdrojů financování, aby se nedostávala do platebních potíží a byla
Kapitola 4. Základní kapitál
schopna včas plnit svoje závazky. Získání a udržení tohoto poměru není právem upraveno (s výjimkou některých specializovaných činností, jako je např. bankovnictví), závisí na předmětu podnikání společnosti, odvětví, v němž společnost pracuje, úrokové míře bank, výnosnosti podniku pro vozovaného společností i na celkovém stavu ekonomického prostředí, v němž se společnost pohybuje. Orientačně platí, že dlouhodobě potřebný majetek (nemovitosti, stroje, zařízení) by měl být pořizován z vlastních zdrojů nebo dlouhodobých cizích zdrojů, oběžné prostředky potom z krát kodobých cizích zdrojů. Je žádoucí udržovat dostatečný přebytek oběžné ho majetku (zásoby materiálu, rozpracovaná výroba, hotové výrobky, ho tovost v pokladně a na účtech u bank) nad krátkodobými dluhy. Pokud by společnost financovala dlouhodobě potřebný majetek z krátkodobých ci zích zdrojů, riskovala by, že nevytvoří dostatek prostředků k splácení krát kodobých úvěrů a bude platebně neschopná, i když nikoli předlužená.
dem na formu obchodní společnosti a v případech speciálních podnika telských činností (např. bankovnictví nebo kolektivní investování) s ohledem na povahu této Činnosti, b) povinnost splatit vklady alespoň zčásti před zápisem výše základního kapitálu do obchodního rejstříku a zbylou část potom nejpozději v zá konem stanovených lhůtách. V účetní rozvaze se uvádí výše základního kapitálu bez ohledu na jeho splacenou část, nedoplatky společníků před stavují pohledávku společnosti za společníky vyjádřenou v aktivech, c) zákaz poskytovat z majetku společnosti úvěry apůjčky za účelem naby tí podílu na společnosti,
Jak vyplývá z předchozího výkladu, má základní kapitál plnit z pohledu právního především funkci garanční. 7 Má zobrazovat, nakolik je činnost společnosti kryta z jejích vlastních zdrojů a jaké je její úvěrové zatížení, nakolik odpovídá vybavení vlastními zdroji rozsahu a předmětu podniká ní společnosti, nakolik by případné pohledávky třetích osob byla společ nost schopna z vlastních zdrojů pokrýt. V tomto smyslu může být velikost základního kapitálu chápána i jako určitá garance pro úvěrování společ nosti. Třetí osoby, které by společnosti měly úvěr poskytnout, tak učiní jen tehdy, když bude majetková situace společnosti stabilizována dostatečným rozsahem základního kapitálu. (Odhlížíme zde od právních forem slouží cích zajištění úvěrových závazků.) Uvedená garanční funkce základního kapitálu však vypovídá j en o tom, nakolik jsou potřeby společnosti kryty vlastními zdroji a nakolik lze proto předpokládat, že společnost skutečně má majetek, který je hodnotově zá kladním kapitálem vyjádřen. Jak jsme však již upozornili, neznamená jis totu, že tento majetek společnost určitě má. Zákonná úprava se proto snaží zajistit, aby skutečně existovala rovnost mezi majetkem společnosti a čí selnou hodnotou základního kapitálu - v těchto pravidlech se odráží zása da důležitá především pro kapitálové obchodní společnosti - zásada za chování základního kapitálu.
77
K_ zákonným ochranným pravidlům, která jsou projevem této zásady, především náležejí: a) povinnost vytvářet základní kapitál v určitém zákonem stanoveném roz sahu - minimální hranice výše základního kapitálu určuje zákon s ohle7 Pelikánová, I. Doktrína udržení základního jmění a privatizace. PPvP, 1999, 5. 7-8, s, 1 n. marg. č. 76-77
75
marg. č. 74-75
Část první. Obchodní společnosti
46
74
Toto pojetí základního kapitálu ve srovnání s velikostí cizích zdrojů financování společnosti naznačuje, nakolik je společnost na cizích zdro jích nezávislá, a jako takové je důležitým stabilizačním faktorem činností společnosti. Je rovněž významným údajem pro třetí osoby, které mohou z porovnání výše jednotlivých zdrojů financování usuzovat na hospodář skou situaci společnosti. Hodnota základního kapitálu se proto zapisuje do obchodního rejstříku a její změny se u kapitálových společností mohou realizovat pouze postupy, které upravuje zákon převážně kogentními práv ními normami.
marg. č. 73
76
45
47
d) zákaz vracení vkladů, prominutí splacení vkladu a započtení vkladové povinnosti na jinou pohledávku, kterou má společník za společností se zákonem připuštěnou výjimkou kapitalizace pohledávek, e) zákaz vyplácení podílu na zisku, pokud by zdroje pro výplatu nebyly vytvořeny a výplata by šla na úkor majetku, kterým je kryta položka základního kapitálu - výplata podílu na zisku může být realizována jen tehdy, pokud pasivní strana účetní rozvahy vykazuje zisk a společnost nemá nevyrovnané ztráty z minulých období, f) povinnost tvorby rezervmho fondu z čistého zisku dosaženého v daném účetním období; rezervní fond lze použít pouze ke krytí ztrát společnosti, g) zákaz (až na určité zákonem stanovené výjimky) nabývání vlastních podílů společností, h) povinnost dodržovat při zvyšování a snižování základního kapitálu zá konem stanovené postupy, v nichž jsou obsažena i speciální pravidla pro ochranu věřitelů. Pokud společnost utrpí při své činnosti ztrátu, může k jejímu vyrovnání použít prostředků rezervního fondu, příplatků společníků nebo může též zákonem stanoveným postupem snížit základní kapitál. V situaci, kdy již snižovat základní kapitál dále nelze, protože jeho výše poklesla na záko nem předepsané minimum a ztráty jsou tak veliké, že majetkem společ nosti nejsou kryty ani cizí zdroje, je společnost předlužena a její statutární orgán je povinen podat návrh na zahájení konkursního řízení.
Oddíl 4. Základní kapitál a podíl společníka na společnosti Ve vztahu ke společníkům se u kapitálových společností odvozuje míra jejich účasti na společnosti z poměru výše jejich vkladů k celkové výši základního kapitálu. Uvedený poměr určuje velikost jejich podílu na spo-
78
48
Část první. Obchodní společnosti
lečnosti, a tudíž i možnost uplatňovat vlastní vůli při řízení její činnosti a rozhodování o záležitostech společnosti. Tento poměr je přímo zakotven v § 114odst. 1 pro společnosti s ruče ním omezeným, je však pouze podpůrným řešením pro určení velikosti obchodního podílu, protože zákon ponechává společníkům možnost, aby ve společenské smlouvě určili velikost obchodního podílu jinak. U akcio vé společnosti jsou společnická práva vtělena do cenného papíru - akcie, jejíž nominální hodnota reprezentuje určitou část základního kapitálu. Sou čet nominálních hodnot všech akcií je tedy roven základnímu kapitálu. Protože jsou v každé akcii vtělena všechna práva akcionáře a jen jejich rozsah je závislý na nominální hodnotě akcie ve vztahu k základnímu ka pitálu, má akcionář tolik podílů na akciové společnosti, kolik kusů akcií je v jeho majetku. Velikost podílu na společnosti přímo určuje (odhlédneme-li od toho, že obchodní zákoník připouští ve společenské smlouvě či stanovách odlišné řešení) rozsah majetkových i nemajetkových společnických práv, která jsou kvantifíkovatelná a závisejí na výši podílu společníka na společnosti. V závislosti na velikosti podílu se rozděluje zisk dosažený společností i likvidační zůstatek, dochází-li ke zrušení společnosti a vypořádání jejích majetkových vztahů ke společníkům. Výše majetkové účasti společníka na společnosti je rozhodující i pro množství hlasů, které společníkovi ná ležejí při rozhodování valné hromady. V osobních společnostech, u nichž není se základním kapitálem spojena garanční funkce pro vnější vztahy vůči třetím osobám, není základní kapi tál určující ani pro vnitřní právní postavení společníků. Tyto společnosti jsou konstruovány jako společnosti závislé na konkrétních osobách spo lečníků a jejich znalostech a dovednostech ve vztahu k účelu, pro který byla společnost založena. Společníci mají proto rovné postavení a jejich podíly jsou zásadně stejné.
Kapitola 5. Podíl Literatura: Dědič, J. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Praha : Prospektrum, 1997; Dědič, J. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Praha : Polygon, 2002; Eliáš, K. Obchodní společnosti, základní otázky. Praha : C. H. Beck/SEVT, 1994; Eliáš, K.JKurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé. 2. vydání. Praha :JC. H. Beck, 1998; Eliáš, K. Obchodní zákoník. Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od roku 1900. Praha : Lindě, 1998; Kastner, W.,Doralt, P, Nowotny, Ch. GrundriB des dsterreichischen Gesellschaftsrechts. 5. vy dání. Wien : Manzsche Verlags- und UniversitStsbuchhandlung, 1990; MalovskýWenig, A. Příručka obchodního práva. Praha : Československý kompas, 1947; Pelikánová, I. Komentář k obchodnímu zákoníku. II. část. § 56-260. Praha : Lin dě, 1995; Pelikánová, I. Komentář k obchodnímu zákoníku. 3. díl. A. Doplněk kprvému a druhému dílu, novelizace obchodního zákoníku zák. Č. 142/1996 Sb. a zák. 94/1996 Sb., B. Obchodní závazkové vztahy, § 261^108, Praha : Lindě, 1996; Pelikánová, I. a kol. Obchodní právo I. Praha ; Codex Bohemia, 1998; Po korná, J. Subjekty obchodního práva (vybrané problémy). Brno : Masarykova univerzita, 1997; Schmidt, K. Gesellschaftsrecht. 3. vydání. Koln, Berlin, Bonn, Miinchen ; Carl Heymanns Verlag KG, 1997; Straube, M. a kol Kommentar zum Handelsgesetzbuch. Bd. I. 2. vydání. Wien: Manzsche Verlags- und Universitatsbuchhandlung, 1995; Štenglová, I.,.Plíva, S., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 10. vydání. Praha : C. H. Beck, 2005.
Oddíl 1. Pojem podílu Definičním znakem každé obchodní společnosti je přítomnost společ níků, kteří svým svobodným rozhodnutím a svým projevem vůle společ nost jako její zakladatelé konstituovali. Když se společnost po svém vzni ku jako samostatná právnická osoba od nich oddělila, zůstali s ní nadále spojeni jako její společníci, jejichž vůle je i nadále pro Činnost a existenci společnosti určující, neboť společníci určili účel, pro který byla společ nost založena, a jen společníkům náleží rozhodování o tom, jakým způso bem má být tento účel naplňován, popř. Že již dále naplňován být nemá.
marg. c. 79
50
marg. ě. 80
Část první. Obchodní společnosti
Nejnižší možný počet společníků v jednotlivých formách obchodních společností určuje zákon - osobní společnosti musí mít nejméně dva spo lečníky, u kapitálových společností připouští obchodní zákoník i společ nost o jediném společníkovi. Pokud by klesl počet společníků pod takto stanovený počet, byl by dán důvod ke zrušení společnosti rozhodnutím soudu a k její likvidaci, protože zanikly předpoklady vyžadované záko nem pro vznik společnosti [§ 68 odst. 6 písm. c)]. Obchodní společnosti jsou samostatné právnické osoby, které mají způ sobilost být nositelem práv a povinností i způsobilost svými vlastními úkony tato práva a povinnosti nabývat, resp. měnit a pozbývat. Společníci jsou tedy subjekty oddělenými od obchodních společností, nemají žádná vlast nická ani jim obdobná práva k věcem v majetku společnosti ani k dalším součástem jejího majetku. Dispozice společnosti s tímto majetkem i další právní jednání společnosti ovlivňují pouze nepřímo pomocí právních fo rem, které jim dává k dispozici obchodní zákoník, popř. si je vytvořili na základě zákona sami dohodou ve společenské smlouvě. Z uvedeného popisu právního postavení společníků a obchodní společ nosti tedy vyplývá, že mezi společníky a společností se vytváří právní vztah charakterizovaný svými subjekty (společnost a společník) a obsahem (práva a povinnosti společnosti a společníků vůči sobě navzájem). Na rozdíl od vztahů společnosti ke třetím osobám se jedná o právní vztahy vznikající a trvaj ící uvnitř společnosti, které sice mohou být určuj ící i pro jednání spo lečnosti navenek, bezprostředně však právní postavení třetích osob mimo společnost neovlivňuj í. Pro vyjádření existence tohoto právního vztahu užívá obchodní záko ník pojmu podíl, v němž sjednocuje různá hlediska, z nichž můžeme uve denou problematiku zkoumat. Zmíněný pojem vyjadřuje: - relativní právní samostatnost vztahu společníka a společnosti a mož nost chápat jej vyjádřený v institutu podílu jako jeden z předmětů ob čanskoprávních vztahů,které jsou obecně uvedeny v § 118 odst. 1 ObčZ; toto chápání umožňuje řešit převody podílů, případné zastavení podílů i jejich přechod na univerzální právní nástupce; - vázanost existence podílu na vnitřní vztah společníka a společnosti (jde o vztah, který by bylo možno popsat jako členský, pokud členství chá peme jako obecný výraz pro účast v nějakém vnitřně uspořádaném vět ším celku) a z toho vyplývající strukturovanost právního vztahu společ níka a společnosti a kvantiflkovatelnost tohoto vztahu, která zachycuje schopnost jednotlivých společníků ovlivnit vlastním rozhodnutím exis tenci a činnost společnosti.
marg. č. 81-82
Kapitola 5. Podíl
51
Strukturovanost podílu a jeho velikostní vyjádření lze popsat i tak, že podíl má svou stránku kvalitativní (soubor práv a povinností tvořících ob sah právního vztahu společníka a společnosti) a stránku kvantitativní (ve likost podílu a jeho hodnota). Obě stránky podílu tvoří jednotu v tom smyslu, že každá z nich poskytuje jen dílčí odpověď na otázku, co je to podíl a jaký má právní význam pro společníky a společnost. Již bylo řečeno, že není myslitelná obchodní společnost bez společníků, společníci představují osobní základnu společnosti (i když jejich osobností jako takové podmiňují existenci společnosti rozdílnou silou podle toho, o jakou právní formu obchodní společnosti se jedná). Jsou se společností spjati vnitřním právním vztahem, který bychom mohli nazvat vztahem společnickým a který je vyjádřen v pojmu podíl. Obsahem uvedeného vztahu je soustava oprávnění a povinností, které poutají společníka ke společnosti i k ostatním společníkům a vytvářejí jednotný vnitřní systém, který je jed ním z předpokladů fungování společnosti. Skutečnost, že jednotlivá spo lečnická práva a povinnosti zařazujeme do jednotného systému, nic neubírá na jejich významu pro každého konkrétního společníka. Tato skutečnost jen zdůrazňuje, že společnická práva a povinností nemohou být chápána jako absolutně samostatná, nýbrž že tvoří jako celek určitou kvalitu, určité systémové uspořádání, z něhož nelze jednotlivé části libovolně vydělovat. Uvedenou stránku podílu chápeme jako kvalitativní stránku, systém práv a povinností společníků obchodních společností, v němž každé právo a každá povinnost vedou společníka k určitému chování, jímž přispívá k realizaci účelu, pro který byla společnost založena a jímž se podílí i na majetkových výsledcích činnosti společnosti. Kvantitativní stránka podílu určuje oproti tomu rozsah společnických práv a povinností, tedy míru, v níž se společník na společnosti účastní. Právní postavení společníka ve společnosti neodvodíme totiž jen z toho, že je ve spoleČnickém vztahu nositelem oprávnění a povinností, ale musíme též zjis tit, jak jsou práva a povinnosti veliká ve srovnání s ostatními společníky. Velikost podílu je proto relativní veličinou, podle níž lze určit, jakou váhu má pro ovlivňování Činnosti společnosti každý její jednotlivý společník. Kromě rozsahu společnických práv a povinností lze kvantitativní strán ku podílu spatřovat i v jeho hodnotě. V tomto případě již nejde o míru jednotlivých práv a povinností, nýbrž o ocenění podílu jako předmětu práv ního vztahu např. pro účely jeho převodu nebo dědění. V hodnotě podílu setak odráží ekonomická pozice společnosti, její hospodářská perspektiva i momentální situace, v níž se nachází. Hodnota podílu může vycházet z účetního zjištění velikosti majetku společnosti, může být určena smluv-
marg. č. 83-85
Kapitola 5. Podíl
Část první Obchodní společnosti
52
„ t a konsenzem převodce a nabyvatele ph převodu poddá, popr. muže vyplývat i z e stavu nabídky a poptávky n a veřejném trhu s p o d * - » možnost se týká jen akcií. Může být tedy různá nejen podle stavu v nemz rhospodařeníspolečnostinachází.aleipodleúčelu.kteryjesledovanpn jejím určování, popí. může být ovlivněna i zcela iracionálnům vlivy Kvalitativnístránkupodíluupra™jeobchodnizakomkvust.§61ods. 1, kde zcela obecně určuje, že podíl představuje účast společníka na společ nosti a z ní plynoucí práva a povinnosti. Velikost podílu potom určuji pod a n í f o i y dané obchodní společnosti speciální ustanoven, která S ; p tftaii (např § 1 1 4 odst. 1 pro obchodní podíl na společnosti s rucemm s l o v í & p o d í l se oceňuje mirou účasti společníka náčistem obchodním rn^etku společnosti, jež připadá na jeho podíl. V tomto případe by do " o c e n ě n í na základě účetní e v i i n c e , zákon však může pnpoustet i jme způsoby stanovení hodnoty podílu.
Oddíl 2. Podíl jako předmět občanskoprávních vztahů Podíl jako právní vyjádření pro vztah společníka a ^ - ™ " á hmotnou povahu, nevyhovuje proto definici v e c , jakjl chápe soudobé ob čanské právo.* Z jeho právní povahy vyplývá, že je podradrtelny pod poe S e m a j e t k o v é h o L t y v e s m y s l u u s t § 118odst 1 ObčZ,neboťnapl^ iuije znaky pomocí nichž je jiná majetková hodnota definovaná.' ma nebo právo. I když je podíl vyjádřen v hmotném nosíc, (napr. listinná ak cie), pro jeho právní povahu není rozhodující tento hmotný nos.c, ale skuečnost, že jsou v něm inkorporována příslušná práva, která jsou s daným tootnym nos.čem neoddělitelně spojena a bez jeho předložen, nemohou £ £ v y h n á n a ani převedena. Pokud jde o podíly inkorporovane d o « £ nýc/papírů, dochází na základě posledních novelizaci predp.su o cenných plpírech a kapitálovém trhu k určitému posunu v chápan, jejich povahy neboť § 1 odst 2 zákona č. 591/1992 S b , v platném zněm, určuje, ze se na cenné papíry vztahují ustanovení o věcech movitých, pokud zákon o cenných " a e r e c h n l b o zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Vývoj názoru na Povahu cenných papírů s e v t a r t a c A l e d u ^ ^
9
53
je navrhováno pro nově připravovaný občanský zákoník. I když jsou po mocí podílu vyjádřena práva, která ve vztahu k obchodní společnosti spo lečník má, nejde o jedno právo, nýbrž složitou strukturu práv majetkové i nemajetkové povahy, práv kvantifikovatelných i nekvantifikovatelných, práv, která se mohou za určitých podmínek z podílu vydělit, i těch, která oddělitelná nejsou. Tuto soustavu nelze postihnout představou práva jako pohledávky či jednotlivého majetkového nároku, a pro její analyzuje chá pání podílu jako jiné majetkové hodnoty mnohem výstižnější. Podražení podílu pod obecnější kategorii jiné majetkové hodnoty ajeho 88 včlenění do soustavy předmětů občanskoprávních vztahů dovoluje zachá zet s ním obdobně jako s věcmi či právy. Podíl je tudíž schopen převodů, popř. jiných dispozic, ovšem v závislosti na právní formě společnosti a na právní úpravě obsažené v souvisejících předpisech. Pokud bychom zvolili jako příklad převoditelnost podílu, museli by chom konstatovat, že je téměř potlačena u veřejné obchodní společnosti, která je závislá na osobách svých společníků, a převod podílu na třetí oso bu lze proto realizovat jen cestou změny společenské smlouvy, tedy zásad ně se souhlasem všech společníků. Oproti tomu je převoditelnost základní a stálou vlastností akcie, u níž je dána anonymitou společníků akciové společnosti ajejich jen velmi volnou vazbou na společnost samotnou. Pře voditelnost akcie lze proto jen omezit, nikoli vyloučit, a omezení je navíc možné pouze u akcií na jméno, které nejsou pro společnost anonymní. Podíl jako takový nemůže být předmětem zástavního práva (zástavní prá- 89 vo jako právo věcné může zatížit toliko věc), jeho zastavitelnost však mo hou upravit speciální předpisy. Činí tak u obchodního podílu na společnosti s ručením omezeným (§ 117a) a u akcií (viz úprava v § 39 a násl. CenP). Podíl je děditelný a může přejít i na právnickou osobu, která je univer zálním právním nástupcem původní právnické osoby. Podíl může být též rozdělen - dělitelnost je ale nutno chápat v tom smyslu, že rozdělením podílu získám části o totožné vnitřní struktuře práv a povin ností jako měl původní podíl, avšak v nižší kvantitě dané skutečností, že nová část je zlomkem původního celku. Pokud jde o jednotlivá práva, tvoří podíl nedělitelný celek, jednotlivá práva, kterájsou zahrnována do jeho kvalitativní stránky (viz níže), nemo hou být ve své abstraktní podobě převáděna, ani jiným způsobem z podílu vydělována. Jestliže např. obchodní podíl na společnosti s ručením ome zeným zahrnuje právo společníka na podíl na zisku, není myslitelné, aby majitel tohoto obchodního podílu uvedené právo jako takové převedl na jiný subjekt, takže on by byl sice společníkem, ale jeho společnická práva by již nezahrnovala právo na podíl na zisku, které by vykonávala třetí
užitečný. Viz Knapp, V., Kmppová, M. Občanské právo hmotné. Sv. 1. Pra ha : Codex Bohemia, 1995, s. 143. Tamtéž, s. 151.
marg. č. 88-<
54
Část první. Obchodní společnosti
osoba. Dispozice s podílem musí zahrnovat vždy všechna práva v něm vyjádřená jako celek. Pokud právní úprava připouští samostatné nakládání s právy, jde o vý jimku z uvedené zásady a vždy musí jít o majetková práva, která nabyla charakteru samostatné pohledávky nebo dluhu (např. právo na podíl na zisku ve společnosti s ručením omezeným jako takové nelze samostatně převádět, lze však postoupit konkrétní/právo na podíl na zisku poté, co valná hromada rozhodla o tom, že se^isk rozdělí a v jaké výši jednotlivým společníkům připadne). I v akciové společnosti, v níž jsou práva inkorpo rována do akcie j ako účastnického cenného papíru a mohou být převáděna jen převodem tohoto papíru, upravuje obchodní zákoník výjimku v podo bě tzv. samostatně převoditelných práv (§ 156a). Samostatná převoditel nost může nastat u práva na vyplacení dividendy, přednostního práva na upisování akcií a nabytí vyměnitelných a prioritních dluhopisů a přednost ní právo na úpis akcií vyplývající z prioritního dluhopisu a dále u práva na vyplacení podílu na likvidačním zůstatku. 1 ve všech uvedených případech však nejde o akcionářská práva v jejich abstraktní podobě, ale o práva, která již mají podobu konkrétního nároku akcionáře vůči společnosti. U podílu na zisku nastupuje samostatná převoditelnost až ode dne, kdy valná hromada rozhodla o výplatě dividendy (§ 178 odst. 10), u přednost ního práva na upisování akcií musí nejprve dojít k zápisu rozhodnutí valné hromady o zvýšení základního kapitálu do obchodního rejstříku, čímž se otevírá možnost upisování nových akcií, totéž platí i pro práva z priorit ních a vyměnitelných dluhopisů. Právo na podíl na likvidačním zůstatku je samostatně převoditelné ode dne, k němuž byl schválen návrh na rozdě lení likvidačního zůstatku (§ 220 odst. 1).
Oddíl 3. Kvalitativní stránka podílu V úvodním pojednání o pojmu podíl jsme vymezili kvalitativní stránku podílu jako obsah právního vztahu společníka a společnosti, práva a po vinnosti společníků. Současně jsme upozornili na to, že práva a povinnosti jsou vzájemně spjata a tvoří určitý systém, v němž bychom mohli stanovit a popsat jeho jednotlivé složky. Jestliže budeme postupně uplatňovat růz ná kritéria pro třídění zmíněných složek, získáme následující struktury: V tříděni podle povahy práv a povinností můžeme rozeznávat: a) majetková práva, do jejichž rámce zahrnujeme: - právo na podíl na zisku,
marg. č. 90-91
Kapitola 5. Podíl
55
- p r á v o n a vypořádání společníka a společnosti. Toto právomůženabv vat ruzne podoby podle toho, zda k vypořádání d o X í T z Z i k ň
sUSd?cí vf a " ^ ?'OleČn0StÍ
neb
° * Z™-< « » «
s l,kv,dac. V prvém prrpadě může být společník vypořádán iednak cenou, kterou získá za podíl při jeho převodu (u p ř Z d u ré^i t o v a nych a k c í jde o kurs akcií n a veřejném trhu) j L a k ^ K Z pod.lem.pokudkzánikujehoúčastinaspoiečnostivlSS skutečnost, (např. zrušení účasti společníka společnosti X í m omezeným soudempodle § 148). Ve dmhém případě v z n M s p X r r T Í H k V Í d a C e D i b t „«.nemajetková T U k ° n & npráva, b) která
m k
díl ™ P °dále » ' > dělí l i k v . d na a č n ^ zůstatku, Sta&u se
~ í e t o T b u ď - l T r ™ ' S P ° l e Č n 0 S t Í ' a t 0 P 0 d l e P r á ™ ' - & ™>y »PodnaniSOStatafaÍS ! S í Pok™%neborozhodovánímPna - právo na informace o záležitostech společnosti. Obdobné třídění povinností společníků poskytuje následující obraz]
m
" " "V**""™*- " <*>** ' - j L ^ í l l š í t e n ě n , n ~
IpÓletrkaTmrSt"kaPÍtál0VýCh"V**™*®-kládázákona společenská smlouva určuje jen její rozsah, u osobních společností Sp leCnostl vyplývá povmnost vkladu ze společenské smlouvy °
^opTzXtrr^^^^^-^^p-^-t^ebýt smlouva
( m P ř
-
§
U 1
°b0hZ)
n e b 0
^Manskou
V) povinnosti nemajetkové, které mohou zahrnovat povinnosti neirůzněiší ^^lývajMzpravidlazespolečenskésmlLy.V^S - povinnost zdržet se konkurenčního jednání - tato povinnost může nabývat ™zné mtenzity podle právní formy s p o l e č n o s t i - T o s o b n l h společnost, je vyslovena přímo zákonem, u společnosti s m č e n f a omezeným muže vyplývat ze společenské smlouvy, u akcioTeTpo ecnos t . nemá prakticky žádnýprávní význam, z e l e n a p X d spo lečnost vydala akcie na majitele po^uospo - ostatní povinnosti - bývají zpravidla založeny společenskou M I O U vouavypWjzkor^én.íchpoměrůdanéspoleLsti.DůS™ u osobmch společností, jejichž definičním znakem je povinno no lecmku ucastmt se činnosti společnosti - společenská s X v a zde mns, v y m e z i t « a rozsah této účast, U akciové s p o l č " , : ™ p í
marg. č. 92
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 5. Podíl
žádné takové povinnosti akcionářů neexistují vzhledem k anonymitě akcionářů držících akcie na majitele. Ve společnosti s ručením omeze ným nemají sice společníci povinnost svou činností realizovat účel, pro který byla společnost zřízena, avšak často sami též pro společnost pracují. Pokud nejsou jejich pracovní vztahy ke společnosti založeny pracovní smlouvou, jde o vztahy společnické, v nichž musí pracovní povinnosti společníků stanovit společenská smlouva. Pokud budeme práva a povinnosti třídit podle toho, zda jsou kvantifikovatelná nebo tuto vlastnost nemají, zjistíme, že majetková práva a povin nosti jsou vždy vyjádřena určitou kvantitou. Uvažujeme-li tato práva v jejich abstraktní podobě (právo na podíl na zisku, právo na vypořádání), vyplývá kritérium pro dělení zisku a podílu na likvidačním zůstatku a kritérium pro stanovení výše vypořádacího po díluu jednotlivých společníků ze zákona, popř. společenské smlouvy, aje zásadně odvozeno od výše podílu společníka na společnosti. Na základě tohoto kritéria se potom z určitého majetkového základu, který se stanoví způsobem upraveným v zákoně, popř. ve společenské smlouvě, určuje konkrétní rozsah tohoto práva, které takto nabývá povahy pohledávky spo lečníka za společností. U nemajetkových práv je nejdůležitějším kvantifíkovatelným právem hlasovací právo. Jeho význam je relativně menší u osobních společností, u nichž z vázanosti společnosti na konkrétní osoby společníků vyplývá, že každý společník má jeden hlas (hlasuje se podle zásady „co hlava, to hlas", i když společenská smlouva může mít jiné řešení) a jako primární je upra veno jednomyslné rozhodování všech společníků. U kapitálových společ ností představuje počet hlasů jednotlivých společníků naopak velmi důle žitý ukazatel aje určující pro rozsah vlivu, který daný společník může mít na záležitosti společnosti, neboť o nejvýznamnějších otázkách činnosti a existence společnosti rozhodují společníci většinovým způsobem na valné hromadě. Od počtu hlasů, které jsou spojeny s podíly jednotlivých společ níků, odvozuje zákon též speciální povinnosti (např. oznamovací povin nosti podle ust. § 122 PKT nebo povinná nabídka převzetí podle ust. § 183b), popř. s ním spojuje vznik speciálního právního postavení společ níků ve vztahu ke společnosti (§ 66a a oblast tzv. koncernového práva).
jednoho ze společníků veřejné obchodní společnosti obchodním vedením a jeho následná povinnost informovat na požádání ostatní společníky o všech záležitostech společnosti - § 80 odst. 2 a 5). Zásadně vsak předpo kládá, že společníci, kteří sami vlastní činností realizují účel, pro který byla společnost založena, budou též schopni efektivně a bez nutnosti slo žitých formálních úprav ve společenské smlouvě či zákoně kontrolovat průběh veškerých aktivit, které společnost vyvíjí, a tyto aktivity přísluš ným způsobem usměrňovat. U kapitálových společností, u nichž není exis tence společnosti spjata s konkrétními osobami společníků, je úprava in formačních oprávnění podrobnější a odpovídá jim povinnost výkonných orgánů společnosti uvedené informace poskytovat, popř. zpřístupnit spo lečníkům příslušné doklady (např. § 122 odst. 2). K nejvyššímu stupni formalizace dochází u akciové společnosti, kde z důvodu anonymity spo lečníků je výkon informačních práv soustředěn na valnou hromadu (srov. § 180).
56
93
94
95
Další nemajetková práva (právo na informace, právo podávat návrhy na valné hromadě, právo žádat vysvětlení apod.) oproti tomu nejsou kvantifikovatelná a příslušejí všem společníkům v totožné míře. U osobních spo lečností je obchodní zákoník zmiňuje jen pro určité situace, kdy byly roz hodovací činnosti svěřeny jen některým společníkům (např. pověření
U povinností je kvantifikovatelná především povinnost vkladová, popř. povinnost podílet se na tvorbě fakultativního rezervního fondu, popř. po skytnout plnění na vyrovnání ztráty v hospodaření společnosti. Povinnosti nemajetkové povahy již kvantitativně vyjádřeny nejsou, neboť spočívají především v závazku společníka něco vykonat (řídit konkrétní oblast Čin nosti společnosti, vykonávat pro společnost určité práce) nebo se něčeho zdržet (typicky zdržet se konkurenčního jednání). Práva a povinnosti společníků můžeme třídit i podle toho, zda jsou urcena jen pro některé společníky nebo skupiny společníků. Uvedené hledis ko nelze chápat tak, že by společenská smlouva nebo stanovy mohly při znávat určitým společníkům nebo skupinám společníků větší rozsah práv či jim Činit některá práva nepřístupná. Takový postup by byl v rozporu s významnou speciální zásadou, kterou se řídí právní postavení společní ků, a to se zásadou rovného zacházení se všemi společníky. Uvedená zása da vyžaduje, aby všichni společníci měli totožné právní postavení v tom smyslu, že rozsah jejich oprávnění i povinností je určen předem podle jed notného kritéria, které je aplikováno na všechny společníky totožně. Ne jde tedy o rovnost v absolutní podobě (např. společníci kapitálových spo lečností nemají zpravidla stejný počet hlasů), ale o to, že míra práv a povinností v právním vztahu společníka a společnosti je dána jednotně pro všechny a nikdo ze společníků není zvýhodněn či znevýhodněn. V ob chodním zákoníku je uvedená zásada výslovně obsažena v ust. § 56a, kte rý v odst. 1 zakazuje zneužití právního postavení společníka nebo skupiny společníků ve společnosti (zákaz zneužití většinového nebo menšinového
marg. č. 93-95
\ '
99
Kapitola 5. Podíl
postavení) a v odst. 2 nedovoluje jednání, jehož cílem je některého ze spo lečníků zneužívajícím způsobem znevýhodnit. Nebylo by tedy platné např. takové ustanovení společenské smlouvy, které některému ze společníků nebo skupině společníků odnímalo hlasovací práva nebo by jim procedu rálně výrazně ztěžovalo výkon jejich informačních oprávnění. Zásada rovného zacházení se všemi společníky je do jisté míry prolo mena tzv. menšinovými právy, která vyplývají ze zákona a představují pr vek ochrany právního postavení těch společníků, jejichž podíl na společ nosti je minimální, a neumožňuje proto těmto společníkům do činnosti společnosti zasáhnout. Z povahy věci vyplývá, že menšinová práva nejsou definována u osobních společností, pro něž platí zásada rovnosti podílu společníků i rovnosti všech kvantifikovatelných práv, ale že hrají význam nou roli ve společnosti akciové, kde vyjádření podílu akcií dovoluje vznik i velmi nepatrných podílů, které jsou z hlediska společnosti a rozhodova cích procesů v ní probíhajících prakticky bez významu. Zákonná úprava zvláštních práv menšinových společníků kompenzuje do jisté míry dů sledky toho, že pro význam právního postavení společníka kapitálové spo lečnosti je primárně rozhodující velikost jeho vkladu do základního kapi tálu společnosti.
svolal valnou hromadu k projednání otázek, které menšinoví společníci ve své žádosti vymezili (§ 129 odst. 2, § 181). Na ovlivnění činnosti společ nosti jsou u akciových společností zaměřena i práva žádat, aby předsta venstvo zařadilo určitou otázku na pořad jednání valné hromady, aby do zorčí rada přezkoumala výkon působnosti představenstva v záležitostech určených v žádosti, aby dozorčí rada uplatnila právo společnosti na náhra du škody proti členovi představenstva či aby představenstvo podalo žalo bu na splacení emisního kursu akcií proti akcionářům, kteří jsou s place ním v prodlení (§ 182). Průběh likvidace potom mohou menšinoví akcionáři ovlivnit požadavkem na změnu osoby likvidátora (§ 219 odst. 2). Do skupiny nepřímých menšinových práv řadíme práva, která by bylo možno s určitou nadsázkou charakterizovat jako „defenzivní". Jsou upra vena jen pro akciovou společnost a mají umožnit menšinovým akcioná řům prodej jejich akcií společnosti v případě, že určitá osoba získala tako vý podíl na hlasovacích právech společnosti, který jí umožňuje společnost ovládnout ve smyslu § 66a (§ 183b-183c). Svou funkcí by sem náležela i tzv. informační povinnost (§ 122 PKT), jejíž realizace dovoluje akcioná řům učinit si představu o tom, které osoby mají významné podíly na hlaso vacích právech. Dosah uvedené povinnosti je vsak širší - j d e především o právní nástroj ochrany třetích osob, které mají zájem o nákup akcií dané společnosti.
Menšinová práva náležejí společníkům, které obchodní zákoník řadí do kategorie menšinových, i když uvedený termín výslovně neužívá. Kritérium pro přístup společníků k menšinovým právům je dáno určitým procent ním podílem jejich vkladu na základním kapitálu (např. podle § 129 musí menšinový společník nebo skupina takových společníků dosáhnout hrani ce, kdy jejich vklady představují alespoň 10 % základního kapitálu). U akciových společností je tato hranice dána procentním podílem souhrnu jmenovitých hodnot akcií daného společníka nebo společníků na základ ním kapitálu společnosti a liší se podle toho, zda akciová společnost má základní kapitál vyšší či nižší než 100 milionů korun. Menšinovými akcio náři jsou z tohoto hlediska akcionáři, kteří mají akcie, jejichž souhrnná jme novitá hodnota přesahuje 3 % základního kapitálu u společností se základ ním kapitálem vyšším než 100 milionů korun, a akcionáři, kteří mají akcie, jejichž souhrnná jmenovitá hodnota přesahuje 5 % základního kapitálu u společností se základním kapitálem ve výši 100 milionů korun a nižším. Menšinová práva můžeme pro lepší přehlednost dělit na přímá a nepří má. Do skupiny přímých menšinových práv řadíme ta z nich, která skupi nu menšinových společníků přímo opravňuj í k určitému postupu vůči spo lečnosti s cílem ovlivnit průběh některých záležitostí společnosti. Do této skupiny náleží především právo žádat statutární orgán společnosti, aby
marg. Č. 98-99
96
91
marg. č. 96-97
Část první. Obchodní společnosti
58
98
51
59
Oddíl 4. Kvantitativní stránka podílu Druhou stránkou, která charakterizuje pojem podíl, je stránka kvantitativní. V úvodním výkladu bylo zmíněno, že po kvantitativní stránce může me podíl zkoumat ze dvou hledisek, a to jako velikost podílu (hledisko vyjadřuje význam právního postavení společníka vůči ostatním společní kům) a jako hodnotu podílu (hledisko vyjadřuje ocenění podílu jako před mětu právních vztahů). Velikost podílu určuje rozsah, v němž společník vykonává svoje společnická práva a je povinen plnit svoje povinnosti společníka - v obou případech vyplývá z povahy věci, že musí jít o práva a povinnosti, která jsou kvantifikovatelná. Velikost podílu nepředstavuje konkrétní podíl na majetku společnosti, nýbrž je v českém právu chápána jako relativní veli čina vyjádřená zlomkem nebo procentem - ve společenské smlouvě by tedy formulace o velikosti podílu vypadala asi následovně: „Podíl pana Jana Nováka na společnosti činí 20 % . " Nabízí se zde jistá analogie s podí-
marg. č. 100
100
60
101
102
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 5. Podíl
lovým spoluvlastnictvím, u něhož rovněž nenáleží podílovým spoluvlast níkům konkrétní část věci, nýbrž jde o ideální podíl, který je hlavním kri tériem míry účasti spoluvlastníka na právech a povinnostech vyplývají cích ze spoluvlastnického vztahu. Rovněž u velikosti podílu se právní pozice společníků odlišuje podle toho, o jakou právní formu obchodní společnosti právě jde. V osobních společnostech jsou podíly kvantifikovány zásadně jako rovné bez ohledu na velikost případných vkladů jednotlivých společníků. Velikost podílu se určuje podle počtu společníků - pokud je např. společníků veřejné ob chodní společnosti pět, činí podíl každého z nich jednu pětinu. I v této skutečnosti je vyjádřena osobní vazba existence společnosti na konkrétní společníky. Obchodní zákoník nestanoví uvedenou zásadu výslovně, do vozujeme ji z poznatků právní teorie o osobním charakteru těchto společ ností. Odraz uvedené zásady nacházíme u veřejné obchodní společnosti v ust. § 79 odst. 3, který přiznává každému ze společníků jeden hlas, po kud jde o rozhodování o záležitostech společnosti, a dále potom v § 82 odst. 1 (zisk se dělí mezi společníky rovným dílem) a částečně i v úpravě určování podílu na likvidačním zůstatku v § 92. V komanditní společnosti je situace poněkud složitější, protože tato společnost má společníky neo mezeně ručící, kteří nemají ze zákona vkladovou povinnost a představují prvekosobní (komplementáři), a společníky ručící pouze omezeně, kteří naopak vkladovou povinnost mají (komplementáři). Velikost podílu by proto u první skupiny společníků měla být stejná, u druhé skupiny potom stanovená podle poměru výše vkladu k základnímu kapitálu. Obchodní zákoník neobsahuje výslovné řešení, avšak z ust. § 93 odst. 4, podle něhož se použijí na komanditní společnost přiměřeně ustanovení o veřejné ob chodní společnosti, a nepřímo i z § 97 odst. 3 (při hlasování má každý společník jeden hlas), lze usuzovat, že podíly všech společníků jsou stej né, i když kvantifikovatelná majetková práva se určují u každé skupiny společníků jinak (srov. § 100 a 104).
zela řešení odchylná od zákona, a to jak v kvantifikaci obchodního podílu, tak i v určení rozsahu jednotlivých společnických práv. Myslitelné je tak např. řešení, kdy vklady společníků budou různé, ale obchodní podíly všech společníků stejné, všichni společníci budou mít stejný počet hlasů, ale na zisku se budou podílet v závislosti na velikosti vkladů. U akciové společ nosti, kde vazba společníků a společnosti téměř chybí, určuje zákon kvan titativní charakteristiky jednotlivých práv kogentně (srov. § 180 odst. 2 pro rozsah hlasovacích práv, § 178 odst. 1, pokud jde o podíl na zisku a § 220 odst. 1, pokud jde o podíl na likvidačním zůstatku). Společnická práva jsou inkorporována do cenných papírů - akcií a akcionář má tolik podílů, kolik má akcií. Vzhledem k tomu, že nejsou vydávány akcie pouze jednoho druhu, a práva vtělená do těchto cenných papírů jsou tudíž odliš ná svým rozsahem i velikostí, neposkytlo by pouhé stanovení počtu akcií skutečnou váhu oprávnění jednotlivých akcionářů. Některé další povin nosti akcionářů se proto odvozují od velikosti hlasovacího práva jako prá va, které nejlépe vystihuje možnost akcionářů ovlivnit fungování společ nosti. Např. oznamovací povinnost a povinnost povinné nabídky převzetí vznikají, pokud akcionář dosáhne určité zákonem stanovené hranice hla sovacího práva (srov. § 183b ObchZ, § 122 PKT). Rovněž vymezení poj mu většinového společníka vychází z velikosti hlasovacího práva - víz § 66a odst. 1.
Ve společnostech kapitálových se oproti tomu odvozuje váha podílu společníka od velikosti vkladu, na němž je podíl založen, a poměru vkladu k základnímu kapitálu společnosti. U společnosti s ručením omezeným stanoví § 114 odst. 1, že se výše obchodního podílu určuje podle poměru vkladu společníka k základnímu kapitálu společnosti, připouští však jiné určení velikosti obchodního podílu ve společenské smlouvě. Právní úpra va přihlíží k určitým osobním prvkům této společnosti a dovoluje, aby všechna kvantifikovatelná práva byla stanovena odchylně od velikosti obchodního podílu, připouští tím, aby se ve společenské smlouvě nachá
Hodnota podílu je na rozdíl od jeho velikosti v zákoně výslovně vyjád- 103 řena jako míra účasti společníka na čistém obchodním majetku společnos ti. V tomto smyslu charakterizujeme podíl velikostí majetku, který by spo lečník obdržel z celkového majetku společnosti po odečtení veškerých závazků společnosti. Uvedené oceňovací pravidlo má však pouze teoretic ký význam. Velikost čistého obchodního majetku je proměnlivá veličina, jejíž výše je závislá především na množství pohledávek a dluhů, které spo lečnost má, a na jejich splatnosti. Ocenění podílu kromě toho vyplývá při jeho převodu z dohody převodce a nabyvatele, popř. ze stavu nabídky a poptávky na veřejném trhu (kótované akcie obchodované na burze a RMSystému jsou oceňovány kursem vytvářeným podle nabídky a poptávky). Pro případy povinných převodů akcií stanoví zákon, že jejich cena musí být přiměřená, a přiměřenost se dokládá v některých případech znaleckým posudkem (§ 183c odst. 3 a 5, § 156 odst. 4, § 186a odst. 4). Pokud dochází k vypořádání společníka a společnosti při jiných způsobech zániku účastí společníka na společnosti, než je převod podílu, uplatňují se speciální zá konná pravidla upravující výpočet velikosti vypořádacího podílu a postu py pří likvidaci společnosti.
marg. č. 101—102
marg. č. 103
Část první. Obchodní společnosti
62
Kapitola 5. Podíl
Schematické vyjádření podílu • kvalitativní stránka práva a povinnosti společníka podíle,
s velikost podílu - kvantitativní stránka
hodnota podílu
\ majetková^ podíl na zisku \ Práva společníka při zrušení právo \ společnosti na vypořádání \nemajetková ^kontrola \
ňf\
\ zániku účasti při společníka za trvání společnosti
Unformace
podíl na likvid. zůstatku
\
cena za podíl při převodu
\vypořád. podíl
| Povinnosti společníka L-—l vkladová povinnost další povinnosti
Oddíl 5. Vypořádací podíl 104
Východiskem pro vymezení pojmu vypořádací podíl bude ust. § 61 odst. 2. Toto ustanovení uvádí ve své prvé větě, že při zániku účasti spo lečníka ve společnosti za trvání společnosti, k němuž dochází na základě j iných právních skutečností, než je převod podílu, vzniká společníkovi právo na vypořádání (vypořádací podíl). Při bližším zamyšlení nad touto větou musíme konstatovat, že je v ní obsažena drobná nepřesnost, neboť právo vypořádat se majetkově se společností je součástí souboru majetkových práv společníka a jako takové existuje již v okamžiku vzniku jeho společnického vztahu ke společnosti. Konkrétní nárok na vypořádání v podobě určité výše vypořádacího podílu je však vázán teprve na právní skutečmarg. č. 104
61
63
nost, která působí zánik společníkovy účasti na společnosti, ale nemá vliv na další existenci společnosti. Typická bude tato situace pro společnost s ručením omezeným, u níž neboť se jedná o společnost kapitálovou - není možné vystoupení ze spo lečnosti jednostranným úkonem společníka, ale současně může být vý znamným způsobem ztížen převod obchodního podílu. Pro tyto případy upravuje obchodní zákoník další právní možnosti, na jejichž základě může účast společníka na společnosti zaniknout (dohoda společníků o ukončení účasti podle § 149a nebo zrušení účasti společníka na společnosti soudem podle § 148). Vzájemné vypořádání společníka a společnosti se potom děje vypořádacím podílem, neboť společníkovi není možno vrátit jeho vklad, ale současně nelze přehlédnout, že jeho vklad ve své majetkové podobě tvoří součást majetku společnosti. U akciové společnosti se nao pak institut vypořádacího podílu neuplatňuje, protože účast akcionáře na společnosti může vždy zaniknout převodem akcie - vyloučit převoditelnost akcie není možné. Pro osobní společnosti není uplatnění vypořádací ho podílu typické, protože zánik účasti jednoho společníka na společnosti zásadně vede ke zrušení a zániku společnosti jako takové. Zákon však vý jimečně za podmínek uvedených v § 88 odst. 2 připouští, aby došlo ke změně společenské smlouvy a společnost trvala i nadále bez společníka, jehož účast na společnosti zanikla. V tomto případě má tento společník právo na vypořádací podíl (§ 89). Pokud bychom chtěli charakterizovat právní povahu vypořádacího po- 105 dílu, museli bychom hledat východisko v soustavě společnických práv a povinností. Z hlediska ekonomického je společnost podnikatelský subjekt směřující k dosažení zisku (pomíjíme zde případ kapitálových společností založených k jiným než podnikatelským účelům). Účast společníků na tom to subjektu je motivována zejména získáním podílu na dosaženém zisku a rozmnoženém majetku společnosti. Společníci se prostřednictvím své účasti na společnosti snaží zhodnotit svoje kapitálové vklady efektivněji, než by slibovaly jiné formy investic či činností. Právo obdržet toto zhodnocení se potom z hlediska právního promítá do majetkových práv společníků, prá va na podíl na zisku a práva na vypořádání, v situaci, kdy buď zaniká účast společníka na společnosti, ale společnost existuje i nadále - hovoříme po tom o vypořádacím podílu, nebo v situaci, kdy je zrušena společnost jako taková a dochází k její likvidaci. Vypořádání společníka se společností má potom formu podílu na likvidačním zůstatku. Společník, jehož účast na společnosti za jejího dalšího trvání zanikla, 106 ztrácí svůj podíl, svoje postavení společníka, přičemž ekvivalentem mu může být buď cena podílu (pokud je podíl převoditelný a společník jej marg. č. 105-106
64
107
108
Část první. Obchodní společnosti
převádí) či vypořádací podíl pří jiných způsobech zániku účasti společníka na společnosti za jejího trvání. Vypořádací podíl je tedy ekonomicky vzato majetkovým vyjádřením míry, jakou se zhodnotily či znehodnotily společníkovy investice do společnosti v okamžiku, kdy společnikova účast na společnosti končí z jiných důvodů než převodem podílu, ale společnost trvá dál. Právně můžeme vypořádací podíl chápat jako specifický případ, kdy se stanovuje hodnota podílu, práv a povinností společníka ve společ nosti, a to pro případ zániku spoleČnického vztahu (s výjimkou převodu podílu) za trvání společnosti. Výpočet velikosti vypořádadho podílu podléhá neustálým legislativním změnám, avšak stále platí poznatek, že se děje na základě systematic kého propojení obecných ustanovení o obchodních společnostech (§ 61 odst. 2) a speciální úpravy platné pro jednotlivé obchodní společnosti. Z obecné úpravy vyplývá základ pro výpočet konkrétního vypořádadho podílu, tedy velikost majetku, na němž se má společník, jehož účast zanik la, podílet. V současné době dává ust. § 61 odst. 2 na výběr mezi dvěma metodami výpočtu: - na základě účetní evidence: výše majetku pro výpočet velikosti vypořá d a d h o podílu se stanoví ke dni zániku účasti společníka na společnosti z vlastního kapitálu zjištěného z mezítímní, řádné nebo mimořádné účetní závěrky sestavené ke dni zániku účasti společníka na společnosti; - na základě znaleckého ocenění: tuto možnost musí výslovně připouštět společenská smlouva - základ vypořádadho podílu se určí z čistého obchodního majetku podle posudku znalce jmenovaného soudem (§ 59 odst. 3). Úprava výpočtu základu nepřipouští jiné řešení - společnost může ve společenské smlouvě zvolit pouze druhý postup, jinak musí výpočet vypořádacího podílu vycházet z účetní evidence podle první metody. Z takto určené velikosti majetkového základu se konkrétní vypořádací podíl společníka, jehož účast na společnosti zanikla, vypočte podle pravi del platných pro jednotlivé formy obchodních společností: - veřejná obchodní společnost: podle § 89 se vypořádací podíl stanoví obdobně jako podíl na likvidačním zůstatku - společníkovi se nejprve vrátí hodnota jeho vkladu a zbylá část majetkového základu, po odečte ní hodnot vkladů i ostatních společníků, se rozdělí rovným dílem. - u komanditní společnosti se vypořádací podíl rovněž vypočte obdobně jako podíl na likvidačním zůstatku (§ 104 odst. 4): společníkovi se opět nejprve vrátí hodnota jeho vkladu a zbytek majetkového základu po ode čtení hodnot vkladů i ostatních společníků se rozdělí podle stejných zá-
'
KapitolaS. Podíl
j
sad jako zisk, tj. rozdělí se podle zásad, které stanovuje společenská smlou va, na díl určený pro komplementáře a pro komanditisty, uvnitř obou částí se postupuje tak, že díl pro komplementáře se rozděluje stejným dílem, a díl pro komanditisty se dělí podle poměru splacených vkladů, - u společnosti s ručením omezeným vypořádací podíl se stanovuje podle poměru obchodních podílů, pokud společenská smlouva neurčuje něco jiného.
j
i
I j
I
f i
Splatnost vypořádadho podílu se řídí buď speciální úpravou ve společenské smlouvě nebo v zákoně u jednotlivých forem obchodních společ ností nebo - není-li takové úpravy - ustanovením § 61 odst. 3. Podle toho to ustanovení je vypořádací podíl splatný uplynutím tří měsíců od schválení účetní závěrky, podle níž byl stanoven majetkový základ pro výpočet, nebo ode dne doručení posudku znalce, pokud společnost zvolila druhou ze shora uvedených metod. Jestliže společníci nebo příslušný orgán společnosti účet ní závěrku bez vážného důvodu neschválí, je vypořádací podíl splatný uply nutím tří měsíců ode dne, kdy měla být účetní závěrka schválena. Speciální úpravu obsahuje obchodní zákoník pro společnost s ručením omezeným, kde podle ustanovení § 150 odst. 3 nastupuje splatnost vypo řádadho podílu až tehdy, když společnost splní svou povinnost obsadit uvolněný vypořádací podíl, popr. snížit základní kapitál o vklad společní ka, jehož účast na společnosti zanikla. Pokud již tato otázka byla vyřešena, stává se vypořádací podíl splatný ve lhůtě bez zbytečného odkladu. Jestli že však ještě nebyl splacen vklad společníka, jehož účast na společnosti zanikla, je společnost povinna vyplatit vypořádací podíl až bez zbytečné ho odkladu po splacení vkladu. Společenská smlouva může lhůtu pro splat nost vypořádadho podílu prodloužit, nikoli však zkrátit.
111
Oddíl 6. Podíl na likvidačním zůstatku Obecná úprava v ust. § 61 odst. 4 zakotvuje dále právo společníka podílet se na majetkovém zůstatku, který vyplynul z likvidace společnosti (po díl na likvidačním zůstatku). Podíl na likvidačním zůstatku je jedno z ma jetkových práv společníka obchodní společnosti. Svou povahou náleží podíl na likvidačním zůstatku opět do práv na vypořádání společníka se společ ností, nyní vsak v situaci, kdy je zřejmé, že společnost směřuje ke svému zániku. Toto právo je svou povahou vlastně právem na vypořádání společ-
marg. č. 109-110
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 5. Podíl
nika a společnosti v situaci, kdy je zřejmé, že podnikatelská činnost spo lečnosti nebude dále pokračovat. Jako takové existuje od vzniku společ nosti, za trvání společnosti je ale nelze realizovat. Jeho realizace předpo kládá, že společníkovi vzniklo právo na vyplacení podílu na likvidačním zůstatku a že se toto právo stalo splatným. Konkrétní výpočet tohoto podí lu již závisí na speciální úpravě v rámci ustanovení o jednotlivých for mách obchodních společností. Právně významný je potom okamžik zániku spoleČnického vztahu spo lečníka ke společnosti a zániku podílu a okamžik vzniku práva na podíl na likvidačním zůstatku, práva na jeho vyplacení a splatnosti tohoto práva. Analogicky vzniku společnosti je i její zánik výsledkem určitého proce su, v němž na sebe navazují různé právní skutečnosti, jejichž existence je pro zánik společnosti nutná, samy o sobě vsak její zánik způsobit nemo hou. První z těchto skutečností je zrušení společnosti. Zrušení společnosti neznamená její zánik, je pouze právní skutečností, kterou končí fungování společnosti k účelu, pro který byla zřízena, a začíná proces, jehož cílem je ukončit existenci společnosti jako právnické osoby. Pomineme-li speciál ní situace v konkursním řízení a případy, kdy má zrušená společnost práv ního nástupce, musí být po zrušení společnosti zahájena její likvidace pro váděná likvidátorem. Tato likvidace končí rozdělením likvidačního zůstatku. Před tím vsak likvidátor - pokud již byly provedeny všechny úkony pro likvidaci nezbytné - sestaví zprávu o průběhu likvidace a návrh na rozdě lení čistého majetkového zůstatku, který z likvidace vyplyne (likvidační zůstatek). Tento návrh předloží ke schválení společníkům nebo příslušné mu orgánu společnosti. Schválením návrhu se podíl na likvidačním zůstat ku stává splatným a likvidátor jej může začít vyplácet, pokud jsou však splněny ještě další podmínky:
rým podíl na likvidačním zůstatku vyplatil. Do 30 dnů potom podá návrh na výmaz společnosti z obchodního rejstříku. I když obchodní zákoník nemá výslovnou úpravu, lze z povahy likvida ce dovozovat, že práva a povinnosti společníků zůstávají i v jejím průběhu zachována, ovšem s výjimkou těch, která jsou v rozporu s účelem likvida ce. Výkon všech práv a povinností bude však podřízen účelu likvidace. Společnost, a tím i společnický vztah společníka k ní a podíl společníka na společnosti zanikají až v okamžiku zániku společnosti, tedy ke dni její ho výmazu z obchodního rejstříku.
- jsou uspokojeny nároky všech známých věřitelů společnosti, kteří včas přihlásili své pohledávky, - uplynula lhůta tří měsíců ode dne, kdy byl návrh na rozdělení likvidač ního zůstatku projednán, určená pro podání návrhů společníků, kteří s návrhem na rozdělení likvidačního zůstatku nesouhlasili, na soudní přezkoumání výše jejich podílu. Pokud existují v likvidovaném majetku společnosti ještě sporné či ne splacené pohledávky, lze rozdělit likvidační zůstatek jen tehdy, byla-li vě řiteli poskytnuta odpovídající jistota. Likvidační zůstatek rozděluje likvidátor podle pravidel uvedených \c společenské smlouvě nebo v zákoně u příslušné právní formy obchodní společnosti. Po jeho rozdělení sestaví likvidátor seznam společníků, kie-
marg. č. 111
109
Vypořádací podíl se vyplácí v penězích, pokud ze společenské smlouvy nebo stanov příslušné společnosti nevyplývá něco jiného.
marg. č. 107-108
66
65
67
110
Kapitola 6. Zrušení a zánik společnosti Literatura: Báča, J., Jasanský, J., Macek, J. Likvidace obchodní společnosti. Ostrava : Montanex, 1994; Dvořák, T. K některým otázkám spojeným s osobou likvidátora kapitálových obchodních společností. P, 2000, č. 8; Eliáš, K. Zrušení obchodní společnosti. P, 1994, č. 4; Kratochvílová, J. Postavení likvidátora v procesu likvidace a schéma likvidačního procesu. OP, 1993, č. 10; Patloka, A. Postavení a působnost likvidátora po prohlášení konkursu. PR, 1997, č. 6.
Oddíl 1. Pojem zrušení Zrušením nastává právní skutečnost podmiňující ukončení existence společnosti. Společnost pozbývá v důsledku svého zrušení účel, pro nějž byla zřízena a její orgány vykonávají aktivity směřující k vyvolání jejího zániku: tím je také limitována jejich působnost.
§ / Formy zrušení společnosti Lze mluvit o dvou formách zrušení společnosti: s likvidací a bez likvi- 113 dače. Likvidace je tradičně pravidelným následkem zrušení společnosti, zrušení společnosti bez likvidace se stále chápe jako výjimka z pravidla. To má praktický význam, protože tam, kde zákon jasně nestanoví, že není třeba, se k likvidaci vždy musí přistoupit. Likvidace, provedená poměrně formálně a rigidně předepsaným postupem (viz dále), je nezbytná i v těch případech, kdy společnost byla zrušena, aniž od svého vzniku vyvinula jakoukoli činnost a přestože je bez majetku a pohledávek i závazků. Zrušit společnost bez likvidace lze jen, pokud: 114 a") je společnost rušena s tím, že její jmění přechází na právního nástupce některým ze způsobů uvedených v § 69 odst. 1, anebo b) je-li proti společnosti podán návrh na prohlášení konkursu a jestliže je - návrh na prohlášení konkursu zamítnut pro nedostatek majetku,
marg. č. 112-114
70
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 6. Zrušení a zánik společnosti
- nebo je-li již prohlášený z téhož důvodu zrušen, - nebo je-li zrušen po splnění rozvrhového usnesení, to však jen za předpokladu, že potom společnosti žádný majetek nezbude. Pro tyto účely se ale nepřihlíží k tomu, co bylo v konkursním řízení even tuelně vyloučeno z konkursní podstaty. Zbyl-li společnosti přesto nějaký majetek, musí být likvidace i v těchto případech provedena, to však speci álním postupem podle § 75 odst. 5.
Přechodná a dnes prakticky již nepříliš významná je úprava v § 764 odst. 2. Z tam uvedených důvodů může soud zahájit řízení o zrušení spo lečnosti, rovněž i ex officio. Tento mechanismus však přejímají některé novely zákoníku. Tak např. i zákon č. 370/2000 Sb. v ČI. VIII. ukládá pod bodem 20. společnostem povinnost přizpůsobit zakladatelské dokumenty v jednoroční lhůtě novelizované právní úpravě a pro případ, že tak neuči ní, hrozí jim soudním zrušením. Kromě těchto ustanovení se ještě objevují v úpravě jednotlivých práv ních forem společností další, speciální důvody pro zrušení společností soud ním rozhodnutím (např. § 90 odst. 1, § 113 odst. 6, § 119 nebo § 161b odst. 4).
§ 2 Způsoby zrušení společnosti Rozlišuje se dobrovolné a nucené zrušení společnosti. K. dobrovolnému dochází dohodou všech společníků, anebo rozhodnu tím k tomu kompetentního orgánu společnosti. Tyto úkony se někdy ozna čují jako disoluční smlouva nebo jako disociační usnesení. K nucenému zrušení dochází rozhodnutím soudu. Může k němu dojít obecně též rozhodnutím správního úřadu nebo zákonem, ale tyto způsoby nuceného zrušení nejsou v současnosti v našem právu normovány. Základní úpravu v tom směru obsahuje § 68 odst. 6, který uvádí osm skutkových podstat vedoucích obecně k nucenému zrušení. Tyto skutkové podstaty se generálně vztahuj i (1) k zániku předpokladů, které zákon vyžaduj e pro vznik společnosti, (2) k pasivitě společnosti trvající déle než dva roky, (3) k nepl nění podmínek pro výkon předmětu podnikání a porušování povinnosti roz dělit podnik podle rozhodnutí Úřadu pro hospodářskou soutěž a (4) k ne možnosti společnosti pokračovat v činnosti pro nepřekonatelné rozpory mezi společníky. K nim je přiřazeno ještě porušování povinnosti vytvářet rezerv ní fond, jež se však dotýká jen kapitálových společností (§ 124,217). 116
117
Nastane-li některý ze shora uvedených důvodů, soud může rozhodnout o zrušení společnosti. Zrušení není nutným důsledkem všech okolností obecně vymezených v § 68 odst. 6. Je věc soudcovského uvážení, zda společnost zruší čili nic, přičemž rozhodující v tom směru bude závažnost protiprávního stavu. Řízení probíhá před krajskými soudy jako nesporné (§ 200e OSŘ). Lze je však zahájit pouze na návrh: a to buď na návrh jakékoli osoby, která na vydání zrušovacího rozhodnutí má právní záj em a prokáže jeho existenci, anebo na návrh státního orgánu, který právní zá jem osvědčovat nemusí. Je-li důvod, pro nějž lze společnost zrušit, odstra nitelný, soud společnosti stanoví přiměřenou lhůtu k jeho odstranění. K t é t o základní úpravě přistupují některé další důvody, které vedou k nucenému zrušení společnosti. Především jde o sankci, jež se manifestuje v neplatnosti společnosti, kterou může soud prohlásit i bez návrhu podle íj o8n.
marg. č. 115-117
71
Nuceným zrušením je ovšem i zrušení společnosti v důsledku rozhod nutí konkursního soudu [§ 68 odst. 3 písm. f), g)].
§ 3 Důvody zrušení společnosti Rozeznat lze obecné a zvláštní důvody zrušení společnosti. Obecné důvody uvádějí obecná ustanovení zákoníku o společnostech (a, cum grano salis, i ustanovení přechodná), protože se pravidelně týkají všech společností. O obecných důvodech nuceného zrušení společnosti byla právě řeč. Z obecných důvodů dobrovolného zrušení společnosti uvá dí § 68 odst. 3 na prvním místě uplynutí času. Je-li společnost podle vý slovného určení zakladatelského dokumentu založena na určitou dobu (srov. § 62 odst. 2), pak se uplynutím této doby zrušuje. Také druhý důvod, zru šení společnosti dosažením účelu, pro nějž byla založena (tj. byl-li takový výslovně v zakladatelském dokumentu vyjádřen), neodráží v podstatě nic jiného než důsledek založení společnosti jen na určitý čas (příkladmo se uvádí založení společnosti za účelem vytěžení určitého ložiska nebo zho 10 tovení určité stavby). V praxi ovšem nejčastěji dochází ke zrušení spo lečnosti podle § 68 odst. 3 písm. c), tedy z blíže neurčených příčin hospo dářských nebo sociálních, k němuž dochází rozhodnutím společníků nebo příslušného orgánu společnosti. Zvláštní důvody rušení obchodních společností nastupují z moci spéciálních ustanovení v rámci úpravy jejich jednotlivých právních forem. Mezi ně např. patří smrt společníka veřejné obchodní společnosti nebo exekuční postih jeho podílu (§ 88), ohledně společnosti s ručením omezeným sem spadají případy uvedené v § 151 aj. :
"
Autorovi této kapitoly je z praxe známa existence Společnosti pro založení První městské banky, a. s.
marg. č. 118-119
118
119
i
Část první. Obchodní společnosti
72
Kapitola 6. Zrušení a zánik společnosti
Oddíl 2. Likvidace společnosti § 1 Pojem 120
\ I 121
73
§ 2 Likvidátor
Likvidace je zákonem upravený postup, při němž dochází k mimosoud nímu vyrovnání majetkových vztahů zanikající právnické osoby, který na stupuje obíigatorně, pokud zákon výslovně neurčuje, že likvidace není tře ba (§ 68 odst. 2). Účelem likvidace je vyjasnit majetkové poměry společnosti a „vyčistit" její majetkové vztahy." Proto vstupem do likvidace se zasta vuje aktivní komerční činnost společnosti. Veškerá její aktivita vede k ukon čení dosavadních obchodů a ke zjištění i vypořádání jejích aktiv a pasiv. Do likvidace společnost vstupuje ke dni, k němuž je zrušena (§ 70 odst. 2). Vstup do likvidace i osoba likvidátora se sice zapisují do obchod ního rejstříku, oboje však jen s deklaratomím účinkem. Návrhy na tyto zápisy podává likvidátor; neučiní-li tak, zapíše oboje do rejstříku ex officio soud, j akmile se o likvidaci společnosti dozví. I po vstupu do likvidace však pro ni platí zásadně tytéž normy j ako pro společnost aktivní (nelikvidovanou); společnost zahájením likvidace neztrácí např. status podnikate le. Stejně tak vstupem společnosti do likvidace nekončí funkce a funkční období jejích orgánů: ovšem s tou výhradou, že působnost statutárních orgánů přechází v podstatném rozsahu na likvidátora. Odpadne-li v průbětra likvidace likvidátor, vykonává jeho působnost dočasně statutární orgán společnosti, dokud nebude ustaven likvidátor nový. Likvidace společnosti je vratný proces. Až do okamžiku započetí s roz dělováním likvidačního zůstatku může společnost, resp. ten její orgán, který o likvidaci rozhodl, své rozhodnutí zrušit. Tím okamžikem se likvidační proces zastaví, likvidátor jako orgán společnosti končí a své funkce se v plném rozsahu opět ujímají statutární orgány. Pokud o zrušení společ nosti a o jej ím vstupu do likvidace rozhodl soud, pak přirozeně není v moci společnosti popřít vlastním rozhodnutím sílu soudního výroku. Soud však může na návrh (§ 68 odst. 8) své původní rozhodnutí zrušit, a obnovit tak předešlý stav.
Postavení zvláštního orgánu, na nějž po vstupu společnosti do likvidace jeho jmenováním do funkce přechází působnost statutárního orgánu jed nat za společnost pod její firmou, má likvidátor. Slova j e d n a t jménem společnosti" užitá v § 70 odst. 3 se nutně musí chápat extenzivně, protože likvidátor musí mít pravomoc nejen jednat za společnost navenek, ale také rozhodovat o jejím jmění a o jejích vnitřních poměrech. V tom rozsahu se dosavadní působnost statutárního orgánu pozastavuje. Osoby zastávající funkci statutárního orgánu nebo jeho členů však ustavením likvidátora ve svých funkcích nekončí a nevymazují se z obchodního rejstříku. Likvidátorem může být obecně jen osoba fyzická. Výjimky z pravidla se uplatňují dvě. Prvá se týká bank. Podle § 36 BankZ mohou funkci likvidáto ra bank zastávat jen právnické osoby. Druhá plyne z druhé věty § 71 odst. 2 ObchZ, jejíž norma umožňuje soudu za určitých okolností jmenovat práv nickou osobu likvidátorem jakékoli společnosti. V těchto případech tato práv nická osoba určí člověka, který bude jejím jménem povinnosti likvidátora plnit a jenž se vedle právnické osoby zapíše do obchodního rejstříku. Pro osobu likvidátora nejsou přímo předepsány žádné nezbytné vlastnosti, zákon v tom směru výslovně nestanovil žádné podmínky. 1 2 Přesto je nepochybné, že likvidátor musí být přinejmenším plně způsobilý k práv ním úkonům. V literatuře se objevují názory, že likvidátor společnosti o konkrétní právní formě musí pro výkon své funkce splňovat tytéž poža davky, jaké musí splňovat osoby zastávající funkce ve statutárních orgá nech té které právní formy. To lze odůvodnit tím, že na likvidátora působ nost statutárního orgánu přechází, a že tudíž i jeho způsobilost musí být posuzována analogicky. Proto lze při dobrovolném obsazování funkce li kvidátora, zvláště v kapitálových společnostech, praxi z opatrnosti dopo ručit, aby toto kritérium vzala v úvahu. Při jmenování likvidátora soudem podle druhé věty § 71 odst. 2 se ale podobný požadavek dozajista odvodit nedá, protože jde o speciální normu, která sleduje jiný účel, než úprava obecná. Nicméně i tu lze soudit, že soud nesmí likvidátorem určit osobu k výkonu takové funkce zjevně nezpůsobilou.
122
123
Po celou dobu likvidace musí být firma společnosti opatřena dovětkem „v likvidaci".
11
12
Lat. liquere - být čistý, jasný, průhledný.
Výjimky přirozeně stanovují některé speciální úpravy.
marg. č. 120-121
Kapitola 6. Zrušení a zánik společnosti
Část první. Obchodní společnosti
74 § 3
marg. č. 122-123
§ 4 Právní pozice likvidátora
Ustavení likvidátora do funkce 13
124
Při dobrovolném zrušení si společnost likvidátora vybírá sama. Obecné pravidlo § 71 odst. 1, že likvidátora jmenuje do funkce statutární orgán, se uplatňuje jen u osobních společností, protože v kapitálových společnostech (§ 125, 219) likvidátora volí valné hromady. V praxi dochází ke zrušení společnosti a ke jmenování likvidátora zpravidla v týž den, nemusí tomu tak ale být vždy. V každém případě musí být likvidátor jmenován do funkce bez zbytečného odkladu po zrušení společnosti, jinak jej jmenuje soud. Při nuceném zrušení společnosti jmenuje likvidátora soud, který o zru šení rozhodl. Soud však jmenuje likvidátora i v některých jiných případech. Zejména k tomu může přistoupit, pokud sám dosavadního likvidátora - ať již jej jmenoval kdokoli - z funkce pro neplnění povinností odvolává na návrh osoby, která na tom osvědčí právní zájem. Tehdy zároveň jmenuje likvidá tora nového. K soudnímu jmenování likvidátora dochází také za situace, kdy dosavadní likvidátor ve své funkci skončí, pokud si společnost bezod kladně neustanoví likvidátora nového. Konečně jmenuje soud likvidátora do funkce též v případech upravených v § 75b.
125
Ve všech popsaných případech musí ten, kdo je do funkce likvidátora povoláván, s tím vyjádřit souhlas. Rozhoduje-li však soud o zrušení spo lečnosti, pak, není-li nikdo ochoten tuto funkci dobrovolně vykonávat, může soud jmenovat likvidátorem určitou osobu i proti její vůli. Donutit k výkonu funkce však nemůže kohokoli, ale jen některého ze společníků zrušené společnosti, nebo osobu, která v ní působí jako statutární orgán nebo jeho ělen. Takto jmenovaný likvidátor se nemůže své funkce vzdát. Může jen žádat o soudní zproštění, pokud na něm nelze spravedlivě požadovat, aby v této funkci setrval. Vzhledem k tomu, že se za určitých okolností mohou vyskytnout i společnosti s neobsazenými funkcemi ve statutárních orgá nech a bez známých nebo dosažitelných společníků, pamatuje zákoník i na tuto situaci a umožňuje soudu jmenovat likvidátorem některou z osob za psaných v seznamu správců konkursní podstaty. Platí princip, že likvidátorajmenovaného soudem může funkce zprostit opět jen soud. Nemůže tedy společnost úkony vlastních orgánů odvolat likvidátora ustaveného jí soudním jmenováním. Vice versa to ovšem ne platí, jak ostatně plynejiž z výkladu shora. n
Opět platí, že v některých speciálních případech jmenuje likvidátora výhrad ně správní úřad, např. Ministerstvo financí, jde-li o penzijní fondy, nebo Čes ká národní banka v případě bank apod.
marg. č. 124-125
75
Podle základního modelu si společnost ustavuje likvidátora sama a s jeho souhlasem. Tento dvoustranný vzájemně konsenzuální projev vůle nelze označit jinak než jako smlouvu. Ve většině případů soudního jmenování likvidátora nastupuje týž efekt, protože i tuje souhlas likvidátora nezbyt ný; dojde jen k tomu, že absentující projev vůle společnosti nahradí soudní rozhodnutí. Pouze v případech druhé věty § 71 odst. 2 a § 71 odst. 7 do chází ke vzniku práv a povinností likvidátora soudním rozhodnutím bez dalšího; pouze tímto rozhodnutím vzniká mezi jím a společností právní poměr nezávisle na jejich vůli. Obsah tohoto právního vztahu je však za všech těchto okolností týž a posuzuje se analogickyjako poměr členů statutárních orgánů ke společnosti. Podle stejných kritérií se posuzuje i likvidátorova odpovědnost (§ 71 odst. 5). Obecně platí, že likvidátor má za svou činnost vůči společnosti nárok na odměnu. Tu mu určí ten, kdo jej do funkce povolal; lze mu vyplácet i zálohy. Avšak tam, kde likvidátora bez zřetele k jeho vůli jmenuje do funkce soud, má hradit jeho odměnu a náklady stát podle sazebníku vydaného vyhláškou 14 Ministerstva spravedlnosti. Vpřípadech druhé věty §71 odst. 2 je zákono dárcův úmysl zavázat tam uvedené osoby k bezplatnému výkonu funkce.
126
Likvidátorova působnost se omezuje celkovým účelem likvidace (§ 72). Cílem je dovést obchodní jmění společnosti vymožením jejích pohledá vek a zapravením dluhů do podoby likvidačního zůstatku, tedy čistého majetkového zůstatku, který z likvidace vyplyne (§ 75 odst. 1). Z toho důvodu § 72 odst. 1 stanoví jako zásadu, že likvidátor činí jen takové úko ny, které směrují k likvidaci společnosti. Může sice uzavírat nové smlou vy, avšak jen ty, jejichž cílem je ukončení nevyřízených obchodů, zacho vání majetku společnosti (ostraha, pojištění apod.) nebo i jeho využití (např. nájmem volných prostor). V žádném případě se ale nemůže jednat o po kračování v provozu podniku.
127
Pro zdar likvidátorových aktivit jsou nezbytné informace, z nichž některé nej sou ve společnosti k dispozici. Likvidátorovi proto musí třetí oso by poskytnout stejnou součinnost, jižjsou povinny poskytnout konkursní mu správci (§ 71 odst. 8). Konkrétní rozsah této součinnosti plyne z § 9 KV. Z cit. ust. plyne též, že tato povinnost nezasahuje jen osoby (jako jsou např. banky, pojišťovny, provozovatelé poštovních služeb, notáři apod.), ale i orgány veřejné správy (např. finanční nebo katastrální úřady). Právo na informace však zákon přiznává jen likvidátorovi, kterého ustanovil do funkce soud. u Jedná se o vyhlášku č. 479/2000 Sb.
128
marg. č. 126-128
76
Část první. Obchodní společnosti
§ 5 Postup likvidace Se dnem vstupu společnosti do likvidace se pojí tři základní povinnosti likvidátora. Především je povinen oznámit všem známým věřitelům, že společnost do likvidace vstoupila. Za druhé je povinen tento fakt také zve řejnit v Obchodním věstníku. Součástí těchto oznámení musí být výzva, aby všichni, kdo jsou likvidací dotčeni, přihlásili své pohledávky a další nároky ve lhůtě v oznámení uvedené: ta však nesmí být kratší než tři měsí ce (§ 73). Konečně je likvidátor povinen sestavit ke dni vstupu společnosti do likvidace zahajovací likvidační účetní rozvahu, případně též účetní zá věrku ke dni předcházejícímu vstupu společnosti do likvidace (§ 74 odst. 1). Likvidační účetní rozvahu, resp. přehled o jmění společnosti, je likvi dátor povinen na požádání zaslat každému společníkovi. Zjistí-li likvidátor z rozvahy (nebo kdykoli poté), že společnost je pře dlužena, podá návrh na prohlášení konkursu na majetek společnosti. Není-li tomu tak, zpeněží postupně majetek společnosti. Současně inkasuje po hledávky a průběžně vyrovnává závazky. Z nich prioritně hradí mzdové nároky zaměstnanců společnosti. Ke dni skončení likvidace likvidátor uzavře účetní knihy a sestaví účet ní závěrku. Vypracuje též zprávu o průběhu likvidace, jejíž obsah přede psal § 75 odst. 6, a návrh na rozdělení likvidačního zůstatku. Jejich schvá lením ve společnosti likvidace končí. Dokonce je možné přistoupit k výmazu společnosti z obchodního rejstříku i za situace, když návrh na rozdělení likvidačního zůstatku nebude schválen.
77
Kapitola 6. Zrušení a zánik společnosti
Ust. § 70 a násl. ObchZ o likvidaci obchodních společností mají značný význam nejen pro právnické osoby o této právní formě. Jejich použitelnost je širší. S odchylkami uvedenými v § 259 se aplikují i na likvidaci druž stev a, jak plyne z odkazu v § 761 odst. 2, také na likvidaci dalších práv nických osob.
Oddíl 3. Zrušení společnosti bez likvidace Bez likvidace je společnost rušena, pokud nastane jedna ze dvou situací. Prvým případem je vstup společnosti do konkursu. Pak její likvidace postupem upraveným v § 70 a násl. přirozeně nutná není, protože tu nahra zuje vypořádání majetku společnosti provedené pod přímým dozorem kon kursního soudu. Druhou skupinu reprezentuje zrušení společnosti s právním nástupcem. Původní neúplná a povšechná úprava těchto otázek v § 69 ObchZ se po stupem času rozrostla na několik desítek ustanovení umístěných jednak u jednotlivých právních forem společností, jednak v obecné části společnostního práva (§ 69-69h). Této obecné úpravě je věnována následující kapitola.
Likvidační zůstatek lze mezi společníky dělit jen po uspokojení všech známých věřitelů společnosti. Na jeho výplatu nelze společníkům poskyt nout žádné zálohy. Zůstávají-li některé pohledávky přihlášených věřitelů sporné, lze společníkům vyplatit podíly na likvidačním zůstatku jen tehdy, jestliže bylo věřiteli sporné pohledávky poskytnuto odpovídající (srov. § 556 ObČZ) zajištění. Společník, který nesouhlasí s návrhem na rozdělení likvi dačního zůstatku (ať již byl schválen, či nikoli), má k dispozici prekluzivní lhůtu tří měsíců, v níž se může u soudu domoci jeho přezkoumání. Jakmile likvidace skončí, podává likvidátor návrh na výmaz společnos ti z obchodního rejstříku (§ 75a odst. 2). Protože není vyloučeno, že se likvidace z různých příčin neprovede důsledně, a tudíž se nějaký dosud neznámý a nevypořádaný majetek společnosti objeví až následně, upravil § 75b obnovení likvidace, a to včetně možného obnovení rejstříkového zápisu společnosti již vymazané. V těchto případech jmenuje likvidátora společnosti jen soud.
marg. č. 129-131
marg. č, 132
Kapitola 7. Přeměny společností Literatura: Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komen tář. 6. vydání. Praha : C. H. Beck, 2001.
Oddíl 1. Celkový přehled § 1 Obecně V životě hospodářsky aktivních entit, jakými obchodní společnosti a další podnikatelské korporace nepochybně jsou, mohou nastat situace, kdy se z různých důvodů (ekonomických, právních, obchodních) jeví jako účelné nebo výhodné přebudovat dosavadní podnikovou a organizační strukturu. Může být výhodné vytvořit z několika malých společností jednu větší, schopnou se výrazněji a zároveň s menšími náklady prosadit na trhu. Stejně tak může být výhodné naopak větší, těžkopádnou a zbyrokratizovanou společnost rozdělit na několik menších, snadněji se adaptabilizujících na tržní dynamismus. Jin dy, když se společnost mění v potápějící se loď, je možné její podnik zachránit tím, že jmění společnosti převezme někdo jiný. Pro některé společnosti s ruče ním omezeným může být na určitém stupni jejich hospodářského rozmachu někdy krusta uzavřené korporace s vázaným členstvím příliš svírající a mohou usilovat o uvolnění podílů a o jejich přeměnu na účastí volněji obchodovatelné a o vytvoření organizace vstřícnější vůči případným investorským zájmům. Tak dochází ve světě podnikatelských korporací k řadě řešení, která mají v řeči ekonomů, odborníků zabývajících se organizací nebo účetních a auditorů různá označení, a pro něž naše mateřština zatím leckdy ani ne nalézá adekvátní výraz. Podle teze, že právo má hospodářsky činným sub jektům umožňovat racionální ekonomické chování, vychází právní úprava vyspělých států naznačeným podnikatelským potřebám vstříc. Jednak jim dává k dispozici různé právní instituty, mezi nimiž praxe hledá pro kon krétní případ ten nejefektivnější, jednak ale také stanoví - a to ve vyšší marg. č. 133
134
16
Novela č. 370/2000 Sb. zejména zavedla jako nový pojem název přeměny společností. Tak je také označena marginální rubrika nad § 69. Z jeho ustanovení je patrné, že přeměnami se rozumí blíže vymezené případy, které:
137
a) vedou ke zrušení přeměňované společnosti (fúzí, převodem jmění nebo rozdělením), anebo b) nemají vliv na existenci a totožnost přeměňované společnosti, neboť výsledkem přeměny je jen změna právní formy (transformace) obchod ní společnosti trvající v čase. Jsou tedy dnes upraveny čtyři základní operace (podnikové kombinace) označené za přeměny společností: fuze, převod jmění na společníka (což je ve své podstatě postup obsahující prvky fúze a převodu podniku), roz dělení a změna právní formy (transformace). Fúze a rozdělení vykazují mimo to různé subtypy, o nichž bude pojednáno dále. Úprava přeměn společností je přiměřeně aplikovatelná i na družstva (§ 260). U družstev však není myslitelný převod jmění na člena družstva z důvodů, které budou vysvětleny v části o družstvech.
Vývoj úpravy přeměn společností v obchodním zákoníku
§ 4 Metoda úpravy
Jak zcela správně zdůraznila I. Pelikánová v Komentáři k obchodnímu záko níku, 2. díl. 2. vyd. Praha : Lindě, 1998, s. 187, „zda je možné, aby při zrušení společnosti nebyla prováděna likvidace, to není záležitost vůle a rozhodnutí dotčených subjektů, ale je tu nezbytná zákonná úprava (...)." Srov. Richter, T. Proč nelze po novele obchodního zákoníku slučovat obchod ní společnosti. PrRd, 1996, č. 4, s. 26 a násl.
138
Obecná úprava přeměn volí - mimo základní definice v § 69 odst. 1 až 4 - dvě různé metody. 17
V Německu platí od r. 1994 obsáhlý transformační zákon čítající přes 300 paragrafů.
marg. č. 136-138
marg. Č. 134-135
82
136
§ 3 Současný stav
Úprava postupů, jimž se dnes říká přeměny společností, byla v obchod ním zákoníku chudičká a zahrnovala jen § 69, takže i poměrně složité ope race, jako např. přeměna akciové společnosti na veřejnou obchodní spo lečnost, musely vystačit s právním rámcem vtěsnaným do pěti vět. Tento stav změnila novela č. 142/1996 Sb., která dosavadní úpravu doplnila o § 69a, a - pokud jde o akciové společnosti - s doplněním v § 220a. Za vedla v něm (a opět na to s trefnou kritikou poukázala zejména I. Pelikáno vá) karikaturní ohlas příslušných evropských směrnic, zároveň vsak ohlas neobyčejně tvrdý. Jednak z toho důvodu, že se pominuly dovolené výjim ky, především však proto, že byla pravidla, která jsou v zemích ES vztaže na jen na akciové společnosti, paušálně uplatněna na všechny právní for my obchodních společností. To vše vyvolalo značné obtíže při aplikaci těchto normativních konstrukcí v praxi. m 15
81
Novela č. 370/2000 Sb. tento stav radikálně změnila důsledným naplněním záměru implementovat do našeho práva příslušné evropské směrni ce. Jedná se především o Třetí směrnici Rady v oblasti práva společností č. 78/855/EHS z 9. 10. 1978, o fúzích akciových společností, a o Šestou směrnici Rady v oblasti práva společností Č. 82/891/EHSze 17. 12. 1982, o rozdělení akciové společnosti. Tyto směrnice mají svoji zvláštní stavbu; proto také vyžadují pro zapracování do vnitrostátního právního řádu spe cifickou legislativní techniku a nelze převzít jen jejich obsah. Z toho dů vodu bylo při zpracování novely zvláště přihlédnuto k německým 1 7 a do jisté míry i k francouzským zkušenostem.
míře, než je pro soukromé právo zvykem - kogentní pravidla, podle nichž je třeba postupovat při té které operaci. Tento právní rámec je velmi důle žitý. Nejedná se jen o to, že určité postupy nelze bez pozitivní právní úpra vy vůbec uskutečnit - typicky zkonstruovat univerzální právní nástupnictví. 1 5 Jde také o to, že se při operacích tohoto typu nutně musí brát ohled na veřejný pořádek, protože se častokrát svými efekty dotýkají mnoha osob a tyje třeba chránit. To opět není efektivně možné bez pozitivní právní kon strukce. Nejedná se přitom jen o zájmy těchto společností a jejích společ níků, ale také o potřebnost ochrany dalších osob, jako jsou zaměstnanci dotčených společností nebo jejich věřitelé. Právním, organizačním a ekonomickým opatřením tohoto druhu se v souhrnu často říká podnikové kombinace. Podnikové kombinace však ne zahrnují jen to, co obchodní zákoník zařadil v § 69-69h pod označení pře měn společností, ale i některé operace další. Mezi podnikové kombinace spa dají i řešení provedená prodejem podniku nebo koupí kontrolního balíku akcií apod. Tato hlava se nezabývá všemi případy podnikových kombinací, ale právě jen těmi, které obchodní zákoník upravil jako přeměny společností.
§ 2 135
Kapitola 7. Přeměny
Část první. Obchodní společnosti
80
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 7. Přeměny společností
Pro fuze, převod jmění a rozdělení jsou zde upraveny jen minimální společné konstrukce, přičemž specifika se ponechávají úpravě jednotli vých právních forem společností. Zvláštnost je v tom, že zvláštní ustano vení o přeměnách osobních společností (§ 92a-92e, § 104a-104d) i společnosti s ručením omezeným (§ 153a-153e) volí v hojné míře odka zy na obdobnou nebo přiměřenou aplikaci ustanovení o přeměnách akcio vé společnosti. Užitá metoda odkazů a vzájemných odkazuje pro zákono dárce velmi pohodlná, zjednodušuj e mu legislativní práci, ale pro adresáty normy je těžko srozumitelná, vyžaduje pro zamýšlené postupy pečlivé odborné vyhodnocování a vede k aplikačním obtížím, protože někdy není 18 zcela jasné, kam až moc odkazů sahá. Naproti tomu u změny právní formy je v § 69e—69g zvolena úprava dosti instruktivní a podrobná, která reguluje transformaci důkladně a usta novení zařazená u jednotlivých právních forem společností stanoví jen několik málo podrobností nebo odchylek (§ 92e, 104e, 153e a 220zb).
83
změnu ocenění v účetnictví. Zvláštní předpisy ovšem mohou stanovit něco jiného, jak se v tomto ustanovení celkem zbytečně připomíná. Poslední společná zásada (§ 69a odst. 3, § 69c odst. 2) dopadá z povahy věci jen na přeměny, na nichž se podílí více zúčastněných společností, tedy na fúze a rozdělení. Stanoví se tu jako princip nutnost zachovat stej nou právní formu. Speciální ustanovení však takto formulovanou zásadu opouštějí, protože jsou dovoleny vzájemné kombinace právních forem jak ve skupině osobních, tak i kapitálových společností. Je tedy např. možné, aby veřejná obchodní společnost zfúzovala s komanditní, čí aby se akcio vá společnost rozdělila na několik společností s ručením omezeným atp.
Oddíl 2. Fúze § 1 Pojem fúze
§ 5 Společné principy 139
140
Zákoník nedefinuje fúzi jako takovou. Stanoví jen, že jsou dva typy fúzí, které blíže vymezil § 69a odst. 1 a 2. Fúze je tedy pojem, jímž se souhrnně označuje sloučení i splynutí společností. Fúzi lze charakterizo vat jako operaci, jíž se účastní nejméně dvě společnosti, a při níž na zákla dě smlouvy jmění některé nebo některých (zanikající společnosti) přechá zí na další (nástupnickou) společnost, která tu již je, anebo která v důsledku fúze nově vznikne. Přípustné jsou vzájemné fúze kapitálových společností (tj. akciových se společnostmi s ručením omezeným) i osobních společ ností (tj. veřejných obchodních s komanditními).
Vzhledem k tomu, že likvidace společnosti je dnes pojata jako proces vratný (§ 68 odst. 8) a že se i po jejím vstupu do likvidace může objevit efektivnější řešení, jak naložit s likvidační podstatou, tj. nekončit s provo zem podniku, dovoluje se v § 69 odst. 5 zrušit rozhodnutí o vstupu do likvidace a přeměnit společnost i v případe, že společnost do likvidace již vstoupila. To je však možné jen při dobrovolném zrušení společností. Také samo rozhodnutí o přeměně je vratné. Lze je zrušit, pokud ovšem již rejstříkový soud nevydal rozhodnutí o povolení zápisu přeměny do obchodního rejstříku (rozhoduje tedy den vydání příslušného usnesení, nikoli až den zápisu přeměny do obchodního rejstříku). Účastní-li se na přeměně několik společností, lze rozhodnutí o přeměně zrušit jen se sou hlasem jich všech. V každé ze zúčastněných společností musí být o zrušení přeměny rozhodnuto formálně týmž postupem, jaký platí i pro jeho přijetí. Při přeměnách dochází pravidelně k ocenění jmění společnosti znalcem nebo znalci. Tato ocenění se běžně rozejdou s údaji, jaké odpovídají oce nění majetku a závazků jednotlivých společností v jejich účetnictví. Z toho důvodu se v § 69 odst. 8 stanoví, že ocenění znalcem není důvodem pro 18
Jako sloučení se označuje postup, při němž se společnosti zúčastněné na fúzi, vyjma jedné - nástupnické, zrušují bez likvidace a fůzí zanikají, přičemž na nástupnickou společnost přechází jmění zanikajících společ ností včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů a společníci za nikajících společností se stávají společníky nástupnické společnosti. Splynutíje operace, pří níž dochází ke zrušení několika společností bez likvidace a jejichž zánikem přechází jejich jmění, opět včetně práv a po vinností z pracovněprávních vztahů, na nově zakládanou nástupnickou spo lečnost, přičemž i zde se společníci zanikajících společností stávají spo lečníky společnosti nástupnické. Při splynutí se nástupnická společnost neoznačuje jako „zúčastněná"; jimi jsou jen zanikající společnosti.
Např. § 153c odkazuje na § 220p, ten dále odkazuje mj. na § 220d, který odkazuje kromě jiného také na § 220j, v němž je zase odkázáno na § 215. Rozplést tyto řetězce a nalézt pravý obsah normy je někdy kromobyčejně ob tížné.
Při sloučení i při splynutí společností se převzetí celého společnického kmene zanikajících společností jejich univerzálním právním nástupcem
marg. č. 139-140 marg. č. 141-143
Jt.
141
142
143
84
Část první. Obchodní společnosti
uplatňuje jen jako zásada; speciální ustanovení mohou stanovit z pravidla výjimky. Právní účinky tuze nastanou provedením příslušných zápisů do obchod ních rejstříků (§ 28a odst. 1).
§ 2 144
Úpadek společnosti a podmínky dovolenostifúze
Fúzi nebrání, je-li některá z těchto společností v úpadku, anebo je-li na její majetek prohlášen konkurs, nebo bylo-li jí povoleno vyrovnání. Po drobnosti upravují jednak § 69h ObchZ, jednak § 14 odst. 1 písm. m) a § 14b KV. Tato možnost byla od 1. ledna 2001 výslovně připuštěna jako racionální forma řešení úpadku obchodní společnosti. Pokud byla uzavřena smlouva o fúzi, ale v době prohlášení konkursu ještě nenabyla účinnosti, nemůže se stát účinnou bez souhlasu konkurs ních věřitelů. Pokud již byl na majetek společnosti konkurs prohlášen a hledá se východisko z její situace v jejím zfázování s další společností, pak se i k takovému opatření vyžaduje souhlas konkursních věřitelů; bez tohoto souhlasu se smlouva o fúzi nestane účinnou. Má-li být za této situ ace jmenován znalec pro fúzi, 19 musí se k němu souhlasně vyjádřit kon kursní nebo vyrovnací správce.
§ 3 Ochrana zástavních práv 145
Fúzují-li společnosti s ručením omezeným nebo akciové společnosti (popř. ony s těmito), zanikají přirozeně i podíly na zaniklých společnos tech a vznikají nové podíly nebo akcie u společnosti nástupnické. Protože je podíl na společnosti s ručením omezeným (§ 117a ObchZ) i akcie (§ 39 a násl. CenP) způsobilou zástavou, je nutné chránit zástavní věřitele, jimž takové zajištění svědčí. Není totiž možné držet i pro tyto situace obecné pravidlo § 170 odst. 2 ObčZ, že zánikem zástavy zástavní právo zaniká. Z toho důvodu § 69a odst. 4 ObchZ stanovil, že při fúzích přechází zástav ní právo na zástavcův podíl na nástupnické společnosti.
Kapitola 7. Přeměny společností
85
Oddíl 3. Převod jmění na společníka Převod jmění na společníka se blíží fúzi sloučením, protože i zde jeden 146 ze společníků zanikající společnosti smlouvou s ní uzavřenou přejímá celé její jmění (včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů). Základní rozdíl je v tom, že přejímajícím společníkem může být kdokoli, kdo je z hlediska práva osobou, a tudíž je úplně opuštěna zásada stejnosti právní formy, jejíž uplatnění by ovšem zcela popřelo účel a smysl celého institutu. Převod jmění se však svou povahou blíží také převodu podniku (resp. 147 smlouvě-o prodeji podniku). U podnikajících obchodních společností se totiž jejich podnik (§ 5) pravidelně kryje s jejich obchodním jměním (§ 6 odst. 3). Při převodu jmění totiž přejímající společník také smluvně nabý vá podnik přeměňované společnosti za protihodnotu spočívající jednak v hodnotě svého podílu na ní, který v důsledku celé operace zaniká, jed nak vyplacením náhrady ostatním společníkům, jejichž podíly na společ nosti zanikají rovněž. Hospodářský účel je týž. Instituce převodu jmění však celý proces zjednodušuje, ježto při něm odpadají uzavření smlouvy o prodeji podniku mezi společníkem a společností, její zrušení s likvidací a celý proces likvidace, včetně rozdělování likvidačního zůstatku. Využi tím úpravy v § 69b v kombinaci se speciálními ustanoveními ohledně jed notlivých právních forem společností 2 0 se dospěje k témuž výsledku, ale s nesrovnatelně menšími náklady, s nižší administrativní náročností a s velkou Časovou úsporou. Účinky převodu jmění, ostatně jako i v dalších případech přeměn, na stávají ke dni zápisu do obchodního rejstříku. I při převzetí jmění je třeba brát v úvahu ochranu těch věřitelů, jejichž práva jsou případně zajištěna zastavením podílů nebo akcií přeměňované společnosti. Z toho důvodu - jsou-lí tu taková zástavní práva - se společ nosti i těm, kdo v ní činí taková rozhodnutí nebo se podílejí na jeho tvorbě, zakazuje rozhodnout o převodu jmění na společníka, dokud se věřitelům nedostane plnění nebo alespoň dostatečného zajištění.
Oddíl 4. Rozdělení 149
Při rozdělení (§ 69c) dochází ke zrušení přeměňované společnosti bez likvidace s tím, že části jejího jmění přecházejí na různé nástupnické spo lečnosti tak, aby celé její jmění bylo takto vypořádáno, což má za následek Srov. § 69a odst. 6, dále pak § 92a odst. 1, § 104a odst. 1, § 153a odst. 1 a zejména § 220c ObchZ, na nějž všechna předchozí ustanovení odkazují.
Srov. §92c, 104c, 153ca220p.
marg. č. 144-145
150
151
152
marg. č. 146—149
Část první. Obchodní společnosti
gg
zánik rozdělované společnosti. Rozdělení je možné jen při respektování liberálněji uplatňované zásady stejnosti právní formy: rovnez zde se při pouští prostupnost forem kapitálových společností, nebo forem společnosti osobních. Také účinky rozdělení nastávají až ke dni zápisu do obchodního rejstříku. Zákon upravil (§ 69 odst. 4) tři různé typy rozděleni. První je rozdělení se založením nových společností. Tehdy se pouze rozdělovaná společnost považuje za společnost zúčastněnou na přeměně. V takovém případě namístě zanikající společnosti vzniká několik společ ností zcela nových. Proto musí rozhodnutí příslušného orgánu přeměňo vané společnosti obsahovat i zakladatelské dokumenty společnosti nove zřizovaných. , Další typ je nazván jako rozdělení sloučením. Tehdy pnslusne soubory jmění zanikající společnosti přejímá několik společností již existujících. Tehdy se jako zúčastněné označují všechny společnosti, které se na rozdě lení podílejí, tedy jak rozdělující se, tak i společnosti nástupnické. Tento způsob rozdělení se poněkud podobá fúzi sloučením. Konečně poslední typ lze označit jako kombinovaný; při něm části jmě ní zanikající společnosti přejímají společnosti, které tu již jsou, jme pak společnosti nově zakládané. v Také v tomto případě mohou být podíly nebo akcie rozdělované společ nosti zastaveny ve prospěch věřitelů, a i zde zákoník pamatuje na jejich ochranu analogickým způsobem, jaký zvolil při úpravě fúzí (§ 69c odst. 4).
Oddíl 5. Změna právní formy § 1 Úvodní výklady !53
Obchodní zákoník dlouho neznal speciální úpravu postupu přeměny právní formy (transformace) obchodních společností. Dřívější úprava vy cházela z jednotné koncepce, že změna právní formy je jedním ze způsobu zrušení společnosti bez likvidace, a proto stanovil pro všechny případy takových zrušování společností pravidla jednotná. Naproti tomu po účinnosti novely č. 370/2000 Sb. bylo přijato pojetí zcela odlišné. Změna právní formy společnosti je pojata jako organizační změna svého druhu, při níž společnost jako právnická osoba nezaniká. Pokračuje tudíž kontinuálně ve své existenci a nedochází k přechodu jeji-
marg. č. 150-153
148
Kapitola 7. Přeměny společností
87
ho jmění na subjekt od ní právně odlišný. Touto transformací se však mění její vnitřní poměry a právní pozice společníků. Transformace jsou v základním ohledu upraveny jednotně pro všechny právní formy společností v nových ustanoveních § 69d-69g. U jednotli vých forem společností se pamatuje jen na nezbytné odchylky od základ ního modelu.
§ 2 Postup při změně právní formy Obecně platí, že lze jakoukoli obchodní společnost transformovat na jakoukoli obchodní společnost jinou. Lze její právní formu přeměnit rov něž na družstvo. Při přípravě zákona Č. 370/2000 Sb. se zamýšlelo umožnit ještě přemě nu akciové společnosti na obecně prospěšnou společnost. V tom ohledu se ale nedocenilo, že obecně prospěšné společnosti (srov. zákon č. 248/1996 Sb.) nejsou právnickými osobami korporační povahy, takže by prakticita tohoto řešení byla velmi pochybná. Při projednávání návrhu novely v zá konodárných sborech byl tento legislativní záměr naštěstí opuštěn. O změně právní formy se v osobních společnostech musí společníci dohodnout. V kapitálových společnostech rozhoduje o této otázce valná hromada kvalifikovanou většinou hlasů. Platnost uvedených dohod i usnesení valné hromady zákon podmiňuje dodržením formy notářské ho zápisu. Návrh přeměny zpracovává statutární orgán. Jeho náležitosti předepi suje § 69d odst. 5. Návrh musí být předložen společníkům alespoň v mě síčním předstihu k seznámení. Lhůtu lze se souhlasem společníků zkrátit nebo i zcela pominout. Návrh bude zásadně nutné doprovodit písemnou zprávou vyhodnocující jej z právního i ekonomického hlediska (§ 69d odst. 4). Tam, kde působí ve společnosti dozorčí rada, musí k němu i ona zaujmout stanovisko. Základním účetním podkladem pro rozhodnutí o změně právní formy má být mezitímní účetní závěrka, sestavená ke dni zpracování změny právní formy a jejíž údaje nemají předcházet přijetí rozhodnutí o přeměně o víc než o tři měsíce. V případech uvedených v § 69d odst. 8 je nutné ocenit jmění společnosti znalcem, kterého soud jmenuje obdobným způsobem, jakým se jmenují znalci pro ocenění nepeněžitých vkladů. Účinky transformace nastávají konstitutivním zápisem do obchodního rejstříku. Respektuje se princip, že její neplatnost lze prohlásit jen soud-
marg. č. 154-156
154
155
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 7. Přeměny společností
ním rozhodnutím, vydaným k návrhu transformované společnosti nebo ně kterého jejího společníka, a to pouze před zápisem změny právní formy do obchodního rejstříku.
jejichž pohledávky jsou zajištěny zástavou k akciím nebo jiným cenným papírům akciové společnosti nebo k obchodním podílům na společnosti s ručením omezeným.
88
§ 3 Ochrana věřitelů při přeměně
1. Informační povinnost 157
V souvislosti s přeměnou společnosti musí být poskytnuta dostatečná ochrana jejím věřitelům. Především musí být o transformaci informováni. To je jednak zajištěno povinností k publikaci transformačního záměru, jed nak novou konstrukcí pozitivního principu materiální rejstříkové publici ty (jejíž vznik má být zásadně vázán na zveřejnění příslušných údajů v Obchodním věstníku). Kromě toho má statutární orgán transformované společnosti ještě povinnost zaslat zvláštní písemné oznámení o nastalé změně všem věřitelům známým ke dni účinnosti transformace.
89
Připouští-li se zástava účastí na právnické osobě i po změně její právní formy, pak zástavní právo z akcií nebo podílů přechází na nově konstituo vané podíly nebo akcie (při změně právní formy akciové společnosti na společnost s ručením omezeným a vice versa). Při nemožnosti přechodu zástavního práva (např. při transformaci akciové společnosti na družstvo) budou muset být pohledávky věřitelů dostatečně zajištěny náhradním způ sobem. Při přeměně akciové společnosti si specifické řešení vyžádal přístup k majitelům prioritních nebo vyměnitelných dluhopisů a opčních listů, pro tože přeměnou této společnosti na jinou právní formu zanikne právo na zisk akcií, v těchto cenných papírech obsažené, případně - u opčních listů - zaniknou všechna práva, která jsou v nich ztělesněna. Takto dotčeným majitelům musí být poskytnuta přiměřená náhrada za ztrátu jejich práv.
160
§ 4 Speciální úprava odpovědnosti 2. Obecný režim zajištění pohledávek 158
Věřitelům pohledávek vzniklých za společností před dnem účinnosti transformace 2 1 je založeno oprávnění domoci se jejich dostatečného zajiš tění, pokud se s nimi přihlásí nejpozději do šesti měsíců od účinnosti trans formace a za současného splnění podmínky, že přeměna právní formy spo lečnosti zhoršila jejich dobytnost. Toto zajištění mohou věřitelé požadovat ještě před zápisem transformace do obchodního rejstříku a - vzhledem k tomu, že se doklady o poskytnutí jistoty má před rejstříkovým soudem prokazovat řádnost provedení transformace - mohou při neposkytnutí jis toty celý proces zablokovat.
Dojde-li porušením povinností statutárního orgánu při transformaci spolecnosti k poškození společnosti, jejích společníků nebo věřitelů, pak mají takto poškození vůči členům statutárního orgánu transformující se společ nosti nárok na náhradu škody, přičemž u vícečlenných statutárních orgánů se pro ten případ zakládá jejich solidární povinnost k náhradě škody. Oproti obecné konstrukci promlčení nároku na náhradu škody se zde promlčení řeší pro poškozené výhodněji stanovením objektivní promlčecí lhůty v trvání pěti let (§ 69f odst. 6).
3. Zvláštní ochrana věřitelů 159
Při transformaci kapitálových společností musí být opět poskytnuta stejně jako při ostatních přeměnách - speciální ochrana těm věřitelům, 21
Vyjímaje z toho věřitele těch pohledávek, které jsou v konkursu uspokojová ny přednostně nebo odděleně.
marg. č. 157-159
marg. č. 160-161
Hlava II. Osobní obchodní společnosti
161
Kapitola 8. Veřejná obchodní společnost Literatura: Dědič, J. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Praha : Prospektrum, 1997; Dědič, J. a kol. Obchodní zákoník. Komentář, Praha : Polygon, 2002; Dvo řák, T. Veřejná obchodní společnost. Praha : ASPI, 2003; Eliáš, K. Obchodní spo lečnosti, základní otázky. Praha : C. H. Beck/SEVT, 1994; Eliáš, K. Kurs obchod ního práva. Právnické osoby jako podnikatelé. 2. vydáni. Praha: C. H. Beck, 1998; Eliáš, K. Obchodní zákoník. Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od roku 1900. Praha : Lindě, 1998; Kastner, W., Doralt, P, Nowotny, Ch. GrundriB des osterreichíschen Gesellschaftsrechts. 5. vydání. Wien : Manzsche Verlagsund Universitatsbuchhandlung, 1990; Malovský-Wenig, A. Příručka obchodního práva. Praha : Československý kompas, 1947; Pelikánová, I. Komentár k obchod nímu zákoníku. II. část. § 56-260. Praha : Lindě, 1995; Pelikánová, I. Komentář k obchodnímu zákoníku. 3. díl. A. Doplněk k prvému a druhému dílu, novelizace obchodního zákoníku zák. č. 142/1996 Sb. a zák. 94/1996 Sb., B. Obchodní zá vazkové vztahy, § 261^108, Praha : Lindě, 1996; Pelikánová, I. Veřejná obchodní společnost. Praha : Orac. 2002; Pelikánová, I. a kol. Obchodní právo I. Praha : Codex Bohemia, 1998; Pokorná, J. Subjekty obchodního práva (vybrané problé my). Brno : Masarykova univerzita, 1997; Schmidt, K. Gesellschaňsrecht. 3. vy dání. Kóln, Berlin, Bonn, Munchen : Carl Heymanns Verlag KG, 1997; Straube, M. a kol. Kommentar zum Handelsgesetzbuch. Bd. I. 2. vydání. Wien : Manzsche Verlags- und Universitatsbuchhandlung, 1995; Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 10. vydání. Praha : C. H. Beck, 2005.
Oddíl 1. Pojem, vývoj a význam veřejné obchodní společnosti Veřejná obchodní společnost je v Českém právu definována znaky, které 162 vyplývají jednak z obecné úpravy obchodních společností v prvém dílu první hlavy druhé části obchodního zákoníku, jednak ze speciální úpravy obsažené v § 76 odst. 1: 1. veřejná obchodní společnost je právnickou osobou, v níž musí být ale sdruženy nejméně dvě osoby - tyto osoby mohou být právnické i ťýzic-
marg. č. 162
94
163
Část první. Obchodní společnosti
ké. Veřejná obchodní společnost ve formě jednočlenné společnosti není přípustná, pokles počtu společníků pod dva vede vždy ke zrušení a li kvidaci společnosti, 2. veřejná obchodní společnost musí být vždy založena za účelem podni kání (§ 2 odst. 1), jiný účel společnosti není dovolen, společnost proto nemůže být tzv. podnikatelem podle formy, 3. společníci ručí za závazky společnosti za jejího trvání neomezeně. Vzhle dem k tomu, že společnost je právnickou osobou, má ručení společníků akcesorickou povahu - primárně je povinna splnit svoje závazky z hlav ního závazkového vztahu společnost jako povinný v daném závazko vém vztahu. Teprve tehdy, když svoje povinnosti nesplní, mohou věři telé požadovat splnění závazků na společnících jako ručitelích. Výjimku z tohoto pravidla obsahuje ust. § 306 odst. 1 - výzvy společnosti k plně ní není třeba, jestliže je věřitel nemůže uskutečnit, neboje nepochybné, že společnost svůj závazek nesplní. V těchto charakteristikách se veřejná obchodní společnost podle české ho práva zdánlivě jen málo odlišuje od veřejné obchodní společnosti v právu německém nebo rakouském, kde jsou její základní znaky vymezovány 22 obdobně. Přesto však není veřejná obchodní společnost v uvedených práv ních řádech konstruována na stejných základech. Německé či rakouské právo ji chápe jako: 2 3 - společnost osobní - má rozdílné znaky od společností kapitálových a její konstrukce tvoří protiklad společnostem kapitálovým; - společnost obchodní - nejde jen o prosté seskupení kupců, společnost sama je považována za kupce (Kaufmann-kupec: pojem je definován v § 1 německého obchodního zákoníku a představuje základní subjekt, na který se vztahují normy obsažené v německém obchodním zákoní ku); - tzv. Gesamthandgesellschaft - společnost sama není považována zn práv nickou osobu, ale německý obchodní zákoníkjí přiznává schopnost být nositelkou práv a povinností a do těchto práv a povinností vlastním jménem vstupovat, nabývat majetek a vystupovat před soudem jako ža lobce nebo žalovaný. Důsledkem této koncepce je pojímání společnosti jako právního útvaru, který navenek jedná samostatně (tato skutečnost je zdůrazněna i existencí firmy společnosti), uvnitř je však chápána jako 22
23
Viz např. Kastner, W., Doralt, R, Nowotny, Ch. Grundrifl des osterreichischťii Gesellschaftsrechts. 5. vydání. Wien : Manzsche Verlags- und Univursiižitsbuchhandíung, 1990, s. 79. Schmidt, K. Gesellschaňsrecht. 3. vydání. Koln, Berlin, Bonn, Munchen : (';irl Heymanns Verlag KG, 1997, s. 1357.
marg. č. 163
Kapitola 8. Veřejná obchodní společnost
95
jednota společníků, kterým pouze v této jednotě náleží též majetek, s nímž společnost nakládá. Tento majetek tedy nepatří jednotlivým společní kům, nejde ani o obdobu podílového spoluvlastnictví, ale o nedílný celek majetku, který je odlišný od ostatního majetku jednotlivých společníků. Majetek je nedělitelný, jednotlivý společník tudíž nemůže disponovat s jednotlivými podíly na tomto majetku. Ve svých důsledcích znamená tato konstrukce, že se ve vnějších vztazích 164 ke třetím osobám právní postavení veřejné obchodní společnosti v podstatě neliší od postavení právnické osoby. Ve vnitřních vztazích je však společ nost chápána jako smluvní společenství svých společníků. Nedochází zde k oddělení osoby společnosti od osob společníků a rozhodování o veške rých záležitostech společnosti se vlastně děje nalézáním volního konsenzu 24 společníků- Společnost proto musí mít nejméně dva společníky a je závis lá na konkrétních osobách těchto společníků, protože to byli právě oni, kte ří mezi sebou uzavřeli společenskou smlouvu a dali tak společnosti vznik nout, a jsou to oni, kteří svou dohodou rozhodují o činnosti společnosti. Pokud by mělo dojít ke změně v osobách společníků, může se to uskutečnit pouze změnou společenské smlouvy, přistoupením, vystoupením společní ka Či záměnou společníků se souhlasem všech ostatních, neboť jde o změny ve stranách, které spolu původně společenskou smlouvu uzavřely. Společnost nemá z tohoto důvodu ani žádné vnitřní orgány (v německé 165 terminologii jde o tzv. Selbstorganschaft), nýbrž obchodní vedení i jedná ní navenek přísluší všem společníkům, kteří vykonávají uvedené Činnosti po vzájemné dohodě. O věcech, které nenáležejí do obchodního vedení, se rozhoduje jednomyslně a všichni společníci mají v tomto rozhodování to tožné postavení, protože jde vlastně o hledání dohody o dané otázce. České právo převzalo uvedené principy vnitřní činnosti společnosti, avšak aplikuje je v situaci, kdy veřejnou obchodní společnost chápe jako právnickou osobu v plném smyslu tohoto slova, tj. osobu, která je odděle na od osob svých společníků a je na nich nezávislá, osobu, kteráje subjek tem vlastnického práva i dalších majetkových práv. Vznikají tak otázky (např. proč musí být statutárním orgánem společnosti pouze její společník, proč nemůže společnost existovat jako jednočlenná, proč je existence spo lečnosti v zásadě závislá na konkrétních osobách jednotlivých společní ků), na něž platná právní úprava odpověď neposkytuje, a které se objevují právě proto, že není zcela v souladu charakter veřejné obchodní společ nosti jako právnické osoby a uspořádání jejích vnitřních vztahů, které od24 Koppensteiner v díle Straube, M. Kommentar zum Handelsgesetzbuch mít einschlfigigen Rechtsvorschriften in zwei Banden. 1. Band. 2. vydání. Wien : Manzsche Verlags- und Universitatsbuchhandlung, 1995, s. 450.
marg. č. 164-166
166
96
167
168
Část první. Obchodní společnosti
povídají spíše uskupení samostatných společníků, jehož jednota je dána smlouvou, kterou mezi sebou uzavřeli. Tento stav jistě není ideální, je však nutno vzít jej na vědomí. Obnovení veřejné obchodní společnosti v její tradiční podobě, jakou má ve zmíněných zahraničních právních řádech a jakou měla v době mezi dvěma světovými válkami i u nás, by patrně nara zilo na ještě větší nepochopení, neboť historické tradice této právní formy obchodní společnosti byly do značné míry zapomenuty, její vývoj byl pře rušen a je velmi obtížné na něj dnes navazovat. Historicky náleží veřejná obchodní společnost k velmi starým společenstevním právním formám. Její kořeny je nutno hledat v severoitalském práv ním prostředí pozdního středověku a renesance. Původně vznikala po smrti kupce jako společenství jeho synů jako dědiců kupcova podniku (societas fratrurn), později byly do společenství přijímány i cizí osoby - společnost bývala označována jako compagnia. Zákonné tradice společnosti se utváře ly ve Francii, odkud z doby Ludvika XIV. pochází též její normativní úpra va v ordonnance sur le commerce (1673). Řešení obsažené v dnešní právní úpravě navazuje především na code de commerce z roku 1807 (société en nom collectif) a na návrhy obchodního zákoníku v Německu před rokem 1850. Její význam a největší rozkvět jako právní formy je spojen s 19. sto letím, kdy představovala běžnou právní formu pro podnikání. Neomezené ručení společníků jí propůjčovalo vysokou míru důvěryhodnosti, ale byl to paradoxně právě tento pojmový znak, který způsobil i pokles jejího význa mu. Ve 20. století vývoj směřoval k opuštění principu neomezeného ručení. a tudíž se běžnou právní formou obchodní společnosti stala společnost s ručením omezeným. Právní význam veřejné obchodní společnosti nelze pře sto opomíjet, neboť poskytuje subsidiární úpravu pro komanditní společ nost a v německém a rakouském právu na ni v mnohém odkazuje i právní regulace evropského hospodářského zájmového sdružení. 25 Ekonomicky jde o právní formu vhodnou pro takové podnikatelské čin nosti, které nejsou příliš komplikované, nemají velký rozsah a nevyžadují nasazení velkého množství zdrojů. Ve veřejné obchodní společnosti mo hou vhodně spojit svoje síly společníci pro takové aktivity, které vyžadují individuální znalosti a dovednosti, osobní iniciativu spoleěníků a jejich snahu o dosažení účelu, pro který byla společnost zřízena. Nezáleží na primárním rozsahu kapitálových vkladů společníků, důraz je kladen pře devším na jejich společné úsilí v práci pro úspěch společnosti. Předpoklá dá se aktivní spolupráce společníků a jejich vzájemná důvěra, neboť spo lečnost nemá speciální vnitřní kontrolní mechanismy ani není povinně 25 Viz nařízení Rady ES č. 2137/85 z 25. 7. 1985, o vytvoření Evropského hos podářského zájmového sdružení.
tnarg. č. 167-168
97
Vedle ekonomické charakteristiky společnosti ovlivní volbu této právní formy určitě i speciální právní předpisy, podle nichž nemůže být forma veřejné obchodní společnosti použita tehdy, když by společnost měla být bankou, pojišťovnou, investiční společností či fondem nebo penzijním fon dem. Naopak jde o jedinou právní formu právnické osoby, v níž může být vykonávána advokacie - advokát může vykonávat advokacii jako společ ník ve veřejné obchodní společnosti ( § 1 1 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění).
Oddíl 2, Právní charakteristika veřejné obchodní společnosti 169
Obchodní zákoník definuje veřejnou obchodní společnost v § 76 odst. 1 jako společnost, ve které alespoň dvě osoby podnikají pod společnou firmou a ručí za závazky společnosti společně a nerozdílně celým svým majetkem. Z uvedeného vymezení je zřejmé, že vzorem úpravy byl německý ob chodní zákoník, 2 6 neboť z pojetí veřejné obchodní společnosti v českém právu jako samostatné právnické osoby nepochybně plyne, že podniká společnost a tato společnost jako právnická osoba má též svoji firmu, ne jde tedy o podnikání a společnou finnu jednotlivých společníků. Společníkem veřejné obchodní společnosti může být fyzická i právnic ká osoba. Ze zákonného vymezení společnosti vyplývá, že musí mít ales poň dva společníky (zde se opět objevuje vliv německého p r á v a - smluvní koncepce vnitřních vztahů společnosti, společnost není právnickou oso bou), maximální počet společníků obchodní zákoník neomezuje, z kon strukce společnosti je však zřejmé, že se nejedná o právní formu, která by umožňovala účast libovolně velkého množství společníků.
170
Ve snaze sjednotit právní úpravu požadavků na osoby, které jsou samy statutárními orgány obchodních společností nebo členy těchto orgánů, a zajistit, aby se do postavení statutárního orgánu nedostávaly osoby, o je jichž vhodností pro uvedenou funkci panují pochybnosti, stanoví § 76 Srov. ust. § 105 odst. 1 německého obchodního zákoníku.
marg. č. 169-170
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 8. Veřejná obchodní společnost
odst. 2, že společníkem veřejné obchodní společnosti může být jen fyzic ká osoba, která splňuje všeobecné podmínky provozování živnosti podle živnostenského zákona, a u níž není dána překážka provozování této živ nosti vyplývající opět ze živnostenského zákona. Uvedené omezení posti huj ící společníky je odrazem toho, že každý ze společníků může být ze zákona statutárním orgánem společnosti, a jako takový musí být uvede ným požadavkům podroben. Je odůvodnitelné i úvahou o zajištění reál nosti neomezeného ručení společníků za závazky společnosti. Na druhé straně však tímto ustanovením vnáší obchodní zákoník určitou nerovnost do postavení fyzických osob, když jejich účast na jedné z právních forem obchodních společností, kterou by si jinak mohli volit zcela svobodně, podmiňuje dalšími požadavky. Pokud je společníkem společnosti právnická osoba, upřesňuje obchod ní zákoník v § 76 odst. 3 její postavení ve společnosti tak, že výkon práv a povinností společníka svěřuje statutárnímu orgánu dané právnické osoby, popř. připouští, aby k výkonu práv a povinností společníka ve veřejné ob chodní společnosti zmocnil statutární orgán právnické osoby - společníka společnosti - j i n o u osobu jako zástupce. V obou případech musí jít o fy zickou osobu (vyplývá to z povahy a funkce právní úpravy, i když to ob chodní zákoník výslovně nestanoví), která splňuje požadavky kladené na společníka ustanovením § 76 odst. 2.
1. firma a sídlo společnosti: volba firmy je záležitostí budoucích společníků, kteří si mohou zvolit pro svou budoucí společnost jakoukoli firmu, pokud budou při volbě respektovat požadavky firemního práva. Firma vsak musí obsahovat zákonem předepsané označení „veřejná obchodní společnost", které lze nahradit zkratkou „veř. obch. spol." nebo „v. o. s.". Jestliže firma obsahuje jméno alespoň jednoho ze společníků, je možno použít i dodatku „a spol.". Pro určení sídla platí obecné požadavky uve dené v občanském zákoníku, popř. § 2 odst. 3 ObchZ; 2. určení společníků: pokud bude společníkem právnická osoba, musí spo lečenská smlouva obsahovat její firmu nebo název a sídlo, u společníka - fyzické osoby se uvádí jméno a bydliště. Společníci sami nemusí být podnikateli, resp. jejich případný podnikatelský status by měl pro spo lečnost právní význam snad jen u úpravy zákazu konkurenčního jedná ní. Účastí na společnosti se též z fyzické či právnické osoby - nepodni katele nestává podnikatel. Možnost účastnit se na veřejné obchodní společnosti je omezena v obchodním zákoníku jednak již zmíněným ust. § 76 odst. 2, a dále potom ustanovením § 56 odst. 4, v němž ob chodní zákoník uvádí, že fyzická nebo právnická osoba může být spo lečníkem s neomezeným ručením za závazky společnosti jen v jedné obchodní společnosti; 3. předmět podnikání společnosti: vymezení předmětu podnikání ve spo lečenské smlouvě je věcí volby a svobodného rozhodnutí zakladatelů budoucích společníků. Právní formu veřejné obchodní společnosti ne lze využít k nepodnikatelskému účelu.
98
Oddíl 3. Vznik veřejné obchodní společnosti 171
Kapitola 8. Veřejná obchodní společnost
podrobena kontrole vnější (např. prostřednictvím auditorů), nýbrž se uva žuje s tím, že dohled nad jejími záležitostmi budou vykonávat sami spo lečníci při práci pro společnost. Uvedená forma obchodní společnosti je proto vhodná především pro malé a střední podnikání zejména v obchodě, službách, cestovním ruchu, drobné řemeslné výrobě a tam, kde provoz podniku společnosti obstarávají především příslušníci jedné rodiny.
Pro založení a vznik veřejné obchodní společnosti platí obecný postup založení a vzniku obchodní společnosti jako takové. Obchodní zákoník pře depisuje pouze v ust. § 78 odst. 1 povinné náležitosti společenské smlouvy, které však zahrnují jen základní údaje, bez nichž by nebylo možno společ nost ani identifikovat. Údaje požadované obchodním zákoníkem v citovaném ustanovení jsou stanoveny pro společenskou smlouvu kogentně jako obligatorní, společníci se proto musí o nich shodnout. Pokud by je společenská smlouva neobsahovala, resp. nebylo by o nich dosaženo smluvního koi^cnzu, společenská smlouva by vůbec nevznikla a rejstříkový soud by musel zamítnout návrh na zápis společnosti. Pokud by přes neexistenci společen ské smlouvy byla společnost do obchodního rejstříku zapsána, je absence zákonem stanovené podstatné části smlouvy důvodem pro to, aby soud pro hlásil společnost za neplatnou (viz úprava neplatnosti společnosti v § 68al. Podle ust. §78 odst. 1 musí tedy společenská smlouva veřejné obchodní společnosti obsahovat následující údaje:
marg. č. 171
99 172
Kromě zákonem stanovených povinných součástí společenské smlouvy bude tato smlouva jistě v praxi obsahovat celou řadu dalších ustanovení, která budou organizovat vlastní činnost společnosti a upraví právní posta vení jejích společníků. Tato ustanovení smlouvy mohou buď vycházet z dispozitivních ustanovení obchodního zákoníku nebo se mohou zabývat úpravou otázek, které zákoník výslovně neupravuje, ale jejich regulaci společenskou smlouvou též nezakazuje. K takovým otázkám pravidelně patří úprava významných dispozic s majetkem společnosti (prodej podni ku, prodej nemovitostí náležejících společnosti, rozhodování o způsobu financování významných podnikatelských záměrů).
173
Obchodní zákoník ponechává na vůli společníků úpravu zejména v následujících dispozitivních ustanoveních:
174
- způsob rozhodování o změně společenské smlouvy, kde může spole čenská smlouva určit, že ke změně postačuje souhlas většiny společní ků (§79);
marg. č. 172-174
100
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 8. Veřejná obchodní společnost
- regulace povinnosti vytvořit vklady společníků základní kapitál společ nosti - společenská smlouva určuje, v jaké lhůtě je společník povinen splatit svůj vklad (§ 80 odst. 1); - úprava pravidel pro obchodní vedení společnosti, zásadní význam má zejména § 81 odst. 1, podle něhož je k obchodnímu vedení oprávněn každý společník, přičemž zásady pro výkon obchodního vedení si spo lečníci mají dohodnout. Nejvhodnější k tomuto účelu je právě spole čenská smlouva; - úprava rozdělování zisku - dispozitivní pravidlo zde umožňuje, aby spo lečenská smlouva určila jiný klíč pro rozdělování zisku mezi společní ky, než stanoví zákon, a aby odchylně od zákona byla upravena i splat nost podílu na zisku (§ 82 odst. 1), obdobně mohou společníci ve společenské smlouvě upravit odchylně i pravidlo, podle něhož se budou podílet na ztrátě společnosti (§ 82 odst. 2); - úprava zákazu konkurenčního jednání společníků - společníci mohou ve společenské smlouvě rozsah zákazu konkurenčního jednání zúžit nebo naopak rozšířit oproti zákonné úpravě v § 84, sporné je, zda jej mohou zcela vyloučit. V této otázce se přikláníme spíše ke stanovisku, že z jazykového výkladu § 84 lze dovodit, že zákaz konkurenčního jedná ní není možno vyloučit. Pro uvedený výklad hovoří též praktický vý znam zákazu konkurence; - určení, kdo bude statutárním orgánem společnosti a jak bude jménem společnosti jednat - statutárním orgánem společnosti jsou všichni spo lečníci, společenská smlouva však může stanovit, že jsou jím pouze ně kteří z nich, popř. jen jeden ze společníků (§ 85 odst. 1). Společenská smlouva může též upravit odchylně od zákona způsob jednání statutár ního orgánu, popř. může obsahovat vnitřní omezení jeho jednatelské působnosti; - stanovení lhůty pro výpověď účasti společníka na společnosti [§ 88 odst. 1 písm. a)]; - dohoda o dalších způsobech zrušení společností kromě těch, které zá kon výslovně stanoví [§ 88 odst. 1 písm. i)]; - vyjádření o tom, zda se připouští dědění podílu na společnosti po smrti společníka - fyzické osoby [§ 88 odst. 1 písm. c)]; - určení, které porušení povinnosti vyplývající ze společenské smlouvy se považuje za podstatné (§ 90); - rozdělení likvidačního zůstatku (§ 92 odst. 3) a v důsledku toho též stanovení vypořádacího podílu (§ 89 ve spojení s § 92 odst. 3).
Jestliže budoucí společníci dosáhli dohody o obsahu společenské smlouvy a tato smlouva obsahuje všechny součásti, které podle § 78 odst. 1 obsahovat musí, nebrání nic vzniku společnosti zápisem do obchodního rejstříku. Návrh na zápis podepisují všichni společníci, založení společ nosti dokládají společenskou smlouvou a ohlášení Či povolení podnikatel ské činnosti živnostenským listem či koncesní listinou.
marg. č. 174
Veřejná obchodní společnost je svým charakterem společností osobní, pro níž platí, že existence společnosti je vázána na konkrétní osoby spo lečníků a společníci sami svou činností realizují účel, pro který byla spo lečnost zřízena. Tento charakter veřejné obchodní společnosti je snadno pochopitelný, pokud je společnosti právní úpravou propůjčena způsobi lost vystupovat vlastním jménem toliko ve vnějších vztazích a vnitřní vztahy jsou chápány jako vztahy společníků mezi sebou založené a regulované jejich dohodou vyjádřenou ve společenské smlouvě (právo rakouské či německé). Uvnitř společnosti tedy nedochází k oddělení subjektu společ nosti jako takové (společnost není právnickou osobou) od osob jejích spo lečníků a společníci sami jako smluvní strany společenské smlouvy rozho dují vzájemnými shodnými projevy vůle o činnosti společnosti i o vlastních právech a povinnostech. V tomto pojetí veřejné obchodní společnosti je zřejmé, že existenci společnosti podmiňují svou přítomností konkrétní spo lečníci jako účastníci společenské smlouvy a tito společníci též sami svou Činností ve společnosti naplňují účel uzavření společenské smlouvy, tedy účel zřízení společnosti. V české právní úpravě, která konstruuje veřejnou obchodní společnost jako právnickou osobu, je tento její rys potlačen, neboť existuje společ nost jako samostatný právní subjekt. Praxe a do značné míry i zákonná úprava mají proto tendenci pohlížet na tuto společnost jako na společnost kapitálovou a uplatňovat zde analogicky prvky charakteristické např. pro společnost s ručením omezeným. Typické rysy veřejné obchodní společ nosti jsou mnohdy pociťovány jako umělé a logice existence společnosti jako samostatného subjektu práva odporující. Jestliže však má právní řád nabídnout praxí takovou právní formu obchodní společnosti, která sdružu je společníky na principu jejich rovnosti a v níž je akcentován osobní pri-
marg. č. 175-177
Kapitola 8. Veřejná obchodní společnost
nos každého společníka pro naplnění účelu vzniku společnosti, je nutno osobní charakter veřejné obchodní společnosti respektovat.
Obchodní zákoník upravuje vkladovou povinnost společníků veřejné obchodní společnosti v ust. § 80. Úprava je jen stručná a rámcová a pro praktickou realizaci této povinnosti by bylo dále žádoucí, aby společenská smlouva stanovila výši vkladů, upravila ocenění nepeněžitých vkladů a uvedla lhůtu, v níž jsou společníci povinni vklad splatit (obchodní zákoník zde sice určuje podpůrně lhůtu „bez zbytečného odkladu po vzniku spo lečnosti", bez bližší konkretizace této lhůty by však bylo jen dosti obtížně možné např. sankcionovat následky spojené s prodlením v plnění této po vinnosti).
§ 1 Práva a povinnosti společníků Rozpory popsané v úvodu této kapitoly se plně promítají i do právního postavení společníka. Veřejná obchodní společnost představuje takovou formu obchodní společnosti, pro niž je typická velmi těsná vazba společ níka a společnosti a rozsáhlá soustava společnických práv a povinností. Do uvedené soustavy náleží i takové povinnosti a taková oprávnění, která v kapitálových společnostech vykonávají typicky výkonné orgány těchto společností tvořené zpravidla třetími osobami, j ej ichž právní vztah ke spo lečnosti není vztahem spoleČnickým. U veřejné obchodní společnosti je naproti tomu účast třetích osob v řízení společnosti vyloučena, neboť prá va a povinnosti s tím související tvoří obsah vnitřního právního vztahu společníka a společnosti. Právní postavení společníků a míra jejich kvantifikovatelných práv a povinností je zásadně stejná, což je důsledek kon cepce veřejné obchodní společnosti jako útvaru, který je způsobilý vystu povat vlastním jménem pouze ve vnějších vztazích. Pokud budeme vycházet ze Členění práv a povinností společníků ob chodních společností, které jsme popsali v obecném výkladu, je možno vyjádřit strukturu právního vztahu veřejné obchodní společnosti a jejích společníků v následující soustavě povinností a práv.
1. Povinnosti společníků veřejné obchodní společnosti Skupina společnických povinností byla v obecném výkladu vnitřně Čle něna na povinnosti majetkové a nemajetkové povahy. U veřejné obchodní společnosti se uvedené Členění samozřejmě uplatní rovněž, avšak s tím, že význam vkladové povinnosti je ve srovnání s kapitálovými společnostmi menší, neboť poskytnutí vkladu a vytvoření základního kapitálu společnos ti není obligatorním znakem této formy obchodní společnosti. Pro výkon všech povinností určuje ust. § 79a míru péče, s níž je společník povinen postupovat. Zákon ji v citovaném ustanovení specifikuje jako péči řádného hospodáře. Společník tak musí vykonávat svoje povinnosti s péčí, kterou lze vzhledem k významu povinnosti od společníka objektivně očekávat.
marg. Č. 178-179
175
Oddíl 4. Právní postavení společníků ve veřejné obchodní společnosti
Část první. Obchodní společnosti
102
178
101
103
Z pojetí veřejné obchodní společnosti jako právnické osoby vyplývá, že věci, práva i jiné majetkové hodnoty, které jsou společníky poskytovány na plnění vkladové povinnosti, vstupují do majetku společnosti a společ níci k nim nemají nadále žádná práva, zejména nejsou jejich spoluvlastní ky. S takto vytvořeným majetkem společnosti mohou disponovat jen jako obchodní vedoucí společnosti (viz dále výklad k § 81), popř. jako statutár ní orgány, pokud jde o jednání společnosti ve vztazích ke třetím osobám. Veřejná obchodní společnost nevytváří obligatorně základní kapitál, a spo lečníci tudíž nemusí do základního kapitálu vklady poskytnout, resp. po vinnost poskytnout vklad nemusí být stanovena pro všechny společníky. Pokud je vkladová povinnost sjednána ve společenské smlouvě, není nut no ji plnit před vznikem společnosti, a to ani částečně, vznik společnosti není podmíněn splacením vkladů, popř. jejích části. Z tohoto důvodu není ani nutno ustanovovat osobu pověřenou správou vkladů (§ 60). Pokud však je společenskou smlouvou vkladová povinnost společníkům uložena, z je jich vkladů se základní kapitál vytváří (viz ust. § 58 odst. 1, které vymezu je pojem základního kapitálu a je obecně platné pro všechny právní formy obchodních společností), avšak jeho výše se do obchodního rejstříku ne zapisuje. Z této skutečnosti lze též dovodit, že vkladová povinnost, která má být splněna poskytnutím nepeněžitých vkladů, může být plněna až po vzniku společnosti (pravidlo o nutnosti splatit veškeré nepeněžité vklady před zápisem výše základního kapitálu do obchodního rejstříku v § 59 odst. 2 zde vlastně časový limit, v němž je nutno splatit nepeněžité vklady, neurčuje). Hodnota nepeněžitého vkladu musí být podle obecného ustano vení § 59 odst. 3 uvedena ve společenské smlouvě, avšak k jejímu určení není nutný znalecký posudek, Pokud jde o lhůtu pro splnění vkladové povinnosti, právní úprava pri márně předpokládá, že tato lhůta bude na základě konkrétní situace v za kládané společnosti uvedena ve společenské smlouvě. Lhůta „bez zbyteč ného odkladu po vzniku společnosti" má podpůrný charakter pro případ,
marg. č. 180
176
177
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 8. Veřejná obchodní společnost
že zakladatelé opominou ve společenské smlouvě lhůtu konkretizovat. Úprava lhůty ve společenské smlouvě závisí zcela na vůli společníků a situaci ve společnosti. Společenská smlouva by měla konkretizovat i způ sob plnění vkladové povinnosti -její plnění může být sjednáno jako jed norázové i postupné ve splátkách. Ve druhém odstavci § 80 stanoví obchodní zákoník výši úroku z prodle ní při plnění vkladové povinnosti, pokud je vkládán peněžitý vklad. Zá konná úprava se opět uplatní podpůrně v případě, že společenská smlouva neobsahuje jiné ujednání. Je možno si sjednat jak odlišnou výši úroku (vyšší i nižší), tak i vyloučení této sankce. Sporná je otázka, zda může být úrok sjednán i pro případ prodlení s plněním nepeněžitého vkladu. V této otázce se přikláníme spíše k negativní odpovědi, neboť úrok z prodlení je sankce typicky provázející peněžitá plnění. Společníci však mohou ve společen ské smlouvě sankcionovat prodlení se splacením nepeněžitého vkladu smluvní pokutou - splatnost sankce by měla být též určena společenskou smlouvou. Pokud se tak nestalo, uplatní se obecné pravidlo o plnění zá vazků v § 340 odst. 2 - společník, který je v prodlení, je povinen zaplatit úrok z prodlení bez zbytečného odkladu poté, co byl společností k plnění vyzván.
proto dovoluje větší množství vkladů poskytovaných jedním společníkem. Pokud by se ale výše podílu společníka na společnosti odvozovala z výše vkladu, všechny vklady jednoho společníka by se pro účely tohoto výpo čtu sčítaly.
104
Dalším důsledkem porušení vkladové povinnosti společníka by mohla být žaloba některého ze zbývajících společníků o splacení vkladu proti společníkovi, který je se splacením vkladu v prodlení (§ 82a), pokud již žalobu nepodal statutární orgán společnosti. V tomto řízení zastupuje spo lečnost žalující společník, který je jako jediný též oprávněn činit v jřízení úkony za společnost jejím jménem. Sankcí za porušení povinnosti splatit vklad by mohl být i návrh na zru šení společnosti soudním rozhodnutím (§ 90 odst. 1), protože porušení vkladové povinnosti je nepochybně podstatným porušením povinností, které vyplývají společníkovi ze společenské smlouvy, a je tudíž dán závažný důvod pro tuto žalobu. Praktická může být též aplikace druhého odstavce citovaného ustanovení, v němž právní úprava umožňuje společnosti, aby se u soudu domáhala vyloučení společníka, který porušuje závažným způ sobem svoje povinnosti. Třetí odstavec § 80 řeší otázku přípustnosti dalších vkladů téhož spo lečníka do základního kapitálu společnosti. Tato otázka je velmi význam ná zejména s ohledem na právní úpravu zdaňování zisku společnosti, ne boť společnost sama svůj zisk nezdaňuje, ale rozdělený zisk se zdaňuje jako příjem společníků. Prostředky pro svůj další rozvoj musí proto spo lečnost získávat mimo jiné zpětnými vklady společníků. Zákonná úprava
marg. č. 181-182
106
105
Vedle povinnosti poskytnout vklad náleží k majetkovým povinnostem společníka téžpodíletse na úhradě ztráty společnosti. Pro společníky veřej né obchodní společnosti upravuje tuto povinnost ust. § 82 odst. 2, které ur čuje, že se všichni společníci podílejí rovným dílem na ztrátě společnosti zjištěné účetní závěrkou. Bližší podrobnosti již zákon nestanoví, je tedy na společnících, aby si ve společenské smlouvě určili, jak bude ztráta vyrovná vána a jak se to odrazí v povinnostech společníků. Možné by např. bylo zřízení rezervního fondu pro krytí ztrát, který bude doplňován příplatky nad vklady společníků k vyrovnání ztráty - v tomto případě by společenská smlou va měla stanovit výši příplatků, popř. způsob jejího určení, splatnost a způ sob úhrady příplatků. V úvahu by přicházely též příplatky společníků po skytnuté speciálně k vyrovnání ztráty. Ztrátu je možno promítnout též do snížení základního kapitálu, tedy vlastně snížení hodnot vkladů jednotli vých společníků. Pokud tyto hodnoty nebyly stejné, musí společníci roz hodnout, v jakém rozsahu postihne tento způsob náhrady ztráty společnosti jednotlivé společníky. V konečném důsledku má takový způsob úhrady ztrát vliv na výši vypořádání společníka se společností (§ 89 a 92). Úprava podílu na ztrátě má kromě ochrany stavu majetku společnosti především význam daňový, neboť daň z příjmu neplatí společnost, nýbrž až jednotliví společní ci, kteří takto do svých daňových přiznání uvedou částku podílu na zisku či svůj podíl na ztrátě společnosti - viz § 7 odst. 4 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v platném znění. Základní nemajetkovou povinností společníků veřejné obchodní spoleČnosti je povinnost podílet se osobně na podnikatelských aktivitách spo lečnosti. Tato povinnost vyplývá z osobního charakteru společnosti, je výrazem skutečnosti, že společnost je zakládána především proto, aby se spojením osobních dovedností, znalostí a zkušeností společníků dosáhlo nové kvality, která umožní lépe obstát v konkurenci a poskytnout partne rům společnosti, ať jsou to spotřebitelé nebo jiní podnikatelé, širší spekt rum zboží a služeb. Pro specifikací této povinnosti bude mít klíčový vý znam společenská smlouva, neboť zákon tuto povinnost výslovně neupravuje, a neposkytuje tudíž ani oporu v konfliktních situacích. Ve spo lečenské smlouvě musí proto společníci uvést, jaké konkrétní činnosti bu dou pro realizaci předmětu podnikání společnosti povinni vykonávat a ja kým způsobem budou přitom spolupracovat. Pokud by byly takto upravené
184
marg. Č. 183-184
Část první. Obchodní společnosti
povinnosti porušovány, zakládalo by porušení odpovědnost společníka za škodu způsobenou společnosti. Pokud by porušování povinností bylo zá važné, popř. by jeho intenzita dosáhla takového stupně, že by bránila spo lečnosti v naplňování účelu, pro který byla společnost založena, mohlo by dojít i ke zrušení společnosti soudem na návrh některého ze společníků (§ 90 odst. 1), popř. k vyloučení společníka, který se závažného porušová ní svých povinností dopouští (§ 90 odst. 2). Výslovně upravuje obchodní zákoník další nemajetkovou povinnost povinnost zdržet se konkurenčního jednání (§ 84), tedy jednání, které by mohlo vést ke střetu zájmů společníků a společnosti a mohlo by zájmy spo lečnosti poškodit. Podnikáním zde bude patrně v převažujícím poctu přípa dů výkon totožné živnosti jako je živnost společnosti, do zákazu naopak nespadá účast na jiných obchodních společnostech či družstvu. Pokud by v takových případech mohly být ohroženy zájmy společnosti, musela by být speciální úprava uvedena ve společenské smlouvě, neboť úprava uve dená v § 84 je dispozitivní a společenská smlouva může upravit zákaz kon kurence jinak. Rozsah zákazu konkurence však není možno vykládat me chanicky a odvozovat jej z formulace předmětu podnikání, který má společnost zapsán v obchodním rejstříku a společník v živnostenském opráv nění. Může jít o velmi rozdílné činnosti, které však formálně budou zachy ceny stejnou formulací (nákup zboží za účelem jeho dalšího prodeje a pro dej se může týkat zboží totožného, ale též velmi rozdílného). Překročení zakazuje proto nutno vždy posuzovat podle konkrétních okolností případu. Porušení zákazu bude mít za následek vznik oprávnění společnosti podle ust. § 65 odst. 2 (vydání prospěchu z obchodu, při němž byl porušen zákaz konkurence, převedení práv na společnost, náhrada škody). Porušení záka zu konkurence může dále vést k žalobě na zrušení společnosti podle ust. i; 90 odst. 1, popř. k žalobě na vyloučení společníka, který porušuje závažnún způsobem svoje povinnosti (§ 90 odst. 2). Společenská smlouva by v>,ak kromě modifikace zákazu konkurence podle poměrů ve společnosti rovně/. mohla povinnost zdržet se konkurenčního jednání úplně vyloučit - společ níci by potom nebyli žádným zákazem vázáni. Takové ujednání by se \ šak mohlo v průběhu existence společnosti ukázat jako velmi nevhodné a pod lc našeho názoru by odporovalo i jazykovému výkladu § 84.
Kapitola 8. Veřejná obchodní společnost
107
zabývá, obsahuje ve svém prvním odstavci jen určení, že zisk se dělí rov ným dílem a je splatný do tří měsíců po schválení roční účetní závěrky. Toto ustanovení je dispozitivní - použije se tedy pouze tehdy, pokud spo lečenská smlouva neurčí ohledně rozdělování zisku něco jiného. Kromě případného jiného kritéria pro rozdělování zisku mezi společníky by spo lečenská smlouva měla stanovit způsob výplaty podílu na zisku - pokud tak neučinila, je společnost povinna vyplatit podíl na zisku na své nebez pečí a náklady v bydlišti nebo sídle společníka, popř. u banky společníka ve prospěch jeho účtu (§ 337 a 339). Pokud jde o otázku, zda společnost musí rozdělit mezi společníky všechen zisk, připomínáme, že z platné úpra vy účtování a danění zisku vyplývá, že veškerý zisk, který společnost vy káže v řádné účetní závěrce, musí být rozdělen mezi společníky, kteří si potom svou Část zisku zahrnou jako svůj příjem do vlastních daňových přiznání. U společnosti jako takové se zisk nevykazuje ani nezdaňuje. Po kud by společnost chtěla užít vytvořený zisk pro svůj další rozvoj, je to možné pouze tak, že společníci po zdanění svých částí zisku poskytnou společnosti tyto části jako úvěr zpět buď v celém rozsahu nebo částečně. Povinnost takto úvěrovat společnost lze chápat jako součást společnických povinností, o její realizaci a rozsahu by vsak společníci měli rozho dovat způsobem, který pří absenci zákonné úpravy určí společenská smlou va. Společníkům vzniká v tomto případě pohledávka za společností v rozsahu poskytnutého podílu na zisku. Společníci též mohou rozhod nout, že reinvestice jejich podílu na zisku zpět do podnikání společnosti bude mít podobu vkladu. V tomto případe se peněžní prostředky stávají majetkem společnosti, zvyšuje se její základní kapitál a společníkovi žád ná pohledávka za společností nevzniká.
2. Práva společníků veřejné obchodní společnosti
Další majetková práva se již týkají vypořádání společníka se spoleČnosti v případě zániku účasti společníka na společnosti a v případě zrušení a zániku společnosti samotné. U veřejné obchodní společnosti by oba důvo dy vzniku práva na vypořádání měly zásadně splývat s ohledem na osobní vazbu společníků a společnosti. Obchodní zákoník však z tohoto pravidla připouští výjimky, a proto i u veřejné obchodní společnosti může účast společníka na společností zaniknout, aniž by zanikala sama společnost. Pro tento případ upravuje obchodní zákoník v § 89 nárok na vypořádací podíl, při jehož výpočtu se však má postupovat totožným způsobem jako pří výpočtu podílu na likvidačním zůstatku, který společníkovi náleží při zrušení a zániku společnosti s likvidací.
Základním majetkovým právem společníka je i u veřejné obchodní spo lečnosti právo na podíl na zisku. Ust. § 82, které se rozdělováním zisku
Výpočet vypořádacího podílu se skládá z výpočtu jeho majetkového základu podle ust. § 61 odst. 2 (viz obecné výklady) a dílu, který připadne společníkovi, jehož účast na společnosti zanikla, popř. jeho právnímu ná-
marg. č. 185—186
183
marg. č. 187-188
187
188
108
189
Část první. Obchodní společnosti
stupci, který se nestal společníkem. Tento díl je určen totožně jako podíl na likvidačním zůstatku podle ust. § 92, tj. k rozdělení majetkového zá kladu dojde podle zákona (§ 92 odst. 1 a 2) nebo podle společenské smlou vy (§ 92 odst. 3). Splatnost vypořádacího podílu se při absenci speciální ho ustanovení v rámci právní úpravy veřejné obchodní společnosti řídí obecným ust. § 61 odst. 3, popř. ujednáním společníků ve společenské smlouvě. Ustanovení § 92, které upravuje rozdělení likvidačního zůstatku mezi společníky, je speciální úpravou k obecné úpravě § 61 odst. 4, jež stanoví právo společníka na podíl na likvidačním zůstatku. Ve veřejné obchodní společnosti se tak podíl na likvidačním zůstatku může vypočítat dvojím různým způsobem podle toho, jak velký zůstatek je po likvidaci společ nosti k dispozici: 1. zůstatek je tak velký, že pokrývá hodnoty splacených vkladů, společní kům se potom vrací hodnota jimi poskytnutých vkladů a případný zby tek likvidačního zůstatku se mezi ně dělí rovným dílem, 2. likvidační zůstatek nedosahuje hodnoty splacených vkladů: v tomto pří padě se rozdělí mezi společníky v poměru vkladů, které do základního kapitálu společnosti splatili. Uvedená úprava je dispozitivní - společenská smlouva může stanovit pro rozdělení likvidačního zůstatku jiné kritérium. Mezi nemajetková práva jsme v obecných výkladech řadili především právo podílet se na řízení společnosti. U veřejné obchodní společnosti, která nemá vnitřní soustavu orgánů, se přímo předpokládá, že řídit společ nost budou sami společníci podle zásad, které si mezi sebou ve společen ské smlouvě dohodli. Pod pojem řízení společnosti bychom přitom mohli zařadit tři okruhy činností: a) rozhodování o otázkách, které se týkají statutárních otázek společnosti, práv a povinností společníků (např. rozhodování o změně společenské smlouvy, schvalování roční účetní závěrky a rozdělování zisku, rozhod nutí o zrušení společnosti), b) rozhodování o otázkách, které se týkají provozu podniku společnosti, a to jak o otázkách strategického významu (např. určení, na které výrob ky nebo služby se společnost zaměří), tak i o běžných záležitostech, které provoz podniku přináší (tyto záležitosti bývají zpravidla zahrno vány do pojmu obchodní vedení), c) navazování vnějších vztahů společnosti se třetími osobami - tato čin nost je vnějším odrazem předchozích dvou činností, způsob její realiza ce a utváření práv a povinností, do nichž společnost ve vnějších vzta
Kapitola 8. Veřejná obchodní společnost
109
zích vstoupí, však může mít na naplnění účelu její existence rozhodující vliv. V zákonné úpravě je uvedené členění poněkud modifikováno, když obchodní zákoník v § 79 odst. 1 upravuje postup při změně společenské smlou vy a v odst. 2 rozhodování o tzv. ostatních záležitostech společnosti, kam nenáleží jen statutární otázky, nýbrž i základní strategické problémy spo jené s provozem podniku. Obchodní vedení je samostatně upraveno v § 81 a právní vztahy ke třetím osobám tvoří předmět úpravy ve třetím oddíle dílu druhého obchodního zákoníku.
190
Provádění činností ve všech třech oblastech náleží přímo společníkům, účast třetích osob v pozici obdobné členům orgánů kapitálových společ ností je vyloučena. Postavení společníků v rozhodovacích procesech je zásadně rovné. Zejména rozhodování v záležitostech uvedených shora v první skupině se musí zakládat na dosažení shodné vůle všech společní ků, a proto by vlastně nemělo jít ani o hlasování. Obchodní zákoník však připouští z obecného principu jednomyslného souhlasu výjimky a stanoví, že v případech, kdy k rozhodnutí o dané záležitosti postačuje souhlas vět šiny společníků, má každý ze společníků jeden hlas. Společenské smlouvě potom ponechává možnost upravit jiný počet hlasů jednoho společníka, resp. odvodit počet hlasů z jiného kriteria, než je rovnost společníků. Bliž ší výklad bude uveden v kapitolách o vnitřní organizaci společnosti a je jích vnějších vztazích. I když jsou společníci se společností úzce spjati (povinnost společníků vlastní činností realizovat podnikání společnosti a jejich právo bezpro středně společnost řídit), upravuje obchodní zákoník rovněž u veřejné ob chodní společnosti/>ravo na informace. Zmiňuje je v souvislosti s obchod ním vedením, když ukládá společníkům, kteří byli obchodním vedením pověřeni, povinnost na požádání informovat ostatní společníky o všech záležitostech společností. Každý společník má dále právo nahlížet do všech dokladů společnosti a kontrolovat tam obsažené údaje. Pokud sám nemá potřebné znalosti, může ke kontrole zmocnit auditora nebo daňového po radce.
191
§ 2 Podíl na veřejné obchodní společnosti Právní postavení společníků, jejich práva a povinnosti, jsme v obecných výkladech vyjadřovali pojmem podíl. Z obecné úpravy uvedenév § 61 odst. 1 vyplývá, že podíl je institutem, pomocí něhož je vyjádřeno právní
192
marg. č. 190-192
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 8. Veřejná obchodní společnost
postavení společníků u všech forem obchodních společností. Speciální úprava by potom měla obsahovat podrobnosti týkající se jeho kvalitativní či kvantitativní stránky a nakládání s podílem. U veřejné obchodní společnosti neobsahuje obchodní zákoník žádné speciální vymezení, které by vyjadřovalo kvalitativní nebo kvantitativní stránku podílu společníka na společnosti. Přesto je toto určení důležité, neboť může ovlivnit právní postavení společníků v konkrétním případě. Společníci by proto měli vtělit úpravu podílu na společnosti do společen ské smlouvy. Pokud nebude společenská smlouva obsahovat v tomto smě ru žádná bližší pravidla, nezbývá než z charakteru veřejné obchodní spo lečnosti jako osobní společnosti, v níž mají všichni společníci stejné postavení, dovodit, že jejich podíly na společnosti jsou shodné. Výše po dílu jako jeho základní kvantitativní charakteristika se tedy odvozuje od počtu společníků tvořících společnost a je u každého společníka totožná. Společnická práva a povinnosti, která tvoří kvalitativní stránku podílu (po drobnosti o nich viz předchozí kapitola), se však mohou co do své kvantity od výše podílu odchylovat. Tuto možnost připouští zákon nepřímo v urče ní velikosti hlasovacích práv (§ 79 odst. 3) a u práv maj etkových (stanove ní velikosti podílu na zisku v § 82 odst. 1 a 3 a velikosti nároků vyplývají cích z vypořádání společníka a společnosti - § 89 a 92). I ve společnosti osobního charakteru tak obchodní zákoník připouští modifikaci kvatifikovatelných práv mimo jiné v závislosti na velikosti vkladu do základního kapitálu společnosti.
zkušenosti a dovednosti schopen účastnit se osobně na podnikání společ nosti. Toto rozhodnutí je potom dalším druhem rozhodnutí, které by bylo možno zařadit do rozhodování o vnitřních vztazích mezi společníky a spo lečností.
110
193
I pro veřejnou obchodní společnost platí obecný poznatek o tom, že podíl vyjadřuje jednotu práv a povinností, z níž nelze libovolně jednotlivá práva a povinnosti vydělovat nebo vytrhovat. Je tedy zřejmé, že společník nemůže např. převádět jednotlivá práva jako samostatné majetkové hod noty. Pokud jde o podíl jako takový, není věc již tak zcela jasná a často se diskutuje otázka, zda je podíl v této formě obchodní společnosti převoditelný. Ani v tomto směru nenajdeme žádnou výslovnou zákonnou úpravu 27 a názory vyslovované v literatuře se liší. Jestliže bychom chtěli nalézt přijatelné východisko (zejména s ohledem na potřeby praxe), mohli by chom konstatovat, že převod podílu na veřejné obchodní společnosti bude vzhledem k jejímu osobnímu charakteru netypický a výjimečný. Připustíme-li jej, potom bude muset být schválen všemi společníky, kteří musí posoudit, zda je nabyvatel podílu s ohledem na svoje osobní vlastnosti, 27
Srov. Eliáš, K. Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 1998, s. 64; Pokorná, J. Subjekty obchodního práva, vybrané problémy. Brno : MU, 1997, s. 144.
111
Možnost přechodu podílu naopak pochybnosti nevzbuzuje a je odvoditelná z právní úpravy důvodů zrušení a likvidace společnosti v § 88 odst. 1 ObchZ. Zákon zde upravuje přechod podílu při existenci dvou rozdílných situací: 1. smrt fyzické osoby - společníka společnosti: přechod podílu je zde vá zán na dvě podmínky vyplývající z charakteru společnosti (odhlížíme od podmínek, které pro dědění určuje občanský zákoník) - ve společ nosti musí zůstat kromě dědiců alespoň dva společníci a společenská smlouva musí dědění podílu připouštět. Pokud společenská smlouva o dědění podílu nemá žádné ustanovení, je jeho dědění nepřípustné; 2. zánik právnické osoby, která je společníkem - právní úprava je obdob ná předchozí konstrukci - přechod podílu na právního nástupce zrušené a posléze zaniklé právnické osoby, která byla společníkem veřejné ob chodní společnosti, je možný jedině tehdy, když jej společenská smlou va výslovně připouští a ve společnosti jsou kromě právního nástupce právnické osoby ještě nejméně dva společníci. Další otázkou, která by mohla být v souvislosti s podílem na veřejné obchodní společnosti diskutována, je možnost zastavení podílu. Pokud pomineme problémy spojené s osobním charakterem účasti na veřejné obchodní společnosti, který základním argumentem proti možnosti zasta vení podílu, existuje v českém právu ještě další dogmatický důvod, pro který se spíše přikláníme k závěru, že zastavení podílu na veřejné obchod ní společnosti není možné. Z obecného výkladu o podílu vyplynulo, že podíl není věc ve smyslu § 118odst. 1 ObčZ, nýbrž že je jinou majetkovou hodnotou. Nemůže být proto předmětem zástavního práva, které je tradič ně chápáno jako právo věcné, tedy právo, jehož předmětem mohou být pouze věci v právním smyslu. Pokud by melo zástavní právo vzniknout i k jiným majetkovým hodnotám, vyžadovalo by to speciální právní úpra vu, která však u podílu na veřejné obchodní společnosti chybí. Nejsou tak řešeny otázky zásadního významu, např. vznik zástavního práva. I když by tedy ve prospěch přípustnosti zastavení podílu na veřejné obchodní společnosti hovořila absence zákonného zákazu jeho zastavení a skuteč nost, že nic nebrání jeho převodu, není podle našeho názoru zajištěna do statečná míra právní jistoty účastníků zástavní smlouvy. Obchodní zákoník rovněž neupravuje rozdělení podílu na veřejné ob chodní společnosti a jeho případné nabytí více osobami. Zatímco rozděle ní podílu nepovažujeme ve veřejné obchodní společnosti za příliš praktic-
marg. č. 194-196
194
195
112
197
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 8. Veřejná obchodní společnost
ké {snad jen jako řešení mnohosti dědiců - viz výklad dále), protože pře vody podílů jsou sporné a účinků totožných s rozdělením je možno dosáh nout změnou společenské smlouvy (např. přistoupením nového společní ka), může být problém mnohosti osob u jednoho podílu velmi praktický. Pravidelně se může objevit v případě dědění podílu po zemřelém společní kovi — íyzické osobě, pokud více dědiců nabude dědictví podle dědických podílů. Je zřejmé, že dědicové jsou univerzálními právními nástupci ze mřelého, mohou proto vstoupit všichni jen do právního postavení, které náleželo zůstaviteli. Pokud v tomto případě chceme zachovat dosavadní poměry ve společnosti, nezbude při absenci výslovné právní úpravy nic jiného než chápat všechny dědice jako spolumajitele podílu zůstavitele. Vznikne tak konstrukce obdobná společnému obchodnímu podílu na spo lečnosti s ručením omezeným, kdy všichni dědicové budou společně před stavovat jednoho společníka a jako takoví budou též vykonávat práva, kte rá tomuto jednomu společníkovi náležela (společně budou mít jeden hlas při rozhodování, budou se všichni podílet na zisku v takové výši, jaká připadala zemřelému společníkovi, ve stejné míře by jim připadl i vypořádací podíl, pokud by např. všichni podali výpověď, a podíl na likvidačním zůstatku). Obdobně budou postupovat i při realizaci povinností (společně se budou např. podílet na ztrátě, kterou by jinak musel snášet zůstavitel). Z povahy věci potom vyplývá, že by si pro výkon uvedených oprávnění a povinností mohli ustanovit společného zástupce, který by byl ve styku se společností, a na vztahy mezi sebou by analogicky aplikovali pravidla o spoluvlastnictví. Pokud jde o povinnost vlastní činností realizovat před mět podnikání společnosti, museli by dědicové mezi sebou dospět k doho dě, jakým způsobem budou tuto činnost vykonávat. Jako spolumajitelům podílu by jim potom zůstalo zřejmě nepřístupné právo na obchodní vedení a jednání jménem společnosti navenek. Řešení, které zde uvádíme, může být samozřejmě sporné, bylo by proto patrně optimální, kdyby na situace podobného druhu reagovali společníci příslušnou změnou společenské smlouvy, např. právě dohodou všech společníků o rozdělení podílu zůstavitele a vytvoření samostatných podílů jednotlivých dědiců, přičemž by byly vyřešeny i důsledky uvedeného postupu na práva a povinnosti dosavadních společníků. Po novelizaci obchodního zákoníku zákonem Č. 370/2000 Sb. a noveli zaci občanského soudního řádu naopak přestala být spornou možnost exekuce vedené proti podílu společníka. Podíl na veřejné obchodní spoleČnosti může být předmětem exekuce, přičemž pravomocným nařízením výkonu rozhodnutí postižením podílu společníka dochází ke zrušení spo-
lečnosti a její likvidaci. Výkon rozhodnutí potom postihuje podle § 320a OSŘ pohledávku povinného z práva na podíl na likvidačním zůstatku. Pokud by společníci chtěli zrušení společnosti zabránit, museli by přijmout rozhodnutí o dalším trvání společnosti podle § 88 odst. 2 - účast společní ka, jehož se důvod zániku dotýká, by potom zanikla a předmětem výkonu rozhodnutí by se stala pohledávka tohoto společníka za společností z prá va na vypořádací podíl.
marg. č. 197
114
Část první. Obchodní společnosti
podíl;
8. zbavení nebo omezení způsobilosti společníka k právním úkonům společníkovi přísluší v případě, že se ostatní společníci dohodli na po kračování společnosti, vypořádací podíl; 9. společník přestal splňovat předpoklady uvedené v § 76 odst. 2, nespl ňuje tedy všeobecné podmínky provozování živnosti podle živnosten ského zákona nebo je u něho dána překážka provozování této živnosti vyplývající opět ze živnostenského zákona - společníkovi přísluší v případě, že se ostatní společníci dohodli na pokračování společnosti, vypořádací podíl; 10. společenská smlouva může stanovit další důvody, které vedou zásadně ke zrušení společnosti, pokud jsou ale tyto důvody takového charakte ru, že mohou nastat i jen u některého společníka, zanikne pouze účast na společnosti u tohoto společníka, pokud se ostatní dohodnou, že bu dou ve společnosti pokračovat i nadále bez něho. Dotčenému společní kovi přísluší jako u všech případů uvedených výše právo na vypořáda cí podíl. Pokud jde o možnost vyloučení společníka ze společnosti pro porušo vání jeho povinností, objevuje se v dosavadní judikatuře 2 8 stanovisko, že si takovou možnost mohou společníci sjednat ve společenské smlouvě. Po 28
i § 3 Vznik a zánik účasti společníka na veřejné obchodní společnosti
\
I ' f ''
. ' ! ]'
! ;. : :
Právní skutečnosti, jejichž důsledkem je vznik, popř. zánik účasti společníka na veřejné obchodní společnosti, byly již rozebrány, popř. budou rozebrány, v jiných souvislostech. Na tomto místě proto podáváme jen jejich přehledné shrnutí jako jiný úhel pohledu na právní postavení spo lečníka ve společnosti.
198
Účast na veřejné obchodní společnosti může vzniknout buď originárně (osoba nevstupuje do spolecnických práv a povinností nějakého svého práv ního předchůdce, nýbrž její účast na společnosti vzniká jako původní, nová). Takto lze nabýt účasti na společnosti při jejím vzniku (společník byl zakla datelem společnosti) nebo v průběhu trvání společnosti přistoupením ke společnosti na základě změny společenské smlouvy. K odvozeným způsobům vzniku účasti na společnosti (derivativní na bytí účasti) může dojít na základě univerzální nebo singulární sukcese. Univerzální právní nástupnictví nastává děděním podílu v případě smrtí společníka - fyzické osoby nebo přechodem podílu na právního nástupce v případě zániku společníka - právnické osoby. Důvodem singulárního právního nástupnictví je smlouva o převodu podílu, pokud ji pro výjimeč né případy za podmínky souhlasu ostatních společníků připustíme. Naby vatel podílu je potom právním nástupcem převodce. Zánik účasti na společnosti je oproti tomu spjat s následujícími skutečnostmi:
199
1. zánik společnosti jako takové - společníkovi přísluší vypořádání v po době podílu na likvidačním zůstatku; 2. vystoupení ze společnosti podle ust. § 83 - v tomto případě nejde o jednostranný právní úkon společníka, ale o dohodu společníků o pří slušné změně společenské smlouvy, pokud jde o osoby společníků, spo lečníkovi, který ze společnosti vystoupil, náleží podle ust. § 61 odst. 2 vypořádací podíl;
marg. č. 198-199
3. výpověď společenské smlouvy uzavřené na dobu neurčitou - zánik účasti společníka nastává z jeho jednostranného projevu vůle, společ níkovi přísluší v případě, že se ostatní společníci dohodli na pokračo vání společnosti, vypořádací podíl; 4. smrt společníka nebo zánik právnické osoby, která byla společníkem; 5. vyloučení společníka, který porušuje závažným způsobem svoje po vinnosti, rozhodnutím soudu - společníkovi přísluší na základě ust. § 61 odst. 2 vypořádací podíl; 6. prohlášení konkursu na majetek společníka, popř. zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku - společníkovi přísluší v případě, že se ostatní společníci dohodli na pokračování společnosti, vypořádací podíl; 7. pravomocné nařízení výkonu rozhodnutí postižením podílu společníka nebo vydání exekučního příkazu k postižení podílu společníka po právní moci usnesení o nařízení exekuce - společníkovi přísluší v případě, že se ostatní společníci dohodli na pokračování společnosti, vypořádací
200
113
Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 10. 1996, č. j. 7 Cmo 6/96-38, jehož normativní věta byla publikována v díle Eliáš, K. Obchodní zákoník. Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od roku 1900. 2. vydání. Praha : Lindě, 1998, s. 263.
Kapitola 8. Veřejná obchodní společnost
115
novelizaci provedené zákonem Č. 370/2000 Sb., která nově upravila znění § 90, by bylo možno přijmout spíše závěr, že tu taková možnost není spo lečníkům dána, protože závažné porušování povinností společníka, které je koncentrováno v osobě jednoho společníka, je sankcionovatelné žalo bou společnosti na vyloučení tohoto společníka. Uvedené ustanovení pů sobí jako speciální pravidlo pro případ, že porušování povinností nemá za následek ohrožení runkčnosti celé společnosti, tedy jako postup s mírněj šími následky, než jsou uvedeny v odst. 1 cit. ust. (zrušení společnosti). Jako takové též lépe odpovídá osobnímu charakteru veřejné obchodní spo lečnosti a poskytuje i příslušný stupeň ochrany samotnému poruŠitelí po vinností (nutnost výzvy k plnění povinností a písemného upozornění na možnost vyloučení).
Oddíl 5. Vnitřní organizace veřejné obchodní společnosti Pro veřejnou obchodní společnost nepředepisuje obchodní zákoník žádnou vnitřní strukturu orgánů, která by byla podobná struktuře v kapitálo vých společnostech. Právo řídit Činnost společnosti svěřuje obchodní zá koník přímo společníkům a nepředpokládá, že by o záležitostech společnosti mohl rozhodovat někdo jiný než právě společníci. Jak jsme již zmínili v předchozí kapitole, lze na základě právní úpravy v obchodním zákoníku rozlišovat tří skupiny záležitostí společnosti, o nichž v různých právních režimech společníci rozhodují a též je realizují. Základní otázky, které se týkají existence společnosti a důležitých otá zek právního postavení společníků jsou zpravidla podrobněji regulovány společenskou smlouvou, obchodní zákoník proto upravuje v prvé řadě roz hodování o její změně. Vychází při tom zásadně z rovného postavení spo lečníku jako smluvních stran smlouvy a určuje, že k její změně je zapotře bí souhlasu všech společníků. Připouští však, aby sí společníci sami ve smlouvě sjednali, že ke změně je dostačující souhlas většiny společníků (§ 79 odst. 1). Změna smlouvy může mít podobu dohody o měněných sku tečnostech (tzv. dodatek ke, smlouvě), popř. nové smlouvy nahrazující smlouvu původní. Vždy musí být dodržen požadavek písemné formy a úředně ověřených podpisů (§ 63), Pokud bude smlouva měněna dodat kem, bude nutno vyhotovit nové platné znění smlouvy pro účely založení do sbírky listin [§ 27a odst 2 písm. a)]. Svým významem se rozhodování o změně společenské smlouvy rovná i rozhodování o ostatních věcech, které sice nejsou přímo změnou smlou vy, ale zásadním způsobem ovlivňují postavení společníků či společnosti
marg. č. 201
201
116
Část první. Obchodní společnosti
samotné. K těmto věcem řadíme zejména takové otázky, které se přímo dotýkají právních poměrů společnosti a realizace společnických práv a povinností, a to např. ustanovení a odvolání prokuristy, schvalování roční účetní závěrky, rozhodování o zrušení společnosti. Náležela by sem ale též důležitá rozhodnutí způsobilá významně ovlivnit hospodaření společnosti - např. převod podniku či dispozice s podstatnými součástmi majetku spo lečnosti - např. s nemovitostmi, v nichž jsou umístěny jednotlivé části podniku společnosti. Všechny tyto otázky řadí obchodní zákoník do sku piny tzv. ostatních záležitostí {ostatních na rozdíl od rozhodování o změně společenské smlouvy) a pro rozhodnutí o nich vyžaduje rovněž souhlas všech společníků s možností smluvit ve společenské smlouvě rozhodová ní pouze většinové. Pokud společenská smlouva připouští pro rozhodování o změně spole čenské smlouvy, popř. pro rozhodování o ostatních záležitostech většino vý princip, určuje obchodní zákoník, že každý ze společníků má jeden hlas (hlasování „podle hlav"), avšak opět s tím, že společenská smlouva může stanovit jiný počet hlasů (§ 79 odst. 3). V tomto případě je tedy na společ nících, jaké kritérium pro stanovení počtu hlasů zvolí. Omezeni jsou pou ze zásadou stejného zacházení se všemi společníky, nemohou proto volit řešení, které by některého společníka či skupinu společníků oproti jiným neodůvodněně zvýhodňovalo nebo naopak znevýhodňovalo. 202
Rozhodování o záležitostech, které se týkají provozu podniku společnos ti, a sice o záležitostech běžné povahy, které je nutno zajišťovat opakovaně a kterými je realizován zapsaný předmět podnikání společnosti, je upraveno v § 81. Tyto činnosti převážně rutinního charakteru bývají označovány shr nujícím termínem obchodní vedení a k jejich výkonu opravňuje obchodní zákoník každého společníka, předpokládá však, že společníci mezi sebou dohodnou zásady, kterými se při obchodním vedení budou řídit. Společen ská smlouva by měla též určit, zda budou obchodní vedení vykonávat všich ni společníci nebo jen někteří společníci, kteří byli obchodním vedením po věřeni. Pokud budou obchodní vedení vykonávat jen pověření společníci, musí společenská smlouva toto pověření upravit (§ 81 odst. 2).
203
Vlastní pojem obchodního vedení není v obchodním zákoníku defino ván, i když s ním zákonný text běžně pracuje. Jestliže bychom hledali zákonné vymezení tohoto pojmu, mohli bychom je nalézt např. v němec kém obchodním zákoníku, jehož ust. § 116 určuje, že oprávnění k obchod nímu vedení zahrnuje všechna jednání, která vyplývají z obvyklého pro vozování živnosti. Při konfrontaci s českou právní úpravou bychom potom mohli do pojmu obchodního vedení zahrnout organizaci a řízení podniku,
marg. č. 202-203
117
- právní úkony uzavírané společností s třetími osobami (upraveno v ust. § 85), avšak vzhledem k tomu, že realizace rozhodnutí náležejících do obchodního vedení bude mnohdy vyžadovat též právní úkony směřující navenek společnosti, lze předpokládat, že obchodní vedoucí budou sou časně statutárním orgánem společnosti, nemusí to však být pravidlem; - jednání společníků, které se týká jejich právního postavení, popř. práv ního postavení a existence samotné společnosti (změna společenské smlouvy, schvalování účetní závěrky, ustanovení prokuristy, zrušení spo lečnosti), tedy tzv. ostatní záležitosti, které zmiňujeme výše; - rozhodování o záležitostech, které mají pro společnost zásadní význam, a měli by o nich tudíž rozhodovat všichni společníci (např. nakládání s významnými součástmi majetku společnosti - převod podniku nebo jeho části, převody a zatěžování nemovitostí). Zákon se o nich výslovně nezmiňuje, společenská smlouva by proto musela obsahovat jejich vy mezení a svěřovat rozhodování o nich všem společníkům. Jak jsme již zmínili, opravňuje obchodní zákoník k obchodnímu vedení 204 pouze společníky. V prvním odstavci ust. § 81 svěřuje výkon záležitostí, které náležejí do obchodního vedení, všem společníkům, současně vsak předpokládá, že nerušená realizace těchto záležitostí si mnohdy vyžádá určité jejich rozdělení mezi společníky a stanovení okruhu činností, k je jichž výkonu budou jednotliví společníci příslušní (dohodnuté zásady, o nichž hovoří cit. ust.). Toto rozdělení může být provedeno společenskou smlouvou, popř. jiným ujednáním učiněným společníky. Nemusí jít o pí semnou smlouvu, rozdělení činností by však mělo být jasné a průkazné, a proto lze doporučit, aby vyjádření vůle společníků o této otázce bylo pí semně zachyceno. Pokud by zásady byly vtěleny do společenské smlouvy a některý ze společníků by je podstatným způsobem porušil, může mít toto jednání za následek i zrušení společnosti podle ust. § 90 odst 1, popř. vyloučení poruŠitele ze společnosti rozhodnutím soudu podle ust. § 90 odst. 2. Řešení obsažené v prvním odstavci § 81 se použije podpůrně, pokud společenská smlouva neobsahuje úpravu jinou. Společníci se zde mohou (pouze ve společenské smlouvě!) dohodnout, že výkonem obchodního vedení je pověřen jen některý, popř. jsou pověřeni jen někteří, z nich. Ostatní společníci potom oprávnění k obchodnímu vedení pozbývají. Pověřený společník (či pověření společníci) je podle další vety tohoto ustanovení
Kapitola 8. Veřejná obchodní společnost
povinen řídit se při výkonu obchodního vedení zásadami, které s ostatními společníky dohodl. Dále zmiňuje zákon, že pověřený společník je povinen respektovat rozhodnutí společníků učiněné většinou hlasů. Toto většinové rozhodnutí však v praxi nemůže předcházet všem rozhodnutím, které má obchodní vedoucí učinit, neboť by se tak negoval význam pověření. Vliv ostatních společníků na výkon obchodního vedení se může ve smyslu po sledních vět druhého odstavce § 81 projevovat tak, že většinovým rozhod nutím (každý společník má jeden hlas, ale společenská smlouva může ur čit i j iný počet hlasů) ohraničí rozhodovací prostor pro společníky pověřené obchodním vedením, v němž jsou nadále tito společníci oprávněni samo statně řešit jednotlivé záležitosti. Pokud by rozhodnutí daný rámec překra čovalo, nemohli by je obchodní vedoucí učinit samostatně a opět by bylo nutno většinového rozhodnutí všech společníků. Většinovým rozhodnu tím bude např. stanoven výrobní program v jednotlivých závodech, na něž se člení podnik společnosti, a hlavní odbytové směry pro hotové výrobky a v tomto rámci již budou obchodní vedoucí samostatně rozhodovat o tom, jakým způsobem bude organizována výroba a odbyt. Pokud by měl být výrobní program změněn, mohlo by se tak stát jen většinovým rozhodnu tím všech společníků. Přestoupení hranic určujících prostor samostatné činnosti obchodních vedoucích je možno kvalifikovat jako podstatné po rušení jejich povinností a může mít za následek povinnost nahradit škodu, popř. též odnětí pověření k výkonu obchodního vedení soudem (viz další výklad). Úprava možnosti odvolat společníka pověřeného obchodním vedením
Zda je porušení povinností pověřeného společníka podstatné nebo ne, je nutno posoudit podle ust. § 345 odst. 2, na které třetí odstavec § 81 odkazuje. S použitím tohoto ustanovení by bylo možno podstatné poruše ní povinnosti obchodního vedoucího vymezit jako takové porušení, při němž porušující společník musel v okamžiku, kdy byl ostatními obchod ním vedením pověřen, vědět nebo mohl rozumně a s přihlédnutím k účelu společenské smlouvy předvídat to, že ostatní by neměli zájem jej při tomto jeho chování obchodním vedením pověřit. Toto ustanovení je kogentní, společenská smlouva proto nemůže vymezit kritéria pro posouzení závaž nosti porušení povinností obchodního vedoucího odchylně, může však - s ohledem na to, že příslušná úprava není v zákone obsažena - určit výčtem okruh povinností obchodního vedoucího.
ve třetím odstavci § 81 připouští následující situace: 1. společenská smlouva nemá pro odvolatelnost společníka pověřeného obchodním vedením žádné pravidlo, popř. určuje, zeje pověření odvolatelné, potom a) je možno pověřeného společníka odvolat dohodou ostatních společ níků (odvolávaný společník se této dohody neúčastní), důvody od volání nejsou omezeny na porušení povinností spojených s obchod ním vedením, ale mohou být stanoveny společenskou smlouvou, nebo b) pověření bude odejmuto soudním rozhodnutím - návrh může podat kterýkoli společník, ale jen z důvodu podstatného porušení povin ností, kterého se při obchodním vedení pověřený společník dopustil; 2. společenská smlouva určuje, z e j e pověření společníka obchodním ve dením neodvolatelné. Pověření tohoto společníka může být odňato pouze soudním rozhodnutím na návrh kteréhokoli z ostatních společníků po daným z důvodu podstatného porušení povinností spojených s obchod ním vedením.
marg. Č. 206
205
marg. č. 204-205
Část první. Obchodní společnosti
118
206
Kapitola 8. Veřejná obchodní společnost
který náleží společnosti, řízení zaměstnanců, rozhodování o provozních záležitostech, tj. např. zásobování, odbyt, reklama, vedení účetnictví apod. Pojem obchodního vedení by naopak nezahrnoval:
119 207
Po odvolání pověřeného obchodního vedoucího se uplatní poslední věta odstavce třetího jen v tom případě, pokud byl odvolaný společník pověřen obchodním vedením jako jediný, popř. pokud byli odvoláni všichni spo lečníci obchodním vedením pověření. Než dojde k novému pověření, jsou k obchodnímu vedení oprávněni všichni společníci, kteří rovněž pro tento případ dohodnou zásady, podle nichž budou až do případného nového po věření jen některého či některých z nich obchodní vedení vykonávat. K novému pověření dochází změnou společenské smlouvy. Společník pověřený obchodním vedením může též sám svoje pověření písemně vypovědět z důležitých důvodů. Výpověď musí být doručena spo lečnosti i všem společníkům a je účinná uplynutím jednoho měsíce ode dne, kdy byla doručena společnosti. Ode dne účinnosti výpovědi jsou k výkonu obchodního vedení povoláni opět všichni společníci, bývalý ob chodní vedoucí sám je povinen po podání výpovědi vykonat všechna opat ření, která nesnesou odkladu.
208
S obchodním vedením je spojena informační povinnost uložená v pátém odstavci § 81 společníku pověřenému obchodním vedením. Tato in formační povinnost je koncipována široce a přesahuje okruh záležitostí, které patří do obchodního vedení. Jejím předmětem může být kterákoli záležitost společnosti, tedy zejména i právní úkony, které společnost uči nila vůči třetím osobám svým statutárním orgánem. Obchodní vedoucí je povinen informaci podat i v případě, že sám statutárním orgánem není. Jeho povinnost informovat směřuje v doslovném znění zákona vůči všem ostatním společníkům, tedy i těm, kteří jsou též pověřeni obchodním ve dením. Je však zřejmé, že v praxi bude toto ustanovení využíváno přede vším společníky, kterým obchodní vedení nenáleží. Oprávnění upravené vposlední větě pátého odstavce § 81 již s obchodním vedením nesouvisí, ale vyjadřuje obecné řídící a kontrolní právo společníků vůči společnosti.
209
marg. č. 207-209
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 8. Veřejná obchodní společnost
Společenská smlouva může v obou situacích upravovat bližší podrobnosti nutné pro praktický výkon uvedených oprávnění, nemůže je však vyloučit nebo omezit.
c) statutárním orgánem může být i jen jeden společník, způsob jeho jedná ní potom nečiní výkladové potíže - společnost zavazuje jednání tohoto společníka.
120
Oddíl 6. Vnější vztahy veřejné obchodní společnosti § 1 Právní vztahy k třetím osobám 210
211
Vnějšími vztahy rozumíme právní vztahy, do nichž vstupuje společnost s osobami, které stojí mimo nijako právnickou osobu i mimo její společní ky. Popisujeme-li proto konkrétní obchodní společnost, zabýváme se v této souvislosti zkoumáním způsobu, kterým tato společnost navenek jedná, způsobu, kterým vstupuje do uvedených právních vztahů. Jednání podnikatele je obecně upraveno v části první obchodního záko níku a úprava obchodních společností a družstev v části druhé na této obecné úpravě nic nemění. Obchodní společnosti tedy jednají svými statutárními orgány, popř. za ně jednají jejich zástupci. V rámci části druhé ale obchod ní zákoník dále obecnou úpravu rozvádí a určuje, kdo je statutárním orgá nem obchodních společností a družstev oprávněným zavazovat tyto sub jekty ve všech věcech. Ve veřejné obchodní společnosti může vzhledem k jejímu osobnímu charakteru navazovat právní vztahy, tyto vztahy měnit nebo rušit pouze statutární orgán, který je tvořen společníky. Obchodní zákoník stanoví v § 85 odst. 1, že statutárním orgánem veřejné obchodní společnosti jsou všichni společníci, pokud však společenská smlouva neurčuje, že jím jsou jen někteří společníci nebo jen jeden společník. Pokud jde o možnosti utváření statutárního orgánu, vyplývají tedy z citovaného ustanovení následující možnosti: a) statutárním orgánem j sou všichni společníci - navenek jedná buď kaž dý z nich samostatně - toto řešení vyplývá ze zákona (§ 85 odst. 2) nebo má společenská smlouva o způsobu jednání společníků speciální ustanovení. V úvahu přichází např. společné jednání všech společníků (tzn. že např. písemný právní úkon vyžaduje podpisy všech společníků) nebo společné jednání několika společníků (písemný právní úkon může např. vyžadovat podpisy dvou společníků), b) funkcí statutárního orgánu byli pověřeni jen někteří společníci - způ sob, kterým společnost zavazují, je totožný s předchozí variantou,
Statutárním orgánem může být jen společník - s ohledem na to, že zá kon nestanoví, že by společníkem mohla být jen fyzická osoba, může se společníkem stát i osoba právnická. Její práva a povinnosti vykonává pod le § 76 odst. 3 její statutární orgán nebo jím pověřený zástupce. Tyto oso by, o nichž zákon mlčky předpokládá, že jde o osoby fyzické, jsou potom též případným statutárním orgánem veřejné obchodní společnosti. Pokudje statutárním orgánem více společníků, považujeme takový statutární orgán za orgán kolektivní, i když je jednatelská pravomoc přiznána každému ze společníků. Poněkud nadbytečně - s ohledem na ust. § 13 odst. 5 zmiňuje ust. § 85 ve druhém odstavci, že omezení jednatelské působnosti, které by případně upravila společenská smlouva, působí jen ve vnitřním vztahu společnosti a osoby, kteráje statutárním orgánem. Vůči třetím osobám je takové ome zení neúčinné. Speciálně ve vztahu k § 66 odst. 1 upravuje třetí odstavec § 85 možnost společníka odstoupit z funkce statutárního orgánu. Odstoupení musí být doručeno společnosti i všem společníkům aje účinné uplynutím jednoho měsíce od doručení společnosti. Pokud by takto odstoupil společník, který je jediným statutárním orgánem společnosti, stávají se ode dne účinnosti odstoupení statutárním orgánem opět všichni společníci.
