KONOPNÁ PANÍ - KNIHA II. Píše Bushka Bryndová (
[email protected]) Konopná Paní – 1. kniha (formát *.pdf): http://www.volny.cz/bushka/KonopnaPani01.pdf Konopná Paní – 2. kniha (formát *.pdf): http://www.volny.cz/bushka/KonopnaPani02.pdf Obálku knihy najdete na konci dokumentu
ŠACHOVÁ PARTIE O STŘEDOZEM ČÁST SEDMÁ................................................................................................................................................ 2 - Anuviel a Černá královna -...................................................................................................................... 2 - Déšť z kamení - ........................................................................................................................................ 9 - Agitka à la Gandalf -.............................................................................................................................. 14 - Špinavá válka -....................................................................................................................................... 16 - Šach Černému králi -............................................................................................................................. 20 - Smrt přítele -.......................................................................................................................................... 24 - Stříhali dohola malého chlapečka -........................................................................................................ 32 ČÁST OSMÁ ................................................................................................................................................ 37 - Neobvyklé přátelství - ............................................................................................................................ 37 O elfech a jejich rodech a o vývoji jazyků ve Středozemi ................................................................... 37 O zbraních ve Středozemi ................................................................................................................... 39 - Domácí Miláček - ................................................................................................................................... 44 - Konec draků ve Středozemi -................................................................................................................. 50 O korupci na Evropské komisi a o životě Anuviel na Zemi IV........................................................... 52 - Moucha v pavučině -.............................................................................................................................. 56 - Byl jednou jeden Temný pán -............................................................................................................... 61 INTERMEZZO ............................................................................................................................................ 69 O Stvořitelových darech lidstvu, které je proměnilo v nástroje Zla................................................... 70 O tom, že láska je mocnější než Bůh ................................................................................................... 75 ČÁST DEVÁTÁ............................................................................................................................................ 78 - Návrat domů - ........................................................................................................................................ 78 O svazcích mezi elfskými a lidskými rody a o elfském sexu................................................................ 80 - Čáry máry fuk - ..................................................................................................................................... 83 - Memy a sociální inženýrství - ................................................................................................................ 89 - Lothlórien - ............................................................................................................................................ 91 - Melwen -................................................................................................................................................. 95 - Lov na medvěda -................................................................................................................................... 99 ČÁST DESÁTÁ .......................................................................................................................................... 108 - Lolitka -................................................................................................................................................ 108 O výchově dívek u elfů a lidí.............................................................................................................. 108 - Zrcadlo Galadriel - .............................................................................................................................. 113 - Svéhlavá dcera - ................................................................................................................................... 117 - Pták Ohnivák -..................................................................................................................................... 121 - Valar přicházejí - ................................................................................................................................. 124 O víře a náboženství ve Středozemi................................................................................................... 128 - Velký úklid -......................................................................................................................................... 131 - Výstavba Mordoru -............................................................................................................................. 135 O pozemských vynálezech, které Anuviel předala Středozemi......................................................... 138 ČÁST JEDENÁCTÁ .................................................................................................................................. 143 - Otevření Mordoru - ............................................................................................................................. 143 O spravedlivém společenském řádu .................................................................................................. 147
KONOPNÁ PANÍ II. - Mejdan in excelsias -............................................................................................................................ 152 O touze po přepychu a jejím uspokojování....................................................................................... 155 - Černé údolí Mornan - .......................................................................................................................... 159 O životě v novém Mordoru a o právech a povinnostech jeho obyvatel ............................................ 162 - Mordorské Silicon Valley - .................................................................................................................. 170 O ekonomice, módě a svobodě........................................................................................................... 170 O některých možnostech využití konopí ve Středozemi.................................................................... 173 - Nan Galen - .......................................................................................................................................... 177 ČÁST DVANÁCTÁ.................................................................................................................................... 183 - Potrestání nevěrníka -.......................................................................................................................... 183 - Zářící elf -............................................................................................................................................. 188 - Elfské milování a něžné přátelství - ..................................................................................................... 194 - Starosti Paní skřetů - ........................................................................................................................... 199 O elfském pojetí přátelství mezi ženou a mužem .............................................................................. 202 O orálním sexu, čarodějnickém býlí a černoprdelnické církvi svaté ................................................ 205 - Osídlování Severního Mordoru - ......................................................................................................... 208 O tom, proč elfové nepotřebují větší hlavu než lidi........................................................................... 212 - Zhulenej král Kovář - .......................................................................................................................... 214 - Bolesti růstu a utrpení srdce -.............................................................................................................. 222 MAPA STŘEDOZEMĚ.............................................................................................................................. 229 MAPA KRAJE ........................................................................................................................................... 230 CHRONOLOGIE ....................................................................................................................................... 231 GLOSÁŘ..................................................................................................................................................... 236 REJSTŘÍK.................................................................................................................................................. 251
1
KONOPNÁ PANÍ II.
