Kateřina Kopecká Hliníky 195 67972 Kunštát Gymnázium Boskovice Palackého náměstí 1 680 11 Boskovice
Konstantin a Metoděj dopad jejich mise na jazyk a literaturu
seminární práce do společensko-vědního semináře Gymnázium Boskovice 2012
Prohlašuji, že jsem tuto seminární práci vypracovala sama a pouze za přispění zdrojů uvedených v seznamu. V Kunštátě dne …...............
Podpis:....................................................................... 2
OBSAH: ÚVOD ..................................................................................................................................4 1. ČESKÝ JAZYK.............................................................................................................. 5 2. VELKÁ MORAVA.............................................................................................................6 3. BRATŘI ZE SOLUNĚ.......................................................................................................7 3.1. Konstantin- Cyril.........................................................................................................7 3.2. Metoděj........................................................................................................................8 4. CYRILOMETODĚJSKÁ MISE........................................................................................9 4.1. Metodějovy boje........................................................................................................10 5. VLIV NA JAZYK ..........................................................................................................11 5.1. Hlaholice...............................................................................................................11 5.2. Cyrilice.................................................................................................................13 6. ANKETA..........................................................................................................................16 7. STAROSLOVĚNSKÉ PÍSEMNICTVÍ...........................................................................19 8. ZÁVĚR.............................................................................................................................21 9. ZDROJE...........................................................................................................................22
3
ÚVOD Jména Konstantin a Metoděj dnes zná již každý. Učíme se o nich ve školách, čteme o nich v různých literárních dílech, ale víme, kdo skutečně byli a čím se tolik proslavili? Víme, proč jsou zrovna pro náš národ tak důležití? Víme, proč dnes píšeme takovýmto písmem? Známe souvislost jejich životů s náboženstvím a jazykem? Toto téma jsem si vybrala proto, že mě velice zajímá veřejná znalost tohoto tématu. Jména dvou Soluňských bratrů zná každé malé dítě, ale když se optáme blíže, můžeme přijít na to, že lidé zdaleka nejsou o tomto tématu tak informovaní, jak by měli být. Cílem této seminární práce je přiblížit čtenářům velmi důležitou věc - český jazyk a obeznámit je s životy těchto dvou bratrů. Co v životě dokázali, jak ovlivnili dějiny české literatury, jak ovlivnili vývoj českého jazyka a písma, a v neposlední řadě anketou ověřit povědomí veřejnosti o tématu těchto věrozvěstů.
4
1.
Český jazyk Český jazyk neboli čeština je západoslovanský jazyk, nejvíce společných znaků má
se slovenštinou, poté polštinou a lužickou srbštinou. Patří do skupiny slovanských jazyků, do rodiny jazyků indoevropských. Český jazyk se vyvinul ze západních nářečí praslovanštiny na konci 10. století. Je pravda, že česky psaná literatura se objevuje od 14. století, ale první písemné památky jsou již z 12. století. Dělí se na spisovnou češtinu, určenou pro oficiální styk, což znamená, že je kodifikována v mluvnicích a slovnících, a na nespisovnou češtinu, která zahrnuje dialekty, neboli nářečí, a sociolekty, neboli slangy, včetně vulgarismů a argotu. Spisovná čeština má dvě podoby - spisovnou a hovorovou. Spousta lidí si plete hovorovou češtinu a obecnou češtinu, ale přitom je potřeba ji odlišovat. Česky mluví zhruba 11,5 mil. lidí a přes 10 mil. z nich žije v Česku. V důsledku několika vystěhovaleckých vln v uplynulých 150 letech hovoří česky i desetitisíce emigrantů a další generace jejich rodin, zejména na Slovensku, v USA, Kanadě, Německu, Rakousku, Rumunsku, Austrálii, na Ukrajině a v řadě dalších zemí. Čeština je flektivní jazyk, který se vyznačuje komplikovaným systémem skloňování a časování. K písemným záznamům používá latinku obohacenou o diakritická znaménka, které v českém jazyce zavedl Jan Hus. Pro výslovnost je charakteristický pevný přízvuk na první slabice, opozice délky samohlásek a specifická souhláska ř (zvýšená alveolární vibranta).
5
2.
