Kontrola patogenů z r. Phytophthora parazitujících na dřevinách - review Vzhledem k významu patogenů z rodu Phytophthora na dřevinách, existuje velké množství více či méně účinných metod jejich kontroly. Cílem tohoto přehledu je podat alespoň hrubý přehled těchto opatření. Vznik a průběh choroby je závislý na třech faktorech – na druhu a zdravotním stavu hostitele, na vlastnostech prostředí a samotného patogena, či spíše na vzájemné souhře všech těchto faktorů. Z tohoto hlediska lze také používaná opatření rozdělit do několika skupin. První skupinou je samozřejmě prevence, která má znemožnit uchycení patogena na lokalitě a/nebo zabránit rozvoji choroby. Druhou skupinou jsou sanitární opatření, která mají zabránit šíření patogena do okolí a snížit množství inokula na lokalitě. Třetí skupinou je změna faktorů prostředí, která má buď podpořit růst a odolnost hostitele nebo znevýhodnit patogena. Posledními možnostmi jsou biokontrola a použití chemických fungicidů a fungistatických látek, které mají přímo snížit množství inokula pod prahovou hodnotu, kdy ještě může dojít k rozvoji choroby. Je zřejmé, že ne všechny metody lze pokaždé použít, ale vždy se doporučuje kombinace několika z nich pro zvýšení celkového efektu. Problémem ovšem zůstává skutečnost, že velká část výzkumů kontroly patogenů z r. Phytophthora proběhla na jiných hostitelích a často i v odlišných klimatických oblastech (kde patogeni z rodu Phytophthora způsobují mnohem významnější škody). Přes úspěšnost provedených opatření a vymizení projevů choroby je však málokdy možné říci, že by byl patogen na lokalitě zcela zlikvidován. Příčina tkví v tom, že parazity s multicyklickým vývojem (produkují infekční inokulum v mnoha cyklech, nikoli jen jednou v sezóně, např. na podzim), jejichž rozmnožování je závislé na okamžitých podmínkách prostředí a je dostatečně rychlé (jako je tomu právě u r. Phytophthora), je obtížné zcela eliminovat. Těmto patogenům totiž postačuje pouze zanedbatelné množství přeživšího inokula, aby se za vhodných podmínek znovu namnožili, rozšířili a způsobili masivní nákazu. Vanderplank (1963) matematicky ukázal, že je potřeba redukovat množství inokula z více než 99,9 %, aby se s jistotou zabránilo vzniku choroby. To je navíc hladina, kterou není dlouhodobě možno udržet v polní kultuře natož v lesní školce či dokonce v porostu. V zásadě lze říci, že pokud se nějaký patogen z rodu Phytophthora na dané lokalitě uchytí, bude na ní (třeba jen latentně) přítomen pravděpodobně po dlouhou dobu. Pokud by v důsledku provedených opatření došlo k potlačení choroby a k významné redukci množství infekčního inokula, lze přesto většinou očekávat, že za souhry vhodných podmínek se může patogen v budoucnu opět aktivovat a způsobit chorobu. Prevence Primární a nejdůležitější je prevence vzniku choroby, která je většinou také nejlevnější. Mělo by být samozřejmostí používat zdravý materiál ve výsadbách, protože se ukazuje, že velmi běžným způsobem šíření chorob působených houbami z rodu Phytophthora, je přenos infekce kontaminovaným školkařským materiálem (Hansen et al., 1979; Brasier, 1999). Tento přenos byl také např. zjištěn u Phytophthora alni (dříve tzv. alder-Phytophthora), kdy byly do Anglie importovány infikované sazenice z Belgie (Gibbs et Lonsdale, 1998) nebo např. u nás u Phytophthora ramorum na rostlinách Viburnum bodnantense dovezených do České republiky z Itálie v r. 2003. Dřeviny různých taxonů je nutné vysazovat vždy pouze v odpovídajících podmínkách a následně je třeba zajistit jejich odpovídající a kvalitní údržbu. Je samozřejmě potřeba bránit vystavení rostlin většímu stresu a předcházet podmínkám, které favorizují patogena. Obecně lze říci, že jakékoliv oslabení rostliny může být signálem ke spuštění choroby.