§ 2 Ručení za závazky veřejné obchodní společnosti Vně společnosti se promítá i základní charakteristika veřejné obchodní společností - neomezené a solidární ručení jejích společníků za závazky společností. Ručení zmiňuje obchodní zákoník v § 76 odst. 1, kde pomocí něho charakterizuje veřejnou obchodní společnost jako jednu z právních forem obchodních společností v českém právu. Blíže se potom zabývají ručením ust. § 86 a 87.
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 8. Veřejná obchodní společnost
trvá podle této úpravy po celou dobu trvání společnosti, společníci, kteří přistoupili ke společnosti až po jejím vzniku, přejímají ze zákona ručení i za závazky vzniklé v době, kdy ještě společníky nebyli. Zákon zde kon struuje ručitelskou povinnost ve shodném rozsahu pro všechny společníky bez ohledu na okamžik vzniku jejich účasti na společnosti a chrání tak právní jistotu třetích osob. Výslovně potom upravuje právo ručitele, který svou ručitelskou povinnost splnil, na náhradu toho, co bylo z důvodu ruči telské povinnosti plněno, vůči ostatním společníkům. Ostatní společníci jsou povinni poskytnout náhradu v poměru, který si ujednali ve společen ské smlouvě, pokud toto ujednání není, podílejí se na úhradě stejným dí lem.
214
Ručení za závazky veřejné obchodní společnosti je podle druhé věty ust. § 86 solidární - věřitel může požadovat plnění ručitelského závazku ve výši celého dluhu na kterémkoli ze společníků, popř. může podle své úvahy plnění mezi ručitele rozdělit, společníci jsou povinni v požadova ném rozsahu svou ručitelskou povinnost splnit. Pokud se věřitel obrátil na více společníků, popř. na všechny, a dluh třeba jen jediný z nich splnil, zaniká povinnost plnit všech ostatních. Ručení je dále neomezené- spo lečníci jsou povinni použít ke splacení dluhu veškerý svůj majetek.
215
Pokud společník splnil z titulu své ručitelské povinnosti závazek spo lečnosti, získává vůči ní postavení věřitele. Vedle toho má vůči ostatním společníkům právo na náhradu podle výše jejich podílů. Společník se může obrátit se žádostí o zaplacení dluhu na společnost i ostatní společníky, po sloupnost není zákonem předepsána, bude patrně rozhodující konkrétní majetková situace společnosti i společníků. U veřejné obchodní společr nosti, u níž obchodní zákoník nemá výslovnou úpravu podílu na společ nosti, a tudíž nelze ani ze zákona dovodit, jak se společníci podílejí ve svém vnitřním vztahu na úhradě dluhu společnosti, se uplatní ustanovení § 511 odst. 2 ObčZ a podíly na dluhu uhrazeném z titulu plnění ručitelské povinnosti společníků budou u všech společníků chápány jako stejné. Ne lze však vyloučit, že společenská smlouva bude obsahovat výslovná pra vidla pro řešení těchto situací a že z nich může vyplývat i jiné určení podí lů společníků na dluzích společnosti. Ustanovení § 87 řeší důsledky změn v osobním složení společnosti ve vztahu k ručitelské povinnosti společníků. Ručitelský závazek společníků
marg. č. 214-216
213
První věta ust. § 86 vyjadřuje povinnost společnosti splnit závazky, do nichž vstoupila a v případě neplnění nést Odpovědnostní důsledky poruše ní právní povinnosti. Povinnost splnit závazky je svým charakterem po vinností z hlavního závazkového vztahu, který vznikl mezi společností jako právnickou osobou na jedné straně a jinými osobami na straně druhé.
Schopnost dostát svým závazkům i snášet odpovědnost je však limito vána velikostí majetku společnosti. Pokud by společnost své závazky z hlavního závazkového vztahu nesplnila, je možno realizovat ručitelský závazek, jehož účastníky jsou společníci jako povinní a věřitelé společ nosti jako oprávnění. Ručitelský závazek vzniká ze zákona, pokud dojde ke vzniku veřejné obchodní společnosti. Společníci nemohou vznik ručení ve společenské smlouvě vyloučit ani rozsah ručení nijak omezit. Svou povahou jde o závazek akcesorický - j e závislý na existenci závazku hlav ního a subsidiámí - ručitel je povinen plnit místo dlužníka teprve tehdy, když dlužník svůj závazek nesplnil, i když k tomu byl věřitelem písemně vyzván. I pro ručení společníků za závazky obchodní společnosti se však použije ust. § 306 - výzvy věřitele proto není třeba, pokud ji věřitel nemů že uskutečnit nebo pokudje nepochybné, že dlužník (v tomto případě spo lečnost) svůj závazek nesplní (zde zákon uvádí, že o tuto situaci jde zejmé na tehdy, pokud byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs).
122
212
marg. č. 212-213
marg. č. 210-211
216
121
123
Při zániku účasti společníka na společnosti za trvání společnosti (zde je míněn nikoli pouze zánik účasti dohodou podle ust. § 83, ale též případy zániku účasti společníka upravené v ust. § 88 odst. 1) ručitelský závazek nezaniká, nýbrž trvá i nadále. Jeho dosah je však omezen pouze na závaz ky, které vznikly do okamžiku zániku účasti společníka, a bude se postup ně snižovat v závislosti na tom, jak budou zanikat závazky, jichž se týká. Tímto ustanovením řeší zákon důsledky zániku účasti některého ze spo lečníků za trvání společností pro ručitelskou povinnost tohoto společníka. Je nutno ji odlišit od situace ručení společníků za závazky společnosti, která sama zanikla - zde se uplatní § 56 odst 6.
217
Oddíl 7. Zrušení a zánik veřejné obchodní společnosti § 1 Zrušení a zánik veřejné obchodní společnosti s likvidací Právní skutečnosti, které způsobují zrušení společnosti, jsou obecně pro všechny obchodní společnosti upraveny v ust. § 68 odst. 3. Ve vztahu k této úpravě představuje § 88 speciální úpravu, v níž jsou uvedeny další důvo dy, které mohou vést ke zrušení společnosti. Tyto důvody vycházejí z osob ního charakteru veřejné obchodní společnosti a spojují zrušení společnosti s právními skutečnostmi, které vedou k zániku účasti jednotlivých společ níků na veřejné obchodní společnosti. Uvedené důvody mají různou práv ní povahu a můžeme je v závislosti na ní zařadit do následujících skupin: 1. zrušení na základě právního úkonu společníka, 2. zrušení na základě soudního rozhodnutí, které se týká společníka nebo jeho majetku: v tomto případě jde o důvody uvedené pod písm. b), e), f)
marg. č. 217-218
218
124
Část prvni. Obchodní společnosti
a g), jejichž společným jmenovatelem je právě soudní rozhodnutí. Soud vsak vyslovuje svým rozhodnutím zrušení společnosti pouze v případě písm. b), v ostatních případech se soudní rozhodnutí týká majetku spo lečníka (konkurs, výkon rozhodnutí postižením podílu společníka) nebo osoby společníka (zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úko nům), postihuje tedy jeho důvěryhodnost jako neomezeného ručitele za závazky společnosti nebo jeho schopnost osobně se podílet na podnika telské činnosti společnosti, 3. zrušení na základě právní události, 4. zrušení na základě zániku právnické osoby, která byla společníkem, 5. zrušení na základě skutečnosti, že společník přestane splňovat předpo klady podle § 76 odst. 2 - tento důvod zrušení veřejné obchodní společ nosti má silný prvek ochrany třetích osob. Zákon zde předpokládá, že osoba, která přestala splňovat uvedené podmínky, by nebyla schopna ani efektivně dostát svému neomezenému ručitelskému závazku. U práv nických osob nemusí mít uvedená skutečnost na existenci veřejné ob chodní společnosti vliv - právnická osoba by musela ustanovit jinou osobu jako svůj statutární orgán nebo člena statutárního orgánu, popř. by pověřila k výkonu společnických práv a povinností ve veřejné ob chodní společnosti jiného zástupce, který potřebné požadavky splňuje, 6. zrušení na základě jiného důvodu, který stanoví společenská smlouva; zákon zde umožňuje společníkům dohodnout jakýkoli jiný důvod pro zrušení společnosti.
1. Zrušení veřejné obchodní společnosti na základě právního úkonu společníka 219
220
Na rozdíl od úpravy v § 83 upravuje § 88 odst. 1 písm. a) jednostranný úkon společníka, výpověď jeho účasti na společnosti. Možnost výpovědi váže zákon na dvě podmínky: společenská smlouva musí být uzavřena na dobu neurčitou a musí být dodržena lhůta podání výpovědi šest měsíců před uplynutím účetního období. S ohledem na ust. § 63 musí mít výpo věď písemnou formu a úředně ověřený podpis společníka (jedná se o úkon, jehož důsledkem je zásadně zrušení společnosti). Obchodní zákoník jednoznačně nestanoví, zda účast společníka, a tudíž i zrušení společnosti, nastává vždy k 31. 12. daného roku, ať je výpověď podána kdykoli před 30. 6., nebo zda v případě dřívějšího podání výpově di činí výpovědní lhůta Šest měsíců a společnost se ruší posledním dnem
Kapitola S. Veřejná obchodní společnost
této lhůty. Srovnáme-li text § 88 odst. 1 písm. a) s úpravou výpovědi v občanském zákoníku (§ 582), vůči níž je obchodněprávní úprava úpra vou speciální, můžeme dovodit, že text obchodního zákoníku vyjadřuje, že ke zrušení společnosti dochází vždy ke konci účetního období, přičemž výpověď je nutno podat nejpozději 6 měsíců předem. Pokud by byla výpo věď podána ve druhé polovině roku a účetní období by se krylo s kalendář ním rokem, může být společnost zrušena až k 31. 12. roku následujícího. Obchodní zákoník připouští, aby byla stanovena jiná výpovědní lhůta jeho dispozice vyjádřená v poslední větě cit. ust. se podle našeho názoru vztahuje pouze k šestiměsíční výpovědní lhůtě, nemění však nic na sku tečnosti, že se společnost může vždy zrušit jen ke konci účetního období, ani nepřipouští omezení nebo vyloučení práva podat výpověď.
2. Zrušení veřejné obchodní společnosti na základě soudního rozhodnutí Ke zrušení veřejné obchodní společnosti rozhodnutím soudu může dojít na základě ust. § 90 odst 1, které je speciální ve vztahu k§ 68 odst. 6, a je opět výrazem osobního charakteru veřejné obchodní společnosti a závis losti její existence na tom, že se všichni společníci mají aktivně na její činnosti podílet. Pokud by tomu tak nebylo, jeví se jako problematické samo trvání společnosti. Zákon proto dává kterémukoli ze společníků možnost navrhnout soudu, aby společnost zrušil, pokud je narušeno její fungování.
223
- společník porušuje závažným způsobem svoje povinnosti - zpravidla půjde o povinnosti upravené ve společenské smlouvě (viz výklad o práv ním postavení společníka), myslitelná jsou ale jakákoli jiná pravidla existující uvnitř společností, pokud vyžadují od společníka určitý způ sob chování, ať již aktivního, nebo zdržení se určitého jednání. Poruše ní povinností je objektivně existující skutečnost na vztazích mezi spo lečníky nezávislá, zavinění se nezkoumá;
marg. č. 221
Část první. Obchodní společnosti
- není možno dosáhnout účelu, pro který byla společnost založena - tento důvod nemusí být nutně sankční, myslitelné jsou i situace, kdy příčiny daného stavu leží mimo společnost, ale společníci se např. nejsou schopni sjednotit na rozhodnutí, které by společnost zrušilo. Návrh na zrušení společnosti podává jeden ze společníků. Promlčení nároku se zde řídí ust. § 393, pokud jde o počátek lhůty, a § 397, pokud jde o její délku. Pokud soud návrhu vyhoví, měl by současně rozhodnout o tom, že společnost vstupuje do likvidace, a určit též osobu likvidátora. Jestliže tkví příčina potíží, které společnost má, v osobě jednoho spo lečníka, který porušuje závažným způsobem svoje povinnosti, dává nove lizované ustanovení § 90 odst. 2 společnosti možnost, aby se ona sama domáhala u soudu vyloučení tohoto společníka. Předpokladem úspěchu žaloby je, že společník byl k plnění povinností vyzván a na možnost podá ní žaloby na vyloučení byl písemně upozorněn. Žalobu lze podat pouze na základě předchozího rozhodnutí společníků o tomto postupu, přičemž s podáním žaloby musí souhlasit společníci, kteří mají alespoň poloviční podíl na společnosti. Tato právní úprava při výkladu z opaku vypovídá o tom, že není přípustné, aby byl společník, který porušuje svoje povin nosti, vyloučen rozhodnutím ostatních společníků. Tento závěr by byl ostat ně vyvoditelný i z osobní povahy veřejné obchodní společnosti a spjatosti její existence s osobami konkrétních společníků. Ke zrušení veřejné obchodní společnosti vede i rozhodnutí soudu o tom, Že se na majetek některého ze společníků prohlašuje konkurs nebo že se zamítá návrh na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku společníka [§ 88 odst. 1 písm. e)]. Důvodem právní úpravy je v tomto případě ochrana třetích osob, protože společník - úpadce by stěží mohl řádně splnit svou ručitelskou povinnost, pokud by společnost nesplnila svoje povinnosti v hlavním závazkovém vztahu. Obdobná úvaha provází i zrušení společ nosti na základě pravomocného rozhodnutí, jímž se nařizuje výkon roz hodnutí postižením podílu společníka na společnosti. V obou případech uvažuje obchodní zákoník i s tím, že důvod zrušení společnosti odpadne (konkurs bude zrušen z jiných důvodů než je splnění rozvrhového usnese ní nebo nedostatek majetku, exekuce postihující podíl společníka bude za stavena), a dává všem společníkům - včetně toho, jehož účast na společ nosti měla zaniknout - možnost dohodnout se na tom, že společnost i nadále trvá. Tato dohoda je však podmíněna skutečností, že společnost dosud ne zanikla.
marg. č. 222—223
221
Porušení funkce společnosti vtěluje zákon do předpokladu realizace ustanovení § 90 odst. 1, když váže možnost zrušovacího rozhodnutí soudu na existenci důležitých důvodů, Ke zrušení společnosti tak nemohou vést libovolné subjektivní důvody a pohnutky společníků, nýbrž jen důvody, které objektivně existují a které mohou skutečně narušit existenci společ nosti nebo plnění jejích cílů. V demonstrativním výčtu zmiňuje obchodní zákoník některé z nich:
marg. č. 219-220
126
125
Kapitola 8. Veřejná obchodní společnost
127
3. Zrušení veřejné obchodní společnosti na základě právní události Právní událostí, která vede zásadně ke zrušení společnosti, je smrt společ níka, protože takto odpadla možnost jeho osobní účasti na podnikání společ nosti. Společnost se z tohoto důvodu ruší vždy, pokud měla jen dva společ níky a jeden z nich zemřel. Pokud měla společníků více, může společnost trvat í nadále, jestliže společenská smlouva připouští dědění podílu a jsou splněny předpoklady dědického právního nástupnictví, které vyplývají z občanského zákoníku (dědic není dědicky nezpůsobilý, nebyl vyděděn a neodmítl dědictví). Společnost potom pokračuje s dědici zůstavitele. Dědic však nemůže být nucen, aby se na základě dědického nástupnictví stal společníkem veřejné obchodní společnosti, pokud dědictví obsahovalo kromě podílu na této společnosti ještě další majetek a on je nechtěl odmít nout. Ustanovení § 91 mu pro tento případ nabízí zvláštní úpravu výpovědi účasti na společnosti - dědic je oprávněn vypovědět svou účast na společnos ti, i když byla společnost založena na dobu určitou. Svou výpověď musí po dat v prekluzivní lhůtě tří měsíců od právní moci rozhodnutí soudu o dědic tví. Výpovědní lhůta Činí tři měsíce a dědic, který výpověď podal, je během ní zproštěn povinnosti podílet se osobně na činnosti společnosti. Z povahy věci potom vyplývá, že tato výpověď dědice nemá za následek zrušení spo lečnosti a že účast dědice na společnosti končí uplynutím výpovědní lhůty.
225
4. Zrušení na základě zániku právnické osoby, která byla společníkem Obdobou smrti společníka - fyzické osoby je zánik právnické osoby, která byla společníkem veřejné obchodní společnosti. Tento důvod opět vede ke zrušení společnosti vždy tehdy, kdy měla společnost jen dva spo lečníky (kromě zaniklé právnické osoby ještě jednoho). Společenská smlou va však opět může připouštět přechod podílu na právního nástupce práv nické osoby a společnost tedy může trvat i nadále, pokud však kromě zaniklé právnické osoby měla ještě dva jiné společníky. Sama dikce zákona však vzbuzuje problémy - kdyby se veřejná obchod ní společnost rušila až zánikem právnické osoby, nebyl by zde již subjekt oprávněný k přijetí podílu na likvidačním zůstatku po likvidaci veřejné obchodní společnosti. Tato skutečnost vede k závěru, že plně realizovatelné je ust. § 88 odst. 1 písm. d) jedině při zrušení a zániku právnické osoby s právním nástupcem. V případě jejího zrušení s likvidací a zánikem by
marg. č. 224-226
226
Část první. Obchodní společnosti
128
227
patrně bylo nutno v průběhu likvidace účast na veřejné obchodní společ nosti vypovědět, aby likvidace obou společností probíhaly synchronně a do likvidace právnické osoby bylo možno zahrnout její podíl na likvidačním zůstatku jako společníka likvidované veřejné obchodní společnosti. Důvody zrušení a posléze i zániku právnické osoby mohou být nejrůz nější podle jejího právního charakteru - pokud by byla obchodní společ ností, uplatní se ust. § 68, popř. § 69. V ust. § 88 odst. 2 dovoluje zákonná úprava, aby společníci vlastním projevem vůle - změnou společenské smlouvy - rozhodli o tom, že zánik účasti jednoho z nich společnost nepostihne a nebrání jí v pokračování podnikatelských aktivit. Společníci mohou dohodnout změnu společenské smlouvy u všech právních skutečností, které se týkají společníků a vedou jinak ke zrušení společnosti, s výjimkou zrušení společnosti rozhodnutím soudu podle § 90 odst. 1. Vycházeje striktně z textu zákona i z účelu uve deného ustanovení, společníci nemohou dohodnout obecně předem (do hodu by např. učinili součástí společenské smlouvy), že společnost bude i při nastoupení případů uvedených v prvním odstavci § 88 vždy v činnosti pokračovat. Důsledky vzniku těchto situací nelze předem posoudit a zbý vající společníci je musí řešit vždy až po jejich nastoupení. Obecná doho da řešící tuto otázku předem je přípustná pouze tam, kde ji obchodní záko ník s jednotlivými důvody přímo spojuje, tedy jen u právního nástupnictví upraveného v § 88 odst. 1 písm. c) a d). Pro dohodu o změně společenské smlouvy zbývajícími společníky se uplatní postup upravený obecně v § 79 odst. 1 a obchodní zákoník pro ni stanoví lhůtu tří měsíců od zrušení společnosti - tedy od okamžiku, kdy nastala skutečnost uvedená v § 88 odst. 1 písm. a) a c) až i). Jde o prekluzivní lhůtu - právo společníků změnit společenskou smlouvu zaniká, po kud není v dané lhůtě uskutečněno. Marným uplynutím lhůty vstupuje spo lečnost do likvidace, pokud se společníci nedohodli na vstupu společnosti do likvidace již dříve, a společnost musí jmenovat likvidátora.
228
Pokud společnost na základě změny společenské smlouvy dohodnuté společníky podle ust. § 88 odst. 2 pokračuje ve své podnikatelské činnosti i nadále bez účasti společníka, jehož se týkal důvod uvedený v § 88 odsi. I. nedochází kjejí likvidaci a rozdělení likvidačního zůstatku mezi společní ky. Společníkovi, j ehož účast na společnosti zanikla, náleží v tomto přípa dě vypořádací podíl jako jedna z forem práva na vypořádání společníka a společnosti. Tento vypořádací podíl náleží i dědici společníka, pokud spo lečenská smlouva nepřipouští dědění podílu nebo přechod podílu na práv ního nástupce zaniklé právnické osoby. Výpočet vypořádacího podílu se
Kapitola 8. Veřejná obchodní společnost
skládá z výpočtu jeho majetkového základu podle ust. § 61 odst. 2 a dílu, který připadne společníkovi, jehož účast na společnosti zanikla, popř. jeho právnímu nástupci, který se nestal společníkem. Tento díl je určen totožně jako podíl na likvidačním zůstatku podle ust. § 92, tj. k rozdělení majetko vého základu dojde podle zákona (§ 92 odst. 1 a 2) nebo podle společenské smlouvy (§ 92 odst. 3). Splatnost vypořádacího podílu se při absencí spe ciálního ustanovení v rámci právní úpravy veřejné obchodní společnosti řídí obecným ust. § 61 odst. 3. V návaznosti na dohodu společníků o pokračování společnosti umož ňuje obchodní zákoník řešit i případy, kdy byl po této změně společenské smlouvy zrušen konkurs na majetek společníka z jiných důvodů než po splnění rozvrhového usnesení nebo pro nedostatek majetku, popř. byl za staven výkon rozhodnutí postižením podílu společníka nebo pravomocně zastavena exekuce podle zvláštního předpisu. Ve všech uvedených přípa dech se ze zákona účast společníka na společností obnovuje. Jestliže mu společnost již vyplatila vypořádací podíl, musí jej do dvou měsíců od zru šení konkursu, popř. od zastavení výkonu rozhodnutí nebo právní moci zastavení exekuce, společnosti nahradit. Pokud společnost trvá i nadále, ať s novými společníky nebo bez nich, dochází na základě skutečností uvedených v § 88 odst. 1 písm. a) a c) až i) a navazujících právních skutečností ke změně společenské smlouvy, po kud jde o složení společníků. Z hlediska požadavků § 27a odst. 2 písm. a) a § 28 odst. 7 je nutno v tomto případe navrhnout příslušné změny k zápisu do obchodního rejstříku, vypracovat nové znění společenské smlouvy, kde bude uvedeno nové složení společníků, a založit toto znění do sbírky lis tin.
229
Dojde-li ke zrušení společnosti a proběhne-li likvidace, přísluší společ níkům vypořádání se společností ve formě podílu na likvidačním zůstatku. Rozdělení likvidačního zůstatku je regulováno v § 92 a představuje speci ální úpravu k obecné úpravě § 61 odst. 4, která se týká práva společníka na podíl na likvidačním zůstatku. Ve veřejné obchodní společnosti se tak po díl na likvidačním zůstatku může vypočítat dvojím různým způsobem podle toho, jak velký zůstatek je po likvidaci společnosti k dispozici: 1. zůstatek je tak velký, že pokrývá hodnoty splacených vkladů, společní kům se potom vrací hodnota jimi poskytnutých vkladů a případný zby tek likvidačního zůstatku se mezi ně dělí rovným dílem, 2. likvidační zůstatek nedosahuje hodnoty splacených vkladů: v tomto pří padě se rozdělí mezi společníky v poměru vkladů, které do základního kapitálu společnosti splatili.
marg. č. 227-228
130
129
marg. č. 229
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 8. Veřejná obchodní společnost
Uvedená úprava je dispozitivní - společenská smlouva může stanovit pro rozdělení likvidačního zůstatku jiné kritérium.
přeměn akciových společností a společnosti s ručením omezeným, která se použije na základě zákonných odkazů přiměřeně, popř. obdobně.
131
Přehled právních důsledků smrti společníka veřejné obchodní společnosti společnost se ruší
ve v. o. s. nezůstali dva společníci
\spol. smlouva nepřipouští dědění podílu a
ve v. o. s. zůstali dva společníci, ale nedohodli se na pokračování v. o. s. ve v. o. s. nezůstali dva společníci
spol. smlouva připouští dědění podílu, ale
ve v. o. s. zůstali dva společníci, ale nedošlo k právnímu nástupnictví a společníci se nedohodli na pokračování v. o. s.
smrt společníka
společnost pokračuje
spol. smlouva nepřipouští dědění podílu, ale společníci se dohodli na pokračování společnosti spol. smlouva připouští dědění podílu
nedošlo kpráv. nástupnictví, ale zbylí společníci se dohodli
\ na pokračování v. o. s. \ společnost pokračuje \ s dědici
§ 2 Přeměny veřejné obchodní společnosti 230
Bez likvidace může být veřejná obchodní společnost zrušena jen v zá konem upravených případech tzv. přeměn obchodních společností. Jejich úprava je u veřejné obchodní společnosti uvedena v ust. § 92a-92d a sys tematicky navazuje na obecnou úpravu přeměn v § 69a a násl. a na úpravu
marg. č. 230
1. Fúze veřejné obchodní společnosti Základem pro právní úpravu fúze je u veřejné obchodní společnosti úprava fúze u společnosti s ručením omezeným a fúze společnosti akcio vé, je proto nutno seznámit se se základními pojmy v rámci jejich právní úpravy.
231
Východiskem fúze veřejné obchodní společnosti je smlouva o fúzi, kte rá musí být podepsána všemi společníky všech zúčastněných společností a musí vyřešit přechod společníků zanikající společnosti do nástupnické společnosti a stanovit rozhodný den fúze. Součet výše vkladů společníků zanikající společnosti do základního kapitálu nástupnické společnosti ne smí převyšovat výši vlastního kapitálu zanikající společností. Zpráva o fúzi se vyžaduje jen tehdy, pokud všichni společníci nejsou statutárními orgány společnosti, popř. pokud nejsou všichni oprávněni k obchodnímu vedení společnosti. Zpráva o přezkoumání fúze se nevyža duje, protože veřejná obchodní společnost nemá dozorčí radu. Znalecké přezkoumání návrhu smlouvy o fúzi je nutné jen tehdy, pokud o ně požádá některý ze společníků zanikající společnosti,
232
Statutární orgány každé ze zúčastněných společností jsou povinny: - uložit alespoň jeden měsíc přede dnem podpisu smlouvy o fúzi do sbír ky listin v obchodním rejstříku návrh smlouvy o fúzi, - zveřejnit alespoň jeden měsíc přede dnem podpisu smlouvy o fúzi ozná mení o uložení návrhu smlouvy do sbírky listin, •- současně zveřejnit upozornění pro věřitele na jejich právo požadovat jistotu. Návrh smlouvy o fúzi, zpráva o fúzi, znalecká zpráva o fúzi, účetní závěrky všech zúčastněných společností za poslední tři roky, konečné účetní závěrky všech zúčastněných společností a zahajovací rozvaha nástupnické společnosti (obě posledně zmíněné musí být ověřeny auditorem) se zasíla jí společníkům nejpozději dva týdny před předpokládaným dnem podpisu smlouvy o fúzi. Návrh na zápis nástupnické společnosti do obchodního rejstříku pode pisují všichni budoucí společníci. Pro zápis do obchodního rejstříku je nutno doložit všechny dokumenty o průběhu fúze, pravomocná rozhodnu tí státních orgánů, jsou-li podmínkou účinnosti smlouvy o fúzi, účetní zá-
marg. č. 231-233
233
132
234
Část první. Obchodní společnosti
verky, prohlášení statutárních orgánů každé ze zúčastněných společností, že jim není známo, že byla podána žaloba na určení neplatnosti smlouvy o fůzi, a průkaz o tom, že peněžní prostředky potřebné k vyplacení doplatků byly předány osobě pověřené vyplacením doplatků. Statutární orgány zúčastněných společností a znalci, kteří zpracovali příslušné zprávy, odpovídají společně a nerozdílně za škodu, která vznikla porušením jejich povinností při fúzi společníkům nebo věřitelům, zprostit se odpovědnosti mohou, jestliže prokáží, že jednali s péčí řádného hospo dáře. Právo na náhradu škody se promlčuje ve lhůtě pěti let ode dne, kdy se zápis fuze do obchodního rejstříku stal účinným vůči třetím osobám. Při fúzi veřejné obchodní společnosti s komanditní společností, pokud je nástupnickou společností veřejná obchodní společnost, stanou se všich ni společníci komanditní společnosti neomezeně ručícími společníky. Po stup při fúzi je potom totožný s postupem platným pro fúzi veřejných ob chodních společností.
2. Zrušení veřejné obchodní společnosti s převodem jmění na jediného společníka 235
Tato přeměna se může uskutečnit za následujících podmínek: - ve společnosti jsou pouze dva společníci, - na straně jednoho z nich dojde k jeho výpovědi, smrti, zániku - pokud je společníkem právnická osoba, prohlášení konkursu na jeho majetek nebo zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku, nebo pravomocnému nařízení výkonu rozhodnutí postižením podílu, neboje společník zbaven způsobilosti k právním úkonům či je jeho způ sobilost k právním úkonům omezena, popř. přestane splňovat předpo klady podle ust. § 76 odst. 2 nebo nastanou jiné důvody uvedené ve společenské smlouvě, - druhý společník se musí do tří měsíců ode dne, kdy nastal výše uvedený důvod, rozhodnout, že převezme bez likvidace společnosti její jmění, rozhodnutí musí mít formu notářského zápisu. Pokud není rozhodnutí učiněno ve stanovené lhůtě, právo je učinit zani ká a společnost vstupuje do likvidace. Společníkovi, u něhož nastal důvod zániku účasti na společnosti, náleží vypořádací podíl. Uvedený postup se použije i tehdy, pokud jmenované důvody zániku účasti na společnosti nastoupí u všech společníků společnosti s výjimkou jednoho z nich.
133
K rozdělení veřejné obchodní společností se vznikem nových právničkých osob se vyžaduje smlouva o rozdělení uzavřená všemi společníky, která musí mít formu notářského zápisu. Rozdělením mohou vznikat ve řejné obchodní společnosti a komanditní společnosti, u rozdělení se slou čením je přípustné sloučení i s komanditní společností. Smlouva o rozdělení musí obsahovat projev vůle ke zrušení společnosti bez likvidace a musí určovat firmu a sídlo nástupnických společností, spe cifikovat, jaký majetek a jaké závazky přecházejí na jednotlivé nástupnic ké společnosti a kteří zaměstnanci se stávají zaměstnanci jednotlivých ná stupnických společností, stanovit rozhodný den rozdělení a podmínky pro vypořádání v hotovosti, jež má poskytnout některá z nástupnických spo lečností při nerovnoměrném výměnném poměru. Přílohou smlouvy jsou společenské smlouvy jednotlivých nástupnických společností.
236
Kromě smlouvy se jako další dokumenty k rozdělení vyžadují: - zpráva o rozdělení vypracovaná statutárními orgány rozdělované spo lečnosti, pokud všichni společníci nejsou též statutárními orgány spo lečnosti, - znalecká zpráva o rozdělení - při nerovnoměrném výměnném poměru. I zde odpovídají statutární orgány společnosti a znalci společně a neroz dílně za škodu, která vznikla porušením jejich povinností při rozdělení nástupnickým společnostem nebo jejich společníkům. Této odpovědnosti se zprostí, pokud prokáží, že jednali s péčí řádného hospodáře. Každá z nástupnických společností ručí za závazky, které přešly v dů sledku rozdělení ze zaniklé společnosti na ostatní nástupnické společnosti, a to společně a nerozdílně s ostatními nástupnickými společnostmi do výše základního kapitálu uvedeného v zahajovací rozvaze. Věřitelé zaniklé spo lečnosti mají právo žádat, aby jím nástupnické společnosti poskytly jistotu za účelem zajištění jejich pohledávek, jestliže se v důsledku rozdělení zhorší dobytnost těchto pohledávek.
237
Pokud není zřejmé ze smlouvy, jaký majetek a závazky zaniklé společ nosti přešly na jednotlivé nástupnické společnosti, stávají se nástupnické společnosti spolumajiteli majetku a k plnění závazků jsou zavázány spo lečně a nerozdílně. Návrh na zápis rozdělení do obchodního rejstříku podepisují všichni společníci nástupnických společností a přikládají se k němu dokumenty o rozdělení.
marg. č. 236-237
marg. č. 234-235
134
Kapitola 8. Veřejná obchodní společnost 3. Rozdělení veřejné obchodní společnosti
Část první. Obchodní společnosti
Každý, jehož právní zájmy jsou rozdělením dotčeny, má právo požado vat a obdržet od každé nástupnické společnosti i od společnosti zanikající informace o tom, jaký majetek a jaké závazky přecházejí na jednotlivé nástupnické společnosti.
4. Změna právní formy veřejné obchodní společnosti 238
Postup a podmínky pro změnu právní formy se řídí obecnou úpravou, k účinnosti dohody společníků o změně právní formy se vyžaduje souhlas příslušného státního orgánu, pokud je takový souhlas nutný podle zvlášt ních předpisů. Společníci ručí za závazky existující ke dni zápisu změny právní formy do obchodního rejstříku ve stejném rozsahu jako před změ nou právní formy.
Kapitola 9. Komanditní společnost Literatura; Dědič, J. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Praha : Prospektrum, 1997; Dědič, J. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Praha: Polygon, 2002; Dvo řák, T. Komanditní společnost. Praha : ASPI, 2004; Eliáš, K. Obchodní společ nosti, základní otázky. Praha : C. H. Beck/SEVT, 1994; Eliáš, K. Kurs obchodní ho práva. Právnické osoby jako podnikatelé. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 1998; Eliáš, K. Obchodní zákoník. Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od roku 1900. Praha : Lindě, 1998; Kastner, W., Doralt, P, Nowotny, Ch. Grundrifi des osterreichischen Gesellschaftsrechts. 5. vydání. Wíen : Manzsche Verlagsund Universitatsbuchhandlung, 1990; Malovský-Wenig, A. Příručka obchodního práva. Praha: Československý kompas, 1947; Pelikánová, 1. Komentář k obchod nímu zákoníku. II. část. § 56-260. Praha : Lindě, 1995; Pelikánová, 1. Komentář k obchodnímu zákoníku. 3. díl. A. Doplněk k prvému a druhému dílu, novelizace obchodního zákoníku zák. č. 142/1996 Sb. a zák. 94/1996 Sb., B. Obchodní zá vazkové vztahy, § 261-408, Praha : Línde, 1996; Pelikánová, I. a kol. Obchodní právo I. Praha : Codex Bohemia, 1998; Pokorná, J. Subjekty obchodního práva (vybrané problémy). Brno : Masarykova univerzita,. 1997; Schmidt, K. GesehV chaftsrecht. 3. vydání. Koln, Berlin, Bonn, Miinchen : Carl Heymanns Verlag KG, 1997; Štenglová, L, Plíva, S., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 10. vydání. Praha : C. H. Beck, 2005.
Oddíl 1. Pojem, vývoj a význam komanditní společností Komanditní společnost je osobní společností stejně jako veřejná obchodní společnost. Od veřejné obchodní společností se však liší existen cí dvou druhů společníků, na jejíchž účasti je závislá. Pro její vznik a existenci jsou nezbytní tzv. komplementáři, tj. společníci, kteří se ničím neodlišují od společníků veřejné obchodní společnosti - svou vlastní čin ností realizují účel, pro který byla společnost vytvořena, podmiňují svou přítomností existenci společnosti a ručí neomezeně za její závazky. Spo lečníci druhé skupiny se nazývají komanditisté a jejich účast na společ nosti se omezuje na povinný vklad do základního kapitálu společnosti.
marg. č. 239
239
136
240
241
Část první. Obchodní společnosti
Nejsou povinni se osobně činnosti společnosti zúčastňovat, existence spo lečnosti na nich nezávisí ajejich ručení za závazky společnosti je pouze omezené. Obě formy obchodních společností se tedy odlišují tím, že zatímco ve řejná obchodní společnost je kompaktní, pokud jde o společníky, u ko manditní společnosti je minimálně jeden společník v postavení komple mentáře a minimálně jeden v postavení komanditisty, přičemž z povahy věci je jasné, že jedna a táž osoba v sobě nemůže shrnovat rysy právního postavení obou druhů společníků. Forma komanditní společnosti umožňu je účelné spojení účasti společníků s kapitálovým vkladem a omezeným ručením bez osobní vazby na společnost s účastí společníků s neomeze ným ručením, u nichž vysoká míra osobního rizika vyžaduje též jejich přímé osobní zapojení do podnikání společnosti. Pro komanditní společnost v českém právu platí totéž, co bylo již řečeno u veřejné obchodní společnosti. Rovněž tato forma společnosti je koncipová na jako právnická osoba s plnou způsobilostí být nositelem práv a povinností i vlastním jednáním zakládat, měnit a rušit právní vztahy, osoba odlišná od osob společníků. Pro její vnitřní vztahy však platí pravidla obdobná jako u komanditních společností v právu rakouském a německém. Ve zmíněných právních řádech jsou komanditní společnosti přes přítomnost prvků vlastních spíše kapitálovým společnostem chápány jako společnosti osobní. Nejsou práv nickými osobami, komanditisté i komplementáři jsou společnými majiteli celku majetku společnosti, který je odlišný od osobního majeťkujednotlivých spo lečníků, ale s nímž mohou nakládat jen společně, resp. po společné dohodě. Rovněž tato společnost nemá žádnou vnitřní strukturu a je řízena podle vnitř ního smluvního konsenzu všech společníků. Komanditní společnosti české ho práva nejsou oproti tomu jako právnické osoby plně harmonizovány se svými vnitřními poměry, avšak i zde j e nutno vzít tuto skutečnost na vědomí a právní úpravu s vědomím této skutečnosti interpretovat a aplikovat. I komanditní společnost je jako právní forma velmi stará. V Janově se z 12. století dochovaly notářské záznamy o smlouvách mezi zámořskými obchodníky a společníky, kteří financovali jejich podnikání. Jejich společná podnikatelská činnost byla organizována tak, že obchodníci poskytovali jednu třetinu potřebného kapitálu a financující společníci dvě třetiny. Takto se též dělila ztráta, avšak na zisku se obchodníci podíleli sedmi dvanáctinami, aby tak byla zhodnocena jejich pracovní činnost ve prospěch celku a rizika ply noucí z útoků islámských pirátů. Financující společníci měli nárok jen na pět dvanáctin ze zisku. V jiném typu spojení poskytovali kapitál pouze fi nancující společníci, kteří též nesli všechnu ztrátu, ze zisku jim však příslu šely tři čtvrtiny, zatímco obchodníkům jen jedna čtvrtina. Komanditní spo-
Kapitola 9. Komanditní společnost
Praktický význam komanditní společnosti v právním styku je značný. Dosah jejího použití jako právní formy pro podnikání je široký a zahrnuje malá rodinná společenství, podnikání středního rozsahu a jako právní for ma slouží i provozování rozsáhlých podniků. V Německu a Rakousku je velmi rozšířená její podoba s účastí společnosti s ručením omezeným iako komplementáře (GmbH & Co.).30
Oddíl 2. Právní charakteristika komanditní společnosti Komanditní společnost je společnost, která je sice osobní společností, ale v podobě komanditistů se u ní objevují i prvky společnosti kapitálové' K existenci kapitálových prvků ve společnosti přihlíží i systematika její právní úpravy, která je koncipována jako speciální k úpravě veřejné ob chodní společnosti. Z ust. § 93 odst. 4 vyplývá, že se ustanovení o veřejné obchodní společnosti použijí přiměřeně i na komanditní společnost, po kud vlastní úprava komanditní společnosti nestanoví něco jiného. Právní postavení komanditistů se potom přiměřeně řídí úpravou, která platí pro společníky společnosti s ručením omezeným. Právní úprava komanditní společnosti je tak systematicky komplikovanější než je tomu u veřejné obchodní společnosti a rozlišení otázek, které se týkají komanditní společnostijako takové, od otázek, které směřují výhradně kprávům a povinnos tem komanditistů, je v této úpravě velmi obtížné a může vést k odchylným názorům na jednotlivé dílčí problémy.
243
244
marg. č. 242
Část první. Obchodní společnosti
písm. c), kdy by společnost zrušil soud, protože by nebyly splněny zákon né předpoklady pro vznik společnosti. Zákon nestanoví nejvyšší počet komplementářů či komanditistů, ale z převažujícího osobního charakteru společnosti lze vyvodit, že vyšší počet společníků by ztížil vedení a kont rolu společnosti a mohl by ohrozit i právní postavení spoleěníků, zejména komanditistů. Společníkem se může stát fyzická osoba i osoba právnická - vzhledem k právům a povinnostem společníků bude asi obvyklejší, jestliže právnic ké osoby budou komanditisty. Obdobně jako je tomu u veřejné obchodní společnosti vyslovuje obchodní zákoník další požadavky na osoby kom plementářů ~ komplementářem může být jen fyzická osoba, která splňuje všeobecné podmínky provozování živnosti podle živnostenského zákona a u níž není dána překážka provozování této živnosti vyplývající opět ze živnostenského zákona. Uvedené omezení postihující komplementáře je dáno skutečností, že každý z nich může být ze zákona statutárním orgá nem společnosti a jako takový musí být uvedeným požadavkům podro ben. Je odůvodnitelné i úvahou o zajištění reálnosti jejich neomezeného ručení společníků za závazky společnosti. Pokud je společníkem společ nosti právnická osoba, upřesňuje obchodní zákoník v § 93 odst. 3 její po stavení ve společnosti tak, že výkon práv a povinností společníka svěřuje statutárnímu orgánu dané právnické osoby, popř. připouští, aby k výkonu práv a povinností společníka v komanditní společnosti zmocnil statutární orgán právnické osoby - společníka společnosti jinou osobu jako zástup ce. V obou případech musí jít o fyzickou osobu (vyplývá to z povahy a funkce právní úpravy, i když to obchodní zákoník výslovně nestanoví), která splňuje požadavky kladené na společníka ustanovením § 93 odst. 2. Komanditní společnost je právnická osoba, která může být založena jen k podnikatelským účelům (§ 56 odst. 1). Obdobně jako veřejná obchodní společnost bývá obvykle právní formou pro podnikání menšího rozsahu, i když kapitálový prvek v podobě komanditistů dovoluje pružně shromáž dit potřebné finanční či věcné zdroje i pro podnikatelské aktivity vetší. Právní forma komanditní společnosti nesmí být využita pro některé speci ální druhy podnikání (banky, pojišťovny, investiční společnosti a investič ní fondy, penzijní fondy).
Oddíl 3. Vznik komanditní společnosti 245
Založení a vznik komanditní společností se řídí obecnými pravidly, k teré pro konstituování společnosti upravuje první díl první hlavy druhé čásli marg. č. 243-245
242
Spojení obou druhů společníků v jedné společnosti vyžaduje, aby měla minimálně dva společníky, a to jednoho komplementáře a jednoho koman ditistů. Pokud by ve společnosti skončila účast všech komanditistů, mo hou zbylí komplementáři (pokud jsou alespoň dva) využít ust. § 103 a dohodnout změnu společnosti bez likvidace na veřejnou obchodní společ nost. Pokud by skončila účast všech komplementářů, bylo by nutno spo lečnost zrušit. V úvahu by zde zejména přicházela aplikace ust. § 68 odst. 6 W Kastner, W., Domu, f., Nowotny, Ch. GrundriB des osterreichischen Cesells^ chaftsrechts. 5. vydání. Wien : Manzsche Verlags- und Universitatsbuchhandlung, 1990, s. 142. " Schmidt, K. Gesellschansrecht. 3. vydaní. Koln, Berlin, Bonn, Munchen • Carl Heymanns Verlag KG, 1997, s. 1530.
marg. č. 240-241
138
137
lečnost se dále vyvíjela z těchto historických společenství,2' přičemž je nut no zdůraznit, že ve své raně kapitalistické podobě společnosti s účastí veřej nosti předcházela společnosti akciové, jejíž konečná zákonná podoba se teprve formovala.
Kapitola 9. Komanditní společnost
139
obchodního zákoníku. Ve speciálních ustanoveních věnovaných koman ditní společnosti předepisuje obchodní zákoník pouze v ust. § 94 povinné náležitosti společenské smlouvy, které však zahrnují jen základní údaje, bez nichž by nebylo možno společnost ani identifikovat. Údaje požadova né obchodním zákoníkem v citovaném ustanovení jsou předepsány pro společenskou smlouvu kogentnč jako obligatorní, společníci se proto musí o nich shodnout. Pokud by je společenská smlouva neobsahovala, resp. nebylo by o nich dosaženo smluvního konsenzu, společenská smlouva by vůbec nevznikla a rejstříkový soud by musel zamítnout návrh na zápis společnosti. Pokud by přes neexistenci společenské smlouvy byla společ nost do obchodního rejstříku zapsána, je absence zákonem stanovené pod statné části smlouvy důvodem pro soudní prohlášení neplatnosti společ nosti (viz úprava neplatnosti společnosti v § 68a). Podle ust. § 94 musí tedy společenská smlouva komanditní společnosti 246 obsahovat následující údaje: - firma a sídlo společnosti: obchodní firmu blíže upravuje následující ust. § 95, které určuje, jak má společnost uvádět ve firmě svou právní for mu. Může při tom volit mezi plným zněním označení právní formy (ko manditní společnost) nebo zvolit některou ze zkratek, kterou zákon při pouští (kom. spol. nebo k. s.). Volba vyjádření právní formy je závazná a společnost musí užívat to označení, které si zvolila a nechala do ob chodního rejstříku zapsat. Po zápise tedy společnost nemůže dodatek označující právní formu libovolně zaměňovat, ale musí užívat ten doda tek, který je zapsán v obchodním rejstříku. Pro podobu základu firmy obchodní zákoník žádná závazná pravidla neurčuje. V případě koman ditní společnosti by se (vzhledem k jejímu osobnímu charakteru) mohlo objevit ve firmě společnosti i jméno některého z komplementářů - na vyjádření dodatku se tím nic nemění. Na znění dodatku nemá vliv ani užití jména komanditisty v základu firmy, pro tohoto komanditistů však potom neplatí pravidlo o omezeném ručení za závazky společnosti (§ 93 odst. 1), ale jeho ruěitelský závazek má pak neomezený rozsah. V ostat ním se práva a povinnosti komanditisty nemění. Pravidla pro určení sídla komanditní společnosti vyplývají z ust. § 2 odst. 3 a úpravy v občanském zákoníku; - předmět podnikám společnosti: konkretizuje účel, pro který společníci spo lečnost zřídili a musí být doložen listinou prokazující živnostenské či jiné podnikatelské oprávnění - s ohledem na ust. § 30 odst. 1 musí žadatelé o zápis do obchodního rejstříku prokázat, že nejpozději dnem zápisu vznik ne společnosti živnostenské či jiné oprávnění k podnikání, jehož předmětje specifikován ve společenské smlouvě a má být do rejstříku zapsán; marg. č. 246
140
Část první
- určení společníků, a to uvedením firmy nebo názvu a sídla právnické osoby nebo jména a bydliště fyzické osoby, která má být společníkem; - určení, kteříže společníků jsou komplementáři a kteří jsou komanditisté: kromě náležitostí, které stanoví obchodní zákoník shodně pro spole čenskou smlouvu veřejné obchodní společnosti i společnosti komandit ní (identifikační údaje společnosti, společníků a předmět podnikání společnosti), vyplývá z právní povahy komanditní společnosti, že ze společenské smlouvy musí být zřejmé rozlišení společníků na komple mentáře a komanditisty. Každá z obou skupin společníků má ve společ nosti jiné právní postavení, proto zakladatelé společnosti svým proje vem vůle rozlišujícím společníky, kteří budou patřit k jedné z obou skupin, dávají najevo, že svoje odlišené postavení vzali na vědomí a akceptovali je; - výše vkladu každého komanditisty: komanditisté jsou povinni poskyt nout společnosti peněžitý či nepeněžitý vklad, z něhož se - společně s případnými vklady komplementářů - vytváří základní kapitál společ nosti. Podle § 58 odst 2 vytváří komanditní společnost základní kapitál povinně, ale do obchodního rejstříku se jeho výše nezapisuje, nebol" práva třetích osob j sou v tomto případě zaj ištěna neomezeným ručen ím komplementářů za závazky společnosti. Společenská smlouva musí spe cifikovat rozsah vkladové povinnosti komanditistů, neboť obchodní zákoník určuje v § 97a jen obecně, že vklad komanditisty musí činil minimálně 5 000 Kč. 247
Kapitola 9. Komanditní společnost
Obchodní společnosti
Kromě zákonem stanovených povinných součástí společenské smlouvy bude tato smlouva jistě v praxi obsahovat celou řadu dalších ustanoveni, která umožní vlastní činnost společnosti a upraví právní postavení jej ích společníků. Tato ustanovení smlouvy mohou buď vycházet z dispozitiv ních ustanovení obchodního zákoníku nebo se mohou zabývat úpravou otázek, které zákoník výslovně nezmiňuje, ale jejich regulaci společen skou smlouvou též nezakazuje. U komanditní společnosti bude úprava těch to otázek zvláště důležitá s ohledem na složité systematické zařazeuí a poměrně stručnou úpravu komanditní společnosti v obchodním zákoníku. Za praktickou považujeme zejména úpravu následujících otázek: - vkladová povinnost společníků - u komplementářů jde o jejich vlastní dobrovolný závazek poskytnout vklad, protože zákon jim tuto povin nost neukládá. Výše vkladů komplementářů ani rozsah splacení vkladů se do obchodního rejstříku nezapisují. U komanditistů sice základní pra vidla pro rozsah vkladu i jeho placení stanoví zákon, bude však nutná konkretizace těchto pravidel. Na nepeněžité vklady se nepoužije ust. § 59 odst. 2, protože se základní kapitál společnosti nezapisuje do ob-
-
-
-
-
chodního rejstříku. Lhůtu pro splacení vkladů všech společníků by měla určovat společenská smlouva, pokud se tak však nestalo, platí lhůta „bez zbytečného odkladu po vzniku společnosti nebo po vzniku účasti spo lečníka na společnosti" (§ 97a a § 80 odst. 1). S ohledem na to, že není nutno, aby vklady nebo jejich části byly splaceny před vznikem společ nosti, nebude ani nutno ustanovovat ve společenské smlouvě osobu pověřenou správou vkladů, pokud se ovšem společníci nezaváží, že vklady nebo jejich části splatí před vznikem společnosti. Takový záva zek však - uvážíme-li komplikace spojené s institutem správy vkladů nepovažujeme za praktický, úprava pravidel, podle nichž budou komplementáři vykonávat obchod ní vedení společnosti (§ 97 ve spojení s § 81), úprava povinnosti komplementářů osobně se účastnit na činnosti spo lečnosti a stanovení pravidel pro tuto účast, úprava podílu společníků na společnosti - u komanditní společnosti ji považujeme za zvláště důležitou, protože se společnost skládá ze dvou druhů společníků s odlišným právním postavením a vyvození výše po dílu jen ze zásad, na nich spočívá úprava obchodních společností je zde velmi obtížné, úprava možnosti a podmínek převodu podílu komanditistů, u komple mentářů jako osobních společníků sice považujeme obdobně jako u podílu na veřejné obchodní společnosti podíly za převoditelné, avšak jen se souhlasem všech společníků a jako výjimečnou možnost zániku účasti komplementáře na společnosti, úprava rozdělování zisku (§ 100), zejména určení, jak velká část zisku se rozdělí mezi komplementáře a jak velká bude část zisku pro rozděle ní mezi komanditisty; určení, zda se na ztrátě společnosti budou podílet též komanditisté a jakým způsobem - bez tohoto určení nesou ztrátu společnosti jen kom plementáři, a to rovným dílem; úprava zákazu konkurenčního jednání (§ 99 ve spojení s § S4), která se může ubírat dvěma směry - podrobněj ší pravidla pro zákaz konkurenč ního jednání komplementářů, ale též úprava zákazu konkurence pro komanditisty, určení, jak budou komplementáři jako statutární orgán společností tuto společnost zavazovat (§ 101), stanovení jiné lhůty pro výpověď účasti komplementáře na společnosti [§ 88 odst. l p í s m . a)], úprava dalších důvodů zrušení společnosti kromě těch, které výslovně stanoví zákon [§ 88 odst. 1 písm. g)], marg, č. 247
marg. Č, 247
142
248
247
Část první. Obchodní společnosti
- vyjádření o tom, zda je přípustné dědění podílu komplementáře na spo lečnosti, pro komanditisty se v tomto ohledu uplatní úprava obsažená v § 116 odst. 2 - společenská smlouva by v jejich případě musela dědě ní podílu vyloučit, - způsob rozdělení likvidačního zůstatku mezi společníky a v důsledku toho též stanovení způsobu výpočtu vypořádacího podílu (§ 104 odst. 3 ve spojení s § 92 a 89). Společenská smlouva musí mít vždy písemnou formu a podpisy společ níků musí být úředně ověřeny (§ 57 odst. 3, § 63). Společnost vzniká zápisem do obchodního rejstříku. Návrh na zápis podávají všichni společníci, jejich podpisy na návrhu musí být úředně ově řeny. Návrh musí uvádět všechny skutečnosti, které se u komanditní spo lečnosti zapisují - vyplývají z ust. § 28 odst. 1 a § 28 odst. 2 písm. b). Kromě společenské smlouvy musí být k návrhu na zápis připojena vždy listina prokazující, že společnost má podnikatelské oprávnění k tomu před mětu podnikání, který má být do rejstříku zapsán. Kromě toho bude nutno připojit též další důkazní listiny podle povahy zapisované společnosti (např. výpis z obchodního či jiného rejstříku, pokud má být společníkem práv nická osoba, popř. prohlášení správce vkladů podle ust. § 60 odst. 4, po kud komanditisté splatili své vklady nebo jejich části před vznikem spo lečnosti a návrh na zápis obsahuje i návrh na zapsání rozsahu splacení).
Oddíl 4. Právní postavení společníků komanditní společnosti § 1 Práva a povinnosti společníků 249
Má-li komanditní společnost dvě skupiny společníků, z nichž jedna před stavuje osobní prvek a druhá prvek kapitálový, musí se podstatným způso bem odlišovat i obsah jejich právního vztahu ke společnosti, tedy práva a povinnosti, která společníkům obou skupin příslušejí. Obchodní zákoník neupravuje v rámci regulace komanditní společnosti právní postavení komplementářů, protože pro ně se v plné míře uplatní tatáž oprávnění a povinnosti, která náležejí společníkům veřejné obchodní společnosti. Náš výklad napodobí v tomto právní úpravu a nebude se blíže dotýkat práv a povinností komplementářů - pokud jde o tuto problemati ku, odkazujeme na kapitolu o veřejné obchodní společnosti.
marg. č. 248-249
141
Kapitola 9. Komanditní společnost
143
1. Povinnosti komanditistů Základní povinností komanditisty je vkladová povinnost. Obchodní zákoník ji upravuje v § 97a, avšak uvedená úprava vymezuje pouze mini mální Částku vkladu komanditisty (5 000 Kč) a určuje, že vklad má být splacen ve lhůtě stanovené společenskou smlouvou, jinak bez zbytečného odkladu po vzniku společnosti, resp. po vzniku účasti komanditisty na spo lečnosti. Společenská smlouva proto musí primárně určit, jak vysoký vklad je každý z komanditistů povinen do základního kapitálu společnosti po skytnout - vklady jednotlivých společníků nemusí být stejně vysoké. Dále předpokládá zákon, že společenská smlouva určí lhůtu pro splacení vkla dů, pokud by o této záležitosti společenská smlouva mlčela, uplatní se zmíněné podpůrné pravidlo.
250
Komanditní společnost vytváří sice základní kapitál obligatomě, ale jeho výše se do obchodního rejstříku nezapisuje a existence neomezeně ručí cích společníků relativizuje garanční funkci základního kapitálu. Není proto nutné, aby nepeněžité vklady byly placeny před vznikem společnosti a aby před vznikem společnosti byly spláceny části peněžitých vkladů, jak je tomu u kapitálových společností. Není tudíž ani nutné ustanovovat osobu spravující vklady. Rovněž není nutno oceňovat nepeněžité vklady znalec kým posudkem, výše nepeněžitých vkladů však ve společenské smlouvě musí být uvedena (§ 59 odst. 3). Žádné podpůrné pravidlo nemá zákon pro způsob, jakým má být vkla dová povinnost splněna - společenská smlouva proto musí určit, zda jsou komanditisté oprávněni plnit svoje vklady ve splátkách nebo jednorázově, v hotovosti přímo společnosti nebo převodem na bankovní účet společ nosti. Sankce za prodlení s plněním vkladové povinnosti a následky jejího nesplnění obchodní zákoník speciálně pro komanditisty komanditní spo lečnosti neupravuje, je proto nutno řídit se úpravou veřejné obchodní spo lečnosti. Argumentem pro aplikaci této úpravy je skutečnost, že vytvoření základního kapitálu z vkladů komanditistů je definiční znak komanditní společnosti, nejde tedy jen o povinnost komanditistů. Současně však není možno nevidět, že vkladová povinnost je základní a v podstatě jedinou povinností, kterou komanditista ve společnosti má. Tvoří tedy výrazný znak jeho právního postavení, které je co do své funkce (tvorba Části po vinného základního kapitálu) srovnatelné s postavením společníka společ nosti s ručením omezeným. Domníváme se proto, že tato úvaha otevírá cestu též pro aplikaci ustanovení právní úpravy společnosti s ručením
marg. č. 250-251
251
144
252
253
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 9. Komanditní společnost
omezeným, pokud nejsou vyloučena speciálními ustanoveními o koman ditní společnosti. V případě prodlení s plněním povinnosti poskytnout peněžitý vklad proto může být uplatněn úrok z prodlení podle ust. § 80 odst. 2, komanditista může být o zaplacení žalován přímo společností nebo podle § 82a někte rým ze zbývajících společníků. Další sankcí by mohl být i návrh na zruše ní společnosti soudním rozhodnutím (§ 90 odst. 1), neboť vklady komanditistů představují vlastní zdroje, na jejichž poskytnutí závisí realizace předmětu podnikání, a tudíž účelu, pro který byla společnost založena. Nepochybně může společnost též podat žalobu směřující k vyloučení ko manditisty podle § 90 odst. 2. Možnost aplikace postupu upraveného pro společnost s ručením omezeným podle § 113 odst. 3 a 4 vyplývá z § 93 odst. 4 a z podobnosti právního postavení komanditistů a společníků spo lečnosti s ručením omezeným. Společník, který je s placením vkladu v prodlení, může být vyloučen ze společnosti, pokud jej společnost pod pohrůžkou vyloučení vyzve k zaplacení, stanoví mu dodatečnou lhůtu a on svou vkladovou povinnost nesplní ani v průběhu této lhůty. Protože komanditní společnost nemá valnou hromadu a jedná se nepochybně o záležitost, která nepatří do obchodního vedení a má za důsledek změnu společenské smlouvy, musí o vyloučení rozhodnout jednomyslně všichni komplementáři i komanditisté, pokud společenská smlouva nestanoví, že stačí většina hlasů komplementářů a většina hlasů komanditistů (§ 97).
společnosti by se snížení výše vkladů odrazilo na výši vypořádání společ níka se společností v podobě podílu na likvidačním zůstatku, popř. ve vypořáďacím podílu (§ 104). Na komanditisty nedopadá ani zákaz konkurenčního jednání, nestánoví-li společenská smlouva jinak (§ 99). Ustanovení § 99 zde navazuje na ust. § 84, kde je upraven zákaz konkurence pro komplementáře (viz odkaz v ust. § 93 odst. 4). V celkovém pohledu proto komplementáři komanditní společnosti nesmí bez svolení ostatních společníků (komplementářů i ko manditistů) podnikat v předmětu podnikání společnosti (a to ani ve pro spěch jiných osob), pro komanditisty takový zákaz neplatí, nejsou záka zem konkurence vázáni. Vzhledem k tomu, že obe citovaná ustanovení (§ 84 i 99) jsou dispozitivní, může společenská smlouva u komanditistů určit, že i oni podléhají zákazu konkurence, který bude společenská smlouva blíže specifikovat. Společníci komanditní společnosti tak mohou úpravu uvedené otázky vždy pružně přizpůsobit konkrétním poměrům, které ve společnosti existují.
Komanditisté mohou v průběhu trvání společnosti poskytnout do zá kladního kapitálu též další vklady. Protože je ale komanditní společnost společností osobní s neomezeně ručícími společníky, a zákon proto nemu sí upravovat a také neupravuje postup platný pro zvyšování základního kapitálu, uplatní se i pro další vklady komanditistů ust. § 80 odst. 3. Na rozdíl od komplementářů nemají komanditisté povinnost podílet se na ztrátě společnosti. Tuto povinnost jim může uložit jen společenská smlouva. Komplementáři se podílejí na ztrátě společnosti rovným dílem, a protože zákon bližší podrobnosti úhrady ztráty nestanoví, měla by přísluš ná pravidla obsahovat společenská smlouva. Způsoby úhrady ztráty jsou zásadně totožné jako v případě veřejné obchodní společnosti, proto odka zujeme na výklad v předchozí kapitole, který plně dopadá na komplemen táře. Pokud jde o komanditisty, nejsou podle poslední věty § 100 odst. 3 povinni na úhradu ztráty vracet podíly na zisku, které jim j iž byly společ ností vyplaceny. Na ztrátě by se ale mohli též podílet příplatky na tvorbu rezervního fondu, popř. speciálními příplatky k vyrovnání ztráty, nebo by se ztráta mohla promítnout do snížení hodnoty jejich vkladů. I u komanditní
256
257
258
Základním majetkovým právem je pro obě skupiny společníků komanditní společnosti právo na podíl na zisku. Ust. § 100 odst. 1 a 2, které se zabývá rozdělováním zisku v komanditní společnosti, řeší především pro blém daný existencí dvou skupin společníků a jejich odlišným právním postavením. Z důvodů daňových je totiž nutno primárně určit, jaký díl zisku připadne komplementářům a jaký díl zisku zůstává pro společnost. Tento díl je potom po zdanění určen pro komanditisty. Toto rozdělení by zásadně mělo vyplývat ze společenské smlouvy, pokud však zde není žád né pravidlo uvedeno, určuje zákon, že se zisk dělí na dvě stejné části. Dě lení uvnitř obou částí se opět řídí společenskou smlouvou. Chybí-li pří slušné ustanovení ve společenské smlouvě, dělí se část připadající komplementářům stejným dílem a Část, která po zdanění u společnosti při padla komanditistům, podle výše jejich splacených vkladů. Kromě případ ného jiného kritéria pro rozdělování zisku by společenská smlouva měla stanovit způsob výplaty podílu na zisku - pokud tak neučinila, je společ nost povinna vyplatit podíl na zisku na své nebezpečí a náklady v bydlišti nebo sídle společníka, popř. u banky společníka ve prospěch jeho účtu (§ 337 a 339). Pro svůj další rozvoj může společnost použít tu část zisku, která jí zůstává ke zdanění a která by posléze připadla komanditistům.
255
marg. č. 254-255
Část první. Obchodní společnosti
Část připadající komplementářům je nutno rozdělit mezi ně celou (tento zisk podléhá dani jako součást příjmu komplementáře) a komplementáři po zdanění mohou poskytnout Část zisku nebo celý zisk společnosti zpět obdobně jako společníci veřejné obchodní společnosti. Další majetková práva, která se týkají vypořádám společníka se společ ností v případě zániku účasti společníka na společnosti a v případě zrušení a zániku společnosti samotné, upravuje § 104. Základem úpravy je stano vení způsobu rozdělení likvidačního zůstatku v komanditní společnosti, kde právní úprava opět respektuje skutečnost, že zde existují dvě skupiny společníků s odlišným právním postavením. Z třetího odstavce citovaného ustanovení vyplývá, že by primárně měl být způsob rozdělení likvidační ho zůstatku upraven ve společenské smlouvě. Řešení této otázky zde může být libovolné v závislosti na konkrétních poměrech ve společnosti. Nutno jen zdůraznit, že žádný společník nemůže být svého práva na likvidační zůstatek zbaven, ani se ho nemůže předem vzdát. Sporné případy by se potom musely posuzovat podle zásady stejného zacházení se všemi spo lečníky a zásady poctivého obchodního styku. Pokud společenská smlou va neobsahuje od zákona odchylnou úpravu, vyplývají z dispozitivních pravidel ust. § 104 následující možnosti rozdělení likvidačního zůstatku: a) likvidační zůstatek je dostačující pro vrácení hodnot všech vkladů nejprve se v tomto případě vrátí hodnoty splacených vkladů společníků a následně se zbytek rozdělí stejným způsobem jako se dělil zisk za trvání společnosti, b) likvidační zůstatek není dostačující pro vrácení hodnot všech splace ných vkladů, ale pokrývá hodnoty vkladů splacených komanditisty v tomto případě se vrátí hodnoty vkladů splacených komanditisty a pří padný přebytek se rozdělí podle stejných zásad jako zisk, c) likvidační zůstatek nepokrývá ani hodnoty vkladů splacených koman ditisty - postupuje se jako při rozdělování zisku za trvání společnosti. Vypořadací podíl, který přísluší jednotlivým společníkům, se vypočte totožným způsobem, pouze jeho základem je částka zjištěná postupem podle § 61 odst. 2. Splatnost vypořádacího podílu se při absenci speciálního usta novení řídí obecným pravidlem v § 61 odst. 3, popř. ujednáním společníků ve společenské smlouvě. Nemajetkové právo podílet se na řízení společnosti nepřísluší oběma skupinám společníků v totožné míře, i když ani komanditní společnost nemá soustavu vnitřních orgánů, kterým by bylo řízení společnosti svěře no. Většímu riziku spojenému s Činností společnosti jsou vystaveni kom-
marg. č. 256-258
254
2. Práva komanditistů
marg. č. 252—253
146
145
Kapitola 9. Komanditní společnost
147
plementáři jako neomezeně ručící společníci, proto je u nich koncentrová na převážná část operativního řízení společnosti - pouze komplementáři jsou oprávněni k obchodnímu vedení společnosti. Zásadní otázky právní ho postavení společnosti a práv a povinností společníků však řeší komple mentáři společně s komanditisty, přičemž každý společník disponuje zá sadně jedním hlasem. Navazování vnějších vztahů s třetími osobami mimo společnost přísluší opět jen komplementářům, kteří jsou statutárním orgá nem společnosti. I v komanditní společnosti je vyloučena účast třetích osob na řízení společnosti. Speciálně komanditisté jsou adresáty ust. § 98, které upravuje jejích pra- 259 vo na informace. Komanditisté jsou podle tohoto ustanovení oprávněni na hlížet do účetních knih a účetních dokladů společností a kontrolovat tam obsažené údaje, popř. zmocnit ke kontrole auditora. Mají rovněž právo na vydání stejnopisu účetní závěrky a právo požadovat od komplementářů in formace o všech záležitostech společnosti. Bližší podrobnosti o způsobu výkonu těchto práv může stanovit společenská smlouva, nesmí však rozsah práv uvedený v zákoně zmenšit, popř. vytvořit komanditistům pro uplatňo vání jejich práv takové podmínky, které by výkonu práv fakticky bránily.
§ 2 Podíl na komanditní společnosti Podobně jako u veřejné obchodní společnosti neobsahují ani speciální ustanovení o komanditní společnosti úpravu podílu na společnosti. Zatím co jeho kvalitativní stránka je odvoditelná od systému oprávnění a povin ností, které náležejí komplementářům a komanditistům, určení výše podí lu může pří nedostatku výslovné zákonné úpravy působit problémy. Nedostatek zákonné úpravy ještě prohlubuje skutečnost, že u komanditis tů je převod podílu základním způsobem zániku jejich účasti na společ nosti a neurčitost v této věci může negativně ovlivnit převoditelnost podí lu, popř. způsobit absolutní neplatnost převodní smlouvy. Určení výše podílu by proto mělo být součástí společenské smlouvy, jinak je nutno ze zásad, na nichž spočívá právní úprava komanditní společnosti, dovodit, že jde o společnost osobní, proto jsou podíly společníků stejné. Kvantifikace jednotlivých společníckých práv je však na podílu nezávislá a může sledo vat i jiná kritéria, než je zásadně rovné postavení společníků. Zákon při pouští autonomní úpravu kvantifikace práv společníků u hlasovacího prá va (§ 97 odst. 3), u rozdělování zisku (§ 100 odst. 1 a 2), a též u práva na
marg. č. 259-260
260
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 9. Komanditní společnost
vypořádání (výpočet podílu na likvidačním zůstatku a vypořádacího podí lu v §104). Podíl na komanditní společnosti je jednotný stejně jako podíl na veřejné obchodní společnosti. Ze struktury práv a povinností, které tvoří jeho kva litativní stránku, nelze jednotlivá práva a povinnosti vydělovat k samo statným dispozicím. Převádět lze pouze podíl jako celek, a to u komple mentářů jako osobních společníků s výhradou nutnosti souhlasu všech společníků společnosti a s poukazem na výjimečnost této operace, u komanditistů naopak s odkazem na převod obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným, který je základním důvodem vzniku a zániku účasti na společnosti. Převod podílu komanditisty na komanditní společnosti je tedy přípust ný, obchodní zákoník jej vsak chápe jako jednu z právních skutečností, která působí na změnu společenské smlouvy a podmiňuje jej souhlasem ostatních společníků. Společenské smlouvě dává však možnost, aby tuto podmínku zmírnila (souhlas většiny komanditistů a většiny komplementá řů), popř. ji odstranila (k převodu podílu se souhlas ostatních společníků nevyžaduje). Souhlasné vyjádření ostatních společníků musí být co do for my písemné a podpisy společníků musí být úředně ověřeny (jde o jeden z úkonů, který je nutný pro změnu společenské smlouvy - požadavky vy plývají z § 63). Poskytnuto může být předem před uzavřením převodní smlouvy, ale též dodatečně po jejím uzavření, pokud je však k převodu nutné, samo uzavření převodní smlouvy není ke změně společenské smlou vy dostačující.
2, vůči společnosti nastávají účinky převodu dnem doručení účinné smlou vy, tj. smlouvy, k níž byl poskytnut jednomyslný nebo většinový sou hlas ostatních společníků, pokud je ho třeba; 3. převodce ručí za závazky, které přešly převodem podílu - tuto ne zcela jasnou větu zákona chápeme tak, že na nabyvatele podílu, který se stává komanditistou, přechází případný omezený ručiteíský závazek za dluhy společnosti, u převodce zůstává naopak ručení za splacení vkladu, po kud převáděný podíl spočívá na vkladu, u něhož převodce ještě nesplnil vkladovou povinnost. Možnost přechodu podílu je upravena pro komplementáře a komanditisty odlišně. U komplementářů vyplývá z § 88 odst. 1 písm. c) pro přecho dy podílů na základě dědického nástupnictví po smrtí komplementáře fyzické osoby a z § 88 odst. 1 písm. d) pro přechod podílu při zániku komplementáře - právnické osoby bez likvidace. V podrobnostech proto odkazujeme na výklad o veřejné obchodní společnosti. U komanditistů se naopak bude aplikovat speciální úprava (§ 102) a úprava platná pro ob chodní podíl ve společnosti s ručením omezeným. Podíl fyzické osoby - komanditisty je proto děditelný s tím, že spole čenská smlouva může dědění podílu vyloučit. Po smrti komanditisty proto společnost pokračuje s jeho dědici, a vylučuje-li společenská smlouva dě dění podílu, přísluší dědicům vypořádací podíl. Na vlastní existenci spo lečnosti nemá smrt komanditisty vliv (§ 102 odst. 4). Pokud však zemřel jediný komanditista a společenská smlouva vylučuje dědění podílu, může následovat podle počtu komplementářů buď jejich dohoda o tom, že se společnost mění bez likvidace na veřejnou obchodní společnost, nebo musí dojít ke zrušení společnosti rozhodnutím soudu podle § 68 odst. 6 písm. c), protože ve společnosti zůstal pouze jediný komplementář, a zanikly tak předpoklady vyžadované zákonem pro vznik společnosti.
148
261
262
Pro regulaci převodu podílu komanditisty se použije právní úprava pře vodu obchodního podílu na společnosti s ručením omezeným, převod po dílu komanditisty se proto řídí ust. § 115, z něhož vyplývají následující zásady: 1. k převodu podílu je nutné uzavření převodní smlouvy mezi převodcem a nabyvatelem podílu, smlouva musí mít písemnou formu s úředně ově řenými podpisy. Nabyvatel podílu - pokud již není komanditistou dané společnosti - v ní musí prohlásit, že přistupuje ke společenské smlouvě. Náležitostí smlouvy je i ujednání o tom, zda je převod podílu úplatný potom musí být vyjádřena cena nebo alespoň způsob jejího stanovení a upravena splatnost ceny - nebo bezúplatný; 3 1
Uvedený požadavek úpravy ceny za podíl nevyplývá ze zákona, ale byl sta noven rozhodovací praxí soudů - viz rozhodnutí publikované v časopise PR, 1995, č. 12, s. 496.
149
Zánik právnické osoby - komanditisty nevede ke zrušení komanditní společnosti (§ 102 odst. 1). Podíl právnické osoby na společnosti přechází na jejího právního nástupce, pokud tento přechod společenská smlouva nevylučuje(§ 116odst. 1). Pro případy,kdy by právnická o s o b a - k o m a n ditista zanikla s likvidací, popř. by společenská smlouva vylučovala pře chod podílu na jejího právního nástupce, a ve společnosti by zůstal pouze jediný komplementář, platí výše uvedené závěry. Velmi sporná bude otázka zastavení podílu na komanditní společnosti, která jistě vyvolá mnoho navzájem protikladných názorů. I když obchodní zákoník upravuje po novelizaci zákonem č. 370/2000 Sb. zastavení ob chodního podílu (§ 117a) a jistě bude ve prospěch zastavitelnosti podílu u komanditisty argumentováno ust. § 93 odst. 4, popř. možností analogické-
263
264
marg. č. 263-264
150
265
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 9. Komanditní společnost
ho postupu, přikláníme se spíše k závěrům vysloveným pro veřejnou ob chodní společnost. Zastavení podílu není totiž jen otázka právního posta vení komanditistů, aby bylo možno jeho přípustnost dovozovat jen z od kazu v § 93 odst. 4. Speciální úprava by byla žádoucí nejen kvůli úzkému pojetí věci v právním smyslu, ale i z důvodů ochrany právní jistoty zástav ního věřitele, zástavce i samotné společnosti. Zcela opačný vývoj názorů na zastavitelnost podílu komanditisty však není vyloučen. Rozdělení podílu komanditisty, popř. nabytí jeho podílu více osobami,
že účast v kapitálové obchodní společnosti se neváže na osoby společníků, ale na jejich vklady, a další společníci se proto mohou společnosti zúčast nit jen na základě zvýšení základního kapitálu novými vklady, je přistou pení komanditisty do komanditní společnosti změnou společenské smlou vy v osobě společníka. Opět nejde jen o jeho právní postavení, protože společnosti přibude v podobě jeho vkladu nový vlastní zdroj financování. Též charakter společnosti je osobní a i komanditisté v ní mají - pomineme-li některé odchylky v rozsahu a druhu práv a povinností - zásadně stejně významné postavení jako komplementáři. Přistoupení komanditisty se tak bude řídit pravidly platnými pro změnu společenské smlouvy v § 97 odst. 4.
bude naopak méně problematické, než je tomu u komplementářů, u nichž jakákoli pravidla chybějí a je nutno je dovozovat ze zásad právní úpravy veřejné obchodní společnosti. Pro komanditisty nalezneme příslušná pra vidla v právní úpravě společnosti s ručením omezeným (§ 114 odst. 3, pokud jde o společný podíl, a § 117, pokud jde o rozdělení podílu). Potřeb ný souhlas, který ve společnosti s ručením omezeným uděluje valná hro mada, budou u komanditní společnosti udělovat v režimu změny spole čenské smlouvy všichni společníci podle § 97 odst. 4. Podíl komplementáře i komanditisty může být po novele obchodního zákoníku zákonem č. 370/2000 Sb. a novelizaci občanského soudního řádu předmětem výkonu rozhodnutí. Pro výkon rozhodnutí postižením podílu komplementáře platí úprava veřejné obchodní společnosti, na niž odkazu jeme. Pro postižení podílu komanditisty se použije úprava v § 102 odst. 1 a 2. Pravomocné rozhodnutí o postižení podílu komanditisty na komandit ní společnosti není důvodem pro zrušení společnosti, zaniká však účast komanditisty na společnosti. Výkon rozhodnutí potom postihuje podle § 320a OSŘ pohledávku povinného za společností z titulu práva na vypo řádací podíl.
§ 3 Vznik a zánik účasti společníků na komanditní společnosti 266
Pro vznik a zánik účasti komplementáře na komanditní společnosti se uplatní úprava veřejné obchodní společnosti, proto odkazujeme na výklad v předchozí části a na tomto místě se budeme zabývat toliko stručným přehledem právních skutečností, které vedou ke vzniku a zániku účasti na komanditní společnosti u komanditistů. Originární vznik účasti na komanditní společnosti se váže na vznik spo lečnosti jako takové nebo na změnu společenské smlouvy, jíž přistupuje do společnosti nový komanditista. Na rozdíl od společnosti s ručením omezeným, kde vlastní přistoupení nového společníka není možné, proto
marg. č. 265—266
151
K odvozeným způsobům účasti na společnosti (derivatívní nabytí účasti) může dojít na základě univerzální nebo singulární sukcese. Univerzální právní nástupnictví nastává děděním podílu v případě smrti komanditisty - fyzické osoby nebo přechodem podílu na právního nástupce v případě zániku komanditisty - právnické osoby. Důvodem singulárního právního nástupnictví je smlouva o převodu podílu schválená ostatními společníky, pokud je schválení třeba. Nabyvatel podílu je potom právním nástupcem převodce. Zánik účasti komanditistů na společnosti je oproti tomu spjat s právní mi skutečnostmi, v nichž se prolíná speciální úprava komanditní společ nosti s úpravou platnou pro společníky společnosti s ručením omezeným: 1. zánik společnosti jako takové - komandítistovi přísluší vypořádání v podobě podílu na likvidačním zůstatku; 2. smrt společníka nebo zánik právnické osoby, která byla společníkem; 3. vyloučení komanditisty, který porušuje závažným způsobem svoje po vinnosti, rozhodnutím soudu podle § 149 - společníkovi přísluší na zá kladě ust. § 61 odst. 2 vypořádací podíl, dikce uvedeného ustanovení je shodná s § 90 odst. 2, který však podle našeho názoru přestavuje speci ální pravidlo pro případ, že je závažný důvod, který by jinak vedl ke zrušení společnosti, koncentrován u jediného osobního společníka. Pro komanditisty jako společníky, kteří představují kapitálový prvek v ko manditní společnosti, se proto uplatní úprava platná pro společníky spo lečnosti s ručením omezeným; 4. vyloučení komanditisty, který nesplatil včas svůj vklad, postupem pod le § 113 odst. 3 a 4, úměrně části splaceného vkladu přísluší komandí tistovi vypořádací podíl; 5. prohlášení konkursu na majetek komanditisty, popř. zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku - komanditístovi pří-
marg. c. 267
267
152
Část první. Obchodní společnosti
sluší vypořadací podíl. Účast komanditisty se však obnovuje tehdy, když byl konkurs zrušen z jiných důvodů než po splnění rozvrhového usne sení nebo pro nedostatek majetku. Jestliže již společnost vyplatila kornanditistovi vypořadací podíl, je povinen jej do dvou měsíců společ nosti nahradit; 6. pravomocné nařízení výkonu rozhodnutí postižením podílu komandi tisty nebo vydání exekučního příkazu k postižení podílu komanditistyř po právní moci usnesení o nařízení exekuce - komanditistovi přísluší vypořadací podíl. Pokud byl výkon rozhodnutí pravomocně zastaven, účast komanditisty se obnovuje, a jestliže již společnost vyplatila ko manditistovi vypořadací podíl, je povinen jej do dvou měsíců společ nosti nahradit; 7. komanditista není oprávněn ze společnosti vystoupit (§ 102 odst. 1). Nemůže proto vypovědět společenskou smlouvu ani platně učinit jaké koli jiné jednostranné prohlášení o zániku své účasti na společnosti, může se však změnou společenské smlouvy dohodnout o ukončení své účasti na společnosti s ostatními společníky -jde opět o zvláštní mož nost pro společníka, jehož účast představuje kapitálový prvek v jinak osobní společnosti, přikláníme se proto k aplikaci § 149a, společníkovi náleží vypořadací podíl; 8. zrušení účasti komanditisty na společností rozhodnutím soudu podle § 148 odst. 1 - důvody aplikace tohoto ustanovení jsou obdobné jako v předchozím případě, společníkovi náleží vypořadací podíl. Na rozdíl od komplementáře nevedou skutečnosti, které postihují oso bu komanditisty, ke zrušení společnosti - výslovně je to pro některé sku tečnosti uvedeno v § 102 odst 1 a 4.
Oddíl 5. Vnitřní organizace komanditní společnosti 268
Rovněž pro komanditní společnost nepředepisuje obchodní zákoník žádnou vnitřní strukturu orgánů, která by byla podobná struktuře v kapitá lových společnostech. Právo řídit Činnost společnosti svěřuje obchodní zákoník přímo společníkům a nepředpokládá, že by o záležitostech spo lečnosti mohl rozhodovat někdo jiný než právě společníci. Rozlišuje však mezi komplementáři a komanditisty a řídící působnost soustřeďuje v ru kou komplementářů, avšak o základních otázkách, které se týkají existen ce společnosti a důležitých prvků právního postavení společníků, rozho dují komplementáři společně s komanditisty.
Kapitola
9.
Komanditní
společnost
marg. č. 269
marg. č. 268
154
270
Část první. Obchodní společnosti
vit počet komplementářů a komanditistů, kteří musí být přítomni, aby bylo možno o dané záležitosti rozhodnout. Sporné situace by musely být řešeny s pomocí ust. § 56a o zákazu zneužití většiny i menšiny hlasů a zákazu znevýhodňovat některé ze společníků zneužívajícím způsobem. Dispozitivní určení počtu hlasů společníků ve třetím odstavci § 97 je od razem skutečnosti, že komanditní společnost je považována za společnost osobní, v níž jsou si při rozhodování v zásadních věcech všichni společnicí rovni. Pro případ, že by společnost měla malý počet komplementářů, kteří by při tomto řešení vlastně ztratili na rozhodování vliv, připouští zákon urče ní jiného počtu hlasů ve společenské smlouvě. Toto řešení by však mělo být vyvážené a nesmělo by neoprávněně zvýhodňovat jednu či druhou skupinu společníků. V tomto případě je tedy na společnících, jaké kritérium pro sta novení počtu hlasů zvolí. Omezeni jsou pouze zásadou stejného zacházení se všemi společníky, nemohou proto volit řešení, které by některého společ níka Či skupinu společníků oproti jiným neodůvodněně zvýhodňovalo. Rozhodování o provozních záležitostech podniku, který náleží společ nosti, a sice záležitostech běžné povahy, které je nutno zajišťovat opako vaně a kterými je realizován zapsaný předmět podnikání společnosti {ob chodní vedení), svěřuje zákon pouze komplementářům. Pokud bude komplementářů více, zcela jistě se uplatní úprava z veřejné obchodní spo lečnosti, která předpokládá, že komplementáři mezi sebou dohodnou zá sady, kterými se při obchodním vedení budou řídit. Společenská smlouva by měla též určit, zda budou obchodní vedení vykonávat všichni komple mentáři nebo jen ti z nich, kteří byli obchodním vedením pověřeni. Pokud budou obchodní vedení vykonávat jen pověření komplementáři, opět se použije úprava platná pro veřejnou obchodní společnost, na niž zde odka zujeme {§ 81 odst. 2). Rozhodnutí o pověření by u komanditní společnosti učinili podle ust. § 97 odst. 2 všichni společníci a jeho součástí by bylo i určení rozhodovacího prostoru, v němž by oprávnění společníci postu povali zcela samostatně, aniž by bylo třeba předkládat danou záležitost k rozhodnutí všem společníkům. Na výklad o veřejné obchodní společ nosti odkazujeme též, pokud jde o pojem obchodního vedení samotný i pokud jde o možnost odvolání komplementáře pověřeného obchodním vedením. Rovněž komplementář pověřený obchodním vedením může svoje pověření písemně vypovědět z důležitých důvodů. I pro tento případ se uplatní úprava uvedená pro veřejnou obchodní společnost (§ 81 odst. 4). Porušování povinností při výkonu obchodního vedení může mít v závis losti na své intenzitě a významu porušených povinností též za následek zrušení společnosti podle ust. § 90 odst. 1.
marg. Č. 270
153
Uvedené záležitosti jsou zpravidla upravovány společenskou smlouvou, kterou v její základní podobě vytvářejí zakladatelé společnosti. Po vzniku společnosti proto upravuje obchodní zákoník rozhodování o její změně. Vychází při tom zásadně z rovného postavení společníků jako smluvních stran smlouvy a určuje, že k její změně je zapotřebí souhlasu všech společ níků. Připouští však, aby si společníci sami ve smlouvě sjednali, že ke změně je dostačující souhlas většiny společníků, tedy většiny komplemen tářů i většiny komanditistů (§ 97 odst. 4). Změna smlouvy může mít podo bu dohody o měněných skutečnostech (tzv. dodatek ke smlouvě), popř. nové smlouvy nahrazující smlouvu původní. Vždy musí být dodržen po žadavek písemné formy a úředně ověřených podpisů (§ 63). Pokud bude smlouva měněna dodatkem, bude nutno vyhotovit nové platné znění smlou vy pro účely založení do sbírky listin [§ 27a odst. 2 písm. a)]. Svým významem se rozhodování o změně společenské smlouvy rovná 269 i rozhodování o ostatních věcech, které sice nejsou přímo změnou smlou vy, ale zásadním způsobem ovlivňují postavení společníků či společnosti samotné. Do skupiny záležitostí, kterou zákon označuje v odst. 2 jako „ostat ní záležitosti", patří především věci, které nejsou obchodním vedením ani změnou společenské smlouvy, ale mají pro společnost podstatný význam. Patřila by sem např.: - rozhodnutí, která se společnosti mohou existenčně dotýkat - zrušení společnosti, zásadní dispozice s jejím majetkem, - ustanovení prokuristy, pověření jen některých komplementářů obchod ním vedením, úprava statutárního orgánu společnosti, - rozhodnutí, kterým se schvaluje roční účetní závěrka, rozdělení zisku či vyrovnání ztráty. Pro rozhodnutí o těchto záležitostech vyžaduje zákon společný projev vůle komanditistů a komplementářů většinou hlasů. Na rozdíl od úpravy změny společenské smlouvy však výslovně nevyjadřuje, že většina musí být dosažena v obou skupinách společníků. Domníváme se však, že tato podmínka se musí uplatnit i zde a že není možné, aby byly potlačovány zájmy jedné skupiny společníků jen proto, že nemá ve společnosti potřebnýpočet hlasů. Zákon ostatně dává možnost smluvit ve společenské smlouvě jiné řešení, které by odráželo konkrétní poměry ve společnosti (např. roz hodování ve společnosti, která má např. jednoho komanditistů a dva kom plementáře, bude jistě odlišné od rozhodování ve společnosti, kde je v obou skupinách společníků více). Lze např. též určit pro některá rozhodnutí požadavek jednomyslnosti, nebo stanovit, že komplementáři musí hlaso vat jednomyslně, ale u komanditistů stačí většinové rozhodnutí, popř. upra-
Kapitola
9.
Komanditní
společnost
155
Komanditisté představují v komanditní společnosti prvek blízký kápitálovým společnostem. Nejsou povinni osobně se na činnosti společnosti podílet, nemají právo k obchodnímu vedení společnosti ani právo k jedná ní jménem společnosti navenek. Jako společníci však musí mít zajištěno oprávnění kontrolovat, jak společnost hospodaří. K realizaci uvedené kon troly vyplývá komanditistům z ust. § 98 právo být informován o stavu společnosti v tom rozsahu, v němž se odráží v účetnictví. Kromě toho mohou komanditisté požadovat od komplementářů informace o všech zá ležitostech společnosti. Těchto práv nemohou být komanditisté zbaveni (uvedené ustanovení je kogentní).
271
Oddíl 6. Vnější vztahy komanditní společnosti § 1 Právní vztahy společnosti ke třetím osobám Obdobně jako u veřejné obchodní společnosti zkoumáme u vnějších 272 vztahů komanditní společnosti způsob, jakým společnost vstupuje do vztahů s třetími osobami a kdo je oprávněn ji jako statutární orgán zavazovat ve všech věcech. I v komanditní společnosti může vzhledem k jejímu osobnímu charak teru navazovat právní vztahy, tyto vztahy měnit nebo rušit pouze statutární orgán, který je tvořen společníky. Obchodní zákoník stanoví v § 101 odst. 1, že statutárním orgánem komanditní společnosti jsou komplementáři. Ohled ně způsobu jejich jednání jako statutárního orgánu určuje druhá věta § 101 odst. 1, zeje každý komplementář oprávněn jednat jménem společnosti samostatně, pokud ze společenské smlouvy nevyplývá něco jiného. I když zákon nic dalšího o komplementářích jako statutárním orgánu společnosti nestanoví, není podle našeho názoru nutné, aby funkci statu tárního orgánu vykonávali vždy všichni komplementáři. Společně s úpra vou způsobu jednání jménem společnosti by potom společenská smlouva mohla obsahovat např. varianty řešení uvedené záležitosti: a) statutárním orgánem jsou všichni komplementáři a navenek jednají spo lečně (tzn. že např. písemný právní úkon vyžaduje podpisy všech kom plementářů), nebo společně jedná několik z nich (písemný právní úkon může např. vyžadovat podpisy dvou komplementářů), b) funkcí statutárního orgánu byli pověřeni jen někteří komplementáři způsob, kterým společnost zavazují, je totožný s předchozí variantou,
marg. č. 271-272
156
273
274
Část první. Obchodní společnosti
c) statutárním orgánem může být i jen jeden komplementář, způsob jeho jednání potom nečiní výkladové potíže - společnost zavazuje jednání tohoto komplementáře. Komanditista může být k jednání za společnost statutárním orgánem zmocněn, jedná potom jako zástupce společnosti. Pokud by však uzavřel smlouvu bez zmocnění, tato smlouva společnost zavazuje, ale komanditis ta ručí za závazky z ní ve stejném rozsahu jako komplementář (§ 101 odst. 2). Statutárním orgánem tedy může být jen komplementář - s ohledem na to, že zákon nestanoví, že by komplementářem mohla být jen fyzická oso ba, může se jím stát i osoba právnická. Pro uvedenou situaci nemá obchod ní zákoník v rámci úpravy komanditní společnosti žádné speciální pravi dlo. Bude proto nutno řídit se úpravou u veřejné obchodní společnosti práva a povinnosti právnické osoby - komplementáře vykonává podle § 76 odst. 3 její statutární orgán nebojím pověřený zástupce. Tyto osoby, o nichž zákon mlčky předpokládá, že jde o osoby fyzické, jsou potom též případ ným statutárním orgánem komanditní společnosti. Pokud je statutárním orgánem více komplementářů, považujeme ta kový statutární orgán obdobně jako u veřejné obchodní společnosti za orgán kolektivní, i když je jednatelská pravomoc přiznána každému ze společníků. Omezení jednatelské působnosti, které by mohlo vyplývat ze společen ské smlouvy, působí jen ve vnitřním vztahu společnosti a osoby, která je statutárním orgánem. Vůči třetím osobám je takové omezení neúčinné (§ 13 odst. 5). Případné odstoupení komplementáře z funkce statutárního orgánu se bude s ohledem na § 93 odst. 4 řídit úpravou veřejné obchodní společnosti, na niž odkazujeme, v § 85 odst. 3.
§ 2 Ručení společníků za závazky komanditní společnosti 275
Do vnějších vztahů se promítá i základní charakteristika komanditní spo lečnosti - existence dvou druhů společníků, jejichž ručení za závazky spo lečnosti je odlišné. Neomezené a solidární ručení je charakteristické pro komplementáře, komanditisté ručí jen časově a rozsahově omezeným způ sobem. Ručení zmiňuje obchodní zákoník v § 93 odst. 1, kde pomocí něho charakterizuje komanditní společnost jako jednu z právních forem obchod ních společností v Českém právu, osobní společnost s kapitálovými prvky.
Kapitola 9. Komanditní společnost
Schopnost dostát svým závazkům i snášet odpovědnost je však limitována velikostí majetku společnosti. Pokud by společnost své závazky z hlavního závazkového vztahu nesplnila, je možno realizovat ručitelský závazek, jehož účastníky jsou společníci jako povinní a věřitelé společ nosti jako oprávnění. Ručitelský závazek vzniká ze zákona, pokud dojde ke vzniku komanditní společnosti. Společníci nemohou vznik ručení ve společenské smlouvě vyloučit ani rozsah ručení nijak omezit. Svou pova hou jde o závazek akcesorický-je závislý na existenci závazku hlavního a subsidiární - ručitel je povinen plnit místo dlužníka teprve tehdy, když dlužník svůj závazek nesplnil, i když k tomu byl věřitelem písemně vy zván. I pro ručení společníků za závazky obchodní společnosti se však použije ust. § 306 - výzvy věřitele proto není třeba, pokud ji věřitel nemů že uskutečnit nebo pokud je nepochybné, že dlužník (v tomto případě spo lečnost) svůj závazek nesplní (zde zákon uvádí, Že o tuto situaci jde zejmé na tehdy, pokud byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs). Ručení komplementářů za závazky komanditní společnosti je solidární (na základě § 93 odst. 4 se uplatní úprava veřejné obchodní společnosti ust. § 86) - věřitel může požadovat plnění ručitelského závazku ve výši celého dluhu na kterémkoli z komplementářů, popř. může podle své úvahy plnění mezi ručitele rozdělit, komplementáři jsou povinni v požadovaném rozsahu svou ruČitelskou povinnost splnit. Pokud se věřitel obrátil na více komplementářů, popř. na všechny, a dluh třeba jen jediný z nich splnil, zaniká povinnost plnit všech ostatních. Ručení je dále neomezené - kom plementáři jsou povinni použít ke splacení dluhu veškerý svůj majetek.
278
277
marg. č 276-277
Část první Obchodní společnosti
Kapitola 9. Komanditní společnost
ObčZ a podíly na dluhu uhrazeném z titulu plnění ručitelské povinnosti komplementářů budou u všech společníků chápány jako stejné. Nelze však vyloučit, že společenská smlouva bude obsahovat výslovná pravidla pro řešení těchto situací a že z nich může vyplývat i jiné určení podílů komple mentářů na dluzích společnosti. Ručitelský závazek komanditistů je oproti tomu limitovaný - každý ko manditista ručí jen do výše svého vkladu, který ještě nebyl splacen. Roz sah výše nesplacení je vázán na zápis do obchodního rejstříku. To zname ná, že teprve zápis splacení celého vkladu do obchodního rejstříku zbavuje komanditistů ručitelského závazku. Vůči sobě nejsou komanditisté v soli dárním postavení, ručení každého z nich je tedy omezeno jen jeho nespla ceným vkladem a věřitel se může platby domáhat jen u toho z komanditis tů, u něhož je ze zápisu v rejstříku patrná existence nesplaceného vkladu. Důsledky změn v osobním složení společnosti ve vztahu k ručitelské povinnosti společníků se budou řešit podle podpůrných úprav veřejné ob chodní společnosti (komplementáři) a společnosti s ručením omezeným (komanditisté).
- prohlášení konkursu na majetek komanditisty nebo zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku - uvedené skutečnosti mají za následek zánik účasti komanditisty ve společnosti, avšak ani tento následek nemusí být nevratný -jestliže byl zrušen konkurs na majetek komanditisty z jiných důvodů než po splnění rozvrhového usnesení nebo pro nedostatek majetku, jeho účast ve společnosti se obnovuje (§ 102 odst. 3);
Oddíl 7. Zrušení a zánik komanditní společnosti § I Zrušení a zánik komanditní společnosti s likvidací 279
Existence dvojího druhu společníků v komanditní společnosti se bez prostředně projevuje i ve zvláštní úpravě zrušení a zániku společnosti v ust. § 102. Tato úprava je speciální ve vztahu k ust. § 88 tím, že s určitými právními skutečnostmi, které stíhají komanditisty, nespojuje jako právní důsledek zrušení společnosti. Speciální právní úprava v § 102 se tak zabý vá pouze komanditisty a jejich právními poměry ve vztahu k dalšímu trvá ní společnosti. Důvody zrušení společnosti uvedené u veřejné obchodní společnosti v § 88 odst. 1 se u komanditní společnosti užijí pro komple mentáře, protože pouze tito společníci jsou v postavení obdobném společ níkům veřejné obchodní společnosti a jejich přítomnost v komanditní spo lečnosti je tak významná, že s jejím zánikem spojuje zákon zrušení společnosti.
280
Podle ust. § 102 není komanditista oprávněn ze společnosti vystoupit. Nastanou-li potom u jeho osoby další právní skutečnosti, nevedou ke zru šení společnosti. V přehledném vyjádření jsou to následující skutečnosti:
marg. č. 278-280
276
Pokud komplementář splnil z titulu své ručitelské povinnosti závazek společnosti, získává vůči ní postavení věřitele. Vedle toho má vůči ostat ním komplementářům právo na náhradu podle výše jejich podílů. Kom plementář se může obrátit se žádostí o zaplacení dluhu na společnost i ostatní komplementáře, posloupnost není zákonem předepsána, bude patrně roz hodující konkrétní majetková situace společnosti i komplementářů. Vzhle dem k absenci výslovné úpravy podílu na společností nelze ani ze zákona dovodit, jak se komplementáři podílejí ve svém vnitřním vztahu na úhradě dluhu společnosti. I zde se proto patrně uplatní ustanovení § 511 odst. 2
marg. č. 273—275
158
157
í pro komanditní společnost platí, Že je primárně sama povinna splnit závazky, do nichž vstoupila a v případě neplnění nést Odpovědnostní dů sledky porušení právní povinnosti. Povinnost splnit závazky je svým cha rakterem povinností z hlavního závazkového vztahu, který vznikl mezi společností jako právnickou osobou na jedné straně a jinými osobami na straně druhé.
159
- pravomocné nařízení výkonu rozhodnutí postižením podílu komandi tisty ve společnosti nebo vydání exekučního příkazu k postižení podílu po právní moci usnesení o nařízení exekuce - uvedené skutečnosti způ sobují též zánik účasti komanditisty ve společnosti a i v tomto případě se jeho účast může postupem podle § 102 odst. 3 obnovit; - zánik právnické osoby, která je komanditistou - z povahy věci vyplývá, že zaniká účast právnické osoby na společnosti, pokud zanikající práv nická osoba nemá právního nástupce; - ztráta Či omezení způsobilosti komanditisty k právním úkonům - tato skutečnost nemá za následek ani zrušení společnosti ani zánik účasti takového komanditisty, jeho práva by vykonával jeho opatrovník; - smrt komanditisty - zaniká účast komanditisty na společnosti, jeho po díl se dědí a do společnosti tak může nastoupit dědic komanditisty, po kud společenská smlouva dědění podílu nevylučuje. Z možnosti aplikovat ust. § 88 i na komanditní společnost potom vyplývá, že i zde může společenská smlouva stanovit další důvody, které pove dou ke zrušení společnosti. Jestliže nemá odpadnutí komanditisty vliv na trvání společnosti, pokud ve společnosti zůstane alespoň ještě jeden komanditista, zánik účasti všech komanditistů se na právním postavení komanditní společnosti projevit musí, neboť není splněn definiční znak společnosti. V tomto případe by bylo nutno aplikovat obecné ust. § 68 odst. 6 písni, c) - zrušení společnosti rozhodnutím soudu, protože zanikly předpoklady vyžadované zákonem pro vznik společnosti. Protože jsou ale přítomni osobní společníci (musí zde být alespoň dva), dává jim zákon v ust. § 103 možnost dohodnout se na změně společnosti bez likvidace na veřejnou obchodní společnost. Při procesu změny právní formy musí společníci respektovat příslušná usta novení, která upravují obecně tuto přeměnu obchodní společnosti (§ 69d69g). Právním nástupcem komanditní společnosti je potom veřejná ob chodní společnost vytvořená na základě dohody zbylých komplementářů. V tomto případě původní komanditní společnost nezaniká, jen se přetváří její právní poměry tak, aby odpovídaly veřejné obchodní společnosti.
marg. č. 281
281
160 282
283
Část první. Obchodní společnosti
Obchodní zákoník výslovně neupravuje opačnou situaci - zánik účasti všech komplementářů a existence alespoň dvou komanditistů. Vzhledem k tomu, že komanditní společnost je společností osobní a vztah komandi tistů k ní je ve srovnání s komplementáři velmi volný (společnost není svou existencí na přítomnost konkrétních komanditistů vázána), zastává me názor, že v případě zániku účasti všech komplementářů není možná přeměna komanditní společnosti na společnost s ručením omezeným vzhle dem k odlišné podstatě společnosti s ručením omezeným. Navíc i právní postavení komanditistů, pokud jde o výši a způsob a lhůtu splácení vkla du, nemusí úpravě společnosti s ručením omezeným odpovídat. V tomto případě by tedy muselo dojít ke zrušení společnosti podle ust. § 68 odst. 6 písm. c) a její likvidaci. Ke dni, k němuž je zrušena, vstupuje společnost do likvidace a likvida ce končí rozdělením likvidačního zůstatku mezi společníky. Ust. § 104 upravuje způsob rozdělení likvidačního zůstatku v komanditní společnos ti, kde je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že zde existují dvě skupiny společníků s odlišným právním postavením. Z třetího odstavce vyplývá, že by primárně měl být způsob rozdělení likvidačního zůstatku upraven ve společenské smlouvě. Řešení této otáz ky zde může být libovolné v závislosti na konkrétních poměrech ve spo lečnosti. Nutno jen zdůraznit, že žádný společník nemůže být svého práva na likvidační zůstatek zbaven, ani se ho nemůže předem vzdát. Sporné případy by se potom musely posuzovat podle zásady stejného zacházení se všemi společníky a zásady poctivého obchodního styku. Pokud společenská smlouva neobsahuje od zákona odchylnou úpravu, vyplývají z dispozitivních pravidel ust. § 104 následující možnosti rozdě lení likvidačního zůstatku: a) likvidační zůstatek je dostačující pro vrácení hodnot všech vkladů nejprve se v tomto případě vrátí hodnoty splacených vkladů společníků a následně se zbytek rozdělí stejným způsobem, jako se dělil zisk za trvání společnosti, b) likvidační zůstatek není dostačující pro vrácení hodnot všech splace ných vkladů, ale pokrývá hodnoty vkladů splacených komanditisty v tomto případě se vrátí hodnoty vkladů splacených komanditisty a pří padný přebytek se rozdělí podle stejných zásad jako zisk, c) likvidační zůstatek nepokrývá ani hodnoty vkladů splacených koman ditisty - postupuje se jako při rozdělování zisku za trvání společnosti.
Kapitola 9, Komanditní společnost
161
§ 2 Zrušení a zánik společnosti bez likvidace Komanditní společnost stejně jako veřejná obchodní společnost může být zrušena a zaniknout proto, že se ukázalo, že její účel bude lépe naplněn ve spojení s jinou společností nebo po jejím rozdělení či změně právní formy. Po zrušení společnosti tak nedochází k likvidaci a posléze k zániku společnosti, ale do právního postavení společnosti vstupuje její právní ná stupce. Obchodní zákoník upravuje uvedené univerzální právní nástupnictví jako tzv. přeměny obchodních společností. Právní úprava přeměn komanditní společnosti je systematicky poměrně náročná - postup při jednotlivých přeměnách se bude řídit obecnými usta noveními o přeměnách v prvním dílu prvé hlavy druhé Části obchodního zákoníku a potom přiměřeně úpravou platnou pro akciové společnosti a společnost s ručením omezeným. V této systematice však stále platí, že se při absenci speciální úpravy použijí na komanditní společnost ustanovení o veřejné obchodní společnosti. Odkazy proto směřují do právní úpravy přeměn veřejné obchodní společnosti a teprve zde se uplatní odkazy na úpravu platnou pro kapitálové společnosti. Vlastní úprava přeměn koman ditní společnosti je uvedena v ust. § 104a-104d.
285
1. Fúze komanditní společnosti Pro fúze komanditních společností se použije přiměřeně úprava platná pro fúze veřejných obchodních společností s následujícími odchylkami: - nemení-li se práva a povinnosti komanditistů, nemusí komanditisté po depsat smlouvu o fúzi,
286
- smlouva o fúzi musí obsahovat určení, kteří společníci budou mít posta vení komplementářů a kteří budou mít postavení komanditistů, u komanditistů musí být uvedena výše vkladu, - jestliže mel společník zanikající společnosti postavení komanditisty a v nástupnické společnosti bude mít postavení komplementáře, ručí za závazky všech zúčastněných společností trvající ke dni zápisu fúze ne omezeně a společně a nerozdílně s ostatními komplementáři, může však požadovat na společnících, kteří byli komplementáři i před zápisem fúze, aby mu nahradili plnění, které z důvodu ručení poskytl, - jestliže měl společník zanikající společností postavení komplementáře a v nástupnické společnosti bude mít postavení komanditisty, ručí za zá vazky všech zúčastněných společností trvající ke dni zápisu fúze slouče-
marg. č. 282-283
marg. č. 284-286
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 9. Komanditní společnost
n í m do obchodního rejstříku neomezeně a společně a nerozdílně s komplementáři a neomezeně ručícími komanditisty, a to po dobu pěti let ode dne, kdy se zápis fúze stal účinný vůči třetím osobám. Za závazky, které vznikly po zápisu fúze do obchodního rejstříku, ručí jen tehdy, nebyl-H v této době splacen jeho vklad do základního kapitálu společnosti. S komanditní společností se může sloučit veřejná obchodní společnost nebo může komanditní společnost splynout s veřejnou obchodní společ ností do nástupnické komanditní společnosti tak, že se všichni společníci veřejné obchodní společnosti stanou komplementáři komanditní společ nosti. Smlouvu o fúzi musí podepsat všichni společníci všech zúčastně ných společností.
Listiny, které jsou podkladem pro rozhodování společníků o rozdělení, se zasílají s výjimkou posudku znalce podle § 69c odst. 5 přímo společní kům.
Každý, jehož právní zájmy jsou rozdělením dotčeny, má právo požado vat a obdržet od každé nástupnické společnosti i společnosti zanikající informace o tom, jaký majetek a závazky přecházejí na jednotlivé nástup nické osoby.
2. Rozdělení komanditní společnosti
Pravidla pro ručení za závazky zúčastněných společností, která byla uvedena v souvislosti s fúzemi, platí i pro rozdělení komanditní společ nosti.
162
284
Pro postup při rozdělení komanditní společnosti se použijí přiměřeně pra vidla platná pro rozdělování veřejné obchodní společnosti. K rozdělení ko manditní společnosti se vznikem nových právnických osob se vyžaduje smlou va o rozdělení uzavřená všemi společníky ve formě notářského zápisu. Rozdělením mohou vznikat komanditní společnosti a veřejné obchodní spo lečnosti. Smlouva musí obsahovat projev vůle zrušit komanditní společnost bez likvidace, musí identifikovat zanikající společnost i společnosti nástup nické, určit rozhodný den rozdělení, majetek, závazky a zaměstnance, kteří přecházejí na jednotlivé nástupnické společnosti a při nerovnoměrném vý měnném poměru též podmínky pro vypořádání v hotovosti - vypořádání po skytuje nástupnická společnost nebo třetí osoba. Jestliže mají rozdělením vznik nout komanditní společnosti, musí smlouva též určit, kteří společníci budou mít v nástupnických společnostech postavení komplementářů a kteří společ níci budou komanditisté - u komanditistů je nutno uvést výši jejich vkladu. Přílohou smlouvy jsou společenské smlouvy nástupnických společností. Zda se vyžaduje zpráva statutárního orgánu, je problematické, protože odkaz počítá s monolitními společnostmi, kde nejsou společníci různého postavení a všichni společníci mají postavení statutárního orgánu. Vzhle dem k tomu, že komanditisté toto postavení mít nemohou, dospíváme k názoru, že jejich právní jistota zprávu statutárního orgánu vyžaduje. Ne vyžaduje se zpráva o přezkoumání rozdělení, protože komanditní společ nost nemá dozorčí radu. Smlouva o rozdělení musí být přezkoumána znal ci jen při nerovnoměrném výměnném poměru.
163
K návrhu na zápis nástupnických společností do obchodního rejstříku se přikládají všechny listiny dokumentující, Že rozdělení proběhlo v soula du s právem, návrh na zápis podepisují všichni komplementáři nástupnic kých společností.
288
3. Zrušení komanditní společností s převodem jmění na komplementáře Pro postup se opět použijí přiměřeně pravidla platná pro totožnou přeměnu veřejné obchodní společnosti. Tato přeměna je však u komanditní společnosti možná jen tehdy, když zanikne účast všech komanditistů a ve společností zůstane pouze jediný komplementář. Tento komplementář musí do jednoho měsíce ode dne, kdy zanikla účast posledního komanditisty, rozhodnout o tom, že převezme bez likvidace jmění společnosti, rozhod nutí musí učinit ve formě notářského zápisu. Je-li tímto komplementářem akciová společnost, vyžaduje se k převzetí jmění souhlas valné hromady.
289
4. Změna právní formy komanditní společnosti Na změnu právní formy se použijí ustanovení upravující tuto přeměnu u veřejné obchodní společnosti a obecná úprava změny právní formy. Spo lečnicí ručí za závazky existující ke dni zápisu změny právní formy do obchodního rejstříku ve stejném rozsahu jako před změnou právní formy, ledaže je ručení po změně právní formy přísnější. Pokud je ručení přísněj ší, ručí takto společníci po změně právní formy i za závazky, které existo valy ke dni zápisu změny právní formy do obchodního rejstříku.
marg. č. 288-290
290
Hlava III. Kapitálové obchodní společnosti
Kapitola 10. Společnost s ručením omezeným Literatura: Bartošíková, M., Štenglová, I. Společnost s ručením omezeným. Pra ha : C. H. Beck, 2003; Dědič, J. a kol Obchodní zákoník. Komentář. Praha ; Prospektrum, 1997; Dědič, J. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Praha : Polygon, 2002; Dvořák, T. Společnost s ručením omezeným. Praha : ASPI, 2005; Eliáš, K. Obchodní společnosti, základní otázky. Praha : C. H. Beck/SEVT, 1994; Eliáš, K. Kurs obchodního práva. Právnické osobyjako podnikatelé. 2. vydání. Praha; C. H. Beck, 1998; Eliáš, K. Obchodní zákoník. Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od roku 1900. Praha : Lindě, 1998; Hanes, D. Spoločnosť s ručením obmezeným. Bratislava : Iura editíon, 2002; Kastner, W., Doralt, P, Nowotny, Ch. Grundrifí des ósterreichischen Gesellschaftsrechts. 5. vydání. Wien : Manzsche Verlags- und Universítatsbuchhandlung, 1990; Malovský-Wenig, A. Příručka obchod ního práva. Praha: Československý kompas, 1947; Pelikánová, I. Komentár k ob chodnímu zákoníku. II. část. § 56-260. Praha: Lindě, 1995; Pelikánová, I. Komentář k obchodnímu zákoníku. 3. díl. A. Doplněk k prvému a druhému dílu, novelizace obchodního zákoníku zák. č. 142/1996 Sb. a zák. 94/1996 Sb., B. Obchodní závaz kové vztahy, §261^-08, Praha: Línde, 1996; Pelikánová, I. a kol. Obchodní právo I. Praha : Codex Bohemia, 1998; Pokorná, J. Subjekty obchodního práva (vybrané problémy). Brno : Masarykova univerzita, 1997; Schmidt, K. Gesellschafísrecht. 3. vydání. Koln, Berlin, Bonn, Miinchen ; Carl Heymanns Verlag KG, 1997; Šten glová, L, Plíva, S., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 10. vydání. Praha ; C. H. Beck, 2005.
Oddíl 1. Pojem, vývoj a význam společnosti s ručením omezeným Společnost s ručením omezeným je jako všechny obchodní společnosti v českém právu právnickou osobou, tedy samostatným subjektem práva, který je odlišný od osob svých společníků. Je řazena ke kapitálovým spo lečnostem a má všechny základní rysy kapitálových společností, proti ak-
marg. č. 291
168
292
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 10. Společnost s ručením omezeným
ciové společnosti, kteráje typicky společností kapitálovou, vykazuje však některé znaky, jež připomínají společnost osobní (změna společenské smlouvy se např. stále může realizovat dohodou všech společníků, společ níci mohou být společenskou smlouvou zavázáni k tomu, aby svou osobní činností uskutečňovali účel, pro který byla společnost zřízena). Společ nost s ručením omezeným tak stojí na pomezí kapitálových a osobních společností a představuje přechodnou formu, v níž jsou spojeny výhody charakteristické pro obě skupiny společností - společníci společnosti s ručením omezeným již nepřebírají neomezené ručení za závazky společ nosti, ale nejsou společnosti odcizeni tak, že by jí nebyli vůbec známi a řízení společnosti by převzaly třetí osoby. Společnost může být založena za účelem podnikání, ale též za účelem jiným. I v případě, že nemá podnikat, však zůstává podnikatelem - j e za psána do obchodního rejstříku a s touto skutečností spojuje obchodní zá koník v § 2 odst. 2 postavení podnikatele Ode o tzv. podnikatele podle formy). 3 2 Jako právní forma ale pro některé druhy podnikání nemůže být využita (např. banky, pojišťovny, investiční společnosti, obchodní společ nost sdružující advokáty k provozování advokacie). Na rozdíl od ostatních obchodních společností, které se vyvinuly z potřeb hospodářského života a představují určité postupné zobecnění principů, na nichž fungovala podnikatelská spojení již od středověku, je společnost s ru čením omezeným umělý výtvor zákonodárce vyrostlý z myšlenky, že refor ma osobních společností na jedné straně a akciové společnosti na straně dru hé by nestačily požadavkům praktického života a že mezi uvedenými krajními podobami obchodních společností může existovat ještě jedna, která by spojo vala výhody a vylučovala nevýhody obou skupin již existujících společností.
jednotlivých ustanovení. Reformní snahy, které v Německu proběhly před druhou světovou válkou a poté v sedmdesátých letech 20. století, do nové úpravy nevyústily. Tato forma obchodní společnosti tak byla v zemi svého vzniku měněna jen díky nepřímým vlivům, především právními předpisy vydanými na základě směrnic Rady Evropských společenství. V českých zemích platila od r. 1906 rakouská úprava společnosti s ručením omezeným, která s novelizacemi platí v Rakousku dodnes, v Československé republice byla zrušena v r. 1950. Po přerušení právního vývoje došlo potom k obnovení uvedené formy obchodní společnosti až novelizací hospodářského zákoníku po r. 1989 a v ucelené podobě se uvedená forma obchodní společ nosti objevuje až v obchodním zákoníku, tedy s účinností od 1. 1. 1992. Právní forma společnosti s ručením omezeným je vhodnou formou pro drobné i střední podnikání, a je proto velmi oblíbená a rozšířená. Její právní úprava je založena na převážně dispozitivních normách a umožňuje dosta tečnou variabilitu při řešení vnitřního uspořádání společnosti i právního po stavení společníků. Tato právní forma obchodní společnosti však bývá pro jednoduchost svého založení, jednoduchou strukturu orgánů i velkou míru volnosti, kterou poskytuje, často zneužívána k podvodným jednáním.
První zákon o společnosti s ručením omezeným pochází z r. 1892 z Německa 3 3 a společnost koncipoval jako modifikovanou kapitálovou spo lečnost se vztahem společníků k ní těsnějším než v akciové společnosti, ale bez neomezeného ručení za závazky společnosti, které je charakteris tické pro společnosti osobní. Nová forma obchodní společnosti se záhy rozšířila v celém Německu a byla převzata i do právních řádů jiných zemí. 293
Od okamžiku svého vzniku byla společnost s ručením omezeným v Německu změněnajen nepodstatně, především novelizací z r. 1980, kte rá se ale týkala jen jednotlivostí. Na vývoj pojetí společnosti měla tak pod statný vliv právní nauka a judikatura, které měnily interpretaci a aplikaci 32 Viz např. Pelikánová, I. Komentář k obchodnímu zákoníku. 2. díl. Praha : 32
Lindě, 1995, s. 25. O vývoji společnosti viz Schmidt, K. Gesellschaftsrecht. 3. vydání. Koln, Ber lin, Bonn, Miinchen : Carl Heymanns Verlag KG, 1997, s. 985 a násl.
marg. č. 292-293
Oddíl 2. Právní charakteristika společnosti s ručením omezeným V obchodním zákoníku definuje společnost s ručením omezeným ústannvení § 105 pomocí následujících znaků:
295
- společnost má povinně vytvořený základní kapitál z vkladů společníků, nejnižší zákonem připuštěná hraníce výše základního kapitálu je 200 000 Kč a minimální výše vkladu jednoho společníka musí činit 20 000 Kč, omezení výše základního kapitálu horní hranicí (jako např. ve Švýcarsku) neexistuje,
marg. č. 294-295
Kapitola 10. Společnost s ručením omezeným
společník se na základním kapitálu může zúčastnit pouze jedním vkla dem, který sice může být pro jednotlivé společníky stanoven rozdílně, ale částka vkladu vždy musí být dělitelná na celé tisíce, celková výše všech vkladů společníků musí souhlasit s výší základního kapitálu, v průběhu trvání společnosti může společník převzít závazek ke zvýše ní vkladu, - společníci ručí za závazky společnosti jen v omezené výši a jen tak dlouho, pokud nebyl v obchodním rejstříku proveden zápis o splacení všech vkladů, - společnost může být založena jedinou osobou, avšak jednočlenná spo lečnost nemůže být jediným zakladatelem nebo jediným společníkem jiné společnosti s ručením omezeným a jediná fyzická osoba může být jediným společníkem nejvýše tří společností s ru.Čením omezeným, - společnost může mít maximálně padesát společníků. Společníky společnosti s ručením omezeným mohou být právnické i fyzické osoby, jejich počet je však, jak vyplývá ze shora uvedeného defi ničního znaku, omezen, Pokud by počet společníků přesáhl zákonem urče ný limit, mohla by společnost být zrušena soudním rozhodnutím učině ným na základě ust. § 68 odst. 6 písm. c). Pokud má však více osob tzv. společný obchodní podíl (viz další výklad), považují se za jediného spo lečníka. Číselná hodnota základního kapitálu představuje minimum, v němž by společnost měla mít k dispozici majetek a garantovat tak, že pohledávky třetích osob budou skutečně splaceny. Pravidla o ochraně základního kapi tálu by měla zajistit, že daný majetek bude věřitelům vždy k dispozici. Požadavek určité výše základního kapitálu je kogentní - platí pro založení a vznik společnosti i pro snižování jejího základního kapitálu, který nesmí být snížen pod tuto hranici.
vinnost společníků, nejsou zákonem předepsány - zde záleží na ekono mickém rozhodnutí zakladatelů a společníků společnosti. Číselná hodnota základního kapitálu není vysoká, ale měla by bránit zakládání společností tam, kde to hospodářsky není nutné. V současné době se vsak ukazuje, že výhoda společnosti s ručením omezeným spočívající v omezenosti ručení společníka za závazky společnosti je natolik významná a minimální hrani ce základního kapitálu natolik nízká, že v praxi vznikají tyto společnosti i tam, kde by v jiných hospodářských podmínkách byla daná aktivita provozovánajako živnost fyzické osoby. (Pomíjíme v této úvaze i časté přípa dy zneužití formy společnosti s ručením omezeným pro majetkové machi nace a poškozování věřitelů.)
-
Hospodářský význam předmětů, které j sou poskytovány do základního kapitálu při plnění vkladové povinnosti společníků, spočívá v tom, že tvo ří určitý výchozí majetek pro zahájení podnikání či jiné činnosti společ nosti. Vzhledem k tomu, Že finanční možnosti společníků jsou omezené a že tyto společníky neváže neomezená ručitelská povinnost za závazky spo lečnosti, představuje hodnota základního kapitálu i určitou garanci pro třetí osoby, zejména pro subjekty poskytující úvěry. Jednočlenná společnost se základním kapitálem 200 000 Kč je však z tohoto hlediska považována za velmi nedůvěryhodnou. Výše základního kapitálu ve vztahu k předmětu podnikání či Činnosti společnosti ani struktura předmětů, kterými má být plněna vkladová po-
marg. č. 296
294
Společnost bývá zakládána k nejrůznějším účelům, je vhodná k široké škále činností od činností jednoznačně orientovaných na zisk až po čin nosti neziskového charakteru. Může mít podobu vícečlenné i jednočlenné společnosti, hodí se proto pro podnikání členů rodiny i k podnikání veřej noprávních subjektů, jako jsou např. obce. Jako kapitálová společnost může být bez problémů zapojena do koncernových struktur - zvlášť rozšířené jsou řetězce dceřiných a mateřských společností, které se na sobě vzájem ně podílejí. Bohužel bývají to často tato propojení, která přinášejí potíže věřitelům.
Část první. Obchodní společnosti
170
296
169
171
Znaky kapitálové společnosti v této základní charakteristice společnosti s ručením omezeným můžeme spatřovat kromě obligatornosti zá kladního kapitálu též v projevech zásady jeho zachování. Tato zásada se primárně promítá do úpravy vkladové povinnosti, u níž jsou nepřípustné některé způsoby zániku závazku jinak zcela běžně v závazkovém právu používané. Především jsou navzájem nezapočitatelné nárok společnosti na splacení nesplacené částí vkladu společníka a jakýkoli nárok společní ka vůči společnosti. Uvedené pravidlo představuje jedno z ochranných opatření proti vytváření jen fiktivního majetku společnosti. Vzhledem k tomu, že daná úprava má kogentní povahu, není započtení možné ani na základě dohody podle ust. § 364. Výjimku z tohoto pravidla potom před stavuje jednak § 106 odst. 2, kde zákon stanoví, že se plnění poskytnuté za společnost z důvodu ručení společníka započítává na splacení vkladu tohoto společníka, jednak § 108 odst. 2, který v závěru upravuje možnost tzv. kapitalizace pohledávek, tj. situace, kdy se věřitel zaváže k vkladové povinnosti při zvýšení základního kapitálu a započte tuto povinnost proti povinnosti společnosti z jejího dluhu vůči věřiteli. I když textové znění odstavce druhého hovoří o společnosti, uplatní se uvedené pravidlo též pro vkladovou povinnost, která musí být splněna před zápisem společ nosti do obchodního rejstříku, pokud by existoval nárok zakladatele budoucího společníka vůči budoucí společnosti (např. náklady, které musel vynaložit zakladatel pověřený správou vkladů na opatrování jemu předa ných předmětů vkladů). Je problematické, zda by se zákazu započtení příčilo převzetí dluhu spoleČnosti společníkem a zda by splacení tohoto dluhu společníkem mohlo být považováno za splnění jeho vkladové povinnosti. Z hlediska funkce pravidla vyjádřeného ve druhém odstavci § 106 by patrně nebyl tento po stup nezákonný, pokud by šlo o nespornou a splatnou pohledávku věřitele
marg. č. 297-298
297
298
Část první. Obchodní společnosti
172
a pokud by se jednalo o zbytek dosud nesplaceného peněžního vkladu, který měl být podle společenské smlouvy splacen po vzniku společnosti. Z věcného hlediska se popsaná situace velmi blíží úhradě na základě ručitelské povinnosti a následnému započtení. Vzhledem k úpravě v občan ském zákoníku je však nutno dodržet požadavky, které s převzetím dluhu spojuje - písemnou postupní smlouvu a souhlas věřitele. 34 Do základního kapitálu je možno poskytnout i nepeněžité vklady, ve společenské smlouvě nebo písemném prohlášení o zvýšení vkladu nebo převzetí vkladu musí být uveden předmět nepeněžitého vkladu a částka, kterou se započítává na vklad společníka. Rozdíl obou částek má právní režim emisního ážia, společenská smlouva však může určit, že společnost je povinna jej vyplatit zakladateli nebo že představuje příspěvek na tvorbu fakultativního rezervního fondu (§ 109 odst. 6 a přiměřené použití § 163a odst. 3). 299
300
Za trvání společnosti může dojít k poklesu výše vkladu nebo výše zá kladního kapitálu pouze v procesu snižování základního kapitálu společ nosti. Rozhodnutí o snížení základního kapitálu patří do výhradní působ nosti valné hromady, nemůže je platně učinit jiný orgán společnosti a nemohou jej učinit ani společníci sami, byť by Šlo o jejich jednomyslný projev vůle měnící společenskou smlouvu. V opačném významu se spo lečník v procesu zvyšování základního kapitálu může zavázat ke zvýšení svého vkladu, zákon mu dokonce uděluje přednostní právo k převzetí dal ší vkladové povinnosti při zvyšování základního kapitálu. Z povahy věci potom vyplývá (jde o zvýšení již existujícího vkladu), že závazek může být převzat i v nižším rozsahu, než je zákonné minimum předepsané pro výši vkladu. Zákonný ručitelský závazek stíhá společníky společnosti s ručením omezeným na rozdíl od společníků veřejné obchodní společnosti a kom plementářů komanditní společnosti jen v omezeném rozsahu: a) ručení je omezeno co do výše: ručitelský závazek je dán souhrnem čás tek nesplněné vkladové povinnosti všech společníků zapsané do ob chodního rejstříku - má-li např. společnost tři společníky a zavázal-li se společník k peněžitému vkladu 80 000 Kč a před vznikem společnosti splatil na tuto povinnost 40 000 Kč a takto to bylo zapsáno do obchod ního rejstříku, zůstává mu nesplacený vklad ve výši 40 000 Kč. Pokud tomu tak bylo u dvou dalších společníků stejně, ručí každý společník do výše 120 000 Kč; 34
Situace je zmiňována v komentáři k německému zákonu o společnosti s ruče ním omezeným (Hachenburg/UImer GmbHG § 19 Rdn 44, 8. vydání 1992).
marg. č. 299-300
304
173
Vlastní ručitelská povinnost se realizuje na základě ust. § 312 podle úpravy, která je uvedena v ust. § 304 a násl., popř. podle úpravy ručení v občanském zákoníku, pokud by režim hlavního závazku nebyl obchodněprávní. Není vyloučena ani případná náhrada škody, kterou by společník mohl požadovat na osobách, které měly podat návrh na zapsání jeho zcela spla ceného vkladu do obchodního rejstříku, ale neučinily tak. Náhradu škody však může společník požadovat jen ve výší rozdílu mezi společníkem spla ceným dluhem společnosti a náhradou, kterou od společnosti, popř. ostat ních společníků, obdržel.
Oddíl 3. Vznik společnosti s ručením omezeným Postup při zakládání a vzniku společnosti s ručením omezeným se řídí obecnou úpravou uvedenou v prvním díle první hlavy druhé části obchod ního zákoníku. Speciální ustanovení o společnosti s ručením omezeným ve čtvrtém díle upravují obligatomí náležitosti společenské smlouvy, fir mu společnosti a podmínky, které je nutno splnit pro zápis společnosti do obchodního rejstříku.
302
marg. č. 301-302
Část první Obchodní společnosti
Kapitola 10. Společnost s ručením omezeným
Společenská smlouva plní i u společnosti s ručením omezeným funkci zřizovací a funkci organizační a její obligatomí obsah je upraven s ohledem na specifika dané právní formy obchodní společnosti. Kogentní ustanovení zákona přikazují, které náležitosti společenská smlouva musí mít, aby bylo vůbec možné společnost založit a aby společnost po svém vzniku mohla existovat, a chrání tak právní postavení společníků, společnosti i třetích osob. Společenská smlouvaje ve společnosti s ručením omezeným projevem vůle společníků, pokud jde o obě své funkce, a jako taková představuje vedle obchodního zákoníku základní pramen, v němž nacházíme pravidla upravující vnitřní poměry společnosti i způsob, jakým vystupuje vůči tře tím osobám. Společníci se proto musí dohodnout o náležitostech uvede ných v prvním odstavci ust. § 110. Pokud by se nedohodli, smlouva by nevznikla a nemohla by působit žádné právní následky, nedošlo by tudíž k založení společnosti. Pokud by selhalo kontrolní působení rejstříkového řízení a společnost, jejíž společenská smlouva by neexistovala, by byla zapsána do obchodního rejstříku, je zmíněná vada důvodem pro prohláše ní neplatnosti společnosti soudem [§ 68a odst. 2 písm. a)].
obchodní společnosti je podle § 9 odst. 2 její název, pod kterým je za psána v obchodním rejstříku, volba označení právní formy je proto zá vazná a společnost musí užívat to označení, které si zvolila a nechala do obchodního rejstříku zapsat. Zápis firmy má konstitutivní účinek. Pro podobu základu firmy obchodní zákoník žádná závazná pravidla neur čuje, avšak nesmí být zvolena firma, která by mohla být zaměnitelná s firmou již zapsanou (§ 10). Nedoporučuje se též volba takové podoby firmy, která by mohla porušovat pravidla nekalé soutěže (zejména vy volání nebezpečí záměny). Pro sídlo platí principy upravené v § 2 odst. 3 a v občanském zákoníku; b) určení společníků; právní úprava předepisuje identifikační údaje o spo lečnících, které musí smlouva obsahovat, jméno fyzické osoby by mělo být uváděno v jeho matrikové podobě a firma právnické osoby v takové podobě, v níž je zapsána v obchodním rejstříku, c) předmět podnikání (činnosti): předmět podnikání či činnosti vyplývá z účelu, pro který byla společnost založena a který se pomocí předmětu podnikání nebo činnosti realizuje. Připomínáme, že společnost s ruče ním omezeným může být založena též k nepodnikatelským účelům, ve smlouvě je to potom vyjádřeno v předmětu činnosti a pro vznik společ nosti není třeba průkazu podnikatelského oprávnění. Pokud bude spo lečnost podnikat na základě živnostenského oprávnění, musí být její předmět podnikání formulován v souladu s příslušnými prováděcími předpisy k živnostenskému zákonu, které stanoví soustavu, označování a obsah jednotlivých živností,
174
303
Kapitola 10. Společnost s ručením omezeným
b) ručení je omezeno co do času: zákonné ručení společníka za závazky společnosti s ručením omezeným trvá jen do chvíle, než všichni společ níci zcela splní svou vkladovou povinnost a toto splnění je zapsáno do obchodního rejstříku. Splněním a dnem, kdy toto splnění bylo pravo mocně zapsáno do obchodního rejstříku, jejich zákonné ručení za zá vazky společnosti zaniká. Zápis splacení celého vkladu zde má konsti tutivní význam, který chrání právní postavení třetích osob. Splacené, ale nezapsané vklady zánik ručítelské povinnosti nepůsobí. Všichni společníci mají jako ručitelé solidární postavení - věřitel může 301 žádat plnění na kterémkoli z nich nezávisle na tom, zda právě tento společ ník, který byl ke splnění ručitelské povinnosti věřitelem vyzván, již svou vkladovou povinnost splnil. Případné plnění poskytnuté ručitelem věřiteli nevede k zániku ručení za závazky společnosti, pouze k zániku daného dluhu společnosti. Plnění poskytnuté společníkem - ručitelem se započí tává na splacení vkladu tohoto společníka. Pokud již společník svou vkla dovou povinnost splnil, může požadovat náhradu od společnosti. V přípa dě, že by této náhrady nemohl dosáhnout, může požadovat náhradu od společníka, jehož vklad nebyl splacen, jinak od každého ze společníků v rozsahu jeho účasti na základním kapitálu společnosti.
Na rozdíl od veřejné obchodní společnosti, kde pro založení i fungová ní společnosti postačují identifikační údaje o společnosti a společnících (obchodní jméno, sídlo, předmět podnikání, identifikace společníků), musí být u společnosti s ručením omezeným upraveny i základní majetkové charakteristiky - výše základního kapitálu a výše vkladů společníků. Pro tože jde o kapitálovou společnost, jejíž společníci již nejsou povinni osob ně se do činnosti společnosti zapojovat, musí společenská smlouva obsa hovat i úpravu struktury vnitřních orgánů společnosti včetně uvedení jejich prvních členů při vzniku společnosti. Pokud je společnost s ručením omezeným zakládána jako jednočlenná společnost, musí zakladatelská listina, v níž je vyjádřen právní úkon jedi ného zakladatele společnosti, obsahovat totožné náležitosti jako společen ská smlouva. Jednotlivé náležitosti společenské smlouvy jsou výslovně upraveny výčtem v § 110 odst. 1. Tento výčet je formulován jako minimální nutný obsah společenské smlouvy („Společenská smlouva musí obsahovat ales poň ...") a navazují na něj další ustanovení, která obsahují podrobnější úpravu některých náležitostí: a) firma a sídlo společnosti; pokud jde o firmu, určuje ust. § 107 podobu, v níž společnost uvádí ve firmě svou právní formu. Může při tom volit mezi plným zněním označení právní formy (společnost s ručením ome zeným) nebo zvolit některou ze zkratek, kterou zákon připouští. Firmou
marg. č. 303-304
175
d) základní kapitál a vklady; nutnost úpravy těchto otázek vyplývá z kapitá lové povahy společnosti s ručením omezeným, úprava zabezpečuje pře devším garanční funkci základního kapitálu a vyjadřuje vazbu mezi vkla dy společníků a základním kapitálem, když číselný součet všech vkladů musí souhlasit s Číselným vyjádřením velikosti základního kapitálu, e) identifikace prvních jednatelů; o právní význam této náležitosti spole čenské smlouvy se vedly spory. Jejich podstata spočívala v tom, zda je změna v osobách jednatelů, k níž dojde po vzniku společnosti již za jejího trvání, změnou společenské smlouvy či nikoli - odpověď na tuto otázku je důležitá s ohledem na formu rozhodnutí valné hromady a p o třebnou většinu hlasů. Po novelizačních zásazích do textu obchodního zákoníku se zdá být vyjasněno, Že rozhodování valné hromady o jme nování a odvolání jednatelů se děje prostou většinou hlasů přítomných společníků (§ 141 odst. 1) a jestliže není uvedeno ani v § 127 odst. 4, není zapotřebí ani notářského zápisu o takovém rozhodnutí. Určení osob
marg. č. 304
176
305
Část první. Obchodní společnosti
prvních jednatelů má proto výhradně význam zřizovací - dokládá, že zakladatelé vytvořili soustavu orgánů společnosti a zabezpečili její fun gování konkrétními fyzickými osobami, které splňují příslušné zákon né požadavky (§ 194 odst. 7 ve spojení s § 135 odst. 2, § 31a), f) dozorčí rada většinou nebývá u společností s ručením omezeným zřizo vána, zejména pokud mají společnosti malý okruh společníků. Problé my s uvedením identifikace prvních členů dozorčí rady a jejich řešení jsou obdobné jako je tomu u jednatelů společnosti, g) správce vkladu; u společnosti s ručením omezeným jako kapitálové spo lečnosti vyžaduje zásada zachování základního kapitálu, aby zákonem určená část vkladů byla splacena ještě před zápisem výše základního kapitálu do obchodního rejstříku, tedy při zakládání společností před vznikem společnosti. Určení správce vkladu, jehož funkcí je splacené části vkladů přijímat, spravovat, vydat společnosti po jejím vzniku a dosvědčit pro účely rejstříkového zápisu, že skutečně splaceny byly, je pro realizaci této zásady nezbytné a plní v procesu konstituování spo lečnosti nezastupitelnou funkci, h)jiné údaje vyžadované obchodním zákoníkem; k povinným obsahovým součástem společenské smlouvy se řadí vedle úpravy obsažené v ust. § IlOodst. 1 též úprava rezervního fondu. Zřízení rezervního fondu je ve společnosti s ručením omezeným povinné -jde opět ojeden z proje vů zásady zachování základního kapitálu - a společenská smlouva musí obsahovat úpravu doby tvorby a výše rezervního fondu tak, jak to poža duje ust. § 124 odst. í. Kromě zmiňovaných povinných částí může společenská smlouva obsa hovat řadu fakultativních ujednání, která jsou založena na dispozitivních ustanoveních obchodního zákoníku a umožňují přizpůsobit vnitřní vztahy společnosti jejímu účelu i představám zakladatelů a společníků. Mezi nej významnější náležitosti společenské smlouvy, které bychom mohli zařadit do této skupiny náležitostí, patří: - úprava obchodního podílu: výše obchodního podílu stanovená odlišně od ust. § 114odst. l,podmínkyjehopřevodu(vnávaznostinaust. § 115 odst. 1 a 2), vyloučení možnosti přechodu a rozdělení (§ 116 odst. 1 a 2, § 117 odst. 2), - úprava příplatkové povinnosti (§ 121), - způsob výkonu řídících a kontrolních oprávnění společníků (§ 122), - úprava podílu na zisku (§ 123 odst. 1), - ustanovení o působnosti a způsobu rozhodování valné hromady, zejmé na vymezení dalších věcí, které náležejí do působnosti valné hromady
marg. č. 305
178
308
309
marg. č. 306-307
Část první. Obchodní společnosti
Pokud je tedy společnost zakládána např. třemi zakladateli, kteří se za vázali vložit peněžité vklady v rozsahu 60 000 + 60 000 + 120 000 Kč, potom by při splnění pouze první podmínky bylo splaceno jen 80 000 Kč. Společníci se proto musí dohodnout, zda některý z nich splatí více než zákonem předepsaných 30 %, či zda všichni splatí o tolik více, aby byla dodržena i druhá podmínka (např. 24 000 + 24 000 + 52 000 Kč). Nepeněžité vklady musí být podle znění § 59 odst. 2 splaceny před zá pisem výše základního kapitálu do obchodního rejstříku (zde tedy před vznikem společnosti) v celém rozsahu. Způsob splácení není pro společnost s ručením omezeným speciálně upra ven, tuto upravuje nutno zakotvit do společenské smlouvy, popř. odvodit z obecné úpravy (viz ust. § 59 o poskytování vkladů a § 60 o osobě pověře né správou vkladu). Na základě § 109 odst. 3 poslední věta se pro společ nost s ručením omezeným použije přiměřeně úprava splácení peněžitých vkladů platná pro akciovou společnost (§ 163a odst. 4): peněžité vklady musí být splaceny na zvláštní účet u banky, který za tím účelem zřídí správ ce vkladu na firmu budoucí společnosti. Banka nesmí umožnit dispozice s vklady zaplacenými na tento účet, dokud společnost nevznikne. Pokud jde o splacení zbytku peněžitých vkladů po vzniku společnosti, je upraveno v § 113: podmínky a lhůtu pro splácení určuje společenská smlouva, ze zákona vyplývá maximální lhůta splatnosti zbytků vkladů (5 let od vzniku společnosti). Praktické je však splatit i celý rozsah peněžitých vkladů před okamžikem vzniku společnosti - do obchodního rejstříku se toto splacení zapíše současně se zápisem vzniku společnosti a společní kům okamžikem zápisu splacení celého rozsahu vkladů zaniká ručitelský závazek za dluhy společnosti. Pro jednočlennou společnost požaduje obchodní zákoník ve druhém odstavci cit. ust. úplné splnění vkladové povinnosti, kterou na sebe zakla datel společnosti vzal a vyjádřil v zakladatelské listině. Ochrana zájmů třetích osob je však relativní vzhledem k totožnosti zakladatele a osoby pověřené správou vkladů. Jistá míra objektivity při posouzení, zda vkla dová povinnost byla skutečně splněna, by byla dána pouze v případě, že by správcem peněžitého vkladu pověřil zakladatel banku. Zákon však ten to postup jako povinný neupravuje. Zakladateli a jedinému společníkovi by však v dispozicích s peněžitými vklady splacenými před vznikem spo lečnosti mělo zabránit použití úpravy uvedené v § 163a odst. 4 (na základě odkazu v § 109 odst. 3 poslední věta). Návrh na zápis společnosti do obchodního rejstříku podává osoba, která je účastníkem řízení, což je podle § 200c OSR podnikatel, přičemž § 200c
marg. č. 308-309
Kapitola 10. Společnost s ručením omezeným 177 [§ 125 odst. 1 písm. n)], ustanovení o způsobu jmenování a odvolání prokuristy (§ 125 odst. 2), úprava počtu hlasů společníků a podmínek, za nichž je valná hromada schopna usnášení (§ 127), úprava procesu svolávání valné hromady a náležitostí pozvánky na valnou hromadu (§ 128 a 129), - obecná ustanovení o jednatelích: způsob jednání kolektivu jednatelů, působnost jednatelů, jejich počet a délka funkčního období, zákaz kon kurenčního jednání, - obecná ustanovení o dozorčí radě - společenská smlouva musí přede vším určit, zda se dozorčí rada vůbec zřizuje (§ 137), a dále musí upra vit působnost a výkon působnosti dozorčí rady (§ 138) i podrobnosti o právním postavení členů dozorčí rady (§ 139), - podrobnosti o zvyšování a snižování základního kapitálu (§ 142-147), zejména způsob snížení základního kapitálu ve vztahu ke společníkům, - výpočet vypořádacího podílu pro konkrétního společníka (§ 150), - další důvody pro zrušení společnosti (§ 151), popř. podmínky, za nichž se zrušení společnosti mohou domáhat společníci (§ 152), - způsob rozdělení podílu na likvidačním zůstatku (§ 153 odst. 2). Vedle toho může společenská smlouva obsahovat i úpravu záležitostí, 306 které zákon neuvádí, ale které jsou pro činnost společnosti důležité, např. ekonomické otázky. Tato úprava ve smlouvě vsak nesmí odporovat kogentním ustanovením obchodního zákoníku ani jiných právních předpisů. Společnost může kromě společenské smlouvy vydat též stanovy, které mohou obsahovat další podrobnosti. Jejich vydání však z praktických dů vodů nedoporučujeme, neboť úprava vnitřních vztahů společnosti je po tom rozdělena do dvou dokumentů, je obtížné zajistit vždy jejich vnitřní nerozpornost a zákon navíc úpravu některých otázek svěřuje výhradně společenské smlouvě. Ke změně stanov je navíc zapotřebí postup podle ust. § 127 odst. 4 včetně notářského zápisu, což představuje další náklado vé zatížení společnosti. U společnosti s ručením omezeným jako kapitálové společnosti vyža 307 duje zákon vedle uzavření společenské smlouvy též splacení částí vkladů před vznikem společností. Tato úprava zajišťuje splnění alespoň části vkla dové povinnosti převzaté zakladateli ve společenské smlouvě. Rozsah vkla dů splacených před vznikem společnosti musí vyhovovat dvěma zákonem kogentně upraveným podmínkám: 1. na každý peněžitý vklad musí být splaceno nejméně 30 %, ale současně, 2. celkový rozsah splnění všech vkladových povinností musí před vzni kem společnosti dosáhnout alespoň 100 000 Kč.
Kapitola JO. Společnost s ručením omezeným
179
odst. 3 zmocňuje zvláštní předpisy, aby stanovily, kdo je oprávněn návrh na zápis podat a jak musí být návrh na zápis doložen. V našem případě, kdy podnikatel (společnost s ručením omezeným) ještě neexistuje, určuje obchodní zákoník, že návrh na zápis podávají první jednatelé, a to všichni společně. Jejich podpisy na návrhu musí být úředně ověřeny. Úprava na vazuje na ust. § 110 odst. 1 písm. e), podle něhož musí být první jednatelé projevem vůle zakladatelů ve společenské smlouvě ustanoveni a identifi kováni, aby bylo zřejmé, zda byl návrh podán v souladu s tímto požadav kem (§112 odst. 1). Návrh musí být podle druhého odstavce cit. ust. dolo žen: a) společenskou smlouvou nebo zakladatelskou listinou, popř. stanovami. Upozorňujeme na povinnost uložení těchto dokumentů do sbírky listin (§ 27a), rejstříkovému soudu proto musí být dáno k dispozici jejich dvojí vyhotovení, b) dokladem o splnění povinnosti podle §111, což je prohlášení správce vkladu podle ust. § 60 odst. 4, c) posudkem znalce o ocenění nepeněžitých vkladů, pokud jsou takové vklady do základního kapitálu společnosti poskytovány. Podle § 31 odst. 2 musí být dále návrh doložen listinami o skutečnostěch, které mají být do obchodního rejstříku zapsány. Do této skupiny do kladů patří zejména listina prokazující existenci živnostenského nebo ji ného podnikatelského oprávnění společnosti. Pokud je společnost zakládána k podnikatelským účelům, je tato listina podmínkou zápisu. Od jejího do ručení běží též lhůta, v níž je nutno návrh na zápis společnosti podat - viz ust. § 62 odst. 1. Pokud účel založení společnosti není podnikatelský, není důkazu podnikatelského oprávnění třeba a uvedená lhůta běží od založení společnosti. Obchodním rejstříkem jsou též požadovány doklady osvěd čující, že společnost je oprávněna užívat prostory v místě, které uvádí jako sídlo, a že tyto prostory s ohledem na § 2 odst. 3 sídlem být mohou. K návrhu na zápis společnosti je též nutno doložit, že osoby, které mají být zapsány jako členové orgánů společnosti, splňují požadavky uvedené v § 194 odst. 7 - dosažení věku 18 let, plná způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost a neexistence skutečnosti, která je překážkou provozování živnosti podle živnostenského zákona. Dále musí tyto osoby splňovat požadavky uvede né v § 3la. Listiny, kterými mají být doloženy formuláře používané pro návrh na zápis společnosti do obchodního rejstříku, určuje prováděcí př& (vyhláška) ministerstva spravedlností.
marg. č. 310
310
Část první. Obchodní společnosti
180
Schéma postupových kroků při vzniku společnosti s ručením omezeným í společenské smlouvy (popř.
vydání zakladatelské listiny)\
získání průkazu podnikatelského oprávnění (pokud je účelem založení společnosti podnikání) I
splacení příslušně Části základního kapitálm ois společnosti do obchodního rejstříkuj
Oddíl 4. Právní postavení společníků ve společnosti s ručením omezeným § 1 Práva a povinnosti společníků Ve společnosti s ručením omezeným jako kapitálové společnosti není exis tence společnosti podmíněna přítomností konkrétních společníků, na jejichž vlastnostech, znalostech a dovednostech závisí realizace cíle společnosti. Společníci nejsou povinni v této formě obchodní společnosti osobně napl ňovat vlastní činností účel, pro který byla společnost zřízena. V soustavě práv a povinností společníků jsou akcentovány povinnosti a práva majetko vé povahy, slábne možnost společníků osobně kontrolovat činnost společ nosti a provádět bezprostřední korekční zásahy. Řízením společnosti je po věřen příslušný výkonný orgán, do něhož mohou být valnou hromadou jmenovány i třetí osoby stojící mimo společnost. Rozsah práv a povinností společníků je typicky nerovný a řídí se zásadně jejich majetkovou účastí na společnosti, přičemž právní postavení společníků, jejichž účast na společ nosti je malá, podporuje zákon úpravou menšinových oprávnění. Pokud jde o povinnosti, je základní povinností společníků povinnost vkladová, protože z povinně poskytovaných vkladů společníků je vytvá řen obligatorní základní kapitál společnosti. Druhy vkladů, jejich právní režim i vztah vkladů k základnímu kapitálu upravují obecná ustanovení o obchodních společnostech (§ 59 a 60), spe ciální ustanovení o vkladech ve společnosti s ručením omezeným obsahu je § 109, který limituje spodní hranici výše vkladu společníka částkou
181
20 000 Kč, stanoví zásadu, že každý společník může do základního kapi tálu společnosti poskytnout pouze jeden vklad, který sice může být u jed notlivých společníků stanoven rozdílně, ale jeho ciferné vyjádření musí být dělitelné beze zbytku tisícem, a upravuje nepeněžité vklady. Otázky způsobu splácení vkladů a sankce spojené s opožděným splace ním, resp. nesplacením vkladujsou potom upraveny v ust. § 113,který je pro plnění vkladové povinnosti ve společnosti s ručením omezeným určující. Z prvního odstavce cit. ust. vyplývá, že podmínky a lhůtu pro spláce ním vkladu určuje primárně společenská smlouva. Zákon však omezuje smluvní volnost společníků ve třech směrech: 1. určuje, že před vznikem společnosti musí být na každý peněžitý vklad splaceno 30 % a celková hodnota splacených peněžitých a nepeněži tých vkladů musí dosahovat alespoň částky 100 000 KČ, 2. veškeré nesplacené vklady je nutno splatit nejpozději do pěti let od vzniku společnosti, ujednání, která by lhůtu splatnosti vkladu posouvala za tuto hranici, jsou absolutně neplatná pro rozpor se zákonem, 3. povinnosti splatit vklad nemůže být společník zproštěn, výjimku v tomto ohledu připouští zákon jen tehdy, pokud by prominutí dluhu představova lo jeden ze zákonem povolených způsobů snižování základního kapitálu. Vzhledem k tomu, že z obecného ustanovení § 59 odst. 2 vyplývá, že nepeněžité vklady musí být splaceny v celém rozsahu před zápisem zá kladního kapitálu do obchodního rejstříku, koncentruje se význam § 113 odst. 1 pouze na části peněžitých vkladů, které nebyly splaceny před vzni kem společnosti. Způsob jejich splacení (v hotovosti v pokladně společ nosti, bezhotovostně převodem na účet společnosti u banky) a lhůtu, v níž tak má společník učinit (jednorázově, ve splátkách), určuje společenská smlouva. Pro způsob placení je nutno rozlišovat placení před vznikem spo lečnosti - zde se vklady splácejí způsobem, který určuje zákon. Po vzniku společnosti jsou oprávněnými osobami, které jednají jménem společnosti jako věřitelé vkladové povinnosti, jednatelé. Připomínáme, že je nepří pustné započtení nároku společnosti na splacení vkladu a jiného nároku společníka vůči společnosti (s výjimkou plnění ručitelské povinnosti za závazky společnosti a kapitalizace pohledávek). Splacení vkladujsoujednatelé ve lhůtě „bez zbytečného odkladu" (§ 28 odst. 7) povinni oznámit rejstříkovému soudu a žádat změnu zápisu, tak aby rozsah splacení byl zapsán vždy aktuálně (zápis splacení vkladu má konstitutivní účinek na existenci ručitelské povinnosti společníků - § 106). Pro případ opožděných plateb peněžitých vkladů nacházíme ve druhém odstavci § 113 speciální sazbu úroku z prodlení ve výši 20 %. Vzhledem
marg. č. 312-314
marg. č. 311
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 10. Společnost s ručením omezeným
k dispozitivnosti cit. ust. lze dovodit, že společenská smlouva může určit jinou sazbu úroku z prodlení, popř. úrok z prodlení v tomto případě zcela vyloučit. Další sankci při prodlení se splácením vkladu uvádí obchodní zákoník ve třetím a čtvrtém odstavci cit. ust., kde j e upraveno tzv. kaduční řízení, tedy postup, který je nutno dodržet, pokud má být společník pro opoždě né plnění vkladové povinnosti ze společnosti vyloučen. Jedná se (s výj imkou nesplnění povinnosti podle § 121) o j ediný případ, kdy zákon po voluj e, aby o vyloučení společníka rozhodla valná hromada, tj. společníci, kteří se na ní shromáždí. Toto oprávnění valné hromady vyplývá ze zá sadního významu vkladové povinnosti, jejíž splnění podmiňuje řádnou funkci základního kapitálu a ochranu věřitelů společnosti. Ve všech ostat ních případech konfliktů společnosti a jednotlivých společníků, kdy má být posuzováno, zda je výkon povinností společníka řádný, rozhoduje soud (§ 149).
měru svých obchodních podílů ( § 1 1 3 odst. 5 a 6). Z dikce zákona zde vyplývá, že uvedené možnosti tvoří určitou posloupnost: - nejprve by se společnost měla pokusit uvolněný obchodní podíl pře vést, a to na jiného společníka nebo na třetí osobu mimo společnost. O převodu rozhoduje valná hromada, příslušnou smlouvu budou jmé nem společnosti podepisovat jednatelé. I když zákon nezmiňuje, že by bylo možno při této příležitosti uvolněný obchodní podíl rozdělit, do mníváme se, že to možné je. Povinnost splatit vklad potom přechází na nabyvatele uvolněného podílu;
182
Jednotlivé kroky, které musí společnost v kadučním řízení podniknout,
316
Kapitola 10. Společnost s ručenim omezeným
jsou následující: 1. společník je v prodlení s plněním vkladové povinnosti - pokud společ nost zamýšlí realizovat jeho vyloučení z tohoto důvodu, musí jej nejpr ve vyzvat ke splnění, určit mu dodatečnou lhůtu ke splacení vkladu, která musí být delší než tři měsíce, a ve výzvě upozornit, že v případě nesplnění v této lhůtě může být ze společnosti vyloučen, 2. společník ani v dodatečné lhůtě vkladovou povinnost nesplní, 3. rozhodnutím valné hromady může být ze společnosti vyloučen - pro rozhodovací proces není nic bližšího stanoveno, ale z ust. § 125 odst. 1 písm. h) ve spojení s § 127 odst. 3 a 4 vyplývá, že v daném případě jde o zvláštní rozhodování valné hromady, pro které je dostačující přítom nost společníků, kteří mají alespoň polovinu všech hlasů a k přijetí roz hodnutí je třeba prosté většiny hlasů přítomných společníků. Společník, který je se splácením svého vkladu v prodlení, nehlasuje [§ 127 odst. 5 písm. b)]. Uvedenou konstrukci způsobu rozhodování valné hromady podporuje nové znění § 141 odst. 1, které stanoví, že rozhodování podle § 113, i když na jeho základě dochází ke změně společenské smlouvy v osobách společníků, se pro účely určení potřebné většiny hlasů nepo važuje za rozhodování o změně společenské smlouvy. O tomto rozhod nutí však musí být pořízen notářský zápis, Vyloučený společník má právo na vypořádací podíl (§ 150 odst. 1), spo lečnost nabývá vlastního obchodního podílu a do Šesti měsíců ode dne, kdy k vyloučení došlo, musí zvolit některé řešení k jeho zcizení nebo musí snížit základní kapitál o vklad, na němž je uvedený podíl založen, popř. se ostatní společníci musí rozhodnout, že převezmou uvolněný podíl v po-
marg. č. 315-316
183
- pokud se nepodaří obchodní podíl převést, musí valná hromada rozhod nout buď o snížení základního kapitálu o vklad vyloučeného společníka (bude tak odstraněn majetkový základ uvolněného obchodního podílu a Číselná hodnota základního kapitálu bude po snížení opět představovat součet vkladů všech společníků společnosti) nebo o tom, že zbývající společníci převezmou obchodní podíl vyloučeného společníka v pomě ru svých obchodních podílů, a to za úplatu ve výši vypořadacího podílu. Rozdělený obchodní podíl přechází v tomto případě na ostatní společ níky rozhodnutím valné hromady za podmínek, které valná hromada stanoví (zejména musí upravit lhůtu a způsob splacení úplaty za převze tí částí obchodního podílu). Protože části obchodního podílu přebírají osoby, které jsou již společníky, může se rozdělit i takový obchodní podíl, který by byl jinak nedělitelný, protože by jeho jednotlivé části byly založeny na vkladech menších než 20 000 Kě (§ 117 odst. 3). Roz dělení má pro jednotlivé společníky ten důsledek, že vzroste jejich vklad na společnosti jako majetkový základ jejich obchodního podílu. Pokud je potom jejich obchodní podíl kvantifikován podle zákonného pravidla poměrem vkladu k základnímu kapitálu, vzroste i obchodní podíl kaž dého společníka. Společnost se musí pro některé z uvedených řešení rozhodnout ve lhůtě šesti měsíců ode dne, kdy k vyloučení společníka došlo. Pokud by se spo lečnosti z jakýchkoli důvodů nepodařilo s uvolněným obchodním podílem naložit podle výše uvedené zákonné úpravy v předepsané lhůtě, může ji soud i bez návrhu zrušit a nařídit její likvidaci. Sankcemi uvedenými v ust. § 113 nejsou však právní následky opoždě ného splacení, popř. nesplacení vkladu, vyčerpány. Společnost může též podat na plnění vkladové povinnosti proti společníkovi žalobu, popř. tuto žalobu mohou podat jménem společnosti i jednotliví společníci (§ 131a) tento postup bude přicházet v úvahu zejména tehdy, když společnicí, kteří jsou v prodlení se splácením vkladu, jsou současně jednateli společnosti. Protože je neplnění vkladové povinnosti nepochybně závažným poruše-
marg. č. 317
184
318
319
320
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 10. Společnost s ručením omezeným
ním. povinnosti společníka, může se společnost též domáhat vyloučení spo lečníka rozhodnutím soudu (§ 149). Společník, který jevprodlení se splá cením vkladu, je postižen i v oblasti svých řídících oprávnění - nemůže vykonávat hlasovací právo na valné hromadě. Kapitálová vybavenost společnosti může být posílena i tzv. příplatkovou povinností, která může být zakotvena ve společenské smlouvě. Pokud to tedy společenská smlouva předvídá, j e valná hromada oprávněna uložit svým usnesením společníkům povinnost přispět příplatkem na vytvoření vlastního kapitálu společnosti. Tato příplatková povinnost nemůže být ukládána libovolně, nýbrž má svoje omezovači pravidla: - příplatek může být pouze peněžitý; - nemá vkladový režim, je poskytován mimo vklad i mimo základní kapi tál, splnění příplatková povinnosti nemá vliv na výší jeho vkladu ani na výši základního kapitálu; - celková výše příplatku, který může valná hromada uložit, může být maximálně rovna polovině základního kapitálu; společníci se na ní po dílejí podle výše svých vkladů. Pokud dosáhla výše příspěvku této ab solutní hranice, nelze již další příspěvek uložit. I když se příplatek poskytuje mimo vklad a nemá vkladový režim, pro dlení s jeho placením je sankcionováno stejně jako prodlení s placením vkladu, tedy podle § 113 odst. 2-6. Pokud by návrh na poskytnutí příspěvku dal sám společník, může být příplatek poskytnut za podmínky, že s tím souhlasí valná hromada. Zatím co v předchozím případě, kdy příspěvková povinnost vyplývá ze spole čenské smlouvy a musí ji splnit všichni společníci jen v diferencované výši podle jejich vkladů, k dobrovolnému příspěvku se mohou zavázat i jednotliví společníci a poskytnout jej ve výši podle svého uvážení. Příplatky se neřídí pravidly platnými pro vklady, pohledávka za společ níkem na splnění příplatková povinnosti může být proto započtena proti pohledávce společníka za společností a příplatek může být společníkovi i vrácen, pokud vsak nebyl poskytnut na vyrovnání ztrát společnosti. Na rozdíl od osobních společností nestanoví obchodní zákoník pro spo lečníky zákaz konkurenčního jednání. Projevuje se zde již kapitálová po vaha společnosti s ručením omezeným, kdy má společnost svoje zákonem upravené řídící a kontrolní orgány a výkon funkce v nich je oddělen od práv a povinností společníků. Členy těchto orgánů mohou být společníci i třetí osoby mimo společnost. Pokud jsou členy těchto orgánů jmenováni společníci, není jejich právní vztah při výkonu funkce v orgánech společ nosti vztahem společnickým, nýbrž zvláštním právním vztahem, který vzni ká, trvá a zaniká vedle vztahu společnického. Zákaz konkurenčního jedná
ní platí proto prvořadě pro členy orgánů společnosti, neboť zejména jed natelé oprávnění zavazovat společnost navenek by se mohli do konfliktu zájmů dostat. Pro společníky potom platí zákaz konkurence pouze v tom rozsahu, v jakém jej upraví společenská smlouva.
marg. Č. 318—320
186
Část první. Obchodní společnosti
podle zákona následující zásady: 1. každému společníkovi náleží podíl na zisku podle velikosti jeho ob chodního podílu. Toto pravidlo je však dispozitivní a podpůrné. Je určeno pro případy, že společenská smlouva příslušné ustanovení o rozdělová ní zisku mezi společníky postrádá - v praxi je to však jen výjimečné; 2. velikost Částky, která může být jako zisk mezi společníky rozdělena, omezuje obchodní zákoník kogentními pravidly chránícími zejména vě řitele společnosti. V prvé řadě stanoví, že nelze vyplatit podíl na zisku, pokud by šel na úkor základního kapitálu nebo rezervního fondu či pro středků, kterými má být v daném roce rezervní fond doplněn. Z odkazu na přiměřené použití pravidel platných pro akciové společnosti (§ 178 odst. 1 třetí věta, odst. 2, odst. 3 a odst. 5-7) potom vyplývá, že společ nost není především oprávněna poskytovat zálohy na podíly na zisku. Dále není oprávněna rozdělit zisk, pokud by vlastní kapitál zjištěný z účetní závěrky byl v důsledku rozdělení zisku nižší než základní kapi tál společnosti zvýšený o hodnotu rezervního fondu, která může být použita pouze k úhradě ztráty. Částka určená k vyplacení jako podíl na zisku dále nesmí být vyšší, než je hospodářský výsledek účetního obdo bí vykázaný v účetní závěrce, snížený o povinný příděl do rezervního fondu a o neuhrazené ztráty minulých let a zvýšený o nerozdělený zisk minulých let a fondy tvořené ze zisku, které společnost může použít podle svého volného uvážení.
324
Společníci společnosti s ručením omezeným již nemají - oproti společ níkům veřejné obchodní společnosti a komplementářům komanditní spo lečnosti - povinnost podílet se osobně na Činnosti společnosti. Tato povin nost však může vyplývat ze společenské smlouvy a její porušování, pokud je závažné, může vést až k žalobě, v níž se společnost proti společníkovi může domáhat jeho vyloučení rozhodnutím soudu. 321
Mezi povinností společníka, a to povinnosti spjaté s právem společníka účastnit se na řízení a kontrole činnosti společnosti, patří též povinnost uchovávat v tajnosti informace důležité pro podnikání společnosti, které se společník dověděl, ať ji při rozhodování na valné hromadě nebo z infor mací od jednatelů. Tyto informace nemusí vždy tvořit předmět obchodní ho tajemství, ale pravidelně půjde o důvěrné znalosti o provozu podniku společnosti, které by mohly společnost v konkurenci poškodit. Tato povin nost by se dala podřadit pod požadavek loajality ke společnosti, který sice nevyplývá výslovně z textu zákona, ale je vyvodítelný z právní povahy společnosti jako společenství zakládaného vědomě s představou společně dosahovaného cíle. Součástí uvedené povinnosti je dále očekávání, že spo lečník bude vždy dbát o zájmy společnosti a dávat jim přednost při rozho dování před zájmy vlastními a nebude vlastním jednáním poškozovat zá jmy společnosti. Uvedené požadavky jsou konečně odvoditelné i ze zásady poctivého obchodního styku (§ 265). 3 5
322
I v oblasti spoleČnických práv dominují práva majetková. Společníci společnosti s ručením omezeným mají především právo na podíl na zisku společnosti - toto právo je základním majetkovým oprávněním společní ků společnosti. Pomocí tohoto oprávnění je plněna jedna ze základních funkcí kapitálové obchodní společnosti - zhodnocení kapitálových inves tic společníků. Podmínkou realizace tohoto právaje samozřejmě skuteč nost, že společnost dosáhla v daném účetním roce zisku a že alespoň část z tohoto zisku byla určena k rozdělení mezi společníky. Část určená k roz dělení může být obecně vymezena ve společenské smlouvě, častěji půjde ale o konkrétní rozhodnutí valné hromady o užití zisku vytvořeného v da ném účetním roce. 35
O těchto povinnostech viz např. Holzhammer, R. Ósterreichisches Handelsrecht III. Gesellschaftsrecht. Wien, New York : Springer Verlag, 1986, s. 3, Kastner, W., Doralt, P., Nowotny, Ch. Grundrifi des osterreichischen Gesellschaftsrechts. Wien : Manzsche Verlags- und Universitatsbuchhandlung, 1990, s. 22.
marg. č. 321-322
Pokud jde o velikost podílu na zisku a jeho rozdělení a výplatu, platí
323
185
Jestliže společnost rozhodla o rozdělení zisku v rozporu s uvedenými kogentními pravidly a podíly na zisku byly společníkům vyplaceny, jsou společníci povinni je vrátit bez ohledu na to, zda byli v dobré víře či nikoli. Za vrácení protiprávně vyplacených podílů na zisku ručí jednatelé, kteří vyslovili souhlas s výplatou, ze zákona společně a nerozdílně. Z odkazu na ust. § 178 odst. 3 vyplývá, že právo na podíl na zisku může být rozhodnutím valné hromady přiznáno též jednatelům a Členům dozorčí rady společnosti. Splatnost a způsob výplaty podílu na zisku by měla určovat společen ská smlouva. Pokud zde potřebná pravidla nejsou obsažena, lze z odkazu na ust. § 178 odst. 7 vyvodit, že podíl na zisku ve společnosti s ručením omezeným je splatný do tří měsíců ode dne, kdy bylo přijato rozhodnutí valné hromady o rozdělení zisku. Z ustanovení § 123 o rozdělování zisku se poněkud vymyká třetí odsta vec, který vyjadřuje zásadu zachování základního kapitálu společnosti. Po kud zaniká účast společníka za trvání společnosti, nelze takovému společ
Kapitola 10. Společnost s ručením omezeným
187
níkovi vrátit jeho vklad. Společník je vypořádán buď cenou obchodního podílu při převodu obchodního podílu nebo vypořádacím podílem v ostatních případech zániku své účasti na společnosti. Jedinou výjimkou ze zákazu vrácení vkladu je snížení základního kapitálu, které se samozřejmě musí odrazit i ve snížení číselných hodnot vkladů společníků a ve vrácení rozdí lů, pokud nejde o snížení k vyrovnání ztrát při hospodaření společnosti. Další majetkové právo představuje právo na vypořádání, které se dále Člení napravo na vypořádacípodíl, pokud účast společníka na společnosti zaniká jinak než převodem a společnost dále trvá, a právo na podíl na likvidačním zůstatku při zrušení společnosti s likvidací. Právo na vypořádací podíl vzniká v následujících případech: - vyloučení společníka valnou hromadou pro nesplnění vkladové nebo příplatkové povinnosti (§ 113 odst. 3 a 4, § 121 odst. 1), - zánik právnické osoby v případě, že společenská smlouva vyloučila pře chod obchodního podílu na právního nástupce právnické osoby (§116 odst. 1),
325
- smrt společníka - fyzické osoby, pokud podle společenské smlouvy není přípustné dědění obchodního podílu (§116 odst. 2), - zrušení účasti společníka na společnosti soudním rozhodnutím ať již jde o zrušení účasti na vlastní žádost společníka nebo o prohlášení kon kursu na majetek společníka nebo pravomocné nařízení výkonu roz hodnutí postižením podílu společníka na společnosti (§ 148), - vyloučení společníka ze společností rozhodnutím soudu (§ 149), - ukončení účast společníka na společnosti dohodou všech společníků (S 149a). Výpočet výše vypořádacího podílu se rozpadá na dvě Částí: nejprve je nutno stanovit majetkový základ, z něhož se vypočte konkrétní částka pro společníka, jehož účast na společnosti zanikla. Tento majetkový základ se stanoví podle obecného ust. § 61 odst. 2 buď na základě účetní hodnoty vlastního kapitálu nebo na základě Čistého obchodního majetku podle po sudku znalce (viz obecný výklad o vypořádacím podílu). Příslušný díl, kléry jako vypořádací podíl náleží společníkovi, jehož účast na společnos ti za nikla, se určuje podle poměru obchodních podílů společníků. Jde však o pravidlo dispozitivní - společenská smlouva může stanovit jiné kriteri um, musí však respektovat zásadu stejného zacházení se všemi společníky. Vypořádací podíl se v zásadě vyplácí v penězích (společenská smlouva múze stanovit úhradu i ve věcech nebo právech - § 61 odst. 2) a jeho splamost určuje odchylně od obecné úpravy ustanovení § 150 odst. 3. Toto ustanovení je kogentní a společenská smlouva se od něho nemůže odchý-
marg. č. 325-327
326
327
188
328
329
Část první. Obchodní společnosti
lit. Splatnost vypořádacího podílu je závislá na skutečnosti, zda byl nebo nebyl plně splacen vklad společníka a zda společnost již vyřešila problém uvolněného obchodního podílu: - pokud je vklad plně splacen a společnost splnila svou povinnost podle § 113 odst. 5 nebo 6, je vypořádací podíl splatný bez zbytečného odkla du po vyřešení problému uvolněného obchodního podílu, který přešel na společnost, - pokudje sice uvolněný obchodní podíl vyřešen podle § 113odst.5nebo 6, ale v této době ještě vklad není plně splacen, je vypořádací podíl splatný bez zbytečného odkladu po úplném splacení vkladu. Druhý odstavec ustanovení § 150 potom upravuje otázku ručení za spla cení dosud nesplaceného vkladu a stanoví, že osoba, které vzniklo právo na vypořádací podíl, ručí za splacení dosud nesplaceného vkladu tou oso bou, která nabyla uvolněný obchodní podíl (poněkud problematické j e v této souvislosti rozdělení vkladu společníka, jehož účast na společnosti zanik la, a převzetí částí vkladu ostatními společníky podle ust. § 113 odst. 6, musíme však přijmout myšlenku, že každý ze společníků převzal i povin nost splatit vklad ve výši úměrné té části vkladu, kterou nabyl). Právo na podíl na likvidačním zůstatku vyplývá z obecného ust. § 61 odst. 4. Speciální pravidlo v § 153 určuje pro společnost s ručením omeze ným, že pro výpočet podílu na likvidačním zůstatku pro každého jednotli vého společníka se vychází z poměru obchodních podílů společníků. Opět jde o úpravu dispozitivní, společenská smlouva může obsahovat pro roz dělení likvidačního zůstatku mezi společníky jiné kritérium. Přestože společníci společnosti s ručením omezeným již nejsou povinni vlastní činností realizovat předmět podnikání společnosti a jejich osobní vazba na společnost je volnější, než tomu bylo u společníků osobních spo lečností, neznamená to, že ztrácejí právo podílet se na řízení společnosti. Toto právo však nevykonávají neformálně, popř. podle dohody s ostatními společníky, ale v rámci příslušných vnitřních strukturních celků, v nichž vnitřní vztahy ve společnosti probíhají. Ust. § 122 odst. 1 určuje, že spo lečníci vykonávají svá práva týkající se řízení společnosti a kontroly jej í činnosti na valné hromadě v rozsahu a způsobem uvedeným ve společen ské smlouvě, popř. ve stanovách. Společenská smlouva by proto mela ob sahovat poměrně podrobnou úpravu svolávání a organizace průběhu valné hromady, aby nedostatky v tomto směru nevedly k omezování řídících a kontrolních práv společníků. Klíčovájsou ustanovení o tom, kdy je valný hromada schopna se usnášet a kolik hlasů náleží jednotlivým společní kům. Zákonná úprava těchto otázek je dispozitivní (viz § 127) -v praxi je
marg. č. 328-329
190
Kapitola 10. Společnost s ručením omezeným
189
rozsah hlasovacích práv většinou odvozen od velikosti obchodního podí lu, tato kvantifikace však nemusí být pravidlem. Pokud by společenská smlouva neupravovala počet hlasů příslušejících jednomu společníkovi, poskytuje zákon podpůrné pravidlo, když stanoví, že každý společník má jeden hlas na 1 000 KČ svého vkladu. 330
Kogentně a taxativním výčtem jsou naopak v zákoně upraveny skutečnosti, které vedou k pozastavení hlasovacího práva společníka. Je tak ře šen v prvé řadě konflikt zájmů společnosti a společníka, který by byl neře šitelný, pokud by bylo přípustné i hlasování daného společníka (záporné hlasy dotčeného společníka by mohly zablokovat realizaci postupů upra vených v § 113 odst. 3 a 4 a § 149). Společník proto nemůže vykonávat hlasovací právo, pokud valná hromada rozhoduje o jeho vyloučení nebo o podání návrhu na jeho vyloučení. Dále společník nehlasuje, pokud valná hromada rozhoduje jeho nepeněžitém vkladu při zvyšování základního kapitálu společnosti [§ 143 odst. 3 písm. c)]. Vyloučení možnosti hlasovat u společníka, který se k poskytnutí vkladu zavazuje, je projevem zásady zachování základního kapitálu - uvedený postup brání nadhodnocení vkladu (samozřejmě v mezích daných znaleckým posudkem). Dále je hlasovací právo společníka vyloučeno v případech konfliktu hospodářských zájmů společnosti a společníka - j d e o rozhodování valné hromady o tom, zda se společníkem má být uzavřena smlouva mimo běžný obchodní styk, zda mu má být poskytnuta výhoda nebo prominuto plnění povinnosti. Výluka hlasovacího práva dotčeného společníka postihuje i ty situace, kdy je spo lečník současně členem orgánu společnosti a valná hromada rozhoduje o tom, zda má být odvolán z funkce orgánu nebo člena orgánu společnosti pro porušení povinností při výkonu funkce. Konečně je pozastavení výko nu hlasovacích práv i sankcí - společník, který je v prodlení se splacením vkladu, rovněž nemůže vykonávat hlasovací právo. Zákon může na zákla dě § 127 odst. 5 písm. e) stanovit další případy, kdy je hlasovací právo společníka pozastaveno.
331
Možnost opatřit si dostatek informací pro kvalifikované rozhodování na valné hromadě zajišťuje společníkům jejich právo na informace upravené v § 122 odst, 2. VŠem společníkům bez ohledu na velikost jejich obchod ních podílů náleží v rovné míře právo na informace o činnosti společnosti a právo nahlížet do všech dokladů společnosti a kontrolovat tam obsažené údaje. Realizaci těchto práv jsou povinni zabezpečit jednatelé. Podrobnosti výkonu uvedených oprávnění může upravovat společenská smlouva (toto by mohlo být praktické zejména u společností s větším počtem společníků), je však nutno dbát na to, aby se pod záminkou organizační úpravy uskuteč-
marg. č. 330-331
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 10. Společnost s ručením omezeným
ňování těchto práv neskrývalo neoprávněné omezování společnického po stavení zejména menšinových společníků. V tomto případě by patrně šlo o výkon práva, který je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku a důsledky by se uplatňovaly podle ust. § 265, popř. zneužívání většinové ho postavení podle § 56a. Pokud společník nemá potřebné odborné znalos ti, aby mohl vyhodnotit informace, které se v účetních knihách a jiných dokladech společnosti nacházejí, dovoluje zákon, aby kontrolou údajů v dokladech společnosti pověřil auditora nebo daňového poradce. Právní povaha společnosti s ručením omezeným jako společnosti kapi tálové se projevuje i v úpravě menšinových práv, i když u této formy ob chodní společnosti nemají tak zásadní význam jako u společnosti akciové. Ustanovení § 129 odst. 2 opravňuje společníky, jejichž vklady dosahují alespoň 10 % základního kapitálu, aby požádali jednatele o svolání valné hromady. Zákon žádné další omezující podmínky neupravuje, z povahy věci však vyplývá, že toto právo je rezervováno pro odůvodněné případy, kdy se menšinoví společníci např. cítí být diskriminováni, popř. se domní vají, že jsou ohrožovány zájmy společnosti. Toto oprávnění však nesmí být zneužíváno menšinovými společníky k blokování Činnosti či rozvojo vých záměrů společnosti. Pokud jednatelé společnosti nesvolají valnou hromadu na základě žádosti menšinových společníků do jednoho měsíce od doručení žádosti, jsou menšinoví společníci oprávněni svolat ji sami.
Z prvního odstavce § 114 tak vyplývá, že obchodní podíl má svou strán ku kvalitativní, kterou je charakterizováno právní postavení společníka, a svou stránku kvantitativní, která určuje velikost obchodního podílu, a tu díž i rozsah účasti společníka na společnosti. Kvalitativní stránka obchodního podílu představuje práva a povinnosti společníka, pomocí nichž se konkretizuje jeho právní postavení uvnitř spo lečnosti. Společník je prostřednictvím svých práv a povinností spojen s ostatními společníky do jednoho vnitřně provázaného systému, který za jišťuje fungování společnosti. Tato skutečnost nic neubírá na významu jed notlivým společnickým právům a povinnostem, vyjadřuje však, že nemo hou být chápána jako absolutně samostatná, ale že tvoří jako celek určitou kvalitu, systémové uspořádání, z něhož nelze jednotlivé součásti (jednotli vá práva a povinnosti) libovolně vydělovat. Obchodní podíl je tak jako jednotné zachycení a vyjádření soustavy práv a povinností společníků scho pen stát se samostatným předmětem občanskoprávních vztahů ve smyslu § 118 ObčZ. S ohledem na poměrně úzké vymezení věci v právním smys lu v českém občanském právu (věci jsou chápány jako materiální předmě ty za předpokladu, že jsou ovladatelné a užitečné pro potřeby lidí 36 ) jej musíme chápat jako tzv. jinou majetkovou hodnotu.
§ 2 Obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným
1. Pojem obchodního podílu Ustanovení§ 114 představuje speciální úpravu v e v z t a h u k § 6 1 odsi. 1. který hovoří obecně o podílu na obchodní společnosti. Podle § 114 \yjadřuje obchodní podíl účast společníka na společnosti s ručením omeze ným a z této účasti plynoucí práva a povinnosti společníka. Výši obchod ního podílu určuje dispozitivní pravidlo druhé věty prvního odstavec - jde o poměr vkladu daného společníka k základnímu kapitálu společnosti. Výsledkem je proto vždy určitá poměrná hodnota vyjádřená procentem nebo zlomkem, pokud však společenská smlouva neužije pro kvanti ílknci obchodního podílu zcela jiný postup - např. by mohla určit, že obchodní podíl je roven velikosti vkladu, popř. stanovit, že obchodní podíl} všech společníků jsou stejné bez ohledu na výši vkladů, které jsou základem těchto obchodních podílů.
191
Struktura práv a povinností bývá popisována různě - viz obecný výklad o podílu na obchodní společnosti, v podstatě vždy však nalezneme členění na práva majetková (podíl na zisku, právo na vypořádání) a práva nemajcikové povahy (právo na řízení a kontrolu činnosti společnosti). Povin nosti vyjádřené v zákoně jsou majetkové povahy (vkladová a příplatková povinnost), společenská smlouva však může stanovit i povinnosti jiného charakteru. Společným znakem všech práv a povinností je potom skuteč nost, že vyjadřují účastnický vztah společníka ke společnosti, a jejich no sitelem nemůže být proto nikdo jiný než společník. Výrazem jednoty společnických práv a povinností je jíž zmíněná skutečnost, že všechna mohou bvt jen jako celek předmětem právního vztahu (převádět lze např. vždy jen obchodní podíl jako takový, nikoli např. samostatné hlasovací právo). Je proto nutno odlišovat tato práva a povinnosti od samostatných práv a po vinností tvořících obsah závazkových vztahů vzniklých mezi společníkem a společností z jiných právních skutečností než je společenská smlouva (např. kupní smlouva mezi společníkem a společností). Práva a povinnosti společníků jsou ve společenské smlouvě uvedena ve ; své absolutní podobě a jako taková nesmí být omezena způsobem, který Knapp, V., Knappová, M. Občanské právo hmotné. Sv. I. Díl první: obecná část. Praha : Codex Bohemia, 1995, s. 143.
marg. č. 334-335
334
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 10. Společnost s ručením omezeným
by odporoval zásadě stejného zacházení se všemi společníky. Při konkrét ním výkonu těchto práv a povinností však mohou některá majetková práva nabýt relativně samostatné povahy, a to povahy pohledávek společníka za společností. Společnost je potom povinna splnit je jako relativně samo statný závazek. Jako příklad může sloužit nárok společníka na výplatu podílu na zisku poté, co výsledky roční účetní závěrky zisk vykázaly a příslušný orgán společnosti rozhodl o tom, že zisk bude mezi společníky rozdělen, a určil částku podléhající rozdělení. Nárok na podíl na zisku je v abstraktní podobě obecným právem společníka podílet se na výsledcích hospodaření společnosti. Ve výše popsané situaci však již nabyl konkrétní podoby dluhu, který je společnost povinna společníkovi zaplatit v termínu a způsobem, které j sou určeny společenskou smlouvou nebo rozhodnutím příslušného orgánu společnosti, a jehož zaplacení se též společník může zcela samostatně domáhat. Toto právo tak již stojí mimo jednotu práv a povinností vyjádřených pojmem obchodní podíl.
Kvantitativní stránka obchodního podílu určuje rozsah spoleČnických práv a povinností, míru schopnosti společníka ovlivnit chod společnosti a podílet se na jejích hospodářských výsledcích.
192
V návaznosti na předchozí výklad rekapitulujeme, že k nejvýznamněj ším povinnostem patří povinnost splatit vklad, k jehož vložení se společ ník společenskou smlouvou zavázal (vkladová povinnost), popř. přispěl k vytvoření vlastního kapitálu společnosti peněžitým plněním nad výši vkla du (příspěvková povinnost). Jde o povinnosti v zákoně výslovně vyjádře né, společnické povinnosti však nelze zužovat jen na ně. Je samozřejmé. že společník je povinen např. uchovávat v tajnosti informace důležité pro podnikání společnosti, dbát vždy o zájmy společnosti a při rozhodování dávat přednost právě těmto zájmům před zájmy vlastními, nepoškozovat vlastním jednáním zájmy společnosti apod. Některé z těchto povinností mohou být vtěleny do ustanovení společenské smlouvy o zákazu konku renčního jednání platného pro společníky (§ 136 odst. 2), u ostatních do poručujeme jejich výslovnou úpravu ve společenské smlouvě. Za součas ného stavu soudní praxe může totiž tato úprava být rozhodující pro uplatnění ust. § 149 o vyloučení společníka rozhodnutím soudu. Kvantitativní stránka obchodního podílu je vyj&fáeiia. jednak. slovno jako účast společníka na společnosti odpovídající právům a povinnostem spo lečníka (jde o míru účasti), jednak číselně jako poměrná hodnota, poměr vkladu společníka k základnímu kapitálu společnosti. Společenská MU louva může obsahovat i jiné řešení, avšak pokud šije společníci zvolí, budou patrně muset dospět rovněž k určitému exaktnímu číselnému vyjádření. Bude však zřejmě vycházet z jiného výpočtu (např. při různých vkladech bude stanoveno, že obchodní podíl všech společníků je stejný).
marg. č. 335-336
194
339
341
Část první. Obchodní společnosti
ni společně a nerozdílně. Ke splacení proto může vyzvat společnost i jen jednoho z majitelů společného obchodního podílu, ten je povinen vklado vou povinnost za všechny splnit a následně má právo na náhradu od ostat ních spolumajitelů podle poměru jejich spolumajitelských podílů. Pro řešení problémů vnitřního vztahu mezi spolumajiteli, který již není vztahem obchodněprávním ani společnickým, odkazuje obchodní záko ník na přiměřené použití právní úpravy spoluvlastnictví v občanském zá koníku.
