1. kapitola:
Krásný nový domov
Sisi se v duchu dívá na filmy Kdykoliv si Sisi v duchu přehrává pohádku o Sněhurce, je v ní všechno právě tak překrásné jako v tom slavném filmu. Ale ona stejně trošičku pozmění příběh a sebe samu obsadí do jedné z rolí. A do které? No přece do role Sněhurky!
Sisi se v duchu dívá na filmy
Ke svým ý ššestým ý narozeninám i á dostala d l Sisi Si i úplně ú l ě novýý pokojíček k vyzdobený jako královský palác. Stěny měly barvu zlátnoucího obilí a stůl, knihovny a podlaha byly z opravdového dřeva. Měla tu princeznovskou postel s nebesy, která byla vyrobena z hnědo-zelené pruhované látky a lemovaná krajkou, a na zemi ležely tři měkoučké, tmavě zelené polštářky. Sisi byla velmi citlivá a díky té spoustě zelené a hnědé jí připadalo, jako by tu vdechovala vůně lesa. Skrz dřevěnou mříž na okně mohla pozorovat dlouhé stromořadí stařičkých kafrovníků v areálu univerzity, a kdykoliv stála u okna, měla pocit, jako by se ta bohatá zeleň stromů přelévala do pokoje. Její tatínek koupil nový byt od univerzity, kde pracoval, a rozhodl se jí dát pokoj s nejkrásnějším výhledem. Dokonce jí dovolil, aby si ho zařídila podle svých přání. No a Sisi toužila po pokojíku, ve kterém si bude připadat jako uprostřed lesa. Její nejoblíbenější pohádkou totiž byla 8
ta o Sněhurce a sedmi trpaslících, a když poprvé shlédla Disneyho filmovou verzi, zanechalo to na ní pořádný dojem. Od chvíle, kdy na filmovém plátně poprvé uviděla ten nádherný les, začala si v duchu vymýšlet úžasné Jednou jejímu tatínkovi, profesoru Ťiangovi, učitelka ve školce svěřila, že je jeho dcerka to nejtišší děvčátko ve třídě: „V určitém ohledu je jen dobře, když jsou dívky tišší – dnešní holčičky bývají až příliš rozjívené. Ale vaše Sisi je tichá až příliš!“ Také se jí nelíbilo, že Sisi vysedává ve své lavici úplně ponořená do snění. „Vůbec mě nevnímá, když na ni zavolám,“ stěžovala si učitelka. „A když si jdou děti hrát ven, posadí se Sisi na houpačku a jen tam tak sama sedí, jako by byla myšlenkami někde docela jinde. Vaše dcerka je opravdu osamělá.“ Když ji toho dne tatínek vyzvedl ze školky, přátelsky ji cvrnkl do nosu a prohlásil: „Tak mi pověz, ty moje Princezničko, na co to pořád myslíš?“ „Koukám se na filmy, tati!“ vyhrkla Sisi. „Cože? Díváš se na filmy? Ale jak?“ „Koukám na ně tady uvnitř,“ zamumlala Sisi trošku nejistě a ukázala si na hlavu. „Pouštím je sama sobě.“ 9
K rásný nový domov
a živé příběhy...
„A na jaké filmy se díváš?“ „No na... na Sněhurku.“ Připadala si trochu trapně, a tak sklonila hlavu a zadívala se na špičky svých bílých kožených střevíčků. Kdykoliv si Sisi v duchu přehrává pohádku o Sněhurce, je v ní všechno právě tak překrásné jako v tom slavném filmu. Ale ona stejně trošičku pozmění příběh a sebe samu obsadí do jedné z rolí. A do které? No přece do role Sněhurky! Ale to je její nejtajnější tajemství. Tatínek se hlasitě rozesmál a už se na nic neptal. Chytil Sisinu drobounkou, měkkou ručku do své obří mozolnaté tlapy a pak se tihle dva – p y velký pán a malá holčička – společně vydali k domovu.