ČÁST SEDMÁ - Anuviel a Černá královna Balrog odpověděl na výzvu k souboji od Paní Anuviel druhý den odpoledne. Brána Minas Morgul se otevřela a vyjel z ní černě opancéřovaný skurut na koni s dlouhým kopím v ruce. Skřet sjel co nejrychleji k mostu přes Morgulu a zabodl tam kopí do země. Pak se otočil a tryskem zase uháněl zpět. Skřetí zvědové přivezli kopí do tábora na Křižovatce a předali je Gandalfovi. Žerď byla uprostřed obalená svinutým pergamenem připevněným provázkem se zapečetěnými uzlíky. Čaroděj si prohlédl pečetě a prohlásil, že nesou znak balroga. Pak provázky opatrně přeřezal a rozbalil list. Pohlédl na něj a s potměšilým úsměvem ho podal na nejvyšší míru napjaté Anuviel. - "Vsadím se, že takové pozvání na rande jsi ještě nedostala," řekl a jeho ramena se otřásala tlumeným smíchem, když si zapaloval dýmku. Dívka od něj opatrně převzala dopis, jako by se bála, že ji kousne, a přečetla si ho. Pak se také rozesmála: "Tak to se tedy Gandalfe mýlíš, milostná psaníčka s podobným pravopisem jsem dostávala na prvním stupni základní školy." Ukázala balrogův vzkaz i všem ostatním. Na pergamenu stála jen dvě slova napsaná dětsky neohrabaným rukopisem: Přidu zejtra. Pod tímto lakonickým vzkazem byla stejná runa jako pod rozkazem pro velitele zajateckého tábora, který ukořistil Dorcas. - "Možná, že už balrogovi utekl i ten jeho písař," přisadil si Glorfindel. "Musí být daleko chytřejší než jeho pán, a tak už si dávno spočítal, že píše na nesprávné straně." Anuviel zavrtěla hlavou a roztáhla pusu od ucha k uchu. "Kdepak, to bude spíš tím, že ho můj vzkaz natolik vytočil, až se rozhodl vzít odpověď do svých vlastních rukou," spekulovala a také si nacpala dýmku hobitím kořením, kterou jí Gandalf galantně připálil od své hole. "Proto byl ten vzkaz tak dobře zapečetěný, aby nikdo neviděl, jaký je Temný pán negramota, vždyť i takový Orcas má lepší pravopis a je to jen prostý kovář," s úsměvem se uklonila před velitelem skřetí armády. - "O to se určitě postarali jeho nohsledové, aby jejich pán neztratil glanc, kdyby si náhodou ten vzkaz v Minas Morgul přečetli," pokračovala ve svých zlomyslných úvahách. "Balrogovi služebníci budou asi také chytřejší než on a teď se třesou strachy, protože jim už muselo dojít, v jaké jsou pasti. Dezertovat k nepříteli jako obyčejní skřeti nemohou, protože by je buď odhalili elfové, nebo by je poznali jejich vlastní skřeti a nemyslím, že by pak dlouho přežili. Oni si toho musejí být dobře vědomi. Musejí už tušit, že Mordoru od Pána balrogů žádná pomoc nepřijde, protože obranný pás přes Dagorlad je dokončený a on sám teď má co dělat s útoky elfů. Gwaihir mi přinesl zprávy o tom, že na balroga ze severu zaútočili Meddědovci, kteří s ním rovněž mají nevyrovnané účty, protože je vyhnal z části lesa, kterou dostali po Válce o Prsten. A podle toho, co říkal Legolas," dívka se omluvně usmála na ithilienského elfa, který se přesunul na okraj stanu, aby unikl dýmu hobitího koření, jehož obláčky stoupaly nahoru a hromadily se pod nízkou plátěnou střechou. "Elfové jeho otce v Temném hvozdu se připravují k útoku společně s trpaslíky," pokračovala Anuviel, "a pokud se hne, tak se na něj vrhnou od severu a východu. Chudák, nemá kam se vrtnout. Řekla bych, že ten mě taky nemá moc rád," ušklíbla se a její úsměv prozrazoval, že ji to ani trochu netrápí. - "Jen ho nepodceňuj, děvče," pronesl Gandalf varovně, "ten je z jiného těsta než ti ostatní! Je daleko chytřejší, lstivější i zlovolnější. Jen aby nám ještě nepřipravil nějaké ošklivé překvapení." Gandalf se tvářil opravdu znepokojeně. Znal dobře Pána balrogů, protože to byl kdysi Maia jako on, kterého však Melkor přetáhl na svoji stranu a dočista zkazil. Dolguldurský balrog byl kdysi stejně mocným čarodějem jako Gandalf, ale dlouhá služba Zlu ho připravila o velkou část síly a moci, a především moudrosti. Přesto byl stále velice 2