V místech, kde již choroba vypukla, nebo kde její rozvoj lze do budoucna předpokládat (např. napadení břehového porostu olší druhem P. alni), je vhodné ve výsadbách používat více taxonů dřevin a snížit tak možnost uchycení a/nebo přežití a dalšího rozvoje patogena na lokalitě. Význam vícedruhových výsadeb rozhodně nelze podceňovat, protože i při rozvinutí choroby a výrazném poškození většiny či všech jedinců daného hostitele patogenem, nedojde ke zničení celé výsadby či porostu (což samozřejmě může mít dalekosáhlé důsledky např. v břehových porostech). Obnova částečně postiženého porostu je samozřejmě mnohem jednodušší a levnější než obnova porostu celého. Sanitární opatření Odstraňování napadených rostlin a prevence šíření patogena do zdravých porostů jsou v zásadě jedinou metodou kontroly v systémech, kde je nízká hladina inokula a kde nelze použít z nějakých důvodů jiné efektivní metody (např. postřik fungicidem), které někdy mohou mít stejně jen doplňkový charakter. V případě epidemie chřadnutí eukalyptů v Austrálii způsobené P. cinnamomi v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století byla v postižených územích vyhlášena karanténa a mezi opatření patřila např. desinfekce dopravní mechanizace (Shea, 1977, 1988). V tomto případě totiž k masivnímu rozšíření choroby přispěla kontaminace prostředí těžkou mechanizací, která byla použita při zemních pracích při stavbě silnic (Podger et al, 1965). Čištění a dezinfekce dopravní mechanizace, průběžná dezinfekce pracovních nástrojů a omezení a kontrola dopravy v místech s epidemickým výskytem choroby se obecně doporučují (opatření mohou zahrnovat i dezinfekci podrážek obuvi osob, které se pohybovaly v kontaminovaném prostředí). Je samozřejmé, že vytěžený infikovaný materiál musí být přímo na místě spálen a v žádném případě nesmí být z lokality odvážen a na jiných místech skladován a likvidován. Běžným způsobem šíření patogenů (např. P. alni) je právě přenos aktivního mycelia prostřednictvím infikovaného materiálu. Změny faktorů prostředí Efektivně měnit vlastnosti prostředí je v zásadě možné jen ve školkařství, na plantážích vánočních stromků, v sadovnictví apod. V lesním ekosystému tyto zásahy bývají ne-li nemožné, tak alespoň neúměrně nákladné, z hlediska ochrany přírody často velmi sporné a navíc zdaleka ne vždy účinné. Z podmínek, které mohou podmínit či významně ovlivnit rozvoj choroby, je zejména nutné zmínit otázku vodního režimu na lokalitě. Zvýšení hladiny vody či trvalejší zamokření lokality jsou nejčastější příčinou vzniku choroby. Mezi další faktory lze uvést výraznější vyschnutí půdy, zvýšení její salinity nebo např. posun půdního pH směrem k zásaditému prostředí. Změna těchto faktorů podmínila choroby vyvolané např. P. cinnamomi, P. cambivora a P. cryptogea (viz Erwin et Ribeiro, 1996). Zlepšení vlhkostních poměrů má často pouze částečný efekt. Význam má odvodňování strouhami a udržování dobré propustnosti půd, což je někdy v terénní praxi obtížné a z hlediska ochrany přírody nežádoucí. Problematická je situace zejména u zaplavovaných těžkých půd a půd s nepropustným podložím. Velký význam může mít dosažení optimální vodní kapacity - potenciál asi -300 mb (Erwin et Ribeiro, 1996), kdy rostliny nemají problém se získáváním vody z půdy a patogen je schopen produkovat pouze omezené množství zoosporangií (záleží ovšem na konkrétním druhu hostitele a patogena). Významný je také způsob zavlažování, zdroj vody a jeho případná kontaminace. Provzdušnění substrátu může být dosaženo přidáním jemného písku, perlitu, vermikulitu či rašeliníku nebo drcené borky (je ovšem otázka, do jaké míry se v posledních dvou případech se projevuje také posun pH substrátu).
