KRÁLOVSTVÍ BOŽÍ NA ZEMI TENNESSEE WILLIAMS
KRÁLOVSTVÍ BOŽÍ NA ZEMI TENNESSEE WILLIAMS Režie Překlad
Pavel Ondruch Ota Ornest
Myrtle Lot Kuře
Jitka Čvančarová Ondřej Novák Martin Hofmann
Michal Syrový Pavel Trojan Jr. Marie Krbová Tomáš Dvořan, Radek Svoboda, David Zelinka Garderoba a rekvizity Silvie Janáková, Lucie Mrvíková Stuntchoreografie Martin Hub Realizace scény Proscénu s.r.o. (Karel Čapek, Jan Čapek a Tomáš Dolanský) Realizace kostýmů Anna Hrušková Speciální světelné zdroje Jan Kubín Hlasy z prvního obrazu Marta Falvey Sovová a Igor Orozovič Scéna a kostýmy Hudba Asistentka režie Zvuk a světla
Premiéra 16. června 2015 na Letní scéně Divadla Ungelt Nositele autorských práv k dílu zastupuje DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentura, Krátkého 1, Praha 9, o. s. Hra je uváděna po dohodě s The University of the South, Sewanee, Tennessee. Děkujeme Ivě Pazderkové za zapůjčení ukulele. Květiny dodává firma Metamorphosis, s.r.o. Mediálním partnerem divadla je deník Právo Inscenace vznikla také zásluhou grantu, který Divadlu Ungelt udělilo Hlavní město Praha
Hlavní partneři Divadla Ungelt manželé
Prof. Dr. Dadja Altenburg-Kohl & Daniel Pešta Klub přátel Divadla Ungelt, z. s. za laskavé podpory Nadace ČEZ
Vážení diváci, hra největšího básníka amerického divadla Tennessee Williamse Království boží na zemi měla u nás premiéru v roce 1969 a byla to velká událost. V tehdejším Komorním divadle v Praze v ní excelovali Irena Kačírková, Petr Kostka a František Němec. A převratná událost to byla i pro mě. Bylo mi třiadvacet a propadl jsem divadlu. Nebýt tehdejší Ornestovy inscenace, není divadlo Ungelt. Jitka Čvančarová, Martin Hofmann a Ondřej Novák, to je dle mého ideální obsazení této hry v Čechách v roce 2015. Vítám Vás v hledišti. Milan Hein umělecký ředitel Divadla Ungelt
TENNESSEE WILLIAMS Na začátku roku 1969 měla na Komorní scéně Městských divadel pražských premiéru inscenace, která svou dramaturgickou objevností mnohé zaskočila. Drama tehdy žijícího autora Tennesseeho Williamse (1911-1983) Království boží na zemi (The Kingdom of Earth) totiž ředitel Městských divadel Ota Ornest objevil, přeložil a posléze zinscenoval ani ne rok po prvním uvedení v New Yorku (27. 3. 1968) a ani ne dva roky potom, co Williams hru dokončil (1967). Pro diváky Městských divadel sice nebyl mistr psychologického, chcete-li frustračního amerického dramatu neznámým autorem – v roce 1960 Ornest s úspěchem uvedl jeho nejslavnější, diváky prověřenou a kritiky milovanou hru z roku 1944 Skleněný zvěřinec – ale v případě Království šlo o horkou novinku s pochybnou pověstí. Kombinace rozporuplného přijetí broadwayské světové premiéry (inscenace se stáhla už po 29 reprízách) a zdrcující kritické odezvy (Williams prý „paroduje sám sebe“) vedla k tomu, že ublížený Williams do konce života považoval Království za své nejpodceňovanější dílo. Česká dobová kritika sice nesklouzla k takovým invektivám jako kritika zámořská, ale vesměs souzněla s názorem, že nejde o nejlepší Williamsův text. Například Jindřich Černý v Divadelních novinách přiznává, že je v souvislosti s Královstvím „v pokušení užít přívlastku slabší“. Zkrátka Ota Ornest jako jeden z mála rozpoznal skutečnou hodnotu textu. Království boží na zemi totiž v mnoha aspektech překonalo svou dobu a svým způsobem ji zaskočilo. Drsná apokalyptická vize světa, která naprosto otevřeně zkoumá hranice člověka, jeho tělesnosti a sexuality, která se bez příkras dotýká nejtemnějších zákoutí lidské duše, a která pojímá člověka jako bytost trpící, zoufalou a osamělou, ačkoli stále bojující, ani trochu neodpovídá tomu, co by konec šedesátých let – ať už v Americe nebo u nás – byl schopen nebo chtěl snést. Mimochodem to, že u nás Království přijali daleko lépe než v Americe bezpochyby zapříčinila výjimečná inscenace, která bez režijních příkras akcentovala herecké umění.
