Křehký svět
korálových útesů KATEŘINA NEUMANOVÁ
Korálový chorobopis
Zdravý korálový útes je místem, kde žijí tisíce druhů živočichů. Rudé moře, Egypt, Dahab, snímek © Vladimír Toufar
K
do by neznal fotografie z nádherně barevného Dalším problémem jsou městské organické podmořského světa korálových útesů? Těmito odpady vypouštěné přímo do moře. Přinásnímky lákají cestovní kanceláře na výpravy šejí přemíru živin a takto zvýšená potravní za exotikou do tropických zemí a pro mnohé z nás toto nabídka vede k přemnožení některých živoprostředí symbolizuje něco mimořádného. Korálové úte- čichů – hub (Porifera), sumýšů (Holothurosy se vyskytují v tropických mořích celého světa, v pásu idea), mnohoštětinatých červů (Polychaeta) mezi obratníky Raka a Kozoroha (23° severně a jižně od – a řas, které přerůstají celý útes a zastiňují rovníku), mají celkovou rozlohu 284 300 km2 a zasahují sluneční záření. K vyšší eutrofizaci přispívá do území stovky států.1 Jaký je však skutečný stav těchto také nadměrné používání hnojiv v zemědělmonumentálních staveb a jejich obyvatel? ství (herbicidy a pesticidy jsou už jen toxický Drobní stavitelé korálových útesů, korálo- „bonus“ navíc). Tento problém se týká předeví polypi z kmene žahavců (Cnidaria), žili vším Karibského moře, a to od Floridy až po v mořích již před 500 miliony let a v podobě Střední Ameriku. téměř nezměněné přetrvali až do současnosti. Samostatnou kapitolou je rybolov. Ještě Během této doby vytvořili jeden z nejúžasněj- dnes se u Filipín a v Karibském moři používá ších a dokonale fungujících ekosystémů naší k lovu ryb dynamit. Ve východní Asii, kde je planety. Druhovým bohatstvím mohou korá- velmi oblíbené nakupování živých ryb, slouží lovým útesům konkurovat pouze deštné pra- zase kyanid. Poměrně nízké koncentrace kyalesy Amazonie. Seriózní odhady uvádějí více nidových solí vypouštěné při lovu do vody než 70 tisíc živočišných druhů: jen samotných velké ryby pouze ochromí, pro drobnější korálnatců (Anthozoa) známe asi 6 tisíc dru- faunu jsou však fatální. Tyto metody, poměrhů a ryb, jejichž život je svázán s prostředím ně běžně používané v Indopacifiku v letech útesů, přinejmenším 12 tisíc druhů, což je asi 1986–1991, poškodily nebo úplně zničily potřetina všech známých mořských druhů ryb… lovinu korálových útesů u Filipín. Kromě živočichů zde nalezlo útočiště velké Nepříznivě působí i běžné, zdánlivě nemnožství druhů řas. škodné činnosti, jako jsou stavební práce na pobřeží. Zemina je odkrývána a splavována Přesný řád je zranitelný do moře, kde sedimentuje a korálové polypy Tato obrovská podmořská sídla mají svůj den- doslova zadusí. Tak byla nevratně poškozena ní rytmus a řád, v němž má každý své přesné velká část havajských útesů. V oblasti Missismísto v řetězci vzájemných vztahů a spolu- sippi a Mozambiku zas ničení a vypalování práce. Vzniká tak jedinečný nedělitelný celek, mangrovových porostů urychlilo sedimentakterý je však neobyčejně citlivý a zranitelný. ci (zdravé mangrovy působí jako přirozený I nepatrná změna (např. odchylka teploty vo- filtr, zachytí většinu splavené hlíny a korálový dy o 1–2 °C) stačí odstartovat katastrofu, která útes tak chrání). začíná tím, že vymizí citlivé řasy zooxantely, Neblahý vliv má i rozvoj turistiky, rekreačkteré žijí v symbióze s korálovými polypy, ního potápění a rostoucí obliba mořské