Dostatek dusíku, fosforu, draslíku a mikroelementů má samozřejmě výrazný vliv na zdravotní stav hostitele, neplatí ale obecně, že dostatek živin působí jako prevence onemocnění. Schmitthenner et Canaday (1983) uvádějí přehled prací zabývajících se účinkem dusíku a dalších látek na populaci patogena a docházejí k závěrům, že asi polovina z nich měla výsledek pozitivní a polovina negativní, což ukazuje na existenci řady faktorů, které vstupují do interakcí a které zatím nejsou známy. Jednoznačně pozitivní je použití síry, protože dojde ke zvýšení acidity substrátu (nutno dosáhnout asi pH 4), při které dochází k inhibici tvorby zoosporangií patogena. Tento efekt lze ovšem využít pouze u rostlin, které tolerují nebo vyžadují kyselé půdy. Podobně inhibiční účinek má uvolněný (event. dodaný) hliník (Pegg, 1977a; Schmitthenner and Canaday, 1983), který je ovšem toxický, což je třeba zohlednit. Rovněž je otázka, nakolik jsou efekty obou aplikací oddělitelné, protože při nízkém pH se uvolňuje hliník a další kovy vázané v půdě. Podobně rozporuplné byly výsledky experimentů s hnojením půd; je ovšem třeba zaznamenat, že vyšší supresivní efekt mělo použití substrátů s vyšším poměrem C:N, tím spíše, pokud byly zapraveny do půdy (viz Gilpatrick, 1969b; Zentmyer, 1980). Zde se může spíše jednat o inhibiční efekt aktivované mikrobiální flóry, než o přímý vliv.
Biologická kontrola Biologická kontrola spočívá ve využití parazitů či inhibitorů a dalších organismů, které omezují aktivitu či přímo snižují populace patogena. Existuje velké množství baktérií, aktinomycetů a hub z různých taxonomických skupin, které výrazně potlačují růst patogena, alespoň v laboratorních podmínkách. Jejich použití in vivo je ovšem často problematické a často selhává (Baker, 1978; Malajczuk, 1983 aj.). Rovněž byly testovány další mikroorganismy – prvoci, roztoči a nematodi (viz. Erwin et Ribeiro, 1996). Použití biopreparátů je vesměs šetrné k životnímu prostředí, protože většinou nebývají postiženy populace dalších organismů a nedochází k akumulaci toxických látek v prostředí. Přežívání a aktivita patogenů je nepřímo úměrná množství mikroorganismů v půdě (Weste et Vithanage, 1978a) a nárůst aktivity půdních hub a baktérií často přímo vede k potlačení patogena (Weste, 1983a,b). Přidání půdy s množstvím mikroorganismů do mikrobiálně deficientních substrátů výrazně omezuje přítomnost patogena v kořenech rostlin (Tippet, 1978, sec. Erwin et Ribeiro, 1996). S úspěchem se setkaly experimenty in vivo s použitím Bacillus cereus proti Phytophthora sojae (Osburn et al., 1990), nebo výzkumy antifungálního působení Enterobacter aerogenes proti P. cactorum (Brewster et al, 1997) nebo Pseudomonas fluorescens (Lee et al., 2003) či Streptomyces humidus (Hwang et al., 2001) proti P. capsici, aj. Valdebenito-Sanhueza (1987) dokumentuje úspěšné použití Trichoderma sp. proti P. cactorum na jabloních. Preparátu Binap-T (50 x 106 konidií Trichoderma viride/g) bylo také úpěšně použito k potlačení nákazy P. cactorum na jabloních (Orlikowski et Schmidle, 1985) inhibován byl růst mycelia a tvorba zoosporangií. Myrothecium roridum, druh často izolovaný z rhizosféry, má supresivní účinky na růst P. cinnamomi (Gees et Coffey, 1989). Komerční přípravek GL-21 (Gliocladium virens) je používán proti infekci Pythium spp. a Rhizoctonia spp., produkt je také registrován k použití proti rodu Phytophthora (Erwin et Ribeiro, 1996). Oospory Phytophthora syringae jsou parazitovány houbou Microdochium fusarioides a zhruba 2/3 jejich počtu během 8 měsíců ztrácejí klíčivost (Harris, 1985b). Dále můžeme zmínit např. mikromycety Trichoderma spp., Myrothecium spp., Gliocladium roseum a G. virens, Humicola fuscoatra, Penicillium spp., Trichothecium roseum, Verticillium chlamydosporium nebo chytridiomycety Catenaria anguillulae, Hyphochytrium catenoides