Irena Kačírková jako Myrtle vedle mladého Petra Kostky (Kuře) a ještě mladšího Františka Němce (Lot) předvedla svůj životní výkon. V poslední době se objevují studie, které dávají Ornestovu průkopnickému dramaturgickému citu za pravdu, neboť se systematicky snaží rehabilitovat vztah ke Království upozorňujíce na promyšlený a geniální genderový aspekt hry, na skvostně vystavěnou atmosféru, která si v ničem nezadá s dnes tolik populárními thrillery a apokalyptickými filmy a především na tematickou hutnost textu, který v sobě v dokonalé míře koncentruje, pointuje a zcela otevřeně odhaluje celou Williamsovu, potažmo williamsovskou psyché. Království boží na zemi intenzivně scénuje většinu témat, kterých se Williams ve své tvorbě i životě dotknul – dá se tak pojímat jako esence celé jeho tvorby, neboť to, co bylo v jeho hrách ze čtyřicátých a padesátých
let jen tušené, ukryté, je tady odhalené v kruté upřímnosti zhrzeného, duševně nemocného, opuštěného a rychle stárnoucího muže. Šedesátá léta byla totiž pro Williamse krizová. V roce 1963 mu na rakovinu plic zemřela jeho celoživotní a částečně utajovaná láska Frank Merlo. S touto ztrátou se Williams nedokázal vyrovnat do konce života. Svou bolest pak využil při psaní Království, kde zkušenost s dlouhým umíráním svého milence promítl do postavy Lota. Pesimismus hry dokonale vystihuje zoufalou a tehdy již samotou, alkoholem a drogami deformovanou osobnost trpící těžkými depresemi a manickými strachy. Williams své postavy (stejně jako sebe) ani na okamžik nezbavil hrozby smrti a bolesti v podobě blížící se povodně a od světa odříznutou farmu tak vykreslil jako apokalyptickou mučírnu, v níž není žádný Noe, žádná loď a jediný možný únik je setr-
vání na střeše uprostřed zkázy s chabou vírou, že se to snad někdy zlepší. Děsivé kulisy povodně jsou autentické i proto, že mladinký Williams roku 1927 zažil šestiměsíční Velkou Povodeň (Great Mississippi Flood), v níž zahynulo asi 500 lidí, a která se zapsala do knih jako nejničivější a největší povodeň v dějinách Spojených států. Pokud nepočítáme zážitek z povodně jako začátek práce na Království, tak za něj bezpochyby považujeme rok 1942, kdy Williams vydal krátkou povídku stejného názvu a se stejným dějovým půdorysem. Tehdy ještě neznámý spisovatel se romantizujícím způsobem zaměřuje na lásku mezi Myrtle a Kuřetem (na konci povídky se vezmou a Myrtle porodí dítě, které spolu s Kuřetem pojmenují Lot). V roce 1967 Williams povídku přepsal do podoby jednoaktové hry, kde byl Kuře indiánské (nikoli afroamerické) krve a Lot byl vedlejší postavou vy-
