Kronikář Veselí nad Lužnicí Václav Jelínek má na stole počítač a skener

Psát se musí, číst se nesmí Napsal uživatel Otto Hejnic Neděle, 19 Červenec 2009 09:52 - Aktualizováno Úterý, 28 Červenec 2009 11:48

Kronikář Veselí nad Lužnicí Václav Jelínek má na stole počítač a skener.

Historie zachycená, ale skrytá. To jsou současné obecní kroniky. Psát se musí, jenže - může se do kroniky, třeba z roku 2007, kdokoliv na požádání podívat?

„Tohle zakazuje zákon o ochraně osobních údajů," vysvětluje nám kronikář Václav Jelínek malebného údolního města Veselí nad Lužnicí. „Tu možnost má po dobu deseti let jen zastupitelstvo města. Po pěti letech mohu některé úryvky z kroniky uvádět na besedách. Ale městské kroniky se po deseti letech předávají do archivů. Jednotlivé archivy, ve kterých jsou uloženy, je postupně digitalizují, podobně jako matriky. Kroniku Veselí z let 1981 až 1986 čtenáři najdou na internetu na adrese http://digi.ceskearchivy.cz/."

Ani tak kronika už obyčejně není, co byla, tedy tlustá kniha s ručně psanými záznamy. Také ve Veselí je psána na počítači a k tomu občas přibude nějaký obrázek z webu nebo ze skeneru. Pak se to může třeba vytisknout, ale nemusí.

Popravdě, první nápad nás navedl k zájmu hlavně o ty staré kroniky, z časů, kdy ještě průmysl neodsál všechny aktivní lidi z obcí někam do města, a mnohé z toho, co tenkrát místní lidé dokázali, může být pro současníky inspirací. Tato inspirace může být o to zajímavější, že teď zase mocné síly civilizace aktivní lidi z průmyslových center vypuzují. O něco se postará krize a nezaměstnanost, zbytek dodá možnost pracovat na dálku, na vzdáleném konci elektronického připojení. A tak se podívejme, co mohou kroniky a kronikáři nabídnout.

Start budiž definiční

Kronika je podle mínění někdejších letopisců dílo dějepravné, stojící na stanovisku prostě

1 / 11


referujícím. Od pouhých análů se liší kronika tím, že nehledí již tak přísně k chronologickému pořádku (který však nicméně stále ještě stojí v popředí), dbá více souvislosti osobní, vyznačuje se poněkud umělejší formou. Hranice mezi kronikou a anály není nikterak určitá a v praxi se často nečiní mezi oběma přesného rozdílu. Dobou kronikářského dějepisu je především středověk - viz Kosmas, Dalimil, Václav Hájek z Libočan a mnoho dalších.

V novější době jsou kroniky spíše dějepisná díla, která sice stojí obsahově na výši vědy, ale mají směr a ráz výlučně populární.

Podle jiných učených disputací představuje kronika zápis historických událostí v časovém postupu bez hlubšího sepětí nebo vědeckého zpracování. Zachycuje události tak, jak jdou chronologicky za sebou. Bývá nejen vzácnou literární památkou, ale i významným historickým pramenem.

A podle nejnovějšího českého zákona o kronikách z roku 2006, každá obec vede svou kroniku, do níž se zaznamenávají zprávy o důležitých a pamětihodných událostech, pro informaci i poučení budoucím generacím. Kronika je vedena jako ručně psaná kniha s číslovanými listy nebo v elektronické podobě s následným tiskem číslovaných listů po uzavření každého kalendářního roku na trvanlivém papíře určeném pro dokumenty 1) , které se zajistí vazbou. Nedílnou součástí kroniky je příloha, která obsahuje písemné, obrazové nebo zvukové materiály doplňující zápis v kronice. Obec zabezpečí kroniku proti ztrátě, poškození a neoprávněnému přístupu. Zápis do kroniky se provádí nejméně jedenkrát za kalendářní rok. O obsahu zápisu rozhoduje obec.

Kronikáři

Obecními kronikáři bývají ve většině případů učitelé, nejlépe ve výslužbě. V případě půvabného jihočeského městečka Veselí nad Lužnicí je to poněkud jinak. Kronikář Václav Jelínek tu dokonce nemá ani kořeny.