KONOPNÁ PANÍ II. nebezpečný a jeho černokněžnické umění jim mohlo ještě pořádně zatopit. Nakonec to byl on, kdo své pobratimce naučil vytvářet Stín nad zeměmi, které ovládali, a jako své sídlo si vybral Dol Guldur, dávné sídlo černokněžníků. Neučinil tak z piety, ale měl daleko pragmatičtější důvod. Pahorkatina Dol Gulduru byla protkána žílami a ložisky síry, kuchyňské soli, fosfátů, vzácných kovů a dalších nerostů, potřebných pro provoz alchymistické laboratoře. Staré černokněžnické sídlo sice až do základů zničila Paní Galadriel na konci Války o Prsten, ale ani té se nepodařilo proniknout do všech chodeb a jeskyní a očistit je. V nitru kopců Dol Gulduru se ještě skrývaly tajné chodby a doupata, o kterých nikdo mimo Pána balrogů neměl ani tušení. Během čekání na souboj se ke Křižovatce začala stahovat část pěších gondorských oddílů od Černé brány, které tam vystřídali rohanští Jezdci původně určení k obraně severní hranice nad Fangornským lesem. Hranice podél řeky Lipavy, pravého přítoku Anduiny, se teď díky znehybnění Pána balrogů a odříznutí Mordoru stala relativně bezpečnou. Elessar měl v plánu shromáždit šest tisíc svých pěšáků a osm tisíc Orcasových skřetů. Spolu s dvěma tisíci Legolasových elfů vytvoří invazní armádu připravenou zaútočit na Mordor, jen co padne balrog a hradby Minas Morgul se promění v déšť kamení. Řady Orcasovy armády se každý den rozšiřovaly o desítky až stovky nových vojáků. Každým dnem přibývalo přeběhlíků, nepřetržitě proudili po čím dál tím větších skupinách z Mordoru, jehož kdysi tak střežená a neproniknutelná hranice nyní připomínala spíš cedník. Prchaly celé rodiny i s dětmi a starci, často zesláblými a na pokraji smrti. V Mordoru nebyl dostatek jídla ani pro vojáky, natož pro civilní obyvatelstvo. Každé dva dny odjížděly kolony vozů s ženami a dětmi do Jižního Ithilienu a Legolas si již začínal dělat vrásky, jak všechen ten skřetí lid uživí. Anuviel ještě v Minas Tirith připravila obrovské množství lembas, který odeslala do skřetího útočiště, ale bylo třeba i obyčejné jídlo. Elfové pro skřety lovili co nejvíc mohli v tamních na zvěř bohatých lesích, ale neměli v úmyslu své hvozdy kvůli skřetům vyplenit a ohrozit jejich rovnováhu. Elessar tedy velkoryse nabídl, že do Jižního Ithilienu nechá přihnat velká stáda dobytka, který si skřetové budou moct postupně porazit. Tím se problém na čas vyřešil, ale Anuviel bylo jasné, že bude muset najít nějaké jiné zdroje potravin, protože Severní Mordor se teď podobal snědenému krámu a v Jižním se nedalo čekat, že by se tam do sklizně ještě daly sehnat nějaké potraviny, protože balrog tamní obyvatele již dlouho nepřetržitě ždímal. Po poradě s Faramirem a Gandalfem tedy vypravila posly haradským a východňanským obchodníkům s požadavkem, aby jí poslali nabídku cen pro kukuřici, obilí, rýži a další potraviny, které by mohli co nejrychleji dovézt do Západní Středozemě. Orcas sice zářil štěstím po setkání s rodinou, ale naléhal na Nišu, aby s dětmi co nejdřív odjela do Jižního Ithilienu. Jako zkušený válečník si byl dobře vědom nebezpečí, že průběh válečných operací by se mohl zvrtnout nějakým nenadálým směrem, a nechtěl riskovat, že o své milované zase přijde. Niše se ani trochu nechtělo svého muže opustit, ale nakonec se na naléhání Anuviel přece jen dala přesvědčit a s dětmi nastoupila do posledních vozů, které odjížděly směrem na jih. Zůstala s Orcasem jen jednu noc a necelé dva dny, a tak se loučení neobešlo bez slz a nářků. Děti se od táty nechtěly odtrhnout a Ulcas marně naléhal, že je dost velký na to, aby si ho otec nechal u sebe. V den očekávaného souboje s balrogem Anuviel strávila celé dopoledne cvičením s ohnivými důtkami ukořistěnými morijskému balrogovi a s Elessarem se procvičila v boji s mečem. Naučila se od něj pár užitečných výpadů, což ji velmi potěšilo, protože většinou ji už nikdo z jejích obvyklých sparingpartnerů nenaučil nic nového. V ovládání meče dosáhla vrcholu a po technické stránce se cítila tak důkladně připravená na nadcházející souboj, jak jen bylo v lidských silách možné. V duchu si tedy začala připravovat urážky a posměšky, kterými balrogovi okoření své výpady, aby ho vyvedla z míry. Podle všeho to byl primitivní náfuka, takže se určitě najde nějaký špendlíček, kterým ho zasáhne do citlivých míst.