užívanou spíše jen jako ze zákulisí křičící element. Lot (respektive soukromá zkušenost s umírajícím milencem) byl také jeden z důvodů, proč se Williams rozhodl aktovku přepsat do sedmiobrazové hry. Výsledná podoba textu tak získala dynamiku založenou na principu pingpongového míčku, kdy Myrtle přebíhá z místnosti do místnosti (v originále, který má velké scénografické nároky, z patra do přízemí) a je neustále vystavována nátlaku dvou protikladných bratrů. Tento temporytmický princip vedl Williamse ke změně názvu a na Broadwayi hru zkusil uvést jako The Seven Descents of Myrtle (doslovně přeloženo jako Sedm sestupů Myrtle). Ke změně titulu jej vedl panický strach z diváckého neúspěchu. Williams pravděpodobně podlehl tlaku producentů, kteří Království boží na zemi považovali za divácky neatraktivní název. Tennessee Williams je přesně ten typ dramatika, z něhož by měl velkou radost Sigmund Freud. Odpovídá totiž většině jeho frustračním teoriím. Williams pocházel z disfunkční rodiny, měl trauma z machistického otce, který se mu vysmíval pro jeho vetchou konstituci a zjemnělé chování (často
mu také říkal přezdívkami typu „Sisinka“) a byl deprimován svou homosexualitou, kterou si připustil ve třicátých letech, avšak k níž se veřejně přiznal, až ve svých Vzpomínkách v roce 1975 (bylo mu 64 let). Dospívání v xenofobním prostředí amerického jihu mu v coming outu jistě nepomohlo. Velkou roli v jeho životě rovněž sehrála milovaná sestra Rose, která od mládí trpěla těžkou schizofrenií, kvůli níž musela podstoupit lobotomii. Přesto všechno na své rané mládí v Mississippi, kde se narodil 26. března 1911 coby Thomas Lanier Williams III vzpomíná jako na radostné a šťastné. Možná i proto, že jeho otec jako obchodní cestující s obuví byl doma velmi sporadicky a on tak svých prvních osm let vyrůstal v idylické společnosti prarodičů. Poté se však jeho rodina přestěhovala do Missouri a otec-alkoholik získal stabilní zaměstnání. Williams tak musel mnohem častěji čelit jeho agresivnímu chování a vyhroceným manželským hádkám, v nichž se střetávala otcova zvířecí hrubost s matčiným jižansky upjatým puritánstvím (obraz takových rodičů najdeme téměř v každé jeho hře). K tomu všemu jeho psychiku definitivně poznamenal těžký záškrt. Dlouhá
nemoc jej nadobro izolovala a uzavřela do sebe. A to byl přesně ten okamžik, v němž začal psát. Nějakou dobu studoval žurnalistiku, ale otec ho odvezl domů a donutil ho, aby se věnoval obuvnictví. Po jednom roce ubíjející práce se Williams poprvé psychicky zhroutil, a když se zotavil, dokončil studia na univerzitě v Iowě. Tam mu také spolužáci začali říkat jménem, které později použil jako pseudonym: Tennessee. Rasistické podnebí amerického jihu se promítlo do celého jeho díla. Například právě v Království , konkrétně prostřednictvím osudu Kuřete, nabízí jednu ze svých nejlepších a nejkomplexnějších studií xenofobního myšlení. Williams při broadwayské premiéře označil Kuře za tzv. „octoroona“, tj. z jedné osminy Afroameričana. Kuře je běloch, přičemž míru jeho „černošství“ určuje okolí a on sám. Kuře sám sebe považuje za „špinavého negra“ – a právě proto jím je. Rasově tak diskriminuje sám sebe, což je geniální paradox tolik typický právě pro Williamse. Kuře je další z jeho maskulinních hrdinů, kterými opovrhuje, a kteří ho zároveň fatálně sexuálně přitahují (stejně jako Stanley v Tramvaji