Velká Morava Velkomoravská říše byla prvním známým západoslovanským státem a ve své době
nejmocnějším a nejsilnějším státem ve střední Evropě. Existovala převážně na území dnešního Česka, Slovenska a Maďarska mezi léty 833–906/907. Již v 7. století existoval předchůdce státního útvaru, tzv. Sámova říše. Tato říše se rozkládala pravděpodobně v povodí řeky Moravy a na jihozápadním Slovensku, tedy na územích, kde v 9. století vzniklo Moravské knížectví a Nitranské knížectví. Jednalo se ale spíše o kmenový svaz, protože jeho vnitřní struktura ještě nemůže být hodnocena jako stát. O době od zániku Sámovy říše do zformování moravského státu není určitá zmínka v žádných pramenech. Ke konci 8. století se zhroutil avarský kaganát, takže politická situace umožnila západoslovanským kmenům vytvořit nový státní útvar. Počátkem 9. století se objevují dvě knížectví, která spolu vedou politický boj – Moravské knížectví, pravděpodobně s centrem v jihomoravských Mikulčicích, a Nitranské knížectví se střediskem v Nitře na jihozápadě dnešního Slovenska, kde sídlil kníže Pribina. Pravděpodobně v roce 831 byl Mojmír spolu „se všemi Moravany“ pokřtěn biskupem Reginharem. Roku 833 se knížeti Mojmírovi podařilo Pribinu z Nitry vypudit, posléze připojil jeho knížectví ke svému a tento krok je označován za vznik Velkomoravské říše. Mojmír se stal prvním velkomoravským panovníkem.
6
Bratři ze Soluně
3.
Konstantin a Metoděj nepocházeli z Moravy, jak by se mohl někdo domnívat, ale z Řecka. Byli to synové vysokého byzantského důstojníka, soluňského boháče Lva. Vklad soluňských bratrů do naší historie nebyl o nic menší, než např. vklad Karla IV., ačkoli si to neuvědomuje každý. Oba bratři se narodili poblíž Egejského moře, v druhém největším městě Byzantské říše - v řecké Soluni. Měli ještě pět dalších sourozenců, ale historie zná pouze Konstantina a Metoděje. Papež Jan Pavel II. v roce 1980, společně se svatým Benediktem a později dalšími světicemi, prohlásil Konstantina a Metoděje za spolupatrony Evropy. Papež Lev XIII. v okružním listu „Grande munus“ ze 30. září 1880 vyzdvihl zásluhy svatých bratří a stanovil svátek svatého Cyrila a Metoděje na den 5. července, ovšem bez jakékoliv souvislosti s životem svatých slovanských apoštolů i mimo jakoukoliv souvislost s cyrilometodějstvím obecně. Např. pravoslavná církev má vlastní den oslavy svatých Cyrila a Metoděje a to 11. květen podle pravoslavného kalendáře, tj. 24. květen dle občanského kalendáře. Tento den je určen ve všech slovanských pravoslavných církvích. Svatí bratři ze Soluně přišli na Velkou Moravu na jaře r. 863. Podle tradice to bylo právě v tento den - 11. května či 24. května. V Bulharsku je 24. květen Dnem Sv. Cyrila a Metoděje a Dnem slovanské kultury a vzdělávání. Je to svátek a den pracovního klidu. Jinde jejich svátek připadá na 14. únor, což je datum, kdy umřel sv. Cyril. Česko i Slovensko slaví svátek Cyrila a Metoděje 5. července, stejně jako římští katolíci v některých zemích.
3.1.
Konstantin Konstantin- řecky Κωνσταντίνος, Konstantinos. Svatý Cyril- řecky Κύριλλος, Kyrillos; latinsky Cyrillus
Datum jeho narození není přesně známé, ale odhaduje se k letům 826 nebo 827. Místem narození se stala Soluně a datum smrti je stanoveno na 14. února roku 869 v Římě. Byl nejmladší ze všech sourozenců a byl profesorem filosofie v Konstantinopoli. Roku 855 vstoupil do kláštera. Byl pouze mnichem, ale i přesto byli oba bratři považováni za biskupy 7
celý středověk. Těsně před svou smrtí vstoupil opět do kláštera, tentokrát do kláštera v Římě, kde v posledních týdnech svého života, když smrtelně onemocněl, přijal své druhé, řeholní jméno Cyril. Pod tímto jménem je známější a byl pod ním později prohlášen za svatého. Talent Konstantina -Cyrila byl mimořádný. Už od mládí vynikal obrovskou bystrostí a zbožností. Při studiu na císařském dvoře v Cařihradě brzy ovládl všechnu tehdejší učenost (teologii, filozofii a literaturu) a získal titul filozof. Naučil se spoustu jazyků a snad v šestadvaceti letech se stal profesorem na právě se formující nejstarší evropské vysoké škole v Konstantinopoli. Ještě ve chvíli, kdy pobýval ve svém rodném městě, aktivně ovládl i makedonskou variantu staré bulharštiny, kterou později povýšil na první spisovný slovanský jazyk. Konstantinopolskou školu ovšem velice brzy opustil, protože nedokázal snášet atmosféru věčné řevnivosti a zloby, která v byzantském hlavním městě panovala. Odebral se tedy za svým bratrem Metodějem do kláštera v horách tureckého Olympu. Zde patrně sestavil první slovanskou abecedu - hlaholici a předložil tu první církevní texty. Měl myšlenku šíření křesťanství ve východní Evropě. Na Moravu přišel ve 36 letech a zemřel dvaačtyřiceti letech.
