Kopie z

Zvláštní poděkování kolegyni Mgr. Věře Schollarové z NIPOS-REGISu za dlouhodobou spolupráci, Doc. PhDr. Václavu Ledvinkovi, CSc. a Mgr. Marku Lašťovkovi z Archivu hl. m. Prahy za vstřícnou pomoc při rozmnožení zpravodaje a všem, kteří se na přípravě tohoto čísla podíleli. Mgr. Tomáš Hromádka Kroniky a kronikáři / Zpravodaj pro obecní kronikáře a vlastivědné pracovníky. Číslo 8. vzniklo z iniciativy Mgr. Tomáše Hromádky v květnu 2004. Vychází nepravidelně. Kontakt: U bažantnice 13, 159 00 Praha 5. E-mail: [email protected], tel. 777 944 684. Cena: 25 Kč (= poštovné a náklady na nutnou administrativu).

Kroniky a kronikáøi

Kopie z www.kronika.sf.cz

Poděkování

Zpravodaj je vydáván pro potřebu kronikářů jako samizdatová tiskovina. Jakékoliv kopírování (i části) je povoleno.

Dějiny autoři píšou ručně Vratislavice nad Nisou - Nejprve na počítači a potom totéž přepsat úhledným písmem rukou do kroniky. Tak zaznamenává události kronikář Vratislavic nad Nisou, pětasedmdesátiletý František Jelínek. Mít čitelné písmo, to považuje kronikář za jednu z hlavních podmínek svého poslání. "Vratislavice jsou dnes městským obvodem Liberce. Kdysi však byly samostatným městysem, které o svou kroniku pečovalo. Dochovala se kronika v němčině, která zaznamenává události od roku 1920 do roku 1936," prozradil František Jelínek. Vratislavický kronikář se sice narodil v Terezíně a v mládí studoval v Praze, ale Vratislavicím nad Nisou zcela propadl. Osud jej sem zavál před více než půl stoletím, v roce 1951, kdy nastoupil do Vratislavic jako učitel. O historii obce napsal dohromady čtyři brožované knížky, jednu z nich doplnil fotografiemi Milana Drahoňovského. Citový vztah k Vratislavicím a hrdost na ně přivedla Františka Jelínka nejen k psaní kroniky, ale i do zdejšího zastupitelstva. "Historie musí člověka bavit. Bez toho se nemůže stát dobrým kronikářem," zdůraznil František Jelínek. "Současně musí mít člověk rád obec, v níž žije, měl by být patriotem. Mladé lidi dnes bohužel historie nepřitahuje, nezajímá. Víc je baví televize," dodal. Samotné Vratislavice mají dva významné rodáky. Narodil se tu zakladatel světově proslulé automobilové značky Porsche i nechvalně známý sudetoněmecký předák Konrád Henlein. Ostatně, jak podotkl kronikář, sudetoněmecká strana vyhrála v roce 1936 v tehdejším Československu volby. "Za nejdůležitější považuji to, že jsem v archivech objevil historické listiny, jimiž povýšil v roce 1906 císař František Josef I. Vratislavice na městys," poznamenal František Jelínek. Liberecký den, 4.12.2003, mi

http://kronika.sf.cz

"Když jsem vycházel ze základní školy, mohl jsem jít buď na horníka, hutníka nebo nádeníka, nic víc jsem dělat nemohl. Tehdejší režim mě hodně poznamenal, můj tatínek byl totiž rebel a navíc bratranec utekl do Austrálie," říká Brunát. Jedna z nejhorších událostí, která postihla Přeštice, se datuje do loňského roku, když město postihly povodně. Významnou událostí je podle kronikáře skutečnost, že se v Přešticích stále staví nové byty. "Radnice pracuje dobře, vytváří bytové prostory, a to je pro budoucnost velice důležité," uzavírá kronikář. Plzeňský deník, 2.12.2003, David Laštovka

Kroniky a kronikáøi Zpravodaj pro obecní kronikáře a vlastivědné pracovníky

8 ZDARMA (25 Kč)

A

K N I V NO

Na začátku května letošního roku vydalo Národní informační a poradenské středisko pro místní kulturu (dříve IPOS), útvar Regis v nákladu 1000 ks publikaci KRONIKY. Bližší informace najdete uvnitř zpravodaje.

Město zůstalo bez kronikáře Bez kronikáře se opět ocitlo město Valašské Meziříčí. Čtyřicetiletá Pavla Pavlicová, která tuto funkci zastávala necelého půl roku, v minulých dnech oznámila, že z osobních důvodů odstupuje. "Vzali jsme její rezignaci na vědomí," konstatoval radní a předseda komise památkové péče, letopisecké a názvoslovné Ladislav Baletka (ČSSD). Podle něj by ale město nemuselo bez kronikáře zůstat příliš dlouho. "Přihlásil se zájemce s vysokoškolským diplomem v oboru historie, který má zkušenosti s publikační činností i vedením kronik." Komise hodlá doporučit radě města, aby ho angažovala, aniž bude vyhlášeno výběrové řízení. "Do toho předchozího se přihlásili jen dva uchazeči," poznamenal Baletka. Nový kronikář zdědí nelehký úkol. "Městskou kroniku v uplynulých dvou letech nikdo nevedl." Povinnost vést obecní kroniky vyplývá ze zákona přijatého již v roce 1920. "Právní norma z první republiky ale za neplnění této povinnosti neukládá žádné sankce. Vedení kroniky se tak stává spíše prestižní záležitostí," připustil Baletka. Právo, 27.11.2003, rs Kronikářem čtyřicet let Rohovládova Bělá - Kronikář obce Ing. Zdeněk Šolc, CSc., předal poslední zápisy do kroniky obce. Poslední zápisy proto, že ukončil neuvěřitelnou čtyřicetiletou etapu své práce kronikáře. Je velice těžké si představit, co vše se za tu dobu odehrálo jenom v naší obci a bylo zaznamenáno v kronikách. Tyto záznamy jsou jak v písemné podobě, ale i jako fotografické přílohy. Za tuto jeho práci mu patří veliké poděkování obecního zastupitelstva a jsme přesvědčeni, že i všech občanů obce Rohovládova Bělá. Kronika neodmyslitelně patří k životu obce, protože z ní jsou čerpány podklady pro některé studijní účely, ale hlavně jako poučení pro generace příští. Práce kronikáře byla předána paní Dagmar Kašparové, kde si rovněž myslíme, že bude vykonávat tuto činnost minimálně tak dlouho a zodpovědně jako její předchůdce. Pardubické noviny, 18.12.2003, PETR ČERNÝ, starosta obce Končím, říká známý kronikář Příběh - Vladislav Jáchymovský přestává psát kroniku města Karlovy Vary - Karlovarský kronikář Vladislav Jáchymovský končí. Štafetu musí přebrat někdo jiný. Jáchymovský, držitel sedmi významných karlovarských cen, již brzy oslaví osmdesátiny. V minulých dnech se vrátil z nemocnice, kde absolvoval dvě náročné operace. Ještě v nemocnici se rozhodl, že ke konci roku ukončí psaní současné karlovarské kroniky. "Své rozhodnutí jsem písemně sdělil primátorovi. Mám několik důvodů. Jako písmák ve 21. století jsem už převálcován rozvíjející se technikou, které se nejen obávám, ale i nedůvěřuji, ve smyslu pramenů pro budoucí badatele historiky. V Karlových Varech je i přemíra událostí a při nejlepší vůli se nedají všechny podchytit a těžko z nich dělat uvážlivý výběr. Je tu ale i můj věk a zdravotní důvody. MF DNES: Uvažoval jste o někom, kdo by vaši roli převzal? Měl jsem dva tipy, ale vzdali to. Laťka je pro ně údajně hodně vysoko. Spolupráce se nevzdávám, zkušenosti rád předám. 2


Kronikáři odcházejí ...

Chtěli bychom tímto založit jistou tradici a zahájit tím užší spolupráci kronikářů. Naším cílem je zmapovat historii celého regionu s tím, že by na základě těchto setkání do budoucna mohla vzniknout i knižní publikace," vysvětlila důvod uspořádání této akce Ambrožová. V úvodu vystoupil ženský pěvecký sbor při sboru pro občanské záležitosti v Lužicích, který přítomné potěšil několika písněmi, ale i proslovem, v němž se členky sboru zamýšlely nad pomíjivostí času a potřebě zaznamenávat důležité okamžiky našeho života. Poté jednotliví kronikáři z obcí Josefov, Lužice, Tvrdonice, Moravský Žižkov, Starý Poddvorov, Moravská Nová Ves, Kostice, Hrušky, Dolní Bojanovice, Prušánky, Lanžhot a Týnec představili svoji osobu, způsob práce, ale i obec, ve které působí. Rovněž zde zazněly i zajímavosti z historie obcí a prameny, ze kterých kronikáři čerpají. " Teď je to mnohem těžší. Dříve se získávaly informace mnohem líp. Podniky pravidelně podávaly zprávy, dnes je musíme těžce shánět," povzdechla si kronikářka Lužic Miluše Kopřivová. Stejný názor měl i Josef Martuška z Tvrdonic: " Dostat informaci je dnes opravdu těžké. Když někoho oslovíte, obvykle nemá čas." V dalších okamžicích přítomní debatovali o svých zkušenostech s vedením kronik. " Nápad uspořádat sraz kronikářů je dobrý, člověk se zde může dozvědět něco nového," ocenil myšlenku pravidelných setkávání Martuška. Rovnost - Brněnský a jihomoravský deník,. 10.5.2004, Marek Dobeš