Společnost s ručením omezeným jako kapitálová společnost není svou existencí vázána na osobní přítomnost konkrétních osob společníků, spo lečník však nemůže ze společnosti vystoupit svým jednostranným proje vem vůle (§ 148 odst. 1). Jako nejčastější způsob zániku jeho účastnického vztahu na společnosti je proto upraven převod obchodního podílu. Obchodní zákoník rozlišuje v ustanovení § 115 odst. 1 a 2 dvě možnosti převodu: 1. převod na jiného z dosavadních společníků společnosti: tento převod je bez dalšího přípustný, vyžaduje však souhlasu valné hromady. Úprava v prvním odstavci je však dispozitivní, připouští proto řadu řešení od zákonné úpravy odchylných: - určení, že souhlas neuděluje valná hromada, ale společníci sami nebo jiný orgán společnosti (jednatelé, dozorčí rada), - vyloučení nutnosti souhlasu valné hromady, jiného orgánu společ nosti či společníků samotných, - vyloučení možnosti převodu na jiného společníka vůbec. Před novelizací obchodního zákoníku zákonem č. 370/2000 Sb. nebylo zcela jasné, jak má valná hromada souhlas platně poskytnout. Jedna skupina názorů argumentovala tím, že převod obchodního podílu zna mená vlastně změnu společenské smlouvy [ust. § 125 odst. 1 písm. d)], a proto je nutno, aby valná hromada rozhodovala kvalifikovanou větši nou a o jejím jednání byl .pořízen notářský zápis (§ 127 odst. 4). Druhá názorová skupina vycházela z úvahy, že převodcem i nabyvatelem jsou osoby společníků, a valná hromada se tudíž k vlastní změně společen ské smlouvy nevyjadřuje (tato změna vyplývá ze složené právní skuteč nosti tvořené převodní smlouvou a souhlasem valné hromady), není proto nutno, aby rozhodovala v režimu ust. § 127 odst. 4, ale postačí prostá
marg. Č. 339—341
337
Podle druhého odstavce ustanovení § 114 může společník mít pouze jeden obchodní podíl. Pokud se společník účastní na společnosti dalším vkladem, jeho vklad se odpovídajícím způsobem zvyšuje. S touto situací počítá zákon při zvyšování základního kapitálu, když upravuje přednostní právo k účasti na zvýšení základního kapitálu, zvyšuje-li se peněžitými vklady. Zákon zde však možná přesněji hovoří o tom, že se dosavadní společníci zavazují ke zvýšení vkladu (§ 143 odst. 1). Při nabytí obchodní ho podílu převodem se opět sčítají vklady jako majetkové základy obou obchodních podílů a společník má opět na společnosti jen jeden obchodní podíl a jeden vklad.
2. Společný obchodní podíl Obchodní podíl může být v majetku i více osob; vzniklá situace se ozna čuje jako společný obchodní podíl (§ 114 odst. 3). Můžeme jej charakteri zovat jako obchodní podíl, který jako celek náleží více osobám, přičemž žádná z nich nemůže samostatně vykonávat spolecnická práva a povinnosti an i s obchodním podílem disponovat. Společný obchodní podíl může vznik nout např. při úmrtí původního společníka, pokud obchodní podíl zdědí více jeho dědiců. Myslitelný je rovněž vznik společného obchodního podí lu při založení společnosti, pokud se ke splacení jednoho vkladu zaváže více osob. Pro realizaci spoleČnických práv potom platí následující závěry: 1. všichni majitelé společného obchodního podílu představují pouze jedi ného společníka,
338
2. výkon práv je možný jen pomocí společného zástupce, kterého si maji telé společného obchodního podílu zvolí. Tento společný zástupce může být jeden z nich, ale též třetí osoba a při výkonu práv se bude řídit in strukcemi, které obdržel od majitelů společného obchodního podílu, 3. převod společného obchodního podílu musí vycházet ze společné vůle všech zúčastněných, kteří budou všichni na straně převodce jako účast níci převodní smlouvy. Tuto situaci je nutno odlišit od případu převodu jen jedné spolumajitelské částí společného obchodního podílu. Pro základní společnickou povinnost - splacení vkladu - stanoví ob chodní zákoník speciálním ustanovením, že ke splácení jsou zavázání všich-
marg. č. 337-338
3. Převod obchodního podílu 340
193
Kapitola 10. Společnost s ručením omezeným
195
většina přítomných hlasů (§ 127 odst. 3) bez nutnosti pořizovat notář ský zápis." K tomuto problému se dnes vyjadřuje ust. § 141 odst. 1 ObchZ, které pro účely stanovení potřebného počtu hlasů nepovažuje schvalovací rozhodnutí valné hromady za rozhodnutí o změně spole čenské smlouvy. Z tohoto ustanovení však dále vyplývá, Že o rozhod nutí valné hromady, kterým se uděluje či neuděluje s převodem obchod ního podílu souhlas, musí být pořízen notářský zápis; 2. převod na třetí osobu mimo společnost: zde není převod obecně pří pustný, aleje nutno, aby jeho přípustnost upravila výslovně společen ská smlouva. Pokud proto společenská smlouva takový převod výslov ně vyloučí nebo o možnosti převodu na jinou osobu mlčí, není takový převod možný. 1 v tomto ustanovení lze spatřovat projev osobních prv ků ve společnosti s ručením omezeným - společnost tímto způsobem brání svoje složení společníků před účastí nežádoucích osob. Výkladové obtíže činil před novelizací zákonem č. 370/2000 Sb. vzá 342 jemný vztah prvního a druhého odstavce ust. § 115, neobsahovala-li spole čenská smlouva žádné další podmínky pro převod obchodního podílu na třetí osobu. V zásadě se vytvořily dva názory: a) oba odstavce spolu souvisejí: v prvním odstavci obchodní zákoník upra vuje převod ohrožující společnost méně, protože se jen zužuje okruh společníků, ale do společnosti nevstupuje žádná nová osoba, kdežto ve druhém odstavci reguluje situaci, v níž je společnost ohrožena přístu pem osoby, o níž jí nemusí být nic známo. Pokud tedy v prvním odstav ci požaduje pro převod obchodního podílu souhlas valné hromady, je tento souhlas nutný automaticky i tehdy, jestliže společenská smlouva připustí převod podle druhého odstavce (výklad logický - argumentům a minori ad maius, pokud platí určité pravidlo pro situaci méně ohrožu jící společnost, tím spíše musí platit pro situaci ohrožení většího). Ná mitkou proti takovému výkladu může být argument, Zeje vlastně velmi obtížné obecně konstatovat, co společnost více ohrožuje. Někdy může vést změna velikosti obchodních podílů uvnitř společnosti na základě převodu mezi stávajícími společníky k hlubokým sporům mezi společ níky a může ochromit společnost mnohem více než by tomu bylo v situ aci, kdy se do společnosti na základě převodu dostane zcela nekonflikt ní třetí osoba a obchodní podíly zůstanou zachovány beze změny; b) první i druhý odstavec upravují převod na zcela odchylném základě zatímco první odstavec obecně převod připouští, odstavec druhý obec;; Existenci různých názorů dokumentuje publikace: Eliáš, K. Společnost s ru čením omezeným. Praha : Prospektrum, 1997, s. 93.
marg. č. 342
196
Část první Obchodní společnosti
ně převod nepřipouští a dovoluje pouze, aby si převoditelnost upravili společníci vlastním projevem vůle. Nelze proto podmínky převodu z odstavce prvého vyžadovat i pro převody podle odstavce druhého, neboť zde závisí podmínky převodu obchodního podílu plně na projevu vůle společníků ve společenské smlouvě. Pokud ve smlouvě žádné pod mínky nestanoví, ale převod připustí, je potom obchodní podíl převodítelný bez dalšího jen na základě smlouvy mezi převodcem a nabyvate lem. Novelizace tyto rozporné názory vyjasnila tím, že vyjádřila v samostat né větě princip, že obchodní podíl je na třetí osoby bez výslovného vyjád ření ve společenské smlouvě nepřevoditelný. Dále potom uvádí, že spole čenská smlouva může podmínit převod obchodního podílu na jinou osobu i souhlasem valné hromady. V tomto vyjádření je podle našeho názoru skryt další výkladový problém -jestli totiž uvedená věta omezuje okruh podmínek, na něž je převod vázán, výhradně jen na souhlas valné hroma dy a nepřipouští podmínky jiné (napr. souhlas všech ostatních společníku Či dozorčí rady) nebo zda toto vyjádření znamená, že společenská smlouv a připouštějící převod obchodního podílu na třetí osobu, může dále upravil podmínky převodu libovolně, především však vázat převod na souhlas \ alné hromady. S ohledem na vývoj názorů na uvedenou problematiku i na och ran nou funkci druhého odstavce § 115 bychom se spíše přikláněli k výkladu. který umožňuje vázat převod obchodního podílu na různé podmínky v čel ně souhlasu valné hromady. Zvláštní právní úprava platí pro jednočlenné společnosti - obchodní podíl jediného společníka je vždy převoditelný na třetí osoby. Jiné pojetí by odporovalo povaze jednočlenné společnosti — záleží vždy jen na \úli jejího jediného společníka, jak se svým obchodním podílem na společnos ti naloží. Třetí odstavec cit. ust. upravuje náležitosti převodní smlouvy. Podle této úpravy je nutno, aby smlouva byla písemná a měla úředně ověřené podpisy smluvních stran. Pokud se obchodní podíl převádí na třetí osobu. musí smlouva obsahovat i její prohlášení, že přistupuje ke společenské smlouvě. Na základě judikatury (rozsudek Vrchního soudu v Praze, sp. /n. 7 Cmo 120/94-PR, 1995,č. 12) je nutno, aby převodní smlouva obsaho vala určení, zda jde o převod úplatný či bezúplatný. Při převodu, který je upraven jako úplatný, je nutno určit cenu, popř. způsob výpočtu ceny za obchodní podíl. Bez určení těchto náležitostí je smlouva považována za neplatnou pro neurčitost (§ 37 odst. 1 ObčZ). Cena, za niž se obchodní podíl převádí, není zákonem nijak předepsána a její výše je plně závislá na
marg. č. 343-344
198
Část první. Obchodní společnosti
Pokud byla společníkem fyzická osoba, upravuje právní následk\ její ho úmrtí druhý odstavec § 116. Podle tohoto ustanovení je možný přechod
marg. č. 348-349
197
Ze čtvrtého odstavce vyplývá, že převod obchodního podílu působí různé účinky postupně: uzavření převodní smlouvy váže obě smluvní strany, účinky převodu vůči společnosti (tj. změna osoby společníka v dané spo lečnosti) nastávají teprve dnem, kdy je smlouva doručena společnosti, Pro tože jsou na doručení převodní smlouvy vázány poměrně závažné právní účinky, doporučujeme zajistit doručení tak, aby bylo vůči společnosti pro kazatelné a nesporné. Změna rejstříkového zápisu (tj. výmaz dosavadního společníka - převodce a zápis nového společníka - nabyvatele) u převodu obchodního podílu pouze deklaruje, že došlo ke změně v osobách společ níků, rejstříkový zápis tudíž nemá pro vlastní změnu v osobách společníků konstitutivní význam. Obchodní zákoník stanoví, že vůči společnosti na stávají účinky převodní smlouvy teprve tehdy, byla-lí účinná. Znamená to, že v případě, kdy je převod vázán na další podmínky a tyto podmínky nejsou splněny před uzavřením převodní smlouvy, mohou být splněny dodatečně, ale teprve až po jejich splnění lze očekávat, že doručení pře vodní smlouvy společnosti vyvolá vůči ní právní účinek změny v osobách společníků.
345
4. Přechod obchodního podílu Zánik právnické osoby - společníka společnosti s ručením omezeným nebo smrt společníka - fyzické osoby nemá za následek zrušení společ nosti, nýbrž obě jmenované právní skutečnosti působí zánik účasti původ ního společníka na společnosti a vedou ke změně v osobě majitele ob chodního podílu. Podle § 116 odst. 1 mohou při zániku právnické osoby, která byla spo lečníkem, vzniknout dvě rozdílné situace:
346
347
1. obchodní podíl zaniklé právnické osoby přejde na jejího právního ná stupce - j d e o přechod na základě zákona a není k němu nutný žádný právní úkon ani ze strany společnosti (např. souhlas valné hromady či jiného orgánu společností), ani ze strany právního nástupce zaniklé práv-
marg. č. 345-347
nické osoby. Právní nástupce vstupuje do všech společnických práv a povinností zaniklé právnické osoby ke dni jejího zániku a stává se spo lečníkem. Společnost nemůže tomuto důsledku zániku společníka - práv nické osoby nijak zabránit, ale ani právní nástupce zaniklé právnické osoby nemůže přechod obchodního podílu odmítnout. Pokud by účast ve společnosti odporovala jeho vůli, zbývá mu pouze ust. § 148 odst. 1, podle něhož může společník navrhnout, aby jeho účast na společnosti zrušil soud, pokud na společníkovi nelze spravedlivě požadovat, aby ve společnosti setrval, 2. podle druhé věty prvního odstavce cit. ust. bude přechod obchodního podílu na právního nástupce společníka - právnické osoby vyloučen, jestliže tak stanoví společenská smlouva. Právní nástupce zaniklé práv nické osoby - společníka společnosti potom nemůže obchodního podí lu nabýt a náleží mu podíl vypořadací {§ 116 odst. 3). Obchodní podíl zaniklé právnické osoby se uvolňuje a společnost s ním musí naložit postupem, který je upraven v ust. § 113 odst. 5 a 6. Pokud by právnická osoba zanikala bez právního nástupce, nelze usi. první věty prvního odstavce použít. Při tomto způsobu zániku právnické osoby je nutná zpravidla likvidace (pokud nejde o případy, kdy se podle obchodního zákoníku Či speciálních předpisů likvidace neprovádí), při níž provádí právní úkony jménem zrušené právnické osoby její likvidátor. Sporné je použití ust. § 116 odst. 3, protože vypořadací podíl se má vyp latít až právnímu nástupci zrušené právnické osoby - společníka společnos ti. Pokud tento právní nástupce neexistuje, chybí zde subjekt oprávněný požadovat vypořádání se společností. Likvidátor se bude patrně snažil za bránit uvedeným rozpakům a obchodní podíl převést. Musí při tom re spektovat ust. § 115 a ustanovení společenské smlouvy upravující pod mínky převodu obchodního podílu. Převod je zásadně možný (v závi slo.iii na společenské smlouvě) na ostatní společníky nebo některého či některé z nich, popř. na třetí osoby, nikoliv vsak na společnost samu (zákaz v $ 120 odst. 1). V případě, Že nebude převod obchodního podílu zrušené práv nic ké osoby - společníka společnosti možný, nezbývá při nedostatku vyslov né právní úpravy jiné řešení než požádat soud, aby podle ust. § 148 odst. I účast tohoto společníka na společnosti zrušil. Návrh by podal jménem /ru šené právnické osoby - společníka její likvidátor. Do likvidačního zuslíHku by potom náležel vypořadací podíl a s uvolněným obchodním podílem by společnost naložila podle ust. § 113 odst. 5 a 6. 349
Kapitola 10. Společnost s ručením omezeným
projevu vůle obou smluvních stran. Touto cenou jsou též plně vypořádány nároky společníka - převodce vyplývající z jeho účasti na společnosti. Nepřipadá proto v úvahu vypořadací podíl, jak ostatně vyplývá i z § 61 odst. 2. Zákon dále upravuje speciální případ zákonného ručení, když sta noví, že převodce ručí za závazky, které přešly převodem obchodního po dílu (typicky by mohlo jít o závazek spočívající ve vkladové povinnosti, která u převáděného obchodního podílu nebyla ještě splněna).
Kapitola 10. Společnost s ručením omezeným
199
obchodního podílu na dědice zemřelého, přičemž dědíc nabývá právního postavení společníka smrtí zůstavitele (§ 460 ObčZ). Z přiměřeného pou žití § 156 odst. 10 potom vyplývá, že společnická práva vykonává tento dědic, je-li dědiců více, mají postavení majitelů společného obchodního podílu. Dědic nemůže odmítat nabytí obchodního podílu, který tvoří sou část dědictví, musel by odmítnout celé dědictví. Pokud tak kvůli jiným majetkovým hodnotám obsaženým v dědictví neučinil, nemůže vzniku své účastí na společnosti zabránit. Protože nikdo nemůže být nucen, aby setr vával ve společnosti proti své vůli, obsahuje obchodní zákoník speciální úpravu zániku účasti takového dědice na společnosti: dědic se může do máhat zrušení své účasti na společností rozhodnutím soudu, nelze-li na něm spravedlivě požadovat, aby byl společníkem (při tomto rozhodování je nutno přihlédnout k osobním důvodům, které dědíc pro svou neúčast na společnosti uvádí). Návrh musí podat do tří měsíců od právní moci roz hodnutí soudu o dědictví, jinak toto jeho právo zaniká. Dědic, který se domáhá soudního zrušení své účasti na společností, není povinen osobně se podílet na Činnosti společnosti, i když to stanoví společenská smlouva. Pokud by dědic prekluzivní tříměsíční lhůtu zmeškal, má ještě k dispozici ostatní právní skutečnosti, s nimiž obchodní zákoník spojuje zánik účasti společníka na společnosti. Ztratil vsak již určité výsadní postavení dědíce, který nechce být společníkem společnosti a musí se účastnit na společnosti v celém rozsahu práv a povinností jako všichni ostatní společníci. Společnost se může nechtěným společníkům, kteří by se k účasti na společnosti dostali děděním, bránit tak, že společenská smlouva vyloučí možnost dědění obchodního podílu. Dědicové mají potom právo na vypo řádání se společností v podobě vypořádacího podílu, na který vzniká prá vo na základě § 61 odst. 2 a který se stává předmětem dědění. Ve výjimečných případech může být smrt společníka - fyzické osoby či zánik společníka - právnické osoby důvodem pro zrušení společnosti. Tato možnost je přípustná na základě ust. § 1 5 1 , musí však být uvedena výslov ně ve společenské smlouvě jako důvod pro zrušení společnosti. Pokud by tomu tak bylo, rušila by se společnost okamžikem úmrtí společníka - fy zické osoby Či zánikem společníka - právnické osoby (pokud by nemel právní nástupce, resp. pokud by společenská smlouva vyloučila dědění obchodního podílu) a nebylo by nutné žádné další rozhodnutí orgánů spo lečnosti či soudu. Nezbytným důsledkem zrušení by byla likvidace. Vedle této možnosti upravuje ještě obchodní zákoník v ust. § 152 právo společníků domáhat se u soudu zrušení společnosti z důvodů a za podmí nek stanovených ve společenské smlouvě. I v tomto případě by důvodem
marg. č. 350
350
200
Část první. Obchodní společnosti
návrhu na zrušení společnosti mohla být smrt společníka - fyzické osoby či zánik společníka - právnické osoby, která nemá právního nástupce, či společenská smlouva dědění obchodního podílu vyloučila. Zvláštním případem, ale v praxi velmi častým, je společnost s ručením omezeným o jednom společníkovi. Obchodní zákoník stanoví zvláštní pra vidla pro dědění obchodního podílu v jednočlenné společnosti, kterými se snaží zabránit tomu, aby po smrti jediného společníka zůstala společnost bez společníků. V jednočlenné společnosti proto není možné vyloučit usta novením zakladatelské listiny dědění obchodního podílu a účast dědice též není možné zrušit rozhodnutím soudu podle zvláštního postupu uvede ného v § 116 odst. 2.
5. Rozdělení obchodního podílu 352
Obchodní zákoník umožňuje rozdělení obchodního podílu, přičemž tento termín může označovat některou z následujících situací: a) z původního obchodního podílu vzniknou dva nebo více obchodních podílů nových (např. podíl o majetkovém základu 60 000 Kč se rozdělí na tři nové o základu 20 000 Kč, vzroste počet obchodních podílů i společníků), b) z původního obchodního podílu se oddělí alespoň jeden obchodní podíl nový, přičemž se zmenší majetkový základ původního obchodního po dílu (z obchodního podílu o majetkovém základu 60 000 Kč zůstane původnímu společníkovi obchodní podíl o základu 40 000 Kč a oddělí se podíl pro nového majitele o základu 20 000 Kč, opět vzroste počet obchodních podílů i společníků), c) nevzniknou obchodní podíly nové, ale dojde k jejich přeskupení u dosa vadních společníků společnosti (např. jeden společník s podílem o zá kladu 80 000 Kč převede na jiné dva společníky, kteří měli původně obchodní podíly o základu 20 000 Kč, část svého obchodního podílu na každého část o základu 20 000 Kč. Ve společnosti se tak dosáhne vyrovnání velikostí podílů všech společníků - všichni mají obchodní podíly o majetkovém základu 40 000 Kč, počet obchodních podílů i společníků zůstává totožný jako před rozdělením), d) dojde k přeskupení u dosavadních společníků tak, že jeden z nich roz dělí a převede zcela svůj obchodní podíl na ostatní společníky (v našem předchozím příkladu by převedl část obchodního podílu o majetkovém základu 80 000 Kč). Touto operací klesne počet podílů i společníků.
Kapitola 10. Společnost s ručením omezeným
V žádném z uváděných případů nedojde ke změně velikosti základního kapitálu společnosti, změny se týkají pouze počtu společníků, majetko vých základů jejich podílů, popř. i podílů samotných. Vzhledem k tomu, že určení výše obchodního podílu není na velikosti jeho majetkového zá kladu závislé (§114 odst. 1 druhá věta není kogentní), nemusí v některých případech ke změně velikostí obchodních podílů dojít, i když to nebude pravidlem.
- rozdělení je možné jen pří převodu nebo přechodu obchodního podílu znamená to, že se uplatní v případech, kdy je více nabyvatelů obchodní ho podílu, popř. více dědiců či právních nástupců společníka - právnic ké osoby. U převodů mohou být nabyvateli jak třetí osoby, tak i dosa vadní společníci, popř. Částečně společníci i osoby třetí. Je rovněž přípustný převod, při němž si převodce část obchodního podílu pone chá, - k rozdělení obchodního podílu musí dát souhlas valná hromada - j d e o kogentní ustanovení, společenská smlouva nemůže požadavek sou hlasu vyloučit, popř. jej svěřit do působnosti jinému orgánu společnos ti, popř. společníkům. Souhlas valné hromady zde reprezentuje zájmy společnosti a je obranou proti takovému rozdělování obchodních podí lů, které by nepříznivě změnilo vnitřní vztahy, v nichž společnost fun guje. Požadavek souhlasu valné hromady s rozdělením bude plnit tuto funkci jen tehdy, pokud bude v konkrétních případech zahrnovat i způ sob, jakým má být obchodní podíl rozdělen (kvantifikace jednotlivých částí vzniklých rozdělením, účel rozdělení). Souhlasu valné hromady s rozdělením je třeba i tehdy, pokud zdědí obchodní podíl více dědiců a navrhnou určité rozdělení obchodního podílu zůstavitele - souhlas je zde udělován s navrhovaným způsobem rozdělení. Valná hromada ob dobně jako u převodu obchodního podílu sama o rozdělení nerozhodu je, svým souhlasem pouze vyjadřuje, že rozdělení nebrání zájmům spo lečností. Rozhoduje tedy podle ust. § 125 odst. 1 písm. n) ve spojení s § 127 odst. 1 a 3 prostou většinou hlasů přítomných společníků za předpokladu přítomnosti společníků disponujících alespoň polovinou všech hlasů, a o rozhodnutí je nutno pořídit notářský zápis, - společenská smlouva nesmí rozdělení obchodního podílu vylučovat v tomto případě je podmínka splněna, i když se společenská smlouva
marg. č. 353
Část první Obchodní společnosti
Kapitola 10. Společnost s ručením omezeným
k rozdělení nevyjadřuje. Rozdělení je vyloučeno jen tehdy, kdyžto spo lečenská smlouva výslovně uvádí, - po rozdělení je nutno dbát na to, aby počet společníků nepřesáhl hranici upravenou v § 105 odst. 3, tj. 50 osob, majetkový základ obchodních podílů nově vzniklých po rozdělení (tj. částky, které by museli nabyvatelé částí obchodního podílu zaplatit jako vklady, popř. část vkladu, kterou se po rozdělení účastní na základním kapitálu společnosti dosavadní majitel obchodního podílu) nesmí kles nout pod zákonnou hranici minimální velikosti vkladu, tj. 20 000 Kč. Tato podmínka je však nutnájen tehdy, má-li při rozdělení obchodního podílu vzniknout samostatný obchodní podíl. Pokud rozdělením nabý vají část obchodního podílu společníci společnosti, kteří již obchodní podíl mají, mohou mít části děleného obchodního podílu i nižší majet kový základ (o tuto situaci se např. může jednat v situaci, kdy existuje společnost s ručením omezeným, která má 5 společníků a všichni se podílejí na společnosti jednou pětinou, přičemž jejich podíly mají ma jetkový základ ve vkladech ve výši 40 000 Kč. Jestliže se jeden ze spo lečníků rozhodne svůj obchodní podíl rozdělit a převést na ostatní spo lečníky tak, aby se nezměnily poměry ve společností, vzniknou z jeho podílu 4 díly o majetkovém základu 10 000 Kč, které se spojí s podíly dosavadních společníků tak, že všichni budou mít obchodní podíly ve výši 1/4 založené na majetkovém základě ve výši 50 000 Kč).
Pokud není pohledávka zajištěná zástavním právem k obchodnímu podí lu řádně a včas splněna, je zástavní věřitel oprávněn svým jménem obchod ní podíl zástavce i bez případného souhlasu valné hromady prodat v obchodní veřejné soutěži nebo ve veřejné dražbě. Výtěžek prodeje převyšující zajiš těnou pohledávku vydá zástavci. Převodem zástavní právo k obchodnímu podílu zaniká, společníkem se stává nabyvatel obchodního podílu. Pokud se nepodaří zastavený obchodní podíl prodat, mohou nastat dvě situace:
6. Zastavení obchodního podílu 354
355
Novela obchodního zákoníku zákonem č. 370/2000 Sb. ukončila též dis kusi, zda obchodní podíl může být předmětem zástavního práva. Do usta novení § 117a byla vtělena nová speciální úprava, která tuto možnost vý slovně připouští a reaguje na to, co bylo v dosavadních debatách o zastavení obchodního podílu sporné. K zastavení obchodního podílu se vyžaduje pí semná zástavní smlouva s ověřenými podpisy zástavního věřitele i zástav ce. Ke vzniku zástavního práva potom dojde zápisem zástavního práva do obchodního rejstříku, přičemž návrh jsou oprávněny podat obě strany zá stavní smlouvy. Pokud je převoditelnost obchodního podílu vázána na sou hlas valné hromady, nevznikne zástavní právo bez tohoto souhlasu. Po dobu trvání zástavního práva vykonává společnická práva ve spo lečnosti i nadále zástavce. Plnění, na která mu vznikne nárok na základě jeho účasti na společnosti po splatnosti zajištěné pohledávky, však náleže jí zástavnímu věřiteli a započítávají se na zajištěnou pohledávku.
marg. Č. 354—355
353
Ze zákonného textu lze usuzovat, že rozdělení je zásadně přípustné, avšak není považováno za zcela obvyklý způsob nakládání s obchodním podí lem. Obchodní zákoník váže rozdělení na řadu kogentně stanovených pod mínek:
marg. č. 351—352
202
201
203
356
1. zástavní věřitel začne vykonávat práva spojená se zastaveným obchod ním podílem - i když to zákon výslovně nestanoví, vyplývá z této úpra vy, že společníkem i nadále zůstává zástavce, ale zástavní věřitel bude rozhodování ve společnosti ovlivňovat tak, aby jeho pohledávka byla uspokojena z majetkových práv, která jsou s obchodním podílem spoje na (podíl na zisku), zástavní věřitel není v této situaci oprávněn obchodní podíl prodat a je povinen ukončit výkon společnických práv, pokud bude jeho pohledávka zajištěná zástavou obchodního podílu uspokojena, 2. zástavní věřitel může se zástavcem dohodnout, že přijme jeho obchodní podíl na úhradu dluhu tak, že mu zástavce svůj obchodní podíl převede. V převodní smlouvě musí být uvedeno, že se obchodní podíl převádí na úhradu dluhu a musí být uveden důvod dluhu a jeho výše. K převodu se nevyžaduje souhlas valné hromady. Převodem se zástavní věřitel stává společníkem a zástavní právo k obchodnímu podílu zaniká. Pro účely tohoto převodu však musí být hodnota obchodního podílu stanovena znalcem jmenovaným soudem na návrh zástavního věřitele. Jestliže je obchodní podíl zastaven a dochází k přeměně obchodní spo lečností, přechází zástavní právo i na obchodní podíl, který společník nabu de v důsledku fúze obchodní společnosti nebo rozdělení obchodní společnosti.V návrhu na zápis přeměny musí být požádáno i o zápis zástavního práva k novému obchodnímu podílu. Pokud přeměna obchodní společnosti spočívá v převodu jmění na společníka, nelze o ní rozhodnout, pokud neby lo zástavnímu věřiteli poskytnuto dostatečné zajištění jeho pohledávky.
7. Výkon rozhodnutí postižením obchodního podílu společníka Nově se v obchodním zákoníku i v občanském soudním řádu objevuje možnost postihnout obchodní podíl společníka výkonem rozhodnutí. Usta novení § 148 odst. 2 ObchZ určuje, že pravomocným nařízením výkonu rozhodnutí postižením obchodního podílu společníka nebo vydáním exe kučního příkazu k postižení podílu společníka po právní moci usnesení
marg. č. 356-357
357
204
Část první. Obchodní společnosti
o nařízení exekuce zaniká účast společníka na společnosti. Pokud takto účast společníka na společnosti zanikne, postihuje podle § 320a OSŘ vý kon rozhodnutí pohledávku povinného z práva na vypořádání, tj. předmě tem výkonu rozhodnutí je vypořádací podíl, jehož základ se vypočte podle § 61 odst. 2 a částka připadající danému společníkovi se určí podle pomě ru obchodních podílů, pokud společenská smlouva nestanovuje jiný způ sob určení vypořádacího podílu.
§ 3 Vznik a zánik účasti společníka ve společnosti s ručením omezeným 358
Celá řada právních skutečností, které působí vznik a zánik účasti společní ků na společnosti s ručením omezeným, již byla předmětem předchozích vý kladů. Na tomto miste proto uvádíme jen přehled těchto skutečností a dopl ňující výklad tam, kde příslušná právní skutečnost ještě nebyla zmíněna.
1. Vznik účasti 359
Právnické nebo fyzické osobě může vzniknout účast na společnosti s ručením omezeným obdobně, jako to bylo zmiňováno již u osobních spo lečností, buď originárně nebo derivativně. K originárnímu vzniku účasti dochází vznikem společnosti (viz výklad v kap. 10. odd. 3.) a převzetím závazku k novému vkladu při zvyšování základního kapitálu společnosti (výklad v kap. 10. odd. 8.). Protože je společnost s ručením omezeným společností kapitálovou, není možné „přistoupení" společníka ke společ nosti, i když takto bývá v praxi často zvýšení základního kapitálu o vklad nového společníka označováno. Derivativně vzniká účast na společnosti převodem obchodního podílu, děděním obchodního podílu a přechodem obchodního podílu na právního nástupce právnické osoby - společníka společnosti (u všech právních sku tečností byl výklad podán v této kapitole).
2. Zánik účasti 360
V přehledu vedou k zániku účasti společníka na společnosti následující právní skutečnosti: 1. zánik společnosti - společník se vypořádává se společností podílem na likvidačním zůstatku,
Kapitola 10. Společnost s ručením omezeným
4. zánik právnické osoby - společníka, do jejího právního postavení vstu puje její právní nástupce, 5. vyloučení společníka v kadučním řízení - společníkovi náleží vypořá dací podíl, společnost nabývá vlastního obchodního podílu, s nimž musí naložit podle zákona a v zákonem stanovené lhůtě, 6. zrušení účastí společníka na společnosti soudem: vystoupení společní ka ze společnosti na základě jeho jednostranného úkonu není u společ nosti s ručením omezeným přípustné. Zákon však dává společníkovi možnost, aby požádal o zrušení jeho účasti na společnosti soud. Žaloba směřuje proti společnosti, v níž chce společník svou účast ukončit, a jejím důvodem je, že na společníkovi nelze spravedlivě požadovat, aby ve společnosti setrval. Zda je tento důvod naplněn, přísluší ke zvážení soudu podle konkrétních okolností daného případu. Dosavadní soudní rozhodnutí shledala existenci tohoto důvodu v případech, kdy nebylo možno dosáhnout účelu, pro který byla společnost zřízena, nebo kdy nepřítomnost jednoho ze společníků znemožňovala výkon práv ostat ních společníků. Odůvodněné by jistě bylo i podání žaloby v případě, že společnost nebo ostatní společníci zneužívají svého postavení na úkor jiného společníka, popř. porušují jeho práva Či mu znemožňují výkon těchto práv. Pokud soud návrhu společníka vyhoví, právní mocí jeho rozhodnutí zaniká účast společníka na společnosti. Společníkovi příslu ší vypořádací podíl, jeho obchodní podíl se uvolňuje a společnost je povinna naložit s ním způsobem upraveným v ust. § 113 odst. 5 a 6. li část společníka na společnosti zaniká též právní mocí rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek společníka nebo pravomocným naří zením výkonu rozhodnutí postižením podílu společníka nebo vydáním exekučního příkazu k postižení podílu společníka po právní moci usne sení o nařízení exekuce. Společníkovi přísluší vypořádací podíl, který v případě konkursního řízení tvoří součást konkursní podstaty, v přípa dě výkonu rozhodnutí proti němu směřuje tento výkon, s uvolněným obchodním podílem naloží společnost opět podle ust. § 113 odst. 5 a 6, 7. vyloučení společníka rozhodnutím soudu: vyloučit společníka rozhodnutím valné hromady je možné jen v zákonem výslovně uvedených pří-
marg. č. 358-360
206
205
2. převod obchodního podílu - vypořádání se děje smluvenou cenou za obchodní podíl, do právního postavení převodce vstupuje nabyvatel, 3. smrt fyzické osoby - společníka: do právního postavení zůstaviteíe vstu puje jeho dědic, pokud společenská smlouva dědění obchodního podílu vylučuje, dědí dědic vypořádací podíl a společnost nabývá vlastního obchodního podílu, s nimž musí naložit podle zákona a v zákonem sta novené lhůtě,
361
marg. č. 361
Část první. Obchodní společnosti
pádech - pro porušení vkladové či příplatkové povinnosti [§ 113 a 121 ve spojení s § 125 odst. 1 písm. h)]. Pokud nejde o tyto případy, valná hromada společníka svým rozhodnutím vyloučit nesmí. Tato úprava je kogentní, což znamená, že případná ustanovení společenské smlouvy, která by uváděla další případy, kdy by společník mohl být vyloučen rozhodnutím valné hromady, jsou neplatná pro rozpor se zákonem. Vzhle dem k tomu, že vyloučení společníkaje podstatný zásah do jeho právní ho postavení, váže zákon i možnost soudního rozhodnutí v této otázce na řadu dalších podmínek: a) společník musí závažným způsobem porušovat svoje povinnosti: pro blém je již stanovení společnických povinností samo - zákon kromě úpravy vkladové a příplatkové povinnosti další povinnosti výslovně nestanoví, musí je proto formulovat společenská smlouva. Formula ce musí být dostatečně konkrétní, nestačí jen pouhé vyjádření, že společník je např. povinen se do činnosti společnosti osobně zapojit - muselo by být konkretizováno, v jakém rozsahu a jakým způso bem. Obdobně konkrétně by musela být formulována i případná po vinnost zdržet se konkurenčního jednání. Porušování musí být zá važné a opakované - nestačí porušování, které splňuje jen jednu z obou podmínek (je např. závažné, ale nestalo se opakovaně), u těch poru šení, která jsou závažná, ale navodila trvalý protiprávní stav - např. společník si neoprávněně nechal z účtu společnosti vyplatit určitý finanční obnos se zdůvodněním, že jde o zálohu na podíl na zisku, a odmítájej v r á t i t - j e požadavek opakovanosti splněn trváním jednání společníka, které je protiprávní, jiný výklad by vedl k absurdnímu závěru, Že s aplikací ust. § 149 je nutno vyčkat, až se společník do pustí uvedeného protiprávního jednání opakovaně, b) společnost musí společníka k plnění jeho povinností vyzvat a písem ně j ej upozornit, že v případě nedodržení výzvy bude podán návrh na jeho vyloučení, c) s návrhem musí vyslovit souhlas společníci, jejichž vklady předsta vují alespoň jednu polovinu základního kapitálu - toto ustanovení nesvěřuje souhlas s podáním návrhu rozhodnutí valné hromady a v podstatě znamená, že nelze podat návrh na vyloučení společníka, jehož vklad přestavuje 51 % a více základního kapitálu. Pokud by se takový společník dopouštěl jednání, která společnost poškozují, ne zbylo by menšinovým společníkům jiné řešení než podat návrh na zrušení jejich účasti na společnosti soudem podle ust. § 148. Návrh podává společnost, jejímž jménem jedná jednatel, proti společní kovi, který povinnosti porušuj e. Účast společníka zaniká pravomocným
Kapitola 10. Společnost s ručením omezeným
207
rozhodnutím soudu o jeho vyloučení ze společnosti. Vyloučenému spo lečníkovi přísluší vypořádací podíl, jeho obchodní podíl se uvolňuje a společnost je povinna naložit s ním podle ust. § 113 odst. 5 a 6. Nutno upozornit na případy, kdy je společník současně jednatelem spo- 362 lečnosti: ust. § 149 se vztahuje výlučně na porušování společnických povinností. Pokud jsou porušovány povinnosti, které tvoří obsah vzta hu jednatele a společnosti, je nutno užít jiných právních nástrojů v tomto případě může valná hromada jednatele odvolat, 8. dohoda o ukončení účasti společníka na společnosti: účast společníka na společnosti nemůže zaniknout jeho jednostranným úkonem (např. výpovědí), zákon však připouští, aby se o zániku účasti některého či některých společníků dohodli všichni společníci. Právní skutečností vedoucí k zániku účasti společníka tedy není jeho jednostranný projev vůle, ale souhlasný projev vůle všech. Dohodu musí uzavřít všichni spo lečníci (včetně toho, který chce svou účast ukončit), není možné rozho dování o této otázce na valné hromadě ani není přípustné rozhodnutí pouze většinové. Pro dohodu předepisuje zákon pouze formální náleži tosti - písemnost a úředně ověřené podpisy všech společníků. Obsaho vé náležitosti dohody zákon neupravuje, doporučujeme ale, aby společ níci vtělili do dohody ujednání o tom, jak bude vypořádán ten společník, jehož účast na společnosti zaniká. Náleží mu vypořádací podíl (není možno sjednat jiný způsob vypořádání) a s jeho uvolněným obchodním podílem musí společnost naložit podle ust. § 113 odst. 5 a 6, 9. zrušení účasti dědice na společnosti rozhodnutím soudu - § 116odst.2, dědici náleží vypořádací podíl, jeho obchodní podíl přejde na společ nost, která s ním musí naložit podle ust. § 113 odst. 5 a 6. K zániku účasti společníka na společnosti nemůže s ohledem na znění § 146 odst. 2 dojít při snížení základního kapitálu společnosti. Vklady lze sice při tomto procesu snížit nerovnoměrně, avšak vždy musí být zachová na minimální výše vkladu každého společníka předepsaná zákonem.
363
Oddíl 5. Vnitřní organizace společnosti s ručením omezeným Právní úprava společnosti s ručením omezeným jako společnosti kápitálové nepředpokládá, že by společníci sami řídili a kontrolovali společ nost, a vytváří proto soustavu vnitřních orgánů, jejichž funkcí jsou zmíně né řídící a kontrolní Činnosti, a s jej ichž pomocí vstupuje společnost též do Mičjších vztahů ke třetím osobám. Společníkům jako jednotlivým právmarg. č. 362-364
364
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 10. Společnost s ručením omezeným
nickým a fyzickým osobám zásadně není řídící a kontrolní působnost svě řena k přímému výkonu, nýbrž ji realizují pomocí svého formalizovaného shromáždění, které zákon nazývá valná hromada a jemuž přiznává opráv nění rozhodovat o základních otázkách činnosti a existence společnosti. Řídící a kontrolní oprávnění zabezpečují potom vnitřní orgány, které již nemusí být složeny ze společníků. Výkonným a statutárním orgánem spo lečnosti je jeden nebo více jednatelů, kontrolní funkce může být oddělena k samostatnému výkonu a v tom případě je k ní příslušná dozorčí rada. Tento kontrolní orgán však není ve společnosti s ručením omezeným obligatorní.
- schválení jednání, která v záležitostech souvisejících se vznikem spo lečnosti byla učiněna před jejím vznikem. Schválením přecházejí práva a povinnosti z těchto jednání na společnost a uplatňuje se zákonná fik ce, že z těchto jednání byla společnost zavázána od počátku,
208
§ 1 Valná hromada Valná hromada je podle zákona nejvyšším orgánem společnosti. Vzhle dem k tomu, že podle ust. § 122 odst. 1 vykonávají na ní společníci svá práva týkající se řízení a kontroly společnosti, bylo by přesnější chápat ji jako zákonem organizované a formalizované shromáždění, jehož funkce spočívá především v tom, aby zde společníci kvalifikovaným způsobem dospělí k vyjádření své společné vůle, pokud jde o zásadní otázky existence a činnosti společnosti i uplatnění svých vlastních společnických práv. Roz hodovací proces zde probíhá pomocí hlasování, v němž každý společník uplatňuje svou individuální vůli se silou, která je dána počtem jeho hlasů. Výsledek hlasování potom ve své většinové části představuje kolektivní vůli všech a je závazný i pro ty společníky, kteří projevili vůli menšinovou, popř. se na jednání valné hromady vůbec neúčastnili. Tyto mechanismy dovolují propojit osobní substrát společnosti -jednotlivé společníky s je jich zájmy a vůlí - se společností jako samostatnou právnickou osobou, která je rovněž schopna tvorby a projevu vůle. Usnesení valné hromady jsou tedy z tohoto hlediska specificky vytvářenými projevy vůle, do nichž se transformují projevy vůle jednotlivých společníků. Sama o sobě jsou právními skutečnostmi schopnými zakládat právní vztahy, a to zejména ve vztazích uvnitř společnosti (např. rozhodnutí o rozdělení zisku, které zaklá dá nárok společníků na výplatu podílu na zisku jako pohledávku společní ků proti společnosti). Ve vztazích k třetím osobám mimo společnost je zpra vidla nutné, aby podle rozhodnutí valné hromady, kterým jsou vázání, učinili potřebný právní úkon jednatelé jako statutární orgán společnosti. 366
Význam valné hromady je zřejmý ze zákonné úpravy záležitostí, které náležejí do její rozhodovací působnosti [§ 125 odst. 1 písm. a)-n)]. Podle této úpravy valné hromadě přísluší:
- schválení výsledků hospodaření společnosti v podobě účetní závěrky, které je předpokladem pro další rozhodování o zaměření a činnosti spo lečnosti, pro rozhodování o případných změnách v jejích výkonných orgánech i pro základní majetkové právo společníků - podíl na zisku. Jako takové potom nemůže náležet nikomu jinému než valné hromadě a rozhodnutí je právní skutečností, která má mnoho důsledků - zakládá přímo vznik právního vztahu mezi společníky a společností, ale slouží též jako informace o stavu společností pro třetí osoby (schválená účetní závěrka se ukládá do sbírky listin) i pro další rozhodovací procesy ve společnosti, - schvalování stanov a jejich změn: toto rozhodnutí přichází v úvahu, jen pokud společnost vydala stanovy, - rozhodování o změně společenské smlouvy, toto rozhodnutí může však být učiněno i jednomyslně všemi společníky, - rozhodování o změnách výše základního kapitálu nebo o připuštění ne peněžitého vkladu nebo o možnosti započtení peněžité pohledávky vůči společnosti proti pohledávce na splacení vkladu náleží výhradně valné hromadě, na rozdíl od změny společenské smlouvy nemohou rozhod nutí učinit všichni společníci, ale jen valná hromada, - do výhradní rozhodovací působnosti valné hromady náleží jmenování a odvolání osob, které budou členy výkonného a dozorčího orgánu spo lečnosti, a určení jejich odměňování, a to s výhradou prvních jednatelů a členů dozorčí rady, které ustanovují zakladatelé společnosti svým pro jevem vůle ve společenské smlouvě. Kvalitativně obdobné rozhodnutí je í udělení nebo odvolání prokury (odst. 2 cit. ust.), zde však může společenská smlouva svěřit toto rozhodnutí i jinému orgánu společnos ti, popř. všem společníkům. Pokud je vztah jednatelů a členů dozorčí rady ke společnosti upraven smlouvou o výkonu funkce, přísluší valné hromadě schválení této smlouvy, - rozhodnutí o vyloučení společníka v kadučním řízení, - jmenování a odvolání likvidátora a určení jeho odměny, - rozhodování o zrušení společnosti s likvidací, pokud to společenská smlouva připouští, v opačném případě by o zrušení společnosti museli rozhodnout jednomyslně všichni společníci, - rozhodování o dispozici s podnikem společnosti nebo jeho Částí nebo o jiné dispozici se jměním společnosti, která má pro společnost závažné
marg. Č. 365-366
210
367
368
369
209
marg. č. 366
Část první. Obchodní společnosti
majetkové důsledky (ve vazbě na § 67a je zákonem určeno, že jde o dispozice podobné fúzi, ale se zachováním společnosti jako právnic ké osoby), - rozhodování o přeměnách společnosti s ručením omezeným - na rozdíl od rozhodnutí o zrušení společnosti s likvidací nemohou o přeměnách rozhodovat společníci jednotlivě, ale vždy jen pomocí valné hromady, - schválení ovládací smlouvy, smlouvy o převodu zisku a smlouvy o ti chém společenství a jejich změn, - další otázky, které do působnosti valné hromady svěřuje zákon - může jít o celou řadu dalších záležitostí (zejména rozhodnutí o uvolněném ob chodním podílu v § 113 odst. 5 a 6, rozhodování o souhlasu s převodem obchodního podílu - § 115 odst. 1 a 2, s jeho rozdělením-§ 117 odst. 1, rozhodování o příplatkové povinnosti - § 121 odst. 1), kromě toho může rozsah rozhodovací působnosti valné hromady rozšířit i společenská smlou va. Pokud se tak nestane, náleží rozhodování jednatelům společnosti. O významu valné hromady svědčí i možnost upravená zákonem v odst. 3 cit. ust. - vyhradit si rozhodování věcí, které by jinak náležely jiným orgá nům společnosti, tj. věcí, které zákon, společenská smlouva nebo stanovy výslovně valné hromadě nesvěřily. Valná hromada však tímto postupem nemůže převzít rozhodování záležitostí, které jsou zákonem či společen skou smlouvou svěřeny všem společníkům. Pravidla pro posuzování podmínek, za nichž je valná hromada schopna se usnášet a přijímat rozhodnutí, upravuje ust. § 127. Pravidla obsažená v prvním až čtvrtém odstavci umožňují modifikací počtu hlasů či zpřísně nými (oproti zákonu) podmínkami pro schopnost usnášení valné hromatK a přijetí usnesení přesně vystihnout konkrétní poměry v dané společnosti ;i vhodnou úpravou ve společenské smlouvě nalézt vyvážené řešení respek tující práva většinových společníků, ale brání cích jejich rozhodovací zvůli. Pro schopnost usnášení se je rozhodující přítomnost společníků, kleří mají minimálně polovinu všech hlasů. Ze znění prvního odstavce (slovo „alespoň") bývá odvozováno, že jde o pravidlo jednostranně kogentnč ome zené: valná hromada se není schopna usnášet, pokud jsou přítomni společ níci disponuj ící méně než polovinou všech hlasů. Od této hranice se spole čenská smlouva může odchýlit pouze ve směru úpravy přísnější, tj. muže stanovit, že pro schopnost usnášení seje třeba přítomnosti společníku, kte ří disponují více hlasy než přesně jednou polovinou. Pokud jde o přijetí rozhodnutí, musí se pro ně vyjádřit v převažujícím počtu případů přítomní společníci disponující většinou hlasů. Zákon /dc však výslovně připouští, aby společenská smlouva určila, že je zapotřebí
Kapitola 10. Společnost s ručením omezeným
211
více kladných hlasů než je pouhá většina, přičemž jeden hlas je zákonem přiznán na každých 1 000 KČ vkladu společníka. I v tomto případě vsak společenská smlouva může obsahovat jinou úpravu počtu hlasů společníků. Výjimku z těchto základních pravidel představuje úprava uvedená ve Čtvrtém odstavci: pro přijetí rozhodnutí o záležitostech, které jsou zde zá konem taxativně vypočteny, je nutná tzv. kvalifikovaná většina. Zákon zde tedy vyžaduje i vyšší počet hlasů přítomných společníků pro schopnost valné hromady usnášet se - minimálně dvě třetiny všech hlasů společníků. Pravidlo je opět jednostranně kogentní - ve společenské smlouvě nemo hou být zákonné hranice sníženy, mohou být však stanoveny podmínky přísnější. Souhlas všech společníků vyžaduje zákon pro rozhodnutí o sní žení základního kapitálu společnosti, pokud se vklady společníků snižují nerovnoměrně. S požadavkem kvalifikované většiny nutné pro přijetí usne sení valné hromady spojuje odstavec Čtvrtý cit. ust. též požadavek poříze ní notářského zápisu. Situace, kdy společník nemůže vykonávat své hlasovací právo, i když je na valné hromadě přítomen on sám, popř. jeho zástupce, upravuje pátý odstavec cit. ust. Jedná se o případy, kdy by mohlo dojít ke konfliktu zá jmů mezí společníkem a společností, popř. ostatními společníky, který by byl neřešitelný, pokud by bylo přípustné i hlasování daného společníka (rozhodování o vyloučení společníka nebo o podání návrhu na jeho vylou čení, rozhodování o odvolání společníka z funkce orgánu společnosti nebo člena orgánu společnosti pro porušení jeho povinností při výkonu funkce). Rozhodování o nepeněžitém vkladu, při němž je vyloučeno hlasování spo lečníka, který vklad poskytuje, má vyloučit možnost dotčeného společní ka hlasovat tak, aby byl vklad nadhodnocen (samozřejmě v mezích da ných znaleckým posudkem). Jednostranným majetkovým výhodám má zabránit zákaz výkonu hlasovacího práva u rozhodování o poskytnutí vý hod společníkovi čí prominutí povinností. Sankční význam má zákaz hla sovacího práva, pokud je společník v prodlení se splacením vkladu. Šestý odstavec řeší odkazem na úpravu akciových společností otázku, jak naložit s hlasy společníka, který nemůže hlasovací právo vykonávat při posuzování otázky způsobilosti valné hromady usnášet se - při zjistování. zda je valná hromada schopna se usnášet o daných záležitostech, se k hlasům těchto společníků nepřihlíží. Pokud se proto zákaz týká většino vých společníků, bude valná hromada schopna se usnášet i za přítomnosti menšího počtu hlasů společníků než je zákonem požadovaná jedna polovi na. Dále šestý odstavec odkazem na ust. § 186d prohlašuje za neplatné určité dohody o výkonu hlasovacího práva i u společností s ručením ome-
marg. č. 370-371
370
371
Část první Obchodní společnosti
Kapitola 10. Společnost s ručením omezeným
zeným. Pokud by taková dohoda byla uzavřena či by takové ustanovení bylo uvedeno ve společenské smlouvě, jsou neplatné a jejich plnění nelze vynutit ani společníka postihovat za to, že hlasoval v rozporu s nimi. V závěru úpravy pravidel pro rozhodování valné hromady společnosti s ručením omezeným je zákonem připuštěno, aby společníci, kteří nebyli přítomni na valné hromadě, projevili svůj souhlas s navrhovaným rozhod nutím valné hromady i mimo její jednání. Souhlas společníka musí být společnosti doručen ve lhůtě jednoho měsíce ode dne, v němž se konala nebo měla konat valná hromada. Pokud valná hromada rozhodovala o zá ležitostech, v nichž bylo nutno o rozhodnutích pořídit notářský zápis, musí mít i souhlas společníka formu notářského zápisu, v němž se uvede i obsah návrhu rozhodnutí valné hromady, jehož se souhlas týká. Vyslovený sou hlas potom oznámí jednatelé společnosti písemně všem společníkům do 14 dnů. Uvedený postup dovoluje společníkovi, který se z jakýchkoli dů vodů nemohl valné hromady zúčastnit, vyjádřit vlastní vůli alespoň doda tečně. Pokud však nemá zcela negovat význam a smysl valné hromady, nelze s jeho pomocí dodatečně odstraňovat vady v rozhodování valné hro mady, které spočívaly v nedostatečném počtu hlasů pro dané rozhodnutí či v tom, že valná hromada nebyla schopna se usnášet.
níků. Zápis z valné hromady pořizuje jí zvolený zapisovatel. Jednatel je potom povinen zápis zaslat všem společníkům.
212
Uvedenou upravuje nutno odlišovat od další možnosti přijímat rozhod nutí mimo valnou hromadu, kterou dává společníkům ust. § 130. V tomto případě se postupuje tak, že osoba, která je oprávněna svolat valnou hro madu (zpravidla jednatel), předloží všem společníkům návrh rozhodnutí písemně se lhůtou k písemnému vyjádření. Pokud se společník v dané lhů tě nevyjádří, platí, že s návrhem nesouhlasí. Osoba, která předložila návrh rozhodnutí, potom oznámí všem společníkům výsledek hlasování. Většina hlasů se v tomto případě počítá z celkového počtu hlasů všech společníků. Valnou hromadu svolávají jednatelé nejméně jednou za rok. Termín a program valné hromady musí být společníkům oznámen předem ve lhůtě, kterou určuje společenská smlouva, jinak nejméně 15 dnů předem. Projed návány mohou být pouze záležitosti uvedené v pozvánce, záležitosti zde neuvedené lze projednat jen se souhlasem všech společníků. Jednání valné hromady řídí její předseda ustanovený ad hoc pro tento účel, který též provádí sčítání hlasů. O jednání valné hromady se pořizuje zápis, jehož náležitosti upravuje zákon odkazem na zápis z jednání valné hromady akciové společnosti. Musí v něm být identifikována společnost, uvedeno, kdy a kde se valná hromada konala, kdo byl jejím předsedou a zapisovatelem, jaký program jednání valná hromada měla, jaká rozhodnu tí přijala včetně výsledku hlasování a uvedení případných protestů společ
213
Rozhodování valné hromady může být stiženo vadami obdobně jako jiná lidská jednání. Vzhledem ke specifikům, která rozhodování valné hro mady provázejí (hlasování, většinové rozhodování) a pro která je též ve den spor o právní povahu rozhodnutí valné hromady, 38 obsahuje obchodní zákoník v ust. § 131 zvláštní úpravu možnosti napadnout usnesení valné hromady návrhem, který směřuje k vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady. Jde o poměrně zásadní zásah do poměrů společnosti i společníků, zákon proto realizaci tohoto postupu váže na podmínky:
374
1. usnesení valné hromady mohou napadnout jen osoby výslovně uvedené v prvním odstavci cit. ust., tj. společníci, jednatelé, likvidátor, správce konkursní podstaty, vyrovnací správce nebo Členové dozorčí rady spo lečnosti, 2. pro podání návrhu je stanovena tříměsíční prekluzivní lhůta, po jejím uplynutí právo podat návrh zaniká. Lhůta je obecně upravena jako ob jektivní (do tří měsíců ode dne konání valné hromady), pokud by vsak důvodem neplatnosti měly být nedostatky svolání valné hromady, po tom je lhůta koncipována jako subjektivní - počíná ode dne, kdy se oprávněný subjekt o konání valné hromady mohl dovědět, je ale omeze na lhůtou objektivní - nejdéle však do jednoho roku od konání valné hromady. Protože na základě napadeného rozhodnutí valné hromady mohou být konstituovány již další právní vztahy, upravuje třetí odstavec cit. ust. pří pady, kdy soud neplatnost usnesení valné hromady nevysloví. Uvedená úprava znemožňuje vyslovit neplatnost usnesení valné hromady tehdy, kdy vady měly bagatelní charakter nebo neměly závažné právní následky, dále tehdy, pokud by byla podstatně dotčena práva třetích osob nabytá v dobré víře nebo by byla tato možnost zneužita k šikanování společnosti. Soud rovněž nevysloví neplatnost usnesení valné hromady tehdy, pokud byl již pravomocně povolen zápis přeměny společnosti do obchodního rejstříku.
375
Z obsáhlé diskuse k tomuto tématu vyjímáme následující stati reprezentující protikladná stanoviska: Štenglová, L, Dědič, J. Je usnesení valné hromady právním úkonem? PR, 1999, č. 5, s. 225 n.; Eliáš, K. K právní povaze usnese ní valné hromady. PR, 1999, č. 12, s. 624 n.; Pokorná, J. Několik úvah k právní povaze usnesení valné hromady. PR, 1999, č. 12, s. 631 n.; Kapitán, Z., Liýka, J. Ještě jedno zamyšlení nad povahou usnesení valné hromady. P, 2000, Č. 5, s. 512; Švestka, J. in Jehlička, O., Švestka, J., Skárová, M. Občanský zákoník. Komentář. 9. vydání. Praha : C. H. Beck, 2004, s. 208 n.
marg. č. 374-375
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 10. Společnost s ručením omezeným
Pokud někdo utrpěl škodu v důsledku toho, že rozhodnutí valné hroma dy bylo vadné, má vůči společnosti právo na náhradu této škody, a to i v případě, že soud nevysloví neplatnost usnesení valné hromady z výše uvedených důvodů. Společníci mají kromě toho právo na přiměřené zado stiučinění za porušení základních práv společníka, toto právo však musí být uplatněno ve lhůtě pro podání návrhu na neplatnost usnesení valné hromady nebo do tří měsíců od právní moci rozhodnutí soudu, kterým sice byly vady shledány, ale nebyla z výše uvedených důvodů vyslovena ne platnost usnesení, jinak zaniká. K řízení j e příslušný kraj ský soud, v j ehož obvodu má společnost sídlo, účastníky řízení jsou navrhovatel a společnost, jejímž jménem jednají jed natelé, popř. určený Člen dozorčí rady (pokud návrh podávají sami jedna telé). Pokud se neplatnosti usnesení valné hromady dovolávají jednatelé i členové dozorčí rady nebo pokud není dozorčí rada zřízena, určí zástup ce společnosti valná hromada. Výrok pravomocného rozhodnutí soudu je potom závazný pro každého, nikoli pouze pro účastníky řízení. V osmém odstavci dovoluje obchodní zákoník následnou kontrolu usne sení valné hromady rejstříkovým soudem. Pokud nebyl návrh na neplat nost usnesení valné hromady podán nebo pokud nebyl úspěšný, může plat nost usnesení přezkoumávat jen rejstříkový soud v řízení o zápis skutečností závislých na uvedeném usnesení do obchodního rejstříku. Po novelizaci ustanovení o obchodním rejstříku a řízení ve věcech obchodního rejstříku zákonem Č. 216/2005 Sb., která má zásadně vést k tomu, že obchodní rejs třík bude přezkoumávat podané návrhy na zápis pouze formálně, nikoli vsak obsahově, je výklad uvedeného ustanovení sporný a možnost násled né kontroly obsahu usnesení valné hromady je zpochybněna.
pádě lze napadnout usnesení valné hromady podle speciálního ustanovení § 131 s tím, že se k uplynutí lhůt nepřihlíží, nebo zda předmětem určova cího návrhu bude neplatnost příslušné části společenské smlouvy nebo sta nov. Vzhledem k systematickému zařazení uvedeného pravidla (§ 131 odst. 8 in fine) se přikláníme k názoru, že lze postupovat podle § 131 bez ohledu na uplynutí lhůt. Vzhledem k tomu, že společenská smlouva je právním úkonem a stanovy jsou též považovány za specifický druh smlou vy, soudíme, že není vyloučena ani žaloba na určení absolutní neplatnosti příslušných ustanovení společenské smlouvy nebo stanov pro rozpor se zákonem nebo obcházení účelu zákona podle § 39 ObčZ. Závěr § 131 (odst. 10 a 11) se snaží postihnout případy, kdy by se zastavení řízení o návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady mohlo negativně dotknout zájmu společníků, kteří návrh nepodali. Je-li takový zájem hodný právní ochrany, soud řízení nezastaví, ale vydá usnesení, v němž uvede, jaké věci se řízení o neplatnosti usnesení valné hromady týká, z jakého důvodu má být zastaveno a jak lze překážku odstranit. Usne sení soud vyvěsí na úřední desce a opatří poučením o tom, že řízení bude zastaveno, pokud do tří měsíců od vyvěšení nepřistoupí do řízení další navrhovatel a neodstraní v této lhůtě překážku odůvodňující zastavení ří zení. Usnesení soud doručí i osobám oprávněným podat návrh na určení neplatnosti usnesení valné hromady ( § 1 3 1 odst. 1) a uvede, kdy končí lhůta pro odstranění překážky. Pokud tato lhůta marně uplyne, soud řízení zastaví.
214
Již zapsané skutečnosti, které byly založeny usnesením valné hromady, avšak neodpovídají skutečnosti, mohou být vymazány usnesením rejstří kového soudu v řízení zahájeném z úřední povinnosti k dosažení shody mezi zápisem a skutečným stavem. Toto řízení však může rejstříkový soud zahájit jen tehdy, pokud je na něm veřejný zájem a nebudou-li podstatně dotčena práva třetích osob nabytá v dobré víře. Řízení může být zahájeno nejdéle do tří let od zápisu skutečnosti vzniklé z usnesení valné hromady do obchodního rejstříku. Pokud se přijetím vadného usnesení valné hromady o změně společen ské smlouvy nebo stanov dostal obsah těchto dokumentů do rozporu s do nucujícím ustanovením zákona, neplatí omezení, že po uplynutí lhůt pro žalobu na neplatnost usnesení valné hromady lze usnesení přezkoumávat jen v rejstříkovém řízení. Zákon však blíže nespecifikuje, zda v tomto pří-
marg. č. 376
215
V případě, že má společnost pouze jediného společníka (jednočlenná společnost, která takto byla založena, popř. vznikla spojením všech ob chodních podílů v rukou jednoho společníka), je z povahy věci vyloučeno, aby byla řízena rozhodnutími společníků na valné hromadě. Jedinému spo lečníkovi přísluší proto její rozhodovací působnost a tento společník roz hoduje sám. Zákon pro jeho rozhodnutí předepisuje formální požadavky písemnou formu a podpis. Forma notářského zápisu je předepsána pouze pro rozhodnutí o záležitostech, v nichž musí být pořízen notářský zápis o rozhodnutí valné hromady. Protože se zde nekoná valná hromada, bude patrně nutno přijmout závěr, že v tomto případě jde o notářský zápis o úkonu jediného společníka. Jednatel společnosti (pokud je odlišný od jediného společníka) je ve své činnosti jeho rozhodnutími vázán, měl by proto být informován o tom, jak se jediný společník rozhodl. Stejně tak dozorčí rada, pokud má dohlížet na činnost jednatele [§138 písm. a)], musí být o jejím obsahu a zaměření informována. Zajištění informační vazby mezi jediným společníkem a jednateli společnosti i dozorčí radou zabezpečuje úprava,
marg. č. 377-378
377
378
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 10. Společnost s ručením omezeným
která stanoví, že jediný společník je oprávněn vyžadovat, aby se jeho roz hodování v působnosti valné hromady zúčastnil i jednatel a dozorčí rada. Písemné rozhodnutí jediného společníka musí být též jednateli a dozorčí radě doručeno. Pokud je jediný společník též jednatelem společnosti, nebude se patrně vždy možno vyhnout případům, kdy budou uzavírány smlouvy mezi tímto společníkem jako právnickou nebo fyzickou osobou a společností jako od něho odlišnou právnickou osobou. Uzavírání takových smluv odstavec třetí umožňuje, ale požaduje, aby měly formu notářského zápisu nebo písem nou formu, přičemž listina musí být podepsána před orgánem pověřeným legalizací.
Vztah jednatele a společnosti by měl být upraven smlouvou o výkonu funkce (§ 66 odst. 2), která by určovala práva a povinnosti obou smluv ních stran. Z povahy věci vyplývá, že nejde o smlouvu pracovní, nýbrž o speciální obchodněprávní vztah. Obsah smlouvy [a zejména odměňován í - v i z t é ž § 125 odst 1 písm. f)] by i s ohledem na to, že ji za společnost i za jednatele může podepisovat totožná osoba měl být určen usnesením valné hromady, kterým byl jednatel ustanoven. Požaduje-lí proto obchod ní zákoník v § 66 odst. 2, že smlouva o výkonu funkce musí být schválena valnou hromadou, není toto schvalovací rozhodnutí jen prostým vyjádře ním souhlasu s uzavřením smlouvy s konkrétním jednatelem, ale určuje rovněž obsah této smlouvy. Pokud příslušná smluvní úprava chybí, odka zuje ust. § 66 odst. 2 na přiměřené použití ustanovení o mandátní smlouvě (§ 566-576).
381
Z ustanovení § 194 odst. 7 potom vyplývá, že jednatel musí být osobou ve věku minimálně 18 let, která je plně způsobilá k právním úkonům a bezúhonná ve smyslu zákona o živnostenském podnikání (§ 6 odst. 2 ŽZ) a u níž není dána překážka provozování živnosti (§ 8 ŽZ). Kromě toho se jednatelem po dobu stanovenou zákonem nemůže stát ani osoba, u níž existuje pochybnost, zda svým jednáním nepřivodila právnické osobě, je jímž statutárním orgánem byla, úpadek (§ 31a). Splnění těchto požadavků musí společnost prokázat v rejstříkovém řízení, jinak soud nepovolí zápis osoby jednatele do obchodního rejstříku a uplatní se nevyvratitelná do mněnka upravená v § 27 odst. 7.
382
Působnost jednatelů směřuje, jak jsme již uvedli, do vnějších i vnitřních vztahů společnosti. Ve vnitřních věcech obchodního vedení je určena jen konstatováním v ust. § 134, doporučuje se proto, aby přesné rozčlenění vý konu obchodního vedení mezi jednotlivé jednatele (pokud jich má společ nost více) obsahovala společenská smlouva. Pro tyto případy určuje též zá kon, že ve věcech obchodního vedení rozhodují jednatelé absolutní většinou, tj. souhlasit musí alespoň 51 % všech jednatelů, pokud ze společenské smlou vy nevyplývá jiné pravidlo. Pokud jde o konkrétní náplň činnosti jednatelů, stanoví § 135 odst. 1, že jednatelé jsou povinni zajistit řádné vedení přede psané evidence a účetnictví, vést seznam společníků a informovat společní ky o záležitostech společnosti. Vedení účetnictví, evidence a seznamu spo lečníků nemusí jednatelé provádět vždy osobně, ale mohou (pokud nemají sami potřebné odborné znalosti) tyto činnosti zabezpečit pomocí dalších osob. Povinnost informovat společníky je zrcadlovým odrazem práva společníků na informace o stavu společnosti, které je upraveno v ust. § 122 odst. 2.
383
216
379
§ 2 Jednatel 380
Jednatelé jsou výkonným orgánem společnosti. Zákonné vymezení je jich působnosti směřuje jednak vně společnosti - j s o u jejím statutárním orgánem, jednak do vnitřních vztahů společnosti, kde se jejich působnost rozpadá na dvě větve: je jim svěřeno obchodní vedení společnosti, rozho dují tedy o běžných záležitostech provozu podniku společnosti, ale sou časně vykonávají i zákonem vymezené funkce, které se týkají postavení společnosti jako právnické osoby (svolávají valnou hromadu, řídí její jed nání před tím, než je zvolen předseda valné hromady, zabezpečují zápis z valné hromady a rozesílají jej společníkům, mají povinnost poskytovat společníkům informace o záležitostech společnosti). Ovládají tedy faktic ky společnost, pokud jde o její běžný provoz, a mají k dispozici všechny informace, které se záležitostí společnosti týkají. Jednatele si ustanovují sami společníci na valné hromadě, jsou to tedy především společníci, kteří by měli volit osobu jednatele uvážlivě. Ob chodní zákoník však stanovuje též objektivní kritéria, která musí být v osobě jednatele splněna. Jednatelem může být pouze fyzická osoba (ustanovení § 133 odst. 3 není v tomto směru přesné, ale uvedený požadavek vyplývá z ust, § 135 odst. 2, který odkazuje na § 194 odst. 7), a to buď společník nebo třetí osoba stojící mimo společnost. Pokud je jednatelem společník, nelze směšovat jeho vztah společnický ke společnosti a vztah jednatele. Jedná se o dva nezávislé právní vztahy, které běží vedle sebe, jsou založe ny odlišnými právními skutečnostmi a mohou být také odlišnými právní mi skutečnostmi ukončeny.
marg. č. 381-383
marg. Č. 379-380
Část první. Obchodní společnosti
2U
384
385
Počet jednatelů i délku jejich funkčního období musí určit společenská smlouva, zákon nemá pro tyto otázky žádné pravidlo. Z obdobného použi tí § 194 odst. 2 jen vyplývá povinnost valné hromady jmenovat do tří mě síců jednatele nového, pokud původní jednatel zemře, vzdá se funkce, je odvolán nebo jinak skončí výkon jeho funkce. Nebude-li z tohoto důvodu plněnařádně působnost jednatele, jmenuje chybějící jednatele soud na návrh osoby, která na tom osvědčí právní zájem. Jednatelé jsou povinni řídit se pří výkonu své působnosti zásadami a pokyny schválenými valnou hromadou, pokud j sou uvedené zásady a po kyny v souladu s právními předpisy a společenskou smlouvou. Nikdo, a tedy ani valná hromada, však není oprávněn dávat jednatelům pokyny tý kající se obchodního vedení společnosti. Svou působnost jsou jednatelé povinni vykonávat s péčí řádného hospodáře a zachovávat mlčenlivost o věcech, jejichž prozrazení třetím osobám by společnosti mohlo způsobit škodu. Pro případ pochybností nese důkazní břemeno ohledně řádného výkonu působnosti jednatel sám. Pokud škodu způsobilo více jednatelů, odpovídají za ni společně a nerozdílně. Povinnost hradit škodu způsobe nou společnosti porušením povinností při výkonu funkce jednatele nelze ve společenské smlouvě vyloučit nebo omezit. V souvislosti s odpověd ností za škodu vzniká jednatelům, kteří odpovídají za Škodu, též zvláštní solidární ručení za závazky společnosti, jestliže odpovědný jednatel škodu neuhradil a věřitelé nemohou dosáhnout uspokojení své pohledávky z majetku společnosti pro její platební neschopnost nebo proto, že zastavi la platby. Ručení jednatele zaniká, jakmile způsobenou Škodu nahradí. Před nedostatkem loajality ke společnosti ze strany jednatelů brání spo lečnost i ust. § 136, které je speciálním ve vztahu k § 65 odst. 1 a určuje, které osoby a v jakém rozsahu podléhají ve společnosti s ručením omeze ným zákazu konkurenčního jednání. Toto ustanovení rozlišuje mezi: a) jednateli společnosti, pro které je určena úprava v prvním odstavci. Jde o kogentní pravidla, od nichž se společnost může odchýlit jen ve směru jejich dalšího zpřísnění stanovením dalších omezení, nesmí ale obsaho vat úpravu mírnější, b) společníky společnosti, pro než není zákaz konkurenčního jednání zá konem stanoven a může být určen jen společenskou smlouvou. Protože porušování zájmů společnosti ze strany společníků, kteří nejsou jedna teli, není případ ojedinělý, doporučujeme pro ně zákaz konkurence ve společenské smlouvě specifikovat, a to již s ohledem na případnou mož nost Žaloby podle ust. § 149. Jednotlivé případy výčtu konkurenčních jednání uvedené v prvním od stavci se liší svou povahou: zatímco zákazy podle písm. a) a b) zakazují marg. č. 384-385
217
Kapitola 10. Společnost s ručením omezeným
219
vlastní podnikání jednatelů v oboru podnikání společnosti a oborech pří buzných a nepřipouštějí je ani formou uzavírání smluv obstaravatelského typu, zákaz uvedený pod písm. c) chrání majetkové zájmy společnosti v případě realizace odpovědnosti jednatele za škodu způsobenou společ nosti. Zákaz obsažený v písm. d) cit. ust. se celkovému zaměření úpravy odst. prvního poněkud vymyká - zakazuje souběžně vykonávat funkce statutárního orgánu, jeho člena nebo člena jiného orgánu ve více společ nostech, které mají podobný předmět podnikání, aniž by zákon odlišoval, zda v tomto případě jednatel dané společnosti nebo některé z nich poško zuje či nikoli. Při porušení zákazu konkurence nastupují sankce obecně upravené v § 65 odst. 2. Tyto sankce by byly pojmově vyloučeny právě v případě § 136 odst. 1 písm. d), pokud by si jednatel počínal ve všech společnostech na prosto korektně a dbal by jejich zájmů. Posuzování rozdílnosti nebo příbuznosti oborů podnikání pro účely posouzení, zda by přicházelo v úvahu porušení zákazu konkurence či ni koli, je záležitostí konkrétního zkoumání v každém jednotlivém případě. Zápisy předmětů podnikání v obchodním rejstříku mohou poskytnout jen pomocné vodítko, protože názvy jednotlivých živností jsou živnostenským zákonem a prováděcími předpisy k němu natolik formalizovány, že pod stejným označením mohou být provozovány činnosti naprosto odlišné. Nežádoucím .majetkovým únikům brání obdobné použití ust. § 196a; smlouvu o úvěru nebo půjčce s jednatelem nebo smlouvu, jejímž obsahem je zajištění závazků jednatele nebo smlouvu o bezplatném převodu majet ku najednatele může společnost uzavřít jen s předchozím schválením val né hromady a za podmínek obvyklých v obchodním styku. Jestliže by spo lečnost měla od jednatele majetek nabýt nebo na něj majetek převést za protihodnotu alespoň ve výši 1/10 základního kapitálu ke dni nabytí, musí být hodnota tohoto majetku stanovena na základě posudku znalce jmeno vaného za tím účelem soudem. Povinnost ocenění znalcem se však nevzta huje na nabytí nebo zcizení majetku v rámci běžného obchodního styku, nabytí z podnětu nebo pod dozorem státního orgánu či nabytí na burze nebo obdobném veřejném trhu.
386
387
§ 3 Dozorčí rada Dozorčí rada je u společnosti s ručením omezeným pouze fakultativním 388 orgánem, jehož zřízení závisí na vůli společníků vyjádřené ve společenské smlouvě. Většina společností, zejména ty z nich, které mají pouze malý
marg. č. 386-388
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 10. Společnost s ručením omezeným
počet společníků, proto dozorčí radu nezřizuje. Zřízení dozorčí rady u spo lečnosti s ručením omezeným by však mohl předepisovat zvláštní zákon, jak tomu bylo např. do 31. června 1996 u investičních společností mají cích formu společnosti s ručením omezeným (možnost, aby investiční spo lečnost měla jinou formu, než formu akciové společnosti, vsak byla nove lizací zákona č. 248/1992 Sb. účinnou k 1. 7. 1996 zrušena). Dozorčí rada je vnitřním kontrolním orgánem společnosti, jehož vý znam je značný zejména tam, kde má společnost větší počet společníků, vyvíjí odborně náročné činností či provozuje vetší počet živností, popř. její společníci se na aktivitách společnosti přímo osobně nepodílejí a ne jsou ani jednateli. Dozorčí rada a její Činnost by potom měla především prověřovat činnost jednatelů, aby při výkonu jejich působnosti nedochá zelo k poškozování zájmů společnosti a společníků. Rozsah působnosti dozorčí rady je uveden v § 138:
ní valné hromady vyžadují a kdy by bylo vhodnější jiné opatření, je však plně v rozhodovací působnosti dozorčí rady. Je tedy na ní, při jaké intenzi tě ohrožení zájmů společnosti tohoto oprávnění využije. Postup při svolá ní valné hromady je totožný jako v případě svolání valné hromady jedna teli.
220
389
390
391
- dozorčí rada dohlíží na činnost jednatelů, - kontroluje údaje obsažené v obchodních, účetních a jiných dokladech společnosti, - přezkoumává účetní závěrky, návrh na rozdělení zisku nebo úhradu ztráty a předkládá své vyjádření valné hromadě, - podává zprávy o své činnosti valné hromadě ve lhůtě, kterou stanoví společenská smlouva, jinak jednou ročně. Tento rozsah nelze společenskou smlouvou zúžit, je možno jej jen roz šířit, popř. upravit podrobnosti výkonu kontrolních činností, zejména po tom povinnost součinnosti jednatelů. Dozorčí rada musí mít alespoň tři členy. Členové jsou voleni valnou hromadou, nemohou to být jednatelé společnosti a musí ve svých osobách splňovat totožné požadavky, jaké § 194 odst. 7 stanoví pro členy předsta venstva akciové společnosti a § 31 a pro statutární orgány právnických osob. Zákaz konkurenčního jednání platí pro členy dozorčí rady totožně jako pro jednatele společnosti. Podrobnosti o způsobu fungování dozorčí rady by měla stanovit spole čenská smlouva, popř. jednací řád dozorčí rady, který bude určovat frek venci schůzí, rozhodování uvnitř orgánu, funkční období apod. Realizaci kontrolních oprávnění dozorčí rady a informačních povinností vůči valné hromadě upravuje blíže § 140 odst. 1, který vymezuje zásady vztahu valné hromady a dozorčí rady. Právo účasti na valné hromadě nezahrnuje právo hlasovat, právo na udělení slova má spíše informační a upozorňovací funkci ve vztahu ke společníkům. Svolání valné hromady dozorčí radou patří spíše do skupiny pravidel pro řešení výjimečných situací. Rozhodnutí, kdy zájmy společnosti svolá
Zákon obsahuje odkaz na § 194 odst. 2 jako u jednatelů, pro případy smrti, odvolání, vzdání se funkce či uplynutí funkčního období, Pro vztah mezí společností a členy dozorčí rady platí obdobně totéž, co bylo řečeno u výkladu o jednatelích-jde o speciální obchodněprávní vztah, který by měl být založen smlouvou o výkonu funkce, v případě neexisten ce smlouvy se vztah řídí přiměřeně smlouvou mandátní (§ 66 odst. 2). Obsah smlouvy by měl opět vyplynout z usnesení valné hromady, kterým byli členové dozorčí rady do své funkce ustaveni.
Oddíl 6. Vnější vztahy společnosti s ručením omezeným U společnosti s ručením omezeným je jednání jménem společnosti navenek plně v rukou k tomu zákonem předepsaného výkonného orgánu jednatelů. Ust. § 133 odst. 1 určuje, že statutárním orgánem společnosti je jeden nebo více jednatelů. Náleží jim proto (na základě obecné úpravy v § 20 ObčZ) neomezené právo zavazovat společnost ve všech věcech, konat právní úkony, z nichž vznikají právní vztahy a společnosti jako sub jektu těchto vztahů práva a povinnosti. Jednání jednatelů je jednáním sa motné společnosti, nejde o zastupování společností, jak je někdy mylně v praxí dovozováno („statutární zástupce společnosti je jednatel"). Jednatelské oprávnění nemůže být omezeno vnitřními akty společnosti. Pokud ust. § 133 ve svém druhém odstavci povoluje omezení jednatelských. oprávnění společenskou smlouvou, stanovami nebo usnesením val né hromady, působí toto omezení jen uvnitř společnosti. Jeho nedodržení by pro člena statutárního orgánů mělo za následek povinnost k náhradě škody, pokud z nerespektování limitace jednatelské působnosti škoda vznik la. právní úkony uskutečněné v rozporu s omezením však společnost vůči třetím zavazují, nejsou navenek účinné.
394
392
Od omezení jednatelské působnosti je nutno odlišovat úpravu způsobu, 393 jakvm statutární orgán jménem společnosti jedná. Tento způsob musí být stanoven ve společenské smlouvě [viz § 110 odst. 1 písm. e)] a zapisuje se do obchodního rejstříku. Je důležitý zejména tam, kde je jednatelů více společenská smlouva musí potom upravit, zda jménem společnosti jedná každý z nich samostatně nebo zda je nutno současného jednání více nebo
marg. č. 389-391
222
221
marg. č. 392-393
Část první Obchodní společnosti
dokonce všech jednatelů. Pokud by výjimečně společenská smlouva neob sahovala příslušné ustanovení, platí podpůrné pravidlo ze zákona o tom, že jednat jménem společnosti je oprávněn každý z jednatelů samostatně. Pokud je jednatel pouze jeden, je sám statutární orgán, pokud je jedna telů více, tvoří kolektivní statutární orgán (i když o této skutečnosti panují v České teorii někdy pochybnosti 3 9 ). U kolektivu jednatelů se ukazuje jako praktické, jsou-li jejich vzájemné kontakty určitým způsobem formalizovány (např. jednací řád, který by určoval frekvenci jejich schůzí a rozho dovací pravidla uvnitř kolektivu j ednatelů, neboť na rozdíl od úpravy ob chodního vedení v § 134 taková úprava pro vnější vztahy chybí, i když by bylo vhodné, aby jednatelé vzájemně svůj postup vůči třetím osobám ko ordinovali). Z ust. § 66 odst. 4 vyplývá, že by taková úprava měla být uvedena ve společenské smlouvě nebo stanovách společnosti. Toto usta novení též poskytuje podpůrná pravidla pro rozhodovací procesy, pokud speciální úprava ve společenské smlouvě nebo stanovách chybí. Jednatelem může být pouze fyzická osoba (ustanovení třetího odstavce není v tomto směru přesné, ale uvedený požadavek vyplývá z ust. § 135 odst. 2, který odkazuje na § 194 odst. 7), a to buď společník nebo třetí osoba stojící mimo společnost. Pokud je jednatelem společník, nelze smě šovat jeho vztah společnický ke společnosti a vztah jednatele. Jedná se o dva nezávislé právní vztahy, které běží vedle sebe, jsou založeny odliš nými právními skutečnostmi a mohou být také odlišnými právními skuteč nostmi ukončeny. Vztah jednatele a společnosti by měl být upraven smlou vou, která by určovala práva a povinnosti obou smluvních stran. Z povahy věci vyplývá, že nejde o smlouvu pracovní, nýbrž o speciální obchodně právní smlouvu, kterou právní úprava označuje jako smlouvu o výkonu funkce (§ 66 odst. 2). Není-li taková smlouva uzavřena, použije se přimě řeně smluvní typ mandátní smlouvy. Kromě jednatelůjako statutárních orgánů společnosti může za společ nost jednat též její zástupce. Velmi široce se může uplatnit ust. § 15, ze jména u těch společností, které mají složitější a několikastupňovou struk turu vnitřního řízení s rozdělením jednotlivých oblastí činnosti společnosti mezi vnitřní organizační útvary. Oprávnění společnost zavazovat potom vyplývá zpravidla z vnitřních organizačních předpisů, které se někdy mo hou odrážet i v pracovní smlouvě příslušného zaměstnance. Ust. § 15 však Viz např. Eliáš, K. Společnost s ručením omezeným. Praha : Prospektrum, 1997, s. 161; oproti tomu Bartošíková, M. Ke svoláváni valné hromady ve společnosti s ručením omezeným. PPvP, 1995, Č. 7-8, s. 16 a násl.
Kapitola 10. Společnost s ručením omezeným
223
žádný formalizovaný popis funkce nevyžaduje, k jednání za společnost tu postačuje, že daný zaměstnanec byl pověřen (i jen fakticky) při provozo vání podniku určitou Činností, s níž je spojena nutnost Činit za společnost právní úkony. Tyto úkony musí být pro danou činnost charakteristické, musí splňovat zákonné kritérium obvyklosti ve vztahu k dané činnosti. Kromě zaměstnanců společnosti by úkony podle § 15 mohl vykonávat i společník společností, pokud se osobně účastní provozu podniku společ nosti. Společnost s ručením omezeným může jako smluvní zástupce zavazovat též prokurista. Oprávnění udělovat prokuru by mělo být upraveno ve společenské smlouvě, pokud tam příslušné pravidlo chybí, stanoví § 125 odst. 2, že prokuru uděluje a odvolává valná hromada společnosti. V dal ším se uplatní obecná úprava prokury v § 14.
395
I u společnosti s ručením omezeným se mohou uplatnit další způsoby jednání podnikatele (jednání vedoucího odštěpného závodu nebo organi zační složky podniku zapsané do obchodního rejstříku, obecné zastoupení na základě plné moci podle § 31 ObčZ). U těchto způsobů jednání odkazu jeme na příslušný speciální výklad.
Oddíl 7. Změna společenské smlouvy Při zakládání společnosti uzavírají společenskou smlouvu všichni zakladatelé společnosti, smlouvaje založena na jejich souhlasných projevech vůle a smluvním konsenzem všech zakladatelů by též muselo dojít v této fázi, kdy se vlastně zakládá existence společnosti, i ke změně společenské smlouvy. Jinak je tomu po vzniku společnosti, kdy již existuje společnost jako právnická osoba odlišná od osob společníků a společenská smlouvaje funkčně zaměřena především organizačně - uspořádává vztahy uvnitř spo lečnosti mezi společníky a společností a konstruuje vnitřní soustavu orgá nu společnosti a řeší jejich vzájemné postavení. Změna společenské smlouvy se i v této fázi již vzniklé společnosti může odvíjet od shodného projevu vůle všech společníků. Realizuje se potom zpravidla dodatkem k původní smlouvě, který má formu notářského zápisu (§ 57 ve spojení s § 63). Mož nost změny společenské smlouvy souhlasným projevem vůle všech spo lečníků je jedním z projevů osobních prvků ve společnosti s ručením ome zeným, kdy smluvní podstata založení a vzniku společnosti není překryta její pozdější samostatnou existencí a zformalizovanými postupy, které zá kon předepisuje pro zásahy do její vnitřní sféry,
marg. č. 395-396
396
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 10. Společnost s ručením omezeným
Na druhé straně však nelze nevidět, že společnost s ručením omezeným je již kapitálovou společností, v níž není vazba společníků na společnost založena na jejich osobních vlastnostech a osobní Činnosti, ale na investi cích kapitálu. Vztahy společníků ke společnosti mohou být již i v této spo lečnosti velmi volné, dosahování účelu, pro který byla společnost založe na, bude svěřeno především třetím osobám v jejích výkonných orgánech a společníci sami budou omezovat svoje zásahy do řízení společnosti jen na rozhodování na valné hromadě v jejích základních působnostech. Společ nost tak může být svým společníkům značně odcizena a její zájmy budou realizovat především jednatelé. Pro obdobné situace ustupuje obchodní zákoník od jednomyslného souhlasného projevu vůle všech společníků a předvídá možnost změny společenské smlouvy většinovým rozhodnutím valné hromady. Právní úprava obou uvedených způsobů byla v minulosti poněkud problematická, protože bylo nutno vyrovnat se s kruhovým odka zem § 125 odst. 1 písm. d) na § 141, který stanovil, že ke změně společen ské smlouvy je třeba souhlasu všech společníků kromě případů, kdy zákon nebo společenská smlouva k tomu opravňuje valnou hromadu. 4 0 Potřeby praxe si posléze vynutily závěr, že ze spojení ust. § 141 a $ 125
text § 141 nahradila rozsáhlejší úpravou. Námi zkoumaný problém by mělo vyřešit ust. § 141 odst 1, které po novele uvádí, že ke změně obsahu spo lečenské smlouvy je třeba souhlasu všech společníků nebo rozhodnutí val né hromady, nestanoví-li zákon jinak. Nedomníváme se, že nová úprava by se s problémem, komu přísluší změna společenské smlouvy, vypořáda la lépe než úprava původní. Zdánlivě mají společníci na vybranou mezi dvěma rovnocennými způsoby. Zákon však tím, že nestanoví jejich pořadí a podmínky realizace, uvádí společníky do právní nejistoty. Není totiž zcela totéž, jestli změna vyžaduje jednomyslný souhlas všech společníků nebo jen většinové rozhodnutí, byť učiněné kvalifikovanou většinou. Změna společenské smlouvy se může významně dotknout právního postavení spo lečníků (i když tento problém řeší druhý odstavec cit. ustanovení) a nemě lo by být věcí momentální libovůle, který postup se pro změnu společen ské smlouvy zvolí. Bylo by patrně nejvhodnější, kdyby si společníci určili ve společenské smlouvě závazně, jaký postup pro změny jejího obsahu použijí.
224 397
398
odst. 1 písm. d) vyplývá, že ke změně společenské smlouvy může dojít
399
dvojím různým postupem: 1. shodným projevem vůle všech společníků, tedy jejich novou smlouvou. která mění původní společenskou smlouvu v určité části. Změna spole čenské smlouvy dohodou všech společníků nevyžaduje, aby tento po stup stanovila společenská smlouva, uplatní se zákonná úprava uvedená v § 141, která pokrývá obecně všechny případy změny společenské smlouvy, k nimž dochází z vůle společníků, 2. usnesením valné hromady společnosti: tento postup předpokládá, /e společenská smlouva obsahuje ustanovení o tom, že o změnách •spole čenské smlouvy rozhoduje valná hromada, popř. uvádí věcný výčel /měn. o nichž rozhoduje valná hromada (o ostatních by v tomto případě roz hodovali všichni společníci). Postup změny potom vyplývá z ust. i; 125 odst. l p í s m . d ) a § 127 o d s t . 4 - p r o přijetí rozhodnutí o změně je nuiná minimálně dvoutřetinová většina hlasů všech společníků a o jednání a rozhodnutí valné hromady ohledně teto otázky je nutno sepsat noiářskj' zápis. Problematičnost vzájemné vazby obou ustanovení se pokusila odstranit novelizace obchodního zákoníku zákonem č. 370/2000 Sb., která původní 40
Rozpaky ze vzájemné vazby obou ustanovení výstižně shrnula Pelikánová I. Komentář k obchodnímu zákoníku. 2. díl. Praha: Lindě, 1995, s. 304;uiásl. a
Kromě rozhodnutí valné hromady nebo dohody všech společníků lze samozřejmě změnit společenskou smlouvu na základě řady jiných práv ních skutečností (např. přejmenování ulice, kde má společnost své sídlo, provdání se společnice a následná změna jejího jména, převod obchodní ho podílu na základě převodní smlouvy uzavřené společníkem jako pře vodcem, pokud nejsou předepsány další podmínky apod.). V těchto přípa dech k žádným rozhodovacím procesům valné hromady o změně smlouvy či k dohodě společníků nedochází a důvodem změny jsou dané právní sku tečnosti samy o sobě. Zákon to výslovně vyjadřuje v § 141 odst. 1 druhá veta, kde vypočítává případy, které se pro účely stanovení počtu hlasů po třebného k přijetí rozhodnutí valné hromady nepovažují za rozhodování o změně společenské smlouvy. Pokud však v těchto případech rozhoduje valná hromada, např. o souhlasu s převodem obchodního podílu, musí být o jejím rozhodnutí pořízen notářský zápis.
s. 352 a násl. marg. č. 397-399
marg. č. 400-401
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 10. Společnost s ručením omezeným
učinit bez jejich souhlasu, i když by potřebného počtu hlasů pro změnu společenské smlouvy bylo dosaženo. Pro případy, kdy se změna týká práv všech společníků, musí o ní valná hromada rozhodnout jednomyslně za účasti všech společníků. Pokud o změně společenské smlouvy rozhodují všichni společníci, musí být jejich souhlasný projev vůle učiněn rovněž ve formě notářského zápi su (§ 57 odst 1 ve spojení s § 63). Pokud rozhoduje valná hromada, je obsahem notářského zápisu též schválený text změny obsahu společenské smlouvy a jmenovité uvedení všech společníků, kteří hlasovali pro změnu. Ať došlo ke změně společenské smlouvy společnosti s ručením omeze ným z jakéhokoli právního důvodu, jsou jednatelé povinni vyhotovit úplné znění společenské smlouvy, v němž budou změny zachyceny, a toto aktuální znění společenské smlouvy uložit ve sbírce listin příslušného rejstříkového soudu spolu s listinami, které změnu společenské smlouvy prokazují.
osob. Rozšíří se tak její kapitálové vybavení i možnosti financování vlast ními prostředky. Tento způsob zvyšování základního kapitálu bývá ozna čován jako efektivní zvýšení základního kapitálu a znamená skutečný majetkový přírůstek. Zvýšit základní kapitál je kromě toho možné i účetní operací na straně pasiv, kdy se změní číselné hodnoty jednotlivých polo žek rozvahy. Společnost tím sice posiluje svou důvěryhodnost, protože základní kapitál váže větší rozsah majetku, avšak k žádnému novému ma jetkovému přínosu tímto postupem ve společnosti nedochází. Druhý mož ný způsob zvýšení základního kapitálu se nazývá nominální zvýšení zá kladního kapitálu.
Oddíl 8. Zvýšení a snížení základního kapitálu ve společnosti s ručením omezeným Již z obecného výkladu o významu základního kapitálu v kapitálových společnostech, na který tímto odkazujeme, bylo zmíněno, že zásada za chování základního kapitálu se mimo jiné projevuje i v přísných pra\idlech, která stanoví právní úprava pro změny výše základního kapitálu. Pokud totiž společnost rejstříkovým zápisem deklaruje vůči třetím oso bám, jak velký j e jeden ze základních vnitřních zdrojů jej ího financován í. a kolik majetku tudíž váže, může ke změně těchto údajů dojít jen právně přesně upraveným způsobem, který vyloučí libovolné zásahy do těchto veličin. U společnosti s ručením omezeným rozlišuje obchodní zákoník úpravu zvýšení základního kapitálu, kterým se posiluje garanční funkce základn iho kapitálu, a zákon tudíž upravuje především důsledky zvýšení na právní postavení společníků, a snížení základního kapitálu, kde je kromě ochrany společníků nutno chránit i věřitele společnosti.
§ 1 Zvýšení základního kapitálu 403
Máme-li srovnat oba způsoby změny společenské smlouvy, jsou oba spojeny s klady i nevýhodami: změna rozhodnutím valné hromady je ná kladná a navíc není zcela jasná povaha usnesení valné hromady (včetně možnosti je napadnout podle ust. § 131). U změny dohodou všech společ níků je sice jasné, že jde o právní úkon, a jsou tudíž jasné i následky jeho případných vad, společníci však vždy nemusí dospět k jednomyslnosti, pokud jde o změnu smlouvy - změna by potom byla vyloučena.
Zájmy společníků, jejichž právní postavení by mohlo být změnou společenské smlouvy dotčeno, chrání ust. § 141 odst 2. Pokud se změnou společenské smlouvy zasahuje do práv některých společníků, nelze změnu
226
402
225
Zvýšit základní kapitál je možné buď tak, že společnost obdrží absolut ně nové zdroje ze zvýšení vkladů společníků nebo z nových vkladů třetích
marg. č. 402-403
400
401
227
Oba postupy se mohou promítnout do společnických vztahů, zejména v otázkách rozšíření počtu společníků společnosti. Do společnosti s ruče ním omezeným jako společnosti kapitálové nelze vstoupit. Praxe často hovoří o vstoupení do společnosti či přistoupení ke společnosti, popř. při jetí nového společníka, je však nutno zdůraznit, že o vlastní osobu nového společníka jde až ve druhé řadě, primárně musí dojít ke zvýšení základní ho kapitálu přijetím závazku třetí osoby k novému vkladu, popř. u dosa vadních společníků převzetím závazku ke zvýšení vkladu. Pokud má tedy společnost zájem o nového společníka (i třeba zájem na jeho osobních dovednostech) a jeho začlenění do společnosti nelze provést převodem, popř. rozdělením a převodem obchodního podílu, musí valná hromada roz hod nout o zvýšení základního kapitálu o vklad tohoto nového společníka a on se musí k poskytnutí vkladu zavázat (víz dále § 143). Toto rozhodnutí je však přípustné jen tehdy, pokud již byly zcela splněny všechny vklado vé povinnosti dosavadních společníků, pokud měly být plněny v penězích. Totéž platí i pro situace, kdy by nové vklady poskytovali dosavadní spo lečníci sami. Význam tohoto ustanovení je především ochranný - převzetí nových vkladových povinností bez splacení již existujících by se sice zvyšovala celková číselná hodnota základního kapitálu, ale fakticky by spo lečnost žádné nové prostředky k financování svých potřeb nezískala a mohla by být ohrožena platební neschopností, í když by Číselná hodnota základ ního kapitálu zapsaná v obchodním rejstříku byla vysoká a třetím osobám signalizovala důvěryhodný subjekt právních vztahů. Výjimku z uvedeného pravidla představují vklady nepeněžité, u nichž toto nebezpečí nehrozí s ohledem na povinnost splatit tyto vklady před zápisem výše základního kapitálu do obchodního rejstříku (§ 59 odst. 2). Rozhodnout o zvýšení základního kapitálu přísluší pouze valné hromadě. k přijetí rozhodnutí je zapotřebí kvalifikované většiny hlasů v rozsahu alespoň dvou třetin všech hlasů společníků a o rozhodnutí je nutno pořídit
marg. č. 404-405
404
405
228
406
Část první. Obchodní společnosti
notářský zápis. Valná hromada musí být k rozhodování o zvýšení základ ního kapitálu svolána pozvánkou, na níž musí být uvedeny základní údaje charakterizující zvýšení podle toho, o jaký způsob zvýšení základního ka pitálu půjde: a) pokud má být základní kapitál zvýšen efektivně, musí pozvánka uvádět rozsah zvýšení, lhůtu pro převzetí závazků k poskytnutí nebo zvýšení vkladu a předmět případného nepeněžitého vkladu, b) pokud má být základní kapitál zvýšen nominálně, musí pozvánka obsa hovat návrh usnesení o zvýšení základního kapitálu. I další postup zvyšování se liší podle toho, jaký způsob byl zvolen. Po kud má do společnosti přibýt další majetek z nových vkladů, musí usnese ní valné hromady určit rozsah zvýšení základního kapitálu, lhůtu pro pře vzetí závazků ke zvýšení vkladů nebo k poskytnutí nových vkladů, popř. předmět nepeněžitého závazku a částku, která se započítává na vklad spo lečníka na základě znaleckého posudku. U nepeněžitých závazků musí dále jednatelé předložit valné hromadě písemnou zprávu, v níž odůvodní, proč se základní kapitál zvyšuje nepeněžitými vklady. Ke zvýšení lze potom použít pouze ty nepeněžité vklady, které schválila valná hromada. Společníci mají ze zákona přednostní právo k účasti na zvýšení, pokud se základní kapitál zvyšuje peněžitými vklady. Protože se na společnosti mohou účastnit toliko jedním vkladem, mohou na základě svého přednost ního práva převzít závazek ke zvýšení vkladu, a to pouze v poměru svých obchodních podílů, pokud ze společenské smlouvy nevyplývá řešení od chylné. Společenská smlouva může nejen určit jiný poměr, v němž bude realizováno přednostní právo na převzetí závazku ke zvýšení vkladu, ale může též přednostní právo zcela vyloučit. Této možnosti respektující pře devším zájmy společnosti odpovídá na druhé straně oprávnění společníku svého přednostního práva se jednostranně vzdát. Jejich úkon musí mít po tom písemnou formu s úředně ověřeným podpisem nebo musí být vyslo ven přímo na valné hromadě a takové prohlášení se uvede v notářském zápisu o rozhodnutí valné hromady o zvýšení základního kapitálu. Společenská smlouva nebo stanovy by rovněž měly stanovit lhůtu pro uskutečnění přednostního práva. Pro případy, že tato úprava chybí, určuje zákon podpůrně subjektivní jednoměsíční lhůtu počínaje dnem, kdy se společníci dověděli o usnesení valné hromady o zvýšení základního kapi tálu. Maximální lhůtu pro splacení peněžitých vkladů určuje ust. § 113 odst. 1 (pět let od vydání prohlášení o převzetí vkladu). V rozsahu nespla cených vkladů zapsaných v obchodním rejstříku ručí dosavadní i noví spo lečníci za závazky společnosti (§ 106).
409
Část první. Obchodní společnosti
Valná hromada společnosti s ručením omezeným musí při svém roz hodnutí o tomto způsobu zvýšení základního kapitálu respektovat omeze ní, která obchodní zákoník určuje pro akciové společnosti v § 208 odst. 15 jako důsledek zásady zachování základního kapitálu. Usnesení valné hromady musí i zde specifikovat částku zvýšení a označit vlastní zdroje, z nichž se bude základní kapitál zvyšovat, v členění podle struktury vlast ního kapitálu v účetní závěrce. Dále musí určit i novou výši vkladu každé ho společníka. Zvýšení základního kapitálu nastupuje až ke dni zápisu nové výše zá kladního kapitálu do obchodního rejstříku, zápis má tedy konstitutivní účinek. Jednatelé j sou proto povinni podat návrh na zápis bez zbytečného odkladu, avšak před podáním návrhu musí být na každý peněžitý vklad splaceno nejméně 30 % a nepeněžité vklady musí být splaceny v celém rozsahu. Pokud má společnost jediného společníka, musí být jeho závazek ke zvýšení vkladu splněn před podáním návrhu v celém rozsahu. Návrh na zápis musí mít ověřený podpis jednatele (jednatelů) podle toho, jakým způsobem jménem společnosti jednají, a musí k němu být přiloženy všechny dokumenty, které proces zvýšení základního kapitálu prokazuj í (pozvánka na valnou hromadu, prezenční listina z valné hromady, notářský zápis o usnesení valné hromady, jímž bylo o zvýšení rozhodnuto, potom podle způsobu zvýšení prohlášení o převzetí nových vkladů, popř. zápis o schva lovacím usnesení k převzetí vkladů třetími osobami, účetní závěrka ke zvýšení základního kapitálu z vlastních zdrojů a její schválení auditorem, doklady o splacení částí vkladů a nepeněžitých vkladů apod.).
§ 2 Snížení základního kapitálu Snížení základního kapitálu může být vyvoláno hospodářskými potíže mi společnosti, kdy se tímto způsobem bude vyrovnávat ztráta společnos ti, ale může též znamenat, že společnost nepotřebuje tak vysoké zdroje vlastního financování a uvolňuje je ve prospěch společníků. Ke snížení základního kapitálu může vést též nutnost vypořádat uvolněný obchodní podíl (§ 113 odst. 6). Rozhodování o snížení základního kapitálu patří plně do působnosti valné hromady. I když jde o jeden ze způsobů změny společenské smlouvy, vy jímá jej obchodní zákoník z obecného režimu změn společenské smlouvy a upravuje jej výslovně a speciálně v§ 125 odst. lpísm.e)a§ 127odst.4. K rozhodnutí je zapotřebí souhlasu alespoň dvoutřetinové většiny všech
marg. č. 409-410
10.
Společnost
s
ručením
omezeným
229
Pokud přednostní právo k převzetí závazku ke zvýšení základního kápitálu společníci z jakéhokoli důvodu nevyužili, může se kterákoli osoba zavázat, že ona sama poskytne vklad do společnosti s ručením omezeným. Zákon zde ukládá souhlas valné hromady, bude proto nutno znovu ji svo lat a o příslušných souhlasech rozhodnout. Převzetí tohoto závazku vede nikoli pouze ke zvýšení základního kapitálu, ale ve svém důsledku způso buje též zvýšení počtu společníků a - pokud není příslušným způsobem změněna společenská smlouva - změnu velikostní struktury obchodních podílů ve společnosti. Upozorňujeme na to, že v tomto „zbytkovém" roz sahu nejsou z možnosti účasti na zvýšení základního kapitálu vyloučení ani společníci, kteří mohou i teď převzít závazek ke zvýšení jejich vkladů. Velikost převzatého závazku zde již není vázána poměrem obchodních podílů společníků.
407
Závazek k novému vkladu nebo ke zvýšení vkladu u dosavadních spo lečníků se přebírá písemným prohlášením, které musí mít úředně ověřený podpis a musí identifikovat vklad (u peněžitých výše, u nepeněžitých před mět vkladu a částka, která se na základě posudku znalce započítává na vklad společníka) a stanovit lhůtu pro jeho splacení. Zájemce, který není dosud společníkem, musí navíc prohlásit, že přistupuje ke společenské smlouvě. Prohlášení je opět jednostranný projev vůle zájemce a vůči spo lečnosti je závazný až jeho doručením společnosti. Při nominálním zvýšení základního kapitálu rozhodne valná hromada 408 o tom, že ke zvýšení se použijí vlastní zdroje společnosti vykázané v účet ní závěrce ve vlastním kapitálu společnosti, pokud nejsou účelově vázány. Podstatou tohoto zvýšení základního kapitálu je jen přesun v účetním vy jádření vlastních zdrojů financování společnosti, kdy ale společnost posi luje položku základního kapitálu, a signalizuje tím i posílení svého vyba vení vázaným majetkem. Na tomto zvýšení základního kapitálu se mohou podílet toliko společníci, avšak jejich projevy vůle, pokud jde o rozsah jejich podílu, zákon nepřipouští. Stanoví kogentním pravidlem, že se zvy šují vklady všech v poměru jejich dosavadních vkladů. Do postavení spo lečníků se toto zvýšení proto promítne zvýšením jejich dosavadních vkla dů poměrně, takže se vnitřní rozložení obchodních podílů mezi společníky nezmění, pokud byly podíly kvantifikovány podle zákonné úpravy, a není též \ tomto směru nutno zasahovat do společenské smlouvy. Jestliže byl obchodní podíl kvantifikován na základě jiných kritérií odchylně od zá konného řešení, musí se společníci rozhodnout, zda a v jakém směru bude nutno též změnit další ustanovení společenské smlouvy o kvantifíkovatelných právech společníků.
marg. č. 407-408
marg. č. 406
230
Kapitola
Kapitola 10. Společnost s ručením omezeným 231 hlasů společníků a o rozhodnutí musí být pořízen notářský zápis. Pokud by snížení základního kapitálu postihovalo vklady společníků nerovno měrně, potom by bylo zapotřebí jednomyslného rozhodnutí všech společ níků (viz výklad dále). Vzhledem k funkci, kterou základní kapitál v kapitálových společnos- 411 těch plní, není jeho snížení jen vnitřní záležitostí společnosti a jejích spo lečníků, ale působí též na věřitele společnosti. Právně regulovány by měly být obě stránky tohoto procesu, tedy postup snížení a jeho důsledky pro společníky i právní ochranu věřitelů společnosti. S důsledky snížení základního kapitálu na vnitřní vztahy ve společnosti se obchodní zákoník vyrovnává v ust. § 146, které postihuje proces snižo vání základního kapitálu a výběrově upravuje jeho nejdůležitější etapy. Předepisuje především obsah pozvánky na valnou hromadu, která má roz hodnutí o snížení základního kapitálu v programu svého jednání. Pozván ka musí obsahovat základní prvky pozdějšího rozhodnutí valné hromady, tedy částku snížení, údaj o tom, jak se toto snížení promítne do vkladů společníků, a údaj o tom, jak bude s uvolněnou částkou naloženo. Na právní postavení společníků se vztahuje druhý odstavec cit. ust., 412 z něhož vyplývají následující závěry: 1. základní kapitál je možno z hlediska důsledků pro vklady společníků snížit dvěma způsoby: u všech společníků rovnoměrně, tj. změní se pouze velikost vkladu společníků, ale nezmění se vzájemný poměr těchto vkla dů. Základní kapitál lze však snížit i tak, že se zmenší některé vklady více a některé méně Či vůbec - tzv. nerovnoměrné snížení základního kapitálu. Tento postup je však použitelný pouze v případě, že se základ ní kapitál snižuje o část nesplaceného vkladu čí vkladů. Pokud by mělo snížení postihnout nerovnoměrně společníky po splacení jejich vkladů, je nutno, aby s tímto postupem vyjádřili všichni souhlas, 2. snížením základního kapitálu nemůže zaniknout vklad společníka, tj. snížení základního kapitálu nemůže být právní skutečností, která zaklá dá zánik účasti společníka na společnosti - zánik vkladu z důvodu sní žení základního kapitálu je možný pouze tehdy, pokud se takto postihu je vklad jako majetkový základ obchodního podílu, kterýje ve vlastním majetku společnosti, 3. snížením základního kapitálu nesmí dojít k poklesu celkové částky zá kladního kapitálu nebo k poklesu některého vkladu pod stanovené zá konné hranice minimální výše základního kapitálu a vkladu. S částkami, které se snížením základního kapitálu uvolnily, se naloží 413 podle rozhodnutí valné hromady. Pokud se snížením základního kapitálu
marg. č. 411^113
232
414
Část první. Obchodní společnosti
vyrovnává ztráta společnosti, nebude společníkům z tohoto důvodu po skytnuto žádné plnění. Žádné plnění rovněž neobdrží společník, u něhož došlo tímto způsobem k zániku části jeho vkladové povinnosti, s jejímž plněním byl v prodlení. Jestliže je však důvodem snížení základního kapi tálu snížení vlastních zdrojů financování společnosti a uvolnění majetku vázaného na tyto zdroje, potom je možno příslušnou část vkladu vrátit, a to v rozsahu určeném v závislosti na celkové velikosti vkladu společníka a poměru vkladů společníků. Podle našeho názoru však není vyloučen ani postup, který obchodní zákoník výslovně upravuje v § 216a odst. 1 písm. b) pro akciové společnosti, totiž snížení základního kapitálu za účelem pře vodu částky snížení do rezerv za účelem úhrady budoucí očekávané ztráty společnosti. Vzhledem k absenci výslovné úpravy pro společnost s ruče ním omezeným by však v tomto případě bylo nutno analogicky použít i ustanovení o omezení výše snížení základního kapitálu (10 % základního kapitálu) a účelové vázanosti rezerv takto vytvořených (jen ke krytí oče kávané ztráty společnosti). Věřitelská stránka snížení základního kapitálu j e upravena v § 147. Toto ustanovení chrání právní postavení věřitelů, neboť snížením základního kapitálu může značně poklesnout na významu i jeho garanční funkce. Jed natelé společnosti jsou proto povinni zveřejnit rozhodnutí o snížení zá kladního kapitálu a rozsahu snížení v Obchodním věstníku, a to do 15 dnů po přijetí uvedeného rozhodnutí. Oznámení o rozhodnutí musí být zveřej něno dvakrát po sobě s Časovým odstupem 30 dnů a věřitelé jsou v něm vyzýváni k přihlášení svých pohledávek ve lhůtě 90 dnů po posledním oznámení. Přihlášky není třeba, jestliže je základní kapitál snižován za účelem úhrady ztráty nebo za účelem vytvoření rezervního fondu, neboť v tomto případě je realizována garanční funkce základního kapitálu a po stavení věřitelů není dotčeno. Pohledávky věřitelů, které byly v zákonné lhůtě přihlášeny, je společ nost povinna zaplatit, popř. poskytnout jejich přiměřené zajištění (např. ručením, bankovní zárukou, zástavním právem, popř. jiným zajišťovacím prostředkem). Snížení základního kapitálu je účinné až zápisem do obchodního rejst říku - rejstříkový zápis je v tomto případě konstitutivní. Pro účely povole ní zápisu snížení základního kapitálu do obchodního rejstříku je soudu nutno prokázat, že snížení bylo zákonem předepsaným způsobem ozná meno a pohledávky věřitelů uspokojeny nebo zajištěny. Před zápisem sní žení není možné poskytovat plnění z tohoto důvodu společníkům nebo jim prominout povinnost splatit vklad nebo jeho část.
marg. č. 414
234
417
10.
Společnost
s
ručením
omezeným
233
Oddíl 9. Zrušení a zánik společnosti s ručením omezeným § 1 Zrušení a zánik s likvidací Pro zrušení společnosti s ručením omezeným s likvidací se především 415 uplatní obecná úprava v § 68 a 70-75b. K této úpravě potom přistupuje speciální ust. §151, které uvádí ještě dva další důvody zrušení společnosti - rozhodnutím soudu podle § 152 a zrušení z jiných důvodů, než které obsahuje obchodní zákoník, za předpokladu, že tyto důvody jsou uprave ny ve společenské smlouvě. Na rozdíl od veřejné obchodní společnosti není zrušení společnosti s ručením omezeným vázáno na skončení účasti společníka na společnos ti, ale právě tento důvod by mohla jako rozšiřující obsahovat společenská smlouva. Na základě vůle společníků vyjádřené ve společenské smlouvě by tak jako zrušovací důvod mohly být stanoveny některé skutečnosti tý kající se osob společníků, musely by však být v souladu s kogentnímí pra vidly platnými pro společnost s ručením omezeným. Společenská smlouVÍI by tak např. mohla jako zrušovací důvod uvádět smrt společníka, avšak nemohla by určit, že se společnost rusí, pokud by z ní společník vystoupil (/ákaz vystoupení je uveden v § 148 odst. 1). Odlišně od důvodů zrušení, které nastupují na základě společenské 416 smlouvy, upravuje obchodní zákoník ještě možnost zrušení společnosti rozhodnutím soudu. Nestanoví však podmínky a důvody tohoto zrušení oboje ponechává opět na společenské smlouvě. Znamená to tedy, že důvod uvedený ve společenské smlouvě sám o sobě ke zrušení společnosti nepo stačuje. nýbrž je pouze skutečností, pro kterou se společníci mohou domá hal, aby společnost zrušil svým rozhodnutím soud. Aplikace uvedeného ustanovení by se jevila jako praktická pro případ zájmových konfliktů, které by nebyly řešitelné hlasováním. Typicky by tedy tento způsob zruše ní společnosti přicházel v úvahu u dvoučlenné společnosti, na níž se oba společníci podílejí obchodními podíly ve výši 50 %. V takové společnosti není možno rozhodovat hlasováním a společníci se musí o všech zásad ních otázkách činnosti společnosti dohodnout. Pro případ, že se dohody nepodaří dosáhnout, by mohlo být ve společenské smlouvě upraveno prá vo obou společníků žádat o zrušení společnosti soud. Na rozdíl o důvodu zrušení společnosti rozhodnutím soudu podle § 68 odst. 1 písm. c) by in tenzita neshod nemusela dosahovat stupně, kdy jsou již rozpory nepřeko-
marg. č. 415-416
Část první. Obchodní společnosti
natelné, ale stačily by jen rozdílné názory obou společníků např. na finan cování podnikatelských aktivit společnosti, pokud by nebylo možno do spět ke kompromisu a neshody by ohrožovaly běžný chod společnosti. Úprava ve společenské smlouvě by měla zabránit návrhům na zrušení spo lečnosti motivovaným jen z dílčími osobními zájmy některého ze společ níků a vyloučit, aby mohlo tímto způsobem dojít k destabilizaci společ nosti. Důvody pro návrh by proto měly být dostatečně závažné (např. již zmíněná neschopnost najít při jednání valné hromady pro většinu společ níků přijatelný konsenz o další činnosti společnosti) a podmínky natolik omezující, aby ustanovení nemohlo být zneužito. ZruŠovací rozhodnutí není rozhodnutím o změně společenské smlouvy, nýbrž rozhodnutím o tom, že se nebudou již nadále realizovat dosavadní vnější vztahy společnosti ke třetím osobám a vnitřní vztahy společnosti ke společníkům, nýbrž že společnost přechází do právního režimu likvidace, jehož funkcí je vypořádat její majetkové vztahy, zjistit velikost likvidační ho zůstatku, rozdělit jej mezi společníky a následně odstranit společnost jako právnickou osobu výmazem z obchodního rejstříku. Zákon proto sta noví, že o zrušení společností rozhodují všichni společníci svou dohodou, která musí mít formu notářského zápisu. Společenská smlouva však může rozhodování o zrušení společnosti svěřit valné hromadě. V tomto případě je pro přijetí rozhodnutí o likvidaci nutná alespoň dvoutřetinová většina všech hlasů společníků a musí o něm být pořízen notářský zápis. Z obecné úpravy vyplývá, že při likvidaci činí právní úkony společnosti likvidátor. Pokud je společnost zrušena a měla by být zahájena její likvidace, musí být též jmenován likvidátor. Obchodní zákoník určuje, že likvidátora jme nuje a odvolává valná hromada, která též rozhoduje o jeho odměňování. Tato působnost valné hromady je nesporná v případě, že i rozhodnutí o zrušení společnosti bylo svěřeno valné hromadě. Pokud však o zrušení společnosti rozhodli všichni společníci podle § 152 odst. 1, mohla by vznik nout otázka, zda se, s ohledem na znění § 125 odst. 1 písm. i), neuplatní obecná úprava jmenování likvidátora statutárním orgánem uvedená v § 71 odst. 1. S ohledem na systematické souvislosti úpravy zrušení společnosti s ručením omezeným, kdy obchodní zákoník svěřuje v ust. § 125 odst. 1 písm. i) a dále v ust. § 152 odst. 1 rozhodování o zrušení společnosti s likvidací valné hromadě jen tehdy, pokud to stanoví společenská smlou va, ale nehovoří již o tom, že takto podmíněno je též rozhodování o jmeno vání a odvolání likvidátora, se přikláníme spíše k názoru, že likvidátora ve společnosti s ručením omezeným jmenuje a odvolává valná hromada spo-
marg. č. 417
Kapitola
Kapitola 10. Společnost s ručením omezeným 235 lečnosti jen tehdy, pokud je jí svěřeno rozhodování o zrušení společnosti. Nebyl by ostatně žádný rozumný důvod pro to, aby společníkům bylo sice svěřeno rozhodnutí o zrušení společnosti, ale odebráno rozhodování o osobě likvidátora. Průběh likvidace a činnost likvidátora zákon upravuje v obecných ústanoveních o obchodních společnostech a u společnosti s ručením omeze ným nenalézáme pro tento případ Žádná speciální pravidla. Součinnost li kvidátora s. ostatními orgány společnosti, popř. společníky by měla upravovat smlouva uzavřená mezi společností a likvidátorem, která by blíže konkretizovala právní postavení likvidátora při likvidaci a určovala i jeho odměnu. Při zrušení společnosti s likvidací jsou společníci vypořádáni podílem na likvidačním zůstatku, přičemž právo na podíl na likvidačním zůstatku vyplývá z obecného ust. § 61 odst. 4. Vlastní podíl na likvidačním zůstat ku se určuje podle poměru obchodních podílů společníků. Společenská smlouva může upravit pravidlo pro rozdělování likvidačního zůstatku od lišně. Před rozdělením likvidačního zůstatku je nutno dbát na zákonem stanovený postup v závěru likvidace - zpráva o průběhu likvidace, návrh na rozdělení likvidačního zůstatku, uplynutí tříměsíční lhůty pro podání ívrhu na soudní přezkoumání výše podílu na likvidačním zůstatku (viz - řklad o zrušení společnosti s likvidací).
418
^ 2 Zrušení a zánik společnosti s ručením omezeným bez likvidace Likvidace není podle obecné úpravy v § 68 odst. 2 nutná především tehdy, pokud jmění společnosti přechází na jejího právního nástupce. V tomto případě jde o tzv. přeměny společnosti s ručením omezeným, kdy se právním nástupcem zrušené společností může stát jiná obchodní spo lečnost nebo nově vzniklá obchodní společnost nebo společník původní obchodní společnosti. Pokud se mění jen právní forma společnosti s ruče ním omezeným na jinou obchodní společnost nebo družstvo, původní spo lečnost nezaniká, ale pokračuje nadále jako totožný subjekt jen vnitřně přeměněný tak, aby jeho struktura a právní postavení společníků odpoví daly nové právní formě. Systematicky j sou přeměny společnosti s ručením omezeným upraveny \ rámci úpravy této formy obchodní společnosti, avšak s četnými odkazy na právní úpravu platnou pro akciové společnosti. Systematickým výcho-
marg. č. 418-419
419
236
Část první. Obchodní společnosti
diskem pro právní úpravu přeměn jsou samozřejmě obecná ustanovení o obchodních společnostech v prvním díle první hlavy druhé části obchod ního zákoníku. 1. Fúze společností s ručením omezeným 420
421
Právní úprava fúze společností s ručením omezeným vychází z právní úpravy fuze akciových společností, obsahuje vsak oproti této úpravě ně která zjednodušení. Fúze společností s ručením omezeným může být usku tečněna buď sloučením společností s ručením omezeným nebo splynutím společností s ručením omezeným. V obou případech dochází ke zrušení a zániku původní společnosti, u sloučení se tato společnost stává součástí jiné již dříve existující obchodní společnosti, při splynutí vytvářejí původ ní společnosti společnost novou. Základním právním úkonem, z něhož oba způsoby íúze vycházejí, je smlou va o fúzi. Smlouva musí mít formu notářského zápisu a její obsah stanoví, pokud jde o ty otázky, které musí být ve smlouvě upraveny, obchodní záko ník. Rozsah stanovených otázek se odlišujevzávislosti na tom, zdajdeo fúzi sloučením nebo o fúzi splynutím společností s ručením omezeným. Pokud se budou společnosti slučovat, musí smlouva o fúzi obsahovat: - u všech zúčastněných společností firmu, sídlo, identifikační Číslo a je jich právní formu, - výši vkladu a výši obchodního podílu každého společníka v zúčastněné společnosti před fúzí a v nástupnické společnosti po fúzi (výměnný po měr obchodních podílů), výměnný poměr obchodních podílů musí být vhodný a odůvodněný, výše doplatku na dorovnání nesmí překročit 10 % výše nových vkladů do základního kapitálu nástupnické společnosti. Tento doplatek náleží společníkům zúčastněných společností, pokud se nepodaří z vážných důvodů vyměnit obchodní podíly tak, aby nedošlo k poškozeni společníků, - návrh změn společenské smlouvy nástupnické společnosti. Z těchto změn je nejvýznamnější jak pro právní postavení společníků, tak i pro třetí osoby, výše základního kapitálu. Výše základního kapitálu nástupnické společnosti je dána součtem výše základního kapitálu nástupnické spo lečnosti před sloučením a výše vkladů do základního kapitálu nástup nické společnosti všech společníků zanikajících společností, pokud se nezvyšuje nebo nesnižuje výše vkladů do základního kapitálu dosavad-
marg. č. 420-421
238 422
423
237
nich společníků nástupnické společnosti. Pokud se mění výše vkladů dosavadních společníků nástupnické společnosti, určuje zákon pravidla pro výpočet základního kapitálu nástupnické společnosti kogentním způsobem a stanoví, že při zvýšení vkladů dosavadních společníků je celková výše základního kapitálu nástupnické společnosti po sloučení dána součtem výše základního kapitálu nástupnické společnosti před sloučením, celkové částky zvýšení vkladů do základního kapitálu dosa vadních společníků nástupnické společností a celkové výše vkladů do základního kapitálu nástupnické společnosti všech společníků všech zanikajících společností. Jestliže se výše vkladů do základního kapitálu dosavadních společníků nástupnické společnosti snižuje, odečte se od součtu celkové výše základního kapitálu nástupnické společnosti před sloučením a výše vkladů do základního kapitálu nástupnické společ nosti společníků zanikajících společností celková Částka snížení vkladů do základního kapitálu u dosavadních společníků nástupnické společ nosti, - určení, v jaké struktuře přebírá nástupnická společnost složky vlastního kapitálu a cizího kapitálu zanikající společnosti, jež nejsou závazkem v tomto případe jde o účetní převzetí majetku zanikající společnosti a jeho účetní včlenění do účetnictví nástupnické společnosti, - den, od něhož je jednání zanikající společnosti považováno z účetního hlediska zajednání uskutečněné na účet nástupnické společnosti - tzv. rozhodný den fúze, tento den nesmí předcházet o více jak 9 měsíců den, k němuž bude podán návrh na zápis fúze do obchodního rejstříku. Roz hodný den fúze umožňuje překonat právní a účetní okamžik zániku pů vodní společnosti a změny u společnosti nástupnické. Právně je tento okamžik vázán na rejstříkové zápisy, k nimž musí dojít k jednomu dní. Z hlediska účetního však nelze účtovat jeden den o zanikajícím i ná stupnickém subjektu, nýbrž jeden den se musí účetnictví zanikajícího subjektu řádně uzavřít a následující den se otevírá účetnictví nástupnic kého subjektu. Konstrukce rozhodného dne překonává uvedený rozpor s tím, že je možno účtovat již na nástupnický subjekt po fúzi ještě před výmazem subjektu původního a zápisem změny u subjektu nástupnic kého, - určení práv, které poskytne nástupnická společnost majitelům jednotli vých cenných papírů, které vydala zanikající společnost, - návrh změn dalších změn společenské smlouvy nástupnické společnos ti po sloučení, pokud ke změnám dochází.
marg. č. 421
Část první. Obchodní společnosti
Při splynutí společností s ručením omezeným se smlouva o fúzi poně kud obsahově odlišuje, protože musí reflektovat skutečnost, zeje fúzí za kládán zcela nový subjekt. Smlouva o fúzi musí obsahovat: - shodně jako v předchozím případě u všech zúčastněných společností je jich identifikační znaky, tj. firmu, sídlo, identifikační Číslo, právní formu: - výměnný poměr obchodních podílů a výši doplatku na dorovnání, - určení, v jaké struktuře přebírá nástupnická společnost složky vlastního kapitálu a cizího kapitálu zanikající společnosti, jež nejsou závazkem. - den, od něhož je jednání zanikající společnosti považováno z účetního hlediska zajednání uskutečněné na účet nástupnické společnosti - iz\. rozhodný den fúze, tento den opět nesmí předcházet o více jak 9 měsíců den, k němuž bude podán návrh na zápis fúze do obchodního rejstříku. - určení práv, které poskytne nástupnická společnost majitelům jednotli vých cenných papírů, které vydala zanikající společnost, - návrh společenské smlouvy s tím, že maximální výše základního kapi tálu nástupnické společnosti po splynutí nemůže být vyšší než je součet vkladů společníků zanikajících společností do základního kapitálu tčchlo společností, tedy vkladů, které mají být poskytnuty do základního kapi tálu nástupnické společností. Při splynutí společností s ručením omezeným musí být součástí smlou vy o fúzi též projev vůle založit nástupnickou společnost a návrh spole čenské smlouvy nástupnické společnosti. Zakladateli společnosti s ruče ním omezeným, která vznikne splynutím, jsou zanikající společnosti. Pokud jde o určení prvních Členů představenstva a popř. dozorčí rady, zvolí je valné hromady zanikajících společností. Pokud se nekonají valné hroma dy všech zanikaj ících společností, musí určení prvních členů orgánů obsa hovat též smlouva o fúzi. Pokud jde o dozorčí radu, jsou první členové dozorčí rady voleni jen na dobu jednoho roku. I pro společnost s ručením omezeným platí, že musí být společníkům poskytnuty všestranné a úplné informace, aby mohli o fúzi kvalifiko\ anč rozhodnout. Orgány společnosti (statutární orgány, popř. dozorčí rada) j sou proto povinny vypracovat příslušné zprávy. Zpráva o fúzi se však ne\ > za duje, pokud jsou všichni společníci současně jednateli společností s ruče ním omezeným. Zákon zde zjevně předpokládá, že všichni společníci jsou o důvodech fúze dostatečně informováni a kromě toho zde nejsou žádní společníci, jimž by byla zpráva zpracovaná Členy statutárního orgán u ur čena. Zpráva o přezkoumání fúze se nevyžaduje u těch společností s ruče ním omezeným, které nemají dozorčí radu. Přezkoumání fúze znalcem jo nutné pouze tehdy, pokud o to požádá některý ze společníků zúčastněné
marg. č. 422-423
Kapitola 10. Společnost s ručením omezeným
Kapitola 10. Společnost s ručením omezeným 239 společnosti, a přezkoumání se provádí jen u té zúčastněné společnosti, je jíž společník o přezkoumání požádal. Před konáním valné hromady, která bude rozhodovat o fúzi, by jednáte- 424 lé každé ze zúčastněných společností měli mít k dispozici dokumenty, kte ré jsou pro fúzi nutné: - návrh smlouvy o fúzi, - účetní závěrky všech zúčastněných společností za poslední tří roky a zprávy auditora o jejich ověření, - konečné účetní závěrky všech zúčastněných společností - sestavují se jako řádná či mimořádná účetní závěrka ke dni, který předchází rozhod nému dni fúze, - zahajovací rozvahu nástupnické společnosti - sestavuje se k rozhodné mu dni fúze - a zprávu auditora o jejím ověření, - mezitímní účetní závěrku a zprávu auditora o jejím ověření, jestliže byla konečná účetní závěrka sestavena z údajů ke dni, od něhož ke dni vyho tovení návrhu smlouvy o fúzi uplynulo více než 6 měsíců, - zprávu o fúzi, znaleckou zprávu o fúzi a zprávu o přezkoumání fúze, pokud se vyžadují, a posudek znalce, jímž ocenil jmění zanikajících společností. Pokud mají uvedené dokumenty k dispozici, musí splnit informační po- 425 vinností, které se k fúzi váží a které směřují jednak vůči vlastním společní kům zúčastněných společností, jednak vůči třetím osobám, zejména věři telům zúčastněných společností. Tyto informační povinnosti jsou následující: - alespoň měsíc přede dnem konání valné hromady, která bude rozhodo vat o fúzi (rozhodující je den konání valné hromady nástupnické spo lečnosti, popř. den konání první z valných hromad zanikajících společ ností), uložit do sbírky listin návrh smlouvy o fúzi, zveřejnit oznámení o tomto uložení a zveřejnit upozornění na práva věřitelů, - písemnosti nutné k realizaci fúze zaslat společníkům s výjimkou zna leckého ocenění jmění zanikající společnosti - zde je společnost povin na upozornit společníky na to, že mají možnost seznámit se s tímto po sudkem v sídle společnosti. Písemnosti musí být odeslány alespoň dva lídny přede dnem, v němž se má konat valná hromada, která bude roz hodovat o fúzi. Pokud se valná hromada konat nebude, musí být písem nosti odeslány společníkům alespoň dva týdny přede dnem, v němž byl společníkovi doručen návrh na rozhodnutí mimo valnou hromadu. Kdykoli od okamžiku svolání valné hromady, která má o fúzi rozhodo- 426 val. nebo doručení návrhu na rozhodnutí mimo valnou hromadu jsou jed-
marg. č. 424-426
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 10 Společnost s ručením omezeným
natelé povinni na žádost společníků poskytnout jim informace o ostatních zúčastněných společnostech, pokud jsou tyto informace důležité z hledis ka fuze. V oznámení, kterým se svolává valná hromada, nebo v žádosti o hlasování mimo valnou hromadu musí být společníci na toto právo upo zorněni. Po splnění informačních povinností může následovat valná hromada, která bude rozhodovat o fúzi. V oznámení o konání valné hromady je nut no kromě obvyklých náležitostí tohoto oznámení uvést též údaje o vlivu fúze na obchodní podíly dosavadních společníků nástupnické společnosti (u sloučení). Na vlastní valné hromadě musí být jejím účastníkům volně přístupné k nahlédnutí všechny dokumenty, které byly předmětem infor mační povinnosti společnosti (viz předchozí odstavec). Rovněž průběh valné hromady je obchodním zákoníkem předepsán tak, aby se společní kům dostalo v nejvyšší míře informací nutných pro jejich rozhodnutí o fúzi: jednatelé jsou povinni nejprve objasnit návrh smlouvy o fúzi, poté k němu sdělí svoje stanovisko dozorčí rada, pokud je ustavena, a před hlasováním jsou jednatelé povinni seznámit společníky se znaleckou zprávou o fúzi, pokud byla tato zpráva sestavena, a se všemi podstatnými změnami, kleré se týkají majetku, závazků a hospodářských výsledků, k nimž došlo v ob dobí od rozhodného dne fúze, popř. informovat společníky o tom, že t\ u> změny odůvodňují jiný výměnný poměr obchodních podílů. Každý spo lečník má právo na informace, které se týkají ostatních zúčastněných spo lečností. O vlastní fúzi potom rozhodují valné hromady zanikajících i nástupnic
K rozhodnutí valné hromady o fúzi je třeba souhlasu alespoň tří čtvrtin hlasů společníků zúčastněné společnosti přítomných na valné hromadě. Společenská smlouva může požadovat vyšší počet hlasů nebo splnění dal ších požadavků. Jestliže se v důsledku fúze mají změnit práva společníků, vyžaduje se k fúzi souhlas všech společníků, jejíchž práva se mění. Má-li se po fúzi ztížit prevoditelnost obchodních podílů, vyžaduje se k fúzi souhlas všech dotčených společníků. Nejsou-li v některé společnosti dosud plně splaceny vklady, vyžaduje se k fúzi souhlas všech společníků ostat ních zúčastněných společností. Společníci, kteří nebyli přítomni na valné hromadě, mohou projevit souhlas s navrhovanou fúzí i mimo valnou hro madu postupem, který umožňuje obchodní zákoník v rámci úpravy valné hromady společnosti s ručením omezeným.
240
427
241
O rozhodnutí valné hromady musí být pořízen notářský zápis, jehož přílohu tvoří návrh smlouvy o fúzi. Právní účinky fúze, tj. zánik společnosti slučované, popř. společností splývajících a změna u nástupnické společnosti po sloučení, popř. vznik společnosti sloučením, nastávají zápisem fúze do obchodního rejstříku. Pro zápis fúze do obchodního rejstříkuje nutno doložit všechny dokumenly o průběhu fúze, účetní závěrky, pravomocná rozhodnutí státních orgá nů. jsou-li podmínkou účinnosti smlouvy o fúzi, prohlášení jednatelů kaž dé ze zúčastněných společností, že jim není známo, že byla podána žaloba na Lučení neplatnosti smlouvy o fúzi, průkaz o tom, že peněžní prostředky potřebné k vyplacení doplatků byly předány bance pověřené vyplacením doplatků.
ké společnosti [§ 125 odst. 1 písni. k)]. Obsah usnesení valných hromad je odlišný při sloučení a při splynutí společností s ručením omezeným. Při sloučení musí usnesení zanikající společnosti obsahovat rozhodnutí o /ru šení společnosti bez likvidace s přechodem jmění na nástupnickou společ nost, schválení návrhu smlouvy o fúzi, schválení konečné, popř. mezit ímní účetní závěrky a schválení přistoupení společníků ke společenské smlouvě nástupnické společnosti. Usnesení valné hromady nástupnické společnosti musí obsahovat rozhodnutí o převzetí jmění zanikajících spo lečností, schválení návrhu smlouvy o fúzi, schválení konečné, popř. mezitímní účetní závěrky a zahajovací rozvahy.
Výměnu obchodních podílů lze učinit po zápisu fúze do obchodního rejstříku a řídí se následujícími pravidly:
Při splynutí mají zanikající společnosti postavení zakladatelů, a profo musí být projev vůle založit nástupnickou společnost obsažen přímo \c smlouvě o fúzi stejně jako návrh společenské smlouvy. Usnesení \alné hromady bude potom obsahovat pouze schválení smlouvy o fúzi a určeni prvních Členů orgánů nástupnické společnosti s ručením omezeným.
- nástupnická společnost nesmí vyměnit obchodní podíly zanikající spo lečnosti za své obchodní podíly, pokud zanikající společnost má ve svém majetku vlastní obchodní podíly, popř. pokud jsou obchodní podíly za nikající společnosti v majetku jakékoli zanikající společnosti, dále ne vymění nástupnická společnost obchodní podíly zaniklé společnosti za
429
Jestliže zúčastněné společnosti nepodají do šesti měsíců ode dne, kdy smlouva o fúzi splňuje všechny požadavky stanovené zákonem, návrh na po\ olení zápisu sloučení do obchodního rejstříku, má kterákoli společnost právo od smlouvy odstoupit. Odstoupením í jen jednou ze společností za nikají práva a závazky všech zúčastněných společností. Pokud nebude podán návrh na povolení zápisu sloučení do obchodního rejstříku do jed noho roku, platí nevyvratitelná domněnka, že zúčastněné společnosti od smlouvy odstoupily.
marg. Č. 427
242
428
430
marg. č. 428-430
Část první. Obchodní společnosti
své obchodní podíly společníkovi zanikající společnosti, který se práva na výměnu vzdal. Nástupnická společnost nevymění obchodní podíly zaniklé společnosti ani osobám, které se podílejí ve stejném poměru na nástupnické i zanikající společnosti, - má-li nástupnická společnost vlastní obchodní podíly ve svém majetku, může je použít k výměně za obchodní podíly zanikající společnosti, - pro společníky zanikající společnosti lze vydat pouze tolik podílů, aby součet výše vkladů společníků zanikající společnosti do základního ka pitálu nástupnické společnosti nepřesáhl výši čistého obchodního ma jetku vyplývající z posudku znalce, kterým podle § 69a odst. 6 ocenil jmění zanikající společnosti. Jestliže byla při sloučení zanikající společnost společníkem nástupnic ké společnosti, stává se nástupnická společnost majitelem vlastního ob chodního podílu a musí jej do šesti měsíců převést nebo rozhodnout o snížení základního kapitálu o příslušný vklad, popř. o tom, Že společníci převezmou tento podíl v poměru svých obchodních podílů za úplatu ve výši vypořádacího podílu. A. Ochrana věřitelů Fúze společností s ručením omezeným by mohly způsobit zhoršení práv ního postavení věřitelů, neboť dochází k univerzálnímu právnímu nástupnictví, majetek zrušené a zanikající společnosti přebírá jiný právní sub jekt, aniž by věřitelé mohli do tohoto procesu zasáhnout nebo jej nějak ovlivnit. Jednou z funkcí právní úpravy fúzí je proto poskytnout věřitelům základní rozsah ochrany a zabránit tomu, aby se fúze staly prostředkem, pomocí něhož by se dlužnické subjekty mohly zbavit svých závazků. Věřitelům zúčastněných společností, je dána možnost přihlásit jejich pohledávky a ti z nich, kteří přihlásí své pohledávky do šesti měsíců ode dne, kdy se zápis fúze do obchodního rejstříku stal účinným vůči třetím osobám, a kteří nemohou požadovat uspokojení svých pohledávek, mo hou požadovat poskytnutí dostatečné jistoty, jestliže se v důsledku fúze zhorší dobytnost jejich pohledávek. Jestliže věřitel prokáže, že se v dů sledku sloučení podstatným způsobem sníží dobytnost jeho pohledávky, je oprávněn požadovat poskytnutí dostatečné jistoty ještě před zápisem sloučení do obchodního rejstříku. Právo na poskytnutí jistoty nemají věři telé u těch pohledávek, u nichž jim přísluší právo na přednostní nebo od dělené uspokojení v konkursu, a u těch pohledávek, které vznikly až po dni, kdy se zápis fúze do obchodního rejstříku stal účinným vůči třetím osobám.
Kapitola 10. Společnost s ručením omezeným
243
B. Neplatnost smlouvy o fúzi a neplatnost fúze Pro případ, že by smlouva o fúzi nebo postup při fúzi byly stiženy vadami, které by vedly ke zpochybnění smlouvy čí procesu fúze, obsahuje ob chodní zákoník pravidla pro neplatnost smlouvy o fúzi a neplatnost fúze. Důvodem neplatnosti smlouvy o fúzi mohou být teoreticky všechny vady právních úkonů, které upravuje občanský zákoník (nesvoboda, nevážnost, neurčitost, nesrozumitelnost, nemožnost plnění, rozpor se zákonem, ob cházení účelu zákona, rozpor s dobrými mravy, nedostatek formy). Je však otázka, zda je jejich uplatnění vzhledem k charakteru smlouvy o fúzí prak tické. Speciální úprava neplatnosti smlouvy o fúzi v obchodním zákoníku váže tuto smlouvu na usnesení valné hromady a úpravu neplatnosti tohoto usnesení, neboť v převažujícím množství případů je smlouva o fúzi uza vřena teprve na základě schvalujících rozhodnutí valných hromad. Hlav ním důvodem neplatnosti smlouvy o fúzi v tomto spojení by potom byl rozpor s požadavky zákona. Neplatnosti smlouvy o fúzi se může dovolá vat pouze zúčastněná společnost nebo osoba, která je oprávněna podat návrh na určení neplatnosti usnesení valné hromady (§ 131), neplatnost musí být prohlášena soudem a návrh je možno podat pouze do konce lhůty stanove né pro podání návrhu na neplatnost usnesení valné hromady. Návrh musí být spojen s návrhem na určení neplatnosti usnesení valné hromady o fúzi. Návrh na určení neplatnosti usnesení valné hromady o fúzi lze však podat samostatně a jeho důvodem může být rozpor rozhodnutí valné hromady o fúzí s návrhem smlouvy o fúzi nebo skutečnost, že smlouva o fúzi byla soudem prohlášena za neplatnou. Důvodem pro podání návrhu naopak ne může být skutečnost, že výměnný poměr obchodních podílů a doplaticů není přiměřený - v tomto případě náleží pouze právo na dorovnání. Návrh na určení neplatnosti smlouvy o fúzi nebo usnesení valné hromady o fúzi nelze podat po právní moci rozhodnutí soudu, jímž se povoluje zápis fúze do obchodního rejstříku. V řízení o neplatnost, které bylo již zahájeno, se bude pokračovat jen tehdy, pokud dojde ke změně předmětu řízení na říze ní o náhradu škody nebo na řízení o právo na dorovnání. Pokud soud určí, že smlouva o fúzi nebo usnesení valné hromady o fúzi bylo neplatné, jsou ze závazků vzniklých od rozhodného dne fúze do zveřejnění údaje o ulo žení rozhodnutí soudu do sbírky listin zavázány a oprávněny společně a nerozdílně všechny zúčastněné společnosti.
432
C. Právo na dorovnání Pokud není výměnný poměr obchodních podílů spolu s případnými doplátky na dorovnání přiměřený, má každý společník zúčastněné společ-
marg. č. 432-433
433
244
Část první Obchodní společnosti
nosti vůči nástupnické společnosti právo na dorovnání v penězích. Právo se uplatňuje u soudu v propadné lhůtě jednoho roku ode dne, kdy zápis fuze do obchodního rejstříku nabyl účinnosti vůči třetím osobám a soudní rozhodnutí, kterým se toto právo přiznávaje pro nástupnickou společnost závazné co do základu přiznaného práva i vůči ostatním společníkům. Uplatňovat právo na dorovnání u soudu může každý společník. Jestliže byl výměnný poměr akcií nepřiměřený, nejsou společníci, kteří byli v dobré víře, povinni vyplacené doplatky, popř. akcie nástupnické společnosti vracet. Právo na dorovnání je nutno odlišovat od doplatku na dorovnání, jehož funkcí je vyrovnat nechtěné rozdíly, k nimž došlo při stanovení výměnného poměru obchodních podílů, neboť technicky neby lo možno stanovit výměnný poměr tak, aby měli všichni společníci ná stupnické i zanikající společnosti totožné postavení.
434
435
D. Odpovědnost za škodu Jednatelé, Členové dozorčí rady a znalci, kteří zpracovali příslušné zprá\ y. odpovídají společně a nerozdílně za škodu, která vznikla porušením jej ich povinností při fůzi zúčastněné společnosti jejím společníkům nebo \ ěřitelům. Zprostit se odpovědnosti mohou, jestliže prokáží, že jednali ^ péčí řádného hospodáře. Právo na náhradu Škody se promlčuje ve lhůtě pěti let ode dne, kdy se zápis fuze do obchodního rejstříku stal účinným vůči tře tí m osobám. Se společností s ručením omezeným může být sloučena nebo s ní muže splynout též akciová společnost do nástupnické společnosti s ručením omezeným. Akcionářům budou v tomto případě vyměněny akcie 7a ob chodní podíly na nástupnické společnosti. Akcionáři zanikající akciové společnosti, kteří s fúzí nesouhlasili, mají právo na vypořádání v penězích. pokud byli akcionáři zanikající společnosti ke dni konání valné hromady. která o fůzi rozhodla, této valné hromady se zúčastnili a pro fúzi neh lasovali. Jejich jména musí obsahovat notářský zápis o rozhodnutí valné hro mady. Tito akcionáři jsou potom oprávněni vypovědět účast v nástn pnickó společnosti s ručením omezeným s účinky ke vzniku této společnosti, jest liže od zápisu fúze do obchodního rejstříku nevykonávali práva společní ka. Výpověď musí mít písemnou formu s úředně ověřeným podpisem a musí být doručena nástupnické společnosti ve lhůtě dvou měsíců ode dne kdy nabyl vůči třetím osobám účinnosti zápis o fůzi do obchodního rejslří ku, jinak toto právo zaniká.
marg. č. 434-435
246
Část první. Obchodní společnosti
e) den, od něhož se jednání zanikající společnosti považují z účetního hle diska zajednání uskutečněná na účet nástupnických společností (rozhod ný den rozdělení), tento den nesmí předcházet o více jak 9 měsíců den, k němuž bude podán návrh na zápis rozdělení do obchodního rejstříku, f) den, od něhož vzniká právo na podíl na zisku z vyměněných obchod ních podílů i všechny předpoklady vzniku tohoto práva, g) určení, jaký majetek a závazky přecházejí na jednotlivé nástupnické společnosti, h) určení, kteří zaměstnanci zanikající společnosti se stávají zaměstnanci jednotlivých nástupnických společností, i) určení, zda a v jaké struktuře přebírá nástupnická společnost složky vlast ního kapitálu a cizího kapitálu zanikající společnosti, jež nejsou závaz kem, j) určení práv, které poskytne nástupnická společnost majitelům jednotli vých cenných papírů, které vydala zanikající společnost, k) pokud je výměnný poměr nerovnoměrný, též podmínky pro vypořádání v hotovosti poskytované některou z nástupnických společností nebo třetí osobou. Součet výší základních kapitálů nástupnických společností nemůže být vyšší než čistý obchodní majetek zaniklé společnosti, který byl stanoven na základě znaleckého posudku vypracovaného znalcem podle obecného ustanovení § 69c odst. 5. Jednatelé zanikající společnosti jsou povinni zpracovat podrobnou pí semnou zprávu (tzv. zprávu o rozdělení), v níž musí objasnit z ekonomic kého i právního hlediska důsledky rozdělení, odůvodnit výměnný poměr
marg. č. 438
245
Obchodní zákoník v tomto případě povoluje výjimku z pravidla vyjádřeného obecně v ust. § 69a odst. 3, že sloučit se nebo splynout mohou pouze společnosti totožné právní formy. Zanikající společnost s ručením omeze ným se bude řídit postupem upraveným pro fúzi společností s ručením ome zeným, nástupnická nebo zanikající akciová společnost bude postupovat podle pravidel platných pro fúzi akciových společností. Společnost s ruče ním omezeným může být sloučena nebo může splynout s akciovou společ ností do nástupnické akciové společnosti, jestliže budou společníkům spo lečnosti s ručením omezeným vyměněny obchodní podíly za akcie nástupnické společnosti. U zanikající společnosti s ručením omezeným se k fůzi vyžaduje souhlas všech společníků, smlouva o fúzí a její návrh ve vztahu ke společníkům zanikající společnosti s ručením omezeným musí obsahovat údaj o tom, kolík akcií určené podoby, druhu, formy a jmenovité hodnoty obdrží společník výměnou za svůj obchodní podíl.
436
3. Rozdělení společnosti s ručením omezeným se založením nových právnických osob Na rozdíl od fúzí společností s ručením omezeným nemůže být jejich rozdělování, při němž vznikají nové právnické osoby, založeno na smlou vě. neboť účastníkem dělení je vždy pouze jedna společnost s ručením omezeným. K rozdělení je tedy nutný projekt rozdělení, který schvaluje valná hromada zanikající společnosti. Projekt musí obsahovat alespoň: a) iirtnu, sídlo, identifikační číslo a právní formu zanikající společnosti, b) firmu a sídlo nástupnických společností,
437
c) návrh stanov, je-li nástupnickou společností akciová společnost, nebo návrh zakladatelské listiny nebo společenské smlouvy, je-li nástupnic kou společností společnost s ručením omezeným, d) poměr, v němž budou vyměněny obchodní podíly zanikající společnos ti za obchodní podíly nástupnické společností (tzv. výměnný poměr), u obchodních podílů nástupnické společnosti musí být uvedena výše vkladu, na němž je obchodní podíl založen, a údaj o převoditelnosti obchodního podílu. Dále musí být určena výše vkladu do základního kapitálu nástupnické společnosti u každého společníka a velikost ob-
marg. č. 436-437
chodního podílu každého společníka, je-li nástupnickou společností společnost s ručením omezeným, a výše případného doplatku na dorov nání s pravidly pro jeho výplatu. Doplatek nesmí překročit 10 % výše vkladů do základního kapitálu nástupnických společností. Výměnný poměr může být stanoven jako rovnoměrný - stejný pro všechny spo lečníky ve všech nástupnických společnostech podle jejich podílu účas ti na základním kapitálu zanikající společnosti - nebo jako nerovno měrný, který znamená, že je stanoven pro jednotlivé nástupnické společnosti různě. Musí být určeny podrobnosti o způsobu výměny ob chodních podílů a lhůta k výměně obchodních podílů, lhůta k výměně obchodních podílů nesmí být delší než jeden měsíc od účinnosti zápisu rozdělení do obchodního rej střiku vůči třetím osobám a nesmí předchá zet den zápisu rozdělení do obchodního rejstříku,
438
Kapitola 10. Společnost s ručením omezeným 2. Fúze akciové společnosti se společností s ručením omezeným
Kapitola 10. Společnost s ručením omezeným
247
obchodních podílů, výši případných doplatků a opatření ve prospěch maji telů jednotlivých druhů cenných papírů vydávaných společností. Zpráva musí obsahovat i informace o ocenění jmění rozdělované společnosti znal cem, označení rejstříkového soudu, kde je uložen znalecký posudek a po pis obtíží, které se vyskytly při oceňování pro stanovení výměnného po měru obchodních podílů. Odůvodnění výměnného poměru není nutné při rovnoměrném výměnném poměru. Zpráva jednatelů se rovněž nevyžadu je, pokud jsou všichni společníci jednateli, neboť se v tomto případě před pokládá, že mají o zanikající společnosti i důvodech rozdělení dostatečné množství informací, popř. se sami na přípravách rozdělení podíleli. Při nerovnoměrném výměnném poměru musí být projekt rozdělení přezkoumán dvěma znalci jmenovanými soudem (znalci pro rozdělení), a to před jeho předložením dozorčí radě, pokud se předložení vyžaduje. Dozorčí rada zanikající společnosti přezkoumá zamýšlené rozdělení na podkladě projektu, zprávy o rozdělení a zprávy znalců o rozdělení, pokud 1 se tyto zprávy vyžadují, a vyhotoví o tom písemnou zprávu (zpráva o pře zkoumání rozdělení). Tato zpráva se však vyžaduje jen u těch společností, které mají zřízenu dozorčí radu. Pokud mají jednatelé společnosti k dispozici výše uvedené dokumenty, musí splnit informační povinnosti, které se k rozdělení váží a které směřují jednak vůči vlastním společníkům rozdělované společnosti, jednak vůči třetím osobám, zejména věřitelům společnosti. Tyto informační povinnos tí jsou následující: projekt rozdělení, účetní závěrky společnosti za posled ní tři roky a zprávy auditora o jejich ověření, konečná účetní závěrka spo lečnosti (sestavuje se jako řádná či mimořádná účetní závěrka ke dni, který předchází rozhodnému dni rozdělení), zahajovací rozvaha nástupnických společností (sestavuje se k rozhodnému dni rozdělení) a zpráva auditora o jejich ověření, mezitímní účetní závěrka a zpráva auditora o jejím ověře ní, jestliže byla konečná účetní závěrka sestavena z údajů ke dni, od něhož ke dni vyhotovení projektu rozdělení uplynulo více než 6 měsíců, zpráva o rozdělení a zpráva o přezkoumání rozdělení, pokud se vyžadují, se zasí lají společníkům. Společnost je povinna upozornit společníky na možnost seznámit se s posudkem znalce, který ocenil jmění zanikající společnosti, v sídle společnosti. Listiny, které je nutno zaslat společníkům, musí být odeslány nejméně dva týdny přede dnem, v němž se má konat valná hro mada, ledaže se společník svého práva na zaslání listin vzdal. Po splnění informačních povinností může následovat valná hromada, která bude rozhodovat o rozdělení. Na vlastní valné hromadě musí být
marg. Č. 439-440
439
440
Část první. Obchodní společnosti
248
441
442
jejím účastníkům volně přístupné k nahlédnutí všechny dokumenty, které byly předmětem informační povinnosti společnosti. K. rozhodnutí valné hromady o rozdělení souhlasu alespoň tří čtvrtin hlasů přítomných společníků, nevyžadují-li stanovy vyšší počet hlasů nebo splnění dalších podmínek. Jestliže se v důsledku rozdělení mají změnit práva společníků, vyžaduje se k rozdělení souhlas všech společníků, je jichž práva se mění. Má-li se po rozdělení ztížit převoditelnost obchod ních podílů, vyžaduje se k rozdělení souhlas všech dotčených společníků. Společníci, kteří nebyli přítomni na valné hromadě, mohou projevit sou hlas s navrhovaným rozdělením i mimo valnou hromadu postupem, který umožňuje obchodní zákoník v rámci úpravy valné hromady společnosti s ručením omezeným. V souvislosti s úpravou přijetí usnesení valné hromady o rozdělení spo lečnosti neuvádí § 153d odkaz na ust. § 220t odst. 3, nýbrž odkazuje na právní úpravu přijetí usnesení valné hromady pro případ fúze společnosti s ručením omezeným (§ 153d odst. 3). Ze zákonné úpravy tak vypadlo důležité ustanovení, podle něhož je k přijetí usnesení valné hromady o rozdělení akciové společnosti nutný souhlas 90 % hlasů všech akcionářů zanikající společnosti, jestliže je navrhován nerovnoměrný výměnný po měr. Domníváme se, že v tomto případě není důvodu pro to, aby byli spo lečníci společnosti s ručením omezeným chráněni méně, než je tomu u akcionářů akciových společností, a přikláníme se k názoru, že rovněž u společností s ručením omezeným by mělo při navrhovaném nerovno měrném výměnném poměru obchodních podílů platit totéž pravidlo pro přijetí usnesení valné hromady o rozdělení společnosti. O rozhodnutí valné hromady musí být pořízen notářský zápis, jehož přílohu tvoří projekt rozdělení. Právní postavení zakladatele nástupnic kých společností má zanikající společnost, usnesení valné hromady zani kající společnosti o rozdělení musí proto obsahovat: - rozhodnutí o zrušení obchodní společnosti bez likvidace s přechodem jmění na nástupnické společnosti, - schválení založení nástupnických obchodních společností, - schválení projektu rozdělení, - schválení konečné účetní závěrky zanikající společnosti a zahajovacích rozvah nástupnických společností, součet výší základních kapitálů ná stupnických společností v jejich zahajovacích rozvahách nemůže být vyšší než čistý obchodní majetek připadající na zanikající společnost podle posudku znalce, který prováděl ocenění jmění zanikající společ nosti podle § 69c odst. 5,
Kapitola JO. Společnost s ručením omezeným
Po konání valné hromady o rozdělení je možno podat návrh na zápis roz- 443 dělení do obchodního rejstříku. K návrhu se přikládají všechny dokumenty, které obchodní zákoník pro rozdělení vyžaduje, tedy projekt rozdělení, stej nopis notářského zápisu o rozhodnutí valné hromady o rozdělení, dále zprá vu o rozdělení a její přezkoumání, pokud se vyžadují, posudek znalce o ocenění jmění zanikající společnosti, důkaz o splnění informačních povin ností vůči věřitelům, dlužníkům a společníkům, konečná účetní závěrka za nikající společnosti a zahajovací rozvahy nástupnických společností, pro hlášení členů představenstva zanikající společnosti, že jim není známo, že byla podána žaloba na určení neplatnosti usnesení valné hromady o rozděle ní. Účinky rozdělení, tj. zánik rozdělované společností a vznik společností nástupnických, nastávají ke dni zápisu rozdělení do obchodního rejstříku. A. Ochrana věřitelů a dlužníků Protože rozdělením dochází k přeskupení závazků v dosud jednotné společnosti a k převzetí těchto závazků právními nástupci, je nutno chránit právní zájmy věřitelů zanikající společnosti, ale současně dát i dlužníkům možnost ke splnění jejich závazků. Obchodní zákoník proto stanoví násle dující pravidla: - každá z nástupnických společností ručí za závazky, jež přešly v důsled ku rozdělení na ostatní nástupnické společnosti, a to společně a neroz dílně s ostatními nástupnickými společnostmi až do výše čistého ob chodního majetku uvedeného v posudku znalce, který oceňoval jmění zanikající společností podle § 69c odst. 5, nejméně ale do výše základ ního kapitálu vykázaného v zahajovací rozvaze. Ručení zaniká, pokud nástupnická společnost poskytne věřitelům ostatních nástupnických společností plnění v této výši,
marg. č. 443—444
Část první Obchodní společnosti
Kapitola 10. Společnost s ručením omezeným
- není-li z projektu rozdělení zřejmé, jaký majetek a závazky zaniklé spo lečnosti přešly na jednotlivé nástupnické společnosti, stávají se nástup nické společnosti spolumajiteli majetku a k plnění závazků zaniklé spo lečnosti jsou zavázány společně a nerozdílně, - jestliže není dlužníkovi známo, na kterou z nástupnických společností přešla pohledávka zaniklé společnosti, je oprávněn plnit kterékoli z ná stupnických společností, mezi sebou se společnosti vypořádají v pomě ru svých čistých obchodních majetků zjištěných znalcem, který prová děl ocenění jmění zanikající společnosti podle § 69c odst. 5, - není-li známo věřiteli, na kterou z nástupnických společností přešel dluh zaniklé společnosti, může vyžadovat plnění po kterékoli z nástupnic kých společností, mezi sebou se společnosti vypořádají v poměru svých čistých obchodních majetků zjištěných znalcem, který prováděl oceně ní jmění zanikající společnosti podle § 69c odst. 5.
to pouze tehdy, pokud došlo k rozdělení s nerovnoměrným výměnným poměrem. Společník, který byl společníkem zanikající společnosti ke dni konání valné hromady, která rozhodla o rozdělení, této valné hromady se zúčastnil a pro schválení projektu rozdělení nehlasoval, má právo na vy pořádání v penězích. Jména těchto společníků musí obsahovat notářský zápis o rozhodnutí valné hromady. Uvedené právo však nemá společník, který se na všech nástupnických společnostech podílí ve stejném poměru jako na společnosti zanikající.
250
446
B. Neplatnost rozdělení Pro případ, že by postup při rozdělení byl stižen vadami, které by vedly ke zpochybnění rozdělení, odkazuje obchodní zákoník na přiměřené pou žití pravidel pro neplatnost sloučení. Napadnout pro neplatnost nebude možno samotný projekt rozdělení, neboť jeho právní povaha je nejasná a neuplatní se na něj patrně pravidla platná pro právní úkony. Návrh na urče ní neplatnosti proto musí směřovat proti usnesení valné hromady o rozdělení a jeho důvodem může samozřejmě být rozpor rozhodnutí valné hromady o rozdělení s právním předpisem, společenskou smlouvou nebo stanovami společnosti, důvodem pro návrh na určení neplatnosti naopak nemůže být skutečnost, že výměnný poměr a výše doplatků nej sou přiměřené - v tom to případě se společník, který nesouhlasil s výší doplatků, může domáhat, aby soud stanovil doplatek ve vyšší částce. Návrh na určení neplatnosti usnesení valné hromady o rozdělení nelze podat po právní moci rozhodnu tí soudu, jímž se povoluje zápis rozdělení do obchodního rejstříku. V říze ní o neplatnost, které bylo již zahájeno, se bude pokračovat jen tehdy, po kud dojde ke změně předmětu řízení na řízení o náhradu škody. Pokud soud určí, že usnesení valné hromady o rozdělení bylo neplatné, je ze zá vazků vzniklých od rozhodného dne rozdělení do zveřejnění údaje o uložení rozhodnutí soudu do sbírky listin zavázána a oprávněna zanikající společ nost. C. Vypořádání Pomocí vypořádání řeší obchodní zákoník případy, kdy společník zani kající společnosti nesouhlasí se svou účastí ve společnosti nástupnické, a marg. č. 445-446
444
- věřitelé zaniklé společnosti mají právo žádat, aby jim nástupnické spo lečnosti poskytly jistotu za účelem zajištění jejich pohledávek, jestliže se v důsledku rozdělení zhorší dobytnost těchto pohledávek. Pokud ne bude dohody o jistotě dosaženo do 9 měsíců ode dne, kdy se zápis roz dělení do obchodního rejstříku stal účinným vůči třetím osobám, nebo v téže lhůtě nebude jistota poskytnuta, ručí všechny nástupnické spo lečnosti společně a nerozdílně za splnění závazků odpovídajících takto nezajištěným pohledávkám věřitelů podle předchozího bodu,
• £ 441-442
445
249
- je-li právním nástupcem zanikající společnosti akciová společnost, uve dení jmen a bydlišť prvních Členů dozorčí rady a představenstva ná stupnické společnosti (první členové dozorčí rady jsou voleni pouze na dobu jednoho roku, ustanovení o volbě členů dozorčí rady zaměstnanci se nepoužije).
251
Je-li nástupnickou společností akciová společnost, provede se vypořá dání tak, že tato společnost odkoupí od oprávněných akcionářů akcie, kte ré získali výměnou za obchodní podíly zaniklé společnosti, a to za cenu přiměřenou hodnotě obchodních podílů (přiměřenost musí být doložena posudkem znalce). Nástupnická společnost je povinna učinit akcionářům veřejný návrh smlouvy o koupi akcií nejpozději do dvou týdnů ode dne, kdy nabyl vůči třetím osobám účinnosti zápis o rozdělení do obchodního rejstříku, a to alespoň za kupní cenu přiměřenou hodnotě akcií. Kupní cena musí být splatná při převodu akcií, nejpozději vsak do 1 měsíce od uzavře ní smlouvy. Pokud společnost návrh smlouvy neučiní, je akcionář sám oprávněn učinit společnosti návrh na uzavření smlouvy o odkoupení akcií a domáhat se uzavření této smlouvy u soudu. Je-li nástupnickou společností společnost s ručením omezeným, má oprávněná osoba právo vypovědět účast v nástupnické společnosti s účin ky ke vzniku této nástupnické společnosti, jestliže od zápisu rozdělení ne vykonávala práva společníka. Výpověď musí mít písemnou formu s úřed ně ověřeným podpisem a musí být doručena nástupnické společnosti ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy nabyl vůči třetím osobám účinnosti zápis o rozdělení do obchodního rejstříku, jinak toto právo zaniká.
447
D. Odpovědnost za škodu Jednatelé, členové dozorčí rady a znalci, kteří zpracovali příslušné zprávy, odpovídají společně a nerozdílně za škodu, která vznikla porušením jejich povinností při rozdělení nástupnickým společnostem, popř. jejich společ níkům. Zprostit se odpovědnosti mohou, jestliže prokáží, Že jednali s péčí řádného hospodáře. Právo na náhradu škody se promlěuje ve lhůtě pěti let ode dne, kdy se zápis rozdělení do obchodního rejstříku stal účinným vůči třetím osobám.
448
E. Právo na informace Každý, jehož právní zájmy jsou rozdělením dotčeny, má právo požado- 449 vat a obdržet od každé nástupnické společnosti i od zanikající společnosti
marg. č. 447-449
252
Část první. Obchodní společnosti
informace o tom, jaký majetek a jaké závazky přecházejí na jednotlivé nástupnické společnosti.
4. Rozdělení společnosti s ručením omezeným sloučením Rozdělení sloučením vyžaduje obdobný postup jako rozdělení společ nosti s ručením omezeným se založením nových právnických osob. Roz díly v obou procesech jsou dány tím, že nástupnické útvary nevznikají jako samostatné právnické osoby, nýbrž jsou slučovány s již existujícími společnostmi s ručením omezeným nebo akciovými společnostmi. Rozdíl nosti jsou následující: - místo projektu rozdělení se zpracovává a uzavírá smlouva o rozdělení a převzetí obchodního jmění (smlouva o rozdělení), která musí obsaho vat i případný návrh změn stanov nebo společenských smluv nástupnic kých společností. Písemný návrh této smlouvy zpracují statutární orgá ny zanikající společnosti a nástupnických společností, - při slučování akciových společností s útvary, na něž se rozděluje zani kající společnost, se postupuje podle pravidel pro sloučení akciových společností (fúze akciových společností), - při slučování společností s ručením omezeným s útvary, na něž se roz děluje zanikající společnost, se postupuje podle pravidel pro fúze spo lečností s ručením omezeným, - jestliže se rozdělení sloučením účastní akciová společnost, vyžaduje se zpráva znalců o rozdělení i při rovnoměrném výměnném poměru akcií, - zprávy o rozdělení se nevyžadují v tom případě, že se tohoto práva vzdají společníci všech zúčastněných společností, a tehdy, když jsou všichni společníci zúčastněných společností jednateli, - každý věřitel zanikající společnosti, jehož pohledávka přešla na určitou nástupnickou společnost, má právo na ochranu jak podle ustanovení o sloučení společností, tak podle ustanovení o jejich rozdělení, - konečnou účetní závěrku jako řádnou nebo mimořádnou závěrku sesta venou ke dni, který předchází rozhodnému dni rozdělení, sestavují všech ny zúčastněné společnosti (tj. zanikající společnost i nástupnické spo lečnosti, s nimiž se útvary vzniklé rozdělením budou slučovat), zahajovací rozvahu sestavují k rozhodnému dni rozdělení všechny ná stupnické společnosti.
Kapitola 10. Společnost s ručením omezeným
253
5. Zrušení společnosti s ručením omezeným s převodem jmění na společníka Speciální právní úprava tohoto způsobu přeměny obchodní společnosti navazuje na úpravu v obecných ustanoveních o obchodních společnostech a připouští, aby se právním nástupcem společnosti s ručením omezeným stal jeden společník za těchto podmínek:
451
- rozhodnutí o této přeměně náleží valné hromadě, - společník, který má převzít jmění zanikající akciové společnosti, musí být majitelem obchodního podílu na společnosti, jehož výše činí nejmé ně 90 %, - společník je povinen poskytnout ostatním společníkům vypořádání v penězích, vypořádání musí být přiměřené a jeho výše musí být dolo žena posudkem znalce jmenovaného soudem, - mezi společníkem a společností musí být uzavřena smlouva (smlouva o převzetí), která musí obsahovat firmu, sídlo, identifikační číslo, práv ní formu společníka, který jmění společnosti s ručením omezeným pře vezme, výši a lhůty vypořádání v penězích, upozornění společníkům, že mají právo na vypořádání a mohou žádat soudní přezkoumání jeho výše, i když budou hlasovat pro převzetí, určení, v jaké struktuře přebí rá společník složky vlastního kapitálu a cizího kapitálu zanikající spo lečnosti, jež nejsou závazkem, den, od něhož je jednání zanikající spo lečnosti považováno z účetního hlediska zajednání uskutečněné na účet společníka, který převzal jmění akciové společnosti (tento den nesmí předcházet o více jak 9 měsíců den, k němuž bude podán návrh na zápis převzetí do obchodního rejstříku), určení práv, které společník poskyt ne majitelům jednotlivých cenných papírů, které vydala zanikající spo lečnost, - též o této přeměně musí být zpracována zpráva obdobná zprávě o fúzi není nutná pouze tehdy, jestliže jsou všichni společníci jednateli společ nosti, znalec musí být ustanoven k přezkoumání smlouvy o převzetí a zpracování zprávy obdobné znalecké zprávě o fúzi jen tehdy, požádal-li o to některý ze společníků společnosti, přeměnu přezkoumá dozorčí rada společnosti a vyhotoví zprávu obdobnou zprávě o přezkoumání fúze jen tehdy, pokud byla ve společnosti zřízena, - společnost musí potom splnit informační povinnosti jako při fúzi spo lečností s ručením omezeným,
marg. č. 451
254
Část první. Obchodní společnosti
- obsah usnesení valné hromady je dán tím, že společnost zaniká a jejím právním nástupcem bude jeden ze společníků: usnesení valné hromady musí obsahovat rozhodnutí o zrušení společnosti bez likvidace s pře chodem jmění najediného společníka, schválení návrhu smlouvy o pře vzetí, - pokudje přejímajícím společníkem akciová společnost nebo společnost s ručením omezeným, potom je nutné, aby se konaly valné hromady i u těchto společností a přijaly rozhodnutí o tom, Že souhlasí s převze tím jmění zanikající společnosti a schvalují též návrh smlouvy o pře vzetí, jestliže je přebírajícím společníkem akciová společnost, která má obchodní podíl, k němuž přísluší vklad, jehož výše dosahuje nejméně 90 % výše základního kapitálu společnosti, musí postupovat podle pří slušných ustanovení obchodního zákoníku o zrušení akciové společ nosti s převodem jmění na akcionáře, pokudje přejímajícím společní kem družstvo, vyžaduje se souhlas jeho členské schůze - o těchto rozhodnutích musí být pořízen notářský zápis, pokudje přejímajícím společníkem veřejná obchodní společnost nebo komanditní společnost, vyžaduje se písemný souhlas všech neomezeně ručících společníků, podpisy na prohlášení o souhlasu musí být úředně ověřeny,
452
- k rozhodnutí valné hromady zanikající společnosti o převzetí je třeba souhlasu alespoň tří čtvrtin hlasů přítomných společníků, nevyžaduje-li společenská smlouva vyšší počet hlasů nebo splnění dalších podmínek, společníci, kteří nebyli přítomni na valné hromadě, mohou projevit sou hlas s touto přeměnou i mimo valnou hromadu, - o rozhodnutí valné hromady musí být pořízen notářský zápis, j ehož pří lohu tvoří návrh smlouvy o převzetí, - pokud hlavní akcionář není fyzickou osobou, je oprávněn převzít firmu zaniklé společnosti s uvedením dodatku označujícího právní nástupnictví a bez dodatku vyjadřujícího právní formu obchodní společnosti, kte rá zanikla. Právní účinky převodu jmění na společníka, tj. zánik společnosti s ruče ním omezeným a změna u společníka po převzetí, nastávají zápisem pře vzetí do obchodního rejstříku. Pro zápis převzetí do obchodního rejstříku je nutno doložit všechny dokumenty o průběhu této přeměny, výpis z ob chodního rejstříku prokazující, že přebírající společník je v rejstříku za psán, stejnopis notářského zápisu z valné hromady, která převod jmění schválila, konečná účetní závěrka zanikající společnosti, popř. zahajovací rozvaha přebírajícího společníka a zprávy auditorů o jejich ověření.
marg. č. 452
Kapitola 10. Společnost s ručením omezeným
255
A. Neplatnost převzetí Návrh na určení neplatnosti směřuje proti usnesení valné hromady o převzetí a jejím důvodem bude rozpor rozhodnutí valné hromady o převze tí se smlouvou o převzetí, popř. skutečnost, že smlouva o převzetí byla sou dem prohlášena za neplatnou. Důvodem pro podání návrhu může samozřej mě být rozpor rozhodnutí valné hromady o převzetí s právním předpisem, společenskou smlouvou nebo stanovami společnosti, důvodem pro návrh na určení neplatnosti naopak nemůže být skutečnost, že vyrovnání není přimě řené - v tomto případě se společník, který nesouhlasil s výší doplatků, může domáhat, aby soud přiměřenost vyrovnání přezkoumal. Návrh na určení ne platnosti usnesení valné hromady o převzetí nelze podat po právní moci roz hodnutí soudu, jímž se povoluje zápis převzetí do obchodního rejstříku. V řízení o neplatnost, které bylo již zahájeno, se bude pokračovat jen tehdy, pokud dojde ke změně předmětu řízení na řízení o náhradu škody nebo o poskytnutí majetkového vyrovnání. Pokud soud určí, že usnesení valné hromady o převzetí bylo neplatné, jsou ze závazků vzniklých od rozhodného dne rozdělení do zveřejnění údaje o uložení rozhodnutí soudu do sbírky listin zavázáni a oprávněni zanikající společnost i přebírající společník.
453
B. Ochrana věřitelů Věřitelé společnosti, kteří přihlásí své pohledávky do Šesti měsíců ode dne, kdy se zápis převzetí do obchodního rejstříku stal účinným vůči třetím osobám, a kteří nemohou požadovat uspokojení svých pohledávek, mohou požadovat poskytnutí dostatečné jistoty, jestliže se v důsledku převzetí zhorší dobytnost jejich pohledávek. Jestliže věřitel prokáže, Že se v důsledku pře vzetí podstatným způsobem sníží dobytnost jeho pohledávky, je oprávněn požadovat poskytnutí dostatečné jistoty ještě před zápisem převzetí do ob chodního rejstříku. Právo na poskytnutí jistoty nemají věřitelé u těch po hledávek, u nichž jím přísluší právo na přednostní nebo oddělené uspoko jení v konkursu, a u těch pohledávek, které vznikly až po dni, kdy se zápis převzetí do obchodního rejstříku stal účinným vůči třetím osobám.
454
C. Odpovědnost za škodu Jednatelé, členové dozorčí rady a znalci, kteří zpracovali příslušné zprávy. odpovídají společně a nerozdílně za škodu, která vznikla porušením je jich povinností při převzetí společnosti, jejím společníkům nebo věřitelům. Zprostit se odpovědnosti mohou, jestliže prokáží, že jednali s péčí řádného hospodáře. Právo na náhradu škody se promlčuje ve lhůtě pětí let ode dne, kdy se zápis fuze do obchodního rejstříku stal účinným vůči třetím osobám.
marg. č. 453-455
455
256
Část první. Obchodní společnosti
6. Změna právní formy společnosti s ručením omezeným 456
Úprava procesu změny právní formy v rámci speciálních ustanovení o společnostech s ručením omezeným obsahuje pouze některé odchylky od obecných pravidel platných pro změnu právní formy obchodní společ nosti, která jsou uvedena v rámci obecných ustanovení o obchodních spo lečnostech. Speciální úprava se týká těchto otázek: 1. většiny potřebné k rozhodnutí valné hromady o změně právní formy: vyžaduje se souhlas alespoň tří čtvrtin hlasů přítomných společníků, pokud společenská smlouva nepožaduje většinu vyšší nebo splnění ješ tě dalších podmínek. Pokud společenská smlouva vyžaduje vyšší než tříčtvrtinovou většinu hlasů přítomných společníků, vyžaduje se tato většina i pro přijetí rozhodnutí o změně právní formy, 2. možnosti, aby společníci, kteří nebyli přítomni na valné hromadě, pro jevili svůj souhlas se změnou právní formy i mimo valnou hromadu postupem upraveným v rámci úpravy společnosti s ručením omezeným, 3. právní formy rozhodnutí valné hromady: o rozhodnutí valné hromady o změně právní formy akciové společnosti musí být pořízen notářský
Kapitola 10. Společnost s ručením omezeným
257
za závazky existující ke dni zápisu změny právní formy do obchodního rejstříku ve stejném rozsahu jako před změnou právní formy, ledaže je po změně právní formy ručení vyšší. Pokud je ručení po změně právní formy vyšší, ručí takto společníci, kteří neuplatnili právo na vypořádá ní, po změně právní formy i za závazky, jež trvaly ke dni zápisu změny právní formy do obchodního rejstříku.
4. práva na vypořádání společníků, kteří se změnou právní formy nesou hlasili - toto právo přísluší společníkovi, který po zápisu změny právní formy nevykonával práva společníka nebo člena družstva a před zápi sem změny právní formy byl společníkem zanikající společnosti ke dni konání valné hromady, která rozhodla o změně právní formy, této valné hromady se zúčastnil a pro schválení změny právní formy nehlasoval. Jména těchto společníků musí obsahovat notářský zápis o rozhodnutí valné hromady. Oprávněná osoba má právo vypovědět účast v nástup nické společnosti s účinky ke vzniku této nástupnické společnosti. Vý pověď musí mít písemnou formu s úředně ověřeným podpisem a musí být doručena nástupnické společnosti ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy nabyl vůči třetím osobám účinnosti zápis o rozdělení do obchodní ho rejstříku, jinak toto právo zaniká. Vlastní vypořádání se potom pro vede vypořádacím podílem vyplaceným v penězích. Tato úprava se uplat ní i v těch případech, kdy se právní forma společnosti změnila na družstvo, veřejnou obchodní společnost nebo komanditní společnost. Společník, který má právo na vypořádání, ručí za závazky existující ke dni zápisu změny právní formy do obchodního rejstříku ve stejném roz sahu jako před změnou právní formy, neručí však za závazky vzniklé po změně právní formy. Společník, který nemá právo na vypořádání, ručí
marg. č. 456
marg. Č. 456
Kapitola 11. Akciová společnost Literatura: Čemejová, A. K povahe stanov akcíovej spoločnosti. PO, 1991, s. 418 n.; Dědič, J. Práva a povinnosti akcionáře. OP, 1996, č. 1, s. 2 n.; Dědič, J. Dohody o výkonu hlasovacích práv. OP, 1997, č. 4, s. 13 n.; Dědič, 1, Kříž, R., Štenglová, l Akciové společnosti. 5., přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2003; Dvořák, T. Neplatnost usnesení valné hromady kapitálových společností po novele obchodního zákoníku. BA, 2001, č. 5, s. 19 n.; Dvořák, T. Akciová společ nost a evropská společnost. Praha : ASPI, 2005; Eliáš, K. Akciová společnost. Systematický výklad obecného akciového práva se zřetelem k jeho reformě. Pra ha : Lindě, 2000; Kanda, A. Harmonizace právní úpravy akciové společnosti. P, [ 997, s. 377 n.; Kyzlink, K. Akciová společnost v konkursu. Brno : BarviČ & No votný, 1924; Malovský-Wenig, A. Příručka obchodního práva. Praha : Českoslo venský kompas, 1947, s. 252 n.; Pelikánová, I. Akciová společnost v Českoslo vensku a ve Francii. PaP, 1992, č. 2, s. 19 n.; Pelikánová, I. Ochrana věřitelů \ akciové společnosti - vybrané otázky. OP, 1997, č. 7-8, s. 20 n.; Pelikánová, I. Xovela obchodního zákoníku a některé její souvislosti s úpravou kapitálového trhu. XI. Karlovarské právnické dny (sborník), 2001, s. 139 n.; Pelikánová, I. a kol. Obchodní právo. I. Praha : Codex Bohemia, 1998, s. 180 n.; Pokorná, J. Subjekty obchodního práva. Brno : Masarykova univerzita, 1997, s. 191 n.; Pošvář, J. Akciová společnost. Praha : V. Linhart, 1933; Reiser, T. Recht der Kapitalgcollschafien. Miínchen : Vahlen, 1992, s. 29 n.; Štenglová, I. Cenné papíry vy dávané akciovou společností. OP, 1994, č. 11, s. 2 n.
Oddíl 1. Pojem, vývoj a význam akciové společnosti '\tjcm b^t. § 154 odst. 1 charakterizuje ve své prvé větě akciovou společnost jako tu společnost, jejíž základní kapitál je rozvržen na určitý počet akcíí o určité jmenovité hodnotě. Každá akciová společnost }& právnickou osobou (§ 56 odst. 1 ObchZ) a z hlediska třídění v § 18 odst. 2 ObČZ se posuzuje jako (zájmové a v právmarg. Č. 457
457
Část první
260
Obchodní společnosti
Kapitola 11. Akciová společnost 41
nickou osobu zorganizované) sdružení osob (korporace). Podle § 56 odst. 1 ObchZ má každá akciová společnost vlastnost obchodní společnosti, a tu díž [podnikatele [§ 2 odst. 2 písm. a)]. Tato její povaha vyplývá automa ticky již z její právní formy, tj. bez ohledu na fakt, za jakým účelem byla založena (§ 56 odst. 1, posl. věta). Akciová společnost tedy může existovat i jako fiktivní podnikatel. V případě akciové společnosti jde o učebnicovou ukázku kapitálové spo lečnosti, která povinně vytváří základní kapitál, přičemž podíly jejích společ níků jsou rozděleny na dílčí, samostatně obchodovatelné části. Tomuto účelu slouží akcie, které vtiskují akciovým společnostem zcela zvláštní právní cha rakter. Akcionáři se zásadně nepodílejí na činnosti společnosti osobními výko ny (je to sice možné, ale osobní plnění společníků neodpovídá obecnému úče lu těchto společností). Ty také nejsou svou existencí vázány na osobní substrát: odpadnutí kteréhokoli akcionáře není právním důvodem jejich zániku. Jména akcionářů také zásadně nejsou zveřejňována: 42 odtud i označení společnosti jako anonymní ve francouzské terminologii. 43
458
459
Organizační struktura interního řízení společnosti je dost složitě uspo řádána. Správu společnosti a provoz jejího podniku zajišťuje profesionál ní a placený aparát (management). Společníci (akcionáři) se na řízení spo lečnosti podílejí především účastí na jejím vrcholném orgánu, valné hromadě a k přijetí jejich rozhodnutí se nevyžaduje jednomyslnost; valná hromada se usnáší podle většinového principu, přičemž počet hlasů každé ho akcionáře podmiňuje síla jeho kapitálového podílu na základním kapi tálu společnosti.
41
42
43
Rakouská doktrína nepovažuje akciové společnosti za společnosti v právním smyslu, ale za spolky. Srov, např. Schiemer, K, Jabornegg, R, Strasser, R. K.0111mentar zum Aktiengesetz. Wien : Manz, 1993, s. 4n. Tak dříve také u nás. Vyjma společností jednočlenných; protože pak je jediný akcionář zveřejněn v obchodním rejstříku. Kromě toho lze ze sbírky listin zjistit také jména za kladatelů společnosti. Anonymita akcionářů je obecně prolomena u akcionářů s akciemi najméno, neboť jejich společnický poměr ke společnosti vzhledem k § 156 odst. 2 utajit nelze. Stejně tak u společností se zaknihovanými akcie mi není zaručena anonymita akcionářů (ti, i když vlastní akcie na majitele. jsou jmenovitě evidováni ve Středisku cenných papírů. Plnou anonymitu ak cionářů tak může v našem právním prostředí zajistit jen vícečlenná akciová společnost s listinnými akciemi na majitele. Paradoxně však právě francouzská société anonyme anonymitu akcionáři! /cela odmítá. K tomu srov. důkladnou stať St. Černé, Zaknihované akcie a anony mita akcionáře v české, francouzské a německé úpravě. PPvP, 1994, s. 6 n.
Společenská smlouva v akciové společnosti má zvláštní pojmenování. Základní právní dokument upravující vnitřní a členské poměry společnos ti se označuje stanovy.
