Krevní oběh Složení a funkce krve
Markéta Vojtová VOŠZ a SZŠ Hradec Králové
Tělní tekutiny
(1)
důležité pro fungování vnitřního prostředí organismu metabolismus odvod zplodin metabolismu
CELKOVÁ TĚLESNÁ VODA = všechna voda v organismu – cca 60% hmotnosti závisí na věku, pohlaví (♀ méně, protože je více tukové tkáně) ….....
1. INTRACELULÁRNÍ (v buňce) – 3/5 celkového množství 2. EXTRACELULÁRNÍ (mimo buňku) – 2/5
Tělní tekutiny
(2)
a) INTRAVASÁLNÍ (v cévách – krevní i lymfatické) cca 5-6 l c) INTERSTICIÁLNÍ (mezibuněčné prostory = tkáňový mok) cca 15 l
TRANSCELULÁRNÍ tekutina samostatná skupina – např. v oční komoře, nitroušní dutiny, kloubní štěrbiny vzniká sekreční činností buněk těchto dutin
Krev
(1)
cca 8% tělesné hmotnosti, tekutá tkáň ♂ více krve než ♀ → rozdíl vzniká v pubertě → způsobeno testosteronem ♂ má více svalové hmoty → vyžaduje větší prokrvení
Normovolemie = optimální cirkulující objem krve Hypovolemie = snížení cirkulujícího objemu krve přechodná – krvácení trvalá – chronická dehydratace
Hypervolemie = zvýšení cirkulujícího objemu krve přechodná – nadměrný přísun tekutin, 2.pol. gravidity trvalá – dlouhodobý pobyt ve ↑ nadmořských výškách
Krev
(2)
METABOLICKÁ funkce 1) Transport energetických substrátů glukóza (energie pro buňky), MK a AK z místa vzniku ke tkáním (např. z jater k potřebné tkáni) ze zásobárny k potřebné tkáni (např. z tukové tkáně) z GIT do zpracujících tkání – nejčastěji do jater
2) Transport vitamínů a minerálních látek, hormonů, enzymů z místa vzniku , vstřebání k potřebným tkáním hormony z místa vzniku
Krev
(3)
3) Transport kyslíku z plic do tkání 4) Odvod katabolitů z místa vzniku k exkrečnímu orgánu CO2 – z tkání do plic látkové katabolity (do ledvin – kreatinin a urea; do kůže)
PODÍL NA HOMEOSTÁZE udržování vnitřního prostředí 1) pH isohydrie = 7,4
± 0,04 (7,36-7,44)
2) Isoionie (iontové složení krve)
Krev
(4)
3) Isoosmie (osmolarita krve) 300 mosmol/l
4) Izotermie (udržování stálé tělesné teploty)
PŘENOS CHEMICKÉ INFORMACE komunikace mezi vzdálenými buňkami → hormony = chemická informace
OBRANNÁ FUNKCE látková (humorální) imunita celulární (buněčná) imunita
Krev
(5)
PODÍL NA HEMOSTÁZE mechanismy, které brání vykrvácení organismu TROM, hemokoagulační faktory Ztráta do 550ml – organismus zvládne Náhlá ztráta nad 1500ml – závažný stav pomalá ztráta – nad 2500ml
Za den se znovuvytvoří asi 150ml
Obecné vlastnosti krve
(1)
1.vlastnost = HEMATOKRIT (Ht) určuje podíl krevních elementů z celkového objemu krve, konkrétně ERY z krevního obrazu – nesrážlivá venózní krev, u dětí někdy kapilární (heparinizovaná kapilára)
♂ 44 ± 5
♀ 39 ± 5
hodnota závisí na: množství a velikosti ERY zda-li je krev smíšená; orgány typické nakupením ERY (játra, slezina)
Obecné vlastnosti krve
(2)
Význam Ht: informuje o stavu červené krevní řady využití pro další hematologické výpočty