do stanice touha). Což je další typický williamsovský paradox, kterého si byl Williams až příliš dobře vědom – ostatně v jeho dopisech nalezneme pasáže, v nichž ve čtyřicátých letech používá přezdívku Kuře pro všechny mladé muže, kteří jej přitahují. Kuře však není jediná postava, do níž se Williams evidentně projektuje (boj duše a těla, o kterém Kuře mluví v posledním obraze je Williamsovo celoživotní téma), ale mnoho svých aspektů vložil samozřejmě také do Lota a do mnohoznačné Myrtle, která je jednou z nejlepších a nejsložitějších williamsovských rozervaných hrdinek, a která je sice obrazem autorovy duševní lability, ale je také výrazem jeho nepřekonatelné touhy žít a přežít. Z jeho Vzpomínek je navíc zjevné, že Myrtle stála na počátku úvah o Království. Williams popisuje svůj zážitek z roku 1940, kdy se po rozchodu s kanadským tanečníkem Kipem Kiernanem rozhodl odjet do Mexika s prostitutkou, jejím novomanželem a jeho třemi „kamarády“... Popisuje situaci, kdy nevěsta hystericky bušila na jeho hotelový
pokoj a po dlouhém pláči si stěžovala, že její manželství nebylo naplněno. Williams vzpomíná, jak byl nucen nevěstě neustále setrvávající na jeho posteli sdělit, že „je jako náhrada za ženicha docela nezpůsobilý“. Nevěsta přikývla a nastalo hrobové ticho, v němž se mu zjevil „zárodek Království“. Ve stejném období Williams debutoval v Bostonu hrou Bitva andělů, která sice propadla, ale dala základ jeho pozdější hře Sestup Orfeův. Prosadil se až Skleněným zvěřincem a především Tramvají do stanice touha (1947), za kterou získal svou první Pulitzerovu cenu (druhou obdržel v roce 1955 za Kočku na rozpálené plechové střeše). Z Williamse se rázem stala nesmírně ceněná a milovaná celebrita. Považovali jej za nový hlas americké dramatiky a plnohodnotného následovníka Eugena O’Neilla. Čtyřicátá a padesátá léta byla pro Williamse vrcholným obdobím, v němž napsal většinu svých nej-
známějších dramat (kromě jmenovaných ještě kupříkladu Léto a dým nebo Tetovaná růže), avšak v šedesátých a sedmdesátých letech ho kritika považovala za vyčpělého a Williams zažil bolestný pád, z něhož se do smrti nevzpamatoval. Zemřel v osamění v roce 1983. Tennessee Williams je často řazen mezi desítku nejdůležitějších a nejlepších dramatiků všech dob. Království boží na zemi je hra, která toto prohlášení potvrzuje – její krutost ji sice odsoudila k dobovému nepochopení, ale zároveň ji tak přiblížila současnému divákovi. Pro něho je deprese a osamělost
stejně běžnou a častou nemocí jako chřipka či angína a duševní pokřivení (ať už vinou sebepotlačování, společenského tlaku, neukojených snů či sexuálních deprivací) se ho dnes dotýká víc, než by sám chtěl. A tak důvod, proč mnoho komentátorů odvracelo od dramatu zrak, tj. konstatování, že je to hra „nemocná“, je přesně ten důvod, proč dnes zažívá svou renesanci. Vždyť v každém protijedu je v kultivované podobě obsažen jed samotný. Snad Království boží na zemi v Ungeltu zapůsobí jako účinný lék.