§2 Vývoj Vznik akciových společností podnítil nástup novověku a zvlášť rozvoj zámořského obchodování v důsledku velkých zeměpisných objevů. Na to, které podnikatelské útvary byly jejich historickým předstupněm, jsou růz né názory, nejčastěji se za ně však považují severoitalské středověké ban kovní spolky nazývané montes,44 nadané určitými výsadami, z nichž vý znamem prvořadá byla výhoda omezeného ručení jejich společníků. Jejich kapitál byl zajišťován upisováním zcizitelných podílů (loca montis). Nej slavnější (nikoli však nejstarší) z nich byl janovský mons S. Georgii, ban ka Sv. Jiří (1345-1808). Z druhého konce středověké Evropy se připomíná již z konce 12. stol. obdobně konstruované provozování švédských mědě ných dolů. Skutečné akciové společnosti vznikají počátkem 17. stol. Mezi prvními se uvádějí Východoindické společnosti britská a nizozemská. Brzy násle doval vznik podobných společností i v dalších evropských zemích. Před mětem podnikání se neorientovaly jen na zámořský obchod, ale i na jiné finančně nákladné aktivity, např. bankovnictví (srov. Bank of England, založenou r. 1694), pojišťovnictví apod. Velkou oblibu získaly akciové společnosti zejména v Anglii, kde jich počátkem minulého století působilo na 250, zatímco např. ve Francii jich bylo v téže době sotva 10. Do střední Evropy akciové společnosti pronikly zhruba o sto let pozdě ji. V podunajské monarchii byla mezi prvními Wiener orientalische ComLat. mons = hora; zde ve smyslu „hromada peněz".
marg. Č. 458-459
Část první Obchodní společnosti
262
pagnie, založená r. 1719. V Čechách se první společnost o této právní for mě objevuje v r. 1724; byla založena za značné kapitálové účasti české šlechty a podnikala v hedvábnickém průmyslu. Její hospodářské úspěchy však nebyly výrazné a ekonomicky měla jen přechodný význam. 4 5 Jako další se Často připomíná Pražská paroplavební společnost založená r. 1822. 462 Až do vydání napoleonského Code de Commerce (r. 1807) platil pro zakládání akciových společností oktrojový systém; stanovy každé společ nosti byly vydávány zvláštním státním aktem na úrovni právního předpisu (individuálním privilegiem). Proto také tehdejší akciové společnosti ne měly dnešní povahu právnických osob soukromého práva; šlo o veřejno právní korporace nadané řadou speciálních výsad, včetně práva vést války, Teprve další rozvoj kapitálově náročného průmyslového podnikání, věcně spojený zejména se zakládáním železnic, a tím i potřeba zřizování většího poctu akciových společností, přispěly k převzetí francouzského principu koncesního (povolovacího) systému. Generálně byl koncesní systém prc všechny akciové společnosti zaveden přijetím všeobecného německého ob chodního zákoníku (v Předlitavsku zákon č. 1/1863 ř. z.). Ale v poslední třetině století byl i koncesní systém pociťován v této souvislosti jako ne vyhovující a postupně byl měněn na systém normativní (registrační): ve Francii a Německu už v 60. letech 19. stol. U nás byl systém koncesí za chován až do r. 1990. 463 Tak jako jinde, byly i v předlitavských zemích rámcové předpisy akcio vého práva nejednou zneužity ke spekulativnímu zakládání společností s úmyslem poškodit upisovatele akcií a akcionáře. Tomu se snažil zabránit zvláštním nařízením vydaný akciový regulativ č. 175/1899 ř. z. obsahující některá omezující ustanovení. V této podobě - přes diskuse o reformě platilo akciové právo v Českých zemích do r. 1949, kdy bylo nahrazeno akciovým zákonem č. 243/1949 Sb. Ten tuto složitou problematiku upra vil jen v základních obrysech a v podstatě vyloučil možnost zakládání ak ciových společností jinak, než z vůle státu. Ze středoevropských zemí nalezly pokusy reformovat akciové právo už mezi světovými válkami nejdůslednější vyjádření v Polsku (či. 307 a násl. KH z r. 1934), ve Švýcarsku (novelou OR z r. 1936) a v Německu [samo statným akciovým zákonem (AktG) z r. 1937]. Základním cílem reforem bylo posílit pozice představenstva vůči valné hromadě v zájmu zajištění úspěšného výkonu profesionálního řízení podnikatelského subjektu se slo žitou organizační strukturou.
4 r
~&^XMamu%kt^^
marg. č. 462-463
261
Obchodní zákoník vyjadřuje v § 154 odst. 1 ještě dva důležité principy: za prvé, že společnost odpovídá za své závazky celým svým majetkem; za druhé pak, že akcionáři neručí za závazky společnosti. Druhý z uvedených principů však není bezvýjimečný, protože po zániku společnosti ručí její bývalí akcionáři za tyto závazky do výše svých podílů na likvidačním zů statku (§ 56 odst. 6). Stejnou zásadu vyjadřuje např. německé nebo švýcar ské akciové právo slovy, že za společenské závazky „nur das Gesellschaftsvermógen ha/tet," tj. že ručí jen jmění společnosti: jeho kontinuita se totiž předpokládá i po zániku společnosti právě ve formě likvidačního zůstatku.
marg. Č. 460-461
Kapitola 11. Akciová společnost
263
Druhá etapa reforem akciového práva následovala po druhé světové válce. 4 6 Jejich obecným cílem bylo zejména (1) posílit ochranu věřitelů: zvláště zpřísněním předpisů o základním kapitálu a jeho zvyšování a zajiš těním transparentnosti hospodaření společnosti, zejména podrobnějšími předpisy o jejich výročních a obchodních zprávách, (2) přijmout opatření související s koncentrací podniků; často se v té souvislosti mluví o koncer novém právu; (3) zefektivnění vnitřní organizace společnosti z hlediska struktury a funkcí jejích orgánů; (4) brát zřetel na odůvodněné zájmy za městnanců a (5) posílit práva a ochranu zájmů akcionářů: v té souvislosti se často používalo heslo akcionářské demokracie. Výsledkem těchto snah bylo např. přijetí nových akciových zákonů v Německu a v Rakousku (1965), komplexní reforma úpravy obchodních společností ve Francii (1966), novela ustanovení o akciových společnostech ve švýcarském OR (1992) a polská reforma práva společností z poslední doby. U nás byl zákon o akciových společnostech z r. 1949 - j a k o novým společenským a hospodářským podmínkám absolutně nevyhovující - plně nahrazen novým akciovým zákonem č. 104/1990 Sb. Jeho normy byly krátce na to bez větších změn recipovány do obchodního zákoníku (§ 154 a násl.). České akciové právo bylo v rozsáhlém záběru novelováno záko nem č. 142/1996 Sb. Účelem této reformy bylo především upevnit ochra nu věřitelů akciové společnosti a posílit i ochranu zájmů menšinových akcionářů, zejména tzv. „drobných" akcionářů vzniklých v důsledku účas ti občanů na kupónové privatizaci. Zmíněná novela však přišla již v době, kdy se značné procento akcií těchto drobných akcionářů změnilo v bezcenný majetek. Navíc nenaplnila svůj hlavní účel: zajistit kompatibilitu obchod ního zákoníku s příslušnými směrnicemi Evropských společenství. Z toho důvodu se přistoupilo k další velké novele zákoníku (č. 370/2000 Sb.), která v daném směru zajišťuje plnou kompatibilitu našeho práva s evrop skými směrnicemi a která se nejpronikavěji dotkla právě akciových spo lečností. V poslední době zasáhl naše akciové právo zejména zákon o pod nikání na kapitálovém trhu (Č. 256/2004 Sb.) - spolu s dílčími novelami dalších právních předpisů, které tento zákon vyvolal.
Této otázce věnovaly od 50. let značnou pozornost také nadnárodní orgány, zejména v rámci EHS. U nás k tomu srov. zejm. Kanda, A. Evropská akciová společnost (Societas Europea) - věčná vize nebo blízká realita? P, 1993, s. 629 n. Snahy zaměřené tímto směrem se posléze promítly do nařízení Rady Í-'S, o statutu evropské společnosti („NařES"), účinného od 8. 10. 2004.
464
264
466
Akciové společnosti jsou ideální pro správu a provoz velkých podniků, jejichž podnikám vyžaduje vysoké a popř. i dlouhodobě návratné investi ce, které jednotlivec nebo úzká skupina osob buď není s to opatřit vůbec, anebo s tak vysokými riziky, že to je pro počtem členů nevelké sdružení neúnosné. Už Randa připomínal, že „skoro jedině pomocí ohromného sou středění kapitálu v rukou akciových spolků provésti lze velkolepé podniky v národohospodářském směru nadmíru prospěšné". Z těchto důvodů se v takových případech podstatná část společenského jmění shromažďuje veřejným upisováním akcií. Toto prvotní shromáždění kapitálu od velké ho počtu osob je základním a určujícím hospodářským motivem zakládání akciových společností. Složitá vnitřní organizace akciových společností je podmíněna faktem více či méně důsledného oddělení jejích společníků od její správy (závis lého - zjednodušeně řečeno - na tom, zda společnost má či nemá majorit ního akcionáře), nutností profesionálního řízení podniku hospodářsky slo žitě strukturovaného, i normativními konstrukcemi zaměřenými na ochranu akcionářů. To vše ovšem náklady na správu společnosti výrazně prodražu je. Z tohoto důvodu nemá smysl zakládat akciové společnosti k provozu malých a středně velkých podniků, ledaže to je zvláštními skutkovými okolnostmi věcně odůvodněno. Výhodami této právní formy společenského podnikání nepochybně jsou: - volná vazba společníka ke společnosti: akcionář se totiž může v podsta tě kdykoli rozhodnout, že se svého členského poměru převodem akcie zbaví; - možnost společnosti dalším upisováním akcií zvyšovat svůj základní kapitál, a tím i majetek a využít vlastní kapitálové sily k hospodářské expanzi teritoriálně nebo oborově široce zaměřené; - možnost pružně investovat do koupě akcií prosperujících nebo hospo dářsky slibných společností, a tak akumulovat vlastní majetek a chránit jej před inflací. Nevýhodami jsou naopak zejména: - více či méně důsledné oddělení akcionářů jako podílníků od ,jejich" společnosti, a v důsledku toho i vysoká autonomizace profesionalizovaného managementu, který ve svých aktivitách může sledovat víc své zájmy než zájmy společnosti a akcionářů; - riziko vzniku vysoké byrokratizace ve správě a řízení společnosti ajejích důsledků, a v rámci toho např. nebezpečí nepružných reakcí na změny
Oddíl 2. Akcie jako účastnické cenné papíry společnosti § 1
Úvodní poznámky k cenným papírům vůbec
Účasti (podíly) společníků na akciové společnosti reprezentují akcie popř. přechodně též zatímní listy - j a k o zvláštní cenné papíry. Mimo to mohou být i některá jednotlivá akcionářská práva obsažena v dalších zvlášt ních druzích cenných papírů - tak např. právo na dividendu může být ztě lesněno v kupónech. Z toho důvodu je nutné tuto pasáž otevřít krátkým textem o právu cenných papírů vůbec. Půjde jen o základní výklad o práv ním institutu tak složitém, jako je právě cenný papír, protože komplexněji se téže problematice věnuje 4. díl učebnice. Cenné papíry neboli skriptury či efekty se od ostatních právně významných listin odlišují tím, že s cenným papírem je subjektivní právo tak úzce spojeno, zeje bez cenného papíru nelze vykonat. Není tedy pro cenný papír jeho cennost dána ani hodnotou, ani papírem (listinou), ale vazbou jím za loženého práva na cenný papír jako takový. Příslušné právo u dokonalých cenných papírů nemůže bez nich nejen být uplatněno, ale dokonce bez skrip tury nemůže'ani vzniknout a bez současného převodu cenného papíru je nelze převést. Naše právo vychází z dogmatu, že určité médium spjaté pev ně s nějakým právem může za cenný papír prohlásit pouze právní předpis. Tak se také stalo ve vztahu k akciím (§ 155 odst. 1) a k dalším cenným papírům akciového práva upraveným v obchodním zákoníku v jeho pří slušných ustanoveních (§ 176 odst. 3 nebo § 217a odst. 2). Sama problematika vlastních cenných papírů je předmětem úpravy soukromého práva. Ale vzhledem k tomu, že se s mnoha efekty (a mj. právě s akciemi) a dalšími investičními nástroji zhusta obchoduje na veřejných tr zích jako jsou burza cenných papírů nebo RM-Systém, je třeba zavést pro tyto veřejné trhy zvláštní pravidla chránící bezpečnost obchodování a zajiš ťující nad nimi veřejný nebo státní dohled. To už jsou otázky spojené s prá vem veřejným. Je tedy nutné při této příležitosti poukázat na Komisi pro cenné papíry (KCP), která má v tomto směru postavení zcela mimořádné (zákon č. 15/1998 Sb., v platném znění), a na zvláštní úpravu platnou pro regulované trhy s investičními nástroji a pro kapitálový trh vůbec (zákon č. 256/2004 Sb., o podnikám na kapitálovém trhu - „PKT").
marg. č. 465-466
Kapitola 11. Akciová společnost
Obecná úprava cenných papíruje soustředěna v zákoně o cenných papí rech (zákon č. 591/1992 Sb., v platném znění, „CenP"). Ačkoli je tento zákon jako celek v poměru speciality vůči občanskému i obchodnímu zá koníku, jsou právě ta ustanovení akciového práva, která se vztahují k cen ným papírům vydávaným akciovými společnostmi naopak v poměru spe ciality vůči generální zákonné úpravě cenných papírů. To je dobře patrné např. z faktu, že akcie najméno (§156 ObchZ) podléhají jinému právnímu režimu než cenné papíry najméno podle obecného zákona (§ 3 CenP). Letitý spor o právní povahu cenných papírů jako takových se promítl do § 1 odst. 2 CenP, kde bylo doplněno, že se na cenné papíry vztahují zákonná ustanovení o movitých věcech, neplyne-li z právních předpisů něco jiného. Skriptury se tedy nadále neuznávají za movité věci, ale před pisy o nich se na ně aplikují analogicky. Cenné papíry třídíme podle několika různých kritérií. Jsou jimi přede vším podoba a forma. Z hlediska podoby se cenné papíry dělí na listinné a zaknihované. Zakni hované cenné papíry byly u nás zavedeny v roce 1992, hlavně pro potřeby tzv. velké privatizace. Od listinných se liší tím, že médiem, v němž je inkorporováno příslušné oprávnění, není hmotný substrát s právní vlastností listi ny, ale záznam v počítačové evidenci. Za tím účelem bylo původně zřízeno Středisko cenných papírů (SCP). Podle PKT převezme centrální evidenci zaknihovaných cenných papírů od SCP centrální depozitář. Centrální depo zitář musí mít právní formu akciové společnosti se základním kapitálem ale spoň 100 mil. Kč. Povolení k činnosti centrálního depozitáře vydává Komi se pro cenné papíry. Zákonná úprava nevylučuje existenci několika centrálních depozitářů (v některých evropských státech je obdobná praxe). Vedle cent rální evidence zaknihovaných cenných papírů investičních nástrojů mohou určité osoby vést i zvláštní evidence investičních nástrojů (a to buď samo statnou evidenci, anebo evidenci navazující na samostatnou evidenci).
a) cenné papíry na řad, které se - jsou-li listinné - převádějí jednostran ným prohlášením stávajícího vlastníka učiněným v písemné formě a umístěným na rubu pláště (rubopisem neboli indosamentem) a předá ním nabyvateli;
Médiem listinných cenných papírů je hmotný substrát, listina, která je zpravidla papírová, nemusí taková však nutně být. Tuto listinu označujeme jako plášť nebo též jako titr; rozeznáváme u ní líc a rab. Na líc se obvykle tisknou obligatorní náležitosti toho kterého cenného papíru, rub slouží často ke psaní zvláštních převodních prohlášení (k indosování) cenných papírů vydaných na řad.
471
Za podmínek § 112-114 PKT lze podobu listinného cenného papíru změ nit na zaknihovanou a vice versa. Podle formy se v obecné úpravě (§ 3) rozlišují cenné papíry najméno, na řad a na doručitele. Pro akciové právo mají význam:
marg. č. 470-471
467
468
469
marg. č. 467-469
Část první. Obchodní společnosti
266
470
265
tržního klimatu, celkové těžkopádnosti rozhodování, rozmělňování od povědnosti ve složitých vnitřních vazbách společenské organizace atp.
§ 3 Význam 465
Kapitola 11. Akciová společnost
Část první. Obchodní společnosti
267
b) cenné papíry na doručitele, pro jejichž převádění -jsou-li listinné -platí, že k převodu stačí tradice, 47 prosté předáni cenného papíru nabyvateli. Cenné papíry najméno v akciovém právu zvláštní místo nemají. V té souvislosti třeba upozornit, že akcie n a j m é n o (§ 156 ObchZ) nejsou z hlediska § 3 odst. 3 CenP cennými papíry najméno, ale cennými papíry na řad (ordrepapíry), a že akcie na majitele jsou z hlediska § 3 odst. 2 CenP cennými papíry na doručitele.
472
V rámci kategorie cenných papírů se rozlišují jejich různé druhy (jako akcie, dluhopisy, opční listy aj.). Ale také v rámci jednotlivého druhu cen ného papíru rozlišujeme určité podmnožiny; tak mluvíme např. o druzích akcií. Konečně je důležité mít i pro okruh akciového práva na paměti existenci kótovaných a nekótovaných cenných papírů. Kótované jsou ty cenné papíry, které byly přijaty k obchodování na regulovaném trhu s investiční mi nástroji (označovaném také jako trh veřejný). Tak např. s vlastněním kótovaných akcií se za určitých podmínek pojí některé zvláštní povinnosti (srov. např. § 183d ObchZ). Kótované cenné papíry se dříve označovaly jako veřejně obchodovatelné; novelami CenP a ObchZ účinnými k 1.1.2001 byly nejprve přejmeno vány na registrované a poté s účinností k 1. 5. 2004 byly v souvislosti s přijetím zákona o podnikání na kapitálovém trhu znovu přejmenovány na kótované. Cenné papíry vydávané v režimu akciového práva jsou cenné papíry soukromé, protože je vydávají akciové společnosti jako osoby soukromé ho práva.
Jak indosace, tak tradice jsou pouhý modus, tedy způsob převodu. Vlastní převod se v popsaných případech ovšem musí opírat o titul, jímž je i tu smlou va. Smlouva o převodu listinných cenných papírů na řad nebo najméno ne musí být písemná (§ 17 CenP); naproti tomu zaknihované cenné papíry se vždy převádějí smlouvou v písemné formě (titul) a registrací v evidenci cent rálního depozitáře (modus).
marg. č. 472—473
473
268
Část první. Obchodní společnosti
§ 2 Akcie
475
476
477
Akcie je cenný papír, do něhož se vtělují práva a povinnosti akcionáře vůči akciové společnosti, jak mu je zakládají zákon a také stanovy té které společnosti (§ 155). Z toho důvodu tvoří právě akcie klíčový institut celé ho akciového práva. Už A. Wenig zdůrazňoval, že akcie reprezentuje (1) část základního kapitálu vyjádřenou vlastní jmenovitou hodnotou, (2) po dílnictví akcionáře jako společníka akciové společnosti a (3) doklad o spo lečníkově členském poměru ke společnosti. 4 8 V základním ohledu je akcie totéž, co podíl společníka na obchodní společnosti. Akcie jsou cenné papíry podilnické, a to jmenovitě Členské. Na samo vydání akcie však vznik členského poměru akcionáře ke společ nosti vázán není; ten se totiž pojí již s jeho podílením se na základním kapitálu společnosti (§ 155 odst. 1). Akcie tedy nekonstituuje, ale jen de klaruje společnický poměr určité osoby vůči akciové společnosti. Proto není dokonalý, ale jen nedokonalý, deklaratorní cenný papír. Jak plyne z § 61, reprezentují vůči jiným obchodním společnostem prá vě akciové společnosti, co se obchodního podílu týká, ve dvou směrech podstatné výjimky. Především jen v akciových společnostech může být podíl na společnosti reprezentován cenným papírem. A dále, pouze u akci ových společností se připouští mnohost obchodních podílů soustředěných v rukou jednoho společníka. V ostatních společnostech může mít společ ník na společnosti jen jeden podíl. Akcie jsou cenné papíry výnosové, protože je v nich inkorporováno prá vo na výnos, na dividendu. Dividenda však není zaručená: zda bude vyplá cena, závisí jednak na tom, vykáže-li společnost zisk, jednak i na tom, zdali návrh na výplatu dividendy bude podán a zda jej valná hromada při jme. Proto se akcie řadí mezi skriptury spekulační. Jako cenné papíry, kte ré lze převádět (a to i zobchodováním mimo burzu nebo jiný regulovaný trh s investičními nástroji), se akcie zařazují mezi obchodovatelné cenné papíry. Akcie může společnost vydat jen, byly-li předtím upsány a pokud upisovatel zcela splnil svou vkladovou povinnost (upisovací i uhrazovací). Akcie se upisují při založení společnosti a při zvyšování základního kapi tálu za emisní kurs (§ 163a ObchZ). Tento emisní kurs se musí rovnat nej48 Srov. Wenig-Malovský, A. Příručka obchodního práva. 1. vydání. Praha: Čes koslovenský kompas, 1947, s. 259.
Sám fakt úpisu (subskripce) akcií za emisní kurs však ještě nestačí k je jich vydání: podmínkou pro to je také plné splacení emisního kursu. Vzhle dem k tomu, že i za trvání společnosti může po jistou dobu trvat stav, kdy společnost legálně existuje, aniž jsou akciové úpisy plně splaceny, a že tedy za této situace akcie vydat nelze, vydává se náhražkou za ně v takovém případě zatímní list {§ 176), který se za akcii vymění až po úplném splacení vkladu.
2. Náležitosti akcie a její podoba Náležitosti jakéhokoli cenného papíru musí stanovit právní předpis (§ 4 odst. 1 CenP). Také náležitosti akcie jsou stanoveny zákonem (§ 155odst. 3 a 4 ObchZ). Musí z ní být patrno, kdo jí emituje, dále, že se jedná o akcii a zda je na jméno či na majitele, jakého je druhu a jakou má jmenovitou hodnotu. Aby bylo možné zjistit podíl nominále akcie na základním kapi tálu, musí akcie uvést též jeho výši k datu vydání emise. Konečně třeba uvést, kolik akcií bylo v rámci dané emise vydáno. Tradiční podoba akcií je listinná. U listinných akcií se výše uvedené náležitosti uvedou na líci akciového pláště; spolu s nimi ještě číslo akcie a podpis oprávněných členů představenstva. Rub slouží obvykle k otištění \\ňatků ze stanov akpředtisku formulářů pro indosační prohlášení. Mají-li být listinné akcie obchodovány na regulovaných trzích, musí být vydány za zpřísněných podmínek a se zvýšeným zřetelem k péči o ochranné prvky. Vytištění takových cenných papírů přichází v úvahu jen v liskárnách oprávněných k tisku cenných papírů na základě povolení KCP. Podrobnosti technického provedení cenných papírů určených ke kótaci upravuje vyhláška č. 88/1993 Sb.
Kapitola 11. Akciová společnost
Zda budou akcie vydány v podobě listinné nebo zaknihované, rozhodu je ten, kdo při jejím založení schvaluje stanovy (§ 171 a 172). Údaj o podobě akcií je totiž obligatorní náležitost stanov [§ 173 odst. 1 písm. d)]. Za trvání společnosti lze tedy listinné akcie změnit na zaknihované a vice versa pouze rozhodnutím o změně stanov. Při změně podoby akcií se však právní postavení akcionáře adekvátně k tomu změní až výměnou akcií, anebo až prohlášením akcií za neplatné (v případě, že je akcionář k výmě ně nepředloží); srov. § 173 odst. 5, posl. věta.
nosti vést seznam vlastními silami se sice může zbavit, avšak jen tehdy, vydala-li zaknihované akcie najméno a určí-li stanovy současně, že se znam akcionářů nahrazuje evidence vedená centrálním depozitářem. Se znam má význam v tom, že vůči společnosti platí za jejího akcionáře pou ze osoba v něm zapsaná. 49 Z toho důvodu musí být změna v osobě akcionáře bez odkladu ohlášena společnosti k zápisu a do seznamu zapsána.
3. Spojování a Štěpení akcií 481
Podle výslovné úpravy v § 186b lze akcie spojovat i štěpit (rozdělovat). Podstata Štěpení spočívá v rozdělení akcie na „menší", tj. na akcie s nižším nominále. Při spojování akcií naproti tomu dosavadní „menší" akcie končí, protože je nahradí akcie vzniklá spojením. Přirozeně se v této souvislosti musí uplatnit zásada zachování nominále: souhrn jmenovitých hodnot akcií vzniklých rozdělením i jmenovitá hodnota akcie vzniklé spo jením musí odpovídat nominálním hodnotám těch akcií, které spojením nebo štěpením zanikly. Pro obě operace zákon vyžaduje rozhodnutí valné hromady; v obou pří padech se o nich valná hromada usnáší prostou většinou. Ust. § 186 odst. 5 předepisuje pro spojení akcií také souhlas všech akcionářů, jejichž akcie se mají spojit. Na rozdíl od toho nejsou pro štěpení akcií žádné zvláštní podmínky v zákoníku upraveny.
4. Formy akcií 482
483
Akcie existují ve dvou formách - j a k o akcie na jméno a jako akcie na majitele. Bylo již řečeno, že z hlediska práva cenných papírů jsou akcie na jméno cennými papíry na řad a akcie na majitele cennými papíry na doru čitele. Z rozdílnosti obou forem akcií vyplývají jejich některé významné odlišnosti. První očividný a formální rozdíl je v tom, že obligatorní náležitostí ak cie na jméno je i uvedení jména jejího vlastníka na ní. Tím je dáno, že akcionáři s akciemi najméno musí být někde evidováni. Za tím účelem zákoník zavedl v § 156 odst. 2 a 3 institut seznamu akcioná řů (známého v praxi též pod označením „akciová kniha", případně „kniha akcionářů"). Jej musí vést každá společnost s akciemi najméno. Povin-
marg. č. 480-483
479
marg. č. 478-479
Část první. Obchodní společnosti
270
478
Jak už bylo řečeno, právě potřeba vydat velké množství akcií v souvislosti s privatizací vedla k přijetí zvláštní úpravy umožňující vydávat zakniho\ané cenné papíry. U zaknihovaných (dematerializovaných) akcií je jejich listinná podoba nahrazena zápisem do evidence centrálního depozitáře. Tyto záznamy přirozeně nemohou být podepsány osobami oprávněnými 7i\ společnost. Ani číslování zaknihovaných akcií není obecným pravidlem, přichází v úvahu jen v jediné zvláštní situaci (§ 213b odst. 2 ObchZ).
marg. č. 474-477
480
269
méně jmenovité hodnotě akcie, může však být stanoven i sumou přesahující akciové nominále. Pak se tento přesah označuje jako emisníážio. To zname ná: upisuje-li se akcie s jmenovitou hodnotou 100 za 110 Kč, pak těchto 110 Kč reprezentuje emisní kurs a z něho pak 10 KČ tvoří emisní ážio.
1. Pojem 474
Kapitola 11. Akciová společnost
271
Další podstatný rozdíl obou forem je ve způsobu převádění akcií. Ten se 484 \ ša k: manifestuje jen u akcií listinných, protože zaknihované akcie obou forem se převádějí shodně, tj. smlouvou a registrací. Také tehdy, jde-li o převod listinných akcií, musí být převodním titulem smlouva. Modem převodu je však u listinných akcií na majitele tradice, zatímco u listinných 50 akcií najméno se vyžaduje indosace a tradice. Akcie najméno a na majitele se však neliší jen v technice jejích převá dění, ale i co do možností společnosti omezit jejich převádění. Akcie na majitele jsou volně převoditelné. Nelze vyloučit nebo omezit možnost akcionářů převádět je. \J akcií najméno sice rovněž platí, Že není možné vyloučit jejich převo- 485 diiclnost, stanovy však mohou jejich převoditelnost omezit. Někdy se v té souvislosti mluví o vinkulací akcií. Dojde-li k ní, musí být takový fakt zapsán do obchodního rejstříku, mj. i proto, že teprve rejstříkovým zápi sem nabývá toto opatření účinky. Jak omezit svobodu převádět akcie na jméno zákoník podrobněji nepředepisuje a je věcí zakladatelů a společ nosti, jaký model zvolí. Předpis stanov však musí být v tom směru jednak dostatečně určitý, jednak nesmí omezit akcionáře natolik intenzivně, že by se následkem toho jednalo fakticky o vyloučení převoditelnosti akcií. Pra xe nejčastěji volí ten způsob, že s převodem akcií musí souhlasit některý z orgánů společnosti (zpravidla představenstvo, ale jistěže může jít i o or 51 gán jiný). Pak je účinnost převodní smlouvy vázána na udělení souhlasu tohoto orgánu; jestliže se smlouva nestane účinnou do tří měsíců od jejího uzavření, zakládá to oprávnění kterékoli strany odstoupit od ní. O souhlas iřcha požádat v písemné formě (arg. „doručení žádosti" v § 156 odst. 4); •'' Ust. § 156 odst. 3 ObchZ vcelku zbytečně upravuje také některé kazuistické výjimky z tohoto pravidla. :: Indosace se děje právním úkonem označeným jako rubopis (indosament). In dosament je převodcovo jednostranné písemné převodní prohlášení, které musí být především nepodmíněné a úplné. Částečný indosament je neplatný. Na proti tomu indosament napsaný tak, že se činí závislý na podmínce, neplatný není: na podmínky se však hledí, jako by v prohlášení vůbec nebyly napsány. ;l Stanovy mohou také určit, kdy příslušný orgán společnosti souhlas k převodu akcií udělit musí, anebo kdy jej naopak udělit nesmí.
marg. č. 484-485
272
Část první. Obchodní společnosti 52
486
není-li o žádosti rozhodnuto do dvou měsíců, nastupuje fikce, že souhlas byl udělen. Je-li žádost zamítnuta, vzniká společnosti povinnost vykoupit od akcionáře ty akcie, jejichž převedení znemožnila, za cenu přiměřenou jejich hodnotě. Uvedená povinnost společnosti nevznikne automaticky, ale jen tehdy, když akcionář své právo uplatní v měsíční prekluzivní lhůtě, Mezi akciemi na majitele a na jméno, zvláště jsou-li v listinné podobě, lze najít ještě nějaké další rozdíly (např. ve způsobu komunikace společ nosti s akcionáři nebo ve způsobu vyplácení dividend), nejsou však tak příznačné jako ty, o nichž byla řeč shora. Změní-li valná hromada rozhodnutím o změně stanov formu akcií, pak tato změna nabývá právní účinky až konstitutivním zápisem do obchodní ho rejstříku.
5. Druhy akcií 487
488
Akcie lze vydávat v různých druzích. Platí však, z e j e možné emitovat akcie pouze v těch druzích, které jsou upraveny zákonem: nelze si tudíž vymýšlet nějaké nové druhy akcií (§ 155 odst. 7). Mimo to jsou zvlášť zakázány akcie úrokové (§ 159 odst. 2). Pokud jde o druhy akcií, platí tedy podle naší právní úpravy numerus clausus. V tom směru je české právo značně rigidní; některé evropské úpravy (např. francouzská) respektují svobodu stanov a nebrání vytvářet zvláštní druhy a podruhy akcií určením stanov podle konkrétních potřeb jednotlivých společností. Za současného právního stavu se můžeme setkat se třemi druhy akcií: kmenovými a prioritními akciemi a akciemi se zvláštními oprávněními při výkonu hlasovacích práv (tzv. „zlatými"), přičemž posledně uvedený druh postupem času ztrácí na významu. Nejběžnější jsou akcie kmenové; jsou to akcie standardní, se kterými žádná zvláštní práva spojena nejsou a které jsou tak obyčejné, že na nich ani druh akcie zvlášť vyznačován být nemusí (§ 155 odst. 6). Naproti tomu sprioritními (privilegovanými) akciemi (§ 159) se spoju je zvláštní majetková výhoda. Tu představuje fakt, že jejich majitelům ná leží přednostně dividenda nebo privilegovaný podíl na likvidačním zůstalku. Stanovy mohou prioritním akciím přiznat také obě zvýhodnění. Stano\ y však také mohou tuto bonifikaci prioritních akcionářů vyvážit znevýhod52
Musí jít o účinné rozhodnutí (fakticky jde o projev vůle a právní úkon společ nosti); o žádosti tudíž nestačí jen rozhodnout, ale je nutné toto rozhodnuli také oznámit žadateli.
Kapitola 11. Akciová společnost
a) při nevyplacení prioritní dividendy, b) a vždy, když zákon speciálně předepisuje hlasovat o určitých otázkách po jednotlivých druzích akcií (zejména srov. § 186 odst. 4). Zvlášť vzhledem k možnosti stanov zbavit tyto akcie hlasovacího práva není možné připustit jejich vydávání bez omezení. Proto zákon stanovil (§ 159 odst 1), že souhrn jmenovitých akcií nesmí překročit polovinu zá kladního kapitálu společnosti. Poslední zvláštní druh reprezentují akcie se zvláštními oprávněními při výkonu hlasovacích práv. Vznikly tak, že zákon č. 210/1993 Sb. reagoval s jistým zpožděním na potřeby spojené s privatizací státních podniků a umožnil (či. TV. bod 2.), aby stanovy společností založených Fondem ná rodního majetku ČR nebo Pozemkovým fondem ČR určily, že s určitými akciemi budou spojena zvláštní hlasovací práva. Vzhledem k těžkopád nosti zákonného pojmenování se o těchto akciích se běžně mluví jako o ..zlatých". Do nich vtělená zvláštní hlasovací práva však lze uplatňovat jen. pokud si vlastnictví k nim podrží jeden či druhý z jmenovaných fon dů. Převede-li akcii na jiného, pak tato práva sice nezanikají, ale nelze je upiatnit - při zpětném převodu akcií najeden nebo na druhý fond zvláštní hlasovací oprávnění opět oživnou. Tato speciální úprava váže na privati zační proces a má z toho důvodu jen přechodný význam (srov. k tomu zákon Č. 179/2005 Sb.).
Obchodní zákoník dříve upravoval ještě zaměstnanecké akcie jako zvláštní druh akcií. Vzhledem k intertemporálním ustanovením zákona č. 370/ '2000 Sb. zaměstnanecké akcie zanikly k 1. 1. 2003 a ex lege se změnily na kmenové. Celé pojetí zaměstnaneckých akcií se totiž projevilo jako těžkopádné. Proto novela č. 370/2000 Sb. změnila koncepci kapitálové účasti zaměstnanců na J e j i c h " společnosti tak, že § 158 ObchZ dnes umož ňuje, aby stanovy upravily nabývání akcií společnosti jejími zaměstnanci za zvýhodněných podmínek.
Část první. Obchodní společnosti
6. Samostatně převoditelná práva Projektanti obchodního zákoníku se před časem octli před dilematem, jak se dostat z pod okapu právního dogmatu, že práva spojená s akcií lze převést na jiného jen převodem akcie jako cenného papíru, a vyhnout se i dešti důsledků právní doktríny, že cesí lze převést jakákoli převoditelná práva (tedy i ta, jež mají vzniknout teprve v budoucnu). V konfliktu obojí ho by přirozeně muselo zvítězit hledisko druhé, a musela by se tudíž při pustit dovolenost postoupit podle § 524 ObČZ např. právo na dividendu za několik příštích let. Právě tomu se ale chtělo zabránit, resp. v zájmu trans parentnosti omezit neomezené možnosti cese. Výsledkem je konstrukce samostatně převoditelných práv (§ 156a ObchZ). Tato konstrukce vychází z pojetí, že určitá dílčí akcionářská práva lze od akcie oddělit a převést samostatně, bez současného převedení akcie. Jde jednak o práva majetkové povahy (právo na dividendu a právo na po díl na likvidačním zůstatku), jednak o práva přednosti při získávání někte rých cenných papírů vydávaných akciovou společností (právo na úpis ak cií a dluhopisů). Samostatně převoditelná práva lze převést smlouvou. Přitom mohou nastat tři různé situace: a) k převodu některých samostatně převoditelných práv byl vydán zvlášt ní cenný papír, což je možné - u práva na dividendu, které lze ztělesnit v kupónech ( § 1 2 CenP), - u práva na přednostní úpis akcií, které lze inkorporovat do opčních listů (§ 211 a ObchZ), - a u práva na přednostní získání dluhopisů, které lze rovněž vtělit do 3
opčních listů.'' Stane-li se tak, lze samostatně převoditelná práva převést jen s využitím těchto cenných papírů, které jsou všechny co do formy skripturami na doručitele. Vlastní způsob převodu těchto cenných papírů závisí na tom, zda jsou vydány v podobě listinné či zaknihované. b) Nejsou-li výše uvedené speciální cenné papíry vydány, závisí další po stup na podobě akcie, od níž chceme samostatně převoditelné právo oddělit a převést je individuálně. Jestliže jde o akcii zaknihovanou, re gistruje se ono právo v evidenci centrálního depozitáře a převádí se registrací převodu tamtéž, tedy obdobně, jak se převádějí zaknihované cenné papíry. Pokud však jde o akcii listinnou, převádějí se samostatně Pouze u práva na podíl na likvidačním zůstatku není jeho inkorporace do spe ciálního cenného papíru připuštěna.
marg. č. 491-492
490
marg. Č. 489-490
274
492
489
Akcie jednoho druhu může valná hromada společnosti vlastním usnese ním změnit na akcie druhu jiného. Tato změna podléhá zápisu do obchod ního rejstříku. Zápis má konstitutivní účinky.
marg. č. 486-488
491
273
něním představovaným ztrátou hlasovacích práv. Neplatí tedy automatic ky, že v prioritních akciích hlasovací právo není vtěleno, jak se často sou dí, ale jedná se o efekt závislý právě na určení stanov. Avšak i tehdy, půjdou-li stanovy společnosti právě naznačenou cestou, nemohou majitele prioritních akcií zbavit hlasování zcela. Ti totiž mohou i při eventuálním odnětí hlasovacího práva prioritním akciemi přesto ve dvou situacích hla sovat, a to:
275
Kapitola 11. Akciová společnost
převoditelná práva cest, tedy postupní smlouvou, uzavřenou podle § 524 ObčZ. Oddělení samostatně převoditelného práva od akcie působí na snížení její hodnoty. Musí tedy být možné i z akcie poznat, jak se věci mají. Proto se při vydání kupónů nebo opčních listů vyžaduje vyznačit to v evidenci centrálního depozitáře nebo na listinné akcii. Stejně tak musí být takto vyznačen i převod samostatně převoditelného práva (§ 156a odst. 6 ObchZ).
493
Oddíl 3. Založení a vznik akciové společnosti o' / Základní přehled Akciovou společnost může založit i jediná osoba: avšak jen osoba práv- 494 nicka. Toto řešení není právě obvyklé a přijato bylo z účelových důvodů ve vazbě na privatizační proces. Tato možnost založit společnost jako jedi ný zakladatel však nebyla vázána jen na určité právnické osoby (tj. stát, fond národního majetku, Pozemkový fond ap.), a je tudíž obecně připuš těna. Kdokoli je právnickou osobu, může být jediným zakladatelem akci ové společnosti. V ostatních případech se vyžadují zakladatelé nejméně dva (vyjma některé speciální případy: tak např. pro založení burzy cen ných papírů je zapotřebí zakladatelů alespoň deset). Proces zakládání akciové společnosti je komplikovaný. Jeho náročnost je přímo úměrná složité vnitřní (organizační i majetkové) struktuře společ nosti. Pro založení se vyžadují čtyři dílčí kroky: a) uzavření zakladatelské smlouvy, b) a vyhotovení návrhu stanov společnosti, c) zajištění (upsání a alespoň částečné splacení) vkladů na základní kapi tál, d) a konečně, kolektivní rozhodnutí zúčastněných osob o založení společ nosti a o jejích stanovách, spojené s rozhodnutím o prvním personálním obsazení orgánů společnosti. Tyto úkony mohou po sobě následovat v rychlém časovém sledu, ale múze mezi nimi existovat i poměrně velká časová cézura. Existují dvě alternativy postupu při zakládání akciové společnosti. Prv ní z nich připadá v úvahu, pokud zakladatelé mají možnost pokrýt základ ní kapitál zakládané společnosti vlastními investicemi a jsou ochotni se ktomu zavázat. Pak přichází v úvahu jednorázové založení akciové spo-
marg. č. 493-495
495
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 11. Akciová společnost
lečnosti, označované také jako simultánní. Při něm stačí upsat základní kapitál ve výši dvou milionů korun. V opačném případě musí zakladatelé získat prostředky na splacení akcií zakládané společnosti od třetích osob, tj. od upisovatelů akcií. Upisování akcií tak představuje v těchto případech nutný mezikrok v procesu zaklá dání společnosti. O tomto způsobu založení a. s. se mluví jako o postup ném neboli sukcesivním. Při tomto způsobu musí být dosaženo výše zá kladního kapitálu alespoň 20 milionů korun. (Oba uvedené termíny byly poprvé uvedeny v německém návrhu akciové novely z r. 1883.) 54 O obou způsobech bude pojednáno dále, V obchodním zákoníku je simultánní založení upraveno jako založení společnosti bez veřejné nabídky akcií a sukcesřvní jako založení s veřej nou nabídkou akcií. Simultánní i sukcesřvní založení bývá za určitých okolností označová no jako kvalifikovaně založení společnosti. K němu dochází tehdy, jestliže je společnost zakládána upsáním nepeněžitých vkladů, nebo s tzv. zakla datelským nabytím,55 anebo také tehdy, mají-li zakladatelé podle zaklada telské smlouvy získat od společnosti po jejím vzniku tzv. zakladatelskou odměnu (popř. jiná zvláštní práva). 5 6 Ve všech těchto případech je třeba chránit ty z budoucích akcionářů, kteří se zavázali k peněžitým plněním (zejména ovsem subskribenty), a také veřejnost a budoucí věřitele společ nosti před podvodnými jednáními. Náš obchodní zákoník byl v tomto ohledu dlouho velmi skoupý. Teprve postupem času byla zavedena pravidla, která před takovými činy společnost zvýšenou měrou chrání (zejména jde o úpra-
vu oceňování apportů v § 59, o jednání za tvořící se společnost podle § 64 a o konstrukci nově upravenou v § 196a).
276
496
497
54
55
5Ů
V dnešní německé terminologii Stufengriindung (stupňovité zakládání). Za kládání akciových společností sukcesivním způsobem německé akciové prá vo nepřipouští; smyslem této konstrukce je snaha chránit drobné upisovatele před podvodnými jednáními. Umožňuje se však „simulovat" tento postup tak, že jedním ze zakladatelů společnosti bude banka, která akcie takto získané prodá na trhu cenných papírů. Stejnou cestou se vydalo po poslední novele také akciové právo švýcarské. Opačně rakouské právo (§ 30 AktG). Podstatou zakladatelského nabytí je závazek sjednaný jménem budoucí (za kládané) akciové společnosti jejími zakladateli, Že tato společnost převezme na základě zvláštní smlouvy od označené osoby nepeněžitou hodnotu a zaplatí ji za to dohodnutou cenu. (Např. zakladatelé A, B, C založí upsáním peněži tých vkladů akciovou společnost a ještě před jejím vznikem ji zaváží, že spo lečnost po svém vzniku koupí od A podnik nebo nemovitost.) Dnes ovšem § 163 odst. 4 zakazuje přiznat komukoli, kdo se podílel na zalo žení společností či na aktivitách ve prospěch získání podnikatelského opráv nění pro společnost, nějakou zvláštní výhodu.
§ 2 Zakladatelské dokumenty společnosti
1. Úvodem Jako zakladatelské dokumenty a. s. zákoník označí! v § 27a odst. 2 písm. a) její zakladatelskou smlouvu (případně zakladatelskou listinu), dále pak stanovy a zápis o usnesení ustavující valné hromady. 5 7 V tomto texto vém celku se budeme zabývat jednak zakladatelskou smlouvou nebo listi nou, jednak stanovami společnosti. O ustavující valné hromadě (§ 169171) a o rozhodnutí podle § 172 bude pojednáno v jiných souvislostech.
2. Zakladatelská smlouva (listina) Jediný rozdíl mezi zakladatelskou smlouvou a zakladatelskou listinou je v tom, že listinu vystavuje jeden právní subjekt, kdežto na smlouvě se jich účastní několik. Náležitosti obou právních úkonů jsou stejné. Proto následuje společný výklad o obou těchto úkonech, byť se dále bude mluvit jen o zakladatelské smlouvě.
Rozhodnutí případně učiněná zakladateli podle § 172 namísto ustavující val né hromady se totiž ve zvláštní (samostatné) listině neodrazí, protože musí být obsažena jíž v zakladatelské smlouvě. Ostatně, stejné koncepce se přidržuje samotný obchodní zákoník při úpravě založení družstva, kdy stačí schválit na ustavující členské schůzi stanovy. Srov. též § 65a.
marg. Č. 498-499
Kapitola 11. Akciová společnost
a) určení základních rysů vznikající korporace (tedy firmy, sídla a před mětu Činnosti), b) jejího majetkového zajištění (tj. ujednání o vkladech, ale též o správci vkladů a o základním kapitálu), c) a protože jde o společnost akciovou, musí být ve smlouvě charakterizo vány i akcie, které společnost vydá. Normativní význam zakladatelské smlouvy je zejména v upisovacích závazcích zakladatelů. Každý zakladatel ve smlouvě přejímá závazek k úpisu určitého počtu akcií určitým vkladem. Má-li jít o vklad nepeněži tý, musí být nejen přesně charakterizován co do předmětu, ale také oceněn postupem upraveným v § 59 odst. 3. Dokument s takto naznačeným obsahem je však jen model, který ncslačí ani k j ednorázovému, ani k postupnému založení akciové společnosti. Pro simultánní založení společnosti je totiž nezbytné zahrnout do zakla datelské smlouvy navíc také klauzule podle § 172 odst. 3. Pokud má být společnost založena postupným způsobem, musí být na proti tomu sjednány náležitosti uvedené v § 163 odst. £ Zvláště jde o dohodnutí podmínek, za nichž se uskuteční veřejná nabídka akcií a pod le nichž také proběhne subskripce akcií investory z řad veřejnosti a mimo to též nezbytné údaje o ustavující valné hromadě. To vseje důležité z toho důvodu, že tyto údaje musí být promítnuty do veřejné nabídky akcií (§ 164 odst. 1 a 2), kterou se zakladatelé obracejí na případné zájemce z řad veřej nosti.
šinou fakultativní povahy, však zmiňuje řada dalších ustanovení akciové ho práva (např. § 174, § 180 odst. 2, § 191 odst. 1, § 194 odst. 1 a 2 ObchZ atd.). Úprava stanov se ovšem může vydat i směry, na něž zákoník svými doporučeními nepamatuje, ježto i zde platí pravidlo či. 2 odst. 3 LPS. Z téhož důvodu nemůže tvorba stanov přirozeně jít proti jasným zákon ným zákazům; není tudíž možné, aby stanovy např. konstruovaly specific ké druhy akcií (srov. § 155 odst. 7 ObchZ) či omezily odpovědnost členů představenstva za škodu (srov. § 194 odst. 5).
3. Stanovy Zatímco zakladatelská smlouva dnem vzniku společnosti valně ztrácí na praktickém významu, právní význam stanov tímto okamžikem naopak zjevně nabývá na síle. Stanovy získávají svůj první obrys v zakladatelské smlouvě (listině); při sukcesivním založení společnosti vsak tato jejich podoba může být ustavuj ící valnou hromadou změněna; proto se při tomto způsobu založení vyžaduje, aby notářský zápis z ustavující valné hromady obsahoval též schválený text stanov (§ 171 odst. 5). Stanovy jsou základním právním a organizačním dokumentem společ nosti. Mají klíčový význam pro vlastní organizační strukturu akciové spo lečnosti, ale též pro vymezení vzájemných práv a povinností společnosti a jejích společníků. Tím je také podmíněn obsah stanov, který je co do po vinných náležitostí koncentrován v § 173. Některé další náležitosti, povět-
marg. č. 500-501
499
Obsah zakladatelské smlouvy (§ 163) především vytváří obrysy budou cí společnosti, stanovuje práva a povinnosti zakladatelů a vyjadřuje také, jaké přibližné náklady celý zakladatelský projekt vyžaduje. 59 Pokud jde o prvou stránku věci, musí být obsahem smlouvy:
Část první. Obchodní společnosti
278
498
Naše úprava, která při zakládání akciové společnosti vyžaduje vypraco vat jak zakladatelskou smlouvu, tak i stanovy, je docela překombinovaná, aniž to blíže odůvodňují praktické nebo teoretické ohledy. Nám blízké práv ní řády se obvykle spokojují jen s požadavkem na vyhotovení a schválení stanov.58
marg. č. 496-497
501
277
279
Co do své právní povahy jsou stanovy smlouvou srovnatelnou se spole- 502 Čenskou smlouvou s. r. o. To, že zákon v dané souvislostí pojem smlouvy nepoužil a mluví stanovách, nikoli o společenské smlouvě, tento závěr nezpochybňuje - zákonodárce totiž nemůže volbou termínu autoritativně 60 rozhodnout povahu nějakého právního pojmu. Obsah stanov sleduje spe cifikaci poměrů ve společnosti v několika směrech. Předně tu musí být specifikována společnost, o niž se jedná, jako práv nická osoba a zvláštní entita. Proto stanovy určí její firmu, sídlo a účel. Stanovy rovněž pamatují na majetkové otázky: vymezením způsobu splá cení emisního kursu akcií, stanovením výše základního kapitálu, postupu pro jeho zvyšování nebo snižování a klauzulemi o rezervním fondu. Do tohoto okruhu spadají i klauzule o rozdělení zisku a úhradě ztráty. Koneč ně musí být ve stanovách vymezeny také organizační otázky, především určení působnosti valné hromady, stanovení lhůt pro její svolávání 6 1 a způ sobu, jak se tak děje, stejně jako postupu pro její rozhodování. Dále pak sem spadají i ujednání o představenstvu a dozorčí radě. Hlavně musí být při té příležitosti určeno, kolik Členů bude mít představenstvo a kolik do zorčí rada. 6 2 Dále musí stanovy akciovou společnost charakterizovat také jako společnost, tedy se zřetelem na členské otázky. Vzhledem k zvláštní povaze Srov, Fundárek, J. Stanovy účastinnej spoločnosti podlá práva slovenského. 1. vydání. Bratislava : PF UKo, 1934. Srov. § 184 odst. 3. Komicky působí, když § 173 odst. 1 žádá pod písm. g) jako obligatorní nále žitost stanov uvést i délku funkčního období členů orgánů (arg. „musí obsaho vat ... délku funkčního období člena orgánu"), ač z § 194 odst. 1 plyne, že jde o náležitost fakultativní. Nejde tu ovšem o to, zeje v zákoně rozpor; § 173 má v tomto bodě dispozitivní povahu, protože je do této polohy korigován usta novením § 194. Jsme přece stále na půdě soukromého práva, tudíž se není možné přiklánět výkladem k takové interpretaci, která je s podstatou soukro mého práva v rozporu a která je v rozporu i s obsahem a se smyslem úpravy konkrétního institutu.
marg. č. 502-503
503
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 11. Akciová společnost
podílů v této společnosti musí stanovy věnovat zvláštní pozornost akciím. Předně musí být ze stanov jasno, kolik akcií a o jakém nominále společ nost vydala, jakou podobu a formu tyto akcie mají a jakého jsou druhu. Vydala-li společnost akcie v rozličných jmenovitých hodnotách nebo růz ného druhu, formy či druhu, musí být ze stanov patrné, kolik je kterých. Stanovy konečně musí určit i to, jaká společnická práva se s akciemi pojí. Nezbytné je vymezit, jaký je objem hlasovacích práv, spojený s jednou akcíí. Zákon zdůrazňuje ještě třetí okruh problémů, které mají stanovy řešit mají totiž obsahovat pravidla pro postup při jejich doplňování nebo měně ní. Obecně platí, Že stanovy mění usnesení valné hromady přijaté kvalifi kovanou většinou hlasů (§ 186 odst. 2). Ke změně stanov však může dojít i na základě jiné skutečnosti, anebo též přijetím takového usnesení valné hromady, jehož důsledkem změna stanov j e 6 3 (§ 173 odst. 3 a 4). Tehdy představenstvo vyhotoví jen úplné a aktualizované znění změněných sta nov ke splnění svých publikačních povinností. Změny stanov jsou obecně účinné dnem, kdy o nich valná hromada roz hodla, popř. dnem, k němuž usnesení valné hromady samo vztáhlo vlastní účinnost. Jsou však četné výjimky, které okamžik účinnosti změny stanov spojují až se zápisem příslušné změny do obchodního rejstříku. Konstitu tivní účinky mají zejména zápisy změn výše základního kapitálu, vinkula ce akcií a změny formy nebo druhu akcií.
lelů vůči zřizované společnosti [srov. § 172 odst. 3 v souvislosti s § 171 odst. 1 písm. a)]. Smlouva také musí jmenovitě určit první členy předsta venstva a první členy dozorčí rady. Jejím podpisem je celý zakládací akt společnosti dovršen, vše spadá tudíž v jediný okamžik, a právě proto se o tomto postupu také běžně mluví jako o založení jednorázovém.
280
504
§ 3 Simultánní založení 505
506
Simultánní založení je po změně zákoníku novelou č. 370/2000 Sb. brá no důsledně jako skutečně jednorázové. Zakladatelé při tomto postupu to tiž uzavřou zakladatelskou smlouvu, v jejím rámci se dohodnou i na znění stanov a při této příležitosti do smlouvy zahrnou i klauzule obsahující ná ležitosti, o nichž by při sukcesivním zakládání musela rozhodnout ustavu jící valná hromada (§ 172). Vzhledem k tomu a k souvislosti, která plyne ze spojení § 172 odst. 3 s § 171 odst. 1 písm. b), pak při simultánním založení není do obsahu zakladatelské smlouvy zahrnut pouhý návrh stanov, ale již jejich definitiv ní znění, které musí tam být za takové též j asně prohlášeno. V zakladatel ské smlouvě musí být rovněž vyjádřeno konstituující rozhodnutí zaklada63
281
§ 4 Sukcesivní založení
1. Obecně Při sukcesivním postupu se celý zakládací akt rozpadá do několika kro ků. Jak už řečeno, obchodní zákoník tento způsob označuje jako založení akciové společnosti na základě veřejné nabídky akcií. Pojmové vymezení veřejné nabídky, jak se dnes říká upisovací neboli subskripční výzvě, ob sahují § 34-36 PKT. Podle něho jde při veřejné nabídce o jakékoli jednání, kterým se sděluje širšímu okruhu osob (více než stu) dostatek informací o nabízených cenných papírech a podmínkách pro jejich nabytí, které in vestor potřebuje pro své rozhodnutí pro koupi nebo úpis těchto cenných papírů. Při tomto postupu jde o způsob založení pro zakladatele do jisté míry riskantní, protože úspěch projektu závisí na vzbuzení dostatečného zájmu investorů z řad veřejnosti. Dál jde o způsob také organizačně a nákladově náročný, jehož uskutečnění po novelách obchodního zákoníku, zákona o cenných papírech a některých dalších předpisů posledních let, včetně při jetí PKT, rovněž provázejí výraznější administrativní opatření účelově mí řená na ochranu kapitálového trhu a hlavně investorů z řad veřejnosti. Z těchto důvodů a se zřetelem na tyto překážky se v praxi k postupnému zakládání akciových společnosti přistupuje jen vzácně, ve statisticky bez významném počtu případů.
508
Jak již víme, musí být i při tomto postupu nejprve uzavřena zakladatel ská smlouva, jejíž součástí bude i návrh stanov budoucí společnosti. Do zakladatelské smlouvy musí být rovněž zahrnuta ujednání vztahující se k veřejné nabídce akcií [§ 163 odst. 1 písm. h)]. Takové klauzule jsou dosti významné, protože stanoví závazná pravidla pro postup při subskríbování akcií zájemci z řad veřejnosti a pro svolání a konání ustavující valné hro mady, jež musí být v následných krocích důsledně dodržena.
Zákon má na mysli zejména případy přijetí rozhodnutí o zvýšení nebo snížení základního kapitálu.
marg. č. 507-508
282 509
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 11. Akciová společnost
Při postupném založení akciové společnosti se také uplatní princip, že nelze přiznat žádnou zvláštní výhodu nikomu, kdo se podílel na založení společnosti, anebo kdo se podílel na aktivitách vedoucích k získání opráv nění pro Činnost akciové společnosti (§ 163 odst. 4 ObchZ). I to je opatře ní, které má chránit společnost před hospodářským oslabením, a tudíž také chránit i její budoucí akcionáře.
odst. 4) a že banka může působit zároveň i jako správce vkladů (§ 60 odst. 1). Veřejná nabídka akcíí musí kromě jiného rovněž uvést, za jaký emisní kurs se akcie budou upisovat a upozornit, že přípustné jsou jen peněžité vklady [§ 163 odst. 2 písm. d) a § 165 odst. 2].
283
4. Upisování akcií a jeho výsledek 2. Prospekt cenných papírů 510
Bezprostředně po uzavření zakladatelské smlouvy se však ještě nelze obracet na veřejnost se subskripční výzvou. Zákon totiž podmiňuje plat nost postupného založení akciové společnosti schválením prospektu akcií zakládané společnosti M Komisí pro cenné papíry. Přitom se postupuje podle zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Po schválení musí být prospekt uveřejněn v plném znění spolu s veřejnou nabídkou. Jinak řečeno - veřej ná nabídka může být uveřejněna jen společně s prospektem a prospekt nemůže být uveřejněn dříve, než jej Komise schválí (§ 164 odst. 4 ObchZ).
511
Základní charakteristiku prospektu uvádějí § 34 a 35 PKT. Prospekt má obsáhnout srozumitelným způsobem informace nezbytné pro investorské posouzení a má být uzpůsoben tak, aby údaje v něm obsažené umožnily jejich snadnou analýzu.
3. Veřejná nabídka akcií 512
Zatímco ohledně prospektu (užšího prospektu) musí být v Obchodním věstníku zveřejněno, kde a jak byl uveřejněn, veřejná nabídka akcií tako vému avizování nepodléhá. Obsahem veřejné nabídky jsou jednak údaje uváděné obligatorně v zakladatelské smlouvě, jednak údaje vztahující se k samotnému upisování akcií zájemci z řad veřejnosti včetně návazných kroků až po stanovení pravidel pro hlasování na ustavující valné hromadě. Zvláštní význam má určení upisovací doby, upisovacích míst a stanovení pravidel pro splácení emisního kursu. Upisovací doba musí být stanovena v délce alespoň dvoutýdenní. Upi sovací místo může být zvoleno jedno, ale může jich být i několik. Vhodně lze k tomu využít banky a jejich pobočky, zejména vzhledem k tomu, že na účet u banky musí být peněžité vklady složeny a účelově vázány (§ 163a 64
Mají-li být akcie kótovány, vyžaduje se prospekt, jinak stačí užší prospěla.
marg. č. 509-512
Úpis se děje tak, že se zájemce dostaví na subskripční místo v upisovací 51 době a zapíše se do listiny upisovatelů. Ust. § 165 odst. 1 stanoví náležitosti subskripce; z upisovacího prohlášení musí být zřejmé, kdo upsal kolík akcií a jakých i jakým peněžitým vkladem (za jaký emisní kurs) je upsal; prohlá šení musí být také podepsáno - jinak je neúčinné. Upisovateli vzniká ze subskripce akcií povinnost splatit emisní ážio a nejméně 10 % nominále akcií podle pokynů ve veřejné nabídce; nestane-li se tak, je jeho úpis neúčinný (§ 165 odst. 3). Zároveň bude subskribent zavázán splatit ještě před koná ním ustavující valné hromady další splátku na svůj vklad tak, aby celkem uhradil nejméně 30 % nominále těch akcií, které upsal (§ 168 odst. 1). V upisovacím místě musí být v zájmu informovanosti subskribentů 514 k dispozici návrh stanov (§ 164 odst. 3). V závislosti na intenzitě zájmu investorů z řad publika mohou při úpisu nastat různé situace. Dalšího výkladu nepotřebuje případ, kdy se zájem veřejnosti vyčerpá právě a jen tou sumou základního kapitálu, kterou za kladatelé k úpisu vyložili. Pokud ale zájem investorů rozsahem převýší, co jím bylo subskripční výzvou nabídnuto, mohou nastat dvě různé situace - a to se zřetelem k obsahu veřejné nabídky, podle níž musí být vždy postupováno. Jedno dušší je případ, kdy zakladatelé po upsání té části základního kapitálu, kterou vyložili k subskripci, další upisování odmítnou (§ 166 odst. 2). Pro tože takové odmítnutí může někdy mít i zpětné účinky, zejména bylo~li upisováno na několika místech, vzniká zakladatelům povinnost vrátit od mítnutým upisovatelům jejich případné platby i s úrokem (§ 166 odst. 1, posl. věta). Zakladatelé však mohou další subskripci nad původně stano vený limit také připustit. Takové oprávnění jim musí jasně založit už za kladatelská smlouva a veřejná nabídka [§ 163 odst. 1 písm. h) a odst. 2 písm. c)]. Ale jejich rozhodnutí ještě k definitivnímu efektu nevede, neboť jak se tento postup nakonec uzavře, rozhodne ustavující valná hromada (§ 171 odst. 2). Mohlo by se však také jistě stát, že zájem veřejností o příležitost k invěstici podle veřejné nabídky nebude dostatečný a že se po uplynutí upiso-
marg. č. 513-516
515
516
284
Část první. Obchodní společnosti
vací doby potřebný kapitál nesejde. Také tato varianta má dvě různá řeše ní. První spočívá v neúčinnosti subskripce. Ale vzhledem k tomu, že by tento právní následek mohl v některých případech vést k neúměrným tvr dostem, dovoluje se zakladatelům, aby jej odvrátili, a to tak, že chybějící část základního kapitálu upíší dodatečně sami. Ze zřejmých důvodů jim však k tomu nelze ponechat neomezený čas, a proto jim zákon dal k dispo zici měsíční lhůtu (§ 167 odst. 2). Ode dne, kdy se dosáhlo účinného upsání základního kapitálu zřizova né společnosti, počíná běžet šedesátidenní lhůta, v níž se musí konat usta vující valná hromada (§ 169). Pro případ, že se tak nestane, pak i tehdy nastupuje právní následek neúčinnosti upsání.
5. Následky neúčinnosti upsání 517
Jak bylo výše uvedeno, zákoník v souvislosti se subskripcí stanovuje pro určité případy následek neúčinnosti upisování akcií. Všechny tyto si tuace mají stejné právní řešení, jak je vymezuje § 167 odst. 2. Jakmile se úpis stane neúčinným, zanikají subskribentovi oprávnění a povinnosti -vznik lé mu z upsání akcií. V důsledku toho vzniká osobě, jejíž úpis se stal neú činným, právo na vrácení plnění, které na konto svého upisovacího závaz ku případně již poskytla. Proto se zakladatelům ukládá solidární povinnost vrátit upisovatelům částku zapsanou při upsání akcií spolu s úrokem ve výši úroku obvykle poskytovaného bankami podle smlouvy o běžném účm v místě, kde společnost měla mít své sídlo.
6. Ustavující valná hromada 518
519
Je-li úpis akcií úspěšný, a byl-li tudíž upsán celý základní kapitál zaklá dané společnosti (případně převýsil-li upisovací zájem původně navrže nou sumu základního kapitálu), lze svolat ustavující valnou hromadu. Za kladatelé přitom musí proplout zároveň mezi Scyllou kogentně stanovené lhůty v délce 60 dnů od upsání základního kapitálu, protože jejím zmešká ním by se úpis stal neúčinným, a mezi Charybdou plynoucí z podmínky. Že se tato valná hromada nesmí konat, dokud nebude splaceno celé emisní ážio a nejméně 30 % základního kapitálu. Ustavující valnou hromadu svolávají zakladatelé způsobem, který b> I sjed nán v zakladatelské smlouvě a publikován veřejnou nabídkou, a to na místo.
Kapitola 11. Akciová společnost
285
které bylo stanoveno a uveřejněno týmž způsobem [§ 163 odst. 2 písni. g)]. Osoba pověřená zakladateli ustavující valné hromadě také předsedá, ledaže se tato valná hromada rozhodne, že si svého předsedu zvolí sama. K účasti na ustavující valné hromadě jsou oprávněni jen ti, kdo splnili své upisovací a uhrazovací závazky. Připustila-li se další subskripce (tj. nad původně stanovený limit), pak mají též tito upisovatelé na ustavující val nou hromadu přístup, ale až na další nemají hlasovací právo. (Nejprve totiž musí být usneseno, zda se toto další upisování schválí.) Sejde-li se na ustavující valné hromadě alespoň polovina těch, kdo na ní mohou vzít účast a také hlasovat, je schopna usnášet se. Ustavující valná hromada přijímá svá rozhodnutí prostou většinou hlasů: pokud ovšem sama neroz hodne, z e j e kjejímu rozhodnutí zapotřebí vyšší počet hlasů. Ustavující valná hromada přijímá rozhodnutí o různých otázkách. V každém 520 případě se musí usnést o založení společnosti, schválení jejích stanov a o obsazení křesel v orgánech společnosti volených valnou hromadou. Pokud zakladatelé společnosti upsali ve prospěch jejího základního kapitálu apporty, musí je ustavující valná hromada schválit (§ 171 odst. 3). Zakladatel upi sující nepeněžitý vklad je přitom vyloučen z hlasování; jednají-li další zakla datelé s tímto akcionářem ve shodě, pak jsou z hlasování vyloučeni i oni. Zcela zvláštní situace nastane, bylo-li při úpisu připuštěno další upiso 521 vání nad původně vyloučenou sumu. Pak je nutné, aby se k této otázce definitivně vyjádřila ustavující valná hromada, přičemž ale i ona je v urči tých směrech vázána klauzulemi v zakladatelské smlouvě a obsahem ve řejné nabídky. V její působnosti je především rozhodnout, zda připouští další úpisy, a pokud ano, do jaké výše. Pokud je nově stanovená výše zá kladního kapitálu nižší než objem všech úpisů, musí dojít k vypořádání upisovatelů „vyřazených" vkladů. JC tomu může dojít dvojím způsobem. Předně je možné přijmout za ak cionáře jen ty upisovatelé, kteří naplnili základní kapitál do nově akcepto vané výše, a ty, kteří se pro úpis rozhodli později, tudíž odmítnout. I za takové situace se ale může stát, že k úpisu určitého „posledního" počtu akcií dojde zároveň a ve shodném objemu několika upisovateli (tj. je-li subskripčních míst víc). Tehdy se těmto upisovatelům počet akcií účinně upsaných poměrně krátí. Ke druhému postupu může dojít jen tehdy, je-li naň v zakladatelské smlouvě a ve veřejné nabídce výslovně pamatováno. Pak se všechny úpisy krátí ve prospěch úpisů účinných všem upisovateKim poměrně (§ 171 odst. 2). Přijme-li další upisovatelé ustavující valná hromada „za své", získají tito upisovatelé také právo hlasovat na valné hromadě. Ať již se postupuje prvým nebo druhým z naznačených postupů,
marg. č. 520-521
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 11. Akciová společnost
zůstane část úpisů neúčinných. Pak je třeba se v tom směru se subskribenty vypořádat, jak již bylo shora uvedeno. Rozhodnutím o přijetí dalších úpisů ustavující valná hromada zároveň mění stanovy, a to nejen co do určení výše základního kapitálu, ale také co do počtu vydaných akcií. I o těchto změnách rozhoduje ustavující valná hromada způsobem uvedeným v § 170 odst. 3. Pokud by však měly být stanovy změněny ještě v jiných směrech, vyžaduje se souhlas všech pří tomných upisovatelů. Jak řečeno, z ustavující valné hromady se pořizuje notářský zápis. Pů jde o zápis o rozhodnutí orgánu právnické osoby (tzv. kvalifikovaný osvědČovací zápis) podle § 80a a násl. NotŘ. Při rozhodování této valné hroma dy tu sice společnost jako právnická osoba ještě není, nicméně ustavující valná hromada je orgánem této tvořící se společnosti.
K návrhu musí být doloženo, nejen co vyžaduje § 175 odst. 1 pod písm. a) až f), ale též co je potřebné i podle dalších pokynů zákona (§ 30 odst. 4, § 60 odst. 4).
286
522
§ 5 Vznik společnosti Jakmile ustavující valná hromada rozhodne podle § 171, lze pokročil dále. V té době má akciová společnost svou dozorčí radu, a pravidelně i představenstvo, ať již je voleno přímo na valné hromadě, anebo dozorčí radou [§171 odst. 1 písm. c) a § 194 odst. 1]. Na představenstvu, tj. sratutárním orgánu vznikající korporace, leží teď jako hlavní úkol přivési spo lečnost definitivně k životu, protože představenstvo podává návrh na zápis společnosti do obchodního rejstříku. Protože § 175 odst. 2 ObchZ spojuje podání rejstříkového návrhu * úko nem představenstva, dovozuje se z třetí definice účastníků (§ 94 odst. 2 OSŘ), z e j e právě představenstvo účastníkem rejstříkového řízení jako navrhující strana, byť jde o entitu, která z hlediska hmotného práva sub jektivitu nemá. 6 5 Návrh musí podepsat všichni Členové představenstva: ne padá na váhu, že v jiných situacích Členové představenstva jednají podle obecného předpisu druhé věty § 191 odst. 1 ObchZ. Srov. rozh. Vrchního soudu v Praze publikované in PPvP, 1999, č. 6. s. 20. podle něhož je představenstvo zakládané a. s. konstituováno okamžikem /vo lení všech jeho členů v počtu daném stanovami. Ust. § 175 odst. 2 Obtl uvádí se tu dále, svěřuje takto konstituovanému orgánu oprávnění podal ná* na zápis společnosti do obchodního rejstříku, přičemž z tohoto oprávnění' plývá postavení takového orgánu jako účastníka řízení zahájeného k jelio i vrhu. Návrh na zápis akciové společnosti do obchodního rejstříku podává při stavensívo, nikoli jednotliví členové představenstva. Ti pouze návrh podepíši
marg. č. 522—523
287
Zápisem do obchodního rejstříku akciová společnost vzniká.
Oddíl 4. Postup po vzniku společnosti <>' / Vydání akcií Nelze vydat akcie dřív, než akciová společnost zápisem do obchodního rejstříku vznikne. Z toho důvodu nelze upisovatelům vydat akcie již při subskripci. Proto § 168 odst. 2 ukládá správci vkladů vydat upisovateli p< rtvrzení v písemné formě, kde bude uvedeno, jaké akcie azajaký emisní kurs upisovatel upsal a v jakém rozsahu tento emisní kurs také splatil. AČ § 168 míří jen na ty, kdož upsali vklady na základě veřejné výzvy, musí být bezpochyby totéž potvrzení vydáno i samotným účastníkům zakladatelské smlouvy. Toto potvrzení není cenný papír, ale po vzniku společnosti má být vyměněno za akcii.
524
Společnosti se v § 168 odst. 3 ObchZ ukládá učinit tak bez zbytečného odkladu po jejím vzniku. Takje zákonem ve smyslu § 5 CenP stanoveno, jaký je den emise akcií. Citované ustanovení rozlišuje vydání a emisi cen ných papírů. Akcie je vydána v okamžiku, kdy jsou na příslušném médiu zachyceny všechny nezbytné náležitosti, které ji jako cenný papír pojmo vě charakterizují, tedy kdy je např. akcie v listinné podobě vytištěna a podepsána Členy představenstva k tomu oprávněnými. Emise akcie je spo jena s dnem, kdy může být předána prvnímu nabyvateli. Převedení akcie 7C společnosti jako emitenta na prvního akcionáře jako vlastníka se po jmově váže kprimárnímu trhu s akciemi. Veškeré další převody akcií jsou spojeny se sekundárním trhem s akciemi.
525
jí 2 Zatímní listy Společnost může přistoupit k vydání akcií, jen byl-li jejich emisní kurs pinč splacen. Protože plné splacení vkladů ke dni vzniku a. s. je povinné, jeti jde-1 i o vklady nepeněžité, nebude tato podmínka při úpisech peněži tých vkladů v řadě případů ke dni vzniku a. s. splněna. Tudíž nebude ani možné společníkům společnosti akcie emitovat. Na tuto situaci pamatuje
marg. č. 524-526
526
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 11. Akciová společnost
akciové právo náhradním řešením: namísto akcií se akcionářům dají k dis pozici jiné účastnické papíry, které akcie na přechodnou dobu nahradí a z nichž bude současně patrný jejich dočasný charakter. Tak vznikly zatímní listy (pojmenovávané též jako listy prozatímní nebo interimní). 6 6 Zatímní list je cenný papír síti generís, který akcii dočasně nahrazuje, ale není jí, a tedy ani jejím zvláštním druhem. 6 7 Zatímní list je cenný papír na řad, a tudíž je převoditelný rubopisem. Zákoník se věnuje úpravě zatímních listů v § 168,176 a 177. Krom toho se na zatímní listy vztahuje i úprava v § 161 a násl. a § 213d. Náležitosti zatímního listu stanoví § 176 odst. 2. Mimo výslovné ozna čení názvem „zatímní list" to jsou údaje: a) o emitentovi (obchodní jméno, sídlo a základní kapitál);
ku společnosti, p.opř. od zvýšení základního kapitálu). Zní-li zatímní list na jméno několika osob, jsou povinny splatit emisní kurs solidárně. Totéž platí, je-li zatímní list na několik osob indosován, takže ve prospěch těchto několika osob zní rubopis. Dojde-li k převodu zatímního listu, pak pře vodce ručí za splacení zbývající Části emisního kursu nabyvatelem.
288
527
528
b) o majiteli zatímního listu; c) o nominální hodnotě; d) o akciích, náhražkou za něž byl vydán; e) a o tom, co bylo z emisního kursu splaceno a jaká část dosud ne, spolu s uvedením lhůt pro splácení emisního kursu; i) konečně datum emise; g) a podpisy oprávněných členů představenstva. Zatímní list nahrazuje všechny nesplacené akcie, upsané touž osobou, pokud jde o akcie téhož druhu. Zakíádá-li se tedy např. akciová společ nost, která bude emitovat jen kmenové akcie, pak každý z těch, kdo tyto akcie upsali, ale nesplatili plně jejich celý emisní kurs, obdrží po jednom zatímním listu. Upíše-li v analogické situaci týž subskribent při zakládání jiné společnosti několik akcií kmenových a několik akcií prioritních, ob drží zatímní listy dva, tedy vždy po jednom náhražkou za akcie každého z obou druhů. Zatímní listy lze vydat jen v listinné podobě. Zatímní list supluje všechny akcie, náhražkou za něž byl vydán. Jsou v něm ztělesněna táž práva a tytéž povinnosti, jako v oněch akciích. Z loho mj. plyne, že - nahrazuje-li zatímní list vihkulovanou akcii na jméno - je jeho převoditelnost omezena ve stejné míře, jako těch akcií, které zatímní list nahradil (§ 176 odst. 4 ObchZ). Krom toho je v zatímním listu o\ sem inkorporována i povinnost splatit zbývající část emisního kursu upsanvch akcií ve lhůtě určené stanovami (nejpozději však do jednoho roku od \/niPřípadně jako promesy; pojmovým znakem promesy však je, že - rozdílně od zatímního listu - j e na ní výslovně uveden příslib, že bude po splněni in čilých podmínek vyměněna za akcii. Rozh. Č. 5757 (civ.) Vážného sbírky (z r. 1926).
Může se stát, že majitel zatímního listu svoji uhrazovací povinnost včas nesplní. Octne se tak v prodlení se splácením emisního kursu. Pak jej,
530
531
marg. č. 529-531
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 11. Akciová společnost
krom povinnosti splatit dluh dodatečně, stíhá povinnost platit úrok z pro dlení ve výši určené stanovami. Pokud stanovy mlčí, činí úrok 20 % z dlužné částky ročně. Není-li emisní kurs včas splacen, náleží k povinnostem představenstva vyzvat prodlévajícího akcionáře k úhradě jeho dlužné části v dodatečné lhůtě. Její délku mohou určit stanovy. Není-li tomu tak, činí šedesát dní. Jestliže tato povinnost není splněna ani v dodatečné lhůtě, pak představen stvo prodlévajícího akcionáře vyloučí ze společnosti 6 S a vyzve jej, ab\ zatímní list společnosti vrátil. Vrácený list společnost prodá se souhlasem valné hromady novému nabyvateli, přičemž jeho původní majitel společ nosti ručí za splacení emisního kursu akcií novým nabyvatelem. Původní majitel má ovšem vůči společnosti též právo, aby s ním po prodeji jeho zatímního listu vypořádala získaný výtěžek; společnost je však oprávněna započíst k tíží tohoto výtěžku své pohledávky vzniklé v důsledku jeho prodlení se splacením emisního kursu. Není-li zatímní list vrácen, společ nost jej prohlásí za neplatný postupem vylíčeným shora, a se souhlaseni valné hromady vydá nový zatímní list (nebo akcie) novému nabyvateli. I za té situace a v případě nové emise zatímního listu náhradou za list amortizovaný, ručí původní (vyloučený) akcionář za splacení emisního kursu tím, kdo jej ve společnosti nahradil. Stejně tak má právo na vypořádání se společností podle § 177 odst. 7. Situaci, kdy jsou akcionáři v prodlení se splacením emisního kursu ak
Vedle dvou již uvedených variant má společnost ještě třetí možnost. Představenstvo může rozhodnout, že společnost vůči prodlévajícímu ma jiteli zatímního listu zahájí soudní řízení a že bude vymáhat zaplacení dlužné části emisního kursu. Za podmínek upravených v § 182 odst. 1 písm. d) a v § 182 odst. 2 mohou tuto žalobu podat v zákonném zastoupení společ nosti též menšinoví akcionáři.
290
533
529
Jakmile je celý emisní kurs upsaných akcií splacen, vzniká akcionáři právo na výměnu zatímního listu za akcie. Pokud akcionář sám toto právo bez zbytečného odkladu neuplatní, vyzve jej k předložení zatímního listu za účelem jeho výměny za akcie představenstvo. Může se stát, že v rozhodné době bude splacen jen emisní kurs pouze některých z těch akcií, které za tímní list nahradil. Pak se akcionáři zatímní list vymění jednak za akcie již zcela splacené, jednak za zatímní list s nižším nominále. Má-li být zatímní list vyměněn za zaknihované akcie, děje se tak postu pem upraveným v § 5 odst. 4 až 6 CenP Vyžaduje se oznámení emitenta centrálnímu depozitáři: ten oznámení zanese do své evidence a zaregistru je nově vydané cenné papíry (akcie). Není-li zatímní list včas předložen k výměně, pozastavují se po dobu prodlení práva s ním spojená a akcionář tedy až do jeho předložení společ nosti není oprávněn tato práva vykonávat. Společnost za této situace přikročí k amortizaci zatímního listu (§ 176 odst. 5, § 213a odst. 2 a § 214 odst. 1 až 4 ObchZ). K tomu se vyžaduje nejprve provedení kvalifikované výzvy k předložení akcií v náhradní doda tečné lhůtě. Ta musí být přiměřená povaze věci (§214 odst. 1). Výzva musí byt zveřejněna v Obchodním věstníku. Nutnou součástí výzvy je upozorně ní aa právo společnosti prohlásit zatímní list za neplatný, jestliže jí nebude včas k výměně předložen. Pokud je zatímní list společnosti předložen v této dodatečné lhůtě, provede se jeho výměna způsobem popsaným shora. Ne-li, pak společnost prohlásí zatímní list za neplatný. Rozhodnutí o tom při jímá představenstvo, které své rozhodnutí oznámí dotčenému majiteli za tímního listu a zveřejní je v Obchodním věstníku. Právním důsledkem to hoto rozhodnutí je ztráta postavení akcionáře u osoby, jež byla majitelem zatímního listu. Akcie, které měl majitel zatímního listu výměnou za něj získat, společnost prodá. Jde-li o kótované akcie, lze je prodat jen prostřed nictvím obchodníka s cennými papíry na regulovaném trhu. Jestliže kóto vané nejsou, prodá společnost akcie ve veřejné dražbě. Výtěžek z prodeje se vyplatí vlastníku amortizovaného zatímního listu; společnost je však oprávněna započíst si proti této úhradě své pohledávky vzniklé v souvislostí s prohlášením zatímního listu za neplatný Či s prodejem akcií další osobě.
marg. č. 527-528
532
289
cií, může společnost alternativně řešit také snížením základního kapitálu upuštěním od vydání akcií. Jde o postup upravený zejména v § 213d. O snížení základního kapitálu o nominále upsaných leč dosud nesplace ných akcií rozhoduje valná hromada. Stanoví přitom lhůtu, v níž mají pro dlévající akcionáři zatímní list společnosti vrátit. Neučiní-li to, pak po dobu svého prodlení nemohou vykonávat akcionářská práva. Představenstvo tuto situaci řeší prohlášením zatímních listů za neplatné způsobem nám již zná mým, upraveným v § 214. Poté, co byl snížený základní kapitál do ob chodního rejstříku zapsán, musí být vrácené zatímní listy zničeny. Vzhle dem k tomu, že se základní kapitál společnosti sníží o nominále zatímních listů ve vlastnictví určitých osob, vyplatí jim společnost to, co na splacení emisního kursu již uhradili: současně však může kompenzovat vůči jed notlivým upisovatelům svá vzájemná práva. fia
Zákoník mluví v § 177 odst. 4, 5 a 7 důsledně o vyloučení upisovatele ze společnosti. Nelze přehlédnout, že za určitých situací k jeho vyloučení z a. ?. nedojde. Tak tomu např. bude, když určitá osoba bude mít současně ve vlast nictví akcie i zatímní list dotčené společnosti, anebo bude-li mít několik za tímních listů, z nichž každý bude vydán náhražkou za akcie jiného druhu.
marg. č. 532-533
291 534
Oddíl 5. Organizace akciové společnosti o" 1 Celkový přehled Celková povaha akciové společnosti vyžaduje upravit podrobněji způsob, jak se tvoří její vůle i způsob jejího jednání a řízení vůbec. Základní požadavek v tom směru stanoví jíž obecná úprava právnických osob v § 20 ObčZ. Toto pravidlo obchodní zákoník dál rozvádí. Konstruuje statutární orgán a. s. zásadně kolektivní, nazvaný)ako představenstvo (§ 191). Jemu s\čřil vnitřní vedení a celkovou správu společnosti, stejně tak její repre zentaci při právních jednáních navenek. Akciové společnosti jsou typické relativně složitou a právními předpisy podrobně reglementovanou organizační strukturu. V ní má centrální místo valná hromada jako orgán nejvyšší (§ 184). Zde se zevnitř rozhodují nej důležitější otázky Života a dalších osudů společnosti, zde se koncentrují \ řeholné exekutivní i kontrolní pravomoci, zde také skládají ostatní orgá 69 ny účty ze své Činnosti a rozhoduje se tu o jejich obsazení.
535
536
Valná hromada se, rozdílně od představenstva, schází jen jednou za Čas. Zejména z toho důvodu zajišťuje stálý dohled nad Činností představenstva obligatorní kontrolní orgán označovaný jako dozorčí rada (§ 197). Podob ně jako představenstvo je také dozorčí rada orgán ze zákona kolektivní. Za určitých podmínek tu mohou získat zastoupení také zaměstnanci společ nosti. Toto schéma akciové společnosti je u nás základní. Může ale být i v rámci 537 obecné úpravy různým způsobem modifikováno. Obchodní zákoník v § 173 odst. 1 připouští, aby stanovy zřídily případně další (fakultativní) orgány společnosti a určily jim působnost i způsob rozhodování. Této možnosti lze využít, mluví-li pro to konkrétní praktické důvody na straně té které společnosti. K modifikaci základního organizačního schématu však může 6 ' .Valná hromada však neexistuje ve společnostech, které mají jen jediného ak cionáře (§ 190).
marg. č. 534-537
292
538
539
540
Část první. Obchodní společnosti
dojít i ze zákona, např. při vstupu a. s. do likvidace, kdy působnosti před stavenstva přecházejí na likvidátora (§ 70, § 219). Schéma, ze kterého vychází naše úprava, není jedině možné. Z různých právních řádů můžeme zjistit jeho různé modifikace. Náš zákoník vychází (byť mutatis mutandis) ze systému dualistického. Jeho prototypem je úprava německá. Základní princip je v tom, že vedení společnosti zajišťují dva dobře akceschopné a profesionální orgány, totiž představenstvo a dozorčí rada, oba se silnými pravomocemi, vzájemně se ovlivňující, ač dozorčí rada má v tomto schématu zjevně navrch, mj. proto, že rozhoduje o obsa zení křesel v představenstvu a volí i odvolává jeho členy. Některé úkon> představenstva si rada může vyhradit k předchozímu schválení. Model ří zení akciové společnosti v německé úpravě kopíruje v podstatě shodný akciový zákon rakouský, ale z obdobných principů vychází např. právní úprava v Nizozemsku. Dualistický systém řízení akciových společností zjevně znevýhodňuje valnou hromadu, zejména z toho důvodu, že snižuje závislost představenstva na ní. Druhý model se označuje jako monistický. Historicky se vyvinul dřív. Pro jevil se v tradičním pojetí francouzském,70 ale též např. v Itálii a Španělsku. Monistický systém se uplatňuje také v právních řádech systému common kn\. např. v právu anglickém nebo irském. V monistickém modelu neexisluje do zorčí rada ani představenstvo, ale správní rada volená valnou hromadou. Toto pojetí vychází z principiální právnické konstrukce, na které byla vybudo\ aná už římská societas. Základem je pojetí správní rady jako mandatáře společní ků sdružených na valné hromadě. Proto je také valná hromada oprávněna roz hodovat, zda Členové správní rady budou ponecháni ve svých funkcích. Pozi ci blížící se statutárnímu orgánu podle naší úpravy zastává generální ředitel. jehož funkci zastává v klasickém modelu předseda správní rady (ne\ \ lučuje se však ani oddělení obou funkcí). Ostatní členové správní rady v podstatě plní funkce dozorové a kontrolní. Ve francouzské úpravě je správní rada orgán kolektivní, minimálně tří členný. Významné postavení má její předseda, který společnost do 7načnč míry řídí, protože on nejenže předsedá správní radě, ale stojí zároveň je-li současně generálním ředitelem - na vrcholu podnikového managementu. Jemu je také vyhrazena vnější reprezentace akciové společnosti. Ostatním 70
Srov. např. Sonnenberger, H. J. Franzosisches Handels- und Wirtscha 1'ii.rechi. 2. vydání. Heidelberg : Recht und Wirtschaft, 1991, s. 173 n.; u nás /ojm. Pelikánová, I. Akciová společnost v Československu a ve Francii. Pa P. I <•>' č. 1, s. 19 n. a Kanda, A. Problematika sbližování národních právničil nor< členských států Evropských společenství v oblasti práva obchodních spoh ností.P, 1992, č. 5, s. 401 n.
Kapitola JI. Akciová společnost
Někdy se prvky monistického a dualistického systému různě kombinují. Ostatně, i naše právní úprava, jak plyne z výkladu shora, nesleduje schéma dualistického modelu neochvějně. Umožňuje např., aby dozorčí rada voli la a odvolávala Členy představenstva, ale nepreferuje to, a dává naopak přednost jejich ustavování do funkcí rozhodnutím valné hromady.
1. Působnost Působnost představenstva zákon nevymezuje konkrétním výčtem, ale jen příkladmo (§ 192 odst. 1, aj.). Stanovil vsak generálně, z e j e mu kom'' Od reformy práva společností ve Francii mají projektanti akciových společ nosti na výběr, zda se přidrží domácí tradice, anebo upraví-li organizační po měry společnosti podle německého vzoru, protože francouzský zákon o spo lečnostech připouští obě alternativy. ;; Viz icž či. 103 odst. 2 ruského občanského zákoníku.
Část první. Obchodní společnosti
543
Na svých rozhodnutích se představenstvo jako kolektivní orgán usnáší. Způsob, jak to činí, se hlavně podrobuje obecné úpravě v § 66 odst. 4. Speciální ust. § 195 nařizuje vyhotovit z každého jednání tohoto orgánu zápisy; v nich mají být mj. jmenovitě uvedeni ti, kdo nehlasovali pro přije tí návrhu usnesení. Nestane-li se tak, uplatní se vyvratitelná domněnka, že člen představenstva, přítomný na tom kterém zasedání, odevzdal hlas pro návrh rozhodnutí. To je velmi důležité, protože s přičiněním se na přijetí určitého rozhodnutí souvisí otázka odpovědnosti za ne. (Tím však jistě není řečeno, že ti, kdo pro takové rozhodnutí nehlasovali, jsou ipsofacto případné odpovědnosti zbaveni.)
544
Zápisy z rozhodnutí představenstva se vyhotovují jako soukromé listi ny; podepisují je předseda představenstva a zapisovatel. Pro určitá roz hodnutí představenstva však může zákon vyžádat zápis notářský; tak se např. stalo v § 210 odst. 2 při zvyšování základního kapitálu rozhodnutím představenstva. Při výkonu své působnosti představenstvo podléhá pravidelné kontrole valné hromady a stálé kontrole prováděné dozorčí radou. Proto také členo vé představenstva musí být chráněni před nástupem majetkové odpověd nosti v případech, kdy si valná hromada nebo dozorčí rada určité kroky představenstva vynutí, anebo jim naopak tyto orgány zabrání (§ 194odst. 4, věta první, § 201 odst. 3). Zároveň ovšem musí být chráněn zájem osob třetích, a proto se také v § 194 odst. 4 jasně stanoví, že případné porušení zásad přijatých valnou hromadou nebo jejích pokynů představenstvem nemá vliv na účinky jednání vůči třetím osobám.
Srov. posl. větu § 194 odst. 4.
marg. č. 543-544
542
marg. č. 54J-542
petenčně vyhrazeno vše, co nenáleží do působnosti valné hromady nebo dozorčí rady. Tato formulace je racionální, protože by ani co nejpodrob nější taxativní výčet nepokryl vše, co se v životě společnosti může stát. Představenstvu náleží rozhodovat o obchodním vedení společnosti - a v tom směru se zákon snaží garantovat mu rozhodovací autonomii 7 3 - a jednat pod firmou společnosti navenek. Jistěže zákoník tu a tam některé konkrét ní kompetence představenstva zvlášť uvádí, zpravidla v souvislostech, kdy toje systematicky a normativně nezbytné (např. v § 177 odst. 4 nebo v § 193, § 2 0 0 odst. 7 či §210) nebo i tam, kde by při pouhém výkladu mohlo dojít k pochybnostem nebo k mýlce (např. v § 180 odst 4 nebo v § 183aodst. 11). Jindy se určitá působnost představenstva v zákoně zdůrazňuje s ohledem na její zvláštní význam. Tak tomu je např. v § 192.
73
541
í 2 Představenstvo
marg. č. 538-540
294
293
členům správní rady jsou svěřeny různé funkce. Mimo to mohou být k ruce předsedy představenstva zřízeny funkce pověřených generálních ředitelů, ať již z řad Členů správní rady nebo mimo ni. V tomto modelu je tedy naopak zesíleno postavení valné hromady. Protože se při tomto uspořádání, jak už řečeno, vůbec nepočítá s dozorčí radou, musí být zajištěna kontrola účetnic tví společnosti jiným způsobem. Tomu účelu slouží povinně zřizovaná funk ce revizorů účtů. 7 ' Také monistický model převzaly některé další státy, např. Švýcarsko, Itálie nebo Litva. Rovněž ruský zákon o akciových společnos tech z r. 1999 vychází z analogického modelu. Tato úprava bere v úvahu, že se při této koncepci v pravomocech správní rady do značné míry slučují působností představenstva a dozorčí rady, dokonce tak důsledně, že statutár ní orgán společnosti označuje v či. 64 synonymicky jako představenstvo (do zorčí radu). 7 2 Do jeho působnosti spadá celkové řízení společnosti a rozho dování všech otázek, vyjma těch, jež spadají do výlučné působnosti valné hromady. V malých společnostech (s méně než padesáti akcionáři) může být dokonce rozhodnuto, že se tento orgán ve společnosti vůbec nezří dí a že jeho působnost bude vykonávat valná hromada přímo. Vedle toho zná konstrukce organizačního schématu ruské akciové společnosti ještě zvláštní výkonný orgán společnosti (či. 69), a to buď jednoosobní (ředitele nebo generálního ředitele), anebo kolektivní, označovaný jako správa (ředitelství), a mimo to také revizory účtů, popř. revizní komisi.
Kapitola H. Akciová společnost
295
2. Složení představenstva a požadavky na jeho členy Představenstvo je orgán kolektivní; musí mít alespoň tři členy. Výjimka 545 se uplatňuje pro společnosti s jediným akcionářem, v nichž lze mít i před stavenstvo jen s jedním nebo dvěma členy. Z kolika osob představenstvo sestává, určí stanovy jednotlivé společnosti. Členem představenstva nemůže být kdokoli; zákon vymezil požadavky na jeho vlastnosti především prvou větou § 194 odst. 7. Kromě toho platí předně, že není třeba, aby člen představenstva byl zároveň akcionářem společnosti. Uplatňuje se však zásada neslučitelnosti funkcí člena předsta venstva a člena dozorčí rady v téže a. s. Základem je ale úprava v celém ust. § 194 odst. 7 ObchZ. Ta má značný 546 význam pro obě kapitálové společnosti, protože se neaplikuje jen na členy představenstva a. s., ale na všechny statutární a dozorčí orgány a. s. i s. r. o. vůbec. Co tedy bude dále řečeno, platí také pro jednatele s. r. o. apro členy dozorčích rad v akciových společnostech i ve společnostech s ručením omezeným. Členem představenstva a. s. může být jen člověk, a to aspoň osmnáctiletý, k právním úkonům plně způsobilý. Dále musí jít o osobu bezúhonnou ve smyslu živnostenského práva. V tom směru je relevantní úprava v § 6 odst. 2 ŽZ, podle níž bezúhonný není ten, kdo byl odsouzen (1) za jakýkoli úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání ales poň jednoho roku nebo (2) za úmyslně spáchaný trestný Čin, jehož skutko vá podstata souvisí s podnikáním, a to k jakémukoli trestu anebo (3) za nedbalostně spáchaný trestný čin, jehož skutková podstata souvisí s před mětem podnikání, opět bez ohledu na druh a výši trestu. Živnostenský zákon má z hlediska úpravy v § 194 odst. 7 ObchZ ještě ten význam, že se \ § 8ŽZ vymezují překážky provozování živnosti, jež ale nesmí nastoupit ani u kandidátů na funkce v představenstvu, protože i ohledně nich to § 194 odst. 7 ObchZ vyžaduje. Takovou překážkou je předně uložení trestu zá kazu příslušné Činnosti uložený v trestním nebo v přestupkovém řízení. Tehdy překážka trvá po dobu trvání trestu. Druhou překážku provozování živnosti představuje fakt prohlášení konkursu (nebo zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku) v případě této osoby. Tato překážka trvá tři léta a její běh se počítá od zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení nebo pro nedostatek majetku, případně od zamítnu tí návrhu pro nedostatek majetku. Protože se tato druhá překážka týká jen majetkových poměrů osoby kandidáta, byl zákonem č. 105/2000 Sb. ob chodní zákoník doplněn o nové ustavení (původně § 31a, nyní § 381), kde se dosavadní zákonné překážky výkonu funkce rozšiřují též o případ půso bení v orgánech právnické osoby, která skončila v úpadku. Toto omezení
marg. č. 545-546
296
547
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 11. Akciová společnost
neplatí jen pro členy představenstev akciových společností, nýbrž pro funk cionáře činné v jakýchkoli právnických osobách. 7 4 Tyto předpoklady musí člen představenstva splňovat při volbě i po ce lou dobu trvání funkce. Nejsou-li splněny v okamžiku volby, stanovil zá kon pro ten případ, že se kandidát Členem představenstva nestane, i když o tom rozhodl příslušný orgán. Tím byla upravena tzv. nicotnost, resp. ne existence volby. Na volbu se hledí jako na neexistující. Podobně, přestane-li člen představenstva splňovat zákonné předpoklady pro výkon funkce, končí v ní tím okamžikem ex lege. (Vyjma případ upravený v § 381, řešený speciálně.)
stoupením z ní (rezignací) podle obecné úpravy v § 66 odst. 1. Z vůle společnosti může být Člen představenstva odvolán, a to, závisle na určení stanov, buď valnou hromadou, anebo dozorčí radou. Zvláštní důvod pro odvolání osoby vykonávající funkci v orgánu společnosti zná § 381 odst. 6. Na základě uplynutí doby zaniká výkon funkce v představenstvu vypr šením funkčního období. Jeho délku mají určit stanovy. Nesmí ji však vy mezit dobou přesahující pět let. Ust. § 194 odst 2 bere na vědomí, že se valná hromada volící nové představenstvo, obvykle nekoná přesně v po slední den funkčního období Členů představenstva. Z toho důvodu stano vil, Že funkce dosluhujícího člena představenstva zaniká volbu nového čle na,75 přičemž se pamatuje í na to, že k této nové volbě Často dochází i po uplynutí pětiletého (nebo kratšího, stanovami určeného) funkčního obdo bí Členů představenstva. Proto k tomuto pevně vymezenému Časovému úseku zákoník přidává ještě jakési tříměsíční respiro, o nějž se výkon funkce prodlužuje, není-li zvolen nový člen představenstva.
3. Vznik a zánik funkce v představenstvu 548
Určitá osoba se může stát členem představenstva pěti možnými způso by. Podle obecné úpravy členy představenstva volí a odvolává valná hro mada. Obecná úprava se neuplatní, jde-li o unipersonální společnost: teh dy totiž členy představenstvajmenuje a odvolává jediný akcionář. Katalog různých variant doplňují ještě dvě zákonné dispozice. Předně se umožňuje přenést stanovami působnost k ustavování a odvolávání Členů představ enstva na dozorčí radu, pak tam ale musí být upraven i způsob, jak dozorčí rada volbu a odvolávání uskuteční. Konečně je ještě možné, aby stanovy upravily také možnost kooptace pro pružné řešení případů, kdy některý z členů představenstva náhle odpadne (za předpokladu, že počet členů před stavenstva neklesl pod polovinu oproti původnímu počtu). Kooplucí je chybějící člen zvolen na dobu jen přechodnou, omezenou nejbližším ko náním valné hromady.
549
Poslední postup jmenování člena představenstva je dosti specilickv. protože při něm jmenuje člena představenstva soud. Ten nastupuje k apl ikaci, jestliže příslušný orgán společnosti neobsadí křeslo v představen stvu, jež se případně uvolní zánikem funkce některého z členů, ve lhůtě Iři měsíců. To však jen pokud jde zároveň o případ, kdy představenstvo není s to plnit z tohoto důvodu své funkce. I toto opatření má přechodm vý znam; soud k němu navíc nemůže přistoupit ex offício, ale jen na náv rh.
550
K zániku funkce v představenstvu může také dojít z různých práv nich důvodů. Sledují se přitom konstrukce obecných institutů vyvolávajících zánik závazku. Z vůle člena představenstva lze ukončit výkon funkce od74
Ustanovení je v obchodním zákoníku zařazeno systematicky chybně; vzhle dem k dosahu jeho působnosti náleží tato úprava do občanského kodexu.
Zvláštní případ je spojen se zánikem funkce v představenstvu ex lege. Jak bylo již výše řečeno, přestane-li jeho Člen splňovat podmínky stanove né obchodním zákoníkem a případně i dalšími právními předpisy pro vý kon funkce, automaticky tím ve své funkci končí. Třeba upozornit, že spe ciální ustanovení se mohou od tohoto obecného principu odchýlit, jak se také stalo v úpravě § 381 nebo i při úpravě zákazu konkurence (§ 196 odst. 2). 7 6
Mezi členem představenstva a akciovou společností vzniká jeho ústavením do funkce právní poměr, který má vlastnost obligace plně podříze né režimu obchodního práva. Jedná se o závazkový vztah absolutně ob chodní povahy [§ 261 odst. 3 písm. f)J, který se posuzuje podle zákonných ustanovení o mandátní smlouvě, ledaže speciální ustanovení akciového práva, anebo sama smlouva mezi účastníky závazku eventuelně uzavřená, stanoví od obecné úpravy mandátu odchylky. Pokud jde o smlouvu, pro
Část první. Obchodní společnosti
Protože zákon mluví o novém Členovi, třeba zdůraznit, že znovu může být do představenstva zvolen i jeho „starý" člen. Občas se vyskytují pokusy vykládat předposlední větu § 194 odst. 7 ve smys lu kumulativní sankce nastupující při porušení zákazu konkurence vedle sankce v § 196 odst. 2. To však není možné, protože tu jde o vztah speciality: obecné pravidlo nemá místa tam, kde se od něho odchyluje pravidlo speciální.
Kapitola 11. Akciová společnost
niž zákoník zvolil označení smlouva o výkonu funkce (§ 66 odst. 2), platí pro ni ovšem, že obsahově nesmí protiřečit donucující zákonné úpravě, ať již je kogentnost vyjádřena jasně formulovaným zákazem, nebo povahou věci. 7 8 Kdo pro společnost působí v nějakém jejím orgánu, musí svou funkci vykonávat osobně, s odbornou péčí a v jejím zájmu. Nepadá tedy na váhu jen profesionalita při výkonu funkce (vybavenost Člověka určitými odbor nými znalostmi a dovednostmi), ale se stejným důrazem i pečlivost výko nu, s níž je nutné varovat se zbytečného nebo neodpovědného riskování, ale stejně tak i přehnané úzkostnosti, a konečně také loajalita, tedy stálý zřetel a důraz na zájmy společnosti a umění udržet jazyk za zuby tam, kde 79 se to patří. To vše zákonodárce shrnuje pod označení pece řádného hos podáře. Tím se také vrátil k tradičnímu římskoprávnímu označení i chápá ní toho pojmu, jímž se vyjadřuje objektivní kritérion reprezentované po zorností, jakou by za daných okolností věnoval svým záležitostem - j a k to zákon s noblesou archaismu vyjádřil - pečlivý a řádný hospodář. To je závazek, který plyne z právního poměru člena představenstva ke společ nosti. Obchodní zákoník také zvlášť precizuje některé povinnosti padající na jednotlivé členy představenstva (např. vust, § 183a odst. 11) nebo speciál ní omezení na ně dopadající (např. v ust. § 196a, jehož osobní dosah je ovšem širší).
5. Zákaz konkurence 554
552
marg. č. 551-552
77
553
551
4. Obsah závazku k výkonu funkce. Celkový přehled
marg. č. 547-550
298
297
Zcela zvláštní význam má vymezení skutkových podstat zákazu konku rence v § 196, protože porušení pravidel o nedovoleném konkurenčním jednání je také zvlášť sankčně stíháno. Skutkové podstaty zákazu konku rence vymezuje § 196 odst. 1 doslova shodně jako je § 136 odst. 1 vyme zuje pro společnost s ručením omezeným, lze tedy zde jen odkázat na vý klady vztažené k s. r. o. Totéž platí i co se zákonné úpravy odpovědnosti za Se svou typickou objevností náš zákonodárce nařídil, že smlouva musí mít písemnou formu a být schválena valnou hromadou. Co má být obsahem tako vé smlouvy (má-li jít o smluvní typ, musí mít typické obsahové prvky, které jej jako typ smlouvy vygenerují), blíže stanoveno není. I pro akciové společnosti platí vzhledem k druhé větě § 1 odst. 2 ObchZ ne obyčejně významné ustanovení § 2 odst. 3 ObčZ. V § 194 odst. 5 se členům představenstva mj. ukládá povinnost mlčenlivosti o všem, co by společnosti mohlo způsobit škodu.
299
porušení tohoto zákazu týká, neboť i tu se uplatní sankce obsažené v § 65. Uplatní se však pouze tyto sankce, 8 0 nikoli snad ještě nějaké jiné. Nelze proto např. dovozovat neplatnost volby určité osoby do funkce v předsta venstvu, pokud se ta právě touto volbou ocitne v kolizí se zákazy § 196. Je- li tedy do představenstva zvolen Člověk, který v aktuální době sám podniká ve stejném oboru jako akciová společnost sama, není jeho volba ne platná, avšak hrozí mu, že po něm společnost bude následně vymáhat pro spěch, který on získal nedovolenými konkurenčními jednáními, a vedle toho ještě náhradu případné škody.
6. Odpovědnost členů představenstva za škodu Zákoník si mnohem podrobněji než dříve všímá odpovědnosti členů představenstva za škodu. To je důsledek, že i on sám se prakticky přesvěd čil. a to pohříchu v mnoha příbězích,, j a k silně se může temná síla podvo du usadit v srdci člověka,"' 81 a že je tomu třeba stavět bariéry. Klíčový předpis je v § 194 odst. 5. Ten stanoví, Že ti členové představenstva, kteří způsobili společnosti porušením svých povinností škodu, za tuto škodu odpovídají solidárně. Znamená to, že vznikne-li společnosti přičiněním některých členů představenstva škoda, nezakládá to solidami odpovědnost všech Členů tohoto orgánu (tedy včetně např. těch z nich, kteří byli v roz hodné době hospitalizováni, apod.), V této souvislosti mohou vzniknout skutkově dosti komplikované situace. I to je jeden z důvodů, proč zákono dárce otáčí důkazní břemeno, takže je na členu představenstva, aby on v pochybnostech sám prokázal, že kritéria péče řádného hospodáře nepo rušil. Jak už řečeno, zákon snímá z Členů představenstva břímě odpovědnosti, pokud výkon kompetencí tohoto orgánu svou působností relevantně ovlivní dozorčí rada (§ 201 odst. 4) nebo valná hromada. Pokud jde o výkon pů sobnosti valné hromady, pak z plnění jejích pokynů představenstvem ne lze vyvodit jiný závěr, než že odpovědnost členů představenstva není dána. (To ale neplatí, jestliže valná hromada ukládá představenstvu pokyny v rozporu s právními předpisy.) Rozdílně od toho však tehdy, jestliže dozortl-ímž ovšem není vyloučena možnost kumulace tohoto civilního deliktu s ně jakým deliktem jiným, a to i v samotném oboru soukromého práva, takže jistě &e lze jedním jednáním např, dopustit nejen zapovězeného konkurenčního jed nání, ale současně také některých nekalosoutěžních činů. Clark, R. C. Firemní právo, 1. vydání. Praha: Victoria Publishing, 1992, s. 161.
marg. č. 555
555
300
556
557
558
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 11. Akciová společnost
čí rada ve své působnosti představenstvu zabrání určité kroky, přecházejí Odpovědnostní důsledky na ni. Pokud ovsem vznikne akciové společnosti škoda společnou činností obou orgánů (např. dopustí-li se představenstvo deliktu se souhlasem dozorčí rady), pak za ni budou odpovědni jak Členo vé představenstva, tak i členové dozorčí rady. V ostatním je podstatná obecná úprava náhrady škody, jak ji zná ob chodní zákoník (§ 373 a násl., srov. též § 757), tedy zejména její konstruk ce jako odpovědnosti objektivní, při níž subjektivní stránka ve formě zavi nění nehraje roli. V tomto režimu odpovídají členové představenstva za škodu akciové společnosti. Již z toho je zřejmé, že v tom případě vůči škůdcům nemůže právo na náhradu škody uplatnit statutární orgán společ nosti. Z toho důvodu právo společnosti na náhradu škody vůči členům představenstva vymáhá dozorčí rada (§ 199 odst. 2), ale za podmínek sta novených v § 182 odst. 2 to mohou učinit i minoritní akcionáři. Zákoník v § 194 odst. 5 zvlášť zdůraznil, že smlouvou ani stanovami nelze odpovědnost člena představenstva za škodu omezit nebo vyloučit (totéž se ale uplatní už podle obecného § 386 odst. 1). To však platí jen pro případy předchozího vzdání se práva na náhradu škody. Akciová společ nost je soukromoprávní korporace, a tudíž ji poté, co škoda vznikne, ne může nikdo nutit, aby své soukromé oprávnění na náhradu Škody \uci škůdci také uplatňovala. To je prostě její věc. Ale tak úplně stranou prá\ ní regulace tato záležitost přece jen zůstat nemůže, protože by při zřejmé spjatosti některých akcionářů s funkcionáři společnosti mohl vzniknout snadno efekt poškozující společnost i celou její členskou základnu, anebo také její věřitele.
Totéž ručení se rovněž uplatní, zastaví-li společnost platby, protože tato situace staví na roven deklarované platební neschopnosti.
Se zřetelem na tyto zájmy zákoník umožňuje akciové minoritě, ab\ vůči dozorčí radě vznesla závazný požadavek na vymáhání náhrady škody v učí představenstvu společností, a není-li přesto vyslyšen, mohou se toho men šinoví akcionáři ujmout sami (§ 182). Jiným mechanismem chrání obchodní právo zájmy věřitelů. Může se stát, že společnost usnesením valné hroma d y 8 2 zbaví své reprezentanty povinnosti k náhradě škody. Pokud je lakové usnesení řádně přijato, zavazuje jako platné rozhodnutí vrcholného orgá nu všechny členy dané korporace, tedy akcionáře. Takové opatření však někdy může jít - a někdy může být tak i záměrně cíleno - ke škodě v eřitelům, a tudíž i jim musí být poskytnuta ochrana. To se stalo v § 194 odst. 6 následovně; Pokud některý z členů představenstva svoji povinnost k ná hradě škody vůči společnosti nesplní, stává se do výše sumy, k jejíž náhra dě je povinen, ručitelem společnosti pro případ její platební neschopnosti. 82
Tehdy se běžně mluví o udělení absolutoria.
301
Mimo tuto základní konstrukci zná obchodní právo ještě některé speci ální sankční postihy představenstva za porušení určitých právních povin ností (např. v § 161 odst. 3, v § 179 odst. 1, v § 181 odst. 5 aj.).
£ 3 Dozorčí rada
1. Pojem Dozorčí rada je obligatorně zřizovaný orgán akciové společnosti, a to orgán s výraznou kontrolní působností doplněnou o některé působnosti řídícího a jednatelského charakteru.
559
Také dozorčí rada je kolektivní orgán, který musí mít nejméně tři členy; rozdílně od představenstva je v tomto případě zákonný požadavek bez vvjimky. Pří zájmu vyhradit dozorčí radě vyšší počet křesel, musí být po čet Členů rady stanoven číslem dělitelným třemi. 8 3 Rada si volí ze svého středu předsedu. Členem rady může být jen k tomu způsobilá fyzická osoba. Za účelem vyloučení možného střetu zájmů stanovil zákon v § 200 odst. 4 princip neslučitelnosti funkcí (inkompatibility) Člena dozorčí rady a členů před stavenstva, prokuristy, a jakýchkoli dalších osob oprávněných podle zápi su v obchodním rejstříku jménem společnosti jednat (tedy likvidátora, vedoucího odštěpného závodu; v akciových bankách, investičních společ nostech a v investičních fondech také nuceného správce a v penzijních fondech správce majetku).
560
Do funkce jsou členové dozorčí rady ustavováni volbou na funkční ob dobí určené stanovami, nejdéle však na pět let. Členy dozorčí rady volí ř!
Toto normativní opatření sleduje dovést do důsledků myšlenku, že zákon za určitých podmínek garantuje obsazení třetiny křesel v dozorčí radě reprezen taci zaměstnanců. Jde však o jednu ze zákonodárcových nedomyšleností, kte rá vznikla jako dobrý příznak známého úsloví, že právníci neumějí počítat. Odhlédneme-li od faktu, že třemi jsou dělitelná i taková čísla jako pět nebo osm - zákon nestanovil, že musí jít o dělitelnost beze zbytku - pak i když vyložíme smysl zákona tak, jak byl zamýšlen, zabraňuje tato konstrukce usta vení pětičlenné dozorčí rady, v níž by měli tři reprezentanty akcionáři a dva zaměstnanci, ačkoli věcný a racionální důvod pro vyloučení takové možnosti není žádný.
marg. č. 559-560
302
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 11. Akciová společnost
valná hromada. Avšak, má-li společnost v době volby padesát jedna a více zaměstnanců v pracovním poměru na pracovní dobu v rozsahu stanove ném v § 200 odst. 1, volí třetinu rady zaměstnanci. Stanovy mohou určit, že i ve společnostech s nižším počtem zaměstnanců bude část rady (nikoli tedy nutně třetina) volena těmito zaměstnanci; stejně tak mohou přede psat, že Členství v radě zaměstnanci obsadí vyšším podílem, nejvýše však polovinou. Vzhledem k tomu, že dozorčí rada je orgánem akciové společ nosti a že je zákonnou povinností právě této společnosti dbát, aby měla funkce ve svých orgánech řádně obsazeny, je její povinnost postarat se - a to včetně organizačního zajištění - o řádnou volbu všech členů dozorčí rady, tedy i těch, které volí zaměstnanci. Protože však jde současně o prá va zaměstnanců, vyžaduje zákon projednání přípravy voleb s odborovou organizací.
Hlasuje se o kandidátovi, jehož může navrhnout odborová organizace (případně rada zaměstnanců) nebo aspoň 10 % zaměstnanců splňujících podmínku rozsahu stanoveného rozsahu pracovní doby. Kandidáta však může zaměstnancům navrhnout také představenstvo společnosti. Volby organizuje v souladu s volebním řádem představenstvo v dohodě se zaměstnaneckou reprezentací tak, aby se jich mohl zúčastnit co největší počet zaměstnanců. Platnost voleb je totiž podmíněna tím, že pro volbu musí hlasovat alespoň polovina oprávněných voličů. Analogická pravidla k těm, jaká zákoník zavedl pro zaměstnaneckou volbu členů dozorčí rady, platí í pro jejich případné odvolávání z funkce. Za určitých okolností (např. ve velkých podnicích, v podnicích se směn ným provozem, popř. s místně roztroušenými závody) může být výhodné zorganizovat volby nepřímé, kdy zaměstnanci nejprve zvolí volitele, kteří pak hlasují o volbě kandidáta do dozorčí rady. Tato možnost byla zavede na až novelou č. 370/2000 Sb. (arg. „zástupců" ve třetí větě § 200 odst. 5), a to bez omezení, později byla přípustnost nepřímých voleb povolena jen ve společnostech s počtem zaměstnanců převyšujících jeden tisíc. Jinak je postavení zaměstnaneckých reprezentantů v dozorčí radě shod né s postavením těch členů rady, které volí valná hromada. Co se týká práv a povinností těch i oněch, nečiní mezi nimi zákon rozdílu, vyjma případ § 201 odst. 2 a 3 o povinnosti vždy zaznamenat a sdělit separátní votum těch Členů dozorčí rady, které zvolili zaměstnanci.
Pro zánik funkce člena dozorčí rady platí obdobně totéž, co bylo vylo ženo v souvislosti s představenstvem.
2. Obsazování křesel v radě zástupci zaměstnanců 561
562
563
Při posledních změnách obchodního zákoníku došlo k funkčnímu zmír nění rozporu mezi skutečností, že první Členové dozorčí rady jsou voleni již ve stadiu zakládání společnosti, takže tu zaměstnanci ještě nejsou, v důsledku čehož ti pak zůstávají i ve velkých podnicích po dobu prvního funkčního období rady bez vlivu na její činnost. Z toho důvodu dnes platí, že první Členy dozorčí rady volí příslušné orgány tvořící se společnosti bez účasti zaměstnanců (§ 171 odst. 1, § 172), tato rada má však zkrácené funkční období na rok (§ 200 odst. 2). Pak musí být zvolena dozorčí rada nová, tentokrát již za účasti zaměstnanců - jsou-li pro to ovšem právní předpoklady stanovené v § 220 odst. 1. Aktivní volební právo náleží těm, kdo jsou ke společnosti v pracovním poměru. Pasivní volební právo zákon přiznává lidem, kteří jsou ke společ nosti v pracovním poměru, případně jejich zástupcům podle zvláštních předpisů (zejména tedy odborovým funkcionářům). Tím se zabraňuje, aby se zaměstnanecké hlasy staly stupínky k obsazení funkce pro ty kandidáty, kteří se zájmy zaměstnanců vůbec spjati nejsou. Oproti dřívější době stanovil obchodní zákoník dnes podrobnější pravi dla pro samotnou volbu. Volby musí proběhnout podle volebního řádu. Ten musí představenstvo připravit a schválit v součinnosti se zaměstnanci a jejich reprezentací (odbory, rada zaměstnanců). Volební řád musí garan tovat tajnost hlasování.
marg. č. 561-563
303
3. Působnost dozorčí rady 565
Rada má působnost trojího druhu. V rámci kontrolní působnosti rada dohlíží, zda představenstvo jedná řádným způsobem a jakým způsobem jsou podnikatelské (i další) aktivity společnosti vedeny. Přezkoumává rovněž účetní závěrky společnosti, a, je-li dosaženo zisku, pak také návrh na jeho rozdělení. K obojímu je po vinna se vyjádřit a seznámit se svým stanoviskem valnou hromadu (§ 198). Dozorčí rada může v rámci své dozorčí působnosti omezit jednatelskou působnost představenstva a zakázat mu určitá jednání. Stanovy mohou tuto působnost rady ještě rozšířit a podmínit určité počiny představenstva udě lením souhlasu dozorčí rady. Na to reaguje úprava v § 201 odst. 4, stano vující Odpovědnostní důsledky, o nichž již byla řeč v souvislosti s výkla dem o představenstvu.
marg. č. 564-565
304
566
567
568
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 11. Akciová společnost
Kromě toho musí rada za podmínek uvedených v § 182 odst. 1 písm. b) nebo c) respektovat i stanoviska menšinových akcionářů. Dozorčí rada má ze zákona pravomoc svolat valnou hromadu kdykoli usoudí, že to je v zájmu společnosti. Protože § 199 odst. 1 pro ten případ nařizuje pouze přiměřenou aplikaci ustanovení o svolávání valné hromady představenstvem, dovodila z toho I. Pelikánová, 8 4 že některá ustanovení, která obecně pro svolání valné hromady platí, nemusí být dozorčí radou respektována do všech detailů. Zejména se jedná o možné zkrácení třiceti denní lhůty k svolání valné hromady, kterou je představenstvo vázáno (§ 184 odst. 2). Tento závěr lze připustit, avšak jen jako zcela výjimečný, pro případ skutečně vážného a akutního ohrožení společnosti, které nelze ji nak řešit. Není tudíž možné např. určit ve stanovách, že dozorčí rada může vždy svolat valnou hromadu v kratším předstihu, např. patnáctidenním. Zákonná lhůta k ohlášení valné hromady má totiž svou základní společen skou funkci v tom, že zaručuje základní právo akcionářů dozvědět se včas o chystané valné hromadě a připravit se na její jednání. Stanovy mohou pravomoc dozorčí rady posílit a svěřit jí rozhodování o volbě a odvolávání členů představenstva (§ 194 odst. 1). Pak také určí, jakým způsobem se tak má dít, přičemž zákoník v posl. větě § 194 odst. 1 stanovil, že se na postup rady při volbě členů představenstva obdobně po užijí ustanovení stanov, upravující jednání dozorčí rady. 85 Jednatelská působnost je formulována jinak, než jak se stalo v § 131 odst. 6 ve vztahu k členům dozorčí rady s. r. o. Dozorčí rada akciové spo lečnosti má svým usnesením určit, kdo z jejích členů bude společnost za stupovat v řízení (ať soudním či jiném), v němž proti sobě budou stát spo lečnost a některý z členů představenstva. Pro zajištění řádného výkonu činnosti dozorčí rady zákon poskytl kaž dému z jejích členů právo nahlížet do všech dokladů a záznamů, které má společnost k dispozici, a prověřovat jejich správnost.
S4
85
Pelikánová, I. Komentář k obchodnímu zákoníku. 2. díl. 2. vydání. Praha : Lindě, 1998, s. 964. Formulací tohoto pravidla se zákon pokusil reagovat na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu SR, publikovaného rovněž u nás (srov. PR, 1999,č.7,s. 390 a násl.), avšak způsobem ne zcela šťastným, protože „ustanovení upravující jednání dozorčí rady" nejsou obligatorní náležitostí stanov [§ 173 odst. 1 písm. g)], nýbrž jsou upravena především v zákoníku samotném (§ 201). Na víc § 194 odst. 1 neřeší vlastní problém, na nějž ono rozhodnutí slovenského Nejvyššího soudu především poukazuje, tj. že se musí vyřešit, kdo a jak podá vá dozorčí radě návrh na volbu nebo na odvolání člena představenstva.
Rada podléhá valné hromadě, je vázána jejími usneseními a podává ak cionářům na ní zúčastněným počet ze své Činnosti. Stejně tak ji informuje o případných odchylných stanoviscích členů zvolených do funkce zaměst nanci. Členové dozorčí rady jsou povinni účastnit se valné hromady, vyja dřují se k projednávaným bodům programu, mají právo podle vlastní úva hy podat proti přijatému usnesení protest [§ 188 odst. 2 písm. f)] a také soudně uplatnit návrh na vyslovení neplatnosti usnesení.
4. Práva a povinnosti členů rady. Jejích odpovědnost Vztah člena dozorčí rady a společnosti je konstruován obdobně jako právní vztahy mezi společností a Členy představenstva. I zde tedy platí princip, že jde o vztah přiměřeně se podrobující ustanovením obchodního zákoníku o mandátní smlouvě, který může být precizován stanovami nebo smlouvou o výkonu funkce.
Za svoji činnost mají členové dozorčí rady právo na odměnu a, vytvoří-li společnost zisk a rozhodne-li valná hromada o její výplatě, pak jim přísluší také tantiéma.
marg. č. 569-571
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 11. Akciová společnost
Valná hromada je nejvyšší orgán společnosti. Zákon ji pojímá jako or gán trvale ve společnosti zřízený, jehož jednání se akcionáři zúčastňují (§ 184 odst. 1). Tím se v r. 1996 opustilo původní pojetí zákoníku, podle něhož akcionáři, dostavivší se najednání, valnou hromadu teprve vytváře jí. Tato koncepční změna je odůvodněna faktem trvající rozhodovací pů sobnosti tohoto orgánu, který nepřipouští, aby valná hromada „vznikala", jen sejdou-li se na ní akcionáři. Význam valné hromady je dán její rozhodovací působností. Většina kompetencí valné hromady se soustřeďuje v ustanovení § 187 odst. 1 ObchZ. Z ní také vyplývá, a to zcela nepochybně z textu pod písm. m), že rozhodovací působnost valné hromady mohou založit pouze zákon, anebo stanovy, tudíž je s ohledem na pravidlo tertium non datur vyloučeno, aby se vznik této působnosti odvozoval z jakéhokoli jiného zdroje. To tím spíš, chybí-li výslovné povolení odchylky od pravidla, jaké má úprava s. r. o. ohledně valné hromady v § 125 odst. 3. Postupem času se ale objevily pochybnosti o tomto závěru, a tak novela Č. 370/2001 Sb. doplnila v záko níku § 187 o druhý odstavec, 8 6 který nadbytečně, tj. pro ty, kteří neznají pravidla pro interpretaci zákona, ještě jednou opakuje pravidlo plynoucí z normy již před novelou.
573
Působnost valné hromady lze rozdělit do několika okruhů: a) Předně jde o rozhodování o obsahu, a tudíž i o změně stanov [§ 187 odst. 1 písm. a)]. Z rozhodnutí náležejících do tohoto okruhu zmiňuje zákoník v dalších svých ustanoveních zvláště působnost valné hromad) rozhodnout v rámci změny stanov též o změně druhu nebo formy akcie. o změně práv spojených s určitým druhem a též vinkulovat (omezit převoditelnost) akcie na jméno (§ 156 odst. 4, § 186 odst. 3). Valná hroma da rozhoduje také o štěpení a spojování akcií (§ 186b), o případném rozšíření zákazu konkurence (§ 196 odst. 1). Výčet těchto dílčích roz hodnutí o změně stanov doplňují v samotném § 187 odst. 1 ještě polož 87 ky pod písm. b) a c) vztahující se ke změně základního kapitálu. Jeho Srov. Dědič, J., Kříž, R., Stenglová, 1. Akciové společnosti. 4. vyd. Prali-i • C. H.Beck, 2001, s. 279. Zřejmá je nelogičnost, s níž se v cit. ust. pod písm. c) uvádějí jedním dechem rozhodnutí o snížení základního kapitálu a o vydání dluhopisů, ač to a ono nemají nic společného.
marg. č. 572—573
307
zvýšení nebo snížení však při změně stanov představují zcela zvláštní kapitolu. Obchodní zákoník totiž vychází z pojetí, že rozhodnutí o zrně né výše základního kapitálu (ať již ho přijme valná hromada, předsta venstvo, anebo někdo jiný 8 8 ) má samo o sobě vliv na změnu stanov, o níž pak není třeba rozhodovat. b) Druhý okruh se týká majetkových otázek. Valná hromada má především 574 v kompetenci schválit jednání učiněná za tvořící se společnost [§ 64, § 187 odst. 1 písm. 1)]. Její hlavní působnost se však v tomto směru ovšem pojí s pravidelným během života společnosti, v důsledku toho jde o schvalování účetních závěrek, zejména řádných, a též rozhodová ní, jak bude naloženo se ziskem společnosti Či s její ztrátou. Spadají sem však i některé případy běžně se nevyskytující. Za prvé jde o uzavření některých smluv. Ty se buď týkají základních materiálních hodnot v majetku společnosti, 89 nebo takových dispozic se ziskem, jež zbaví do 90 budoucna valnou hromadu možnosti rozhodnout o naložení se ziskem, anebo poskytnutí plnění osobám, jež jsou ke společnosti ve zvláštním vztahu; zvlášť jde o poskytnutí úvěrů, půjček nebo ručení či jiných za jištění takovým osobám. 9 1 Konečně se sem řadí i rozhodování o nabytí vlastních akcií společnosti (§ 161s odst. 1 a § 161f). Za druhé sem spa dá, jak už bylo řečeno, také rozhodování o změnách výše základního kapitálu, a o některých otázkách s tím souvisejících, jako jsou případy použití apportů ve prospěch zvýšení základního kapitálu nebo kapitali zace pohledávek či emise dluhopisů. c) Třetí sféra rozhodovací působnosti se vztahuje k postavení akcionářů. 575 T\to otázky jsou hodně provázány s úpravou stanov, protože zásadně platí, že práva a povinnosti společníků akciové společnosti mají upravit stanovy jako společenská smlouva. Leč přesto je možné, aby o určitých otázkách rozhodla valná hromada i mimo stanovy. Většinu z nich zmi ňují speciální ustanovení. Jedná se např. o vyloučení nebo omezení jed nak přednostního práva akcionářů na dluhopisy (§ 160 odst. 6), jednak prioritního upisovacího práva na tzv. „mladé" akcie (§ 204a odst. 5). Valná hromada může mimo stanovy také určit dobu a místo splatnosti dividendy (§ 178 odst. 7 a 8), rovněž tak rozhodný den pro účast na další valné hromadě (§ 184 odst. 2). Stanovy mohou valné hromadě
1. Pojem a působnost 572
87
571
Porušení povinností členů dozorčí rady, pokud způsobí společností ško du, zakládá jejich povinnost nahradit ji. Proto je také pravidlem, není-li důvod k jinému postupu, že valná hromada uděluje odstupujícím členům dozorčí rady absolutorium.
§ 4 Valná hromada
86
570
Také v detailech platí zásadně totéž, co pro členy představenstva, tedy nutnost respektovat usnesení valné hromady, jednat s náležitou péčí, se stálým zřetelem k zájmům společnosti, povinnost mlčenlivostí a povin nost respektovat zákaz konkurence.
marg. č. 566-568
306
305
Dozorčí rada se usnáší způsobem obecně upraveným v § 66 odst. fy. 569 Také z jejích jednání se pořizuje zápis a vyžaduje se, aby správnost jeho obsahu potvrdil předseda podpisem. Není-li usnesení přijato jednomyslně, má Člen rady, který projevil nesouhlas, právo na to, aby jeho odchylné stanovisko bylo v zápise zaznamenáno. Jak už řečeno, v každém případě musí být zapsána separátní vota zaměstnanecké reprezentace v dozorčí radě. Ti tedy nic Žádat nemusí.
Tj. orgán státního dozoru, případně nucený správce apod. u některých společ ností se zvláštním předmětem podnikání. ' Jedná se o prodej, nájem či zastavení podniku nebo jeho části a další dispozi ce s jměním společnosti spadající pod vymezení skutkové podstaty § 67a. -'' Jedná se o uzavření smlouvy o převodu zisku. •" Srov. § 196a. ;
marg. č. 574-575
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 11. Akciová společnost
také svěřit působnost udělovat souhlas k převodu vinkulovaných akcií najméno (§ 156 odst. 4). Nejdůležitější působnost z tohoto okruhu však představuje možnost valné hromady rozhodnout o kótaci akcií a o jejím zrušení [§ 187 odst. 1 písm. h)]. d) Čtvrtý významný okruh rozhodovacích působností valné hromady se vzta huje k otázkám vnitřní organizace společnosti. I tato problematika se hodně mísí s úpravou stanov, jež jsou pro akciovou společnostjejí základní právní a organizační dokument, přece však leckterá významná usnesení valné hromady, ač jsou organizační povahy, nalézají své místo mimo rámec sta nov. Předně se jedná o volbu a odvolání členů představenstva 92 a členů dozorčí rady. 93 Valná hromada také rozhoduje o odměnách členům před stavenstva (vyjma případ, kdy tyto členy volí dozorčí rada) a dozorčí rady a všech plněních jim určených. Valná hromada také může omezit jednatelské oprávnění představenstva (§191 odst. 1) a rozhodnout o rozšíření zákazu konkurence (§ 196 odst. 1).
nému stanovami: ten však musí být stanoven nejpozději do šesti měsíců od posledního dne účetního období. Valnou hromadu třeba svolat i v některých dalších situacích. První okruh stanoví speciální ustanovení zákona. To buď úzce, s vysokým stupněm přesnosti, jak se stalo n a p ř . v § 193 odst. 1 odkazem na riziko vzniku závažných hospodářských obtíží společnosti, anebo též širokým, vágním vymezením, jak učinil např. § 199 odst. 1, podle něhož musí dozor čí rada svolat valnou hromadu vždy, vyžadují-li to zájmy společnosti. Po vinnost svolat valnou hromadu vzniká také na přání akciové minority.
308
e) Za páté se valná hromada usnáší také o zapojení společnosti do koncernu. f) Konečně tento orgán rozhoduje také o zrušení společnosti, ať již s likvi dací, nebo bez ní. Zvláště s přeměnami akciové společnosti je spojena řada dílčích rozhodnutí (srov. § 220a-220zb).
2. Svolání valné hromady A. Kdy se svolává? Aby mohla určité záležitosti ve své působnosti projednat a přijmout k nim rozhodnutí, musí být k tomu účelu svolána. Zákon neponechává toto svolání jen pragmatické úvaze společnosti. Stanovil jí v tomto směru zřetelný rámec. Předně se pamatuje na pravidelný běh života společnosti. Ta se běžně zakládá za účelem dosažení zisku. Musí tudíž být zajištěn mechanismus včasného projednání hospodaření společnosti za příslušné účetní období. Valná hromada svolávaná k projednání řádné účetní závěrky a k rozhod nutí, jak se naloží se ziskem, či jak bude sanována případná ztráta, se ozna čuje jako řádná.94 Ta musí být svolána každoročně, vždy k termínu urče92
93 94
Nejde-li ovšem o tzv. německý model, v němž Členy představenstva volí a odvolává dozorčí rada. Ovšem, vyjma těch, které volí zaměstnanci společnosti. Je vlastně nesprávné označování valné hromady za řádnou (výroční), mimo řádnou nebo náhradní, protože se vzhledem ke koncepci § 184 odst. 1 jedná jen o její řádné, mimořádné Či náhradní zasedání (podobně jako nemůže být řádné či mimořádné představenstvo, zasedání představenstva vsak ano).
Jestliže se nebude valná hromada konat v průběhu dvou let, hrozí spo lečnosti nucené soudní zrušení [§ 68 odst. 6 písm. a)]. B. Kdo ji svolává? Valnou hromadu pravidelně svolává představenstvo. Ve zvláštních případech přistupuje k jejímu svolání také někdo jiný. Zákon výslovně pamatuje na tyto případy: - může se stát, že představenstvo nebude z různých důvodů s to plnit své funkce; v takovém případě totiž může valnou hromadu svolat i zbývají cí člen představenstva bez adekvátního usnesení statutárního orgánu, a to dokonce i takový člen, jenž není jinak oprávněn za společnost samo statně jednat;
9K
99
- v určitých případech, jak už řečeno výše, svolává valnou hromadu do zorčí rada; - konečně může valnou hromadu svolat - s pověřením soudu - také akci ová minorita, tedy akcionáři, jejichž podíl na základním kapitálu spo lečnosti převýší určitý limit. 95 C. Způsob ohlášení Vzhledem k významu valné hromady a k právu každého akcionáře po dílel se na řízení společnosti musí platit určitá pravidla pro její svolání. To s cílem zajistit informovanost akcionářů o valné hromadě i transparentnost programu jejího jednání. Za tím účelem se rozlišují oznámení o valné hromadě ^pozvánka na ni, protože tím či oním způsobem dochází k ohlášení a svolání valné hromady v různých situacích. 96 Pokud jsou vydány akcie najméno, svolává společp5 Této úpravě se budeme v podrobnostech věnovat dále. ''' Pro pozvánku i oznámení lze zvolit jako souhrnný termín „ohlášení".
Část první. Obchodní společnosti
Tedy i v případě, kdy jde o společnost se zaknihovanými akciemi na majitele, kdy lze jména a adresy akcionářů zjistit z evidence Střediska cenných papírů. Z absence některých z nich však nelze vzhledem k § 183 odst. 2 dovodit ne platnost usnesení valné hromady. Vadou je označení svolavatele jen obecně, např. slovy „představenstvo spo lečnosti". I svolání valné hromady se děje právním úkonem, a proto se vyža duje podpis, popř. mechanická náhražka podpisu jako při jakémkoli jiném právním jednání.
marg. č. 582
580
581
marg. č. 579-581
nosí akcionáře pozvánkou zasílanou na jejich adresu (zásadně tedy podle stavu evidence v seznamu akcionářů). Jsou-li tu však akcie na majitele, musí být jednání valné hromady vždy91 oznámeno v tisku. V tom směru maj í podrobnosti určit stanovy (§ 184 odst. 4), pro ten případ však nepanu je absolutní volnost, protože zákon vyžaduje, aby se oznámení stalo ales poň v jednom celostátně distribuovaném deníku. Není proto možné, aby se tato oznámení publikovala pouze v Obchodním věstníku (neboť nejde o deník), anebo jen v regionálním tisku. Stanovy sice mohou i takový způ sob ohlášení valné hromady připustit, avšak jen v kombinaci s některým z deníků rozšiřovaných celostátně. Pravidelné monitorování tisku nemusí být pro vlastníky akcií právě pohodlné a spolehlivé. Proto zákon založil akcionářům s akciemi na majitele právo žádat, aby jim společnost zaslala na jejich náklady oznámení o valné hromadě na adresu, již udají. Musí však ve prospěch společnosti zřídit zástavní právo alespoň k jedné ze svých akcií jako jistotu, že tyto náklady skutečně uhradí. Ust. § 184 odst. 5 předepisuje, jaké náležitosti musí pozvánka na valnou hromadu nebo oznámení o ní mít. 9 8 Z obsahu těchto ohlášení musí být především patrné, jaké společnosti se týká, kdo valnou hromadu svolává" a zda jako řádnou či mimořádnou, na kdy a kam ji svolává a co má být na valné hromadě projednáno. Tyto náležitosti jsou obecné. Z nich je zvláště nutné věnovat speciální pozornost určení místa a času konání valné hromady. Vyžaduje se totiž stanovit je tak, aby co nejméně bránily akcionářům v účasti. Velkou pečli vost vyžaduje i vymezení pořadu jednání co do konkretizace navržených bodů, o nichž má být rozhodnuto, protože i tu musí být splněn obecný požadavek určitosti. Nemusí sejít do detailů, ale musí se dbát, aby vágní formulace u akcionářů nevzbudily mylnou představu. Zvláštní podmínky musí být splněny, navrhuje-li se změna stanov, neboť v tom případe musí být navržené změny již v ohlášení vytčeny uvedením podstatných bodů. Mimo to musí být návrh změn stanov akcionářům k dispozici (§ 184 odst. 8).
91
579
Druhý okruh případů povinného svolání valné hromady mohou přede psal stanovy s ohledem na konkrétní praktickou potřebu jednotlivé společ nosti.
marg. Č. 576-578
310
309
Kapitola U. Akciová společnost
311
K obecným náležitostem ohlášení lze snad ještě přiřadit ještě údaj o dni 583 rozhodném k účasti na valné hromadě. Ten třeba uvést, jsou-li tu zakniho vané akcie na majitele. 1 0 0 Zákon ale pro určité případy stanoví ještě zvláštní náležitosti pozvánky. 584 Tak tomu je při změnách výše základního kapitálu (srov. § 202-212) a při rozhodování o přeměně společnosti (srov. např. § 220e odst. 1). Ohlášení valné hromady se musí stát nejen řádným způsobem, ale také včas. Obecně platí, že k němu musí dojít v třicetidenním předstihu. Zkrá cená lhůta se uplatní, svolává-li se valná hromada na přání akciové mino r i t y ^ 181 odst. 2) a také při svolání náhradní valné hromady (§ 185 odst. 3). Výjimečně lze také připustit, tentokrát ale jen pro některé individuální pří pady, zkrácení lhůty pro ohlášení valné hromady při jejím svolávání do zorčí radou, jak o tom v podrobnostech byla již řeč výše.
3. Vznesení protinávrhů k navrženým bodům. Doplňování programu Náleží k důležitým oprávněním každého z akcionářů vznášet na valné hromadě návrhy a protinávrhy. Po zkušenostech, kdy docházelo k nečeka ným a nepředvídatelným zásahům do života společnosti v důsledku proti návrhů vznášených pro přítomné - či alespoň pro některé z nich - nenadá le až na valné hromadě, se zákoník snaží stabilizovat poměry nařízením v§ 180 odst 5. Každý akcionář, který chce vznést k bodům jednání ohlá šené valné hromady protinávrh, musí to oznámit představenstvu a doručit v předstihu pěti dnů. I m Totéž platí i pro případné akcionářské návrhy, máli být z valné hromady pořízen notářský zápis. Představenstvo má povin" Rozhodný den je významný tím, že určitá práva, výsíovně k tomu v zákoně vyhrazená, může z akcie vykonat jenom ten, kdo byl jejím vlastníkem k roz hodnému dni, a to i když při výkonu těchto práv vlastníkem akcie již není. Právo k účasti na valné hromadě je jedním z nich. K dalším náležejí prioritní Ltpisovací právo podle § 204a odst. 4 ObchZ a právo na dividendu podle § 87a CenP. Institut rozhodného dne má význam, jde-li o zaknihované akcie na ma jitele. Rozhodný den určuje dispozitivně zákon, s tím že stanovy či usnesení předchozí valné hromady jej mohou určit jinak, ale jen v rámcí zákonného dovolení (§ 184 odst. 2).
1,1
V určitých případech má tento den význam též pro akcie na jméno (srov. § 156b). Institut je ale důležitý i u některých dalších cenných papírů -jako jsou zaknihované dluhopisy (§ 160 odst. 3) nebo opční listy (§ 217a odst. 5). Výjimkou jsou návrhy a protinávrhy týkající se obsazení funkcí v orgánech společnosti.
marg. č. 583-585
585
Část první. Obchodní společnosti
312
586
587
nost tato oznámení uveřejnit, je-li to možné, i se svým stanoviskem, ales poň tři dny před oznámeným datem konání valné hromady. Za určitých okolností lze již nařízený pořad jednám valné hromady do plnit. To lze v plné míře uplatnit jen při jejím svolání představenstvem. Pokud zasedání svolává dozorčí rada, je vázána zájmy společnosti, nikoli zájmy akcionářských skupin. Svolává-li se valná hromada podle § 181 k požadavku akciové minority, nelze program jednání rozšiřovat proti její vůli. Pokud ale valnou hromadu svolává představenstvo, pak minoritní akci onáři mohou [srov. § 182 odst. 1 písm. a) ObchZ] požadovat doplnění programu valné hromady. Věcně přitom nijak omezeni nejsou, ovšem v\jma obecný zákaz šikany, který přirozeně platí i zde (§ 3 odst. 2 ObČ/ a § 56a ObchZ). Akciová menšina však musí uplatnit své právo tak, aby představenstvo zvládlo doplnění programu uveřejnit - a to stejným způso bem, jak se ohlašuje valná hromada s a m o t n á - alespoň deset dní před jejím konáním. Pokud se to nezvládne, nelze již program doplnit jinak, než po stupem upraveným v § 185 odst. 4. V akciovém právu se uplatňuje jako hlavní princip, že se valná hromada může usnášet pouze o těch záležitostech, jež byly v bodech v pozvánce či oznámení ohlášeny jako pořad jejího jednání. Akcionáři tedy musí předem vědět, o čem se bude jednat, protože musí mít možnost se na jednání při pravit. Jedinou výjimku představuje právě úprava v § 185 odst. 4, podle něhož lze pořad jednání valné hromady kdykoli rozšířit, účastní-li se za>cdání všichni akcionáři a pokud s tím oni všichni také souhlasí.
4. Odložení termínu valné hromady. Odvolání zasedání 588
589
Valnou hromadu, je-li již svolána, lze odložit, tj. změnit její termín na dobu pozdější. Podmínkou je, že se změna termínu konání valné hromady oznámí podle týchž pravidel, jaká platí pro svolání valné hromady, a lo alespoň týden před původně oznámeným konáním. Stejným způsobem je možné valnou hromadu také odvolat. Neoznámí-li se však, že se jednání valné hromady ruší, způsobem uvedeným v záko ně a včas, nemá to význam na platnost odvolání, ale společnost je pak zavázána k náhradě nákladů těm, kteří se na ni marně dostavili. K odložení ČÍ odvolání jednání valné hromady lze popsaným způsobem přistoupit, jen pokud toto zasedání svolávají orgány akciové společnosti z vlastního podnětu. Děje-li se tak ale z popudu akciové minority (§ 181). potom není možné bez jejího souhlasu valnou hromadu odložit či odvolal.
Kapitola 11. Akciová společnost
5. Zasedání Průběh zasedání valné hromady upravuje zákoník jen rámcově. Řadu organizačních otázek v praxi běžně upravují stanovy, anebo i jiné vnitřní normy akciové společnosti, např. běžně se vyskytují jednací řády valných hromad. Zákon si však s velkou pečlivostí zvlášť všímá otázek spojených s uplatňováním individuálních práv akcionářů, s nezbytnou ochranou opráv něných zájmů společnosti, hlavně však s přijímáním rozhodnutí.
Valná hromada se k zasedání musí sejít jako schopná usnášet se. Záko- 591 nik v tom směru vyžaduje přítomnost tolika akcionářů, kteří reprezentují více než 30 % základního kapitálu. Stanovy mohou nařídit přísnější pra vidlo. Dostavivší se akcionáři se zapisují do listiny přítomných (§ 185). Tam se rovněž zaznamená, jaké akcie ho k účasti na valné hromadě opravňují, případně též, jde-li o akcie, které akcionáře neopravňují uplatnit z nich hlasovací právo. (Víme již, že toto právo v určitých případech nelze uplat nil: i, prioritních akcií. Další případy, kdy akcionář nemůže ze svých akcií uplatnit hlasovací právo, uvádí § 186c.) Společnost sice může odmítnout zapsat zájemce, ale pak to i s udaným důvodem musí do listiny zanést. Li sti na přítomných j e významný dokument, j ehož správnost potvrzuj í před seda valné hromady a zapisovatel. 1 0 2 Proto se připojuje též k zápisu z jed nání valné hromady a archivuje se spolu s ním podle § 188 odst. 3 a § 189 odst. 3, byť se prvé z obou ustanovení dopouští odchylkou od zavedeného pojmu terminologického zmatku, z něhož mohou vzniknout i výkladové a íiplikacní obtíže. Není-li valná hromada schopna usnášet se, rozpustí se. Pak lze svolat valnou hromadu náhradní (§ 185 odst. 3). 1 0 3 T u j e možné svolat novou pozvánkou nebo novým oznámením, avšak jen k projednání totožného c: Zákonodárce si neuvědomil nelogičnost svého nařízení. Správnost dokumentu mají ověřit lidé, kteří jsou do svých funkcí zvoleni dlouho poté, co listina vznikIa, a nemají tudíž možnost přímé kontroly nad jejím sepisem. "' V zhledem k tomu, že valná hromada je trvalý orgán, svolává se náhradní za sedání valné hromady, nikoli náhradní valná hromada.
592
marg. č. 590-592
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 11. Akciová společnost
programu, jaký byl vyhrazen původnímu zasedání. Společnost nemá práv ní povinnost svolat náhradní valnou hromadu, ale rozhodne-li se tak uči nit, musí se její zasedání konat do Šesti týdnů od data původního zasedáni. Pro náhradní valnou hromadu neplatí obecné pravidlo o schopnosti usná šet se; tato valná hromada může přijímat rozhodnutí vždy, to znamená bez zřetele na počet a váhu hlasů přítomných akcionářů. Sejde-li se však dostatečný počet akcionářů již na běžném zasedání val né hromady, může být její jednání zahájeno. Ust. § 187 odst. 1 ObchZ v druhé větě stanoví, že valnou hromadu zahajuje pověřený člen předsta venstva, nestanoví-li zákon jinak. 1 0 4 Předpis je zcela zřejmě rázu instruk 105 tivního, doporučujícího, tudíž i dispozitivní povahy. Osoba, která pro hlašuje zasedání za zahájené, má rovněž za úkol zajistit volbu předsedy valné hromady (§ 188 odst. 1). Zákonodárce ani tady neudržel jednotnou terminologii, protože hned v následujícím paragrafu mluví o předsedou zasévám valné hromady. Zvolený předseda řídí průběh jednání sám; ovšem že za pomoci služebného personálu, případně i specializovaných agentur. Zvláštní úloha náleží dalším funkcionářům valné hromady, volených rovněž vždy pro jednotlivá zasedání: jsou to zapisovatel, ověřovatelé zápi su označovaní někdy za verifikátory a osoby pověřené sčítáním hlasu, kte rým. se běžně říká skrutátoři. Jejich úloha je zřejmá již z označení funkcí. V teorii i praxi se ustálil názor, že tito činovníci nemusí být akcionáři spo lečnosti, a přesto mohou své funkce vykonávat. Naproti tomu je někdy paradoxně zpochybňován analogický závěr, vede-li se směrem k funkci 106 předsedy valné hromady. Pro řešení otázky není klíčové, že zákon vý slovně toto řešení neupravil, nýbrž zeje nezakázal a že ani z povahy věci neplyne, že by to nebylo možné (§ 2 odst. 3 ObčZ). Lze tedy spolehlivě dovodit, že zasedání valné hromady akcionář předsedat nemusí, nýbrž že tímto předsedajícím může být i osoba třetí.
Předseda valné hromady má povinnost probrat jednotlivé body podle ohlá šeného pořadu jednání. Jejich poradí může valná hromada změnit, může také rozhodnout, že určité otázky projednávány nebudou. Jak už řečeno, o nové body lze program rozšířit jen při splnění podmínek § 185 odst. 4.
595
U každého projednávaného bodu musí být dána příležitost k rozpravě. To zejména proto, že akcionáři mají právo diskutovat k projednávaným bodům a požadovat k nim vysvětlení. Tato vysvětlení se mohou dokonce týkat i záležitostí ovládaných tou společností, o jejíž valnou hromadu jde. 1 0 7 Požaduje-li akcionář takové informace a vysvětlení, musí je dostat, a to nejen jako pravdivé, ale i v dostatečných podrobnostech. Výjimka se vzta huje k informacím, které mají zůstat utajeny buď podle zvláštních zákon ných příkazů, anebo s ohledem na zvláštní zájem společnosti. Zda t u j e takový důvod, rozhoduje představenstvo; jeho stanovisko přezkoumává dozorčí rada. Odmítne-li společnost vysvětlení podat bez řádné příčiny, lze informaci vymoci soudně.
596
314
594
590
A. Organizační otázky
mars- & 586-589
593
313
Ale i v těchto případech nemůže panovat naprostá libovůle z té či oné strany, nýbrž musí rozhodnout pragmatická úvaha vedená především se stálým ohledem na zájmy společnosti.
Tím se mají na mysli případy, kdy valnou hromadu svolávají k jednání dozor čí rada nebo akciová minorita, kdy se toto pravidlo přirozeně uplatnit nemůže. V praxi rejstříkových soudů se místy objevily pokusy pojmout tento předpis jako kogentní. Na úrovni první instance byly dokonce zamítnuty návrhy na zápis usnesení přijatých na valných hromadách zahájených jinou osobou, ucž právě členem představenstva, a to s argumentem, že valná hromada nebyla podle zákona zahájena, tudíž se ani nekonala. Dobrý přiklad, jak totalitní práv ní myšlení, tíhnoucí kbezduchému formalismu a kpolicejnímu chápání soukro mého práva, dodnes ovlivňuje juristickou praxi. Srov. např. Dědič, J., Kříž, R., Štenglová, L, cit. dílo, s. 292.
315
B. Hlasování 0 svých rozhodnutích se valná hromada akciové společnosti usnáší. Proto se synonymicky označují jako usnesení. Tato rozhodnutí či usnesení se přijímají hlasováním, při němž akcionáři uplatňují váhu svých hlasů odvo zenou ze svých akciových podílů.
597
1 llasy akcionářů se určují ve stanovách v návaznosti na akcie nebo na jejich jmenovitou hodnotu. Prvý způsob se hodí, jsou-li ve společnosti emitovány akcie s týmž nomínále, pak lze určit, že na jednu akcii připadá určily počet hlasů. Druhý způsob lze dobře využít, když společnost emitu je akcie s různou jmenovitou hodnotou, neboť při něm se stanoví, že na určitou sumu akciového nomínále připadá určitý počet hlasů. Přestože to již plyne z obecných zásad, zejména z pravidla prvé věty § 155 odst. 7, zdůrazňuje se v § 180 odst. 2 výslovně, že hledisko rovného přístupu k akcionářům se musí uplatnit i při stanovení hlasovacích práv. V § 180 odst, 2 se však umožňuje předepsat maximální limit pro úplatnení hlasů tak, že stanovy určí, že kterýkoli akcionář může uplatnit nanej výš u rčitý počet hlasů bez ohledu na to, kolik akcií skutečně má. Jestliže se však k této limitaci hlasovacího práva přistoupí, musí být vztažena stejno měrně na všechny akcionáře. Aby se předešlo obcházení případného zave dení limitace hlasů, nařídil zákon v cit. ust. rovněž, že jeden limit musí být :
Při rozhodování o fúzi mají akcionáři právo na informace o zúčastněných spo lečnostech v rozsahu uvedeném v § 220e odst. 3 a v § 220n odst. 1.1 zde se \íak zvlášť chrání obchodní tajemství.
marg. č. 595-598
598
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 11. Akciová společnost
uplatněn jako společný pro akcionáře a zároveň i všechny osoby, které on
kteří hlasovali pro přijetí určitého usnesení, plyne z povahy věci, že musí být hlasováno aklamací (např. § 186a odst. 1 nebo 3, anebo § 220uodst. 1). Záleží tedy na stanovách a popř. na jednacím řádu valné hromady, zda předepíší hlasování veřejné či tajné, popř. předepíŠe-li se pro určité přípa dy tajné hlasování a pro ostatní veřejné. Praxe hojně tenduje k hlasování aklamací. Velké společnosti se složitou akcionářskou strukturou často vy užívají různá technická ulehčení, mezi něž patří např. hlasování pomocí ěipových karet, umožňující pružné zpracování výsledků hlasování.
316
599
600
601
602
ovládá. 1 0 8 Jak bylo naznačeno na jiném místě, v určitých případech nelze hlasova cí právo z akcií uplatnit. Vyčleníme-li zvláště situaci spojenou s prioritní mi akciemi, kde se sistace hlasovacích práv váže ke specifickému druhu akcií, pak zbývající případy - upravené hlavně v § 186c, ale též např. v § 161d odst. 1, § 209 odst. 2 nebo v § 213a odst. 2 - lze rozdělit do dvou základních okruhů. První z nich tvoří případy, kdy je akcionář postižen ztrátou hlasovacích práv jako sankcí za takové porušení svých povinností, jímž ohrožuje vnitř ní rovnováhu společnosti - j e d n á se např. o prodlení se splácením emisní ho kursu akcií, porušení oznamovací povinnosti, neučinění povinné na bídky převzetí, nepředložení akcií k výměně při změně jejich jmenovité hodnoty, porušení zákona při nabídce převzetí 1 0 9 apod. Druhou skupinu reprezentují situace, kdy by příležitost prosadit svými hlasy vlastní /ájem na úkor společnosti byla příliš lákavá. Sem spadají případy, kdy val ná li romada rozhoduje o nepeněžitém vkladu některého z akcionářů nebo o lom. zda mu společnost poskytne zvláštní výhodu nebo promine splnění povin nosti. Do tohoto okruhu můžeme začlenit i případ, kdy má sama společ nost své vlastní akcie (§ 161d odst. 1), neboť vyloučení výkonu hlasova cích práv pro takový případ omezuje .možnosti její samokontroly. Bylo řečeno, že většinu případů, kdy nelze vykonat hlasovací právo, stanoví § 186c odst. 2. Pokud se jedná o některý z nich a s akcionářem. který tuto skutkovou podstatu naplní, jedná další akcionář ve shodě, pak se pozastavuje také jeho hlasovací právo. Jednají-li však ve shodě všichni akcionáři společnosti, potom se předpisy § 186c odst. 2 a 3 neaplikují. Akcie, z nichž nelze vykonávat hlasovací práva, se nezapočítávají do příslušných kvor. Znamená to, Že se ad hoc hledí na hlasy, které jsou \ n ich - byť ztichlé - ukryty, jako by vůbec nebyly. Protože je hlasovací právo spojeno s jednotlivými akciemi, neni akcio nář zavázán uplatnit hlasovací právo ze všech akcií, může tedy odevzdat hlasy jen z některých z nich ajinými se zdržet apod. Způsob výkonu hlasovacího práva není zákonem obecně předepsán. Pouze v některých případech, kdy zákon přímo nebo nepřímo vyžaduje. aby v zápise z jednání valné hromady byli jmenovitě uvedeni akcionáři. 108
109
Pokud tedy stanovy např. limitují počet hlasů deseti a akcionář A, který sáin má ve společnosti 8 hlasů, ovládá osoby B, C, D, které jsou rovněž akeioiún společnosti a každá např. s 10 hlasy, pak se limit uplatní tak, že celá skupina (A, B, C, D) může dohromady uplatnit jen deset hlasů. Srov. § 183godst. 2.
C. Rozhodování Usnesení valné hromady je přijato, vysloví-li se pro ně potřebný počet hlasů z přítomných. Na slovo „přítomných" třeba klást zvláštní důraz ze dvou důvodů. Předně jde o schopnost valné hromady usnášet se. Valná hromada je schopna přijmout rozhodnutí pouze tehdy, je-li najednání pří tomno při přijímání rozhodnutí tolik akcií, kolik zákon v § 185 odst. 1 se schopností valné hromady usnášet se spojuje. Dále pak se i příslušná větši na počítá též z těch hlasů, které jsou najednání v době hlasování skutečně přítomny. Nelze tudíž tyto výpočty vztahovat k údajům obsaženým v listi ně přítomných, ale vždy k aktuálnímu stavu v příslušné době.
Dvoutřetinová většina hlasů se vyžaduje, mění-li se stanovy, pro účely změn výše základního kapitálu a některá rozhodnutí s tím souvisící - vy jma zvyšování tohoto kapitálu apporty, pro které se vyžaduje většina tříčl\ rtinová -, a konečně, ruší-Ii se společnost s likvidací. Konkrétně jsou ledy pro přijetí usnesení potřebné alespoň dvě třetiny hlasů: a) při rozhodování o změně stanov,
606
607
f) jakož i pro rozhodnutí o rozdělení likvidačního zůstatku.
" 'ov. i § 202 odst. 4 písm. c) a § 203 odst. 2 písni. j).
marg. č. 603-604
319
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 11.. Akciová společnost
vám uzavíraným v oboru koncernového práva (§ 190codst. 3, § 190dodst. 8), anebo zvláštní pravidla pro rozhodování o některých přeměnách (srov. § 220e, 220n, 220t, 220za). Do jisté míry sem spadá i § 160 odst. 2, který vyžaduje dvoutřetinovou většinu hlasů pro rozhodnutí o vydání dluhopisů.
marg. Č. 605—607
604
b) při rozhodování o změně výše základního kapitálu, c) při zvýšení základního kapitálu též pro rozhodnutí o případné kapitali zaci pohledávky podle § 59 odst. 8, 110 d) při pověření představenstva zvýšením základního kapitálu podle § 210, e) pfi zrušení společnosti s likvidací,
Tříčtvrtinová většina hlasů se vyžaduje pro rozhodnutí: a) o vyloučení nebo omezení přednostního práva akcionářů na získání dlu hopisů vydávaných podle § 160, b) o vyloučení nebo omezení přednostního práva akcionářů na upsání no vých akcií podle § 204a při zvyšování základního kapitálu, c) o schválení ovládací smlouvy a jejích změn, d) o schválení smlouvy o převodu zisku a jejích změn, e) a o zvýšení základního kapitálu nepeněžitými vklady. Některá rozhodnutí valné hromady vyžadují k platnému přijetí vedle hlasování v celém plénu ještě odděleně hlasování v určitých akcionářskv ch skupinách. Příslušná kvóra se přitom rovněž počítají z hlasů přítomných v každé z jednotlivých skupin. Konstrukce je přitom taková, že: a) pokud společnost vydala víc druhů akcií, pak - rozhoduje-li se o změně výše základního kapitálu, musí být ode\ zdá ny též alespoň dvě třetiny hlasů za každý druh akcií, - a rozhoduje-li se o kterékoli záležitosti, k níž se musí vyjádřit nejmé ně tři Čtvrtiny pléna, vyžaduje se rovněž souhlas alespoň tří čtvrtin hlasů odevzdaných za každý druh akcií; b) kromě toho platí, že pokud valná hromada přijímá rozhodnutí, - o změně druhu akcie, nebo o změně práv spojených s určitým dru hem akcie, musí s tím souhlasit tri Čtvrtiny hlasů přítomných za i enio druh, - o změně formy akcie, musí s tím souhlasit tři Čtvrtiny hlasů přítom ných za tuto formu, - o omezení převoditelnosti akcie na jméno, musí souhlasit nejméně tři čtvrtiny hlasů přítomných za tyto akcie na jméno, - o zrušení kótace akcií, pak s usnesením musí souhlasit také aspoň tři čtvrtiny hlasů přítomných za tyto akcie, což se dá zjednodušeně vyjádřit tak, že chce-li společnost závažně za sáhnout do práv určité skupiny akcionářů, musí s takovým opatřením souhlasit minimálně tři čtvrtiny hlasů z přítomných za tuto skupinu na valné hromadě. Konečně souhrnná úprava § 186 v odst. 5 ještě stanoví, zeje k platnosti usnesení valné hromady o spojení akcií potřebný souhlas všech akcionářů. jejichž akcie se mají spojit. Rozhoduje-li však valná hromada o rozdělení akcií, pak se naproti tomu souhlas majitelů rozdělovaných akcií nevyžaduje. Pak ještě existují zvláštní úpravy hlasování na valné hromadě. Příkladem může být postup pro schvalování některých kroků vztahujících se ke smlou
318
603
Podle obecného pravidla valná hromada rozhoduje prostou (nadpolo\ iční tedy) většinou hlasů přítomných. V některých zvláštních případech ale zákon požaduje většinu kvalifikovanou, a to buď dvoutřetinovou ane bo tříčtvrtinovou. Všechna tato pravidla lze příslušnou klauzulí ve stano vách zpřísnit.
marg. č. 599-602
605
317
6. Zápis z valné hromady Z každé valné hromady musí být pořízen zápis. Jeho zajištění zákon ukládá představenstvu (§ 189 odst. 1). V zápisu nemusí být obsažena jen přijatá usnesení, pro něž zákon někdy vyžaduje uvedení konkrétních nále žitostí (např. § 160 odst. 2, § 203 odst. 2, § 211 odst. 1 nebo § 220e odst. 5 aj.). ale i některé další údaje, vyžádané v § 188 odst. 2. Vždy se vyžaduje uv ést u každého rozhodnutí, jak bylo hlasováno, místy dokonce i se jme novitým uvedením akcionářů, kteří hlasovali pro přijetí určitých rozhod nutí (např. § 186a odst. 1, posl. věta). Zápis podepisují zapisovatel, před seda valné hromady a oba ověřovatelé.
608
Pro určité případy zákon vyžaduje vyhotovení notářského zápisu (§ 186 odst. 6 ObchZ). Jedná se o situace, kdy valná hromada přijímá taková usne sení, pro něž zákon nařizuje schválit je kvalifikovanou většinou hlasů nebo s kv alifikovaným souhlasem určité skupiny akcionářů. Tento notářský zá pis o rozhodnutí orgánu právnické osoby podle § 80a a násl. NotR má v lastnost kvalifikovaného osvědčovacího zápisu. Při jeho vyhotovování se předpokládá - rozdílně od jiných notářských osvědčení - aktivní činnost notáře a jeho kontrola nad zákonností postupu při přijímání usnesení i co se vlastního obsahu přijatého usnesení týká. Notář se musí vyjádřit nejen k souladu zasedání a rozhodnutí s právními předpisy, ale dokonce i se za kladatelskými dokumenty společnosti, které mu společnost za tím účelem musí předložit nejméně v předstihu pěti pracovních dnů. Úprava kvalifi kovaného osvědčovacího zápisu vznáší na notářskou práci značné požá dav^, a to v praxi vyvolává potřebu těsnější a trvalejší spolupráce notáře se společností. Výjimečnost této právní úpravy vede k závěru, že notář má povinnost takový zápis vyhotovit pouze tam, kde obchodní zákoník notářský zápis o rozhodování valné hromady skutečně vyžaduje. Vzhledem k tomu, že se v praxi běžně stává, že společností vyžadují notářsky osvědčit také i jiná zasedání a rozhodnutí valných hromad, pak se pro tyto účely použije jen osvědčovací zápis prostý, jejž notářský rád upravuje v § 77 a násl. jako osvědčení o průběhu valných hromada, schůzí právnických osob.
marg. č. 608-609
609
320
610
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 11. Akciová společnost
Ale ani pro ty případy, kdy zákon požaduje pořídit notářský zápis, není výslovně suspendována platnost příkazu § 188 odst. 1 ObchZ, podle ně hož má valná hromada zvolit zapisovatele. Notář tam přirozeně jako zapi sovatel volen není. V praxi se proto často stává, že je vedle notářského zápisu vyhotovován o průběhu valné hromady ještě další zápis v režii spo lečnosti samotné, tedy jako soukromá listina. Takový postup je ovšem práv ně nezbytný, pokud se na zasedání vedle usnesení, o nichž se vyhotovuje notářský zápis, přijímají i rozhodnutí, která notář zaznamenávat nemusí a nebude (např. o schválení účetní závěrky). Zápisy z valných hromad podléhají archivaci po celou dobu existence společnosti. Zruší-li se s právním nástupcem, pak musí být zápisy uchová vány u tohoto nástupce. Při likvidaci společnosti musí být zápisy archivovány ještě po dobu deseti let (§ 189 odst. 3). Akcionářům je zajištěna možnost získat informace o obsahu těchto zá pisů. Mají totiž právo na doručení jejich úplných nebo částečných kopii. požádají-li o to, zpravidla proti úhradě nákladů s tím spojených. Nerozho duje přitom, ze které doby zápis pochází.
Nyní máme popsat právní postavení akcionáře ve společnosti jako její ho společníka. To lze jen poukazem na jeho společnická práva apovinnosti. Můžeme je rozdělit podle tradičního kritéria na hlavní a vedlejší. Hlav ní akcionářská oprávnění uvádí výslovně § 15 5 odst. 1: podílet se na řízeni společnosti, na jejím zisku a podílet se též při zrušení společnosti s likvi dací na jejím likvidačním zůstatku. Hlavní akcionářova povinnost se vzta huje ke splacení emisního kursu upsaných akcií. Kromě toho existuje celá řada vedlejších práv a povinností (např. právo domoci se odkoupení vinkulovaných akcií na jméno společností, jsou-li tu podmínky § 156 odst. 4, anebo povinnost předložit akcie k výměně za podmínek § 209 odst. 2 a mnoho dalších). Podle jiného, modernějšího - nelze však tvrdit, že i lepší ho - kritéria lze akcionářská práva i povinnosti rozčlenit na majetkové a nemajetkové, nicméně i toho členění přináší některé obtíže. Určitá skupi na práv a povinností je co do zařazení do jedné či druhé kategorie nejasná, a kromě toho lze za majetková práva a majetkové povinnosti označit tak řka všechny, protože každá z nich má konec konců majetkový aspekt, jako vlastně celý společnický poměr.
613
Na vývoji právní úpravy akciových korporací je dobře patrné, jak do ní po druhé světové válce pronikají veřejnoprávní prvky nebo normativní kon strukce publicizačním právnickým myšlenim alespoň výrazně ovlivněné. Ve vztahu k našemu tématu je to zvlášť dobře patrné, všimneme-li si, jaká opatření byla zavedena nejen pro společnosti s kótovanými akciemi, ale i vůči akcionářům těchto společností, pokud kótované akcie vlastní. Zákoník v díle o akciových společnostech nazval 3. oddíl (§ 178-183n) práva a povinnosti akcionářů, uvádí tu z práv jen právo na dividendu (§178 a 179), právo účastnit se jednání valné hromady (§ 180) a domáhat se soud ního vyslovení neplatnosti jejího rozhodnutí (§ 183) a skupinu práv mino ritních (§ 181 a 182). Z povinnosti jsou upraveny nabídka na odkoupení (§ 183h) a povinná nabídka převzetí (§ 183b, 183c); z nich ovšem některé se týkají jen společností s kótovanými akciemi. Kromě toho je tu upravena i (p rosta) nabídka převzetí v § 183a, při níž však jde spíš o úpravu kontraklačníhojednáni než o práva a povinnosti akcionáře. Novela č. 216/2005 Sb. do této partie obchodního zákoníku ještě doplnila skupinu ustanovení (§ 183i a násl.) o právu výkupu účastnických cenných papírů (squeezeout).
614
7. Neplatnost usnesení Ust. § 183 předepisuje, že o neplatnosti usnesení valné hromady platí obdobně § 131. Lze tedy v plném rozsahu odkázat na analogické výkladv u společnosti s ručením omezeným. Druhý odstavec cit. ust. jen příkladmo vypočítává některá nepodstatná deliktní jednání, spočívající v nedodržení určitých náležitosti pozvánek na zasedání valné hromady.
Oddíl 6. Postavení akcionáře § 1 Obecně Akcionář má v akciové společnosti srovnatelné postavení jako mají v jiných obchodních společnostech jejich společníci. I on je také označov án za společníka akciové společnosti. Víme již, že společnická práva akcionář nabývá současně se vznikem společnosti, nikoli tedy až převzetím akcií. Jakmile však akcii získá, musí respektovat, že vra'jsou jako v cenném papíru jeho členská práva inkorporována, takže jen z akcie a s akcií je může \ ykon á v a t - ledaže jde o práva v určitých situacích od akcie oddělitelná (§ 156h)
marg. č. 613-615
Část první. Obchodní společnosti
§ 2 Práva akcionářů
1. Celkový přehled 616
617
V příkladmém výpočtu práv akcionářů jich uvádí monografie Dědiče. Kříže a Štenglové 1 1 1 napět desítek. Přesahuje účel učebnice věnovat se jim všem. Rovněž tak není její cíl v rozboru jednotlivých akcionářských práv do neúměrných podrobností. V zásadě lze říci, že práva akcionářů jsou základní (hlavní, obecná) a zvláštní. Základní jsou ta, jež profiluji akcionářský poměr ke společnosti jako takový. Mluví se zejména o akcionářově podílu na správě společnosti, na jejím zisku a o podílu na jejím jmění (tím se míní právo na podíl na likvi dačním zůstatku při zrušení společnosti s likvidací), leč i o některých dal ších. Základní práva náležejí každému akcionáři. Zvláštní jsou práva, která náleží jen jisté skupině akcionářů (definované často - leč ne vždy - vlastněním akcií určitého druhu), která zpravidla nemohou být měněna bez jejich souhlasu uděleného odděleným hlasová ním na valné hromadě; srov. zvláště § 186 odst. 3 a 4. Specifický charakter mají práva přiznaná akciové minoritě: již J aroslav 112 Pošvář správně postřehl, že tato oprávnění nelze označit za zvláštní, pro tože je v konkrétním případě, jsou-li pro to splněny zákonné podmínky. může použít každý akcionář (případně sám, případně společně s jinj mi).
2. Podíl na řízení společnosti 618
Kontury práva akcionáře účastnit se řízení společnosti jsou zpravidla chápány v užším smyslu, s omezením na jeho účast na valné hromadě. Ač se i my zde přidržujeme této konvence, lze poznamenat, že to není zcela přesný přístup, protože také jiné aktivity akcionářů společnosti její řízeni silně ovlivňuji. Akcionář má právo dostavit se na valnou hromadu, tudíž o ní být i řádně informován. Tomu též odpovídá obsah ustanovení o ohlašování \alnvch hromad. Jejich úpravu však nelze chápat bez zřetele k účelu, který chrání. Tak judikatura správně dovodila, že nelze spatřovat porušení zákona, po111 112
Dědič, J., Kříž, R., Štenglová, /., cit. dílo, s. 175 a násl. Pošvář, J. Akciová společnost. 1. vydání. Praha : V. Linhart, 1933, s. 64.
marg. č. 616-618
615
Hlavně ale platí, zeje značný počet dalších práv a povinností akcionářů, který je upraven mimo tento oddíl, a to i dosti důležitých. Naproti tomujsou v uvedeném oddílu o právech a povinnostech akcionářů upravena také prá va dalších osob, některá rovněž dosti důležitá.
marg. č. 610-612
322
321
Kapitola 11. Akciová společnost
323
kud akciová společnost namísto oznámení o konání valné hromady zašle každému akcionáři s akciemi na majitele pozvánku na jeho adresu (R 45/ /Ol). K ucasti na valné hromadě má akcionář právo, nikoli povinnost Zú častnit se může osobně nebo zástupcem. Jím ale nemůže být člen předsta venstva nebo dozorčí rady. Zmocňuje-li akcionář svého zástupce plnou moc,, předepisuje pro ni § 187 odst. 1 písemnou formu. V praxi se lze bezne setkat s požadavkem na úřední ověření zmocnitelova podpisu na plné moci; ten má ale opodstatnění jen, má-li oporu ve stanovách K ucasti na valné hromadě jsou oprávněni i ti akcionáři, jimž nenáleží hlasovací právo. I oni mohou být na valné hromadě přítomni, vznášet dota zy, požadovat vysvětlení k projednávaným bodům apod. O těchto otázkách io výkonu hlasovacího práva byl podán podrobný výklad v pasáži o valné hromadě akciové společnosti. Zde zbývá jen dodat, že akcionáři musí mít na valné hromadě dostatečný prostor k tomu, aby se k projednávanému bodu v H adrib. Ze zřejmých důvodů však nemůže jít o prostor neomezený Proto se stanovy, popř. jednací řád valné hromady častokrát snaží dát vyjadřování akcionářů určité limity. Tojejistě možné, musí však být respektovány určité zásady, zejména ty, které plynou z úpravy v § 56a a z druhé věty § 155 odst. 7. Omezení, která společnost vytvoří, musí být přijatelná a srovnávat se s principem poctivého zacházení. Tak už např. soudní praxe dovodila že je nepřípustné stanovit vnitřním předpisem, že se najednání valné hromady akceptuji jen dotazy, připomínky a návrhy v písemné formě. Vpraxisevelmislaběuplatňujeobecnépravidloposl.věty§ 180odst 1 Podle něho má být na zasedání valné hromady hlasováno nejprve o proti návrhu akcionáře. Ustanovení je totiž dispozitivní, a tak drtivá většina spo lečností toto pravidlo stanovami mění. Činí tak v zájmu vlastní stability protože v nejistých či nevyjasněných situacích je vyšší pravděpodobnost' ze bude schválen právě návrh, o němž je hlasováno jako o prvním.
619
620
3. Přednostní právo na „mladé" akcie a právo na přednostní získání dluhopisů Váha oprávnění každého akcionáře podílet se na řízení společnosti se odvíjí z rozsahu jeho podílu na společnosti, resp. účasti na základním ka pitálu. Proto odpovídá zásadě rovného zacházení s akcionáři dát jim při zmene výše základního kapitálu příležitost udržet si význam stávajícího akciového podílu. / toho důvodu se každému z akcionářů především garantuje v § 204a pri zvyšování základního kapitálu upsáním nových akcií přednostní upi-
marg. č. 619-621
621
Část první. Obchodní společnosti
324
622
Kapitola 11. Akciová společnost
sovací právo na část nových akcií v rozsahu jeho podílu na dosavadním základním kapitálu. Toto oprávnění mu však náleží jen při zvyšování zá kladního kapitálu peněžitými vklady, nikoli při úpisu nových akcií apporty. Je ale tak důležité, zeje stanovám zakázáno vyloučit je či omezit; pouze valná hromada to může učinit ad hoc vlastním rozhodnutím, k němuž vsak lze přistoupit jen v důležitém zájmu společnosti a zásahem stejnoměrně vedeným proti všem akcionářům. Stejný princip se uplatní pro kombino vané zvýšení základního kapitálu (§ 209a odst. 5). U zvýšení základního kapitálu z vlastních zdrojů je tato zásada dokonce vyjádřena tak důsledně (§ 208 odst. 7), zeji, oproti ostatním případům, ani usnesení valné hroma dy vyloučit či omezit nemůže. Zvláštní situace nastává, rozhodne-li se společnost zvýšit základní ka
ných povinných rezerv. Dále pak se - v případě, že došlo ke zvýšení základního kapitálu subskripcí nových akcií, ale zvýšený kapitál ještě ne byl v aktuální době do obchodního rejstříku zapsán - výše základního ka pitálu zvyšuje rovněž o objem tohoto úpisu. Z této úpravy plyne, co jako zisk společnosti rozděleno být může, nikoli, že to také rozděleno být musí. To je dáno k volné úvaze valné hromadě, která po schválení účetní závěrky rozhodne, zda a jaký zisk, resp. jaká jeho část se určí k rozdělení. Pokud ale valná hromada rozhodne, že „zisk" bude rozdělen v rozporu se zákonnými příkazy v § 65a a 178, představen stvo nesmí takové usnesení splnit, pod sankcí odpovědnosti za škodu z toho vzniklou.
Pokud jde o dividendu, ust. § 178 vyjadřuje v prvém odstavci princip, že se podíl na zisku akcionářům určuje podle podílu jmenovité hodnoty jejich akcií k jmenovité hodnotě akcií všech akcionářů. Od tohoto pravidla se stanovy odchýlit nemohou, vyjma úpravy prioritní dividendy pro maji tele prioritních akcií. Dividenda je obecně - stejně jako tantiéma - splatná do tří měsíců od přijetí rozhodnutí o rozdělení zisku, ale stanovy nebo i valná hromada sama se mohou od tohoto pravidla odchýlit. Právo na výplatu dividendy je samostatně převoditelné postupní smlou vou od rozhodnutí valné hromady o její výplatě. Pokud jsou však vydány kupóny, převádí se toto právo s jejich pomocí; kupóny je možné vydat i převádět také v předstihu (§ 178 odst. 10). Poměrně složitá jsou pravidla o způsobu a místě výplaty dividendy, pro- 625 tože některé dílčí postupy mohou stanovy, usnesení valné hromady, pří padně dohoda společnosti s jednotlivým akcionářem změnit. Zásadně ale platí, zeje především rozdíl mezi listinnými akciemi na majitele a akciemi ostatními (tedy akciemi na jméno a zaknihovanými akciemi na majitele). Pro listinné akcie na majitele, jejichž aktuální vlastníci jsou společnosti neznámí, se uplatňuje princip odnosnosti plnění a ti, jimž dividenda nále ží, šiji musí sami vyzvednout na určeném místě, pro něž se subsidiárně uplatní sídlo společnosti. U akcií na jméno i u zaknihovaných akcií na majitele je v možnostech společnosti si zjistit, kdo jsou jejich vlastníci a
4. Podíl na zisku Pravidla pro rozdělování zisku v akciové společnosti upravuje zejména § 178, ale např. také § 65a a 67. Ust. § 178 se netýká jen vyplácení divi dend, ale také vyplácení tantiém a případných podílů na zisku zaměstnan cům. Předně j sou uplatněny dvě základní zásady. Za prvé, podíly na zisku nemohou být vypláceny zálohově, to je zakázáno. Za druhé, ze zisku musí být odvedeny daně, pak musí být z čistého zisku odveden příděl \ e pro spěch rezervního fondu, a teprve poté jej lze rozdělovat dále. Zákon v § 178 odst. 2 stanovil základní podmínku pro možnost dolil zisk tak, že jej lze rozdělit jen, jestliže je vlastní kapitál 1 1 3 společnosti - u to po odečtení povinných dotací ve prospěch rezervních fondů - vyšší než její základní kapitál a pokud ani po výplatách dividendy, tantiémy ci pří padných podílů zaměstnanců na zisku tento vlastní kapitál pod výši zá kladního kapitálu neklesne. Výše základního kapitálu se přitom pro lUn účely upravuje tak, že se k ní v každém případě přičítá objem již v) u oře1,3
114
Srov. § 6 odst. 4 ObchZ.
marg. č. 622—623
326
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 11. Akciová společnost
V určitých případech vzniká akcionáři právo, aby společnost jeho akcie od něho koupila. První se vztahuje k situaci, kdy společnost vinkulovala akcie na jméno a její k tomu příslušný orgán odmítl udělit souhlas k převodu akcií, ač k jeho odepření nebyl stanovami nucen. Pak má odmítnutý akcionář, jak už bylo řečeno ve výkladu o formách akcií, za podmínek uvedených v § 156 odst. 4 možnost domoci se vůči společnosti, aby ona od něho tyto akcie odkoupila. Dvě další skutkové podstaty upravuje § 186a. První se vztahuje ke zru šení kótace akcií. Jsou-lÍ z rozhodnutí valné hromady staženy akcie z regu lovaného trhu, vzniká společnosti povinnost poskytnout akcionářům, kteří nehlasovali pro zrušení kótace, příležitost k prodeji jejich akcií. To musí 115 učinit veřejným návrhem smlouvy o koupi akcií. Stejný mechanismus se uplatní i za situace, kdy valná hromada změní druh akcií, zavede omezení převoditelnosti akcií na jméno, anebo jestliže tuto vinkulaci zpřísní. I tento krát je společnost zavázána učinit veřejný návrh smlouvy těm, kdo toto rozhodnutí nepodpořili, a nabídnut jim odkup jejich akcií. V obou případech musí společnost učinit veřejný návrh do třiceti dnů. Při zrušení kótace se lhůta počítá od dne přijetí usnesení. Jde-li o změnu druhu akcií a o zavedení nebo zpřísnění vinkulace, běží ode dne zápisu těchto změn do obchodního rejstříku. V obou případech musí být cena stanovena jako přiměřená hodnotě vykupovaných akcií a doložená znalec kým posudkem. Kupní cena za akcie je splatná do jednoho měsíce od skon čení závaznosti veřejného návrhu smlouvy. Pokud společnost k výkupu akcií nepřistoupí, resp. veřejný návrh neučiní, může se každý, komu právo na vykoupení akcií svědčí, soudně domáhat uzavření smlouvy. 115
Z odkazu v § 186a odst. 4 plyne, že se přitom postupuje podle zákonných ustanovení platných pro nabídku převzetí.
marg. č. 626—627
327
Skutečnost, že akciová společnost sama kupuje své akcie, je do jisté míry mimořádná, jak plyne z úpravy § 161 a násl., a má to pro ni ekono micky i jinak zatěžující důsledky, napr. v tom, že ze svých akcií ve vlast ním majetku zásadně žádná práva vykonávat nemůže a naopak na tyto akcie musí v účetnictví vytvářet zvláštní rezervy. Toho si musí být vědomi i akcionáři, kteří svými hlasy prosadili na valné hromadě rozhodnutí, a proto považuje zákonodárce za spravedlivé uložit jim povinnost k odkupu takových akcií od společnosti (§ 186a odst. 7).
5. Právo domoci se odkoupení akcií společností
627
Srov. § 217, kde je upraven obecný rezervní fond, dále pak § lóldodst. 1 až 4, podle kterého musí společnost vytvořit zvláštní rezervy ke krytí účetní hod noty těch vlastních akcií, které získala do svého majetku, a také § 216a o vytváření zvláštního rezervního fondu k úhradě budoucí ztráty.
marg. č. 624-625
její akcionáři, neboť jsou vedeni v seznamu akcionářů či v evidenci cent rálního depozitáře. Z toho důvodu je zde volen naopak princip donosného plnění a společnost má povinnost vyplatit akcionářům dividendu na svůj náklad a nebezpečí na jejich adrese. Neplyne-li ze stanov nic jiného, musí společnost akcionářům vyplácení dividendy také oznámit postupem podle § 178 odst. 9. Dividendu přijatou v dobré víře akcionář nevrací. Toto pravidlo ale ne platí, jde-li o výplatu jiných podílů na zisku, než je dividenda.
626
624
Podíly na zisku lze dělit mezi akcionáře jako dividendu, mezi Členy orgánů společnosti jako tantiému a, umožňují-lí to stanovy, také mezi za městnance.
pitál podmíněně (§ 207), protože k tomu dochází na bázi emise dluhopisů vydaných podle § 160, z nichž lze následně uplatnit právo na „mladé" akcie nebo na jejich upsání. Také pro ten případ zákon garantuje akcioná řům přednostní právo na získání těchto dluhopisů stejným způsobem jako při zvyšování základního kapitálu upsáním nových akcií (§ 160 odst. 6). Zájem zachovat poměr sil mezi akcionáři již jednou vzniklý zásadně sleduje i úprava základního postupu při snižování základního kapitálu v § 213a odst. 1.
623
325
114
628
6. Právo domáhat se nabídky odkoupení. Právo takovou nabídku učinit ! | ;
j ;
;
; ! ' \ ;
[ í f j
Zvláštní konstrukci přinesla novela č. 370/2001 Sb. úpravou nabídky převzetí (o níž bude řeč dále) a na ní navazuj ícího institutu nabídky na odkoupe ni' (§ 183h). Využitelnost tohoto institutu se váže k situaci, kdy ve společnosti s kótovanými účastnickými cennými papíry má akcionář nebo skupina 116 akcionářů jednající ve shodě (§ 66b) účast v rozsahu 95 % a více. Takový akcionář nebo akcionáři mohou ostatním akcionářům učinit nabídku na odkoupení jejich akcií s tím, že po splnění závazků z ní dojde k zrušení kótace akcií společnosti. Mají tedy právo dobrat se tímto zvlášt ním postupem téhož výsledku, jakého by jinak muselo být dosaženo usne sením valné hromady učiněným podle § 187 odst. 1 písm. d) s právními důsledky již výše uvedenými, tedy - vzhledem k § 186a odst. 7 - s tím konečným efektem, k němuž se lze při výkonu práva učinit nabídku na odkoupení efektivnějším způsobem. Upraven je i zrcadlový postup. Za téže situace se - avšak jen tehdy, odůvodňují-li to závažné skutečnosti - mohou i menšinoví akcionáři domoci toho, aby jim nabídka na odkoupení byla učiněna. Takovou povinnost uloží většinovému akcionáři Komise pro cenné papíry na žádost mensinových akcionářů, která zároveň posoudí, jsou-li tu závažné skutečnosti. Mj. i za tím účelem si vyžádá stanovisko společnosti, o jejíž akcie jde (tj. společnosti cílové). Žádost vsak musí být zamítnuta, pokud situace na regulovaném trhu umožňuje akcie kdykoli prodat.