Zkušenosti kronikářů

Kronikář Jaroslav Brunát nedá na Přeštice a okolí dopustit Přeštice - Tři roky vede přeštickou kroniku osmašedesátiletý Jaroslav Brunát. Vzhledem k tomu, že se ve městě narodil a má k historii vztah, s nabídkou vést tamní kroniku neváhal ani chvilku. "Oslovil mě tehdejší starosta Vladimír Benda. Já si myslel, že by kroniku měl vést spíše učitel, prostě fundovanější člověk, nakonec jsem ale rád, že jsem nabídku přijal. Jsem velkým patriotem Přeštic, tato práce mě velice baví," říká Brunát. Důležitá je podle něj spolupráce se všemi spolky, podnikateli, firmami a lidmi z města. "Abyste do kroniky mohl zapsat to hlavní, je třeba se všemi dobře vycházet. Pak získáte spoustu zajímavých informací," dodává kronikář, který se práci věnuje každý den. "Jsem už v důchodu, takže s tím problém nemám. Naštěstí mám i tolerantní manželku, která mě v tom podporuje, a dokonce občas pomáhá," usmívá se Brunát. Už teď se může pyšnit významnou věcí, která se mu podařila zrealizovat. "Požádal jsem město, abych mohl vyfotit každé popisné číslo v Přešticích. Radnice mně vyšla vstříc, takže fotograf Josef Kubát všechny domy vyfotil. Teď už je na mně, abych ohlídal, kdy se nějaká stavba bude rekonstruovat. Pak ji znovu vyfotíme, abychom měli záznam, jak se postupně baráky mění," konstatuje kronikář. Většinu života prožil mezi lidmi, osmatřicet let dělal listonoše. 23

Kronikáři z celého Podluží měli v Lužicích své první setkání Lužice - Obecní úřad v Lužicích uspořádal první setkání kronikářů třinácti obcí regionu Podluží. Důvodem svolání této akce bylo navázání spolupráce, součástí byla též ukázka obecních kronik. Premiérové setkání zahájila místostarostka Lužic Jana Ambrožová, která vyzdvihla důležitost kronik a kronikářů v historii regionu." 22


Příbram - Na Příbramsku je 120 obcí a měst. Ty jsou povinné vést kroniky už od roku 1920. Okresní archiv poskytuje metodickou pomoc při vedení. "Je pravda, že ještě ne všechny městské a obecní úřady mají kronikáře. Slíbily však, že je najdou," řekla v úvodu schůzky ředitelka Jarmila Šárová. Do nedávné doby se umístění archivů, kde se schraňují cenné písemnosti, nevěnovala taková pozornost. "Situace se rapidně zlepšila od roku 1993, kdy jsme spadali pod tehdejší okresní úřad. V roce 1997 byla postavena tato moderní účelová budova," uvedla Šárová. V archivu jsou písemností a kroniky obecních, městských úřadů, ale i společenských organizací, škol, spolků a v poslední době přibývá i písemnosti podniků. Po vstupu do Evropské unie totiž i podniky budou muset více dbát na své spisovny a archivy. Jana Barešová nezapomněla připomenout, že práce kronikářů je nesmírně cenná i pro mnohé badatele, kteří z kronik čerpají informace. "Dobře vedená kronika mapuje místní dějiny, události a osobitý rukopis jí dodává každý kronikář," dodala Barešová. Součástí jsou někdy i obrázky, fotografie nebo ozdobné písmo. Při zpracování není důležitý jen kronikář, ale i používaný materiál. Archiváři doporučují pero s dokumentačním inkoustem, ale vhodný je i centropen-document. Varují před vlepováním fotografií. "Kniha nabírá na objemu, a především jsou lepidla dost agresivní," sdělil další poznatky Daniel Doležal. Někdy se přikládají kromě snímků videokazety, CD-romy nebo počítačové diskety. Danidel Doležal považuje dosud za nepřekonané a osvědčené materiály bezdřevý papír, obyčejnou tužku a klasickou cestou dobře zpracovanou černobílou fotografii. Pro výzdobu jsou vhodné obyčejné barevné pastelky. "Nikdo dnes nezaručí, jakou životnost má jakýkoliv jiný nosič, ať je to CD, disketa nebo magnetofonová páska. Jak dlouho bude trvat, když si potom člověk bude chtít prohlédnout nebo poslechnout záznam a potřebný přístroj bude těžko shánět po bazarech?" Některé obce mají i letopiseckou a památkovou komisi. Ta může kronikáře upozornit na věci, které by v kronice mohly být. Nesmí však zasahovat do jeho práce nějakými nařízeními. Obsah je plně v kompetenci kronikáře. Od roku 1835 jsou vedeny farní kroniky. Většina farností povinnost plní, ale v polovině třicátých let z důvodu slučování zájem opadl. "Posléze byly mnohde doplňovány těsně před vizitací," vysvětlil Doležal. Protože majetek farností není majetkem státním, existuje mezi Archivní správou ministerstva vnitra ČR a Arcibiskupstvím pražským dohoda o ukládání archiválií, tedy i kronik ve státních archivech. Archiv poskytne zdarma digitální podobu kroniky obcím, které o ni projeví zájem. Archiváři v současné době jednají s obecními úřady, aby doplňovaly kroniky živé. To jsou knihy rozepsané, které se po deseti letech od uzavření svazku předají k trvalému uložení do archivu. Tam je nyní 413 obecních, 347 školních a 86 kronik spolků. Dále 35 kronik farních, 10 podnikových a dvě nespecifické. Celkem tedy 888. Příbramský deník, 11.12.2003, Karel Hutr

MF DNES: Jak si představuje kronikář ukončení oficiální činnosti? Jakmile dopíši kroniku města za rok 2003, což bude do konce března, následně, po konzultacích s řediteli Karlovarského muzea a Státního archivu, předám většinu materiálu. Nechám si jen to, s čím budu ještě manipulovat. Karlovarská kronika je můj život. Soukromě ji neopustím, kromě manželky bych ztratil životní oporu. MF DNES: Existují kronikářská pravidla? Byl jsem kdysi na školení u doktora Pubala v pražském Národním muzeu. Obecní kroniky se píší poměrně snadno, ve vesničkách se toho zas tolik neděje, všichni se mezi sebou znají. Kronika se dá psát ručně, dá se do ní kreslit - taková kronika voní intimitou. To s městskými kronikami je to těžší, děje se toho hodně a v Karlových Varech ještě daleko víc, než v městech podobných. Když jsem se vracel z dovolených, vždy jsem si uvědomoval, jaký mě čeká velký fofr. MF DNES: Co se zaznamenává a jak se v kronice hledá? Dopracoval jsem se k velice srozumitelné metodice, vše se dá najít během deseti minut. Kroniku píši 34 let. Začínal jsem chronologicky:1. leden - zapisoval jsem vše, co se dělo. Časem jsem zjistil, že je to značně nepřehledné. Když někdo neznal datum události, musela se projít celá kronika. Postupně jsem se dopracoval k dnešní podobě statí a podstatí. Statí je 40. Jsou to historie, doprava, zájmové organizace, církve, domy, sport a podobně. Podstatě vše doplňují. Třeba doprava má letectví, MHD, garáže, mosty, lávky a tak dále. Zaznamenávám vše, co se dozvím a dočtu, nebo čeho se zúčastním. Rozhodnu, co bude příští generaci asi tak zajímat, selekci provádím sám. MF DNES: Stranické půtky zaznamenáváte? Ne! Z budoucího pohledu jde vesměs o malichernosti. Kronika a život V. Jáchymovského * 31 259 stran * 6575 fotografií - změny tváře města, zbořeniny, nový stav * 22 krabic dokladů * 2420 článků v novinách a časopisech * 38 konzultací se studenty * 642 přednášek a proslovů * sedm významných cen, nejvíce si cení Medaile Antonína Dvořáka z roku 1984 za propagaci mistrova díla * Cenu města Karlovy Vary dostal za vedení kroniky Mladá fronta Dnes, 19.12.2003, Luboš Zahradníček Miroslav Vlček zavře kroniku Cheznovic po dvaceti letech Cheznovice - Za čtyřiaosmdesátiletým Miroslavem Vlčkem se v sobotu vydala cheznovická starostka Hana Stupková s dalšími zastupiteli. Důvod byl jasný. Bývalý ředitel zdejší základní školy se staral dvacet let o obecní kroniku. "A nejen to. Od 1. září 1980 byl pan Vlček i cheznovickým knihovníkem. Pokud nemohl tuto funkci vykonávat, zastoupila ho manželka Milena, jíž je osmdesát let a působila jako ředitelka mateřinky," prozradila starostka. Neúnavný kronikář má podle jejích slov obrovskou zásluhu na zpracování písemné i fotografické dokumentace rodinných domků, chalup a dalších objektů k 1. lednu 2000. Staral se o psaní plakátů i kreslení na nejrůznější kulturní akce a o zápisy do pamětní knihy. Zkrátka Miroslav Vlček mapoval dění v Cheznovicích bez ohledu na svůj volný čas a alespoň malým 3