3
KONOPNÁ PANÍ II. Počátkem odpoledne třetího dne od výzvy balrogovi se Anuviel se svými kapitány a přáteli přesunula k ohybu cesty před skálu zakrývající výhled na Minas Morgul. Nemuseli čekat dlouho. Slunce se teprve začínalo sklánět k západu, když celé údolí náhle pokryl temný hrozivý stín a zvedl se prudký vichr. Všichni se vyhrnuli za skálu a spatřili obrovský černý mrak, který se vznášel nad městem. Na srdce smrtelníků dolehl ochromující děs a dostali chuť se zavrtat hluboko do země. - "Balrog je tady," zašeptal Gandalf a pobledl. Pipin se tak roztřásl, že si musel sednout na cestu, ale Smíšek vypadal, že je na tom o trošku lépe, protože už něco podobného zažil ve Válce o Prsten. Elessar s Faramirem zůstali strnule stát jako do kamene vytesané sochy Númenorejců, a Orcas s Dorcasem zešedli děsem. Jediní, na koho nedolehl Stín, byli elfové. Sice se netvářili nijak spokojeně, ale zdálo se, že jsou spíš jen znechucení než vyděšení. Srdce skočilo Anuviel až do hrdla, ale vzpamatovala se a začala se připravovat k souboji. Glorfindel jí pomohl upevnit vlasy tak, aby jí v helmě brnění co nejméně překážely, a jeho dotyky jí přinesly velkou úlevu. Jejich vztah byl poslední dobou dost chladný. Sice se na něj nyní už nezlobila kvůli jeho chování při návštěvě u Faramira, protože Elessarovo přiznání, že ji už tehdy miloval, jí ho zcela osvětlilo, ale mrzelo ji, že Glorfindel nebyl schopný jí to říct na rovinu. Měla pocit, že elf už vůči ní není tak upřímný jako dřív, a čím dál tím víc oceňovala Elessarovu upřímnost a oddanost, kterou jí na každém kroku projevoval. Její obdiv ke králi den ode dne rostl a s ním i její zamilovanost. Anuviel si až moc dobře uvědomovala, jak je citově rozpolcená, ale pokaždé, když se pokusila přemýšlet o svých milostných vztazích s Elessarem a s Glorfindelem, její mysl obklopila jakási paralyzující mlha a nebyla vůbec schopná si vyjasnit, co vlastně od jednoho či druhého chce. Balrogův stín vyvolával v lidských srdcích děs podobný tomu, který v nich dokázal vzbudit Černý Kapitán Prstenových přízraků. Anuviel napadlo, že by to mohl způsobovat infrazvuk, a zkusila si ucpat uši střídou chleba. Stín v jejím srdci poblednul a zdálo se, že její podezření bylo správné. Balrog měl dostatečně silný hlas, aby ho uslyšela i přes ucpávky, nehledě na to, že s ním asi žádnou společenskou konverzaci nepovede. Natáhla své zářivé brnění a k opasku s mečem si připjala ohnivé důtky. Byly uložené v dlouhém koženém pouzdře, z něhož vykukovala obrovská černá rukojeť. Podobně jak tomu často bývalo u předmětů vytvořených pomocí kouzel ať už zlých nebo dobrých, rukojeť se přizpůsobovala velikosti ruky, která ji sevřela a aktivovala důtky. Stačilo, aby se jí Anuviel dotkla a vyřkla kouzelné slovo, které jí prozradil Gandalf, a rukojeť se zmenšila přesně na velikost vhodnou pro její ruku. Byla teď připravená k souboji a chyběl jí už jen protivník. Nad městem se ozvalo dunivé hřmění, vylétl z něj vějíř klikatých blesků a zůstal viset zabodnutý do temné oblohy. Osvětloval město jako obří stroboskop a v jeho světle vypadaly všechny pohyby zpomalené a trhavé. Dívka si na okamžik připadala jako na nějaké hrůzné truchlivé diskotéce a tento pocit ještě zesílil, když se v pomalém pohřebním rytmu ozvaly bubny. V okamžiku, když se s hrůzostrašným skřípáním začala otevírat brána Minas Morgul, Anuviel už na víc nečekala, rychle se rozloučila prostým kývnutím helmou zakryté hlavy, vyhoupla se na neklidnou Éodwyn a rozjela se přes most k městu. Sotva dojela do poloviny příkrého stoupání k bráně města tyčící se nad ní, její klisna se zastavila a se zoufalým, ale neústupným pohledem upřeným na svou paní odmítla jet dál. Anuviel jí to nemohla vyčítat, vždyť i ona cítila jak její mysl a srdce obklopuje temný stín a snaží se jich zmocnit. Ucpávky v uších sice trochu pomáhaly, ale čím byla k balrogovi blíž, tím víc cítila, jak je tenhle exemplář podstatně mocnější, než byl její protivník z Morie. Poplácala tedy Éodwyn po krku a s několika konejšivými slůvky ji odeslala zpět. Pohlédla dolů do údolí a v stále houstnoucí temnotě spatřila přijíždět skupinu jezdců, která se zastavila za mostem a sesedla z koní. Její přátelé opustili bezpečí za skálou a rozhodli se sledovat
4