3.2.
Metoděj
Svatý Metoděj- řecky Μεθόδιος, Methodios; latinsky Methodius. Narodil se roku 815 v Soluni a zemřel 6. dubna 885 na Moravě. Byl starší bratr Konstantina. Ze začátku pracoval jako státní byzantský úředník, později jako mnich, diakonom a nakonec jako první moravsko-panonský arcibiskup. Metoděj se nejdříve věnoval, jako jeho otec, činnosti ve státní správě. Dosáhl mimo jiné i postavení místodržitele v Bithýnii, byzantské zemi na pobřeží Černého moře. Svého povolání se ovšem zřekl, odešel do bithýnského kláštera a stal se mnichem.
8
4.
Cyrilometodějská mise Roku 862 ze „země na severu“ přichází do Konstantinopole poselstvo od
moravského knížete Rostislava, ve kterém se obrací na císaře Michala III. s prosbou, aby v jeho zemi zřídil biskupství. Hlavním důvodem byla změna uplatňování tvrdých nároků pasovského biskupa na Rostislavovu zemi, co se církevní správy týče. Potřeboval ve své zemi vlastní, jemu podléhající církevní správu, nikoli cizáckou. My ale můžeme obecně říct, že cyrilometodějská mise měla hned několik důvodů - význam politický (proti germanizaci), význam náboženský (křesťanství v rodném jazyce) a význam literární (základy staroslověnského písemnictví). Císař Michal III. souhlasil a na Velkou Moravu poslal právě Konstantina a Metoděje. Ti si s sebou přibrali žáky - Klimenta, Nauma, Savuu, Angelaria, a s velkým průvodem přišli asi před zimou roku 863 na Velkou Moravu. Když roku 864 kníže Rostislav prohrál bitvu s východofranckým Ludvíkem Němcem, nastal na území Moravy dlouholetý zápas dvou církevních koncepcí a dvou bohoslužebných jazyků- latiny a staroslověnštiny, protože se němečtí kněží a mniši vrátili na Moravu natrvalo. Kázání řeckých bratrů, která byla pronášena krásnou a dokonalou staroslověnštinou, měla obrovský úspěch. Na rozdíl od latinsky školených duchovních, kteří lidem špatně a nesrozumitelně tlumočili různé obřady, jim lidé rozuměli a po chvíli si mezi lidmi začali vychovávat své nástupce z řad obyvatelstva. Konstantin už před příchodem předložil hlavní bohoslužebné knihy, především misál (kniha s kompletními texty pro mši), breviář (motlitby předepsané k dennímu modlení kněží) a část bible. Všechny se staly učebnicemi pro budoucí moravské duchovní. Bratři pobyli na Moravě tři roky. Poté je Rostislav pověřil uzavřením dohody s Blatenským knížectvím o společné obraně proti východofrancké říši. Dále se obě země společně pokusí vymoci zřízení samostatné církevní provincie, panonsko-moravského arcibiskupství. Roku 867 přijali pozvání papeže Mikuláš I. do Říma. Konstantin se z Říma nevrátil. Dva měsíce před svou smrtí vstoupil do jednoho ze zdejších řeckých klášterů a přijal řeholním křtem jméno Cyril. Vzápětí na to zemřel a byl pohřben v bazilice sv. Klimenta v Římě, jak je zmíněno výše. Metoděj pokračoval dalších šestnáct let se svou skupinou věrných žáků.
9
4.1.