(viz např. přehled Erwin et Ribeiro, 1996). Podobných příkladů ověřeného antagonismu může být jmenována celá řada. Na druhou stranu je nutno poznamenat, že některé antagonistické druhy mohou indukovat tvorbu oospor či chlamydospor za současného lyzování mycelia - např. Trichoderma viride indukuje tvorbu dormantních stádií druhu P. cinnamomi (Reeves, 1975). Zajímavý je antagonismus bazidiomycetů (produkce antibiotik – Lactarius cerealis var. piceana - Marx, 1970) nebo např. pasivní mykorhizní ochrana (např. pomocí Hartigovy sítě) kořenového systému druhem Suillus luteus a řady dalších bazidiomycetů (Marx, 1969). Mykosymbiont může rovněž indukovat tvorbu inhibičních látek hostitelem nebo v důsledku mykorhizy rostlina neuvolňuje do půdy exudáty, což vede ke snížení atraktivity kořenů v důsledku omezení chemotaxe zoospor patogena (Marx, 1972). Na druhou stranu bylo zjištěno (Davis et al, 1978 aj.), že endomykorhiza může redukovat rezistenci hostitele a v některých případech nebyl zaznamenán signifikantní rozdíl mezi odolností mykorhizních a nemykorhizních kořenů (Graham et Egel, 1988). U nás jsou nebo byly pro použití na lesních dřevinách prozatím registrovány 4 přípravky - Ibefungin, obsahující kmen baktérie Bacillus subtilis s účinnou látkou subtilosinem, preparát Polyversum s oosporami mykoparazitické houby Pythium oligandrum (v současné době nemá registraci) a Supresivit a Trichodex obsahující konidie Trichoderma harzianum (podrobnější informace např. Jančařík, 1996). Z dalších přípravků, používaných v zahraničí (u nás neregistrovaných) lze jmenovat Binab, Bio-Fungus (Trichoderma spp.), Companion (Bacillus subtilis, B. lichenformis, B. megaterium), Mycostop (Streptomyces griseoviridis), Primastop (Gliocladium catenulatum), Rootshield, Plantshield, T-22 Planter box (Trichoderma harzianum), SoilGard (Gliocladium virens), Subtilex (Bacillus subtilis), Trichopel (Trichoderma harzianum, T. viride) a Trieco (T. viride). Tyto přípravky lze použít zejména proti hnilobám kořenů, ale některé z nich jsou používány např. i pro preventivní ošetření mechanických poškození bází kmenů apod. Výzkum biokontroly patogenů z rodu Phytophthora je v současné době intenzivní, v některých případech bylo dosaženo slibných výsledků, ale prozatím jsou dosud velmi častá rozporuplná zjištění, což opět ukazuje na složitost a komplexnost faktorů ve studovaném prostředí a velkou odlišnost jednotlivých případů.
Chemická kontrola Vzhledem k široké problematice a více než stoleté tradici tohoto oboru je potřeba chemické kontrole věnovat relativně širší prostor než ostatním metodám. V současné době existuje značné množství přípravků, které lze při potlačování chorob způsobených druhy r. Phytophthora na dřevinách více či méně úspěšně použít. Aplikace fungicidů mimo zemědělské kultury, sady, lesní školky a podobné kultury je ovšem z mnoha hledisek problematická. Používané látky lze rozdělit do dvou skupin – jsou to jednak dezinfekční prostředky a jednak fungicidní a fungistatické látky. První slouží k likvidaci zdroje infekčního inokula patogena (v půdě, vodě, na dopravní mechanizaci apod.) nezávisle na hostiteli a druhá skupina slouží k přímé ochraně hostitelů, ať již preventivní či kurativní. Dezinfekční prostředky Chlor či chlornan sodný (Savo) lze použít při dezinfekci techniky, klasické použití má při dezinfekci zdroje vody pro zavlažování. Použité koncentrace se liší podle druhu patogena a podle formy v které perzistuje. K likvidaci zoospor postačuje obvykle koncentrace 1 – 2 ppm chloru (viz Pegg, 1978; Smith, 1979), zatímco pro likvidaci mycelia je zapotřebí koncentrace řádově vyšší, 20 – 50 mg/l pro P. cryptogea a pro P. cinnamomi 100 – 200 mg/l
(Smith, 1979). Při likvidaci patogena v půdě se někdy musí použít koncentrace vyšší, až 200 – 500 ppm (např. Grech et Rijkenberg, 1992). Problémem může být skutečnost, že dochází k vyšší vazbě aktivní látky na organickou hmotu (k patogenu se pak dostane jen malé množství) a také v některých případech zaznamenaná fytotoxicita látky (Erwin et Ribeiro, 1996). Pro dezinfekci techniky lze samozřejmě použít větší spektrum přípravků, např. kyselinu peroctovou (Persteril). Půdu lze dezinfikovat (např. pro přípravu místa pro novou výsadbu) půdními fumiganty.