KONOPNÁ PANÍ II. souboj z větší blízkosti, jednak aby Anuviel dodali odvahu, ale samozřejmě také proto, aby nepropásli tak unikátní podívanou. S těžkým srdcem dívka začala stoupat k bráně. Kráčela však pružným krokem a zpívala si přitom starou písničku, která ji v životě provázela těmi nejtěžšími chvílemi. Stejnou písničku si s tekoucími slzami zpívala v otevřeném okénku vlaku, jímž se zfalšovanými dokumenty přejížděla poslední metry, které ji dělily od svobodného světa, přes zaminovaný pás země nikoho a kolem hlídek s namířenými samopaly. Tehdy utíkala ze svého domova okupovaného cizí armádou, protože neviděla žádnou naději, že by se ještě během jejího života mohla její rodná země stát svobodnou, a ona nechtěla prožít svůj život na kolenou. Nakonec to netrvalo ani deset let, komunistický režim padnul a ona se mohla svobodně vrátit zpět. Vždycky je naděje, říkala si srdnatě, a navíc tady přece nejde jen o mne, ale o osudy celých národů, takže nemám právo si zbaběle zoufat! Zahnala tedy temné myšlenky a při cestě nahoru si ve své rodné řeči, která nikdy předtím ve Středozemi nezazněla, z plného hrdla zpívala: Život je jen náhoda, jednou jsi dole, jednou nahoře, život plyne jak voda a smrt je jako moře… Jen co Anuviel vyběhla na velké prostranství před dokořán rozevřenými vraty brány Minas Morgul, skřetí bubny zavířily a utichly. Blesky nad městem pohasly a na okamžik se rozlehlo hrobové ticho. Ustal i vítr, který od příchodu Stínu kvílel nad údolím, kde se teď už nepohnul ani lísteček. Utichli ptáci i cikády a dívce se zdálo, že čas se zastavil a svět zmrtvěl. V tom zaznamenala pohyb v husté černotě pokrývající bránu a prostor za ní. Byl to spíše jen záblesk, který pomalu sílil, až Anuviel spatřila, jak v bráně vyvstává mohutný obrys balrogova ohnivého těla pokrytého temným stínem. Nestvůra se pomalu vynořovala z temnoty a blížila se k ní. Dívka těžce polkla a při pohledu na hlavu s obrovskými rohy, z jejíchž ohnivých úst se ozývalo temné mručení, se jí roztřásla kolena. - "Tak sem tu," zaduněl hromový hlas dva metry nad její hlavou. Anuviel zvedla hledí své přilby na pozdrav, zhluboka se nadechla a ironicky se balroga optala: "Přinesl jsi mi na rande alespoň kytičku, nebo jsi jen obyčejnej křupan, co nezná slušné způsoby?" - "Tohle není žádný rande! Přišel jsem s tebou skoncovat, ty hloupá náno!" zaburácel balrog, mávl paží a rozvinul ohnivé důtky. Anuviel zůstala stát jako přibitá a ani nehnula brvou, když ohnivý jazyk udeřil metr od ní a zvedl vír prachu. Pak sklopila hledí své přilby a s poněkud chvějícím se hlasem prohlásila: "To jsem si mohla myslet, že nemáš smysl pro humor, ty tupče! Nebudu na tebe plýtvat vtipem, ale mám pro tebe něco lepšího. Pozdrav od tvého bratříčka z Morie!" Při posledních slovech vytáhla své důtky z pouzdra a práskla jimi balrogovi před nosem. Nestvůra se vzteklým zařváním uskočila dozadu, její paže se opět vymrštila, ale tentokrát Anuviel hbitě uskočila před ohnivým bičem a její ruka s důtkami také vylétla do výše. Ohnivé řemínky obou důtek se propletly, Anuviel prudce škubla rukou dozadu a balrogova zbraň vylétla do vzduchu jako prakem vystřelená ohnivá chobotnice. Dívka už jen koutkem oka zahlédla, jak důtky dopadají na louku mezi srázem a mostem, a balrog zůstal nechápavě zírat na svůj prázdný pařát. - "Koukám, že jsi stejný trouba jako ten z Morie," suše ohodnotila balrogův intelekt, a než se balrogovo pomalé myšlení zmohlo na nějakou odpověď, odvážně přiskočila blíž a s rychlým pohybem zápěstí ho švihla důtkami přímo do obličeje. Mohlo by se vám zdát, že to byla jen drzá a laciná provokace, ale Anuviel dobře věděla, proč to dělá. Souboj na holém prostranství vysoko nad krajinou mohl nezúčastněným pozorovatelům připadat jako velmi efektní show, ale ona si příliš dobře uvědomovala, že v takovém terénu nemá sebemenší šanci na vítězství. Musela ho odtamtud sundat, a to nehledě na dobré způsoby. Ponižující rána do tváře sice balroga nijak těžce nezranila, ale přinesla žádaný efekt. Netvor ze sebe vydal hrozivé zaúpění, z huby mu vyšlehly plameny, a v jeho pařátu se zčistajasna objevil dlouhý ohnivý meč. Vrhnul se zuřivě po dívce, ale ta bleskurychle uhnula stranou a balrog se jen taktak stačil zastavit na okraji srázu, jímž končilo prostranství. Jak se pokoušel udržet rovnováhu, aby se mohl obrátit a pokračovat v boji, Anuviel rychle udělala