Metodějovy boje
Metodějův pobyt v Římě přinesl významné náboženské i politické vítězství. Papežovou bulou - Gloria in excelsis Deo (Sláva na výsostech Bohu) byla staroslověnština povolena jako plnoprávná bohoslužebná řeč a Metoděj byl na podzim roku 869 vysvěcen na prvního arcibiskupa, tzv. Panonsko-moravské arcidiecéze. Následně na Moravě zavládl zmatek. Kníže Svatopluk zradil svého strýce Rostislava, zmocnil se ho a vydal na pospas do rukou Ludvíka Němce. Rostislav umřel a Svatopluk se na krátkou chvíli ujal vlády. Do žaláře byl uvězněn i Metoděj, protože latinští kněží v něm viděli už odjakživa úhlavního nepřítele, protože jeho bohoslužby byly u lidí mnohem více oblíbené. Z vězení se dostal až po 3 letech, kdy ostře zakročil sám papež. Po návratu na Moravu se Metoděj ujal vedení své církevní provincie. Byly do jeho pravomoci odevzdány kostely na hradištích i kněží, kteří při nich působili. Společně s žáky teď Metoděj křtil nové věřící, pomáhal Svatoplukovi upevňovat mohutnější říši a v závěru života dokončil i bratrovo literární dílo - staroslověnský překlad bible. Situace nadále existujícího dvojjazyčného náboženského obřadu způsobovala, že Metodějova činnost byla neustále napadána a vystavována tlakům. Jelikož byla latina v aristokratických kruzích módní, nastávaly i problémy se Svatoplukem. Největší problém nastal, když se na scéně objevil Wiching, ctižádostivý a proradný kněz. Nejprve Metoděje u papeže obvinil, že lidem hlásá kacířské nauky, že překračuje své pravomoce, a že utiskuje latinské duchovní i latinu samotnou jako bohoslužebný jazyk. Metoděj tedy znovu putoval do Říma, kde úspěšně obhájil svoji pravdu a papež vybídl Svatopluka a moravský lid, aby Metoděje ctili jako svrchovanou hlavu své církve. Problém byl v tom, že současně papež jmenoval Wichinga nitranským biskupem, což způsobila další vyhrocení boje místo smíru. Wiching se pokusil i o podvod, kde předložil před Svatopluka padělanou listinu, kde bylo napsáno, že papež Metoděje sesazuje z jeho funkce. Lež se mu však nepovedla a toto tvrzení bylo vyvráceno. Když se moravský arcibiskup chystal o sesazení Vichinga z jeho funkce kvůli jeho chování, Wiching ihned znovu putoval do Říma k papeži. Metoděj zrovna podnikal svoji poslední pouť do Konstantinopole, a podle toho také vyzněly papežovy závěry. Nový muž na Petrově stolci Hadrián III., pod vlivem Wichingových udání zakázal slovanskou liturgii a nařídil, aby byli moravští kněží vypuzeni ze země, pokud nebudou ochotni podřídit se. 10
Roku 885, nedlouho po návratu z Byzance, Metoděj zemřel a byl pohřben v hrobce velehradského chrámu. Staroslověnsky vzdělaní mniši a kněží byli v okovech vyvedeni ze země, protože Metodějovi žáci se odmítli podřídit papežovu usnesení, protože nemohli zradit dílo a odkaz svého milovaného učitele. Slovanská vzdělanost a kultura tedy téměř zmizela, ale brzy se znovu objevila v Čechách, ale i v Rusku nebo v Bulharsku. Metoděj kázal: „Každé sémě dřív nebo později vždycky vzejde.“
Vliv na jazyk
5.
Vliv Soluňských bratrů na vývoj našeho rodného jazyka by více než obrovský. Na Velkou Moravu byli pozváni mimo jiné za účelem šířit bohoslužbu ve srozumitelném jazyce. Přinesli s sebou proto písmo, které označujeme jako hlaholici.
5.1.
Hlaholice
Tato abeceda pochází ze staroslověnského slova "glagol" či "hlahol", což znamená slovo. Ačkoliv je to paradox, tak se zdá, že to byl sv. Cyril, kdo vynalezl hlaholici, ne cyrilici, která je po něm pojmenována. Bernard Comrie (University of South Carolina) však přišel s mnohem pragmatičtějším nápadem. Vyvinul teorii, podle níž byla hlaholice odvozena z psané formy řecké abecedy, zatímco cyrilice z unciálního písma byzantského Řecka, kterého se využívalo v církevních rukopisech. Je tedy možné, že studenti sv. Cyrila shledali hlaholici „nedůstojnou a nevhodnou pro duchovní účely", a tak odvodili cyrilici z už existujícího církevního písma. Jejím základem byla upravená řecká abeceda a velmi dobře vystihovala fonetické zvláštnosti slovanského jazyka. Je to nejstarší, dnes již neužívané slovanské písmo. Důvod, proč Konstantin hlaholici vytvořil, bylo vytvoření jazyka pro jeho slovanské krajany z okolí Soluně, mluvící starobulharským makedonským nářečím a také mimo jiné jeho mise na Velkou Moravu a nutnost vytvořit písmo pro přijatelný zápis slovanštiny, do níž bylo třeba překládat bohoslužebné i jiné texty. Vytvořením této nové abecedy mělo být též zdůrazněno, že Slované jsou národ samostatný a nezávislý na Řecích a Latinících 11