2 / 11


Jak jste se ke kronikářství dostal? Nejste ani zdejší rodák.

Opravdu ne. Narodil jsem se v Praze, původní profesí jsem lesník. Do Veselí nad Lužnicí jsem se přistěhoval před pětadvaceti lety, když se zde stavěl plynovod. Bydleli jsme se ženou nejdříve na sídlišti, nyní žijeme v domku nedaleko kostela. Moc se mi tady líbí, stal jsem se Veselákem volbou. Po čase jsem se stal spoluzakladatelem Přátel historie Veselí a okolí. Sdružení občanů tohoto názvu jsme ustavili 3. listopadu 1998. V prvních měsících se k práci přihlásilo devatenáct členů. Tento počet, jak se záhy ukázalo, nebyl stálý. Během doby členů z různých důvodů ubývalo až k současnému stavu, kdy je nás devět. Toto číslo však nevypovídá o úpadku. Naopak, množství a kvalita dokončených úkolů jsou vyšší.

Zabýváme se bádáním o historii našeho města a jeho okolí, které k němu odnepaměti ustrojením a rodem patří. Pořádáme také výstavy, publikujeme v měsíčníku Veselsko i jinde. Naše úsilí se nedávno zhmotnilo do podoby dvou vydaných knih.

Jsme sdružením otevřeným, vítáme každého, kdo přichází se zájmem, radou i dokumenty, které jsou velmi cenným materiálem při studiu mnohých témat. Pomáháme studentům při shánění informací potřebných k pracím nejen historickým. Důležitou částí činnosti je spolupráce s Městským úřadem, informačním střediskem a kulturním domem. Samozřejmě spolupracujeme nejen s institucemi, ale i s jednotlivci. Buď se obracejí oni na nás, nebo my na ně. Cennými pomocníky jsou totiž hlavně pamětníci, jejichž ústní sdělení doplňují informace získané jinde. Daří se doplňovat naši knihovnu, která má již přes 270 svazků. Také položek dokumentace stále přibývá. Knihy i dokumenty nabízíme všem zájemcům k prezenčnímu studiu nebo okopírování separátů. Postupně převádíme vše, co nám naše vybavení dovolí, do podoby digitální, takže se nebudou muset originály listin nebo fotografií neustále probírat ručně, což jim podstatně prodlouží život.

Mou předchůdkyní byla paní Marie Lacinová, která kronika psala ještě ručně, od roku 1978 do roku 2006. Stránky jsou číslované, na závěr roku je razítko města a podpis starosty, že s jejím obsahem zastupitelstvo souhlasí. Tohle platí dál. A když paní kronikářka nemohla pro stáří a nemoc pokračovat, přišli z radnice za mnou.

3 / 11


Jaká je vlastně historie vašeho města?

Kdy Veselí vzniklo, můžeme pouze hádat. Jisté je, že nejdříve zde byla vybudována tvrz na místě zvaném „Na Talíři". Tu dnes připomíná zalesněný pahorek a obepínající příkop v severozápadní části města. Blízké okolí, na němž pravděpodobně stávaly stráže, se dodnes nazývá „Na Strážkách". Pod tvrzí potom vznikla osada Veselí. Název prozrazuje, jak tu bývalo, když zde Rožmberkové pořádali různé kratochvíle a veselice. První písemná zmínka pochází z roku 1259, osada byla tenkrát velice ekonomicky soběstačná. Roku 1302 se majitelem stává český král Václav II. a roku 1362 bylo Veselí Karlem IV. povýšeno na komorní město. V patnáctém století bylo město několikrát vypáleno a pleněno.

Za vlády Petra Voka z Rožmberka nastal mohutný rozmach rybníkářství a Veselí se zotavuje z téměř půlstoletí husitských válek. Od roku 1612 se zde ujali správy Schwarzenbergové. Město začalo chudnout. Za Českého povstání využívala vojska strategické polohy města česko-rakouské brány a neustálé přesuny, drancování a plenění město poznamenaly. Od 27. září do 2. října 1619 ležela ve Veselí armáda, které veleli kníže Hohenlohe a Linhart z Felsu.

