Krátká sdělení Kurze Mitteillungen
HNÍZDA VČEL ČALOUNIC (MEGACHILE) VE STŘEDOČESKÉM KRAJI Včely čalounice (rod Megachile) patří k samotářským včelám "břichosběrným", neboť na spodní části zadečku mají hustý kartáček chloupků, kterým sbírají pyl tak, že pohybem kupředu a zpět se otírají o prašníky tyčinek, především na úborech hvězdicovitých rostlin. Nektar sbírají často i z květů, které opomíjí včela medonosná. Na opukových stráních nebo vápencových skalách Středočeského kraje je zastihneme nejčastěji spolu s čmeláky na drobnokvětých hluchavkovitých rostlinách. Protože mají krátký špičatý jazýček, nedosáhnou k medníkům uloženým hluboko v květech s dlouhou korunní trubkou. Na kyselých podkladech dávají přednost rostlinám bobovitým, např. zdomácnělému vlčímu bobu (Lupinus), který nesnáší vápník v půdě. Tuto introdukovanou rostlinu dosti opomíjejí i čmeláci. I když na těchto rostlinách čalounice nesbírají pyl, ale jen nektar, přispívají tím k jejich opy-lení. Jsou proto hospodářsky velmi významné jako opylovači pícnin z čeledi bobovitých, pěstovaných na semeno (např. vojtěšky). K tomu účelu se v novější době využívají včely čalounice při umělém chovu. Mnohem nápadnější je včela čalounice činností, pro kterou dostala český název a kterou dobře charakterizují různá její jména i v cizích řečech - rusky pčela-1istorez, francouzsky abeille coupeuse de feuilles, abeille découpeuse nebo abeille tapissière, anglicky rose leaf-cutter bee,
293
Buňka včely čalounice (Megachile), schematické řezy buňkou s mladou a odrostlou larvou, larva shora a ze strany, list růže ostříhaný čalounicí, její hnízdo. Kreslil A. Příhoda.
švédsky
bladskärarbi
nebo
tapetserarbi,
německy
Blattschneiderbiene,
Tapezierbiene nebo Lappenbiene. Samičky totiž vystříhávají z listů úkrojky, z nichž stavějí buňky a jimiž vystýlají hnízda také kolem buněk. Výkrojky na listech dřevin způsobené čalounicemi jsou tak nápadné a charakteristické, že je sotva lze s něčím jiným zaměnit. Čalounice si stavějí hnízda ve dřevě v dutinách, které tam vyhlodaly larvy jiného hmyzu, řidčeji v štěrbinách skal, mezi trámy dřevěných staveb nebo mezi okenními rámy apod. Ve Středomoří zakládají hnízda také v suché půdě, např. v chodbičkách cvrčků, a druhy žijící na písečných přesypech francouzského či britského pobřeží jako čalounice veliká (Megachile maritima) a čalounice stříbrná (Megachile argentata) přímo v písku suchých dun nebo v písčitých zářezech cest. Ve Středočeském kraji je snad nejhojnějším druhem čalounice Megachile centuncularis L. V Tuchoměřicích si staví hnízda především v chodbičkách po housenkách drvopleně hrušňového (Zeuzera pyrina). Jeho požerky jsou tam nejčastěji ve starých šeřících. Tento motýl však napadá často i větve ořešáků, kmeny nebo větve mladších jabloní, ale i jeřáb a tamaryšky a ojediněle i vinnou révu. V opuštěných chodbičkách po housenkách staví čalounice
294
hnízdo, jež obsahuje 6-8 buněk. Pak si vyhledá jinde další dutinu a staví nové hnízdo. Z hnízd založených na počátku léta se líhnou pouze samičky, z hnízd založených koncem léta pouze samci (pravděpodobně jako u jiných včel pocházejí z vajíček, která už nebyla oplozena). Stavebním materiálem pro stěny a víčka buněk jsou ve Středočeském kraji především úkrojky listů planých růží. V menším měřítku bylo pozorováno v Tuchoměřicích poškození javoru mléčného, jež mohlo být způsobeno jiným druhem čalounic. Buňky jsou široké asi 1 cm a vysoké asi 2 cm. Na dno první buňky potřebuje včela většinou 10 kruhovitých úkrojků, na boční stěny průměrně 15 oválných úkrojků, na víčko a dno následující buňky pak průměrně 15 kruhovitých úkrojků a celé hnízdo nahoře uzavře průměrně 25 kruhovitými úkrojky. Pokud je chodbička ve dřevě širší než 1 cm, včela spotřebuje více oválných