a končívá odumřením celého útesu. akvaristiky. Roku 1990 bylo na celém světě Koráloví polypi k svému životu potřebují vytěženo 2200 tun útesových korálů, r. 1998 dosti úzce vymezené podmínky. Hlavním jich bylo jen do Spojených států dovezeno faktorem omezujícím jejich rozšíření je 550 tisíc kusů (94 tun) a k tomu ještě 890 tun teplota vody od 16 do 36 °C (optimální je útesového substrátu. Proto byly nedávno 23 až 25 °C), navíc noční teploty vzduchu všechny druhy útesových korálů zařazeny nesmějí klesnout pod 20 °C. Dále pro svůj do seznamů CITES.2 Do tohoto výčtu není zdárný růst vyžadují minimální sedimentaci, započítána těžba korálů jako běžného stavebs níž úzce souvisí dostatek slunečního záření. ního materiálu (např. na Kubě). Optimální množství světla pro růst korálů je do hloubky 27 m. Nezbytný je také dostatek Nemocní koráli kyslíku a vyhovující salinita vody (může kolí- Poměrně novou, ale o to nebezpečnější hrozsat jen těsně kolem 35 ‰). V důsledku těchto bou pro korálové útesy jsou mikrobiální onenároků a také nepatrné velikosti polypa roste mocnění. První případy byly zaznamenány korálový útes velmi pomalu. Rychlost se liší počátkem sedmdesátých let. V posledních i v rámci jednotlivých druhů, např. útesovník deseti letech vzrostl počet nově popsaných prstencový (Montastrea annularis) z pobřeží chorob, jejich šíření, frekvence i počet napaFloridy naroste za rok o 9 mm, zatímco indo- dených druhů korálů. Rychlost a agresivita, pacifické větevníky rodu Acropora až o 10 cm. s níž choroby zabíjejí celé korálové kolonie, Již z těchto základních údajů vidíme, že je vyšší, než se kdy předpokládalo. Většina „úrazů“, které mohou korálový útes a jeho z nich je odpovědí na biotický a abiotický společenstva potkat, je nepřeberné množství stres. Příčinou biotického stresu je onemoc– a vliv člověka se dotýká všech úrovní podmí- nění samo o sobě a způsobují ho bakterie, nek a vztahů. houby, prvoci a zřejmě i viry. Abiotický stres, který způsobují fyzikální a chemické faktory Škůdce – člověk (změny teploty vody, záření UV, sedimentace, Snad nejznámějším ohrožením, za které mů- znečištění apod.), usnadňuje nástup vlastní že člověk, je znečišťování vody ropnými pro- infekce. Korálový polyp může být pravdědukty a průmyslovými odpady obsahujícími podobně nakažen delší dobu, ale pokud je těžké kovy, které působí rozsáhlé devastace zdravý, onemocnění se neprojeví. Vzplane až pobřeží v blízkosti urbanizovaných oblastí, po zásahu některého ze stresových faktorů. především na Středním východě. Jindy se může neškodná bakterie stát nebez-
téma roku
ZVÍŘATA V OHROŽENÍ Doprovodný materiál k výstavě Voda a život, Národní muzeum v Praze, 24. 10. 2003 – 31. 7. 2004.
) Jen australský Velký bariérový útes je dlouhý bezmála 2000 km a široký 30–50 km. ) Mezinárodní konvence o ochraně druhů živočichů a rostlin (Convention on International Trade in Endangered Species of Wild Flora and Fauna).
Mgr. Kateřina Neumanová (*1962) vystudovala Přírodovědeckou fakultu na UK v Praze. Pracuje jako kurátorka zoologického oddělení – evertebratologie (bezobratlých) v Národním muzeu v Praze.
http://www.vesmir.cz | Vesmír 82, listopad 2003
623
Meandrovník pilířovitý (Dendrogyra cylindrus) Snímek © J. Slabecius
) Zažitá česká terminologie korálových chorob ještě neexistuje, proto uvádíme i anglické názvy a zkratky.