Po bitvě na Bílé hoře a porážce českých stavů dostává Veselí císařskou milost a je mu odpuštěna rebelie za Českého povstání. Opět se zavádějí trhy a povoluje se vařit pivo. Protože bylo panství velice zpustošené, přišla bída a hlad, lidé odtud utíkali. Ve Veselí zůstalo z 97 usedlých jen 53, v Mezimostí z 38 jen 16.

Rekatolizace proběhla bez odporu a 2. dubna 1660 je celé třeboňské panství darováno Janu Adolfu Schwarzenbergovi. Rod Schwarzenbergů byl posledním šlechtickým rodem, který Veselí vlastnil. Až v roce 1918 získalo město plnou samostatnost.

Významnou událostí pro Veselí byla návštěva císaře Karla VI. na veselské faře. Zdržel se zde při své cestě do Budějovic 21. srpna 1732 mezi 10. až 17. hodinou.

Roku 1764 zažilo Veselí velký požár. Vyhořela radnice, městský archiv, pivovar a čtyři velké domy. V roce 1852 byly do města umístěny státní úřady. V červnu 1866 postihl město další velký požár. Dostal se i do Mezimostí, kde stačil strávit 35 domů.

4 / 11


Roku 1881 byla na veselském náměstí vystavěna nová školní budova. Do té doby se vyučovalo ve zvláštní školní budově naproti kostelu. V roce 1907 byla škola založena i v Mezimostí. Do začátku II. světové války byly otevřeny dvě vyšší školy - Průmyslová škola pokračovací pro učně různých profesí a řemesel, později přejmenovaná na Živnostenskou školu pokračovací (1886 - 1947) a Lidová škola hospodářská (1928 - 1944).

Místní muzeum bylo otevřeno v roce 1950 a nese jméno sběratele lidových písní Karla Weisse.

Klasickou, rukou psanou kroniku u vás už asi nenajdu?.

Kroniku v současné době píšu na počítači a tisknu na tiskárně a její elektronické zpracování umožňuje, že do texty mohou být obohaceny o reprodukce děl známých místních výtvarníků, například od akademického malíře Ladislava Rektorise. Jsou zde zaznamenány akce, které se v městě konaly, je tady zveřejněn rozpočet města, dále zprávy ze zasedání zastupitelstev, výsledky hospodaření, ale také místní počasí den po dni nebo program kina. Zachycuje všechno důležité ze života města, ale musí zůstat přehledná.

Představují se zde také jednotlivé podniky, dobrovolné spolky, školy s počty přijatých žáků, tělovýchova - dobře si vedou třeba hokejisté Lokomotivy Veselí. Taneční skupina Žába se prosadila i v zahraničí. O všem je v kronice krátká zpráva a podrobnosti jsou v dokumentaci. Tam najdeme také snímky například z opravy jezu nebo z populárního triatlonového závodu pro amatéry Betonový muž a žena, který se koná v místní pískovně v srpnu.

Hezké snímky mám z červnových Veselských slavností, při nichž byl při nich posvěcen nový prapor města. Přišlo okolo i 1500 lidí, vystupovali umělci pražští i místní, k vidění byla třeba maxikoloběžka s „batolaty" a na řeku vyplula flotila nejkurióznějších plavidel.

Digitální kroniky - na rozdíl od psaných - se musí koncem roku uzavřít. Součástí kroniky je fotodokumentace, listinná dokumentace, tisková dokumentace, dřív se přikládaly výstřižky z novin, nyní se články nebo listinné dokumenty skenují nebo se stáhnou z elektronických vydání

5 / 11


novin. Dokumentace vypálené na CD nebo na DVD se přikládají ke kronice.

Jaké je Veselí nad Lužnicí v současné době?

Veselí nad Lužnicí má nyní 6 650 obyvatel, nachází se mezi Českými Budějovicemi a Táborem., na bývalé zemské stezce. Stékají se zde oblíbené vodácké řeky, Nežárka se vlévá do Lužnice. Ty zapříčily velké povodně v roce 2002, kdy byla zatopena značná část města a další v roce 2006.