Měďnaté přípravky Úspěšné používání fungicidů (resp. fungicidních a fungistatických látek) se datuje od osmdesátých let 18. stol. Zpočátku se většinou jednalo o látky s obsahem mědi, přičemž některé z nich se dodnes s úspěchem používají. Velkým problémem je ovšem jejich i značná toxicita k dalším organismům. Používají se vesměs k přímé ochraně rostlin, přičemž určující je koncentrace Cu2+ iontů. Většinou se aplikují postřikem na listy (viz Erwin et Ribeiro, 1996), ale lze je rovněž použít ve formě nátěru na kmeny nebo jejich báze. Jejich použití je kontaktní, preventivní a/nebo kurativní. Měďnaté přípravky lze kombinovat s jinými fungicidy, např. s metalaxylem (obchodní název Ridomyl Gold Plus 42,5 WP) nebo s fosetylem-Al (Aliette Bordeaux).
Metalaxyl a další phenylamidy Tyto a následující látky patří mezi systemické fungicidy. Jsou to ochranné látky, které jsou translokovány rostlinou, většinou xylémem, výjimečně i floémem. Jejich efektivita je tedy výrazně větší (nehrozí tolik smývání dešťovými srážkami) a působí delší dobu. Jsou ovšem známy kmeny patogenů, které si vůči nim vytvořily rezistenci – např. proti metalaxylu, který je asi používán nejčastěji (Erwin et Ribeiro, 1996). Phenylamidy furalaxyl, metalaxyl, oxadixyl, ofurace, captafol, benalaxyl a další jsou aktivní proti řadě půdních oomycetů, nejběžněji se používá metalaxyl (Erwin et Ribeiro, 1996). Metalaxyl je aktivní proti všem druhům rodu Phytophthora i při nižších koncentracích než ostatní ochranné fungicidy. Účinné koncentrace se pohybují pod 1 µg/ml in vitro (Erwin et Ribeiro, 1996). Metalaxyl inhibuje syntézu rRNA, což vede k omezení až zastavení růstu patogena, protože na ribozómech dochází k syntéze proteinů (Davidse, 1995). Klíčení zoosporangií a encystovaných zoospor inhibuje nepatrně, protože tyto útvary mají ribozómů pro vyklíčení dostatek. Pro použití na dřevinách je možné provést aplikaci postřikem, nátěrem a injektáží. Metalaxyl se aplikuje také do půdy, odkud se dostává do kořenů a do celé rostliny (obchodní název pro půdní aplikaci je Subdue, tento přípravek ale není v ČR registrován). Přípravek je vodou rozpustný a dostatečně mobilní, poločas rozkladu v půdě je 15 – 30 dní (Cohen et Coffey, 1986). Opakované použití metalaxylu na jedné lokalitě vede ovšem postupně k jeho rychlejší biodegradaci půdní mikroflórou (Bailey et Coffey, 1985). Metalaxyl se u nás prodává spolu s mancozebem pod obchodním názvem Ridomil Gold MZ 68 WP či s oxychloridem měďi pod názvem Ridomil Gold Plus 42,5 WP (viz výše).