úkrojků, kterými zúží chodbičku, aby průměr buněk byl shodný. V chodbičkách drvopleně na širších místech je to až 25 oválných buněk tvořících stěnu jedné buňky. Dolní polovinu buňky vyplní čalounice směsí pylu a nektaru, na kterou položí jedno vajíčko. Na stavbu jedné buňky spotřebuje průměrně 50 cm2 listové plochy, takže na stavbu hnízda o osmi buňkách to činí asi 400 cm2. Podle poškození listů čalounicemi lze soudit na množství hnízd v okolí. Najdeme-li v létě listy ostříhané čalounicemi ještě s ne-zasýchajícím okrajem po odstřižené části a vyčkáme-li za slunečného dne u takto poškozeného keře, můžeme včelu zastihnout při práci. Podle směru, kam odstřižené úkrojky odnáší, pak můžeme popřípadě najít i její hnízdo, pokud nelétá nad neschůdným terénem nebo příliš daleko. V Radotínském údolí odnášela např. úkrojky při značně vysokém letu někam až na druhou stranu údolí (z jižní stepní stráně s růžovými keři na severní svah porostlý lesem). Nenajde-li čalounice vhodné místo k založení hnízda v starých požercích hmyzu ve dřevě, založí někdy hnízdo v náhradní dutině. Zcela čerstvé požerky po drvopleni v mladých jabloních či jeřábu, do kterých dosud proudila míza (a kde otvor po požerku strom také zavaluje hojivým pletivem), nebo požerky, z nichž strakapoud vybral housenky a přitom dosti poškodil stromek, čalounice opomíjely. Jako náhradní prostor pro založení hnízda v Tuchoměřicích si čalounice vybrala v jednom případě žlábek ve střešní tašce odložené na opěrnou zeď v zahradě a zakrytou další taškou a žlábek zcela vyplnila buňkami z růžových listů.
295
Mikroklima ve slunci vystavených taškách však zřejmě nesvědčilo vývoji larev, protože buňky ve sluncem rozpálených taškách zcela vyschly a nic se z nich nevylíhlo. V druhém případě, rovněž v Tuchoměřicích, si čalounice založila hnízdo v části tenké pryžové hadice vyhozené na divokou skládku v rákosině a zčásti zasypané popelem a jinými odpadky. Protože vnitřní průměr hadice byl asi 2 cm, spotřebovala včela velké množství oválných úkrojků růžových listů, aby vnitřní průměr hadice zúžila na 1 cm. Vystavěla pak v hadici dlouhou řadu buněk, z nichž se však rovněž nic nevylíhlo, protože v neprodyšné hadici, zčásti zasypané v močálu, buňky zcela zplesnivěly. Uvádí se, že včely čalounice si stavějí hnízda také v suchých dutých stoncích statných bylin, např. bolševníků. Dělal jsem proto v tomto směru pokusy nejdříve v Dolní Čermné u Lanškrouna, později i v Tuchoměřicích: Živé i suché loňské stonky křídlatek (Reynoutria = Pleuropterus) jsem nařízl okrohlým otvorem a dal jsem včelám k dispozici i otevřené silné stonky asijských bolševníků (Heracleum), ale jejich dutiny obsadili ve velkém počtu jen škvoři, kdežto čalounice si v nich hnízda nezaložily. V Českém krasu v okolí Komárkovy chaty u Srbska si zakládají čalounice hnízda z úkrojků růžových listů v chodbičkách po larvách větších tesaříků nebo drvopleně obecného (Cossus cossus) v tlustších větvích nebo kmenech dubů. V palivu ze suchých stromů používaném v Komárkově chatě asi některá z těchto hnízd přijdou nazmar. Na Křivoklátsku jsou většinou hlavním stavebním materiálem pro hnízda čalounic rovněž listy růží (podle nejčastějšího poškození listů). U Kublova jsem našel hnízdo čalounice v suché bříze, jež zůstalo nedokončené a bylo v chodbičce nejspíše po drvopleni. Obsahovalo pouze 5 buněk z bukového listí, každá z nich byla v průměru z 18 kruhovitých úkrojků o průměru 1 cm a z 18 oválných (nebo až obdélníkovitých) úkrojků širokých 10 - 12 mm a dlouhých 2 cm. Neobvyklé bylo asi dodatečné zastřižení oválných úkrojků do obdélníkového tvaru. Ve východních Čechách (v okolí Lanškrouna a Žamberka, jsem nacházel čalounicemi ostříhané listy mnohem častěji než na růžích na jiných dřevinách, nejvíce na lípách a javoru mléči, jinak i na třešních, jasanech, plané jabloni, krušině, tavolníku vrbolistém, dubu červeném a břízách. Z hnízda postaveného z lípových listů jsem vychoval čalounici Megachile circumcincta. Jinak čalounice používají ke stavbě hnízd listy nejrozmanitějších dřevin domácích i introdukovaných a jen zcela výjimečně listy