2.vlastnost = MĚRNOST KRVE = specifická váha plné krve je 1052-1063 erymasa – 1093 – dáno množstvím Hb v ERY plazma – 1027 – dáno množstvím bílkovin
3.vlastnost = VISKOZITA (vazkost) vyjadřuje se vzhledem k viskozitě destilované vody (=1)
Obecné vlastnosti krve
(3)
Krev má 4-5,5x vyšší než destilovaná voda Plazma má nižší hodnoty – 2x vyšší než destil. H2O Vlivy na hodnotu: počet ERY a velikost množství a druh bílkovin v plazmě (fibrinogen, γ globuliny)
Je-li vyšší → velký odpor činnosti srdce. při chronicitě → vyčerpává srdce
4.vlastnost = pH alkalóza → nad 7,44. Hodnoty nad 7,8 neslučitelné se životem
Obecné vlastnosti krve
(4)
acidóza → pod 7,36. Hodnoty pod 7,0 neslučitelné se životem
5.vlastnost = OSMOLARITA Osmolarita plazmy = 300 mosmol/l
6.vlastnost = OSMOTICKÝ TLAK cca = 690 kPa
Krevní plazma
(1)
cca 5% z celkové tělesné hmotnosti = 2,8 - 3,5 l PLAZMA vodní složka (92%)
sušina (8%)
organické látky (7%)
anorganické látky (1%)
ORGANICKÉ LÁTKY PLAZMY 1) Proteiny dominují albumin – nejdůležitější plazmatická bílkovina. Tvoří se v játrech
Krevní plazma
(2)
globuliny α, β, γ (zmnožují se u infektů = protilátky)
fibrinogen další mikrofrakce bílkovin v malém množství, ale velký význam; některé jako onkomarkery
Význam plazmatických proteinů: onkotický tlak (= koloidně osmotický tlak) schopnost udržovat objem cévních tekutin
3,3 – 4 kPa → asi 200x menší než celkový osmotický tlak transportní funkce
Krevní plazma
(3)
transportní funkce energetické substráty – hlavně MK minerály – ze zásob do tkání, ze vstřebávání do zásobáren léky – díky vazbě na bílkovinu získá lék velkou molekulu a není rychle vyloučen ledvinami barviva – např. bilirubin
amfolyty v zásaditém prostředí se chovají jako kyseliny a naopak → proto “pufry” = nárazníky → udržování ABR
nutriční funkce zejména albumin → při hladovění se využívají jako zdroj energie k zachování zákl. živ. fcí
Krevní plazma
(4)
udržení suspenzní stability krve stálá fyziologická sedimentační rychlost ERY globuliny + fibrinogen → zrychlují FW albumin → zpomaluje FW
hemokoagulace hemokoagulační faktory mají bílkovinný podklad
imunita organismu gamaglobuliny = protilátky
2. Sacharidy stěžejní je glukoza (monosacharid = hroznový cukr) = hlavní biologický cukr
Krevní plazma
(5)
glykemie = 3,6 – 6,1 mmol/l hyperglykemie x hypoglykemie 3. Tuky v hydrofilní formě – získají ji: vazba na bílkovinný nosič (apoprotein) – vznikne LIPOPROTEIN TAG – triacylglycerol fosfolipidy cholestrol + cholesterolové estery VLDL, HDL, LDL
frakce volných MK vázaná na albumin
Krevní plazma
(6)
4. Látky nebílkovinného dusíku a) urea konečný produkt metabolismu aminokyselin (AK) vylučována močí → urémie = zvýšená hladina v séru → selhávání ledvin fyziologická hodnota = 1,7
– 8,3 mmol/l
b) kyselina močová konečný produkt metabolismu purinů = ↑ hladina = dna c) kreatinin vzniká z kreatinu – uvolňovaný z kreatinfosfátu při činnosti kosterního svalu
Krevní plazma