5
KONOPNÁ PANÍ II. čelem vzad a opět práskla důtkami, jejichž ohnivé řemínky tentokrát ovinuly kolena Temného pána Mordoru. Chytla důtky oběma rukama, zvedla je vysoko nad hlavu a s dlouhým plavným skokem se vrhla šikmo k okraji prostranství. Trhla přitom tak prudce důtkami, až balrog dočista ztratil rovnováhu. Bezmocně se zakymácel a pokusil se roztáhnout svá obrovská netopýří křídla, ale důtky ho držely příliš pevně při zemi, než aby se mohl se svázanýma nohama dostatečně silně odrazit a vzlétnout. Balrog se rozmáchl rukama v naději, že se něčeho zachytí, ale další prudký pohyb důtek v opačném směru mu podrazil nohy, takže přepadl přes vysoký sráz a začal se kutálet dolů po strmém svahu. Dopadl tak těžce, až se země otřásla, ale se strašným řevem se okamžitě vztyčil a začal pod svahem hledat svůj meč, který mu při pádu vypadnul z ruky. Anuviel se při pohledu na jeho kotrmelce hlasitě rozesmála a rychle pádila po vinuté cestě dolů, aby balrogovi nebylo samotnému smutno, a hlavně aby se nepokusil provádět nějakou neplechu v blízkosti jejích přátel, až se mu podaří meč najít. - "To se ale nedělá, pozvat si holku na rande, a pak před ní utíkat," vykřikla na něj udýchaně, když dospěla k ohybu cesty ve výši balrogovy hrudi. Přesně tohle potřebovala, dostat ho níž než ona, aby srovnala výškový rozdíl, který mu nad ní dával výhodu v boji zblízka. Otlučený, ale o to ještě víc rozběsněný balrog se po dívce rozmáchnul ohnivým mečem, ale zasáhl jen skalní stěnu za místem, kde před zlomkem vteřiny stála. Meč se nezlomil, ale zůstal pevně vězet v žulové skále, a jak se balrog natáhl blíž a pokoušel se ho vyprostit, Anuviel ho zcela nekavalírsky bodla do krku. - "Trochu tě odvětrám, ty smradlavej skunku," křikla na něj škodolibě a balrog strašlivě zařval bolestí a ponížením, ale konečně se mu podařilo vytrhnout meč ze skály. Tentokrát se Anuviel ráně mečem postavila, i když měla co dělat, aby ji balrogův úder nesmetl ze skály dolů. Jejich zbraně se střetly s tak ohlušujícím třesknutím, že jí i přes ucpávky v uších málem praskly bubínky. Z mečů vyšlehly oslnivě bílé plameny, ale balrogův meč vydržel a neroztříštil se, jako se to stalo jeho kolegovi z Morie. Ten brácha je ale fakt dobrej kluk, liboval si balrog s vděčnou vzpomínkou na dolguldurského pobratimce, který mu poslal tenhle nový meč, když se dozvěděl, jak hanebně selhala zbraň toho morijského ňoumy. Anuviel už přešel veškerý počáteční strach a rozechvění, teď byla ve svém živlu. Zmocnila se jí do nebe povznášející euforie, která jí dodávala pocit nadpřirozené síly, jako kdyby vyšňupala lajnu koksu. Balrog byl sice velký silák, ale neměl pod čepicí a jeho šermířské umění nestálo za nic. Na rozdíl od ní asi těžko nacházel někoho, kdo by byl ochoten mu dělat sparingpartnera. Lepší je být hezkou holkou než balrogem, smála se v duchu Anuviel, a bodla ho do nechráněného podpaždí, když se po ní opět neúspěšně vrhnul. Vedla svou ránu s takovou silou a razancí, že meč zajel až po jílec do balrogových prsou a těžce ho zranil. Balrog táhle zaskučel, klopýtl a plácnul sebou na zadek do trávy. Zůstal sedět se svěšenými křídly a celý se kroutil bolestí. Anuviel seskočila níž a zařvala: "Tak co, blbečku, chceš se podívat, jak vypadá Minas Morgul z výšky? Máš tak prázdnou hlavu, že by se určitě vznesla jako balón!" Jen co dořekla slovo balón, odrazila se od skály a při seskoku skutečně usekla balrogovu skloněnou hlavu jedním mávnutím Ilúvatarova meče. Hlava se však k jejímu zklamání nevznesla k nebesům, ale zcela sprostě se odkutálela po svahu na louku a v mělkém dolíku tam zůstala ležet. Hlava i trup začaly okamžitě doutnat a škvařit se, až z nich během několika minut zůstaly jen dvě neforemné hromádky popela s pokroucenými zbytky balrogova brnění a rohaté přilby. Přesně v tom okamžiku, když se balrogova hlava oddělila od těla, zvedl se Stín nad údolím a opět zazářilo jasné slunce. Ze skupinky u mostu se ozvalo nadšené zajásání a všichni se rozeběhli směrem k bojišti. Černý mrak nad Minas Morgul se jako zázrakem rozplynul a z města se ozvalo zoufalé skučení a nářek. Hned nato se brána města s dutým zaduněním zaklapla. Mordorský Temný pán byl poražen, Černá královna dostala garde a přišla o hlavu!