296
některých bylin (např. máku nebo čarovníku). Někdy vystelou vnitřní stěny buněk i korunními plátky bylin, např. divizny nebo máku. Podle Baudyše Megachile sericans měla hnízdo z listů vinné révy. Většinou jsou všechny buňky hnízda z listů téže dřeviny, ale jsou i výjimky. Z polesí Moravec u Nového města na Moravě jsem kdysi dostal hnízdo čalounice, kde každá buňka byla z úkrojků listů tří dřevin. Vnější vrstva bočních stěn byla z listů jívy obrácených chlupatou spodní částí ven, pod tím byla jedna vrstva z úkrojků listů třešňových a vnitřní strana, jakož i dna a víčka buněk byly z úkrojků listů růže. Bohužel, nepodařilo se zjistit, který druh čalounice toto hnízdo stavěl, neboť z hnízda se vylíhla pouze samička včely cizopasící u čalounic a patřící druhu Coelioxys acuminata NYL. (dne 17. V. 1947). V severských oblastech užívají včely čalounice k stavbě hnízd nejen listy bříz, ale i úkrojky březové kůry. Za téměř 50 let, co si všímám života čalounic v přírodě (aniž bych je lovil a sbíral), dochází k jejich značnému úbytku a listy s význačným poškozením těmito včelami jsou stále vzácnějším jevem, nápadný je i úbytek dalších samotářských včel a zvláště pak hmyzu, který u nich cizopasí (především majek). Všechen tento hmyz by si zasloužil co největší možnou ochranu, jež spočívá především v ochraně jejich přirozených biotopů. Vzájemné vztahy mezi nejrůznějšími druhy hmyzu, rostlinami i mikroklimatickými podmínkami jejich úspěšného vývoje jsou velmi složité a mnohým druhům hrozí vyhubení dřív, než dokonale poznáme podmínky jejich života. Ukazuje se, že i když se čalounice v prostředí ovlivněném člověkem snaží najít náhradní místa pro hnízda, protože jim volná příroda neposkytuje dostatek příležitostí pro stavbu hnízd, jejich snaha není pro rozdílné mikroklimatické podmínky hnízd založených v nepřirozených dutinách úspěšná pro vývoj potomstva. Studiu samotářských včel na území co nejméně porušeném člověkem se v poslední době věnovalo jen velmi málo entomologů. Pozornosti si zaslouží publikace ze sousedství našeho státu od M. DYLEWSKÉ v Polsku /uveřejněné ve sborníku Acta zoologica Cracoviensis 7 (1962), 11 (1966) a 17 (1972); poslední z nich společně s J. Zablockim/. Tato autorka studovala samotářské včely např. v národním parku v Pieninách a v Babích horách a zaznamenávala i rostliny, na kterých se tyto včely vyskytují. Především to byly bobovité rostliny rodů Coronilla, Vicia, Trifolium, Lotus, Medicago a Lathyrus. To ukazuje význam těchto včel jako opylovačů i pro člověkem
297
pěstované pícniny, což se ukazuje, když tyto včely začínají v přírodě mizet. Z hluchavkovitých zaznamenala výskyt dvou druhů včel na karpatské šalvěji lepkavé Salvia glutinosa. Z hvězdnicovitých rostlin, na kterých sbírají čalounice především pyl, uvádí autorka rody Cirsium a Carduus. Zcela jiné rostliny navštěvovala v pohoří Babia hora čalounice laponská - Megachile laponica: vrbku úzkolistou (Chamaenerion angustifolium) a kakost lesní (Geranium silvaticum), takže tato včela severských a horských oblastí si vybírá jiné rostliny než teplomilnější druhy čalounic. V tomto směru by si zasloužila výzkum i naše chráněná území a entomologové, sbírající hmyz smýkáním na kvetoucích rostlinách, by měli při výzkumu ihned zaznamenávat, na kterých rostlinách které druhy hmyzu ulovili, jak pečlivě uváděl např. při studiu brouků karpatské oblasti J. ROUBAL.
Doc. ing. Antonín Příhoda
298