(7)
pro stanovení velikosti glomerulární filtrace nemocný dodržuje tělesný klid
fyziologická hodnota =
♂ 70 – 110 μmol/l, ♀ 60-100 μmol/l 4.Hormony, vitamíny, enzymy (přenášené plazmou) ANORGANICKÉ LÁTKY Význam: fyzikálně chemický – udržení osmotického tlaku, pH, podpora rozpustnosti některých organických látek – hlavně bílkoviny specifická biologická úloha
Krevní plazma
(8)
a) NATRIUM (Na+) - extracelulární iont isohydrie = stálé pH plazmy isovolemie = stálý cévní objem + objem extracelulárních tekutin fyziologická hodnota = 137-147
mmol/l
živočišné potraviny, okopaniny (mrkev), zrniny, olejniny
b) KALIUM (K+) - intracelulární iont automacie srdeční velikost klidového potenciálu buněk nervová dráždivost okopaniny (brambory), luštěniny, banány, meruňky, maso, mléko
Krevní plazma fyziologická hodnota = 3,8
(9)
– 5,1 mmol/l
c) CALCIUM (Ca++) nezbytný pro nervosvalové dráždění – nedostatek = tetanie hemokoagulace – pomáhá k aktivaci jednotlivých etáží koagulační kaskády imunitní systém přiměřená srdeční dráždivost přiměřená odolnost kapilár – např. při kopřivce → aby se zlepšila odolnost kapilár fyziologická hodnota = 2,25
– 2,75 mmol/l
kvasnice, mléko, brokolice, luštěniny
Krevní plazma
(10)
d) MAGNESIUM (Mg+) spolu s Ca++ pro nervosvalovou dráždivost = nedostatek → tetanie tlumivý vliv na CNS důl. pro aktivitu téměř všech enzymů zelené části rostlin, ořechy, mléko, korýši, olejniny
fyziologická hodnota = 0,75
– 1,25 mmol/l
e) FERRUM (Fe++) přijímáme jej v trojmocné formě, vstřebat se může jen ve dvojmocné - pomocí redukujících látek v GIT erytropoéza
Krevní plazma
(11)
důl. pro průběh tkáňových oxidací (součást dýchacích řetězců) maso, masné výrobky, žloutky, játra
fyziologická hodnota = 8
– 28 μmol/l
f) CHLORIDY (Cl-) podobné účinky jako Na+ osmotické působení fyziologická hodnota = 97
– 106 mmol/l
g) HCO-3 (bikarbonátový aniont) vzniká hydratací CO2 = reakce probíhá hlavně v ERY, kam CO2 difunduje. CO2 je odpadní látka tkáňového metabolismu
Krevní plazma
(12)
HCO-3 přechází výměnou za Cl- do buňky podíl na udržování ABR součást bikarbonátového pufrovacího systému transport CO2 v organismu z tkání do plic
h) FOSFÁTY primární = H2PO4 sekundární = H(PO4)2 význam pro udržení ABR součást fosfátového pufrovacího systému
Krevní plazma
(13)
i) STOPOVÉ PRVKY SELEN (Se) významný protinádorový účinek (naopak vysoká hodnota působí PROnádorově) zrniny, maso, vejce, ryby
JOD (I) nezbytný pro tvorbu hormonů štítné žlázy ryby, mořské řasy, minerálky, jodovaná NaCl, třešně, špenát, vejce
MĚĎ (Cu), COBALT (Co) význam pro erytropoézu
Krevní plazma
(14)
MĚĎ (Cu), COBALT (Co) význam pro erytropoézu Cu – obiloviny, luštěniny, ořechy, avokádo, houby, ústřice, žampiony, listová zeleniny Co – rostlinné potraviny, luštěniny, špenát, maso, kakaové boby, celozrné obiloviny
ZINEK (Zn) nezbytný pro činnost imunitního systému a tvorba inzulínu zrniny, kvasnice, maso, vejce, jižní ovoce, semena dýně, klíčky, ryby