Psaní kroniky předal v 85 letech synovi Nejstarším městským kronikářem na Kladensku byl donedávna Jaroslav Vykouk starší, který má v občanském průkazu rok narození 1919. Vzhledem ke svému věku předal psaní kroniky svému synovi Jaroslavovi, na shromažďování dokumentů a přípravě zápisů se ale podílí i nadále. Jak jste se dostal k psaní Kroniky města Kladna? Všechno to začalo už před druhou světovou válkou. Pocházím z Hnidous, které jsou dnes částí kladenské městské části Švermov, ale po maturitě jsem pracoval na poště v Žatci a při nedělních službách jsem měl možnost shánět sportovní výsledky. Tím jsem se dostal ke spolupráci s novinami A Zet. A s tiskem jsem spolupracoval i v dalších působištích. Kromě toho jsem se už odmalička díky otci, který byl sice strojník, ale měl rád knihy, zajímal o literaturu a historii. A když jsem se vrátil do Kladna a začal pracovat v Kablovce, začal jsem se zajímat i o dějiny zdejších obcí. A psal o nich do místních novin - Kladenského kováka nebo Kahanu. Díky tomu jsem se seznámil s doktorem Vladimírem Dvořákem a když v polovině 90. letměsto shánělo kronikáře, tak mne tehdejšímu místostarostovi doporučil. MF DNES: Vaše kronikářské začátky ale nebyly nijak jednoduché. Problém byl v tom, že kroniku nikdo podle prvních informací dva roky nepsal. Čili jsem měl doplnit i údaje za chybějící roky. Jak se nakonec ukázalo, zápisy chyběly dokonce za čtyři roky 1993 - 1996. Takže jsem musel začít shánět informace o tom, co se v těchto letech v Kladně stalo. Navíc do toho ještě zasáhla moje nemoc a zdálo se, že s psaním ani nezačnu. Naštěstí jsem se uzdravil, ale vlastní zápisy do kroniky- protože se píšou rukou tiskacím písmem - prováděl můj syn. MF DNES: Co se vlastně do městské kroniky zapisuje a jak sháníte informace? V kronice by mělo být všechno podstatné, co se událo ve městě, jenom výjimečně jsme do ní zaznamenali události širšího významu. A odlišili jsme je červenou barvou. Ten první záznam je o událostech 11. září 2001 ve Spojených státech a druhý o srpnových povodních v roce 2002, které Kladno bezprostředně nezasáhly. Takže pro psaní kroniky čerpáme hlavně ze zápisů ze zasedání městské rady a zastupitelstva, z regionálního tisku, rozeslali jsme i dopisy na různé instituce, aby nám posílaly pozvánky na akce konané ve městě. Mladá fronta Dnes, 12.3.2004, Zdeněk Kuchyňka Kroniku města si převzala Miroslava Hyláková Postoloprty - Od začátku prosince mají Postoloprty novou kronikářku. Stala se jí Miroslava Hyláková, manželka současného místostarosty. Na základě vlastní žádosti odvolala bývalého kronikáře Petra Veličku ke konci listopadu rada města. Deník Lučan 16.12.2003, oh Odcházejícím kronikářům: - Vyrovnejte všechny své záležitosti s obecním úřadem (předávací protokol). - Vraťte všechny kroniky obecnímu úřadu! - Rukopisy, dokumenty apod. předejte nejbližšímu archivu. - Podle svých možností buďte nápomocni novému kronikáři. 4


oceněním jeho aktivit bylo předání pamětního listu. Motto v jeho záhlaví je více než výmluvné: "Největším štěstím, které vás mohlo v životě potkat bylo, že Vám osud dopřál dělat práci, která Vás vždy bavila a o níž jste byl přesvědčen, že je užitečná." Rokycanský deník 22.12.2003, Václav Havránek

obcích, návštěvy profesionálních herců a velký význam divadelních ochotníků nejen v dobách národního obrození, ale například i v současnosti jako vhodnou relaxaci. Václav Nidrle, radimský kronikář, vyzdvihl tamní tradici divadelničení sahající až do poloviny 19. století. Vzpomínky a diskuse Vzpomínky jednotlivých účastníků setkání a živá diskuse byly kořením i smyslem setkání. Škoda, že kronikářů ve středním věku je jako šafránu (většina je ve věku seniorském), a až odejdou ti, kteří tuto potřebnou, ale prakticky neohodnocenou práci vykonávají, nebude za ně náhrada. Bez znalosti minulosti je stěží možno pochopit současnost, souvislosti, kontinuitu. Bohužel ani mezi učiteli se nenacházejí zájemci o práci kronikáře. Nezájem o historii vlastního města potvrdili jičínští kantoři svou neúčastí (až na tři čtyři výjimky) při besedě nad uplynulým stoletím v Jičíně svého kolegy Albrechta Šorejse. S přibývajícím věkem autorů kronikářských zápisků souvisí i lpění na překonaných formách záznamů perem na později svázané listy. Snad jen jičínská kronika svou podobou na digitálním disku (včetně tištěné podoby) je krokem vpřed. Jičínské muzeum překračuje své povinnosti umožněním právě takových tvůrčích setkání, jako bylo to středeční. Patří mu za to dík. Noviny Jičínska, 5.12.2003, Radovan Sál Obec bez kroniky je mrtvá Mnozí kronikáři vůbec netuší, že jejich obce a města mají povinnost vést kroniku. Ukládá jim to jeden z prvních zákonů Československé republiky z roku 1920, který nebyl nikdy zrušen. "Kronikáři jsou navíc v obcích často opomíjeni. Přitom to jsou právě oni, kdo dnes vytváří zrcadlo všedního života. Jejich zápisy budou za třicet, padesát nebo sto let cenným vyhledávaným svědectvím,"vyzvedla význam setkání padesáti kronikářů z okresu v sále městského úřadu ve Žďáře nad Sázavou Zdeňka Švaříčková ze Školy obnovy a rozvoje venkova z Luk nad Jihlavou. Právě pod záštitou školy a za pomoci státních okresních archivů se projekt celkem pěti regionálních setkáních kronikářů v kraji uskutečnil. "Kroniku vedu téměř deset let. Toto je vůbec první setkání tohoto rázu, které pro nás někdo uspořádal,"reagovala kronikářka z Radostína Alena Hintnausová. "Je jenom dobře, že nám někdo řekne, jak by měla být pamětní kniha obce vedena. Přínosem je bezesporu již jen vlastní setkání kronikářů z různých koutů okresu, při kterém si můžeme mezi sebou předávat cenné zkušenosti,"doplnila kronikářka. Podobně jako většina jejích kolegů si pochvalovala připravené textové materiály, které si ze setkání odnesla. V nich odborníci sestavili kronikářům doporučené osnovy ročního zápisu a důležité zásady při vedení kroniky. "Obec bez kroniky je mrtvou vsí,"nechal se slyšet starosta Žďáru nad Sázavou Jaromír Brychta, když zašel kronikáře pozdravit. "Nezávidím pisatelům pamětí jejich řeholi. Rok co rok musí s kůží na trh a předkládat představitelům své obce či města roční zápis ke schválení. Zaznamenat ale události tak, aby se člověk zavděčil všem a nepokřivil jejich význam, není přitom vůbec lehké,"upozornil Brychta. Noviny Žďárska - Vysočina, 5.12.2003, Jiří Marek Obyčejnou tužku nic nepřekoná Na pracovním semináři se ve Státním okresním archivu Příbram sešli kronikáři z obcí a měst Příbramska. Archiváři Jana Barešová a Daniel Doležal s ředitelkou Jarmilou Šárovou je seznámili s vedením kronik a významem archivu. 21

Stárnou, ale zatím pracují Kronikáři nejsou ve středu zájmu, ale bez nich by historici byli bezradní a paměť národa by byla velmi ochuzená Ve středu odpoledne se sešla v obřadní síni jičínského zámku šedesátka kronikářů z obcí našeho okresu. Na pravidelné předvánoční posezení je pozval ředitel Regionálního muzea a galerie Jičín Jaromír Gottlieb se svými spolupracovnicemi Hanou Fajstauerovou a Janou Kořínkovou. Přestože byl připraven zajímavý a pestrý program, hlavní smysl setkání v něm netkvěl. V počátku pracovnice muzea Petra Zíková informovala přítomné o tvorbě národního seznamu chráněných území, který se týká i našeho regionu. Již jsme psali o chráněné oblasti Rožďalovické rybníky, která zasahuje až ke Kopidlnu. Právě takovéto lokality a jejich zápis do odpovídajících seznamů EU umožňuje obcím dosáhnout na strukturální fondy Evropské unie a získat potřebné finanční zdroje. Pouze agroturistika a ekologické zemědělství budou pravděpodobně možnostmi, které by to mohly zajistit. Znalost kronikářů může být potřebná při tvorbě projektů. Nabídka sběratele V celé naší oblasti je dobře znám sběratel pohlednic a popularizátor Českého ráje Karel Čermák. Autor publikace dobových pohlednic a obrázkových stolních kalendářů se stejnou tematikou nabídl nezištně pomoc všem, kteří by rádi své kroniky doplnili historickými snímky. "Není problém, abych vyrobil kopii pohlednice, o kterou máte zájem, a tu vám poskytl," uvedl inženýr Čermák. Pravým účelem setkávání kronikářů je výměna zkušeností, diskuse, vzpomínky. A to vše vyprovokoval příspěvek Ivana Matějky z Jičína, který přednesl osobitě zabarvený referát o ochotnickém divadle a zároveň spolu s Hanou Fajstauerovou přiblížil genezi vzniku publikace pojednávající o ochotnickém divadle a průběžně doplňované databází. Kronikáři si připomněli soubory, které vznikaly a zanikaly v jednotlivých 20

Kronikáři přicházejí a objevují


kem než prací, připravil Krajský úřad spolu s libereckým Severočeským muzeem a Státním okresním archivem. "Vedení kronik je záslužnou činností. Dnes už kronikáři zaznamenávají historii jinak než před lety, musejí proto také umět používat počítač. Chceme, aby se kronikáři občas scházeli a aby se tak dozvěděli, co zajímavého ten druhý dělá nebo s čím naopak zápasí. Proto jsme po letech jejich seminář obnovili," vysvětlila Jana Damborská z odboru kultury Krajského úřadu. "Chceme setkání kronikářů opakovat pravidelně, asi každé dva nebo tři roky," dodala. V tuzemsku stále platí zákon o pamětních knihách, který se zrodil za první republiky. Podle něj musí každá obec vést svou kroniku. Jenže, jak zdůraznila Jana Damborská, záleží na samotných sepisovatelích historie, jak bude jejich kronika obsažná a zajímavá. Kronikář by měl být patriotem, hrdým na svou obec, a současně by měl mít rád kulturu a historii. "Po roce 1945 nikdo dějiny Stráže nezaznamenával. Já píšu kroniku teprve posledních třináct let. Snažím se zaplnit bílá místa v kronice, protože máme spoustu archivních materiálů, dokumentů a fotografií. Jenomže si nemůžu vymýšlet, proto budu ráda, když se mi k některým fotografiím podaří napsat aspoň krátký komentář," řekla sedmasedmdesátiletá kronikářka Stráže nad Nisou Libuše Kubíková. "Obracím se na pamětníky, pátrám, co se kdy mohlo stát. Například máme fotografie skupiny železničních vagónů, které se zřítily z trati. U fotky chybí datum. Vím, že se neštěstí stalo v padesátých létech, ale nevím kdy," doplnila. Liberecký den, 4.12.2003, Zuzana Minstrová