V § 183h odst. 1 písm, a) se zákonodárce dopustil školácké chyby, když píše „v rozsahu 95 %", nikoli v rozsahu alespoň 95 %, nicméně i tak lze výkladem dospět ke správné interpretací, protože i tu platí, že se poznání zákona neodvíjí jen z jeho slov, ale také z jeho účelu a smyslu.
marg. č. 628-630
629
630
Část první. Obchodní společnosti
328
7. Podíl na likvidačním zůstatku 631
Při zrušení společnosti s likvidací vzniká akcionářům nárok na podíl na likvidačním zůstatku. JTe-li likvidační zůstatek, pak právo akcionářů na podíly něm nemohou stanovy vyloučit a ani valná hromada nemůže roz hodnout, že nebudou vyplaceny. Likvidační zůstatek se dělí mezi akcioná ře podle poměru jmenovitých hodnot jejich akcií. Pokud společnost vydala prioritní akcie, mají stanovy určit jejich zvý hodnění pro případ, že zůstatek bude nižší než souhrn jmenovitých hodnot všech akcií, neboť pak má být vždy rozdělen na Část připadající na akcie privilegované a na akcie ostatní. Uspokojení práva na likvidační zůstatek podmiňuje zrušení akcií, z nichž se odvozuje. Jde-li o zaknihované, likvidátor podá Středisku cenných pa pírů příkaz k jejich zrušení. Listinné akcie musí být likvidátorovi vydá ny; 1 1 7 ten je skartuje. Nevydají-H je akcionáři, prohlásí likvidátor akcie za neplatné (§ 220 odst. 3).
§ 3 Akciová minorita
1. Obecně 632
633
Jako akciová minorita se tradičně označuje skupina akcionářů, jimž se také říká menšinoví, přičemž platí, že minoritu může tvořit i akcionář jedi ný. Půvab této konstrukce je založen na principu, že zákon přizná každé mu akcionáři, který sám nebo ve spojení s jinými (ať ad noc, ať trvalém) přesáhne svou účastí na společnosti jistý díl základního kapitálu, specific ká oprávnění, jež by mu jinak nenáležela. Tato úprava minoritních práv vedla v minulosti k názorům, že menšina je zvláštní, neformálně struktu rovaný kvaziorgán společnosti s kontrolními a dohlédacími funkcemi. To je ale zřejmá nepravda, jelikož se v praxi mnohokrát ukázalo, že akciová minorita jedná především ve svém zájmu, někdy i stavěném velmi kontradiktorně vůči zájmům společnosti jako takové. Jak řečeno, o této skupině akcionářů se běžně mluví jako o menšinových nebo o minoritě, ač zákoník tento pojem v úpravě § 181, 182 a § 219 odst. 2, kde jsou hlavní minoritní oprávnění upravena, vůbec nepoužil. 1 1 8 Ust. § 220 odst. 3 mluví vcelku nesmyslně o jejích „vrácení". O menšinových akcionářích mluví § 161b odst. 1 písm. c)nebo § 183hodst. 1.
Kapitola 11. Akciová společnost
Užívání názvu „minorita" je do značné míry matoucím důsledkem vžité konvence, protože „minoritní" práva náležejí rovněž silným nebo majorit ním akcionářům, kteří je též leckdy využívají kprosazení vlastních zájmů. Z toho důvodu se zákonodárce snaží stavět bariéry zneužívajícím prakti kám minority i „minority" (§ 56a, § 66 odst. 6, § 66c, § 183 odst. 1 v souvislosti s § 131 odst. 10 a 11 apod.), třebaže jde spíš o problém soci ální a kulturní a právo se s ním může vypořádat spíš v aplikační rovině než v rovině normotvorby. Minoritní práva obchodní zákoník přiznává těm, jejichž akcie souhrnem svých jmenovitých hodnot přesahují: a) ve společnostech se základním kapitálem nad 100 milionů Kč 3 % toho to kapitálu,
2. Minoritní práva ve vztahu k valné hromadě Akciová minorita má především právo vynutit si svolání valné hromady k projednání pořadu, který sama určí. Závazný požadavek mohou v tom směru akcionáři vznést v písemné formě a jen vůči představenstvu. To jim musí vyhovět tak, aby se tato mimořádná valná hromada konala do čtyřiceti dnů od dojití žádosti; z toho důvodu stačí v tomto případě svolat valnou hromadu v patnáctidenním předstihu. Pří vymezení pořadu jejího jednání nelze měnit program navržený Žadateli. Doplnit jej lze jen s jejich souhla sem.
635
marg. č. 634-635
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 11. Akciová společnost
Nedojde-li ke splnění tohoto požadavku, může minorita uplatnit své právo soudně. Soud ji pak v řízení blíže upraveném v § 200e OSR, které je koncipováno jako nesporné, na její návrh 1 1 9 zmocní ke svolání valné hro mady a ke všem dalším potřebným úkonům. Soud též zpravidla určí, kdo bude jednání valné hromady předsedat. Náklady zasedání hradí přitom společnost; závazek společnosti hradit náklady tohoto řízení se považuje za škodují vzniklou a společnosti vzniká vůči členům představenstva prá vo na její náhradu. Slova § 183 odst. 3 ObchZ vyjádřená obratem „soud rozhodne", nikterak neodůvodňují závěr, z e j e snad soudu přikázáno vy hovět návrhu minority po ověření formální správnosti požadavku. Žádost minority musí být oprávněna i věcně. V praxi místy dochází k pokusům minority využít toto oprávnění k šikaně a k nátlakům na společnost způso bem zjevně poškozujícím její zájmy. Nastane-li takový případ, pak soud návrhu vzhledem k § 3 odst. 1 ObčZ a § 56a ObchZ vyhovět nesmí, proto že se nemůže propůjčit k ochraně deliktního chování. V praxi se objevují pokusy minority nereagovat na případnou rezistenci
emisního kursu, právo na úhradu této pohledávky soudně, anebo aby jej ze společnosti „vyloučilo" postupem upraveným v § 177.
330
634
b) a ve společnostech se základním kapitálem 100 milionů Kč nebo nižším 5 % tohoto kapitálu. Kromě toho, jak už řečeno výše, se speciálně konstruované (a to pěti procentní či menší) minoritě (bez zřetele na sumu základního kapitálu) přiznává právo domoci se odkoupení akcií na základě nabídky za podmí nek § 183h. Při sloučení akciových společností může nástupnická společ nost podle § 220m odst. 1 od menšinových akcionářů zanikajících společ ností odkoupit jejich akcie. Je, zdá se, všeobecná shoda znalců obchodního práva v tom, že zákonná úprava zahrnuje minimální a kogentně upravený rozsah oprávnění menši nových akcionářů, takže jej stanovy nemohou zužovat. Pokládá se ale za dovolené, aby stanovy práva minority rozšířila nad rámec zákona. Pozna menat lze též, že zákon k ochraně menšiny hojně využívá i jiné prostředky, zejména požadavkem na kvalifikovanou většinu nebo oddělené hlasování při rozhodování o některých otázkách na valné hromadě.
marg. č. 631—633
636
329
představenstva soudním návrhem, leč vznesením téhož požadavku na do zorčí radu, aby ta využila své působnosti podle § 199. Tento postup je vsak možný jen tehdy, je-li tu určující zájem společnosti, nikoli skupinový zá j e m některých akcionářů, protože rada smí k svolání valné hromady při stoupit jen z důvodu uvedeného v cit. ustanovení. Kromě oprávnění vynutit si konání valné hromady má minorita mož nost požadovat, aby bylo na pořad jednání valné hromady již svolané zařa zeno projednání záležitostí, kterou si tato minorita určí. Podmínka je, že menšinoví akcionáři doručí tento požadavek společnosti tak včas, aby před stavenstvo zvládlo uveřejnit doplnění programu týmž způsobem, jaký pla tí pro svolání valné hromady samotné. Ne-li, nelze této výhody využít a lze postupovat jen podle obecného § 185 odst. 4.
331
4. Práva minority vůči dozorčí radě Také na dozorčí radu se mohou minoritní akcionáři obrátit se závaznými požadavky. Konstrukce těchto minoritních oprávnění sleduje základní funkci dozorčí rady, totiž úkol kontrolovat výkon funkce představenstva. Proto se akciové minoritě umožňuje, aby zavázala dozorčí radu k pře zkoumání výkonu působnosti představenstva v těch záležitostech, které jí ona určí. Dozorčí rada má povinnost jednat i v této věci s péčí řádného hospodáře, tedy zejména zařídit kontrolu bez zbytečného odkladu a s od bornou péčí a seznámit s jejími výsledky ty, kteří k ní dali podnět.
638
Menšinoví akcionáři však mohou také po dozorčí radě chtít, aby pod firmou společnosti uplatnila proti členům představenstva právo na náhra du Škody, kterou oni společnosti případně způsobili porušením povinností při výkonu své funkce.
5. Práva minority ve vztahu k likvidátorovi Základní katalog menšinových práv, obsažený v § 181 a 182, doplňuje ještě oprávnění akciové minority domoci se v intencích § 219 odst 2 od volání likvidátora.
639
6. Soudní uplatnění Většinu minoritních práv lze uplatnit u soudu.
3. Práva minority vůči představenstvu Kromě práva návrhu na svolání valné hromady a na doplnění pořadu jejího jednání mají menšinoví akcionáři možnost uplatnit vůči představen stvu ještě jedno speciální oprávnění. Mohou totiž k němu vznést záva/ný požadavek, aby uplatnilo vůči akcionáři, který je v prodlení se splácen ím 119
Zákonodárce mluví v § 181 odst. 3 nepřesně o žádosti. Je vůbec pozoruhodná. jak málo obchodní zákoník respektuje terminologii procesního práva. 1'odobně mluví chybně o žádosti např. v § 183k odst. 1 nebo § 219 odst. 2.
marg. č. 636-637
Výjimka platí pro právo na doplnění pořadu jednání valné hromady, kde se jeho naplnění nelze při nečinnosti představenstva v soudním řízení vzhledem ke krátkosti času, jenž je k dispozici, efektivně domoci. Není-li tedy požadavku podle § 182 odst. 1 písm. a) vyhověno tam předepsaným postupem, valná hromada bod programu navržený minoritou projednat nemůže. 120 V jejích možnostech ovšem bude projednání těch bodů, jež byly uvedeny na pozvánce, aniž to bude na újmu platnosti jejích usnesení o nich. Ale i akciová menšina má možnost bránit se: může si totiž k projednání !:o
Ledaže bude naplněna skutková podstata § 185 odst. 4.
marg. č. 638-640
640
332
641
642
Část první. Obchodní společnosti
toho, co na pořad valné hromady zařazeno nebylo, vynutit konání mimo řádné valné hromady. Náklady na ni mohou být za podmínek § 373 pova žovány za škodu společnosti, za niž budou moci být členové představen stva voláni k odpovědnosti. Uspokojení svých ostatních práv se minorita může efektivně domáhat u soudu. Ale již z toho, co bylo uvedeno výše o jejím soudním uplatnění práva na svolání valné hromady, plyne, že zákon v tom směru zvolil speci ální postupy. Tak je tomu i při uplatnění práva domoci se, aby společnost vymáhala vůči členům představenstva náhradu Škody či splacení emisního kursu vůči akcionářům při nečinnosti orgánů, jež k tomu byly pozvány. Akciová mi norita totiž své oprávnění může konzumovat direktně, aniž musí nutit spo lečnost k nějakému chování. Ustanovení § 182 odst. 2 totiž menšinovým akcionářům dovoluje uplatnit tato oprávnění akciové společnosti přímo, tak že oni sami mohou podat pod firmou společnosti příslušné žaloby jako její zákonní zástupci. Ve shodě s obecnou úpravou v § 71 odst. 4 zvolil zákoník analogickou konstrukci i pro uplatnění práva minority na odvolání likvidátora z funk ce. Avšak pojetí § 219 odst. 2 je jiné než zmíněná generální konstrukce: v ní spočívá důvod k soudnímu odvolání likvidátora v porušování jeho povinností, kdežto podle § 219 stačí uvést důvody pro odvolání. Je zřejmý širší záběr speciální konstrukce než té obecné. Zde totiž nemusí důvod k odvolání likvidátora spočívat jen v jeho deliktním chování. V každém případě však i tu musí jít o důvod řádný, jenž v intencích loajálního chová ní vůči společnosti odvolání likvidátora odůvodňuje. Zákon č. 370/2000 Sb. rozšířil katalog minoritních oprávnění o jedno nové, jež se uplatní ve společnostech zapojených do faktických koncernů. Menšinoví akcionáři se totiž i mimo rámec obecné úpravy koncernového práva v § 66a mohou podle ust. § 182 odst. 3 domoci ze závažných důvodů soudního ustanovení znalce k přezkoumání vztahů ve faktickém koncer nu, zejména k jakým jednáním v rámci koncernu došlo a jaká opatření byla přijata v zájmu některého z jeho členů.
Kapitola 11. Akciová společnost
1. Obecně Dílčích společnických povinností akcionářů společnosti upravuje obchodní zákoník kolem desítky. Mezi nimi se obvykle jako základní uvádí pouze jediná, totiž splatit emisní kurs upsaných akcií. O tom byl podán výklad v partiích o založení společnosti, o zatímních listech a o minorit ních právech. Touto otázkou se tedy již zabývat nebudeme. Pomineme také některé další, tak řečené vedlejší povinnosti, o nichž je řeč v jiných souvis lostech (např. povinnost vrátit dividendu přijatou malafide apod.). Přesto zůstávají ještě tři dílčí položky, o nichž je vhodné se zmínit.
Obchodní zákoník ukládá akcionářům, aby akciové společnosti předložili své účastnické cenné papíry, jsou-li v listinné podobě, nastane-li určitá právní skutečnost: obvykle právoplatné usnesení valné hromady. Předně jde o povinnost předložit tyto papíry k výměně za jiné. Tak tomu je zejména v případě § 176 upravujícím postup výměny zatímních listů za akcie. Tak tomu je rovněž v § 186b, kde se řeší postup výměny akcií při jejich štěpení a spojování. Také při změně druhu akcií. Podobně při zvyšo vání a snižování základního kapitálu může dojít k výměně účastnických cenných papírů za akcie s jinou nominální hodnotou (§ 209, 213a). Při zvýšení nebo snížení základního kapitálu může rovněž dojít k vzniku povinnosti k předložení účastnických cenných papírů k vyznačení je jich nové nominální hodnoty (§ 209, 213a). Konečně tato povinnost vzniká, jsou-li cenné papíry stahovány z oběhu při snižování základního kapitálu (§ 213b a 213c), popř. při rušení společ nosti s likvidací (§ 220 odst. 3). Též j e l i majitel zatímního listu „vylou čen" ze společnosti, vzniká mu povinnost vydat jí zatímní list (§ 177 odst. 4). Ve všech případech, kdy akcionář svoji povinnost nesplní, sáhne před stavenstvo k prohlášení účastnických cenných papírů za neplatné postu pem upraveným v ustanoveních § 177 odst. 5 a § 214 odst. 2 a 3.
Část první. Obchodní společnosti
Ve vymezených společnostech s kótovanými akciemi vzniká akcioná řům oznamovací povinnost. Ta byla původně upravena v § 183d ObchZ, nyní ji upravuje § 122 PKT. V tomto ustanovení jsou stanoveny limity (prahy) podílů na hlasovacích právech (od 3 %, resp. 5 % postupně až po 75 % ) . Pokud někdo získá účast na společnosti v rozsahu uvedeném v § 122 odst. 1 PKT, či změní-li se výše této jeho účasti, musí to oznámit ve lhůtě tří dnů společnosti, o niž jde, a Komisi pro cenné papíry způsobem přede psaným zákonem. KCP údaje obsažené v oznámení uveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup, může však na žádost emitenta z vážných důvodů od uveřejnění upustit. Z oznamovací povinnosti jsou povoleny některé výjimky. Zákon zprošťuje oznamovací povinnosti osoby, za něž tuto povinnost splnila osoba ji ovládající, a vlastníky akcií investičního fondu. Za určitých podmínek může Komise pro cenné papíry zprostit oznamovací povinnosti obchodníky s cennými papíry. Oznamovací povinnosti se může zprostit i osoba, která j e j í zatížena, a to tak, že uzavře s centrálním depozitářem smlouvu, podle níž bude oznamovací povinnost za ni plnit centrální depozitář. Toto řešení ovšem přichází v úvahu jen u vlastníků zaknihovaných akcií. Toho, kdo je zatížen oznamovací povinností a nesplní-li ji, stíhá sankce ztrátou hlasovacích práv z těch účastnických cenných papírů, k nimž se oznamovací povinnost vztahuje.
4. Povinnost učinit nabídku na odkoupení. Povinnost učinit nabídku převzetí 647
Jde o dvě různé povinnosti, jež se odvíjejí od úpravy dvou různých práv ních institutů, tedy nabídky převzetí (§ 183a a násl.) a nabídky na odkou pení (§ 183h). Tyto povinnosti se vztahují ke společnostem, jejichž účast nické cenné papíry jsou kótovány, a u nichž tudíž vyvstává intenzivní veřejný zájem na ochraně regulovaných trhů s cennými papíry. Mezi právy akcionářů bylo mj. uvedeno právo menšinových společníků akciové společnosti domoci se toho, že KCP za podmínek § 183h odst. 1 a 2 majoritě uloží povinnost učinit menšinovým akcionářů nabídku na odkoupení, mluví-li pro to závažné skutečnosti. Tomuto právu tedy odpo vídá povinnost majoritního akcionáře (nebo skupiny jednající ve shodě) provést nabídku, přičemž právnicky je zajímavé, že jde o povinnost neza-
Kapitola 11. Akciová společnost
645
335
moa mi zákonem ale rozhodnutím KCP
-
^:^T '
^° « * -
Vedle této povinnosti vzniká akcionářům ze zákona povinnost učinit nabtcfa převzetí př, ovládnutí společnosti « 183b). Totoprávní zarTzen sleduje o c h r n u akcionáře v případě, že ve společnosti urfitá o s o t e ň e b o t a k „ o T r r / d e ™ t a í <**> * ' o objektivně o m e z u e j X mož nostovl.vnovat jako společník další život společnosti. Proto se těmto ak conarum, ocitnuvším se náhle v pozici slabší strany, musíůmožn t a b y t mohl: ze svého společnického poměru vyvázat prodejem X T z a c e n u
Sn^r^^^^ 1 —-«:r kuprevze .ostetaímakeionářumvšedesátidenníMtě
a 11).
možnXodtu"
Komise muže tez za podmínek upravených v odst. 8 rozhodnout
o
mkupovrnnostiknabídccVypočetvelikostiúčasti n á s p o eěnostiza
v í
lT3b £ T ? 4
a ž T "
PfCTZetí
— • ' •
- • -
-
h
~
Obch^PrT ™í,P ™ í PH nabídce převzetí upravuje § 183g ObchZ Protože nabídka převzetí je buď povinná, jak je o tom řeč zde anebo dobrovolná zakotvilo cit ust. jednak obecné'sankci, e ž d « POrUŠ
0
nost
speciální sankce za porušení zákona při povinné nabídce. Tyto speciální sankce jsou dvě a obě soukromoprávní povahyPředně lze po delikventovi požadovat náhradu škody. To je možné v ž d y
:« Ski!"nabidce tato *- —• J - *£S
Vedle toho se však dotčení akcionáři mohou domáhat u soudu i uzavřem takové smlouvy o koupi akcií, jaká obsahem zákonu odpovídá V tom pnpade se budou domáhat vydání rozhodnutí, jímž se nahrazuje prohtóše m v u e p o d l e § 1 6 1 o d s t . 3 0 S Ř . Tomuto efektu musí o d p o v í i formu I" n e b f Sah Sm Z t z h ' rozhodnuti o d ° P T(srov. ° civ. ° bR '°UVy m U S Í b * « " * " - n ě "y TOKU 53/91).
X marg. Č. 646-647
644
marg. č. 643-645
3. Oznamovací povinnost 646
643
2. Povinnost předložit společnosti účastnické cenné papíry
rnarg. č. 641-642
3 34
333
§ 4 Povinnosti akcionářů
r
" W * ™ * > - « "»•> «d£ 3 ) v X a T o " . "
648
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 11. Akciová společnost
Mimo to ovšem přichází v úvahu uplatnění dalších postihů, jež ale, jak řečeno, stíhají porušení povinností ve vztahu k jakékoli nabídce převzetí, a tudíž o nich bude řeč jinde.
lze zajistit cíl sledovaný touto normativní konstrukcí. Ač tedy oprávněná osoba stricto sensu nemusí být vždy dominantním akcionářem společnos ti, zákon ji pro zjednodušení označuje termínem hlavní akcionář. Za hlav ního akcionáře nelze považovat skupinu osob jednající ve shodě, ale jen jedinou osobu, v jehož rukou se koncentroval relevantní podíl účastnic kých cenných papírů.
336
§ 5 Právo výkupu účastnických cenných papírů 649
Zvláštní povaha akciové společnosti vedla v moderní době k posunům ve vnímání menšinových akcionářů, na něž se pohlíží spíše jako na inves tory než jako na společníky par excellence. Tato změna pohledu vedla k založení určitých prerogatív pro dominantní akcionáře v akciové společ nosti a založení jejich práva drobné akcionáře ze společnosti vytlačit, změnit akciovou společnost na unipersonální a zeefektivnit v důsledku toho její řízení. Tomuto účelu slouží institut označovaný jako squeeze-out (vytlače ní, vytěsnění), pro nějž pozitivní právo (§ 183i-183n ObchZ) zvolilo po jmenování právo výkupu účastnických cenných papírů. Tato úprava je v obchodním zákoníku relativně nová (provedena byla zákonem č. 216/ /2005 Sb. účinným zčásti od 3. června, zčásti od 1. července 2005 a dopl něna zákonem č. 377/2005 Sb., účinným od 29. 9. 2005) a pro tuzemské prostředí je nezvyklá, byť se inspiruje četnými zahraničními vzory a ev ropským právem. 1 2 2 Vyvolává z toho důvodu četné polemiky, přičemž pro odborné diskuse na toto téma jsou podstatné některé nejasnosti vyvolané zákonnou dikcí. 1 2 3 Zákonná úprava zakládá tomu, kdo vlastní v akciové společnosti účast nické cenné papíry reprezentující alespoň 90 % základního kapitálu spo lečnosti, anebo s nimiž je spojen podíl na hlasovacích právech alespoň 90 %, právo domoci se získání ostatních účastnických cenných papírů téže společnosti, které vlastní další osoby. Široké vymezení vázané na pojem účastnických cenných papírů 1 2 4 má ratio v tom, že jen tato konstrukce umož ní osobě, jíž zákon právo výkupu založil, ostatní z účasti na společnosti důsledně vyloučit, neboť nabytím nejen akcií a zatímních listů, ale i pou kázek na akcie, vyměnitelných a prioritních dluhopisů, opčních listů atd. 122 123
124
Zejména srov. směrnici č. 2004/25/ES, o nabídkách převzetí (či. 15). Srov. např. Havel, B., Doležil, T. A zase ten squeeze out. Úvahy nad interpre tací § 183i n. ObchZ. PR, 2005, s. 633 n. Čech, P K (četným) problémům právní úpravy výkupu účastnických cenných papírů (squeeze out). PR, 2005, s. 651 n. Účastnické cenné papíry jsou akcie, zatímní listy a převoditelné cenné papíry, na jejichž základě lze akcie nebo zatímní listy nabýt (§ 183a odst. 1).
Hlavní akcionář má právo domoci se svolání valné hromady, na jejíž pořad bude zařazeno rozhodnutí, že vlastnické právo ke všem ostatním účastnickým cenným papírům přejde na hlavního akcionáře. Protože prá vo hlavního akcionáře hlasovat na této valné hromadě není vyloučeno, umožňuje se mu navržené usnesení na příslušném zasedání valné hromady také prosadit (za předpoklady že mu v uplatnění hlasů nebrání § 186c). I se zřetelem k tomu nemá zákonodárce zájem svěřit hlavnímu akcionáři právo na výkup účastnických cenných papírů jako Časově neomezené a stanoví pro možnost jeho uplatnění prekluzivní lhůtu v trvání tří měsíců od jeho vzniku (§ 183n odst. 3). S požadavkem svolat valnou hromadu se hlavní akcionář obrací na před stavenstvo. To je povinno ohlásit valnou hromadu (podle okolností po zvánkou nebo oznámením) do patnácti dnů. V literatuře se diskutuje, může-li se zasedání valné hromady konat již patnáct dnů po ohlášení valné hromady (analogicky k § 181 odst. 2), anebo platí-li i zde obecná třiceti denní lhůta. 1 2 5 Protikladná stanoviska se promítají i do judikatury, která zatím není sjednocena. AČ je to zatím názor menšinový, sdílíme stanovis ko, že úprava § 183j není speciální k § 181, ale že se jedná o speciální úpravu k § 184, z čehož plyne, že se vyžaduje třicetidenní předstih svolání valné hromady před jejím zasedání. Opačný výklad problematizuje ochra nu vytlačovaných akcionářů, relativizuje jejich obranu podle § 183k a ve svých důsledcích koliduje se základními zásadami obchodního a akciové ho práva (§ 1 odst 2, § 56a, 265), jakje konkretizovala ostatně i judikatura Nejvyššího soudu. 1 2 6 Opačná úvaha se opírá o hledisko, že hlavní akcionář vždy splňuje požadavek podílu zakládajícího v § 181 odst. 1 právo mino ritních akcionářů domoci se svolání valné hromady k zasedání v kratší ^"SrovTcěck ^TCÚTMOTSTÓ^T^^
!2S
vá, I. in Bartošíková, M., Plíva, S., Štenglová, I. Obchodní zákoník. Dodatek ke komentáři. 10. vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, s. 86. „K zásadám, kterými se řídí právní úprava akciových společností, patří zása da ochrany minoritních akcionářů, zásada ochrany všech akcionářů před své volným a nekorektním chováním představenstva a včasného informování ak cionářů o možnosti výkonu jejich práv atd." (PPvP, 1998, č. 4, s. 24; SJ, 1998, č.8,8. 182; proložil KE).
marg. č. 649
338
337
marg. č. 649
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 11. Akciová společnost
lhůtě. Lze vsak mít za to, že taková úvaha je jen mechanická a že nerozli šuje funkce obou normativních konstrukcí. Valná hromada svolaná z podnětu hlavního akcionáře má rozhodnout o přechodu účastnických cenných papírů na hlavního akcionáře a o výši a splatnosti protiplnění, jehož se jím dostane. V té souvislosti jsou podstatné určení, jaké protiplnění ostatní vlastníci účastnických cenných papírů mají obdržet, a některé další informace. Tyto údaje musí obsahovat ohlášení valné hromady a potřebné informace musí být akcionářům zpřístupněny (§ 183j odst. 2 a 3). Vyžaduje se, aby se k přiměřenosti nabízeného protipl nění vyjádřilo představenstvo. Pro přijetí usnesení valné hromady se vyža duje souhlas nejméně devíti desetin hlasů všech vlastníků účastnických cenných papírů a musí být o něm vyhotoven notářský zápis. Přijaté usne sení podléhá zápisu do obchodního rejstříku a jeho účinky nastávají jeden měsíc po zveřejnění zápisu usnesení do obchodního rejstříku. Vztahuje-li se sqeeze-out na kótované cenné papíry, vyřazují se zveřejněním usnesení valné hromady z oficiálního trhu.
sinovým akcionářům. Z tohoto důvodu další novela obchodního zákoníku Č. 377/2005 Sb. do úpravy squeeze-out začlenila zvláštní ochranná opatře ní. Zejména podřídila postup při vytlačení akcionářů dozoru a kontrole Komise pro cenné papíry. Dále posílila garance vytlačovaných osob v tom směru, aby se jim protiplnění za účastnické cenné papíry skutečně dostalo, a to tak, že hlavní akcionář má povinnost předem složit částku odpovídají cí protiplnění na účet u banky nebo u obchodníka s cennými papíry,
Protiplnění se stanovuje dvojím způsobem, Nabyl-li hlavní akcionář podíl na účastnických cenných papírech v důsledku povinné nabídky převzetí a požaduje-li svolat valnou hromadu do tří měsíců po uplynutí závaznosti nabídky převzetí, odvozuje se protiplnění z ceny nebo směnného poměru relevantního pro nabídku převzetí. V ostatních případech se výše protipl nění určí na základě znaleckého posudku. Ti, jichž se to týká, mají k dispo zici prekluzivní lhůtu v trvání jednoho měsíce k vznesení návrhu na soud, aby přiměřenost výše protiplnění přezkoumal. Při squeeze-out nenabývá hlavní akcionář účastnické cenné papíry ostat ních vlastníků smlouvou; nejedná se převod, nýbrž o přechod cenného papí ru na základě projevu vůle akciové společnosti. K přechodu účastnických cenných papírů na hlavního akcionáře dochází uplynutím jednoho měsíce od zveřejnění zápisu usnesení do obchodního rejstříku. Jedná-li se o listinné cenné papíry, musí je vytlačené osoby do třiceti dnů společnosti předložit (jestliže tak neučiní, prohlásí je společnost za neplatné a vydá namísto nich nové cenné papíry). Jedná-li se o zaknihované cenné papíry, zajistí společ nost změnu zápisu vlastníka v evidenci centrálního depozitáře. Jsou-li příslušné účastnické cenné papíry zastaveny, je třeba pamatoval na zájmy zástavních věřitelů. To zákonná úprava Činí speciálními ustano veními, sledujícími zejména jejich informovanost a tím, že protiplnění se má zásadně dostat zástavním věřitelům, nikoli vlastníkům zastavených cen ných papírů. Krátce po přijetí novely č. 216/2005 Sb. se objevily námitky, z valné části oprávněné, že zákonná úprava neposkytuje dostatečnou ochranu men-
marg. č. 649
339
Oddíl 7. Instituty k podpoře transparentnosti vztahů ve společnosti Komplikované poměry akciové společnosti po stránce organizační, majetkové, účastnické, zásadní volnost členství v této korporaci a z toho plynoucí změny v osobách akcionářů í velikosti jejich účastí, zároveň také značný hospodářský význam a majetková koncentrace, to vše vede k ten dencím využít této nepřehledné džungle k nečestným nebo j inak nežádou cím aktivitám. Už ve druhé polovině 19. stol. začaly praktiky z toho okru hu existenci akciových společnosti a hospodářský život vážně ohrožovat, a proto se jim začaly stavět do cesty výraznější zábrany novými právními zařízeními, která sice leckdy značně modifikují charakter akciové společ nosti jako korporace soukromého práva, ukazují se však být funkční a so ciálně užitečná.
§ 1 Nabývání vlastních zatímních listů a akcií
1. Celkový přehled V akciovém právu byla postupem času opuštěna stará zásada, že korporace nemůže být svým vlastním společníkem, a že tudíž nemůže ani sama la sobě nabývat své majetkové účasti. Zároveň však musely být postaveny zábrany tomu, aby se společnost sama ovládla a popřela tím základní prin cipy fungování právnických osob typu korporace. Akciová společnost má tudíž dovoleno nabýt své vlastní akcie, zároveň se však musí zamezit efek tu její vlastní samokontrofy; přihlížet je třeba též k zájmům akcionářů a zvláště pak věřitelů.
marg. č. 650-651
651
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 11. Akciová společnost
Z toho důvodu věnuje i náš obchodní zákoník těmto otázkám pozornost velmi pečlivou (§ 161—161f ObchZ). Tuto úpravu lze rozdělit do čtyř zá kladních okruhů:
jsou přípustná jen v mezích zákonných dovolení a při splnění některých dalších omezujících podmínek.
340
652
a) upisování akcií, b) nabývání akcií jinak než úpisem, c) braní vlastních akcií do zástavy, d) shora uvedené dispozice s akciemi ovládající osoby osobou jí ovláda nou. K tomu lze uvést, že pro případ posledně uvedený platí zásadně táž pravidla jako pro operace společnosti s jejími vlastními akciemi (§ 161ť). Pro braní vlastních akcií do zástavy platí podobná omezení, jaká se vzta hují na nabývání vlastních akcií společností (§ 161 e odst. 2). Těmto aspek tům se dále věnovat nebudeme a zájemce odkazujeme na specializovanou literaturu. 1 2 7
2. Upisování vlastních akcií společností 653
Je striktně zakázáno (§ 161), aby společnost získala na sobě účastnický podíl upsáním akcií, ať již při vlastním založení, 1 2 8 ať při zvyšování zá kladního kapitálu. Pokud bude k této operaci využit nepřímý zástupce, uplatní se nevyvra titelná domněnka, že úpis akcií byl proveden na jeho účet. Dojde-li k sub skripci akcií společností samotnou, musí jejich emisní kurs splatit podle okolností zakladatelé nebo členové představenstva, ledaže prokáží, že o úpisu vědět nemohli. 1 2 9 Neprokáží-li to, stávají se tyto akcie jejich ma jetkem; stejně tak se stávají ovšem i majetkem onoho nepřímého zástupce. Všichni jsou však stiženi tou sankcí, že z těchto akcií nemohou vykonávat žádná práva. Mohou je ale převést další osobě, a tím se nemožnost výkonu práv z nich zruší.
3. Nabývání vlastních akcií společností Jinak než úpisem společnost své vlastní akcie nabývat může. Nemá však naprostou volnost. V § 161 odst. 1 in fine se naopak stanoví, že tato nabytí 127 128 129
Zejm. Dědic, J., Kříž, R., Stenglová, L, cit. dílo. S využitím mechanismu § 64. Pro případ, že se jim důkaz zdaří však zákon nestanoví, jaké jsou důsledky nezákonného úpisu.
Nejdůležitější právní následek nabytí vlastních akcií váže na fakt, že společnost, pokud akcie získá, musí je vykázat ve vlastním účetnictví. Pak na ně musí také vytvořit rezervní krytí z nerozděleného zisku či obdob ných disponibilních zdrojů tak, aby tento zvláštní rezervní fond svou výší odpovídal hodnotě akcií vykázané v účetnictví (§ 161d odst. 2 až 4). Je také významné, že údaje o vlastních akciích ve svém majetku společnost musí uvést Í ve zprávě o stavu majetku společnosti, předkládaném alespoň jednou za účetní období valné hromadě. Nabytí akcií nemůže vést k efektu, že by společnost hlasovala na vlastní valné hromadě, sama na sobě inkasovala dividendu, uplatňovala přednost ní práva na dluhopisy a podobně. Proto je v prvním odstavci § 161d jasně řečeno, že za takové situace nemůže společnost práva spojená s vlastními akciemi a zatímními listy vykonávat. Výjimku stanovil § 208 odst. 7 pro případ zvyšování kapitálu z vlastních zdrojů, na němž berou účast také vlastní akcie v majetku společností. Problematický se jeví Dědičův zá věr,130 že společnost může jako svá akcionářka napadnout platnost usnese ní vlastní valné hromady, protože takovou výjimku zpravidla § 161dodst. 1 zákoník nezná: není tedy.
655
Jednotlivé případy nabytí akcií lze rozdělit do čtyř základních skupin, z nichž prvé tři upravuje § 1 6 1 a a d a l š í § 161b: a) společnost může získat vlastní akcie až do limitu 10 %,m pokud má možnost Vytvořit na ně rezervní krytí, jestliže to je nutné k odvrácení bezprostředně hrozící značné škody; 1 3 2 představenstvo však o tom musí informovat nejbližší valnou hromadu,
656
b) totéž platí, získává-lí společnost své akcie jen s cílem přenechat je pod le ust. § 158 za zvýhodněných podmínek zaměstnancům, c) do téhož limitu může společnost akcie získat í bez tohoto vážného dů vodu, avšak jen se souhlasem valné hromady, d) bez splnění dalších podmínek nabývá společnost vlastní akcie - stahuje-li je z oběhu při snižování základního kapitálu, - má-li povinnost nabýt dle zákona či soudního rozhodnutí, - přecházejí-li na ni z důvodu právního nástupnictví, m 131
m
Srov. 5 é ^ í ^ 7 T ^ ^ f f 7 ^ ě « i f o M ~ 7 7 c i t dílo, s. 116. . Do limitu se započítávají i akciové podíly náležející osobám spjatým se spo lečností, jak je uvádí § 161a odst. 1 písm. b). Mezi typické příklady patří preventivní obrana proti hrozbě nepřátelského převzetí nebo vytvoření umělé poptávky k odvrácení pádu kursu akcíí na bur ze či jiném veřejném trhu,
marg. č. 652-654
342
657
658
341
marg. č. 655-656
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 11. Akciová společnost
— anebo nakupuje-li je v soudní dražbě při exekuci na vymožení pohle dávky proti majiteli splacených akcií, - a konečně, nabývá-li je bezplatně. Zákoník se musel rovněž vypořádat se situací, kdy společnost získá své vlastní akcie nezákonně. Učinil tak speciální úpravou ust. § 161c ObchZ, ježto jinak by nastoupila aplikace § 39 ObčZ o neplatnosti právních úko nů, jež se staly v rozporu se zákonem. To ale není v těchto případech dobře proveditelné, neboť v některých situacích vůbec nelze všechny strany smlouvy dohledat (např. uskutečnila-li se koupě akcií na burze), a tudíž by bylo neaplikovatelné ust. § 457 ObčZ. Kromě toho je třeba v každém pří padě chránit dobrou víru té smluvní strany, která měla řádný důvod ji mít. Zákon tedy ponechal smlouvy uzavřené in bonafide druhým smluvníkem v platnosti. Své vlastní akcie si společnost nesmí ponechat ad infinitum, ale naopak je musí v zákonných lhůtách pozbýt. Tyto lhůty jsou stanovenyjako roční pro případ nelegálního nabytí akcií a v trvání dvanácti nebo osmnácti mě síců pro případy ostatní. Během nich musí společnost tyto své akcie zcizit, popř. snížit ojejichnominále základní kapitál, jinak jí hrozí soudně naří zená likvidace.
obrací na jejich majitele s úmyslem tyto papíry získat proti zaplacení kup ní ceny nebo výměnou za jiné cenné papíry.
§ 2 Nabídka převzetí
1. Úvodem 133
Nabídka převzetí je oferta kupní nebo směnné smlouvy ohledně akcií nebo jiných účastnických cenných papírů, 1 3 4 kterou se navrhovatel veřejně
Pokud se v § 183a odst. 1 mluví o návrhu smlouvy o koupi cenných papírů, kde navrhovatel projevuje vůli cenné papíry nabýt mj. „výměnou za jiné cen né papíry", jedná se o nonsens, při němž zákonodárce nerozeznává různé a nota bene pojmenované smluvní typy. Stejnou nepřesnost zákon vykazuje, když veřejnou nabídku označuje za veřejný návrh smlouvy, ač z hlediska obec né úpravy téhož institutu je to veřejný návrh na uzavření smlouvy, a měla by tudíž být držena jednotná terminologie. AČ je úprava v § 183a a násl. značně podrobná a kazuistická, není pochyb, že jsou ust. § 276 a násl. i na veřejnou nabídku subsidiárně aplikovatelná. Tj. zatímních listů, případně převoditelných cenných papírů, které nabytí ak cií umožňují.
marg. č. 657-659
343
Jedná se o právní institut, který v sobě vlastně skrývá dvě různá právní zařízení a každé s jinou funkcí. Nabídka převzetí je totiž v § 183a-183c a v§ 183e-183g upravena jednak jako dobrovolná (zejména § 183a), jed nak jako povinná (zejména § 183b a 183c). O té již byla řeč v pasáži o povinnostech akcionářů. Obecnou úpravu nabídky převzetí doplňuje složitě konstruované ust. § 183e, kde jsou obsažena speciální pravidla vztažená k nabídce týkající se registrovaných cenných papírů.
2. Dobrovolná nabídka Při dobrovolné nabídce se jedná o manifestaci zájmu navrhovatele převzít kontrolu nad společností, která se v této souvislosti označuje jako cí lová, tudíž ovládnout ji nabytím účasti na ní v relevantním rozsahu. Takto zamýšlená podstatná změna v akcionářské struktuře společnosti probíhá \ e značné Částí veřejně a přinejmenším virtuálně vyvolává dojem jisté destabilizace provázející každý příběh s nejistým výsledkem. Proto nesmí být cílová společnost nabídkou převzetí zatěžována po neúměrně dlouhou dobu a z téhož je doba závaznosti veřejné nabídky zásadně omezena rozsa hem čtyř až šesti týdnů od uveřejnění. Při této aktivitě je účelné poskyt nout zvýšenou ochranu nejen společnosti, o jejíž zájmy tu jde především, ale také stávajícím akcionářům, jimž se musí umožnit rozhodnutí, zda své akcie navrhovateli prodají, s plnou znalostí věci. Obojím se vlastně chrání také věřitelé společnosti, neboť je nepřímo zaručováno, že v majetkových poměrech společnosti nedojde k nečekaným otřesům. Kdo usiluje o ovládnutí společnosti, musí svůj záměr oznámit představenstvu a dozorčí radě cílové společnosti s dostatečnými podrobnostmi. Oba orgány k tomu musí v krátké lhůtě zaujmout vlastní stanovisko zpra cované se zřetelem na zájmy akcionářů, ale i na zájmy zaměstnanců a vě řitelů společnosti. Toto stanovisko cílové společnosti se zveřejňuje sou běžně s veřejnou nabídkou. K zveřejnění obojího musí dojít v deníku celostátně distribuovaném. Zákoník v § 183a podrobně stanoví povinný obsah veřejné nabídky, omezuje možnosti navrhovatele měnit ji či odvolat a upravuje zvláštní mechanismus uzavření smlouvy, přičemž se rozlišuje raezí kontraktací na regulovaném trhu a mimo něj, protože pro obojí musí z povahy věci platit odlišná pravidla. Upraven je i způsob oznámení vý sledků veřejné nabídky.
marg. č. 660-661
660
661
344
662
Část první. Obchodní společnosti
Období od deklarace navrhovatelova zájmu ovládnout společnost do uply nutí závaznosti veřejné nabídky je dobou naplněnou řadou nejistot pro všech ny zúčastněné. Z toho důvodu je třeba chránit jejich oprávněné zájmy. Předně se chrání cílová společnost a její dosavadní akcionáři tím, že § 183avodst. 12navrhovateliavŠem,kdosnímjednají ve shodě, zakazu je nabývat či zcizovat účastnické cenné papíry cílové společnosti či opce na jejich nabytí. (Pro určité situace může KCP povolit výjimky.) Tím se jednak sleduje ochrana akcionářů, s nimiž se musí být zacházet podle zá sad ekvity, ale i společnosti, aby snad nebyla ovládnuta skrytě, zatímco navrhovatel prvoplánově úmysl k veřejné nabídce jen předstírá. Ochranu však potřebuje i navrhovatel jako investor. Jinak není vylou čeno, že po deklaraci svého zájmu a hlavně po skoupení rozhodného akci ového podílu přijde jen k majetku bez valné ceny. Ust. § 183a proto v odst. 11 zakazuje orgánům společnosti zdržet se všeho, co by veřejnou nabídku mohlo zmařit nebo znesnadnit.
3. Konkurenční nabídka 663
Subjekty s podnikatelskými zájmy v oblasti kapitálových investic při rozeně nezůstanou ve stoji spatném, učiní-li někdo veřejnou nabídku. Váželi se ta k atraktivní společnosti, naopak to vyvolá jejich zájem. Na toto hledisko bere zákoník zřetel a upravuje v § 183f také konkurenční nabídku převzetí. Tu může učinit jiný navrhovatel v době závaznosti původní na bídky převzetí, musí však nabídnout cenu akcií alespoň o 2 % vyšší, než činí nabídka původní. Původní navrhovatel se ale může bránit tím, že zvýší svoji nabídku o 2 % nad cenu nabízenou konkurencí. Sám však nemůže využít konkurenční nabídky k tomu, aby novému navrhovateli prodal ty cenné papíry, které sám již na základě své veřejné nabídky získal.
4. Sankce 664
Není vyloučeno, že navrhovatel při nabídce převzetí nebude šetřit zá konnou úpravu tohoto postupu. Pro ten případ musely být upraveny zá konné sankce za takový delikt. Ty jsou soustředěny do úpravy § 183g, jehož první odstavec míří na porušení povinností při povinné veřejné na bídce a ostatní při jakékoli, tudíž i dobrovolné.
Kapitola 11. Akciová společnost
345
Veřejná nabídka odporující zákonu naplňuje znaky civilního deliktu. Po stihem však není neplatnost smluv uzavřených přijetím této nabídky, proto že ten následek by paradoxně víc postihl smluvníka důvěřujícího v právnost postupu druhé strany. Sankce tedy spočívá ve ztrátě hlasovacích práv v cílové společnosti. Komise pro cenné papíry vsak může při nepodstatném poruše ní zákona rozhodnout, že tento následek nenastane, popř. že nastane pouze v omezené míře. Při podstatném porušení má ale KCP naopak možnost rozšířit dosah sankce na ztrátu všech práv z nabytých cenných papírů. Také další sankční opatření připadá v úvahu jen při podstatném porušení zákona. Pro ten případ je upravena možnost prodávajícího odstoupit od smlouvy, a to s majetkovými důsledky stanovenými v § 183g odst. 4.
^ 3 Opatření proti konfliktu zájmů Obecně jistě platí premisa, že za řádných poměrů vystupují společnost, její zakladatelé a akcionáři i členové jejích orgánů a další osoby (např. prokuristé) v souzvuku s tím, Že klíčový je celkový zájem společností a Že všichni musí vystupovat v souladu s ním. V praxi se však tyto zájmy roz cházejí a leckdy proti sobe vystupují konfliktně. To zákon nemůže zaká zat, a ani není v jeho moci vzniku takto rozdílných zájmů zabránit. Může však bránit tomu, aby se tyto různé interesy projevily způsobem poškozu jícím společnost, protože její zájmy jsou prioritní. Jde sice o obecný pro blém korporací, ale u akciové společnosti vystupuje specificky, a proto mu akciové právo věnuje zvýšenou pozornost. Klíčový význam má v tomto směru úprava § 196a, které se věnuje ob chodním operacím, k nimž dochází ve vzájemném styku společností a ně kterými osobami se společností přímo nebo nepřímo spjatými. Toto usta novení zahrnuje skutkové podstaty dvou kategorií.
: č. 665-666
Část první. Obchodní společnosti
bami, pokud uvedení funkcionáři a zástupci mají oprávnění jednat jmé nem také těchto osob. Konečně, stejným podmínkám se podrobují i bez platné převody majetku ze společnosti na její akcionáře. Druhá skupina případů se týká majetkových přesunů hodnotově dosa hujících desetiny základního kapitálu společnosti nebo vyšších, k nimž dochází mezi společností a osobami uvedenými ve skupině prvé, dále pak též mezi osobami spojenými do koncernu, anebo zakladateli či akcionáři společnosti a osobami jednajícími s nimi ve shodě. V takovém případě musí být hodnota (tj. nikoli cena) tohoto majetku stanovena znalcem soud ně jmenovaným.
Oddíl 8. Rezervní fond 668
669
Akciová společnost povinně vytváří rezervní fond. Rozdílně od úpravy rezervního fondu ve společnosti s ručením omezeným, která zná jen obec nou konstrukci, objevuje se v akciovém právu vedle obecné úpravy i ně kolik zvláštních. Obecnou úpravu obsahuje § 217. Předpokládá se, že pravidla vztažená k tomuto fondu konkretizují stanovy [srov. § 173 odst. 1 písm. h)], zásadně však platí, že je nutné jej vytvořit, jakmile bude poprvé dosaženo zisku. Tehdy se totiž pětina čistého zisku (je-li však vyšší než desetina základního kapitálu, pak příděl činí právě těchto 10 %) rezervnímu fondu přiděluje. V každém ziskovém roce musí být fond dotován alespoň pěti procenty z čistého zisku, dokud jeho objem nedosáhne 20 % základního kapitálu spo lečnosti. Tento rezervní fond lze využít pouze k úhradě ztrát společnosti. Podle speciálních ustanovení musí nebo mohou být vytvořeny zvláštní rezervní fondy. Povinný je rezervní fond vytvářený ke krytí hodnoty vlast ních akcií nabytých společností (§ 161d), případně akcií nebo společnosti ji ovládající (§ 161f, § 120 odst. 3). Ostatní rezervní fondy jsou dobrovol né. Předně jde o vytvoření rezerv snížením základního kapitálu za účelem úhrady budoucí ztráty (§ 216a). Podle § 67 odst. 2 může být rezervní fond vytvořen rovněž z emisního ážia nebo z tzv. jiných vlastních zdrojů spo lečnosti (tedy z jiných zdrojů, než je čistý zisk).
Kapitola 11. Akciová společnost
347
Oddíl 9. Změny výše základního kapitálu § l Společné otázky
1. Změna výše základního kapitálu a změna stanov společnosti Chápeme-li výši základního kapitálu jako číslo uvedené ve stanovách a 670 zapsané v obchodním rejstříku, může dojít ke změně této výše jen změnou stanov a provedením změny zápisu v rejstříku. Právní účinky změny má až konstitutivní rejstříkový zápis. Z § 173 odst. 3 plyne, Že valné hromadě postačí rozhodnout o změně výše základního kapitálu, neboť změna obsahu stanov nastává automatic ky. Představenstvu se jen nařizuje odstranit nejasnosti, k nimž při usnášení valné hromady může dojít.
2. Efektivní i nominální změna výše základního kapitálu Podle účinků, jakými se změna výše základního kapitálu projevuje v majetkové sféře společnosti, se rozlišují na jedné straně změny základní ho kapitálu označované jako efektivní a na druhé straně změny nazývané jako nominální.
671
Při efektivních změnách výše základního kapitálu je výsledkem zvětšení nebo zmenšení majetku společnosti. To se při jeho zvýšení děje úpisem a převzetím nových vkladů. Společnost získá nový majetek, anebo sníží své závazky (kapitalizací pohledávek). Podobně je při efektivním snížení zá 135 kladního kapitálu výsledkem buď plnění společníkům anebo, jak umož ňuje § 213d ObchZ, (částečné) prominutí závazku akcionáře splatit vklad (liberace). Při nominálních změnách dochází k účetní operaci v pasivech společ nosti. Změna se „však musí odrazit v počtu akcií nebo ve změně jejich 136 jmenovité hodnoty." Při nominálním zvýšení se účetně přesunou dispo nibilní vnitřní zdroje do základního kapitálu, avšak vlastní kapitál se neProtože se posouvá vztah mezi vlastním kapitálem společnosti a jejím (sníže ným) kapitálem základním, v důsledku čehož se posouvají meze zákazu vy plácení vlastních zdrojů společnosti ve smyslu § 178 ObchZ. Dědič, J., Kříž, R., Štenglová, I., cit. dílo, s. 13.
marg. č. 667-669
666
Prvá dopadá na vzájemná jednání mezi společností a některým z členů představenstva nebo dozorčí rady, ale také některou z osob oprávněných pod její firmou uzavírat smlouvy o úvěrech, půjčkách, poskytnutí jistoty včetně ručení a o bezplatných převodech majetku. Jedná se tedy také o likvidátory; dále pak o prokuristy a některé další zástupce. Mají-li ryto osoby uzavřít se společností kteroukoli z uvedených smluv, musí se tak stát za obvyklých obchodních podmínek a s předchozím souhlasem valné hromady. Stejný režim se ze zřejmých důvodů uplatní i ve vztahu k těm, kdo jsou k těmto funkcionářům nebo zástupcům v poměru osob blízkých. Táž úprava dopadá i kontrakty uzavírané mezi společností a dalšími oso-
marg. č. 662—664
346
665
marg. č. 670-672
672
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 11. Akciová společnost
mění. Analogicky rovněž při nominálním snížení základního kapitálu do jde k poklesu jeho výše jen účetní operací, též bez vlivu na objem vlastní ho kapitálu společnosti. Naše právo odděluje postupy sledující změnu výše základního kapitálu efektivní a nominální povahy u akciových společností.
Při zvýšení i při snížení základního kapitálu musí představenstvo podat návrh na provedení těchto zápisů do třiceti dnů od usnesení valné hromady o změně výše základního kapitálu.
348
3. Rozhodování o změně výše základního kapitálu 673
O zvýšení i snížení základního kapitálu rozhoduje zásadně valná hroma da. Jediná výjimka se týká případu zvýšení kapitálu rozhodnutím předsta venstva (§210 ObchZ). Protože si tato pasáž všímá obecných otázek, pomi n e m e specifický případ zvýšení základního kapitálu r o z h o d n u t í m představenstva, jemuž se věnujeme jinde. Omezíme se tedy na případy, kdy o zvýšení nebo o snížení základního kapitálu rozhoduje valná hromada. Zde nutně najdeme některé shodné rysy platné pro jeho zvyšování i snižování. Za prvé, pro svolání valné hromady, jež má rozhodnout o změně výše základního kapitálu, se uplatní speciální ustanovení o náležitostech ohlá šení valné hromady (§ 202 a 212). Za druhé, svá usnesení o změnách výše základního kapitálu v akciové společnosti přijímá valná hromada kvalifikovanou většinou hlasů. Za třetí, pro usnesení, jímž valná hromada rozhoduje o změně výše zá kladního kapitálu, jsou předepsány speciální náležitosti (§ 203 a 211). Za čtvrté o rozhodnutí musí být pořízen notářský zápis.
4. Zápisy do obchodního rejstříku 674
Zápis změny výše základního kapitálu akciové společnosti do obchod ního rejstříkuje nezbytný, protože až jím nastanou její právní účinky. Také v této souvislosti lze pozorovat podobné rysy, takže je možné poukázat na ně společně. Předně platí, že při většině způsobů zvyšování základního kapitálu (upsá ním nových akcií, a to i rozhodne-li o tomto zvýšení představenstvo, stejně jako při podmíněném nebo kombinovaném zvýšení), ale také při jeho snižo vání musí být do rejstříku provedeny dva zápisy. Předmětem prvního zápisu je rozhodnutí o změně výše základního kapitálu. Často se při té příležitosti mluví o předběžném zápisu, praxe v této souvislosti někdy mluví o zápisu „úmyslu" zvýšit nebo snížit základní kapitál. Předběžný zápis se nevyžaduje jen v jediném případě: při zvýšení základního kapitálu z vlastních zdrojů.
§ 2 Zvýšení základního kapitálu
1. Různé způsoby zvyšování Obchodní zákoník rozlišil čtyři způsoby zvýšení základního kapitálu, a to: - zvýšení základního kapitálu upsáním nových akcií (§ 203-206), - podmíněné zvýšení (§ 207),
Tento výčet je uzavřený. Jiným způsobem nelze k zvyšování základní ho kapitálu přistoupit, a společnost si tudíž nemůže sama, např. ve stano- ;h, nějaký další upravit.
2. Postupy při zvyšování Ke zvýšení základního kapitálu může dojít dvěma odlišnými postupy. Je obecné pravidlo, které jako generální také formulují § 187 odst. 1 písm. b) a zvláště pak § 202 odst. 1, že z orgánů společnosti rozhoduje o zvýšení jejího základního kapitálu valná hromada. Pravidlo je zároveň univerzál ní: v tom smyslu, že valná hromada může přijmout rozhodnutí o zvýšení základního kapitálu kterýmkoli ze způsobů, které zákon připouští. Postup, kdy o zvýšení rozhoduje představenstvo, je specifický, protože jde o výjimku z obecného pravidla, kterou je možné použít pouze ve vzta hu k určitým způsobům zvyšování základního kapitálu a k níž lze přistou pit jen, když valná hromada svým usnesením představenstvo k rozhodnutí o zvýšení pověří. Se zřetelem k posledně uvedenému znaku je možné ho-
677
marg. č. 675-677
Kapitola 11. Akciová společnost
vořit o tomto postupu jako o derivativním, protože působnost představen stva se v daném případě odvozuje od pověření valné hromady, která jím vlastně na představenstvo přenáší svoji originární rozhodovací působnost. Tím je také dáno, že možnosti valné hromady pověřit představenstvo zá kon omezuje v § 210 odst. 1 a 4 co do předmětu a v § 210 odst. 3 ObchZ i časově.
Usnesení musí dále obsahovat i údaje, jak budou upsány akcie, které nebyly upsány s využitím přednostního práva. Rozhodne-li se o zvýšení základního kapitálu peněžitými vklady, má kaž dý akcionář právo upsat část nových akcií v rozsahu jeho dosavadního podílu na základním kapitálu. Proto se představenstvu ukládá zveřejnit informaci o přednostním právu, aby ti, jimž právo svědčí, je mohli také vykonat. Priorit ní upisovací právo lze převést samostatně a od akcie odděleně (§ 156a ObchZ) a lze je převést buď smlouvou o cesi (§ 524 a násl. ObČZ), anebo, pokud byly vydány, s využitím opčních listů (§ 217a ObchZ). Při vydám opčních listů lze upisovací právo převést jen s nimi. Přednostní právo je převoditelné od zápisu úmyslu zvýšit základního kapitálu do obchodního rejstříku. Prioritní právo je zákonem upraveno proto, aby byl - je-li na tom ze strany akcionářů zájem - zachován i při standardním zvýšení základního kapitálu ve společnosti dosavadní „poměr sil". Toto hledisko může být s využitím určitých zákonných konstrukcí prolomeno. Především se umožňuje, aby samotní akcionáři vyjádřili relevantní nezájem účastnit se na zvýšení vzdáním se prioritního upisovacího práva (í? 204a odst. 7 ObchZ). Přitom se opouští zásada občanského práva hmot ného, že se nelze vzdát práv, jež mohou vzniknout teprve v budoucnu (§ 574 odst. 2 ObčZ). Výslovně se povoluje vzdát se upisovacího práva i před rozhodnutím o zvýšení základního kapitálu. Toto vzdání musí být učiněno projevem vůle v písemné formě a s úředně ověřeným podpisem, anebo prohlášením na valné hromadě: pak ale musí být toto prohlášení uvedeno v notářském zápise z valné hromady. Těmito projevy jsou vázáni i další nabyvatelé příslušných akcií bez zřetele k tomu, jak je získali.
3. Zvýšení základního kapitálu upsáním nových akcií
679
676
- zvýšení základního kapitálu z vlastních zdrojů (§ 208 a 209), - a kombinované zvýšení (§ 209a).
Část první. Obchodní společnosti
350
675
Dále platí, že v každém případě musí být do obchodního rejstříku za psán základní kapitál ve změněné výši (zvýšený nebo snížený), tady lze mluvit o „definitivním" zápisu. Až tento zápis má konstitutivní účinky a až jím se výše základního kapitálu mění. Návrh na provedení tohoto zápisu podává také představenstvo. Lhůta pro návrh zápisu změny výše základní ho kapitálu není stanovena určitým počtem dnů; návrh musí být proto po dán bez zbytečného odkladu, jak odpovídá zásadě rejstříkového pořádku.
marg. č. 673-674
678
349
Zvýšení základního kapitálu upisováním akcií je základní a nejpodstat nější způsob. Jde také o charakteristický příklad efektivního zvyšování. Dovolenost zvýšit takto základní kapitál se posuzuje rozdílně podle toho, zda má být k splácení emisního kursu nových akcií ve prospěch zvýšeného základního kapitálu použito vkladů v penězích nebo v jiných hodnotách. Pokud má být emisní kurs nových akcií splacen zcela nebo zčásti v peně zích, je zvýšení přípustné jen, byl-li emisní kurs těch akcií, které byly upsány dříve, zcela splacen. Naproti tomu, má-li být základní kapitál zvýšen vý• lučně nepeněžitými vklady (apporty), zákoník předchozí splacení penězii tých vkladů, případně dříve upsaných, jako podmínku nestanovuje. Náležitosti, které musí obsahovat usnesení valné hromady, stanoví § 203. Jedná se zejména o následující: Rozsah zvýšení může být určen bud" pev nou Částkou, anebo minimální Částkou s připuštěním upsání vyšší částky, a \ to buď bez omezení nebo s určením omezení. Pokud se připustí upiso\ ání j akcií nad částku navrhovaného zvýšení základního kapitálu, musí byl roz hodnuto též o tom, který orgán rozhodne o konečné částce zvýšení; prav idelně půjde o představenstvo. i Valná hromada musí dále rozhodnout o druhu, formě, podobě, počtu a jme- \ novité hodnotě upisovaných akcií. Stanovením emisního kursu akcií nuiže I valná hromada pověřit představenstvo. Důležité je rozhodnout, zda se bude jednat o úpis s přednostním prá vem, anebo zda toto právo bude omezeno nebo vyloučeno. Při upiso\ání ; s využitím přednostního práva je třeba rozhodnout i o podmínkách jeho výkonu při úpisu akcií obchodníkem s cennými papíry [srov. zejména <j 203 odst. 2 písm. c) a § 204a odst. 6]. Společnost může uzavřít s tímto obchod níkem smlouvu o obstarání vydání akcií. V té se obchodník zaváže, ze jako ! mandatář upíše všechny akcie společnosti, jez mají být na zvýšení zaklad'• ního kapitálu vydány a zeje prodá osobám, které mají přednostní práv o na ; upisování akcií vůči společnosti, pokud vůči němu toto právo uplatní, a LO j za stanovenou cenu a ve stanovené lhůtě. !
351
Vzdání se práva na privilegovaný úpis „mladých" akcií je podle § 205 obsahovou náležitostí a nezbytnou podmínkou platnosti dohody akcioná řů o rozsahu jejich účasti na zvýšení. Dohoda musí vázat na rozhodnutí valné hromady podle § 203 odst. 2 písm. d). Jejím uzavřením dávají akci onáři najevo, že se ve svém zájmu i v zájmu společnosti budou na zvýšení jejího základního kapitálu budou podílet jinak, než podle svých priorit ních práv. Společnost se však může také sama, rozhodnutím valné hromady, usnést, že bude v jejím zájmu, jestliže přednostní upisovací právo jejích akcionářů nebude zcela nebo zčásti konzumováno. To je však možné rozhodnout vždy jen ad hoc a z konkrétního a přezkoumatelného důvodu. A priori se vylučuje možnost uplatnit přednostní upisovací právo při zvýše ní základního kapitálu nepeněžitými vklady. Proto zákoník zpřesnil podmínky pro usnesení valné hromady. Mají-li se upsat aporty, musí se to vyjádřit už v ohlášení valné hromady a také v jejím usnesení. Nepeněžité vklady se povo-
marg. č. 680-682
680
681
682
352
683
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 11. Akciová společnost
lují jen v důležitém zájmu společnosti (§ 204 odst. 3). Při rozhodování je upisovatel jako akcionář vyloučen z hlasování o svém nepeněžitém vkladu. Podle obecného pravidla by k upisování akcií mělo být přistoupeno až po zápisu usnesení o zvýšení základního kapitálu do obchodního rejstříku. Toto pravidlo se však v zájmu rozšíření možností prakticky užitečných řešení prolamuje a dovoluje se též úpis akcií ještě před zápisem, je-li vá zán na rozvazovací podmínku, že následky úpisu pominou, nebude-li ná vrhu na zápis rozhodnutí o zvýšení základního kapitálu rejstříkovým sou dem vyhověno. Úprava subskripce využívá v § 204, zvlášť v prvém odstavci, hojně odkazů na přiměřenou aplikaci úpravy upisování akcií na základě jejich veřejné nabídky při zakládání společnosti. Lze snad vyslovit po chybnosti, zda tento legislativně technický prostředek častého využívání odkazů odpovídá plně požadavku na transparentnost a srozumitelnost právní úpravy, zejména při regulaci otázek tak hospodářsky závažných.
vána zásada akcionářské demokracie (§ 155 odst. 7) a společnost se za týchž podmínek musí i zde zachovat ke všem akcionářům stejně.
Po ukončení upisování a splacení nepeněžitých vkladů, anebo po spla cení alespoň 30 % jmenovité hodnoty upsaných akcií spolu s případným emisním ážiem podá představenstvo návrh na zápis zvýšeného základního kapitálu do obchodního rejstříku. Po zapisuje nutné splnit povinnosti, kte ré má společnost k obligatornímu rezervnímu fondu (§ 217). Ustanovení § 204b zavedlo zvláštní druh cenných papírů nazvaných jako poukázky na akcie. Jejich úprava je výsledkem pokusu vyjít vstříc praktické potřebě upisovatelů akcií obchodovat s právy vzniklými z upsá ní akcií ještě předtím, než jim akciová společnost bude moci upsané akcie vydat. 1 3 7 Změna zákonné úpravy vedoucí k podstatnému zrychlení zápisů do obchodního rejstříku však praktický význam poukázek na akcie pod statně zrelativizovala. Vydat poukázky na akcie může akciová společnost jen v souvislosti se zvýšením základního kapitálu upsáním nových akcií. Musejí být přitom splněny dvě základní podmínky. Předně se nesmí jednat o úpis nových akcií s omezenou převoditelností. A dále, o vydání poukázek na akcie musí rozhodnout valná hromada při usnášení se o zvýšení základního kapitálu. Poukázky na akcie lze vydat buď ke všem vydaným akciím, anebo jen k některým z nich. V posledně uvedeném případě však musí být respekto137
Myšlenka poukázky na akcie jako účelného investičního nástroje má oporu ve stanovisku, že společník akciové společnosti, jemuž dosud nebyly vydány akcie, nemůže právo na vydání akcie bez zvláštního cenného papíru převést na jiného (blíže k tomu Dědič, J. et al. Obchodní zákoník. Komentář. Díl II. 1. vydání. Praha : Polygon, s. 1680 an.). Toto pojetí nesdílíme, neboť jsme názoru, že právo na vydání akcií je právo majetkové, které lze cedovat bez dalšího.
353
V poukázce na akcie jsou obsažena všechna práva upisovatele akcií, zejména tedy právo na výměnu poukázky za akcie po zápisu zvýšeného základního kapitálu do obchodního rejstříku nebo právo na vydání plnění podle § 167 ObchZ v případě neúčinnosti úpisu. Poukázka na akcie je zvláštní cenný papír, který je třeba odlišit od poukázky na cenné papíry upravené v § 540-543 ObčZ. Co do formy je poukázka na akcie cenný papír na doručitele. Má-li být vydána k listinným akciím, může mít podobu jen listinnou. Má-li být vy dána k zaknihovaným akciím, zákon sice preferuje v § 204b odst. 3 ObchZ zaknihovanou podobu i u poukázek, ale nevylučuje, aby valná hromada v tomto případě rozhodla o listinné podobě poukázek. Náležitosti poukázky na akcie stanoví § 204b odst. 6 a 7. Poukázky je možné emitovat pouze před zápisem zvýšeného základního kapitálu do obchodního rejstříku a vydat je lze jen těm upisovatelům, kteří zcela spla tili emisní kurs nových akcií.
4. Zvýšení základního kapitálu z vlastních zdrojů Je-li zvýšení základního kapitálu upsáním nových akcií ukázkovým pří kladem efektivního zvýšení, pak je zvýšení tohoto kapitálu z vlastních zdrojů naopak ukázkovým příkladem jeho nominálního zvýšení. Jeho pod stata je v účetní operaci, při níž se struktura vlastního kapitálu společnosti mění ve prospěch základního kapitálu. (Aktivní zůstatek některého z účtů pasiv, které tvoří vlastní kapitál společností, se tedy převede na jiný účet pasiv.) Přitom se na prvním místě počítá se zvyšováním ze zisku, popř. z nerozděleného zisku z minulých let, anebo z fondů, s nimiž může společ nost volně disponovat. Závěr, Že takové zdroje jsou k dispozici, lze hodno věrně opřít jen o účetní závěrku.
684
Proto se stanoví (§ 208 odst. 1), že valná hromada může rozhodnout po schválení řádné, mimořádné nebo mezitímní účetní závěrky o použití ně kterého z vlastních zdrojů vykázaného ve vlastním kapitálu ke zvýšení zá kladního kapitálu. Musí však jít o závěrku schválenou auditorem bez vý hrad a dále, o závěrku vztahující se k údajům ne starším víc než Šest měsíců. Zároveň se nařizuje brát zřetel na případné majetkové posuny v mezidobí, protože § 208 odst. 5 stanoví, že společnost, pokud z jakékoli mezitímní účetní závěrky zjistí snížení vlastních zdrojů, nemůže již údaje z řádné nebo mimořádné účetní závěrky použít, ale vychází z této mezitímní závěrky.
marg. č. 683
354 685
Část první. Obchodní společnosti
V ust. § 208 odst. 6 se stanoví, jaké náležitosti musí obsahovat usnesení valné hromady o zvýšení základního kapitálu z vlastních zdrojů. Usnesení o zvýšení (záměr zvýšit základní kapitál) se v tomto případě do obchodního rejstříku nezapisuje, čímž se postup proti případům zvýše ní základního kapitálu upsáním nových akcií značně zjednodušuje. Po schválení usnesení představenstvo podá návrh na zápis základního kapitálu již zvýšeného a po jeho zápisu do obchodního rejstříku zvýšení provede buď navýšením jmenovité hodnoty akcií, nebo vydáním nových akcií a jejich bezplatným rozdělením mezi akcionáře. I při tomto postupu musí být zachovány principy akcionářské demokracie. Proto zákon v § 208 odst. 7 stanovil, že se akcionáři na zvýšení podílejí poměrně. Účast na něm mají i vlastní akcie v majetku společnosti a také ty, které mají v majetku osoby společností přímo nebo zprostředkovaně ovládané.
5. Kombinované zvýšení 686
Prvky zvýšení základního kapitálu upsáním nových akcií a z vlastních zdrojů spojuje zvláštní postup zvýšení základního kapitálu, označený jako kombinované zvýšení. Při něm dochází k vydání nové emise akcií, které jsou zájemci upisovány pod pari, přičemž společnost hradí z vlastních vol ných disponibilních zdrojů zbývající (úpisem nekrytou) část emisního kursu. Ale i v takovém případě se musí upravit základ výpočtu povinně vytváře ného rezervního fondu (§ 217) o celé zvýšení základního kapitálu. Vzhledem k výjimečnosti tohoto postupu není kombinované zvýšení vše obecně povoleno a možnosti jeho využití jsou vázány jen na dvě situace. Předně se umožňuje k němu přistoupit v tom případě, Že se jedná o akciovou společnost s kótovanými akciemi a kdy kurs jejích akcií (v době rozhodnutí valné hromady o zvýšení) na regulovaném trhu nedosahuje výše jmenovité hodnoty akcie. Důvody, proč se v takovém případě umožňuje přistoupit ke kombinovanému zvýšení základního kapitálu, spočívají pod le mého názoru ve veřejném zájmu na stabilitě kapitálového trhu a ve sna ze umožnit společnosti, jejíž akcie jsou připuštěny k obchodování na regu lovaném trhu, aby obnovila svoji ekonomickou rovnováhu. I. Pelikánová k tomu uvádí, že - poklesne-li kurs akcie na regulovaném trhu pod její nominále - „ukazuje to na problémy v hospodaření společnosti. Lze před pokládat, že akcionáři budou ochotni k obětem za účelem zlepšení situace.
marg. č. 685-686
Kapitola 11. Akciová společnost
355
Takovou obětí je i emise nových levnějších akcií, která by umožnila získat společnosti kapitál." 1 3 8 Kombinované zvýšení lze využít i pro úpis a vydání akcií zaměstnáncům. V § 158 se umožňuje, aby zaměstnanci společnosti nabývali její akcie za zvýhodněných podmínek. Ty mohou podle přivolení § 209a odst. 1 najít uplatnění i při kombinovaném zvýšení základního kapitálu. Musí však být respektována podmínka, že souhrn Částí emisního kursu všech akcií, jež nepodléhají splacení zaměstnanci, nesmí překročit 5 % základního kapitálu v době, kdy se o upsání akcií zaměstnanci rozhoduje. Ať již se rozhoduje o kombinovaném zvýšení v první nebo druhé situa ci, musí být respektovány ještě tyto podmínky: a) postup a bližší podrobnosti pro kombinované zvýšení základního kapi tálu musí být určeny ve stanovách, 1 3 9 b) jsou vyloučeny úpisy nepeněžitými vklady, c) je zakázáno při tomto postupu vyloučit nebo omezit přednostní upisovací právo akcionářů. Také zde zákoník detailně předepisuje povinný obsah usnesení valné hromady (§ 209a odst. 2). Ustanovení kopíruje konstrukce § 203 odst. 2 Í § 208 ObchZ tak, aby se umožnilo spojit dva různé postupy do jednoho (kombinovaného). Usnesení musí m. j. obsahovat určení, jaká část emisní ho kursu akcií nepodléhá splacení upisovatelem. V té souvislosti lze uvést, že z té části emisního kursu, která naopak splacení upisovatelem podléhá, musí upisovatel splatit alespoň 50 % ještě před zápisem zvýšeného základ ního kapitálu do obchodního rejstříku (§ 209a odst. 4).
687
688
6. Podmíněné zvýšení základního kapitálu Právní úprava akciových společností se v moderní době začala vyvíjet se vstřícností k záměru přilákat další zájemce o investice do akciového kapitálu, avšak bez toho, že ti by se nutně již okamžikem investování stali akcionáři. Tak vznikly, nejprve v USA a později i v právu některých zemí kontinentální Evropy, úpravy umožňující využít k uvedenému účelu dlu hopisy a ve vazbě na jejich vydání rozhodnout o podmíněném zvýšení 138 pelikánova, 1. Komentář k obchodnímu zákoníku. 2. díl. 2. vydání. Praha : Lindě, 1998, s. 1027. 139 Srov. § 209a odst. 1 v prvé větě: „... může valná hromada v souladu se stano vami rozhodnout". Též § 174podpísm. c) uvádí, že stanovy mají podle potře by rovněž upravit pravidla pro zvýhodněné nabývání akcií zaměstnanci.
marg. č. 687-689
689
Část první. Obchodní společnosti
356
základního kapitálu. Název respektuje, že v době rozhodování valné hro mady o zvýšení není ještě známo, zda a o kolik bude základní kapitál zvý šen. Závisí totiž na majitelích výměnných nebo přednostních dluhopisů, zda a v jakém rozsahu svá práva uplatní. Podmíněné zvýšení, které nesmí přesáhnout polovinu stávajícího zá kladního kapitálu, musí být spojeno s rozhodnutím vydání dluhopisů (§ 207 odst. 1). Na to třeba pamatovat již při tvorbě stanov, protože v nich mají být upravena podle § 174 písm. b) také pravidla pro vydávání dluhopisů. Rovněž § 160 předepisuje, že vydání dluhopisů lze uskutečnit jen, určují-li tak stanovy. O emisi však společnost nemůže rozhodnout sama. K vy dání dluhopisů potřebuje státní povolení, které uděluje Komise pro cenné papíry. 690
691
Dluhopisy podle § 160 mohou být vydány j ako prioritní nebo j ako vy měnitelné. V prioritních dluhopisech je - kromě práva na výnos a na splacení jeho nominální hodnoty - inkorporováno též právo na přednostní úpis akcií při zvyšování základního kapitálu, 1 4 0 Naproti tomu ve vyměnitelných dluhopisech je vtěleno - opět vedle práva na výnos - alternativní právo požadovat buď splacení j eho jmenovi té hodnoty, anebo výměnu dluhopisu za akcie v souvislosti se zvýšením základního kapitálu. Náležitosti usnesení o podmíněném zvýšení základního kapitálu stano ví § 207 odst. 3. Toto usnesení však samo obstát nemůže, protože - j a k se v cit. ust. také zdůrazňuje - současně s ním musí být rozhodnuto o vydání dluhopisů. Valná hromada tedy musí přijmout spolu s usnesením podle § 207 odst. 3 také usnesení podle § 160 odst. 2. Právě v tom je zakotvena podmíněnost zvýšení základního kapitálu, že se schvaluje při rozhodování o vydání dluhopisů, a tudíž není známo, zda majitelé dluhopisů využijí svá práva a jak. Avšak o době, podmínkách a rozsahu zvýšení musí být rozhodnuto ještě před vydáním těchto dluhopi sů, protože jejich majitelům musí být předem garantováno, že budou moci svá práva také využít. Z týchž důvodů v § 207 odst. 4 stanoví, že vydávání dluhopisů nemůže začít dříve, než bylo usnesení o podmíněném zvýšení zapsáno do obchod ního rejstříku a zveřejněno. V době splatnosti dluhopisů mohou jejich majitelé-podle toho, o jaké dluhopisy jde - uplatnit buď právo na výměnu, anebo právo přednostního 140
Kapitola 11. Akciová společnost
7. Zvýšení základního kapitálu rozhodnutím představenstva Při zvýšení základního kapitálu představenstvem (§210) jde o zvláštní postup (nikoli způsob), kterým lze uskutečnit zvýšení základního kapitálu upisováním akcií (a to peněžitými i nepeněžitými vklady), 1 4 2 anebo zvýše ní základního kapitálu z vlastních zdrojů. Tím však nesmí být nerozdělený zisk, protože rozhodnutí o naložení s ziskem spadá do výlučné působnosti valné hromady.
Přijme-li se rozhodnutí o zvýšení základního kapitálu podle § 210, musí být o něm vyhotoven notářský zápis. Zápisy do obchodního rejstříku se provádějí obdobně jako pří analogických rozhodnutích valné hromady. Za pisuje se záměr zvýšit (rozhodnutí o zvýšení) a následně i zvýšený základ ní kapitál.
693
Toto přednostní právo z dluhopisů vydaných v zaknihované podobě může bj i samostatně převoditelné, je-li vydán opční list podle § 217a (viz § 160).
358
marg. č. 692-693
Část první. Obchodní společnosti
Z formulace § 210 odst. 1 plyne per eliminationem, že představenstvo nesmí rozhodnout o kombinovaném zvýšení základního kapitálu společnos ti. Jistá jeho obdoba je však možná při aplikaci § 210 odst. 3. Určí-li tak stanovy, může valná hromada pověřit představenstvo zvýšením základního kapitálu upsáním nových akcií s tím, že tyto akcie budou upisovat zaměst nanci společnosti. Při té příležitosti může valná hromada rozhodnout, že se podíl zaměstnanců na zisku (§ 178) použije jen ke splacení těchto akcií.
§ 3 Snížení základního kapitálu
1. Různé způsoby snižování Zákoník rozeznává čtyři základní způsoby snížení základního kapitálu (lze usuzovat, že vzetí akcií z oběhu reprezentují dva způsoby zvláštní, které mají jen málo společných rysů), a to: 1. použití vlastních akcií nebo zatímních listů, 2. snížení jmenovité hodnoty akcií nebo zatímních listů, 3. vzetí akcií z oběhu, a to a) buď na základě losování, b) anebo na základě veřejného návrhu smlouvy, 4. upuštění od vydání akcií. O snížení základního kapitálu rozhoduje výhradně valná hromada. Ne lze tedy tuto působnost přenést na jiný orgán. Některé způsoby snížení může společnost zvolit jen, připouští-li to stanovy. To platí především při vzetí akcií z oběhu na základě losování (§ 213b). Obecně platí, že základní kapitál akciové společnosti nelze snížit pod minimální zákonnou hranici.
2. Důvody snížení 695
692
Předpokladem pro založení působnosti představenstva rozhodnout o zvýšení je po věřovací usnesení valné hromady. To musí být přijato kva lifikovanou většinou hlasů a musí být o něm vyhotoven notářský zápis [§ 187 odst. 1 písm. b) v souvislosti s § 186 odst 2 a 6], mj. i proto, že podle § 210 odst. 1 pověření představenstva k rozhodnutí o zvýšení nahra zuje rozhodnutí valné hromady o zvýšení základního kapitálu. Pověření se sice nezapisuje do obchodního rejstříku, ale zakládá se podle § 27a odst. 2 písm. n) do sbírky listin. Pověření může být představenstvu uděleno jen na dobu určitou, nejvýše však na pět let, a může založit jeho působnost zvýšit základní kapitál nanejvýš do objemu jedné třetiny základního kapitálu do savadního. Pro třetinový limit rozhoduje ta výše základního kapitálu, ja kou společnost měla v den, kdy valná hromada pověřovací usnesení schvá lila. Na základě téhož pověření může představenstvo rozhodnout o zvýšení i vícekrát (přičemž je ovšem vázáno dobou platnosti pověření), dokud ne dojde k vyčerpání třetinového limitu zvýšení.
marg. č. 690-691
694
357
upsání akcií. 1 4 1 Jen v tom rozsahu, v jakém byla tato práva řádně uplatně na, může dojít ke skutečnému zvýšení základního kapitálu. Proto se před stavenstvu ukládá, aby jen v tom rozsahu navrhlo po uplynutí lhůty pro uplatnění výměnných nebo přednostních práv rejstříkovému soudu do ob chodního rejstříku zápis výše základního kapitálu.
Snížení základního kapitálu je buď dobrovolné, anebo povinné. Obligatorní snížení se nařizuje v § 161b odst. 4 a v § 161c odst. 2 tak, /e společnost je povinna snížit svůj základní kapitál, pokud - nabyla vlastní akcie a nezcizila je v zákonné lhůtě, a to o jmenovitou hodnotu těchto akcií, anebo - vykáže-li v rozvaze vlastní akcie a součet výše základního kapitálu a částek uvedených v § 178 odst. 2 písm. a) a b) přesáhne hodnotu vlast ního kapitálu, pak nejméně o částku, která se rovná tomuto rozdílu.
marg. č. 694-695
Kapitola 11. Akciová společnost
359
Nesplní-li společnost povinnost snížit vlastní základní kapitál, je mož né takovou ji soudně zrušit a nařídit její likvidaci.
3. Ochrana věřitelů Pří snižování základního kapitálu je nutné brát zvláštní zřetel na ochra- 696 nu zájmů věřitelů. To se bere v úvahu také v našem právu. Zejména jde o dva okruhy činností, vyžadovaných po akciové společnosti, která svůj základní kapitál snižuje. 143 Především jde o plnění povinností informační a publikační povahy. Spo lečnost musí hlavně splnit povinnosti vztažené k zápisům do obchodního rejstříku [zapisuje se jak záměr snížit základní kapitál (tj. usnesení o jeho snížení), tak výsledek celé operace, tj. snížený základní kapitál]. Kromě toho se musí do 30 dnů po provedení prvního zápisu splnit oznamovací povinnost vůči všem svým známým věřitelům, a navíc ještě toto usnesení valné hromady opakovaně zveřejnit v Obchodním věstníku. Dále jde o povinnost zajiŠťovací. V oznámení nebo zveřejnění musí společnost vyzvat věřitele, aby u ní přihlásili své pohledávky, které vůči ní mají. Zároveň je věřitelům poskytnuta devadesátidenní lhůta, v níž mohou vůči společností uplatnit právo na dostatečné zajištění dosud nesplatných pohledávek. Nedojde-li k dohodě, rozhodne o zajištění soud, zpravidla na návrh společnosti. Přitom přihlédne k výši a k druhu pohledávky. Novela č. 370/2000 Sb. posílila jistoty věřitelů společností novou úpra vou zvláštního případu zákonného ručení Členů představenstva v posl. větě § 216a odst. 4 ObchZ.
4. Snížení základního kapitálu použitím vlastních akcií nebo zatímních listů Odpovídá moderním trendům zřetelně ztížit možnost akciové společ nosti nabývat do majetku vlastní akcie nebo zatímní listy. Náš obchodní zákoník v § 161 n. nezakazuje společnosti získat vlastní akcie nebo zatím ní listy, ale umožňuje jí mít tyto cenné papíry jen po limitovanou dobu a poté je zcizit nebo o ně snížit svůj základní kapitál, jak uvedeno výše. Na to reaguje § 213, podle nichž musí společnost, pokud je povinna snížit V případech upravených v § 216a ObchZ však není nutné plnit povinnosti, jakč jinak při snižování základního kapitálu předepisuje § 215 odst. 1, 3 a 4.
marg. č. 696-698
697
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 11. Akciová společnost
základní kapitál, použít k tomuto snížení své vlastní akcie nebo zatímní listy. Ty pak, jsou-li listinné, zničí, a pokud jsou dematerializované, zařídí jejich zrušení v evidenci zaknihovaných cenných papírů. Ustanovení § 213 odst. 1 dále stanoví jako obecnou zásadu, že též při dobrovolném snížení základního kapitálu společnost musí použít přede vším své vlastní akcie nebo zatímní listy.
(listinné akcie se skartují, zaknihované se zruší v evidenci cenných papí rů). Vzhledem k tomu, že zaknihované akcie nejsou běžně číslovány, musí být zajištěno jejich očíslování ad hoc. To provede k příkazu společností centrální depozitář (§ 213b odst. 2). Podání příkazu má mimo to i ten vý znam, že vylosování akcií určených k stažení z oběhu musí být provedeno do deseti dnů ode dne, kdy byl příkaz k očíslování akcií podán.
360
5. Snížení základního kapitálu snížením jmenovité hodnoty akcií nebo zatímních listů 699
700
Snížení jmenovité hodnoty akcií nebo zatímních listuje při nominálním snížení základního kapitálu využíváno nejčastěji k úhradě ztráty akciové společnosti, kdy se o úhrn snížených jmenovitých hodnot sníží nebo vy rovná ztráta. Tento způsob však lze využít i při efektivním snížení. Pak se částka, o niž se nominální hodnota akcií (zatímních listů) sníží, uvolní, a lze ji vyplatit akcionářům. V rámci zachování rovnosti práv všech akcionářů musí být jmenovitá hodnota akcií nebo zatímních listů snížena ve stejném poměru. Zvláštní postup efektivního snížení základního kapitálu se označuje jako metoda liberace: Snižuje-li se jmenovitá hodnota nesplacených akcií, na které byly vydány zatímní listy, a splátky rozvrženy rovnoměrně na všech ny upsané akcie, lze zatímní listy buď vyměnit za akcie o nižším nominálc (sníží-li se nominále akcií o rozdíl mezi nesplaceným emisním kurzem a jmenovitou hodnotou akcií), nebo se vymění za zatímní listy znějící na nižší nominále (pokud nedošlo ke snížení o celý takový rozdíl). Akcioná řům, jichž se snížení týká, společnost nevyplácí peníze, ale uzavře s nimi dohodu o prominutí dluhu.
6. Snížení vzetím akcií z oběhu
701
A. Vzetí akcií z oběhu na základě losování Při tomto způsobu je akcionář zbaven akcií bez ohledu na jeho vůli Proto je vázán na přísná pravidla. Především jej musí připouštět stanovy Akcie lze vzít takto z oběhu jen tehdy, pokud to stanovy umožňovaly v době. kdy byly tyto akcie upisovány. Základ postupu je v tom, že se za účelem snížení základního kapitáh vylosuje dostatečný počet akcií podle čísel. Ty se pak vezmou z oběhl
Jestliže tímto způsobem snižuje základní kapitál společnost s listinnými akciemi, musí být majitelé vylosovaných akcií vyzváni k jejich předložení společnosti. Prodlení se splněním této povinnosti má za následek ztrátu oprávnění vykonávat práva spojená s těmito akciemi. Představenstvo má kromě toho povinnost postupovat podle § 214, tj. vyzvat akcionáře k do datečnému splnění povinnosti, a neučiní-li tak ani poté, prohlásit jejích akcie za neplatné. Vzetí vylosovaných akcií z oběhu zasahuje do majetkové sféry akcio nářů tímto postupem dotčených. Ti však nemohou být svého vlastnictví zbaveni bez náhrady. Proto jím § 213b odst. 5 garantuje na spravedlivé vypořádání. Společnost jim musí vyplatit za vylosované akcie úplatu. Její \ýše se určí obdobně jako při jiných povinných výkupech. B. Vzetí akcií z oběhu na základě návrhu 703
Také na základě návrhu lze vzít akcie z oběhu, a tím - po jejich zničení - sn ížit základní kapitál. Základní rozdíl proti vzetí akcií z oběhu na zákla de losování je však v tom, že při tomto způsobu akcionáři nejsou svého majetku zbavováni proti své vůli, ale společností akcie sami ze své vůle nabízejí. Akcie lze vzít z oběhu za úplatu, ale také bezúplatně. Při tomto způsobu snižování základního kapitálu není jisté, zda se bude zájem akcionářů o zcizení akcií rovnat potřebě akciové společnosti snížit vlastní základní kapitál na určitý limit. Proto může být riskantní určit v rozhodnutí valné hromady, že základní kapitál bude snížen o pevnou Částku, třebaže to zákonná úprava [§ 213c odst. 1] také dovoluje. Riziko lze minimalizovat rozhodnutím o snížení pevnou částkou s tím, že při nedosažení potřebné výše na základě veřejného návrhu bude rozdíl kryt ji-
marg. č. 702-703
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 11. Akciová společnost
ným zákonným způsobem, např. snížením jmenovité hodnoty ostatních akcií. Uvedené riziko lze ale minimalizovat i tak, že valná hromada usne sením určí, že základní kapitál společnosti bude snížen v rozsahu jmenovi tých hodnot akcií, které budou vzaty z oběhu a pověří představenstvo po dáním návrhu na zápis sníženého základního kapitálu podle výsledku akceptací návrhu).
mum, třebaže by následné zvýšení základního kapitálu tomuto limitu do stálo. Jak upozornila Pelikánová, 1 4 4 není toto pojetí kompatibilní s pojetím tzv. harmonikové (očišťovací) operace, jak je upravena v tzv. evropském právu, které naopak za tímto účelem připouští snížení základního kapitálu i pod minimální zákonný limit. Tento nedostatek byl následně odstraněn doplněním obchodního zákoniku novým ustanovením § 216c upravujícím souběžné snížení a zvýšení základního kapitálu. Na rozdíl od úpravy § 216b chápe normativní úprava § 216c souběžné snížení a zvýšení základního kapitálu jako jedinou ope raci; to je nutné vzít v úvahu a obsah obou ustanovení ostře odlišovat. K souběžnému snížení a zvýšení základního kapitálu lze přistoupit jen, jsou-li splněny podmínky stanovené v § 216a (snížení základního kapitálu - a může k němu dojít jen snížením jmenovité hodnoty akcií společnosti bude použito na úhradu ztráty nebo na tvorbu rezervního fondu na úhradu budoucí ztráty). V tom jsou si úpravy § 216b a 216c podobné, tím vsak tato podobnost také končí. Zvýšit základní kapitál lze při tomto postupu jen úpisem nových akcií na základě veřejné nabídky. K souběžnému sní žení a zvýšení základního kapitálu může přistoupit jenom akciová společ nost s kótovanými akciemi a jen za účelem přizpůsobení nominále těchto akcií jejich ceně na regulovaném tíhu. Smysl úpravy v § 216c je tedy umožnit zvýšení základního kapitálu akciovým společnostem, jejichž akcie se obchodují na regulovaném trhu za cenu (kurs) nižší než je jmenovitá hodnota těchto akcií. Za této situace lze totiž spolehlivě předpokládat, že by o úpis nových akcií této společ nosti nebyl velký zájem, neboť při zvýšení základního kapitálu by musely být upsány za emisní kurs rovnající se alespoň jmenovité hodnotě akcií, zatímco na regulovaném trhu jsou akcie téže společnosti k dostání levněji. S využitím úpravy § 216c se společnosti umožňuje přizpůsobit jmenovi tou hodnotu akcií jejich kursu na regulovaném trhu a bez zbytečných časo vých prodlev vzápětí přikročit k veřejné nabídce nové emise.
362
7. Upuštění od vydání akcií Tento způsob kombinuje metodu liberace a vyloučení akcionáře ze spo lečnosti z důvodu nesplacení emisního kursu akcií. Jak z uvedeného vy plývá, předpoklad k použití tohoto postupuje to, že upisovatel je v prodle ní se splácením emisního kursu. Toto řešení připadá v úvahu, pokud společnost nebude potřebovat majetkové hodnoty, které by jí splacením emisního kursu upsaných akcií připadly, anebo když jí neuhrazený emisní kurs akcií dokonce brání zvýšení základního kapitálu jinou cestou.
§ 4 Současné snížení i zvýšení základního kapitálu 705
702
Losování musí být osvědčeno notářským zápisem ajeho výsledek musí být akcionářům oznámen stejným způsobem, jakým se svolává valná hro mada. Jde-li o zaknihované akcie, podá společnost zprávu o tom, jaké ak cie jsou staženy z oběhu, také centrálnímu depozitáři spolu s příkazem na zrušení Čísel nevylosovaných akcií. Po zápisu snížení do obchodního rejs tříku podá společnost centrálnímu depozitáři příkaz ke zrušení vylosova ných akcií. Příkaz třeba doložit výpisem z obchodního rejstříku osvědčují cím, že ke snížení základního kapitálu došlo.
marg. č. 699-701
704
361
Není vyloučeno, aby valná hromada společnosti na témže zasedání přija la zároveň rozhodnutí o snížení i o zvýšení základního kapitálu. Takový postup je však povolen jen jako výjimečný (§ 216b). Jestliže se základní kapitál snižuje upuštěním od vydání akcií (§ 213d), za účelem úhrady již vzniklé ztráty [§ 216a odst. 1 písm. b)], anebo ke krytí ztráty hrozící do budoucna [§ 216a odst. 1 písm. c)], tj. v případech, kdy je společnost nepří znivým vývojem vlastních majetkových poměrů ke snížení svého základ ního kapitálu v podstatě donucena, nemá smysl bránit jí nepostarat se o adekvátní kapitálové posílení. Jaký způsob zvýšení zvolí, je na jejím uvá žení. Přesto je i tu třeba respektovat princip, že oboje reprezentuje dvě úplně odlišné změny výše základního kapitálu a že jejich sloučení zákon zásadně vylučuje. Proto se, jak § 216b odst. 2 zřetelně normuje, musí respektovat postupy stanovené pro snižování i pro zvyšování základního kapitálu. Spo lečnost, i když její valná hromada rozhodne o snížení a zvýšení současně, musí nejprve uskutečnit postup předepsaný pro snižování základního ka pitálu, a teprve pak - až bude snížení základního kapitálu do obchodního rejstříku zapsáno, může být přistoupeno k jeho zvyšování. Tím je dáno např. i to, že společnost nemůže snížit základní kapitál pod zákonné mini-
marg. č. 704-705
363
O rozhodnutí valné hromady podle § 216c rozhoduje rejstříkový soud jedním usnesením. I při tomto postupu přirozeně platí, že základní kapitál společnosti musí po této operaci dosahovat výše podle § 162, v daném případě tedy alespoň 20 mil. Kč.
Pelikánová, I. Komentář k obchodnímu zákoníku. 2. díl. 2. vydání. Praha : Lindě, 1998, s. 1084.
marg. č. 706
706
364
Část první. Obchodní společnosti
Oddíl 10. Zrušení společnosti § 1 Obecně Při zrušení společnosti s likvidací se uplatní především obecná úprava v § 70-75b; pouze § 219 normuje pravidla pro ustavení a odvolání likvi dátora a § 220 stanoví, jak se mezi akcionáře dělí likvidační zůstatek. Naproti tomu úprava přeměn akciových společností je neobyčejně po drobná (§ 220a-220zb) a v mnoha směrech slouží jako subsidiární úprava i pro přeměny dalších obchodních společností či jiných právnických osob. Následující text se tedy věnuje pouze přeměnám akciové společnosti. Re spektuje se přitom učebnicový charakter této publikace, takže se výklad omezuje jen na základní principy, o něž se právní úprava opírá. K úpravě zrušení bez likvidace je připojeno ustanovení o změně právní formy akciové společnosti (§ 220zb). Ustanovení je velmi stručné, cestou odkazů řeší specifické rozhodovací postupy, které je pro akciovou společ nost nutné zvlášť upravit, a výslovně řeší ochranu akcionářů, kteří se změ nou nesouhlasili.
§ 2 Fúze akciových společností 708
Několik akciových společností může zfúzovat smlouvou. Protože pro fúze kapitálových společností neplatí zásada stejnosti právní forim. je možná také fúze akciové společnosti se společností s ručením omezen v m. Může jít buď o fúzi sloučením nebo splynutím. Zákoník vychází z úprav y sloučení jako základního modelu (§ 220a-220n) a pro splynutí stanoví v § 220n jen nezbytné odchylky. Blok těchto ustanovení uzavírá § 220o zvláštní úpravou fúze a. s. a s. r. o., který reprezentuje zrcadlovou úpravu k analogické situaci, jak ji upravuje § 153b.
709
Pro smlouvu o fúzi se vyžaduje notářský zápis. Podmínkou její platnosti je i schválení návrhu smlouvy příslušnými orgány společnosti. Někdv bude nutné schválení i správními úřady (např. jde-li o fúze, které mohou narušil konkurenční prostředí, anebo fúze společností se speciálním předmětem čin nosti, např. bank, pojišťoven nebo penzijních fondů apod., které podléhají státnímu dohledu). Pak je účinnost smlouvy vázána až na toto schválení. Smlouva musí obsahovat zejména náležitosti uvedené v § 220a odsi. 3. při splynutí podle § 220n odst 2. Jde tu především o zachycení právních důsledků fúze pro zúčastněné společnosti po stránce organizační a niajei-
710
Kapitola 11. Akciová společnost
365
kove, včetně ujednání o stanovách nástupnické společnosti. Smlouva musí také uvést, jak se fúze jako podniková kombinace dotkne účastí akcionářů a jak bude i tento aspekt řešen, aby neutrpěli újmu, zejména, jak se stanoví výměnný poměr, podle něhož se akcionářům zanikající společnosti vymě ní jejich akcie za akcie společnosti nástupnické. Při fúzi sloučením se mimo to musí vyřešit případné doplatky i akcionářům nástupnické společnosti, promítne-li se fúze negativně do hodnoty jejich účastí. Klíčový význam pro fúzi má sjednání rozhodného dne. Jedná se o určení časového okamži ku, k němuž se váží hospodářské účinky fúze, zatímco její právní účinky nastanou až později. Toto řešení má neobyčejný praktický význam, neboť je třeba provést určité ekonomické operace (např. ocenění jmění fúzují cích společností), které nelze vázat na okamžik právních účinků fuze, kter> leží v budoucnosti a o němž není jisto, kdy nastane. Právní a ekonomické důvody fúze a její důsledky, a to i důsledky pro 711 akcionáře musí objasnit zprávy vypracované jednak orgány zúčastněných společností, jednak soudně jmenovanými znalci (§ 220b a 220c). Předsta venstva zúčastněných společností jsou odpovědná za zpracování návrhu smlouvy o fúzi, musí však vypracovat ještě zvláštní zprávu objasňující na značené dopady připravené kombinace. Vedle toho musí zvláštní zprávu o přezkoumání fúze zpracovat dozorčí rady. Tyto zprávy lze vypracovat pro každou ze zúčastněných společností samostatně, anebo i jako společné. Rovněž znalecké zprávy o fúzi mohou být zpracovány jednotlivými znalci pro každou ze zúčastněných společností, lze vsak pořídit i společnou zprá\ u, tu však musí zpracovat znalci dva. Znalecká zpráva se má podle § 220c odst. 5 zabývat zejména důsledky fúze pro akcionáře. S ohledem na účel, jaký zprávy představenstva, dozorčí rady i znalců sledují, se za určitých okolností jeví náklady a Čas vynaložené na jejich vypracování jako zbyteč né. Proto povinnost zpracovat je odpadá, jde-li o fúze společnosti a jejího jediného akcionáře. Také se souhlasem všech akcionářů lze na tyto zprávy rezignovat (§ 220b odst. 5, § 220c odst. 8, § 220n odst. 1 a § 220o odst. 2). Fúze je komplikovaná operace, která se právními a hospodářskými dů sledky nepromítá jen do vnitřních poměrů zúčastněných společností, ale 712 zasahuje též interes řady osob stojících vně. Proto se ukládá představen stvu' 45 po přezkoumání záměru fúze dozorčí radou 1 4 6 a jeden měsíc před stanoveným dnem konání valné hromady: a) založit do sbírky listin návrh smlouvy o fúzi, •'1; Představenstvu se ovšem neukládá nic, protože nejde o osobu. Právní povinností lze zatížit toho, kdo má subjektivitu. V daném případe jde o povinnost společ ností, za jejíž splnění jsou odpovědni členové představenstva. '*' Je-li takového přezkumu třeba.
marg. č. 707-710 marg. č. 711-712
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 11. Akciová společnost
b) zveřejnit oznámení o tomto uložení v Obchodním věstníku a c) upozornit akcionáře a věřitele na některá jejich práva. Oprávněním akcionářů je mít k dispozici návrh smlouvy o fúzi a dalších dokumentů uvedených v § 220d odst. 3 v sídle společnosti a vyžádat si z nich opis nebo výtah, který jim musí společnost vydat, aniž má právo na zvláštní odměnu. Tyto listiny jim musí být rovněž dány k dispozici na valné hromadě. Oprávněním věřitelů je požadovat za podmínek § 220j poskytnu tí jistoty pro případ, že se dobytnost jejich pohledávek fúzí zhorší. Po splnění těchto podmínek mají být svolány valné hromady zúčastně 147 ných společností k schválení fuze (§ 220e). Zákon předepisuje zvláštní náležitosti ohlášení valné hromady o fúzi. Nejprve jsou v § 220e odst. 4 generálně upraveny náležitosti usnesení o fúzi a v § 220e odst. 6 až 9 a § 220f se pak řeší některé speciální situace, na něž (nastanou-íi) musí usne sení také pamatovat; např. rozhodnutí o souhlasu s kótací vyměňovaných akcií nástupnické společnosti. K rozhodnutí valné hromady se vyžaduje souhlas alespoň tří čtvrtin hlasů přítomných akcionářů; vydala-li společ nost akcie v několika druzích, vyžaduje se i oddělené hlasování. O rozhodnutí valné hromady musí být vyhotoven notářský zápis; jeho pří lohou musí být návrh smlouvy o fúzi.
Při fúzích může být akcionářům případně poskytnut doplatek na dorovnání podle § 220a odst. 5 a § 220g odst. 7 (§ 220n odst. 1), pokud výměnou akcií nelze plně nahradit hodnotu dosavadních účastí akcionářů v některých ze zúčastněných společností. Stane-li se však, zeje výměnný poměr akcií spo lu s případnými doplatky stanoven jako nepřiměřený, mohou se akcionáři uvedení v § 220k odst. 2 a 3 domáhat náhrady újmy jim vzniklé ve formě dorovnání v penězích. Vhodná procesní opatření přitom snižují riziko in flačního nárůstu sporů na toto téma, zejména vzhledem k § 220k odst. 5.
366 713
714
715
Schválením návrhu smlouvy všemi zúčastněnými společnostmi se smlou va stává skutkem. Poté, co se stane účinnou, musí zúčastněné společnosti podat návrh na zápis fúze do obchodního rejstříku. Návrh musí být dolo žen značným počtem příloh (§ 220i). Rozhoduje se o něm v koncentrova ném řízení (§ 28a odst. 5 a 6). Nedojde-li k podání návrhu do šesti měsíců, ač pro to všechny zákonné požadavky byly splněny, mohou ty společnosti, jež byly hotovy návrh podat, od smlouvy o fúzi odstoupit. Jestliže k podá ní návrhu nedojde do roka, nastupuje nevyvratitelná domněnka, že došlo k odstoupení všech od smlouvy o fúzi (§ 220a odst. 9). Která ze společ ností zmařila včasné podání návrhu na zápis fúze, odpovídá za škodu z toho vzniklou a spolu s ní i ti, kdo byli v rozhodné době v jejím představenstvu. Omezeny jsou - co do času, důvodů i co do aktivně legitimovaných osob - možnosti domáhat se neplatnosti fúze (§ 220a odst. 11, § 220h a § 2 2 0 n o d s t . 1). Po zápisu fuze následují další kroky. Zejména musí být akcionářům zani kající společnosti vyměněny jejich akcie za akcie společnosti nástupnické, které k tomu účelu zpravidla budou muset být vydány (§ 220f a 220g). Při sloučení akciových společností je nutné vydat dokonce celou novou emisi. 147 Při fúzi sloučením může za určitých okolností (srov. § 220e odst. 12 až 15) rozhodnout namísto valné hromady představenstvo.
marg. č. 713-715
367
§ 3 Převod jmění na akcionáře Ustanovení § 220p umožňuje valné hromadě akciové společnosti rozhodnout, že hlavní akcionář, tj. ten, který se účastní na základním kapitálu poměrem větším než 90 %, převezme celé jmění společnosti, která se v důsledku toho zruší bez likvidace a zanikne. Z hlediska hospodářského a organizačního jde fakticky o fúzi sui generis. Technicky a právně se tento postup řeší uzavřením smlouvy o převodu jmění, přičemž akcionář přejí mající toto jmění musí akciové minoritě poskytnout peněžité vypořádání stanovené posudkem znalce soudně jmenovaného. Převod jmění na akcionáře byl do zákona začleněn novelou č. 370/2000 Sb.; tento institut však vyvolal vzrušené ohlasy a protikladná stanoviska a v současné době opět některé skupiny usilují o jeho zrušení.
716
§ 4 Rozdělení akciové společnosti
1. Rozdělení se založením nových společností Zrcadlovou operací k fúzi je rozdělení společností. Zatímco tam se však určité podnikové kombinace účastní několik právnických osob, a mohou tudíž spolu uzavřít smlouvu, zde rozdělovaná společnost takovou možnost nemá, a tudíž o svém rozdělení vypracovává/w-q/e&ř. Právní úprava rozdě lení akciových společností zahrnuje ust. § 220r-220za, ale vzhledem k tomu, že při něm jde o postup, jímž se sleduje „fúze naruby''', se tu hojně odkazuje na analogické využití řady ustanovení o této operaci. Z toho dů vodu projekt rozdělení, podobně jako návrh smlouvy o fúzi, podléhá pře zkoumání představenstvem, dozorčí radou, někdy i znalci. Stejně tak a
marg. č. 716-717
717
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 11. Akciová společnost
z týchž důvodů jako u fúzí platí i zde tytéž důvody pro odpadnutí nutnosti
Valná hromada se usnáší o rozdělení alespoň tříčtvrtinovou většinou. Pokud však je navržen nerovnoměrný výměnný poměr, vyžaduje se při jmout rozhodnutí většinou alespoň 90 % hlasů všech akcionářů společnos ti. Po přijetí příslušných rozhodnutí se navrhne zápis nastávajících změn do obchodního rejstříku. Neplatnosti rozdělení se lze dovolat za analogic kých podmínek jako při fúzích.
368
vypracování takových zpráv. Zákonná úprava věnuje pozornost hlavně rozdělení se založením no vých společností, které se věnuje podrobněji, zatímco pro rozdělení slou čením vyhradila jediné ustanovení (§ 220za), hojně využívající techniku odkazů. To se odráží i v pojetí obsahu projektu rozdělení, jak jej předepsal § 220r vodst. 2. Kromě náležitostí každému zřejmých, jako jsou identifi kace nástupnických společností a jejich zakladatelské dokumenty, určení přechodu majetku a závazků, včetně pracovněprávních, na nástupnické společnosti a rozhodný den rozdělení, 1 4 8 musí být v projektu věnována pozornost výměnnému poměru. Fúzuje-li několik společností, spojuje se jejich akcionářský kmen v je diné nástupnické společnosti. U rozdělení je situace opačná. Z toho plyne i taková možnost řešení, že se akcionářský kmen zanikající společnosti rozdělí mezi jednotlivé nástupnické společnosti různě (nerovnoměrně). Nepůjde přitom ani při tomto řešení o porušení zásady rovného zacházení s akcionáři, protože jde o postup zákonem jasně upravený, a navíc jeho negativní projevy proti některým akcionářům jsou vyvažovány jinak. Rozlišuje se tedy rozdělení s rovnoměrným výměnným poměrem a s vý měnným poměrem nerovnoměrným. V prvém případě, kdy akcionáři zani kající společnosti získají na každé nástupnické společnosti podíl stejný, jaký měli na společnosti původní, stačí věc řešit stanovením výměnného poměru a eventuálně i doplatku na dorovnání analogicky jako u fúzí. Při nerovnoměrném rozdělení však musí být akcionářům, kterým se v koneč ném efektu dostalo méně, než měli před rozdělením, poskytnuto zvláštní vypořádání. V zájmu ochrany dotčených společníků musí projekt rozděle ní přezkoumat dva soudem jmenovaní znalci (§ 220s odst. 3). Také o připraveném rozdělení musí být v předstihu informováni akcio náři, věřitelé společnosti a veřejnost vůbec, a to opět stejným postupem, jako u fúzí. Po splnění těchto povinností se může konat valná hromada o rozdělení. Pro průběh valné hromady o rozdělení se mají uplatnit podob ná pravidla jako při valné hromadě o fúzi. Rozdílný je však obsah usnese ní: valná hromada o rozdělení musí schválit projekt a rozhodnout o zrušení společnosti bez likvidace s přechodem jmění na nástupnické společnosti. Dále musí schválit konečnou účetní závěrku rušené společnosti a zahajo vací rozvahy nástupnických společností. Potřebné je také rozhodnutí o založení nástupnických společností, schválení jejich zakladatelských do kumentů a zvolit první členy jejich orgánů. S týmž významem, jaký má rozhodný den fúze.
Každý, jehož právní zájmy jsou rozdělením společnosti dotčeny, může požadovat a bez zbytečného odkladu dostat od společnosti zanikající roz dělením i od každé nástupnické společnosti informace o tom, jaký majetek a jaké závazky na jednotlivé nástupnické společnosti přecházejí. Na to navazují opatření k ochraně dlužníků a věřitelů (§ 220x). Věřitelé musí být o rozdělení společnosti v předstihu informováni, obdob ně jako při fúzi. Stejně tak mohou, zhorší-li se v důsledku rozdělení dobytnost jejich pohledávek, požadovat jejich zajištění. Pokud jim bude poskytnu ta jistota, nenastupuje ručení nástupnických společností (§ 220x odst. 3). I při rozdělení akciové společnosti může být akcionářům přiznáno v rámci stanovení výměnného poměru právo na doplatek na dorovnání v penězích. Pokud by některý z akcionářů s výší doplatku nesouhlasil, může se před soudem domáhat jeho stanovení vyšší částkou. Zvláštní úprava řeší následky rozdělení se stanovením nerovnoměrné ho výměnného poměru. Tehdy je založeno právo každého akcionáře, který jím byl v den konání valné hromady o rozdělení, zúčastnil sejí a pro schvá lení projektu rozdělení nehlasoval, domáhat se vypořádání v penězích. Pokud je nástupnickou společností akciová společnost, provede se vypo řádání výkupem akcií, které nesouhlasící akcionář při rozdělení výměnou získal. Při nástupnictví společnosti s ručením omezeným má být odporují címu akcionáři umožněno účast na společnosti s ručením vypovědět a zís kat vypořádací podíl. Ze zřejmých důvodů se uplatnění tohoto práva ome zilo dvouměsíční lhůtou počínající ode dne účinnosti zápisu rozdělení společnosti do obchodního rejstříku.
721
722
2. Rozdělení sloučením Připouští se i rozdělení akciové společnosti tak, že se současně sloučí sjiž existujícími nástupnickými společnostmi, ať již půjde o společnost akciovou nebo s ručením omezeným. Postupuje se podobně jako při roz dělení se založením nových společností; základní rozdíl je především v tom, že se nevyhotovuje projekt, ale zúčastněné společností uzavírají smlouvu o rozdělení a převzetí obchodního jmění. Druhá podstatnější odchylka se
marg. č. 718-720
370
369
723
marg. č. 721-723
Část první. Obchodní společnosti
týká případu nástupnictví již existující akciové společnosti, bude nutné vypracovat znaleckou zprávu o rozdělení vždy, tj. i při rovnoměrném vý měnném poměru akcií. Zprávu o rozdělení lze pominout jen se souhlasem společníků všech zúčastněných společností.
Kapitola 12. Evropská společnost Literatura: Dědič, J., Čech, P Obchodní právo po vstupu ČR do EU. Praha : Polygon, 2004; Dědič, J., Cech, P. Evropské právo společností. Praha : Polygon, 2004; Dvořák, T. Akciová společnost a evropská společnost. Praha : ASPI, 2005; Hodál, P, Alexander, J. Evropské právo obchodních společností. Praha : Lindě, 2005; Peliliánová, I. Evropská akciová společnost a její význam pro České právo. XIII. Karlovarské právnické dny. Praha : Lindě, 2003.
Oddíl 1. Normativní rámec Úsilí jednotně upravit nadnárodní formu obchodní společnosti organi zované na principu akciové společnosti (societas europea - „SE") bylo v evropské integraci dobře patrné jíž od přelomu 50. a 60. let. Snaha vy tvořit v tomto směru jednotnou a komplexní úpravu ale narážela na růz nost modelů akciového práva v jednotlivých Členských státech, přičemž různé členské státy byly přesvědčeny o přednostech své národní koncepce do té míry, že nehodlaly ustoupit směrem ke koncepci jiné. Zvlášť výrazné jsou protiklady britského a německého akciového práva, mezi nimiž byl kompromis systémově vyloučen. Výsledná úprava v podobě nařízení Rady ES Č. 2157/2001, o statutu evropské společnosti, musela tedy vyjít vstříc oběma hlavním systémům vnitřní organizace národních akciových společností. Proto se také původ ní představa nadnárodní úpravy evropské společnosti, a to úpravy nadané lak vysokým stupněm komplexnosti, že ve značné míře vyloučí působnost národních práv, musela posléze výrazně změnit. Nařízení Rady ES o statu tu evropské společnosti („NařES") upravuje základní statusové otázky evropské společnosti, ponechává však řadu otázek k řešení národnímu právu členských států. (Nařízení je přirozeně v členských státech unie aplikova telné přímo.) Vedle toho byla přijata směrnice Rady ES č. 2001/86/ES, kterou se doplňuje statut evropské společnosti s ohledem na zapojení za-
marg. č. 723
marg. č. 724
724
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 12. Evropská společnost
městnanců. Proto byl v návaznosti na nařízení a k provedení směrnice při jat zákon č. 627/2004 Sb., o evropské společnosti („ESZ"). Normativně tedy upravuje právní poměry evropské společnosti NařES, ESZ a subsidiárně i tuzemské obecné akciové právo. V tomto rámci mají značný normativní význam i stanovy (společenská smlouva) každé jed notlivé evropské společnosti. Při aplikaci ustanovení stanov konkrétní evropské společnosti je třeba rozlišovat dvě roviny. Pokud NařES připouští, aby si určité otázky upravily stanovy, má tato úprava přednost před národním právem. V ostatním se usta novení stanov aplikují v rozsahu zákonných dispozic národního práva. Plyne z toho, že normativní rámec každé SE je stejný jen co do základu stanoveného evropským právem. V jednotlivostech však vyvstanou pod statné odlišnosti podle toho, bude-li mít konkrétní evropská společnost sídlo v Irsku, na Kypru, v Německu atd., a v tom rozsahu, v jakém její právní poměry ovlivní konkrétní národní právo toho kterého členského státu.
různých členských států, nebo mají-H alespoň dva roky organizační slož ku na území jiného Členského státu než toho, jehož právem se řídí; d) změnou právní formy akciové společnosti založené podle práva někte rého z členských států EU, se sídlem a hlavní správou v EU, má-li ale spoň dva roky dceřinou společnost na území jiného Členského státu; e) založením dceřiné společnosti již existující SE.
372
Česká úprava (§ 3 ESZ) připouští, aby se na založení SE podílela i spo lečnost, která sice nemá hlavní správu na území EU, ale je založena podle práva některého z členských států EU, má zapsané sídlo v tomtéž člen ském státu a má trvalý a efektivní vztah k ekonomice členského státu. řC vzniku evropské společnosti dochází za obdobných podmínek, jaké se vyžadují pro vznik tuzemských akciových společností.
Oddíl 3. Organizační struktura Je na vůli evropské společnosti, resp. na vůli jejích zakladatelů, bude-li vnitřně organizována podle dualistického či podle monistického systému. V tom směruje relevantní úprava stanov SE.
Oddíl 2. Založení a vznik 725
Evropskou společnost lze založit pouze za zvláštních podmínek, mezi nimiž vystupují jako podstatné znaky nadnárodní prvek a nutnost vytvořit základní kapitál alespoň 120 000 EUR. Evropské společnosti se sídlem v České republice musí zatím sice uvádět výši svého základního kapitálu v české měně a v peněžních jednotkách České měny musí zpracovat i zve řejňovat účetní závěrky, to jim však nebrání, aby souběžně uváděly tytéž údaje i v euro (EUR). K vytvoření evropské společnosti může vést: a) fúze několika a. s. nebo SE, založených podle práva členských států EU, se sídlem a hlavní správou v EU, řídí-lí se alespoň dvě z nich právem různých členských států; b) založení holdingové společnosti nad několika kapitálovými společnost mi (a. s., s. r. o.), se sídlem a hlavní správou v EU, jsou-li alespoň dvě založeny podle práva členských států EU, anebo mají-lí alespoň dva roky organizační složku či dceřinou společnost na území jiného člen ského státu než toho, jehož právem se řídí; c) založení dceřiné společnosti alespoň dvou společností obchodního či ob čanského práva založených podle práva Členských států EU, se sídlem a hlavní správou v EU, jsou-li alespoň dvě z nich založeny podle práva
Pokud jde o dualistický systém, platí pro evropskou společnost v zása dě táž úprava, jakou pro národní akciové společnosti zvolil náš obchodní zákoník. Podstatné odchylky jsou tři (§ 23 an. ESZ). Podle zákonné dispozice § 187 ObchZ volí členy představenstva české akciové společnosti valná hromada, neurčí-li stanovy, že se tato působnost svěřuje dozorčí radě. Pro evropskou společnost platí úprava opačná: neurčí-li stanovy, že členy před stavenstva volí valná hromada, volí je dozorčí rada. Dále se umožňuje, aby při zániku funkce některého z členů představenstva pověřila dozorčí rada někoho ze svého středu dočasným výkonem funkce člena představenstva (za současné sistace Členství této osoby v dozorčí radě). A konečně, do působnosti dozorčí rady je výslovně svěřena působnost dostat informace i ohledně budoucího vývoje podnikatelské činnosti společnosti; kromě toho se garantuje i právo jednotlivým členům dozorčí rady domoci se určitých informací, byť k tomu nebyli dozorčí radou zmocněni.
marg. č. 726
Část první
Obchodní společnosti
§ 2 Monistický systém
727
Monistický způsob uspořádání akciové společnosti není v našem ob chodním právu upraven jako obecně přípustný. Proto musel být v ESZ pro potřeby evropské společnosti upraven speciálně. Česká úprava vychází z právní úpravy francouzské. Pro tento systém je typické, že nepočítá s existencí dozorčí rady, staví na existenci valné hromady, správní rady a statutárního orgánu. Monistic ký systém však není strukturován jako jednotný. V rámci tohoto způsobu vnitřní organizace společnosti lze volit mezi dvěma alternativami. V klasickém modeluj statutárním orgánem společnosti generální ředi tel, který je současně předsedou správní rady. Ostatní Členové správní rady plní především dozorové a kontrolní funkce. Předsedu si správní rada volí sama; členy správní rady volí valná hromada. V odděleném modelujsou funkce generálního ředitele a předsedy správní rady separovány. Generální ředitel (volený a odvolávaný správní radou) je statutárním a vrcholným exekutivním orgánem společnosti, funkce před sedy správní rady je především reprezentativní a koordinační. Oddělený model vede k tomu efektu, že správní rada jako celek plní obdobné funkce, jaké v duaíistickém systému náleží dozorčí radě. Flexibilita monististického systému se projevuje i v tom, že nebrání svěřit exekutivní řízení a obchodní vedení společnosti do rukou Širšího kolekti vu. Umožňuje to případné zřízení delegovaných generálních ředitelů s vymezeným okruhem působnosti, které na návrh generálního ředitele jme nuje správní rada.
Oddíl 4. Zapojení zaměstnanců do řízení evropské společnosti Poměrně komplikovaná otázka, která také ztěžovala přijetí úpravy ev ropské společnosti, spočívá v nalezení adekvátního a obecně přijatelného modelu umožňujícího zaměstnancům zapojit se do řízení SE. Tento pro blém byl posléze vyřešen na základě tzv. Davignónova kompromisu pro mítnutého do směrnice Rady, kterou se doplňuje statut evropské společ nosti s ohledem na zapojení zaměstnanců. Podstata tohoto řešení je následující: Evropská společnost nemůže být založena, dokud není vyřešena otázka účasti zaměstnanců na řízení evropské společnosti. Přitom je nutné uvědo mit si, že do hry jsou zapojeny nejméně dva národní právní řády: právní marg. č. 727-728
726
§ 1 Dualistický systém
marg. č. 725
374
373
Kapitola 12. Evropská společnost
375
řád místa, kde má mít SE sídlo, a právní řád místa (základní ustanovení), kde mají sídla zakladatelé evropské společnosti, případně místa, kde jsou její organizační složky nebo dceřiné společnosti (doplňková ustanovení). Skloubení obou hledisek věnují evropská směrnice i ESZ velkou pozor nost a výsledkem jsou relativně složitá pravidla, která neberou zřetel jen na zájmy budoucích zaměstnanců zakládané SE, ale také na zájmy zaměst nanců zakladatelských subjektů SE a jejich dceřiných společností. V zásadě se však způsob konkrétního řešení v té které evropské společ ností opírá o zásadu smluvní volnosti. Proto musí být z reprezentace do tčených zaměstnanců vytvořen vyjednávači výbor, který se má usnést o způsobu zapojení zaměstnanců do řízení SE a se zřetelem k tomuto roz hodnutí uzavřít s řídícími orgány zúčastněných společnosti příslušnou do hodu. Její náležitosti stanoví § 54 ESZ. Pro negociaci je stanovena lhůta šesti měsíců, která může být případně prodloužena na dvojnásobek. Nedojde-lí mezi reprezentacemi zaměstnanců a zakladatelů k dohodě, zná zá konná úprava i nouzová řešení (§ 53 odst. 2 ESZ). Možnosti zapojení zaměstnanců jsou v zásadě tři. Předně lze vytvořit pro komunikaci s exekutivou společnosti jako zvláštní orgán výbor za městnanců. Další variantou je zapojení zaměstnanců SE formou jejich vli vu na složení orgánů evropské společnosti, typicky obsazením určitého počtu míst ve správní nebo dozorčí radě. Konečně může vyjednávači vý bor rozhodnout i tak, že se zapojení zaměstnanců omezí na právo na infor mace a projednání v rozsahu stanoveném právní úpravou v tom členském státu, kde má evropská společnost zaměstnance.
Oddíl 5. Přemístění sídla NařES upravuje přemístění zapsaného sídla evropské společnosti z jed- 730 noho členského státu do jiného při zachování kontinuity její právní osob nosti, byť se v důsledku přesídlení změní státní příslušnost společnosti a do jisté míry i právní úprava rozhodná pro její poměry. Změna sídla se děje rozhodnutím o změně stanov na základě projektu zveřejňovaného nejmé ně dva měsíce před zasedáním valné hromady, která má o přesídlení spo lečnosti rozhodnout. Změna sídla se děje deklaratorním výmazem z rejst říku dosavadního domovského státu a konstitutivním zápisem nového sídla v rejstříku státu, v němž si SE zvolí nové sídlo. Přemístění sídla SE se může dotknout zájmů menšinových akcionářů i zájmů věřitelů. Na jejich ochranu pamatují § 12 a 13 ESZ.
marg. č. 729-730
Hlava IV. Koncerny
Kapitola 13. Koncernové právo Literatura: Černá, St. Koncernové právo v Německu, Evropské unii a v České republice. Praha: C. H. Beck, 1999; Černá, St. Faktický koncern, ovládací smlou va a smlouva o převodu zisku. Praha : Lindě, 2002; Dědič, J. Koncernové právo v novele obchodního zákoníku. PZ, 2001, č. 2, s. 1 n.; Emmerich, V., Sonnenschein, J. Konzernrecht. Miinchen : C. H. Beck, 1992; Emmerich, V., Habersack, M. Aktienkonzemrecht. Kommentar. Miinchen : C. H. Beck, 1998.
Oddíl 1. Koncern § 1 Obecný základ Jako koncernové právo označujeme disciplínu zabývající se zkoumáním a rozborem právní úpravy věnované otázkám souvisejícím s proble matikou vzájemně kapitálově propojených ekonomických subjektů. V rámci obchodněprávní nauky reprezentuje koncernové právo specifický okruh, který je svébytný jednak svojí zřetelnou publicistickou povahou, jednak \ vtažnými přesahy do oblasti úpravy účetnictví a daní, ale také do kartelo vého práva. Je však třeba vidět, že se kartelové právo sice také zabývá právními aspekty některých z těchže hospodářských jevů, jako právo kon cernové, avšak přece jen na ně nahlíží z poněkud jiného břehu. V hospodářském živote se stává, že se ekonomické subjekty různě spo jují a vytvářejí nové hospodářské útvary. Právními otázkami s tím spoje nými, a zejména právními důsledky takových spojení, se zabývá koncer nové právo.
731
Koncern vzniká jako seskupení formálně autonomních subjektů, z nichž 732 některé jsou přes svoji zachovalou právní subjektivitu („samostatnost") vůči jinému čí jiným podřízeny tak, že koncern, ač jako celek právní osob nost nemá, vystupuje jako centralizovaná entita vykazující jednotnou or ganizaci a jednotné vedení. Jeho jednotlivé složky podléhají usměrňování
marg. č. 731—732
380
Část první. Obchodní společnosti
Kapitola 13. Koncernové právo
a kontrole z jednoho mocenského centra. Není nutné, aby toto centrum vystupovalo j ako právní subj ekt. Ke vzniku koncernu může dojít v důsledku vývoje majetkových nebo faktických poměrů (získáním relevantních ma jetkových účastí na jiných podnikatelských subjektech, vznikem „perso nálních unií" obsazením rozhodujících funkcí v právnických osobách), ale také smlouvou, kterou se její účastníci zaváží ke vzájemné koordinaci svých hospodářských činností a vytvoří k tomu potřebné řídící, kontrolní a sankční mechanismy. Koncern se synonymicky nazývá také jako holding (§ 66a odst. 7). Obě označení mají svůj etymologický původ v anglických výra zech pro sdružení a držení. Problematika koncernového práva není spojenajen s kapitálovými spo lečnostmi, byť se jejich ekonomické propojování v praxi vyskytuje nejčastěji. Koncernové právo se zabývá zejména otázkami jako jsou:
733
1. Terminologie Pro koncernové právo je klíčový pojem koncernu. Definuje jej § 66a odst, 7 734 tak, že koncern tvoří jako jedno z podnikatelských seskupení alespoň dvě osoby, z nichž jedna má vůči druhé postavení osoby řídící. Pokud koncern vytváří víc osob, mluví se o propojených osobách. Na tomto principu může koncern vzniknout v prvé řadě fakticky, na bázi prosté existence vztahu ovlá dající a ovládané osoby. Je-li tu takový poměr, nastupuje vyvratitelná do mněnka, že se současně jedná o koncern. Pak se mluví o faktickém koncer nu. Koncern však může být konstituován i na základě smlouvy, kterou se určité osoby dobrovolně podrobí jednotnému řízení. Pro takový kontrakt je zaveden termín ovládací smlouva. Není vyloučeno, aby ten, kdo vůči jiným osobám fakticky vystupuje jako ovládající subjekt, s nimi ovládací smlouvu uzavřel rovněž. Koncern takto založený se označuje jako smluvní koncern. Xení tedy pojmovým znakem koncernu, že jej vytvářejí jen určité práv nické osoby. Pojmovým znakem koncernu je naopak spojení podniků ně kolika právně autonomních osob do systému umožňujícího jejich jednotné řízení. Podniky náležející osobám spojeným do koncernu, aťjiž jde o oso bu řídící nebo o osoby řízené, se označují jako koncernové podniky. Exis tence koncernu vyvolává ten efekt, že jednotlivé koncernové podniky jsou ří/eny v zájmu celku. To nemusí vždy vést k současnému prospěchu kaž dého z koncernových podniků. V důsledku toho nemusí jednotné řízení koncernu a prospěch celku přinášet prospěch ani společníkům obchodních společností (popř. členům družstev apod.) sdružených do koncernu, které na jejich řízení nevykonávají vliv a jejichž oprávnění podílet se na řízení společnosti je faktickým stavem věcí minimalizováno. Proto musí být po sílena kontrolní práva těchto společníků stojících mimo onen mocenský vztah (lze mluvit o mimo stojících společnících). Jako výchozí institut je v tom směru založeno oprávnění každého společníka domoci se soudního jmenování znalce k přezkoumání vztahů mezi propojenými osobami.
a) ochrana těch, kdo stojí vně koncernu, zejména věřitelů, b) problematika právního uspořádání koncernu (jeho „ústavy"), c) ochrana těch společníků společností zařazených do koncernu, kteří j sou mimo mocenské struktury ovládání koncernu, d) fenomén tzv. koncernového smluvního práva e) a souvislosti účetní a zejména daňové. Hospodářský jev označovaný jako koncentrace podniků vznikl jako pro dukt moderního kapitalismu v poslední třetině 19. stol. a právo si jej zača lo všímat až ve 20. letech. První pokusy koncerny právně regulovat se projevily v r. 1931 v Německu. Dnes představuje německá právní íipra v a institutů koncernového práva tu nejrozvinutější v evropských právních systémech. I zde je však omezena v podstatě jen na akciové právo. Snah} řešit otázky koncernového práva jednotně a obecně dosud selhaly i na úrovni tzv. evropského práva a pokusy podstoupené v tom směru orgány El," při nesly zatím jen velmi omezené výsledky. Náš zákonodárce si potřebu právní regulace koncernů dlouho vůbec ne uvědomoval, ač na to bylo upozorňováno již před delší dobou. Tepn. c no vela č. 142/1996 Sb. přinesla v tom směru obrat, byť nedokonalý. Na druhý pokus došlo při novele Č. 370/2000 Sb. k zásadnímu obratu. Naše als luáliií úprava je dnes již značně propracovaná, patrná je na ní zjevná inspirace německým koncernovým právem, do jisté míry také úpravou rakouskou EI francouzskou. Pro naše pojetí je specifické, že základ úpravy tvoří paragra fy zařazené do obecných ustanovení o obchodních společnostech (§ 66a a. 66b). Na ni pak navazují další ustanovení, zejména předpisy o koncerno vém smluvním právu zařazené do úpravy akciových společností (§ 190a 190d), jež jsou však využitelné i pro jiné podnikatelské subjekty.
2. Rozdíly mezi faktickým a smluvním koncernem Rozdíl mezi koncernem založeným na prostém ovládání a mezi koncerncm fungujícím na smluvním základě není jen v těchto hlavních znacích, ale též v důsledcích z toho vyplývajících.
marg. č. 733
382
736
737
735
marg. č. 734-735
Část první. Obchodní společnosti
Při faktickém koncernu může ovládající společník - chybí-li zvláštní úpravy - ovládanou osobu legálně řídit jen způsobem dost neefektivním. Nemůže k řízení využít osoby v orgánech ovládaných osob. Ty jsou totiž vázány zájmem korporace, v níž jsou Činné. Bez rizika odpovědnosti za negativní důsledky nemohou jednat proti nim, byť v zájmu ovládajícího. V kapitálových společnostech je tak jediným legálním mocenským nástro jem majority valná hromada a zavazování statutárního orgánu jejími usne seními, jimiž se ten za určitých podmínek musí řídit, byť půjde o pokyny pro vlastní společnost nevhodné. Současně platí, že faktický koncern vzn iká i bez speciální zákonné úpravy, tedy takové, jež umožňuje jeho existenci (tak tomu u nás bylo až do r. 1996). V možnostech zákona je jen stanovil meze uplatňování moci. Naopak pojmovým znakem smluvního koncernu je skutečnost, že se řízená společnost z vlastní vůle vzdá své rozhodovací suverenity smlouvou ve prospěch osoby řídící koncern. Té se tak umožňuje zasaho\ai do obchodního vedení řízené společnosti bezprostředními pokyny, jimiž je statutární orgán řízené společnosti vázán. Tato koncepce naopak vyžaduje právní úpravu přivolující k existenci podobného modelu řízení uplatňov aného vůči právně nezávislým společnostem tím subjektem, který stojí vně její organizace. 1 4 9 Ve vazbě na možnou existenci faktických i smluvních koncernů zákonik zjevně preferuje koncerny smluvní, které také garantují výraznější trans parentnost příslušných vztahů. Platná úprava sleduje dále uvedené prelerence smluvních koncernů proti koncernům faktickým: Zaprvé: Ve smluvním koncernu může řídící osoba zasahovat do vedení řízené společnosti přímými pokyny vůči statutárnímu orgánu ve shodě s ovládací smlouvou. Z kruhu dovolených příkazů jsou vyloučeny přede vším pokyny nezákonné. Lze spolehlivě dovodit, že ani příkazy odporující společenské smlouvě nebo stanovám nejsou povoleny. To lze odů\ oclnit tak, že by tyto příkazy zakladatelský dokument fakticky měnily, což není bez rozhodnutí příslušného orgánu společnosti možné. Dále lze dovodil. že z okruhu dovolených pokynů jsou vyloučeny také ty, které otevřené odporují celkovým zájmům koncernu. Naproti tomu příkazy, jejichž plnění vyvolá na straně řízené společnosti hospodářskou újmu, a priori nejsou 149
381
§ 2 Pojmová charakteristika koncernu
Z toho hlediska jsou pozoruhodná přechodná ustanovení zákona č. 370 2000 Sb., zejména či. VIII. bod 11., kde se předpokládá, že ovládací smlouvy bylv (patrně jako inominátní) uzavřeny jíž před 1. 1. 2001, ač to bylo vzhledem k absenci příslušné úpravy odchylující se od obecné konstrukce řízeni akciových společností vyloučeno.
Kapitola 13. Koncernové právo
383
zakázány, ledaže by jejich důsledkem byl vznik úpadku nebo ztráta života schopnosti řízené společnosti. Na rozdíl od toho ve faktickém koncernu nelze nutit řízenou společ nost k opatřením pro ni hospodářsky nevýhodným, tak aby ta zaznamena la pří plnění příkazu újmu. Tím došlo k posunu oproti dřívějšímu stavu, kdy přednovelové pojetí takové řešení naopak připouštělo i s tím efek tem, že ovládaná společnost v důsledku splnění nevhodného pokynu za znamená ztrátu, jejíž tíži ponese ona sama. Novela se vydala opačnou cestou. Nové znění § 66a odst. 8 sice připouští prosazení vlivu ovládající osoby proti ovládané společnosti i tak, že to na straně ovládaného vyvolá újmu, avšak jen za podmínky, že ovládající osoba takovou újmu ovládané společností nejpozději do konce příslušného účetního období vyrovná, anebo se alespoň smluvně zaváže vyrovnat ji, a to s určením lhůty a způ I5 sobu vyrovnání. °
.
\
' ! ; • •
!
\
j ' ;
i f ! i
Ve smluvním i faktickém koncernu jsou absolutně vyloučeny jakékoli zavazující pokyny řídící osoby směřující vůči dozorčí radě nebo obdobné mu kontrolnímu orgánu. Stejně tak není povoleno, jak plyne ze zákazu dohod o výkonu hlasovacích práv, usměrňovat příkazy i další společníky ohledně jejich postupu na valné hromadě. Jistou výjimku svého druhu upra vují ustanovení o jednání ve shodě, o nichž bude pojednáno dále. Vybočení z mezí výše popsaných je porušením zákona zakládajícím odpovědnost za škodu. Na to zákoník pamatuje formulací návrhu § 66 odsi. 6. kterým chce zákonná ustanovení o odpovědnosti a ručení členů orgánů společností vztáhnout i na ty osoby, které na základě jakékoli sku tečnosti (tj. na základě dohody, držení podílu či z jiného důvodu) ovlivňují podstatným způsobem chování společnosti. Za druhé: Při vzniku a trvání smluvního koncernu je informovanost veřejnosti i akcionářů společností do něho spojených zajištěna pravidly o uzavírání a zveřejňování ovládací smlouvy (víz dále). Naproti tomu fak tický koncern se vytváří na základě reálného ovládnutí. Z toho důvodu musí být informovanost o jeho existenci právně zajištěna jiným způso bem. To sledují ust. § 66 odst. 9-13 a 15. Statutární orgán společnosti, která je členkou faktického koncernu jako osoba ovládaná, zatěžuje povinnost 0
Platí však, že dohoda musí odpovídat zájmům ovládaného (nelze např. sjed nat náhradu v malých neúročených splátkách rozložených na velmi dlouhou dobu). Pominutí povinnosti k dobrovolné úhradě založí závazek nahradit ško du tím vzniklou ovládané společnosti i jejím společníkům. Efektivnost sankce zajišťuje ručení členů statutárních orgánů ovládající i ovládané osoby.
marg. č. 738
738
Část první. Obchodní společnosti
384
vyhotovit do tří měsíců od skončení účetního období písemnou zpráui o vztazích v koncernu 1 5 1 s údaji o právních úkonech a jiných opatřeních učiněných s ohledem na příslušnost společnosti do koncernu, včetně údajů o poskytnutých plněních a přijatých protiplnění, o případných odškodně ních s celkovým vyhodnocením výhod a nevýhod příslušných kroku. Tato zpráva musí být před předložením společníkům, členům, valné hromadě. členské schůzi nebo podobnému orgánu přezkoumána dozorčí radou (či podobným kontrolním orgánem, je-li ve společnosti takový), která k ni zaujme stanovisko. Pokud účetní závěrka ovládané osoby podléhá auditu (srov. § 39), musí zprávu ověřit, z hlediska správnosti údajů v ní uvede ných, také auditor. Není vyloučeno, že auditor nebo dozorčí rada budou mít ke zprávě vý hrady. Může se rovněž přihodit, že ze zprávy statutárního orgánu vy plyne. že společnosti pro j ej í zapojení do koncernu vznikla újma, která neb> la an i vyrovnána, ani závazek k náhradě újmy nebyl sjednán (viz výše). Tehdy se může kterýkoli společník domoci znaleckého přezkoumání vztahů mezi propojenými osobami. Znalce na jeho návrh jmenuje soud.
739
Pro případ, že ve zprávě statutární orgán neuvede skutečnosti (smlou\ y či jiná opatření), z nichž společnosti v příčině jejího zapojení do koncernu vznikla újma, nemá to vliv na povinnost ovládající osoby újmu vyrov nai cestou náhrady škody. Navíc má být tento její závazek rozmnožen i o po vinnost nahradit i Škodu případně vzniklou společníkům (Členům) o\ ládané osoby. Závazek ovládající osoby k náhradě škody má být opět, stejně jako v předešlém případě, zajištěn zákonným ručením členů statutárních orgánů ovládající i ovládané osoby. Ač netransparentnost faktického koncernu vyžaduje zpřísněná kontrol ní opatření, a tudíž i zvýšené sankce při jejich nerespektování, mohlo by mechanické uplatňování postihu členů statutárních orgánů příslušných společností jejich osobním ručením vyústit až k neodůvodněné tvrdosti. Proto se nástup ručení u nich vylučuje ve dvou situacích. První případ kryje uzavření smluv (nebo podstoupení jiných opaircníl v rámci koncernu, pro ovládanou společnost nevýhodných, ale přesto la kových, že by byly při postupu s péčí řádného hospodáře učiněny i osoba mi stojícími mimo koncern. To odpovídá obecnému principu, že ne každý nevýhodný obchod odůvodňuje nástup sankčních opatření. Druhý kryje situaci, kdy ve zprávě o vztazích v koncernu nejsou uvede ny skutečnosti, z nichž společnosti vznikla újma, na základě příkazu \ alné 151
Tj. nejen o vztazích této ovládané osoby vůči osobě ovládající, ale i o v/Sa zích této ovládané osoby k ostatním propojeným osobám v rámci koncernu.
Kapitola 13. Koncernové právo
§ 3 Ovládací smlouva
1. Celková charakteristika Ústředním institutem úpravy smluvních koncernů je ovládací smlouva. Ustanovení § 66a odst. 7 charakterizuje ovládací kontrakt jako smlouvu, kterou se různé osoby podrobují jednotnému řízení.
Výjimkou z pravidla má být možnost řízené společnosti od smlouvy odstoupit bez dalšího (nikoli tedy ke konci účetního období). To však jen tehdy, nebude-li řídící osoba s to plnit své závazky ze smlouvy, anebo uzná-ii soud odškodnění mimo stojících akcionářů (viz dále) za nepřimě řené. Podmínkou platnosti ovládací smlouvy je její schválení valnou hroma dou. a to kvalifikovanou většinou hlasů (alespoň tříčtvrtinovou, připadne vyšší, určenou ve stanovách). O rozhodnutí valné hromady musí být poří zen notářský zápis. Schválení smlouvy valnou hromadou se vyžaduje u společnosti v pozici osoby řídící i u osob řízených. Souhlas valné hro mady je rovněž podmínkou pro změny a zrušení ovládací smlouvy, má-li k nim dojít právním úkonem. Ovládací smlouva nabývá účinností dnem, kdy se zveřejní oznámení, že smlouva byla založena do sbírky listin u příslušného rejstříkového sou du (§ 190d odst. 7). Od toho dne běží lhůta k uplatnění práv mimo stojí cích akcionářů na odškodnění, pokud smlouva možnost uplatnění takové ho práva omezila časovým limitem.
marg. č. 740
Část první Obchodní společnosti
2. Kontrolní mechanismy Důsledky vyplývající pro řídící i řízenou společnost z uzavření ovláda cí smlouvy jsou velmi závažné. Z toho důvodu se zavádějí zpřísněná pra vidla pro její přijímání a schvalování. Předně se statutárním orgánům ukládá povinnost vyhotovit o návrhu podrobnou zprávu; 1 5 2 ta může být za osob> řídící i řízené vypracována také jako společná. Kromě toho má být návrh ovládací smlouvy podroben interní i externí kontrole. Interní prověrka má spočívat v tom, že dozorčí rady zúčastněných spo lečností vypracují pro jejich valné hromady písemnou zprávu o prověření návrhu ovládací smlouvy; i tato zpráva může být popř. vyhotovena jako jejich zpráva společná. Kromě toho má být návrh ovládací smlouvy prověřen ještě znalecky, a to dvěma nezávislými znalci. Akcionářům musí být ode dne svolání \ alné hromady, která má ovládací smlouvu schválit, dopřána možnost seznámil se v sídle společnosti s návrhem všech dokumentů, o nichž byla řeč výše, a také s výročními zprávami a zprávami auditora za poslední tři účetní období.
3. Odškodnění mimo stojících akcionářů při uzavírání ovládací smlouv v 741
Záměrem novely č. 370/2000 Sb. bylo rovněž zavést nařízení, že povin nou Částí ovládací smlouvy musí být klauzule o odškodnění mimo slojí cích akcionářů. Toto odškodnění má spočívat v převzetí závazku vůči m i ino stojícím akcionářům uzavřít s nimi smlouvu o koupi jejich akcií (zaiím153 ních listů) za cenu přiměřenou jejich hodnotě. Výše odškodnění (popř. určení způsobu, jak bude stanoveno) musí být rovněž v ovládací smlou\ ě uvedena. Na tomto podkladě vzniká mimo stojícím akcionářům právo domoci se uzavření příslušných smluv o koupi jejich účastí. Oprávnění požadovat kontrakt může být buď časově neomezené, anebo, což bude patrně prav idlo, je lze limitovat určitou dobou, nejméně vsak třemi měsíci. Ti, kdo včas právo na odkup uplatní, se budou moci - nepřijme-li společnost jejich ná152
153
Tato povinnost nevzniká jen tehdy, kryje-li se kruh akcionářů společnosn s členy představenstva společnosti, anebo je-li řídící osoba jediným akcioná řem společnosti, popř. jestliže se všichni akcionáři předložení takové zpráv> písemným prohlášením na valné hromadě vzdají. Případně podílů, půjde-H např. o situaci, kdy bude akciová společnost smluv ně ovládat společnost s ručením omezeným nebo družstvo.
marg. č. 741
740
V úpravě akciových společností je ovládací smlouva podrobněji upra vena zejména v novém § 190b. Podle jeho úpravy se touto smlouvou říze ná osoba zavazuje vůči řídící osobě podrobit se jednotnému řízení. Sou částí ovládací smlouvy může být i klauzule o závazku řízené osoby převádět řídící osobě zisk nebo jeho část; v takovém případě se na ni vztahuje i úprava smlouvy o převodu zisku v § 190a. Ovládací smlouvu lze sjednat, měnit a zrušit jen písemnými úkony; zrušena může být pouze ke konci účetního období, nikoli však se zpětnou účinností.
marg. č. 739
386
385
iiromady (Či podobného orgánu). Protože § 66a odst. 15 mluví v posl. větě o řádném usnesení valné hromady (Členské schůze), lze pro ten případ / opatrnosti doporučit protest představenstva či dozorčí rady, přinejmen ším pro počáteční období, než se aplikace zákona vyjasní a ustálí.
Kapitola 13. Koncernové právo
387
vrhy do patnácti dnů - domáhat uzavření smlouvy soudně, anebo případně náhrady Škody způsobené jim porušením závazku uzavřít smlouvu. Absence klauzule o odškodnění mimo stojících akcionářů však sama o sobě nevyvolá neplatnost ovládací smlouvy; akcionáři stojící mimo sm luvne založený vztah ovládání se však v důsledku toho mohou domáhat určení výše přiměřeného odškodnění soudem. Pro uplatnění nároku se za vádí tříměsíční prekluzivní lhůta (§ 190c odst. 2). Ale ani když závazek odškodnit mimo stojící akcionáře bude v ovládací smlouvě sjednán, ne zbavuje je to možnosti domáhat se v téže lhůtě soudního přezkumu výše odškodnění.
742
Lze mít za to, že doložky o odškodnění mimo stojících akcionářů budou pravidelnou a významnou náležitostí ovládacích smluv, jejíž konstrukci budou smluvní strany věnovat velkou pozornost, jak o tom ostatně svědčí i praktické zkušenosti z Německa, protože takové řešení poskytuje i sa motným kontrahentům víc jistoty než přenechat rozhodnutí této otázky následnému soudnímu výroku. Proto zákoník klade i na tyto otázky důraz a objasnění a odůvodnění výše odškodnění má být mj. i součástí zejména zpráv představenstva a znaleckého přezkoumání (§ 190d odst. 2 a 3).
.: 4 Smlouva o převodu zisku Výše bylo řečeno, že závazek řízené osoby převádět zisk osobě řídící může být sjednán v rámci ovládací smlouvy. Takový závazek však může být sjednán i samostatně, přičemž právním nástrojem pro jeho uplatnění je smlouva o převodu zisku, jejíž stávající úprava v § 190a byla zákonem č. 370/2000 Sb. podstatně změněna.
743
Ze smlouvy o převodu zisku vyplývá závazek řízené osoby převést řídí cí osobě zisk (nebo jeho část) zbylý jí po dotaci ve prospěch rezervního fondu. Ze smlouvy však plyne i závazek řídící osoby vyrovnat se každo ročně po celou dobu trvání povinnosti řízené osoby převádět řídící osobě zisk s mimo stojícími akcionáři řízené společnosti, jsou-li ovšem takoví. Toto vyrovnání musí být přiměřené. Jeho přiměřenost se posoudí podle dosavadních hospodářských výsledků řízené společnosti a perspektiv její ho dalšího vývoje, na jejichž základě se stanoví pravděpodobnost dosaži telných dividend. Z návrhu znění § 190a odst. 1 plyne nezbytnost sjednat ve smlouvě oba tyto závazky pod sankcí její neplatnosti. Neplatnost smlouvy však nezpůsobí situace, kdy závazek k vyrovnání s mimo stojícími akcionáři nebude zakládat vyrovnání jako přiměřené. Teh dy se totiž mohou ti, jimž vyrovnání náleží, domoci soudního určení jeho
marg. č. 742-744
744
388
Část první. Obchodní společnosti
výše. V zájmu zajištění jisté stability vztahů a nastolení brzkého stavu právní jistoty je oprávnění podat soudní návrh omezeno tříměsíční prekluzivní lhůtou počítanou ode dne zveřejnění zprávy o založení této smlouvy do sbírky listin u příslušného rejstříkového soudu. Pro uzavírání a schvalování smlouvy o převodu zisku platí jinak táž pravidla, jaká platí ve vztahu k ovládací smlouvě.
Oddíl 2. Ovládající osoba Novelizovaný zákoník přišel s konstrukcí pojetí ovládající osoby v § 66a. Za ovládající se považuje ta, která fakticky nebo právně vykonává rozho dující vliv na provoz podniku jiné osoby, tj. osoby ovládané. Vliv můře být uplatňován přímo. Lze jej uplatnit také nepřímo, tj. prostřednictvím jiného subjektu. Za ovládající jsou prohlášeny osoby, pro něž se uplatní některé z níže uvedených kritérií.
§ 1 Většinoví společníci Většinový je ten společník, který má ve společnosti na základě své účasti. případně na základě dohody s jinými, většinu hlasů. Mluví-li se v dané společnosti o většinovém společníkovi, pak z tohoto vymezení plyne, že musí jít o společníka, který disponuje alespoň prostou většinou z těch hla sů, jimiž je určen jejich celkový relevantní počet pro dané účely. 1 5 4
§ 2 Společníci s kvalifikovanou účastí 746
Zákoník do definice ovládajících osob zahrnul také společníka dispo nujícího alespoň 40 % hlasovacích práv (§ 66a odst. 5). Tato hranice byla zvolena, jak uvádí důvodová zpráva, podle vzoru francouzské právní úpravy. Vzhledem k tomu, že v akciových společnostech s rozptýlenými akciemi 154
Toto pojetí vychází z myšlenky, že se řada rozhodnutí přijímá v kapitálových společnostech na valné hromadě prostou většinou hlasů. Nemusí tomu tak být ale vždy, protože stanovám a. s. i společenské smlouvě s. r, o. se umožňuje stanovit pro přijímání usnesení vyšší kvorum, a analogická opatření lze při jmout také v osobních společnostech.
Kapitola 13, Koncernové právo
§ 3 Doplňkové kritérium Za ovládající osobu má být dále považován, a to z moci konstrukce nevyvratitelné právní domněnky, také ten, kdo je s to prosadit jmenování nebo odvolání většiny členů statutárního nebo kontrolního orgánu.
Oddíl 3. Jednání ve shodě ^ / Legální definice Za ovládající osoby jsou dále rovněž považováni ti, kdo jednají ve sho dě a disponují následkem toho relevantním počtem hlasů (§ 66b). Jednání ve shodě se definuje jako jednání několika osob uskutečněné ve vzájem ném srozumění s cílem nabýt, postoupit nebo vykonávat hlasovací práva v určité obchodní korporaci za účelem prosazení společného vlivu na její řízení, provoz podniku, obsazení křesel ve statutárních nebo kontrolních orgánech nebo jiného ovlivnění takové osoby. Ti, kdo jednají ve shodě, musí plnit povinnosti z toho plynoucí společně a nerozdílně. Toto základní vymezení je doplněno několika vyvratitelnými domněn kami.
marg. č. 745—746
390
marg. č. 747-748
Část první. Obchodní společnosti
§ 2 Domněnky Jednu skupinu těchto domněnek upravuje § 66b ve druhém odstavci. Podle první domněnky se pokládá za jednání ve shodě společný postup právnické osoby a jejích funkcionářů. Totéž platí i pro případy, kdy ve společnosti působí konkursní, vyrovnací nebo nucený správce. Závěr o jednání ve shodě nemá být vztažen jen na postup všech uvedených osob, ale i na jednání jen některých z nich (např. členů představenstva a členů dozorčí rady akciové společnosti). Podle druhé z vyvratitelných domněnek má být za jednání ve shodě považován společný postup ovládající a ovládané osoby, stejně jako po stup osob ovládaných touž ovládající osobou. Třetí domněnka je vztažena ke skupině osob vytvářejících koncern. Druhou skupinu vyvratitelných právních domněnek upravuje § 66b odst. 3 ObchZ. Podle nich má být závěr o jednání ve shodě vztažen: a) na společný postup některé osobních společností anebo společnosti s ručením omezeným a jejich společníků (u komanditní společnosti má jít jen o komplementáře) nebo na chování těchto společníků; b) na případ osob blízkých (§ 116 ObČZ); c) na postup investiční společnosti a jí obhospodařovaných fondů (inves tičních nebo penzijních) a stejně tak i na postup takto obhospodařova ných fondů; d) a najednání investiční společnosti a investičních nebo penzijních fon dů, které tato investiční společnost obhospodařuje, případně najednání několika fondů obhospodařovaných stejnou společností.
marg. č. 749-750
389
stačí k jejich ovládnutí i podíl podstatně menší, vzniká otázka, zdaje tento práh právě pro okruh akciového práva stanoven jako dostatečný. Ve vztahu ke společníkům, kteří disponují Čtyřiceti a více procenty hla sovacích práv, ale méně než jejich prostou většinou, se však při jejich po suzování jako ovládajících osob mají uplatnit jiná kritéria než ve vztahu ke společníkům většinovým. Předně je nelze za ovládající společníky uznat, má-li i další společník ve společnosti stejný nebo vyšší počet hlasů. Ale ani v případě, kdy je ve společnosti jen jeden společník disponující čtyři ceti procenty hlasovacích práv, nelze z toho pro všechny případy automa ticky vyvozovat vztah ovládání. Proto se pro ten případ volí vyvratitelná domněnka, že se protidůkazem lze důsledků plynoucích z domněnky ovládání zprostit.
CAST DRUHÁ DRUŽSTVO
747
Kapitola 14. Obecná úprava družstev Literatura: Bartošíková, M. a kol Základy obchodního práva, 2. vydání. Praha : Prospektrum, 1997; Beuthien, V. Genossenschaftgesetz mit Umwandlungsrecht. 13. Auflage. Miinchen : C. H. Beck, 2000; Dědič, J. a kol. Obchodní zákoník. Komentár. Praha : Prospektrum, 1997; Dědič, J. Důsledky smrtí společníka v jednotlivých právních formách obchodních společností a člena družstva. 2. část. PP, J995, č. 2, s. 148 n.; Dědic, J. a kol Obchodní zákoník. Komentář. IV. díl. Praha : Polygon, 2002; Dvořák, T. Družstevní právo. 2. vydání. Praha : C. H. Beck. 2002; Dvořák, T. Neplatnost usnesení členské schůze družstva. PR, 2002, č. 2, s. 68 n.; Dvořák, T. Stanovy družstva. AN, 2002, č. 5, s. 97 n.; Dvořák, T. Vyloučení Člena družstva. PrRd, 2004, Č. 5, s. 21 n.; Dvořák, T. O členské schůzi dnížsha. PR, 2004, č. 19, s. 706 n.; Galíčková, A. Některé problémy kolem tzv. upořádacího podílu v družstvu. OP, 1995, č. 6, s. 13 n.; Hajný, V., Kunc, P Druž.. stevní zákony. Praha : V. Linhart, 1935; HeleŠic, F. Právní úprava družstev ve \ vspčle Evropě a u nás. Praha: Univerzita Karlova, 1997; Helešic, F. K systemizaci právní úpravy družstev. PR, 1997, č. 1, s. 1 n.; Helešic, F. K předmětu a obsahu záiamné úpravy družstev (srovnávací analýza). PR, 1997, č. 2, s. 60 n.; Helešic, F. K zákonné úpravě družstev. 1. díl a 2. díl. PaP^ 1997, č. 2, s. 6 n., č, 3, s. 7 n.; Helešic, F. Tvorba družstevního práva Evropské unie - vývoj názorů. 1. díl a 2. díl. O)', 1997, č. 9, s. 2 n., č. 10, s. 2 n.; Helešic, F K právní úpravě družstevnictví , - úvahy de lege ferenda. P, 1999, č. 5, s. 421 n.; Hettrich, E., Póhlman, R, Gráser, B., Rúhrich, R. Genossenschaftgesetz. 2. Auflage. Miinchen ; C. H. Beck, 2001; Korecká, V., Pokorná, J. Ještě k právním následkům smrti fyzické osoby - společ níka obchodní společnosti a člena družstva. PP, 1996. č. 1, s. 23 n.; Pekárek, M. Majetková účast občanů v družstvech a její právní aspekty. Brno : Masarykova univerzita, 1999; Pekárek, M. Vypořádání majetkových nároků vyplývajících z členství v družstvu v případe smrti člena. PR, 1994, č. 4, s. 205 n.; Pelikánová, I. a kol Obchodní právo. I. díl. 2. vydání, Praha : Codex Bohemia, 1998; Peliká nová, 1. Komentár k obchodnímu zákoníku. 2. díl. 2. vydání, Praha ; Lindě, 1998; Řimalová, O., Holejšovský, J. Družstva. Praha : C. H. Beck, 1999; Stending, R. Evropské družstvo: návrh budoucí nadnárodní právní formy pro podniky. P, 1998, č. 9, s. 784 n.; Suchánek, J. K zákonné úpravě vztahů v družstevnictví. P, 1991, č. 9, s. 798 n.; Štěpina, J. Příručka družstevního práva platného v republice Česko slovenské. Praha : J. Svoboda, 1934.
Část druhá. Družstvo
394
Oddíl 1. Pojem družstva, jeho historie a význam § 1 Pojem družstva 751
752
Družstvo je vždy právnickou osobou. Obchodní zákoník považuje druž stvo za společenství neuzavřeného počtu osob založené za účelem podni kání nebo zajišťování hospodářských, sociálních anebo jiných potřeb druž stva ( § 2 2 1 odst 1). Družstvo se obligatorně zapisuje do obchodního rejstříku [§ 34 odst. 1 písm. a)], a proto má vždy právní postavení podnikatele, 1 bez ohledu na zvolený předmět podnikání. To znamená, že postavení podnikatele ve smys lu § 2 odst. 2 písm. a) má i takové družstvo, které ve skutečnosti podnika telskou činnost vůbec nevykonává, anebo je přímo založeno za jiným než 2 podnikatelským účelem. Pokud je družstvo založeno za nepodnikatelským účelem, pak jeho čin nost musí směřovat k podpoře hospodaření nebo jiných aldivit jeho členů. Družstvo nelze založit k podpoře obecně prospěšných aktivit nebo za úče lem podpory jiných osob než právě Členů družstva. Z toho plyne, že de lege lata není česká legislativa připravena na existenci sociálních družstev. Ta lze definovat jako družstva vykonávající výdělečnou činnost, která však zisky z této činnosti používají nikoliv ve prospěch svých členů, nýbrž na podporu sociálně handicapovaných jedinců (např. na odvykací léčbu narkomanů, pomoc osobám propuštěným z výkonu trestu odnětí svobody, apod.). V této podobě se vyskytují např. v některých zemích západní Evropy. Za porušení svých závazků družstvo odpovídá celým svým majetkem (§ 222 odst. 1); naopak členové za závazky družstva neručí (§ 222 odst. 2). Tím je dána jednak majetková samostatnost družstva, jednak striktní oddělenost majetku družstva od majetku jeho členů. Družstvo má povahu soukromoprávní korporace. I pro družstvo platí, že může Činit vše, co mu 3 zákon nezakazuje (či. 2 odst. 3 LPS). Současná úprava družstva připo1
2
3
Tento princip výrazně akcentuje jak právní úprava družstev, tak i důvodová zpráva k obchodnímu zákoníku. Úřad vlády ČSFR, Obchodní zákoník (vlád ní návrh zákona). Praha : Prospektrum, 1991, část B, s. 50. Srovnej k tomu výklady K. Eliáše in Eliáš, K., Bejček, J., Hajn, R, Ježek, J. a kol. Kurs obchodního práva - Obecná část. Soutěžní právo. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 85. Srovnej nález Ústavního soudu ČR ze dne 13. 2. 1995, sp. zn. IV. ÚS 8/93, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení. Svazek 3. Praha : C. H. Beck, 1995, s. 35 n.
Kapitola 14. Obecná úprava družstev
395
dobňuje k obchodním společnostem, což se projevuje i v inkorporaci úpravy družstev do obchodního zákoníku. Idea družstevnictví stojí na určitých nadčasových principech. Prvým z nich je princip dobrovolnosti členství. Tento princip má dva aspekty, to tiž že není možno nikoho nutit, aby se Členem družstva stal, a stejně tak není možno někoho nutit, aby členem družstva zůstal proti své vůli. Tento princip je patrně ze všech nejdůležitější. Druhým principem je kožektivistmis. Družstvo je kolektivem neuzavřeného počtu členů, což vylučuje existeuci jednočlenného družstva. Podstatným znakem družstevnictví je vzá jemná spolupráce jeho členů. Třetím je princip družstevní demokracie. V družstvu se rozhoduje na Členské schůzi většinou hlasů počítanou podle hlav, nikoli podle majetko\>ch podílů. Tedy většina hlasů rozhoduje a menšina je povinna se tomu rozhodnutí podřídit (při zachování možnosti domáhat se v případě poruše ní práv nápravy soudní cestou). To vyjadřuje dnes ust. § 240 odst. 1, podle něhož platí, že každý člen družstva má jeden hlas, pokud stanovy neurčují jinak; zákon stanoví, kdy stanovy nemohou určit jiný princip. Základním pojmovým znakem družstevnictví vždy bylo, že měl každý člen družstva jeden hlas bez ohledu na velikost svého Členského podílu. Konečně čtvrtý je princip rovnosti Členů. Každý Člen má stejná práva a povinnosti, pokud zákon nebo stanovy neurčují jinak.
754
^ 2 Vznik a vývoj družstev Pojem družstva se zrodil v první polovině 19. století. Teoreticky tato idea vycházela z idejí utopického socialismu Roberta Owena a Charlese Fouriera. Roku 1844 vzniká ve Velké Británii „Rochdale Society ofEquitable Pionners" {Rochdalské družstvo poctivých průkopníků) J e ž lze ozna čit za vůbec první družstvo na světě. Bylo založeno na principech svépo moci a vzájemné spolupráce drobných živnostníků, kteří se v něm sdružili za účelem ekonomického přežití vůči jiným podnikatelům, a také na prin cipu vzájemné sociální pomoci a ochrany proti negativním důsledkům ne regulované tržní ekonomiky, mj. i před obchodní lichvou. Myšlenka druž stevnictví se ujala a začala se šířit i do dalších zemí. Samo rochdalské družstevní hnutí se dále rozvíjelo a později přijalo tzv. Rochdalské druž stevní zásady, revidované na sjezdech Mezinárodního družstevního sva-
marg. č. 753-755
755
396
756
Část druhá. Družstvo
Kapitola 14. Obecná úprava družstev
zu 4 v letech 1937 a 1966 a nově formulované roku 1995 na sjezdu v Manchesteru. V českých zemích se prvé družstvo objevuje velmi záhy po založení Rochdalského družstva. Často bývá jako vůbec první družstvo v Českých zemích označován Potravní a úsporný spolek v Praze, založený roku 1847. Záhy začala vznikat družstva všech druhů, družstevní záložny, výrobní družstva, aj. Prvním výrobním družstvem již v roce 1892 bylo dodnes exis tující Výrobní družstvo Kovo Věšín. 5 V Rakousku-Uhersku byla první družstva zakládána podle předpisů prá va spolkového. Až později byl vydán zákoně. 70/1873 ř. z., ovýdělkových a hospodářských společenstvech, který se stal základem právním úpravy družstevnictví v českých zemích. 6 Tento zákon byl doplněn zákonem č. 133/ /l903 ř. z,, o revizi společenstev výdělkových a hospodářských a jiných spolků. Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi se tehdy družstevnictví řídilo předpisy Uherského obchodního zákoníku z roku 1875. První československá republika tuto právní úpravu recípovala. Tak byl zaveden dualismus právní úpravy družstevnictví. Právní úprava byla dopl něna celou řadou prováděcích předpisů a zákonů. Původní zákon č. 70/ /l 873 ř. z. však nebyl dotčen. Smyslem doplňujících předpisů bylo nadále podpořit a upevnit rozvoj družstev, posílit jejich důvěryhodnost v očích veřejnosti i jejich Členů. A družstvům se za první Československé republi ky dařilo. Jejich úspěšný rozvoj zásadním způsobem nenarušila ani 2. svě tová válka, i když v roce 1942 došlo k jejich nucené reorganizaci. Krátké období po roce 1945 až do počátku let padesátých přineslo nový rozkvět družstevnictví. Byla to však již labutí píseň družstev, která se reži mu nastupujícímu k moci v roce 1948 příliš nehodila. Združstevňování se sice stalo státní politikou, avšak pouze tam, kde se to novému režimu za mlouvalo. Likvidována byla družstva živnostenského charakteru (zejmé na lihovarnická, mlékárenská, aj.), a také družstevní záložny. Zemědělské družstevnictví přežilo, byť v deformované podobě. Politi ka státního administrativního tlaku a nuceného združstevňování (kolekti vizace) byla v rozporu se základními družstevními principy, totiž s principy svépomoci a osobní iniciativy, jakož i dobrovolnosti členů družstev. Zá kladním ideovým postulátem se totiž stalo združstevňování zemědělské
malovýroby a její přeměna v zemědělskou velkovýrobu skrze Jednotná zemědělská družstva (JZD). Ta se však záhy stala družstvy jen podle ná zvu.
4
International Co-Operative Alliance (ICA) - založen roku 1895, dnes sídlí v Zenevě. Cit. dle pracovního materiálu Svazu českých a moravských bytových druž stev zpracovaného za účelem konání 1. odborného semináře pořádaného Druž stevní asociací ČR v Praze 3.-4. 11. 1999. V Rakousku ostatně platí dodnes.
5
6
Po změně společenských poměrů byly přijaty nové družstevní zákony, a to zákon Č. 162/1990 Sb., o zemědělském družstevnictví, a zákon č. 176/ /1990 Sb., o bytovém spotřebním, výrobním a jiném družstevnictví. Tato úprava však mělajen přechodný význam, neboť 1.1.1992 nabyl účinnosti nový zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, jehož ustanovení § 772 zrušilo dosavadní družstevní zákony. Úprava družstev byla pojímána pů vodně jako unifikovaná, ačkoliv v praxi tomu tak nikdy zcela nebylo, ne boť družstev se poměrně úzce dotýkal zákon č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění pozdějších předpisů (tzv. transformační zákon), dále zákon č. 72/ /l994 Sb., o vlastnictví bytů, občanský zákoník, aj. Již 1. 1. 1996 nabyl účinnosti zákon č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících, kterým byí po více než 40 letech znovu povolen vznik a činnost družstevních záložen.
Mnohaleté projednávání a dohadování nad jednotlivými pracovními návrhy v orgánech Evropské unie bylo nakonec v létě roku 2003 koruno váno úspěchem a po 13 letech prací bylo 18. 8. 2003 zveřejněno nařízení Rady ES č. 1453/2003, o evropské družstevní společnosti,9 které nabude účinnosti 18. 8.2006. Je ovsem třeba poznamenat, že se nejedná o unifika ci jednotlivých národních úprav, nýbrž o vznik zcela nového druhu druž7
8
9
K tomu např. HeleŠic, F. Právní úprava družstev ve vyspělé Evropě a u nás. Praha : Ediční středisko PF UK, 1997, s. 34-35; dále Suchánek, J. Zákonná úprava družstevnictví po rozpadu federace. P, 1994, č. 3, s. 239 n. Současná úprava v obchodním zákoníku představuje celkem 41 paragrafu. Např. německý družstevní zákon má 162 paragrafu, polský zákon o družstev ním právu má 281 paragrafu, apod. Plus doplňující Směrnice Rady ES č. 2003/72, kterou se upravuje zapojení zaměstnanců do záležitostí evropské družstevní společnosti.
Část druhá. Družstvo
Kapitola 14. Obecná úprava družstev
štva takříkajíc evropského, resp. nadnárodního. Členské státy jsou však povinny postarat se o provedení „bílých míst" této právní úpravy vlastní národní legislativou, takže evropská družstevní společnost bude poněkud jinak upravena v Dánsku než v SRN, atd.
ustavující schůze zúčastnit. Vzhledem k požadavku § 224 odst. 4 prvé věty, podle něhož na ustavující schůzi volí a přijímá usnesení většina přítom ných, lze dovodit, že tak postačí minimální účast 3 osob, neboť logicky vzato nejmenší možná většina jsou dva ze tří. Tomuto závěru patrně nebrá ní ani ust. § 238 odst. 3, podle něhož je podmínkou platnosti usnesení členské schůze přítomnost nadpoloviční většiny členů, nestanoví-H zákon jinak. Především ust. § 224 o ustavující schůzi je lex specialis k ust. § 238 odst. 3, a kromě toho na ustavující schůzi rozhodují uchazeči o členství, kteří podali přihlášku do družstva, nikoliv členové.
Proces konstituování družstva lze v zásadě rozdělit na dvě základní eta py, a to: - na fázi zakládání družstva a - na fázi vzniku družstva. Zákon mezi nimi důsledně diferencuje. Výsledkem tohoto procesuje existence nového subjektu práv a povinností, nové právnické osoby.
§ 1 Založení družstva 760
761
758
marg. č. 757-758
Oddíl 2. Založení a vznik družstva 759
757
Zákonodárce do obchodního zákoníku téměř doslovně opsal či alespoň parafrázoval většinu ustanovení z návrhu stanov evropského družstva, který vypracoval a zveřejnil v květnu 1990 Koordinační výbor asociací druž stev Evropských společenství (tzv. eurostanovy). Zásadní problém tohoto postupu je v tom, že zákonodárce přehlédl, že eurostanovy počítají také s podrobnou úpravou řady otázek v právních úpravách Členských států Ev ropských společenství. 7 V této souvislosti musíme konstatovat, že existu jící právní úprava je dosti stručná 8 a v řadě ohledů výkladově kompliko vaná.
marg. č. 756
398
397
Založení je nezbytnou podmínkou vzniku družstva. Bez osvědčení plat ného založení družstva nemůže dojít k zápisu družstva do obchodního rejs tříku. Zakládací proces lze rozdělit na činnost před konáním ustavující schůze a na ustavující schůzi samu. Základní podmínkou založení a vzni ku jakékoliv právnické osoby je pojetí idey o jejím založení. To je primární předpoklad jejího založení. Následuje přípravná činnost, konaná z iniciativy jednotlivce či skupiny osob (hovoří se často o přípravném výboru), během níž je připraven předmět podnikání nebo činnosti družstva, bližší koncep ce této činnosti nebo podnikání a vypracován návrh stanov družstva. Dosti častým (nikoliv však nezbytným) je též veřejné oznámení úmyslu založit družstvo, obvykle spojené s výzvou, aby se přihlásili zájemci o členství. Pokud se výzva uskuteční, je nutné ji učinit přiměřeným způsobem, a dále je třeba stanovit osobu, jíž je možno doručit přihlášky zájemců o Členství. Zákon nestanoví žádnou lhůtu, v níž mohou uchazeči přihlášku podat. Podle všeho však mohou členové přípravného výboru takovou lhůtu určit, neboť to zákon nezakazuje. Nejpozději však mohou být tyto přihlášky podány do zahájení ustavující schůze. Nezbytné je konání ustavující schůze (§ 224 odst. 1). Zákon v této sou vislosti vůbec neřeší otázku usnášeníschopnosti ustavující schůze. Z dikce zákona plyne, že pozvány musí být všechny osoby, které podaly přihlášku do družstva, avšak nijak není řešena otázka, kolik těchto osob se musí
399
Ustavující schůzi družstva svolává osoba pověřená funkcí svolavatele, který řídí schůzi až do okamžiku volby předsedajícího. Právo účasti na ustavující schůzi mají všechny osoby, které podaly přihlášku do družstva. Pokud by toto nebylo dodrženo, pak je konání ustavující schůze neplatné a k založení družstva nedošlo. To může být důvodem pro zamítnutí návrhu na zápis družstva do obchodního rejstříku pro rozpor se zákonem. Pokud všakjiž bylo družstvo zapsáno do obchodního rejstříku, nelze toto rozhod nutí zrušit, ani se nelze domáhat rozhodnutí, že družstvo nevzniklo (§ 68a odst. 1). Prvním bodem jednání ustavující schůze je volba předsedajícího. Vhodné je určení skrutátorů a ověřovatelů hlasování u družstev s větším počtem členů.
762
Druhým bodem jednání je přednesení návrhu a hlasování o výši základ- 763 ního členského vkladu. Musí být rozhodnuto i o výši zapisovaného zá kladního kapitálu; ustavující schůze však vede k platnému založení druž stva pouze tehdy, pokud se uchazeči o členství na ní zavázali k členským vkladům, jejichž souhrn dosahuje stanovami určené Částky zapisovaného základního kapitálu, nejméně vsak 50 000 Kč (§ 223 odst. 3). Pokud se uchazeči o členství nezavázaíí ke členským vkladům dosahujícím celkové výše zapisovaného základního kapitálu dle stanov družstva, pak k platnému založení družstva nedošlo (§ 224 odst. 5). Pokud má mít družstvo ve sta novách též vstupní vklad, je třeba i o něm rozhodnout. Toto hlasování mus í předcházet hlasování o stanovách, neboť údaj o základním členském vkladu, vstupním vkladu a zapisovaném základním kapitálu je obligatomí součástí stanov [§ 223 odst. 2, § 226 odst. 1 písm. d)]. Třetím bodem schůze je rozhodnutí o přijetí stanov družstva; v této sou- 764 visltisti je významné ust. § 224 odst. 4, podle něhož platí, že uchazeč o členství, který hlasoval proti přijetí stanov, může vzít svou přihlášku zpět ihned po hlasování o stanovách; dalšího hlasování se již nesmí účastnit. Jak píše M. Pekárek v komentáři k obchodnímu zákoníku, zákonnou pod-
marg. č. 762—764
HEigS
400
Část druhá. Družstvo
Kapitola 14. Obecná úprava družstev
minku hlasování proti přijetí stanov nelze prověřit tam, kde bylo tajné hlasování. 1 0 Zde nezbývá než důvěřovat prohlášení uchazeče, jenž při hlášku bere zpět. Smyslem tohoto institutu je umožnit uchazečům, kteří nesouhlasili se schváleným zněním stanov (ať již by tento nesouhlas měl jakékoliv důvody), zabránit vzniku jejich členství v budoucím družstvu. Čtvrtým bodem ustavující schůze je volba členů představenstva a kon trolní komise [§ 224 odst. 2 písm. c)]. Pokud má být zakládané družstvo tzv. malým družstvem, pak toto musí být jednak výslovně stanoveno ve stanovách (§ 245 odst. 1), a dále musí být zvolen předseda, popř. i další člen pověřený členskou schůzí. Pokud je zakládané družstvo subjektem s členstvím právnických osob, které má méně než 5 Členů, musí stanovy obsahovat určení statutárního orgánu a způsob jeho rozhodování {§ 245 odst. 3). Tím se povinný obsah ustavující schůze vyčerpává. Nic však nebrání tomu, aby ustavující schůze projednala a schválila např. koncepci rozvoje družstva, plán jeho hospodaření, apod. Nezbytným bodemjednání ustavu jící schůze u družstev s nepeněžitými vklady je ale dohoda o způsobu oce nění nepeněžitých vkladů (§ 223 odst. 5), pokud tak neurčují přímo stano vy. Obchodní zákoník vyžaduje dohodu všech členů. Zákonodárce není příliš pojmově důsledný; tuto dikci je nutno vykládat ve smyslu požadav ku dohody všech přítomných uchazečů o členství, kteří nestáhli svoji při hlášku. Pokud této dohody není dosaženo (ať již z jakýchkoliv důvodů) a stanovy již byly schváleny, nezbývá než vyčkat vzniku družstva a na nej bližší členské schůzi přistoupit k úpravě stanov v tomto smyslu.
Jak plyne ze zákona, zakladatelé jsou zjednání učiněného před vzni kem družstva zavázáni; jedná-li jich vícero, jsou zavázáni společně a ne rozdílně. Je jejich povinností pořídit seznam těchto jednání a předložit je příslušnému orgánu družstva ke schválení tak, aby bylo možno dodržet zákonnou lhůtu 3 měsíců. Poruší-li tuto svoji povinnost, pak odpovídají za škodu věřitelům, která jim tímto případně vznikne. Příslušný orgán druž stva11 má lhůtu 3 měsíců ode dne zápisu družstva do obchodního rejstříku, aby rozhodl, zda tato jednání schválí či nikoliv. Pokud je schválí, je druž stvo z nich zavázáno od samého počátku. Představenstvo pak bez zbyteč ného odkladu toto schválení oznámí všem účastníkům závazkových vzta hů. Jak plyne ze zákonného principu dobrých mravů, je povinností představenstva oznámit i případné neschválení těchto jednání, aby účast nící těchto vztahů nebyli ve zbytečné nejistotě o tom, jak se věci mají. Jiné závazky než ty, které souvisí se vznikem družstva, nesmí družstvo převzít. Výjimkou je pouze případ, kdy budou smlouvy uzavřeny s odklá dací podmínkou vzniku družstva a schválení takto převzatých závazků pří slušným orgánem družstva. Pokud zakladatelé nebo jiné osoby převzali jménem družstva jiné závazky, odpovídají za Škodu takto vzniklou a jsou z těchto jednání sami zavázáni.
Nezbytnou podmínkou osvědčení konání ustavující schůze je sepsání notářského zápisu (§ 224 odst. 6). Povinnými přílohami je seznam kandi dátů členství a výše jednotlivých Členských vkladů, k jejichž splacení se kandidáti členství zavázali. Dále se pořídí notářský zápis o schválení prv ních stanov družstva, který obsahuje též schválené znění stanov. Na konání ustavující Členské schůze navazuje běh dvou lhůt. Prvá je patnáctidenní. V této lhůtě musí být splacen základní členský vklad nebo vstupní vklad; jeho splacení je podmínkou vzniku Členství (§ 224 odst. 5). Druhá je devadesátidenní. V této lhůtě musí být podán návrh na zápis druž stva do obchodního rejstříku (§ 62 odst. 1). Pokud však bylo družstvo založeno za alespoň z Části podnikatelským účelem, pak tato lhůta plyne od doručení živnostenského listu, koncesní listiny nebo jiného podnikatel ského oprávnění. 10
401
Obchodní zákoník neupravuje, kdo je zakladatelem družstva. Pod tímto pojmem je třeba podle § 64 rozumět osoby, které se zúčastnily ustavující schůze a nevzaly zpět svoji přihlášku. Praktickým by však bylo spíše tako vé řešení, kdyby ustavující schůze pověřila jednáním představenstvo, resp. Členy prvního představenstva.
§ 2 Vznik družstva 767
Vznik družstva je druhou fází konstituování nového subjektu práv a povinností. Družstvo vzniká dnem zápisu do obchodního rejstříku (§ 225 odst. 1). Návrh na zápis do obchodního rejstříkuje povinno podat předsta venstvo na předepsaném formuláři; návrh podepisují všichni jeho členové (§ 225 odst. 2). Pravost podpisů členů představenstva na návrhu musí při tom být úředně ověřena (§ 32 odst. 1). Návrh na zápis družstva do obchodního rejstříku přezkoumává soud, a to z úřední povinnosti. Zkoumá, zda byly splněny všechny podmínky poZákon nestanoví, který orgán je k tomu příslušný. Je vhodným řešit tuto otáz ku ve stanovách, a pověřit tímto členskou schůzi jakožto nejvyšší orgán druž stva.
M. Pekárek in Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 9. vydání. Praha : C. H. Beck, 2004, s. 872.
marg. č. 767
402
Část druhá. Družstvo
Kapitola 14. Obecná úprava družstev
žadované zákonem, co se procesu založení družstva týče, a to zejména obsah a formu předložených listin. Zjistí-li v návrhu nedostatky, vyzve navrhovatele k odstranění závad. Návrhu na zápis nelze vyhovět, pokud by bylo provedení zápisu v rozporu s kogentními ustanoveními zákona. 1 2 Návrh naprvozápis musí být doložen určitými listinami (§ 37 odst. 1 a 2, § 225 odst. 3):
768
1. stejnopis notářského zápisu o ustavující schůzi, 2. stejnopis notářského zápisu o rozhodnutí ustavující schůze o schválení stanov, 3. stanovy, 4. doklady o splacení stanovené Části zapisovaného základního kapitálu, 5. příslušné živnostenské nebo jiné podnikatelské oprávnění, 6. důkaz o tom, Že činnost, která má být zapsána jako předmět podnikání družstva a kterou mohou podle zvláštních předpisů vykonávat pouze fyzické osoby, bude vykonávána pouze s pomocí k tomu oprávněných osob, a 7. právní důvod užívání místností, v nichž je umístěno sídlo nebo podni kání družstva. Návrh na jiný zápis do obchodního rejstříku musí být doložen listinami tyto skutečnosti osvědčujícími. Vždy však musí být do sbírky listin ulože ny podpisové vzory členů představenstva, kteří jsou zapsáni jako osoby zavazující družstvo, a také vedoucích organizačních složek družstva. Co se vlastního rozhodování soudu týče, platí, že pokud návrh na zápis nevyhovuje formálním požadavkům zákona nebo neobsahuje zákonem požadované doklady, soud návrh odmítne podle § 200d odst. 1 OSŘ, jinak návrhu vyhoví a zápis provede anebo návrh zamítne podle § 200da OSŘ. Pokud návrh na zápis splňuje všechny zákonné požadavky, soud zapíše družstvo do obchodního rejstříku s těmito údaji: den zápisu, obchodní fir ma, sídlo a právní forma, identifikační číslo, jméno a bydliště členů před stavenstva, den vzniku a zániku jejich funkce a způsob, jakým jednají jmé nem družstva, výše zapisovaného základního kapitálu a výše základního členského vkladu, popř. (je-li základní členský vklad v různé výši) základ ních členských vkladů. Družstvo vzniká dnem, kdy byl zápis do obchodního rejstříku pro veden.
Takovým důvodem by např. bylo, pokud by družstvo mělo méně než 5 členů (civ. R 18/1995).
marg. č. 768
403
Oddíl 3. Stanovy družstva 13 § 1 Pojem stanov Co se organizace a vnitřního uspořádání družstva týče, nezastupitelnou úlohu zde mají stanovy. Význam stanov u družstev je dán především skuteč ností, že u družstev neexistuje společenská nebo zakladatelská smlouva. Jedná se o jediný vnitřní předpis družstva, který obchodní zákoník u družstev upra vuje. To neznamená, že by družstvo, resp. jeho orgány nemohly přijmout a mít jiné vnitřní předpisy. To samozřejmě mohou, tyto předpisy však musí být v souladu s právními předpisy a také stanovami. Kromě toho obchodní zákoník nestanoví za porušení jiných vnitřních předpisů žádnou sankci. Naproti tomu porušení stanov Členskou schůzí vyvolává možnost podání návrhu na určení neplatnosti usnesení Členské schůze podle § 242.
769
Stanovy lze vymezit jako základní vnitřní dokument družstva, je to „ ústa va družstva"\ regulující a určující vztahy mezi členy družstva navzájem, jejich práva a povinnosti, upravují orgány družstva a jeho vnitřní organi zaci, právní postavení družstva a řadu dalších podstatných zákonem urče ných skutečností. Stanovy zavazují pouze členy družstva. Stanovy mají povahu konstitutivního aktu, kterým se stávají na základě rozhodnutí usta vující nebo Členské schůze družstva, jíž přísluší zákonem dané oprávnění k autonomní úpravě vnitřních poměrů družstva.