Citlivost některých zástupců z rodu Phytophthora, které parazitují běžně na dřevinách, vůči metalaxylu. Uváděna je hodnota minimální účinné koncentrace ED50. P. cactorum P. cinnamomi P. citricola P. cryptogea
0,04 - 2,0 µg/ml 0,07 - 0,9 µg/ml 0,2 - 6,45 µg/ml 0,22 µg/ml
Zaviezo et al. (1993), Fuller et Gisi (1985) Coffey et al. (1984a), Fuller et Gisi (1985) Schwinn et Staub (1983), Coffey et al. (1984a) Zaviezo et al. (1993)
Kyselina fosforečná, Fosetyl-Al Fosetyl-Al a produkt jeho rozkladu, kyselina fosforečná, je specifický fungicid s odlišným působením na různé druhy patogenů, přičemž často také rozhoduje způsob aplikace a místo napadení. Při testování in vitro se ukázala účinnost této látky jako poměrně nízká, pro potlačení některých druhů bylo nutné použít poměrně vysoké koncentrace (např. Clerjeau et Beyries, 1977), ovšem proti P. cinnamomi byla účinná koncentrace nízká, nižší než 50 µg/ml pro fosetyl-Al a 10 µg/ml pro kys. fosforečnou (Ribeiro et al., 1975a). Účinnou látkou je fosforečný anion (např. Coffey et Joseph, 1985). V působení fosetylu-Al (resp. kys. fosforečné) se využívá odlišného metabolismu fosforu patogena, resp. tvorby zásob fosforu zejména během tvorby zoosporangií (Wang et Bartnicky-Garcia, 1973), ale přesný mechanismus dosud není znám (Erwin et Ribeiro, 1996). Tvorba sporangií je inhibována již při koncentracích kolem 1 - 2 µg/ml kys. fosforečné (Coffey et Joseph, 1985). Růst mycelia je inhibován až při řádově vyšších koncentracích a efekt se spíše projevuje jako fungistatický než fungitoxický (Guest et Grant, 1991), přičemž záleží na schopnosti oxidace látky patogenem. Fungicid potlačuje rovněž klíčení zoospor. Metabolismus a aktivita patogena jsou změněny takovým způsobem, že obranný mechanismus hostitele je vytvořen rychleji a může být účinnější (například se zvyšuje tvorba fytoalexinů). Patogen má na povrchu menší množství supresorových molekul a/nebo má na povrchu větší množství molekul, díky kterým je lépe rozpoznatelný receptory na hostitelských buňkách. Tyto změny neinhibují patogena v axenické kultuře, ale ve spojitosti s funkčním obranným systémem hostitele jsou letální (Guest et Grant, 1991). Transport tohoto vodorozpustného fungicidu v rostlinách je relativně neobvyklý, probíhá totiž velmi dobře oběma směry (Erwin et Ribeiro, 1996). Aplikace při poškození dřevin se může provádět injektáží, postřikem, zalitím, natěrem poškozených míst aj. Jeho použití může být preventivní i kurativní a lze ho s úspěchem použít i při chronických chorobách (např. Darvas et al., 1984). S úspěchem byly použity injektáž přípravku o koncentraci 1,5 g aktivní látky na 1 m2 zápoje (je ale třeba dbát na pH roztoku) a nátěr přípravku o koncentraci 300g/l na bázi kmene (Schutte et al., 1991). Obecně se ovšem doporučují koncentrace 0,25 – 0,5 % přípravku. K udržení dostatečné koncentrace účinné látky nesmí ale interval ošetření překročit 42 dnů, nicméně intervaly ošetření mohou být delší než např. u metalaxylu (při použití kyseliny fosforečné injektáží je ovšem potřeba upravit pH roztoku). Fosetyl-Al se u nás prodává pod obchodním názvem Aliette 80 WP či ve směsi s oxychloridem měďi (Aliette-Bordeaux) nebo s mancozebem (Mikal M).
Známé použití metalaxylu a podobných fenylamidů (M) a kys. fosforečné a podobných látek (F) proti vybraným druhům rodu Phytophthora na dřevinách (podle Erwin et Ribeiro, 1996; Skoudridakis et Bourbos, 1990). P. cactorum
P. cambivora
P. cinnamomi
P. citricola
P. cryptogea P. drechsleri P. megasperma P. syringae
hniloba báze hniloba kořenů hniloba krčku hniloba kořenů, báze hniloba krčku rakovina báze kmene inkoustová choroba hniloba kořenů
hniloba kmene hniloba kořenů hniloba kořenů, krčku hniloba kořenů rakovina krčku hniloba kořenů, báze hniloba krčku hniloba kořenů hniloba kořenů hniloba krčku rakovina hniloba báze
M,F M F M M F M,F M M,F M,F F F M F F M F M M F M,F M,F
Malus sp., Persica sp. Malus sp. Malus sp., Persica sp. Malus sp. Amygdalus sp., Cerasus sp. Amygdalus sp., Cerasus sp. Castanea sp. Rhododendron spp., Chamaecyparis lawsonianae Azalea spp. Rhododendron sp., Eucalyptus sp. Juglans sp. Juglans sp. Juglans sp. Juglans sp. Malus sp. Cerasus sp. Pseudotsuga menziesii Pseudotsuga menziesii Cerasus sp. Amygdalus sp. Malus sp.