Meziříčí našlo kronikáře Několik týdnů poté, co Valašské Meziříčí ztratilo kronikářku, získalo kronikáře. Pavlu Pavlicovou, která se této funkce vzdala z osobních důvodů po necelých šesti měsících, nahradí místní rodák Zdeněk Pomkla, pracovník Státního okresního archívu ve Vsetíně. "Kroniku jsem nikdy nepsal, ale stovky jsem jich při své práci přečetl. Troufám si proto tvrdit, že vím, jak ji vést," říká jedenatřicetiletý archivář, který se může pochlubit bohatou odbornou publikační činností. O prvních krocích na postu, do kterého jej jmenovala rada města, má jasnou představu. "Jakmile obdržím jmenovací dekret, požádám o spolupráci představitele spolků a městský úřad. A předplatím si noviny, které jsem až dosud neodebíral," plánuje. Právo, 20.12.2003, rs Pamětní kniha Kynšperka je opět kompletní Kynšperk - Bílé místo v kronice Kynšperka je už zaplněné. Ta ještě donedávna postrádala zápis za období let 1994 - 2002. Více než osm roků totiž nemohla radnice najít schopného kronikáře, který by se práce ujal se svědomitostí, a pamětní kniha ležela ladem. Rekonstrukce uplynulého období provedla Vlasta Řapková, která má s touto prací už zkušenosti. Současně radní jmenovali v tomto roce novou kronikářku města, kterou se stala Věra Medvecká. Sokolovský deník 23.12.2003, lu Máme nového kronikáře Karlovy Vary - Rada města bude muset najít nástupce za kronikáře karlovarské historie i současnosti Vladislava Jáchymovského. Ten se totiž rozhodl ukončit svou práci na pokračování kroniky města. "Kronika psaná panem Jáchymovským byla na vysoké úrovni a zachycuje obrovské množství okruhů a témat. Bylo tedy velmi náročné najít kvalitního pokračovatele, který by tento vysoký standard udržel," vysvětluje tiskový mluvčí radnice Jakub Kaválek. Nakonec rada od 1. ledna 2004 pověřila vedením kroniky Květoslava Kroču, který má odpovídající vzdělání, praxi i vztah k městu. Karlovarské noviny, 27.12.2003 Kronikářce pomáhá počítač Bykoš - Představa, jak starý muž sedí u stolu, kde má položený kalamář s perem, kterým zapisuje události do tlusté knihy, bere na počátku třetího tisíciletí za své. Nová kronikářka obce Bykoš Vlasta Kratochvílová z toho nepotřebuje nic. Události z obce zaznamenává na počítači, přehrává na kompaktní disky, a tak je uchovává pro budoucí generace. Předchozí kronikář Miloslav Hruška vedl kroniku dvaatřicet let. Psal ji klasicky ručně a za dobu svého působení v této čestné funkci popsal tři silné svazky. "Ve svých sedmasedmdesáti letech už jsem se cítil unavený, abych ve vedení kroniky pokračoval," vysvětlil důvod ukončení činnosti Miloslav Hruška. Do obecních análů zaznamenával i různé příběhy a zajímavosti, které by jinak upadly v zapomenutí. 5

Kroniku musí převážet na vozíku Vepříkov Svým vlastním životopisem začala první zápis do kroniky nová obecní kronikářka Marie Krulíková. Pokračuje v rodinné tradici Tohoto zodpovědného úkolu se ujala po smrti manžela, který byl podle jejich slov přímo chodící obecní kroniku. Manželovi při práci často pomáhala, a tak dobře věděla, že zápisy do kroniky mají svoje přesná pravidla. "Zápis musí být prováděn plnícím perem, dokumentním inkoustem, který časem nevybledne a především čitelně, pěkným úhledným písmem. Zápisy by měly mít určitou úroveň, ale stylizace není předepsána. Proto kronika může někdy být velice čtivá, nebo naopak velmi strohá a suchopárná,"vysvětluje Krulíková. Je to koníček, ne povinnost Pravidelně každý den usedá ke svému deníku, kde zapisuje všechny zvláštní příhody, které se v obci udály, i jaký ten den zrovna bylo počasí. Z těchto poznámek pak pořizuje záznam za celý rok. Je to odpovědná, na čas náročná práce, která musí člověka bavit. Historie a zájem o věci veřejné musí být podle Krulíkové pro dobrého kronikáře koníčkem a ne povinností. Neocenitelné jsou i vzpomínky pamětníků a zápisy z farních kronik. Marie Krulíková vede vlastně kroniky dvě. Tu, do které zapisuje, a druhou, kam lepí fotografie. "Lepit fotografie přímo do textu je zakázáno,"zdůrazňuje kronikářka. Obě kroniky váží dohromady 40 kilo, a když s nimi jde Marie Krulíková například na obecní úřad, aby prodiskutovala se starostou některé záznamy, musí používat malý vozík. Rodinný rodokmen Ve volném čase ráda čte, sleduje televizní zprávy, aby byla takříkajíc v obraze a mohla porovnávat události celostátního významu s těmi obecními, už proto, že úzce souvisejí, ač by to na první pohled nikdo nepředpokládal. Proto se v jejích předloňských zápisech objevuje tolikrát téma velkých povodní. Historie je jejím koníčkem. Prostřednictvím jednoho velmi vzdáleného příbuzného se jí podařilo získat i rodinný rodokmen. Příjmení Krulík podle něho údajně pochází z polštiny, znamená králík. První Krulík prý přišel do vepříkovského panství před více než dvěma sty lety jako podřízený tehdejší vrchnosti. Noviny Havlíčskobrodska - Vysočina, 20.3.2004, Štěpánka Saadouni

Napište pár řádek o vaší kronice... ... a vyměňujte si zkušenosti s kolegy. 6

Kronikářské semináře jsou stále oblíbené


"Pracuji na obecním úřadě, mám tedy k událostem v Bykoši blízko. Znám vesnici i lidi v ní, což je pro mou činnost také důležité," považuje znalost místních poměrů za důležitou Vlasta Kratochvílová. Bude mít práci usnadněnou, protože dělá zápisy z jednání zastupitelstva. "Mám vztah i k historii a ráda čtu. Na psaní kroniky se těším. Z kapitol, které by tam každý rok měly být, mám asi nejblíž právě k obecní správě. Ale pravidelně sleduji také počasí, protože srovnání po letech může být docela zajímavé. V Bykoši se toho děje hodně, i když jsme malá obec, nemám obavy, že bych neměla co psát. Oproti jiným kronikářům jsem ve výhodě, nebudu muset podklady pro zápis shánět," konstatovala Vlasta Kratochvílová, která se dříve zajímala i o ruční práce, ale nyní už na ně nemá čas. Berounský deník 7.1.2004, lei

Kronikářství je především prací pro budoucnost. Českolipské muzeum ve spolupráci s krajským úřadem uspořádalo pro kronikáře seminář, který se setkal s velkým ohlasem. Česká Lípa - Kronikářství není zapomenutým uměním, i když o něm většinou mají lidé zkreslené představy. Myslí si totiž, že je to především historická záležitost, ale kronikářství je především práce se současností. "Podle mého se o kronikářství zajímá stále více lidí, vidět to je například na zájmu o semináře," řekl nám ředitel českolipského vlastivědného muzea a galerie Ing. Zdeněk Vitáček. Podle něho letos na seminář v České Lípě přijelo jen z českolipského okresu na třicítku lidí. "Je také pravdou, že tuto akci i finančně zaštítil krajský úřad, takže mimo občerstvení jsme mohli přítomným dát nějaké materiály, aby měli přehled, co se vydává a z čeho mohou čerpat," doplnil Ing. Vitáček. Na programu semináře byly přednášky k tématu, o historii kronikářství a muzeologie na Českolipsku, o současném postavení kronikářů, o archeologii a kronikářství, dokumentace památek či využití muzejní knihovny. "Vedle odborných zaměstnanců muzea zde přednášeli i pracovníci Státního okresního archivu v České Lípě, kde jsou také většinou kroniky uloženy a kde mají bohaté zkušenosti například s využíváním archivních fondů pro potřeby kronikářů," doplnil Ing. Vitáček. Za krajský úřad byla přítomná Jana Damborská z odboru kultury, sportu a cestovního ruchu, která nám sdělila, že podobné akce kraj plánujeme i pro ostatní okresy a také vždy ve spojení s muzei a archivy. "V závěrečné diskuzi se hlavně hovořilo o používání materiálů včetně moderních prostředků, počítačů apod, protože některé kroniky se vedou stále klasicky. Jde totiž o to, aby jejich práce vydržela po dlouhé roky, proto se musí například používat speciální inkoust apod. Chtěla bych ale říci, že si ceníme kronikářů, i když v současnosti je jejich práce asi méně doceněná, ale o to více bude významnější pro generace budoucí," uvedla Damborská na závěr. Českolipský deník, 19.11.2003, Petr Randus Kronikáři mají možnost získat nové poznatky Jablonec n. N. - Padesát tisíc korun uvolnil liberecký krajský úřad na podzimní cyklus vzdělávacích seminářů pro kronikáře. "Práce kronikáře v obci je velmi důležitá, v dnešní době to znamená i umět správně využívat nové moderní techniky a technologie," uvedl krajský radní Jaroslav Zámečník, který má na starosti kulturu. Kraj proto oslovil všech 216 obcí na svém území a nabídl možnost zúčastnit se seminářů, které se konají ve spolupráci s regionálními muzei a okresními archivy. Možnost zúčasnit se semináře již měli kronikáři z Českolipska a Semilska. Nyní je budou následovat jejich kolegové z Liberecka a Jablonecka. Ti budou moci přijet 11. prosince do Muzea skla a bižuterie v Jablonci. Deník Jablonecka, 27.11.2003, via Kronikáři si nesmějí vymýšlet Liberec - Po deseti letech se znovu sešlo bezmála třicet kronikářů z obcí a měst bývalého okresu Liberec. Seminář o jejich nevšedním poslání, které je spíš koníčAktuální kronikářské informace najdete na internetové stránce http://kronika.sf.cz