Stopové prvky – denní potřeba se pohybuje v desítkách a jednotkách mg. Jejich nedostatek = závažné poruchy
Krevní elementy
ERYTROCYTY
ERY
(1)
bikonkávní disky – umožnění co největšího povrchu pro difúzi dýchacích plynů průměr cca 7,2 μm, tloušťka 2,1 μm fyziologická anizocytóza někteří jedinci mají rozměry fyziologicky větší nebo menší než je daný průměr 6,7 - 7,7 μm
patologická anizocytóza 6,7 μm a méně = mikrocyty nad 7,7 μm = makrocyty (http://adykacer.blog.cz/0811/3)
ERY
(2)
nad 9 μm = megalocyty (perniciozní anemie = nedostatek B12)
STRUKTURA ERYTROCYTU lipoproteinová membrána stroma uvnitř buňky a podíl na zabezpečení bikonkávního tvaru zestárnutí buňky – stroma ztrácí svoji schopnost, ERY se zakulacuje, je málo plastická, špatně se transportuje přes kapiláry → zachycení v sinusech sleziny a rozpad
hemoglobin hlavní součást ERY
ERY
(3)
ERY nemá jádro → snižuje tak nároky na spotřebu O2 energii získá anaerobní glykolýzou hlavní iontem je K+
Anemie = nedostatek ERY nebo Hb Polyglobulie, polycytémie, erytrocytóza = nadbytek ERY
Fyziologická hodnota ERY:
♀ 3,8 – 4,8.1012/l 12
♂ 4,8 – 5,3.10 /l
Hemoglobin
(1)
= chromoprotein chromo – barevná složka protein – bílkovinná složka = globin
1 molekula Hb = 4 jednotky globinu = polypeptid na 4 jednotky globinu se váže 1 hem
HEM (chemicky protoporfyrin) obsahuje Fe++ na každé Fe++ se váže O2
1g Hb = naváže 1,34 ml O2 množství Hb . 1,34 = množství O2 chemicky navázaného na Hb
Hemoglobin
(2)
Fyziologické hodnoty:
♀ 120g – 160g/l ♂ 130g – 170g/l hypochromní anemie = Hb pod fyziologickou hodnotu nejčastěji dáno nedostatkem Fe++ - sideropenická anemie
Deriváty Hb: HbO2 (oxyhemoglobin) Hb (redukovaný Hb) – uvolnil O2
Hemoglobin
(3)
HbCO2 (karbaminohemoglobin) – navázaný CO2 HbCO (karboxyhemoglobin) – navázaný CO – váže se 200x snadněji než O2 HbCl (chlorhemin) – ve stavu zrodu ERY = derivát tvoří jehličkové krystalky (Teichanovy) → dlouho jako průkaz krve HbOH (methemoglobin) – železo je zde Fe+++ (ferrifirma). O2 se naváže, ale již se nedokáže z vazby uvolnit vznik podporují dusitany v potravinovém řetězci, některá analgetika (Phenacetin), některé sulfonamidy
Erytropoéza
(1)
= tvorba erytrocytů ERY žije asi 120 dnů, pak se rozpadá Funkční kostní dřeň: u dětí veškerá kostní dřeň tvoří ERY v dospělosti ploché kosti (sternum), obratle, epifýzy dlouhých kostí stáří – velká redukce krvetvorné dřeně – nahrazena tukovou tkání
PLURIPOTENTNÍ BUŇKY obecná výchozí buňka → unipotentní → proerytroblast → normoblast → retikulocyt → erytrocyt
Erytropoéza
(2)
Základní substráty pro zrání červené krevní řady: aminokyseliny k tvorbě globinu
Fe++ tvorba hemu získává se z potravy (Fe+++), vstřebává se jako Fe++ vlivem redukujících látek (vit.C, Hcl) apoferitin – bílkovinný nosič – umožní přechod přes střevní stěnu transferin – bílkovinný nosič – po přechodu se opět mění na Fe+++ a transportuje pomocí transferinu dopraví ho do kostní dřeně → krvetvorba