§ 2 Rozhodování o přijetí a změnách stanov Schválení prvních stanov je obligatorní náležitostí ustavující schůze [§ 224 odst. 2 písm. b)]; bez jejich přijetí nedojde k založení družstva. Změna stanov je přípustná kdykoliv za trvání družstva. O změnách sta nov rozhoduje výlučně členská schůze jakožto nejvyšší orgán družstva [§ 226 odst. 3, § 239 odst. 4 písm. a)]. Výlučná působnost Členské schůze znamená, že pouze a jedině Členská schůze může rozhodovat o přijetí a změnách stanov a tuto pravomoc nemůže na nikoho přenést. Jistou výjim ku představuje případ, kdy není možné s ohledem na rozsah družstva svo lávat členskou schůzi; pak působnost členské schůze vykonává shromáž dění delegátů (§ 239 odst. 7). 13
K této problematice podrobně Dvořák, T. Stanovy družstva. AN, 2002, č. 5, s. 97 an.
marg. č. 770
770
404
Část druhá. Družstvo
Kapitola 14. Obecná úprava družstev
Dojde-li ke změně stanov, je představenstvo povinno bez zbytečného odkladu poté, co se o této změně dozví kterýkoliv člen představenstva, vyhotovit úplné znění stanov (§ 173 odst. 4, § 226 odst. 3). Dále je předsta venstvo povinno do třiceti dní ode dne schválení změny stanov uvědomit o tom rejstříkový soud a založit úplné znění stanov do sbírky listin [§ 38i odst. 1 písm. a)], a to ve dvojím vyhotovení. Smysl zákonné povinnosti o vyrozumění rejstříkového soudu je nejasný, neboť rejstříkový soud o změně stanov nerozhoduje, pokud změna stanov nemá za následek změnu zápisu v obchodním rejstříku; nelze vykládat ust. § 226 odst. 3 v tom smyslu, že by se stanovy samy zapisovaly do obchodního rejstříku. Změna stanov není skutečnost, která by se zapisovala do obchodního rejstříku sama o sobě. 1 4
Odlišná je situace, kdy se usnesením Členské schůze o změně stanov dostane obsah stanov do rozporu s kogentním ustanovením zákona. I zde platí příkaz § 242 odst. 2 o použitelnosti ust. § 131. Pak je možno se dovo lávat návrhem u soudu neplatnosti (části) stanov kdykoliv, i mimo rámec rejstříkového řízení zahájeného na návrh anebo i bez návrhu za podmínek § 131 odst. 9, a rovněž bez ohledu na úpravu určení neplatnosti usnesení členské schůze.
Pokud představenstvo svoji povinnost nesplní, neznamená to neplat nost či neúčinnost stanov. Třetí osoby se mohou dovolávat znění stanov, ohledně nichž dosud nebyla splněna povinnost jejich založení do sbírky listin a zveřejnění, avšak družstvo nemůže vůči třetím osobám namítat znění stanov, které dosud nebylo zveřejněno.
§ 3 Neplatnost stanov 771
Přijme-li Členská schůze družstva usnesení o změně stanov, které bude svým obsahem v rozporu se zákonem, existuje několik možností řešení. Prvým je případ, kdy člen družstva za podmínek stanovených v § 242 podá návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze a soud návr hu vyhoví. Tímto pravomocným a vykonatelným usnesením jsou státní orgány, družstvo, jeho členové i třetí osoby vázány. Pokud na základě usne sení, které bylo prohlášeno za neplatné, došlo již k zápisu v obchodním rejstříku, je rejstříkový soud povinen i bez návrhu zahájit řízení ex officio, aby bylo dosaženo shody mezi stavem zápisu v obchodním rejstříku a sta vem skutečným (§ 200b odst. 1 OSŘ). Toto řízení lze zahájit jen ve lhůtě 3 let ode dne, kdy byl původní zápis do obchodního rejstříku proveden, 15 je-li na tomto řízení veřejný zájem a nebudou-li podstatně dotčena práva třetích osob nabytá v dobré víře ( § 1 3 1 odst. 9, § 242 odst. 2).
Shodně usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 2. 2000, sp. zn. 7 Cmo 978/99, SR, 2000, č. 12, s. 373 n. Nikoliv ode dne, kdy soud rozhodl o povolení zápisu nebo ode dne právní moci usnesení.
405 772
Třetí případ představuje situace, kdy jsou stanovy předpokladem vzni ku, zániku nebo změny práv nebo povinností a platnost jejich konkrétního ustanovení bude zpochybněna v soudním nebo správním řízení. Jestliže jsou stanovy předpokladem vzniku, zániku nebo změny práv nebo povin ností a platnost konkrétního ustanovení stanov bude zpochybněna v soud ním nebo správním řízení, pak jsou (civilní, správní nebo trestní) soud, správní orgán nebo orgány Činné v trestním řízení oprávněny posoudit plat nost konkrétního ustanovení stanov sám jako předběžnou otázku (§ 135 odst. 2 OSŘ; § 40 SpŘ; § 9 TrŘ; § 52 odst. 2 SŘS). 773
Je-li určité ustanovení stanov neplatné pro rozpor se zákonem nebo s dobrými mravy anebo se jim příčí svým obsahem nebo účelem anebo je obchází, pak je toto ustanovení stanov neplatné, a to absolutně (§39 ObčZ). Na tomto nic nemůže změnit ani otázka, zda lze usnesení členské schůze považovat za právní úkon anebo jinou právní skutečnost. Neplatnost sta nov pro rozpor se zákonem nebo dobrými mravy lze ostatně namítat vždy; může tak učinit i člen, který se jinak nedomáhá změny stanov. Pokud jsou stanovy v rozporu s kogentním ustanovením zákona, a ten to rozpor nezpůsobuje neplatnost celých stanov, pak namísto stanov platí příslušné ustanovení zákona. 1 6
^ 4 Náležitosti stanov Náležitosti stanov lze dělit na obligatorní a fakultativní náležitosti. 774 Obligatomí náležitosti stanov upravuje § 226 odst. 1 a některá další zvláštní ustanovení. Co se fakultativních záležitostí týče, obchodní záko ník o nich hovoří v řadě ustanovení. Jejich nezahrnutí do stanov vsak ne znamená neplatnost stanov jako takových. Na místo úpravy ve stanovách pak nastupuje příslušné ustanovení zákona. To neznamená, že by stanovy nemohly upravovat i otázky, o kterých zákon mlčí. To je možné, pokud
1997, č. 8, s. 189 n.
marg. č. 772-774
Část druhá. Družstvo
Kapitola 14. Obecná úprava družstev
tato úprava není v rozporu s právními předpisy, jejich obsahem, účelem
ty družstva přistoupit k urychlenému splacení vkladu za účelem pokrytí ztráty družstva, zákaz konkurence, stanovení uhrazovací povinnosti členů, popř. její modifikace pro některé členy, úprava pracovního vztahu Člena k družstvu, je-li to podmínkou členství, atd.
406
anebo je neobchází, dobrými mravy (§ 3 odst. 1 ObČZ) Či poctivým ob chodním stykem (§ 265). Stanovy musí vždy obsahovat: 1. obchodní firmu a sídlo družstva, 2. předmět podnikání nebo předmět činnosti družstva, popř. obojí, 3. vznik a zánik členství v družstvu, 4. práva a povinnosti Členů k družstvu a práva a povinnosti družstva k Členům, 5. výši základního Členského vkladu (popř. i vstupního vkladu, je-li zří zen), 6. způsob splácení členských vkladů a způsob ocenění nepeněžitých vkla dů, pokud stanovy nepeněžité vklady připouštějí (§ 223 odst. 5), 17 7. vypořádání Členských podílů při zániku členství, 8. vymezení působnosti představenstva a kontrolní komise, počet členů představenstva a kontrolní komise, délku jejich funkčního období, způ sob ustanovování do funkcí, působnost těchto orgánů a způsob jejich svolávání a jednání; v malém družstvu délku funkčního období před sedy, popř. dalšího pověřeného člena, způsob jeho ustanovení do funk ce, jeho působnost a způsob jednání; u malých družstev, která mají méně než 5 Členů a jejichž Členy jsou pouze právnické osoby, způsob rozhodování a statutární orgán, 9. způsob užití zisku, úhradu případné ztráty, pravidla tvorby a užití ne dělitelného fondu. 10. určení výše zapisovaného základního kapitálu, a 11. způsob svolávání členské schůze a lhůty, v nichž se tak děje (§ 239 775
odst. 2). Co se jednotlivých fakultativních náležitostí týče, pak jejich povaha je různá. Zatímco v některých případech mohou stanovy pouze převzít zá konnou konstrukci bez dalšího, v jiných případech jsou sice zákonem omezeny, avšak mohou upravit určitou otázku dle vlastních potřeb druž stva a v některých otázkách nej sou zákonem vůbec omezováni co se úpra vy této věci týče. Fakultativními náležitostmi stanov je např. úprava lhůty pro splacení členského vkladu, popř. též určení, že členové jsou povinni v případě ztráZákonná formulace je nepřesná; Členský podíl při zániku členství v družstvu zaniká také. V daném případě se jedná o povinnost upravit ve stanovách ná rok bývalého člena na vypořádací podíl; vlastní způsob vypořádacího podílu se přitom může řídit toliko zákonnými ust. § 233-234.
407
Oddíl 4. Práva a povinnosti členů družstva § 1 Pojem členství Členství v družstvu je základním institutem družstevního práva. Jeho zákonná úprava je však velmi lakonická, řada otázek je ponechána na úpravě stanovám a řada dalších je zcela opomenuta.
776
Samotného člena lze vymezit jakožto fyzickou nebo právnickou osobu, která je majetkově zainteresována na základním kapitálu družstva (je po dílníkem družstva) a která z tohoto titulu má vůči družstvu (a družstvo vůči ní) jistá práva a povinnosti. Členský vztah je vztahem člena k družstvu. Členský vztah je základním vztahem člena k družstvu, nikoliv vsak vždy vztahem jediným. Členem družstva obecně může být každá fyzická nebo právnická osoba, pokud zvláštní zákon Členství této osobě nezakazuje. Co se týče Členství fyzických osob, platí, že členem družstva se může stát pouze fyzická osoba plně způsobilá k právním úkonům. Z tohoto jsou dvě výjimky. Prvou je případ, kdy je členství v družstvu podmíněno dle stanov pracovním vztahem k němu. Pak platí, že členem se může stát i osoba starší 15 let, která skončila povinnou Školní docházku (§ 227 odst. 1). Dru hou výjimkou je případ, kdy se členem družstva stala osoba na základě dědění. Členství v družstvu je ovládáno principem dobrovolnosti; nikoho nelze nutit, aby se Členem proti své vůli stal, a rovněž nikoho nelze nutit, aby jím proti své vůli zůstával. Tento princip ostatně respektuje i ust, § 231 odst. 3, klerý stanoví maximální přípustnou délku pro výpovědní lhůtu. \ ztahy Člena k družstvu mají de lege lata povahu absolutních obchod ně závazkových vztahů [§ 261 odst. 3 písm. b)]; to platí i o vztazích mezi členy družstva navzájem. Jedná se zde o tzv. absolutní obchody. To, že členové nemají obvykle postavem podnikatele, nemá v této souvislosti žádnou relevanci. Skutečnost, že se jedná o obchodní závazkové vztahy, má také význam z hlediska procesního. Pro řízení v prvním stupni jsou v tomto případě příslušné krajské soudy [§ 9 odst. 3 písm. g) OSŘ],
marg. č. 776-777
777
Část druhá. Družstvo
408
Kapitola 14. Obecná úprava družstev
§ 2 Vznik Členství 778
779
Originárně lze nabýt členství dvojím způsobem. Prvým z nich je nabytí členství při vzniku družstva. Takto členství nabývají osoby, jež se zúčast nily ustavující schůze a v důsledku toho se staly zakládajícími členy druž stva; podmínkou je splnění příslušných ustanovení zákona a stanov. Člen ství vzniká dnem vzniku družstva, tzn. dnem zápisu družstva do obchodního rejstříku. Druhý způsob origmárního vzniku členství je přijetí do již existujícího družstva na základě členské přihlášky. Tato přihláška musí být písemná, jinak je neplatná; jiný projev vůle není způsobilý ji nahradit Jinak sám akt přijetí je ze zákona v podstatě neformální. Povinný je zápis do seznamu členů (§ 228) a zaplacení základního Členského nebo vstupního vkladu (§ 223 odst. 3, § 227 odst. 4). Záleží pouze na stanovách, jakým způso bem, popř. zda vůbec tento proces blíže upraví. O přijetí za člena však musí být vždy rozhodnuto. Nestanoví-li stanovy jinak, je orgánem k tomu příslušným představenstvo. Na přijetí za člena není právní nárok. Rovněž tak není povinným odůvodnění rozhodnutí o (ne)přijetí. Pokud se druž stvo rozhodne uchazeče za člena nepřijmout a zákon nebo stanovy nesta noví něco jiného, je toto rozhodnutí konečné a uchazeč se nemůže domá hat jeho změny soudní cestou. Derivativně vzniká členství převodem členského podílu. Zákon použí vá pojmy vysloveně promiscue, neboť hovoří místy o převodu členství [§ 227 odst. 2 písni, c)], jinde pak o dohodě o převodu členských práv a povinností (§ 229-230), ačkoliv se jedná o převod členského podílu . l s Tím vznikaj í zbytečné terminologické obtíže. Existuj í přitom dva způsoby pře vodu členského podílu. Prvým je převod mezi členy družstva navzájem. Převod je možný, po kud jej nevylučují stanovy družstva. Sporným v této souvislosti je, zda je možné v takovém případě vázat převod na nějaké podmínky. Patrně ano, i když tyto podmínky nesmí mít povahu podmínek nemožných nebo zjev ně diskriminujících. 19 To neznamená, že by nabyvatel členského podílu měl náhle dva členské podíly. Každý člen může mít jen jeden členský po díl. Oba podíly se v jeho rukou spojují a nově vytvářejí jediný člensk\ podíl. 18 Každý člen má jeden podíí v družstvu (§ 61 odst. 1); tento podíl se uzuálnč 15
označuje jako členský podil. Zjevně diskriminující by byla např. taková podmínka, podle níž by byl pře vod možný pouze na osoby určité rasy, a to pro rozpor s obecným příkazem nediskriminace (čí. 24 LPS) a rovnosti lidí (či. 1 LPS).
Druhou alternativou je převod členského podílu z člena na třetí osobu - 780 nečlena, s výjimkou družstev bytových. Tato dohoda podléhá souhlasu představenstva. Stanovy mohou určit důvody, které tento převod vylučují. Pokud představenstvo souhlas neudělí, může se Člen, tzn. pouze převodce odvolat k členské schůzi, která rozhodne s konečnou platností. V této sou vislosti se objevuje otázka, zda musí být souhlas představenstva k převodu udělen předem, anebo až následně. Soudíme, že tento souhlas musí být následný, tzn. až po uzavření dohody, protože jinak by se představenstvo vyjadřovalo k dosud neexistující dohodě, a především, okamžik vzniku Členství je zákonem vázán na udělení souhlasu s dohodou (§ 229 odst. 1), což by v opačném případě nebylo možné dodržet. 2 0
783
784
Jestliže představenstvo a následně členská schůze odmítnou udělit sou hlas s převodem členského podílu, ačkoliv jsou tak podle stanov povinny učinit, pak je možné podat podle ust. § 242 návrh k soudu na určení ne platnosti usnesení členské schůze za podmínek tam stanovených. Nelze však žalovat usnesení představenstva. Nedodržení stanoveného postupu má za následek zamítnutí návrhu. Převodem členského podílu nemůže jeho nabyvatel nabýt více práv, než měl převodce sám (civ. R 34/1983). To ostatně plyne í z obecného princi pu, že nikdo nemůže postoupit více práv, než sám má. Sporným je okamžik tohoto převodu. Podle všeho to nebude přímo den, kdy představenstvo nebo členská schůze rozhodly o schválení dohody o převodu, nýbrž den, kdy toto bylo účastníkům dohody oznámeno. 2 1 Co se formy dohody týče, zákon nestanoví požadavek určité formy. Dohoda o převodu musí splňovat obecné náležitosti kladené na právní úkony, tzn. musí obsahovat identifikaci nabyvatele a převodce, vymezení rozsahu převáděného členského podílu včetně označení družstva, (bez)úplatnost pře vodu, datum a podpis účastníků.
782
K převodu členského podílu na nabyvatele dochází ve vztahu ke druž stvu dnem předložení smlouvy anebo pozdějším dnem v této smlouvě ur20
Shodně Římalová, O., Holejšovsltý, J. Družstva. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 186.
21
Pokud ovšem nebyli přítomni na schůzi představenstva nebo členské schůze.
marg. č. 780-782
Část druhá. Družstvo
čeným (§ 230). Rovněž tak dohoda sama může být úplatná nebo bezúplat ná; zákon nestanoví ničeho. Pokud však je převod členského podílu činěn za úplatu, vzniká daňová povinnost. Výjimkou jsou pouze takové příjmy z převodu členského podílu, kdy doba mezi nabytím a převodem členské ho podílu přesáhla dobu 5 let; tyto příjmy jsou od daně osvobozeny [§ 4 odst. 1 písm. r) DPříj], Pokud došlo k převodu členského podílu, pak bez ohledu na to, zda byl převod prováděn mezi Členy družstva navzájem nebo mezi členem druž stva a extraneem, u nabyvatele podílu nevzniká povinnost složení základ 22 ního Členského vkladu. Výjimkou by byla pouze taková situace, pokud by výše prostředků připadajících na převedený podíl (resp. jeho část) ne dosahovala hodnoty základního členského vkladu; potom by nabyvatel byl povinen uhradit družstvu chybějící prostředky do výše základního člen ského vkladu bez zbytečného odkladu po nabytí členského podílu. Zvláštním způsobem dertvativního vzniku členství je přechod členství. Smrtí fyzické osoby její členství v družstvu zaniká, majetková práva však přecházejí na osobu dědice. Dědic může požádat relevantním projevem vůle (tzv. přihláškou) o přijetí za člena družstva. O této žádosti rozhoduje představenstvo, které ji může zamítnout (§ 232 odst. 1), pokud zákon nebo stanovy neurčují jinak. Otázkou je, zda mohou stanovy obsahovat pod mínky udělení souhlasu. Patrně ano, neboť i zde platí co není zákonem zakázáno, je dovoleno (či. 2 odst. 3 LPS); výjimkou je, pokud zákon sta noví, že nelze dědicovo Členství odmítnout. Vzhledem ke specialitě ust. § 232 odst. 1 oproti ust. § 229 odst. 1 platí. že proti zamítavému usnesení představenstva se dědíc nemůže odvolal k členské schůzi. Pokud představenstvo postupovalo v rozporu se stano vami, byl by jeho nesouhlas neplatný a členství dědice vznikne i přes tento nesouhlas. Podle všeho se může dědic proti nezákonnému rozhodnutí před stavenstva bránit též návrhem podle § 200e OSŘ na určení, že jeho čiství existuje; příslušným je krajský soud podle sídla družstva [§ 9 ods písm. g) OSŘ]. Jako sporné se jeví, ke kterému dni se dědic zesnulého člena stává Č nem družstva. Stal-li se dědic Členem družstva, pak se stal členem ke i smrti původního člena - zůstavitele (analogicky § 460 ObčZ).
Kapitola 14. Obecná úprava družstev
411
To obdobně platí pro vznik členství právních nástupců členů - právničkých osob. Jestliže dochází ke vzniku právního nástupce právnické osoby v důsledku jakékoliv právní skutečnosti, pak platí, že k zániku dosavadní právnické osoby a ke vzniku právního nástupce dochází k témuž dni. Ten to den je dnem zániku členství předchůdce a zároveň dnem vzniku členství právního nástupce (§ 232 odst. 4). Zákon oproti Členství dědice fyzické osoby nestanoví povinnost požádat o Členství ani žádnou schvalovací pro ceduru. Členství právního nástupce vzniká nezávisle na vůli družstva, resp. jeho orgánů; družstvo pouze bere tuto okolnost na vědomí. Ačkoliv tak zákon výslovně nestanoví, má právní nástupce povinnost oznámit druž stvu nastalou změnu.
785
§ 3 Seznam Členů Podle § 228 je družstvo povinno vést seznam všech svých Členů. To je žádoucí, neboť členové družstva se nezapisují do obchodního rejstříku. Vedením seznamuje pověřeno představenstvo, pokud stanovy k tomu ne určily jiný orgán družstva. Do seznamu se zapisují členové družstva. Do seznamu se též povinně zapisují všechny změny zapisovaných skutečností. Zákon vyžaduje, aby seznam obsahoval určité relevantní údaje, totiž obchodní firmu nebo ná zev a sídlo právnické osoby, jméno, příjmení a bydliště fyzické osoby a konečně výši členského vkladu, včetně výše jeho splacení. Podle všeho není vyloučeno, aby do seznamu byly zapisovány i jiné skutečnosti na základě určení stanov. Člen má právo do celého seznamu nahlížet a žádat vydání písemného potvrzení o svém členství a obsahu zápisu; to však platí pouze o jeho člen ství a o obsahu zápisu dotýkajícím se výlučně jeho osoby. Do seznamu musí být představenstvem umožněno nahlédnout i třetí osobé, avšak pou ze tehdy, pokud žadatel prokáže právní zájem na tomto nahlédnutí. Zda byl právní zájem prokázán, rozhoduje představenstvo; tím není vyloučeno právo třetí osoby obrátit se na soud v případě, že představenstvo nahléd nutí nedovolí.
Je nutno vidět, že z hlediska družstva se nemění hodnota základního kapiti ani výše obchodního majetku družstva, neboť družstvo zde nerealizuje výj tu vypořádacího podílu. Z hlediska družstva dochází k změně v osobách i
marg. č. 783-784
781
V obou případech platí, že stanovy mohou určit případy, kdy představenstvo nesmí odmítnout udělení souhlasu, anebo kde se udělení souhlasu představenstvem nevyžaduje (§ 229 odst. 2). Zákon žádné bližší omezení nestanoví. Je proto např. přípustné určení stanov, že převod členského po dílu na osoby blízké převodci ve smyslu § 116 ObčZ nepodléhá souhlasu představenstva, zatímco ostatní převody ano.
marg. č. 778-779
410
409
marg. č. 785-786
786
412
Část druhá. Družstvo
§ 4 Členství a pracovní vztah 787
788
Zákon umožňuje, aby stanovy vázaly vznik členství na pracovní vztah člena k družstvu (§ 226 odst. 2). Z této zákonné konstrukce plyne několik dílčích skutečností. Za prvé, stanovy mohou podmínit vznik členství pracovním vztahem člena k družstvu. To pojmově nepřipadá v úvahu pouze u družstev bito vých, a dále tam, kde stanovy určují, že členství dědice nemůže družstvo odmítnout (§ 232 odst. 1). Za druhé, zákon blíže nerozvádí pojem pracovní vztah. Tento pojem je však třeba chápat v širším kontextu práva obecně a rozumět pod tím pra covní poměr podle § 27 n. ZPr. Za třetí, zákon umožňuje, aby stanovy upravily podmínky pracovního vztahu. Tím se tato úprava do značné míry rozchází s obecnou úpravou pracovního poměru podle pracovněprávních předpisů, která má (až na vý jimky) vždy kogentní charakter, což ostatně potvrdila i existující judikatu ra. 2 3 Zákon umožňuje upravit tento vztah prakticky jakýmkoliv způso bem, pouze s jediným omezením, totiž že tato úprava nesmí být pro člena v pracovním vztahu k družstvu méně výhodná než úprava v pracovněprá\ nich předpisech. Jinak řečeno, ta ustanovení zákoníku práce a ostatních pracovněprávních předpisů určená k ochraně zaměstnanců v pracovním poměru jsou závazná pro členy družstva i družstvo samo bezvýjimečnč vždy. Stanovy nemohou postavení člena v tomto smyslu zhoršit; mohou jej však zvýhodnit, a to prakticky bez výraznějších omezení. To neznamená, že by stanovy mohly platně poskytnout členu družstva jakékoliv privilegi um. Každá výhoda musí být vždy v souladu s právními předpisy a princi py dobrých mravů. Stanovy však mohou pouze odkázat na obecnou pra covněprávní úpravu; vlastní úprava pracovního vztahu není obligatorní součástí stanov, a to ani tehdy, pokud je pracovní vztah člena družstva podle stanov podmínkou členství. Za čtvrté, je-li členství podmíněno existencí pracovního vztahu, pak vznikem pracovního vztahu vzniká členství v družstvu a zánikem pracov ního vztahu členství zaniká, pokud neustanovují stanovy něco jiného; člen ství však nemůže vzniknout dříve, než bude zaplacen vstupní vklad (§ 227 odst. 4). Na druhé straně však platí, že jestliže obchodní zákoník stanoví způsoby zániku členství kogentním způsobem, nemohou stanovy určit jiné podmínky, a tedy ani zánikem pracovního vztahu člena k družstvu nezanis
Nález Ústavního soudu ČR ze dne 2. 7.1996, sp. zn. I. ÚS 27/96, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení. Svazek 5. Praha : C. H. Beck, 1997, s. 451 n.
marg. č. 787-788
414
791
792
Kapitola 14. Obecná úprava družstev
413
kájeho členství. Za existující zákonné úpravy je obtížné dospět k jedno značné odpovědi, soudíme však, že správným je druhé z uvedených řeše ní, neboť u s t § 231 odst. 1 o způsobech zániku členství je kogentní, a nelze se proto od něj odchýlit. 789
Za páté, pokud stanovy určují jako podmínku vzniku členství pracovní \ ztah Člena, trvá povinnost člena ke složení základního Členského vkladu. Za Šesté, ačkoliv může být za člena družstva přijata pouze fyzická oso ba plně způsobilá k právním úkonům, v daném případě zákon stanoví, že se jím může stát již osoba starší 15 let, která dovršila povinnou školní docházku (§ 227 odst. 1). A za sedmé, toto platí jen vůči Členům družstva, nikoliv však vůči za městnancům družstva, kteří nejsou jeho Členy, anebo vůči těm členům, u nichž není podle stanov pracovní vztah podmínkou jejich Členství. Na pracovněprávní vztahy těchto osob platí ustanovení pracovněprávních před pisů bez výjimky. V této souvislosti máme za to, že stanovy nemohou diferencovat mezi členy v tom smyslu, že u některých bude podmínkou vzniku členství pra covní vztah k družstvu a u jiných ne, neboť všechny fyzické a právnické osoby jsou si před zákonem rovny (či. 1 LPS). Pokud stanovy družstva stanoví jako podmínku přijetí za člena na základě Členské přihlášky pra covní vztah k družstvu, pak nemohou mezi Členy diferencovat a musí tak stanovit vůči všem.
§ 5 Zánik Členství v družstvu 790
Zákon stanoví určité způsoby zániku členství v kogentním ust. § 231 odst. 1. Tento výčet důvodů není vyčerpávající, neboť o zániku členství právnické osoby je pojednáno i v ust. § 232 odst. 4. Tento výčet způsobů zániku členství je taxativní; stanovy jej nemohou zužovat nebo rozšiřovat, neboť se nemohou odchýlit od kogentní dikce zákona. Může být sporné, zda v případě, že fyzická osoba za trvání svého člen ství způsobilost k právním úkonům pozbude, zaniká její členství v družstvu. Podle všeho nikoliv, neboť zákonný výčet důvodů zániku členství dle § 231 odst. 1 a § 232 je taxativní. Prvým důvodem zániku Členství je dohoda, a to uzavřená v písemné formě. Druhým důvodem je vystoupení člena z družstva (tzv. odhláška). Po jmově se jedná o projev vůle člena směřující k ukončení členství v družstvu. Jak již bylo řečeno, členství v družstvu je ovládáno principem dobrovol-
marg. č. 789-790
Část druhá. Družstvo
nosti; nikoho nelze nutit, aby se Členem družstva proti své vůli stal, a rov něž nikoho nelze nutit, aby jím proti své vůli zůstával. Co se způsobu vystoupení týče, zákon vyžaduje písemnou formu oznámení o vystoupení (§ 231 odst. 3). Zákonné právo na vystoupení člena z družstva však nezna mená, že by Člen mohl opustit družstvo doslova z hodiny na hodinu. Zá kon připouští, aby stanovy družstva upravily výpovědní lhůtu; tato lhůfa však nesmí být delší než 6 měsíců. Lhůta počíná běžet dnem doručení písemné odhlášky družstvu, resp. některému z členů představenstva. Po slední den této lhůty je dnem zániku členství v družstvu. Pokud jsou spo lečnými členy bytového družstva manželé, pak musí oba souhlasil s vystoupením z družstva. Třetí způsob zániku členství v družstvu je vyloučení Člena družst\a. Pojmově vzato je vyloučení projevem vůle družstva učiněným příslušným orgánem ukončit členství určité osoby v družstvu. Vyloučení má povahu sankce vůči určitému členu. Družstvo nemůže jednat libovolně, resp. své volně. Zákon stanoví podmínky, za nichž lze k vyloučení přistoupit; to neznamená, že při jejich splnění musí dojít k vyloučení. Družstvo může dotčenému Členovi jeho provinění odpustit, a to výslovně nebo konkludentně (např. i pouhou nečinností); pokud se tak stane, nelze již k vyloučení znovu přistoupit z důvodu, který byl odpuštěn. Podmínky vyloučení zákon konstruuje v §231 odst. 4. Prvou je, že člen může být vyloučen, pokud opětovně porušuje své členské povinnosii. A druhou podmínkou je, že toto porušování členských povinností trvá i přes výstrahu, kterou obdržel. Výstraha však musí být konkrétní; především z ní musí být zřejmé, v čem je shledáno porušování členských povinnosii a musí být jasné upozornění na možnost vyloučení. Jak píší autoři citova né publikace o družstvech, pokud družstvo neprokáže v soudním řízení 0 platnost vyloučení řádné udělení výstrahy, soud již dále nezkoumá, zda došlo opravdu k porušení členských povinností. 2 4 Clenu musí být rovněž po udělení výstrahy dána možnost (zejména ěasový prostor), aby s porušo váním povinností člena družstva přestal; teprve poté lze přikročit k vylou čení. Zjevným nedostatkem zákonné úpravy je absence lhůty, v níž může bvi Člen vyloučen. Nezbývá proto, než přihlédnout k zákonnému principu dob rých mravů. Jestliže např. člen porušoval své členské povinnosti po dobu 1 měsíce, přičemž další dva roky let své povinnosti řádně plnil, bylo by vyloučení po uplynutí této lhůty v hrubém rozporu s dobrými mravy. I zde však nezbývá, než přihlédnout ke zvláštním okolnostem každého případu. 24 Viz Římalová, O., Holejšovský, J. Družstva. 2. vydání. Praha : C. H. Beck. 2004, s. 193.
Kapitola 14. Obecná úprava družstev
415
Alternativně zákon stanoví, že Člen může být vyloučen též z důležitých důvodů uvedených ve stanovách. Není-li výslovné úpravy ve stanovách, pak platí, že z důležitých důvodů nelze člena vyloučit. Před vyloučením mu musí být řádně udělena výstraha. Jako důležitý důvod vyloučení lze proto např. považovat, jestliže se člen pokusil přivést družstvo do úpadku, přijal-Ii funkcí v představenstvu konkurenčního družstva, atp. Fyzická oso ba může být též vyloučena, pokud byla pravomocně odsouzena za úmysl ný trestný Čin spáchaný vůči družstvu nebo Členu družstva. Co se tohoto důvodu vyloučení týče, záleží na povaze konkrétního případu. O vyloučení rozhoduje představenstvo, nesvěřují-li stanovy tuto právomoc jinému orgánu družstva, např. kontrolní komisi. Rozhodnutí o vylou čení musí být členu písemně oznámeno, a to i tehdy, byl-lí na schůzi, která rozhodla o jeho vyloučení, osobně přítomen. Proti tomuto rozhodnutí se 25 může Člen odvolat k členské schůzi. Právo na odvolání může uplatnit do tří měsíců, kdy se o vyloučení dozvěděl nebo mohl dozvědět; není-li v této 26 lhůtě právo na odvolání uplatněno, pak zaniká. Ustanovení má kogentní charakter, a proto lhůtu nelze zkrátit ani prodloužit. Ani rozhodnutí člen ské schůze není v této věci konečné, Protí rozhodnutí Členské schůze se může člen bránit návrhem, aby soud vyslovil neplatnost usnesení. Vyloučení z družstva je účinné okamžikem, kdy se tak stalo, tzn. oka mžikem, kdy Členská schůze zamítla odvolání a potvrdila původní rozhod nutí. Samo vyloučení je však podle zákona právoplatné až okamžikem, kdy bylo zamítnuto odvolání člena, ne dříve. Pokud Člen nevyužije svého práva se odvolat, není oprávněn domáhat se rozhodnutí soudu o neplat nosti vyloučení. Člen, o jehož vyloučení má členská schůze rozhodnout, je oprávněn sejí zúčastnit a hlasovat na ní, i co se svého vyloučení týče; toto právo mu nelze upřít.
Použití procesního termínu „odvolání" je zde nanejvýše nevhodné, neboť se jedná o hmotněprávní úpravu. Racionální by bylo použití termínu „podání námitek". Konstrukce M. Pekárka (in Štenglová, /., Pliva, S., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 10. vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, s. 940), že členství v družstvu zaniká bez ohledu na podané odvolání dnem, kdy se o tom vylučo vaný člen dozvěděl, a případné vyhovění odvolání Členskou schůzí má zpětný účinek, je neudržitelná. Předně zákon nic nestanoví o tom, že by usnesení Členské schůze mělo zpětnou účinnost, a především toto pojetí zcela neguje smysl podání odvolání, který spočívá v právu Člena bránit se proti rozhodnutí orgánu družstva tím, že svůj protest proti němu předloží nejvyššímu orgánu družstva, tj. členské schůzi.
marg. č. 791-792 marg. Č. 793
793
416
794
795
Část druhá. Družstvo
Kapitola 14. Obecná úprava družstev
Konečně platí, že i rozhodnutí o vyloučení člena může družstvo samo vzít zpět, a to novým rozhodnutím členské schůze. Podmínkou tohoto kro ku je souhlas člena, který byl vyloučen. Čtvrtým důvodem zániku členství v družstvu je prohlášení konkursu na majetek člena. Je-li na majetek člena prohlášen konkurs, jeho členství v družstvu tím zaniká, a nárok na vypořadací podíl se stává ve smyslu § 6 odst. 2 KV součástí konkursní podstaty. Družstvo již nesmí vypořadací podíl vyplatit bývalému členovi, nýbrž správci konkursní podstaty. Člen ství zaniká dnem, kterým nastávají účinky prohlášení konkursu; tímto dnem je den vyvěšení usnesení na úřední desce konkursního soudu (§ 13 odst. 6 KV). Pokud je konkurs zrušen např. rozhodnutím odvolacího soudu proto, že nebyly splněny podmínky prohlášení konkursu stanovené v § 12a odst. 2 KV, pak se členství v družstvu obnovuje (§ 231 odst. 2). Jestliže již druž stvo vyplatilo vypořadací podíl, musí jej správce družstvu nahradit, a to do 2 měsíců od zrušení konkursu. Pátým důvodem zániku členství v družstvu je zamítnutí návrhu na pro hlášení konkursu pro nedostatek majetku Člena. Členství úpadce v družslv u zaniká dnem vyvěšení rozhodnutí konkursního soudu na úřední desku; tímto dnem vstupuje bývalý člen - právnická osoba do likvidace (§ 68 odst. 4). Vypořadací podíl bývalého člena - právnické osoby bude proto družsU o povinno vyplatit jejímu likvidátorovi, který poté provádí její likvidaci. Naproti tomu fyzická osoba do likvidace nevstupuje. Její vypořadací podíl se vyplácí tomuto členovi, pokud není vůči této osobě veden výkon roz hodnutí. Pak je družstvo povinno vyplatit vypořadací podíl osobě opráv něné z titulu pravomocného usnesení o výkonu rozhodnutí. Šestým důvodem zániku členství v družstvu je výkon rozhodnutí posti žením členského podílu.27 Dnem právní moci usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí postižením Členského podílu v družstvu zaniká člen ství postižené osoby v družstvu (§ 320a OSŘ). Nárok povinného na \ \ po řadači podíl je postihován výkonem rozhodnutí. Pohledávka z vyponídacího podílu připadá ve prospěch oprávněného z titulu pravomocného usnesení soudu. Družstvo nesmí vypořadací podíl vyplatit bývalému čle novi, nýbrž v souladu s usnesením soudu oprávněnému. Pokud soud vý kon rozhodnutí podle § 268 n. OSŘ zastaví, členství dotčené osoby v družstvu se obnovuje (§ 231 odst. 2). Pokud však družstvo již vyplatilo vypořadací podíl, musí jej příjemce (tj. oprávněný) družstvu nahradit, a lo do 2 měsíců od právní moci usnesení o zastavení výkonu rozhodnutí.
27
Nikoliv členských práv a povinností, jak zákon stylisticky vadně předep
417
Sedmým způsobem zániku Členství je exekuce postižením členského podílu. Platí zde totéž, co u zániku členství výkonem rozhodnutí s dílčími odchylkami. Dnem vydání exekučního příkazu k postižení členského po dílu po právní moci usnesení o nařízení exekuce zaniká Členství povinné ho v družstvu. I zde je nárok povinného na vypořadací podíl postihován exekucí konanou exekutorem podle exekučního řádu. Družstvo nesmí vy pořadací podíl vyplatit bývalému členovi, nýbrž v souladu s usnesením soudu oprávněnému. Pohledávka z titulu práva na vypořadací podíl připa dá ve prospěch oprávněného z titulu pravomocného usnesení soudu, kte rým bylo příslušnému exekutorovi uděleno pověření k výkonu exekuce (§ 35 odst. 2 EŘ). Na exekuci se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu upravující výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky (§ 65 EŘ). Pokud soud exekuci podle § 268 n. OSŘ zastaví, členství dotčené osoby v družstvu se obnovuje (§ 231 odst. 2).
796
Konečně Členství v družstvu končí i zánikem družstva. Družstvo zaniká bud" s likvidací, anebo bez ní. Pokud zaniká s likvidací, jsou nároky členů družstva uspokojovány v rámci likvidace podílem na likvidačním zůstatku. Pok ud zaniká družstvo bez likvidace, existují dvě možnosti. Prvou z nich je zánik družstva s právním nástupcem. Členové družstva se pak stávají •společníky nebo členy právního nástupce. 3 8 Druhou variantou je zánik dm/stva po zrušení konkursu v důsledku splnění rozvrhového usnesení (íj 44 odst. 1 písm. b) KV]. Pak nárok členů na vypořadací podíl nebo na podíl na likvidačním zůstatku zaniká, neboť již nezbyl žádný majetek, z něhož by jej bylo možno uspokojit. Pokud poté, co soud zruší konkurs po splnění rozvrhového usnesení, zbude družstvu nějaký majetek, pak je nezbytné přistoupit k jeho likvidaci (§ 68 odst. 4). Členové pak mají právo na podíl z likvidačního zůstatku. Členství fyzické osoby zaniká též její smrtí. Dnem jejího úmrtí je den, který je jako den úmrtí označen v úmríním listu.
797
798
Pokud je členem družstva právnická osoba, pak existují ještě další způ soby zániku jejího členství v družstvu; úprava je obsažena v ust. § 232 odsl. 4. Prvým způsobem zániku členství je vstup právnické osoby - Člena do likvidace. Dnem zániku členství je den, který je uveden v rozhodnutí spo lečníků nebo příslušného orgánu právnické osoby jako den zrušení, nebo den. kdy toto rozhodnutí bylo přijato [§ 68 odst. 3 písm. c)j\ Likvidace této právnické osoby nemůže být skončena dříve, než družstvo vyplatí její vy pořadací podíl, který se pak stává součástí likvidačního zůstatku této práv nické ^s°j?y_____________________________________^^ :ř
Pokud z družstva nevystoupili postupem podle § 255 odst. 2 ObchZ.
marg. č. 794-795 marg. č. 7%-jQg
418 799
Část druhá. Družstvo
Posledním důvodem je zánik Člena - právnické osoby. V takovém pří padě se buď uplatní ustanovení o zániku členství v důsledku prohlášení konkursu nebo vstupu do likvidace, anebo právnická osoba zaniká s právním nástupcem. Právní nástupce člena - právnické osoby přitom vstupuje do všech jejích členských práv a povinností. Jinak řečeno, členství právního předchůdce sice zaniká, avšak vzniká kontinuálně nové členství právního nástupce, a to k témuž dni.
§ 6 Majetková účast členů v družstvu 800
801
Obchodní zákoník připodobňuje družstva k obchodním společnostem. Projevuje se to i v úpravě členských práv a povinností, kde jednou ze zá kladních povinností Člena družstva je vkladová povinnost. Obchodní zá koník upravuje tuto problematiku v ust. § 223. Základní kapitál tvoří sou hrn členských vkladů, kjejichž splacení se členové družstva za\ázali. Rozlišuje se přitom základní členslcý vklad a vstupní vklad. ZákladníČlenský vklad'lze v této souvislosti definovat jako vklad, jehož vyseje určena stanovami družstva. Vstupní vklad je stanovami určená část základního členského vkladu. Smyslem této úpravy je umožnit, aby členo vé družstva mohli splatit členský vklad po částech. Nejprve vstupní vklad jakožto část určenou stanovami a později zbývající část základního člen ského vkladu, nejpozději však do 3 let ode dne vzniku členství, neurčuj í-li stanovy kratší lhůtu (§ 223 odst. 6). Z hlediska normativní úpravy je podstatným sám pojem členský vklad. Platná úprava nestanoví pojem členského vkladu. Při jeho definici je nut no především vyjít z povahy a smyslu družstva. Družstvo pojmově není obchodní společností a není v základním (primárním) smyslu své ex istence podnikatelským subjektem. Členský vklad lze proto označit za materielní příspěvek člena družstvu na dosažení účelu jeho Činnosti. Přitom Člen ské vklady tvořící základní kapitál družstva j s o u tedy kumulaci individuálních materielních příspěvků. Zákon výslovně neřeší, zda základní členský vklad je pouze částí vkladu anebo zda se jedná o samostatný v klad. stojící paralelně vedle dalšího členského vkladu. Podle všeho se však jed ná o část členského vkladu, neboť dosti dobře nelze akceptovat myšlenku. že by v družstvu mohly paralelně vedle sebe existovat dva různé vk] ad>:'} Základní Členský vklad je vždy obligatorní. Určení jeho výše je obligatorní součástí stanov [§ 226 odst. 1 písm. d)] a musí o něm rozhodnout ji/ 29
Od vkladu je třeba vždy odlišovat další majetkovou účast.
Kapitola 14. Obecná úprava družstev
419
ustavující schůze. Splacení základního členského vkladu je podmínkou vzniku členství. Výše základního členského vkladu se zapisuje do obchod ního rejstříku. Oproti tomu vstupní vklad je pouze dílčí Částí základního členského vkladu. Nezapisuje se do obchodního rejstříku. Jeho existence záleží vý lučně na Členské schůzi družstva, popř. ustavující schůzi. Co se vstupního vkladu týče, nelze za něj považovat tzv. zápisné, kterým se rozumí popla tek často upravovaný ve stanovách, který je obvykle vybírán na úhradu nákladů spojených s přijetím uchazeče za nového člena družstva.
802
'loto platí í o dalším členském vkladu. I zde záleží výlučně na tom, zda bude upraven ve stanovách (§ 223 odst. 4). Nestane-li se tak, pak v konkrétním družstvu neexistuje. Je přitom možné a dovolené, aby každý člen měl další členský vklad v jiné výši. Obecně vsak nelze členovi uložit 30 povinnost dalšího Členského vkladu proti jeho vůli; bránit se však proti takovému usnesení členské schůze může člen jen návrhem podle § 242. Sianovy mohou určit, že v případe ztráty družstva budou členové po vinni urychleně splatit dosud nesplacenou část vkladu za účelem jejího pokrytí (§ 223 odst 6). O další majetkové účasti toho zákon mnoho nestanoví. Záleží pouze na členské schůzi, zda a jakým způsobem si tuto otázku upraví ve stanovách. MIčí-lí o tom stanovy, není majetková účast přípustná. Rovněž není pří pustné, aby závazek k další majetkové účasti převzal někdo jiný než Člen družstva, neboť v ust. § 223 odst. 4 se hovoří výlučně o Členech družstva. Zákon diferencuje mezi vkladem a předmětem vkladu. Ovšem velmi nedusledně; oba pojmy používá víceméněpromiseue. Předmětem vkladu muže být jakýkoliv hmotný Či nehmotný statek, který je způsobilým před mětem občanskoprávních vztahuj je převoditelný a je ocenitelný penězi. Vklady lze rozdělit na vklady peněžité a nepeněžitě (§ 59 odst. 1). Peněžitým vkladem mohou být výlučně (hotovostní čí bezhotovostní) peníze. Nepeněžité vklady musí být oceněny, a to buď způsobem dohodnu tým všemi členy, resp. uchazeči o Členství na ustavující schůzi, anebo způ sobem určeným stanovami (§ 223 odst. 5). Jedná se o jednu z fakultativních náležitostí stanov. Jiný způsob ocenění zákon neumožňuje. Nebude-li zvolen žádný z těchto způsobů, platí, že nepeněžité vklady do základního kapitálu nejsou přípustné. Zákon nestanoví kogentním způsobem proceduru ocenění nepeněžitých vkladů, nýbrž ponechává v tomto směru téměř neomezenou
"lf Odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu CR ze dne 8. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo %4/2003, Soudní judikatura - rozhodnutí soudů ČR, 2004, č. 8, s. 628 n.
marg. Č. 799-801 marg. č. 802-803
803
420
Část druhá. Družstvo
volnost rozhodnutí členům družstva. Jinak zde platí totéž, co o nepeněžitých vkladech do základního kapitálu obchodních společností. Uchazeči o členství dosud nevzniklého družstva přebírají povinnost ke splacení vkladu na ustavující schůzi a j sou povinni základní Členský vklad nebo vstupní vklad splatit ve lhůtě 15 dní ode dne jejího konání, a to urče nému členu představenstva způsobem určeným ve stanovách (§ 224 odst. 5). Ostatní uchazeči, kteří jsou přijímáni za členy později do již existujícího družstva, přebírají svůj závazek ke členskému vkladu podáním písemné Členské přihlášky [§ 227 odst. 2 písm. b)]. Ze zákona jednoznačně neply ne, zda lhůta 15 dní podle § 224 odst. 5 platí pouze na splácení vkladů při založení družstva, anebo vždycky. Vzhledem k neexistenci odlišné úpravy však patrně tato povinnost platí v obou případech. Upravují-li stanovy vstupní vklad, uplatní se ust. § 224 odst. 5 o povinnosti splatit Část vkladu převyšující vstupní vklad do tří let ode dne vzniku družstva (zakládající Členové) nebo ode dne přijetí za člena (další členové). Co se splácení dal šího členského vkladu nebo další majetkové účasti týče, zákon nestanoví ničeho. Záleží tedy na úpravě ve stanovách. Stanovy musí upravit, jakým způsobem se tento vklad, resp. majetková účast splácí.
804
V období před vznikem družstva spravuje splacené vklady nebo jejich části člen představenstva pověřený tímto na základě rozhodnutí ustavující schůze družstva.
§ 7 Vypořádací podíl 805
Pokud zanikne za trvání družstva členství některého jeho člena v družstvujenutno přistoupit ke vzájemnému majetkovému vypořádání. Pro tento účel slouží institut vypořádacího podílu. Vypořádací podíl lze definovat j a k o majetkovou hodnotu představující podíl na majetku družstva, na než má právo osoba, jejíž členství v družstvu zaniklo. Právo na vypořádací po díl nemohou stanovy vyloučit, neboť ust. § 233 odst. 1, které toto právo konstituuje, je kogentní povahy. Způsob majetkového vypořádání mezi bývalým členem a družstvem za trvání družstva jinak než převodem nebo přechodem členského podíluje obligatornínáležitostí stanov [§ 226 odst. 1 písm. d)]. Právo bývalého člena na vypořádací podíl vzniká bez ohledu na způsob zániku členství. Z tohoto pravidla jsou vsak některé výjimky. Především se jedná o případ, kdy člen svá práva a povinnosti, resp. svoje členství převedl na jinou osobu. Tehdy se mění člen - majitel Člen ského podílu, avšak nikoliv objem základního kapitálu družstva.
Kapitola 14. Obecná úprava družstev
809
Čtvrtým případem je prohlášení konkursu na majetek člena. Pohledáv ka úpadce na vyplacení vypořádacího podílu spadá do konkursní podstaty (íj 6 KV). Družstvo je povinno vypořádací podíl vyplatit k rukám správce konkursní podstaty.
32
23
807
Lhůta pro vypořádání nesmí být nepřiměřeně dlouhá, neboť by se mohla dostat do rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 ObčZ). Bylo judikováno, že stanovy družstva, které určují lhůtu deseti let pro splatnost vypořá dacího podílu, lze v této části považovat za neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 ObčZ (civ. R 51/2001). Vlastní způsob výpočtu vypořádacího podílu určují stanovy. Pokud tak nečiní, pak platí subsidiárně úprava obsažená v § 233 odst. 2-4 a § 234. Vypořádací podíl se určí poměrem splaceného členského vkladu dosa vadního člena násobeného počtem ukončených roků jeho členství k souhrnu splacených členských vkladů všech členů násobených ukončenými roky jejich Členství (§ 233 odst. 2). Jinými slovy řečeno, platí tato rovnice: spla cené členské vklady krát ukončené roky Členství, to celé děleno všechny splacené vklady členů krát ukončené roky jejich členství. Obchodní zákoník přitom výrazně preferuje členy s delším členstvím před členy s kratším členstvím. Prvek zásluhovosti na rozvoji družstva je potlačen; rozhodující je délka členství. Pro určení vypořádacího podíluje rozhodný stav vlastního kapitálu družslva podle účetní závěrky za rok, v němž členství zaniklo. Při tomto určení se nepřihlíží ke kapitálu, který je v nedělitelném fondu a pokud tak určují stanovy, i v dalších zajišťovacích fondech. Nepřihlíží se přitom k vkladům členů s členstvím kratším než jeden kalendářní rok přede dnem, k němuž se řádná účetní závěrka sestavuje. Majetek, z něhož se vypočítává vypořá dací podíl, tedy představuje součet základního kapitálu a dosaženého zis-
808
marg. č. 806-808
Část druhá. Družstvo
ku družstva, od něhož se odečítá nedělitelný fond, další zajišťovací fondy (jsou-li zřízeny) a vklady členů s členstvím kratším než jeden rok. Teprve ode dne schválení řádné účetní závěrky začíná běžet zákonná tříměsíční lhůta pro vyplacení vypořádacího podílu. Právo na podíl na zisku trvá jen za období trvání členství. Zákonná úprava má sporná místa. Především není zřejmé, co se rozumí pojmem ukončené roky členství; zda rok kalendářní anebo rok - např. od 1. 7. 2000 do 30. 6. 2001. Jsme toho názoru, zeje třeba chápat rok reálný, nikoliv kalendářní. 31 Dalším sporným místem je, jak vypočítat vypořádací podíl člena, jehož členství by trvalo kratší dobu než 1 rok. Použití rovnice dle ust. § 233 odst. 2 totiž znamená, že by měl právo na vypořádací podíl ve výši 0 Kč, což nelze akceptovat. Zákon však žádnou jinou možnost neupravuje. Vypořádací podíl se uhrazuje v penězích. Pokud však člen splatil (zcela nebo zčásti) svůj členský vklad vložením nemovitosti do majetku druž stva, mohou stanovy určit, že členu přísluší právo na vypořádání vrácením této nemovitosti v hodnotě, ve které je evidována v majetku družstva.' Je-li výše vypočteného vypořádacího podílu menší, než činí hodnota vrá cené nemovitosti, pak je bývalý člen povinen doplatit družstvu rozdíl v penězích. Jedná se o oprávnění bývalého člena toto požadovat, nikoli\ o jeho povinnost. Pokud to určí stanovy, je tento postup aplikovatehn i v případě jiného věcného vkladu. Bývalý člen má vždy právo na vrácení zemědělské půdy, i když to sta novy neurčují (§ 234 odst 2). Lze proto souhlasit s M. Pekárkem, že vzni kl abnormální systém vlastnictví na dobu sice výslovně neurčenou, přesto však neurčitou, kdy družstvo není oprávněno tento vložený majetek pře vést, a záleží pouze na členovi, kdy a zda ukončí své Členství a bude tento majetek chtít zpět. 3 3
31
806
Třetím případem je vydání exekučního příkazu k postižení členského podílu po právní moci usnesení o nařízení exekuce. Tím zaniká Členství povinného v družstvu, avšak i zde se vypořádací podíl nevyplácí bývalé mu členovi. Pohledávka bývalého člena z titulu práva na vypořádací podíl se postihuje exekucí ve prospěch oprávněného. Přitom se postupuje podle exekučního řádu.
marg. č. 804-805
422
421
Druhým případem je zánik členství z důvodu pravomocného nařízení \ykonu rozhodnutí postižením členského podílu. Tehdy zaniká Členství v družstvu, avšak vypořádací podíl se nevyplácí bývalému členovi. Pohle dávka bývalého člena z titulu práva na vypořádací podíl se postihuje vý konem rozhodnutí ve prospěch oprávněného (§ 320a odst. 1 OSŘ).
Shodně M. Pekárek in Štenglová, I., Plíva, Š., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 10. vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, s. 948. Z této dikce plyne, že se patrně rozumí hodnota účetní, nikoliv tržní, neboť v účetních hodnotách se provádí evidence majetku. Pekárek, M. Majetková účast občanů v družstvech a její právní aspekty. Brno: Masarykova univerzita, 1999, s. 131.
Kapitola 14. Obecná úprava družstev § 8
423
Uhrazovacípovinnost
Členové neručí za závazky družstva (§ 222 odst. 2). V tomto ohledu se soudobá česká právní úprava družstev radikálně odchyluje od původní koncepce družstva, kdy se rozlišovala „společenstva s obmezeným ruče ním členů" a „společenstva s neobmezeným ručením členů"; toto rozlišo vání, které platí dodnes v Rakousku, je i v některých dalších státech, např. Německu, aj.
810
Stanovy družstva mohou určit, že členové nebo někteří z nich mají na základě usnesení Členské schůze vůči družstvu do určité výše uhrazovací po\ innost na krytí ztrát družstva. Uhrazovací povinnost však nesmí přesa hoval trojnásobek Členského vkladu. / této úpravy neplyne, že by člen musel přímo hradit závazky družstva jeho \ čřitelům, nebo že by za ně odpovídal. Musí však na základě určitých právních skutečností poskytnout družstvu finanční prostředky, přičemž družstvo je smí použít výlučně na úhradu vzniklé ztráty. Právní úprava je velmi Iřikonická. Podmínkami vzniku uhrazovací povinnosti jsou úprava sumov o existenci uhrazovací povinnosti, objektivně existující ztráta druž stva a usnesení členské schůze o povinnosti členů ke splnění uhrazovací povinnosti. Nezbytná podmínka vzniku uhrazovací povinnosti členů družstva je v její 811 úpravě ve stanovách. Ty mohou též určit, že tato povinnost bude pro jednotlix č členy různě vysoká. Jestliže zákon připouští, aby stanovy upravily uhra/in ací povinnost v různé výši pro jednotlivé Členy, popř. pouze pro některé členy družstva, nesmí to mít diskriminační charakter. Je např. pří pustné, aby bylo ve stanovách určeno, že vyšší uhrazovací povinnost mají členové představenstva a kontrolní komise družstva. Je nezbytné, aby sta nov) upravily uhrazovací povinnosti předtím, než bude zjištěna ztráta družK usnesení členské schůze o nástupu uhrazovací povinností je možno přistoupit až poté, co bude členskou schůzí schválena účetní závěrka, při čemž členská schůze nerozhoduje o existenci nebo neexistenci ztráty, ný brž pouze bere na vědomí objektivně existující zjištěnou ztrátu, a na zákla dě návrhu představenstva rozhoduje o způsobu úhrady ztráty [§ 239 odst. 4 písm. d)]. Uhrazovací povinnost je podmíněna vztahem člena k družstvu. Nezná- 812 ínená. že člen musí přímo hradit závazky družstva jeho věřitelům, nýbrž že na základě určitých právních skutečností musí družstvu poskytnout určité prostředky a družstvo je smí použít na jediný možný účel, tzn. na uhrazení ztráty. Družstvo nemůže žádat po svých členech prostředky z jiného důvo-
marg. č. 809 marg. č. 810-812
424
813
814
Část druhá. Družstvo
du, než právě z důvodu zjištěné ztráty družstva. Uložení uhrazovací po vinnosti je přípustné jen tehdy, je-li zjištěna reálně existence ztráty. Proto nelze souhlasit s názorem, podle něhož může uhrazovací povinnost vzni li nout i v období, kdy družstvo ztráty nemá, a takovéto uhrazené prostředk} tvoří pak zvláštní fond pro překlenutí případných budoucích ztrát. 3 4 Tak ovéto pojetí by bylo v rozporu s druhou větu § 222 odst. 2, z jehož logické ho výkladu plyne, že realizace uhrazovací povinnosti je vázána na vznik ztráty. Clen družstva dost dobře nemůže přispět na krytí ztráty družstva dříve, než tato ztráta vznikne. Ve prospěch tohoto svědčí také skutečnou. že podle platné úpravy nelze hovořit o ztrátě družstva, dokud není zjištěna v účetní závěrce zákonem předepsaným způsobem. Zákon je nutné vykládat vzhledem k jeho účelu a smyslu. Tomuto hle disku vyhovuje takové pojetí institutu uhrazovací povinnosti, které před stavuje pro družstvo nový kapitál. Tedy jinak řečeno, uhrazovací povin ností je nutno chápat poskytnutí nových, disponibilních finančních prostředků ve prospěch družstva, poskytnutých jejími členy v rozsahu a způsobem schváleným členskou schůzí v souladu se zákonem a stanova mi. Dost dobře nelze přisvědčit takovému výkladu, který by pod pojmem uhrazovací povinnosti chápal pouhou účetní operaci za cílem účetního pokrytí ztráty. Obchodní zákoník nepovažuje uhrazovací povinnost za účetní operaci. Takovýmto výkladem zákona by se ztratil totiž základní smysl institutu. O určení konkrétní výše uhrazovací povinnosti musí rozhodnout Člen ská schůze. To neznamená, že členská schůze musí rozhodovat o konkrétní výši uhrazovací povinnosti každého jednotlivého člena družstva samostat ně. Toto určení však vždy musí být jasné a srozumitelné tak, aby z něj každý člen družstva zjistil přesnou Částku, jež představuje jeho individuál ní uhrazovací povinnost. Uhrazovací povinnost dnes nesmí přesáhnout trojnásobek členského vkladu. Pod tím je nutné chápat Členský vklad celý, tzn. včetně dalšího členského vkladu. Zde se však otvírá prostor pro podrobnější úpravu ve stanovách družstva; ty vsak nikdy nemohou stanovit vyšší uhrazovací po vinnost než právě trojnásobek Členského vkladu. Takové ustanovení sta nov by bylo pro rozpor se zákonem neplatné. Z dikce zákona však lze spolehlivě dovodit, že zákonodárce nepočítá s vazbou výše uhrazovací po vinnosti na další majetkovou účast, neboť zákon hovoří o členském vkladu,
34
Pelikánová, I. Komentář k obchodnímu zákoníku. 2. díl. 2. vydání. Praha Lindě, 1999, s. 1150.
Kapitola 14. Obecná úprava družstev
425
Oddíl 5. Orgány družstva í./ Koncepce orgánů družstva 815
Jedním ze základních principů družstva je, že se jedná o subjekt s více členy. To se projevuje i v konstrukcí orgánů družstva. Platná úprava vy chází z koncepce orgánů kolektivních. 35 To plyne jednak z principu rov nosti členů družstva, jednak z požadavku demolcratického rozhodování většiny při ochraně práv menšiny. Obchodní zákoník diferencuje mezi orgány obligatorními o. fakultativ ními. Obligatorními orgány družstva jsou Členská schůze, představenstvo a kontrolní komise (§ 237). Co se fakultativních orgánů týče, zákon jen stíi noví, že tyto orgány mohou být zřízeny na základě úpravy ve stano vách. Ponechává tedy na uvážení Členské schůze, zda, popř. jaké orgány zřídí; zřízení se děje jednak potřebnou změnou či doplněním do stanov již existujících, nebo zahrnutím do stanov nově přijímaných, a následně vol bou člena nebo členů těchto orgánů.
816
Dále se stanoví ještě zvláštní, zjednodušený režim tvorby a existence orgánů tzv. malého družstva. Malým družstvem je družstvo, které má méně než 50 Členů, anebo které má méně než 5 Členů, jehož členy jsou pouze právnické osoby. U družstva, které má méně než 50 členů, mohou přitom stanovy určit, že působnost představenstva a kontrolní komise plní člen ská schůze; statutárním orgánem je pak předseda družstva, a to buď sám anebo s dalším Členem pověřeným členskou schůzí. U družstev, která mají méně než 5 členů a jejichž členy jsou pouze právnické osoby, určují způ sob rozhodování a statutární orgán družstva stanovy.
,,? 2 Členská schůze16 817
Členská schůze je nejvyšším orgánem družstva (§ 239 odst. 1). Nejedná se o orgán permanentně fungující, jako je např. představenstvo nebo kon trolní komise, nýbrž svolávaný vždy na konkrétní zasedání. Účast na členské schůzi patří k základním právům každého člena družstva; toto jeho právo nelze nijak vyloučit, omezit nebo podmínit. Tomuto právu též koresponduje povinnost člena účastnit se jednání Členské schů" Výjimkou je zde pouze institut malého družstva (§ 245 ObchZ). "Ě Podrobně viz Dvořák, T. O členské schůzi družstva. PR, 2004, č. 19, s. 706 n.
marg. Č. 813-814 marg. č. 815-817
426
818
819
Část druhá. Družstvo
Kapitola 14. Obecná úprava družstev
ze. Tuto povinnost sice platná právní úprava neformuluje, plyne však ne pochybně z povinnosti člena podílet se na činnosti družstva. Působnost Členské schůze je dána zákonem, a proto nelze v těch přípa dech, kdy zákon svěřuje řešení určité otázky do působnosti členské schů ze, svěřit tuto pravomoc jinému orgánu družstva; takovéto ustanovení sta nov by bylo pro rozpor s kogentním ustanovením zákona neplatné, a to absolutně. Je však přípustné, aby členská schůze rozhodovala i takové otáz ky, které spadají do působnosti jiného orgánu na základě svého vlastního rozhodnutí; výjimkou je pouze ta působnost, jež ze zákona přísluší jinému 37 orgánu družstva. Toto rozhodnutí je možné adhoc, anebo generelně for mou příslušného ustanovení ve stanovách (§ 239 odst. 5). Je třeba, aby záměr vyhradit si k rozhodnutí určitou věc mimo rámec stanov byl zjevný z pozvánky nebo oznámení o konání schůze. Základní okruh otázek spadajících do působnosti členské schůze stano ví ust. § 239 odst. 4: 1. přijímání a změna stanov, 2. volba a odvolání členů představenstva a kontrolní komise, 3. schvalování (každé) účetní závěrky, 4. rozhodování o rozdělení a užití zisku nebo způsobu úhrady ztráty (včet ně rozhodnutí o nástupu povinnosti členů k uhrazovací povinnosti pod le § 222 odst. 2), 5. rozhodování o snížení nebo zvýšení zapisovaného základního kapitálu, 6. rozhodování o základních otázkách rozvoje družstva, 7. rozhodnutí o zrušení družstva s likvidací nebo o přeměně družstva, 8. rozhodnutí o prodeji nebo nájmu podniku a o jiných významných ma jetkových dispozicích, 38 9. rozhodnutí o prodeji nebo jiných majetkových dispozicích s nemovi tostmi, kde jsou byty, nebo s byty. Takovéto rozhodnutí může členská schůze přijmout pouze tehdy, pokud je dán předchozí písemný souhlas většiny členů bytového družstva - nájemců v nemovitosti, které se roz hodnutí týká; toto neplatí, jestliže družstvu vznikla povinnost k převo du bytu nebo nebytového prostoru do vlastnictví člena - nájemce toho to bytu nebo nebytového prostoru podle § 23 BytZ.
Kromě těchto pravomocí dále přísluší členské schůzi rozhodování ze jména o těchto otázkách:
37
3S
Členská schůze nemůže např. vykonávat jednatelské oprávněni, neboť toto přísluší do pravomoci představenstva jakožto statutárního orgánu družstva. Pod jiné významné majetkové dispozice spadá zejména darování nebo vý půjčka podniku nebo jeho části, a také zastavení podniku nebo jeho Části. Třeba upozornit, že i pro družstvo platí úprava ust. § 67a ObchZ o dispozicích s podnikem, která je legislativně nedomyšlenou a věcně značně přesahující transpozicí evropských směrnic.
marg. č. 818-819
427
a) rozhodnutí o tom, že družstvo zřízené na dobu určitou bude pokračovat v činnosti i po uplynutí této doby (§ 258), b) pokud neurčují stanovy jinak, jmenování likvidátora při vstupu druž stva do likvidace (§ 259 odst. 1), c) pokud neurčují stanovy jinak, projednání rezignace členů představen stva a kontrolní komise (§ 248 odst. 1), d) určují-li tak stanovy, volí náhradníky členů představenstva a kontrolní komise (§ 248 odst. 2), e) na základě ustanovení stanov rozhodnutí o povinnosti členů splatit ne splacenou část Členského vkladu ještě před dobou její splatnosti (§ 223 odst. 6), f) rozhodnutí o odvolání člena proti rozhodnutí představenstva (nebo ji ného orgánu) o jeho vyloučení (§ 231 odst. 4), a g) rozhodnutí o odvolání člena proti rozhodnutí představenstva o neuděle ní souhlasu k převodu Členského podílu (§ 229 odst. 1). Právní úprava rozlišuje členskou schůzi řádnou, mimořádnou a náhradní. O jakou členskou schůzi se jedná, musí být patrné z pozvánky nebo oznámení o konání Členské schůze. Členská schůze musí být svolána ve lhůtách určených stanovami, nejméně však jedenkrát za rok (§ 239 odst. 2). Je-li Členská schůze svolána ve lhůtě dle stanov nebo zákona, pak se jedná o řádnou členskou schůzi. Pokud je členská schůze svolána mimo tyto lhůty, pak se jedná o mimořádnou Členskou schůzi; jiný rozdíl mezi nimi není.
820
Co se způsobu oznámení o konání členské schůze týče, zákon stanoví pouze tolik, že se tak děje způsobem určeným stanovami. V této souvis losti se otevírá otázka, totiž zda může být členská schůze svolána oznáme ním publikovaným v tisku. Existující literatura o družstvech k této otázce mlčí. Lze mít za to, že takovéto řešení ve stanovách je možné. U družstev s velkým počtem členů to bude i účelné. Pokud nebude možné v určeném periodiku oznámení publikovat, pak družstvu nezbývá, než doručit po zvánku každému z členů družstva. Členskou schůzi je možné též svolat pozvánkou. Opět se otevírá prostor pro podrobnější úpravu ve stanovách, v zásadě však platí, že připadá v úvahu vícero způsobů. Co je navrhovaným pořadem jednání, určuje svolavatel; výjimkou je pouze případ, kdy představenstvo na žádost jedné třetiny členů družstva, kontrolní komise nebo tří delegátů družstva zařadí jimi určenou žádost na
marg. č. 820-821
821
Část druhá. Družstvo
Kapitola 14. Obecná úprava družstev
porad jednání. Pokud tato žádost došla až po rozeslání pozvánek nebo pu blikaci oznámení o svolání členské schůze, zajistí představenstvo doplně ní pořadu jednání ve lhůtě do deseti dnů přede dnem konání členské schů ze zasláním doplněných pozvánek nebo publikací doplněného oznámení [§ 182 odst. 1 písm. a), § 239 odst. 2]. Jestliže takový postup již není mož ný, pak lze pořad jednání doplnit jen tehdy, pokud se členské schůze zú častnili všichni členové družstva a všichni s tímto postupem souhlasí [§ 185 odst. 4, § 182 odst. 1 písm. a), § 239 odst. 2]. Pokud není některá z těchto podmínek splněna, nezbývá jinak, než svolat novou členskou schůzi k projednání této otázky bez zbytečného odkladu. Vlastní pořad jednání je oprávněna si členská schůze určit při svém jed nání sama. To platí se dvěma výjimkami. Prvou je povinnost členské schů ze zabývat se záležitostí, o jejíž zařazení na pořad jednání požádaly osoby nebo orgán uvedený v ust. § 239 odst. 2. Druhouje pak nemožnost rozšířit pořad jednání o záležitost, jež nebyla v oznámení nebo pozvánce o svolání členské schůze; to neplatí, jestliže se Členské schůze zúčastnili všichni čle nové družstva a všichni souhlasí s doplněním pořadu jednání. Oznámení nebo pozvánka musí vždy obsahovat alespoň místo a den konání členské schůze, čas jejího zahájení, navrhovaný pořad jednání, svo lavatele a informaci o tom, která záležitost v navrhovaném pořadu jednání na něj byla zařazena z podnětu osob nebo orgánu uvedeného v ust. § 239 odst. 2. V této souvislosti je podstatnou otázka, kdo je oprávněn ke svolání člen ské schůze; tato otázka má značný význam, protože nedodržení řádného postupu je dostatečným důvodem neplatnosti všech usnesení takto vadně svolané členské schůze (§ 238 odst. 3). Vždy je oprávněno k jejímu svolá ní představenstvo, což plyne z ust. § 239 odst. 3 a 8. Představenstvo je oprávněno ke svolání členské schůze z jakéhokoliv důvodu, to ale nezna mená, že tak může činit svévolně. Představenstvo musí svolat členskou schůzi vždy, je-li k tomu nějaký důvod. Tak např. je důvodem ke svolání členské schůze nebezpečí, že v důsledku dlouhodobě nepříznivého ekono mického vývoje hrozí družstvu úpadek. Bez existence řádného důvodu by však členové představenstva porušili svoj i povinnost výkonu funkce s péčí řádného hospodáře, a odpovídali by tak družstvu za škodu tím způsobe nou.
Jestliže dochází ke svolání schůze z podnětu členů nebo kontrolní ko mise, pak jí představenstvo svolá tak, aby se konala do čtyřiceti dnů ode dne doručení žádosti. Není-lí ovsem schůze usnášeníschopná, je povinno svolat náhradní členskou schůzi podle ust. § 239 odst. 8. Pokud předsta venstvo v této lhůtě členskou schůzi nesvolá, mohou ti, kteří tuto žádost vznesli, po marném uplynutí Čtyřicetidenní lhůty písemně pověřit určitou osobu, která jí svolá sama. Členové představenstva jsou společně a neroz dílně povinni vydat této osobě na její žádost seznam členů nebo seznam delegátů družstva. Není-li svolaná členská schůze usnášeníschopná, je tato osoba povinna svolat i náhradní Členskou schůzi.
428
823
Představenstvo je povinno vždy svolat členskou schůzi vždy, požádá-li o to písemně jedna třetina všech členů družstva, kontrolní komise nebo tehdy, nastane-li okolnost, s níž stanovy spojují povinnost svolání Členské schůze.
Konečně, vstoupilo-li družstvo do likvidace, může svolat Členskou schůzi i likvidátor jakožto orgán družstva.
Členská schůze hlasuje veřejně; tím však není vyloučeno, aby se usnes la na hlasování tajném. V té souvislosti se objevuje otázka počtu hlasů, které má každý člen družstva. Družstva se od obchodních společností vždy odlišovala princi pem družstevní demokracie, kteráje tradičně spojována s principemyeófew clen, jeden hlas. Ust. §240 odst. 1 však stanoví, že přihlašování má každý člen jeden hlas, neurčují-li stanovy jinak. To neznamená, že by bylo mož no členovi jeho hlas vůbec upřít. Každý člen má alespoň jeden hlas. Druhá věta § 240 odst. 1 nově stanoví, že v případech rozhodování člen ské schůze podle § 239 odst. 4 písm. a), g) a h) má každý člen jeden hlas vždy. Jedná se o přijímání a změnu stanov, rozhodnutí o přeměně nebo ojiném zrušení družstva a rozhodnutí o prodeji nebo nájmu podniku a o jiných významných majetkových dispozicích. Člen se může účastnit členské schůze osobně anebo můžepísemnězmocmí jiného člena družstva anebo jinou osobu -extranea, aby jej na členské schůzi zastoupila (§ 240 odst. 2). Rovněž tak nelze ve stanovách vyloučit právo Člena na toto udělení plné moci.
825
O usnesení členské schůze musí být pořízen zápis (§ 241); až na výjim ky však postačí pouze prostý zápis. Zákon jinak požaduje pořízení notář-
marg. č. 824-825
Část druhá. Družstvo
ského zápisu pouze v případě usnesení členské schůze o zrušení družstva (§ 254 odst. 3) a patrně též při dispozicích s podnikem nebo jeho částí podle § 67 a. Zápis o členské schůzi musí obsahovat určité údaje, a to datum a místo konání členské schůze, přijatá usnesení, výsledky hlasování a nepřijaté námitky členů, kteří požádali o jejich zaprotokolování. Přílohu k zápisu tvoří seznam přítomných členů družstva a dalších účastníků, pozvánky na členskou schůzi (popř. oznámení o jejím konání) a podklady, které byly předloženy k projednávaným bodům. Každý člen má právo vyžádat si zápis (resp. jeho kopií) a jeho přílohy k nahlédnutí; toto právo člena nelze stanovami vyloučit. Rovněž nelze ak ceptovat takový postup, že např. člen má právo do zápisu nahlížet pouze každé druhé pondělí od 6,00 do 6,15 hodin, apod. Pokud se členská schůze sejde, přičemž není usnášeníschopná, pak se svolává náhradní členská schůze odchylným postupem. Náhradní Členská schůze musí být svolána tak, aby se konala nejpozději do tří týdnů ode dne, kdy se měla konat původně svolaná členská schůze. Zákon stanoví, že musí být svolána novou pozvánkou, a musí mít nezměněný pořad jednání. Pozvánka musí být odeslána nejpozději do patnácti dnů ode dne, na který byla svolána původní členská schůze, nejpozději však 10 dnů přede dnem konání náhradní členské schůze. Náhradní Členská schůze je schopna se usnášet bez ohledu na počet přítomných členů; povinnost souhlasu nadpo loviční většiny přítomných členů však zůstává i nadále zachována. Pokud tak určují stanovy, může se členská schůze konat formou tzv. dílčích členských schůzí (§ 239 odst. 6). Při rozhodování, resp. přijímání usnesení se sčítají hlasy odevzdané na všech dílčích členských schůzích. Dílčí členské schůze ale nemohou rozhodovat o zrušení a zániku družstva a dále nemohou rozhodovat o dalších otázkách určených stanovami. V těchto případech tedy musí být svolána řádná členská schůze. Není-li možné vzhledem k rozsahu družstva, resp. velikosti jeho člen ské základny možné svolávat klasickou členskou schůzi, mohou stanovy určit, že působnost členské schůze bude vykonávat shromáždění delegátů, a to v rozsahu stanoveném stanovami. Zákonodárce tím zohledňuje potře by zejména velkých bytových družstev. Není povinnost shromáždění dele gátů zřizovat. I družstvo s mnoha tisíci členy tedy může pořádat klasické Členské schůze, to však není příliš praktické. Připadá proto v úvahu, aby shromáždění delegátů zcela vykonávalo působnost členské schůze, anebo shromáždění delegátů vykonávalo působnost členské schůze pouzt v určitém, stanovami přesně vymezeném rozsahu. Každý delegát se voli
marg. č. 826-827
824
Rádná nebo mimořádná schůze jsou schopny se usnášet, pokud jsou řádně svolány, je přítomna nadpoloviční většina všech členů družstva, a pro přijetí určitého usnesení hlasovala prostá většina přítomných, pokud stanovy neurčují kvalifikovanou, tzn. větší než nadpoloviční většinu hla sů. Není přípustné ustanovení stanov, podle něhož by se Členská schůze usnášela např. nadpoloviční většinou při účasti pouze 30 % Členů druž stva, apod. Takové ustanovení by bylo pro rozpor s ust. § 238 odst. 3 ne platné.
marg. č. 822-823
430
ATS
Kapitola 14. Obecná úprava družstev
431
stejným počtem hlasů, přičemž stanovy mohou určit odchylky, je-li to nut né vzhledem k organizačnímu uspořádání družstva. Ačkoliv je Členská schůze nejvyšším orgánem družstva, neznamená to přesto absolutní nezvratitelnost jejích usnesení. Zákon připouští přezkum jejího rozhodnutí soudem, a to za dodržení přesně stanovených a poměrně formalizovaných podmínek. Smyslem tohoto je zajistit ochranu oprávně ných práv a nároků družstva a jeho členů před protiprávním postupem těch jeho Členů majících potřebnou většinu na členské schůzi, která toto usne sení přijala. V této souvislosti je nutno poznamenat, že platná úprava roz lišuje jednak obecnou úpravu neplatnosti usnesení členské schůze, jednak zvláštní úpravy neplatnosti.
828
Jádro obecné úpravy neplatnosti usnesení členské schůze družstva je obsaženo v § 242. Zákon stanoví čtyři podmínky, při nichž lze prohlásit usnesení Členské schůze družstva neplatné. Prvou podmínkou je rozpor usnesení s právními předpisy nebo stanovami. Druhouje včasný protest navrhovatele proti usnesení, tj. podání námitky proti přijatému usnesení. Námitku je možné vznést přímo na členské schůzi anebo i po jejím skon čení, nejpozději však do jednoho měsíce ode dne konání schůze. Pokud však členská schůze nebyla řádně svolána, postačí oznámení námitky do jednoho měsíce, kdy se o jejím konání člen dozvěděl; nejpozději však musí být tato námitka oznámena do jednoho roku od konání členské schůze. Třetí podmínkou je včasné podání návrhu na soudní vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze družstva. Návrh lze podat v objektivní měsíční lhůtě ode dne, kdy byla námitka vznesena na členské schůzi, nebo ozná mena představenstvu, resp. některému jeho členovi, a pokud nebyla schů ze řádně svolána, pak do jednoho měsíce ode dne, kdy se navrhovatel o jejím konání dozvěděl. Návrh lze podat jen ve lhůtě jednoho měsíce ode dne, kdy žalobce požádal o zaprotokolování námitky, nebo oznámení námitky představenstvu, nejpozději vsak v objektivní lhůtě jednoho roku ode dne konání Členské schůze. Předpis o objektivní lhůtě se snaží omezit hrozbu právní nejistoty tím, že limituje nepřekročitelným způsobem dobu, kdy lze návrh k soudu podat. Co se důvodů návrhu rýče, přináší nový § 242 odst. 2 zvláštní úpravu. Pokud je důvodem to, že tvrzené usnesení Členské schůze nebylo přijato proto, že o něm členská schůze nehlasovala nebo že obsah napadeného usnesení neodpovídá usnesení, jež členská schůze přijala, může být návrh podán opět v subjektivní lhůtě jednoho měsíce ode dne konání nebo tvrze ného konání členské schůze, nejpozději však v objektivní lhůtě jednoho roku.
marg. Č. 828-829
829
Část druhá. Družstvo
432 830
831
Konečně Čtvrtou podmínkou je existence aktivní legitimace navrhova tele k podání návrhu. Zákon totiž požaduje, aby navrhovatelem byl člen družstva. Z toho plyne, že nikdo jiný návrh na vyslovení neplatnosti usne sení členské schůze podat nemůže. Ve věcech výslovně neupravených v ust. § 242 se obdobně použije ust. § 131, které upravuje problematiku určení neplatnosti usnesení valné hromady s. r. o. 3 9 Může nastat i situace, že nebude podán návrh na určení neplatnosti člen ské schůze, anebo že tento návrh nebude úspěšný. Sama skutečnost, že in eventum nebyl podán návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské schů ze, ještě neznamená, Že se takto sanuje případný rozpor usnesení s právními předpisy nebo stanovami. Zákon stanoví pro tento případ, že usnesení lze přezkoumávat pouze v rejstříkovém řízení o zápisu skutečnosti založené usnesením členské schůze; to neplatí, jestliže se přijetím usnesení o změně stanov družstva dostal obsah stanov do rozporu s kogentním ustanovením zákona (§ 131 odst. 8, § 2 4 2 odst. 2). V tomto případě platí namísto stanov (jejich části) příslušné ustanovení zákona; stanovy jsou v této části neplat né. Novelizovaná úprava však jde dál a umožňuje podat návrh na určení neplatnosti usnesení o změně stanov družstva bez jakéhokoliv časového omezení; zde tedy lhůty podle § 242 neplatí. Kromě toho je možný přezkum usnesení i tehdy, pokud se koná řízení k dosažení shody mezi stavem skuteč ným a zápisem skutečnosti založené usnesením členské schůze. Neplatnost usnesení členské schůze o vyloučení člena z družstva je upra vena v ust. § 231 odst. 5 a 6. Toto ustanovení je ve vztahu speciality k obecné úpravě neplatnosti upravené. Smyslem této úpravy je ochrana Členů před nezákonným vylučováním z družstva. Míra soudní ochrany je však limito vána. Prvou podmínkou je, že tento návrh může podat k soudu pouze ten člen, jehož se vyloučení týká, nikdo jiný. Druhou podmínkou je, že tento návrh může podat pouze Člen, jehož vyloučení je účinné; nemůže tak uči nit osoba, o jejímž vyloučení rozhodlo např. představenstvo, avšak roz hodnutí dosud nenabylo účinnosti, protože o podaném odvolání dosud nerozhodla členská schůze. Třetí podmínkou je, že člen využil možnosti podat odvolání proti rozhodnutí o vyloučení k členské schůzi. Konečně čtvrtou podmínkou je, že toto právo bylo uplatněno u soudu do tří měsíců ode dne konání členské schůze, která vyloučení potvrdila, nebo jestliže nebyla Členská schůze řádně svolána, pak do tří měsíců ode dne, kdy se člen mohl dozvědět o konání této schůze; nejpozději však musí být návrh podán v objektivní lhůtě jednoho roku ode dne konání členské schůze. 39
K této otázce podrobně Dvořák, T. Neplatnost usnesení Členské schůze druž stva. PR, 2002, č. 2, s. 68 n.
marg. č. 830-831
835
836
Členy představenstva a kontrolní komise družstva volí a odvolává Člen ská schůze [§ 239 odst. 4 písm. b)]. Toto její právo a povinnost plyne ze zákona; není proto přípustným ustanovení stanov, podle něhož by toto právo bylo svěřeno třetí osobě nebo jinému orgánu družstva. Druhým způsobem vzniku členství ve volených orgánech družstva je nástup náhradníků na uvolněná místa. Pokud se z jakýchkoliv důvodů uvol ní místo v představenstvu nebo kontrolní komisi, může na toto místo na stoupit náhradník (§ 248 odst. 2). Podmínkami tohoto nastupuje, že tento institut upravují stanovy, a dále, zeje určitá osoba zvolena Členskou schůzí za náhradníka. Náhradník se stává řádným členem představenstva nebo kontrolní komise se všemi právy a povinnostmi, a to dnem, kdy nabyla účinnosti rezignace původního Člena na místo v představenstvu nebo kon trolní komisi, nebo ke dni smrti původního člena. Sporným se může jevit, zda se náhradník stává Členem představenstva na zbývající část funkčního období, na něž byl zvolen původní Člen představenstva, anebo zda mu za číná běžet samostatné funkční období od začátku. Jak plyne z povahy věci, náhradník se stává členem představenstva pouze na zbytek funkčního ob dobí člena, který rezignoval nebo zemřel. Třetím způsobem, jímž se lze stát členem představenstva nebo kontrol ní komise družstva, je kooptace. Kooptací se rozumí zvláštní způsob obsa zení uvolněných míst v představenstvu nebo kontrolní komisi, aniž j e nut no při každém snížení počtu členů orgánu svolávat Členskou schůzi k novým volbám na uvolněné místo. Ke kooptaci lze přistoupit vždy, pokud není ve stanovách zřízen institut náhradníka, anebo tento institut sice stanovy upra vují, avšak žádný náhradník není zvolen, anebo všichni náhradníci odmít nou přijmout členství ve voleném orgánu družstva. Orgán, v němž se uprázdnilo místo, může do nejbližšího zasedání Člen ské schůze jmenovat na uvolněná místa náhradního člena nebo členy toho to orgánu. Takto jmenovaní členové představenstva nebo kontrolní komi se přestávají být jeho členy, jakmile se počne zasedání Členské schůze. Představenstvo rozhoduje o kooptaci na uvolněné místo v představenstvu a kontrolní komise na uvolněné místo v kontrolní komisi; nikdy tomu ne může být obráceně. Členství kooptované osoby v orgánu končí dnem, kdy se sešla členská schůzek jednání, pokud je Členská schůze usnáŠeníschopná. 4 0 Kooptovaný člen může být členskou schůzí řádně zvolen do funkce. neboť to zákon nezakazuje. 40
Požadavek usnášeníschopnosti schůze zde plyne ze zákonné úpravy, podle níž je kooptován člen orgánu až do doby, kdy mohla být provedena volba nového člena; pokud se ovšem členská schůze sejde neusnášeníschopná, pak k volbě není možno přistoupit.
marg. č. 835-836
433
Stejné lhůty platí i v případě, že člen napadá usnesení Členské schůze proto, Že o něm vůbec nehlasovala, anebo proto, že mezi obsahem tvrzené ho usnesení a obsahem usnesení skutečně přijatého je rozdíl. Pak subjek tivní lhůta běží ode dne, kdy se člen o tvrzeném usnesení dozvěděl; bez ohledu na počátek subjektivní lhůty lze vsak návrh podat jen v objektivní lhůtě 1 roku ode dne konání nebo tvrzeného konání členské schůze. Neplatnost usnesení Členské schůze o rozdělení likvidačního zůstatku je upravena v ust. § 259 odst, 4. Ani zde však není možné podávání návrhu na určení neplatnosti usnesení bez omezení; i zde zákon vyžaduje splnění určitých podmínek. První podmínkou je podání návrhu v objektivní lhůtě tří měsíců ode dne konání členské schůze, která o rozdělení likvidačního zůstatku rozhodla; subjektivní lhůtu zákon neupravuje. Druhou podmín kou je rozpor napadeného usnesení s právními předpisy nebo stanovami; pouhá nepřesnost nebo věcná nesprávnost není způsobilým důvodem pro prohlášení usnesení za neplatné. Konečně třetí podmínkou je aktivní legi timace žalobce. Tu má každý Člen družstva a dále jiné oprávněné osoby. Zákon nestanoví, kdo je touto jinou oprávněnou osobou, může však jít např. o tichého společníka, věřitele družstva, bývalého Člena, jehož nárok na vypořádací podíl nebyl uspokojen, aj. Přitom platí, že pokud soud vy hoví návrhu, pak rozhodne zároveň o rozdělení likvidačního zůstatku.
832
§ 3 Představenstvo a kontrolní komise - společné principy Do orgánů družstva mohou být voleni pouze jeho Členové, a to fyzické osoby starší 18 let a zástupci právnických osob (§ 23 8 odst. 1); toto neplatí stran členské schůze. Jak plyne z povahy věci, členem orgánu může být pouze osob&plně způsobilá kprávním úkonům; nemůže jím být osoba pouze částečně způsobilá k právním úkonům.
833
Jak dále plyne z ust. § 238 odst. 2, členové družstva - právnické osoby jsou povinni zmocnit konkrétní fyzickou osobu, aby za ně jednala v orgánech družstva. Co se udělení zmocnění týče, platí ust. § 31 n. ObčZ o zastoupení na základě plné moci. Zákon stanoví povinnost právnické osoby - Člena družstva ustanovit svého zástupce k jednání v orgánech druž stva; tímto zástupcem může být pouze fyzická osoba na základě speciální plné moci. Právnická osoba se nemůže sama stát členem orgánu družstva; to platí i o účasti na Členské schůzi. Zástupce právnické osoby však může být zvolen do voleného orgánu družstva. Pokud v době jeho členství v orgánu zanikne jeho plná moc, zaniká ex lege i jeho členství v orgánu.
834
marg. č. 832-834
Část druhá. Družstvo
434
Kapitola 14. Obecná úprava družstev
Kapitola 14. Obecná úprava družstev
435 837
Funkční období Členů představenstva a kontrolní komise nesmí přesahnout 5 let (§ 246 odst. 1), s tím, že stanovy mohou určit období kratší. Výjimkou jsou pouze Členové prvého představenstva a prvé kontrolní ko mise družstva, jejichž členství nesmí být delší než 3 roky (§ 246 odst. 2); účel tohoto zákonného přikazuje ovšem nejasný. Funkce Člena předsta venstva nebo kontrolní komise zaniká nejpozději uplynutím tří měsíců od skončení jeho funkčního období; ust. § 578 ObČZ se zde nepoužije. Tato ustanovení zákona jsou kogentní povahy, proto není možné určit funkční období delší. Takové rozhodnutí by bylo pro rozpor se zákonem neplatné. Určení funkčního období členů orgánů je jednou z obligatornich náleži tostí stanov. Záleží pouze na Členské schůzi, jakým způsobem upraví otáz ku funkčního období členů představenstva a kontrolní komise. Obchodní zákoník stanoví, z e j e možná opakovaná volba člena orgánu, pokud toto nevylučují stanovy; takový zákaz by zejména u schopných funkcionářů neměl rozumný smysl. Představenstvo a kontrolní komise družstva jakožto kolektivní orgány přijímají veškerá rozhodnutí hlasováním. Rozhodnutí jsou přijata, pokud pro ně hlasuje určitý počet členů orgánu. Podle § 238 odst. 3 existují dva možné způsoby přijímání usnesení.
838
Obecně platí, že orgány rozhodují, je-li přítomna nadpoloviční většina členů orgánů, a hlasuje-li pro určité usnesení většina přítomných Členů. Stanovy však mohou určit případy, kdy orgán družstva rozhoduje kvalifi kovanou většinou. Je však zcela nepřípustné, aby např. stanovy určily, že představenstvo mající 15 členů je usnáŠeníschopné za přítomnosti tří osob. Každý Člen orgánu má jeden hlas, přičemž se hlasuje veřejně, pokud stanovy neurčují, že se o určitých otázkách hlasuje tajně (§ 250 odst. 1); stanovy mohou tento okruh otázek upravit libovolně, zákon zde nestanoví žádné omezení. Na tajném hlasování se však může v jednotlivých přípa dech orgán usnést.
839
V této souvislosti se jeví sporným, zda se i na rozhodování orgánu druž stva vztahuje ust. § 66 odst. 4 druhé věty, podle níž platí, že při rovnosti hlasuje rozhodujícím hlas předsedajícího. Podle všeho ano, neboť ze zá kona nelze dovodit opak. Zákon hovoří o předsedajícím, nikoliv o předse dovi. Toto ustanovení dopadá tak í na případy, kdy se např. z deseti členů představenstva zúčastní zasedání osm osob, přičemž pro nepřítomnost před sedy se ujme řízení schůze místopředseda. Orgán družstva rozhoduje na své schůzi za osobní účasti stanovené větsiny svých členů. Stanovy mohou připustit písemné hlasování nebo hlaso vání pomocí prostředků sdělovací techniky (např. formou videokonference) mimo místo zasedání orgánu, pokud s tím souhlasí všichni Členové
marg. č. 837-840
840
Část druhá. Družstvo
436
Kapitola 14. Obecná úprava družstev
orgánu (§ 250 odst. 2). Hlasující členové se pak považují za přítomné na zasedání orgánu. Smyslem úpravy podmínek přípustnosti členství je zajistit, aby se čle nem představenstva nebo kontrolní komise družstva nemohly stát osoby právně Či jinak nezpůsobilé k výkonu této funkce. Zákonný příkaz je for mulován tak, že nepožaduje splnění ani minimálních odborných kritérií. To nebrání členské schůzi, aby tato další kritéria nezakotvila svým roz hodnutím do stanov. Právě naopak, takovýto postup lze plně doporučit. neboť je v zájmu družstva ajeho členů, aby funkce ve volených orgánech zaujímali pouze lidé nejen způsobilí z hlediska zákona, ale i odborně zdatní. Zákonné podmínky způsobilosti k výkonu funkce člena představenstva (§ 243 odst, 8) a kontrolní komise (§ 244 odst. 8) jsou dnes formulovány shodně jako u kapitálových obchodních společností. Členem voleného or gánu družstva může být pouze fyzická osoba, která splňuje všechny násle dující podmínky: 4 1 1. je členem družstva nebo je zástupcem člena družstva - právnické osoby, 2. je plně způsobilá k právním úkonům, 3. je starší 18 let, 4. je bezúhonná podle zákona o živnostenském podnikání, 5. nenastala u ní skutečnost, která je překážkou provozování živnosti pod
Nárok na odměnu za výkon funkce mají Členové představenstva a kon trolní komise pouze tehdy, pokud plyne ze smlouvy o výkonu funkce, sta nov nebo ze zákona. Pokud tuto otázku upravuje smlouva, použijí se usta novení smlouvy, která však nesmí být v rozporu se stanovami. Jinak se použije úprava ve stanovách, a není-li ani jí, pak úprava v zákoně. Zákon tuto problematiku upravuje v ust. § 571 odst 1, podle něhož platí, že není-li výše odměny Členů orgánů družstva upravena ve stanovách nebo ve smlouvě o výkonu funkce, pak má člen orgánu nárok na odměnu obvyklou. Pokud by členové volených orgánů družstva přijali plnění bez existence některého z těchto právních důvodů, pak se jedná o bezdůvodné obohace ní podle § 4 5 1 n. ObčZ.
le zákona o živnostenském podnikání,
842
843
845
846
Co se týká odstupného, tj. plnění poskytovaného členům orgánů při ukončení výkonu funkce v souvislosti s jejich odvoláním nebo rezignací, pak plyne, že nárok na něj zákon nezakládá. Pokud tedy nárok na odstupné není obsažen ve smíouvě o výkonu funkce nebo ve stanovách, pak se od stupného nelze domáhat. Tím není vyloučeno, aby se na poskytnutí od stupného usnesla členská schůze adhoc.
847
V této souvislosti je podstatným charakter právního vztahu Člena orgánu družstva k tomuto družstvu. Principiálně vzato se jedná o příkaz Členů družstva členům volených orgánů ke správě všech záležitostí družstva; členové orgánu jsou oprávněni a povinni postarat se o správu těchto zále12
V podrobnostech viz též výklad v partii o akciové společnosti.
844
Družstvo plnění neposkytne, pokud členové orgánů vykonávali svoji funkci takovým způsobem, který zjevně přispěl k nepříznivým hospodář ským výsledkům družstva, anebo při výkonu této funkce zaviněně porušili právní povinností; vždy záleží na okolnostech toho kterého konkrétního případu.
6. pokud má být osobou oprávněnou k jednání jménem družstva, musí mít pobyt na území ČR, 7. není zároveň Členem představenstva a kontrolní komise, 8. nevztahuje se na ni zákaz členství podle § 381, a 9. souhlasí se svým ustanovením do funkce. Podle § 66 se vztah mezi družstvem a členem jeho představenstva a kontrolní komise při zařizování záležitostí družstva řídí přiměřeně ustano veními obchodního zákoníku o mandátní smlouvě, pokud mezi družstvem a tímto členem nebyla uzavřena smlouva o výkonu funkce nebo pokud ze zákona anebo z této smlouvy neplyne jiné určení vzájemných práv a po vinností. Zákon upřednostňuje uzavření smlouvy o výkonu funkce, která musí být písemná a musí být schválena členskou schůzí družstva. Pokud tomu tak není, pak se postupuje dle ust. § 566-576 o mandátní smlouvě. Pokud někdo přijme funkci člena voleného orgánu družstva, musí tuto funkci
437
vykonávat osobně; ujednání smlouvy stanovící jinak je neplatné pro roz por se zákonem. 4 2 Obvyklou součástí smluv o výkonu funkce je i stanove ní výše odměny za výkon funkce, resp. dohoda o bezúplatném výkonu funkce. Rovněž mohou být sjednána napr. pravidla pro náhradu účelně vynaložených nákladů, stravné, cestovné, apod. Smlouva o výkonu funk ce není a nemůže být pracovní smlouvou podle § 27 n. ZPr, neboť tomu jednak brání kogentní ust. § 66, jednak skutečnost, že vztah mezi druž stvem a Členem jeho voleného orgánu je vztahem vždy obchodněprávním, neboť v daném případě nelze hovořit o výkonu závislé pracovní činnosti, nýbrž o plnění příkazu členů k správě záležitostí družstva; stejný závěr ostatně přinesla i judikatura (civ. R 13/1995).
Srovnej usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 12. 1993, sp. zn. 11 Cm 973/93, SR, 1995, č. 1, s. 5 n.
-e. č. 841-843
Část druhá. Družstvo
438
žitostí a jsou povinni si při správě záležitostí družstva počínat, jak říkávali staří Římané, cum diligentia diligentis patrisfamilias, tedy s péčí řádného hospodáře.43 I přes j isté terminologické rozdíly zde zákon zavádí princip profesionální správy a řízeni družstva. Lze konstatovat, že členové vole ných orgánů družstva mají jistý, zákonem stanovený rozsah povinností, který lze označit jako souhrn povinností vztahujících se ke správě cizího majetku. Členům volených orgánů se ukládá: 1. vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře, 2. zachovávat mlčenlivost o důvěrných informacích a skutečnostech, je jichž prozrazení třetím osobám by mohlo přivodit družstvu škodu, 3. respektovat zákaz konkurence vyplývající ze zákona, stanov, popř. i ze smlouvy o výkonu funkce, 4. dodržovat usnesení Členské schůze, a 5. respektovat meze svých kompetencí a kompetenční vztahy uvnitř druž 848
849
stva. Pojem péče řádného hospodáře lze vymezit jakožto výkon vědomé roz hodovací činnosti na základě dostatečných informací, konané v dobré víře ve prospěch družstva bez preferování vlastních soukromých zájmů, opíra jící se o racionální základy, vykonávané odborně, po všech stránkách pro fesionálně(§ 567 odst. 1, § 66 odst. 2) a při zachování povinné mlčenlivos ti, zejména pak dodržení obchodního tajemství (§ 17), ale i zachováni dobrého jména družstva a nevyzrazení jakýchkoliv jiných neveřejných informací. Je-íi sporné, zda člen voleného orgánu vykonával svoji funkci s péčí řádného hospodáře, či nikoliv, pak nese důkazní břemeno o tom, že svoji povinnost neporušil, právě on. Problematiku zákazu konkurence de lege lata upravuje ust. § 249, a to nedostatečným způsobem. Členové představenstva a kontrolní komise druž stva nesmí být členy statutárních a dozorčích orgánů právnických osob s obdobným předmětem podnikání nebo činnosti; rovněž tak nesmí být sami podnikateli s obdobným předmětem podnikání nebo činnosti. Stano vy však mohou stanovit rozsah zákazu konkurence jinak; pokud tak učiní, pak platí úprava ve stanovách. Stanovy mohou zákaz konkurence rozšířit nebo zúžit. Stanovy však 44 nemohou zákaz konkurence vůbec vyloučit; takový předpis stanov, pod le něhož by zákaz konkurence pro členy představenstva a kontrolní komi43
44
Srovnej k tomu výklady Eliáše, K. Odpovědnostní následky člena předsta venstva a dozorčí rady akciové společnosti porušující hledisko náležité péče. Podnikatel' a právo, 1998, č. 9, s. 17 n. Shodně Rimalová, O., Holejšovský, J. Družstva. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 222.
marg. č. 848-849
Kapitola 14. Obecná úprava družstev
439
se vůbec neplatil, by byl pro obcházení zákona neplatný; na místo něj by pak platila zákonná úprava. 45 Smyslem institutu je především ochrana druž stva ajeho Členů před nepoctivým jednáním jeho vedoucích funkcionářů. Je proto žádoucí zákaz konkurence ve stanovách pojímat spíše rozšiřují cím než restriktivním způsobem; v každém ohledu vsak s maximální peč livostí. Důsledky porušení zákazu konkurence určuje ust. § 65. Odpovědnost členů orgánů je třeba rozlišit na odpovědnost obchodněprávní podle obchodního zákoníku a na odpovědnost ostatní podle zvlášt ních předpisů. Každý člen představenstva a kontrolní komise je odpovědný nejen obchodneprávně, resp. občanskoprávně, nýbrž i trestněprávně a správněprávně, pokud při výkonu své funkce spáchá trestný čin, popř. přestupek (nebo jiný správní delikt). Pro odpovědnost Členů představenstva družstva se použije ust. § 193 odst. 2, § 194 odst. 2 první až pátá věta a odstavce 4-7 (§ 243 odst. 8); toto platí i pro kontrolní komisi družstva (§ 244 odst. 8).
850
Odpovědnost Členů orgánů družstva je v obchodním zákoníku konstru ována jako odpovědnost objektivní, bez ohledu na zavinění, ve své podsta 46 tě je neomezená a neomezitelná a nelze ji předem vyloučit (§ 194 odst. 5). Pojmově vzato se jedná o odpovědnost Členů orgánů za škodu způsobe- 851 nou družstvu, která se podle § 757 řídí ust. § 373 n. o náhradě Škody. Členové volených orgánů, kteří způsobili družstvu Škodu porušením práv ních povinností při výkonu své funkce, odpovídají družstvu za škodu spo lečně a nerozdílně (§ 194 odst. 5); stanovy nebo smlouva o výkonu funkce mezí členem orgánu a družstvem vylučující nebo omezující odpovědnost člena orgánu za Škoduje neplatná. Obdobně se družstvo nemůže žádným způsobem dopředu vzdát svého nároku na náhradu dosud nevzniklé ško dy. Je však přípustné, aby se družstvo (rozhodnutím členské schůze) vzda lo nároku na úhradu již vzniklé škody. Nárok na náhradu škody však ne může soud snížit (kogentní § 386 odst. 2). Pokud členská schůze přijala pokyn nevhodný, který však nebyl v rozporu s právními předpisy, pak Čle nové orgánu družstva neodpovídají za Škodu způsobenou jeho plněním (§ 194 odst. 5). Naopak pokud členská schůze přijala pokyn, který byl v rozporu s právními předpisy a Členové orgánů ho splnili, ač tak neměli a nesměli, pak je jejich odpovědnost za Škodu takto vzniklou absolutní, bez možnosti liberace. Právní úprava je zde nedomyšlená, neboť orgány druž stva jsou zde nuceny plnit i pokyny nevhodné. To platí i pro prokuristu a ředitele družstva. Výjimkou je zde pouze možnost liberace podle § 3 odst. 2 KV.
marg. č. 850-851
Část druhá. Družstvo
440 852
853
854
Pokud představenstvo uzavře smlouvu, kterou má družstvo nabýt nebo zcizit majetek, přesahuje-li hodnota tohoto majetku v průběhu jednoho účetního období jednu třetinu vlastního kapitálu vyplývajícího z poslední řádné účetní závěrky, je k uzavření smlouvy nutný souhlas kontrolní ko mise družstva. Pokud představenstvo tuto povinnost poruší, pak jeho čle nové odpovídají společně a nerozdílně za škodu tím vzniklou. Nároky družstva z titulu odpovědnosti za škodu vůči členům kontrolní komise a členům jiných orgánů podílejících se na řízení družstva uplatňuje představenstvo. Vůči členům představenstva vznáší tyto nároky kontrolní komise prostřednictvím jí určeného člena (§ 251). Tím není dotčeno zá konné zmocnění členů družstva dle § 243a. Pokud věřitelé nemohou dosáhnout uspokojení svých pohledávek z majetku družstva pro jeho platební neschopnost nebo proto, že družstvo zastavilo platby, pak ti členové orgánů, kteří odpovídají družstvu za způ sobenou škodu, ručí společně a nerozdílně za závazky družstva, nedoŠlo-li k úhradě Škody družstvu. Toto ručení je omezeno rozsahem povinnosti členů orgánů k náhradě Škody a zaniká okamžikem, kdy členové orgánu škodu uhradili. Každý z věřitelů družstva, jsou4i naplněny podmínky § 194odst. 6, se může dožadovat uspokojení svých pohledávek proti všem odpovědným, některým nebo jen po jednom z členů orgánu, a to za podmínek stanove ných v § 303 n. ObchZ. Pokud uplatní svou pohledávku proti některým nebo jen jednomu z odpovědných Členů orgánů, vypořádá se tento člen s ostatními odpovědnými členy podle ust. § 511 odst. 3 ObčZ. Právní úprava odpovědnosti členů všech orgánů družstva (kromě Člen ské schůze) obsahuje zvláštní ustanovení o odpovědnosti. Pokud jsou čle ny orgánů zástupci právnických osob, pak mají tito zástupci stejnou odpo vědnost jako členové orgánů, kteří jsou Členy těchto orgánů z titulu svého „osobního" členství v družstvu. To je pouze výslovné formulování jinak platného principu odpovědnosti Člena orgánu za výkon funkce. Avšak druhá věta § 246 odst. 4 určuje, že za závazky těchto členů orgá nů vzniklé z titulu jejich odpovědnosti za výkon funkce dále ručí právnic ká osoba, která je zmocnila jako své zástupce. Na toto ručení se přiměřeně použije ust. § 303 n. o smluvním ručení; úprava podle občanského zákoní ku se neuplatní ani tehdy, pokud je tato právnická osoba - člen družstva nepodnikatelem, protože družstvo je podnikatelem vždy. Obchodní zákoník výslovně nestanoví důvody zániku členství v orgánech družstva. S ohledem na celkový charakter právní úpravy lze však konsta tovat, že existuje několik způsobů zániku Členství. Prvým je uplynutí tří měsíců ode dne skončení funkčního období; po kud však byl Člen orgánu zvolen na další funkční období, a to v době ještě
marg. c. 852—854
442
441
855
Dalším důvodem je odvolání z funkce. Zákon připouští, aby členská schůze odvolala Člena orgánu z jeho funkce ještě před uplynutím jeho funkč ního období. Clen orgánu nemá právní nárok na to, aby byl ponechán ve své funkcí po celé funkční období. Případné ujednání ve smlouvě o výko nu funkce, podle níž by družstvo bylo povinno ponechat určitou osobu ve funkci po určitou dobu, je neplatné pro obcházení účelu a smyslu zákona; účelem zákonné úpravy smlouvy o výkonu funkce rozhodně není vytvoře ní stavu, kdy by určitá osoba byla ze své funkce neodvolatelná. Obchodní zákoník nestanoví nic o tom, zda a z jakých důvodů může být člen orgánu odvolán z funkce; Člen orgánu proto může být odvolán z funkce i bez udá ní důvodu. Třetím důvodem zániku členství je rezignace na funkci. Podle ust. § 248 odst. 1 mohou členové orgánů družstva ze své funkce odstoupit, jsou však povinni to oznámit orgánu, jehož jsou členem (resp. ostatním členům to hoto orgánu). Sama rezignace je jednostranný právní úkon, který není ni čím podmíněn. Funkce končí dnem, kdy rezignaci projednal orgán, který ktomu byl oprávněn podle stanov, anebo členská schůze. Tento orgán je povinen rezignaci projednat na svém nejbližším zasedání; nejpozději tak musí učinit do 3 měsíců poté, co se o odstoupení dozvěděl. Ustanovení o délce lhůty je kogentní a nelze ji proto ani ve stanovách nijak měnit. Po marném uplynutí lhůty se rezignace pokládá za projednanou, tzn. den ná sledující po marném uplynutí této lhůty výkon funkce zaniká. Zákon konstruuje rezignaci jako dvoufázový proces. Primárním krokem je vlastní rezignace, která nabývá platnosti okamžikem oznámení or gánu. jehož byla odstupující osoba Členem, a dále orgánu příslušnému dle stanov nebo zákona k projednání rezignace; zákon nestanoví nic o její for mě, proto postačí forma ústní. Sekundárním je vlastní ukončení výkonu funkce; člen orgánu je povinen i po podání rezignace vykonávat svou funkci, dokud se nesejde na svém prvním zasedání orgán příslušný k projednání rezignace. Pokud by tak nečinil, byl by plně odpovědný za veškerou Ško du, kterou by tím družstvu případně způsobil.
856
Čtvrtým důvodem zániku funkce v orgánu družstva je smrt. Tímto dnem je den úmrtí, kterým je den zapsaný jako den úmrtí v úmrtním listě. Dnem ukončení členství v orgánu družstva může být i den, který byl určen soud ním rozsudkem za den smrti osoby nezvěstné. Pátým důvodem zániku členství v orgánu družstva je zánik členství kon- 857 krétní osoby v družstvu. Zákon totiž stanoví, že Členem orgánu družstva může být pouze člen družstva - fyzická osoba nebo zástupce Člena druŽ-
marg. č. 855-857
Část druhá. Družstvo
Kapitola 14. Obecná úprava družstev
stva - právnické osoby (§ 238 odst. 1). Jestliže tedy fyzická osoba přesta ne být členem družstva, pak zaniká i její členství v orgánu družstva. Pokud přestane být členem družstva právnická osoba, pak zaniká členství jejího zástupce v orgánu družstva. Tento zánik nastává ex lege; přetrvávající zá pis takovéto osoby v obchodním rejstříku nemá jiný význam, než ten, kte rý plyne z principu publicity rejstříkových zápisů (§ 29 odst. 1, 2). Šestým důvodem je ztráta bezúhonnosti nebo vznik překážky pro vý kon funkce podle zákona o živnostenském podnikání. A posledním důvodem je zánik plné moci zástupce člena družstva právnické osoby. Pokud zástupci Člena družstva - právnické osoby zanik ne jeho plná moc, zaniká i jeho Členství v orgánu družstva; přetrvávající zápis takovéto osoby jakožto člena představenstva v obchodním rejstříku nemá jiný význam než ten, který plyne z principu publicity rejstříkových zápisů.
Jak vyplývá z platné úpravy, statutární orgán má obecně dvě základní oprávnění, a to k vedení právnické osoby a všem otázkám s tím souvisejí cím {obchodní vedeni), a dále oprávnění činit jménem družstva právní úkony navenek ve všech věcech, které sejí týkají {jednatelskápůsobnost).
§ 4 Představenstvo 858
Kapitola 14. Obecná úprava družstev
před vypršením dosavadního období, pak jeho Členství v orgánu nezaniká, nýbrž kontinuálně pokračuje dál.
Představenstvo je statutární orgán družstva (§ 243 odst. 2). Představen stvo je orgánem kolektivním, a to orgánem voleným [§ 239 odst. 4 písm. b)]. Počet členů představenstva není zákonem vymezen, jakožto orgán pojmo 47 vě kolektivní však musí mít alespoň dva Členy. Jak ostatně plyne z povahy věci, musí to být pouze osoby fyzické. Zákon neurčuje ani maximální po čet členů představenstva; počet členů představenstva však určují stanovy [§ 226 odst. 1 písm. e)]. Má-li se změnit počet členů představenstva, je 48 nezbytné změnit příslušnou Část stanov. Představenstvo je vázáno usneseními členské schůze a odpovídají za svoj i činnost. Členská schůze může přistoupit k výměně členů představen stva, a to kdykoliv, bez ohledu na to, zda ještě neuplynulo jejich funkční období. Rovněž tak může vyměnit členy představenstva z jakéhokoliv dů vodu nebo bez udání důvodu. Může být vyměněno celé představenstvo nebo jen někteří jeho členové.
Srovnej k tomu výklady Pelikánové, I. Komentář k obchodnímu zákoníku. 2. díí. Praha ; Lindě, 1995, s. 705. Jedná se zde o stejný princip, jako v případě např. změny počtu jednatelů ve společnosti s ručením omezeným. I zde platí, že pokud společenská smlou va nebo stanovy stanoví počet jednatelů, může se tento počet změnit pouze změnou společenské smlouvy nebo stanov (civ. R 41/1995).
marg. č. 858
AA3> 859
Stanovy nebo usnesení členské schůze mohou přitom omezit právo před stavenstva jednat jménem družstva. Tato omezení však nejsou účinná vůči třetím osobám (§ 13 odst. 4). Výjimkou je pouze takové překročení jednatelské působností, které překračuje působnost představenstvu svěřenou zá konem. Případná omezení jednatelské působností nejsou vůči třetím oso bám účinná, ani když byla zveřejněna a třetím osobám jsou známa. Pokud tedy členové představenstva překročili své jednatelské oprávnění, je tako vý právní úkon platný {pokud není dán jiný důvod neplatnosti) bez ohledu na možnou existenci dobré víry třetích osob, a družstvo se nemůže dovolá vat jeho neplatnosti poukazem na překročení rozsahu jednatelského opráv nění členy představenstva. Tito členové představenstva jsou však plně od povědni družstvu za způsobenou škodu. Problematická je dikce § 243 odst. 1, podle níž „představenstvo řídí činnost družstva a rozhoduje o všech záležitostech družstva, které nejsou tímto zákonem nebo stanovami vyhrazeny jinému orgánu ". Co je svěřeno zákonem do působnosti členské schůze, taxativně stanoví příslušná zákon ná ustanovení. Je však nepraktické, pokud si členská schůze prostřednic tvím jí schvalovaných stanov přisvojuje příliš velký díl pravomocí na úkor představenstva, které pak prakticky nemůže vést družstvo.
860
Navenek jedná za představenstvo jeho předseda nebo místopředseda, pokud stanovy neurčují jiný způsob. Je-li pro právní úkon, který Činí před stavenstvo družstva, předepsána písemná forma, je třeba k jeho platnosti podpisů alespoň dvou členů představenstva (§ 243 odst. 3), jinak je právní úkon neplatný pro rozpor se zákonem (§ 39 ObčZ). Jak již bylo judikováno, zákonný příkaz dvou podpisů platí pouze tehdy, pokud přímo ze zákona plyne požadavek písemné formy právního úkonu. Jestliže je za družstvo činěn právní úkon v písemné formě, ačkoliv požadavek písemné formy ze zákona neplyne, postačí podpis pouze jednoho člena představenstva. 4 9 Pokud se družstvo nechá zastoupit zmocněncem na základě plné moci po dle § 31 n. ObČZ, musí být plná moc rovněž podepsána dvěma Členy před stavenstva.
861
V této souvislosti je podstatný charakter zápisu do obchodního rejstříku; tento zápis má deklaratorní charakter. Výhodou tohoto řešení je, že Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 7. 1995, sp. zn. 7 Cmo 194/94, Ekonomický a právní poradce podnikatele, 1997, Č. 9-10, s. 182.
marg. č. 859-862
862
444
Část druhá. Družstvo
Kapitola 14. Obecná úprava družstev
nově zvolené představenstvo nemusí Čekat na provedení zápisu do obchod ního rejstříku a může od okamžiku svého zvolení bez jakékoliv prodlevy samo jednat jménem družstva ve všech věcech. To nic nemění na povin nosti představenstva podat návrh na zápis do obchodního rejstříku. Jestliže rejstříkový soud zamítne návrh na povolení zápisu členů před stavenstva, považuje se jejich volba od počátku za neplatnou; tím nejsou dotčena práva třetích osob nabytá v dobré víře. Otázkou je, ke kterému dni v tomto případě končí výkon funkce neplatně zvolených členů před stavenstva, zda ke dni právní moci tohoto rozhodnutí, anebo již ke dni jeho doručení družstvu; tímto dnem je totiž usnesení soudu vykonatelné (§ 171 odst. 2 OSR). Soudíme, že výkon funkce končí až dnem právní moci, protože jednak k tomuto dni váže zákon povinnost rejstříkového soudu zveřejnit rozhodnutí, a kromě toho, pokud by výkon funkce končil již dnem doručení usnesení soudu prvého stupně, pak by již představen stvo nemohlo podat odvolání. Pokud totiž odvolací soud zruší prvoinstanční rozhodnutí a rozhodne o povolení zápisu, pak je volba představenstva platná. Nelze vykládat zákon tak, že představenstvo bylo zvoleno, dnem doručení prvoinstančního rozhodnutí rejstříkového soudu pozbylo výkonu funkce, avšak po zrušení rozhodnutí odvolacím soudem opět výkon funkce nabylo. 863
864
Obchodní zákoník definuje působnost představenstva družstva dvojím způsobem, a to primárně generální klauzulí podle § 243 odst. 1 a sekundárně výslovnými kazuistickými ustanoveními určujícími jednotlivé dílčí povinnosti představenstva. Kromě generální klauzule má obchodní zákoník celou řadu dílčích kazuistických příkazů pro představenstvo, kterými se snaží podrobně regíementovat veškerou jeho činnost. Tento přístup zákonodárce má dva aspekty. Pozitivním aspektem je stanovení jednak povinnosti, a této povinnosti i odpovídající pravomoc představenstva. Zákon tak jednak stanoví určité konkrétní povinnosti, a zároveň, kdo je povinen jejich realizací, resp. odpovědný za jejich nedodržení. Negativním aspektem je detailní normování řady otázek existence a činnosti družstva. Zákon stanoví v ust. § 243 odst. 5, že představenstvo volí ze svých řad předsedu představenstva, 50 který vždy řídí a organizuje jednání představenstva, avšak také organizuje a řídí běžnou činnost družstva, určují-li tak stanovy. Stanovy však mohou určit, že běžnou Činnost družstva řídí a organizuje ředitel družstva. Kromě obecné odpovědnosti členů orgánů družstva existuje v obchodním zákoníku i zvláštní odpovědnost Členů představenstva. Pojmově se jedná 50
445
p
•Sil « i ~ s n ; "** *- «-»>•—~ »
, j ; I j j { ; ]
#££535SS££S
j f ! I í { v
Bývá často označován jako předseda družstva.
marg. č. 863-864 marg. č. 865-867
446
Část druhá. Družstvo
Kapitola 14. Obecná úprava družstev
Výjimku z výlučné aplikace pracovněprávních předpisů představuje pouze ust. § 249. Podle něj platí, že ředitel nesmí být členem statutárních a dozorčích orgánů právnických osob s obdobným předmětem podnikání nebo činnosti; rovněž tak nesmí být ředitel podnikatelem s obdobným před mětem podnikání nebo činností. Stanovy však mohou stanovit rozsah zá kazu konkurence jinak; pokud tak učiní, pak platí úprava ve stanovách. Rozsah jednatelského oprávnění ředitele je dán ust. § 15.
podaření nebo postavení družstva ajeho členů. 5 2 Kontrolní komise je při tom oprávněna požadovat u představenstva jakékoliv informace o hospo daření; toto právo plyne ze zákona a nelze jej tudíž omezit nebo vyloučit stanovami. K jednotlivým úkonům může kontrolní komise pověřit jedno ho nebo více svých členů; ti pak mají stejná oprávnění jako kontrolní ko mise sama. Na zjištěné nedostatky upozorňuje kontrolní komise předsta venstvo a vyžaduje zjednání nápravy.
§ 5 Kontrolní komise 868
869
Kontrolní komise je třetí obligatorni orgán družstva; ze zákona je jeho orgánem kontrolním (§ 244). Je to orgán kolektivní a volený [§239 odst. 4 písm. b)]. Maximální počet členů kontrolní komise není zákonem vyme zen, minimální je stanoven na 3 osoby. Počet členů vždy určují stanovy; má-li dojít k jeho změně, je třeba změnit stanovy. Kontrolní komise je ze zákona nezávislá na jiných orgánech družstva, kromě členské schůze; pouze členské schůzi se odpovídá ze své činnosti a je vázána jejími usneseními. Kontrolní komise je oprávněna kontrolovat veškerou činnost družstva; jakékoliv omezení této kontrolní činnosti je neplatné. Rovněž tak je ze zákona orgánem příslušným k projednání stíž ností členů. Členská schůze může přistoupit k výměně členů kontrolní komise, a to kdykoliv, bez ohledu na to, že ještě neuplynulo jejich funkční období. Rovněž tak může vyměnit členy kontrolní komise z jakéhokoliv důvodu, nebo bez udání důvodu, přičemž je možné přistoupit k výměně všech nebo jen některých členů. Kontrolní komise volí na své ustavující schůzi svého předsedu a obvyk le i místopředsedu, pokud stanovy neurčují, že jsou voleni členskou schů zí. Pokud jsou předseda a místopředseda voleni členskou schůzí, pak je z funkce může odvolat pouze členská schůze, nikoliv ostatní členové kon trolní komise. Kontrolní komise se schází podle potřeby, nejméně však jedenkrát za 3 měsíce. Komise kontroluje veškeré otázky související s činností a hos podařením družstva, zejména se vyjadřuje k účetní závěrce a návrhu na rozdělení zisku nebo úhradě ztráty. Představenstvo, prokurista, ředitel, popř. i jiné osoby a orgány družstvajsou povinni bez zbytečného odkladu ozná mit komisi všechny skutečnosti, které mohou mít závažné důsledky v hos-
447
Významnou pravomocí kontrolní komise je zastupováni družstva ex lege Jedná se o případ, kdy družstvo uplatňuje své nároky z titulu právní odpo vědnosti za výkon funkce člena představenstva; v takovém případě tak činí za družstvo kontrolní komise prostřednictvím jí určeného člena (§ 251) To platí i v případě soudního řízení. K tomuto jednání nepotřebuje před chozí souhlas nebo pověření členské schůze; tato její pravomoc je ze záko na nepodmíněná. Pokud se však členská schůze rozhodne tyto nároky druž stva vůči členům představenstva nevymáhat, anebo jim způsobenou škodu výslovně odpustí, je tímto usnesením kontrolní komise vázána.
870
§ 6 Orgány malého družstva Zákon stanoví v ust. § 245 zvláštní režim stran orgánů tzv. malého druž stva. Cílem této úpravy je umožnit zjednodušený proces tvorby a rozhodo vání orgánů družstva s malým počtem jeho Členů, kde by vytváření kom plikované organizační struktury bylo neúčelné. Malým družstvem je družstvo, které má zákonem stanovený nízký po čet členů. Zákon přitom rozeznává dvě formy malého družstva, a to: 1. malé družstvo s počtem méně než padesát členů, a dále 2. malé družstvo, které má méně než pět členů a jehož členy jsou právnic ké osoby. Není zcela zřejmé, zda se tím rozumí družstvo s členstvím právnických i fyzických osob, anebo družstvo s členstvím pouze práv nických osob. Podle všeho však je možné i družstvo s členstvím práv nických a fyzických osob, pokud je členů méně než pět, neboť z dikce zákona nelze dovodit opak. V družstvu s méně než padesáti členy mohou stanovy určit, že působ nost představenstva a kontrolní komise plní členská schůze (§ 245 odst. 1) I v malém družstvu však může být ustanoveno řádné představenstvo a kontrolní komise. Zákon nestanoví povinnost všem malým družstvům přijmout 52 Např. vznik úpadku družstva" —
marg. č. 870-871
871
448
Část druhá. Družstvo
úprava
družstev
449
.$ 2 Zapisovaný základní kapitál
Družstvoje ex lege podnikatelem [§ 2 odst. 2 písm. a)], aproto se na něj vztahují předpisy o obchodním majetku, obchodním jmění, čistém obchod ním majetku a vlastním kapitálu (§ 6). Specifické předpisy se však dotýka jí povinnosti družstva vytvářet základní kapitál, zapisovaný základní kapi tál a nedělitelný fond.
Zapisovaný základní kapitál je Částí základního kapitálu, který se zapi- 876 suje do obchodního rejstříku a jehož výši určují stanovy (§ 223 odst. 2). Nesmí být nižší než 50 000 KČ. Pojmově vzato se jedná o fixní vyjádření určité Části základního kapitálu pro účely zápisu do obchodního rejstříku. Není zde přímý vztah mezi členskými vklady a výší zapisovaného základ ního kapitálu, neboť se nejedná o souhrn členských vkladů. L-rčení výše zapisovaného základního kapitálu je vždy prvním bodem ustavující schůze družstva [§ 224 odst. 2 písm. a)]. Výše zapisovaného základního kapitálu je vždy uvedena ve stanovách družstva. Jeho výše může být změněna zvýšením nebo snížením; při snížení však nesmí dojít k poklesu pod Částku 50 000 Kč. O změně výše zapisovaného základního kapitálu rozhoduje členská schůze formou změny stanov [§ 239 odst. 4 písm. a)]. \"a zaklade tohoto rozhodnutí musí být podán návrh na změnu zápisu v obchodním rejstříku. Změna výše zapisovaného základního kapitálu je účinná dnem jejího zápisu do obchodního rejstříku; zápis má konstitutivní účinky.
Existující zákonná úprava diferencuje mezi základním kapitálem a za pisovaným základním kapitálem. Základní kapitálJe definován jako sou hrn vkladů, k jejichž splacení se zavázali členové družstva (§ 223 odst. 1). Základní kapitál tvoří peněžité vyjádření souhrnu členských vkladů, a to jak základních, tak i dalších členských vkladů; jedná se o vklady splacené i vklady dosud nesplacené. Z toho plyne, že součástí základního kapitiílu není další majetková účast členů družstva. Základní kapitál netvoří fixní jednotku, tak jako u kapitálových společ ností. Naopak, výše základního kapitálu je proměnlivá, protože je přímo vázána na výši členských vkladů, neboť ty se proměňují podle aktuálního počtu Členů družstva. Počet členů družstva není neměnný; zejména u vel kých družstev s početnou členskou základnou kolísá. Proto také zákon u družstev rozlišuje mezi zapisovaným základním kapitálem a základním
450
Výše zapisovaného základního kapitálu nic nevypovídá o reálném ekonoraickém stavu toho kterého subjektu a o jeho platební schopnosti. O tom ostatně nevypovídá ani výše základního kapitálu, neboť družstvo může init sice základní kapitál např. ve výši 50 milionů Kč, ale reálně již nemusí mít majetek ani v hodnotě 100 000 Kč. Výše základního kapitálu a zapiso vaného základního kapitálu tu nemá patřičnou vypovídací schopnost. Je
Část druhá. Družstvo
§ 3 Nedělitelný fond Institut nedělitelného fondu j e upraven v ust. § 23 5. Nedělitelný fond j e jediným obligatomím fondem družstva. Pravidla o jeho tvorbě a použití jsou povinnou náležitostí stanov [§ 226 odst. 1 písm. g)]. Plní v družstvu obdobnou úlohu, jako v kapitálových obchodních společnostech rezervní fond. Oproti nim je však družstvo oprávněno jej použít jakýmkoliv způso bem, který stanovy určí, pouze s tou odchylkou, že za trvání družstva ne smí být rozdělen mezi členy (§ 235 odst. 2). Nedělitelný fond je družstvo povinno zřídit ihned při svém vzniku. Po rušení této povinnosti je sankcionovatelné; soud může i bez návrhu roz hodnout o zrušení a likvidaci družstva [§ 257 odst. 1 písm. d)]. Tvorbu nedělitelného fondu určují stanovy; mohou však určit pouze tvorbu vyšší, než stanoví zákon. Nedělitelný fond je družstvo povinno zřídit ve výši nejméně 10 % zapisovaného základního kapitálu. Dále je povinno jej do plňovat nejméně o 10 % ročního čistého zisku, a to až do doby, než výše nedělitelného fondu dosáhne částky rovnající se polovině zapisovaného základního kapitálu.
Oddíl 7. Zrušení a zánik družstva Obdobně jako při procesu konstituování družstva, kde je rozlišováno mezi založením a vznikem, rozlišuje zákon mezi zrušením a zánikem druž stva. Proces ukončení existence družstva jakožto subjektu práv a povin ností je i tady obligatorně dvoufázový. První fázi představuje zrušení druž stva; bez zrušení družstva nemůže dojít k jeho zániku. Druhou fází je vlastní 53
877
marg. č. 876-877
běžná praxe, že družstva velmi často volí zapisovaný základní kapitál v nejnižší možné výši 50 000 Kč. To má svůj důvod zejména v povinnosti tvořit v podstatně nižší míře povinný nedělitelný fond, jehož výše je právě vázána na výši zapisovaného základního kapitálu (§ 235 odst. 1). V této souvislosti vzniká otázka, jaký je význam zapisovaného základ ního kapitálu. Lze souhlasit s názorem,53 že zapisovaný základní kapitál nemá pro družstvo žádný význam, s výjimkou těch případů, kdy s ním zá kon výslovně počítá (např. právě u nedělitelného fondu).
879
Obecná
Oddíl 6. Majetkové otázky
marg. č. 872-875
878
14.
kapitálem. Základní kapitál nesmí nikdy být nižší než zapisovaný základní kapitál. Musí tedy vždy být nejméně ve výši 50 000 Kč (§ 223 odst. 2). Pokud základní kapitál klesne pod výši zapisovaného základního kapitálu, existují dvě možná řešení takovéto situace: 1. buďto získá družstvo nové členy, kteří svými Členskými vklady pokryjí vzniklý rozdíl a základní kapitál tak znovu dosáhne výše zapisovaného základního kapitálu podle stanov, nebo 2. členská schůze bude muset přistoupit prostřednictvím změny stanov družstva ke snížení zapisovaného základního kapitálu. Pokud základní kapitál poklesne pod minimální přípustnou výši zapiso vaného základního kapitálu, tzn. pod 50 000 Kč, je to důvod pro soudní míšení družstva [§ 257 odst 1 písm. b)]. Ještě předtím však je povinností soudu stanovit družstvu lhůtu k nápravě, neboť lze mít za to, že odstranění tohoto důvodu je vždy možné (§ 257 odst. 2).
§ 1 Základní kapitál
875
Kapitola
tuto zjednodušenou strukturu orgánů. Pokud družstvo výslovně neurčí ve stanovách, že představenstvo a kontrolní komisi neustanoví, pak je povin no je ustavit a předpis § 245 na něj nedopadá. Statutárním orgánem malého družstva je předseda, popř. další člen po věřený Členskou schůzí. Buď je družstvo malým družstvem a tudíž působ nost obou orgánů vykonává členská schůze, anebo je družstvem „běžným", a pak musí mít představenstvo a kontrolní komisi v souladu s tímto záko nem; jiné řešení není přípustné. Jestliže vznikne družstvo s méně než pěti Členy a s členstvím právnic kých osob, pak zákon ukládá povinnost, aby způsob rozhodování a statu tární orgán určily přímo stanovy. Působnost kontrolní komise má členská schůze. Působnost představenstva má statutární orgán jen v rozsahu urče ném stanovami. To neznamená, že by stanovy nemohly představenstvo a kontrolní komisi zřídit, neboť to zákon nevylučuje.
Římalová, O., Hotejšovský, J. Družstva. Praha : C. H. Beck, 1999, s. 84.
Kapitola 14. Obecná úprava družstev
451
zánik družstva. Družstvo samo zaniká az výmazem z obchodního rejstříku (§ 254 odst. 1). Družstvo může být zrušeno dvěma způsoby, a to s likvidací anebo bez likvidace. § 1 Zrušení družstva s likvidací De lege lata existuje zrušení dobrovolné nebo nucené. O dobrovolném 880 zrušení rozhoduje podle § 254 odst. 2 písm. a) členská schůze družstva. O tomto rozhodnutí musí být pořízen notářský zápis (§ 254 odst. 3). Dále může družstvo dobrovolně zaniknout v důsledku uplynutí doby, na niž bylo zřízeno, anebo dosažením účelu, k němuž bylo zřízeno [§ 254 odst. 2 písm. d), e)]. Družstvo se ex lege zrušuje dnem, kdy uplyne doba, na kterou bylo družstvo zřízeno, resp. založeno. Jestliže je např. ve stanovách určeno, Že družstvo se zřizuje na dobu 5 let ode dne zápisu družstva do obchodního rejstříku, pak se poslední den této lhůty považuje za den zrušení družstva bez dalšího. Skutečnost, že je družstvo založeno na dobu určitou, však musí být výslovně určena ve stanovách (§ 62 odst. 2). Současná úprava výslovně připouští, aby ustanovení stanov o existenci družstva na dobu určitou bylo změněno nebo zrušeno, a to ještě před zrušením družstva ane bo již po jeho zrušení (§ 258 odst. 1); nejpozději tak může členská schůze rozhodnout do doby, než bylo započato s rozdělováním likvidačního zů statku (§ 258 odst. 2). Členská schůze může rozhodnout o tom, že se časo vý limit existence družstva vůbec rusí anebo pouze prodloužit dobu exis tence družstva. Pokud je družstvo založeno nikoliv na určité časové období, nýbrž na dobu sice předem neznámou, nicméně ohraničenou vznikem družstva a okamžikem dosažení účelu, k jehož dosažení bylo družstvo zřízeno, pak dosažením tohoto účelu se družstvo zrušuje. Ve stanovách musí být v takovém případe zvláště vymezen účel družstva a taktéž skutečnost, že jeho dosažením se družstvo zrušuje. Dnem, kdy bylo tohoto účelu dosaže no, se družstvo zrušuje ex lege a vstupuje do likvidace. Sporným je, zda družstvo založené k dosažení určitého účelu může existovat i poté, co je tohoto účelu dosazeno, resp. zda o tom může rozhodnout členská schůze, Nic nebrání tomu, aby ještě před tím, než bude účelu dosaženo, změnila členská schůze stanovy, a družstvo nadále existovalo jakožto subjekt zalo žení na dobu neurčitou. Poté, co již došlo ke zrušení družstva, to podle
881
Část druhá. Družstvo
Kapitola 14. Obecná úprava družstev
všeho je též možné, i když o tom zákon nic neříká, neboť jestliže zákon v § 258 stanoví, že členská schůze může rozhodnout o tom, že družstvo založené na dobu určitou bude existovat i po skončení této doby, pak toto analogicky platí i v případě založení družstva na dobu potřebnou k dosažení určitého účelu. Nucené zrušení nastává v důsledku některého z těchto důvodů: 1. zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení, 2. zrušení konkursu z důvodu, že majetek úpadce nepostačuje k úhradě nákladů konkursu, 3. zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku, 4. rozhodnutí soudu o zrušení a likvidaci družstva (§ 257), 5. rozhodnutí soudu podle § 29 odst. 6. Družstvo se nezrušuje prohlášením konkursu, nýbrž až zrušením kon kursu po splnění rozvrhového usnesení podle § 44 odst. 1 písm. b) KV. Má-li družstvo i po skončení konkursního řízení nějaký majetek, je nutné ještě před zánikem družstva přistoupit k likvidaci družstva (§ 68 odst. 4). Pokud však družstvu již žádný majetek nezbývá, pak se likvidace nekoná a přistupuje se rovnou k jeho výmazu z obchodního rejstříku. Zjistí-li soud, že majetek družstva, na které již byl konkurs prohlášen, nepostačuje ani k úhradě nákladů konkursního řízení, pak usnesením zruší konkurs pro nedostatek majetku úpadce podle § 44 odst. 1 písm. d) KV; přitom nepřihlíží k věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám vylou čeným podle § 27 odst. 6 KV z konkursní podstaty. Družstvo se zrušuje ke dni, ke kterému nastává zánik účinků prohlášení konkursu, tzn, ke dni právní moci usnesení o zrušení konkursu, nestanovil-li soud zánik účinků prohlá šení konkursu k jinému okamžiku (§ 44 odst. 5 KV). Pokud družstvu po skončení konkursního řízení zbude nějaký majetek, je nezbytně nutné ješ tě před zánikem družstva přistoupit k jeho likvidaci (§ 68 odst. 4). Jestliže družstvu již žádný majetek nezbývá, pak se likvidace nekoná a přistupuje se rovnou k jeho výmazu z obchodního rejstříku.
nepovažuje za zrušené, a prvoinstanční soud je povinen rozhodnout o po daném návrhu na prohlášení konkursu, přičemž je vázán právním názorem odvolacího soudu (§ 226 odst. 1 OSŘ). Potvrdí-li však odvolací soud roz hodnutí konkursního soudu anebo odvolání ve věci není podáno n e b o j e vzato zpět, pak dnem právní moci tohoto rozhodnutí se zrušuje družstvo ex íege. Soud je povinen podat návrh na výmaz družstva z obchodního rejstříku. Rejstříkový soud však tomuto návrhu nemůže vyhovět do doby, než bude prokázáno, že zrušené družstvo nemá žádný majetek, anebo že stran zbylého majetku zrušeného družstva byla provedena povinná likvi dace podle § 68 odst 4.
452
882
883
884
Zjistí-li soud již v průběhu řízení o návrhu na prohlášení konkursu, že majetek družstva nebude postačovat ani k úhradě nákladů konkursu, pak návrh na jeho prohlášení zamítne pro nedostatek majetku (§ 12a odst. 4 KV). Soud je oprávněn učinit si sám úsudek o prodejnosti majetku druž stva nebo dobytnosti jeho pohledávek a podle tohoto rozhodnout. Proti tomuto usnesení se může odvolat navrhovatel, který podal návrh na pro hlášení konkursu nebo přistoupil do řízení, a dále věřitel, který doloží, že má za družstvem splatnou pohledávku (§ 12a odst. 5 KV). Pokud odvolací soud zruší nebo změní rozhodnutí konkursního soudu, pak se družstvo
marg. č. 882-884
454
885
Družstvo se též zrušuje rozhodnutím soudu. Soud nemůže družstvo zrušit ze své vlastní iniciativy, nýbrž může tak učinit pouze na návrh podaný státním orgánem, nebo orgánem družstva, nebo členem družstva, a nebo osobou, která osvědčí právní zájem na rozhodnutí o likvidaci družstva. Soud může rozhodnout o zrušení a likvidaci družstva pouze tehdy, po kud je dán některý z důvodů uvedených v § 257 odst. 1, tj.: a) snížení počtu členů pod minimální zákonný limit, b) souhra členských vkladů je nižší než výše zapisovaného základního kapitálu. c) uplynuly 2 roky ode dne, kdy skončilo funkční období orgánů družstva a nebyly zvoleny nové orgány, d) byla porušena povinnost svolat Členskou schůzi, e) družstvo po dobu delší než 2 roky neprovozuje žádnou Činnost (resp. podnikání), f) družstvo porušilo svoji povinnost vytvářet nedělitelný fond, g) družstvo porušuje povinnost vykonávat podnikání nebo Činnost, které podle zvláštních zákonů mohou vykonávat jen oprávněné fyzické oso by, pouze s pomocí těchto oprávněných fyzických osob (§ 56 odst. 3), h) založením nebo fúzí družstva byl porušen zákon. Než soud rozhodne o zrušení družstva a jeho vstupu do likvidace, sta noví přiměřenou lhůtu k odstranění důvodu, je-li to možné (§ 257 odst. 2). Jedná se např. o případ, kdy družstvo porušuje svoji povinnost tvorby ne dělitelného fondu; je obvykle odstranění tohoto nedostatku možné. Zvláštní zákonný důvod pro soudní zrušení družstva představuje ust. § 29 odst. 6. Jestliže obsah zápisu v obchodním rejstříku odporuje kogentnímu ustanovení zákona a nelze nápravy dosáhnout v řízení k dosažení shody mezi stavem skutečným a zápisem skutečnosti založené usnesením členské schůze zahájeném i bez návrhu (§131 odst. 9, § 242 odst. 2) anebo v řízení rejstříkovém, vyzve rejstříkový soud družstvo k zjednání nápravy
886
marg. č. 885-886
Část druhá. Družstvo
a určí mu k tomu přiměřenou lhůtu. Nezjedná-li družstvo ve lhůtě nápra vu, může soud i bez návrhu rozhodnout o zrušení družstva a jeho likvidaci. Podmínkou je, aby takový postup byl v zájmu ochrany třetích osob.
§ 2 Likvidace družstva Při zrušení družstva bez právního nástupce je likvidace povinná vždy. s výjimkou stanovenou v ust. § 68 odst. 4. Pokud došlo ke zrušení druž stva v důsledku zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení nebo zrušení konkursu z důvodu, že majetek družstva nepostačuje k úhradě ná kladů konkursu, anebo k zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku, pak se likvidace nekoná a družstvo zaniká výmazem z obchodního rejstříku; nezbytnou podmínkou je, že zrušené družstvo již nemá žádný majetek. Zákon připouští, aby se v tomto případě nepřihlíželo k majetku, který byl vyloučen z konkursní podstaty (§ 68 odst. 2). Jestliže družstvo má majetek, který nebyl vyloučen z konkursní podstaty, pak je i v tomto případě nezbytné přistoupit k likvidaci. Na likvidaci družstva se jinak použijí ust. § 70-75b o likvidaci obchod ních společností, s dílčími odchylkami. Družstvo je povinno po vstupu do likvidace používat obchodní firmu s povinným dodatkem „v likvidaci". Pokud však není jednáno pod obchodní firmou s tímto dodatkem, neznamená to neplatnost právních úkonů takto učiněných. Po provedení všech potřebných úkonů likvidátor sestaví ke dni skonče ní likvidace účetní závěrku a předloží ji Členské schůzi ke schválení spolu s konečnou zprávou o průběhu likvidace a návrhem na rozdělení likvidač ního zůstatku mezi účastníky likvidace (§ 259 odst. 2). Likvidačním zů statkem se přitom rozumí Čistý maj etkový zůstatek, j enž vyplyne z likvidace, tedy majetkový přebytek po odečtení všech výdajů spojených s likvidací a uspokojením nároků věřitelů. Návrh na rozdělení likvidačního zůstatku musí být na požádání předložen každému členu družstva. Pokud však ten to návrh členská schůze neschválí, nebrání to výmazu družstva z obchod ního rejstříku. 889
453
Likvidační zůstatek se rozdělí mezi členy způsobem uvedeným ve sta novách (§ 259 odst. 3). Zákon úpravu ve stanovách jednoznačně preferuje. Pokud však stanovy nic neurčují, vyplatí se členům splacená část jejich členského vkladu, popř. celý Členský vklad, pokud byl splacen zcela. Sice není stanoveno, zda se tím míní pouze základní nebo i další členský vklad.
Kapitola 14. Obecná úprava družstev
455
podle všeho vsak platí, že splatil-li Člen i další členský vklad, má nárok na vyplacení i tohoto vkladu (nebo jeho splacené části), neurčují-li stanovy jinak. Pokud členové vložili do družstva nepeněžitý vklad, pak se na vý platu, resp. vrácení nepeněžitých vkladů použije přiměřeně ust, § 234 odst. 1 o výplatě vypořádacího podílu, resp. vrácení nepeněžitých vkladů. Zbytek likvidačního zůstatku se po výplatě členských vkladů rozdělí mezi ty čle ny družstva, jejichž členství trvalo alespoň jeden rok. NeurČují-li opět sta novy jinak, rozdělí se zbytek likvidačního zůstatku mezi členy družstva podle rozsahu, v němž se podíleli svými vklady na základním kapitálu druž stva. Jestliže likvidační zůstatek dostačuje pouze pro vyplacení již splacených členských vkladů, pak se vyplatí pouze tyto vklady. Pokud však výše likvidačního zůstatku nepostačuje k výplatě všech splacených Členských vkladů nebo jejich splacených částí, pak se tyto vklady nebo jejich části vyplatí v poměrné výši. Zákon striktně zakazuje poskytnout členům druž stva jakékoliv plnění z titulu jejich práva na podíl na likvidačním zůstatku, přičemž není přípustné ani poskytnutí zálohy, a to až do doby, než jsou uspokojeny nároky všech známých věřitelů, kteří včas přihlásili své po hledávky. Rovněž není přípustné, aby jakékoliv plnění nebo záloha na pl nění z titulu práva na podíl na likvidačním zůstatku bylo poskytnuto před tím, než uplyne lhůta k podání žaloby na určení neplatnosti usnesení člen ské schůze o rozdělení likvidačního zůstatku podle § 259 odst. 4. Teprve po marném uplynutí této lhůty je možné přistoupit k rozdělení likvidační ho zůstatku.
890
§ 3 Zrušení družstva s právním nástupcem - společné principy Družstvo může být zrušeno též bez likvidace. Jedná se o druhý možný způsob zrušení družstva; oproti zrušení družstva s likvidací se družstvo zrušuje vždy s právním nástupcem, který přebírá buďto veškerý majetek družstva, anebo jeho Část. Pojmově se jedná o problematiku/wme« druž stva. Této problematiky se dotýkají jednak přímo ust. § 254 odst. 4 a § 2 5 5 256, jednak obecná ustanovení o přeměnách společností a družstev v § 6 9 69h. Platná úprava umožňuje přistoupit ke dvěma základním způsobům pře měn družstva, a to k přeměně družstva se zánikem právnické osoby, kdy jmění přechází na právního zástupce, a dále k přeměně družstva bez záni ku právnické osoby.
marg. č. 890-891
891
Část druhá. Družstvo
Kapitola 14. Obecná úprava družstev
Prvým způsobem je přeměna družstva se zánikem právnické osoby, kte rá se podle § 69 odst. 1 může uskutečnit yfeř a rozděleními Druhým je přeměna družstva bez zániku právnické osoby, kterou je podle § 69 odst. 2 změna právní formy..55 Třetí způsob přeměny, který je konstruován v § 69 odst. 1 písm. b), totiž převod jmění na společníka, u družstva není realizovatelný, neboť podle § 69b odst. 1 je možné k této formě přeměny přistoupit za podmínek uve dených u jednotlivých forem společností; platná úprava družstev však o převodu jmění na Člena mlčí. To má za následek nemožnost realizace tohoto způsobu přeměny. Právní úprava vychází z principu, že přeměna družstva je přípustná i tehdy, pokud již družstvo vstoupilo do likvidace; podmínkou zde je, že se nejedná o likvidaci nařízenou soudem nebo o likvidaci z důvodů zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení, nebo zrušení konkursu z dů vodu, že majetek úpadce nepostačuje k úhradě nákladů konkursu nebo za mítnutí návrhu na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku. Toto je ovšem možné pouze u likvidace dobrovolné. Ještě předtím, než však bude rozhodnuto o přeměně družstva, je třeba revokovat usnesení členské schů ze o zrušení družstva a jeho vstupu do likvidace postupem podle § 68 odst. 8. Zákon nevyžaduje sestavení mezitímní účetní závěrky (§ 69 odst. 5).
správy již rozhodl o jeho zrušení a likvidaci. Je tudíž zjevné, že při zrušení družstva v důsledku uplynutí času nebo dosažení účelu nemá rozumný smysl bránit přijetí rozhodnutí o přeměně. Proto i v těchto případech může druž stvo k přeměně přistoupit.
456
Sporným v této souvislosti je, zda je možné, aby družstvo přistoupilo ke zrušení likvidace a přeměně i tehdy, když došlo ke zrušení družstva v důsledku vstupu družstva do likvidace z důvodů uplynutí doby, na niž bylo družstvo zřízeno, anebo dosažení účelu, k němuž bylo zřízeno. Zá kon v ust. § 69 odst. 5 totiž hovoří o tom, že k přeměně je možné přistoupit pouze tehdy, pokud družstvo vstoupilo do likvidace na základě rozhodnutí svého orgánu; v těchto případech však družstvo vstupuje do likvidace bez jakéhokoliv rozhodnutí svého orgánu, nýbrž v důsledku jiné právní sku tečnosti, s níž stanovy účinky zrušení spojují. Smyslem ust. § 69 odst. 5 je zabránit družstvu, aby přistoupilo k přeměně v situaci, kdy orgán veřejné 34
Nesprávný je názor J. Cápa (in Dědič, J. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. IV. díl. Praha : Polygon, 2002, s. 3227 a 3229), že výčet důvodů zrušeni druž stva v ust. § 254 odst. 2 je taxativní, a proto nelze použít ust. § 69. To není pravda, neboť z ust. § 254 odst. 4 a § 255 a 256 plyne zjevně něco jiného (při taxativním výčtu by tato další ustanovení byla neaplikovatelná). Tento omyl pak autora svádí k závěru, že není přípustné rozdělení sloučením a rozdělení kombinované, což nepochybně není pravda. Naopak je správným závěr, že u družstva není přípustný převod jmění na člena; ovšem z úplně jiného důvo du (viz dále). 55 Obvykle označovaná jako transformace.
marg. č. 892
458
457
§ 4 Změna právní formy družstva Na změnu právníformy družstva se plně aplikují obecná ust. § 69d-69g, 893 pouze s dílčími odchylkami. Při rozhodování členské schůze o schválení změny právní formy má každý člen pouze jeden hlas (§ 240 odst. 1), a to bezvýjimečně. Pokud je podle stanov potřeba k přijetí usnesení vyššího počtu hlasů než stanoví zákon v § 238 odst. 3, pak musí být usnesení přijato touto kvalifikovanou většinou, jinak je pro rozpor se stanovami neplatné. O rozhodnutí členské schůze o schválení rozhodnutí o změně právní formy družstva musí být pořízen notářský zápis (§ 254 odst. 3). Může se stát, že některý z Členů družstva nebude se změnou právní for my souhlasit. Pak má právo na vypořádání, jestliže se zúčastnil členské schůze, pro změnu právní formy nehlasoval a po provedení zápisu do ob chodního rejstříku nevykonával práva společníka (§ 254 odst. 4). Problematický je sám pojem vypořádání. Zákon odkazuje na aplikaci ust. § 220u odst. 3. Zde je nutno rozlišovat, na jaký druh obchodní společ nosti se družstvo změnilo.
894
Pokud je právním nástupcem družstva akciová společnost, pak se vypo řádání provede tak, že společnost odkoupí od bývalého člena akcie, které získal při změně právní formy místo svého členského podílu, 5 6 a to za podmínek uvedených v § 220m odst. 3-6. Společnost je povinna akcionáři učinit nabídku jejich odkupu formou veřejného návrhu smlouvy, a to do 2 týdnů ode dne účinnosti zápisu změny právní formy v obchodním rejstří ku vůči třetím osobám za cenu přiměřenou hodnotě akcií. Kupní cena je splatná při převodu akcií, nejpozději však do 1 měsíce od uzavření smlou vy. Pokud kupní cena nebude přiměřená hodnotě akcií, pak je smlouva platná s tím, že akcionář, který přijal veřejný návrh smlouvy, je oprávněn požadovat doplatek, a to za podmínek stanovených v § 220k odst, 1 posl. :ř;
Toto však platí pouze vůči akciím, které člen dostal jako protihodnotu za člen ský podíl. Povinnost odkupu se nevztahuje na případ, kdy by Člen chtěl docílit prodeje akcií nabytých právě za účelem zisku, kalkulujíce s tím, Zeje společ nost pro něj výhodně odkoupí.
marg. č. 893-894
Část druhá. Družstvo
Kapitola 14. Obecná úprava družstev
věty a odst. 5. Pokud akcionář tuto nabídku nepřijme, pak povinnost spo lečnosti k odkupu zaniká. Pokud však společnost svoji povinnost nesplní, pak je tento akcionář oprávněn sám učinit společnosti písemný návrh smlou vy o koupi akcií; pokud jej společnost nepřijme do 15 dní ode dne doruče ní návrhu, je akcionář oprávněn domáhat se uzavření smlouvy u soudu nebo náhrady způsobené škody. Rovněž může požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů (§ 186a odst. 5 a 6, § 220m odst. 6). Pokud je nástupnickou společností společnost s ručením omezeným,)^ člen oprávněn vypovědět svoji účast ve společnosti s účinností ke dni vzniku nástupnické společnosti, jestliže od zápisu změny právní formy do ob chodního rejstříku nevykonával práva společníka. Výpověď musí být pí semná s úředně ověřeným podpisem, a musí být doručena společnosti ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy se zápis změny právní formy do obchodního rej střiku stal účinným vůči třetím osobám; j inak toto právo zanikne. Vypořádací podíl je potom splatný ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení výpovědi. Společnost naloží s uvolněným obchodním podílem způsobem uvedeným v § 113 odst. 5 a 6. Sporným v této souvislosti je, jakým způso bem se vypočte vypořádací podíl. Zákon tuto otázku blíže neupravuje, podle všeho však platí, že se použijí ustanovení stanov zanikajícího druž stva o výpočtu vypořádacího podílu, a není-li takového ustanovení, pak podle § 2 3 3 a 234.
společnosti, jsou analogicky aplikovatelné i na družstvo, a to přiměřeně (§ 1 odst. 2 ObchZ, § 853 ObčZ). Rozhodnutí o fúzi nebo rozdělení je ve výlučné působnosti členské schů ze [§ 239 odst. 4 písm. g)]; při rozhodování Členské schůze o schválení fúze nebo rozdělení družstva má každý člen pouzejeden hlas (§ 240 odst. 1). O rozhodnutí členské schůze o schválení rozhodnutí o fúzi družstva musí být pořízen notářský zápis (§ 254 odst. 3). Usnesení členské schůze o fúzi nebo rozdělení družstva musí obsahovat vymezení právního nástupce nebo nástupců a taktéž vymezení jmění, které na právního nástupce přechází (§ 255 odst. 1).
459
Člen družstva, který nesouhlasí, aby se stal členem nástupnického subjektu v důsledku fúze nebo rozdělení, může z družstva vystoupit ke dni, kdy má dojít k převodu jeho členského podílu, jestliže to oznámí předsta venstvu do jednoho týdne po přijetí usnesení členské schůze o udělení souhlasu s fúzí nebo rozdělením. V této souvislosti se objevuje jistá ne rovnost mezi členy. Právo na vystoupení podle § 255 odst. 2 může uplatnit pouze Člen, který je členem zanikajícího družstva. Pokud je členem ná stupnického subjektu, který existuje již před realizací rozdělení, pak právo na vystoupení z družstva uplatnit nemůže, což koliduje s ústavně garanto vanou rovností všech subjektů před zákonem (či. 1 LPS).
Úprava fúze a rozdělení v ust. § 255-256, jakož i v obecných ustanove ních obchodních společností (§ 69a-69b), je velmi lakonická a vzbuzuje nutně řadu výkladových otázek. To je dáno především nevhodným syste matickým zařazením právní úpravy fúze a rozdělení a jejích jednotlivých prvků do hlavy prvé dílu pátého obchodního zákoníku, která upravuje ak ciovou společnost, což nutně vzbuzuje otázku, zda, resp. do jaké míryjsou tato ustanovení aplikovatelná na fúzi družstev za situace, kdy na ně ob chodní zákoník neodkazuje.
Jistým problémem je určení dne vystoupení nesouhlasícího člena. Zá kon hovoří o vystoupení ke dni, kdy k převodu má dojít. Jak plyne z ust. § 256 odst. 1 a 2, při realizaci fúze nebo rozdělení dochází k převodu jmě ní i členství na nástupnický subjekt ke dni provedení příslušných zápisů (jejich změn) do obchodního rejstříku. Z toho plyne, že členství člena, kte rý s převodem nesouhlasí, zaniká ke dni, kdy rejstříkový soud provede výmaz zanikajícího družstva z obchodního rejstříku. Nikoliv bezvýznamným je i problém spojený s oznámením vystoupení představenstvu. Toto oznámení musí být provedeno ve lhůtě jednoho týd ne od dne přijetí usnesení členské schůze o udělení souhlasu s fúzí; tato 57 lhůta má přitom prekluzivní povahu. Tato lhůta je velmi krátká, což může působit v praxi problémy. Člen, který z družstva vystoupil, má nárok na výplatu vypořádacího podílu. Otázkou je, které z nástupnických družstev je povinno k výplatě vypořádacího podílu. Podle všeho platí analogicky ust. § 220x a bývalý člen se může výplaty vypořádacího podílu domáhat stejným způsobem jako ostatní věřitelé zaniklého družstva; ovšem s tou výhodou, že nástup-
Lze mít za to, že základní principy tak, jak je obsahují ust. § 220a-220o o fúzi akciové společnosti, resp. ust. § 220r-220za o rozdělení akciové
Shodně Římalová, O., Holejšovský, J. Družstva. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 266.
Postup stanovený pro vypořádání při transformaci družstva na společ nost s ručením omezeným se použije i tehdy, je-li družstvo transformová no na veřejnou obchodní společnost nebo komanditní společnost (§ 254 odst. 4).
§ 5 Fúze a rozdělení družstva
marg. č. 895-896
marg. č. 897-898
897
898
460
Část druhá. Družstvo
nicka družstva jsou povinna mu vyplatit jeho vypořádací podíl ve lhůtě 1 měsíce ode dne, kdy na ně přešlo jmění zaniklého družstva. Nelze však v této souvislosti souhlasit s názorem, že při rozdělení družstva stíhá tato povinnost to z nástupnických družstev, na něž přešel členský vklad. 58 Člen ský vklad totiž na žádné z nástupnických družstev nemůže přejít, jestliže Členství vystupujícího člena zaniká ke dni, ke kterému je v obchodním rejstříku proveden výmaz zaniklého družstva a zápis nově vzniklých ná stupnických družstev nebo zápis změn u nástupnických družstev již exis tujících podle § 256 odst. 4. V této souvislosti se nutně objevuje otázka, jakým způsobem se stanoví výše vypořádacího podílu, totiž zda se vždy použije ust. § 233 o výpočtu výše vypořádacího podílu, anebo zda se vypořádací podíl vypočte podle stanov zaniklého subjektu, které stanovily odchylný režim od obecné úpra vy.59 V případě zvláštní úpravy se použije příslušná část stanov zaniklého družstva a pokud zde není úprava vypořádacího podílu zakotvena, použije se obecný předpis § 233; to ostatně plyne z § 233 odst. 4, jehož aplikovatelnost není vyloučena.
Kapitola 15. Družstevní záložny Literatura: Čapka, F. K počátkům peněžního družstevnictví na Moravě. Sborník prací z 1. odborného semináře „Výuka družstevnictví na vysokých školách". Pra ha : Družstevní asociace ČR, 1999, s. 29 n.; Dvořák, T. Státní dozor nad družstev ními záložnami. PrRd, 2000, č. 1, s. 22 n.; Dvořák, T. Jít ke kořenům problémů. PrRd, 2000, č. 5, s. 27 n.; Dvořák, 71 Téma: Státní dozor nad záložnami. PrRd, 2000, Č. 12, s. 5 n.; Dvořák, T. Postavení Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami. PrRd, 2001, č. 12, s. 5 n.; Dvořák, T. Nucená správa družstevních záložen. OP, 2002, č. 6, s. 2 n.; Dvořák, T. Družstevní záložny de lege lata 1. část, AN, 2003, č. 3, s. 51 n., a 2. část, AN, 2003, č. 4, s. 84 n.; Helešic, F. FC nápravě potíží družstevních záložen. P, 2000, č. 7, s. 693 n.; Lisse, L. Snížení •Sienského vkladu xi družstevní záložny. PR, 2001, č. 1, s. 48 n.; Lisse, L. Vedení devizových účtů u družstevních záložen a jejich pojištění. PrRd, 2001, č. 1, s. 22 ii.; Lisse, L. Právní statut Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami. PR, 2001, :. 5, s. 202 n.; Lisse, L. Snížení členského podílu u družstevní záložny. PR, 2001, :. 1, s. 33 n.; Lisse, L. Vedení devizových účtů u družstevních záložen a jejich pojištění. PrRd, 2001, č. 1, s. 22 n.; Lisse, L. Úročení během nucené správy a pozastavení nakládání vkladatelů s jejich vklady. PaP, 2001, č. 2, s. 27 n,; Lisse, L. Nakládání vkladatelů s jejich vklady. PR, 2001, č. 11, s. 525 n.; Lisse, L. Postave ní nuceného správce družstevní záložny a banky. P, 2002, č. 4, s. 460 n.; Lisse, L. Jednání jménem družstevní záložny za nucené správy. PR, 2002, č. 4, s. 165 n.; Lisse, L. Prohlášení konkursu na majetek družstevní záložny. PR, 2003, Č. 2, s. 67 n.; Smrčka, L. Z historie družstevních záložen k současnosti. PaP, 1998, č. 1, s. 26 n.
Oddíl 1. Právní úprava družstevních záložen Římalová, O., Holejšovský, J. Družstva. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2004, s. 266. Úprava výpočtu vypořádacího podílu ve stanovách nástupnického družstva se nepoužije nikdy, neboť členství vystupujícího člena zde zaniklo ke dni pro vedení příslušných změn zápisů v obchodním rejstříku, a bývalý člen se ne stal Členem nástupnického družstva, a tudíž se na něj tato úprava nemůže vzta hovat.
V českých zemích se první družstevní záložna objevuje pouhých 14 let •JO založení Rochdalského družstva. Byla to Záložna kasa ve Vlašimi v roce 1858. Vycházela z myšlenek hlasatelů koncepce malých peněžních druž stev, tzv. úvěrových záložen, které hlásali v českých zemích František Cy~ •ilKampelík, František Ladislav Chleborád a. František Simáček, který již v roce 1857 založil časopis k propagaci myšlenky družstevních záložen,
899
marg. č. 899
462
nazvaný Posel z Prahy.^ Družstevní záložny se stejně jako ostatní druhy družstev těšily i přes složitou a bouřlivou dobu značné prosperitě. Jejich existence vsak nevyhovovala bývalému režimu, a tak byly v roce 1952 beze zbytku zlikvidovány. Historické reminiscence vedly v roce 1995 k prosazení myšlenky zmrt výchvstání družstevních záložen. Stalo se tak zákonem č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvise jících. Přijetí tohoto zákona provázela velká euforie z řad zejména politic kých představitelů. Mluvilo se zejména o renesanci českého družstevnic tví, zajištění přístupnosti levných úvěrů pro drobné podnikatele, apod. Kritické hlasy, které poukazovaly na nedokonalost, resp. místy na vadnost zákonné úpravy tehdy nikdo nebral vážně. Skutečnost záhy překonala oče kávání. Po prvních dílčích obtížích došlo na přelomu let 1999/2000 k téměř masovému úpadku družstevních záložen; zejména první, „černý" týden družstevních záložen v listopadu 1999 vedl k úpadku nebo uvalení nuce ných správ na pět největších družstevních záložen, jejichž členy bylo cca 70 % všech členů družstevních záložen a které spravovaly cca 80 % obje mu všech vkladů v družstevních záložnách uložených. Tento vývoj vedl zákonodárce na jaře 2000 k přijetí první novely zákona č. 87/1995 Sb. Stalo se tak zákonem č. 100/2000 Sb. Tento zákon, přijímaný cestou po slanecké iniciativy ve značném spěchu, však nemohl odstranit základní systémové nedostatky dosavadní právní úpravy, a tak následně došlo ještě k dalším dílčím novelizacím. Současná právní úprava trpí celou řadou zásadních systémových nedo statků, které jsou odstranitelné pouze cestou přijetí zcela nové právní úpravy. Metoda postupných, byť zásadních novelizací toto nemůže odstranit. 61
Právní úprava družstevních záložen je dnes postavena mimo obchodní zákoník; ustanovení obchodního zákoníku se použije vždy, nestanoví-li zákon č. 87/1995 Sb. jinak (§ 1 odst. 2 ZDrZl). 6 2
Oddíl 2. Pojmové znaky družstevních záložen § 1 Pojem družstevní záložny Základní vymezení družstevní záložny je obsaženo v ust. § 1 ZDrZl. Družstevní záložna je koncipována jako družstvo, které pro podporu hos podaření svých Členů provozuje převážně finanční Činnost,63 a dále poskytuje svým Členům další služby pro uspokojování jejich potřeb. Družstevní záložna není bankou, a její činnost se nepovažuje za provozování živnosti; je přitom oprávněna pouze k takovým činnostem, které jsou uvedeny v ust. § 3 ZDrZl, pokud nebyl rozsah její činnosti vymezen v povolení v užším rozsahu. Obchodní firma musí vždy obsahovat povinný dodatek, který musí mít jednu z těchto podob: 1. spořitelní a úvěrní družstvo, nebo 2. spořitelní družstvo, nebo 3. úvěrní družstvo, nebo 4. družstevní záložna. Je výslovně zakázáno nabývání účasti nebo podílu družstevní záložnou na jiných právnických osobách jakoukoliv formou. Zakázáno je i zastavení podniku nebo jeho části.
§2 Smrčka, L. Z historie družstevních záložen k současnosti. Právo a podnikání, 1998, č. l,s. 26 n.; Čapka, F. K počátkům peněžního družstevnictví na Mora vě. Sborník prací z 1. odborného semináře „Výuka družstevnictví na vyso kých školách". Praha : Družstevní asociace ČR, 1999, s. 29 n. Družstevní záložna je úvěrovou institucí ve smyslu příslušných směrnic ES (zejména směrnice ES č. 2000/12 z 20. 3. 2000, o přístupu k Činnosti úvěro vých institucí a jejím výkonu a směrnice ES č. 1994/19 z 30. 5.1994, o systé mech pojištění vkladů). Zásadní rozpory České úpravy s evropskou byly sice novelou č. 280/2004 Sb. (přijatou Parlamentem ČR až na třetí pokus) sice odstraněny, nicméně i tak je sektor družstevních záložen setrvalým zdrojem problémů a řada nedostatků přetrvává.
463
Kapitola 15. Družstevní záložny
Část druhá. Družstvo
Vznik družstevní záložny
Oproti jiným druhům družstev platí, Že družstevní záložna nemůže vznik nout bez státního povolení (§ 2a ZDrZl). Toto povolení uděluje na základě písemné žádosti zakladatelů Úřad pro dohled nad družstevními záložnami (dále jen „Úřad")- Na toto povolení není právní nárok. V žádosti se uvádějí tyto údaje: obchodní firma, sídlo, výše zapisované ho základního kapitálu a věcné a organizační předpoklady k činnosti druž62
63
V této kapitole se vždy cituje zákon č. 87/1995 Sb., není-li výslovně odkázá no na jiný předpis. Tím se rozumí zejména přijímání vkladů a poskytováni úvěrů.
marg. č. 900-901
Část druhá. Družstvo
Kapitola 15. Družstevní záložny
stevní záložny, přehled členů s kvalifikovanou majetkovou účastí v druž stevní záložně 6 4 a přehled členů s dalším členským vkladem. K žádosti je nutné přiložit stejnopis listiny notářského zápisu z ustavující schůze, do klad o splacení celého základního kapitálu a popř. též rizikového a rezerv-
ního fondu, listiny prokazující odbornou způsobilost a bezúhonnost všech členů představenstva, úvěrové komise a kontrolní komise, návrh obchod ního plánu, který musí být reálný, listiny osvědčující původ prostředků složených na základní kapitál a fondy záložny a doklady osvědčují propo jení a majetkové vztahy zakladatelů s kvalifikovanou účastí na záložně.
464
64
Osobou mající kvalifikovanou účast na družstevní záložně se rozumí osoba mající přímý nebo nepřímý podíl nebo jejich součet, který představuje ales poň 10 % podíl na základním kapitálu nebo hlasovacích právech v družstevní záložně nebo možnost uplatňování významného vlivu na řízení družstevní záložny (§ 2b odst. 1). Osoba, která hodlá nabýt kvalifikovanou účast na družstevní záložně nebo tuto účast zvýšit tak, že dosáhne alespoň 20 % nebo 33 % základního kapitálu nebo hlasovacích práv, je povinna požádat o předchozí souhlas Úřad. Stejnou povinnost má i osoba jednající ve shodě. Osoba, která hodlá nabýt kvalifiko vanou účast na družstevní záložně nebo tuto účast zvýšit, nebo osoby jednají cí ve shodě jsou zároveň povinny prokázat způsobilost podle § 2a odst. 6 písm. d). Listiny prokazující tuto způsobilost musí být přiloženy k žádosti. Rozhodnutí o žádosti vydá Úřad do 60 dnů ode dne doručení úplné žádostí. Nevydá-li Úřad rozhodnutí v této lhůtě, platí, že souhlas byl udělen. V roz hodnutí o předchozím souhlasu může Úřad stanovit lhůtu, ve které je dotčená osoba oprávněna nabýt kvalifikovanou účast. Úřad souhlas neudělí v případě, když by kvalifikovaná účast takovéto osoby byla v rozporu s ustanovením s principy bezpečnosti podnikání a finanční stability družstevní záložny. Účast níky řízení jsou všechny dotčené osoby a družstevní záložna. Osoba, která hodlá snížit svou kvalifikovanou účast na družstevní záložně, která předsta vuje alespoň 33 %, 20 % nebo 10 % základního kapitálu nebo hlasovacích práv pod tyto limity, je povinna tuto skutečnost neprodleně oznámit Úřadu. Stejnou povinnost mají i osoby jednající ve shodě. Jestliže osoba, jež nabyla kvalifikovanou účast v záložně, vykonává svá hla sovací práva takovým způsobem, že je nebo může být ohrožena bezpečnost podnikání a finanční stability záložny, nebo kvalifikovanou účast nabude nebo zvýší bez předchozího souhlasu Úřadu nebo stane-li se záložna v rozporu se zákonem osobou ovládanou, pozastaví Úřad práva osoby s kvalifikovanou účastí účastnit se členské schůze a hlasovat na ní. Účastníkem správního říze ní je pouze dotčená osoba s kvalifikovanou účastí a družstevní záložna. Poda né odvolání nemá odkladný účinek. Družstevní záložna nepřipustí účast této osoby na členské schůzi. Při posuzo vání způsobilosti členské schůze družstevní záložny rozhodovat a při hlaso vání na členské schůzi se nepřihlíží k hlasům členů, jejichž práva účastnit se členské schůze a hlasovat byla pozastavena. Pozastavení práva účastnit se členské schůze a hlasovat na ní Úřad zruší, odpadl-li důvod pro jeho vydání. Družstevní záložna je povinna písemně informovat Úřad o nabytí nebo změ nách v kvalifikované účasti osob na družstevní záložně, pokud tyto změny podléhají postupu podle odstavce 3, a to do 5 pracovních dnů po zjištění roz hodných skutečností.
O žádosti je Úřad povinen rozhodnout ve lhůtě 60 dní od doručení žádosti nebo jejího doplnění, a to po posouzení podmínek pro udělení povolení. Pokud je povolení uděleno, uděluje se na dobu neurčitou a nelze je pře vést na jinou osobu. Výkon některých Činností, které mohou být podle § 3 předmětem Činnosti družstevní záložny, může být v povolení omezen nebo vyloučen. Samo povolení přitom zaniká dnem právní moci rozhodnutí Úřadu o odnětí povolení nebo dnem zrušení družstevní záložny.
Zákonná úprava vychází z konstrukce tzv. jednotné licence a jednotného 903 dozoru (§ 2c-2i ZDrZl). Podstatou tohoto institutu je, že je-li udělena Úřa dem družstevní záložně licence potřebná k jejímu vzniku a činnosti, je na jejím základě družstevní záložna oprávněna podnikat na území všech ostat ních členských států EU, a to buďto přímo nebo se souhlasem Úřadu pro střednictvím organizační složky podniku. Zahájení podnikání na území ji ného státu se sice oznamuje tamějšímu dozorovému úřadu příslušnému pro tuto oblast, vlastní dozor nad činností záložny však vykonává český Úřad. Pokud se činnost záložny na území jiného státu dostane do rozporu s tamějšími právními předpisy a záložna ani na výzvu tamějšího dozorového úřadu nezjedná nápravu, oznámí tuto skutečnost tamější dozorový úřad Českému Úřadu, který přijme opatření k nápravě, i když záložna neporušila české právní předpisy, nýbrž toliko zahraniční. O přijatých opatřeních a nápravě pak Úřad jednak pravidelně tamější dozorový úřad informuje, jednak s ním příslušné postupy předem konzultuje, ledaže věc nesnese odkladu.
§ 4 Dozor na konsolidovaném základě Družstevní záložna nesmí být osobou ovládající (§ 1 odst. 9 ZDrZl). Jelikož však někteří členové mohou mít v družstevní záložně kvalifikova nou účast, byl zákonem č. 377/2005 Sb., o finančních konglomerátech, zřízen nad družstevními záložnami tzv. dozor na konsolidováním základě. Podstatou této úpravy je zohlednit, zda je družstevní záložna zapojena do
marg. č. 902-903
467
Část druhá. Družstvo
Kapitola 15. Družstevní záložny
rozsáhlé finanční skupiny (tzv. finanční konglomerát) a zařídit dozor ne jen přímo nad družstevní záložnou samotnou, ale v omezeném rozsahu nad všemi subjekty zúčastněnými ve finančním konglomerátu. Smyslem této úpravy je podchytit a zamezit nežádoucím finančním a majetkovým přesunům mezi jednotlivými zúčastněnými osobami v rámci finančního konglomerátu tak, aby v důsledku těchto přesunů nedošlo k poškození práv a zájmů věřitelů, zaměstnanců a Členů družstevní záložny a taktéž i širší veřejnosti. Se zřetelem k tomu Úřad posuzuje nejen finanční situaci a stav záložny samé, ale i majetkové přesuny mezi zúčastněnými osobami ve finančním konglomerátu (§ 25b-25d, § 27f ZDrZl); přitom spolupracuje s dalšími dozorovými správními úřady a se správními úřady ostatních členských států EU. Zapojení nebo připravované zapojení družstevní záložny do finanč ních konglomerátů se zohledňuje již při žádosti o licenci (§ 2j ZDrZl).
12. výpovědní lhůta pro zánik členství při vystoupení člena, 13. výše zápisného, které slouží ke krytí nákladů spojených se vznikem členství,
466
Oddíl 3. Stanovy Úprava náležitostí stanov obsažená v § 5 ZDrZl má jako lex specialis přednost před obchodním zákoníkem. Zároveň je to úprava výlučná. Ve stanovách družstevní záložny musí být jednak obligatorní náležitosti, kte ré jsou zde taxativně vypočteny, a dále zde mohou být i jiné fakultativní náležitosti. Obligatorními náležitostmi stanov družstevních záložen jsou tyto úda je: 1. obchodní firma a sídlo družstevní záložny, 2. předmět Činnosti družstevní záložny, 3. vznik, zánik a podmínky členství v družstevní záložně, 4. práva a povinnosti členů k družstevní záložně, 5. práva a povinnosti družstevní záložny k členům, 6. výše základního Členského vkladu a způsob jeho splácení, 7. vymezení působnosti představenstva, kontrolní komise a úvěrové ko mise, počet jejich Členů, délku jejich funkčního období, způsob usta novení do funkcí, působnost těchto orgánů a způsob jejich svolání a jednání, 8. způsob užití zisku, 9. úhrada případné ztráty, 10. výše zapisovaného základního kapitálu, 11. možnost vložení dalších členských vkladů,
marg. Č. 904
902
§ 3 Jednotný dozor
marg. č. 901
904
465
14. způsob a rozsah převodu pravomocí úvěrové komise na jiné osoby, 15. bližší pravidla poskytování informací členům o hospodaření družstev ní záložny, 16. pravidla odpovědnosti členů za krytí ztráty záložny, a 17. finanční řád.
Oddíl 4. Práva a povinnosti členů § 1 Členství v družstevní záložně Zvláštním způsobem je normativně upraveno Členství v družstevní zá ložně. Družstevní záložna musí mít minimálně 30 členů. Členský podíl je nepřevoditelný, a to i mezi členy. Rovněž tak nemůže členství vzniknout ani přechodem (§ 4 odst. 2 ZDrZl). Při hlasování má každý člen jeden hlas. Členům, kteří vložili další člen ský vklad (§ 4b ZDrZl), přísluší dále jeden hlas za každý celý násobek základního členského vkladu. Nikdo však nesmí vykonávat hlasovací prá va v rozsahu vyšším než 33 % hlasů všech členů. Při přijímání rozhodnutí Členské schůze o vyloučení člena, o změně stanov, o volbě a odvolání čle na kontrolní komise, o prodeji nebo nájmu podniku nebo jeho Části, o ji ných významných majetkových dispozicích, o fúzi a rozdělení a o jiném zrušení družstevní záložny však platí, že má každý člen jeden hlas vždy. Osoba, která hodlá nabýt kvalifikovanou účast na družstevní záložně nebo tuto účast zvýšit tak, Že dosáhne alespoň 20 % nebo 33 % základního kapitálu nebo hlasovacích práv, je povinna požádat o předchozí souhlas Úřad. Stejnou povinnost má i osoba jednající ve shodě. Zjistí-li Úřad, že působení dotčené osoby s kvalifikovanou účastí v druž stevní záložně je v rozporu s požadavkem bezpečnosti a stability podniká ní záložny nebo dotčená osoba nabyla kvalifikovanou účast nebo zvýšila kvalifikovanou účast na družstevní záložně bez předchozího souhlasu nad \ýše uvedené limity, může pozastavit právo dotčené osoby s kvalifikova nou účastí účastnit se členské schůze záložny a hlasovat na ní. Družstevní záložna nesmí připustit účast osoby, které Úřad pozastavil právo účastnit se členské schůze a hlasovat, na členské schůzi. Při posuzo-
marg. č. 905
905
Část druhá. Družstvo
Kapitola 15. Družstevní záložny
vání způsobilosti členské schůze rozhodovat a při hlasování na Členské schůzi se nepřihlíží k hlasům členů, jejichž práva účastnit se členské schů ze a hlasovat byla pozastavena. Družstevní záložna je povinna písemně informovat Úřad o nabytí nebo změnách v kvalifikované účasti osob na družstevní záložně.
Členský vklad člena družstevní záložny může být pouze peněžitý. Výše základního členského vkladu je pro každého člena stejná a snížení jeho výše je bez předchozího souhlasu Úřadu neplatné (§ 5a odst. 3 ZDrZl); Úřad zejména zkoumá, zda snížení nebude mít za následek ohrožení bez pečnosti podnikání a finanční stability družstevní záložny.
§ 2
Za podmínek určených ve stanovách může Člen se souhlasem členské schůze vložit do základního kapitálu družstevní záložny další Členský vklad. Výše dalšího členského vkladu musí být vždy celočíselným pětinásobkem základního členského vkladu. Další členský vklad musí být splacen jedno rázově do devadesáti dnů ode dne udělení souhlasu členskou schůzí.
468
907
908
Uhrazovací povinnost
Novela Č. 280/2004 Sb. radikálně změnila uhrazovací povinnost Členů družstevních záložen (§ 4a ZDrZl); v důsledku toho je dnes pod tímto ozna čením skryt institut, který má podstatné odlišnosti od obecné úpravy v obchodním zákoníku. Clena zatěžuje uhrazovací povinnost vždy, a to ex lege. Není ponechá no na vůli členské schůze, zda ve stanovách uhrazovací povinnost upraví Či nikoliv. Jestliže vykáže družstevní záložna při schvalování řádné účetní závěrky ztrátu, a nestačí-li na její uhrazení prostředky rezervního a riziko vého fondu a nerozdělený zisk z minulých let, pak představenstvo druž stevní záložny vypočte a do patnácti dnů ode dne schválení řádné účetní závěrky sdělí každému členovi Částku, kterou je povinen uhradit; úhrada je splatná do třiceti dnů ode dne schválení řádné účetní závěrky. Výše uhrazovací povinnosti člena se stanoví jako součet dalšího člen ského vkladu a dvojnásobku základního členského vkladu. Přesáhne-li výše uhrazovací povinnosti všech Členů ztrátu zjištěnou řádnou účetní závěr kou, uhrazovací povinnost se poměrně krátí tak, že výše uhrazovací po vinnosti každého člena je součinem výše jeho uhrazovací povinnosti a podílu ztráty, zjištěné řádnou účetní závěrkou, která má být kryta uhrazo vací povinností, ku součtu všech uhrazovacích povinností všech členů. I zde platí obecný princip, že družstevní záložna nemůže po svých čle nech vyžadovat prostředky z jiného právního důvodu, než právě z důvodu zjištěné ztráty.
Oddíl 5. Majetkové otázky § 1 Členský vklad 909
Problematika členských vkladů členů družstevních záložen je řešena dosti odlišným způsobem od obecného družstevního práva (§ 4b ZDrZl).
469
Jestliže by však vložení dalšího členského vkladu mělo za následek, že podíl člena na základním kapitálu družstevní záložny by převýšil 5 %, může být další členský vklad vložen jen po předchozím souhlasu Úřadu. Žádost o udělení souhlasu musí být podána družstevní záložnou nebo čle nem do třiceti dnů ode dne konání členské schůze, která s vložením další ho Členského vkladu vyslovila souhlas. Úřad souhlas nesmí udělit, není-li prokázán původ peněžních prostředků Člena nebo není-li prokázáno, že by vstup člena neohrozil podnikání družstevní záložny zejména z hledisek její stability a profesionality. Clen přitom za výše uvedených podmínek může vložit více dalších člen ských vkladů. Zvláštní pravidla platí také pro snížení dalšího Členského vkladu. Clen je oprávněn snížit výši dalšího členského vkladu nejvýše o 20 % jeho původní výše za každých 12 měsíců ode dne jeho splacení s tím, že další členský vklad zůstane celočíselným násobkem základního Členského vkladu. Ke snížení výše dalšího Členského vkladu dochází dnem doručení písemného oznámení člena o této skutečnosti záložně.
§2
Vypořádati podíl 910
Speciální úpravu představuje také kogentaí ust. § 4c ZDrZl. Výše vypořádacího podílu je určena poměrem členského vkladu nebo Částky snížení dalšího členského vkladu v daném účetním období, které mu v daném účetním období zaniklo členství, k součtu souhrnu všech člen ských vkladů a snížení dalších Členských vkladů, vztahujících se k dané mu účetnímu období, všech Členů k poslednímu dni daného účetního období a souhrnu všech členských vkladů a snížení dalších členských vkladů čle nů, kterým v daném účetním období zaniklo členství. Takto získaný poměr se násobí výší vlastního kapitálu po odečtení výše rizikového fondu a výše
marg. č. 910
Část druhá. Družstvo
Kapitola 15. Družstevní záložny
rezervního fondu. Pro určení výše vypořádacího podílu je rozhodný stav vlastního kapitálu po odečtení rizikového fondu a rezervního fondu podle řádné účetní závěrky za rok, v němž členství zaniklo. Vypořádací podíl je splatný do tří měsíců ode dne schválení řádné účet ní závěrky za účetní období, v němž členství zaniklo.
6. která nebyla v posledních 5 letech Členem statutárního orgánu nebo ji ného orgánu právnické osoby, na jejíž majetek byl prohlášen konkurs, nebo byl-li návrh na prohlášení konkursu podaný proti takové právnic ké osobě zamítnut pro nedostatek majetku. Za důvěryhodnou fyzickou osobu se však považuje i osoba:
470
Oddíl 6. Orgány družstevní záložny 911
Družstevní záložna má kromě tří obecných obligatorních orgánů (člen ská schůze, představenstvo, kontrolní komise) ještě zvláštní čtvrtý obligatorní orgán, totiž úvěrovou komisi, která má povinně nejméně 3 členy (§ 6 odst. 1 ZDrZl) a jejíž členy volí Členská schůze z r a d členů družstevní záložny. Podle § 6 odst. 3 ZDrZl úvěrová komise rozhoduje o poskytování úvěrů členům, poskytování záruk za úvěry členů a o zajištění úvěrů. Jest liže tak určí stanovy, může úvěrová komise převést Část výkonu svých pravomocí na jiné osoby, a to způsobem uvedeným ve stanovách; odpo vědnost Členů úvěrové komise tím však není dotčena.