19

Redakční podčarník k minulému číslu V minulém čísle si skutečně pořádně zařádil redakční šotek. Zpřeházel písmena, občas text úplně znečitelnil (zvláště v textech psaných kurzívou - na s. 2 a 5, na některých stránkách vymazal stránkování a na s. 27 dokonce vymazal popisek k fotografii. Komu vrtalo hlavou o jaký objekt se jedná, prozradím, že fotografie tak trochu souvisela s článkem „Čtení z Dubské kroniky bude součástí oslav“ a je na ní znázorněna sušárna chmele v Dubé, významná technická památka z druhé poloviny 19. stol. (red)

18


historii peněz, ceny obilí, dřeva, brambor, slámy, piva i krup. V druhé polovině knihy začínají popisy některých domů, které jsou doplněny půvabnými autorovými kresbami. Že Antonín Chojka byl zřejmě velmi skromný člověk, nasvědčuje tento jeho zápis: "Nejsa žádným kresličem,žádám, aby mě neumělost moje laskavě prominuta byla. Chvály nežádám od nikoho za moje namáhání, než shovívavost. Největší odměnou mojí bude uznání následujícího přísloví, které jsem kdesi četl: Kdo čteš - rozuměj, rozuměje - uvažuj, víš-li lépe - ponaprav, ale nehaň!" Druhá kniha obecní kroniky je vázána v červeném plátně se zlatým nápisem Pamětní kniha města Uhříněvsi. Ze všech obecních kronik je nejtenčí. Začíná rokem 1913, kdy byla Uhříněves povýšena na město. Této události je věnováno prvních sedmnáct stran. Kronika je dovedena do roku 1925. Třetí Pamětní kniha města Uhříněvsi, jak je nazývána obecní kronika, je také vázána v červeném plátně. Uzvednout ji vyžaduje větší sílu, vždyť neobvyklých 510 stran o rozměrech 25 x 35 centimetrů váží skoro 5 kilogramů. Kniha byla zhotovena uhříněveským knihařem Karlem Sedláčkem v roce 1925 a městskou pokladnu tehdy přišla na 240 korun. Zápisy v kronice končí rokem 1958. Tři sta listů čtvrtého dílu uhříněveské kroniky je svázáno do knihy o rozměrech 27,5 x 38 cm a váží asi 1,20 kg, nese název Kronika MNV Uhříněves. Tuto kroniku začala psát učitelka místní školy paní Ludmila Šimrová. Její zápisy začínají rokem 1959 a končí v roce 1968. Pátý díl kroniky Uhříněvsi má celkem 507 stran o rozměrech 30 x 40 cm, pod státním znakem je zlacený nápis Kronika města Uhříněvsi. Tento díl kroniky začala psát v roce 1969 opět paní Ludmila Šimrová a dovedla ji do roku 1984. Poslední zápis v kronice, rok 1985, zapsala další kronikářka, paní Vlasta Čápova. Předposlední, šestý díl uhříněveské kroniky je kniha jejíž vazbu provedl uhříněveský občan Ota Duhodusík. Na červených kožených deskách je zlatý nápis Kronika města Uhříněvsi. Zápisy začínají rokem 1986. Zápisy za roky 1995 a 1996 zapsala současná kronikářka Eva Škrdlová. Zápisy končí v této knize rokem 2000. Rok 2001 je již zapsán do nové již 7. knihy uhříněveské kroniky, stejně jako zápis roku 2002. Sto deset let nepřerušených zápisů, to jsou kroniky Uhříněvsi. Večerník Praha, 14.4.2004

Nová kronikářka přidá fotografie Rychnov n. K. - Téměř v každém městě a obci píší svoji kroniku, i zde dodržují tuto tradici. Sedm let vykonávala funkci kronikářky Eva Kalousová, nyní ji bude zastávat učitelka základní školy Zora Žatečková. Svoji následovnici si vybrala sama Kalousová a po zasedání rady města, které se konalo devátého března, byla nová kronikářka jmenována. Kniha slouží především k záznamu historických informací, jako odkaz pro další generace o místním životě. Eva Kalousová píše také kroniku gymnázia F. M. Pelcla a líčí události města před padesáti lety v Rychnovském zpravodaji. Zora Žatečková je místní rodačkou, o dění ve městě se zajímá a na práci se těší, i když si uvědomuje zodpovědnost, kterou tím na sebe bere. "Měla jsem měsíc na rozmyšlenou, protože je to sice hezká práce, ale také dost náročná," tvrdí nová kronikářka. Podklady a informace se průběžně získávají a koncem roku se vše zapíše. Hlavními zdroji jsou různé tiskoviny rychnovského regionu a velkými pomocníky bývají také ředitelé škol, závodů, ze zdravotnictví a různých institucí. Nezapomene se ani na spolky, jako jsou například myslivci, rybáři, včelaři a sportovní kluby. Zahrnuje se zde i dění z přilehlých obcí, které k Rychnovu patří, například Dlouhé Vsi, Lokota, nebo Litohrad. Kronikáři si vzájemně předávají zkušenosti a inspirují se. "Eva Kalousová mi předala mnoho zkušeností a pomohl mi i ředitel archivu Josef Juza, se kterým jsem mluvila. Samozřejmě osvědčené věci zůstanou ve starých kolejích, ale ráda bych zavedla i nějaké novinky. Například přílohu s fotografiemi, programy divadel a dalších akcí," prozradila Žatečková. "Ráda se účastním společenských akcí a nyní se o nich budu moci i psát," dodala. Orlické noviny - Rychnovsko, 24.3.2004 Spadl mu kámen ze srdce, konečně sehnal kronikářku Losiná - Po třech letech se v Losiné na jižním Plzeňsku konečně našel člověk, který povede obecní kroniku. Během této doby nebyla do kroniky zapsána ani stránka. "Hledali jsme dlouho, všemi možnými prostředky. Že hledáme kronikáře, jsme zveřejňovali v našich obecních listech, vyšlo to také ve vašem deníku, ale nikdo se stále nehlásil," vzpomíná starosta Losiné Václav Nekola. Kroniky se nakonec ujala Miroslava Fremrová. "Nezbývalo mně nic jiného než ji k vedení kroniky přemluvit. Věřím ale, že bude dobrou kronikářkou," dodává starosta. S obecním úřadem uzavřela kronikářka dohodu o provedení práce a za psaní obecní knihy bude dostávat honorář. "K vedení pamětní knihy ji bude k dispozici podrobná metodika. Dostupná je také internetová stránka, na které je možno získávat rady a zkušenosti či informace o kulturním dění v oblasti kronikářství," upozorňuje Nekola, kterému po získání kronikářky spadl kámen ze srdce. "Velice mě mrzelo, že nikoho nemůžeme sehnat. Každá obec by měla mít kronikáře, je to přece jenom památka. Naši následovníci by se třeba za sto let měli dočíst, jak jsme tady tehdy žili," usmívá se starosta. Plzeňský deník, 2.4.2004, David Laštovka

Novým kronikářům: - Buďte pravidelně v kontaktu s obecním úřadem a všemi institucemi v místě. - Podepište smlouvu s obecním úřadem a nechejte si vystavit jmenovací dekret. - Spolupracujte s nejbližším archivem a muzeem. - Kontaktujte kronikáře v okolí, vyměňujte si informace a zkušenosti. - V krajské knihovně si vyžádejte regionální bibliografii a seznamte se s literaturou o místě. - Kroniku pište s nadhledem, odstupem a objektivně. - Prezentujte svoji práci. Vhodná jsou čtení z kroniky, výstavy a články v tisku. 7

Ztracené kroniky Po dvou ztracených kronikách Zádubu - Závišína na Mariánskolázeňsku, které byly psány před první světovou válkou, marně pátrá vedení tamní obce. Na radnici je pouze záznam událostí od roku 1965 do roku 1990. O vedení kroniky v současnoti dosud nikdo neprojevil zájem. "Vůbec netušíme, kde máme zmizelé kroniky hledat," uvedla včera místostarostka obce Zádub - Závišín Jitka Otradovcová. "Jedná se o unikáty. První z nich byla psaná německy a švabachem. Zbývá mi ještě navštívit chebský archiv a doufat, že je objevím." Moc velkou šanci však podle svých slov nemá. Pokud je má někdo doma schované, bylo by vedení radnice rádo, kdyby je současný majitel přinesl na obecní úřad. Místostarostka pátrala už i na Městském úřadě v Mariánských Lázních a v tamním muzeu. Pátrání však bylo neúspěšné. Vedení radnice se potýká s dalšími problémy týkajícími se kronik. V současné době nemají nikoho, kdo by zaznamenával aktuální události v obci. "Je mi líto, že nemáme kronikáře," pokračovala Otradovcová. "Je to škoda, děje se tu spousta věcí, které by stály za to zapsat či vyfotografovat," dodala. Chebský deník, 7.11.2003, Michaela Krechlerová Kronikář Radkovic Václav Kasl dostal nabídku od sousedního Týniště Radkovice - Neuvěřitelných čtrnáct let už vede obecní kroniku v Radkovicích čtyřiasedmdesátiletý Václav Kasl. V obci se narodil, v osmnácti se však odstěhoval do Plzně, v současné době má v Radkovicích chalupu, kde žije celé léto. "S Radkovicemi jsem ale ve stálém kontaktu, přes zimu jsem vždycky zajedu na pivo, popovídám s kamarády, co je v obci nového, a pak si to zapíšu," usmívá se kronikář. První zápis v pamětní knize spadá do roku 1919. "Kroniku tehdy musel psát velice vzdělaný člověk, který měl krásné písmo. Musel to být zřejmě pamětník, protože ji psal zpětně od poloviny 19. století," nahlíží do kroniky Kasl. Asi nejstrašnější událost se v obci odehrála v květnu v roce 1889, kdy Radkovice postihly povodně. O život tehdy přišlo i několik lidí. "V sousedních Příchovicích byla zrovna pouťová zábava a pak přišly záplavy. Regulace potoka se pak v obci udělala až v roce 1910," uvádí kronikář. Naopak významné události se v Radkovicích odehrály především na tamním fotbalovém hřišti. "Pozvali jsme sem starou gardu Sparty Praha, Dukly Praha či Bohemky i s Tondou Panenkou. Přestože náš tým vždycky prohrál, byly to pro nás příjemné chvíle. Vzpomínám, že Kvašňákovi u nás hrozně chutnal chléb. Letos bychom rádi domluvili fotbalový zápas s hokejisty Plzně. Trénuje je Jirka Kučera, který má v sousedních Dolcích barák, tak by to mohlo vyjít," dodává Kasl, který už několikrát dostal nabídku na psaní kroniky od obce Týniště. "Starosta Týniště Jan Macháček pochází z Radkovic, takže mě už několikrát oslovil, zda bych nechtěl vést jejich kroniku. Nakonec to funguje tak, že starosta píše poznámky a já jim pak vždycky do kroniky udělám zápis," usmívá se kronikář. Plzeňský deník, 9.4.2004, David Laštovka 8