Erytropoéza
(3)
nebo do zásoby – v játrech – v podobě feritinu – Fe+++ pro využití ze zásob musí být opět převeden do Fe++
minerální látky Cu, Co
vitamíny B12 příjem potravou, částečně tvořen střevní mikroflorou vnitřní (Castleho) faktor – nutný pro vstřebání v terminálním ileu
acidum follicum (kyselina listová) – tvorba LEU C, B2 (syntéza hemu), B6 (pro normální fci a přežití ERY)
Řízení erytropoézy
(1)
1) ERYTROPOETIN tvořen zejména v ledvinách tehdy, když klesne v organismu pO2 (hypoxie) působí na kostní dřeň → pod vlivem tvoří ERY 2) VITAMÍNY B12 – chybí-li, megalocyty → perniciózní anémie B2, B6, C, acidum follicum 3) MINERÁLY Fe++ (feroforma) Cu, Co
Řízení erytropoézy
(2)
4) HORMONY testosteron estrogeny – tlumí červenou krevní řadu T4 – stimuluje erytropoézu. Podporuje tvorbu erytropoetinu glukokortikoidy – stimulace tvorby ERY STH – podpora rozvoje kostní dřeně → tvorba podmínek pro krvetvorbu
Sedimetace ERY (1) krev je suspenze pevných krevních elementů (v naprosté většině ERY) ve vodném prostředí plazmy ERY mají v odebraném vzorku krve tendenci sedimentovat penízkovatění ERY (tvorba agregátů ERY) zahajuje sedimentaci ERY k sobě plošně naléhají, tvoří jednotky vysoké hmotnosti agreguje 11 ERY
Podpora agregace: zmnožení plazmatických globulinů → infekce
Sedimetace ERY (2) zmnožení fibrinogenu → 2.polovina gravidity produkty rozpadlých buněk, uvolněné buněčné proteiny → např – AIM = nekroza buněk myokardu
Zpomaluje agregaci ERY: albuminy
FW je pomocná diagnostická metoda, pomáhá monitorovat stav nemocného, řadíme ji k infekčním markerům (FW, LEU, CRP) chronické zvýšení FW bez patologického nálezu stomatologie
♂ - pomalejší – do 10mm za 1 hodinu ♀ - do 12mm za 1 hodinu
Hemolýza ERY
(1)
projeví se červeně zabarveným sérem nebo plazmou 1) fyzikálně chemické důvody: osmotická hemolýza hypertonické prostředí (vzhledem k isotonickému prostředí plazmy) – tvar moruše, zmenší svůj objem, voda z ERY se nasává do hypertonického prostředí → membrána nevydrží, Hb uniká do okolí hypotonické prostředí – H2O se nasává do ERY → zvětšuje svůj objem, membrána nevydrží → ruptura, Hb se dostane do okolí
2) fyzikální důvod mechanické vlivy – rychlé vstříknutí krve do zkumavky
Hemolýza ERY
(2)
3) chemické důvody: kyseliny, zásady, organická rozpouštědla negativní vliv na membránu ERY
toxické membránu ERY naruší toxiny, např. toxiny bakterií při infekcích hadí jedy → způsobují hemolýzu
4) imunologické důvody podání inkompatibilní krve v systému AB0 – podání jiné krevní skupiny v systému Rh – opačný Rh faktor
Krevní elementy
LEUKOCYTY
Leukocyty
(1)
buňky s jádrem, nepravidelného tvaru, kromě krve jsou ještě v mozkomíšním moku, lymfě ... fyziologické hodnoty:
4 – 10.109/l leukocytóza = vyšší hodnota leukopenie = nižší hodnota oba stavy absolutní ( nebo produkce LEU) nebo relativní (dáno schopností adherence k cévní stěně a schopnost migrace z adherence)
Diurnální rytmus – kolísání hladiny během 24 hodin ráno nejnižší, odpoledne nejvyšší
Leukocyty
(2)
kolísání dáno i příjmem potravy, fyzickou námahou
Kritéria diferenciace (klasifikace) LEU: velikost – monocyty největší tvar jádra přítomnost a charakter granul
GRANULOCYTY obsahují granula a) neutrofilní
ERY
TROM
LEU
barví se světle fialově, asi 60% všech LEU jádro je segmentované http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Red_White_Blood_cells.jpg
Leukocyty
(3)
čím více segmentů, tím starší neutrofil → posun doprava tyč – nejmladší neutrofil = jejich velké množství → posun doleva = znamená to zvýšenou tvorbu
mikrofágy = nespecifická buněčná imunita jejich hladina stoupá u bakteriálních infekcí, jsou obsaženy i v hnisu
b) eosinofilní barví se červeně, 5-6% dvojsegmentované jádro významná role při likvidaci komplexu antigen-protilátka konkrétně, když antigen je alergen
Leukocyty
(4)
zmnoženy u alergiků c) basofilní barví se temně modře, cca 1% esovité jádro, produkují heparin a histamin mastocyty (žírné buňky) – vycestují do tkáně zde degradují při kontaktu s alergenem → uvolní histamin → příznaky alergické reakce
AGRANULOCYTY a) LYMFOCYTY cca 25%
Leukocyty
(5)
1. T-lymfocyty specifická buněčná imunita zvýšená hladina u virových infekcí T-cytotoxické lymfocyty – schopnost zničit antigen organizovaný v buňce T-helpery – pomocné – podporují aktivitu B lymfocytů, stimulují nespecifickou imunitu T-supresorové lymfocyty – brání neúměrné aktivitě imunitního systému nedokonalá fce → nadměrná aktivita imunitního systému
Leukocyty
(6)
2. B-lymfocyty specifická humorální (látková) imunita produkce protilátek proti specifickému agens
b) MONOCYTY cca 8% výrazný podíl na nespecifické buněčné imunitě (fagocytóza) zvýšená hladina u EB virózy
http://medicina.ronnie.cz/c-8696-krevni-obraz-a-zanetlive-markery-ii.html
A = lymfocyt, B = monocyt, C = basofil, D = eozinofil, E = neutrofil
(http://sciaga.onet.pl/19949,1,sciaga_druk.html)
Krevní elementy
TROMBOCYTY
Trombocyty
(1)
zrnitá tělíska bez jádra, tvoří asi 1/3 objemu ERY granula: 1. typ – serotonin – tvořený ve střevech, sem se ukládá 2. typ – velké množství ATP a ADP, Ca ionty 3. typ – lysozomy – obsahují velké množství proteolytických enzymů 9
140 – 400.10 /l vznikají z megakaryocytů v kostní dřeni pluripotentní buňka → multipotentní buňka myeloidní → progenitorová buňka → megakaryoblast → megakaryocyt
Trombocyty
(2)
Destičkové faktory: destičkový faktor č.1 – proakcelerin (V. hemokoagulační faktor) destičkový faktor č.2 – inhibitor antitrombinu III destičkový faktor č.3 – destičkový fosfolipid – uložený v membráně TROM destičkový faktor č.4 – antiheparin růstový faktor – podporuje růst buněk hladké svaloviny cév → jejich obnova po poranění fibrinogen atd.