Vesnice na severovýchod tvoří tzv. Veselská Blata, s dochovanou lidovou architekturou, jihočeským selským barokem. Mezi nimi najdeme Borkovická blata, přírodní rezervaci v rašeliništích. Další přírodní zvláštností je písečný přesyp. Ke koupání a vodním sportům slouží několik opuštěných pískoven. Za železniční tratí začíná Chráněná krajinná oblast Třeboňsko, v soustavě rybníků najdeme tři kilometry vzdálený Horusický rybník. Veselsko je kraj lesů, hub a borůvek, oblíbený vodáky, cykloturisty a rybáři, v pískovně a v řekách bylo chyceno několik dvoumetrových sumců. Je to známá rekreační oblast s bohatou minulostí. Například na ostrově u Hamru upálil Jan Žižka adamity. Středověkou historii města připomíná gotický kostel, renesanční radnice s Weissovým domem a poštovní dům, nynější základní umělecká škola. Nad soutokem řek se natáčelo Menzelovo Rozmarné léto.

Ve čtyřicátých letech bylo k Veselí připojeno Mezimostí, ale letitá rivalita mezi nimi trvá, že?

Ta ve starší generaci opravdu setrvává dodnes. Veseláci říkají těm za řekou chramosťáci, ti zase Veselákům košťálníci, protože Veselí bylo slavné pěstováním zelí. Železničáři a nádražáci žijící u stanice v Mezimostí, což byla vesnice, byli za první republiky pod penzí, patřili k dělnické elitě, jenže zase o Veselí je první písemný záznam z roku 1259, to tu už byla trhová osada Veselí, Rožmberkové sem jezdili na hony. Ještě před tím na ostrohu, kde stojí kostel povýšení

6 / 11


sv. Kříže, bylo slovanské hradiště. Mimo město se ale všichni hlásí k Veselí. Poprvé je tato osada připomínána ve 14. století v souvislosti s veselskou tvrzí. Mezimostská tvrz byla od veselské vzdálena jen několik metrů - stála při soutoku Lužnice a Nežárky. Její původní držitelé - páni z Mezimostí - se nazývali Jeníkové a nosili ve štítě chrta. V roce 1369 se stal majitelem Mezimostí Oldřich z Rožmberka, koncem 14. století Vilém z Landštejna a v 15. století vlastnili osadu opět Rožmberkové. Roku 1465 ji Jan z Rožmberka prodal obci Mezimostí. V roce 1494 povyšuje Petr z Rožmberka Mezimostí na městečko se všemi právy svobodných měst. Od roku 1725 vystřídala obec několik majitelů, až se po roce 1769 vrátila zpět měšťanstvu. Mezimostí sdílelo podobné osudy jako Veselí, ale vzhledem k nepříznivější poloze zažilo více povodňových katastrof. Nejničivější povodeň v září 1890 strhla všechny mosty. Strategického významu dosáhlo Mezimostí až v 19. století, kdy se stalo jednou z nejvýznamnějších železničních stanic v zemi. To zapříčinilo, že na počátku 20. století bylo už početnější než Veselí. 3. listopadu 1908 povyšuje císař František Josef I. městečko Mezimostí na město.

V minulosti bylo často jednáno o sloučení měst Veselí a Mezimostí. Avšak neústupní patrioti nechtěli vidět výhodnost spojení obou měst. Až v době fašistické okupace byla správa obou měst seznámena s tím, že ke sloučení dojde cestou nařizovací. Ministr vnitra ustanovil pro obec vzniklou sloučením Veselí nad Lužnicí a Mezimostí nad Nežárkou jednotný německý název „Frohenbruck" a český úřední název Veselí nad Lužnicí, a to od 1. 1. 1943. V poválečných letech se mezimostští marně snažili opět rozdělit spojená města, a teprve čas prokázal prospěšnost sloučení.

Po povodni v roce 2002 se muselo zbourat 47 domů a 378 jich bylo zatopeno. V letošním roce voda také řádně pohrozila.