V hlaholských památkách musíme rozlišovat dva druhy hlaholice- hlaholice okrouhlá (bulharská nebo makedonská hlaholice), anebo hranatá (chorvatská hlaholice). Jsou i památky, jichž hlaholice tvoří přechod mezi okrouhlou a hranatou. Při jejím sestavování byl Konstantin ovlivněn jednak slovanštinou, jednak řečtino a to tak, že znal fonologický systém řecký a jemu odpovídající systém řeckého písma a k hláskoslovné soustavě slovanského písma však musel teprve vytvořit odpovídající soustavu písma. Hlaholice měla původně 41 znaků a některé pro hlásky, které se vyskytovaly jen ve slovech přejatých z řečtiny. Z nich 24 grafémů je pravděpodobně odvozeno ze středověkých kurzivních znaků řeckého písma. Původ ostatních znaků není znám. Část z nich je pravděpodobně odvozena z písmen hebrejského a samaritánského písma, se kterými se Konstantin seznámil na své předchozí cestě k Chazarům, některé mohou mít i spojitost s abecedou koptskou, gruzínskou a s latinkou. Jiná teorie, dnes již zastaralá a neuznávaná, říkala, že hlaholice má základ v domácím, neboli diskutovaném runovém písmu („črty a vruby“), které bylo, podobně jako germánské runy, v předkřesťanské době užíváno výhradně k náboženským účelům. Hlaholice byla sestavena jako celek s návazností mnoha písmen a jednotnou grafickou úpravou zvláštního ornamentálního rázu. Na Moravě se využívala v letech 863–886 pro oficiální státní a bohoslužebné účely. Vyučovala se na škole nebo akademii, kterou založil Konstantin nebo Metoděj a kde byli vychováváni jejich učedníci. V roce 886 byli biskupem Wichingem kněží slovanského obřadu vyhnáni a hlaholice se na Moravě přestala užívat. Několika z vyhnaných kněží se ujal bulharský chán Boris I., pověřil je výukou bulharských kněží a založil za tímto účelem dvě akademie. Z bulharských škol se hlaholice rozšiřovala do dalších zemí na Balkánu. Dostala se i do Chorvatska a Dalmácie, kde se udržela velmi dlouho a zde také vznikla hranatá varianta písma vedle staršího oblého.
Existuje samozřejmě i několik pověstí o tom, jak Konstantinovi písmo zjevil Bůh, ale v dnešní době už jsou tato tvrzení vyvrácena doloženými fakty. Zde je jedna o oněch pověstí, které se světem tradují.
12
Císař Michael vyslechl poselství, sezval všechny filozofy a pověděl jim, co všechno sdělila slovanská knížata. I pravili filozofové: „V Soluni je muž jménem Lev a má 2 syny, kteří rozumějí slovanskému jazyku, dva chytré syny má, mudrce“. Když to císař uslyšel, poslal si pro ně do Soluně a vzkázal: „Pošli nám ihned své syny, Lve, Metoděje i Konstantina“. Když to Lev uslyšel, neváhal a ihned je poslal na Velkou Moravu. I přišli k císaři a ten jim řekl: „Obrátila se na mne slovanská země, jež žádá pro sebe učitele, kteří by jejímu lidu mohli vykládat svaté knihy, toho si přeje“. A byli císařem uprošeni. Poslali je do slovanské země k Rostislavovi a Svatoplukovi šíři-ti spisovný jazyk. Pověst dávných let k l. 6396-6406.
5.2. Cyrilice
Cyrilice (též cyrilika) je písmo původně vynalezené pro zápis staroslověnštiny a posléze používané pro zápis církevní slovanštiny, která na staroslověnštinu navázala a to tím způsobem, že je doplněná pro fonémy ryze slovanské nově utvořenými znaky. Většinou to bylo zjednodušení a příslušná úprava písmen hlaholských. Ale i přesto Cyrilici sloužilo jako vzor řecké písmo. V češtině se označení cyrilice často užívá jen pro starou cyrilici sloužící k zápisu staroslověnštiny a církevní slovanštiny, kdežto národní abecedy, které vývojem cyrilice vznikly, se někdy označují jako azbuka, přitom slovo azbuka znamená původně jen soubor písmen (obdobou je abeceda nebo alfabeta). Přestože podle názvu písma se může zdát, že by tvůrcem cyrilice mohl být svatý Cyril, není to pravda. Sv. Cyril vytvořil složitější a starší písmo, hlaholici, v 60. letech 9. století, jak je výše zmíněno, zatímco cyrilice vznikla až koncem 9. století v Bulharsku jako výraz jasného příklonu k byzantské kulturní sféře, o nějž usilovali hlavně řečtí duchovní na slovanských územích. V tomto novém prostředí, kde si Slované již zvykli užívat řeckého písma k příležitostným záznamům, zvlášť když se stal knížetem Polořek Symeon (893927), nedala se hlaholice dlouho udržet. Stejného roku, co Symeon nastoupil na trůn, nebo roku následujícího, byla zde oficiálně zavedena cyrilice. V sídle knížecím byl biskupem jeden z moravských žáků Metodějových, Konstantin Bulharský, který tuto změnu slovanské abecedy v cyrilici připravil a sám i s příslušníky své vlastní literární školy ji v liturgických i světských knihách důsledně užíval. Cyrilice jim byla díky svému původu v řeckém písmu bližší a ještě ke všemu je jednodušší a praktičtější než hlaholice. 13
Autorství cyrilice se připisuje Metodějovu žáku Klimentovi, ale dostatek důkazů nikde není. V 11. století se místo působení slovanské vzdělanosti přeneslo z Bulharska do Kyjeva, odkud se cyrilice šířila dále. Zásadní reforma církevně-slovanské cyrilice byla provedena v Rusku za Petra Velikého v letech 1708–1711, kdy byla některá písmena upravena a jiná, která nebyla tolik využívána, byla vypuštěna. Toto písmo nazývané Graždanka (rusky graždanskij šrift) odpovídalo tvary současnému písmu používanému v Rusku. Protože to však představovalo určité přiblížení k latince, bylo zpočátku odmítáno zejména v církevní sféře. Později se ale prosadilo i u ostatních pravoslavných Slovanů. Poslední úprava písma v Rusku byla provedena v roce 1918, kdy byla čtyři nejméně používaná písmena z azbuky vypuštěna. Cyrilice se používá pro zápis šesti slovanských jazyků (bulharština, makedonština, srbština, ukrajinština, běloruština a ruština), jako i mnoho neslovanských jazyků na území bývalého Sovětského svazu (kazaština, kyrgyzština, tatarština, baškirština, čečenština, čuvaština atd.) a jeho satelitních států (mongolština). Do roku 1860 se cyrilice používala i v Rumunsku, do roku 1990 také v Moldavsku, kde byla pak nahrazena latinkou.