V Divadle Ungelt můžete v sezóně 2014/2015 dále vidět Kamenná scéna DEŠTIVÉ DNY – Keith Huff Americké drama je hrou o přátelství a zároveň kriminálním příběhem. Drsní chlapíci Denny a Joey jsou přáteli od dětství, které oba strávili na chicagském předměstí. Dnes jsou parťáky u chicagské policie. V americké a zároveň světové premiéře této hry hrály mladé policisty světové filmové hvězdy Daniel Craig a Hugh Jackman. V české premiéře se v Divadle Ungelt v těchto rolích představili Richard Krajčo a David Švehlík. Režie Janusz Klimsza. HRA O MANŽELSTVÍ – Edward Albee Chantal Poullain jako Gillian a Jiří Schmitzer jako Jack. Režie Ladislav Smoček. KDO ŽIDLI MÁ, BYDLÍ! Měsíčník Českého Rozhlasu, natáčený za účasti diváků, vysílaný na stanici ČRo 2 Praha. Stálým průvodcem rozhlasové hodinky je Milan Hein, zpívá Marta Kubišová a k pianu usedá Karel Štolba. Spoluúčinkují hosté, kteří se v pořadu střídají. KURTIZÁNA – Pavel Ondruch Jevištní dramatizace na motivy francouzského milostného románu Sidonie-Gabrielly Colettové. V roli někdejší kurtizány Chantal Poullain, v roli jejího milence Igor Orozovič, v roli jeho matky Regina Rázlová. Dramatizace a režie Pavel Ondruch. LEDŇÁČEK – William Douglas Home Stylová anglická komedie o vdově, sirovi a jeho komorníkovi. Po padesáti letech se setkává slavný spisovatel ( František Němec ) se svou dávnou láskou ( Alena Vránová). Je tu ale ještě jeho komorník (Petr Kostka). Režie Ladislav Smoček. MEZI ÚTERÝM A PÁTKEM - Joanna Murray-Smith Stále krásná manželka, úspěšný šarmantní manžel, mladá milenka, nešťastná dcera. Regina Rázlová, Milan Hein, Jitka Čvančarová, Petra Nesvačilová. Režie Janusz Klimsza. NA ÚTĚKU – Pierre Palmade a Christophe Duthuron Nezdolnou energií a nadějí nabitá komedie o náhodném setkání dvou obyčejných žen vydávajících se na cestu za svobodou, dobrodružstvím a životem prožitým naplno. Ve hře, která se s humorným nadhledem dotýká i témat nelehkých můžete vidět Janu Štěpánkovou a Zlatu Adamovskou. Režie Ladislav Smoček.
NA VAŠE RIZIKO! – Peter Darrell Chantal Poullain a Jiří Schmitzer v poutavém psychologickém příběhu. Poullain v roli francouzské šansoniérky přijíží do Anglie převzít dům po svém právě zesnulém otci. Dědictví je ovšem komplikované. Je s ním spojeno věcné břemeno - Schmitzer. Režie Zdeněk Dušek. PAN HALPERN A PAN JOHNSON – Lionel Goldstein Anglická tragikomedie. U hrobu paní Florence se setkají dva staří muži, pan Halpern a pan Johnson. Hra měla světovou premiéru v Londýně a svou poslední roli v životě si v ní zahrál Sir Laurence Olivier. Divadlo Ungelt ji uvádí s Petrem Kostkou a s Františkem Němcem. Režie Ladislav Smoček. POSLEDNÍ ROMANCE – Joe DiPietro Americká hra o lásce, na kterou není nikdy pozdě. Úsměvný i bolavý příběh tří starších lidí. Alena Vránová jako stále atraktivní sedmdesátnice Carol, Petr Kostka jako vitální osmdesátník Ralph, Carmen Mayerová jako jeho ustaraná sestra Rose a Jan Bochňák / Jakub Turek v roli Mladého muže. Režie Petr Slavík. RŮŽOVÉ BRÝLE – Susan Bigelow a Janice Goldberg Irskou hospodu a židovské lahůdkářství dělí jen úzká ulička, jejich majitelky, postarší vdovy, však rozděluje nejen náboženství, ale i dávný spor jejich zesnulých manželů. Dramatický příběh, odehrávající se v roce 1938 v Chicagu, nepostrádá irský ani židovský humor. Hrají Zuzana Bydžovská, Hana Maciuchová a Sabina Rojková. Režie Lucie Bělohradská. S NEBÝVALOU OCHOTOU … – recitál Marty Kubišové Nejnovější recitál legendární pěvecké hvězdy Marty Kubišové. Host večera Milan Hein, doprovází hudební skupina Petra Maláska nebo Karla Štolby. ŠEST TANEČNÍCH HODIN V ŠESTI TÝDNECH – Richard Alfieri Světově proslulý divadelní hit opět na českém jevišti. Madame Lily Harrison si najme Michaela Minettiho, aby ji naučil swing, tango, valčík, foxtrot, ča-ču a moderní tanec. Hrají a tančí Chantal Poullain a Pavel Kříž. Režie Zdeněk Dušek. V LESE ČERNÉM, HLUBOKÉM – Neil LaBute Napínavý příběh dvou sourozenců s detektivní zápletkou. Zlata Adamovská a Petr Štěpánek jako Betty a Bobby. Režie Viktor Polesný. VZPOMÍNKY ZŮSTANOU – Bernard Slade Milostný příběh i strhující rodinné drama. Zlata Adamovská a Lucie Štěpánková / Jana Stryková jako matka a dcera. Petr Štěpánek a Vilém Udatný / Pavel Kikinčuk v mužskych ́ rolích jímavého příběhu.