Karbamáty a dimetomorf Karbamáty prothiocarb a propamocarb mají omezenou systemickou aktivitu a používají se vesměs proti chorobám kořenů a bází rostlin. Mohou se také dostat až do výhonů, ale neúčinné jsou při ochraně listů a plodů (v tomto případě je potřeba rostliny ošetřit postřikem). Propamocarb (u nás se prodává pod obchodním názvem Previcur 607 SL) byl úspěšně použit proti hnilobě kořenů rododendronů způsobené P. cinnamomi, účinná koncentrace byla ale výrazně vyšší než u metalaxylu (Englander et al., 1980). Lze ho používat jak preventivně tak kurativně postřikem, zálivkou, nátěrem či injektáží. Dimetomorf inhibuje klíčení zoospor a sporangií za velmi nízkých koncentrací - 0,25 až 0,75 µg/ml (Kuhn et al., 1991) a v některých případech je pro patogena letální. Tento fungicid ovlivňuje procesy, řídící tvorbu buněčných stěn patogenů. Jeho účinky jsou srovnatelné s phenylamidy, je lokálně systemický a ochranný (Schwinn et Staub, 1995) a lze ho použít např. v případech, kde se setkáme s kmeny rezistentními vůči metalaxylu. V koncentraci 0,6 a 1,2 mg/l inhibuje léze způsobené P. cinnamomi na kmenech Rhododendron ponticum a Eucalyptus sieberi (Marks et Smith, 1990). U nás je tato látka v prodeji ve směsi s mancozebem pod obchodním názvem Acrobat M2. Způsob použití je obdobný jako u ostatních látek.
Nejběžněji používané přípravky Nejpoužívanější fugicidy s aktivitou proti hnilobám kořenů a bází stromů způsobovaných rodem Phytophthora jsou propamocarb, furalaxyl, metalaxyl a fosetyl-Al. Aplikují se vesměs zálivkou do půdy k bázi rostlin, případně sprejem, namočením sazenic, nátěrem bází kmenů či poranění, injektáží anebo granulemi. Byla zjištěna rezistence některých kmenů, např. P. cinnamomi, P. cactorum a P. citricola, vůči používaným přípravkům (viz Erwin et Ribeiro, 1996). Obecně se doporučuje používat kombinaci systemických a kontaktních fungicidů, což moderní komerční přípravky obvykle splňují. Důvodem je samozřejmě kombinace několika různých způsobů potlačení patogena (často se jako druhý fungicid používá mancozeb, který má kontaktní a preventivní účinky a inhibuje např. klíčení zoospor). Vhodné ale je doplnit ošetření fungicidy také dalšími postupy, které mohou vést k potlačení patogena (úprava vodního režimu, provzdušnění substrátu, změna pH substrátu, dodání mikroelementů apod.).
Seznam přípravků použitelných proti druhům r. Phytophthora registrovaných v r. 2008 v ČR ACROBAT MZ - dimetomorf 90 g/kg + mancozeb 600 g/kg ALIETTE BORDEAUX - fosetyl-Al 250 g/kg + oxychlorid mědi 420 g/kg ALIETTE 80 - WP fosetyl-Al 800g/kg IBEFUNGIN - Bacillus subtilis spory kmene IBE 711 1x109 BASAMID GRANULÁT - dazomet 970g/kg KUPRIKOL 250 SC - oxychlorid mědi 420 g/l KUPRIKOL 50 - oxychlorid mědi 840 g/kg MIKAL M - fosetyl-Al 44 % + mancozeb 26 % POLYVERSUM - Pythium oligandrum 1x106 spor/g PREVICUR 607 SL - propamocarb 607 g/l PROPLANT - propamocarb-hydrochlorid 722 g/l RIDOMIL GOLD COMBI PEPITE - metalaxyl-M 50 g/kg + folpet 400 g/kg RIDOMIL GOLD MZ PEPITE - mancozeb 640 g/kg + metalaxyl-M 40 g/kg RIDOMIL GOLD MZ 68 WP - mancozeb 640 g/kg + metalaxyl-M 40 g/kg RIDOMIL GOLD PLUS 42.5 WP - oxychlorid mědi 40 % + metalaxyl-M 2,5 % SUPRESIVIT - Trichoderma harzianum Rifai aggr. 14 ×109 spor/g TRICHODEX - Trichoderma harzianum T-39 20 %