http://medicina.ronnie.cz/c-8696-krevni-obraz-a-zanetlive-markery-ii.html
(http://masonposner.com/afisheyeview/2010/03/blood-stem-cells-come-in-different-types/)
(http://vysetrenia-krvi.meu.zoznam.sk/krvotvorba/)
Proces hemokoagulace
Hemostáza
(1)
Zábrana vykrvácení prostřednictvím zástavy krvácení 3 děje, které zahrnují 3 odlišné způsoby: 1) REAKCE CÉV reflexní vazokonstrikce – poraněná céva se zúží = příčinou je axonový reflex humorální podněty serotonin – uvolněný z rozpadlých TROM substance P – uvolňovaná drážžděním volných nervových zakončení při poranění tkáně adrenalin – obsažený v krvi
Hemostáza
(2)
stupeň vazokonstrikce poškozené cévy závisí na způsobu poranění hladší a kolmější řez – větší vazokonstrikce → i velké tepny mohou takto omezit krvácení až na 20 minut roztrhané okraje cév – nedokonalá vazokonstrikce
za cca 20 minut od vazokonstrikce dochází k dilataci → proto musí nastoupita další článek hemostázy
2) REAKCE TROMBOCYTŮ poranění cévy nebo jen endotelové výstelky → odhalení kolagenových vláken → adheze 1. trombocytu
Hemostáza
(3)
ne ten se pak adherují další a další → agregace TROM změní svůj tvar – četné výběžky takto změněné začnou uvolňovat obsah svých granul a faktorů dochází k místní přeměně fibrinogenu na fibrin TROM k sobě tak lépe lnou → DESTIČKOVÝ TROMBUS = PRIMÁRNÍ ZÁTKA → uzavření poraněné cévy
trombocyty ale nezajišťují definitivní uzávěr, primární zátka může být odpolavena krevním proudem proto musí být přeměněna na hemokoagulum = DEFINITIVNÍ ZÁTKA
Hemostáza
(4)
3) HEMOKOAGULACE pomocí hemokoagulačních faktorů → obsaženy v plazmě hemokoagulační faktory: tvoří se většinou v játrech, v neaktivní podobě zásoba aktivních vydrží v plazmě 24 hodin vitamín K dependentní faktory – při nedostatku se neaktivují II. protrombin IX. Christmas faktor faktor
VII. prokonvertin X. Stuart-Power
Hemostáza
(5)
hemokoagulační faktory: I. fibrinogen
IX. Christmas faktor
II. protrombin
X. Stuart-Power faktor
III. tkáňový tromboplastin
XI. PTA faktor (plasmatický předchůdce tromboplasminu)
IV. vápenaté ionty V. proakcelerin VI. není (aktivní forma proakcelerinu) VII. prokonvertin VIII. antihemofilní globulin
XII. Hagemannův faktor (kontaktní) XIII. fibrin stabilizující faktor
Proces hemokoagulace (1) zevní systém
vnitřní systém
VII III Ca2+
XII→XIIa→XI→XIa→IX→
IXa VIII Ca2+ dest.faktor č.3
X
Xa aktivační V destičkový faktor č.3 komplex Ca2+ protrombin trombin → fibrinogen → fibrin (solubile = rozpustný) XIII (fibrin stabilizující faktor) definitivní fibrin (polymer = nerozpustný
Proces hemokoagulace
(2)
Zevní systém aktivaci začíná III. tkáňový tromboplastin + VII. (prokonvertin) + Ca++ ionty III. je v plazmě v malém množství, uvolňují ho až poraněné tkáně
rychlá aktivace X. faktoru, což navozuje rychlé zahájení koagulace Vnitřní systém zahajuje koagulaci uvnitř cév děj vícekrokový
Proces hemokoagulace
(3)
až 200x pomalejší než zevní systém + přiměřený krevní proud přispívá z odplavování aktivních faktorů vnitřního systému z míst aktivace kaskádovitá aktivace XII → XIIa → XI → XIa → IX → Ixa (aktivace XII. vždycky tam, kde jsou obnažené vrstvy cévní stěny pod endotelem – zánět, ateromové pláty)
teprve až potom aktivace X. faktoru → aktivace aktivačního komplexu (Xa + V + Ca2+ + destičkový faktor č.3) fibrin je rozpustný (solubile), proto musí působit XIII. faktor → fibrin polymer (nerozpustný)
Fibrinolýza
(1)
Fibrin splnil svoji roli, zastaveno krvácení, je třeba obnovit průsvit a průtok cévou: proto AKTIVACE plasminogenu na plasmin (vykonavatel fibrinolýzy) → 2 druhy aktivátorů: 1) zevní tkáně, buňky, endotel – uvolněn rozpadem buněk (také sliny, slzy a moč)
2) vnitřní obsaženy v plazmě INHIBITORY AKTIVACE plazminogenu Aby se fibrin celý nerozpustil
Fibrinolýza
(2)
Antiplasmin – regulátor hladiny již vytvořeného plazminu PAI – inhibitor aktivátoru plazminogenu – základní inhibitor tkáňového plazminogenového aktivátoru
Zábrana hemostázy (1) IN VIVO (“zaživa” v organismu) 1) Přirozená složka přiměřená rychlost krevního proudu odnáší hemokoagulační faktory z místa poškození, ředí aktivující se faktory omezuje velikost vznikajícího koagula
zdravý endotel humorální faktory obsažené v plazmě ANTITROMBIN III. - jeho nezbytnou součástí je heparin → inaktivuje již aktivované faktory XII., XI., X., IX.