Letní scéna TOUHA JMÉNEM EINODIS Původní český komorní muzikál. Příběh, inspirovaný nevšedním osudem baronky Sidonie Nádherné, poslední majitelky zámku Vrchotovy Janovice. Kromě barvitého osobního života krásné a inteligentní baronky, přibližuje komorní muzikál také pohnuté historické okamžiky naší země a coby ctitelé baronky v něm vystupují významní muži minulého století, vídeňský novinář a literát Karl Kraus, malíř Max Švabinský či básník Rainer Maria Rilke. Hrají a zpívají Marta Kubišová, Aneta Langerová, Milan Hein, Ondřej Novák, Igor Orozovič a hudební skupina Karla Štolby nebo Petra Maláska. Hudba Karel Štolba, Libreto a texty Marta Skarlandtová, Režie Pavel Ondruch.
TOUHA JMÉNEM EINODIS
DÁRCI ŽIDLÍ Zlata ADAMOVSKÁ Prof. Dadja ALTENBURGKOHL & Daniel PEŠTA Jitka ASTEROVÁ Norbert AUERBACH Jiří BARTOŠKA Prof. MUDr. Vladimír BENEŠ, DrSc. Martin BEZOUŠKA Lucie BÍLÁ Ing. Michal BORGES Jana BREJCHOVÁ Tereza BRODSKÁ Hana BUREŠOVÁ Zuzana BYDŽOVSKÁ a Miroslav ETZLER Aleš CIBULKA Vilma CIBULKOVÁ Věra ČÁSLAVSKÁ Martina DELIŠOVÁ Magdalena DIETLOVÁ a Dr. Milan SLÁDEK Michal DOČEKAL Zeno DOSTÁL Jaromír DULAVA Josef DVOŘÁK Helena DVOŘÁKOVÁ Monika ELŠÍKOVÁ Fero FENIČ Ladislav FIALKA Květa FIALOVÁ pes FILIP Ing. Jan FISCHER CSc. Jefim FIŠTEJN MUDr. Alfred GEBHARD Václav HAUPT Dagmar a Václav HAVLOVI Bohumila a Walter HEINOVI Šárka HEJNOVÁ Ljuba HERMANOVÁ Hana a Karel HEŘMÁNKOVI MUDr. Radkin HONZÁK Prof. MUDr. Cyril HÖSCHL, DrSc., FRCPsych. PhDr. Slavomil HUBÁLEK Eva a Václav HUDEČKOVI František HUSÁK Vítězslav JANDÁK Nina JIRÁNKOVÁ
MUDr. Milan JIRÁSEK PhDr. Vladimír JURAČKA Jiří JUST Jan KANZELSBERGER Ivan KLÁNSKÝ Dušan KLEIN Milan KŇAŽKO KOOPERATIVA POJIŠŤOVNA, a.s., Vienna Insurance Group Miloš KOPECKÝ Petr KOSTKA Ing. Martin KRAFL Richard KRAJČO JUDr. Tomáš KRAUS Pavel KŘÍŽ Vendula KŘÍŽOVÁ Marta KUBIŠOVÁ Jiří LÁBUS Pavel LIŠKA Radovan LUKAVSKÝ Hana MACIUCHOVÁ Jana MALÁ Dana a Petr MALÁSKOVI Carmen MAYEROVÁ Zuzana a Matěj MINÁČOVI Jitka MOLAVCOVÁ Otakar MOTEJL Petr MOTLOCH Kamila MOUČKOVÁ Ladislav MRKVIČKA Jiří MUCHA Světlana NÁLEPKOVÁ Václav NECKÁŘ Luděk NEKUDA Jitka NĚMCOVÁ František NĚMEC Mathilde NOSTITZ Ondřej NOVÁK Ota ORNEST Igor OROZOVIČ Jeňýk PACÁK Irena PAVLÁSKOVÁ Halina PAWLOWSKÁ Mgr. Robert PERGL Libor PEŠEK Prof. MUDr. Jan PIRK, DrSc. Jindřich POLÁK Viktor POLESNÝ Václav POSTRÁNECKÝ Chantal POULLAIN