6
KONOPNÁ PANÍ II. ***
***
***
***
***
***
Anuviel stáhla myšleným povelem helmu dolů a nastavila zpocenou tvář čerstvému větříku, který se zvedl, když odešel Stín. Najednou se jí roztřásla kolena a musela si sednout do trávy. První k ní doběhl Glorfindel a zděšeně se k ní vrhnul, protože se polekal, že je zraněná, když ji viděl si sedat. Ale jakmile spatřil výraz její tváře, pochopil, že jeho obavy byly plané. Dívka se otřásala smíchy a chvíli trvalo, než byla schopná promluvit. Její první slova ale všem vyrazila dech a dost dobře nevěděli, jak se na ně zatvářit. - "Mně … mně se chce … strašně … čůrat," podařilo se Anuviel ze sebe vypravit mezi záchvaty smíchu. Pipin se zcela bez obalu rozchechtal a prohlásil: "To se mi taky strašně chtělo tehdy před Černou bránou!" Všichni se nakonec ulehčeně rozesmáli, Glorfindel dívku něžně zvedl a v náručí ji lehce jako pírko odnesl až za skálu při cestě. Tam ji postavil na nohy a Anuviel si konečně mohla v křoví ulevit. Cítila se při tom všelijak, protože jí bylo jasné, že na okolních svazích jsou ukrytí zvědové, kteří mají přímo skvělý výhled na její nahé pozadí, ale nemohla nic jiného dělat. Pak si upravila oblečení a opět se pokryla brněním pro případ, že by se skřeti pokusili pomstít balrogovu smrt. Byla sice příliš daleko na dosah luku, ale mordorští skurut-hai byli vyzbrojeni silnými kušemi s ostrými ocelovými šipkami pokrytými jedem, které měly daleko větší dostřel než dřevěné luky. Dívčini fanoušci se mezitím na Glorfindelovo znamení, že vzduch je čistý, vrátili ke skále a začali Anuviel blahopřát k tak úžasnému vítězství. Dívka putovala z náruče do náruče, všichni ji objímali a líbali a poplácávali po zádech, až je brněly ruce od nepoddajného kovu, které je pokrývalo. Usedli na koně a tryskem se vrátili do tábora na Křižovatce, kde se již o velké novině vědělo díky elfským zvědům. Dalekozrací elfové se dívali na souboj z úkrytů na úbočí a zprávu o jeho výsledku hned za tepla přinesli do tábora. Cestou již přijíždějící skupině vybíhali vstříc lidé, elfové, skřeti, prostě všichni bez rozdílu, a nadšeně provolávali slávu Paní Anuviel, Zhoubě balrogů. Anuviel se ještě chvíli producírovala ve svém blýskavém brnění a se širokými rozmachy meče všem ukazovala, jak s balrogem zatočila, ale pak ji to přestalo bavit. Najednou k velkému úžasu většiny přítomných brnění i meč rázem zmizely a stála před nimi jen ve svých mužských plátěných šatech. Vytáhla z kapsy kouzelný váček od Yavanny, uhladila si záhyby na kazajce a prohlásila: "A co takhle dát si dobrou paličku? Už jsem nehulila ani nepamatuju!" Netřeba říkat, že její návrh byl nadšeně přijat, a za chvilku již byla celá společnost pohodlně usazená pod velkým otevřeným stanem, odkud stoupala oblaka vonného dýmu. - "Tak vy dva jste už taky začali hulit?!" udiveně konstatovala Anuviel, když viděla, že Elrondovi synové si z dýmky s chutí potáhli, místo aby ji jako obvykle předali dál netknutou. "No, a proč ne?" řekl sebevědomě Elrohir, ale Elladan zkrotil jeho nadšení. "No, řekl bych, že otec z toho nebude mít moc velkou radost," prohlásil, ale navzdory svým pochybám si také zhluboka potáhnul. Anuviel se rozesmála. "A váš otec by měl naprostou pravdu, protože žádné polykání kouře není zdravé, ať je to hobití koření nebo moje konopí," řekla. "Ale když už něco kouřit, tak raději konopí, protože se ho vykouří daleko míň. Ostatně, kdybyste ho chtěli kouřit ve stejném množství jako dýmkové koření z Kraje, tak byste byli jak mátohy, a časem byste úplně otupěli a zblbli," varovala dívka přítomné před zhoubnými následky nezřízeného hulení. "Všechno se musí dělat s mírou, vždyť i ta nejlepší medicína škodí, když se jí podá příliš velká dávka. Hulit se má pro radost, ne pro zblbnutí!" Na důkaz toho, že to myslí vážně, schovala kouzelný váček do kapsy a prohlásila, že tímto se prozatím s hulením končí, protože je teď ještě čeká spousta práce. Práce počkala a nikam jim neutekla, takže si ještě hodinku poseděli v příjemném rozpoložení a probírali dívčin souboj s balrogem. Elessar se měl k Anuviel jako ještě nikdy předtím, sedl si vedle ní a již zcela veřejně se ji odvážil držet za ruku. Dívka se sice nebránila, ale pocítila bodnutí výčitek svědomí, když její pohled zabloudil ke zlatovlasému elfovi. Glorfindel se