Povodeň, to byl zásah do života řady lidí. Vedle krajináře Františka Líbala byl nejznámějším veselským výtvarníkem akademický malíř Ladislav Rektoris, který většinu roku maloval a kreslil na chatě na Slepičáku u Lužnice. Při povodni tam voda vystoupila do výšky dva a půl metru, všechno z papíru a plátna umělci zničila. Grafiky, kresby, obrazy... Co neměl prodané, nebo na výstavě v Budějovicích, bylo nenávratně pryč. Za dva roky nato zemřel, zlomilo ho to. Byl to hodný člověk, v Drahově obnovil kapličku se zázračnou studánkou, na stěně veselského mlýna je jeho vodník, v řadě veselských rodin visí jeho grafiky a obrazy.

Chodím po staveních a poslouchám a nahrávám na diktafon pamětníky. Oficiálně se tomu říká

7 / 11


orální historie. Zaznamenávám, jak prožíval minulé časy obyčejný člověk. Ti zatopení nelitují, že přišli o novou televizi, ale třeba o fotky dětí, když byly malé. Přišli o součást paměti.

Vyprávění pak přepisujete a zpracováváte? Pro koho?

Některá - se svolením zpovídaného - uveřejňuji v místním Veselsku a posílám různým institucím. Komunikace s nimi je díky elektronické poště dobrá, například s Židovským muzeem. Některé dokreslující dokumenty ale existují jen v listinné formě, jezdím tedy do archivů v Táboře a v Jindřichově Hradci.

Objevujete při své práci také nějaké historicky hodnotné předměty?

Fotografuji a dokumentuji změny ve městě. Kde dnes stojí Penny market, tam býval dříve selský grunt, když se boural, zbyla z něj 150 let stará vrata. Už jsou v muzeu. Objevil jsem také hraniční kameny panství Schwarzenbergů, z roku 1714. Za pět let jsem na to místo přišel a kámen nikde. Zjistil jsem ale, že podobný hraniční kámen má jeden člověk na zahrádce před domem. Šel jsem za ním. Říkal, že barák koupil už s hraničním kamenem, a když jsem mu vysvětloval, o co jde, povídá: „Dobře, není na svém místě, ale pořád je na bývalém panství a každý, kdo jde kolem, si ho může prohlédnout. Kdyby byl někde uprostřed polí, dávno by ho někdo ukradl a prodal do Německa."

Mezi nejvýznamnější zdejší stavby patří bývalá renesanční radnice. Jak dlouho ještě bude v neutěšeném stavu?

8 / 11


Tohle je velká neznámá. Radnice z roku 1611 je nejvíce fotografovanou stavbou ve městě. Do roku 1980 byla kulturním střediskem, v jejím sále se tancovalo, byla tam i restaurace, ale během let se v ní dělaly různé stavební úpravy. V roce 1992 byla vrácena a restituent ji prodal za 1,5 milionu korun pražskému podnikateli. Podle názoru některých odborníků radnice patřila městu. Je to kulturní nemovitá památka 1. stupně a podnikatel na ni dostává od památkového úřadu nějaké peníze, za ty nechá vyměnit pár trámů nebo opravit kus střechy. Budova je dnes v dezolátním stavu, nejcennější je průčelí do náměstí. Pražský podnikatel deklaruje, že ji dál chce využít, aby neztratila svou památkovou hodnotu, ale patnáct let nedělá nic. Teď nabízí, že by radnici za 12 milionů prodal; mezi kupní cenou 1,5 milionu a požadovanými 12 miliony je přitom značný rozdíl. Předběžný odhad ceny oprav ovšem činí kolem 55 milionů korun. Městský úřad Veselí říká, že to je soukromý majetek, že dvanáct milionů nemá a potřebných 55 milionů na rekonstrukci už vůbec ne.

Podle zákona o památkové péči, má v případě nedostatečné péče předkupní právo ministerstvo kultury. Zároveň je tu možnost, vyvlastnit památku bez náhrady, protože není v náležitém stavu. Protože majitel každý rok žádá o dotaci, je tato možnost jen hypotetická. Řešení vidím ve společném úsilí radnice, ministerstva kultury, jihočeského regionu a poslanců. Ti by měli mít dostatek autority k vypořádání se s majitelem a následnou účinnou péčí o tuto jedinečnou památku.