ANTIFIBRINOVÉ látky – proti fibrinu
Zábrana hemostázy (2) proti FIBRINOGENU působící látky FIBRIN – samotný působí jako antitrombin
prostacyklin uvolňovaný endotelem, brání agregaci TROM
protein C tvořen neaktivní v játrech (nutný vit.K) inaktivuje aktivované V a VIII faktory
fagocytující buňky v játrech produkují tromboplastin
2) Umělá složka látky, které oddalují koagulaci
Zábrana hemostázy (3) heparin – působí přes antitrombin III., účinek je bezprostřední → aPTT kumariny – nástup účinku za 24- 48 hodin. Jako antivitamín K – brání aktivaci K dependentních hemokoagulačních faktorů → INR
IN VITRO (v laboratorních podmínkách) defibrinace – nedělá se dekalcifikace odstranění Ca2+ šťavelany → nerozpustné Ca soli citráty Na EDTA, K3EDTA
Zábrana hemostázy (4) heparin hadí jedy, hirudin
Antigenní systém AB0 Systém Rh
Antigenní systém AB0
(1)
AGLUTINOGEN antigen na povrchu ERY → výskyt podložen geneticky (viz. prezentace genetika) A – A1-A10 B – B1-B4 AB – jednotlivé A a B se různě kombinují – A1B1, A10B2 ... 0 – aglutinogen “H” - > prekurzor aglutinogenu A i B
AGLUTININ protilátky v plazmě → tvoří se vlivem aglutinogenu na ERY
Antigenní systém AB0 krevní skupina
aglutinogen
aglutinin
A
A
anti-B
B
B
anti-A
AB
AiB
žádný
0
- (H)
anti-A anti-B
(2)
http://www.zbynekmlcoch.cz/informace/texty/zdravi/jak-zjistit-krevni-skupinu-sangvitest-a-jeho-princip-provedeni
Antigenní systém AB0 vyvolávají shlukování (aglutinaci) ERY kromě AB0 systému ještě existují další MNS systém systém antigenu Kell Lewis, Lutheran, P, Duffy ...
(3)
Systém Rh
(1)
také na povrchu ERY dán vzájemnou kombinací 3 druhů antigenů C, D, E
x
c, d, e
nejsilnějším a určujícím je antigen D přítomné D = Rh+ - v naší populaci cca 85% nepřítomné D = Rhv plazmě nejsou imunoglobuliny anti-D přítomné, až do senzibilizace → setkání s Rh+ krví
Zdroje Dylevský, I., Trojan, S. Somatologie I. Praha: Avicenum, 1982. 319s. Klementa, J. et al Somatologie a antropologie. Praha : SPN, 1981. 503s. Trojan, S. et al Lékařská fyziologie. Praha: Grada, 1994. 460s. ISBN 80-7169-036-8