§ 1 Způsobilost k výkonu funkce ve volených orgánech 912
Členem voleného orgánu družstevní záložny může být pouze fyzická osoba, která kromě obecných požadavků obsažených v ust. § 381 a § 238 odst. 1 ObchZ dále splňuje kritéria bezúhonnosti a odborné způsobilosti (§ 6a odst. 1 ZDrZl); stanovy přitom mohou určit, že se tyto požadavky vztahují i na další funkcionáře družstevní záložny. 65 Za bezúhonnou se nepovažuje osoba, která [§ 2a odst. 7 ZDrZl]: 1. spáchala trestný čin majetkové povahy, nebo 2. spáchala trestný čin, jehož skutková podstata souvisí s předmětem Čin nosti družstevní záložny, 66 nebo 3. spáchala jiný úmyslný trestný čin, nebo, 4. které nebyla pravomocným rozhodnutím Úřadu uložena pokuta podlí tohoto zákona nebo povinnost k náhradě způsobené škody, nebo 5. na jejíž majetek byl prohlášen konkurs, nebo Např. na vedoucího organizační složky podniku družstevní záložny (zákon ne vhodně hovoří o pobočce, což je ovšem termín manažerský, nikoliv právní). Za takovýto trestný čin lze považovat např. trestný Čin úvěrového podvodi podle § 250b TrZ.
marg. č. 911-912
Al\
a) u které soud prohlášený konkurs zrušil jinak, než usnesením o zrušení konkursu pro splnění rozvrhového usnesení nebo proto, že majetek úpad ce nepostačuje k úhradě nákladů konkursu, anebo usnesením o zamít nutí návrhu na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku, nebo b) která byla zvolena do funkce již za úpadku právnické osoby, nebo c) která se domůže v řízení u soudu určení, že dosavadní funkcí vykonáva la s péčí řádného hospodáře. Zákonodárce tedy konstruuje zvláštním způsobem podmínky bezúhonnosti členů volených orgánů a likvidátora družstevní záložny. Tyto pod mínky se přitom odchylují od obvyklého chápání bezúhonnosti tak, jak byly a jsou obvykle chápány, neboť redukují bezúhonnost pouze na bezú honnost v trestněprávním smyslu.
913
Kandidát musí splňovat i kritérium odborné způsobilosti. Odborně způsobilou je přitom osoba, která má ukončené úplné střední vzdělání a nej méně 2 roky praxe v oblastí souvisejícími s vymezenými oblastmi Činnosti družstevní záložny, nebo alternativně ukončené vysokoškolské vzdělání a nejméně 2 roky praxe v oblasti související s vymezenými oblastmi čin nosti záložny.
914
§ 2 Povinnosti členů volených orgánů Členové volených orgánů a řídící osoby 6 7 družstevní záložny jsou povinni vykonávat svoji íunkcí s odbornou péčí (§ 6 odst. 10 ZDrZl). Pojem odborné péče Je sice terminologicky odlišný od pojmu péče řádného hos podáře, v principu však platí, že členové volených orgánů jsou povinni svojí funkci vykonávat řádně, kvalifikovaně, po všech stránkách profesio nálně, s respektem nejen k dodržování zákona, avšak též k zájmům druŽsieiní záložny a jejích Členů. Lze v této souvislosti konstatovat, že není mezi těmito pojmy podstatný rozdíl.
915
Členové volených orgánů mají vůči Úřadu rozsáhlou informační povinitost; jsou povinni jej informovat o všech skutečnostech, které by mohly
916
Jedná se o vedoucí zaměstnance podle zákoníku práce [§ 2a odst. 6 písm. a) ZDrZl].
marg. č. 913-916
472
917
918
Část druhá. Družstvo
Kapitola 15. Družstevní záložny
mít za následek ohrožení hospodaření družstevní záložny nebo nástup sankcí nebo nápravných opatření podle § 28 ZDrZl. Kromě obecného ust. § 249 ObchZ o zákazu konkurence, který je rozší řen u družstevních záložen i na členy úvěrové komise, existují další zvlášt ní předpisy; úprava je obsažena v ust. § 7 ZDrZl. Osoba, kteráje Členem úvěrové komise nebo zaměstnancem, jež je pod le stanov záložny oprávněna rozhodnout o poskytnutí úvěru, nemůže být sama ručitelem za úvěr, o jehož poskytnutí rozhodovala; může však být ručitelem za jiný úvěr. Jestliže orgán družstevní záložny rozhoduje o realizaci určitého zájmu osoby, jež je Členem tohoto orgánu, pak je tento Člen vyloučen jak z rozhodování, tak i z jednání tohoto orgánu; není tedy přípustná ani jeho účast na schůzi orgánu. To však neplatí o rozhodování Členské schůze. Úvěry poskytované záložnou mohou být určitým skupinám osob po skytnuty pouze za zvláštních podmínek. Jedná se o tyto osoby: 1. Členy představenstva, kontrolní komise a úvěrové komise, 2. Členy, kteří jsou zároveň zaměstnanci družstevní záložny, a 3. osoby, které jsou osobami blízkými osobám uvedeným ad 1) a 2). Z hlediska praktické aplikace tohoto zákazu má značný význam vyme zení pojmu „osoby blízké". Při výkladu tohoto pojmu je nutno vyjít z definice obsažené v ust. § 116 ObčZ. Úvěry těmto osobám lze poskyt nout pouze tehdy, pokud jsou poskytovány za stejných podmínek jako ostat ním členům družstevní záložny, s tím však, že úvěr poskytovaný členům kontrolní komise, členům majícím pracovní poměr v družstevní záložně a osobám jim blízkým lze poskytnout jen s předchozím souhlasem předsta venstva a členům představenstva a úvěrové komise a osobám jim blízkým lze úvěr poskytnout jen s předchozím souhlasem kontrolní komise.
kritéria způsobilosti též vztahují) je povinen přede dnem svého zvolení nebo jmenování písemně informovat toho, kdo jej volí nebo jmenuje, o: a) své bezúhonnosti a odborné způsobilosti, b) o předmětu své případné podnikatelské činnosti, c) o Členství v orgánech jiné právnické osoby, d) o výkonu prokury u jiné právnické osoby, e) o předmětu činnosti jiné právnické osoby a o tom, zda na ní má majetkovouúČast, nebo pracovní nebo jiný obdobný poměr. Tato informační povinnost platí i o případných změnách těchto skuteč ností.
Zákaz konkurence je dále rozšířen v tom smyslu, že výkon funkce člena voleného orgánu družstevní záložny je neslučitelný s výkonem funkce člena voleného orgánu jiné družstevní záložny a s pracovním nebo obdobným 6 8 poměrem v jiné družstevní záložně. Stanovy mohou dále určit, že člen voleného orgánu a řídící osoba ne smějí zastávat funkci ve statutárních nebo dozorčích orgánech nebo funk ci ředitele nebo prokuristy v jiné právnické osobě. 6 9 Každý kandidát na Členství v orgánu nebo na funkci řídící osoby (na něhož se dle stanov tato 68
69
Zákon č. 87/1995 Sb. dále stanoví, že družstevní záložna je povinna doručit ve lhůtě pěti kalendářních dnů ode dne zvolení Člena voleného orgánu Úřadu žádost o posouzení podmínek pro výkon funkce včetně lis tin osvědčujících jejich splnění. Jedná se zejména o doklady o dosaženém vzdělání, odborné praxi, dále aktuální výpis z rejstříku trestů a písemné prohlášení podle § 7 odst. 6 ZDrZl. Pokud Úřad rozhodne, že dotčená osoba nesplňuje podmínky pro výkon funkce člena voleného orgánu, pak výkon funkce zaniká dnem doručení tohoto rozhodnutí družstevní zálož ně. I v této záležitosti je rozhodováno ve správním řízení, přičemž odklad ný účinek odvolání není stanoven, avšak ani vyloučen (§ 28 odst. 8 ZDrZl).
Proti rozhodnutí, kterým Ministerstvo financí ČR zamítlo odvolání a potvrdilo prvoinstanční rozhodnutí, lze podat správní žalobu podle § 65 n. SŘS; k řízení je věcně a místně příslušný Městský soud v Praze (§ 7 SŘS).
§ 3 Členská schůze
le § 232 n. ZPr. Zákon rozšiřuje možnost určit ve stanovách, že zákaz výkonu funkce se týká nejen podnikatelských právnických osob, nýbrž veškerých právnických osob.
Každý člen záložny má za všech okolností pouze jeden hlas (§ 6 odst. 8 921 ZDrZl). K platnosti usnesení členské schůze je třeba dvou třetin hlasů pří-
marg. č. 919-921
Část druhá. Družstvo
Kapitola 15. Družstevní záložny
tomných členů, pokud se rozhoduje o fúzi nebo rozdělení záložny (§ 5a
V souvislosti s činností družstevní záložny zákonodárce polopaticky stanovil, že družstevní záložna je povinna seznámit uchazeče o členství se všemi skutečnostmi souvisejícími se Členstvím, jinak porušuje zákonný příkaz jednání v souladu s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 ObČZ. Konečně speciálními povinnostmi zákonodárce zatížil představenstvo, které je povinno rozhodovat na návrh úvěrové komise o [§ 6 odst. 5 písm. a) ZDrZl]:
odst. 1 ZDrZl). Zvláštní pravidla platí, i co se týče svolávání náhradní členské schůze (§ 5a odst. 2 ZDrZl). Ta může být svolána stejnou pozvánkou jako řádná či mimořádná členská schůze; musí obsahovat upozornění, že náhradní člen ská schůze je schopná se usnášet za přítomnosti jakéhokoliv počtu Členů. Takto svolaná náhradní členská schůze může být zahájena již po uplynutí třiceti minut od původně plánovaného zahájení řádné či mimořádné Člen ské schůze. Zákon podmiňuje platnost určitých usnesení předchozím souhlasem Úřadu. Jedná se o rozhodnutí o změně stanov, jimiž se snižuje výše zá kladního členského vkladu (§ 5a odst. 3 ZDrZl). Na žádost Úřadu svolá správce konkursní podstaty družstevní záložny, na jejíž majetek byl prohlášen konkurs, do třiceti dnů od jejího doručení členskou schůzi výhradně za účelem schválení řádné účetní závěrky.
Oddíl 7. Hospodaření družstevních záložen
924
920
Obdobným poměrem se zde rozumí práce konané mimo pracovní poměr pod
474
923
919
Úřad je povinen v této věci rozhodnout do třiceti dnů, jinak platí, Že člen voleného orgánu podmínky splňuje. Předpis poslední věty § 7 odst. 8 ZDrZl má za cíl zabránit především nečinnosti státního dozoru. Na jedné straně zákonodárce usiluje o ochranu oprávněných zájmů členů družstev ních záložen i třetích osob tím, že dává státnímu dozoru oprávnění schva lovat Členy volených orgánů družstevních záložen, na straně druhé však v zájmu rychlého rozhodování státního dozoru neposkytuje Úřadu příliš dlouhou dobu na úvahu, a nutí tak státní dozor k požadované Činnosti, neboť pokud Úřad do třiceti dní od doručení návrhu nerozhodne, že s do tyčnou osobou nesouhlasí, pak se má za to, že souhlasí.
marg. Č. 917—918
922
473
Představenstvo je povinno vypracovat výroční zprávu (jejíž součástí je řádná účetní závěrka) vždy a je povinno ji vypracovat tak, aby ji bylo možno předložit členské schůzi ke schválení, přičemž členská schůze se musí konat nejpozději do 30.6. kalendářního roku, který následuje po roce, za nějž se výroční zpráva zpracovává (§ 6 odst. 6 ZDrZl). Představenstvo je povinno nejméně třicet dní přede dnem konání Členské schůze zaslat výroční zprávu členům družstevní záložny. Do deseti dnů ode dne schvá lení výroční zprávy je představenstvo povinno zaslat ji Úřadu. Právní úprava hospodaření družstevních záložen zná odchylky od obec ného družstevního práva. Za prvé, družstevní záložny nesmí nabývat podíl na základním kapitálu jiné právnické osoby, ani jiným způsobem nabývat kontrolu (§ 1 odst. 9 ZDrZl). A za druhé, ust. § 9 odst. 1 ZDrZl stanoví, že podíl člena na zisku je stanoven poměrem výše členského vkladu k souhrnu všech Členských vkladů všech členů k rozvahovému dni řádné účetní závěrky; § 252 odst. 2 ObchZ se nepoužije. Zápočet je možný jen co se vkladů na účtech týče. Vklad poskytnutý členem pří vstupu do záložny započíst nelze, neboť je součástí jejího základního ka pitálu. Kromě toho není pojmově možné, aby měl člen Členský vklad ve výši 0 Kč. . č. 922-924
475
a) úročení vkladů a úvěrů, b) poskytnutí úvěru jiné družstevní záložně, c) přijetí úvěru od jiné banky nebo družstevní záložny, d) přijetí vkladu od jiné družstevní záložny. Dále je představenstvo povinno rozhodovat o nákupu a prodeji dluhopi sů a o poplatcích za činnosti a služby poskytované členům. Specifická pravidla platí pro družstevní záložny i co se pohledávek týče. Především je družstevní záložna opvávněnajednosíranně započíst své splat né pohledávky za členem, a to v následujícím pořadí: úroky z vkladů, vkla dy 70 a vypořádací podíl. Rovněž záložna může odmítnout výplatu úroků z vkladů, vkladů a vypořádacího podílu, pokud je člen v prodlení se splát kami anebo nevypořádal své splatné závazky vůči záložně (§ 4 odst. 4 ZDrZl). Zákon 6. 87/1995 Sb. vylučuje obecně možnost cese pohledávek podle § 524 n. ObčZ. Naopak je stanoveno, že cese pohledávek je možná pouze mezi členy téže družstevní záložny; to platí ve vztahu k pohledávkám, kte ré mají členové z titulu svých vkladů na běžném nebo jiném účtu vedeném záložnou (§ 4 odst. 5 ZDrZl). Cese pohledávek družstevní záložny za její mi členy není nijak omezena. Konečně záložna je povinna dodržovat pravidla a ukazatele kapitálové přiměřenosti, řízení tržních rizik, klasifikace vybraných položek aktiv, tvor by rezerv a opravných položek, úvěrové angažovanosti, platební schopnosti a likvidity. Tato pravidla a ukazatele, jakož i vymezení vybraných položek, rezerv a kapitálu včetně určení rizikových vah aktiv a obsah, formu a perio dicitu informačních povinností, vztahujících se k těmto pravidlům a ukaza telům, stanoví prováděcí právní předpis. Dále je povinna zabezpečovat, aby: a) částka úvěrů poskytnutých jednomu dlužníkovi, popřípadě ekonomic ky spjaté skupině dlužníků nepřekročila stanovené procento z vybra ných položek aktiv nebo pasiv, b) celková částka úvěrů poskytnutých deseti největším dlužníkům, popří padě ekonomicky spjatým skupinám dlužníků nepřekročila stanovené procento z celkového objemu vybraných položek aktiv a pasiv druž stevní záložny.
marg. č. 925
925
Část druhá Družstvo
Kapitola 15. Družstevní záložny
Záložna je povinna udržovat trvale svou platební schopnost. Za tím úče lem je povinna dodržovat stanovená pravidla likvidity a platební schop nosti; tato pravidla mohou upravovat zejména minimální výši likvidních prostředků, popřípadě skupiny těchto prostředků ve vztahu k aktivům nebo k pasivům, popřípadě ke skupině vybraných položek aktiv nebo pasiv, omezení a podmínky pro některé druhy úvěrů nebo investic, vkladů, záruk a závazků, a omezení a podmínky směřující ke sladění splatnosti aktiv a pasiv družstevní záložny.
fond se poprvé naplní nejméně ve výši 10 % zisku ze zdanění, a bude se doplňovat každoročně o částku určenou ve stanovách, nejméně však o 10 % ze zisku po zdanění, a to až do doby, kdy výše rezervního fondu dosáhne nejméně 20 % základního kapitálu.
476
§3
926
Kapitál družstevní záložny musí činit nejméně 35 000 000 Kč a je tvořen splaceným základním kapitálem, rizikovým a rezervním fondem, ostatními rezervními fondy tvořenými ze zisku po zdanění, s výjimkou fondů účelově vytvořených, nerozděleným ziskem minulých let, rezervami, uhrazovací po vinností členů, podřízeným dluhem, neuhrazenou ztrátou minulých let, ztrá tou běžného účetního období, a nehmotným majetkem družstevní záložny.71
Zapisovaný základní kapitál
U družstevních záložen musí činit minimální výše zapisovaného základ ního kapitálu alespoň 500 000 Kč (§ 2 odst. 2 ZDrZl). Neplatí však obecná úprava § 225 odst. 1 ObchZ o povinnosti splacení alespoň poloviny zapi sovaného základního kapitálu před podáním návrhu na prvozápis do ob chodního rejstříku. Zapisovaný základní kapitál musí být zcela splacen již před podáním žádosti o státní licenci, kterou uděluje podle § 2a ZDrZl Úřad a jež je obligatorní podmínkou vzniku družstevní záložny.
Oddíl 9. Zrušení a zánik družstevních záložen § 1 Zrušení družstevní záložny
§ 2 Obligatorní fondy družstevních záložen 927
Družstevní záložna nezřizuje nedělitelný fond; místo něj se obligatorně zřizují tyto dva fondy (§ 10 ZDrZl). Prvním je rizikový fond. Rizikový fond zřizuje záložna při svém vzniku, a to ke krytí rizik z poskytovaných úvěrů a záruk. Zřizuje jej ve výši nej méně 10 % ročního zisku po zdanění. Družstevní záložna je povinna rizi kový fond doplňovat až do doby, kdy dosáhne výše nejméně 20 % souhrnu všech poskytnutých nesplacených úvěrů a záruk. Ani tato dikce však není příliš vhodná, protože výše nesplacených úvěrů a záruk není statická, ný brž se mění v závislosti na aktuální situaci, zejména pak platební schop nosti a morálce dlužníků.
928
Druhým fondem je rezervní fond. Tento fond se zřizuje buďto již při vzniku družstevní záložny, anebo se vytvoří nejdříve za rok, v němž popr vé družstevní záložna vytvoří zisk podle řádné účetní závěrky. Rezervní
Kapitál
Novela č, 280/2004 Sb. zavedla v souladu s požadavky směrnic ES o úvěrových a finančních institucích zvláštní požadavky na kapitál zálož ny a její finanční likviditu (§ 8 ZDrZl).
Oddíl 8. Majetkové otázky § 1
Zvláštní důvody zrušení družstevních záložen soudem obsahuje ust. § 13 ZforTA. Soud je oprávněn rozhodnout o zrušení družstevní záložny a její likvidaci, jestliže:
3. uplynulo 6 měsíců ode dne, kdy skončilo funkční období orgánu druž stevní záložny a nebyl zvolen nový orgán, 4. byla porušena povinnost svolat členskou schůzi, 5. družstevní záložna po dobu delší než jeden rok neprovozuje žádnou činnost, 6. založením, fúzí nebo rozdělením družstevní záložny byl porušen zákon. Formulace § 13 odst. 1 ZDrZl nutně vyvolává otázku jeho vztahu k obecnému § 257 odst. 1 ObchZ. Podle všeho vsaknelze jinak, nežpova71
Zákon dále velmi podrobně definuje jednotlivé kategorie, zejména vymezuje tzv. podřízený dluh a způsob jeho tvorby.
marg. č. 929
Část druhá. Družstvo
Kapitola 15. Družstevní záložny
žovat § 13 odst. 1 ZDrZl za lex specialis; § 257 odst. 1 ObchZ se u druž
Oddíl 10. Státní dozor nad družstevními záložnami 72
§ 2 Likvidace družstevní záložny Členská schůze nebo jiný orgán záložny nemůže jmenovat likvidátora. Podle § 13 odst. 6 ZDrZl má pravomoc jmenovat likvidátora pouze Úřad, který jej jmenuje a odvolává na návrh družstevní záložny. Družstevní zá ložna je povinna do pěti dnů ode dne účinnosti usnesení členské schůze o zrušení družstevní záložny a jejím vstupu do likvidace nebo do pěti dnů ode ukončení výkonu funkce předchozím likvidátorem předložit Úřadu návrh na jmenování likvidátora a doložit jej listinami prokazujícími, že osoba navržená ke jmenování splňuje všechny podmínky dle zákona č. 87/ /1995 Sb. Pokud družstevní záložna tento návrh nepředloží včas anebo vůbec, nebo osoba navržená ke jmenování likvidátorem podmínky zákona nesplňuje, pak jmenuje likvidátora Úřad sám. Likvidátorem nemůže být osoba, která v posledních dvou letech prová děla audit hospodaření záložny. Zvláštním způsobem zákon konstruuje podmínky způsobilosti k výkonu funkce likvidátora. Osoba vykonávající funkci likvidátora musí splňovat stejné podmínky způsobilosti jako členové volených orgánů družstev ní záložny, tzn. musí být bezúhonná a odborně způsobilá. V ostatním phuí obecná úprava likvidace podle obchodního zákoníku.
§ 3 Přeměna družstevní záložny Družstevní záložna může fúzovat pouze s j inou družstevní záložnou ($13 odst. 4 ZDrZl); rozdělení je možné opět pouze na záložny. K fúzi nebo rozdělení je třeba povolení Úřadu obdobně jako při vzniku záložny (!> 2a ZDrZl). Změna právní formy (transformace) družstevní záložny na obchodní společnost nebo jinou právnickou osobuje vyloučena; přípustnou není ludí/. ani transformace na jiný druh družstva (§ 13 odst. 5 ZDrZl).
479
Převod jmění na Člena sice výslovně vyloučen není, avšak obchodní zákoník ani zákon Č. 87/1995 Sb. jej výslovně neupravují, a proto s přihlédnutím k § 69b odst. 1 ObchZ lze konstatovat, že převod jmění není možný pro nedostatek výslovné zákonné úpravy.
stevních záložen nepoužije. Zákon dále v ust. § 13 odst. 2 a 3 ZDrZl stanoví, že soud může na návrh Úřadu rozhodnout o zrušení a likvidaci záložny, pokud sankce a nápravná opatření uložená Úřadem podle § 28 ZDrZl byla vůči družstevní záložně neúčinná. Družstevní záložna se zrušuje též dnem právní moci rozhodnutí Úřadu, kterým jí bylo odňato povolení k činnosti.
931
929
1. počet členů poklesl pod 30 osob, 2. kapitál klesl pod 35 000 000 KČ,
marg. č. 926-928
478
411
§ 1 Organizační rámec státního dozoru Právní rámec výkonu státního dozoru nad družstevním peněžnictvím představují § 22-28Í ZDrZl; s tím souvisí i některá další ustanovení. Státním dozorem nad oblastí družstevního peněžnictví je pověřen Úřad, který je zřízen jako relativně samostatný specializovaný správní úřad pří slušný ke kontrole dodržování zákona č. 87/1995 Sb. Při výkonu státního dozoru nad činností a hospodařením družstevních záložen postupuje Úřad podle zvláštního procesního předpisu, kterým je zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole (kontrolní řád), ve znění pozdějších předpisů. Vlastní rozhodování Úřadu o sankcích a nápravných opatřeních se však děje podle správního řádu. Ustanovení § 28 ZDrZl stanoví některé odchyl ky od obecné úpravy správního řízení. Účastníkem řízení je výlučně do tčená družstevní záložna. Správní řízení může být zahájeno též doručením rozhodnutí. Velmi široce zákon upravuje doručování rozhodnutí. Rozhod nutí lze doručit jeho předáním (kterémukoliv) členovi představenstva nebo členovi kontrolní komise nebo osobě pověřené řízením družstevní zálož 73 ny; pokud osoba, jíž je rozhodnutí doručováno, jej odmítne převzít, pak je tímto okamžikem doručeno. Proti rozhodnutí Úřadu je možné podat od volání k Ministerstvu financí ČR, a to v zákonné 15 denní lhůtě ode dne doručení rozhodnutí. Proti rozhodnutí, kterým Ministerstvo financí ČR zamítlo odvolání a potvrdilo prvoinstanční rozhodnutí, lze podat správní žalobu podle § 65 n. SŘS; věcně a místně příslušným soudem ve věci je Městský soud v Praze (§ 7 SŘS). "- V rámci prvé etapy sjednocení státního dozoru nad kapitálovým trhem se před pokládá zrušení Úřadu a přenesení dozorových kompetencí na Českou národ ní banku s účinností k 1. 1. 2006, po čemž odborná veřejnost volá prakticky od přijetí zákona č. 87/1995 Sb. Z důvodů spíše politických je však osud re formy nejistý. n
Zákon blíže nestanoví, kdo je osobou pověřenou řízením družstevní záložny, patrně jím vsak bude např. ředitel záložny nebo jeho zástupce.
marg. č. 932-933
932
933
480 934
Část druhá. Družstvo
Podstatným je v této souvislosti oprávnění Úřadu účastnit se svým po věřeným zástupcem členské schůze družstevní záložny; poŽádá-H pověře ný zástupce na schůzi o slovo, musí mu být uděleno (§ 27 odst. 4 ZDrZlj. Tomuto oprávnění však koresponduje povinnost Úřadu zúčastnit se člen ské schůze svým pověřeným zástupcem, je-li o to družstevní záložnou požádán, a podat členské schůzi informace, které se týkaj í záložny a výko nu státního dozoru nad ní, s výjimkou informací, u nichž to zákon vyluču je. Tímto se zaručuje právo Členů na informace o výkonu státního dozoru nad družstevní záložnou.
§ 2 Pravomoci Úřadu 935
Úřad má ze zákona jisté sankční pravomoci, ovšem pouze ve vztahu k družstevním záložnám. Ve vztahu k Zajišťovacímu fondu nemá absolut ně žádné sankční oprávnění, což je jeden ze zásadních nedostatků právní úpravy. Zákonodárce v ust. § 28 odst. 3 ZDrZÍ formou legální definice stanov i. co se rozumí nedostatkem v Činnosti. Prvým nedostatkem v činnosti družstevní záložny je porušení podmí nek stanovených v povolení a podmínek pro vydání povolení. Druhým je porušení zákona, právních předpisů vydaných podle zákona č. 87/19*J5 Sb. a rozhodnutí Úřadu. Třetím je provádění obchodů způsobem, který poškozuje nebo může poškodit zájmy jejích vkladatelů a členů, nebo ohro žuje bezpečnost a stabilitu družstevní záložny, nebo dochází k řízení čin nosti a hospodaření záložny osobami, které nemají dostatečnou odbornou způsobilost, nebo jež nejsou bezúhonné. Čtvrtým nedostatkem je stav, kdy družstevní záložnou vytvořený souhrn opravných položek a rezerv nepo stačuje na pokrytí rizik vyplývajících z družstevní záložnou vykázaného objemu klasifikovaných aktiv. Pátým je situace, kdy volený orgán druž stevní záložny nevykonává svoji funkci déle než 60 dnů. Šestým nedostat kem je odepření při kontrole vyžádaných informací či listin nebo prodlení při jejich předání nebo odepření vstupu do prostorů nebo prodlení při umož nění vstupu. Sedmým nedostatkem je porušování pravidel a ukazatelů h< *spodaření družstevní záložny stanovených v § 11. Osmým nedostatkem je neschválení řádné účetní závěrky do 6 měsíců ode dne skončení účetního období a konečně devátým nedostatkem je neplnění informační povinnos ti záložny vůči Úřadu.
Kapitola 15. Družstevní záložny
481
Nelze přehlédnout, že skutkové podstaty nedostatků v Činnosti záložny, /a které lze uložit sankce nebo nápravné opatření (popř. obojí), jsou for mulovány nesmírně Široce tak, aby se do nich vešlo prakticky jakékoliv porušení zákona záložnou. Sankční oprávnění Úřadu lze rozdělit podle jejich druhu do několika kategorií (§ 28 odst. 1 ZDrZÍ). Prvým druhem jsou sankce finanční pova hy, tj. pokuta družstevní záložně do maximální výše 10 000 000 Kč. Druhým jsou sankce administrativní povahy: a) nařízení mimořádného auditu, b) nařízení svolání členské schůze a určení bodů jejího programu, c) nařízení omezení nebo ukončení provozování nepovolených činností, ti) nařízení výměny osob ve volených orgánech a ve vedení záložny; je sporné, zda může být vyžadována výměna pouze některé osoby, vícero osob, nebo všech Členů v orgánu, patrně je však celou záležitost nutno vykládat per ratione legis, a konstatovat, že Úřad může vyžadovat vý měnu jedné, více nebo všech osob v určitém orgánu, e) změnit rozsah povolení, a f) odejmutí povolení při přetrvávání závažných nedostatků v činnosti zá ložny nebo pokud družstevní záložna nezahájila činnost do 12 měsíců ode dne udělení povolení, anebo pokud po dobu 6 měsíců nepřijímá vklady a neposkytuje úvěry. Třetí kategorií jsou sankce hospodářské povahy, kterými jsou: omezení 936 nebo zákaz některých činností družstevní záložny až na 120 dnů (včetně zákazu dispozice vkladatelů s jejích vklady), vytvoření opravných polo žek a rezerv v odpovídající výši a úprava uhrazovací povinnosti členů. Čtvrtou kategorií je zavedení nucené správy nad družstevní záložnou. Kromě těchto sankcí je dále Úřad oprávněn (a povinen) provést kontro lu, zda družstevní záložna řádně vypočetla a odvedla povinný příspěvek do Zajišťovacího fondu; pokud se tak nestalo, provede Úřad propočet sám a nařídí jí doplatit příslušný rozdíl (§ 16odst. 1 ZDrZÍ). Kromě toho může Úřad postihnout i osobu, která nabude kvalifikova nou účast na záložně bez souhlasu Úřadu nebo poruší tímto zákonem ulo ženou povinnost mlčenlivosti, a to pokutou až do výše 10 000 000KČ(§ 27a ZDrZÍ). Při ukládání jak vlastních sankcí, tak i opatření k nápravě je Úřad ome zen promlčecí dobou, a to subjektivní lhůtou 1 roku ode dne, kdy se do zvěděl o rozhodných skutečnostech, a objektivní lhůtou 3 let ode dne, kdy lyto skutečnosti nastaly.
marg. č. 934-935 marg. Č. 936
482
Část druhá. Družstvo 14
§ 3 Nucená správa družstevních záložen 937
938
939
Nucená správa je specifický, ve své podstatě mimořádný a radikální zásah jednak do majetkových práv družstevníků, jednak do řídících práv orgánů dotčené družstevní záložny; úprava je obsažena v ust. § 28b-28f ZDrZÍ. Mimořádnost tohoto opatření ostatně plyne i z ust. § 28 odst. 2 ZDrZÍ, podle něhož může Úřad nucenou správu 75 zavést, aniž by vyžado val po družstevní záložně nápravu vzniklých nedostatku, tzn. bez jakého koliv předchozího kroku. Zákon stanoví jako cíl nucené správy zajištění takových podmínek, aby členové družstevní záložny mohli řádně a se znalostí všech potřebných informací na členské schůzi rozhodnout o přijetí nápravných opatření, nebo o zrušení záložny, pokud svolání a konání členské schůze umožňuje situa ce v družstevní záložně. Tento cíl je však obtížně realizovatelný. Nucenou správu lze zavést, jestliže záložna neodstranila nedostatky ve své činnosti. Při zavádění nucené správy je třeba vždy postupovat se znač nou opatrností, neboť špatné rozhodnutí, byť třeba formálně bezvadné. může mít katastrofální důsledky. Při rozhodování je nutno pamatoval na zásadu, že pro posouzení věci jsou rozhodné zvláštní okolnosti individuál ního případu. Při rozhodování o nařízení nucené správy postupuje Úřad podle správ ního řádu. Proti rozhodnutí Úřaduje přípustné odvolání, a to do 15 dnu k Ministerstvu financí ČR prostřednictvím Úřadu, které však nemá od kladný účinek. Řízení o zavedení nucené správy může být zahájeno až doručením rozhodnutí o zavedení nucené správy. Rozhodnutí o zavedení nucené správy je účinné okamžikem doručení písemného vyhotovení roz hodnutí. Doručení rozhodnutí má tyto účinky: 1. rozhodnutí je účinné vůči každému, 2. výkon funkce všech orgánů družstevní záložny s výjimkou kontrolní komise se pozastavuje; členové představenstva a úvěrové komise sice zůstávají ve svých funkcích, nejsou však již k ničemu oprávněni, 3. nucený správce získává působnost a postavení představenstva a úvěro vé komise, 4. nucený správce je oprávněn svolat členskou schůzi, má právo sejí zú častnit, a předkládat jí návrhy, a 74
75
K tomu podrobně Dvořák, T. Nucená správa družstevních záložen. OP, 2002, Č. 6, s. 2 n. Nebo jiná opatření či sankce.
marg. č. 937-939
Kapitola 15. Družstevní záložny
483
5. nucený správce přebírá až na výjimky působnost a pravomoci členské schůze; rozhodovat o otázkách, které by jinak byly v působnosti člen ské schůze, však může jen s předchozím souhlasem Úřadu (až na výjim ky). Členové představenstva a úvěrové komise sice zůstávají ve svých funkcích, jejich reálná pravomoc je po dobu trvání nucené správy nulová, ne boť jejich působnost beze zbytku přechází na nuceného správce. Působ nost kontrolní komise je však nedotčena, kontrolní komise naopak získává velmi významné oprávnění podávat odvolání proti rozhodnutím Úřadu za trvání nucené správy. Rovněž jakákoliv rozhodnutí stran změny či doplně ní stanov je nucený správce oprávněn učinit až po projednání s kontrolní komisí.
940
Působnost členské schůze je nařízením nucené správy podstatně zúže na. O většině věcí v její působnosti rozhoduje nucený správce s předchozím souhlasem Úřadu. Přesto jí zůstává několik významných oprávnění. Pou ze Členská schůze může totiž rozhodnout o výši uhrazovací povinnosti čle nů, krytí ztráty záložny formou uhrazovací povinnosti jejích členů, volbě a odvolání Členů volených orgánů a zrušení družstevní záložny. Členskou schůzí svolává pouze nucený správce, návrhy jí však mohou předkládat kromě nuceného správce i členové družstevní záložny nebo kontrolní komise jako orgán. Nuceným správcem může být výhradně fyzická osoba, která je zaměst nancem Úřadu. Na jmenování a odvolání nuceného správce se však ne vztahují předpisy o správním řízení, nýbrž příslušná ustanovení zákoníku práce o vzniku pracovního poměru jmenováním. Pracovní poměr nucené ho správce vůči Úřadu může vzniknout až rozhodnutím Úřadu o zavedení nucené správy, v důsledku Čehož není Úřad při výběru vhodné osoby na významnou funkci nuceného správce omezen pouze na výběr z řad vlast ních stálých zaměstnanců. Nucený správce vykonává svou funkci sám, bez jakéhokoliv omezení ' přímo, pouze v zákonem taxativně stanovených případech jedná po před chozím souhlasu Úřadu. Předně jde o rozhodování o věcech v působnosti členské schůze. Dále je nucený správce oprávněn s předchozím souhlasem Úřadu částečně nebo úplně pozastavit nakládání vkladatelů s jejich vklady v záložně, jestliže to situace v družstevní záložně vyžaduje. Konečně se jedná o situaci, kdy je zjištěno předlužení družstevní záložny, pak je nuce ný správce s předchozím souhlasem Úřadu oprávněn podat návrh na pro hlášení konkursu nebo vyrovnání; po dobu trvání nucené správy není při tom nikdo kromě nuceného správce oprávněn podat návrh na prohlášení konkursu [§ 12a odst. 3 písm. b) KVj.
marg. č. 940-942
941
942
484
Část druhá. Družstvo Kapitola 15. Družstevní záložny
Nucený správce pozbývá funkci smrtí, odvoláním na základě jeho vlastní žádosti, nebo na základě rozhodnutí Úřadu pro porušení nebo neplnění povinností a nebo dnem skončení nucené správy. Nucená správa končí doručením rozhodnutí Úřadu o skončení nucené správy, nebo prohlášením konkursu anebo uplynutím 24 měsíců od zave dení nucené správy.
943
944
485
nančních prostředků se práva vkladatelů na náhradu uspokojí poměrné dle výše jejich nároků; zbývající část Fond uspokojí poté, co bude mít dosta tek finančních prostředků. Toto právo vkladatelů na doplacení se neproml čuje. Právo na náhradu se při opožděné výplatě neúrocí. Výplata vkladate lů se provádí v pořadí podle data vzniku jejich nároku na náhradu škody. Pohledávky vkladatelů na výplatu náhrad z Fondu mají přitom přednost před splácením jiných závazků (§ 20 odst. 3 ZDrZl).
Oddíl 11. Pojištění vkladů členů družstevních záložen
Právo na náhradu za pojištěný vklad se promlčuje uplynutím 5 let od stanoveného data zahájení výplaty náhrad (§ 20 odst. 3 ZDrZl).
Základním principem ochrany majetkových práv členů je povinné po jištění vkladů v družstevních záložnách. Zákon Č. 87/1995 Sb. stanoví prin cipy této ochrany i její limity. Z hlediska institucionálního je klíčovým prvkem systému Zajišťovací fond družstevních záložen (dále jen „Fond"). který je koncipován jako právnická osoba sui generis, která není státním fondem a na jejíž Činnost se nevztahují obecné předpisy o pojišťovnict\ í (§ 14 odst. 1 ZDrZl). Smyslem existence Fondu je pojištění vkladů členů družstevních záložen v zákonem stanoveném rozsahu; účast všech zálo žen na systému pojištění vkladů je povinná (§ 14 odst. 3 ZDrZl).
Pro účely zjištění, který vklad je pojištěným vkladem, je družstevní zá ložna povinna vést podrobnou evidenci a shromažďovat řadu identifikač ních údajů oprávněných osob (§ 21b ZDrZl).
Zdrojem finančních prostředků Fondu jsou především povinné příspě\ ky od družstevních záložen (§ 14 odst. 4 ZDrZl). Zákonný limit pojištění vkladů je stanoven na 90 % z vkladu, maximál ně však 700 000 Kč jednomu vkladateli (§ 18 odst. 2 ZDrZÍ); pojištěny jsou vklady vedené v českých korunách i zahraniční měně. Pojištěným vkladem přitom není podřízený dluh a vklad vzniklý v souvislosti s čin ností, pro kterou byla oprávněná osoba odsouzena pro trestný čin legaliza ce výnosů z trestné činnosti. Z hlediska výpočtu konkrétní náhrady platí, že pro výpočet náhrady se sečtou všechny pojištěné vklady člena (nebo jeho dědice, popř. bývalého člena), včetně jeho podílů na účtech vedených pro dva a více spoluvlastní ků. Podíl spoluvlastníka účtuje přitom roven zlomku, vjehož čitateli ju celková částka na účtu a ve jmenovateli počet spoluvlastníků. Od toho se odečítaj í vkladatelovi splatné závazky v českých korunách vůči družste\ ní záložně. Součástí pojištěného vkladu jsou i úroky z vkladu vypočtené ke dni zahájení plateb ( § 1 8 odst. 1 ZDrZl). Ke dni zahájení plateb se právo vkladatele vůči družstevní záložně sni žuje o částku rovnající se jeho nároku na náhradu vůči Fondu (§ 20 odst. ] ZDrZl). K témuž dni se Fond stává věřitelem záložny v rozsahu práv vkla datelů na plnění z Fondu (§ 20 odst. 2 ZDrZl). V případě nedostatku fi-
marg. č. 943-944 marg. č. 944
Kapitola 16. Bytová družstva Literatura: Dvořák, T. K judikatuře určující výši přiměřené náhrady při zániku společného členství v bytovém družstvu. SR, 2001, Č. 12, s. 413 n.; Dvořák, T. K některým otázkám právní úpravy bytových družstev. 1. díl, BA, 2002, č. 1, s. 29 n., a 2. díl, BA, 2002, č. 2, s. 47 n.; Dvořák, T. Některé otázky převodů bytů a nebytových prostor do vlastnictví jejich nájemců - členů bytových družstev. PR, 2002, č. 6, s. 277 n.; Dvořák, T. K některým otázkám existence a zániku společného členství manželů v bytovém družstvu. AN, 2002, č. 3, s. 51 n.; Dvo řák, T. Tři úvahy k judikatuře v oblasti bytových družstev, SR, 2003, č. 1, s, 1 n.; Dvořák, T. Třetí zastavení nad judikaturou v oblasti (nejen) družstev. SR, 2005, č. 2, s. 41 n.
Oddíl 1. Úvodní výklady y 1 Pojem bytového družstva Bytová družstva jsou zvláštním, specifickým druhem družstev. Oproti družstevním záložnám jsou upravena výlučně v obchodním zákoníku, a to ve většině otázek stejně jako družstva ostatní; pouze některé otázky jsou upraveny zvláštním způsobem.
945
Zákon dnes vymezuje bytová družstva formou legální definice tak, že bytovým družstvem je družstvo, které zajišťuje bytové potřeby svých Členů .(§ 221 odst. 2 ObchZ). Přesnější vymezení pojmu bytového družstva po skytla v nedávné době soudní judikatura, podle níž bytovým družstvem je každé družstvo, které zajišťuje bytové potřeby svých členů zejména tím, že jim pronajímá nebo jiným způsobem dává do užívání byty nebo jiné míst nosti; toto platí jak ve vztahu h družstvu, které toto májako předmět podni kání, ale i vůči tomu, které tuto činnost reálně zajišťuje (civ. R 12/2001). Bytová družstva jsou družstvy převážně nepodnikatelského typu, byť jistá doplňková výdělečná činnost není vyloučena. Bytovými jsou kromě
marg. č. 945-946
946
488
Část druhá. Družstvo
družstev, ktempřímo zajišťují bytové potřeby svých Členů, i družstva, kte rá se starají o správu bytových jednotek 7 6 a zajišťování služeb s tím spoje ných, které jsou ve vlastnictví členů. 7 7 Kromě obchodního zákoníku se této problematiky dále dotýká zákon č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění pozdějších předpisů, kterým bylo bytovým družstvům nařízeno vydat na žádost do vlastnictví jejich členů tzv. jednotku, tzn. byt nebo nebytový prostor zvlášť vyčleněný podle tohoto zákona. Konečně se bytových družstev dotýká i občanský zákoník, a to v ust. § 143 odst. 2 ObČZ, který zakládá společné členství manželů v bytových družstvech, pokud jej nabudou za trvání manželství, a dále úprava v § 705. 707 a 714 ObčZ, která řeší nájem družstevního bytu.
§ 2 Historický exkurs 947
Bytová družstva bývala dříve dvojího typu. Historicky starší byla lido vá bytová družstva (LBD), která kontinuálně pokračovala v tradici byto vých družstev z dob první československé republiky, popř. vznikla poslučováním tehdy existujících bytových družstev. Mladší jsou stavební bytová družstva (SBD), která začala vznikat za státní podpory po roce 1958, kdy stát zahájil program komplexní bytové výstavby. Ve stavebních bytových družstvech se sdružovali lidé, kteří v rámci tohoto programu převážně s\ épomocně stavěli bytové domy, v nichž poté získali užívací právo k bytu. Kromě toho existují i dnes další bytová družstva, tzv. privatizační (vzniklo za účelem privatizace státního nebo obecního bytového fondu), investor ská (vzniklá za účelem nové bytové výstavby), bytová družstva vzniklá vyčleněním podle § 29 BytZ, aj. Přijetím obchodního zákoníku v roce 1991 byl právní rozdíl mezi obě ma typy starých bytových družstev odstraněn; dnes žádné právní rozdíly mezi jednotlivými druhy bytových družstev neexistují.
Tedy bytů (popř. i nebytových prostor, zejména garáží) vymezených jako jci notky podle § 2 písm. h) BytZ. Současná úprava však připouští, aby družstvo zajišťovalo funkci správce techí převedených jednotek i pro bývalé členy, jimž členství zaniklo podle § 1 odst. 9 prvé věty BytZ.
Kapitola 16. Bytová družstva
Oddíl 2. Společné členství manželů v bytovém družstvu § 1 Vznik společného členství v bytovém družstvu Vznikne-li jen jednomu z manželů za trvání manželství právo na uza\ ření smlouvy o nájmu družstevního bytu, vznikne se společným nájmem bytu manžely i jejich společné členství v družstvu. Z něho jsou manželé oprávněni a povinni společně a nerozdílně (§ 703 odst. 2 ObčZ). Jedná se o zákonnou konstrukci, kdy se na oba manžele hledí jako na jediného čle na družstva, nikoliv jako na dva členy. Členská práva a povinnosti jim náleží solidárně. Pro tyto účely mají také společný hlas, resp. hlasy. 78
950
Společné členství vznikne, pokud právo na uzavření smlouvy o nájmu bytu vzniklo za trvání manželství. Vzniklo-li před vznikem manželství, pak vznikem manželství sice vzniká společný nájem (§ 704 odst 2 ObčZ), * Pokud určují stanovy odchylku od obecného předpisu § 240 odst. 1 ObchZ. 7 ' Srovnej k tomu též ust. § 143 odst, 2 ObčZ, podle něhož vznik členství v družstvu jednoho z manželů nezakládá členství druhého manžela, s výjimkou právě bytových družstev. 1 -* Na nájemce družstevního bytu by se pří převodu nebo přechodu členského podílu vztahovala zvláštní úprava stran bytových družstev, kdežto na nájemce izv. jednotky nikoliv.
Část druhá. Družstvo
avšak trvá výlučné členství toho z manželů, kterému toto právo vzniklo. Druhý manžel se nepodílí na výkonu práv a povinností plynoucích z Členství v družstvu, s výjimkou těch, která se váží na společný nájem. 81 Není tudíž povinen se podílet např. na plnění uhrazovací povinnosti, nemá ani právo na vypořádací podíl, apod. Na druhé straně je manžel povinen strpět, aby pohledávky družstva vzniklé z titulu členských povinností manžela byly uspokojeny z jejich společného jmění (§ 145 odst. 3 ObčZ). Konečně podmínkou existence společného členství je, že manželé spo lu žijí; pokud spolu manželé trvale nežijí, pak společné Členství a společný nájem družstevního bytu nevzniká (§ 703 odst. 3 ObčZ). Zda jsou podmín ky ust. § 703 odst. 3 ObčZ splněny či nikoliv, je třeba posuzovat podle okolností konkrétního případu. Pokud se podaří tento manželský rozvrat odstranit, pak vznikne tímto okamžikem právo společného nájmu i společ né členství v družstvu. Společné členství vznikne také tehdy, pokud za trvání manželství při splnění podmínek § 703 odst. 2 a 3 ObčZ došlo k výměně bytů. Např. manželé, z nichž pouze jeden byl členem družstva, vymění svůj družstevní byt za jiný družstevní byt. Potom jim vznikne nejen společný nájem bytu. nýbrž i společné členství.
Převod podílu je možný jak mezi členy bytového družstva navzájem. tak i mezi ním a extraneem. Použije se zvláštní úprava obsažená v § 230 ObchZ. Dohoda musí být v písemné formě, jinak je neplatná (§ 40 odst. 1 ObčZ). Dohoda o převodu musí splňovat obecné náležitosti kladené na právní úkony, tzn. musí obsahovat alespoň identifikaci nabyvatele a pře vodce, vymezení rozsahu převáděného členského podílu (včetně označení družstva), datum a podpis účastníků a údaj o (bez)úplatnosti převodu, popř. též o výši úplaty. Dohoda nepodléhá souhlasu představenstva; rovněž stanovy nemohou převoditelnost členského podílu v bytovém družstvu vyloučit, neboť úprava v § 230 je lex specialis oproti § 229. Významná je skutečnost, že dohoda o převodu nemusí být družstvu vůbec předložena; postačí písemné ozná mení dosavadního Člena o převodu a písemný souhlas nabyvatele členství. K převodu členského podílu na nabyvatele dochází ve vztahu ke druž stvu dnem předložení smlouvy anebo pozdějším dnem v této smlouvě účinným. R1 Typicky placení poplatků spojených s nájmem družstevního bytu.
marg. č. 950-951
949
marg. č. 948-949
§ 2 Převod členského podílu 951
948
Společné členství vzniká výlučně mezi manžely; mezi jinými osobami (např. druhem a družkou) vzniknout nemůže. Společné členství může vznik nout výlučně v bytovém družstvu. 79 Dále platí, že společné Členství může vzniknout jen tehdy, pokud vznikne právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu. Pouhé složení vstupního nebo základního Členského vkladu ke vzniku společného členství nestačí (civ. R 5/1982). Toto se týká pouze nájmu družstevního bytu, nikoliv podnájmu nebo nájmu družstev ních nebytových prostor. Soudní praxe přitom družstevní byt vymezila ja kožto byt nacházející se v domě ve vlastnictví bytového družstva, který slouží k uspokojování bytových potřeb členů tohoto bytového družstva (civ. R 15/ #2000). Sporné je, zda za družstevní byt lze považovat i tzv. jednotku, tj. byt jakožto vymezenou část domu podle § 2 písm. h) BytZ, který byl sice vymezen prohlášením vlastníka budovy (§ 4 BytZ), avšak nebyl převeden do vlastnictví člena podle § 23 n. BytZ. Podle všeho však ano, neboť ji ným přístupem by se zaváděla ničím neodůvodněná nerovnost mezi Členy družstva,80 a kromě toho, buď družstvo je bytovým družstvem, anebo není. Není přitom reálný důvod, proč by se tzv. jednotky, které nebyly převede ny. nepovažovaly za družstevní byty ve smyslu občanského zákoníku.
marg. č. 947
490
489
Kapitola 16. Bytová družstva
491
§ 3 Přechod Členského podílu Specificky je upraven vznik členství dědice v bytovém družstvu. Je ne- 952 rozhodné, zda se jedná o družstvo vzniklé před nabytím účinnosti nebo až po přijetí účinnosti obchodního zákoníku. Právní úprava trpí terminologickou nejednotností, neboť § 706 odst. 2 a § 707 odst. 2 ObčZ hovoří o dědici členského podílu, na kterého přechází členství, kdežto ust. § 232 odst. 2 ObchZ hovoří o přechodu členských práv a povinností na dědice zesnulého člena. Konstrukce obsažená v občanském zákoníku naopak konstruuje tento přechod bez dalšího, a to ke dni smrti zesnulého člena. Není třeba, aby se dědic o své členství při hlásil. Rovněž družstvo do celé záležitosti nemůže nijak zasáhnout. Usta novení § 706 a 707 ObčZ mají vsak v daném případě přednost před § 232 ObchZ, neboť občanský zákoník má zjevně povahu lex specialis k obecné úpravě přechodu členství dle obchodního zákoníku. Kdo je dědicem členského podílu a novým Členem družstva, určí se následujícím způsobem. Pokud se jednalo o společné Členství manželů v bytovém družstvu, je nadále výlučným členem pozůstalý manžel (§ 707 odst. 2 ObčZ). Jestliže měl zůstavitel výlučné Členství a existuje pouze jediný dědic, pak se stane členem tento jediný dědic (§ 706 odst. 2 ObčZ). Pokud šlo o výlučné členství a zůstavitel má dva a více dědiců, pak se členem družstva stane ten z nich, jemuž připadne členský podíl. Dědicové se musí dohodnout, kdo z nich převezme členský podíl a stane se členem družstva. Pokud se však dědicové nedohodnou, vzniká problém. De lege lata platí, že soud v usnesení o dědictví potvrdí nabytí dědictví podle dě dických podílů, nedojde-li mezi dědici k dohodě [§ 175q odst. 1 písm. d) OSŘ]. Soud nemůže autoritativně rozhodnout, kdo z dědiců získá členský podíl a členství v družstvu (civ. R 46/1972). Výjimkou je pouze potvrzení nabytí členského podílu manželům (§ 703 odst. 1, § 707 odst. 2 ObčZ), klcrí by se tak stali společnými členy družstva; 82 ani zde soud autoritativ ně nerozhoduje, nýbrž pouze potvrzuje nabytí. Nedojde-li mezi dědici k dohodě, soud potvrdí dědicům, jejichž dědické práv o bylo prokázáno, nabytí dědictví podle dědických podílů i ohledně člen ského podílu v bytovém družstvu [§ 484 věta prvá ObčZ, § 175q odst. 1 83 písm. d) OSŘ], Z toho plyne, že žádný z dědiců nezíská podíl celý, nýbrž pouze jeho poměrnou část. To má své důsledky v souvislostí s nájmem druž stevního bytu, neboť jestliže žádný z dědiců nenabyl celý členský podíl, pak iZ Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 1997, sp. zn. 24 Co 159/97, AN(1998,č\ l,s. 21 n. tí Shodně civ. R 31/1995.
marg. č. 952-954
953
954
Část druhá. Družstvo
Kapitola 16. Bytová družstva
ani nemůže být členem družstva, a tudíž nedochází k přechodu nájmu druž stevního bytu ve smyslu ust. § 706 odst. 2 ObčZ. Tuto situaci lze řešit pouze žalobou některého z dědiců na určení, kdo z nich bude i nadále členem byto vého družstva podle § 80 písm. c) OSŘ, anebo též dodatečně učiněnou do hodou dědiců o tom, kdo z nich se stane členem družstva. 84
Z hlediska zániku členství, resp. dne, ke kterému musí být základní členský vklad složen, je rozhodným den převodu jednotky. Tímto dnem je den účinků vkladu vlastnického práva k jednotce (§ 133 odst. 2 ObČZ, § 2 odst. 3 ZápPrNe).
492
í 5 § 4 Zvláštní způsoby zániku členství v bytovém družstvu Prvým důvodem zániku členství je dohoda. Jsou-li společnými členy bytového družstva manželé, je nezbytný souhlas obou manželů. Avšak i tehdy, kdy je pouze jeden z manželů výlučným členem bytového družstva, potřebuje k nakládání se svým členským podílem souhlas druhého manže la, neboť se tímto dotýká práv druhého manžela jakožto společného ná jemce družstevního bytu}5 Avšak pokud jeden z manželů je výlučným čle nem bytového družstva, přičemž manželé nejsou společnými nájemci, pak může se svým členstvím nakládat libovolně. Členství v družstvu končí dnem uzavření dohody nebo pozdějším dnem v dohodě stanoveným. 956
Specifickou zákonnou konstrukci zániku Členství přinesl zákon č. 72/ /l 994 Sb. Podle § 24 odst. 9 BytZ platí, že pokud byla členu (nebo společ ným členům) bytového družstva převedena do vlastnictví tzv. jednotka (tj. byt nebo nebytový prostor), pak zaniká jejich členství bez nároku na vrá cení členského podílu připadajícího na převedenou jednotku, resp. jednot ky, popř. základního členského vkladu, pokud byl zdrojem financování výstavby domu s převáděnými jednotkami. Zákon vychází z konstrukce, kterou lze (s jistým zjednodušením) označit tak, že místo vypořádacího podílu dostane člen do vlastnictví jednotku a tímto převodem dojde k ma jetkovému vypořádání. Členství nabyvatele jednotky v družstvu však nezaniká, pokud jeho majetková účast v družstvu dosahuje i nadále alespoň výše základního člen ského vkladu (§ 24 odst. 9 posl. věta BytZ). To reálně znamená, že je nabyvatel jednotky povinen složit základní členský vklad znovu, neboť zaniklo-li převodem jednotky právo na vypořádací podíl, je v den převodu jednotky jeho majetková účast na družstvu rovna nule. To znamená, že nejpozději v den převodu musí být základní členský vklad splacen. Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 1. 1995, sp. zn. 7 Co 2628/94, SR, 1995, č. 3, s. 61 n. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 9. 1992, sp. zn. 2 Cz 22/92, PR, 1994, č. l,s. 21 n. marg. Č. 955-956
494
493
Vypořádání bývalých manželů - společných Členů v bytovém družstvu
Jestliže manželství společných členů zaniklo rozvodem, zaniká i společné členství a je nezbytné přistoupit k majetkovému vypořádání společného jmční manželů. Členem družstva zůstává ten, na jehož členství se rozvede ní manželé dohodli; není-li dohody, pak ten, kterého určí soud na návrh někierého z bývalých manželů (§ 142 odst. 1, § 705 odst. 2 ObčZ). Pokud ani jeden z bývalých manželů nepodá návrh na vypořádání společného jmění manželů soudem v zákonné lhůtě tří let (§ 145 odst. 4 ObčZ), pak vzniká bý\ íilým manželům pohledávka vůči Členskému podílu z titulu podílového spoluvlastnictví; do doby, než bude určeno, kdo z bývalých manželů se stává výlučným členem družstva, jsou bývalí manželé vůči družstvu oprávněni a navázáni rovným dílem}6 Ten z bývalých manželů, který se nestal členem družstva, získává oproti druhému z bývalých manželů právo na přiměřenou náhradu ve smyslu § 142 odst. 1 OhcZper analogiam.
958
Značné potíže působí soudní praxi stanovení výše majetkových práv toho z bývalých manželů, který se nestal výlučným členem družstva. Poté, co je určeno, kdo z bývalých manželů se stal výlučným členem družstva, je nezbytné přistoupit ke vzájemnému majetkovému vypořádání mezi nimi. V poslední době dospěla soudní praxe k závěru, že při výpočtu hodnoty majetkových práv toho z rozvedených manželů, jenž se nestal členem by tového družstva a výlučným nájemcem družstevního bytu, je třeba pro účely řízení o vypořádání prostředků zaniklého společného jmění manželů vycházet z ceny obvyklé, tzn. z ceny, za niž je možné členský podíl převést v rozhodné době a místě. Jinak řečeno, rozhodující je cena, za niž lze na základě principů nabídky a poptávky podíl (spojený s právem nájmu druž stevního bytu) převést na třetí osobu, tedy jeho tržní hodnota. Tomu z bývalých manželů, který se nestal výlučným členem družstva a nájem cem družstevního bytu, tudíž náleží částka ve výši 1/2 tržní hodnoty. 8 7 1,6 Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 10. 1998, sp. zn. 25
959
Co 441/98, SR, 2000, č. 10, s. 335 n. *' Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 11. 2002, sp. zn. 31 Cdo 2428/ /2000, PR, 2003, č. 3, s. 145 n.; aj.
marg. č. 957-959
Část druhá. Družstvo
Oddíl 3. Hospodaření bytových družstev 960
Platná právní úprava hospodaření s majetkem bytových družstev regu luje pouze v několika dílčích otázkách. U bytových družstev musí být ve stanovách obligatorně upraveny pod mínky, za kterých se uzavírají smlouvy o nájmu družstevních bytů (§ 68í odst. 2 ObčZ), úprava práv a povinností člena družstva - nájemce druž stevního bytu, tzn. úhrada nákladů spojených s běžnou údržbou bytu (§ 68" odst. 3 ObČZ) a lhůta pro vrácení členského podílu 8 8 při vystěhování z bytí (§ 714 ObČZ). Rozhodnutí o prodeji nebo jiných majetkových dispozicích s nemovi 89 toshni, kde jsou byty, nebo s byty, je ve výlučné působnosti členské schůzt bytového družstva. Toto rozhodnutí vsak může členská schůze přijmou pouze tehdy, pokud je dán předchozí písemný souhlas většiny členů byto vého družstva - nájemců v nemovitosti, které se rozhodnutí týká; toto ne platí, jestliže družstvu vznikla povinnost k převodu bytu nebo nebytovéht prostoru do vlastnictví člena - nájemce tohoto bytu nebo nebytového pro storu podle § 23 BytZ.
Zákon sice hovoří o vrácení členského podílu, avšak zákon je zde nutno v; kládat vzhledem k jeho povaze a účelu, tedy v tom smyslu, že ust. § 7140bČ stanoví, že výplaty vypořádacího podílu se bývalý nájemce družstevního byl nemůže domáhat dříve, než po vystěhování z družstevního bytu. Zákon zú v žádném ohledu nelze vykládat tak, že by zde bývalému členovi nevznil nárok na vypořádací podíl. Jedná se o byty jako tzv. jednotky [§ 2 písm. h) BytZ].
957
ČÁST TŘETÍ PODNIKATELSKÉ SUBJEKTY PODROBENÉ SPECIÁLNÍ ÚPRAVĚ
Kapitola 17. Banky a spořitelny Literatura: Bakeš, M. a kol Finanční právo. Praha : C. H. Beck, 1995, s. 32 n.; Rarák, J., Mataj, J., Zagar, T. Zákon o bankách. Praha : Codex Bohemia, 1999; Burák, J. et al. Zákon o bankách. Komentář. Praha : Lindě, 2005; Bejček, J. Mi mořádná valná hromada banky v období nucené správy. PPvP, 1996, č. 7-8, s. 28 n.; Buschgen, H. E. et al. Bankbetriebslehre. Wiesbaden : Gabler, 1991; Dědič, J. K některým problémům zákona o bankách a obchodního zákoníku. PR, 1994, č. 11, v 12 n.; Dominik, R. Nástin československého práva bursovního a bankovního. Rrno : Právník, 1929; Eliáš, K. Zákon o bankách. Text s předmluvou. Praha: C. H. Beck, 1996; Hendrych, D. a kol. Právnický slovník. Praha : C. H. Beck, 2001, s. 25 n.; Heyd, O. F. Organisace obchodu. Železný Brod : Grafia, 1942; Horáček st., C. Spořitelny. Slovník veřejného práva československého. IV. Brno : Polygrafia, R. M. Rohrer, s. 580 n.; Jahrig, A., Schutz, H. Handbuch des Kreditgeschafts. Wiesbaden : Kabler, 1988, s. 547 n.; Jeřábek, A. Banky. Slovník veřejné ho práva Československého. I. Brno ; Polygrafia, R. M. Rohrer, s. 89 n.; Jirkůvková. M., Marek, K., Tomíčková, S. Banky, burza cenných papírů. Brno : PF MU, 1994, s. 11 n.; Kopáč, L., Švestka, J. Nucená správa v bance. PR, 1994, č. 11, s. 390 n.; Liška, P. Zákon o bankách. Praha : C. H. Beck, 1999; Pokorná, J. Sub jekty obchodního práva (vybrané problémy). Brno : PF MU, 1997, s. 280 n.; Polidar, V. Management úvěrových obchodů bank. Praha : Economia, 1991; Polidar, V. Management bank a bankovních obchodů. Praha : Ekopress, 1995; Revenda, Z, Mandel, M., Kodera, X, Musílek, P, Dvořák, P, Brada, J. Peněžní ekonomie a bankovnictví. Praha : Magnet Press, 1996.
Oddíl J. Pojem, prameny práva a význam Pojem Název banka má podobný etymologícký základ jako slovo bankrot, které se synonymicky a zejména ve starší literatuře používá pro značení úpadku. V obou případech je vždy základem italské slovo banco, tj. lavice. Na těchto lavicích mívali středověcí italští bankéři vždy vyloženy peníze a
marg. č. 961
498
962
963
Část třetí. Podnikatelské subjekty podrobené speciální úpravě
Kapitola J 7. Banky a spořitelny
související listiny a prováděli tak své obchody. Pokud nemohli svým zá vazkům dostát, byla jim tato lavice sborem kupců rozlámána {„banco rottoli tedy zlámaná lavice). Baňkaje finanční institucí, jejímž smyslem je zejména provádět různé druhy bankovních obchodů, tedy obstarávat platby, přijímat peníze, ob chodovat s nimi, spravovat je a v případě tzv. cedulových bank 1 je i vy dávat. Historicky se banky, peněžní podniky a ústavy podle své převažující činnosti rozlišovaly na banky > spořitelny a záložny. Banky se v rámci své Činnosti zabývaly všemi druhy bankovních obchodů a prováděly obchody pasivní, aktivní a i oboustranné. V rámci tzv. pasivních obchodů, jejichž výsledkem je dluh banky vůči klientovi, si opatřovaly peněžní prostředky ke své činnosti přijímáním vkladů od fyzických či právnických osob. Tzv. aktivní obchody představují úvěrovou činnost bank, kterou vzniká pohle dávka banky za klientem, a ty také byly hlavní náplní bankovní činnosti. Oboustrannými obchody se rozumí obstarávání platebního styku, prová dění inkasních služeb, směnárenská činnost, obchodování s devizami, va lutami a cennými papíry, jejich úschova a správa. Spořitelny se od bank odlišovaly jak druhem prováděných obchodů, tak i složením klientely. Smyslem spořitelen bylo podporovat spořivost obyvatelstva, shromažďo vat drobné vklady střadatelů, zajistit bezpečné uložení peněz a jejich zúro čení a zprostředkování peněžního styku. Záložny jako lidové peněžní pod niky stály na principu vzájemné svépomoci a poskytovaly drobné úvěry řemeslníkům, obchodníkům a zejména venkovskému obyvatelstvu. V sou časné době platná právní úprava nerozlišuje věcně mezi pojmem banka a spořitelna. Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, v platném znění („BankZ") v přechodném ust. § 42 sjednotil dřívější rozlišování těchto dvou finanč ních institucí v jednu tak, že ke dni 1. únoru 1992 se právnické osoby Viz zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů. Česká národní baňkaje právnickou osobou, která se nezapisuje do obchodního rejstříku a v majetkoprávních vztazích a při nakládání s vlastním majetkem má postavení podnikatele. ČNB jako nezávislá finanční instituce je řízena sedmi člennou bankovní radou, tvořenou guvernérem, dvěma viceguvernéry a dalšími členy. Guvernér je statutárním orgánem aje spolu se členy bankovní rady jme nován na dobu šesti let prezidentem republiky. Hlavním cílem České národní banky je zabezpečovat cenovou stabilitu. ČNB je v rozsahu své působnosti správ ním úřadem, vykonává bankovní dohled, zabývá se zejména emisní činností, tedy určuje měnovou politiku a vydává bankovky a mince, řídí peněžní oběh, platební styk a zúčtování bank, zabývá se měnovou regulací, má pravomoci v devizovém hospodářství a provádí také vlastní obchody.
marg. č. 962-963
499
působící jako banky a spořitelny považují za banky dle tohoto zákona. 2 Z tohoto důvodu následující výklad již mezi nimi nerozlišuje a používá jednotné označení banka. 3 Spořitelní a úvěrní družstva tzv. družstevní zá ložny nejsou bankou dle BankZ a jsou oprávněny vykonávat pouze čin nosti stanovené zvláštním zákonem. 4 Banka je právnickou osobou zříze nou v předepsané právní formě akciové společnosti, 5 která na základě bankovní licence přijímá vklady od veřejnostiaposkytujeúvěry(§ 1 odst. 1 BankZ). Základní činnost banky, tedy přijímání vkladů od veřejnosti, 6 a dále vydávání elektronických peněžních prostředků, 7 je činností, která je vyhrazena výlučně bankám. Nikdo jiný není oprávněn tento bankovní ob chod provozovat, ledaže by mu to umožnil zvláštní zákon (§ 2 BankZ). Kromě těchto základních Činností, které banku charakterizují jako tako vou, může banka vykonávat i další Činnosti stanovené v ust. § 1 odst. 3 Srov. „Česká spořitelna, a. s.". Tento krok však není překážkou používání označení „spořitelna" v obchodní firmě peněžní instituce. Slovo „banka" nebo „spořitelna", jeho překlady nebo slova, v jejichž základě se tato slova vysky. tují, smí v zásadě užívat v obchodní firmě jen právnická osoba, které bylo uděleno povolení působit jako banka (§ 3 odst. 1 BankZ). Toto pravidlo, jehož porušení může být ČNB teoreticky sankcionováno pokutou do výše Kč 50 milionů [§ 26 odst. 1 písm. e), odst. 10 BankZ], je prolomeno, pokud není zřejmé ze souvislosti, v níž se slovo „banka" nebo „spořitelna" používá, že tato osoba se nezabývá bankovními obchody nebo pokud obchodní firma práv nické osoby je zavedena zákonem či mezinárodní smlouvou. 5 Žádný právní předpis však expresis verbis nestanovuje povinnost používat 1
'' 7
v obchodní firmě označení banka. Tzv. družstevní záložny dle zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých patřeních s tím souvisejících, v platném znění, přijí mají vklady, poskytují úvěry a provádějí další peněžní služby výhradně svým Členům. Obchody na vlastní účet jsou v zájmu ochrany úspor omezeny. Počínaje 1. 9. 1998 (zákon Č. 165/1998 Sb.) zákon nepředpokládá zakládání bank ve formě státního peněžního ústavu. Tato změna je odůvodňována tak, Že k existenci této formy není rozumný důvod, poněvadž i stát může využít formu akciové společnosti. Jediný státní peněžní ústav, kterým byla Konsoli dační banka Praha, s. p. ú., následně zanikl bez likvidace ke dni 1. 9. 2001 a jeho právním nástupcem se stala Česká konsolidační agentura. V podrobnos tech viz zákon č. 239/200Í Sb., o České konsolidační agentuře a o změně některých zákonů (zákon o České konsolidační agentuře). Vklady také mohou přijímat tzv. družstevní záložny podle zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech, v platném znění. Platební prostředek, který uchovává peněžní hodnotu v elektronické podobě a který je přijímán jako platební prostředek i jinými osobami než jeho vydava telem.
marg. č. 963
961
5 0 0 Část třetí. Podnikatelské subjekty podrobené speciální úpravě BankZ, pokud jsou výslovně uvedeny v bankovní licenci. Chce-li např. banka vykonávat funkci depozitáře 8 , musí být toto oprávnění v bankovní licenci výslovně uvedeno [§ 1 odst. 3 písm. j) BankZ], I výkon těchto činností může být zvláštním zákonem vázán na udělení povolení, případně lze výkon těchto činností v bankovní licenci povolit až poté, kdy k jejímu provádění bude uděleno povolení dle zvláštního předpisu.
§2
Vybrané prameny práva
Jak již bylo výše naznačeno, bankovní právní prostředí je zejména utvá řeno zákonem č. 21/1992 Sb., o bankách, v platném znění (BankZ). /e souvisejících předpisů je třeba dále zmínit také následující zákony, které se přímo či nepřímo bankovního prostředí a života týkají. - Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava ČR, zakotvuje postavení České národní banky, |iíiČemž její postavení je upraveno zákonem č. 6/1993 Sb., o České národní bance. která je správním úřadem vykonávajícím bankovní dohled. - Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění, jako základní právní předpis v oblasti soukromoprávních vztahů, upravuje kontraktační proces a oíá/kv související s vklady u peněžních ústavů. - Zákone. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v plamem znění, upravuje obecně piávm formu banky, která je obligatomě akciovou společností a dále vymezuje řadu /á\a/_kových vztahů užívaných bankovní praxí, které mají povahu absolutních obchodů. - Zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, v platném znění, má pro bank> jukn obchodníky s cennými papíry zásadní význam a vymezuje především jednotlivé smluvní typy, které jsou zvláštními pojmovými smlouvami o cenných papírech. stanovuje podmínky pro Činnost obchodníka s cennými papíry, makléře, organizá tora mimoburzovního trhu apod. - Zákon Č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování, v platném znění, upravuje positi vem, práva a povinnosti depozitáře, v jehož postavení se banky ve vztahu k investič ním fondům či společnostem často nacházejí. Obdobně banka vykonává pobavení depozitáře tzv. penzijnímu fondu v souladu se zákonem č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících h icho zavedením, v platném znění. - Zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonu (zákon o ochraně hospodářské soutěže), v platném zněni, věnuje pozornost nežá doucímu spojování bank a omezováni volné soutěže. - Zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon, v platném znění, umožňuje bance, kleni má bankovní licenci, v rozsahu tohoto povolení obchodovat s devizovými hodnota mi a provádět platební styk se zahraničím bez devizového povolení nebo licence.
Viz ust. § 25a KI.
Kapitola 17. Banky a spořitelny
- Zákon Č. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry a o změně a doplnění dalších zákonů, v platném znění. Banky podléhají státnímu dozoru Komise pro cenné papí ry při své!činností depozitáře investičních fondů a společností, vydávání investič ních instrumentů a při činnosti obchodníka s cennými papíry. - Zákon č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné čin nosti a o změně a doplnění souvisejících zákonů, v platném znění, ukládá bankám zejména povinnost zjišťování totožnosti fyzických osob provádějících obchody nad obvyklou hranici a oznamovací povinnost vůči Finančně analytickému útvaru Mi nisterstva Financí ČR ve snaze čelit t. zv. praní špinavých peněz. - /ákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, v platném znění, upravuje skutkové podstaty možných deliktů souvisejících s bankovními obchody. - Zákon Č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, v platném znění, vymezuje po vinnost banky poskytovat údaje, na které se vztahuje bankovní tajemství, a umož ňuje zajištění peněžních prostředků na účtech v souvislosti s trestním řízením. - 7 ákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, se dotýká bank v rámci exekučního řízení, kdy bance jako poddlužníku stanovuje povinnosti a dále upravu je umořovací řízení. - /ákon č. 337/í 992 Sb., o správě daní a poplatků, v platném znění, ukládá v souvislosti s tzv. daňovou exekucí bance informační povinnost vůči správci daná. - /ákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, v platném znění, stanovuje pro banku jako účetní jednotku základní pravidla vedení účetních evidencí. • Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění, osvobozuje někleré finanční činnosti od DPH. - /ákon č. 593/1992 Sb., o rezervách pří zjištění základu daně z příjmu, v platném /není, vymezuje pojem rezerv a opravných položek, podmínky jejích použití a vyl\ áření v bankovní praxi. - Zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření, \ platném znění, konstituuje tzv. stavební spořitelny, které jsou považovány za ban ky dle BankZ. ale předmět jejích podnikání je úzce omezen k přijímání vkladů od účastníků stavebního spoření a poskytování úvěrů a příspěvků těmto účastníkům. - Zákon č. 377/2005 Sb., o doplňkovém dozoru nad bankami, spořitelnami a úvěrní mi družstvy, institucemi elektronických peněz, pojišťovnami a obchodníky s cen nými papíry ve finančních konglomerátech (zákon o finančních konglomerátech). § 3 Význam Hlavním smyslem bank z pohledu národohospodářského je shromaždováni nadbytečného množství peněz, které se nacházejí mezi fyzickými a právnickými osobami a není jich využíváno. Banky to činí tak, že nabízejí příležitost k bezpečnému uložení těchto peněz, jejich zhodnocení a další bankovní služby. Nabídka uložení volných peněz na úrok pobízí ke spoři vostí a ke tvorbě kapitálu. Na druhé straně kromě přijímání peněz a prová-
marg. č. 964
5 02
Část třetí. Podnikatelské subjekty podrobené speciální úpravě
dění platebního styku, jsou banky hlavní silou, která zprostředkovává úvěr, tedy v ideálním případě by banky měly soustřeďovat přebytečnou kupní sílu a umísťovat ji tam, kde je jí třeba a kde bude nejlépe využita, v úmyslu dosáhnout vlastního přiměřeného zisku a v konečném důsledku ve pro spěch celku a národního hospodářství. Toto přerozdělování kapitálu b> mělo být prováděno s maximální obezřetností, s osobní odpovědností. v zájmu hospodářského života a předpokládá značné zkušenosti, které l/e nabýt jen dlouholetou odbornou Činností. V ideálním případě by ú^ ěr\ měly být rozvrhovány mezi dlužníky rovnoměrně v úmyslu snižovat cel kové úvěrové riziko na co nejnižší míru s přihlédnutím k obecné potřebě národního hospodářství. Tento požadavek je velmi aktuální obzvlášiě v současné době, kdy jsou banky spojeny peněžními toky a vzájemnými závazky se všemi odvětvími národního hospodářství, a to i ve světovém měřítku. Koncentrace kapitálu tak často může vést k záporným důsled kům, zejména k postupnému ovládnutí jednotlivých odvětví národního a i světového hospodářství, k omezování soutěže a neúměrnému zvyšot ání rizika hospodářského pádu v globálním rozsahu. Těmto tendencím je třeba čelit jak ochranou soutěže v prvém případě, tak v případě druhém předpis\ bankovního práva, které upravují otázky spojené s kapitálovou přiměře ností, úvěrovou angažovaností a likviditou bank.
Oddíl 2. Založení banky jako akciové společnosti ^ 1 Bankovní licence 966
Základní podmínku, kterou musí právnická osoba splnit, aby mohla pro vozovat bankovní obchody, je získání tzv. bankovní licence (§ 4 BankZ). Toto povolení, dříve označované jako povolení působit jako banka, udělu je na žádost Česká národní banka. Spolu se žádostí je vždy třeba předložit návrh stanov společnosti a dále splnit náležitosti této žádosti, které stano vuje Česká národní banka vyhláškou, 9 která se zveřejňuje ve Sbírce záko nů. Banka také stanovuje minimální výši základního kapitálu, která v sou časné době Činí 500 mil, K č 1 0 a nejméně v této výši musí být tvořen peněžitými vklady. Před udělením bankovní licence musí být základní ka9
10
Viz vyhláška CNB č. 166/2002 Sb., kterou se stanoví náležitosti žádosti o bankovní licenci. Srov. ust. § 2 odst. 2, 3 vyhlášky ČNB č. 166/2002 Sb., kterým se stanoví náležitosti žádosti o bankovní licenci.
501
- Zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu. Banky jsou Častými ob chodníky s cennými papíry a také některé z nich jsou zakladateli Burzy cenných papírů.
marg. č. 965
Kapitola 17. Banky a spořitelny
503
pitál plně splacen. Žádost o povolení působit jako banka může předkládat již vzniklá tuzemská akciová společnost, která tyto zákonné podmínky spl ňuje nebo zakladatel (zakladatelé) nově zakládané akciové společnosti, kteří jsou oprávněni jednat ve věcech souvisejících se vznikem akciové společnosti do vzniku banky. V tomto druhém případě nebude k okamžiku podání žádosti akciová společnost ještě zapsána do obchodního rejstříku. / ust. § 30 odst. 1 ObchZ plyne, že žadatel o zápis do obchodního rejstříku je povinen prokázat, že mu nejpozději dnem zápisu vznikne oprávnění k činnosti, která má být jako předmět jeho podnikání zapsána do obchod ního rejstříku. Z toho se podává, že k úspěšnému vzniku akciové společ nosti, která má působit jako b a ň k a j e třeba bankovní licence. Sama žádost musí být podrobně odůvodněna účelností vzniku banky a její potřebností pro finanční trh, analýzou trhu, na kterém hodlá banka působit, strategic kým záměrem rozvoje banky a obchodním plánem banky na nejbližší 3 roky a doplněna o požadované listinné dokumenty. V souladu s ust. § 40 odst. 3 HankZ o žádosti rozhodne Česká národní banka ve správním řízení do Šesti měsíců od doručení úplné žádosti. Při rozhodování si vždy vyžádá stanovisko ministerstva financí a je oprávněna si také vyžádat potřebné iníoimace o účastnících řízení od příslušných orgánů. Pokud je žadatel o licenci ovládán zahraniční bankou či jinou finanční organizací se sídlem v Členském státě Evropské unie, pak Česká národní banka žádá i o stano visko úřadu bankovního dohledu příslušného členského státu. Na udělení bankovní licence není právní nárok. Česká národní banka při svém rozho dování podrobně zkoumá splnění požadovaných podmínek a obsah před ložených listin. V prvé řade je třeba prokázat, že základní kapitál byl v předepsané výši v české měně složen na účet otevřený za tímto účelem u České národní banky, případně se souhlasem České národní banky u jiné banky nebo pobočky zahraniční banky působící v České republice. Pečli vému zkoumání podléhá jeho původ, stejně jako dostatečnost a původ dal ších finančních zdrojů banky, odborná způsobilost a občanská bezúhon nost osob, které jsou navrhovány v bance na výkonné řídící funkce, technické a organizační předpoklady pro výkon navrhovaných Činností banky a reálnost předpokládaných ekonomických záměrů. Osoba v minu losti pravomocně odsouzená za úmyslný trestný čin nesmí působit jako vedoucí zaměstnanec banky, a tak je průlomem oprávnění České národní banky vyžádat si opis z evidence Rejstříku trestů (nikoliv výpis) 11 týkající se fyzických osob, které jsou zakladateli banky nebo jsou navrhovány na vedoucí zaměstnance banky. ^-rov.ust. 10a 11 zákonaČ. 269/1994 Sb., oRejstříkutrestů, vplatnémznění.
marg. č. 966
965
967
505
Část třetí. Podnikatelské subjekty podrobené speciální úpravě
Kapitola 17. Banky a spořitelny
Je-li rozhodnutí o udělení bankovní licence záporné, je možno proti němu podat rozklad o kterém rozhoduje bankovní rada České národní banky. Podaný rozklad nemá odkladný účinek (§ 41 odst. 1 BankZ). Povolení působit jako banka se uděluje na dobu neurčitou a toto povolení není převoditelné na jinou osobu.
lý přehled o akcionářích banky, neboť s ohledem na charakter zaknihované akcie je osoba jejího majitele vždy evidována ve Středisku cenných papírů. , s Vydá-Ii banka prioritní akcie, není s nimi hlasovací právo spojeno, ani v případech, kdy ObchZ stanoví jinak (§ 20 odst. 1, 2 BankZ). 1 6 Stanovy banky a jejich změny podléhají evidenci u České národní banky, přičemž příslušné listiny musí být úředně ověřeny. Ověřené kopie stanov a jejich i nen musí být uloženy u České národní banky.
504
§ 2 Stanovy 968
Oddíl 3. Vnitřní organizace banky
Stanovy akciové společnosti, která má působit jako banka, musí kromě náležitostí požadovaných obecnou právní úpravou 1 2 obsahovat obligaiorně údaje uvedené v ust. § 8 BankZ, Jednotlivé pravomoci statutárního orgánu a dozorčí rady musí být ve stanovách uvedeny, přičemž platí, že zákonné pravomoci představenstva akciové společnosti 13 nelze přenášet na do/orčí radu. Stanovy dále obsahují úpravu struktury a organizace banky, vnitřní uspořádání a její členění, definici pravomoci a odpovědnosti vedoucích za městnanců banky, zaměstnanců ústředí a poboček, popřípadě jiných orga nizačních jednotek banky, oprávněných k provádění bankovních obchodu a způsob zajištění vnitřního kontrolního systému. Banka hospodaří s pe něžními prostředky, a proto výkon její činnosti musí nutně podléhat velmi dobře organizovanému systému kontroly. „Baňkaje proto povinna přesně definovat systém vnitřní kontroly a vnitřního auditu. Systém vnitřního au ditu zahrnuje útvary a Činnosti, které si banky vytvářejí za účelem zabezpe čit vnitřní kontrolní a informační systém oproti činnosti auditorů. Vnitřní kontrola pak zahrnuje činnosti, které sledují zejména dodržování právních a vnitřních předpisů banky." 1 4 Povinnost zřídit útvar vnitřního auditu, který se zabývá průběžným hodnocením funkčnosti a účinnosti řídícího a kont rolního systému banky, systému řízení rizik a sleduje dodržování zasuti obezřetného podnikání v bance, je obligatorní (§ 8 odst. 6 BankZ). Osoba. která je odpovědná za vnitřní kontrolu banky, může činit podněty k mimo řádnému jednání dozorčí rady a informovat ji o zjištěných skutečnostech, a to i v rozporu s vůlí představenstva, kterému je podřízena Banky jsou opráv něny vydávat akcie, má-li s nimi být spojeno hlasovací právo, pouze v zakni hované podobě. Tímto ustanovením získává Česká národní banka dokonaT í ^\0zlisril^In7Ob^hZr^—————————— 13 14 15
Základní strukturu orgánů banky tvoří obdobně jako u obecné akciové společnosti statutární orgán, dozorčí rada a valná hromada. Statutární or gán, který není obligatorně nazýván představenstvem, musí mít nejméně tři členy, kteří jsou zároveň vedoucími zaměstnanci banky (§ 8 odst. 2 BankZ). Ve snaze zabránit vzniku „personálních unií" zákon stanovuje přísnou neslučitelnost funkcí pro členy statutárního orgánu banky, členy dozorčí rady či zaměstnance banky, kterým zakazuje být statutárním orgá nem, členem orgánu čí zaměstnancem jiné právnické osoby, která je pod nikatelem. Z tohoto pravidla platí výjimka, pokud se jedná o právnické osoby, které banka v souladu s ust. § 17 BankZ kontroluje, o podniky pomocných bankovních služeb a Burzu cenných papírů. Zaměstnanci banky byli vyloučeni z členství v dozorčí radě. Tato neslučilelnost funkcí byla s účinností ke dni 1.9. 1998 (zákone. 165/1998 Sb.) vypuštěna. Z dikce ust. § 19 písm. a) BankZ lze dovodit, že zákon počítá se zřízením funkcí ředitelů.
Oddíl 4. Majetkové poměry bank a základní principy jejich hospodaření £ / Péče řádného hospodáře Pohlédneme-li na bouřlivý vývoj bankovní sféry v posledním desetiletí, na vypjaté okamžiky a zvraty v životě jednotlivých bank, jejich úpadky a zánik, je problematika ochrany zájmů klientů obzvláště aktuální. Při své
Viz ust. § 191 n. ObchZ. Cit. Liška, P Zákon o bankách. Praha : C. H. Beck, 1999, s. 36. Tomu odpovídá i právo České národní banky si kdykoliv od centrálního depo zitáře vyžádat výpis z emise akcií banky s uvedením všech vlastníku akcii banky (§ 20a odst. 8 BankZ).
marg. č. 969-971
- kapitálová účast na j iných právnických osobách, - likvidita bank, - kapitálová přiměřenost bank, Čímž se rozumí dostatečnost kapitálového vybavení banky ke krytí úvěrového a tržního rizika bankovního podni kání, - úvěrová angažovanost, čímž se rozumí celkový objem současných i bu doucích pohledávek vůči jednotlivým klientům a ekonomicky spjatým skupinám počítaný v poměru ke kapitálu banky, - klasifikace pohledávek z hlediska stupně jejich rizikovosti a předpoklá dané návratnosti a pravidla pro tvorbu opravných položek k pokrytí ztrát z úvěrového portfolia, - omezení některých investic a poskytování úvěrů ve vztahu k osobám -
Kapitola 17. Banky a spořitelny
Část třetí. Podnikatelské subjekty podrobené speciální úpravě
činnosti je banka povinna dodržovat pravidla obezřetného podnikání, je jichž cílem je omezení rizik bankovního podnikání tak, aby nedošlo k ohro žení návratnosti vkladů vkladatelů a rozkolísání bankovního sektoru jako celku. Základní pravidla obezřetného podnikání vycházejí z doporučení Basilej ského výboru pro bankovní dohled při Bance pro mezinárodní plat by {Bankfor International Settlement - BIS) a ze směrnic EU. Tato pravi dla jsou v obecných principech vymezena v BankZ a do podrobností pro vedena příslušnými opatřeními České národní banky. Mezi tato pravidla patří zejména:
spojeným s bankou, požadavek na vnitřní kontrolní systém, povinnost udržovat trvale svou platební schopnost, omezení pro kvalifikované účasti banky v jiných subjektech, zákaz zvýhodněného obchodování s osobami personálně a majetkově propojenými s bankou, tedy s osobami, které mají tzv. zvláštní vztah
k bance, - striktní oddělení prováděných úvěrových a investičních obchodů. Pro bankujako profesionála platí základní povinnost stanovená ust. § 12 BankZ postupovat při výkonu své činnosti obezřetně a provádět obchody takovým způsobem, který je v zájmu vkladatelů s přihlédnutím k návrat nosti jejích vkladů a který neohrožuje stabilitu a bezpečnost banky. Smlouvy, které by byly uzavřeny bankou za nápadně nevýhodných podmínek pro 17 banku, zejména pokud zavazují banku k hospodářsky neodůvodněnému plnění nebo plnění zjevně neodpovídajícímu poskytované protihodnotě, jsou neplatné. Toto pravidlo je zvláště významné v případě obchodování s cennými papíry a jejich deriváty 1 8 na vlastní účet banky nebo z jejího 17 Reakce zákonodárce na tzv. „tunelování bank". ls Viz ust. § 3 odst. 3 PKT (v platném znění). marg. č. 971
971
S přihlédnutím k této skutečnosti není důvodu, aby prioritní akcie nemohly být vydávány v listinné podobě.
-. č. 967-968
506
969
507
majetku. Hledisko vynaložení odborné péče vyžaduje, aby banka prová děla obchody pouze za nejvýhodnějších podmínek pro banku, zejména za nejvýhodnější cenu, které je možno dosáhnout. l 9 Obdobnou povinnost má banka i při provádění investičních obchodů 2 0 na účet klienta, kdy je může provádět pouze za nejvýhodnějších podmínek pro klienta, tedy zejména za nejvýhodnější cenu, které je možno při vynaložení odborné péče dosáh nout a musí o nich vést samostatnou evidenci (§ 19b odst. 5, 6 BankZ). Bance se zapovídá účastnit se v osobních obchodních společnostech. Hospodářský život banky a její úspěšnost mohou významně, avšak zá porně ovlivňovat bankovní obchody, které se svým rámcem vymykají běž ným obchodním podmínkám a které s přihlédnutím ke své povaze, účelu či riziku byly uzavřeny jen proto, že na straně klientské stojí tzv. osoby, které mají k bance zvláštní vztah. S ostatními klienty by takovéto obchody uzavírány nebyly. Těmito osobami se rozumí zejména členové předsta venstva a dozorčí rady banky, ředitelé, osoby jim blízké, osoby mající kon trolu nad bankou, 2 1 osoby s kvalifikovanou účastí na bance 2 2 a další sub jekty s bankou osobně či kapitálově přímo či nepřímo spřízněné. 2 3 S těmito osobami smí banka obchodovat (poskytnout úvěr nebo zajištění závazku) pouze tehdy, rozhodne-li o tom statutární orgán na základě pečlivého zkou mání všech okolností zamýšlené operace, a také poměrů těchto možných klientů, přičemž obecné pravidlo o konfliktu zájmů, upravující poskyto vání úvěrů, půjček a zajištění závazků akciovou společností, se nepouži 24 je. Obdobně platí pro tyto osoby další omezení. Banka nesmí zákonnou povinnost ověřování svého hospodaření auditorem zajišťovat prostřednic tvím auditora, kterého lze s přihlédnutím k okolnostem považovat za oso bu, která má k bance zvláštní vztah (§ 22 odst. 4 BankZ). Tyto osoby také nemají v zásadě nárok na poskytnutí náhrady za vklad z Fondu pojištění vkladů [§ 41g odst. 3 písm. a) BankZ] a dle § 28 odst. 2 BankZ nemohou b>'l i v případě prohlášení nucené správy na banku (§ 27 n. BankZ) nucep
V podrobnostech viz ust. § 19a odst. 1 BankZ. Investičními obchody zákon rozumí zejména investování do cenných papírů, obchodování s nimi a s právy spojenými s cennými papíry nebo odvozenými od cenných papírů, účastí na jejich vydávání, jejich obhospodařování včetně poradenské činnosti a poskytování souvisejících služeb. : ' Tudy její ovládající osoby. "
Jimi se rozumí osoby, které mají přímý či nepřímý podíl nebo jeho součet na nákladním kapitálu, hlasovacích právech nebo vedení vyšší než 10 % (§ 17a odst. 4 BankZ). 3 '- Povšechný výčet viz ust. § 19 BankZ. 14 Vizust. § 161e, 161f a 196aObchZ.
marg. č. 972
972
508 Část třetí. Podnikatelské subjekty podrobené speciální úpravě ným správcem přibrány k výkonu nucené správy. Obdobně nemohou být jmenovány do funkce likvidátora banky (§ 36 odst. 2 BankZ). Obecný ručitelský závazek členů statutárního orgánu za závazky spo lečnosti je ust. § 8a BankZ rozšířen nad rámec obecné právní úpravy tím, že zakládá jejich přímou odpovědnost za škodu. 2 5 Platí, že členové statu tárního orgánu banky, poruší-li povinnost, kterou jim jako členům statu tárního orgánu stanovuje právní předpis nebo stanovy, odpovídají společ ně a nerozdílně za Škodu věřitelům banky, která vznikne tím, že v důsledku tohoto porušení není banka schopna plnit své splatné závazky. Banka je povinna přísně oddělovat vedení úvěrových 2 6 a investičních obchodů. Za tímto účelem je povinna ve svém organizačním, řídícím a kontrolním systému učinit dostatečná opatření. Především je třeba vylou čit, aby informace získané bankou při provádění investičních obchodů na účet klienta, nejsou-li veřejně přístupné, nebyly bankou využívány při je jích vlastních investičních obchodech a naopak. Obdobně je bankovní pra xi zapovězeno využívat vědomosti získané v souvislosti s úvěrovými ob chody k provádění investičních obchodů a naopak.
§ 2 Kapitálová účast bank na jiných právnických osobách Smyslem právní úpravy otázek, které souvisí s kapitálovou účastí bank na jiných právnických osobách, je zabránit vzájemnému prorůstání bank, investičních společností, investičních fondů a průmyslových podniků. Bankovní zákon na tomto místě rozlišuje výkon kontroly bankou nad jiný mi právnickými osobami a tzv. kvalifikovanou účast bank na jiných práv nických osobách. Výkon kontroly nad osobou vykonává ten, kdo je ve vztahu k ní osobou ovládající (§ 66a ObchZ). Takovou kontrolou se rozumí jakákoliv možnost vykonávat rozhodující vliv na řízení právnické osoby, ať již byl získán v důsledku vlastnění vyššího než polovičního podílu na základním kapitálu právnické osoby, nebo na hlasovacích právech, dohodou či jinak (právo jme novat nebo odvolávat většinu členů statutárního orgánu, dozorčí rady, ředi telů právnické osoby, nebo možnost vykonávat rozhodující vliv na řízení právnické osoby). Nerozhoduje ani, zda byl např. rozhodující podíl na práv nické osobě získán přímo nebo zprostředkovaně, tj. prostřednictvím práv nické osoby, nad níž banka již kontrolu vykonává (§ 17a odst. 2 BankZ). Srov. ust. § 194 odst. 5 a 6 ObchZ. Úvěrovým obchodem se rozumí činnost týkající se úvěru a záruk.
marg. č. 973-974
510 Část třetí. Podnikatelské subjekty podrobené speciální úpravě zim souhlasem České národní banky (§ 20 BankZ). Chce-li právnická nebo fyzická osoba nebo osoby, jenž jednají ve shodě, 3 0 nabýt kvalifikovanou účast na bance a podílet se tak na hlasovacích právech 3 1 nebo základním kapitálu nejméně 10 %, 20 %, 33 % nebo 50 % nebo chce-li svou kvalifi kovanou účast zvýšit tak, že dosáhne nebo překročí tyto limity, je povinna požádat o předchozí souhlas České národní banky. Obdobně souhlas po třebuje osoba řídící při uzavírání ovládací smlouvy s bankou nebo kdoko liv při úkonu směřujícímu k ovládnutí banky. Souhlas platí jeden rok. Jed nání v rozporu s tímto pravidlem však není stíháno sankcí neplatnosti takového právního úkonu (§ 20 odst. 8 BankZ). 3 2 V řízení o povolení uve dené operace se postupuje obdobně jako v řízení o povolení působit jako banka a v případech zvláštního zřetele hodných lze souhlas udělit i násled ně. Souhlasu České národní banky však není třeba, pokud jsou tyto limity překročeny v důsledku přechodu práva. V tomto případě je osoba, o jej íž podíl se jedná, pouze povinna tuto skutečnost neprodleně oznámit Če^ké národní bance. Obdobně snížení kvalifikované účasti v bance, která před stavovala více než 50 %, 3 3 %, 20 % nebo 10 % hlasovacích práv, pod t> to limity, převod akcií či práv, která tuto účast představují nebo pozbytí po stavení ovládající osoby, podléhá pouze oznamovací povinnosti vůči Čes ké národní bance. Pokud osoba podíl na bance získala bez předchozího souhlasu České národní banky v případě, kdy ho míti měla, a tento nedostatek nebyl zho jen udělením následného souhlasu z důvodu zvláštního zřetele hodného. může Česká národní banka v odůvodněných případech tomuto akcionáři pozastavit výkon některých akcionářských práv. V případě, že jednu ní majitele takto získaných akcií s hlasovacím právem je na újmu řádnému a obezřetnému podnikání banky nebo pokud je možno takové působení ak cionáře důvodně očekávat, dále může Česká národní banka ve správním řízení pozastavit maj iteli akcií výkon práva účastnit se a hlasovat na valné hromadě, požádat o svolání mimořádné valné hromady a popřípadě podat soudu návrh na určení neplatnosti usnesení valné hromady. Nejedná se o trvalé odnětí a po odpadnutí překážky se výkon práv v plném rozsahu obnoví. Proti tomuto rozhodnutí může akcionář podat opravný prostředek. avšak ten nemá proti rozhodnutí o pozastavení akcionářských práv od30 31
22
Viz ust. § 66b ObchZ. ~~~ "~~ ~~~~~ Limity stanovené v této výši mají své opodstatnění z hlediska možnosti ovf nit chod banky. Srov. ust. § 181 odst. 1, § 186 odst. 1 a 2 ObchZ. Zákonodárce zde upřednostňuje požadavek právní jistoty v souvislosti s p vody akcií.
Kapitola 17. Banky a spořitelny
509
Zákon výkon kontroly bankám nad jinou právnickou osobou v zásadě zapovídá a připouští tři výjimky. Vprvém případěje banka oprávněna vy konávat kontrolu nad jinou bankou. Druhá výjimka dopadá na výkon kon troly prováděné bankou nad tzv. finančními institucemi. 2 7 Podle třetí vý jimky je přípustný výkon kontroly bankou nad tzv. podniky pomocných bankovních služeb. 28
975
Kvalifikovanou účastib&vtey v právnické osobě se podle ust. § 17a odst. 4 BankZ rozumí situace, kdy banka má přímý nebo nepřímý podíl nebo jejich součet na další právnické osobě (ať již jde o podíl na základním kapitálu nebo na hlasovacích právech) vyšší než desetiprocentní. Obdobně pokud má i jinak objektivní možnost uplatňovat významný vliv na řízení této osoby. Tato kvalifikovaná účast nesmí překročit v jedné právnické osobě, po kud není bankou, finanční institucí nebo pomocným podnikem bankov ních služeb, 15 % kapitálu banky a v celkovém souhrnu (všech kvalifiko vaných účastí vůči všem právnických osobám) 60 % kapitálu banky. Účast a její rozsah se vždy posuzuje na individuálním a konsolidovaném zákla dě. I v tomto případě platí z uvedeného pravidla několik výjimek: a) kvalifikované účasti banky v právnické osobě vzniklé z titulu pohle dávky banky za touto právnickou osobou, 29 avšak jen tehdy, pokud ban ka drží účast po dobu záchranné operace nebo finanční rekonstrukce a na dobu nejdéle tří let od jejího nabytí, b) kvalifikované účasti banky v právnické osobě vzniklé z titulu její účasti na vydávání cenných papírů a poskytování souvisejících služeb, avšak jen po dobu nejdéle dvanácti měsíců od jejího nabytí. Baňkaje vždy povinna oznámit České národní bance bez zbytečného odkladu nabytí kvalifikované účasti na právnické osobě ( § 1 7 odst. 5 BankZ). Zvláštní kontrole jsou podrobeny některé případy získání akciových 976 podílů na bance. S účinností od 1. 9. 1998 (zákon č. 165/1998 Sb.) je předcházející poměrně kusá úprava značně doplněna. Zákon obecně za kotvuje možnost nabývání podílů, přímých či nepřímých, pouze spředchoL1
Finančními institucemi se rozumí investiční společnosti, investiční fondy, pen zijní fondy, pojišťovny a dále osoby, které při svém podnikání jako rozhodu jící nebo podstatnou činnost nabývají podíly na jiných právnických osobách nebo provádějí bankovní obchody dle ust. § 1 odst. 1 a 3 BankZ, přijímají vklady od veřejnosti, poskytují úvěry apod. a bankami nejsou (§ 17a odst. 3 BankZ).
28
Podnikem pomocných bankovních služeb se rozumí právnická osoba, která poskytuje služby sloužící k podpoře podnikání bank. K uv. kapitalizaci pohledávek srovnej ust. § 59 odst. 8 ObchZ.
:;
marg. č. 975-976
Kapitola 17. Banky a spořitelny
511
kladný účinek. Akcie tohoto akcionáře se po dobu, kdy je jako majitel drží, nepovažují za akcie s hlasovacím právem a o tento podíl se zvyšuje podíl ostatních akcionářů na hlasovacích právech. 3 3 Česká národní banka je oprávněna v rámci bankovního dohledu požadovát po bance, aby jí ve lhůtě 7 dní před konáním valné hromady předlo žila výpis všech akcionářů a správců z emise akcií banky 3 4 pořízený k témuž dui. Seznam akcionářů uvedený v tomto výpisu podléhá schválení České národní banky, přičemž Česká národní banka ve výpisu označí ty akcioná ře, kterým byla již drive pozastavena jejich akcionářská práva. Obdobně Česká národní banka označí ty akcionáře, u kterých nově shledala důvod pro pozastavení akcionářských práv, přičemž se má za to, že tento úkon je předběžným opatřením nově zahájeného správního řízení. Česká národní banka výpis vrátí bance nejpozději v den předcházející dni konání valné hromady. Banka nesmí bez písemného vyjádření České národní banky k: výpisu z emise akcií valnou hromadu konat (§ 20a odst. 5 BankZ) a v případě konání valné hromady musí zajistit, aby se osoby Českou národ ní bankou ve výpisu označené a ani jejich zmocněnci valné hromady neú častnili.
978
Je-Ii banka ovládána na základě uzavřené ovládací smlouvy a tato smlou va byla uzavřena bez souhlasu České národní banky nebo po uplynutí lhů ty jednoho roku od jeho udělení nebo souhlas nebyl udělen ani dodatečně, je Česká národní banka oprávněna pozastavit účinnost této smlouvy. Po dobně Česká národní banka může postupovat v případě, kdy řídící osoba jedná k újmě řádnému a obezřetnému podnikání banky, případně kdy lze důvodně takové jednání očekávat. Konala-li se valná hromada v rozporu s právními předpisy nebo stánovámi, je Česká národní banka v souladu s ust. § 20a odst. 6 BankZ ex lege aktivně legitimována k podání žaloby o určení neplatnosti usnesení valné hromady banky. Právní úprava nad rámec obecné úpravy 3 5 připouští do máhat se neplatnosti usnesení valné hromady z jakéhokoliv důvodu a bez omezení prekluzívní lhůtou.
V tomto případě zvýšení podílu v bance není třeba předchozího souhlasu ČNB. Středisko cenných papírů a další osoby, které jsou oprávněny vykonávat Čin nost svěřenou Středisku cenných papírů, jsou povinny na vyžádání CNB kdy koliv jí poskytnout výpis z emise akcií osoby, kterou je banka. V. budoucnu snad bude tuto funkci vykonávat v souladu s ust. § 100 PKT, účinného již od 1. 5, 2004, tzv. centrální depozitář cenných papírů. Srov. ust. § 183 odst. 1 ve spojení s ust. § 131 odstl ObchZ.
marg. č. 977 marg. č. 978-979
979
Kapitola 17. Banky a spořitelny
Ůbtlfetí. Podnikatelské subjekiy podrobené speciální upravé
512
513
§ 4 Kapitálová přiměřenost bank § 3 Likvidita bank
systémová opatření: statické W
g
n
c
h
^
a
^ r ^ t T ^ ^ . ^vtdJprostředkytvoH^v,,,,™ jímkou jiných bank. laKto v y & n á r o d n í b a n k y „ i m m á / m V ^ ™ , k t e r á m u s . b y t u ozenanaucM o_
národní bance oznámit, kdo u m z . 1 ikv,dn
Po' " ^
b ý t
^„M
- S m ^ ^
„
S^r^t-^^Ba
3 ,
n k y
Jednou z podmínek prevence ekonomických otřesů bank a jejich hospo dářské vyváženosti je vyvarování se takové skladby úvěru, v jejímž dů sledku by banka jako věřitel byla vázána na několik málo dlužníků. To
,
b U
r
Z
ace
r^"^««—
prostředků.
f
.-TO/
982
,$' 5 Úvěrová angažovanost
vat České národní bance pravidelná hlasem
k
Charakter bankovního podnikání vyžaduje, aby banky v zájmu finanční stability zachovávaly určitý poměr mezi kapitálem a rezervami, bankovní mi aktivy, popřípadě závazky banky. Podrobnosti upravuje příslušné opat ření České národní banky, 41 které tak provádí obecně formulovaný příkaz v ust. § 12 odst. 3 a 4 BankZ. Smyslem celé metodiky je porovnat celkovou sumu kapitálu banky s pohledávkami banky za dlužníky, přičemž se jednotlivé pohledávky vy hodnocují dle míry rizika, které je s nimi spojeno. Ze souboru hospodář ských ukazatelů, které se ve vzájemné souvislosti vyhodnocují, se násled ně stanoví kapitálový požadavek k úvěrovému riziku, riziku úvěrové angažovanosti a tržnímu riziku banky, tj. úrokovému, akciovému, měno vému, komoditnímu, a k opčním kontraktům, dále se stanovuje poměr ka pitálu k rizikově váženým aktivům (kapitálovápřiměřenost), limit kapitá lové přiměřenosti a limity úvěrové angažovanosti bankovního portfolia a limity pro měnové pozice. Podle tzv. Basilejského standardu by kapitálová přiměřenost banky měla dosahovat alespoň poměru na úrovni 8 %, který je doporučen jako mini mální a to je také stanoveno v ust. 3 odst. 2 citovaného opatření České národní banky. Samotný kapitál banky nesmí klesnout pod 500 milionů Kč. Pokud je tento poměr porušen a sníží se pod dvě třetiny tohoto limitu, přiměje orgán dozoru banku učinit příslušná opatření směřující k vylepšení pozice banky. 42 Pokud se nápravu nepodaří zjednat a poměr kapitálové přiměřenosti poklesne pod jednu třetinu limitu, následuje odejmutí ban kovní licence.
I f f l ý
ch
p a
mmm4w
p.
r t
^
.Bmo:
iikv,dních
983
Viz opatření České národní banky č. 2/2002, o kapitálové přiměřenosti bank a dalších pravidlech obezřetného podnikání na individuálním základě. Např. zvýšení základního kapitálu na dostatečnou úroveň, omezení nabývání některých (rizikovějších) aktiv, omezení výše poskytovaných úrokových sa zeb z vkladů na běžnou úroveň nebo pozastavení obchodování s osobami majetkově či personálně propojenými s bankou.
nich rezerv. marg. č. 982-983
marg. č. 980-981
5 1 4 Část třetí. Podnikatelské subjekty podrobené speciální úpravě z toho důvodu, že úpadek jednoho z nich by mohl v konečném důsledku ohrozit finanční poměry banky a za určitých situací i její existenci. Proto předpisy o úvěrové angažovanosti* brání bankám v těchto rizikových úvě rových obchodech. Základním předpisem v tomto směruje ust. § 13 BankZ, který ban kám ukládá dodržovat pravidla úvěrové angažovanosti na individuálním a i konsolidovaném základě. Banka by se v zásadě neměla angažovat vuci jedné osobě nebo jedné ekonomicky spjaté skupině osob s výjimkou osob ve výši přesahující 25 % kapitálu banky. Vůči osobám, které mají k bance zvláštní vztah, právnickým osobám, ve kterých má banka kvalifikova nou účast apod., platí pravidlo ještě přísnější a angažovanost nesmi pře kročit 20 % kapitálu banky. ^ u Podrobnosti upravuje obdobně opatření České národní banky.
§ 6 Účetnictví bank 984
985
Baňkaje účetní jednotkou, která je povinna účtovat v soustavě podvoj ného účetnictví. Účetní závěrka banky se skládá z rozvahy (bilance), vý kazu zisku a ztrát a příloh. K účetnictví bank se vztahují kromě obecné 45 závazného předpisu i zvláštní předpisy. Základní úpravu obsahuje u s t § 2 1 a násl. BankZ. . , Základní povinností banky je vést kromě vlastního účetnictví také sou hrnné údaje o obchodních společnostech nebo jiných právnických oso bách 4 6 ve kterých má banka podílovou účast větší než 20 % základního kapitálu. Obchody, které banka provádí na účet klienta, musí být evidova ný odděleně od obchodů vlastních. r Povinnost ověřit účetní závěrku a hospodaření banky za příslušný rok a řídící a kontrolní systém včetně řízení rizik auditorem a vypracovaní zprá vy o ověření účetní závěrky a hospodaření auditorem, je také nad rámec obecné právní úpravy 4 7 zpřísněna. Baňkaje vázána při vyberu auditora závazným stanoviskem České národní banky, přičemž auditorem nemo~wlrněrn7cTŘady~EŠ^^ 92/121/EHS, o sledování a kontrole velké úvěrové angažovanosti úvěrových instituci. Viz opatření České národní banky č. 2/2002, o kapitálové přiměřenosti bank a dalších pravidlech obezřetného podnikání na individuálním základe. Viz zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, v platném znění. Tzv. konsolidované účty. Srov. ust § 39 n. ObchZ. marg. č. 984-985
Kapitola 17. Banky a spořitelny
515
hou být osoby, které mají k bance zvláštní vztah podle ust. § 19 BankZ. Baňkaje povinna oznámit vybrané auditory České národní bance, která je oprávněna ve lhůtě do 30 dnů po obdržení tohoto oznámení tyto auditory odmítnout a vyzvat banku, aby do 30 dnů oznámila nové auditory. Pokud jsou auditorem zjištěny nedostatky, musí zpráva obsahovat sdě lení o tom, jaký vliv měly tyto nedostatky na hospodaření a likviditu ban ky a na tvorbu a rozdělení hospodářského výsledku. Údaje z ověřené účetní závěrky banky zveřejňují způsobem stanovéným zvláštním předpisem. A stejně tak vydávávají za tímto účelem výroč ní zprávu. Auditor již bez dalšího nemá vůči České národní bance infor 48 mační povinnost jako dříve. Banka je povinna vypracované zprávy o ověření účetní závěrky a řídícího, kontrolního systému a systému řízení rizik předložit České národní bance. Banky jsou povinny uschovávat doklady o uskutečněných obchodech po dobu nejméně 10 let. Zvláštní účtové osnovy a postupy účtování bank předepisuje Ministerstvo financí ČR opatřením, které je oznamováno ve Sbírce zákonů, přičemž text je zveřejněn ve Finančním zpravodaji.
986
Oddíl 5, Bankovní tajemství Jedním ze základních principů bankovních obchodů je důvěra klienta v jeho bankovní ústav a v to, že o prováděných obchodech bude zachová na naprostá diskrétnost a budou prováděny pokud možno anonymně. Proti tomuto požadavku na druhé straně stojí zájem společnosti bránit se závaž né hospodářské kriminalitě, která ve snaze legalizovat své výnosy z trest né Činností bankovních služeb využívá. Právní úprava bankovního tajem ství se pokouší nalézt mezi těmito protisměrnými zájmy rozumné východisko. Banky jsou povinny zjišťovat totožnost klienta u každého obchodu, jehož hodnota převyšuje 100 000 Kč, a při pronájmu bezpeč nostních schránek. Obdobná povinnost je bance či jiné finanční instituci stanovena zvláštním zákonem, 4 9 pokud je uzavírán obchod v hodnotě pře sahující částku 15 000 EUR. Obvyklou bankovní praxí však je, že banky požadují prokázání totožnosti klienta i při jiných bankovních operacích, přičemž jsou oprávněny dle ust. § 37 BankZ poskytnutí služeb se zachová ním anonymity klienta odmítnout.
Srov. ust. § 22 odst. 6 BankZ, ve znění zákona č. 319/2001 Sb. V podrobnostech viz ust § 2 TrVýn.
marg. č. 986-987
987
5 1 6 Část třetí. Podnikatelské subjekty podrobené speciální úpravě 988
Na všechny bankovní obchody, peněžní služby bank, včetně stavů na účtech a depozit, se vztahuje bankovní tajemství. 50 Členové orgánu banky a i její zaměstnanci jsou jím vázáni i po skončení pracovněprávního vzta hu či vztahu obdobného. Představenstvo je oprávněno zprostit tyto osoby povinnosti mlčenlivosti, pokud zákon bance přikazuje informovat a po skytnout součinnost správním úřadům. Nejčastějším případem, kdy banka bez souhlasu klienta podá informace, které jsou předmětem bankovního tajemství, je soudu pro účely občanského soudního řízení či trestního říze ní, finančním orgánům v rámci daňového řízení, jehož je klient účastní kem, orgánům sociálního zabezpečení a zdravotním pojišťovnám při vy máhání dlužného pojistného a soudnímu exekutorovi podle zvláštního zákona. Kromě toho je správce daně oprávněn podle ust. § 34 odst. ] I SpDP bez dalšího požadovat sdělení o Číslech bankovních účtů, jejich vlast nících, stavech na účtech, jejich pohybech a údaje o úvěrech a vkladech. Přístup k těmto skutečnostem mají také správní úřady jako Ministerstvo financí ČR a Komise pro cenné papíry při výkonu státního dozoru. Velmi důležité je oprávnění vymáhajícího věřitele, kterému je banka s účinností od 6.3.1998(zákonč. 16/1998 Sb.) povinna za účelem výkonu rozhodnu tí sdělit bankovní spojení svého klienta, tedy číslo účtu a identifikační kód banky nebo pobočky zahraniční banky a identifikační údaje o svém klien tovi, který je majitelem účtu. Za podání tohoto sdělení náleží bance úhrada věcných nákladů (§ 38 odst. 6 BankZ). Ke škodě tohoto ustanovení je, že neukládá bance také sdělit vymáhajícímu věřiteli zůstatek na účtu. Obdob né skutečnosti sdělí banka třetí osobě, která prokáže, že v důsledku vlastn í chybné dispozice bance nebo pobočce zahraniční banky utrpěla škodu 5 1 a že se bez tohoto údaje nemůže domoci vydání bezdůvodného obohacení.
989
Průlomem v ochraně bankovního tajemství je oprávnění banky infor movat jiné banky nebo třetí osoby nebo veřejnost o porušení smlouvy kli entem, dostane-li se klient do prodlení s peněžitým plněním bance na dobu delší než 60 dnů nebo poruší-li své povinnosti vůči bance sjednané ve smlouvě nebo stanovené zákonem. Banka smí uvést název klienta a ozna čit porušenou povinnost. Zákon dále připouští (§ 38a BankZ), aby si ban ky navzájem prostřednictvím právnické osoby, která není bankou, vymě ňovaly zprávy o bankovním spojení, identifikačních údajích, bonitě a důvěryhodnosti svých klientů. Česká národní banka z těchto údajů vytváří informační databázi, ze které za podmínek stanovených vyhláškou České 30
51
K podrobnému vymezení obsahu tohoto pojmu a zejména případům, kdy jej banka zachovávat nemusí, viz ust. § 38 odst. 2, 3 a 6 BankZ. Typickým případem je poukázání peněžní platby na nesprávný účet.
Kapitola 17. Banky a spořitelny
517
národní banky mohou získávat vědomosti ostatní banky. Získané údaje jsou povinny chránit a nakládat s nimi jako s bankovním tajemstvím svých vlastních klientů. Klient je oprávněn se s těmito vědomostmi seznámit a má právo za úhradu věcných nákladů na pořízení výpisu o těchto skutečnostech. Bankovní tajemství je dále prolomeno právem banky poskytovat údaje, které jsou předmětem bankovního tajemství, je-li to potřebné pro účely bankovního dohledu.
Oddíl 6. Bankovní dohled § 1 Bankovní dohled České národní banky Hlavním cílem České národní banky je zajišťovat stabilitu měny a z tohoto důvodu Činnost bank a jejich poboček a bezpečné fungování ban kovního systému na území České republiky podléhá bankovnímu dohledu České národní banky. 52 Předmětem dohledu je zejména posuzování žádos tí o udělení bankovní licence a dohled nad jejich správností, kontrola do držování podmínek stanovených udělenými licencemi a povoleními a kon trola nad dodržováním obecně závazných právních předpisů a vyhlášek a opatření vydaných Českou národní bankou, které regulují bankovní pro středí a ukládání opatření k nápravě a pokut při zjištění nedostatků. Česká národní banka vykonává kontrolní pravomoci i vůči jiným subjektům než bankám a je oprávněna jim taktéž ukládat opatření k nápravě, případně pokuty. Obvyklým případem je, že tyto osoby vykonávají bez povolení Činnosti, k nimž je třeba povolení působit jako banka,
990
Bankovnímu dohledu České národní banky, včetně kontrol na místě, podléhají i banky, které vyvíjejí činnost na území jiného státu. Zahraniční banky a jejich pobočky, které se nacházejí na našem území, podléhají, kro mě bankovního dohledu České národní banky, také dohledu země sídla banky. Česká národní banka může požádat příslušný orgán dohledu jiného státu o provedení kontroly české banky na jeho území a obdobně na zákla dě vzájemnosti umožní tomuto orgánu provést dohled a kontrolu zahranič ní banky nebo její pobočky na našem území (§ 25 BankZ).
Víz ust. §44n. zákona Č. 6/1993 Sb., o České národní bance, v platném znění.
marg. c. 990
518 Část třetí. Podnikatelské subjekty podrobené speciální úpravě
991
V záležitostech, které souvisejí s udělováním bankovní licence či jejím odnímáním, postupuje Česká národní banka v úzké součinnosti s Minis terstvem financí ČR. Zjístí-li Česká národní banka v rámci své kontrolní Činnosti nedostatky v činnosti kontrolované osoby, je oprávněna dle povahy a závažnosti zjiš těného nedostatku nařídit opatření k jejich nápravě, případně uložit opat ření sankční povahy. 53 Opatření k nápravě spočívá zejména v zákazu určité činnosti, výměně osob ve vedení banky, vytvoření opravných položek a rezerv, změně obsahu bankovní licence vyloučením některých Činností. Česká národní baňkaje také oprávněna nařídit mimořádný audit na nákla dy banky, snížit základní kapitál a ukládat pokuty až do výše padesáti mi lionů korun Českých. V případě zjištění zvláště závažných nedostatků je možno rozhodnout o zavedení nucené správy či odejmout bankovní licen ci. Tomuto rozhodnutí nemusí předcházet zavedení nucené správy. Základními prostředky, které orgán dozoru uplatňuje, j e dohled na dál ku a dohlídly v místě. V prvém případě kontroluje a analyzuj e činnost bank podle všech dostupných informací, tj. především výkazů a hlášení, které banky pravidelně předkládají, včetně auditorských zpráv, informací získa ných jednorázově od banky a vědomostí pocházejících z veřejných zdro jů. Ve druhém případě je kladen zvýšený důraz na bezprostřední poznání poměrů, které v bance panují. Tato cesta se postupně stává rozhodujícím nástrojem bankovního dohledu. Orgán bankovního dohledu však není oprávněn se vměšovat do působ nosti statutárních orgánů banky a do působnosti jejich vedoucích pracov níků v souvislosti s obchodním vedením bank, nesmí ovlivňovat jejich ob chodní rozhodování a působit na její řízení. Bankovní dohled se pouze snaží prostřednictvím jím vydávaných pravidel obezřetného podnikání bank, důslednou kontrolou chování bank na dálku i na místě (dohlídky) a vhodnými nápravnými opatřeními usměrňovat činnost bank tak, aby ne docházelo k jevům a chování, které by mohly poškodit zájmy klientů bank a stabilitu bankovního systému jako celku. Osoby, které provádějí bankovní dohled nebo nucenou správu, jsou vá zány širokou povinností mlčenlivosti o skutečnostech, které se při výkonu své funkce a při plnění pracovních povinností dozví. Tato povinnost trvá i po skončení pracovního poměru nebo ukončení výkonu funkce. Získané vědomosti lze v souladu s ust. § 25a BankZ využít pouze k plnění úkolu bankovního dohledu, nucené správy apod.
53
O podrobnostech viz ust. § 26 a 26a BankZ.
marg. č. 991
Kapitola 17. Banky a spořitelny
519
§ 2 Bankovní dohled na konsolidovaném základě Je obecně známou skutečností, že se banky při svém podnikání zaměřují na různé oblasti finančních služeb. Kromě toho nepůsobí na bankovním trhu samostatně, ale vždy se sdružují do skupin s jinými podnikateli, ať bankovními Či nebankovními. Tímto způsobem jsou vytvářeny finanční skupiny, které zahrnují např. pojišťovnu, penzijní fond, investiční společ nost, investiční rondy, finanční leasingovou společnost, faktoringovou spo lečnost. Výsledky hospodaření všech společností ve skupině se mohou vzájemně ovlivňovat, a to nejenom pozitivně, ale i negativně. Z tohoto důvodu je tedy vhodné sledovat celou skupinu společností jako celek. To je úkolem konsolidovaného dohledu, který sleduje a omezuje rizika, kte rým je banka vystavena právě svojí účastí ve finanční skupině. Z tohoto důvodu jsou některá pravidla obezřetného podnikání (zejména kapitálové přiměřenosti, angažovanosti a vnitřního kontrolního systému) uplatňova ná nejen individuálně, ale též na skupinu jako na tzv. konsolidační celek (§ 26d BankZ). Konsolidační celek tvoří nejméně dvě osoby a rozumí se jím skupina ovládající banky, skupina finanční holdingové společnosti nebo skupina smíšené holdingové společnosti. Bankovní dohled na konsolidovaném základě samozřejmě nemůže na hradit obecný bankovní dohled, tedy tzv. dohledna individuálním základě (§ 25 BankZ), který je zmíněn v předcházejícím oddíle, a dále dohled pro váděný dle zvláštních předpisů nad ostatními finančními institucemi. V České republice je konsolidovaný dohled prováděn nad bankovními skupinami, tj. skupinami, v jejichž čele stojí banka, je uplatňován i na skupiny, v jejichž čele stojí jiná finanční instituce (finanční holdingová osoba) 54 nebo nefinanční instituce (smíšená holdingová osoba). 5 5 Základ ní podmínkou provádění účinného konsolidovaného dohledu je bezpro střední a úzká spolupráce s ostatními orgány státního dozoru. V České republice jimi jsou zejména Ministerstvo financí, které je orgánem státní ho dozoru nad pojišťovnami a penzijními fondy a Komise pro cenné papí ry, která je zodpovědná za dohled nad subjekty kapitálového trhu, tj. in vestičními společnostmi, investičními fondy, obchodníky s cennými papíry a částečně též nad penzijními fondy. Vzhledem k tomu, že na finančním trhu působí ve velké míře zahraniční subjekty anebo subjekty kontrolovaTedy ovládající osoba, která je finanční institucí (kromě pojišťovny) a která ovládá výlučně nebo převážně banky nebo finanční instituce. Tedy ovládající osoba, která není finanční ovládající společností nebo bankou a která v rámci ovládané skupiny ovládá alespoň jednu banku.
marg. č. 992
992
Část třetí. Podnikatelské subjekty podrobené speciální úpravě
Kapitola 17. Banky a spořitelny
né zahraničními vlastníky, je nezbytná spolupráce s příslušnými zahranič ními orgány. Oprávnění České národní banky při provádění bankovního dohledu na konsolidovaném základě jsou přizpůsobena jeho účelu a potřebám. Tak je např. oprávněna provádět kontrolu všech osob zahrnutých do konsolidační ho celku v místě samém či může o provedení této kontroly požádat orgán příslušný podle zvláštního právního předpisu. V součinnosti s tímto orgá nem je také oprávněna v rámci správního uvážení z moci úřední určit, kte rou osobu z konsolidovaného celku bude považovat za osobou ovládající a o jaký typ ovládání se jedná, není-li možné skutečné právní vztahy v konso lidovaném celku rozpoznat a ovládající osobu objektivně pojmenovat. Ve snaze zajistit vedení finančních subjektů zkušenými, důvěryhodný mi a erudovanými osobami jsou představitelé finančních holdingových osob povinni upozorňovat Českou národní banku o záměrech provést změ nu ve svém vedení. Taje pak oprávněna posuzovat „důvěryhodnost a zku šenost" osob, 5 6 které stojí čele finanční holdingové osoby, jsou jejím sta tutárním orgánem, jeho členem nebo ji jinak řídí (§ 26g BankZ). Pokud podle uvážení banky posuzovaní představitelé tyto jasné a objektivně po soudíte lné podmínky nesplňují, může případně požadovat jejich výměnu.
v celosvětovém měřítku. Pokud tyto finanční skupiny, zvláště banky, po jišťovny a obchodníci s cennými papíry znejistí ve svém postavení, pokud je postihnou finanční potíže, mohou vážně ohrozit finanční systém jako celek a současně postihnout jednotlivé vkladatele, pojistníky a investory.
520
§ 3 Doplňkový dozor Pro současný finanční svět a rozvoj finančních trhuje příkladný vznik rozsáhlých finančních skupin, často celosvětové působnosti, které posky tují služby a produkty v různých oblastech finančních trhů (zejména ban kovní, pojišťovací a investiční). Tyto skupiny zákon 3 7 nazýváfinanční kon glomeráty. Některé z těchto konglomerátu patří mezi největší finanční skupiny, které jsou aktivní na finančních trzích a které poskytují služby 56
57
Podklady prokazující důvěryhodnost a zkušenost osob ve vedení finanční hol dingové osoby upraví Česká národní banka vyhláškou. Zákon č. 377/2005 Sb., o doplňkovém dozoru nad bankami, spořitelními a úvěrními družstvy, institucemi elektronických peněz, pojišťovnami a obchod níky s cennými papíry ve finančních konglomerátech a o změně některých dalších zákonů (zákon o finančních konglomerátech) začleňuje směrnici č. 2002/87/EC Evropského parlamentu a Rady z 16. prosince 2002, o doplň kovém dozoru úvěrových institucí, pojišťoven a obchodníků s cennými papí ry ve finančním konglomerátu a doplňující směrnice Rady č. 73/239/EEC, č. 79/267/EEC, č. 92/49/EEC, č. 92/96/EEC, č. 93/6/EEC a č. 93/22/EEC a směrnice č. 98/78/EC a č. 2000/12/EC Evropského parlamentu a Rady.
521
Vedeni snahou předcházet těmto nebezpečím, zakotvují s účinností od 29. 9. 2005 normotvůrci, kromě zpřísněných doplňkových pravidel obe zřetného podnikání, 5 * do našeho právního pořádku tzv. doplňkový dozor ve finančním konglomerátu. Úkolem úřadu správního dozoruje na počátku vždy na úrovni rozsáh lých skupin posoudit finanční postavení bank, spořitelních a úvěrních druž stev, institucí elektronických peněz, pojišťoven a obchodníků s cennými papíry, rozhodnout, zda jsou částí finančního konglomerátu a věnovat po zornost jejích kapitálové vybavenosti, koncentraci rizik a operacím uvnitř skupin. Naplní-li posuzovaná finanční skupina formální a i materiální zna ky finančního konglomerátu, pak na ni budou zvláštní povinnosti a doplň kový dozor uplatňovány. Jeho podstata spočívá ve sledování a omezování rizik v rámci celého finančního konglomerátu. Konečným cílem je zajistit spolehlivá kontrolní opatření pro finanční skupiny, které se zabývají kří žovými finančními aktivitami mezi odvětvími finančního trhu, včetně při jímání opatření k nápravě odhalených chyb a nedostatků a případného správ ního trestání. Tento postup samozřejmě nemůže nahradit výkon dozoru na individuálním a konsolidovaném základě, dozor nad osobami se sídlem nebo bydlištěm na území třetího státu, dozor nad smíšenými finančními holdingovými osobami zahrnutými do finančního konglomerátu a osoba mi, které nejsou regulovány podle zvláštních právních předpisů.
§ 4 Informační povinnost bank Jedním ze základních nástrojů bankovního dozoruje oprávnění požadovát po bankách informace o jejich Činnosti, hospodářském životě a hos podářských výsledcích, o osobách, které zasedají v orgánech banky apod. O rozsahu informační povinnosti, která je spojena s podáním žádostí o udělení bankovní licence, bylo již pojednáno výše. Česká národní banka obvykle vyžaduje předchozí projednání připravo vaných změn ve vnitřních poměrech banky a také plánovaných obchod-
993
Kapítálová přiměřenost a požadavky na užívání kapitálu na úrovni finančního konglomerátu, požadavky na vedení smíšených finančních holdingových osob a vnitřní kontrolu systému.
marg. č. 993
5 2 2 Část třetí. Podnikatelské subjekty podrobené speciální úpravě
994
nich záměrů banky, které by mohly mít vliv na výsledky hospodaření a stabilitu banky. Baňkaje povinna zpravit Českou národní banku o připra vované změně stanov a personálních změnách ve vedení banky, o záměru zřídit organizační složku banky v zahraničí, založit právnickou osobu či se na stávající právnické osobě majetkově podílet. Kroky, které se dotýkají zvláště závažným způsobem dalšího vývoje banky Či její existence, podlé hají předchozímu souhlasu České národní banky (§ 16 BankZ). Pod sankcí neplatnosti právního úkonu či usnesení valné hromady je vyžadován před chozí souhlas České národní banky k uzavření smlouvy o prodej i podniku nebo jeho Části, k rozhodnutí valné hromady o zrušení banky, fůzi, slouče ní banky se zrušovanou bankou a snížení základního kapitálu banky. To neplatí, je-li základní kapitál banky snižován k úhradě ztráty banky. Česká národní banka musí vyslovit souhlas s rozhodnutím banky, že nebude vy konávat činnost, ke které je třeba povolení působit jako banka. Česká ná rodní banka postupuje v případě zrušení banky nebo jejího sloučení se zrušovanou bankou v součinnosti s Ministerstvem financí ČR. Informační povinnosti podléhají případné změny ve stanovách banky, změny v obsazení statutárního orgánu banky a na vedoucích místech. Chce-li banka ote\říl pobočku nebo zastoupení v zahraničí nebo zde zahájit podnikání aposkvtovat zde své služby i jiným způsobem, je povinna písemně o tom zpra\ it Českou národní banku. O povinnostech třetích osob informovat Českou národní banku o zá mčru získat přímý nebo nepřímý podíl v bance či tento podíl snížit (§ 20 BankZ) bylo již pojednáno výše. Bankám zákon (§ 22 n. BankZ) ukládá rozsáhlé informační povinnosti v souvislosti se způsobem vedení účetních evidencí a jejich ověřováním. O těchto bylo již taktéž pojednáno \\še. Statutární orgán banky a taktéž dozorčí radu zatěžuje povinnost neprodle ně zpravit Českou národní banku o případné platební neschopnosti bank\ a o možnosti poklesu kapitálové přiměřenosti banky pod předepsanou ú ro ven (§ 26b BankZ). Banky vedou agendu jednotlivých klientů tak, aby byly schopny na požá dání České národní banky předložit příslušné doklady v českém jazyce. Banky jsou povinny čtvrtletně uveřejňovat údaje ( § 1 1 odst. 3 Bank/) o svých vnitřních poměrech, o struktuře konsolidačního celku, 59 výsled cích hospodaření (složení akcionářů, základní finanční ukazatele) ve s\ ém veřejně přístupném informačním systému, který umožňuje dálkový pří stup (Internet) a dále také vhodným způsobem ve svém sídle a v ostatních obchodních místnostech (vývěska, informační brožurka). Samotný rozsah 59
Tím se rozumí skupina ovládající banku.
marg. č. 994
Kapitola 17. Banky a spořitelny
523
a závazný způsob uveřejňování stanovuje svým opatřením Česká národní banka. Ve vztahu ke klientům platí, že banky ve svých provozních prosto rách zpravují klienty písemnou formou v Českém jazyce o podmínkách, za kterých jsou poskytovány bankovní služby. 60 Spočívá-li služba v převzetí peněžních prostředků od klienta, musí být klient výslovně seznámen se vztahem této služby k pojištění vkladů. 6 '
§ 5 Nucená správa Nucená správa (§ 27 BankZ) je zvláštním instrumentem bankovního dozoru, který přichází v úvahu tehdy, když předcházející opatření mírnější povahy 6 2 nevedou k nápravě, vyžaduje-lí to povaha zjištěného nedostatku a zejména nesnese-li věc odkladu. Nucenou správu nelze uplatnit proti pobočce zahraniční banky.
995
Zavedení nucené správy obvykle předchází zjištění rozsáhle formulo vaných nedostatků (zejména srov. § 26 odst. 1 a 3 BankZ) v činnosti ban ky. Důvodem může být zejména závažné nedodržování právních předpisů, flagrantní porušování zásad odborné péče, nedostatečná profesionalita ří zení, uzavírání obchodů spojených s riziky, které ohrožují stabilitu ban kovního systému, přičemž akcionáři neučinili potřebné kroky k odstranění těchto nedostatků. K zavedení nucené správy si Česká národní banka vy žádá stanovisko Ministerstva financí ČR. Řízení o uvalení nucené správy je řízením správním, které může být zahájeno též doručením (§ 26 odst. 6 BankZ) a jehož účastníkem je pouze banka. Nucená správa se nařizuje rozhodnutím, které by mělo obsahovat důvody pro zavedení nucené správy, jméno, příjmení a rodné Číslo správce a popř. i omezení nebo zákaz přijímání vkladů nebo poskytování úvěrů. Rozhodnutím je z důvodů zcela praktických ustanoven i zástupce správce, kierý správce zastupuje v době jeho nepřítomnosti. Toto rozhodnutí může být vydáno i bez předchozího vyrozumění statutárních orgánů dotčené banky. Rozhodnutí doručí Česká národní banka do vlastních rukou předá ním rozhodnutí členovi představenstva banky, členovi dozorčí rady banky nebo osobě pověřené řízením banky. Odmítne-li některá z těchto osob roz hodnutí o zavedení nucené správy převzít, má se za to, že je doručeno Srov. ust. § 273 odst. 1 ObchZ. Informace musí obsahovat výslovné sdělení, zda jde o vklad pojištěný či ni koliv. Viz ust. § 26 odst, 1 písm. a) BankZ.
marg. č. 995-996
996
524
Část třetí. Podnikatelské subjekty podrobené speciální úpravě
Kapitola 17. Banky a spořitelny
okamžikem tohoto odmítnutí a je účinné vůči každému okamžikem doru čení písemného rozhodnutí. Opravným prostředkem je rozklad, který nemá odkladný účinek a rozho duje o něm bankovní rada České národní banky. Ačkoliv doručené rozhod nutí o zavedení nucené správy je vykonatelné a s jeho okamžitou účinností přechází pravomoc statutárního orgánu na nuceného správce, je statutární orgán, přes to, že jeho funkce je pozastavena, oprávněn podat tento oprav ný prostředek (§ 29 odst. 1 ObchZ). Zákonodárce na tomto místě súčinnoslí od 1. 5. 2002 (zákon č. 126/2002 Sb.) pokorně následoval stávající právní praxi 6 3 a právně teoretický a výkladový oříšek odstranil. Výklad, který bv toto právo přiřkl nucenému správci, je sice formálně právně „čistší", ale ne příliš logický. Statutární orgán je obdobně oprávněn podat žalobu a zaháj il soudní řízení. Zavedení nucené správy a ijejí ukončení, odvolám či jmeno vání nuceného správce, se na návrh České národní banky zapisuje do ob chodního rejstříku. Tento zápis nemá konstitutivní účinky. _
998
Se zavedením nucené správy jsou spojeny tyto účinky. Členové orgánu banky sice zůstávají ve svých funkcích, výkon jejich funkcí je pozastaven a působnost všech orgánů zcela přebírá nucený správce. Je paradoxní, že nucený správce přebírá působnost jak statutárního orgánu, tak i dozorčí rady. Okamžikem uvalení nucené správy tedy banka postrádá kontrolní orgán, který by byl sto prověřovat činnost nuceného správce a nezái isle vystupovat v zájmu akcionářů. Nucený správce je jmenován aodvoláván bankovní radou České národ ní banky z řad jejích zaměstnanců. Česká národní banka rovněž sUim- •' výši jeho odměny za výkon nucené správy a při výkonu jej kontrolu Nucený správce svolává valnou hromadu a má právo sejí účastnit. Val hromada však po dobu nucené správy nemá v zásadě žádnou rozhodov; pravomoc. Akcionáři banky jsou obdobně jako členové jejích orgánu p' hlášením nucené správy dotčeni, neboť nemohou vykonávat podsl atn část svých akcionářských práv, účastnit se řízení banky a valné hromac Nucený správce rozhoduje v působnosti valné hromady v plném rozsa (§ 29 odst. 2 BankZ), přičemž k jednotlivým rozhodnutím potřebuje pří chozí souhlas České národní banky. Správce je oprávněn rozhodní i o zrušení společnosti nebo změně stanov. Souhlas valné hromady ni nutný. 6 4
/ í r T S f v f " S m C h V k l a d y M S Ú Č Í n n o s t í o d 2 9 ' 9 ' 2 0 0 5 (2íkonč. 377/ /2005 Sb.) byl nuceny správce zbaven zvláštní povinnosti, zjistil-li předlu ženi banky s předchozím souhlasem České národní banky podat návrh na prohlášen, konkursu či vyrovnání (§ 29 odst. 4 BankZ). Jeho povinnost je v tomto pnpade zákonem expresis verbis omezena na neprodlené zpravení Ceske narodn, banky o úpadku banky a doložení dokladů o této skutečJelikož základním smyslem nucené správy je překonat nepříznivé ob dobí v hospodařen, banky a zvrátit předcházející vývoj, je č e s k á národní banka oprávněna v souladu s ust. § 32 odst. 1 BankZ poskytnout bance finanční pomoc s cílem pomoci odstranit přechodný nedostatek likvidity. Zavedeni nucené správy končí nejdéle uplynutím dvaceti čtyř měsíců od jejího prohlášen,, jmenováním likvidátora nebo prohlášením konkursu
Srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7.4.1998, sp. zn. 38 Ca 431/ Likvidátora však jmenuje jen soud na návrh valné hromady, přičemž o tal podaném návrhu na jmenování likvidátora musí soud rozhodnout do 24 ho< od podání návrhu.
64
Oddíl 7. Pobočky zahraničních bank VČeskejepublicemohoukromětuzemskýchbankpůsobittakép 0 /, 0 ( ?lybankzahramcmch. Pobočky zahraničních b a n i v zásadě musí splňovat obdobné podmínky jako banky tuzemské. Skutečnost, že právní forma zahraniční banky neodpovídá právní forměakciové společnosti, všaknení prekazkou ( § 5 odst. 6 BankZ). Hodlá-li zahraniční banka provozovat sZ pobočku na našem ú z e m í j e p o v i n n a d l e u s t . 5 odst. 1 BankZ také požádat Českou národní banku o bankovní licenci. Součástí této žádosti také musí byt vyjádřeni organu bankovního dohledu ze země sídla zahraniční banky k zamera založit pobočku v České republice a jeho prohlášení, že nad po bočkou bude vykonáván bankovní dohled. Podrobné podmínky této žá-
v pnpade, ze netrvá déle než 90 dnů. '"'fotekou.&h°^onodárcetím,žezvlášmípovim,ostnucenéhosprávce podat návrh „a prohlášeni konkursu ze zákona vypustil, docílil. Není-li tato pov.unost nuceného správce již zvláštním způsobem upravena v BankZ pak mi nuceného správce s největší pravděpodobnosti dopadá obecná povinnost k ucmt (srov. J 29 odst. 1 BankZ spolu s § 3 odst. 1 a 2 KV), tedy podá tento návrh bez dalšího, bez souhlasu České národní banky
marg. č. 997-99S
526
marg. č. 999-1000
Část třetí. Podnikatelské subjekty podrobené speciální úpravě 67
1001
dosti stanoví zvláštní předpisy. Česká národní banka žádost posuzuje v součinnosti Ministerstvem financí ČR a i příslušným orgánem zahranič ního bankovního dohledu. Při svém rozhodování zvažuje zejména výši kapitálu a dalších finančních zdrojů, které pobočce mateřská zahraniční banka poskytne, technické, organizační a odborné zajištění fungování po bočky zahraniční banky a dále její hospodářskou účelnost s přihlédnutím k potřebám tuzemského bankovního trhu. Pobočky zahraničních bank podléhají bankovnímu dohledu České ná rodní banky stejně jako banky tuzemské a pro jejich právní postavení platí v zásadě stejný právní režim s několika výjimkami, které plynou z povahy věci. Bankovní licence udělená zahraniční bance pro její pobočku na na šem území zaniká také dnem, ke kterému zahraniční banka pozbyla ve státě svého sídla oprávnění působit j ako banka nebo ukončila činnost své pobočky na území České republiky (§ 7a odst. 2 BankZ). Na pobočku 68 zahraniční banky nelze prohlásit nucenou správu (§ 26 odst. 2 BankZ). Zahraniční banky a finanční instituce, které vykonávají bankovní čin nost, mohou na našem území také působit prostřednictvím svého zastou 6 pení. Toto zastoupení podléhá registraci České národní banky, ' nezapisu je se do obchodního rejstříku a neopravňuje zahraniční banku či finanční instituci provozovat na našem území podnikatelskou činnost.
Oddíl 8. Přijetí do Evropské unie a princip jednotné bankovní licence 1002
V souvislosti s připojením naší vlasti k zemím patřícím k tzv. Evropské unii docházelo v minulých letech k postupnému sbližování našeho právní ho pořádku s principy a zásadami platnými v zemích unijních. Mnohé práv ní předpisy a používané nástroje byly bezprostředně recipovány naším vnitrostátnim právem. Tento proces nazývaný harmonizace práva postihl také " 68
69
V podrobnostech viz ust. § 5 vyhlášky ČNB č. 166/2002 Sb., kterým se stanoví náležitosti žádosti o udělení bankovní licence. Nic však nebrání tomu, aby Česká národní banka zavedla nucenou správu v tuzemské bance, která má pobočku na území cizího státu. V tomto případě však musí Česká národní banka vyrozumět orgán dohledu hostitelského státu, ve kterém pobočka sídlí, o záměru zavést nucenou správu, dále o případném omezení nakládání s vklady. Nucený správce se při výkonu své pravomoci na území j iného členského stáru Evropské unie řídí místním právním řádem (§30 BankZ). Srov. ust. § 39 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, v platném znění.
marg. č. 1001-1002
999
:Lnrr" 3 f B y anS) ud Ceská národní b a n k a " — ° i *
" 63
525
S předchozím souhlasem české národní banky, je-li to s přihlédnutím k situac, nutné je správce oprávněn částečně nebo úplně pozastavit naklá-
Kapitola 17. Banky a spořitelny
527
oblast bankovní. Změny byly zaváděny postupně a nové instrurnentarium se stávalo naším pozitivním právem buď s bezprostřední účinností nebo podle přání zákonodárce vstoupilo v platnost dnem účinnosti Smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii. 7 0 Počínaje dnem 1.5. 2004, kterým se naše vlast stala součástí tohoto nadnárodního celku, platí pro banky členských států Evropské unie při podnikání na našem území zvláštní pravidlo. Základním principem, kterému je podřízeno podnikání v bankovnictví na unijním území, je princip jednotné licence. Jednotná licence je opráv nění, které bankám uděluje jejich domovský stát a které bankám se sídlem v jednom ze členských států umožňuje provozovat základní bankovní ob chody (§ 5d BankZ) na celém unijním území. Zahraniční banky, které požívají výhody jednotné licence, tedy oprávně ní na území České republiky prostřednictvím svých poboček podnikat bez bankovní licence udělované Českou národní bankou, pokud jim oprávnění k výkonu jejich podnikání bylo před tím uděleno v jejich sídelní zemi za podmínky dodržení pravidel jednotné bankovní licence (§ 5a BankZ). Tyto 71 banky, ač působící na našem území, pak až na několik výjimek nepodléhají pravidlům stanoveným BankZ. Pokud by jejich „podnikání" nebylo trvalé, pak pro výkon činnosti nemusejí zakládat pobočky. Plně postačí, pokud za hraniční banka před prvním poskytnutím služby oznámí zamýšlené činnosti České národní bance (§ 5i BankZ). Zahraniční banka nebo její pobočka v zásadě podléhají bankovnímu dohledu příslušného orgánu svého domov ského státu, přičemž ten, kromě postupu z vlastní iniciativy, je povinen při stoupit k nutným krokům i na výzvu České národní banky. Pokud však pří slušný orgán neučiní nezbytná opatření a nezajistí požadovanou nápravu v přiměřené době nebo nesnese-li věc odkladu, je Česká národní banka opráv něna na ochranu klientů sama přijmout nezbytná opatření. O tomto postupu všakje vždy třeba bezprostředně spravit orgán domovského státu zahraniční 72 banky nebo její pobočky a také Komisi Evropských společenství. 70
71
:2
Zákonodárce není již tradičně s to lišit právní obsah pojmů „platnost" a „účin nost" - Srov. část sedmá, článek XI zákona č. 126/2002 Sb. Např. povinnost zákonem stanoveným způsobem vyřizovat stížnosti klientů a o tomto postupu písemně a v českém jazyce ve svých provozních prostorách informovat (§ 11 odst. 5 BankZ), informační povinnost vůči třetím osobám o svých klientech a jejich účtech (§ 38 odst 2 až 6 BankZ), pravidla likvidity banky, provádění měnové politiky a opravného zúčtování. 1'ozn,: používání pojmu Komise Evropských společenství v tomto kontextu ještě v roce 2002 svědčí o „kvalitě" našeho zákonodárce, o ignoraci tzv. maastricht ských dohod a o jeho „připravenosti" na vstup České republiky do Evropské unie.
marg. č. 1002
1000
Část třetí. Podnikatelské subjekty podrobené speciální úpravě
Kapitola 17. Banky a spořitelny
V této souvislosti plní nove Česká národní banka rozsáhlé konzultační a informační povinnosti (§38 BankZ) vůči Komisi Evropské unie, úřadům bankovního dohledu členských i nečlenských států a mezinárodních orga-
Poněvadž hlavním smyslem Fondu je poskytovat jistotu vkladatelům, je Fond v nakládání se svými zdroji omezen. Oproti původní právní úpra vě, kdy byly možnosti hospodaření Fondu vymezeny pozitivně povšech ným výčtem, který připouštěl investování do státních cenných papírů, do cenných papírů se státní zárukou, poukázek České národní banky a bezú ročné uložení u České národní banky, je nyní kritériem pouze bezpečný způsob v souladu se statutem Fondu. 7 4 Náklady na činnost Fondu se hradí z v ýnosů investovaných prostředků. Kapitál, který takto nucené společenstv í bank vytváří, by měl být užíván při neschopnosti některé z bank dostát s\ ým závazkům a měl by být čerpán zejména na náhrady vlastníkům vkla du a na splátky návratných finančních výpomocí a bezúročných úvěrů.
528
Oddíl 9. Fond pojištění vkladů Spatné zkušenosti s fungováním bankovního trhu, úpadky bank v po sledních letech a nesystémové řešení jejich následků vyvolaly značnou potřebu zabývat se otázkou pojištění vkladů v bankách. Tato problematika je také vysoce aktuální v souvislosti s plánovaným přijetím naší země do Evropské unie a je jedním z prvků, který musí být řešen v souvislosti se sbližováním našeho právního řádu s unijní úpravou. Právní úprava de lege lata není optimální, neodpovídá zcela unijní úpravě, ale může být dobrým východiskem do budoucna. Fondpojištění vkladů (dále jen „Fond") je zvláštní právnickou osobou, která se zapisuje do obchodního rejstříku. Fond má zvláštní autonomní postavení, neboť není státním fondem ve smyslu zvláštního zákona 7 3 a nevztahují se na něj předpisy o pojišťovnictví. UČast všech bank a pobo ček zahraničních bank v tomto Fondu a na tomto pojištění je samozřejmě povinná. Pokud pobočky zahraničních bankjiž mají pojištěny pohledávky z vkladů tak, že zajišťují svým klientům alespoň stejný stupeň ochrany jako systém pojištění pohledávek z vkladů u nás, nemusí se pojištění v ČR účastnit. Banky jsou povinny (§11 odst. 2 BankZ) při poskytování služeb své klienty zpravovat o podmínkách pojištění pohledávek z vkladů a ze jména o výši vyplácených náhrad. Banky svými příspěvky (jejich výši stanoví zákon) spolu s výnosy z vlastní činnosti Fondu, vratnými finančními výpomocemi a výtěžky z ukončených konkursních a likvidačních řízení vytvářejí zdroje Fondu. Rostoucí požadavky klientů neúspěšných bankovních ústavů a hrozba, že prostředky Fondu nebudou postačovat k výplatě náhrad, zřejmě zákono dárce přiměly zamyslet se nově nad zdroji, ze kterých se Fond financuje. Společná povinnost státu a České národní banky poskytnout v tomto pří padě Fondu peníze do potřebné výše ve formě návratné finanční výpomo ci a bezúročného úvěru, byla s účinností od 7. 9.2001 (§ 41i BankZ) zru šena a nahrazena blíže neupřesněnou povinností Fondu obstarat potřebné peněžní prostředky na trhu. 73
Viz zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), v platném znění.
529
V čele Fondu stojí pětičlenná správní rada, která je také jeho statutár ním orgánem. Předseda, místopředseda a její Členové jsou jmenováni a odvoláváni ministrem financí na dobu pěti let tak, že každý rok je jmeno ván jeden z jejích členů. Nejméně jeden člen je jmenován z řad zaměstnan ci! České národní banky, která jej také do funkce navrhuje a nejméně dva č Ic nové ze členů představenstev bank. Za výkon funkce člena správní rady nenáleží odměna, pouze náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s výko nem jeho funkce. Takto vytvořené pojištění se vztahuje na pohledávky z vkladů včetně úroků v českých korunách i v cizí měně. 7 5 Náhrada je poskytována do výše 90 % vkladu, nejvýše však do částky, která odpovídá 25 000 EUR pro jednoho vkladatele u jedné banky. 76 S jistou nadsázkou lze říci, že v přípa dě neschopnosti banky dostát svým závazkům, jsou vklady, bez ohledu na jej ich výši, „pojištěny" maximálně do výše 25 000 EUR s desetiprocentní spoluúčastí vkladatele. Obdobně se pojištění vztahuje i na pohledávky z vkladů právnických osob s výjimkou vkladů bank, finančních institucí, zdravotních pojišťoven, státních fondů a vkladů, které je banka oprávněna zčásti zahrnout do svého kapitálu (podřízený dluh). Roční příspěvek, kterým jsou banky povinny do Fondu přispívat, činí 0.1 % z průměrného objemu pojištěných pohledávek z vkladů uplynulého roku včetně úroků. Stavební spořitelny do Fondu přispívají 0,05 % z prů měru objemu pojištěných vkladů za předchozí rok, včetně úroků, bez poM Srov. ust. § 41 j BankZ, ve znění zákona č. 120/2001 Sb., a nyní. 75 Nákup cenného papíru emitovaného bankou (např. depozitní certifikát, vkladní list nebo jiný dluhopis) není pojištěnou pohledávkou z vkladu, obdobně směnka. 7IÍ Klientům „zkrachovalé" Pragobanky, a. s. Praha, Universal banky, a. s., Ústí nad Labem, Moravia banky, a. s., Frýdek-Místek, byla přiznána náhrada za veškeré pohledávky z jejich vkladů až do výše 4 miliony Kč každému vklada teli.
marg. č. 1004-1005
Kapitola 17. Banky a spořitelny
skytnuté státní podpory. Takto stanovený příspěvek za předchozí kalen dářní rok je splatný nejpozději do 31. ledna běžného roku. Fond je povinen vyplatit oprávněné osobě náhradu za pojištěnou pohle dávku do tří měsíců od okamžiku, kdy mu Česká národní banka 7 7 oznámí, že banka není schopna dostát svým zákonným a smluvním závazkům. Česká národní baňkaje však oprávněna lhůtu prodloužit na žádost Fondu až o šest měsíců. O místu, způsobu a dni zahájení vyplácení náhrad z Fondu rozho duje Fond po dohodě s Českou národní bankou a Ministerstvem financí ČR. Pobočky zahraničních bank jsou povinnosti pojistit vklady zproštěny, pokud se účastní jiného, alespoň stejně hodnotného pojišťovacího systé mu a informují o tom Českou národní banku. BankZ umožňuje pobočkám zahraničních bank se u Fondu případně připojistit do výše, kterou zákon požaduje.
a při předkládání těchto údajů se na stavební spořitelny nevztahuje povin nost zachovávat bankovní tajemství. Z tohoto důvodu je také povolení působit jako banka udělováno sta vební spořitelně po předchozím souhlasu Ministerstva financí ČR 7 9 se zří zením stavební spořitelny. Hlavním předmětem činnosti stavebních spořitelen je přijímání vkladů od účastníků stavebního spoření a poskytování úvěrů a příspěvku (státní podpora) účastníkům stavebního spoření. Kromě těchto činností je staveb ní spořitelna oprávněna v omezeném rozsahu 8 0 poskytovat půjčky podni katelům, jejichž výrobky a poskytované služby jsou určeny pro uspokojo vání bytových potřeb, přejímat záruky za tyto půjčky. Stavební spořitelna je při těchto činnostech omezena nejen kvalitativně, ale i kvantitativně. Podíl součtu cílových částek u smluv uzavřených stavební spořitelnou s právnickými osobami na součtu cílových částek u smluv, u nichž dosud nevznikl nárok na úvěr ze stavebního spoření, může činit nejvýše 15 %. Obdobně pohledávky z půjček a úvěrů nemohou překročit 20 % součtu cílových částek podle uzavřených smluv. Stavební spořitelna je oprávněna podílet se majetkově na jiné stavební spořitelně pouze s předchozím sou hlasem České národní banky. Nezastupitelnou činností stavební spořitelny je správa vlastního majetku a opatřování potřebných kapitálových zdrojů pro poskytování úvěrů účastníkům. Stavební spořitelna získává potřebné zdroje od úvěrových institucí, vydává dluhopisy se splatností nejvýše de set let a může na svůj účet provádět obchody s hypotečními zástavními listy, státními dluhopisy nebo s dluhopisy, za které stát či expresis verbis určené osoby (§ 9 StavSp) převzaly záruku. Vždy je však nutno mít na paměti bezpečnost prováděných obchodů - a to, že tyto činnosti nesmějí omezit plnění závazků vůči klientům, které vyplývají z uzavřených smluv. Vlastní volné prostředky na vkladových účtech účastníků, včetně připsané státní podpory, může stavební spořitelna uložit u jiné banky nebo použít k nákupu hypotečních zástavních listů, poukázek České národní banky, státních dluhopisů, popř. dluhopisů, za něž se stát zaručil. Majetkové účasti v právnických osobách, které se zejména zabývají výstavbou bytů a rodin ných domů nebo stavební výrobou, se připouští. I v tomto případě však platí omezující pravidlo, podle kterého nesmí stavební spořitelna držet více jak jednu třetinu základního kapitálu právnické osoby a součet účastí v právnických osobách nesmí překročit 15 % základního kapitálu stavební
Oddíl 10. Stavební spořitelny 1006
531
Část třetí. Podnikatelské subjekty podrobené speciální úpravě
530
Stavební spořitelny jsou finanční instituce bankovního typu, jejichž postavení je kromě BankZ také upraveno zvláštním předpisem, a to záko nem č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spo ření, v platném znění (StavSp). Stavební spořitelna provozuje stavební spoření, tedy přijímá vklady a poskytuje účelově vázané úvěry. Ke své Činnosti stavební spořitelna potřebuje bankovní licenci (§ 4 BankZ) a její předmět podnikání je omezen právě jejím účelem. Kromě toho je oprávně na vykonávat v omezeném rozsahu další činnosti. Pro užívání označení „stavební spořitelna" v obchodních firmách bank platí, že ho ve svém názvu může používat pouze banka, která je provozo vatelem stavebního spoření podle tohoto zákona (§ 3 StavSp). Protože podnikání na tomto úseku sleduj e především poskytování dlou hodobých úvěrů s nižší než běžnou úrokovou sazbou, což se uskutečňuje s využitím státní podpory, 78 nezasahuje do činnosti stavebních spořitelen z pozice státního dozoru jen Česká národní banka, ale také Ministerstvo financí ČR. Posláním ministerstva je vykonávat státní dozor právě na úse ku poskytování státní podpory. Stavební spořitelna je povinna minister stvu poskytovat nezbytné údaje k ověření výše poskytnuté státní podpory 77
78
Jedná-li se o pobočku zahraniční banky, činí oznámení orgán bankovního do zoru domovského státu. K pojmu státní podpora viz ust. § 10 n. StavSp.
1004
19
80
K podrobnostem viz vyhlášku ministerstva financí č. 106/1993 Sb., kterou se stanoví náležitosti žádosti o souhlas se zřízením stavební spořitelny. Srov. ust. § 9 odst. 1 StavSp.
marg. č. 1006
1005
532
1007
Část třetí. Podnikatelské subjekty podrobené speciální úpravě
spořitelny. Nabývání nemovitostí je omezeno pouze na nemovitosti, jimiž jsou zajištěny pohledávky stavební spořitelny nebo na nemovitosti nabý vané z provozních důvodů. Česká národní banka předepisuje opatřením minimální výši likvidních prostředků z objemů závazků stavebních spořitelen. Tyto prostředky musí být uloženy na účtech u České národní banky a úročí se za podmínek sta novených zvláštním předpisem. V současné době je tato minimální rezer va předepsána 8 1 ve výši 2 % ze závazků vůči všem osobám s výjimkou
bank.
Literatura: Čapek, K. Pojištění soukromé. Slovník veřejného práva českoslo venského. III. Brno : Polygrafia, R. M. Rohrer, 1934, s. 154 n.; Eliáš, K. Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé. Praha : C. H. Beck, 1998, s. 335 n.; Frisch, P, Stavařová, M. Osoba likvidátora finančních institucí, PrRd, 1999, č. 5, s. 19 n.; Hermann-Otavský, K. Soukromé pojišťovací právo československé. Praha : Česká akademie věd a umění, 1921; Horn, J. Pojistné právo. Praha: V. Linhart, 1934; Karfiková, M., Přikryl, V., Čechová, J. Základy pojišťovací ho práva. Praha : Orac, 2001; Krbek, M., Hejda, M., Henke, A. Právní rádce pojištěných. Praha : Práce, 1971; Pokorná, J. Subjekty obchodního práva (vybrané problémy). Brno : PF MU, 1997, s. 289 n.; Schelle, K. Vývoj právní úpravy pojišťovnictví. Brno : Masarykova univerzita, 1994; Velebova, E. Smluvní a zákonné pojištění. Praha : Lindě, 1993.
í
Oddíl 11. Hypoteční banky 1008
Kapitola 18. Pojišťovny
Hypoteční bankou se v souladu s ust. § 28 odst. 2 zákona č. 190/2004 Sb., v platném znění (DluhZ), rozumí banka, která je oprávněna vydávat tzv. hypoteční zástavní listy 82 a která je k této činnosti oprávněna podle zvláštního právního předpisu. Samotné povolení působit jako banka, tedy bankovní licence dle ust. § 4 BankZ, neopravňuje banku provádět veškeré bankovní obchody a tedy také neopravňuje bez dalšího banku k emisi hy potečních zástavních listů a k poskytování hypotečních úvěrů. K provozo vání této činnosti je nutno, aby byla výslovně v bankovní licenci uvedena. Pokud je banka oprávněna vydávat hypoteční zástavní listy, je povinna vydat obchodní podmínky pro poskytování hypotečních úvěrů. V těchto podmínkách se zejména upraví postup při prodlení dlužníka se splácením úvěrů nebo úroků a podmínky, za kterých je banka oprávněna požadovat předčasné splacení úvěru.
| i [ ! j ; | I
Oddíl 1. Pojem a vývoj Pojištěním rozumíme sdružení určitých osob, které se cítí ohroženy nahodilým vznikem určité majetkové potřeby, a které se sdružily za účelem společného uhrazení této potřeby, vznikne-li některé ze zúčastněných osob. 83 V rámci uvedené majetkové potřeby rozeznáváme škodu na majetku (po jištění proti škodě) a potřebu na úhradu v případě úmrtí jisté osoby nebo jejího dožití se určité doby, resp. pro případ úrazu nebo neschopnosti k výdělku (pojištění osobní, zvi. životní). Významným přínosem pojištění pro rozvoj obchodního života je, že „zbavuje jednotlivce pocitu nejistoty, proto podporuje zvýšenou měrou podnikavost". 8 4
1009
Předpokladem pojištění je: 1. hromadnost (vetší počet osob je ohrožen stejným druhem nebezpečí),
81
Viz Hermann-Otavský, K. Soukromé pojišťovací právo československé. Část první. Praha : Česká akademie věd a umění, 1921, s. 1. Viz Heyd, O. F. Přehled obchodní nauky. Železný Brod : Knihtiskárna-Nakladatelství „Grafía", 1942, s. 192.
Viz opatření ČNB č. 2/2003 Sb., kterým se stanoví minimální výše likvidních prostředků. K pojmu hypoteční zástavní list viz ust. § 28 DluhZ.
82
marg. č. 1009
marg. č. 1007-1008
5 3 4 Část třetí. Podnikatelské subjekty podrobené speciální úpravě
|
2. nahodilost (nejistota, zda, kdy a v jakém rozsahu nastane pojistná pří hoda, tj. nahodilá škodlivá událost, proti níž se pojištění uzavírá),
j 1 | | 1 I { j \ \ ; ! ř
3. pravidelnost (zjištěná hlavně podle statistik a podle počtu pravděpo
1010
dobnosti). Úprava pojištění se vyskytuje jak v oboru práva veřejného (nemocenské, důchodové pojištění, tzv. nucené), tak i soukromého (tzv. dobrovolné pojiš tění). Zmíněné soukromé (dobrovolné) pojištění se dále dělí na vzájemné a prémiové (někdy také nazývané obchodní či spekulační). Hlavním rozdí lem je skutečnost, že ve vzájemném pojištění jsou účastníci kromě sdružení prostředků sdruženi i právně a prioritním cílem zde není dosahování zisku, ale rozvržení rizika mezi účastníky. V prémiovém pojištění se účastníci na vzájem právně nezavazují, právní vztah vzniká pouze k podnikateli provo zujícímu pojištění (k pojišťovně). Pojišťovna pak uzavírá s účastníky (po jištěnci) samostatné smlouvy, kterými se zavazuje za určitý fixní poplatek (prémii) uhradit potřeby, které mohou pojištěnci nastat. Přebytek vybra ných prémií oproti vyplaceným nastalým potřebám (úhradám) je ziskem pojišťovny (případně schodekje její ztrátou). 8 5 Obchodní (prémiové) pojiš 86 tění v současné době co do rozsahu a významu převažuje. První pojišťovny, jakožto podnikatelé v obchodním pojištění, začaly fungovat v průběhu 17. století, postupně v Nizozemsku, Francii a Anglii, později také v Německu (pol. 18. stol.). V zemích Rakousko-Uherské monarchie bylo pojištění vyhrazeno soukromému podnikání (Císařským rozhodnutím ze 4. září 1819). Podnikání v pojišťovnictví však mohlo být vykonáváno jen na základě koncese (Spolkový zákon č. 253/1852 ř. z.). První českou pojišťovnou byla První Česká vzájemná pojišťovna, která obdržela koncesi Císařským rozhodnutím z 20. října 1827. 8 7 Ve shodě s již výše zmíněným zákonem č. 253/1852 ř. z. byla tato pojišťovna spolkem. Kromě právní formy spolku však mohla být již v té době pojišťovna zalo žena i ve formě akciové společnosti. Podrobnější úpravu pojišťoven obsa hovalo nařízení Ministerstva vnitra, spravedlnosti, obchodů a financí, kte ré bylo prováděcím právním předpisem ke zmíněnému spolkovému zákonu a tehdy platnému obchodnímu zákoníku, tzv. pojišťovací regulativ z roku 1880; později z let 1896 a 1916. V roce 1917 byl přijat zákon č. 501 o pojišťovací smlouvě, který byl v roce 1934 nahrazen novým zákonem 85
86
87
Viz Hermann-Otavský, K. Soukromé pojišťovací právo československé. Část první. Praha : Česká akademie věd a umění, 1921, s. 2. Viz Eliáš, K Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé. 2. vy dání. Praha : C. H. Beck, 1998, s. 335. Viz Schelle, K. Vývoj právní úpravy pojišťovnictví. Brno : Masarykova uni verzita, 1994, s. 13.
marg. č. 1010
j' | ' i j i j Í f [
i
Kapitola 18. Pojišťovny
535
č. 145/1934 Sb. Uvedená právní úprava platila až do roku 1945, kdy byly soukromé pojišťovny Dekretem č. 103/1945 Sb. znárodněny. Po roce 1989 byl přijat zákon o pojišťovnictví č. 185/1991 Sb., který byl později novelizován zákonem č. 320/1993 Sb. Od 1.4.2000 nabyl účinnosti nový zákon o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů. Jedná se o zákon č. 363/1999 Sb. (dále také jen „PojZ"). Zákon o pojišťovnictví upravuje činnost v pojišťovnictví, podmínky pojišťovací a zajišťovací činnosti, zprostředkovatelské činnosti v pojišťovnictví a státní dozor nad provozováním všech výše vyjmenovaných činností. Je důležité poznamenat, že PojZ se týká pouze pojištění v oblasti soukromého práva a nevztahuje se na provádění nemocenského či důchodového pojištění a sociálního zabezpečení ani na provádění veřejného zdravotního pojištění, tedy na pojištění v oblasti veřejného práva. Posledně jmenované pojištění také není pro váděno pojišťovnami, j a k o ž t o podnikateli v o b c h o d n ě p r á v n í m Či soukromoprávním slova smyslu. Přílohou zákona je taxativní výčet odvětví a skupin pojištění, přičemž základní rozdělení druhů pojištění, respektova né jak zákonem, tak i přílohou, je na pojistná odvětví životního a neživotního pojištění. K pojišťovacímu zákonu jsou v současné době účinné dva zásadní prováděcí předpisy, a to vyhláška Ministerstva financí č. 303/2004 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona o pojišťovnictví, a Sdělení Ministerstva financí Č. 322/37281/2000 „Výkaz o tvorbě a výši technických rezerv a skladbě finančního umístění aktiv, jejichž zdrojem jsou technické rezervy a Náležitosti výkazů o činnosti pojišťoven podle § 13 odst. 7 a § 26 odst. 3 písm. a) zákona č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví", které bylo uveřejneno v č. 4/2000 Finančního zpravodaje na s. 186. Platný zákon o pojišťovnictví byl připravován s ohledem na směrnice 1011 Rady Evropských společenství týkající se soukromého pojištění a zname ná výrazné přiblížení Českého pojistného práva legislativě Evropské unie. 8 8 Obecně je zákon o pojišťovnictví v poměru speciality k zákoníku ob chodnímu, což znamená, že pokud PojZ neobsahuje zvláštní úpravu, platí úprava obecná dle obchodního zákoníku. Zákon o pojišťovnictví povoluje 88
Nejdůležitějšími směrnicemi, které jsou základem vnitřního jednotného po jistného trhu EU, jsou: 1. směrnice Rady č. 73/239/EEC, 88/357/EEC a 92/49/EEC týkající se neži votního pojištění a 2. směrnice Rady č. 79/267/EEC, 90/619/EEC a 92/96/EEC týkající se život ního pojištění. Základní právní normy a dokumenty týkající se soukromého pojišťovnictví v EU (v českém jazyce) je možné nalézt na internetových stránkách České asociace pojišťoven (www.cap.cz).
marg. č. 1011
Kapitola 18. Pojišťovny
5 3 6 Část třetí. Podnikatelské subjekty podrobené speciální úpravě
1012
1013
vznik pojišťoven zásadně ve formě akciových společností a družstev, popř. i jiných právnických osob, o kterých to stanoví zákon. Z posledně jmenova ných jde zejména o Českou kancelář pojistitelů, která byla zřízena zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a dále o Všeobecnou zdravotní pojišťovnu, která je ze zákona oprávněna poskyto vat smluvní zdravotní pojištění a připojištění. Pojišťovna se sídlem v zahraničí může na území České republiky provozovat pojišťovací činnost prostřed nictvím své organizační složky. V současné době působí v České republice již přes 40 pojišťoven, převážně ve formě akciových společností. Hlavním předmětem Činnosti pojišťoven je pojišťovací činnost, jejíž definice je obsažena v § 2 písm. b) PojZ; jedná se o uzavírání pojistných smluv pojišťovnou, správu pojištění a poskytování plnění z pojistných smluv. Pojistné smlouvy jsou přitom upraveny, jako druh absolutních neobchodů, v zákoně č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně někte rých zákonů. Jednou ze stran pojistné smlouvy je pojišťovna a druhou pojistník (právnická či fyzická osoba), jež uzavírá s pojišťovnou pojistnou smlouvu. Součástí pojišťovací činnosti je i nakládání s aktivy, jejichž zdro jem jsou technické rezervy pojišťovny (dále jen „finanční umístění"), uza vírání smluv pojišťovnou se zajišťovnami (viz níže) o zajištění závazků pojišťovny vyplývajících z jí uzavřených pojistných smluv (pasivní zajiš tění) a činnost směřující k předcházení vzniku škod a zmírňování jejich následků (zábranná činnost). Pojišťovací zákon rozeznává jeden speciální typ pojišťoven, tzv. zajišťovny. Jsou to právnické osoby, které mohou mít jedinou právní formu, a to formu akciové společnosti. Zajišťovny vykonávají zajišťovací činnost, což znamená, že lapidárně řečeno zabezpečují pojištění samotných pojišťoven. Hermann-Otavský v charakteristice zajišťovací činnosti uvádí, že smlouva mi zajišťovací pojišťovny (zajišťovny) přejímají za kvótu prémie poměrnou část rizika. 89 Zajišťovací Činností se dle § 2 písm. d) PojZ rozumí uzavírání zajišťovacích smluv, kterými se zajišťovna zavazuje poskytnout pojišťovně plnění ve sjednaném rozsahu, nastane-li nahodilá událost ve smlouvě blíže označená, a pojišťovna se zavazuje platit zajišťovně ve smlouvě určenou část pojistného z pojistných smluv uzavřených pojišťovnou, které jsou před mětem této smlouvy (dále jen „zajišťovací smlouva"), uzavírání zajišťova cích smluv mezi zajišťovnami, správa zajištění a poskytování plnění ze za jišťovacích smluv. Součástí zajišťovací činnosti je nakládání s aktivy, jejichž zdrojem jsou technické rezervy zajišťovny. S9
Viz Hermann-Otavský, K. Soukromé pojišťovací právo československé. Část první. Praha : Česká akademie věd a umění, 1921, s. 4.
Oddíl 2. Základní principy úpravy právních poměrů pojišťoven § 1 Státní dozor Vzhledem k charakteru svého podnikání jsou poj išťovny podrobeny zvlášt- 1014 nímu dozoru ze strany státu (státnímu dozoru). Státní dozor vykonává Mi nisterstvo financí (dále také jen „ministerstvo"), které rozhoduje v naprosté většině případů ohledně pojišťovnictví ve správním řízení podle zákona č. 71/ /1967 Sb., o správním řízení (správní řád), pokud PojZ nestanoví jinak. To platí u některých lhůt pro vydání rozhodnutí ve správním řízení, které jsou delší než určuje správní řád, a v případě některých rozhodnutí, kdy odvolání proti těmto rozhodnutím nemá odkladný účinek. Účelem je v prvním přípa dě prodloužením lhůty pro vydání rozhodnutí umožnit správnímu orgánu řádně posoudit podanou žádost, ke které se musí vyjádřit odborníci z řady dozorovaných oblastí, ve druhém případě slouží neodkladnost účinku roz hodnutí především k zabránění zhoršení situace v dozorované společnosti. 90 Je nutné poznamenat, že k 1. 1. 2006 nabude účinnosti zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, s odlišnou úpravou správního řízení. Dne 29. září 2005 vyšel ve Sbírce zákonů pod č. 377/2005 Sb. zákon o doplňkovém dozoru nad bankami, spořitelními a úvěrními družstvy, in stitucemi elektronických peněz, pojišťovnami a obchodníky s cennými pa píry ve finančních konglomerátech a o změně některých dalších zákonů (zákon o finančních konglomerátech). Tento zákon významným způso bem zasáhl do oblasti státní regulace nad finančními institucemi, mimo jiné i pojišťovnami. Tímto zákonem má být do našeho právního řádu zapracována směrnice Evropského parlamentu a Rady c. 2002/87/ES, ze dne 16. prosince 2002 (dále také jen „Směrnice"), o doplňkovém dozoru úvěrových institucí, 90
Viz Karjiková, M., Přikryl, V, Čechová, J. Základy pojišťovacího práva. Pra ha : Orac, 2001, s. 59.
marg. č. 1012-1013
tnarg. č. 1014
Část třetí. Podnikatelské subjekty podrobeně speciální úpravě
Kapitola 18. Pojišťovny
pojišťoven a obchodníků s cennými papíry ve finančním konglomerátu, a doplňující směrnice Rady Č. 73/239/EEC, č. 79/267/EEC, č. 92/49/EEC, č. 92/96/EEC, ě. 93/6/EEC a č. 93/22/EEC a směrnice č. 98/78/EC a č. 2000/ /12/EC Evropského parlamentu a Rady. Základním cílem tohoto poměrně komplikovaného a rozsáhlého práv ního předpisu je úprava výkonu doplňkového dozoru nad regulovanými osobami (např. pojišťovny, banky, obchodníci s cennými papíry apod.) působícími ve finančních konglomerátech (komplikovaná definice finanč ních konglomerátů je obsažena v ust. § 4 zákona) a dále úprava vztahů mezi orgány pověřenými výkonem dozoru nad jednotlivými sektory fi nančního trhu a povinností osob působících ve finančním konglomerátu. Zákon zejména klade důraz na obezřetný dozor, který se týká zejména kapitálové vybavenosti a koncentrace rizik na úrovni konglomerátu finanč ních institucí, operací uvnitř konglomerátu, vnitřního řídicího a kontrolní ho systému na úrovni konglomerátu. Konečným cílem je zajistit spolehlivá kontrolní opatření pro finanční sku piny, které se zabývají křížovými finančními aktivitami mezi odvětvími fi nančního trhu. Takový cíl je dosažitelný, jak uvádí předkladatel, pouze po etapách. Jednou z těchto etap je pak předmětné zavedení doplňkového dozo ru bank, spořitelních a úvěrních družstev, institucí elektronických peněz, pojišťoven a obchodníků s cennými papíry ve finančním konglomerátu. Orgány dozoru by, dle zákona, měly být schopny na úrovni rozsáhlých skupin posoudit finanční postavení pojišťoven, bank, spořitelních a úvěr ních družstev, institucí elektronických peněz, pojišťoven a obchodníků s cennými papíry, které jsou Částí finančního konglomerátu, co se týká jejich kapitálové vybavenosti, koncentrace rizik a operací uvnitř skupin. Základním cílem v této oblasti je stanovit požadavky na kapitál na úrovni finančního konglomerátu tak, aby se zabránilo jeho vícenásobnému pou žití. Dále se také zpřísňují požadavky na management, zejména ve smíše ných finančních holdingových osobách (včetně pojišťoven), které jsou často řízeny jako podnikatelské subjekty a rozšiřuje se informační povinnost těchto subjektů jako součástí podnikatelských seskupení.
jiŠťovna může obecně provozovat pouze pojišťovací činnost nebo zajišťo vací činnost a činnosti s nimi související, a to v rozsahu zmíněného povole ní. Povolení k provozování pojišťovací činnosti na území České republiky uděluje Ministerstvo financí na základě písemné žádosti. O žádosti má být rozhodnuto ve lhůtě 90 dnů od jejího podání; lhůta je pořádková. Podle zá kona o správních poplatcích je podání žádosti zpoplatněno poplatkem ve výši 50 000 KČ. Povolení k provozování pojišťovací činnosti může být udě leno buď pro pojistná odvětví životního pojištění nebo pro pojistná odvětví neživotního pojištění, přičemž pojišťovně nelze zásadně udělit povolení k souběžnému provozování pojišťovací činnosti dle pojistných odvětví ži votních pojištění a neživotních pojištění s výjimkou pojišťoven, které žádají 0 udělení povolení k provozování pojišťovací činnosti podle pojistných od větví životních pojištění. Takovým pojišťovnám lze udělit povolení i k souběžnému provozování pojišťovací činností podle pojistných odvětví neživotních pojištění, a to úrazového pojištění a pojištění nemocí. Pojišťovna se sídlem na území České republiky je povinna ve své firmě použít výraz „pojišťovna". Zajišťovna provozující výhradně zajišťovací čin nost, je povinna ve firmě uvést slovo „zajišťovna". Naopak slovo „pojiš ťovna" nebo „zajišťovna", jejich překlad nebo slova, v jejichž základě se tato slova nebo jejich tvary vyskytují, jsou oprávněny užívat ve firmě pou ze právnické osoby (pojišťovny nebo zajišťovny), kterým bylo uděleno Mi nisterstvem financí povolení k provozování pojišťovací nebo zajišťovací činnosti, s výjimkou pojišťovny nebo zajišťovny, jejíž činnost je upravena zvláštním právním předpisem (viz výše Česká kancelář pojistitelů).
538
1. Povolení k podnikání 1015
537
Zásadně jsou podmínky činnosti zajišťoven, až na malé odchylky, upra veny shodným způsobem jako podmínky pro podnikání pojišťoven. Po kud se tedy v dalším výkladu bude probírat právní úprava podnikání pojiš ťoven, vztahuje se i na zajišťovny; v případě odchylky zásadního rázu bude na tuto skutečnost výslovně upozorněno.
Jak již bylo uvedeno výše, pojišťovnou může být zásadně pouze právnic ká osoba ve formě akciové společnosti nebo družstva. Již ve fázi zakládání pojišťovny, tedy před jejím vznikem je nutné získat od Ministerstva financí povolení k provozování pojišťovací činnosti na území České republiky. Po-
marg. č. 1015
539
Pojišťovna založená jako akciová společnost je oprávněna vydávat akcie, s nimiž je spojeno hlasovací právo, pouze v zaknihované podobě. Zá kladní kapitál pojišťoven je zákonem stanoven vždy v minimální možné výši pro jednotlivá pojistná odvětví v částkách pohybujících se od 90 mil. do 200 mil. KČ, Základní kapitál zajišťovny se sídlem v ČR činí nejméně 1 mld. Kč. Základní kapitál pojišťovny ve výši stanovené zákonem o po jišťovnictví může být tvořen pouze peněžitými vklady, které musí být spla ceny před podáním žádosti o povolení k provozování pojišťovací činnosti. Žádost o udělení povolení k provozování pojišťovací činnosti obsahuje zejména obchodní údaje o pojišťovně, dále obchodní plán pojišťovny, sta novy, předpokládané výnosy a náklady pro první tři roky Činnosti pojiš ťovny a u akciové společnosti také zakladatelskou smlouvu nebo listinu, obsazení statutárních orgánů, výši základního kapitálu u akciové společ nosti anebo zapisovaného základního kapitálu u družstva. Při udělování povolení k provozování pojišťovací Činnosti zahraniční pojišťovně je Ministerstvo financí oprávněno požadovat potřebné infor-
marg. č. 1016
1016
540
Část třetí. Podnikatelské subjekty podrobené speciální úpravě
mace přímo od orgánu státního dozoru země sídla této pojišťovny a na požádání tohoto dozorčího orgánu poskytovat údaje o činnosti zahraniční pojišťovny na území České republiky prostřednictvím její organizační slož ky. Nevyplývá-li výměna informací mezi orgány státních dozorů z mezi národních smluv, je zahraniční pojišťovna povinna na žádost mmistorsu a zabezpečit získávání potřebných informací od orgánu státního dozoru země sídla pojišťovny. Pojišťovně může být společně s povolením k provozování pojišťovací činnosti uděleno i povolení k provozování zajišťovací činnosti, taková pojišťovna však musí mít základní kapitál ve výši, kterou PojZ stanoví pro zajišťovny a nemůže přebírat do zajištění pojistná rizika, jež jsou pojištěna pojistnou smlouvou, kterou sama uzavřela.
2. Další výkon státního dozoru 1017
Ministerstvo financí vykonává nad činností pojišťoven státní dozor v širokém rozsahu. 91 Jeho předmětem je dohled nad dodržováním zákona o pojišťovnictví, souladu provozovaných činností s uděleným povolením. hospodaření pojišťovny z hlediska zabezpečení splnitelnosti jejích záui7ků, způsobu tvorby a použití technických rezerv, finančního umístění ak tiv, jejichž zdrojem jsou technické rezervy, a solventnosti pojišťovm. pl nění opatření vydaných ministerstvem, způsobů vedení administrativ n ích a účetních postupů a vnitřní kontroly. Zaměstnanci ministerstva pověřeni výkonem kontrolní činnosti státního dozoru v pojišťovnictví jsou opráv něni účastnit se jednání orgánů pojišťovny při projednávání účetní závěr ky, opatření ministerstva nebo výsledků hospodaření pojišťovny, účastnil se jednání dozorčí rady v pojišťovně založené jako akciová společnost nebo jednání kontrolní komise v pojišťovně založené jako družst\ o. Při výkonu státního dozoru mohou zaměstnanci ministerstva vstupoval do prostorů pojišťovny. Pojišťovna je povinna předkládat ministerstvu účetní závěrku a jiné do klady o činnosti; obsah a formu jiných dokladů vyhlašuje ministerstvo ve Finančním zpravodaji, a dále návrh opatření na obnovení platební způso bilosti, je-li ohrožena. Statutární a dozorčí orgány pojišťovny, vedoucí za městnanci, zmocněnci a fyzické osoby, které jsou činné pro pojišťovnu. jsou povinny na vyžádání předložit zaměstnancům ministerstva pověře ných výkonem státního dozoru jimi vyžadované doklady a písemnosti pr 91 Viz Eliáš, K. Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé. 2. \ v dání. Praha : C. H. Beck, 1998, s. 337.
Kapitola 18. Pojišťovny
541
posouzení činnosti pojišťovny a její majetkové situace a poskytnout k tomu všechny potřebné informace a vysvětlení. Pokud ministerstvo zjistí poru šení povinností stanovených zákonem, rozhodne opatřením o odstranění jejích nedostatků. Jako součást těchto opatření je ministerstvo oprávněno poradovat ve stanovené lhůtě provedení změny v osobě člena statutárního či dozorčího orgánu pojišťovny, prokuristy anebo fyzické osoby, které mají účast na řízení pojišťovny nebo zajišťovny (např. generálního ředitele nebo jeho náměstka), popř. pověřeného zástupce pobočky pojišťovny. Valná většina rozhodnutí valné hromady pojišťovny ve formě akciové společnosti nebo Členské schůze pojišťovny jako družstva týkající se změn v osobních či majetkových poměrech pojišťovny je podmíněna předcho zím souhlasem Ministerstva financí. Příkladem může být rozhodnutí valné hromady akciové společností nebo Členské schůze družstva o snížení zá kladního kapitálu. Ministerstvo může udělit souhlas se snížením základní ho kapitálu, jestliže tento kapitál neklesne pod zákonem stanovenou mini mální hranici. Snížení základního kapitálu lze provést pouze snížením jmenovité hodnoty akcií u pojišťovny založené jako akciová společnost nebo snížením hodnoty zapisovaného základního kapitálu u pojišťovny založené jako družstvo. Dále se jedná o případ změny ve struktuře vlastníků pojišťovny. Fyzická nebo právnická osoba, která hodlá nabýt nebo zvýšit svoji účast v pojiš ťovně nebo zajišťovně tak, že její podíl na hlasovacích právech dosáhne nebo překročí 20 %, 33 % nebo 50 %, má vůči ministerstvu povinnost písemně požádat o předchozí souhlas s nabytím nebo zvýšením této účasti. Žádost obsahuje výši zamýšlené účasti a doklad o bezúhonnosti fyzické osoby, která hodlá nabýt nebo zvýšit svoji účast v pojišťovně nebo zajiš ťovně nebo která je prokuristou nebo členem statutárního nebo dozorčího orgánu právnické osoby, která hodlá nabýt nebo zvýšit svoji účast v pojiš ťovně nebo zajišťovně. Ministerstvo o této žádosti rozhodne ve lhůtě 30 dnů od jejího obdržení, popřípadě určí lhůtu pro realizaci navrhovaných změn, která nesmí být kratší než 60 dnů. Podání opravného prostředku proti roz hodnutí ministerstva nemá odkladný účinek. Osoba, která nabyla účast nebo zvýšila svůj podíl podle předchozího odstavce bez souhlasu minis terstva, nesmí vykonávat hlasovací práva. Pokud se ministerstvo k žádosti nevyjádří ve lhůtě 60 dnů od jejího obdržení, považuje se za schválenou upljnutím posledního dne této lhůty. Fyzická nebo právnická osoba, která navrhuje snížení své účasti v pojišťovně nebo zajišťovně tak, že její podíl na hlasovacích právech klesne pod 20 %, 33 % nebo 50 %, je povinna tuto skutečnost písemně oznámit ministerstvu, a to nejpozději 30 dnů přede dnem, ke kterému má být tato účast snížena.