Zde je přehled základní, majuskulní podoby ("velká písmena"): písmeno
název přepis výslovnost
výslovnost v ruské církevní slovanštině
А
azъ
A
[a]
[a]
Б
buky
B
[b]
[b]
В
vědě
V
[v]
[v]
Г
glagoľь G
[g]
[γ]
Д
dobro
D
[d]
[d]
Е
estь
E
[ɛ]
[jɛ] (na začátku slova se psalo písmeno Є)
Ж
živěte
Ž
[ʒ]
[ʒ ]
Ѕ
dzělo
DZ [ʣ]
[z]
З
zemlja
Z
[z]
[z]
И
iže
I
[i]
[i] (s variantou Й [j])
І
ї
Ï
[i]
[i]
К
kako
K
[k]
[k]
Л
ljudje
L
[l]
[l]
М
myslite M
[m]
[m]
Н
našь
N
[n]
[n]
О
onъ
O
[o]
[o] (na začátku slova se psalo písmeno Ѻ) 14
П
pokojь P
[p]
[p]
Р
rьcy
R
[r]
[r]
С
slovo
S
[s]
[s]
Т
tvrьdo
T
[t]
[t]
Ѹ
ukъ
U
[u]
[u] (na začátku slova se psalo písmeno ОУ)
Ф
frьtъ
F
[f]
[f]
Х
chěrъ
CH [x]
[x]
Ѡ
otъ
Ō
[o:]
[o] (většinou se používala varianta Ѿ [ot])
Ц
cy
C
[ʦ]
[ʦ]
Ч
červь
Č
[ʧ ]
[ʧ ]
Ш
ša
Š
[ʃ ]
[ʃ ]
Щ
šta
ŠČ [ʃt]
Ъ
jerъ
Ъ
[ʌ]
nevyslovuje se
Ы
jery
Y
[y]
[y]
Ь
jerь
Ь
[ɪ ]
měkčí předcházející souhlásku, nevyslovuje se
Ѣ
jatь
Ě
[ja]
[je], na začátku slova [ja]
Ю
ju
JU
[ju]
[ju]
Я
ja
JA
[ja]
[ja], psalo se jen na začátku slova (jinak se
[ʃʧ]
používal malý jus - Ѧ) Ѥ
je
JE
[je]
nepoužívalo se
Ѧ
ęsъ
Ę
[ɛ̃]
[ja]
Ѩ
jęsъ
JĘ
[iɛ̃]
nepoužíval se
Ѫ
ǫsъ
Ǫ
[ɔ̃]
nepoužíval se
Ѭ
jǫsъ
JǪ
[iɔ̃]
nepoužíval se
Ѯ
ksi
KS, Ξ
[ks]
[ks]
Ѱ
psi
PS, Ψ
[ps]
[ps]
Ѳ
fita
TH, Θ
[t,θ,f] [f]
Ѵ
ižica
Ÿ
[ɪ,y]
[i]
15
6.
Anketa Chtěla jsem zjistit, jak jsem již v úvodu podotkla, povědomí společnosti o tomto
tématu. Proto jsem sestavila anketu o pěti otázkách, ve kterých jsem se ptala mladých lidí, co vše o tomto tématu znají a udělala ve svém okolí menší průzkum. Tázaných lidí bylo 60 ve věku 16-20 let a z toho 43 dívek a 17 chlapců. Dovolila jsem si sestavit grafy, které nám přibližují, jak na tom dnešní mladí lidé jsou.