Pražské kroniky v tisku


Kronikáře marně hledají

Jmenování kronikáře a členů letopisecké komise městské části Zastupitelé vzali na vědomí důvodovou zprávu ke jmenování kronikáře městské části a volbě letopisecké komise a jmenují kronikářem MČ Praha - Troja pana Bohumila Kuderu. Za vedení kroniky mu poskytuje odměnu ve výši 6.000,- Kč měsíčně do 31.12.2004. Do této doby se předpokládá doplnění chybějících částí kroniky do současnosti. Dále zastupitelé volí letopiseckou komisi ve složení: p. Sabina Němcová, p. Libuše Kuderová. Usnesení č. 61 schváleno 7 hlasy. (Zápis z 12. zasedání zastupitelstva MČ Praha - troja konaného dne 4.11.2003) Trojský kurýr, č. XLXII, listopad 2003 Stodůlky mají unikátní kroniku Kroniku Stodůlek vedl v letech 1956 až 1991 František Vlasák. Předtím psal kroniku učitel Eduard Pešan, byla však zabavena ONV. Kronikář Vlasák, povoláním malíř pokojů, vytvořil zcela unikátní dílo obrovské kulturní hodnoty. Skvělým krasopisem popisoval osobitým stylem události a dění ve Stodůlkách a často přitom čerpal z historických pramenů, tisku i literatury. Prokázal při tom velký rozhled a také výtvarné nadání, protože proložil text stovkami barevných ilustrací. Vzhledem k historické hodnotě třísvazkového originálu kroniky rozhodla rada Prahy 13 o pořízení digitální faksimile kroniky o téměř dvou tisících stran na DVD, aby se tato literární památka mohla dostat také do rukou zájemců o historii. Po smrti téměř devadesátiletého F. Vlasáka v roce 1991 se nenašel nástupce. Všechny významné události v městské části jsou zaznamenávány v měsíčníku STOP, který Praha 13 vydává. Přesto městská část chce místo kronikáře obsadit a hledá zájemce o tuto funkci. Kronikář musí být bezúhonným občanem Prahy 13 se znalostí místních poměrů, všeobecným přehledem a zájmem zodpovědně vykonávat tuto funkci. Měl by mít základní znalosti práce s počítačem, protože kronika bude vedena v elektronické podobě. Kronikář bude ustanoven a jmenován zastupitelstvem na doporučení rady. Případní zájemci o tuto práci se mohou přihlásit na sekretariátu zástupce starosty Petra Webera, tel. 235 011 214. Večerník Praha, 3.12.2003, PhDr. Samuel Truschka (Pozn. redakce: V konkurzním řízení zvítězila paní Věra Opatrná) První kronika psaná před 110 lety Zažloutlé listy obecní kroniky vypovídají o lidech a událostech z dob minulých. Zápis kronikáře nás přenese o několik desítek let zpět a dává nám tak možnost poznat ze zápisů, jak žili naši předkové, co je trápilo, jak se bavili, co prožívali. Letos uplyne 110 let od založení první knihy kroniky, kterou začal psát obecní tajemník Antonín Chvojka v roce 1894. Je to kniha vázaná v tmavozeleném plátně, na němž je zlatým písmem v hnědém poli nápis Památní kniha. Celkem 400 stran rozměru 25 x 39 cm váží asi 2,5 kilogramu. Začíná nejstarší historií, rokem 1228, kdy se objevují první zmínky o existenci Uhříněvsi. Další část je věnována církevním záležitostem, zvláště kostelu Všech svatých. Kronikář se zde mj. rozepisuje o okolních obcích a osadách, uvádí 17

Informace o tom, v jakém rozsahu je vedena kronika naší Městské části Praha 8 - Dolní Chabry, jsem postupně získávala. Teprve se dostávám do potřebných materiálů, které budu nutně potřebovat do záznamu. Posledních 13 let chybí dokumentace. Snad se časem k některým rokům dopracuji. Zatím mám co dělat: vytvořit si tým lidí, kteří mi s informacemi budou pomáhat. Na MÚ jsem si zavedla desky, kam mi ukládají zprávy ze zasedání zastupitelstva. Jsem tím sice informována o všech záležitostech, které se projednávají, ale zápisy jsou heslovité a uniká mi souvislost a mnoho věcí si musím zjišťovat. Zda si jednotlivé odbory Rady specifikují svoje záznamy, musím teprve zjišťovat. Nevím, jak ochotni mi budou jednotlivci podávat informace. Je to vše na delší dobu. Navíc prázdninové období tu hraje velkou roli. Vstříc mi vyšel ředitel místní ZŠ, který nás s manželem provedl celou školou. Vlastní dokumentací manžel pořizuje foto, které bude mít návaznost na kroniku. Jelikož je manžel zanícený fotograf a oba máme v tomto směru společný zájem, můžeme se o každé práci radit a vzájemně si ji dělit. Snad právě proto, že několikrát na MÚ poskytl do místního Chaberského zpravodaje foto, byl určen kroniku obohacovat dokumenty. Zúčastňuje se pražských soutěží ve foto, kde jeho práce byla několikrát zveřejněna. Tyto naše dva směry se dobře doplňují a jsme si nápomocni. Jako členka místního Sokola jsem zapojena ve výboru a jako zapisovatelka jsem o dění naší jednoty nejlépe informována. Naše Městská část Dolní Chabry má cca 1000 rodinných domků a poslední dobou se naše obec rozrůstá neuvěřitelně. Co získává na rozsahu, co do velikosti, to ztrácí na přirozenosti a příchuti vesnického Života. Statky pustnou a polnosti již nemáme. Jsem rodákem, starší generace a každý zásah do přírody a nerovný její boj mě dokáže zraňovat. Některé stavby a jejich urbanistika sem nepatří! Die zápisu v kronice je uvedeno, že "Kronika obce Dolních Chaber" byla založena r. 1914. V prvním díle kroniky jsou uvedeny události obce do konce r.l954. Ve druhém díle kroniky od l. ledna 1955. Doplnění záznamů v prvním díle kroniky od r. 1938 až 1954 se postaral předseda MNV a tajemníkem. Nejlépe dokumentovaná a pro chaberské občany pečlivě vypracovaná je kronika sepsaná občanem chaberským, která, když ve svých šedesáti letech postoupil selskou usedlost synovi, sepsal historii nejstarší doby, kterou po archívech dohledal. Jako starosta obce všemu dění dobře rozuměl. V listinách dohledal počátky Chaber a celou historii až do roku 1945. Kniha je psána člověkem se silnou vazbou na svůj domov. Píše, jak plných 200 let se na jejich gruntu pracovalo. V roce 1943 mu němečtí okupanti zabrali celou usedlost a jako osmdesátiletý stařec musel opustit svůj grunt. V roce 1945 se dočkal navrácení, aby po roce 1948 zase o vše přišel. Noví dědici v rámci restituce polnosti prodali. Pro časovou tíseň budu provádět zápis počítačem. Mám nedůvěru k technické dokonalosti zpracování tiskárnou včetně tiskového papíru. Rovněž dlouhověkosti zpracování fotodokumentace. Jiřina Knapová kronikářka Prahy - Dolních Chaber 16


Z prvních pocitů kronikářky Prahy - Dolních Chaber

Potřebovali by svého kronikáře Podmoky. Už mnoho let není v obci nikdo, kdo by vedl obecní kroniku. V minulosti se touto činností zabývalo několik význačných místních občanů. Velmi krásnou prý byla Bártova kronika z doby před druhou světovou válkou. "Rád bych sehnal někoho, kdo by kroniku psal. Mezi místními občany zájem není. Já na to čas nemám, ale nevylučuji, že se do psaní kroniky v důchodu pustím,"řekl s úsměvem starosta obce Jaromír Kaňka. Většina obecních kronik, v nichž byla zachycena desetiletí zajímavých událostí, se během 40 let totalitního režimu ztratilo, a nikdo o nich údajně neví. "Když se tomu někdo nebude věnovat a zaznamenávat důležité události, lidé to zapomenou,"dodal smutně starosta. Noviny Havlíčskobrodska - Vysočina, 29.4.2004, ana Obecním úřadům: - Oslovte místní osobnosti - seniory, představitele škol, místních spolků, bývalé pracovníky obecního úřadu. - Motivujte je odměnou, pracovními podmínkami, nabídněte možnosti seberealizace. - Nezapomeňte, že vedení obecní kroniky je nařízeno zákonem č. 80/1920 Sb. - Zajistěte bezpečnost uložení kroniky a jejích příloh na obecním úřadě. - Kroniky včetně dokumentárních příloh, kde je zápis starší 10 let předejte místně příslušnému archivu.

Nová publikace pro kronikáře a obecní úřady Na začátku května letošního roku vydalo Národní informační a poradenské středisko pro místní kulturu (dříve IPOS), útvar Regis, v nákladu 1000 ks publikaci Mgr. Tomáše Hromádky, PhDr. Aleny Mockovčiakové a Mgr. Věry Schollarové KRONIKY. 52 stránková publikace obsahuje informace k vedení obecních kronik. Důraz je přitom kladen na moderní přístupy a právní a ekonomické souvislosti vedení obecní kroniky. Nechybí užitečné kontakty, odkazy na další literaturu a plné znění platných právních předpisů, které by si měl každý kronikář prostudovat.