Neobvyklá rodina
Ve skutečnosti V k č se SSisi nejmenovala l Sisi, S to byla b l jen přezdívka. ř d Jmenovala se Princezna. Tohle neobvyklé jméno jí vybral tatínek, o kterém lidé říkali, že je to „bláznivý vědec“. Byl vysoký a vážný, při 10
chůzi se trochu hrbil a vlasy na spáncích mu začínaly šedivět. Moc toho nenamluvil, ale když už se ozval, dokázal být pořádně přísný a jeho studenti se ho báli. nebála ani za mák. Byla totiž jediný člověk na světě, se kterým její tatínek vždycky zacházel vlídně. Dalo by se dokonce říct, že ji rozmazloval. A vždycky ji oslovoval „ty moje Princezničko“. Sisi už odmalinka slýchala, jak si dospělí povídají o její „neobvyklé rodině“. Tatínka nazývali „nespolečenským bláznivým vědcem“ a nikdy nezapomněli dodat, že je o celých dvacet let starší než maminka. Navíc nemohli pochopit, že i když se z tatínka stal díky mnoha úspěšným vynálezům bohatý univerzitní profesor, maminka se pořád oblékala jako nějaká chudá vesničanka. A z nějakého nepochopitelného důvodu se jí staré sousedky jednou vyptávaly, jestli její rodiče spávají ve společné ložnici. Kdyby se přitom na ni tak divně nedívaly, bývala by jim řekla pravdu, tedy, že ona spí s maminkou v ložnici a tatínek spává ve své pracovně. Tenkrát bylo Sisi teprve pět let, ale přesto jí bylo jasné, že je to přinejmenším pěkně podivná otázka, a tak moudře odpověděla, že neví. Ty stařenky se pak na ni zamračily a prohlásily, že je Sisi jen hloupé děcko! 11
K rásný nový domov
Sisi věděla, že se ho trošku bojí dokonce i maminka, jen ona se ho
Bohumírovy posměšky
A další podivnosti o své rodině si Sisi vyslechla od ostatních dětí, když začala ve školce chodit do poslední třídy. Řada spolužáků měla příbuzné, kteří také pracovali na univerzitě, a tak nejspíš jen opakovali, co doma slyšeli od rodičů a prarodičů. „Vědělas, že je tvoje máma ve skutečnosti vaše služka, Sisi?“ utrousil jednou Bohumír Su. „Jejdanánku!“ vyhrkla Nikola Linová, když to uslyšela. „Jak můžeš mít za maminku služku?“ Ale Bohumír jí vysvětlil, že je to docela prosté: když si ta služka vzala Sisina tatínka, stala se tak její maminkou! „Je to vážně pravda?“ vytřeštila Nikola oči. Sisi to strašlivě rozčílilo, ošklivě se na Bohumíra podívala a vyjekla: „Jestli budeš plácat nesmysly, řeknu to paní učitelce!“ „To ale není žádný nesmysl!“ bránil se chlapec. „Je to pravda! Jen běž domů a zeptej se vašich!“ 12
Když ale přišla toho dne Sisi ze školky domů, na nic se nezeptala. Místo toho začala maminku tajně sledovat. Její maminka většinu dne uklízela, zametala, prala a vařila, zatímco spousta ostatních maminek, jak Sisi věděla, šatů, vzaly své děti za ruku a společně s tatínkem vyrazili na nákupy. Ulicemi města se pak procházelo mnoho šťastných rodinek. Její maminka se ale vždycky oblékala velmi prostě a s tatínkem společně nikdy nikam nechodili. Tatínek vzal Sisi občas do parku, na jídlo do KFC nebo na pizzu, ale kdykoliv Sisi žadonila, aby šla maminka s nimi, začala být maminka zničehonic hrozně nervózní. V takových chvílích si tatínek vždycky odkašlal a prohlásil: „Tvoje matka má ještě spoustu práce doma, Sisi!“ Vážně to trochu vypadá, jako by maminka byla naše služka, pomyslela si Sisi a bylo jí z toho smutno.
13
K rásný nový domov
chodila přes den do práce. O víkendu se pak ustrojily do svých nejlepších