1. otázka - Víte, kdo se v 9.století n.l. zasloužil o velkou změnu v dnešní podobě našeho jazyku? Z celkového počtu studentů jich 56 (40 dívek a 15 chlapců) znalo správnou odpověď a 4 (3 dívky a 2 chlapci) studenti ne. 60
56
50 40 30
Ano Ne
20 10
4
0 Víte, kdo se zasloužil o dnešní podobu jazyka?
Jako první dotaz jsem zvolila téměř nejzákladnější znalost - kdo se o změny, o kterých jsem výše psala, vůbec zasloužil. Zde na sebe tázaní prozradili, jak moc dávají ve škole pozor. Mně osobně výsledek nepřijde vůbec špatný, protože 56 lidí z 60 znalo správnou odpověď. Myslím si, že profesoři na sebe můžou být pyšní! V první otázce studenti zazářili. I přesto se ale objevily 4 nesprávné odpovědi. Většinou byla chyba pouze v tom, že si studenti spletli letopočet, když přišel Konstantin a Metoděj, a proto je otázka zmátla.
16
2. otázka - Víte, jaká je souvislost mezi hlaholicí a cyrilicí? Z celkového počtu studentů jich 33 (22 děvčat a 11 chlapců) odpovědělo správě a 27 (21 dívek a 6 chlapců) chybně. 35 30 25 20 15 10 5 0
33 27 Ano Ne
Víte jak spolu souvisí Hlaholice a Cyrilice?
Ve druhé otázce jsem už narazila na určitý zádrhel. Spousta tázaných si totiž myslela, že hlaholice a cyrilice jsou dvě naprosto totožné věci, pouze postupem času jinak pojmenované. 3. otázka - Poznáte písmo na obrázku? Z celkového počtu studentů jich pouhých 8 (3 děvčata a 5 chlapců) odpovědělo správně a 52 (40 dívek a 12 chlapců) studentů nemělo žádné povědomí o správném řešení. 60
52
50 40 30 20 10
Ano Ne 8
0 Poznáte písmo na obrázku?
Zaměřila jsem se tu na znalost studentů podoby zápisu písma. Předložila jsem před ně obrázek cyrilice, aniž by název znali, a chtěla jsem, aby mi toto písmo pojmenovali. Ověřila jsem si, že teorie se zvládá lépe než praxe, protože pouhých 8 studentů písmo poznalo. Zbylých 52 jen hádalo a typovalo, co by to asi mohlo být.
17
4. otázka - Znáte některá díla, která jsou napsána staroslověnsky? Z celkového počtu studentů jich 55 (40 děvčat a 15 chlapců) odpovědělo správně a 5 (3 dívky a 2 chlapci) odpovědělo špatně. 60
55
50 40 30
Ano Ne
20 5
10
0 Znáte některá díla, která jsou psána Staroslověnsky?
Jako předposlední dotaz jsem zvolila celkem známé téma, které na základních školách a v prvním ročníku na středních školách probírají všichni. Ukázalo se, že studenti znalosti mají, protože otázka má velmi kladný výsledek. Pouhých 5 lidí buď vůbec nevědělo nebo se mýlilo ve svých odpovědích. Myslím si, že je to velký úspěch.
5. otázka - Víte, z jakého písma vychází cyrilice? Z celkového počtu studentů jich 41 (27 dívek a 14 chlapců) odpovědělo správně a 19 ( 16 dívek a 3 chlapci ) jich odpovědělo špatně. 50 40
41
30 19
20
Ano Ne
10 0 Víte z jakého písma vychází Cyrilice?
U této otázky mě velice překvapil výsledek. Nečekala jsem, že takové procento studentů ví, že cyrilice vychází z řeckého písma. Některé z devatenácti špatných odpovědí se domnívaly, že cyrilice vychází z latinky. Osobně si myslím, že každý učitel dějepisu a českého jazyka může být spokojený. 18
7.
Staroslověnské písemnictví Nejstarší literatura na dnešním českém území je označována jako staroslověnské
písemnictví. Zahrnuje období počátkem 9. století našeho letopočtu. Jsou to texty vytvářené bratry i jejich žáky. Sloužily především náboženským obřadům, ale už i v nich se objevují určité vztahy ke společenskému životu - úvahy o povinnostech vládců, o jejich poměru k poddaným, a především obrana slovanského jazyka a slovanské literatury. Vznikaly texty jako prozaické, tak i veršované. Konstantin a Metoděj napsali některé texty již před příchodem na Velkou Moravu. Byly to např. Překlady částí Bible aj., které sloužily k bohoslužbám a dále Proglas, což je veršovaná předmluva k překladu evangelií a zdůrazňuje právo člověka na konání bohoslužeb v mateřském jazyce. Autorem je Konstantin a v tomto díle vysvětluje, za jakým účelem na Velkou Moravu s bratrem přišli.