1018
marg. č. 1018
5 4 2 Část třetí. Podnikatelské subjekty podrobené speciální úpravě 3. Povinnost mlčenlivosti 1019
Členové statutárních a dozorčích orgánů a zaměstnanci pojišťovny a zajišťovny, likvidátor, popř. nucený správce, jakož i osoby, které vyko návají pro pojišťovnu nebo zajišťovnu práci v jiném než pracovním pomě ru (dále jen „osoby činné pro pojišťovnu nebo zajišťovnu"), pojišťovací nebo zajišťovací makléři a osoby zúčastněné při výkonu státního dozoru jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech týkajících se pojiště ní fyzických a právnických osob. Povinnost mlčenlivosti mají tyto osoby i po skončení pracovního nebo jiného než pracovního poměru. Porušením povinnosti mlčenlivosti podle tohoto zákona není poskytnutí těchto infor mací se souhlasem osob, jichž se tyto údaje týkají, a dále zejména poskunutí těchto informací na písemné vyžádání: a) ministerstva při výkonu státního dozoru, b) soudu pro účely občanského soudního řízení, c) orgánu činného v trestním řízení, d) Komise pro cenné papíry při výkonu státního dozoru, e) příslušného úřadu Členského státu EU nebo třetího státu, jestliže se jed ná o pojištění sjednané pojišťovnou se sídlem na území tohoto slám. f) Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, g) orgánů sociálního zabezpečení ve věci řízení o pojistném na sociální zabezpečení, za předpokladu, že bude dodržena mlčenlivost osobami. kterým se tyto informace poskytnou. Za porušení povinnosti zachovávat mlčenlivost může ministerstv o ulo žit pokutu fyzické osobě až do výše 1 000 000 Kč nebo právnické osobě až do výše 10 000 000 Kč.
§ 2 Majetkové poměry pojišťoven 1020
2
Soukromoprávní pojišťovací činnost vykonávaná podnikatelem po jišťovnou spočívá v převzetí rizika za pojištěnce. Pro zvýšení jistoty pojiš těnců, že pojišťovna splní závazky z uzavřených pojistných smluv, slanov i PojZ pojišťovnám vytváření technických rezerv, mimo rezervy obecně sta novené obchodním zákoníkem. Technické rezervy slouží k plnění zá\ a Au z provozované pojišťovací činnosti, přičemž vznik těchto závazků je prav děpodobný nebo jistý, nejistá je všakjejich výše nebo okamžik, ke které mu vzniknou. O technických rezervách musí pojišťovna jednak účtoval odděleně od ostatních závazků pojišťovny a dále je povinna je finančně umísťovat tak, aby: marg. č. 1019-1020
Kapitola 18. Pojišťovny
543
- jednotlivé složky jejich finančního umístění poskytovaly záruku návrat nosti vložených prostředků (zásada bezpečností), - jednotlivé složky jejich finančního umístění zabezpečovaly výnos z je jich tržby nebo zisk z jejich prodeje (zásada rentability), - v závislosti na charakteru provozované pojišťovací nebo zajišťovací činnosti byla část finančního umístění pohotově k dispozici k výplatě pojistného plnění ve lhůtě stanovené zákonem Č. 37/2004 Sb., - jednotlivé složky jejich finančního umístění byly rozloženy mezi větší počet právnických osob, mezi nimiž není vztah ovládané a ovládající osoby, ani vztah osob, jednajících ve shodě (§ 66a a 66b ObchZ) (zása da diversijikace). Na technických rezervách pojišťovny se může podílet zajiŠťovna, avšak pojišťovna je povinna uzavřít zajistnou smlouvu tak, aby nebyla ohrožena splnitelnost závazku pojišťovny. Pojišťovna je dále povinna po celou dobu své činnosti mít vlastní zdroje 1021 nejméně ve výši minimální míry solventnosti, kterou se rozumí výše vlast ních zdrojů vypočítaná způsobem, který stanoví ministerstvo vyhláškou (vyhláška Ministerstva financí č. 303/2004 Sb.). Alespoň třetinu minimál ní míry solventnosti tvoří garanční fond. Pojišťovna je povinna vykazovat ministerstvu svou solventnost do 30 dnů ode dne vydání výroku auditora o ověření účetní závěrky nebo kdykoli na žádost ministerstva. Pojišťovna je dále povinna nechat si potvrdit správnost svých údajů o rozdělení výnosů z finančního umístění v životním pojištění mezi pojiš těným a pojišťovnou, výpočtu sazeb pojistného, výši technických rezerv, výpočtu minimální míry solventnosti a pojistné matematické metodě pou žívané při provozované pojišťovací činnosti zvlášť k tomu kvalifikovanou osobou, kterou je odpovědný pojistný matematik. Tím může být pouze fyzická osoba, jež je, po splnění stanovených podmínek, zapsána v seznamu odpovědných pojistných matematiků vedeném ministerstvem. Podmínka mi zapsání do uvedeného seznamu je ukončené vysokoškolské vzdělání v oboru matematiky, nejméně tříletá praxe v oboru pojistné matematiky a dále osvědčení o výkonu funkce pojistného matematika vydané organi zací pojistných matematiků akreditovanou u Mezinárodní aktuárské aso ciace (International Actuarial Association, se sídlem v Kanadě). Účetní závěrku pojišťovny ověřuje auditor a předkládá o ní písemnou zprávu ministerstvu. Pojišťovna je povinna umožnit každému nahlédnout do účetní závěrky a výroční zprávy. Ministerstvo je navíc oprávněno kdy koliv v průběhu činnosti pojišťovny nechat ověřit audit auditorem, které ho určí, a to v případě, že existují důvody zpochybňující správnost původ ního auditu nebo to vyžadují zhoršené výsledky hospodaření pojišťovny.
marg. č. 1022-1023
1022
544
Část třetí. Podnikatelské subjekty podrobené speciální úpravě
Pokud ministerstvo zjistí porušení povinností stanovených pojišťova cím zákonem, rozhodne o opatření k odstranění zjištěných nedostatků. V případě potřeby může ministerstvo rozhodnout, aby pojišťovna před nostně použila zisk po zdanění k doplnění rezervního fondu nebo ke zvý šení základního kapitálu nebo aby snížila svůj základní kapitál o Částku odpovídající ztrátě po jejím zúčtování s rezervním a dalšími fondy za před pokladu, že ztráta přesahuje 20 % jejího základního kapitálu. Pokud by se jednalo o nedostatky závažnějšího charakteru, které by mohly ohrozit nebo ohrožují splnitelnost jejích závazků, je ministerstvo oprávněno svým roz hodnutím nařídit pojišťovně předložit ministerstvu ke schválení ozdrav in plán nebo zavést v pojišťovně nucenou správu 9 2 nebo pozastavit pojišfov ně oprávnění k uzavírání poj istných smluv nebo nařídit pojišťovně přc\ ósi její pojistný kmen na jinou pojišťovnu nebo odejmout pojišťovně nebo zajišťovně povolení k provozování pojišťovací nebo zajišťovací činnosti. Dále je ministerstvo oprávněno za neplnění povinností pojišťovny, ^ \ plývajících ze zákona, z rozhodnutí ministerstva nebo z uděleného po\ olcní k provozování pojišťovací Činnosti, uložit pojišťovně pokutu až do v\še 50 mil. Kč.
§ 1023
3
Zrušení pojišťovny
Pojišťovací zákon v § 36 říká, že zrušení pojišťovny bez likvidace, ij. sloučením, splynutím, přeměnou nebo rozdělením, podléhá schválení mi nisterstvem na základě předloženého záměru, který musí mít písemnou formu a kromě obsahu projektu, obecně stanoveného obchodním zákoní kem pro tyto případy, musí obsahovat údaj e o skladbě finančních prostřed ků získaných z pojištění, které budou předmětem uvedených změn. a o předpokládaném vývoji solventnosti v prvních Irech letech po realizaci těchto změn. Vzhledem ke skutečnosti, že při novelizaci obchodního zá koníku zákonem č. 370/2000 Sb. byla opomenuta příslušná novelizace 1'ojZ. právní úprava týkající se zrušení pojišťovny bez likvidace neodpovídá sou časné právní úpravě obchodního zákoníku. Ve většině případů lze lento nedostatek nahradit logickým výkladem, dle něhož dospějeme k závěru. že splynutí a sloučení pojišťoven se řídí přiměřeně ustanoveními obchod ního zákoníku o fúzích, přeměna ustanoveními o změně právní form\ a termín rozdělení zůstal i po zmíněné novele zachován. Problém však \ zn i92 Viz Dvořák, T. K některým otázkám právní úpravy nucené správy nad pojiš ťovnami a zajišťovnami. OP, I. díl - 2000, č. 6, s. 2 n., II. díl - 2000. č. V s. 2n.
Kapitola 18. Pojišťovny
545
ká novým, novelou zavedeným způsobem přeměny společnosti převodem jmění na společníka. Zákon o pojišťovnictví o převodu jmění na společní ka mlčí, neobsahuje tedy ani zákonné zmocnění o nutnosti udělení souhla su ministerstvem. Záměrem zákonodárce při novelizaci obchodního záko níku však jistě nebylo zavést nový způsob zrušení pojišťovny bez nutnosti schválení ministerstvem. Takový výklad zákona se příčí veřejnému pořád ku, a proto je nutné jej odmítnout. Z toho důvodu není podle našeho názo ru možné provést zrušení pojišťovny bez likvidace tímto způsobem. Pře měnu pojišťovny lze uskutečnit p o u z e v rozsahu právních forem stanovených pojišťovacím zákonem. Pokud se jedná o zrušení pojišťovny s likvidací, je ministerstvo oprávněno jmenovat likvidátora ze seznamu likvidátorů, který vede, a to v případě, nedojde-li ke sloučení, splynutí, rozdělení nebo přeměně pojišťovny. Ministerstvo pak určuje i výši odmě ny likvidátora. Vstupem do likvidace ztrácí pojišťovna možnost uzavírat nové pojistné a zprostředkovatelské smlouvy, prodlužovat smlouvy již uza vřené nebo zvyšovat pojistné Částky. Likvidátorem nesmí být fyzická oso ba. která byla neboje auditorem pojišťovny nebo zajišťovny nebo se ja kýmkoliv způsobem na auditu podílela, nebo osoba, která je nebo byla v této pojišťovně nebo zajišťovně odpovědným pojistným matematikem nebo má anebo měla k pojišťovně nebo zajišťovně vztah, který by mohl být překážkou řádného výkonu funkce likvidátora. Likvidátor předkládá ministerstvu bez zbytečného odkladu doklady o úkonech směřujících k likvidaci společnosti, které si ministerstvo vyžádá. Aktiva, jejichž zdro jem jsou technické rezervy, a vlastní zdroje, které tvoří garanční fond, slouží přednostně pro vypořádání nároků vyplývajících z pojišťovací činnosti.
jř' 4 Zprostředkovatelská Činnost v pojišťovnictví Zprostředkovatelskou Činnost v pojišťovnictví (tzn. typicky zprostředkování pojistných smluv) může za podmínek stanovených zákonem č. 38/ /2004 Sb. a zákonem o pojišťovnictví na území České republiky provozo vat pojišťovací agent, vázaný pojišťovací zprostředkovatel, podřízený po jišťovací zprostředkovatel, pojišťovací makléř nebo pojišťovací zprostřed kovatel, jehož domovským státem není Česká republika. Mohou jimi být jak fyzické, tak i právnické osoby. Pojišťovací agent, zprostředkovatel nebo pojišťovací makléř mohou zprostředkovávat pouze pojištění nabízené po jišťovnou, které bylo uděleno povolení k provozování pojišťovací činnos ti podle zákona o pojišťovnictví. Kromě podmínky důvěryhodnosti a pod mínky stanovené zákonem č. 38/2004 Sb. pro střední kvalifikační stupeň
1024
marg. č. 1024
546
Část třetí. Podnikatelské subjekty podrobené speciální úpravě
pro pojišťovacího agenta a podmínky důvěryhodnosti a podmínky stano vené zákonem č. 38/2004 Sb. pro vyšší kvalifikační stupeň odborné způ sobilosti pro pojišťovacího makléře, je podmínkou provozování zprostřed kovatelské činnosti pojišťovacím agentem nebo pojišťovacím makléřem jeho registrace u Ministerstva financí. Výkon zprostředkovatelské činnos ti v pojišťovnictví je výslovně vyloučen z působnosti živnostenského zá kona; 9 3 osoba, která tuto činnost vykonává jako pojišťovací agent, nebo pojišťovací či zajišťovací makléř nebo jako jiný zprostředkovatel podle 94 zákona č. 38/2004 Sb., je však podnikatelem na základě § 2 odst. 2 písm. c) ObchZ, jedná se tedy o činnost vykonávanou osobou, která podniká na zá kladě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů.
Kapitola 19. Penzijní fondy I iteratura: Eliáš, K., Dvořák, T., Havel, B. Komentář k zákonu o penzijním při pojištění se státním příspěvkem. Praha : Lindě, 2001; Gregorová, Z. Důchodové •ystémy. Brno : PF MU, 1997; Pokorná, J. Subjekty obchodního práva. Brno : PF MU, 1997, s. 294 n.; Šulc, 1, IlletŠko, P. Penzijní připojištění. Praha: Grada, 2000.
Oddíl 1. Pojmové vymezení Penzijním fondem je taková akciová společnost, která byla účelově vy tvořena k zajišťování specifické činnosti penzijního připojištění a činnosti bezprostředně související. Oproti obecné úpravě akciového práva vykazu jí tyto právnické osoby značná specifika a stěžejní právní úpravou je zá kon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění ze státním příspěvkem (dále jen „PenzPř'*). Tato úprava vsak nevytváří ucelený právní rámec a výslovně proto stanoví, že se pro penzijní fondy užijí rovněž ustanovení obchodní ho zákoníku o akciové společnosti, pokud není stanoveno jinak (zákon o penzijním připojištění je tedy k obchodnímu zákoníku lex specialis). Z povahy penzijního fondu, jakožto akciové společnosti plyne, že tento je podnikatelem ve smyslu ust. § 2 odst. 2 písm. a).
1025
Oddíl 2. Odchylky od obecné úpravy akciových společností „i 1 Založení a vznik penzijního fondu
Ust. § 3 odst. 3 písm. a) zákona č. 455/1991 Sb. ŽZ. Samozřejmě za splnění ostatních podmínek podnikání vyplývajících z § odst. 1 ObchZ.
Penzijní fond, stejně jako každá jiná akciová společnost, musí být zalo žen zakladatelskou smlouvou, resp. zakladatelskou listinou, pokud je za kládán jedním zakladatelem. Zakladatelské dokumenty musí mít formu notářského zápisu (§ 57). Z hlediska výběru z možností založení penzijní-
marg. č. 1025-1026
1026
5 4 8 Část třetí. Podnikatelské subjekty podrobené speciální úpravě
1027
1028
ho fondu zákon stanoví, že penzijní fond lze založit pouze simultánním způsobem (§ 4 odst. 1 PenzPř). Znamená to tedy, že zakladatelé musí být sami schopni upsat základní kapitál v celém rozsahu již při založení pen zijního fondu. Vzhledem k tomu, že zakladatelé mají právní postavení usta vující valné hromady, zakladatelský dokument musí navíc obsahoval také rozhodnutí: - o schválení stanov penzijního fondu, - o schválení návrhu penzijního plánu a návrhu statutu penzijního fondu. - o založení penzijního fondu a - o volbě orgánů penzijního fondu, které jinak volí valná hromada. Zakladatele podle zákona nestíhá povinnost v okamžiku přijímání \ \ šo uvedených rozhodnutí účinně upsat akcie v hodnotě navrhovaného zá k I ndního kapitálu a zároveň splatit alespoň 30 % jmenovité hodnoty akcií a případné emisní ážio(§ 172 odst. 3 infine), 9 5 avšak speciální ustanovení zákona o penzijním připojištění stanoví, že veškeré vklady musí byl plně splaceny před podáním žádosti o povolení vzniku a činnosti penzijního fondu Ministerstvu financí ČR (§ 4 odst. 4 in fine PenzPř). Základní kapitál penzijního fondu musí činit minimálně 50 milion u ko run Českých a upsané akcie lze splatit pouze peněžitými vklady. Ro\ ně/ upisování nových, „mladých" akcií v rámci zvyšování základního kapitálu je možné pouze peněžitými vklady. Penzijní fond, jakožto speciální typ obchodněprávní korporace, rovněž vykazuje zvláštnosti v možnostech emitovat cenné papíry. Především je oprávněn emitovat pouze akcie stejné jmenovité hodnoty znějící na jméno (§ 4 odst. 2 PenzPř). Zároveň však není oprávněn vydávat akcie za zvý hodněných podmínek pro zaměstnance, prioritní akcie a dluhopis} (vč. vyměnitelných a prioritních dluhopisů). 95
Absence této povinnosti je sic v případě penzijních fondů vzhledem k jejich povinnosti splatit zcela vklady do okamžiku podáni žádosti o povolení \znikii a činnosti MF ČR pochopitelná, leč v obecné rovině vzbuzuje značné po chybnosti. Simultánní způsob je totiž tímto oproti sukcesivnímu způsobu znač ně zvýhodněn a je tak porušován princip rovnosti účastníků soukromonrávních vztahů. Zákonodárcova slova jsou však jasná, když v nich lze navíc spatřovat i jistou logiku, a to především v tom, že prakticky není časová piodleva mezi upsáním akcií a rozhodnutím zakladatelů rozhodujících v působ nosti ustavující valné hromady. Každopádně platí, že obchodní rejstřík tiko vou akciovou společnost, která povinnosti účinně upsat akcie v hodnoiě navrhovaného základního kapitálu a splatit předepsanou část jmenovité hod noty akcií, vč. emisního ážia nesplní, do registru nezapíše [§ 175 oilsl. 1 písm. b)].
Kapitola 19. Penzijní fondy
Stěžejním dokumentem penzijního fondu jsou z pohledu jeho života Mánovy. Ty musí obsahově vykazovat veškeré náležitosti požadované u s t íj 173 s výjimkami, resp. upřesněními podle zákona o penzijním připojiš tění. Předně tak musí reagovat na rozdílné minimum základního kapitálu, na specifická pravidla pro představenstvo penzijního fondu Či na zvlášt nosti v rovině hospodaření a nakládání ze ziskem penzijního fondu. Navíc musí vždy obsahovat také ustanovení o způsobu přijímání statutu a penzij ního plánu penzijního fondu (§ 9 odst. 1 PenzPř). Kromě stanov musí každý penzijní fond vykazovat také statut apenzijni plán. Statut je takový dokument, který obsahuje bližší vymezení hospo daření fondu, zejména jeho zásady, zaměření, cíle a omezení možností in\estiční politiky penzijního fondu, Či základní informace o depozitáři penzijního fondu. Oproti tomu penzijní plán tím, že vymezuje především podrobnosti v rovině dávek poskytovaných z penzijního připojištění, tedy podmínky pro vznik na tyto dávky, způsob výpočtu těchto dávek či výši jednotlivých příspěvků, stává se důležitým dokumentem ve vztahu k sa motnému penzijnímu připojištění a jeho účastníkům. Oba tyto dokumenty, pro svou důležitost, podléhají souhlasu státního dozoru, a to jak v rovině jejich prvotního schválení, tak v rovině jejich následných změn.
b) odbornou způsobilost a bezúhonnost navrhovaných Členů představen stva a dozorčí rady penzijního fondu, c) depozitáře, d) stanovy, návrh statutu a penzijního plánu penzijního fondu,
1033
marg. Č. 1029-1031
Kapitola 19. Penzijní fondy
e) listiny prokazující založení penzijního fondu, včetně dokladu o plném splacení základního kapitálu a jeho původu. Z pohledu věcného posouzení žádosti nejsou na státní dozor zákonem kladeny žádné nároky s výjimkou toho, že žádost o povolení vzniku a činnosti penzijního fondu bude vždy zamítnuta, pokud návrh statutu nebo penzijního plánu nesplňuje požadavky stanovené zákonem, nebo jestliže penzijní fond nesplňuje předpoklady pro výplatu navrhovaných dávek pen zijního připojištění. V ostatním záleží na objektivním zvážení skutečností. Ministerstvo financí ČR je povinno o žádosti rozhodnout v pořádkové lhůtě 60 dnů ode dne doručení žádosti, nebo jejího doplnění (§ 6 odst. 1 Pen/Př). Pokud žádost schválí, udělí povolení na dobu neurčitou a současně seli v ál í statut a penzijní plán, určení depozitáře a personální obsazení představen stva a dozorčí rady penzijního fondu. Koncese udělené Ministerstvem fi nancí ČR je výlučná a nelze ji převést na jinou osobu. Udělením koncese penzijní fond nevzniká, nýbrž je nutné provést jeho zápis do obchodního rejstříku. Představenstvo je povinno do 90 dnů ode dne doručení udělení povolení Ministerstva financí ČR podat návrh na zápis pen zijního fondu do obchodního rejstříku. K návrhu musí být přiložena i koncese povolující vznik a činnost penzijního fondu. Vzniklý penzijní fond je povinen Činit veškeré své právní úkony pod obchodní firmou, kterou má v obchodním rej střiku zapsanou s tím, že sou částí této firmy je i označení „penzijní fond". Všem ostatním subjektům práva se užití či užívání tohoto označení zapovídá (§ 3 odst. 4 PenzPř).
fondu není živností, neuplatní se zde ustanovení živnostenského zákona a za bezúhonnou se považuje taková fyzická osoba, která nebyla pravo mocně odsouzena pro trestný čin majetkové povahy (§ 247-258 TrZ) nebo jiný úmyslný trestný čin. Z důvodů zamezení střetu zájmů zákon stanoví, že osoby zastávající funkce v orgánech penzijního fondu nesmí nabývat věcí tvořících majetek penzijního fondu, anebo věci penzijnímu fondu pro dávat. Totéž platí obdobně rovněž pro zaměstnance.
§ 2
Vnitřní organizace penzijního fondu
Vnitřní struktura penzijního fonduje v zásadě shodná s běžnými akcio vými společnostmi s tím, Že vzhledem k významu a exklusivitě penzij ních fondů existují některé výjimky. Předně tak představenstvo musí mít mini málně pět členů a z členství v tomto orgánu jsou striktně vyloučeny nčkieré osoby zastávající určité funkce. 96 Zároveň musí být garantována odbor ná způsobilost členů těchto orgánů a jejich bezúhonnost. Dozorčí rada pak musí vykazovat alespoň členy tři, což je pravidlo zbytečně opakované podle obecného § 200 odst. 1 ObchZ. Vzhledem k tomu, že činnost penzijního 96 Zejména pak osoby zastávající veřejné funkce, členové orgánu jiných penzij ních fondů, bank (tedy i depozitáře), burz, pojišťoven, investičních společ ností a fondů, depozitáře střediska cenných papírů, makléři a další osor»> dle ust. § 7 odst. 3 a 4 PenzPř. Zaměstnanci penzijního fondu nesmí zastávat funkce člena dozorčí rady.
marg. ě. 1032-1033
1030
a) základní informace o penzijním fondu (obchodní firmu, základní kapi tál apod.),
Část třetí. Podnikatelské subjekty podrobené speciální úpravě
550
1029
Vznik penzijního fonduje ovládán koncesním principem, kdypro vznik 1031 penzijního fonduje nutný předchozí souhlas Ministerstva financí ČR po dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí a Komisí pro cenné papíry (§ 5 odst. 1 PenzPř). Tento souhlas je conditio sine qua non nejen pro úspěšný vznik penzijního fondu, ale také pro veškerou jeho následnou čin nost. Samotnou žádost o povolení vzniku a činnosti penzijního fondu po dávají písemně zakladatelé penzijního fondu a jsou v ní povinni uvést či doložit zejména:
marg. č. 1027-1028
1032
549
Částečně rozdílná je rovněž úprava převodů akcií penzijního fondu na třetí osoby. Zákon totiž stanoví, že pokud je převod objemově přesahující 10 % základního kapitálu, provedený v jedné nebo více operacích na třetí osobu, nebo více osob jednajících ve shodě, vyžaduje se souhlas Minister stva financí ČR. Totéž mutatis mutandis platí také pro situaci, kdy jsou nabízeny vybranému zájemci k upsání akcie v rozsahu převyšujícím 10 % základního kapitálu (§ 4 odst. 6 PenzPř).
551
Jak Členy orgánů penzijního fondu, tak jeho zaměstnance stíhá povinnost mlčenlivosti o skutečnostech, které se dozvěděli v souvislosti s výko nem své funkce nebo zaměstnání. Oproti obecným principům je tato po vinnost přitvrzena a platí, že trvá i po skončení funkce nebo zaměstnání u penzijního fondu s výjimkami stanovenými zákonem (§ 7 odst. 7 PenzPř).
1034
Nově pak zákon speciální úpravou řeší také přestupky Členů orgánů penzijního fondu (§ 43a-43e PenzPř).
,í 3 Činnost penzijního fondu Zákon kogentně stanoví, že penzijní fondy jsou oprávněny provozovat 97 pouze penzijní připojištění a činnost s tímto bezprostředně související; provozování činnosti penzijního připojištění není živností ve smyslu živ nostenského zákona [§ 3 odst. 3 písm. a) ŽZ], Pod pojmem penzijního připojištění je třeba vnímat na jedné straně kumulaci a správu účastníky penzijního připojištění poskytnutých peněžních prostředků a peněžních prostředků poskytnutých ve prospěch těchto účastníků státem, a vyplácení dávek penzijního připojištění na straně druhé. Systém penzijního připojiš tění se z hlediska důchodové politiky považuje za doplňkový důchodový 98 systém. Účastníkem penzijního připojištění může být pouze fyzická oso ba starší osmnácti let s trvalým pobytem v tuzemsku, nebo na území státu Právním titulem pro vznik penzijního připojištění je smlouva o penzijnim připojištění upravená v ust. § 12 n. PenzPř. Subsidiárně se na tuto smlouvu použijí ustanovení občanského zákoníku, vyjma ustanovení o pojistných smlouvách. Smluvními stranami může být pouze řádně zalo žený a vzniklý penzijní fond a fyzická osoba způsobilá být účastníkem penzijního připojištění. Smlouvou o penzijním připojištění se penzijní fond zavazuje poskytovat účastníku dávky penzijního připojištění za podmí"' Např. poradenská a obdobná činnost. V podrobnostech srov. Gregorová, Z. Důchodové systémy. Brno : Masaryko va univerzita, 1998, s. 53 n.
marg. č. 1034-1036
1035
1036
5 52
1037
1038
Část třetí. Podnikatelské subjekty podrobené speciální úpravě
nek, ve výši a způsobem stanoveným penzijním plánem a touto smlouvou a účastník se zavazuje platit penzijnímu fondu příspěvky za podmínek, ve výši a způsobem stanoveným penzijním plánem a touto smlouvou; penzij ní plán v platném znění je nedílnou součástí smlouvy. Smlouva musí mít obligatorně písemnou formu. Hospodářskou kauzou smlouvy o penzijním připojištění je snaha účastní ka zajistit si určité penzum příjmů pro budoucí dobu, kdy jeho schopnosl produkovat relevantní příj my bude minimalizována nebo zcela znemožn č LIJ . Za tímto účelem poskytuje penzijnímu fondu z titulu smlouvy o penzijním připojištění peněžité příspěvky a po splnění relevantních podmínek mu \ /n iká nárok na výplatu dávek poskytovaných z penzijního připojištění, na\ ýšcnou o státní příspěvek a na účastníka připadající část výnosů z hospodaření penzijního fondu. Penzijní fond je k takovémuto plnění zásadně povinen. Kromě shromažďování a správy získaných peněžních prostředků, za j išťuje penzijní fond rovněž (a především) poskytování zákonem a smlou\ tni o penzijním připojištění stanovených dávek z penzijního připojištění. I> zákon o penzijním připojištění taxativně co do obsahu i počtu vymezuje takto (§ 20 n. PenzPř): 1. penze, a to: a) ííaroůnřjakožto doživotně vyplácená pravidelná peněžní částku, je jíž podmínkou vzniku je přiznání starobního důchodu z důchodové ho pojištění, nebo dosažení věku stanoveného penzijním plánem. b) invalidní, j akožto doživotně vyplácená pravidelná peněžní částka. j ej íž podmínkou vzniku je přiznání plného invalidního důchodu z důcho dového pojištění, c) výsluhové, jakožto doživotně vyplácená pravidelná peněžní částku. jejíž podmínkou vzniku je dosažení pojistné doby penzijního připo jištění stanovené penzijním plánem a d)pozůstalostní, jakožto výplaty peněžní částky po dobu stanovenou penzijním plánem, jejíž podmínkou je úmrtí účastníka 2. jednorázové vyrovnání, jakožto peněžité plnění místo penze, na které vzniká nárok podle podmínek stanovených penzijním plánem nebo při ukončení trvalého pobytu účastníka v tuzemsku v době trvání smlou\ > a. 3. odbytné, jakožto peněžité plnění poskytované tomu z účastníků, který nesplnil podmínku nutné doby trvání penzijního připojištění a jeho? smlouva o penzijním připojištění zanikla dohodou nebo výpovědí; renp. těm fyzickým osobám, které byly účastníkem penzijního připojištění označeny, jako osoby oprávněné dávku čerpat v případě jeho smrti.
Kapitola
19.
Penzijní
§ 5 Depozitář 1043
V důsledku požadavku průhlednosti a kontrolovatelnosti finančních toku penzijního fondu, je tento povinen uzavřít s jím vybranou bankou smlou vu o výkonu funkce depozitáře. Pro výkon této funkce se přiměřeně užijí ustanovení upravující výkon této funkce pro fond kolektivního investová n í . " Prvotní určení depozitáře, jakož i každá jeho další změna ze stranv penzijního fondu podléhají souhlasu Ministerstva financí ČR; to může nav íc rozhodnout o změně depozitáře z vlastní vůle, pokud tento porušuje své povinnosti stanovené smlouvou nebo zákonem. Je omezeno majetkové pro vázání depozitáře a penzijního fondu ze strany depozitáře přesahující 10 % základního kapitálu penzijního fondu, jakož i personální provázání orgánu depozitáře a penzijního fondu; omezení personálního propojení dopadá rovněž na zaměstnance penzijních fondů a depozitáře.
Stěžejní úkol a povinnost penzijního fondu, podmiňující následnou vyplatu předepsaných či domluvených dávek, je nakládat se svým majetkem s odbornou péčí a v zájmu účastníků penzijního připojištění. Penzijní fond je za tímto účelem limitován jednak obecným zákazem provozování s pen zijním připojištění nesouvisejících Činností, a jednak značným omezením v možnostech umístění svých investic. Prostředky penzijního fondu tak mohou být uloženy do finančně bezpečných a stálých instrumentů, zejména pak do (§ 33 PenzPř):
Srov. kapitolu 20.
marg. Č. 1042-1043
1040
a) státních dluhopisů, či dluhopisů za které převzal záruku stát, b) dluhopisů, jejichž emitentem jsou EIB, EBRD apod., c) podílových listů otevřených podílových fondů, d) nemovitostí přinášejících stálý výnos a sloužících zcela nebo převážně k podnikání nebo bydlení apod. Oproti tomu je zakázáno, aby penzijní fond nabýval akcie jiných pen zijních fondů. Navíc je penzijní fond povinen zajistit přesné ocenění svého majetku a tento konkrétně diferencovat v tom smyslu, Že jsou kladeny rovněž limi ty na souhrnnou hodnotu investic v jedné majetkové komoditě či v rukou jednoho subjektu. Tato omezení jsou zákonem o penzijním připojištění definována (§ 33 a 34 PenzPř) především s ohledem na zabránění nekont rolovatelného majetkového provázání penzijního fondu a třetích osob. Zejména pak platí, že:
1041
a) hodnota cenných papírů jednoho emitenta nesmí tvořit více než 10 % majetku penzijního fondu; s výjimkou povolených dluhopisů, b) hodnota věcí nesmí tvořit více jak 10 % majetku penzijního fondu,
marg. č. 1039-1041
Kapitola 19. Penzijní fondy
555
§ 6 Státní dozor Činnost penzijního fondu, jakož i činnost depozitářů podléhá státnímu dozoru, který vykonává jednak Ministerstvo financí ČR, 1 0 0 a jednak Ko mise pro cenné papíry. Je samozřejmé, že tyto orgány nevyčerpávají celou škálu možností a uvedená činnost podléhá také dohledu finančních a ji ných orgánů státní správy. Ministerstvo financí ČR vykonává svou kontrolní pravomoc v mezích zákona o penzijním připojištění, statutu a penzijního plánu penzijních fon du s cílem dbát na ochranu účastníků penzijního připojištění. V rámci této pravomoci ministerstvo (či jeho zaměstnanci) zejména:
1045
a) prověřuje seznam účastníků všech penzijních fondů za účelem, aby byl řádně poskytován státní příspěvek, b) vyžaduje doklady a veškeré další písemnosti a informace nutné pro vý kon své pravomoci, c) účastní se jednání penzijních fondů, d) vede veřejně přístupnou evidenci všech penzijních fondů apod. V souvislosti s výkonem kontrolní pravomoci ministerstva jsou jeho zaměstnanci vázáni mlčenlivostí ve vztahu ke všem skutečnostem, o kter>'ch se v souvislosti s kontrolou dověděli. Tato povinnost se netýká po skytování informací ČNB a Komisi pro cenné papíry z titulu jejich vzá jemné spolupráce podle zákona. Pokud ministerstvo při výkonu své kontrolní funkce zjistí nedostatky, může penzijnímu fondu zejména: a) uložit, aby ve stanovené lhůtě odstranil zjištěné nedostatky, nebo aby vyměnil Členy orgánů penzijního fondu, b) uložit pokutu až do výše 5 milionů KČ, c) pozastavit na vymezenou dobu a ve vymezeném rozsahu oprávnění před stavenstva disponovat s majetkem penzijního fondu, a to až na dobu 6 měsíců; zároveň s tímto rozhodnutím dosadí ministerstvo do penzij ního fondu správce majetku a pověří ho jednáním jménem penzijního fondu do zvolení nového představenstva (resp. do obnovení oprávnění představenstva v původním rozsahu), d) snížit nejdéle na dva roky Část zisku, která se rozděluje na základě roz hodnutí valné hromady, či e) odejmout povolení k činnosti penzijního fondu a v důsledku tím způso bit zrušení takového penzijního fondu apod.
OT
1039
;>' 4 Hospodaření penzijního fondu
Část třetí. Podnikatelské subjekty podrobené speciální úpravě
c) v majetku penzijního fondu nesmí být více než 20 % z celkové jmenovi té hodnoty cenných papírů vydaných jedním emitentem apod. V zájmu zvýšené transparentnosti a dostupnosti informací týkajících se hospodaření penzijních fondů zákon stanoví, že penzijní fond je povinen zveřejňovat v Obchodním věstníku zprávy o svém hospodaření a přehled o umístění svých prostředků, jejich uložení a výši. Navíc platí, že penzijní fond je povinen zajistit dostupnost těchto dokumentů, včetně stanov, se znamu členů orgánů a akcionářské knihy účastníkům penzijního připojiš tění, resp. veřejnosti. Z výlučného cíle činnosti penzijního připoj istění plyne, že penzijní fond není v nakládání s dosaženým ziskem zcela volný. Zákon o penzijním při pojištění v tomto ohledu stanoví, že penzijní fond je povinen nejméně 5 % z dosaženého zisku přidělit do rezervního fondu. Nanejvýš 10 % z dosaže ného zisku lze rozdělit rozhodnutím valné hromady penzijního fondu např. k úhradě tantiém členů orgánů penzijního fondu, nebo k úhradě pokut udě lených orgány státního dozoru. Zbytek relevantního zisku musí být penzij ním fondem použit ve prospěch účastníků penzijního připojištění a osob. jejichž penzijní připojištění zaniklo v roce, za který se zisk rozděluje.
553
Součástí výplaty dávek poskytovaných z penzijního připojištění je rovněž státní příspěvek. Tím se rozumí příspěvek, který je poskytnut ze stát ního rozpočtu na každý kalendářní měsíc za každého účastníka, pokud tento řádně a včas zaplatil svůj příspěvek (§ 29 odst. 1 PenzPř). Výše stát ního příspěvku se odvíjí v souladu s matematícko-pojistnými principy od výše jednotlivého zaplaceného příspěvku účastníka. Stejnými principy je ovládáno rovněž dělení relevantního zisku penzijního fondu mezi jednot livé účastníky penzijního připojištění,
marg. č. 1037-1038
554
fondy
""- Ministerstvo financí CR tak může Činit samostatně, nebo po dohodě s Minis terstvem práce a sociálních věcí ČR, resp. s Komisí pro cenné papíry, pokud to zákon vyžaduje.
marg. č. 1044-1046
1046
556 1047
Komise pro cenně papíry nemá tak širokou možnost kontroly jako mi nisterstvo a může svou kontrolní pravomoc vykonávat pouze v rozsahu povinností penzijního fondu stanovených zákonem při investování svých prostředků. Zjistí-li Komise pro cenné papíry při výkonu svých pravomocí nedostatky, je oprávněna ukládat penzijnímu fondu nápravná opatření ob dobná jako ministerstvo, s vyj imkou možnosti snížit valnou hromadou roz dělovanou část zisku a odejmutí povolení k činnosti.
§ 1048
1049
Část třetí Podnikatelské subjekty podrobené speciální úpravě
7 Zrušení penzijního fondu
Oproti obecnému obchodnímu právu vykazuje zákon o penzijním při pojištěním speciální odchylky při zrušení penzijního fondu. Především platí, že penzijní fond se mj. zrušuje dnem uvedeným v rozhodnutí Ministerstva financí ČR o odnětí povolení k činnosti z důvodu porušení povinností ta xativně stanovených zákonem [§ 43 odst. 1 písm. d) PenzPř]. Pokud je penzijní fond rušen s likvidací, jmenuje a odvolává likvidátora Ministerstvo financí ČR po dohodě s Komisí pro cenné papíry. Penzijní fond v likvidaci nesmí uzavírat nové smlouvy o penzijním připojištění. Nároky účastníků penzijního připojištění se vypořádají jednorázovým vy rovnáním nebo odbytným, ledaže se s účastníkem penzijní fond dohodne o převedení prostředků do penzijního připojištění u jiného penzijního fon du (ten s tímto převodem musí rovněž souhlasit). Návrh na povolení zápi su, resp. na výmaz likvidátora z obchodního rejstříku podává likvidátor. Je-li penzijní fond zrušen prohlášením konkursu, náležejí pro účely uspo kojení z rozvrhu nároky účastníků penzijního připojištění se státním pří spěvkem mezi pohledávky první třídy (§ 32 odst. 4 KV). Tyto nároky se považují za přednostní také ve smyslu § 54 odst, 1 KV v případě soudního vyrovnání. Rozhodne-li se penzijní fond ke zrušení bez likvidace rozdělením, slou čením nebo splynutím, vyžaduje se k takovémuto kroku předchozí souhlas Ministerstva financí ČR po dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí a Komisí pro cenné papíry. Penzijní fond rovněž stíhá povinnost písemně vyrozumět o zrušení penzijního fondu bez likvidace všechny dosavadní účastníky penzijního připojištění. Pokud tito účastníci do jednoho měsíce ode dne uvedeného vyrozumění výslovně neodmítnou, stávají se účastní ky penzijního připojištění u nove vzniklého penzijního fondu. Nároky z penzijního plánu zrušeného penzijního fondu se tak převádějí do penzij ního připojištění u nově vzniklého penzijního fondu.
Kapitola 20. Subjekty kolektivního investování Literatura: Bůschgen, H. E. etal. Bankbetriebslehre. Wiesbaden : Gabler, 1991, s. 56 n., s. 341 n.; Dědič, J. Investiční společnosti a investiční fondy. Praha : SEVT/Frances, 1992; Dědič, J., Barák, J. Zákon o investičních společnostech a investičních fondech. Komentář. Praha : SEVT/Frances, 1992; Mussig, K. et al. Banklexikon. Wiesbaden : Gabler, 1988, s. 1174 n.; s. 1215; Pelikánová, I. a kol., Obchodní právo. I. Praha : Codex Bohemia, 1993, s. 266 n.; Pokorná, J. Subjekty obchodního práva. Brno : PF MU, 1997, s. 269 n.; Špička, J. Investiční společnos ti, investiční fondy (Kolektivní investování a jeho právní úprava). Praha, 1993.
Oddíl 1. Pojem, vývoj a význam Většina z těch osob, jejichž majetek dosáhne určité úrovně, a které v důsledku toho mají možnost jeho část využít k dalšímu rozmnožení, pro jevuje snahu této možnosti využít. Tento postup však není doménou pouze kapitálově silných subjektů, ale také příslušníků středních a nižších tříd obyvatelstva. Avšak zvlášť pro posledně uvedené představují tyto snahy značné obtíže a velká rizika, které jsou zpravidla vyvolány několika ob jektivně podmíněnými momenty. Výhodný majetkový vklad pravidelně vyžaduje značné kapitálové výdaje, ale také čas a profesionální znalosti. Navíc ani vynaložení těchto finančních, Časových a osobních nákladů ne vylučuje riziko neúspěchu investičního počinu. Ze všech těchto důvodů začaly v moderní době vznikat společnosti, popř. jiné jim příbuzné nebo blízké útvary, jejichž účelem je obchodování s vyu žitím majetkových vkladů shromážděných od veřejnosti. Jejich typickým znakem je, že z peněz takto shromážděných a tvořících zvláštní jmění, zřídí a vlastním jménem provozují v zájmu svých vkladatelů a na principu diverzifikace rizik s tím spojených podnik, jehož účelem je výhodně inves tovat, a tím rozmnožit majetek svěřený jim vkladateli do správy. Rozmno-
marg. č. 1050
marg. č. 1047-1049
Část třetí. Podnikatelské subjekty podrobené speciální úpravě
Kapitola 20. Subjekty kolektivního investování
žení majetku se děje zpravidla nákupem a prodejem nemovitostí, anebo in vestováním do cenných papírů za striktní normativní regulace. Společnosti tohoto druhu se objevily na sklonku minulého století ve Velké Británii. Původní typ investiční společnosti (angl. investment company, něm. Kapitalanlage-, popř. Investmentgesellschaft) se vytvořil jako „close-end": investoři se stávali zároveň společníky s vklady započítáva nými ve prospěch základního kapitálu, vstup dalších investorů vyvolával nutnost procedurálních změn, a v důsledku toho byly možnosti praktické ho uplatnění omezené (společnosti tohoto typu však existují dosud). Dru hý systém, označovaný jako „open~enď\ doznal větší obliby a rozšířil se daleko výrazněji. Jeho základní princip tkví v tom, že se vkladatelé pro středků určených ke kolektivnímu investování nestávají společníky inves tiční společnosti, ale vytvářejí zvláštní společenství (trust), zatímco spo lečnost sama je řízena profesionálním managementem, který spravuje majetek investorů pod institucionálně zajištěným (typicky bankovním) dohledem státního dozoru.
byl v roce 2004 přijat celý řetězec nových zákonů, jejichž cílem bylo nejen standardizovat kapitálový trh a přiblížit ho více evropským zkušenostem, ale také transponovat příslušné evropské normativní akty. Tímto způso bem byl pak kromě nového zákona o podnikání na kapitálovém trhu (č. 256/ /2004 Sb.) a zákona o dluhopisech (č. 190/2004 Sb.) přijat také nový zá kon o kolektivním investování (č. 189/2004 Sb.), který mj. nahradil dosa vadní zákon o investičních společnostech a investičních fondech. Nová úprava je vpravdě natolik provázaná s úpravou kapitálového trhu a samot ného kolektivního investování, že se jí zde budeme věnovat pouze sche maticky s ohledem na její korporativní konotace a v dalším se odkazuje na pojednání o kolektivním investování obsažené v Kursu cenných papírů zaměřeném na právo cenných papírů.
558
1051
1052
1053
Investiční společnost investuje do cenných papírů jiných společností, nikoliv však za účelem jejich ovládnutí, ale s cílem investovat ve vlastním zájmu a zhodnotit svěřený majetek vytvořením vhodně strukturovaného 101 portfolia (zásoby cenných papírů). Poměrně volný režim činnosti inves tičních společností se v těchto zemích později dočkal pevnějšího norma tivního rámce, a to zejména pod vlivem dopadů velké hospodářské krize (1929). Nejznámější z těchto zákonů je Investment Company Act vydaný jako federální zákon USA v r. 1940, který mj. předepsal registraci těchto společností u Komise pro burzu cenných papírů 1 0 2 a podrobil je jejímu dohledu. Kolektivní investování se zpravidla vyhrazuje právnickým osobám o určité právní formě: akciovým společnostem, společnostem s ručením omezeným, někdy také družstvům, popř. i jiným útvarům (např. ve Švýcarsku). Podni kání tohoto druhu se v kontinentální Evropě výraznou měrou rozšířilo pro druhé světové válce. 103 Vzhledem k překotnému vývoji v Evropě se i české právo kolektivního investování a potažmo české kapitálové právo značně modernizovalo, když 101 102
103
Franc, porteur = nést, feuille = listina. Security and Exchange Commission. Komise byla zřízena v r. 1934. U nás byla Komise pro cenné papíry zřízena zákonem č. 15/1998 Sb. s účinností od 6. 2. 1998. Např. mnichovská Allgemeine Deutsche Investment-Gesellschaft mbH zahá jila svoji činnost jako první tohoto druhu v roce 1950.
marg. č. 1051-1053
1050
559
Oddíl 2. Subjekty kolektivního investování Zákon o kolektivním investování rozeznává dva fondy kolektivního 1054 investování - investiční fond, který je akciovou společností zřízenou za účelem investování svého majetku, a podílový fond, který má povahu sa mostatného majetkového fondu bez právní subjektivity. Zřizovat a obhos podařovat majetek podílových fondů jsou pak oprávněny tzv. investiční společnosti, akciové společnosti, které obdržely zvláštní povolení k výkonu této činnosti. Ty za určitých podmínek mohou na základě smlouvy uzavře né s investičním fondem obhospodařovat i jeho majetek. Investiční fond je teáy právnická osoba, akciová společnost, jejímž před- 1055 metem podnikání je shromažďování peněz od veřejnosti upisováním svých akcií. Vznik investičního fondu stojí podle § 64 KI na koncesním (povolo vacím) principu; povolení vydává Komise pro cenné papíry. Akciová spo lečnost, které bylo povolení uděleno, musí používat ve své firmě označení „uzavřený investiční fond" a samozřejmě i nadále dodatek odlišující její piávní formu. Samotné zakládání investičního fondu je limitováno obdob ně, jako je tomu např. u penzijních fondů nebo komoditních burz a založit ho lze pouze simultánním způsobem, když lze vydávat pouze akcie stejné jmenovité hodnoty. Podmínkou udělení povolení je, že investiční fond splní kapitálové, organizační a personální požadavky stanovené zákonem. Investiční fond, jakožto klíčový hráč kolektivního investování, není samozřejmě ve své činnosti neomezen, když zákon předpokládá nejen širo kou dozorovou Činnost Komise pro cenné papíry, ale zejména některé možnosti, které jinak běžná akciová společnost má, výslovně zakazuje. Akciové společnosti s povolením vyvíjet činnost investičního fondu se tak
marg. č. 1054-1056
1056
560
1057
Část třetí. Podnikatelské subjekty podrobené speciální úpravě
Kapitola 20. Subjekty kolektivního investování
zakazuje emitovat zatímní listy (což pak vede k povinnosti splatit emisní kurs upsaných akcií před vznikem společnosti), jiné než kmenové akcie, dluhopisy či uzavírat koncernové smlouvy apod. Investiční společnost je akciová společnost, jejímž předmětem podni káni je obhospodařování majetku fondů kolektivního investování. Za urči tých podmínek může investiční společnost obhospodařovat i majetek ji ných osob (tzv. individuální asset management), což je činnost jinak vyhrazená obchodníkům s cennými papíry. Zákon předpokládá, že také k Činnosti investiční společnosti se vyžaduje souhlas Komise pro cenné papíry, když se tato podmínka však neformuluje jako podmínka vzniku investiční společnost tedy může jako akciová společnost s jiným předmě tem činnosti existovat již před žádostí o povolení kolektivního investová ní. V ostatních ohledech zákon podmiňuje udělení povolení investiční spo lečnosti v podstatě shodně jako v případě investičního fondu a vyžaduje, aby firma obsahovala označení „investiční společnost".
opět v závislosti na stanovách investiční společnosti obvykle její předsta venstvo. Schválení statutu i veškerých jeho změn podléhá souhlasu Komi se pro cenné papíry.
1058
Z praktického hlediska je vzhledem ke struktuře trhu kolektivního in vestování nejdůležitějším fondem kolektivního investování podílový fond, který lze klasifikovat jako věc, přesněji jako věc hromadnou - je totiž výslovně stanoveno, že podílový fond je soubor majetku, který náleží všem vlastníkům podílových listů. 104 Samotný podílový fond vytváří a obhospo dařuje investiční společnost tak, že do něj shromažďuje peníze získané vydáváním podílových listů, tedy cenných papírů představujících podíl jejich vlastníků v podílovém fondu; z dikce zákona plyne, že se jedná o cenné papíry na doručitele.
1059
Podílový fond může být vytvořen pouze s předchozím souhlasem Ko mise pro cenné papíry a zákon odlišuje dva druhy fondů kolektivního in vestování - otevřený a uzavřený, když základní odlišnost je v možnostech zpětného odkupu podílových listů (resp. akcií). V případě otevřeného po dílového fondu má vlastník podílového listu právo na to, aby od něj inves tiční společnost tento cenný papír odkoupila, kdežto u uzavřeného podílo vého fondu toto právo nemá. Stávající právní úprava však zatím umožňuje zřizovat investiční fondy pouze ve formě standardních akciových společ ností, tedy ve formě uzavřené.
561
Podle toho, zda investiční politika daného fondu splňuje poměrně přís né požadavky směrnice č. 85/611/EHS, o koordinaci předpisů týkajících se jednotek kolektivního investování do převoditelných cenných papírů, rozlišuje zákon fondy kolektivního investování na standardní (tzn. ty, kte ré splňují zvýšené požadavky) a na speciální (tzn. všechny ostatní). V zá vislosti na investiční politice zákon upravuje jednotlivé typy speciálních fondů kolektivního investování, přičemž jim stanoví obecné investiční li mity (fond cenných papírů, fond rizikového kapitálu, fond nemovitostí, fond derivátů, fond fondů, fond zvláštního majetku a fond smíšený). V době přípravy této publikace byla Poslanecké sněmovně PČR předložena nove la zákona o kolektivním investování, která mimo jiné zamýšlí odlišně re gulovat fondy, které shromažďují peněžní prostředky od veřejnosti, a fondy, které shromažďují peněžní prostředky pouze od kvalifikovaných investo rů (označované jako fondy kvalifikovaných investorů). Kontrolu a evidenci majetku investičního a podílového fondu obligatorně provádí depozitář (§ 20 an.), a to na základě smlouvy uzavřené mezi ním a investiční společností nebo investičním fondem. Depozitářem může být pouze banka sídlící v ČR nebo zahraniční banka, která má na území ČR umístěnou pobočku; vždy však tyto banky musí vykazovat licenci po volující činnost depozitáře. Úkolem depozitáře je kontrolovat především: a) zda jsou do majetku fondu nabývány povolené instrumenty, b) zda jsou dodržovány investiční limity a c) zda se daný obchod slučuje s požadavkem odborné péče, ke které jsou investiční společnost či investiční fond povinní. Depozitář může ve zvláštních případech odmítnout provedení příkazu investiční společnosti nebo investičního fondu, pokud je riziko porušení zákona nebo statutu. V případě zjištění nedostatků se depozitář pokusí sjed nat s provinilým nápravu, jinak učiní oznámení Komisi pro cenné papíry.
Způsob investování investičního fondu i každého podílového fondu je upraven ve statutu, který v závislosti na stanovách investičního fondu pra videlně schvaluje jeho valná hromada, a v případě podílových fondů pak Tento závěr může narušit nejasná dikce § 6 odst. 2, když není zcela zřetelné, zda je sloveso „náleží" vázáno na slovo „souborem" nebo „majetku". Věcně lze však spíše plédovat pro první z variant.
marg. č. 1057-1059
marg. č. 1059
Kapitola 21. Burza cenných papírů Literatura: Dědič, J. Burza cenných papírů a komoditní burza. Praha : Prospektrum, 1992; Dědic, J., Marčanová, J., Vild, J. Právo cenných papírů a kapitálové ho trhu. Praha : Prospektrum, 1999; Jirkůvková, M., Marek, K., Tomíčková, S. Banky, burza cenných papírů. Brno : PF MU, 1994; Pavlát, VI. Kapitálové trhy a burzy ve světě. Praha : Grada, 1992; Rieger, L. Burzovní lexikon. Praha : Victoria Publishing, 1991.
Oddíl 1. Pojem a typy, vývoj § 1 Pojem a typy Burzy jsou právnické osoby zajišťující existencí aprovoz stálých^erae organizovaných trhů, kde může v určenou dobu a na určeném místě ob chodovat každý, kdo splňuje předem stanovené podmínky s těmi zastupi telnými předměty, které jsou na burze připuštěny, a to vysoce standardizo vanými postupy. Podle svého základního zaměření se burzy dělí na efektové, z nichž typické jsou burzy cenných papírů, a burzy komoditní, na nichž se obchoduje se zbožím. V zahraničí existují i burzy devizové, lodní aj., je jichž význam ale v poslední době klesá. Burzy cenných papírů se vyvinuly ze tří modelových typů, z nichž první se označuje )ako francouzský. Přístup na tuto burzu má každý, ale obchody se uzavírají pouze prostřednictvím burzovních dohodců. Další typ středo evropský je charakterizován tím, že na burzu mají přístup jen její členové a činnost burzy sama podléhá státnímu dozoru burzovního komisaře. Ang loamerická burza je organizována na principu soukromoprávní korporace, kde obchodování se může zúčastnit kdokoliv, ale pouze prostřednictvím členů burzy. Rozdíly mezi uvedenými základními typy se v souvislosti s propojením kapitálových trhů a rozvojem unifikovaných informačních technologií stále více stírají. Dokládá to i příklad pražské burzy cenných papírů, kterou bychom mohli jinak řadit k typu středoevropskému.
marg. č. 1060-1061
1060
1061
Část třetí. Podnikatelské subjekty podrobené speciální úpravě
Kapitola 21. Burza cenných papírů
Význam burz cenných papírů spočívá zejména v koncentraci tohoto specializovaného trhu a také v jejich ekonomickém významu. Příznačné pro tyto instituce veřejného kapitálového trhu je, že se jako předmět ob chodování připouštějí kótované cenné papíry, tj. co do spolehlivosti cen ných papírů ajiných instrumentů ověřené i bonitou jejich emitentů. Vývoj obchodů umožňuje předvídat makroekonomický vývoj a v jisté míře ingerenčními opatřeními státních orgánů chování subjektů na burze korigovat. Projevuje se rovněž celosvětový trend k integraci burz na národní úrovni, snížení role regionálních burz a posílení vlivu hlavních center burzovního trhu (New York, Londýn, Frankfurt). 1 0 5
Z historického pohledu nelze opomenout fenomén uplynulého 20. sto letí, v němž spatřujeme prolomení hráze mezi relativně uzavřeným světem burz a veřejností. S jistou informovaností o burzovních obchodech se mohla veřejnost setkat, přestože ne včas a v úplnosti, prostřednictvím tisku a roz hlasu již dříve; rozhodujícím impulzem k větší otevřenosti se stal však až krach na newyorské burze v r. 1929, provázený pádem kurzů akcií a zná mými důsledky pro světovou ekonomiku. Zásadní změny v 70. a 80. le tech přináší aplikace výpočetní techniky nejen při uzavírání a vypořádání burzovních obchodů, ale také urychlením rozšiřovaných údajů o nich pro zainteresované účastníky a v médiích i pro laickou veřejnost. Nepochybně nástup technologií světové informační sítě Internet v 90. letech se stává rozhodujícím činitelem, který předurčí cestu dalšího vývoje.
§ 2 Historický vývoj
Výklad na dalších stránkách této kapitoly učebnice se zaměřuje na in stitucionální stránku právní úpravy burzy cenných papírů v České republi ce. Následující 22. kapitola je věnována obdobné tématice, pokud jde o komoditní burzy. Otázky burzovních obchodů a jejich vypořádání jsou zpracovány v následujících svazcích učebnice, jehož tématem jsou obchodní závazky a právo cenných papírů.
564
První počátky burzy jako instituce pro financování a úvěrování obcho dů se zbožím, které na burze již tehdy nebylo přítomno, nacházíme ve 12. století v severní Itálii na shromážděních zvaných loggie. Etymologie ky je však tato instituce spojována s rodinou van der Beurse, v jejímž domě v Bruggách se v 15. století scházeli kupci k finančním transakcím a obchodování se směnkami. Podle jiné verze je pojem odvozen od slova bourse, označujícím ve francouzštině váček na peníze. Za prokázanou se má až burza založená postavením zvláštní budovy v Antverpách v r. 1531, která na tomto místě soustředila nabídku a poptávku po penězích v institucionalizované podobě. V téže epoše zaznamenáváme vznik dalších burz v Lyonu, v Londýně a v některých německých hanzovních městech jako je Hamburg. Za významný přelom lze označit založení burzy v Amsterodamu v r. 1611, kde se začalo obchodovat s akciemi a obligacemi a kde se popr vé uplatnily tehdejší způsoby a techniky uzavírání spekulačních obchodů. V Rakouské monarchii vznikla první burza ve Vídni v r. 1761. V Čechách došlo k založení burzy na cenné papíry a zboží o století později, v r. 1871 v Praze. Burza fungovala i po celé trvání 1. republiky až do r. 1939, avšak po druhé světové válce již k obnovení její činnosti nedošlo. Až 24. 7. 1992 byla založena akciová společnost Burza cenných papírů Praha a k první mu obchodování na ní došlo 6. 4. 1993. Současná burza je právním ná stupcem dřívějšího zájmového sdružení stejného názvu, které vzniklo uza vřením společenské smlouvy dne 29. 3. 1991. 105
Jirkůvková, M., Marek, K., Tomíčková, S. Banky, burza cenných papíru. Brno : PF MU, 1994.
565
Oddíl 2. Právní poměry burzy cenných papírů § 1 Speciální právní režim Právní poměry burzy cenných papírů (dále „burza") upravuje zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu („PKT"), který nahradil s účinností k 1. 5. 2004 dřívější zákon č. 214/1992 Sb., o burze cenných papírů. Podrobnou úpravu předmětu podnikání burzy, vydávání akcií, or ganizační struktury a členství na burze obsahují její stanovy. Burza může být založena pouze jako akciová společnost. Její právní postavení se řídí obchodním zákoníkem (§ 56 a násl., § 154 a násl. ObchZ), pokud výše uvedený zákon nestanoví něco jiného. Burza nevykonává při činnosti ve řejnou správu, avšak s jedinou výjimkou. Spočívá v pravomoci při rozho dování o nepřijetí, pozastavení a vyloučení cenného papíru z obchodování na oficiálním trhu podle úpravy zakotvené v § 49 PKT. Nejde-li o vyřazení cenného papíru na žádost emitenta, vydává burza jako organizátor regulo vaného trhu s investičními nástroji rozhodnutí ve správním řízení. Proti rozhodnutí je přípustný opravný prostředek, o němž rozhoduje Komise pro cenné papíry (dále „Komise").
marg. č. 1062
marg. c. 1063
Část třetí. Podnikatelské subjekty podrobené speciální úpravě
Kapitola 21. Burza cenných papírů
V úpravě speciálního právního režimu burzy oproti obecnému režimu akciového práva se projevují určité odlišnosti. Burza může vyvíjet činnost pouze na základě povolení Komise, jak je rozvedeno v dalším výkladu. Další odlišností je, že burza může vydávat pouze akcie na jméno a v listin né podobě, které jsou převoditelné rubopisem a předáním akcie. Akcie burzy mohou být převedeny na jiné osoby jen s předchozím souhlasem burzovní komory. Jestliže by burzovní komora odepřela tento souhlas s převodem akcií na jinou osobu udělit, musí akcie odkoupit za přiměře nou hodnotu a do tří let je prodat. V případě, že se prodej nezdaří, je burza povinna vzít akcie z oběhu a o jejich jmenovitou hodnotu snížit základní kapitál. Smluvní zástavní právo k akciím burzy zřídit nelze. Od obecného režimu akciových společností se burza dále liší v tom, že zřizuje burzovní rozhodčí soud pro rozhodování sporů z burzovních ob chodů. Burza je oprávněna používat ve své firmě označení „burza cenných papírů". Toto označení je chráněné a žádná osoba, která nemá povolení k činnosti burzy, je nesmí použít.
Burza vzniká dnem zápisu v obchodním rejstříku a zápis je zveřejněn v Obchodním věstníku (§ 27 a násl. ObchZ).'"' Podmínky pro vznik burzy jsou stanoveny v obecných ustanoveních, vztahujících se ke vzniku ob chodních společností a upravených v § 62 a násl. ObchZ.
566
§ 2 Vznik burzy, základní kapitál Ke vzniku burzy, ale též kjejímu rozdělení a fúzi s jinou burzou zákon vyžaduje státní povolení, které uděluje Komise. Zakladatelé jsou povinni kromě jiného v žádosti doložit výši základního kapitálu alespoň v částce 100 mil. Kč, přičemž Komise má oprávnění zkoumat jeho průhlednost a nezávadný původ. K tomu se poznamenává, že v současné době je základ ní kapitál burzy rozdělen do 365 741 kmenových akcií, z nichž každá má jmenovitou hodnotu 1 000 Kč. Komise vyžaduje rovněž doložit údaje o potřebném technickém, organizačním a personálním zajištění činností. V žádosti konečně nesmí chybět obchodní firma a sídlo burzy. Komise ve svém rozhodování o udělení státního souhlasu přihlíží k po třebám kapitálového trhu a také k tomu, aby základní kapitál byl přiměře ný předpokládanému rozsahu burzovních obchodů. V rámci povolovací ho řízení musí žadatel doložit, že na podnikání burzy mají kvalifikovanou účast osoby vhodné z hlediska zdravého a obezřetného vedení burzy a že úzké propojení s jinou osobou není na závadu účinného státního dozoru nad burzou. Zkoumají se kromě toho i pravidla obchodování na burze a podmínky pro přijímání investičních nástrojů k obchodování na jednotli vých trzích. O vydaném povolení, které se uděluje na dobu neurčitou. Komise neprodleně informuje Komisi Evropských společenství.
marg. č. 1064
1063
567
Na návrh burzovní komory může valná hromada rozhodnout o zvýšení základního kapitálu. Toto zvýšení lze provést buď z vlastních zdrojů burzy nebo upsáním nových akcií. Valná hromada také může v souladu se stano vami povent burzovní komoru, aby rozhodla sama o zvýšení základního kapitálu, nejvýše ale do jedné třetiny dosavadní výše. Pokud jde o snížení základního kapitálu, je k rozhodnutí o něm kompetentní valná hromada a v souladu s pftjatým usnesením ho provede burzovní komora. K tomu jsou přípustné tři způsoby provedení, a to: - o snížením jmenovité hodnoty akcií a zatímních listů, - o vzetím akcií z oběhu na základě návrhu nebo - o upuštěním od vydání akcií. Nelze však uplatnit vzetí akcií z oběhu na základě losování.
§ 3 Zrušení a přeměna burzy Burza může být zrušena s likvidací nebo bez likvidace, přechází-li její jmem na právního nástupce (§ 68 ObchZ). Dochází-li podle rozhodnutí valné hromady ke zrušení burzy bezprávního nástupce, vyžaduje se - stej ně jako kjejímu vzniku - povolení Komise (§ 60 PKT). Jestliže nepřejde po zrušení burzy celé její obchodní jmění na právního nástupce, provede se likvidace burzy. Likvidační zůstatek se v tomto případě rozděluje mezi akcionáře v poměru jmenovitých hodnot jejich akcií. Právo na podíl na likvidačním zůstatku patří mezi samostatně převoditelná práva. Způsob jakým se provádí rozdělení likvidačního zůstatku, je upraven v § 220 ObchZ. Jestliže burza vstoupila do likvidace, nesmí od rozhodného dne organi zovat trh s investičními nástroji. Pohledávky nebo závazky vzniklé během tohoto druhu podnikání může burza pouze vypořádat. Stejná pravidla pak platí, pujde-h o změnu předmětu podnikání. Komise musí být v obou uve dených případech včas uvědomena pozvánkou o konání valné hromady Na přeměnu burzy jako akciové společnosti se aplikují obecná ustano veni obchodního zákoníku (§ 69a, § 220 a n á s l ) , avšak pouze tehdy, nestaBurza cenných papírů Praha, a. s. je zapsána v obchodním rejstříku při Ob vodním soudu pro Prahu 1 dnem 24, 11. 1994.
marg. c. 1065
1065
5 68 Část třetí. Podnikatelské subjekty podrobené speciální úpravě noví-li speciální právní předpis jinak (§ 61, 194 PKT). První odchylka od obecného režimu tkví v tom, že k přeměně burzy - stejně jako k jejímu vzniku - j e třeba povolení Komise. S tím souvisí povinnost burzy zaslat pozvánku na valnou hromadu, na níž se bude o její přeměně jednat, Komi si. Z jednotlivých způsobů přeměny burzy se vyžaduje zmíněný státní sou hlas k následujícím: - k fúzi burzy s jiným organizátorem regulovaného trhu nebo provozova telem vypořádacího systému; - k převodu obchodního jmění burzy na jejího akcionáře; - k převodu obchodního jmění jiné osoby na burzu. Je nutno zdůraznit, že speciální právní předpis nepřipouští, aby byla provedena ťuze nebo rozdělení burzy s osobou, která není burzou nebo společností provádějící vypořádání burzovních obchodů.
Oddíl 3. Předmět podnikání burzy 1066 Předmětem podnikání burzy je organizování regulovaného trhu s in\ estičními nástroji, spočívající v organizování poptávky a nabídky registro vaných cenných papírů a jiných investičních nástrojů (deriváty, podílové listy otevřených podílových fondů). Jde o u m o ž n ě n í kontraklace a vypořádání burzovních obchodů podle stanovených pravidel, která jsou závazná pro všechny účastníky burzovních obchodů prováděných na bur ze. 1 0 7 Investiční cenné papíry, s nimiž se na burze obchoduje, jsou zejména akcie a dluhopisy. Deriváty jsou zejména finanční termínové smlouv) (futures, forwardy a swapy), nákupní aprodejní opce, týkající se investičních nástrojů (§ 3 PKT). Uvedené druhy investičních nástrojů musí být t ob chodování na burze zvláštním způsobem připuštěny a v této souvislosti mluvíme o jejich kótaci nebo listingu. K povinnostem burzy jako organizátora regulovaného trhu patří ze jména uveřejňování informací o kurzu a váženém průměru cen každého instrumentu kapitálového trhu ohledně všech obchodů uzavřených jím na organizovaném trhu. Obdobná povinnost se vztahuje na poskytování in formací o kurzech a kótovaných cenách a váženém průměru cen každého nástroje v rámci průběžného obchodování, popřípadě mimo tento rámec. Účastníkům trhu musí být k dispozici informace o kurzech a stejně lak cenové podmínky v průběhu celé reálné doby obchodování.
Burzovní pravidla schválená burzovní komorou dne 15. 12. 2004.
Kapitola
Statutárním orgánem burzy je burzovní komora, která plní funkci před stavenstva akciové společnosti (§ 65, 66 PKT). Její členy volí valná hro mada na pětileté funkční období, přičemž stanovy připouštějí opětovné zvolení členů. Burzovní komora může mít maximálně 7 Členů. Valná hro mada může člena burzovní komory kdykoliv odvolat. V čele burzovní ko mory stojí její předseda, který řídí činnost komory a podepisuje její usne sení. Předsedu a dva místopředsedy volí burzovní komora v tajném hlasování z řad svých členů. Burzovní komora zasedá nejméně jednou za dva měsíce. Je schopná usnášení za přítomnosti alespoň poloviny svých členů, z nichž každý dis ponuje jedním hlasem. Rozhodnutí přijímá prostou většinou hlasů. Pří tomnost dvou třetin všech členů komory a přijetí usnesení dvoutřetinovou většinou hlasů přítomných se vyžaduje, jde-li o rozhodnutí o návrhu bur zovních pravidel a návrhu burzovního rozhodčího soudu, včetně jejich změn. Kvalifikovaná většina se také vyžaduje při volbě a odvolání předse dy a místopředsedů burzovní komory a generálního ředitele burzy. Působnost burzovní komory je modifikována se zřetelem ke zvláštní povaze burzy. Z tohoto důvodu má burzovní komora ze zákona a podle stanov burzy 1 0 8 zvláštní pravomoci, zejména: a) po stránce organizační - řídit činnost burzy ve všech záležitostech, pokud nejsou vyhrazeny valné hromadě; - schvalovat burzovní pravidla, jejich doplňky a změny a stanovit způ sob jejich zveřejnění; - vyhlašovat výběrové řízení na generálního ředitele burzy, jmenovat a odvolávat jej z funkce; 108 Stanovy Burzy cenných papírů schválené 8. mimořádnou valnou hromadou akcionářů burzy dne 21. 10. 2004.
cenných
papírů
569 1067
Oddíl 4. Orgány burzy Organizační strukturu burzy a funkce jejích orgánů upravuje obecně zákon (§ 64—68 PKT) a podrobněji stanovy burzy (či. 15-44). Tyto právně normativní akty zahrnují do orgánů burzy valnou hromadu, burzovní ko moru, dozorčí radu a burzovní výbory. Dále upravují postavení a kompe tence generálního ředitele burzy a burzovního rozhodčího soudu. Za orgá ny burzy nejsou označovány Garanční fond burzy, Clearingový fond burzy a UNIVYC, ačkoliv ze systematického hlediska do soustavy organizace burzovních obchodů patří. Proto se í jimi budeme v následujícím výkladu zabývat.
1068
£ / Valná hromada Tak jako v běžných akciových společnostech (§ 184-189 ObchZ), je ve 1069 vztahu k burze jejím nejvyšším orgánem valná hromada (§ 64 PKT). Na ní vykonávají svá práva akcionáři burzy: ze zákona jsou vsak omezeni ve s\ ém hlasovacím právu, odvozeného od jmenovité hodnoty jimi držených akcií, protože každý z akcionářů může uplatnit nanejvýš 20 % z celkového počtu hlasů. Generální ředitel burzy a zástupce Komise se mohou zúčast nit jednání valné hromady s hlasem poradním. Kromě obvyklých kompetencí valné hromady stanovy burzy u tohoto orgánu zvlášť uvádějí rozhodování o volbě, odměňování a odvolávání čle nů burzovní komory a dozorčí rady. Ve stanovách vsak nelze určit, že čle ny komory bude volit dozorčí rada. Do působnosti valné hromady náleží
marg. č. 1067-1069
5 7 0 Část třetí. Podnikatelské subjekty podrobené speciální úpravě
§ 2 Burzovní komora
Burza
Burza je také oprávněna poskytovat služby prostřednictvím jiného re gulovaného trhu, včetně zahraničního kapitálového trhu. Předpokladem je, aby výběr tohoto trhu byl schválen Komisí. Obdobně pražská burza umožňuje poskytovat služby prostřednictvím svého trhu zahraničním bur zám (§ 58 odst 2 PKT).
marg. č. 1066
i schvalování burzovních pravidel, řádu burzovního rozhodčího soudu a sazebníku poplatků, včetně změn všech těchto předpisů. Valná hromada se svolává jednou ročně, aby se mohla konat nejpozději 30. 6. každého roku. Burzovní komora je povinna svolat mimořádnou val nou hromadu, požádají-li o to akcionáři, jejichž souhrnná jmenovitá hod nota akcií přesahuje 3 % základního kapitálu burzy. Dalším důvodem je, že ztráta burzy přesahuje hodnotu jedné poloviny základního kapitálu nebo že se burza dostala do úpadku.
21.
Burza je oprávněna poskytovat informační služby v rozsahu stanove ném v povolení Komise, avšak s určitými omezeními ve vazbě na burzov ní pravidla upravující obchodování. Tyto služby nesmějí např. umožnit obchodování na burze s cennými papíry, které nebyly přijaty k obchodování na regulovaném trhu. Služby týkající se cenných papírů, které nejsou re gistrovány na burze, musejí být rovněž zřetelně odlišeny, aby nedocházelo k záměně s kótovanými,
Kapitola 21. Burza cenných papírů
571
- zřizovat stálé a dočasné burzovní výbory, schvalovat jejich statuty, jmenovat a odvolávat předsedy a členy burzovních výborů; - udělovat a odnímat Členství na burze; b)po stránce obchodní -
rozhodovat o obchodním vedení burzy; rozhodovat o přijetí investičních nástrojů k burzovním obchodům; schvalovat burzovní indexy a harmonogram burzovních dnů; udělovat souhlas k převodu akcií burzy; ukládat sankce v rozsahu stanoveném zákonem; určovat způsob evidence burzovních obchodů, cenných papírů a ji ných investičních nástrojů.
1072
§ 3 Dozorčí rada Pro dozorčí radu burzy platí obecné předpisy (§ 197-201 ObchZ), avšak s určitými výjimkami.
1073
Funkční období členů je stejně jako podle obecné právní úpravy pětile té, ale počet členů je stanoven na Šest. Členem dozorčí rady se nemůže stát člen burzovní komory, prokurista nebo osoba oprávněná podle zápisu v obchodním rejstříku jednat jménem společnosti. Zasedání dozorčí rady se konají podle potřeby, nejméně však dvakrát ročně. Dozorčí rada dohlíží na výkon působností burzovní komory a uskutečňování činnosti burzy. Nepřísluší jí ale kontrola jednotlivých burzovních obchodů.
§ 4 Burzovní výbory Burzovní výbory, které mohou být stálé nebo dočasné, jsou fakultativně zřizovaným orgánem a jejich ustavení záleží na rozhodnutí burzovní ko mory. Ta schvaluje jejich statut a rovněž jmenuje a odvolává členy, včetně předsedy. Zákon umožňuje zřízení burzovních výborů k výkonu působ ností svěřených jinak do kompetence burzovní komory (§ 67 PKT). Bur zovní výbory jsou složeny z členů burzovní komory a odborníků v oblasti kapitálového trhu, finančních investorů a emitentů cenných papírů. Na pražské burze byly dosud zřízeny tyto stálé výbory: a) výbor pro členské otázky, který posuzuje žádosti týkající se členství na burze a navrhuje burzovní komoře příslušná rozhodnutí; b) výbor pro kótaci vede řízení o žádosti o přijetí cenného papíru k obcho dování; může také navrhnout vyloučení cenného papíru z obchodování;
marg. č. 1072-1074
1074
5 7 2 Část třetí. Podnikatelské subjekty podrobené speciální úpravě c) výbor pro burzovní obchody, který se zabývá otázkami souvisejícími s obchodováním na burze a vypořádáním burzovních obchodů. Každý z výboruje oprávněn navrhnout burzovní komoře přijetí přísluš ných opatření, týkajících se úseků jeho činnosti a navrhuje jí přijmout roz hodnutí o uložení sankcí, zjistí-li pro to důvody. Burzovní výbory jednají způsobem upraveným v burzovních pravidlech a v j ednacích řádech.
§ 5 Generální ředitel burzy V Čele burzovní exekutivy stojí generální ředitel burzy (§ 68 PKT). Do této funkce ho na základě výběrového řízení jmenuje burzovní komora, jíž je generální ředitel odpovědný a může být tímto orgánem také odvolán. Generální ředitel řídí provoz burzy a činnost jejího aparátu. Zasedání val né hromady, burzovní komory a burzovních výborů se účastní s hlasem po radním. Je oprávněn přijímat opatření za účelem zabránění ohrožení činnt >sti burzy, jejích akcionářů a účastníků regulovaného trhu s investičními nástroj i. V tomto rámci může měnit harmonogram burzovního dne, pozastavit bur zovní obchod nebo ho zrušit. Stejná oprávnění má jeho zástupce v případě. že generálního ředitele v jeho funkci zastupuje.
Oddíl 5. Účastníci regulovaného trhu 1076
Kromě organizátora regulovaného trhu s investičními nástroji se na čin nosti burzy podílejí další subjekty, jejichž činnost souvisí s obchodováním a vypořádáním burzovních obchodů. Těmito subjekty, které souhrnně na zýváme účastníky regulovaného trhu, jsou: - sdružení Garanční fond burzy, - sdružení Clearingový fond burzy, - provozovatel vyporádacího systému.
1077
Účelem Garančního fondu burzy (dále „GFB") je shromáždění finanč ních prostředků členů burzy k zajištění závazků a pokrytí rizik vyplývají cích z burzovních obchodů a z jejich vypořádání. Vytváří jej povinně všichni členové burzy s výjimkou České národní banky a Fondu národního majet ku. Právní formou GFB je sdružení vytvořené na základě smlouvy podle § 829 a násl. ObČZ. Postavení GFB, stejně jako podmínky používání a správy shromážděných prostředků, stanoví statut a pravidla GFB.
Kapitola 21. Burza cenných papírů
Rada GFB, která je jeho výkonným orgánem, volí shromáždění účastní- 1078 ků GFB na dobu dvou let. Sestává ze 7 členů, včetně generálního ředitele burzy, kteří si volí ze svého středu předsedu a místopředsedu. Rada GFB se schází jednou za dva měsíce ajejího zasedání se může účastnit generál ní ředitel UNIVYC, a. s. (dále „UNIVYC") a zástupce Komise. Burza dále zřizuje Clearingový fond burzy (dále „CF") za účelem shromáědění finančních prostředků Členů burzy, kteří jsou oprávněni k obcho dování s deriváty na burze. Cílem je zajistit závazky a pokrýt rizika vyplý vající z burzovních obchodů s deriváty a z jejich vypořádání. Obdobně jako GFB je právní formou CF sdružení podle § 829 ObčZ.
1079
Vypořádání obchodů na burze mezi účastníky vyporádacího systému provádí provozovatel tohoto systému (§ 83 a násl. PKT). Provozovatel je právnická osoba, která musí mít k této činnosti povolení Komise. V sou časnosti je jím UNTVYC, a. s, Praha. Provozovatel vyporádacího systému zadává podle či. 20 Burzovních pravidel jako třetí strana zejména příkazy k převodům peněžních prostředků na účtech členů burzy. Tyto převody zajišťuje Zúčtovací centrum České národní banky. S tím souvisí povinnost provozovatele registrovat změny majitelů zaknihovaných cenných papírů ve Středisku cenných papírů (SCP). I 0 9 Tato povinnost se vztahuje i na opč ní a termínované kontrakty na majetkovém účtu člena burzy.
1080
Oddíl 6. Burzovní rozhodčí soud § 1 Organizace Burzovního rozhodčího soudu Burzovní rozhodčí soud (dále „BRS") zřizuje burzovní komora pro roz hodování sporů z burzovních obchodů uzavřených na burze. BRS se zři zuje v souladu s § 13 zákona č, 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů jako stálý a nezávislý orgán. Složení BRS a pravidla řízení před ním stanoví statut a řád BRS, jehož součástí jsou pravidla o nákladech rozhodčího řízení včetně sazebníku. Statui a rád BRS se zveřejňuje v Obchodním rejstříku. BRS se skládá z předsednictva, osob zapsaných v seznamu rozhodců a tajemníka. V čele m Podle § 100 a násl. PKT má vést centrální evidenci zaknihovaných a imobilizovanveh cenných papírů v České republice centrální depozitář. S odkazem na § 2ít2 odst. 1 PKT však do doby, než centrální depozitář tuto agendu převe7mc. vede uvedenou evidenci zmíněné SCP.
marg. č. 1075-1077
5 7 4 Část třetí. Podnikatelské subjekty podrobené speciální úpravě
1082
1083
je sedmičlenné předsednictvo volené na dobu tří let konferencí rozhodců. Předsednictvo BRS volí z řad svých členů předsedu a dva místopředsedy, kteří jednají jménem BRS. Do kompetence předsednictva patří kromě ji ného dohled nad řádným chodem rozhodčího řízení a předkládání návrhů burzovní komoře týkajících se změn řádu BRS a sazebníku nákladů roz hodčího řízení. Spory z burzovních obchodů rozhodují v tříčlenných rozhodčích sená tech rozhodci, kteří jsou při výkonu své funkce nezávislí a nemají povahu zástupce sporné strany. Rozhodce jmenuje buď přímo žalobce nebo požá dá předsedu BRS, aby ho jmenoval. Další možností je zvolení náhradního rozhodce. Druhého rozhodce jmenuje v odpovědi na žalobu žalovaná stra na. Oba rozhodci poté zvolí ze seznamu rozhodců předsedu rozhodčího senátu. Pokud ve sporu vystupuje více Žalobců nebo žalovaných, je každá strana povinna jmenovat svého rozhodce. Jestliže strany ve stanovené lhů tě nejmenují rozhodce nebo rozhodci do 14 dnů nezvolí předsedu rozhod čího senátu, je oprávněn určit rozhodce nebo předsedu rozhodčího senátu předseda BRS. Podle ust. § 72 BRS rozhoduje spory z burzovních obchodů, pokud se strany nedohodnou jinak. Znamená to, že BRS je ze zákona příslušnv k rozhodování tohoto druhu obchodních sporů. Jestliže se však v rozhodčí doložce dohodnou jinak, je příslušný obecný soud (tj. věcně a místně pří slušným bude krajský soud, popř. Městský soud v Praze). BRS však mú/e rozhodovat i ostatní spory týkající se podnikání na kapitálovém trhu. pe něžním trhu, pojišťovacím trhu a trhu penzijního připojištění za předpo kladu, že mezi stranami sporu dojde k dohodě, o příslušnosti BRS.
Oddíl 7. Osoby oprávněné uzavírat burzovní obchody Obchody prováděné na burze mohou uzavírat členové burzy. Členem burzy se může stát buď obchodník s cennými papíry nebo zahraničn í oso ba s povolením k poskytování investičních služeb. Tyto osoby musej í spl ňovat podmínky stanovené burzovními pravidly a také jsou povinny za udělení členství zaplatit poplatek. O přijetí za člena burzy rozhoduje bur zovní komora na základě doporučení burzovního výboru pro členské oiá/ky. Burzovní komora přitom přihlíží k potřebám obchodování na bur/e a burzovního trhu. Kromě členů burzy mají ze zákona (§ 70 PKT) na burze oprávnění ob chodovat Česká národní banka a Česká konsolidační agentura. Českou re publiku zde zastupuje Ministerstvo financí. Pro Českou republiku platí
marg. č. 1082-1084
573
1081
marg. Č. 1078-1081
Kapitola 21. Burza cenných papírů
575
výjimka, Že může uzavírat mimoburzovní obchody s investičními nástroji přijatými k obchodování na oficiálním nebo speciálním trhu, a to bez po volení burzovní komory. Pro všechny uvedené subjekty platí rovný pří stup ke službám zajišťovaným burzou a právě tak dostupnost informací významných pro vývoj kurzů. Jedním ze základních pravidel uzavírání burzovních obchoduje, že člen burzy obchoduje prostřednictvím makléře. Výkon činnosti makléře se opí rá o ustanovení § 14 PKT. Může se jím stát pouze fyzická osoba, která vykoná předepsané zkoušky, je důvěryhodná a Komise jí udělí pro výkon této funkce povolení. Toto povolení, které se uděluje na dobu neurčitou, obsahuje druh odborné specializace makléře. Makléřská zkouška se týká např. znalosti investičních nástrojů a obchodování s nimi, vnitřních před pisů burzy, pravidel obezřetného obchodování a jednání obchodníka s cen nými papíry se zákazníky. Jméno makléře a firma obchodníka s cennými papíry, kterého makléř zastupuje, se oznamují ve Věstníku burzy.
1085
Oddíl 8. Státní dozor nad činností burzy Činnost burzy podléhá státnímu dozoru na individuálním základě, který vykonává Komise (§ 3, 5 KomCP, § 148, 149 PKT). Komise vykonává s\ oji působnost prostřednictvím pověřeného zaměstnance (burzovní ko misař). Tento pracovník nesmí být členem burzovní komory nebo dozorčí rady burzy. Je však oprávněn účastnit se zasedání jak burzovní komory, tak burzovních výborů. Komise je oprávněna v rámci výkonu státního do zoru kontrolovat burzovní obchody z hlediska dodržování obecných předpisii a burzovních pravidel. Má např. pravomoc pozastavit výkon rozhod nutí burzovní komory nebo burzovního výboru, a to až na dobu 7 dní. Mezi její oprávnění náleží též požadovat na burze informace související s burzovními obchody. Burza má jako ten, kdo odpovídá za regulérnost všech obchodů na burze, povinnost oznámit Komisi každé porušení záko na se strany obchodníků s cennými papíry a dalších účastníků burzovních operací. Komise má proto zákonné oprávnění uložit burze, jako poskyto vateli služeb na kapitálovém trhu, opatření k nápravě nebo i pokuty za správní delikty, jichž by se burza při tom dopustila (§ 9 KomCP, § 160 PKT). V případě již zmíněné informační povinnosti, není-li burzou splně na. hrozí jí pokuta až 10 mil. KČ, jestliže by burza nezajistila rovný přístup účastníků ke službám, může být za tento správní delikt pokutována až do 20 mil. Kč.
marg. č. 1085-1087
1086
1087
576
Část třetí Podnikatelské subjekty podrobené speciální úpravě
Oddíl 9. Organizátor mimoburzovního trhu 1088
1089
Kromě burzy může vystupovat jako organizátor mimoburzovního trhu akciová společnost se sídlem a skutečným sídlem v České republice mající pouze akcie na jméno, která k této činnosti obdrží povolení Komise (§ 70 PKT). Jinou formu obchodní společnosti, ani družstvo nebo fyzickou oso bu, zákon pro tento druh podnikání nepřipouští. Organizováním veřejného trhu se v této souvislosti rozumí organizování nabídky a poptávky cen ných papírů a investičních nástrojů na kapitálovém trhu mimo burzu. Sláiní povolení se uděluje na žádost, v níž kromě firmy a identifikačních údajů musí žadatel uvést výši základního kapitálu (minimálně 10 mil. Kč), Prů hlednost a nezávadný původ základního kapitálu musí žadatel proli á/.ai, stejně jako věcné, personální a organizační předpoklady pro tuto čiř nos,L. Značné nároky ze strany Komise jsou také kladeny na zajištění zdravého a obezřetného organizování mimoburzovního trhu. V rozhodnutí o udělení státního souhlasu Komise zároveň schvaluje pravidla obchodování (tržní řád). 1 1 0 Jako organizátor mimoburzovního trhu obdržel zatím povolení pou?c RM-Systém, a. s. (dále „RM-S"), umožňující zákazníkům poskytovat slu/b> pří obchodování s cennými papíry na trhu, který sám organizuje. Zejména se jedná o přímou nebo anonymní koupi a prodej cenných papírů a přijí mání a poskytování půjček cenných papírů. Předmětem podnikání RM-S jsou často také obstaravatelské činnosti v této oblasti. K vypořádání koupí a prodejů není oprávněn sám RM-S, ale musí k tomu použít osobu opráv něnou (např. Středisko cenných papírů). Pokud jde o spory vzniklé s ob chodováním na mimoburzovním trhu, lze je podřídit rozhodčímu řízení na základě písemně uzavřené rozhodčí smlouvy. Burzovní rozhodčí soud zde není příslušný; strany si musí proto zvolit rozhodce ad hoc.
Tržní řád společnosti RM-Systém, schválený Ministerstvem financí dne 12. 1995, v platném znění.
Kapitola 22. Komoditní burza Literatura: Dědič, J. Burza cenných papírů a komoditní burza. Praha : Prospektrum, 1992; Dědič, J., Barák, J., Zagar, T. Zákon o komoditních burzách. Komen tář. Praha : SEVTTFrances, 1992; Dominik, R, Nástin československého práva . bankovního a burzovního. Brno : Právník, 1929; Pokorná, J. Subjekty obchodní ho práva. Brno: MU, 1997, s. 305 a.; Rieger, L. Burzovní lexikon. Praha: Victoria Publishing, 1992.
Oddíl 1. Pojem, vývoj a význam
Komoditní burzy jsou mladší než burzy efektové. Mezi prvními vznikály burzy plodinové [obilní burza v Amsterodamu (z r. 1617)], zakládané ve větší míře až v 18. stol.; rozkvět specializovaných burz na reálné zboží se datuje až od konce minulého století, kdy odpadly (zejména v důsledku rozvoje nákladní dopravy) technické překážky možnosti sjednávat i plnit termínové a dodávkové obchody o velkých objemech. První plodinová burza byla založena v Praze v r. 1894, další až po vzniku ČSR počátkem 20. let v Olomouci, Brně a v Bratislavě. Za války byla činnost burz v souvislosti se zavedením řízeného hospodářství omezena nebo zastavena. Většina z nich ji v r. 1945 již neobnovila. Vládním naříze ním č. 32/1952 Sb. byly plodinové burzy k 1. 8. 1952 zrušeny. Počátkem 90.1 et se v Československu začalo s novým zakládáním komoditních burz: ještě před rozdělením státu vznikla v dubnu 1992 Bratislavská mezinárod ní komoditní burza. Jako první z komoditních burz po roce 1989 v České
č. 1088-1089
Oddíl 2. Založení a vznik komoditní burzy
1091
marg. č. 1090-1091
5 7 8 Část třetí. Podnikatelské subjekty podrobené speciální úpravě republice vznikla v r. 1992 Plodinová burza se sídlem v Brně. Postupně byly založeny další komoditní burzy: v r. 1995 Českomoravská komoditní burza se sídlem v Kladně a Obchodní burza Hradec Králové, v roce 1998 Karlovarská komoditní burza a Moravskoslezská komoditní burza se síd lem v Ostravě. Původně se na komoditních burzách uzavíraly především reálné obcho dy, protože na jejich trhu bylo možné získat zboží ve velkém, se standard ně určenou kvalitou a pravidelně i za nižší cenu než na mimoburzovních trzích. Brzy se však i tyto burzy staly domovským prostředím burzovních spekulací a obchodování na burze nalézá svůj účel především ve snaze o výhodné investice. Také vývoj cen komodit obchodovaných na burzách a rozsah uzavíraných obchodů má značnou vypovídací schopnost o hospodář ských tendencích na trhu i o stavu a úrovni národních ekonomik.
1090
Komoditní burzy mají s burzami cenných papírů radu shodných rysů. Slcjnějako tyto jsou i ony právnickými osobami, jejichž účel je v provo zování stálého a specifickým způsobem organizovaného tržiště zastupitel ného zboží. Rozdíl mezí nimi je v předmětu burzovního obchodu, protože, jak název komoditních burz sám ukazuje, obchoduje se na nich s tzv. reál ným zbožím, ať již jde o hmotné předměty (zejména zemědělské produkty a nerostné suroviny) nebo o služby.
Kapitola 22. Komoditní burza
579
burza organizuje burzovní obchod se zbožím nevyhrazeným zvláštním zá konem k obchodování na burze cenných papírů. Komoditní burza připo míná některými svými rysy společnost s ručením omezeným. Z toho dů vodu § 40 odst. 1 KomB odkázal na aplikaci ustanovení obchodního zákoníku o této obchodní společnosti i na poměry burzy v případech, kdy zákon Č. 229/1992 Sb. nebo statut burzy neobsahují jinou úpravu (komo ditní burza např. nevytváří základní jmění; avšak pokud to nevyloučí sta tut, má povinnost vytvořit rezervní fond. Dále např. platí, že zisk, který burza vytvoří, nelze rozdělit mezi její členy; lze jej investovat jen za úče lem dalšího rozvoje burzy). Burza odpovídá za své závazky celým svým majetkem. Zvláštním způ sobem je konstruováno ručení členů burzy (§ 1 odst. 2 KomB). Ti z nich, kteří při zakládání burzy upsali v její prospěch vklad, ručí za závazky bur zy do výše nesplaceného vkladu. Členové burzy, pokud jsou podle statutu burzy povinni k Členským příspěvkům, ručí do jeho nesplacené výše. Ve vztahu k těmto Členům burzy může uložit ručení ve větším rozsahu sta 112 tut.
§ 1 Pojem komoditní burzy v Českém právu Naše právo upravuje poměry těchto burz samostatným zákonem č. 229/ /l 994 Sb., o komoditních burzách (KomB), zatím již třikrát novelovaným (zák. č. 217/1994 Sb., č. 105/1995 Sb. a č. 70/2000 Sb.). Zákon koncipuje komoditní burzu jako právnickou osobu suigeneris. Komoditní burza tedy nemá právní formu žádné z obchodních společností, ale sama představuje samostatný typ právnické osoby speciální povahy. Toto řešení bylo přijato s odůvodněním, že jde o instituci zásadně nevýdělečnou. Vzhledem k dikci posl. věty § 56 odst. 1 ObchZ jde však o konstrukci málo logickou. Proto se připravuje novela tohoto zákona, která by měla pravděpodobně v časo vém horizontu do r. 2007 převést komoditní burzy na režim akciových společností. Avšak již v r. 2005 se chystá dílčí legislativní úprava, zahrnuj ící m. j. zavedení obchodování se zemědělskými skladními listy na komo ditních burzách. 1 1 1 Vůči jiným právnickým osobám je za současného stavu komoditní bur za vymezena nejen zvláštní právní formou své existence, ale také speciál ně vymezeným předmětem činnosti: ten je v § 1 odst. 1 KomB vymezen negativně vůči předmětu činnosti burz cenných papírů tak, že komoditní
§ 2 Založení komoditní burzy
1. Zakladatelská smlouva Komoditní burzu mohou založit jen podnikatelé zapsaní v obchodním rejstříku, lhostejno, jde-li o osoby fyzické či právnické. Zakladatelé musí být nejméně tři, jejich maximální počet nijak limitován není, K založení burzy se vyžaduje uzavření zakladatelské smlouvy v písemné formě. Ne zbytný obsah smlouvy je kromě označení zakladatelů a jejich úředně ově řených podpisů tento: a) údaje o názvu a sídle burzy. V názvu musí být povinně uvedeno označe ní „burza". Jiným osobám, vyjma burz cenných papírů, je používání slov burza, burzovní, jakož i slov z nich odvozených nebo jim podob ných a s nimi zaměnitelných pod pokutou zakázáno; b) údaje o předmětu a druzích obchodů, které budou na burze uzavírány. Co se týká jejich předmětu, plyne z povahy věci, že na burze lze obcho dovat jen s komoditami s vlastností zastupitelného zboží. Pokud jde 113
liI
Srov. též zákoně. 307/2000 Sb., o zemědělských skladních listech a zeměděl ských veřejných skladech.
marg. č. 1092-1093
Povinnost k placení členského příspěvku nelze uložit osobám jmenovaným za členy burzy orgánem státního dohledu, ani burzovnímu komisaři (§ 18 odst. 2 KomB).
marg. č. 1094
1094
5 8 0 Část třetí. Podnikatelské subjekty podrobené speciální úpravě o druhy obchodů (promptní, dodávkové apod.), neobsahuje zákon žád ná omezení. Vyžaduje se však [§ 6 odst. 2 písm. b) KomB], aby navrho vaný druh burzovního obchodu neohrozil trh základních surovin, s nimiž má být na burze obchodováno; c) údaje o majetkovém zabezpečení burzy; a to jednak ujednání o vkladech zakladatelů, jednak určení, jakým způsobem budou zajištěny prostřed ky na provoz burzy v prvním roce její existence (kdy lze předpokládat, že burza bude ztrátová); d) výslovné prohlášení zakladatelů, že se dohodli na znění návrhu statutu burzy, a také, zda se dohodli na zřízení burzovního rozhodčího soudu: pokud ano, musí prohlášení obsahovat i deklaraci jejich dohody o návr hu řádu tohoto soudu; e) určení dvou třetin prvních členů burzovní komory jejich jménem a byd lištěm [zbývající třetinu jmenuje orgán státního dohledu ( § 1 1 odst. 2 KomB)]; komora musí mít nejméně tři členy.
2. Statut komoditní burzy Přílohou zakladatelské smlouvy je statut burzy (§ 4 KomB). Jde o zá kladní právní dokument, který plní funkci společenské smlouvy i organizač ního řádu. Obsahuje základní údaje o burze (určení jejího názvu a sídla a vymezení předmětu a druhů obchodů na burze uzavíraných) a podrobnější úpravu jejích organizačních, majetkových, obchodních a členských otázek. V rámci toho statut zahrnuje zejména určení: a) podmínek vzniku členství na burze a práv a povinností jejích členů, b) podmínek pro návštěvu burzovních shromáždění, c) osob oprávněných k burzovním obchodům a jejich práv a povinností, d) postupu při jmenování a odvolávání burzovních dohodců a pravidla výkonu dohledu nad nimi, e) způsobu stanovení burzovních pravidel, f) způsobu stanovení a zveřejňování kurzů, g) podrobnosti o orgánech burzy, h) pravidel hospodaření s majetkem burzy. Statut může dále obsahovat i případné odchylky od dispozitivních no rem zákona. Statut burza po svém vzniku zveřejňuje v Obchodním věstní ku. Totéž platí o změnách statutu, o nichž rozhoduje valná hromada. (Účin nost jejího usnesení je podmíněna souhlasem orgánu státního dohledu se změnou.)
Kapitola 22. Komoditní burza
Také nad komoditními burzami je vykonáván státní dohled. Ve vztahu k burzám, které organizují obchody se zbožím pocházejícím ze zeměděl ské a lesní výroby (včetně výrobků vzniklých zpracováním této produkce), je dozorovým orgánem Ministerstvo zemědělství. V ostatních případech vykonává nad burzami dohled Ministerstvo průmyslu a obchodu. Na podmínku povolení udělovaného těmito orgány je vázán vznik ko moditní burzy (§ 5 KomB). O povolení žádají její zakladatelé ještě před podáním návrhu na zápis burzy do obchodního rejstříku. K žádosti je třeba kromě zakladatelské smlouvy a statutu třeba připojit také řád burzovního rozhodčího soudu, má-li být zřízen. Koncesi nelze udělit, jestliže má být na burze obchodováno způsobem ohrožujícím trh základních surovin.
1097
Respekt k některým ustanovením zákona o komoditních burzách bymohl ztížit nebo znemožnit zapojení zakládané burzy do mezinárodní organiza ce burz, které organizují obchod s příslušnými komoditami. Pro tyto pří pady se orgánu státního dohledu umožňuje schválit statut burzy, třebaže obsahuje odchylky od zákonných ustanovení uvedených v § 6 odst. 3 KomB. Tato odchylná úprava musí být uvedena v žádosti a její potřebnost musí zakladatelé odůvodnit a prokázat. Pokud orgán státního dohledu navrho vanou odchylku povolí, stanoví žadatelům současně lhůtu k získání člen ství v uvedené mezinárodní organizaci burz. Nestane-li se tak, lze toto povolení odejmout, takže burza bude nucena svůj statut upravit.
1098
§ 4 Vznik burzy Burza vzniká zápisem do obchodního rejstříku, k němuž dochází na návrh podepsaný všemi zakladateli. Jejich podpisy musí být úředně ověře ny. Kromě názvu a sídla burzy, jejího identifikačního čísla a údajů o bur zovních obchodech, které organizuje, se do rejstříku zapisují údaje o čle nech burzovní komory s poznamenáním, jakým způsobem jménem burzy jednají a údaje o zakladatelích burzy. Pokud statut burzy určuje jejích ru čení za závazky nad míru stanovenou zákonem, zapisuje se do obchodního rejstříku i rozsah tohoto ručení.
marg. č. 1095-1096
Kapitola 22. Komoditní burza
Oddíl 3. Členové burzy
Seznam Členů burzy vede burzovní komora.
Oddíl 4. Organizační poměry burzy Komoditní burza má dva oblígatorní orgány: valnou hromadu a burzov ní komoru. Kromě toho mohou být v její organizační struktuře zřízeny fakultativní orgány poradního typu. Zvláštní postavení v organizační struk tuře burzy mají burzovní výbory a generální sekretář.
§ 1 Valná hromada Nejvyšším orgánem burzy je její valná hromada. Ust. § 17 odst. 1 KomB uvádí, že se tento orgán skládá ze všech členů burzy; valnou hromadu ovšem
marg. č. 1100-1102
1099
marg. č. 1097-1099
582 Část třetí. Podnikatelské subjekty podrobené speciální úpravě
Členství k burze náleží podle § 17 KomB jejím zakladatelům, a dále burzovním dohodcům (nikoli však soukromým dohodcům), členům bur zovní komory jmenovaným do funkce orgánem státního dohledu, generál nímu sekretáři burzy a osobám, které burzovní komora přijala za členy burzy. Ve vztahu k posledním z uvedených platí, že za člena může být přijata pouze osoba podnikatelsky aktivní v souvislosti s komoditami připuš těnými k obchodování na dané burze a na základě zaplacení zápisného, ledaže statut přijme odchylnou úpravu. Statut může také předepsat povin nost zaplatit zápisné a roční Členský příspěvek i jiným Členům - vyjma generálního sekretáře a těch členů burzy, jež se jimi stali v důsledku člen ství v burzovní komoře, získaného jmenováním příslušným ministerstvem. Členové burzy mají právo účasti a rozhodování na valné hromadě. Mají též právo být voleni do orgánů burzy a jsou oprávněni k návštěvě burzov ních shromáždění. Zakladatelé a osoby přijaté burzovní komorou za členy burzy jsou také poněkud zvýhodněni při uzavírání obchodů na burze. Mohou např. uzavírat burzovní obchody přímo, bez účasti dohodců. Členství k burze zaniká (kromě smrti nebo zániku právnické osoby, jež byla členem burzy, bez právního nástupce) v důsledku ztráty funkce, s je jímž zastáváním je členství spojeno, vyloučením z burzovních obchodů na základě rozhodnutí burzovní komory [§ 19 odst. 1 písm. a) v souvislosti s § 22 odst. 1 písm. a) a odst. 2 KomB], vyloučením z Členství k burze a výpovědí, podanou členem burzy. Statut může určit další způsoby zániku Členství.
581
§ 3 Státní povolení
583
tvoří jen ti její členové, kteří jsou na ní přítomni. Schopnost valné hroma dy usnášet s e j e vázána na přítomnost nadpoloviční většiny členů burzy. Každý z přítomných disponuje jedním hlasem; člen burzy však své opráv nění hlasovat pozbývá na dobu, kdy se ocitne v prodlení s placením člen ského příspěvku. Pravidla svolávání a jednání valné hromady určuje statut burzy. Do kom petence valné hromady náleží: a) volba a odvolávání dvou třetin členů burzovní komory, b) usnášení se o změnách statutu a o změnách řádu burzovního rozhodčího soudu, c) usnášení se o burzovních pravidlech, d) určení výše a splatnosti Členských příspěvků a zápisného, e) určení sazeb burzovních poplatků, f) přezkum rozhodnutí burzovní komory a jejího předsedy, 113 g) rozhodnutí o zrušení burzy a určení osoby likvidátora. Statut může valné hromadě vyhradit k rozhodování další otázky. Valná hromada rozhoduje zásadně prostou většinou hlasů. Pokud se však usnáší o změně statutu burzy nebo o změně řádu burzovního rozhodčího soudu, anebo přijímá-li rozhodnutí o zrušení burzy, pak se k platnému usne sení vyžaduje třípětinová většina počítaná z hlasů všech členů burzy. Pro další případy může kvalifikovanou většinu hlasů vyžadovat statut.
§ 2 Burzovní komora Obdobně jako u burzy cenných papírů nese i statutární orgán komoditní burzy označení burzovní komora. Je to orgán nejméně tříčlenný; maxi mální počet členů komory není zákonem limitován, musí však být dělitel ný třemi. Křesla v burzovní komoře obsazuje ze dvou třetin valná hromada, z jedné třetiny orgán státního dohledu. Funkční období členů komory určuje statut. Nesmí být delší, než čtyři roky. Opětovné zvolení téže osoby do funkce v komoře je možné, ledaže to statut vyloučí. Členství v burzovní komoře může získat pouze osoba starší jedenadvaceti let, vykazující potřebné osobní vlastnosti a odbornou způ sobilost^ 11 odst.4KomB). Členství vkomoře je neslučitelné s existencí zaměstnaneckého vztahu k některému z ústředních orgánů státní správy. Statut může určit další požadavky a podmínky pro získání členství v ko moře. m
Vyjma rozhodnutí burzovní komory o vyloučení z burzovních obchodů. Toto rozhodnutí přezkoumává na návrh dotčeného, podaný v sedmídenní lhůtě, soud.
marg. č. 1103
1103
5 8 4 Část třetí. Podnikatelské subjekty podrobené speciální úpravě
1105
Člen burzovní komory může ze své funkce odstoupit. Toto své rozhod nutí oznamuje orgánu, který jej ustavil. Ten má povinnost projednat je v tříměsíční lhůtě. Projednáním odstoupení, popř. uplynutím tří měsíců od oznámení zaniká členství odstupující osoby v komoře. V čele burzovní komoryje jejípředseda. Do této funkce jej volí komora z řad svých členů. Předseda řídí činnost komory, svolává ji k jednáním způsobem upraveným ve statutu. Rozhoduje o otázkách, jež nejsou vyhra zeny valné hromadě nebo burzovní komoře jako celku a je oprávněn poza stavit burzovní obchody za podmínek určených statutem, jestliže není možné svolat k tomuto účelu burzovní komoru a pokud hrozí nebezpečí z prodlení. Pokud statut neurčí jiné pravidlo, jedná předseda za burzu je jím jménem navenek. Burzovní komora je schopna usnášení za účasti nadpolovičního počtu jak členů volených valnou hromadou, tak i členů jmenovaných orgánem státního dohledu. Hlasy odevzdané oběma těmito skupinami členů se sčí tají odděleně akpřijetí rozhodnutí musí být dosaženo jejich většiny v obou skupinách. Kvalifikovanou účast a kvalifikovanou většinu hlasů vyžadují usnesení komory o zvlášť závažných otázkách uvedených v § 13 odst. 2 (jsou to např. volba a odvolání předsedy, jmenování generálního sekretáře, revize rozhodnutí burzovních výborů aj.). Působnost burzovní komory vymezuje § 12 odst. 2 KomB. Komora roz hoduje o všech záležitostech, které zákon a statut nevyhradily do působ nosti valné hromady. Do její kompetence náleží především: a) po stránce organizační: ~ svolávat jednání valné hromady a předkládat jí návrhy, - volit a odvolávat předsedu burzovní komory a generálního sekretáře burzy, je-li zřízen burzovní rozhodčí soud, pak také jeho předsednic tvo, tajemníka a tajemníkova zástupce, - zřizovat burzovní výbory a volit a odvolávat jejich členy; b) ve vztahu k Členským otázkám: ~ rozhodovat o přijetí a vyloučení členů burzy, - předkládat valné hromadě návrhy na určení sazeb zápisného a člen ských příspěvků, - vést seznam členů a informovat je o záležitostech burzy; c) po stránce obchodní: - určovat místo a dobu konání burzovních shromáždění, a také pod mínky, za nichž lze vydat vstupenky na ně, - navrhovat valné hromadě burzovní pravidla,
Kapitola 22. Komoditní burza
- určit způsob evidence burzovních obchodů, - pozastavovat tyto obchody za podmínek uvedených ve statutu, - jmenovat a odvolávat burzovní dohodce 1 1 4 a vykonávat nad nimi do hled, - povolovat činnost soukromých dohodců na burze, - stanovit a zveřejnit kurzy komodit, - dbát o pořádek na burzovním shromáždění a o čestnost burzovních obchodů; d) po stránce hospodářské: - zajistit vedení řádné evidence majetku a účetnictví, - rozhodovat o použití majetku burzy. Rozhodnutí burzovní komory se vyhotovují písemně. Podepisuje je před seda komory.
§ 3 Poradní orgány burzy Podle § 9 odst. 2 KomB může statut burzy určit, že budou zřízeny její poradní orgány. Jejich určení a vymezení jejich působnosti, a také způsobu jejich obsazování a jednání záleží na úvaze zakladatelů burzy (a po jejím vzniku na rozhodnutí valné hromady o změně statutu). Není vyloučeno např. zřízení dozorčí rady, popř. jiného orgánu revizní povahy.
Burzovní komora může zřídit v zájmu zkvalitnění odborného výkonu činností na burze dočasné nebo trvalé burzovní výbory a přenést na ně část své působnosti (§ 14), a to jak v otázkách pomocné (technické) povahy, jako jsou např. příprava a předkládání návrhů na určení výše členských příspěvků a zápisného, návrhu burzovních pravidel, stanovení a zveřejňo vání kurzů komodit atp., tak i co se týká rozhodovací pravomoci. Existen ci burzovních výborů má předvídat již statut, který má také obsahovat pra vidla pro jejich jednání.
1108
V podstatě shodné postavení, jaké má na burze cenných papírů její ge nerální tajemník, má v organizační struktuře komoditní burzy generální sekretář (§ 16 KomB). Je zaměstnancem burzy. Do funkce je ustavován volbou, kterou provede burzovní komora na návrh předložený jí (po pro vedeném výběrovém řízení) jejím předsedou. Funkce generálního sekretá ře je neslučitelná se souběžným výkonem podnikání jakéhokoli druhu, ani se souběžným zaměstnáním (nebo členstvím v orgánech) u osoby, která podniká. Generální sekretář řídí Činnost burzovního aparátu a zaměstnanců bur zy. Mimo to plní další úkoly, jimiž je pověřen statutem nebo burzovní komorou, popř. jejím předsedou. K povinnostem generálního sekretáře ná leží dbát o pořádek na burzovních shromážděních. Osoby, které jej ruší a nedbají jeho pokynů, je oprávněn ze shromáždění vykázat. Kromě toho uveřejňuje závěry a sdělení burzovní komory.
Oddíl 5. Burzovní rozhodčí soud 1109
Zvláštní institucí komoditní burzy je burzovní rozhodčí soud (§ 28 KomB), zřizovaný fakultativně a ve smyslu § 13 zákona č. 216/1994 Sb., jako stálý rozhodčí soud. Není však orgánem burzy; jinak by totiž nemohl vykonávat svou činnost nezávisle. Má-li být rozhodčí soud zřízen, musí být vydán jeho řád, který se povinně zveřejňuje v Obchodním věstníku. Tento řád určuje, jakým způsobem jsou jmenováni rozhodci, kolik jich bude a zpravidla také váže možnost výběru rozhodců stranami pro kon krétní spor na seznam rozhodců vedený burzovním rozhodčím soudem. Rozhodčí soud řeší spory z burzovních obchodů. Připouští se (§ 28 odst. 3 KomB), aby burzovní rozhodčí soud rozhodoval také spory z mimobur zovních obchodů, pokud probíhají s komoditami, s nimiž se na burze ob choduje. Příslušnost rozhodčího soudu zakládají strany písemnou rozhod čí smlouvou nebo sjednáním rozhodčí doložky. 115 Z § 12 odst. 2 písm. m) KomB plyne, že burzovní rozhodčí soud, pokud je při komoditní burze zřízen, má vlastní předsednictvo, tajemníka a jeho zástupce. Ustavuje je burzovní komora. "
5
Příklad doporučeného znění rozhodčí doložky: „Všechny spory vznikající z této smlouvy a v souvislostí s ní budou rozhodovány s konečnou platností u Rozhodčího soudu při Českomoravské komoditní burze Kladno podle jeho Řádu."
marg. č. 1108-1109
1107
Členy burzovních výborů mají být jednak členové burzy, jednak odbor níci v dané oblasti z řad nečlenů burzy. Členy výboru i jeho předsedu usta vuje do funkce burzovní komora. Tato usnesení jsou podmíněna souhlasem burzovního komisaře.
marg. č. 1104-1105
§ 5 Generální sekretář burzy
1106
§ 4 Burzovní výbory
i14
586 Část třetí. Podnikatelské subjekty podrobené speciální úpravě
585
marg. č. 1106-1107
Kapitola 22. Komoditní burza
587
V ostatním platí v podstatných rysech obdobně totéž, co bylo vyloženo v souvislosti s rozhodčím soudem při burze cenných papírů.
Oddíl 6. Státní dozor nad komoditními burzami Podle povahy věci vykonává nad konkrétní komoditní burzou dohled ministerstvo zemědělství nebo ministerstvo průmyslu a obchodu. Ten se projevuje ve dvou základních aspektech. Orgán státního dohledu přede vším rozhoduje v administrativním řízení a přímo o udělení povolení k vzniku a provozování burzy (a také o případném omezení nebo odnětí tohoto povolení), dále o povolování výjimek ze zákonné úpravy v rozsahu uvedeném v § 6 odst. 3 KomB. Za druhé platí, že stálý dohled nad řádným provozem a činností burzy vykonává burzovní komisař, jmenovaný do funk ce příslušným ministerstvem. Komisař má zástupce, jmenovaného týmž způsobem. Burzovní komisař i jeho zástupce jsou při výkonu své funkce vázáni mlčenlivostí v rozsahu uvedeném v § 34 odst. 5 KomB. Burzovní komisař je oprávněn kontrolovat řádný průběh burzovních obchodů a Činnost orgánů burzy i burzovních dohodců. V rámci toho udě luje také souhlas ke jmenování a odvolání dohodců. Komisař je také opráv něn vytýkat dotčeným osobám a orgánům zjištěné nedostatky a požadovat jejich odstranění. Zvlášť významná oprávnění komisaře zakládá § 34 odst. 2 písm. c) a d) KomB. Cit. ust. svěřuje komisaři právo pozastavit burzovní obchod, pokud hrozí velké hospodářské škody, jimž nelze jinak zabránit; rovněž tak je komisař zmocněn pozastavit rozhodnutí valné hromady nebo burzovní komory, má-li za to, že je neplatné. Trvá-lí na tom, pak musí do jednoho měsíce podat návrh na prohlášení rozhodnutí za neplatné přísluš nému soudu; zmešká-li lhůtu, platí, že k pozastavení rozhodnutí nedošlo. Zjištěná porušení právních a vnitroburzovních předpisů může komisař stíhat sankcemi. Jde zejména o vyslovení zákazu účasti na burzovních obchodech a jejich zprostředkování osobám, které porušují povinnosti 116 uvedené v § 36 odst. 1 KomB až na dobu jednoho roku. Osobám, které nedbají pořádku na burzovním shromáždění, může komisař uložit v blo kovém řízení pokutu do výše 1 000 KČ. Pokud komisař zjistí závažnější nedostatky, má dozorovému minister stvu navrhnout: Jde např. o porušování statutu burzy, neoprávněné uzavírání burzovních ob chodů bez zprostředkovatelské účasti dohodců, nečestné obchodování na bur ze, ohrožení vývoje kurzů šířením nepravdivých zpráv apod.
marg. č. 1110
1110
588
Část třetí. Podnikatelské subjekty podrobené speciální úpravě
1. ve vztahu k burze omezení nebo odnětí povolení k jejímu provozování, 2. co se týká osob oprávněných k obchodování na burze, jejich zástupců a burzovních dohodců uložení pokuty až do výše 500 000 KČ.
Oddíl 7. Zrušení a zánik komoditní burzy 1111
1112
Zákon upravuje v § 37 a násl. KomB jen zrušení burzy s likvidací. O zrušení burzy rozhoduje kvalifikovanou většinou její valná hromada. K přijetí usnesení se vyžaduje odevzdat tři pětiny hlasů všech členů burzy. Rozhodnutí nevyžaduje státní přivolení. Dnem zrušení burzy zaniká její oprávnění organizovat burzovní obchody. Zrušení burzy vyvolává rovněž rozhodnutí dozorového ministerstva o odnětí povolení k provozování burzy. Likvidace burzy probíhá za obdobné aplikace ustanovení obchodního zákoníku o likvidaci obchodních společností. Likvidátora volí valná hro mada. Avšak v případě, že došlo ke zrušení burzy odnětím povolení k její mu provozování, náleží jmenování likvidátora do kompetence dozorové ho ministerstva. Likvidační zůstatek se mezi členy burzy rozdělí podle předpisů obsažených v jejím statutu. Není-li jich, rozdělí se mezi ně podle poměru jimi splacených částek na zápisné a členské příspěvky.
Kapitola 23. Státní podnik Literatura: Bartošíková, M. a kol. Základy obchodního práva. Praha : Prospektrum, 1994, s. 118 n.; Havelka, J. Podniky státní a veřejné. Slovník veřejného práva Československého. III. Brno : Polygrafia, R. M. Rohrer, 1934, s. 116 n.; Pech, V. Poznámka k zákonu o státním podniku. OP, 1997, č. 4, s. 29 n.; Pelikáno vá, I. a kol. Obchodní právo. I. Praha : Codex Bohemia, 1993, s. 325 n.; Švamberg, G Národní podniky. Praha, 1946; Švamberg, G. Znárodnění. Slovník veřej ného práva Československého. V. Brno : Rovnost, 1948, s. 766 n.; Veselý, J. Právní úprava státního podniku v právním řádu ČR. OP, 1997, č. l,s. 13 n., ač. 2, s. 8n.
Oddíl 1. Obecné výklady ,í / Pojem Státní podnik (dále jen „podnik") je specifickou organizačně právní podnikatelskou formou, a to hned z několika důvodů. Jeho zakladatelem, jako korporace, je stát. Jen on a nikdo další. 117 K provozování podnikatelské činností je podniku svěřen majetek státu. Nedochází tu ovšem k převodu vlastnického práva, podnik má právo s ním hospodařit ve smyslu zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v práv ních vztazích. Ten samý princip platí i co do majetku nabytého následně, tj. v průběhu jeho Činnosti. 118
1113
Ratio podniku spočívá obecně v zabezpečování státního zájmu. Ten byl \ polistopadovém období do značné míry zúžen na proces transformace podniků na jiné formy podnikání, většinou obchodní společnosti a podni kání fyzických osob, Čili potažmo privatizace. Tváří v tvář k minulé etati-
marg. č. 1111-1112
marg. č. 1113
5 9 0 Část třetí. Podnikatelské subjekty podrobené speciální úpravě
Kapitola 23. Státní podnik
zaci majetku sloužícího k provozování výroby, obchodu a služeb je tato tendence pochopitelná. Nelze ji nicméně přeceňovat. Objevily se názory a očekávání, že institut podniku se již přežil a že jako takový je reálně od souzen k zániku. Vývoj svědčí o opaku. (I když by bylo stejným extrémem hovořit zde o nějaké progresi Či snad dokonce expanzi.) Jeho výrazem je stav, kdy tato forma, alespoň kvantitativně, přetrvává. Její jakýsi význam je mimo to zřejmý i z evoluce předmětné právní regulace.
§2 1114
591
odst. 1 StP). Protože jsou oba samostatnými subjekty práva, jedná se zde o případ zákonného zastoupení. 1 2 0 (Pojmem „zakladatel" bude tak až na výjimky, výslovně řečené, v dalším textu myšleno ministerstvo.) K založení podniku se vyžaduje předchozí souhlas vlády ve formě usne sení (srov. § 5 odst. 2 StP a či. 76 odst. 2 Úst). 1 2 1 Zakládá se zakládací listinou, jež má povahu zakladatelského dokumentu ve smyslu § 27a ObchZ. Mezi její nezbytné obsahové náležitosti patří: a) označení zakladatele; b) firma, jejímž obligatorním dodatkem musí být označení „státní podnik" či jeho zkratka „s. p . " , a sídlo podniku; c) hlavní předmět podnikání;
Vývoj právní úpravy
Právní poměry podniku jsou u nás dnes upraveny zákonem Č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění zákona č. 30/2000 Sb., č. 220/2000 Sb., č. 103/2001 Sb., č. 77/2002 Sb., č. 202/2002 Sb. a Č. 480/2003 Sb. Z perspektivy předválečné ČR až do současnosti, resp. do účinnosti platné úpravy, pak zákonem Č. 404/1922 Sb., zákonem č. 88/1988 Sb. a zákonem č. 111/1990 Sb. K tomu lze namátkou poznamenat, že, jak vidmo, i zřízení, jež nelze typizovat nacionalizací majetku určeného k podnikatelským provozům či existencí hospodářského dirigismu, akceptují účelnost podniku a jemu obdobných institucí. (Po r. 1918 byly jako takové založeny např. Státní loterie, Státní mincovna, Tabáková režie, Československá pošta, Poštovní spořitelna nebo Československé státní dráhy.) Navíc zákon Č. 404/1922 Sb., oproti všem následným konstrukcím, subsumoval institut zákonného ručení státu za závazky podniku. A nakonec, že - byť sebedůmyslnější novelace nemohla změně poměrů po r. 1989 přizpůsobit předpis, tj. zákon č. 88/1988 Sb., o státním podniku, jehož preambule zní parolami typu: „Základním článkem národního hospodářství jsou státní podniky (...)." nebo „Veškerá činnost státního podniku je řízena podle zásady demokratického centralismu", apod.
f) jméno, příjmení, rodné číslo a trvalý pobyt ředitele; g) počet Členů dozorčí rady a údaje o nich analogicky řediteli; h) výše rezervního fondu k okamžiku založení podniku odpovídající ales poň 10 % kmenového jmění, nestanoví-li zakladatel jinak, a jeho ko nečná hodnota, do které má být dále doplněn a i) označení osoby oprávněné jednat jménem zakladatele. Součástí zaklá dací listiny je i příloha obsahující vymezení určeného majetku 1 2 2 a dále ověřené podpisy ředitele a zástupce zakladatele. Právním subjektem se podnik stává až zápisem do obchodního rejstří ku. Návrh na něj podává zakladatel a mimo obligátních příloh - typicky dokladu o oprávnění k podnikání v tom kterém jeho předmětu - j e k němu nutno připojit doklad o ocenění majetku státu a usnesení vlády, jímž byl se založením podniku vysloven souhlas. Podnik se zapisuje do oddílu A ob chodního rejstříku. Kromě obecných údajů podle § 28 odst. 1 ObchZ je u něj předmětem rejstříkového zápisu i zakladatel, výše kmenového jmění a její minima (srov. výše) a určený majetek.
Oddíl 2. Založení a vznik podniku
K celému je vhodné doplnit, že na rozhodování zakladatele (obecně, nejen v procesu zakládání podniku), se nevztahují předpisy o správním řízení (srov. § 24 odst. 2 StP).
Jak již bylo řečeno, zakladatelem podniku může být výhradně stát. Funkci zakladatele ovšem vykonává ministerstvo, příslušné v závislosti na před mětu podnikání podniku, 1 1 9 které jedná za stát a jeho jménem (srov. § 3 119
Srov. zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky.
marg. č. 1114-1115
1116
d) výše kmenového jmění, a to včetně její minimální hodnoty, kterou nut no bezpodmínečně zachovat; e) určení a ocenění majetku státu;
120
1:1
122
Zákon je při jejich vzájemném odlišování poměrně nedbalý, jako o zakladate li mluví tu o jednom, jindy o druhém; srov. např. § 1,3, 5, 6 aj. A mimo něj, má-li státní podnik zabezpečovat úkoly na úseku obrany státu a nevykonává-li funkci zakladatele Ministerstvo obrany, i aprobace tímto mi nisterstvem. Jde o podmnožinu kmenového jmění, s níž lze disponovat pouze ve vazbě na restriktivní podmínky.
marg. č. 1116-1117
1117
592
Část třetí. Podnikatelské subjekty podrobené speciální úpravě
Oddíl 3. Postavení zakladatele v podniku 1118
Instituce podniku je, jako každá jiná, účelová. Kauzálně je spojena s predikátem, že uspokojuje významné celospolečenské, strategické nebo veřejně prospěšné zájmy (srov. § 3 odst. 2 StP). Z tohoto pohledu nutno zvažovat její normativní konstrukci, v jednotlivostech i ve vzájemných relacích. Zvláště potřebné je to pak při hodnocení postavení zakladatele vůči podniku. Jak je tedy naznačeno, zakladatel reprezentuje subjekt, k jehož prospě chu má provoz podniku směřovat. Proto musí být vybaven aparátem mo cenských prostředků, kterými je s to do něj, a potažmo celé právní existen ce podniku, adekvátně ingerovat. Kompetenci zakladatele lze strukturovat do tří skupin. 1 2 3 Předně rozhoduje o založení a zrušení podniku, včetně jeho sloučení, splynutí čí rozděleni. Za druhé disponuje fundamentální per sonální pravomocí. Ustavuje do funkce a odvolává z ní ředitele, jakožto statutární orgán, dále dvě třetiny členů dozorčí rady a navíc likvidátora. Naposled je mu dána možnost zásadním způsobem ovlivňovat chod, hlav ně pak hospodaření a majetkové poměry podniku, a to ať již vymezením určeného majetku, změnami zakládací listiny, vydáním statutu podniku, 12 ' 1 (ne)schválením právního úkonu učiněného podnikem, kde to zákon \ \ za duje, anebo např. rozhodováním o rozdělení zisku.
Kapitola
23.
Státní
podnik
593
Ředitelem může být pouze člověk, který již dosáhl zletilosti, resp. věku osmnácti let. Tato podmínka plyne zřetelně z povahy věci. S funkcí ředite le, jako každého statutárního orgánu, je totiž spojena jednatelská působ nost a obchodní vedení podniku, což je u něj nepochybně podmíněno pl nou způsobilostí k právním úkonům ve smyslu § 8 ObčZ. [Tak jako tak, u osoby svéprávné v intencích zákoníku práce, tj. obecně takové, která dosáhla patnáctého roku věku (srov. § 11 odst. 1 ZPr), by byla prezumace sdostatkujejí odborné způsobilosti čirým avanturísmem.] 1 2 6 Druhou pod mínku jmenování, ale i výkonu funkce samé, obsahuje § 14 StP uvozený marginální rubrikou „Zákaz konkurence". 1 3 7 Již z kontextu plyne, že reprobuje případy tzv. nečestné konkurence. Jejich skutkové vymezení je přitom vcelku obdobné analogickým úpravám, typ. v obchodním zákoní ku (srov. § 136 a 196). Ohledně sankčních následků deliktního jednání, se zde pak v důsledku odkazující normy, tj. § 14 odst. 2 StP, použijí ust. § 65 odst. 2 a 3 a § 196 odst. 6 ObchZ.
Oddíl 4. Organizace podniku
Působnost ředitele je ve vazbě na jeho pravomoci zejména exekutivní a 1120 správní povahy. Rozhoduje o všech záležitostech podniku vyjma těch, kte ré jsou vyhrazeny zakladateli. Zákonem výslovně řečeno, jmenuje a odvo lává zástupce ředitele podniku a vydává organizační řád p o d n i k u . m Smys lem funkce zástupce ředitele je (zákonné) zastupování ředitele po dobu jeho nepřítomnosti. Co do způsobilosti k ní, musí jít v podstatě o osobu, která může být ředitelem. Při pluralitě zákonných zástupců určuje ředitel jejich pořadí, přičemž údaje o nich (či o něm) jsou předmětem rejstříkového zápisu. 129
§ 1 Ředitel
í 2 Dozorčí rada
Statutárním orgánem podniku je ředitel. Jmenuje a odvolává ho zakla datel podle § 27 odst. 4 ZPr. Mezi ředitelem a podnikem tím vzniká pra covněprávní poměr. 1 2 5 Tato skutečnost ve svých konsekvencích znamená značnou divergenci od postavení statutárního orgánu, anebo jeho člena typicky obchodní společnosti (zejména co do způsobilosti k této funkci. odpovědnosti z ní, funkčního období anebo např. poskytování protiplnění za její výkon atd.). 123 124
125
V podrobnostech viz zejména § 15 StP. Jedná se o interní předpis podniku. Vydává ho zakladatel, přičemž oběhově zahrnuje stěžejní principy hospodaření a kooperace s orgány státní sprá\\ ;i územní samosprávy. Stejně tak u zástupce ředitele a členů dozorčí rady podniku.
Druhým orgánem podniku je dozorčí rada. Ta představuje kolektivní orgán, nadaný převážně kontrolní kompetencí. Počet členů dozorčí rady, jakož i délku jejich funkčního období, stanoví zakladatel, ovšem minimál ně musí jít o tři. Z nich pak dvě třetiny jmenuje on sám, zbylí jsou ustaveni Na rozdíl od ředitele a zástupce ředitele, zákon u Člena dozorčí rady svéprávnost (jako podmínku jmenování do funkce) výslovně zmiňuje (srov. § 13 odst 3 StP). Subjektově se vztahuje i na zástupce ředitele a Členy dozorčí rady podniku. Což je duplicita § 3 odst. 6 StP. A navíc i tak celkem nadbytečná, když to plyne již z povahy věci. (Srov. k tomu i § 82 ZPr). Tzn. jméno a bydliště, rodné číslo - eventuálně datum narození, a den vzniku a zániku funkce; srov. § 28 odst. 1 a § 28 odst. 9 ObchZ.
marg. č. 1118-1119
marg. č. 1120-1121
5 9 4 Část třetí. Podnikatelské subjekty podrobené speciální úpravě volbou 1 3 0 zaměstnanců podniku z jejich středu. 131 Bez ohledu na to jim všem, v poměru k podniku, vzniká pracovněprávní vztah. Členem dozorčí rady může být jen fyzická osoba plně způsobilá k práv ním úkonům. K výkonu této funkce musí být patřičně (odborně) vybave ná, nezávislá a jedná-li se o osobu volenou zaměstnanci, potom i zaměst nancem podniku (srov. § 13 odst. 2 a 3 StP). Nemůže být však zároveň ředitelem podniku a ani zástupcem ředitele (tzv. inkompatibilita). Jak již bylo řečeno, platí pro ni zákaz konkurence, dále pak i povinnost mlčenli vosti. Taje omezena na informace, jejichž prozrazením by mohla podniku vzniknout škoda a trvá i po skončení členství. 132 Závazek k výkonu funkce člena dozorčí rady je závazkem osobní povahy, tudíž zastoupení zde ne přichází v úvahu (srov. § 13 odst. 3 StP). Plněn musí být s náležitou péčí, přičemž obsahová rozdílnost této maximy, je-li vůbec nějaká (od úpravy § 73 n. ZPr), je sporná. Dozorčí rada zasedá podle jednacího řádu, schváleného zakladatelem. (Zakladatel jí přitom určí minimální počet schůzí za rok.) Její členové si mezi sebou volí předsedu, který zasedání řídí a podepisuje o něm pořízený zápis. Rozhodování dozorčí rady se děje na základě souhlasu většiny je jích členů, stanovisko menšiny se do zápisu o jednání zanáší fakultativně, tj. na žádost. Působnost dozorčí rady je až na výjimky kontrolní a poradní. Jejím vý razem je: a) schvalování vymezeného okruhu otázek koncepce rozvoje podniku; b) projednávání a přezkoumávání dokumentů, které se vztahují k majetko 133 vým poměrům podniku, spojená s vypracováním stanoviska pro po třeby ředitele a zakladatele; c) kontrola vedení účetní evidence a uskutečňování podnikatelské činnos ti podniku; d) dohled nad výkonem působnosti ředitele a e) další činnost(-i) informačně-kooperativního rázu (srov. § 13 odst. 1 StP). 130
131 132
133
Dle volebního řádu vydaného zaměstnavatelem, a to buď se souhlasem odbo rového orgánu či orgánů, nebo bez něj (viz § 13 odst. 5 StP). Analogický klíč platí i pro eventuální odvolání člena dozorčí rady. Je s podivem, že obdobný imperativ neplatí pro ředitele a pro zástupce ředite le podniku. Nelze ho přitom ani dovodit z ustanovení zákoníku práce, nebol" taxativní výčet v § 73 odst. 2 ZPr podnik nezahrnuje. Lze proto pouze doporu čit, aby byl sjednán v pracovní smlouvě, anebo v pracovním řádu dle § 82 ZPr, či v jiném interním předpisu podniku. Těmi jsou míněny výroční zpráva, roční finanční plán, pololetní výsledky hos podaření, řádná účetní závěrka a návrh na rozdělení zisku či vypořádám ztráty
1121
Kapitola 23.
Státní podnik
595
Pro tyto účely je dozorčí rada oprávněna nahlížet do všech dokladů a záznamů týkajících se činnosti podniku.
Oddíl 5. Majetkové poměry podniku Podnik není vlastníkem (majitelem) věcí, práv a jiných majetkových hodnot, které využívá k podnikatelským účelům („kmenové jměnť', resp. „ obchodní majetek podniku "). Jejím stát, přičemž podnik má právo s nimi hospodařit. Toto právo vzniká jíž při vzniku podniku, ohledně majetko vých hodnot, které mu stát svěřuje jako kmenové jmění, a následně při nabytí jakéhokoli majetku jeho vlastní činností. Obsah práva hospodařit s majetkem je obdobný vlastnickému právu. Podnik může např. věc držet a užívat ji jako vlastník. Dáleje oprávněn s n í disponovat, avšak pouze se souhlasem zakladatele, pokud jej zákon předepisuje. Předchozím schvále ním je podmíněno nakládání s určeným majetkem.134 S jeho případnou ab sencí je spojena absolutní neplatnost právního úkonu. Obchodní majetek podniku spolu s jeho závazky (dluhy) tvoří jměnípodniku. Podnik, jako subjekt hospodařící s majetkem státu, za jeho závazky neručí, ledaže jej převzal smluvně.
1123
U podniku se oblígatorně vytváří rezervní fond a fond kulturních a soci- 1124 álních potřeb. Fakultativně lze zřídit i další fondy. Výši rezervního fondu stanoví zakladatel v zakládací listině. Dílem je utvářen již ve fázi založení podniku, a to v části reflektující ekvivalent alespoň 10 % kmenového jmě ní, nestanoví-li ovšem zakladatel jinak, dílem pak ročními příděly z čisté ho zisku, minimálně jeho 10 %. Mimo obligátní konsolidace nepříznivého vývoje hospodaření a krytí ztrát lze prostředky rezervního fondu použít k financování základního přídělu do fondu kulturních a sociálních potřeb (viz § 19 odst. 2 StP). Tvorbu, používání a hospodaření s fondem kultur ních a sociálních potřeb upravuje v jednotlivostech prováděcí vyhláška č. 310/1995 Sb. Pro účely tohoto textu postačí učinit stručnou poznámku, že: 1. jeho prostředky slouží pro potřeby zaměstnanců podniku; 1
Určený majetek představuje specifický subsystém korpusu kmenového jmě ní, jež se zapisuje do obchodního rejstříku. Jako takový musí být vymezen již přílohou zakládací listiny, přičemž jeho případná kvantitativní modifikace je vázána naléhavostí hospodářského či bezpečnostního zájmu státu. Podstatné je (a výjimkou o sobě), že určeným majetkem podnik za své závazky neodpo vídá (srov. § 16 odst. 5 StP).
marg. č. 1123-1124
5 9 6 Část třetí. Podnikatelské subjekty podrobené speciální úpravě 2. tyto potřeby mohou být, jak jinak, než kulturní, sociální, ale i další (srov. § 4 n. uvozený marg. rubrikou „Používání fondu");. 3. o tvorbě a používání prostředků fondu se sestavuje rozpočet. Hospodaření s fondy je podrobeno dohledu dozorčí rady, a taktéž i za kladatele, a to v rámci jeho obecné dozorovací působnosti nad hospodář skou činností a stavem majetku podniku, které zde má navíc k využití kon trolní postupy dané zákonem č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů.
Kapitola
23.
Státní
podnik
597
137
v zákoně č. 77/1997 Sb., ale i v některých předpisech dalších. Na likvi dační zůstatek má nárok zakladatel, který je pak povinen jej převést do státních finančních aktív. Podnik, jakožto právní subjekt, zaniká ke dni výmazu z obchodního rejstříku.
Oddíl 6. Zrušení a zánik podniku 1125
1126
O zrušení podniku rozhoduje zakladatel (ten k tomu ovšem potřebuje předchozí souhlas vlády) nebo soud. Možnost soudu je přitom vázána ná vrhem (tj. ex officio) osoby, jež osvědčí právní zájem, a dále taxativním výčtem následujících skutkových situací. Jedná se o: 1. pozbytí oprávnění k podnikání, za jehož účelem byl podnik zřízen („hlav ní předmět podnikání", srov. výše); 2. zánik předpokladů vyžadovaných zákonem; 3. porušení (singulár) zákona při založení podniku a při jeho přeměnách, tj. sloučení splynutí a rozdělení; 4. snížení stanoveného počtu členů dozorčí rady po dobu delší než šest měsíců; 5. porušování (plurál) zakládací listiny v části týkající se kmenového jmění; 6. nakládání s kmenovým jměním v rozporu s právními předpisy. Zrušení podniku je buď spojeno s likvidací anebo ne -jestliže celé jeho (obchodní) jmění přechází na právního nástupce, tzn. případ universální sukcese, či je zamítnut návrh na prohlášení konkursu pro nedostatek ma jetku, 1 3 5 případně dojde ke schválení privatizačního projektu 1 3 6 podle § 11 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby. Likvidátora jmenuje a odvolává zásadně ten, kdo o zrušení podniku roz hodl. Provedení likvidace samo se řídí úpravou § 70 n. ObchZ, v důsledku odkazující normy § 9 odst. 6 StP, s nezbytnými odchylkami vyjádřenými Též nezbude-li po zrušení konkursu žádný majetek. (Ač o této relaci zákon mlčí, vyplývá zřetelně z povahy věci.) Účinností rozhodnutí o zrušení podniku přechází privatizovaný majetek, tj. kmenové jmění podniku, na fond národního majetku ČR, který ho může vložit jako vklad do základního kapitálu obchodní společnosti anebo ho např. pře vést na třetí osobu (srov. § 11 odst. 2 zákona č. 92/1991 Sb.).
Např. podle § 47b zákona Č. 92/1991 Sb. je likvidátor povinen majetek zpeněžit výhradně veřejnou dražbou, jinak pouze se souhlasem Ministerstva financí.
marg. č. 1125-1126
marg. č. 1126
Použitá literatura I. Knihy Aeppli, H. Schweizerisches Obligationenrecht. Zůrich : Orell Fúsli, 1992 Báča, J., Jasanský, J., Macek, J. Likvidace obchodní společnosti. Ostrava: Montanex, 1994 Bakeš, M. et al Finanční právo. Praha : C. H. Beck, 1995 Balser, H., Bokelmann, G. Piorreck, K. F. Die Aktíengesellschaft. Freiburg : R.Haufe, 1992 Barák, J. et al. Zákon o bankách. Komentář. Praha : Lindě, 2005 Bartošíková, M. et al. Základy obchodního práva. 2. vyd. Praha : Prospektrum 1998 Bartošíková, M., Štenglová, I. Společnost s ručením omezeným. Praha : Prospek trum, 1994 Baumbach, A., Duden, K., Hopt, K. J. Handelsgesetzbuch. Můnchen: C. H. Beck, 1989 Baumbach, A., Hueck, A. GmbH-Gesetz. Můnchen : C. H. Beck. 1988 Beneš, V., Musílek, P. Burzy a burzovní obchody. Praha : Informatorium, 1991 Burckhardt, W. Einfuhrung in díe Rechtswissenschaft. Zůrich : Polygraphischer Verlag, 1939 Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář. 5. vyd. Pra ha : C. H. Beck, 2001 Bůschgen, H. E. et al. Bankbetriebslehre. Wiesbaden : Gabler, 1991 Canstein, R. Das Handelsrecht, Bd. I. Berlin : C. Heymann, 1896 Clark, R. C. Firemní právo. Praha : Victoria Publishing, 1992 Cossack, K. Lehrbuch des Handelsrechtes. Stuttgart : F. Enke, 1923 Čáp, J., Koníř, V. Družstva a jejich transformace. Praha : SEVT/Frances, 1992 Čapek, K. Právní postavení socialistických podniků. Praha : Academia, 1977 Černá, St. Koncernové právo v Německu, Evropské unii a v České republice. Praha : C. H. Beck, 1999 Černá, St. Faktický koncern, ovládací smlouva a smlouva o převodu zisku. Pra ha : Lindě, 2002 Dědič, J. Burza cenných papírů a komoditní burza. Praha : Prospektrum, 1992
600
/. Knihy
Dědič, J. et al. Obchodní zákoník. Komentář. Praha : Prospektrum, 1997 Dědič, J. et al. Obchodní zákoník. Komentář. Díly I .-IV. Praha : Polygon, 2002 Dědič, J., Barák, J. Zákon o investičních společnostech a investičních fondech. Komentář. Praha : SEVT/Frances, 1992 Dědič, J., Barák, J., Zagar, T. Zákon o komoditních burzách. Komentář. Praha : SEVT/Frances 1992 Dědič, J., Čech, P. Evropské právo společnosti. Praha : Polygon, 2004 Dědic, J., Kříž, R., Stenglová, I. Akciové společnosti. 4. vyd. Praha : C. H. Beck, 2001 Dědič, J., Marčanová, J., Wild, J. Právo cenných papírů a kapitálového trhu. Pra ha : Prospektrum, 1999 Dědič, J., Pauly, J. Cenné papíry. Praha : Prospektrum, 1994 Dittrich, R„ Tades, H, Kapfer, H. Das Allgemeine búrgerliche Gesetzbuch. Wien : Manz, 1991 Dominik, R. Nástin československého práva bankovního a bursovního. Brno: Práv ník, 1929 Dvořák, T. Družstevní právo. 2. vyd. Praha : C. H. Beck, 2002 Dvořák, T. Veřejná obchodní společnost. Praha : ASPI, 2003 Dvořák, T. Komanditní společnost. Praha : ASPI, 2004 Dvořák, T. Akciová společnost a evropská společnost. Praha : ASPI, 2005 Dvořák, T. Společnost s ručením omezeným. Praha : ASPI, 2005 Ehrlich, E. Grundlegung der Soziologie des Rechts. Můnchen und Leipzig: Duncker&Humbíot, 1913 Eliáš, K Obchodní společnosti. Základní otázky. Praha : C. H. Beck, 1994 Eliáš, K. Obchodní zákoník. Text s předmluvou. Praha : C. H. Beck, 1995 Eliáš, K. Zákon o bankách. Text s předmluvou. Praha : C. H. Beck, 1996 Eliáš, K. Kurs obchodního práva. Úvodní a obecná část. Soutěžní právo. 2. vyd. Praha : C. H. Beck, 1997 Eliáš, K. Obchodní zákoník s výběrem z judikatury od r. 1900. 3. vyd. Praha : Lindě, 1998 Eliáš, K. Akciová společnost. Praha : Lindě, 2000 Eliáš, K et al. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. Cenné papíry. Praha : C. H. Beck, 1996 Eliáš, K., Dvořák, T., Havel, B. Komentář k zákonu o penzijním připojištění se státním příspěvkem. Praha : Lindě, 2001 Emmerich, V., Habersack, M. Aktienkonzernrecht. Kommentar. Můnchen : C. H. Beck, 1998 Emmerich, V., Sonnenschein, J. Konzernrecht. Můnchen : C. H. Beck, 1992 Fischer, Fr. Lehrbuch des Handelsrechtes. Praha : Kronberger und Weber, 1828 Flume, W. Allgemeiner Teil des búrgeriichen Rechts. 1/1. Die Personengesellschaft. Berlin - Heidelberg - New York : Springer, 1997 Flume, W. Allgemeiner Teil des búrgeriichen Rechts. 1/2. Die juristische Person. Berlin - Heidelberg - New York Springer, 1977
602
Použitá literatura
601
Forejt, A. etal. Akciové společností. Praha : Nadas, 1990 Forejt, A. Obchodní společnosti. Praha : Prospektrum, 1992 Forstomoser, P, Meier-Hayoz, A: Einruhrung in das scbweizeriche Aktienrecht. Bern : Stampfli & Cie, 1980 Fundárek, J. Stanovy účastinnej spoíočnosti podía práva slovenského, Bratisla va : PF UKo, 1934 Goldschmidt, L. System des Handelsrechtes. Stuttgart: F. Enke, 1891 Goldschmidt, L. TJniversalgeschichte des Handelsrechts. Uveranderten Nachdruck. Meísenheim am Glan : A. Hain, 1951 Gregorová, Zd. Důchodové systémy. Brno : PF MU, 1997 Guhl, T. Das Schweizerische Obligationenrecht. Zůrich : Polygraphischer Verlag, 1944 Haff, K Institutionen der Perstínlichkeitslehre und des Korperschaftsrechts. Zů rich ; Orell Fůssli, 1918 Hajný, V., Kunz, P. Družstevní zákony. Praha : V. Linhart, 1935 Hanes, D. Spoločnosť s ručením obmezeným. Bratislava : lura edition, 2002 Helešic, F. Právní úprava družstev ve vyspělé Evropě a u nás. Praha : Karolinum, 1997 Hermann-Otavský, K. Soukromé pojišťovací právo československé. Praha : Čes ká akademie věd a umění, 1921 Hermann-Otavský, K. Všeobecký zákoník obchodní. I. a II. Praha : Českosloven ský kompas, 1929 Hilber, M., Vogel, K, Schoeler, M. Das GmbHGesetz. Wiesbaden : Gabler, 1987 Hodál, P, Alexander, J. Evropské právo obchodních společností. Praha : Lindě, 2005 Hoffmann-Becking, M. Aktiengesellschaft Můnchen : C. H. Beck, 1988 Hurdik, J. Právnické osoby a jejich typologie. Praha : C. H. Beck, 2003 Jehlička, O., Švestka, O., Skárová, M. et al. Občanský zákoník. Komentář. 6. vyd. Praha : C. H. Beck, 2001 Jirkůvková, M., Marek, K., Tomíčková, S. Banky, burza cenných papírů. Brno : PF MU, 1994 Kastner, W. GrundrilS des osterreichischen Gesellschaftsrechts. Wien: Manz, 1976 Kastner, W., Doralt, P, Nowotny Ch. GrundriB des osterreichischen Gesellschaft srechts. 5 vyd. Wien : Manz, 1990 Klein, Fr. Die neueren Entwickíungen in Verfassung und Recht der Aktiengesells chaft. Wien : Manz, 1904 Knapp, V. Teorie práva. Praha : C. H. Beck, 1995 Knapp, V. Velké právní systémy. Praha : C. H. Beck, 1996 Knapp, V., Hollánder, P et al. Právně myslenie a logika. Bratislava : Obzor, 1989 Knappová, M., Švestka, J. et al. Občanské právo hmotné. Díl I. a II. Praha: Codex Bohemia, 1995 Koeser, J. Československé bankovní a bursovní zákony. Praha : Svaz bankovních firem ČSR, 1936
/. Knihy
Použitá literatura
Kopáč, L. Zákoník mezinárodního obchodu - komentář. Praha : Panorama, 1984 Kopáč, L. Příručka obchodního práva. Praha : Prospektrum, 1992 Kyzlink, K. Akciová společnost v konkursu. Brno : Barvič & Novotný, 1924 Laufke, Fr. Die Handelsgesellschaften und das zwingende Recht. Praha : I. G. Calvesche Universitatsbuchhandlung R. Lerche, 1931 Maiberg, H. Gesellschaftsrecht, Můnchen : R. Oldenbourg Verlag, 1990 Malovský-Wenig, A. Příručka obchodního práva. Praha : Československý kompas, 1947 Můsig, K. et al. Banklexikon. Wiesbaden : Gabler, 1988 Niebel, R. Der Status der Gesellschaften in Europa. Stuttgart - Můnchen - Hanno ver - Berlin - Weimar - Dresden : Richard Boorberg Verlag, 1998 Ofner, J., Thorsch, B. Das ósterreichische Gesetz uber die Gesellschaften mit beschrankter Haftung. Wien : A. Holder, 1907 Patsch, H, Nesý, P. C., Kozáková, A. Společnost s ručením omezeným. Praha : V.Linhart, 1934 Pauknerová, M. Společnosti v mezinárodním právu soukromém. Praha : Karoli num, 1998 Pavlát, VI. Kapitálové trhy a burzy ve světě. Praha : Grada, 1992 Pedrazzini, M. M. Gesellschaftliche Entscheide. Bern : Stampfli & Cie, 1989 Pedrazzini, M. M., Oberholzer, N. GrundrilJ des Personenrechts. Bern : Stampfli & Cie, 1989 Pekárek, M. Majetková účast občanů v družstvech a její právní aspekty. Brno : PF MU, 1999 Pelikánová, I. et al. Obchodní právo. Díl I. a II. 2. vyd. Praha : Codex Bohemia, 1998 Pelikánová, I. Komentář k obchodnímu zákoníku. Díly I. až VI. Praha : Lindě, 1995 až 1999 Pelikánová, I. Veřejná obchodní společnost. Praha : Orac, 2002 Pelikánová, I. Evropská akciová společnost a její význam pro české právo. XIII. Karlovarské právnické dny. Praha : Lindě, 2003 Pisko, O. Lehrbuch des Osterreichischen Handelsrechtes. Wien : HóTder-PichlerTempsky, 1923 Pokorná, J. Obchodní společnosti a družstvo. Brno : PF MU, 1992 Pokorná, J. Subjekty obchodního práva (vybrané problémy). Brno : PF MU, 1997 Polidar, V. Management úvěrových obchodů bank. Praha : Economia, 1992 Polidar, V. Management bank a bankovních obchodů. Praha : Ekopress, 1995 Pošvář, J. Akciová společnost. Praha : V. Linhart, 1933 . Raban, P. Akciové a jiné společnosti u nás. Praha : Práce, 1991 Rabel, E. Aufgabe und Notwendigkeít des Rechtsvergleichung, Můnchen : M. Hueber, 1925 Randa, A. Soukromé obchodní právo rakouské. Díl III. Praha : J. Otto, 1892 Randa, A. Das ósterreichische Handelsrecht. Bd. 1 a 2. Wien : Manz, 1912
Rieger, B., Weipert, L. et al. Kommanditgesellschaft - Stille Gesellschaft. Můn chen : C. H. Beck, 1991
603
Pouček, Fr. Československé právo obchodní. Díl I. a II. Praha: V. Linhart, 1938 a 1939 Římalová, O., Holejšovský, J. Družstva. Praha : C. H. Beck, 1999 Schiemer, K, Jabornegg, P, Strasser, R. Kommentar zum Aktiengesetz. Wien : Manz, 1993 Schmidt, H. Geld, Kredit und Banken. Bern und Stuttgart: P. Haupt, 1979 Schmidt, K. Gesellschaftsrecht. 3. vyd. K5ln - Berlin - Bonn : Carl Heymanns Verlag, 1997 Slezák, J. Normotvorná jednotka. Praha : Československý kompas, 1947 Slovník veřejného práva československého. Díly I. až V. Brno: Polygrafia - R. M. Rohrer a Nakladatelství Rovnost, 1932 až 1948 Sonnenberger, H. J. Franzósisches Handels- und Wirtschaftsrecht. Heidelberg : Recht und Wirtschaft, 1991 Staub, H., Pisko, O. Kommentar zum Handelsgesetzbuch. Ausgabe fíir Ósterreich. 2. vyd. Wien : Manz, 1908 Stav a perspektivy českého družstevnictví a právo. Sborník příspěvků z konferen ce. Brno : PF MU (AUB-Iuridica No 187), 1997 Straube, M. et al. Kommentar zum Handelsgesetzbuch. Bd. I. a II. Wien : Manz, 1987 a 1991 Stuna, St. et al. Obchodní zákoník s podrobným komentářem. Praha : Trizonia, 1993 Suchánek, J. Družstvo jako správce privatizovaného domu. Praha : Prospektrum, 1996 Szajkovski, A. Kodeks handlowy. Warszava : C. H. Beck, 1995 Szajkovski, A. Právo spolek handlowych. Warszava : C. H. Beck, 1995 Stenglová, I., Plíva, St, Tomsa, M. Obchodní zákoník. Komentář. 6. vyd. Praha : C H . Beck, 2001 Štepanik, L. Malá exkurse do banky. Ostrava : Sagit, 1992 Svehla, A., Basch, J. Všeobecný obchodní zákoník. Praha : Všehrd, 1937 Thóll, H. Handelsrecht. Bd L/1. Leipzig : Fuess Verlag, 1875 Urfus, V. Historické základy novodobého práva soukromého. Praha : C. H. Beck, 1994 Úřad vlády ČSFR. Obchodní zákoník (vládní návrh zákona sLMůvodovou zprá vou). Praha: Prospektrum, 1991 Wang, M. Die europáische Aktiengesellschaft in der EWG. Freiburg : Universit&tsverlag Freiburg Schweiz, 1964 Wiedemann, H. Gesellschaftsrecht. Bd. I. Můnchen : C. H. Beck, 1980 Weber, M. Zur Geschichte der Handelgesellschaften im Mittelalter. Stuttgart : F. Enke, 1889
604
//. Významnější stati
II. Významnější stati Bárta, J. K některým otázkám subjektivity a sukcese právnických osob v platném právu. P, 1995, s. 89 n. Bartošíková, M. K právní úpravě sídla společnosti s ručením omezeným. PPvP, 1995, ě. l,s. I n . Bartošíková, M. Podmínky výkonu funkce jednatele a jejich prokazování. OP, 1997, ě.2,s. 2n. BejČek, J. Mimořádná valná hromada banky v období nucené správy. PPvP, 1996, č. 7-8, s. 28 n. Bílý, A. Poznámky k zákonu o společnostech s ručením omezeným. P, 1906, s. 397 n. Černá, St. Zaknihované akcie a anonymita akcionáře v české, francouzské a ně mecké úpravě. PPvP, 1994, č. 2, s. 6 n. Černá, St. Vytváření holdingu a jeho právní úprava. PaP, 1996, č. 4, s. 1 n. Černejová, A. K povahe stanov akciovej spoíoěnosti. PO, 1991, s. 418 n. Dědič, J. Smrt společníka obchodní společnosti a člena družstva. PP, 1994, s. 402 n. Dědič, J. Důsledky smrti společníka v jednotlivých právních formách obchodních společností a člena družstva. PP, 1995, s. 17 n. a s. 148 n. Dědič, J. Snižování základního jmění v akciové společnosti. P, 1995, s. 243 n. Dědič, J. Jsou přípustné akcie se zvláštními hlasovacími právy? OP, 1994, č. 3, s. 8n. Dědič, J. Rezervní fond akciové společnosti po novele obchodního zákoníku. P, 1997, s. 493 n. Dědič, J. Novela obchodního zákoníku a problematika menšinových akcionářů. OP, 1996, č. 5,s.2n. Dědič, J. Dohody o výkonu hlasovacích práv. OP, 1997, č. 4, s. 13 n. Dědič, J. Práva a povinnosti akcionáře. OP, 1996, č. 1, s. 2 n. Dominik, R. Bursovní zvyklosti. ČSPV, 1924, s. 119 n. Eliáš, K. Miniatura na neřešitelné téma. P, 1993, s. 1058 n. Eliáš, K. Právní úprava vkladů komanditistů. PaP, 1994, č. 8, s. 13 n. Eliáš, K. Dozorčí rada společnosti s ručením omezeným. PP, 1995, s. 32 n. Eliáš, K. Smrt člověka a obchodní společnosti. AN, 1997 s. 55 n. a s. 75 n. Eliáš, K. Předmět postupu. P, 1997, s. 910 n. Faldyna, F. K problematice zákazu konkurence. PaP, 1992, č. 2, s. 7 n. Galíčková, A. Některé problémy kolem tzv. „vypořádacího podílu" v družstvu. OP, 1995, č. 3, s. 13 n. Guyon, Y. Société par Action Simplifícié (SAS) - eine neue Gesellschaftsform in Frankreich. ZGR, 1994, s. 551 n. Hallouin, J. C. Zjednodušená akciová společnost. PP, 1996, s. 429 n. Helešic, F. K. systemizaci právní úpravy družstev. PR, 1997, s. 1 n. Helešic, F. Tvorba družstevního práva ETJ - vývoj názorů. OP, 1997, č. 9, s.2n. a č. 10,s.2n.
606
Použitá literatura
605
Heller, J. Může-li býti akciová společnost veřejným společníkem obchodní spo lečnosti. P, 1885, s. 1 n. Heller, J. Rozvoj společnosti s ručením obmezeným v Čechách. P, 1909, s. 777 n. Hermann-Otavský, K. Problém mezinárodní unifikace obchodního práva. P, 1930, s. 537 n. Kanda, A. Evropská akciová společnost (Societas Europea) - věčná vize nebo blízká realita? P, 1993, s. 629 n. Kanda, A. Úvaha nad naší současnou právní úpravou obchodních společností z hlediska její možné harmonizace s právem Evropské unie. P, 1995, s. 166 n. Kanda, A. Harmonizace právní úpravy akciových společností. P, 1997, s. 377 Kindl, J. Erwerb eigenen Aktien. ZeuP; 1994, s. 77 n. Kindler, P. Neuere ítalienische Gesetgebung auf dem Gebiet des Gesellsaftsrechts. ZGR, 1995, s. 225 n. Knapp, V. O právnických osobách. P, 1995, s. 980 n. Kopáč, L., Švestka, J. Nad právní problematikou vkladu spoluvlastnického podílu k nemovitosti do obchodní společnosti s ručením omezeným. PR, 1994, s. 312 n. Kopáč, L., Švestka, J. Nucená správa v bance. PR, 1994, s. 390 n. Kopáč, L., Švestka, J. Obchodní podíl - bezpodílové spoluvlastnictví manželů a zástavní právo. PR, 1996, s. 393 n. Kopáč, L., Švestka, J. Nad výkladem nových ustanovení § 190 odst. 3 a § 132 odst. 3 ObchZ. PR, 1997, s. 124 n. Korecká, V., Průchová, L, Pokorná, J. K některým otázkám majetkové účasti čle nů družstva na podnikání družstva. OP, č. 6, s. 7 n. Korecká, V., Pokorná, J. Jednání za obchodní společnost v období od jejího zalo žení do vzniku. OP, 1993, č. 10, s. 2 n. Kort, M. Aktien aus vernichteten Kapitalerhohung. ZGR, 1994, s. 291 n. Kostečka, J. Ještě jednou k tzv. konkurenční klauzuli. PR, 1994, s. 238 n. Kozel, R. Společnost s ručením omezeným bez jednatele. PR, 1997, s. 120 n. Kouba, V. K ocenění obchodního podílu v dědictví. AN, 1996, s. 34 n. Kratochvílová, J. Postavení likvidátora v procesu likvidace a schéma likvidační ho projektu. OP, 1993, č. 10, s. 10 n. Kučera, B. O státní příslušnosti obchodních společností v soukromém právu me zinárodním. ČSPV, 1925, s. 149 n. a s. 229 n. Michelfeitová, J. Je sloučení dceřiné a mateřské (zanikající) s. r. o. absolutně vy loučeno? PR, 1996, s. 210 n. Novotný, T. Příspěvek k otázce o právním poměru komanditisty oproti věřitelům společnosti komanditní. P, 1909, s. 889 n. Patloka, A. Postavení a působnost likvidátora po prohlášení konkursu. PR, 1997, s. 281 n. Pauknerová, M. Státní příslušnost právnických osob. P, 1997, s. 457 n. Pekárek, M. Vypořádání majetkových nároků vyplývajících z Členství v družstvu v případě smrti Člena. PP, 1994, s. 205 n.
II. Významnější stati
Pelikánová, I. Akciová společnost v Československu a ve Francii. PaP, 1992, č. 1, s. 19 n. Pelikánová, I. Ochrana věřitelů v akciové společnosti - vybrané otázky. OP, 1997, č. 7-8, s. 20 n. Plíva, St. Majetkové vklady do obchodních společností. PaP, 1994, č. 5, s. 2 n. a č. 6, s. 4 n. Pokorná, J. Několik poznámek k převodu obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným. OP, 1994, č. 10, s. 10 n. Pokorná, J. Několik poznámek k zástavnímu právu k obchodnímu podílu. PaP, 1994, č. 2, s. 5 n. Pokorná, J. Několik úvah o předkupním právu k obchodnímu podílu ve spol. s r.o. PaP, 1994, č. 11, s. 11 n. Pokorná, J. Obchodní podíl. P, 1995, č. 8, s. 872 n. Pokorná, J. Subjekty obchodního práva. Brno : PF MU, 1997, s. 89 n. Randa.A. Úvaha o vládní osnově akciového zákona předložené r. 1883 sněmovně poslanecké. P, 1883, s. 721 n. Randa, A. K theorií cenných papírů. SVPS, 1902, s. 445 n. Stein, U. Rechtsschutz gegen gesetzwidrige Satzungsnormen beí Kapitalgesellschaft.ZGR, 1994, s. 472 n. Suchánek, J. Družstva a obchodní zákoník. P, 1992, s. 712 n. Suchánek, J. Zákonná úprava družstevnictví po rozpadu federace. P, 1994, s. 237 n. Suchánek, J. K právní úpravě majetkové účasti na zajištění činnosti družstva. P, 1994, s. 420 n. Štenglová, I. Splácení vkladů v obchodní společnosti. OP, 1994, č. 2, s. 2 n. Štenglová, I. Účastníci řízení v rejstříkových věcech. PP, 1994, s. 104 n. Štenglová, I. Lhůty pro splácení vkladů při zvýšení základního jmění obchodní společnosti. PP, 1994, s. 544 n. Štenglová, I. Cenné papíry vydávané akciovou společností. OP, 1994, č. 11, s. 2 n. Štenglová, I. Akcie a zatímní listy po novele obchodního zákoníku. OP, 1997, č. 3, s. 2 n. a č. 4, s. 2 n. Tomsa, M. Ke správnému používání obchodního jména obchodních společností. OP, 1997, Č. 4, s. 17 n. Vaigert, D., Švejda, M. Právní aspekty přeměny (transformace) společnosti s ruče ním omezeným na akciovou společnost po novele obchodního zákoníku. BA, 1997, č. 5, s.24n. Veselý, J. Právní úprava státního podniku v právním řádu ČR. OP, 1997, č. 1, s. 13 n. ač. 2, s. 8 n. Wenig, A. O právní povaze obchodních společností. SVPS, 1923, s. 249 n. Westermann, H. P. Die Verantwortichkeit von Geschaftsfuhrer einer GmbH gegenuber Dritten. WR, 1995, s. 184 n. Winter, M. Eigeninteresse und Treuepflicht bei der Einmann-GmbH in der neueren BGH-Rechtssprachung. ZGR, 1994, s. 570 n.
Věcný rejstřík (podle marginálních čísel) A advokacie 4 akcesorita 162,213 akcie 458, 467 n., 499, 503, 612, 1077 -, druhy 487,606,626 -, forma 482 n., 606 - j e j i c h emise 525 -, jejich vydání 524 n. - , — , upuštění o d něho 533 -, kmenové 487,489 -, listinné 606 n., 625 -, na jméno 472, 482 n., 626 ~, na majitele 482 n., 625 -, náležitosti 478 n. -, prioritní 488,624, 1028 -, registrované 473, 606, 626, 629, 646 n., 1040, 1041 -, spojování 481, 607, 644 -, štěpení 481,607,644 -, vinkulované 485, 528, 606, 626 -, zaknihované 606 n. -, zaměstnanecké 489 -, „zlaté" 490 -, změna podoby 4S0 akcionář 575, 612 n. -, hlavní práva 613,616 -, limitace hlasů 598
-, menšinový 534, 558, 580, 615, 617, 632 n. -, mimo stojící 741 n. -, oznamovací povinnost 646 n. -, podíl na řízení společnosti 618 n. -, povinnosti 613, 643 n. -, právo na dividendu 615, 623 n. -, právo na likvidační zůstatek 616,631,707 -, právo na odkoupení 626 n. -, právo na přednostní úpis 621 n., 679 n. -, převod jmění a. s. na něho 716 -, ručení 459 -, účast na valné hromadě 615 -, vyloučení 532, 637, 645 -, ztráta hlasů 599 n. -, zvláštní práva 617 akcionářská demokracie 463 akciová kniha 483 akciová společnost 436,457 n. - -, dozorčí rada 502, 523, 536, 548, 559 n., 580, 638, 660 — , — , působnost 565 n . —,fúze 708 n. — , jednočlenná 545 — , likvidace 631,639,707
Věcný rejstřík
608
-, organizace 535 n., 576 -, -, dualistický systém 538 -, —, kombinovaný systém 541 -, -, monistický systém 539 n. -, představenstvo 502, 523, 535, 542 n., 567, 580, 637 n., 660, 679, 692 n. -, funkční období 550 —, složení 545 -, zápis z jednání 544 přeměny 707 n. převod jmění na akcionáře 716 rozdělení 717 n. stanovy 501 n., 560 -, jejich změny 504, 522, 573, 604, 670 valná hromada 481, 536, 566, 572 n., 635 n., 656, 673 -, doplnění programu 586 n. —, hlasování 597 n., 603 n. — , - , oddělené 606 — , náhradní 592 — , neplatnost 611, 615, 655 — , odložení 588 n . — , odvolání 588 n . — , ověřovatel zápisu 594 —, oznámení 581 n., 592, 635 n. -, pozvánka 581 n., 592, 635 n. — , předseda 593 n . — , působnost 573 n . — , řádná 578 —, účast na ní 618 n. — , ustavující 518 n . — , zápis 608 n . — , zapisovatel 594
610 —, zánik členství
624, 687 — , zisk 623 n .
Věcný rejstřík —, zrušení 577, 707 n. aklamace 602 anonymní společnost 458 apport 520 asset management individuální 1057 B banka 122, 313, 900, 961 n. -, cedulová 962 -, dozorčí rada 970 -, kapitálová přiměřenost 982 -, hypoteční 1008 -, likvidita 980 n. -, nucená správa 995 n. -, organizace 969 n. -, stanovy 968 -, účetnictví 984 n. -, úvěrová angažovanost 983 -, valná hromada 978 -, výkon kontroly bankou 974 n. -, zahraniční 1000 n. -, -, jejich pobočky 1000 -, - J e j i c h zastoupení 1001 -. založení 966 -, zaměstnanci 970 bankovní rada ČNB 967, 997, 998 bankovní dohled 990 n. bankovní tajemství 987 n. bilance 75 burza 1060 , angloamerický typ 1061 •-, cenných papírů 1064 n., 1093 -, - -, burzovní komisař 1086 -. - ~, burzovní komora 1069, 1070 n., 1074, 1086 - . - - , - -, místopředseda 1069, 1072 - . — , — , předseda
1070, 1072
Věcný rejstřík 955 n.
cenné papíry 55, 468 n., 971 — , členské 474 — , deklaratorní 474 — , dokonalé 468 — , forma 469,471 — , investiční 1066 — , kótované 1061 — , n a doručitele 471 - - , n a jméno 471,472 — , na řad 471 — , nedokonalé 474 — , neregistrované 473 — , obchodovatelné 477 — , podoba 469 n . - -, podílnické 474 — , registrované 473, 1041, 1066 — , soukromé 474 — , spekulační 476 — , veřejně obchodovatelné 473 —, veřejné trhy s nimi 469 — , výnosové 476 cese 491 cílová společnost 630,660 Clearingový fond burzy 1076, 1079
Česká kancelář poj istitelů 1012 Česká národní banka 966 n., 977 n., 990 n., 1002, 1046 čipové karty 602 D depozitář 1043 deriváty 971
— , — , zasedání 590 n . — , vznik 523 n . — , zákaz konkurence 554 — , zakladatelská listina 499 n . — , zakladatelská smlouva 499 n., 506 — , zakladatelské dokumenty 498 n. - - , základní kapitál 458, 634, 667, 668, 670 n. - - , - - , snížení 533, 584, 603, 645, 656, 694 n. - - , - - , - , losováním 701 n . — , — , - , n a zákl. návrhu 703 — , — , - , snížením nominále 699 n. — , — , - , upuštěním o d vydání 704 — , — , - , vlastními akciemi 698 — , — , zvýšení 584, 603, 604, 645 — , — , - , kombinované 688 n., 693 — , — , - , podmíněné 689 n . — s — j „ } představenstvem 692 n. — , — , - , úpisem nových akcií 678 n. — , — , - , z vlastních zdrojů 684 n. — , založení 494 n . — , - , upisovací závazek 500 — , - , jednorázové 495 — , - , kvalifikované 497 — , - , postupné 496 — , - , simultánní 495, 505 n . —, -, sukcesivní 496, 507 n. —, zaměstnanci 560, 561 n.,
dluhopis 33, 159, 607, 622, 689 n., 1028, 1040 -, prioritní 690 -, vyměnitelný 690 dobré mravy 807 družstevní demokracie 754 družstevní záložna 899 n. — , členská schůze 921 — , členský podíl 909 — , členství 905 n . — , likvidace 930 —, nucená správa 937 n. — , organizace 911 — , pojištění vkladů 943 n . — , přeměny 931 — , stanovy 904 — , uhrazovací povinnost 906 n . — , vypořádací podíl 910 — , vznik 901 n . — , základní kapitál, zapisovaný 926 — , zrušení 929 n . družstvo 10, 137, 751 n. -, bytové viz bytové družstvo členská schůze 817 n. — , dílčí 827 — , mimořádná 820 — , náhradní 820,826 — , neplatnost 828 n . — , působnost 818 n . — , řádná 820 — , ustavující 761 n . členský vklad 800 n. — , další 802 — , vstupní 763, 800 n . —, základní 763, 800 n. členství v družstvu 775 n., 787 n. dobrovolnost členství 753, 777, 790
609
-, burzovní výbory 1074 -, —, působnost 1071 -, generální ředitel 1071, 1075 -, —, burzovní řád 1068 —, dozorčí rada 1069, 1073 - - , organizace 1068 - -, předmět podnikání 1066 - -, valná hromada 1069 - -, devizová 1060 --efektová 1060 -, francouzský typ 1061 -, lodní 1060 , komoditní 1090 n. -, -, burzovní komora 1103 n. -, předseda 1104 -, -, burzovní komisař 1110 , -, burzovní výbory 1107 -, dozorčí rada 1106 -, -, generální sekretář 1104 -, -, organizace 1102 - , - , statut 1095 n. - , - , tajemník 1105 - , - , vznik 1099 -, -, zakladatelská smlouva 1094 -, -, zrušení 1111 n. -, středoevropský typ 1061 Burza cenných papírů 469, 969 burzovní obchody 1083 - -, jejich zprostředkování 1083 Burzovní rozhodčí soud 1081 n., 1109 n. bytové družstvo 945 n. - -, lidové 947 — , přechod členského podílu 952 n. — , převod členského podílu 951 —, společné Členství 948 n., 958 n. - -, stavební 947
Věcný rejstřík -, kontrolní komise 764, 833 n., 868 n. -, likvidace 880 n., 887 n. - m a l é 816, 871 n. -, -, předseda 872 -, organizace 815 n. -, představenstvo 764, 793, 833 n., 858 n. -, přihláška o členství 760, 778 -, přechod Členství 783 n. -, převod členského podílu 779 n. -, rovnost členů 754 -, ředitel 865 n. -, seznam Členů 786 -, shromáždění delegátů 827 -, spořitelní viz družstevní záložna -, stanovy 764, 769 n., 781, 792, 816 -, -, jejich změny 770 -, -, náležitosti 774 n. -, -, neplatnost 771 n. -, uhrazovací povinnost členů 810 n. -, úvěrní viz družstevní záložna -, vlastní kapitál 808 -, vyloučení z družstva 791 n. -, vypořádací podíl 806 n. -, základní kapitál 873 n. -, - -, zapisovaný 763, 875, 876 n. -, založení 759 n. -, zrušení 879 n. E efekty
468
emisní kurs 477, 637, 641, 679 emisní ážio 32, 477, 669 evropská družstevní společnost 758
611
evropská společnost (societas europea) 8, 724 n. — , Davignonův kompromis 728 — , generální ředitel 727 — , organizační struktura 726 — , přemístění sídla 730 — , správní rada 727 — , vyjednávači výbor 729 —, založení a vznik 725 Evropské hospodářské zájmové sdružení 9
Fond národního majetku ČR 490 - pojištění vkladů 1003 n. fond garanční 70, 71 - kolektivního investování 1059 , otevřený 1059 , uzavřený 1059 - kulturních a sociálních po třeb 1124 - nedělitelný 878 - rezervní 32, 77, 304, 654, 668 n., 928, 1124 - rizikový 927 futures 1066 fúze 141,231 n., 286, 420 n., 708 n. ; 896 n. -, sloučením 142 -, splynutím 143, 423 -, v úpadku 144
GmbH & Co 241 Garanční fond burzy 1077 n. H holding
732
1076,
Věcný rejstřík
612 CH charita 1 indosament 471,484 investiční fond 1055 n. investiční instrumenty 1066 investiční obchody 971,973 investiční společnost 1057
jednání ve shodě 601, 748 n. jednotka 956 n. jiná majetková hodnota 87, 88 K kaduční řízení 315, 366 kartelové právo 731 katastr nemovitostí 49 kniha akcionářů 483 know-how 39, 50, 55 kolektivismus 753 komanditní společnost 239 n. —, likvidace 283 —, organizace 268 n. —, podíl 260 n. —, -, dědění 261 -, exekuce 265,280 -, převod 261 -, rozdělení 265 *, -, zastavení 264 , postavení společníků 249 n. , —, podíl na zisku 255 -, právo na informace 259 -, ručení 275 n. -, vkladová povinnost 250 n. -, —, vypořádání 256 n.
614
legalizace 13 liberace 700 likvidace 22, 111,113,120 n. -, její zrušení 121 -, zpráva o ní 130 likvidační účetní rozvaha 129 likvidační zůstatek 111, 121, 127,130 likvidátor 122 n., 348,417 n., 537, 639, 707
Věcný rejstřík
pojišťovna 1009 n. -, povolení k podnikání 1015 —, základní kapitál 1016 poukázka na akcie 673 Pozemkový fond ČR 490 práce a služby 38 pracovní vztah 787 n. právní nástupnictví 198 —, univerzální 133 primární trh s akciemi 525 prohlášení vůle 648 prokurista 395,560 propojené osoby 734 prospekt cenných papírů 510 n. průmyslová práva 54 předmět občanskoprávních vztahů 82, 87 n. předmět vkladu 28,33 —, peněžitý 33 - -, nepeněžitý 34, 37, 41 přeměny společností 133 n. převod jmění na společníka 146, 235, 451 n. půjčka 77, 387, 666 R rada zaměstnanců 563 RM-Systém 469, 1089 n. rovné zacházení se společníky 97 rozdělení 149 n., 237, 287 n., 437 n., 717 n , 896 n. -, kombinované 152 -, sloučením 151 rozhodce 1082 rozhodčí nález 1081 rubopis viz indosament Ř řídící
Věcný rejstřík
—, přeměny 284 n. —, řízení společnosti 25 8 —, společenská smlouva 246 n. - -, statutární orgán 272,274 —, zrušení 279 n. —, ztráta 253 komanditní společnost na akcie 5 komanditista 239, 250 n., 261 n., 271, 273,278,280 n. Komise pro cenné papíry 469, 479, 511,630, 662, 1046, 1047, 1063 n., 1067, 1086 komplementář 239,274,277, 282 koncern 577 -, faktický 642, 734, 735, 737 n. -, smluvní 734, 736, 737 n. koncernové právo 463, 731 n. koncentrace podniků 733 koncesní systém 462, 1031 konflikt zájmů 665 n. konkurs 114, 144, 198,223, 228, 280, 325, 794 n., 806, 883 n. kótace 1066 kupón 492
ná osoba 740 samokontrola 651 samostatně převoditelná práva 491 n. sekundární trh s akciemi 525 seznam akcionářů 483 seznam jednání 27 skriptury 468 skrutátor 594 směnka 33 smlouva 502 -, mandátní 394, 552, 570 -, ovládací 605, 734, 740 -, o penzijním připojištění 1036 n. -, o prodeji podniku 147 -, o převodu zisku 605, 743 n. -, o vkladu 26, 50 -, o výkonu funkce 381, 394, 552, 570 -, rozhodčí 1083,1109 societas fratrum 167 solidarita 214 soudcovské uvážení 116 společnost s ručením omezeným 291 n., 1092 , dozorčí rada 304, 388 n. , — , zákaz konkurence 389 , firma 304 Jednatel 304, 309, 323, 362, 379, 380 n., 389, 392 n. , -, způsob jednání 393 ,-, zákaz konkurence 385 n. , jednočlenná 308, 344, 351, 378 n. , likvidace 350 , organizace 364 n.
613
M menšinová práva 98 n., 332 —, defenzivní 99 —, nepřímá 99 - -, přímá 99 Ministerstvo financí 939, 990, 1006, 1015 n., 1028, 1032, 1044 n. Ministerstvo průmyslu a obchodu 1097 Ministerstvo spravedlnosti 126 Ministerstvo zemědělství 1097
péče řádného hospodáře 179, 384, 553, 846 n., 971 n. penze 1038 penzijní fond 1025 n. —, penzijní plán 1030 - - , stanovy 1029 - - , statut 1030 —, základní kapitál 1027 poctivý obchodní styk 321 podíl na společnosti (obecně) 78 n., 80 n. - -, jeho hodnota 86, 103 N —, kvalitativní stránka 84, 86, nabídka na odkoupení 629 n., 91 n. 647 —, kvantitativní stránka 84, 85, nabídka převzetí 647, 659 n. 100 n. —, konkurenční 663 - na likvidačním zůstatku 110 n., nemovitost 1040 229 neplatnost společnosti 22 -, vypořádací 104 n. neúčinnost úpisu akcií 513, 516, -, -, splatnost 109 517 podílový fond 1058 normativní systém 462 —, otevřený 1059 —, uzavřený 1059 O podmínka odkládací 27 obecně prospěšná společnost 154 podnik 50, 53, 147 obchodní majetek, čistý 103 -, státní viz státní podnik obchodní společnosti kapitálové 6 podnik pomocných bankovních - -, osobní 6, 69 služeb 969 - -, smíšené 7 podnikatel 2 obchodní vedení 202 n., 270, -, fiktivní 457 383 podnikání 4, 37, 162, 172, 184, odbory 563 244 oktroj 462 podnikatelská seskupení 734 opce 662, 1066 podnikové kombinace 134, 137 opční listy 160,492 pohledávka 54 ordrepapíry 472 -, kapitalizace 58 n., 77 osoba blízká 918 pojištění 1009 ovládající osoba 745 n. pojišťovací činnost 1012
Věcný rejstřík , podíl 305, 333 n. ,-, dědění 349 n. , -, exekuce 357 , -, na likvidačním zůstatku 325,328 ,-, přechod 346 ,-, převod 340 n. , -, rozdělení 352 n. , -, společný 338 n. , -, uvolněný 316 , -, vypořádací 316, 325 ,-, zastavení 354 n. , postavení společníků 311 n., 358 n. , - -, hlasovací právo 329 , - - , - - , pozastavení 330, 370 n. , - -, menšinová práva 332 , - -, podíl na zisku 322 n. , - -, právo na dorovnání 433 , —, právo na informace 331 , - -, přednostní právo 406 n. , - -, příplatková povinnost 318 n. , - - , ručení 300 n. , —, vkladová povinnost 307 n., 311 n. , řízení společnosti 321,
615
, vklad 297 n., 304, 307 n., 324,404 , vznik 309 n. , založení 302 n. , základní kapitál 295 a, 304, 353, 402 n. , - - , snížení 316,363, 410 n. , - -, zvýšení 403 n. , zisk 322 , změna společenské smlouvy 396 n., 417 , zrušení 415 n. společný zástupce 377 spořitelna 963 správce konkursní podstaty 125, 128 správce vkladu 26, 48 n., 304 stavební spořitelna 1006 n. státní podnik 1113 n. —, dozorěírada 1121 —, ředitel 1119 n. —, zakládací listina 1116 - -, zrušení 1125 Středisko cenných papírů 470, 479,493, 529 subsidiarita 213 swap 1066 T tantiéma
624
329 tiskárna cenných papírů 479 , valná hromada 319, títr 470 365 n., 384, 389, 391, 398, 405, transformace 154 n., 238,290, 410,417 n., 426 n., 440 n. 456, 893 n. , —, bagatelní vady 3 75 —. -—, neplatnost 3 74 n. U • -•-. --působnost 366n. UNIVYC 1076, 1078, 1080 - - . - - , rozhodování 369 n.
616
Věcný rejstřík
U Úřad pro dohled nad družstevními záložnami 901, 919 n., 929, 932 n. Úřad pro hospodářskou soutěž 115 úrok z prodlení 56, 181,252, 531 úvěr 67, 77, 387, 666, 917 n., 973 V věc, hromadná 53 věda a výzkum 1 verifíkátor 594 veřejná nabídka akcií 507 n., 512 - obchodní společnost 162 n. , firma 172 , organizace 201 , podíl společníka 192 n. , —, dědění 194, 224 n. , —, exekuce 197 , - -, převod 193 , —, rozdělení 196 , —, zastavení 195 , postavení společníků 178 n. , —, podíly na zisku 186 , —, právo na informace 191 , —, ručení 213 n. , —, vkladová povinnost 179 n. , —, vyloučení společníka 200,222 , —, zánik 218 n. , přeměny 230 n. , -, fúze 231 n.
, řízení společnosti 189 n. , společenská smlouva 171 , —, fakultativní náležitosti 173 n. , —, obligatorní náležitosti 172 > vypořádání společníků 187 , zrušení 182, 218 n. , ztráta 183 - správa 1063 vklad 28 n., 102 vkladový závazek 43 n. Všeobecná zdravotní pojišťovna 1011 zachování právní formy 140 Zajišťovací fond družstevních záložen 943 n. zajišťovna 1013 -, základní kapitál 1016 zákaz konkurence 185,254, 320, 383 n., 389, 554 zakladatelské nabytí 497 základní kapitál 65 n. —, fiktivní 35 —, zásada jeho zachování 76 n., 409 započtení 60 n., 77 zástavní právo 89, 145, 148, 159,195,264, 354 n. zatímní list 477, 526 n., 644, 645, 698 —, prohlášení za neplatný 530 —, výměna za akcii 529 zemědělská půda 809 zdroje cizí 65, 67, 68 zdroje vlastní 65 n., 423 znalec 39,140,642
Věcný rejstřík znalecký posudek 40,107, 387 zneužití postavení 97 zrušení společnosti 111, 112 n. - -, bez likvidace 114, 132 - -, dobrovolné 115
617
-, jeho důvody 118 n. -5 nucené 115 n. živnostenské oprávnění
Ústřední knihovnc právnické fakulty MU Brno
19, 175