Publikaci lze objednat (i na fakturu) na adrese: NIPOS, útvar Regis, Blanická 4, P.O.Box 12, 120 21 Praha 2, tel. 221 507 942, e-mail: [email protected] Cena publikace: 50,- Kč (+ poštovné). ISBN 80-7068-175-6 9

Kronikář oficiálně neví, že se stal čestným občanem Kraslice - Pořádný kus ostudy utržila radnice v Kraslicích. Zastupitelé na žádost tamního Spolku přátel města Kraslice udělili před rokem čestné občanství kronikáři města Václavu Kotěšovcovi. Avšak minimálně do včerejšího dne to kronikáři oficiálně nikdo nesdělil. "Dozvěděl jsem se to akorát z tisku a zápisu z jednání," řekl kronikář. Vedení města naše zpráva překvapila. "Je mi to divné a nepříjemné. Hned se jdu podívat, kde se stala chyba," reagoval kraslický starosta Lubomír Zach. Zastupitelé před koncem loňského roku udělili čestné občanství i Karlu Hájkovi, který působil jako dirigent kdysi světově uznávaného Velkého dechového orchestru Amati. Sokolovský deník 8.1.2004, jid Kronikářem je Josef Buchta už celých třicet let Původ názvu obce Rašov není znám. A neví ho ani člověk zvídavý a povolaný, 73letý Josef Buchta, který už třicet let zaznamenává všechny události a novinky do kroniky obce tak, aby i příští generace věděly, jak se v malé obci u Lomnice kdysi žilo. "Kronika existuje od roku 1924. Záznamy v ní sice jsou, ale období let 1934 1962 v ní není zaneseno. Nedochovaly se ani žádné spisy,"říká Josef Buchta. Rovnost - Brněnský a jihomoravský deník, 26.3.2004 Kronikář zapisuje i údaje z dešťoměru Koberovy - Obecní kroniku píše Břetislav Mánek už více než deset let. Vede ho k tomu nejen záliba v historii, ale každý den si plní svůj klukovský sen. "Chtěl jsme být meteorologem. Mrzí mě, že jsem to nešel studovat a skončil jsem v průmyslu. Tak alespoň každý den zapisuji nejnižší a nejvyšší teplotu a měřím množství srážek," říká sedmdesátiletý kronikář. Jako člen stavební komise, vykonávající stavební dozor ve vsi, má přehled o veškerých změnách. "Znám tu doslova každý barák. Poté, co zemřel bývalý kronikář, nebyl nikdo, kdo by ve psaní pokračoval, tak jsem se do toho pustil. Píši vše, co se v Koberovech děje," říká Břetislav Mánek. V kronice nesmí chybět kulturní akce, výstavba, plynofikace, nové hřiště, hospodářské události, činnost spolků a kromě počasí jsou tu zmínky i o neštěstích a katastrofách. "Celý rok všechno pečlivě zapisuji. Než se informace dostanou do kroniky, musí se k nim vyslovit školská a kulturní komise," dodává kronikář. Obec má celkem dvě kroniky. První začal psát za první republiky Karel Maryško. Ten na rozdíl od současného kronikáře musel složit slib věrnosti, který ho zavazoval psát v duchu Velkoněmecké říše. Více než dvacetileté období poté zaznamenal místní sklář Rudolf Brodský. Deník Jablonecka, 6.5.2004, jaš ere

Aktuální informace najdete na internetové adrese http://kronika.sf.cz 10

Pro pražské kronikáře


Zajímavosti z kronikářského světa

Od vydání minulého čísla se v Praze udály celkem dvě setkání - semináře kronikářů, které pořádalo Muzeum hlavního města Prahy (1. prosince 2003 a 18. března 2004). Obě dvě byla hojně navštívená jak dlouholetými kronikáři, tak i nově jmenovanými kronikářskými nováčky, které městské části jmenovaly mimo jiné v souvislosti s dopisem radního Igora Němce v záležitosti vedení kronik v hl. m. Praze (viz minulé číslo). Tolik kronikářů se podle pamětníků v novodobé historii pořádání kronikářských setkání dosud nesešlo. U kulatého stolu v zasedací místnosti ředitelství Muzea hl. m. Prahy si kronikáři vyměňovali zkušenosti, debatovali o novinkách v oboru. Na druhé setkání přinesli někteří kronikáři dokonce ukázat svoji kroniku pan Zeman (Praha - Kunratice) i přílohy. Pan Pláteník (Praha - Štěrboholy) vysvětloval svůj systém uchování příloh i orientace v nich. K tématu hovořili i další zkušení kronikáři. Nakonec vznikly kroužky kronikářů podle oblastí, kde se vyměňovaly zkušenosti a navazovaly kontakty pro další práci. Rozdáván byl rovněž aktuální adresář pražských kronikářů. Přes vědomý úspěch mělo pro nás druhé setkání v krátké době smutnou pachuť. Dlouholetá organizátorka kronikářského setkávání, pracovnice muzea paní Stanislava Dvořáková byla z muzea propuštěna pro nadbytečnost k 31. 3. 2004. Jak to bude s kronikářským setkáváním na půdě pražského muzea v budoucnu, není zatím vůbec jasné. + V době přípravy tohoto čísla byli mj. jmenováni tři noví kronikáři velkých pražských městských částí - a to v Praze 5 (Smíchov, Košíře, Jinonice, Radlice, Hlubočepy, Motol, Barrandov) PhDr. Hugo Schreiber, v Praze 10 (Vršovice, Strašnice) Michal Ezechel a v Praze 13 (Stodůlky, Nové Butovice) Věra Opatrná. + Využívejte pro prezentaci přílohu „KDE BYDLÍME“ Večerníku Praha. Vždy jednou měsíčně se zde představuje jeden z 22 správních obvodů hlavního města. Články už vhodně doplnily informace o kronikách a kronikářích Prahy 13, Prahy 14, Prahy 15 a Prahy - Uhříněvsi. + Kronikářce paní Marii Zdeňkové (Praha 15) vyšla krásně vypravená publikace Antonín Švehla a Hostivař. Gratulujeme k úspěchu! (Knihu kladně hodnotil i časopis Dějiny a současnost.) + Gratulujeme rovněž kronikáři Štěrbohol p. Janu Pláteníkovi, který měl možnost seznámit diváky České televize (pořadu pro seniory - Barvy života) se svojí kronikářskou prací. + V poslední době vychází celá řada publikací s tematikou hlavního města Prahy. Nejúplnější nabídku má asi knihkupectví Academia na rohu Václavského náměstí a Vodičkovy ulice (Wiehlův dům) v prvním patře. Starší publikace si můžete prezenčně prohlédnout ve Studovně pragensií (Informačním středisku) Městské knihovny v Praze, na Mariánském náměstí (podrobněji o ní napíšeme příště). 15

Cílem mého povídání bylo podělit se s vámi o moje poznatky a zkušenosti. Ne vás poučovat. Také píši kroniku a zápasím i s časem. Proto píši kroniku na počítači, fotografie skenuji, především jako přílohy k textu. Pořád se učím. Toto je však už z jiného soudku. Ing. Vladimír Brokeš kronikář Týnce u Klatov (Diskusní příspěvek byl pronesen na semináři kronikářů obcí i spolků v rámci území obce s rozšířenou působností Přeštice dne 28. listopadu 2003.)

Pomůcka nejen pro starosty obcí Již několik let vychází 4 x ročně aktualizovaná rozsáhlá publikace určená zejména starostům obcí STAROSTA A OBČANÉ. Publikace, jejíž součástí je od letošního roku i dvacetistránková kapitola věnovaná obecní kronice, přináší komplexní a aktuální řešení úkolů, s nimiž se starostové a zastupitelé obcí potýkají. V přehledně zpracovaných příspěvcích jsou uvedeny tipy a návody krok za krokem. V nich se pracovníci obecních úřadů dozvědí jak komunikovat a prezentovat rozvojové projekty, jak zabezpečit určitou úroveň a vybavenost obce, a to vždy včetně tipů na finanční zdroje. Publikace Starosta a občané je součástí kompletu pro oblast veřejné správy vydavatelství Raabe, v němž najdete ještě Právní raadce starosty. Cena kompletu je 1.990,- Kč. V ceně jsou zahrnuty minimálně čtyři aktualizace celého několika set stránkového díla. Bližší informace najdete na http://www.raabe.cz nebo si o ně můžete napsat na adresu Nakladatelství Dr. Josef Raabe, s. r. o., Jeseniova 51, 130 00 Praha 3, tel. 221 419 112, e-mail: [email protected] . 14


- Autobusová zastávka - jsou to historické fotografie, jak kdysi vypadala, Jak byla bourána, jak byla postavena nová. - Č.p.72 - vila. Velmi cenné jsou snímky domů a jejich vývoj. Jeden horlivý fotoamatér v šedesátých letech vyfotografoval všechny domy v obci. Po dvaceti letech jsem se o to pokusil i já. Řeknu vám, ukáže to mnohé a nejen to, že občané bez stavebního povolení si dělají rozsáhlé stavení úpravy. O velké pouti v r. 1988 jsem uspořádal výstavku fotografií všech domů v obci a řeknu vám, vzbudila veliký zájem občanů. - Fotografie je pro badatele cenná, obsahuje-li dostatečný popis co obsahuje. Zvláště pak jedná-li se o fotografie osob. - Setkání rodáků. Z fotografie vyčteme, že jich tam bylo hodně nebo málo, že se bavili nebo nebavili, ale kdo na fotografii je, po několika letech se nepozná. Je velmi složité a pracné získávat od současníků na fotografiích upřesňující údaje. Tím, že nevíme, co fotografie obsahuje, zpravidla pak tato fotografie skončí v ohni jako přebytečná. Takto ničí fotografie a písemnosti pozůstalí po zemřelých, protože nemají pro ně cenu a nemají k nim žádný vztah.

Co je špatného a co je dobrého v kronikách z hlediska badatele?