Michal PROKOP Vlasta PRŮCHOVÁHAMMEROVÁ Vlastimil RIEDL Pražská realitní kancelář ROYAL – Ing. Jaroslav Košťál Linda RYBOVÁ RYOR, a.s. Alena SCHÄFEROVÁ Jiří SCHMITZER Jan a Libuše SCHNEIDEROVI Vladimír a Petr SÍSOVI Jan SKALICKÝ Marta SKARLANDTOVÁ Tomáš SLÁMA Petr SLAVÍK Ladislav SMOČEK Olga SOMMEROVÁ & Olga ŠPÁTOVÁ Jiří STACH / Simona STAŠOVÁ Jiří SUCHÝ / Jiří SVOBODA Dana SYSLOVÁ Petr ŠTĚPÁNEK Jana ŠTĚPÁNKOVÁ Karel ŠTOLBA David ŠVEHLÍK Libuše ŠVORMOVÁ Jan TEPLÝ Pavel TIGRID TON a.s. TRICO Vilém UDATNÝ Milan UHDE Eva URBANOVÁ Marta VANČUROVÁ Petra a Josef VAVROUŠKOVI Ondřej VETCHÝ Pavel VĚTROVEC Oldřich VÍZNER Alena VRÁNOVÁ Pavel VRBA Petr WEIGL Prof. PhDr. Petr WEISS Anna WETLINSKÁ Valérie ZAWADSKÁ Zdeněk ZDENĚK Stanislav ZINDULKA
UNGELT – původně areál odpočinku pro kupce, v němž se vybíral poplatek (clo), zvaný ungelt. Odtud jeho dnešní název. Kromě celnice tady kupci měli dvůr, špitál a kostel. Po obvodu dvora, který sloužil jako tržiště, vyrůstaly nejstarší románské domy. Základy tohoto domu, rovněž v románském slohu, pocházejí z 11. století a jsou k vidění v klubu divadla. Celý dům, včetně prostor, které byly zrekonstruovány na divadlo, tu stojí od 14. století. Soukromé DIVADLO UNGELT bylo slavnostně otevřeno 2. října 1995 panem Milošem Kopeckým, který divadlu daroval své oblíbené otáčivé křeslo. To se nachází v divadelním klubu v unikátním společenství dalších křesel a židlí - darů od sponzorů a známých osobností českého veřejného života, příznivců divadla.
Kamenná scéna Divadla Ungelt Malá Štupartská 1, Praha 1 www.divadloungelt.cz Letní scéna Divadla Ungelt Nový Svět, Praha 1 – Hradčany www.letniscena.cz Umělecký ředitel a majitel Milan Hein Spolupracovníci divadla: Jiří Pritz, Martin Šimek, Linda Skarlandtová, Marie Krbová, Kateřina Šimková, Tomáš Dvořan, Radek Svoboda, David Zelinka, Silvie Janáková, Lucie Mrvíková, Iveta Pažoutová, Václav Bláha, Petr Holata a Tomáš Marvan. Spoluzakladatel a autor interiéru Václav Haupt Vydalo DIVADLO UNGELT s.r.o. Nový Svět 78/5, Praha 1 – Hradčany Program připravili: Pavel Ondruch, Milan Hein, Linda Skarlandtová Foto: © Jan Malíř Červen 2015 / Sezóna 2014-2015