PROGLAS 1
Jsem předzpěv k svatému evangeliu. Jak dříve předpověděli proroci, Kristus přichází shromáždit národy, neboť jsou světlem tohoto světa. Splnilo se to v tisíciletí tomto sedmém. Oni totiž řekli: Slepí prohlédnou a hluší uslyší slovo Písma. Neboť jest třeba poznati Boha. _____________________________ 22 slyšte nyní svým rozumem, slyšte, všechen lide slovanský, slyště Slovo, přišlo od Boha, slovo krmící lidské duše, slovo posilující srdce i rozum,
27 slovo toto, připravující k poznání Boha. Jako bez světla se nepotěší oko patřící na všechno stvoření boží, 19
nýbrž vše není ani krásné ani viditelné, tak je to i s každou duší bez knih, jež nezná zákona božího, zákona knižního a duchovního, zákona zjevujícího ráj boží.
Další díla už nejsou psána soluňskými bratry. Za zmínění dále stojí Kyjevské listy. Je to dílo, u kterého neznáme jistě autora, ale připisuje se nejčastěji svatému Gorazdovi. Víme tedy, že Konstantin a Metoděj je nenapsali. Důvod, proč jsem toto dílo uvedla, je, že je psáno nejstarší formou hlaholice (stará, okrouhlá). Jazyk je dost archaický a obsahuje významné velkomoravské črty, tzv. velkomoravismy (ve světě jsou nepřesně nazývané jako moravismy anebo dokonce bohemismy), a modlitby se vztahují na římské (ne pravoslavné) zvyklosti. A právě proto se usuzuje, že text vznikl na Velké Moravě, resp. na území nitranských Slovanů na přelomu 9. a 10. století, a je velmi pravděpodobné, že text přímo reprezentuje velkomoravskou variantu staroslověnštiny. Toto dílo je nejvážnějším dokladem, že Cyrilometodějská misie na Moravě používala slovanskou liturgii sv. Petra. Je to sedm pergamenů, které obsahují deset mešních formulářů, což celkem činí 38 modliteb. Neobsahují celý mešní text, ale jen proměnlivé části. Z nejdůležitější části se nic nezachovalo. Život Konstantina, Život Metoděje-jsou to tzv. Panonské legendy o životě a činnosti těchto dvou bratrů. Autoři nejsou známí, ale nejspíš to byli asi jejich žáci. Překlady- Evangelia, Kyjevské listy, které jsou hlaholicí psaný zlomek misálu (modlitební kniha) a Paterik, neboli Knihy otců, které jsou příběhy mnichů a světců a sloužily jako vzdělávací četba. Dále se zapisovala velká spousta různých motliteb.
20
8.
Závěr Cílem této seminární práce bylo seznámit společnost s tématem Konstantina a
Metoděje a zjistit její povědomí o tomto tématu. Chtěla jsem, aby si lidé uvědomili, že to celé není pouze o jednom datu a pár literárních dílech, jako si to někdo může vyložit podle toho, co se učíme ve škole, protože veškerá látka musí být hodně ořezaná a zjednodušená. Zaměřila jsem se proto jak na základy českého jazyka, situaci na Velké Moravě, tak i na životy těchto dvou mužů, kteří se zasloužili o takové změny. Za možná největší přínos považuji anketu, ve které mi tázaní studenti odpovídali na otázky týkající se tohoto tématu. I když na tom byly některé otázky s odpověďmi hůře, než ostatní, myslím, že výsledek je uspokojující. Kladla jsem si za cíl ukázat, že v této době nebylo nic tak jednoduché, jak se může na první pohled zdát, a že bychom tyto bratry měli obdivovat mnohem více.
21
9.
Zdroje
INTERNETOVÉ http://www.christnet.cz/diskuse/prispevek.asp?zobraz=213084 http://www.lingvistika.mysteria.cz/rusko_hlaholice.htm http://leccos.com/index.php/clanky/hlaholice http://cs.wikipedia.org/wiki/Český_jazyk http://cs.wikipedia.org/wiki/Kyjevské_listy http://www.moraviamagna.cz/pismo/p_hlahol.htm http://cs.wikipedia.org/wiki/Konstantin_a_Metoděj http://orthodoxia.cz/gorazd/pavlik1.htm http://cs.wikipedia.org/wiki/Velkomoravská_říše http://www.orthodoxia.cz/c_m/cyrmet.htm http://christ.blog.cz/0707/svati-cyril-konstantin-a-metodej http://www.listar.cz/2006/cm_mise_20060213.htm KNIŽNÍ Michaela Horáková (1996): Literatura, Výbor textů, Interpretace, Literární teorie
Literatura- přehled středoškolského učiva, edice maturita Antonín Polách (1995): Bratři ze Soluně, život Konstantina a Metoděje, Granit s.r.o., Praha Lubomír E. Havlík (1987): Kronika o Velké Moravě, Blok, Brno Petr Hora (1985): Toulky českou minulostí, První díl, Roh, Praha 22
23