Chci se s vámi podělit o svoje zkušenosti jako badatel, tj.. ten, kdo v kronikách hledá a z kronik získává určité poznatky o osobách, o historii obce nebo regionu, nebo o tom, jak naši předkové žili, čím se zabývali, jak přetvářeli přírodu kolem sebe Z hlediska zdroje poznatků obecni kroniky, jsou-li označeny razítkem obce s podpisy starosty a Člena zastupitelstva, jsou pro badatele věrohodným, autentickým pramenem. Jestliže kronika neprošla připomínkovým řízením kronikářské nebo jiné k tomu určené komise, není označena razítkem obce s podpisy funkcionářů, zůstává dílem jednotlivce. Jestliže badatel údaje z ni použije, zařazuje ji ne mezi prameny, nýbrž do literatury. Autorský zákon stanoví: Ochrana podle práva autorského se nevztahuje na a) úřední dílo, jímž je právní předpis, rozhodnutí, veřejná listina, veřejně přístupný rejstřík a sbírka jeho listin, jakož i úřední návrh úředního díla a jiná přípravná úřední dokumentace, včetně úředního překladu takového díla, sněmovní a senátní publikace, pamětní knihy obecní (obecní kroniky), státní symbol a symbol jednotky územní samosprávy a jiná taková díla, u nichž je veřejný zájem na vyloučení z ochrany. Ačkoliv správný název kronik podle platného zákona zní pamětní knihy obecní, životní praxe zavedla název obecní kroniky. Známe však celou řadu starých kronik, počínaje kronikou Kosmovou, Dalimilovou, Zbraslavskou a dalšími, které jsou nejen historickými.ale i literárními díly. V souČasnosti však není cílem z kronik vytvářet historicko literární díla, nýbrž uchovávat potřebné údaje o děni v obci, u spolkových kronik o dění ve spolku, u kronik škol anebo hospodářských organizací o činnosti těchto škol a organizaci. Proto, že mnozí kronikáři dosáhli poměrně vysoké úrovně, těžko se hledají občané do funkce kronikáře. Každý druhý vám namítne, "že nemá literární střevo, že se k tomu nehodí. Jako badatel si velmi vážím kronikáře naší obce, kdysi zednického mistra, který vedl kroniku obce téměř dvacet let, sice s gramatickými a stylistickými chybami, ale zato poctivě zapsal každou událost v obci, včetně vzpomínek na své dětství na počátku 20. století (Jan Kalaš). První činností, když badatel dostane do ruky kroniku je, že si přečte titulní stránku. Neměla by tam chybět doba, kterou kronika popisuje, razítko obce s podpisem dvou funkcionářů obce. Hned další činností badatele je, že hledá REJSTŘÍK, nebo alespoň obsah knihy, kterou má před se-

Autor příspěvku působí jako kronikář Týnce u Klatov. Dominantou obce je barokní zámek z 18. stol. 11

Co v kronikách hledají? Hledají především to, co nemohou najit jinde v archivech. V kronice nebudou hledat přesná data narození a úmrti určitých lidi, protože přesné údaje získají z matrik. V kronice by ale měli najít alespoň dobu, kdy hledaný činitel v obci žil, aby si přesné údaje mohli snadněji získat v matrice. Obdobně je to s vlastnictvím domu a nemovitosti, protože přesně údaje jsou v pozemkových knihách a na katastrálních úřadech. Dostáváme se k otázce, co by kronika měla a neměla obsahovat. Na to je velmi těžká odpověd'. V kronice může být jen to, o čem se pisatel kroniky dozví a co má ověřeno. Údaje, které se nedozví a komise je do kroniky nedoplni, v kronice nebudou a budou postupně zapomenuty. Proto kronikář by měl byt jeden z nejinformovanějších občanů obce. Proto dobrými kronikáři bývají učitelé, pracovníci obecního či městského úřadu nebo i bývalí starostové. Kancelář obecního úřadu v obci je zpravidla tím nejlepším střediskem informaci, i když se říká, že nejlepším zdrojem informaci je místní hospoda. Hospodské informace však nejsou vždy dostatečně spolehlivé, i když v určitém smyslu jsou odrazem života obce. Mezi nejlepší kronikáře patřil svědomitý dlouholetý kronikář Chudenic p.Buchta. Pravidelně docházel na obecni úřad a měl tam i svůj pracovní stůl. Co by kronika neměla, či nemusela obsahovat? Snad nejlépe vám to ukáže praktický přiklad. Dám vám k nahlédnuti kopii kronikářských záznamů z r.1951 střed12


bou. Podle své činnosti pak v rejstříku nebo obsahu kroniky vyhledá potřebnou stať, kterou si pak opíše nebo jen prostuduje. Proto první a základní pravidlo - každá kniha kroniky by měla obsahovat obsah textu mantisy (zkrácených názvů odstavců kroniky uvedených po straně) a pokud možno též Rejstřík osob a míst. Věcný rejstřík je velmi pracný.. V současnosti i matriky musejí byt opatřeny abecedním rejstříkem, v minulosti se tomu říkalo Indexem ke snazšímu vyhledáváni. Sestaveni obsahu nebo rejstříku mantisy je poměrně snadné a mely by Jim byt doplněny i ruČně psané kroniky. Bez obsahu mantisy, bez rejstříku, je činnost každého badatele značně ztížena, protože musí prohlédnout list po listu každou stránku kroniky. V současnosti mnozí kronikáři píší kroniku na počítači. Zhotoveni obsahu mantisy a rejstříku je potom méně pracné. Co badatelé v obecních kronikách obvykle hledají? A kdo jsou ti badatelé? - Především jsou to student! středních a vysokých skol. Aby se naučili samostatně pracovat dostávají jednoduché i složitější úkoly jako seminární nebo diplomové práce z regionální historie, národopisu, řízení obce, politického vývoje, zemědělství, řemeslné výroby, společenského života a jiné. První, kam se obrací, je kronikář obce a obecní kroniky. Jakmile vyčerpají tento pramen, navštíví okresní a státní archivy, muzea nebo jiné instituce, - V kronikách hledají svůj zdroj informací také spisovatelé. Jako přiklad mohu uvést nadmíru plodného spisovatele, básníka, dramatika, redaktora Josefa Haise Týneckého, který žil v letech 1885-1964. Napsal mnohadílnou "románovou kroniku" Pošumaví, Mezi horami a lesy, Kruhy, Světla, Osení a Cesta. Jeho hlavním zdrojem byly obecni kroniky a informace jemu známých dopisovatelů (např. Ladislav Stehlík - v I. díle Země zamyšlené). - V neposlední řadě, kdo hledají zdroj informaci v obecních kronikách, jsou to vědečtí pracovníci - historici, etnografové i z jiných oborů.

ně male obce (Kronika 1951 Rudolfa Roháče). Jsou psány strojem. Na 25 stranách je 9 stran správných a potřebných kronikářských záznamů, 7 stran opsaných pojednáni o velkovýkrmnách prasat na státních statcích, 7 stran opsaných pojednáni "Jak vypadal život a lidé v naší vlasti" počínaje dobou kamennou, o kmenovém zřízení Slovanů, o jejich tělesných a duševních vlastnostech a o tělesných a duševních vlastnostech lidu Československého a 2 strany opsané z novin bez udáni kterých. Není tam zmínka o tak závažné skutečnosti, že se do obce nastěhovala dvěstěčlenná vojenská posádka s dělostřeleckou technikou, která podstatně ovlivnila život obce. V obci s dvěma obchody a třemi hostinci byl bohatý společenský život. Konala se divadelní představení, plesy, taneční zábavy, existovaly dvě politické strany, hasiči, svaz mládeže. Koncem roku byl založen soubor chodských písniček, který v následujícím roce účinkoval i v Plzeňském rozhlase a jiné. Toto a další v záznamech tohoto kronikáře nenajdete a je to veliká škoda. Dokud jsou pamětnici - dá se to zčásti napravit dodatečnými zápisy. Proto všechno, co kronikář napíše - dik za to. Badatelé si už vyberou a použijí to, co je potřebné. Žádný badatel, spisovatel ani vědec nebude v obecni kronice hledat "jak pěstovat prasata ve velkovýkrmnách" nebo "jak žili Slované v kmenovém zřízení". - Ukáži vám též kopii kroniky, která je na pohled velmi hezká. Má však podstatné vady na kráse, protože opět obsahuje mnoho údajů opsaných z neuvedených čísel časopisů a novin, jako jsou různá výročí významných spisovatelů, výtvarníků a jiných činitelů, ale i o přírodě, zřejmě z mysliveckého časopisu. S výjimkou dvou drobných perokreseb domů, které se trochu podobají skutečnosti, ostatní perokresby jsou bez návaznosti na text. Tato kronika je starší 50ti let. Ručně psané kroniky starší 50 let jsou předměty kulturní hodnoty v oboru etnografie a podle platného zákona se nesmi vyvézt do zahraničí bez osvědčeni odborné organizace, případně až Ministerstva kultury. - Obrázky jsou velmi důležitou součástí kronik a každý badatel si jich velmi cení. Málokdo z kronikářů však umí kreslit. K zobrazeni skutečnosti nám slouží fotografie, černobílá, barevná, barevná digitální, nebo filmová kamera, v současnosti digitální videokazeta. Videokazeta by měla být opatřena mluveným slovem komentárem k obrázkům, nebo alespoň písemným záznamem. U všech obrázků by měl být uveden autor snímku a doba jeho pořízení. To však není všechno. Ukážeme si to na příkladech: - Křiž 1845 - původní fotografie umožnila kříž rekonstruovat. - Báň kostela zachycuje jedinečnost okamžiku, ale i dobu opravy. V textu kroniky je též uvedeno, jaké jsou rozměry kříže a báně, kdo opravu prováděl, kdo ji financoval a kolik stála. - Výstavba ČOV - takové fotografie po uplynuti desítek let pomáhají upřesňovat trasy potrubí apod. - Ovocný sad - tříhektarový ovocný sad byl vysázen zejména k zabráněni erose půdy v r. 1953. Po 35 letech v r. 1988 vedení státního statku rozhodlo přeměnit sad v ornou půdu, což úřady po stanoveni určitých podmínek schválily. K rychlejšímu vykácení jabloní, třešní a hrušní byly stromy rozprodány po 1 koruně občanům. Kořeny byly pak vytrhány traktory statku a v následujícím roce už tam bylo 3 hektary kukuřice, aniž by byly plněny podmínky uložené referentem životního prostředí Okresního národního výboru. 13

Kopie z

Recommend Documents