624
pečným patogenem ve chvíli, kdy je polyp nějak oslaben. Jednou z prvních nemocí, která byla zjištěna r. 1972 na Floridě, je černá korálová sněť (BBD, black bend disease),3 při které se vytvářejí kruhové zóny s vystouplým lemem. Široké jsou 1–30 mm a dlouhé až 2 m, barvu mají kaštanově hnědou až černou, často jsou jakoby bíle poprášeny. Onemocnění vyvolávají tři typy mikroorganizmů, které působí vždy společně: vláknitá sinice Phormidium corallyticum, gramnegativní a chemolitotrofní bakterie Desulfovibrio sp. (redukuje sloučeniny síry na sirovodík) a vláknitá bakterie Beggiatoa sp. (využívá sirovodík k oxidaci na síru). Podle všeho jsou to právě produkty těchto bakterií, co korálové polypy zabíjí. Nemoc napadá řadu druhů, s výjimkou větevníku dlanitého (Acropora palmata) a větevníku parožnatého (Acropora cervicornis). V současné době byla zjištěna ve 26 zemích západního
Vesmír 82, listopad 2003 | http://www.vesmir.cz
Atlantiku, v části Rudého moře a Indopacifiku (okolo Fidži, Austrálie, Filipín). Další chorobou je korálová žloutenka (YBD, yellow-blotch disease), která byla poprvé popsána r. 1994 na Floridě a její příčina není dosud známa. Na korálové kolonii se projevuje bledými kruhovými skvrnami, jež jsou tvořeny průhlednou tkáňovou hmotou nažloutlé barvy. Buď obklopují plně pigmentovanou zdravou část kolonie, nebo tvoří pásky na jejích okrajích. Tyto skvrny či pásky stále ještě obsahují symbiotické řasy zooxantely, ale jejich počet je redukován. Žlutavá hmota postupuje po povrchu korálu, pomalu zabíjí jednotlivé polypy a kolonie hyne rychlostí 7–15 cm za rok. Onemocnění napadá pouze útesovníky z rodu Montastrea. V roce 1997 bylo z oblasti Curacao hlášeno více než 20 % napadených kolonií tohoto rodu. Roku 1977 bylo v Karibském moři popsáno onemocnění větevníků (Acropora palmata,
1
2
3
4
A. cervicornis a A. prolifera), které se projevuje „vylupováním“ tkání polypů a odhalováním vybělených skeletů bílá korálová sněť (WBD, white-band disease). Proces začíná na bázi kolonie a pokračuje až do konců větví. Postupuje rychlostí 5 mm za den. Prokázat původce se zatím nepodařilo. Podobné onemocnění, se stejnými příznaky jako u WBD, postihuje řadu druhů karibských korálů (v Indopacifiku nebylo zaznamenáno) rodů Siderastrea, Colpophyllia, Dichocoenia, Montastrea. Bylo pojmenováno bílý mor (WP, white plague). Jeho agresivita je ale daleko větší, úbytek zdravé kolonie postupuje rychlostí 2 cm za den (malé kolonie dokáže zabít během jednoho až dvou dnů). Jako infekční agens byla identifikována gramnegativní bakterie Sphingomonas. Tyto dva poslední typy nemocí byly zaměňovány s fenoménem označovaným jako blednutí korálů (coral bleaching), jehož
prudký nárůst se datuje od osmdesátých let (Vesmír 70, 313, 1991/6). V tomto případě vymizí nejprve symbiotické řasy zooxantely, což se projeví ztrátou barvy. Korálový polyp ještě krátkou dobu přežívá, ale v důsledku nedostatku kyslíku a živin, produkovaných těmito řasami, hyne. Za původce tohoto jevu byly donedávna označovány pouze změny prostředí, především růst teploty vody, záření UV a změny salinity. V letošním roce byl však popsán nový druh bakterie, nazvané Vibrio coralliilyticus, která byla identifikována jako patogenní agens v případě „blednutí“ kolonií na korálových útesech v Rudém moři. Vyhlídky
Výčet všech těchto vlivů působících poškození a odumírání korálů (v současné době je nějakým způsobem zasaženo asi 70 % všech korálových útesů), nutně vede k neradostným závěrům. Podle neblahých – vysoce pravdě-
Korálové trsy pod drobnohledem. Detaily povrchové struktury kostry korálové kolonie jsou důležitým morfologickým znakem při určování jednotlivých druhů: 1. útesovník antilský (Solenasterea bournoni ), 2. větevník dlanitý (Acropora palmata), 3. houbovník atlantský (Agaricia agaricites), 4. meandrovník členitý (Meandrina meandrites). Snímky © J. Slabecius
http://www.vesmir.cz | Vesmír 82, listopad 2003
625
Hvězdice trnitá (Acanthaster planci ) se živí korálovými polypy. V posledních desetiletích se přemnožila a způsobuje velké ztráty na australském Velkém bariérovém útesu, snímek © T. Stevens
podobných, nebo dokonce pravdivých – prognóz se předpovídá, že k 10 % již definitivně ztracených korálových útesů, se do čtyřiceti let připojí dalších 60 %, pokud se nezmění náš přístup k okolnímu prostředí. Snad zbývá
Náhodně vyfotografované onemocnění houbovníku atlantského (Agaricia agaricites). Na snímku je v popředí béžově zbarvená zdravá kolonie, za ní dvě drobnější bílé, které jsou již mrtvé, a u třetí je vidět částečné napadení, projevující se ztrátou barvy. Karibské moře, Bahamy, snímek © Vladimír Toufar
626
Vesmír 82, listopad 2003 | http://www.vesmir.cz
malá naděje, že drobný korálový polyp, který se během své bezmála půlmiliardy let dlouhé historie musel vyrovnat s mnoha změnami prostředí, přežije i ty, které způsobujeme my lidé. Ö