Pokračují nějak místní krajové tradice, například lidová řemesla?

Moje manželka vedla ve Veselí nad Lužnicí jednu z deseti poboček pražského Školského ústavu umělecké výroby, zaměřeného na vyšívání, šitou krajku a paličkování. Byla to střední umělecká škola s maturitou. Měli svoje návrháře, jezdili po výstavách i do zahraničí, ale po revoluci byly pobočky zrušeny s tím, že mohou dál existovat při domech mládeže, ale na pokračování nebyly peníze a ani zájem.

Selské venkovské zvyky a obyčeje udržovala Obec baráčnická, která znovu obnovila činnost. Byl jsem se za nimi podívat. Je to pět lidí od padesáti do osmdesáti let. Vezmou si na sebe kroje, jezdí po domovech důchodců. Hezky zpívají blatské písničky a popovídají o starých časech. Jsou ale „zakonzervovaní" někde v roce 1920, říkají si pane rychtáři, strejčku a tetičko.

9 / 11


Babičkám a dědečkům to připomene mládí, ale nějaké pokračování nemají. Chybí jim zázemí. Kdo dnes na vsi hospodaří, dělá od slunka do slunka, většina dojíždí za prací do města. Tradice jen v nějakém spolkovém duchu asi uchovávat nepůjde.

Ale máme tady ve Veselí velmi šikovného římskokatolického faráře, doktora teologie Vlastimila Kročila. Zařídil opravu interiérů kostela, na farním dvoře postavil domeček, kde bude centrum křesťanské mládeže. V kostele pořádá koncerty vážné hudby, má u něj chrámový sbor. Oživil tradici venkovských poutí, které donedávna jen představovaly kolotoče, střelnice a večer tancovačka.

Které významné kulturní osobnosti Veselí nad Lužnicí chcete připomenout?

Veselským rodákem je Václav Filípek, současník a spolupracovník J. K. Tyla, který uvedl do češtiny fejeton jako literární žánr. Známější jsou hudební skladatelé Gustav Vránek, mimochodem vynikající hráč České filharmonie, a Emil Hlobil. Měli jsme i keramika Antonína Škodu, sochaře Zdeňka Šimka. Významným obyvatelem Veselí byl i akademik Bohumil Bydžovský, skvělý matematik a rektor University Karlovy. Letos už po čtyřicáté sedmé se konala městská matematická olympiáda, zaštítěná jeho jménem.

Jak vnímáte současné město Veselí nad Lužnicí?

Rozšířilo se místní školství, od roku 1993 máme Střední odbornou školu ochrany a tvorby životního prostředí, dům dětí a mládeže se přestěhoval z provizorních prostor na místo důstojnější. Radnice podporuje sportovní i kulturní život ve městě, letos jsme si o veselských slavnostech připomněli 750 let od první písemné zmínky o Veselí, v září bude k tomuto tématu výstava v muzeu. Nejvíce se starosta magistr Jaromír Novák spolu se zastupiteli zabývá protipovodňovými opatřeními, jejichž realizaci dlouho brzdily průtahy státních institucí.

10 / 11


Veselí nad Lužnicí čekají do budoucna důležité stavby. Jedná se o železniční koridor a stavbu dálnice od Tábora. Po jejich dostavbě se výrazně změní možnosti rozvoje regionu.

Pro obecnou paměť chci sepsat historii veselských a mezimostských Židů, mám připraven koncept vývoje názvů ulic a soupis všech význačných osobností našeho města. Stejnou důležitost přikládám i péči o drobné pamětihodnosti ve městě i jeho okolí. Máme tu torza mnohých církevních památek, ale i například milníků a mezníků bývalých panství. Důležité je také zachytit pro budoucnost vyprávění a vzpomínky pamětníků, kterých každým rokem ubývá. Nejsou to „velké dějiny", ale obecní paměť, které jsme stále dlužni.

Autor je spisovatel a publicista

11 / 11

Kronikář Veselí nad Lužnicí Václav Jelínek má na stole počítač a skener

Recommend Documents