7
KONOPNÁ PANÍ II. tvářil nadmíru nešťastně a jeho oči uhýbaly před dívčiným pohledem, až zůstaly pevně upřené do země. Elessarovy poklony a lichotky ji ale brzy natolik zaměstnaly, že si dál už elfa nevšímala a ani nezaznamenala, že po chvíli odešel. Schylovalo se k večeru a hlídky hlásily, že vše je naprosto klidné. Nepřicházeli už ani další uprchlíci, protože balrogova přítomnost v Minas Morgul jim vzala chuť se k městu byť jen přiblížit. Hned po souboji vyjeli poslové na sever k Morannonu a do Minas Tirith, ale Anuviel také napsala vzkazy do Lórienu, Roklinky a pro Froda do Jižního Ithilienu, v nichž krátce popsala průběh souboje a své další plány. Přivolala Gwaihira, který se snesl hned vzápětí nato, protože celý souboj s balrogem pozorně sledoval z vysoké skály nad údolím a zůstával ještě poblíž, protože tušil, že bude třeba jeho služeb. Dívka zasunula vzkazy do koženého váčku, který měl orel připevněný na krku. Nebyl moc nadšený tímto u ptáka neobvyklým módním doplňkem, ale pochopil, že je to nezbytné, když má nést víc listů najednou. Dívka se mu ani neodvážila vyprávět o poštovních holubech v jejím světě, protože orel holuby upřímně nesnášel, vadilo mu, jak se natřásají a všude kálejí, a opovrhoval jimi pro jejich hádavost a podrazáctví, takže srovnáním s tímto živočišným druhem by ho určitě nepotěšila. Anuviel měla před sebou jednu klidnou noc, protože její následující tah měl přijít na řadu až během té další. Jak večer temněl a na nebi se začaly objevovat hvězdy, padla na ni romantická nálada a dospěla k rozhodnutí, že Elessarova zkouška zdrženlivosti již byla dostatečně dlouhá, aby ji mohla považovat za důkaz jeho opravdového citu k ní. Dnes v noci se s ním pomiluje! Včera přestala menstruovat, takže se nemusela obávat, že ji přivede do jiného stavu, což by byla naprostá katastrofa. S elfy si mohla být jistá, že se něco podobného nestane, protože těm prostě stačilo si nepřát dítě a nehrozilo jí oplodnění, ale s muži to tady bylo stejné jako na Zemi. Rozhodně se nechtěla spoléhat na nějaké jejich řeči a sliby. Systém plodných a neplodných dnů sice nebyl dokonale bezpečný, ale v této chvíli neměla čas se zabývat zdejšími středověkými metodami antikoncepce a hledat, která z nich by byla pro ni nejvhodnější. Byla si jistá, že určitě tu nějaké budou, protože ženy je i na Zemi již od pradávna znaly a používaly. S odsouzením a zákazem antikoncepce a potratů v případě jejího selhání přišly teprve křesťanské církve, které potřebovaly, aby se narodilo a bylo pokřtěno co nejvíce dušiček a jejich následný osud je již nezajímal. Prostě boj o statistiky jako obvykle, řekla si cynicky, a jako obvykle všechny církve od srdce proklela. Anuviel se takto rozhodovala, když si šla ulevit na latrínu, kterou zvlášť pro ni vykopali stranou a zakryli plátěnými stěnami. Když se vracela do hlavního stanu, bylo to již s pevným předsevzetím, že tuto noc stráví s králem a konečně ochutná jeho naplno rozpoutanou vášeň. Vstoupila do velkého stanu a spatřila rozzářeného Elessara, který právě předával nějaký dopis poslovi v uniformě Stráže Citadely. Překvapilo ji to, protože Strážci obvykle nesměli Citadelu opustit, a když tak jen ve výjimečných případech a na přímý králův rozkaz. Uvědomila si, že velení v Citadele teď převzala královna Arwen, a najednou ji bodla u srdce nepříjemná předtucha. Elessar se v té chvíli otočil k ní a spatřil ji. Jeho tvář se ještě víc rozzářila a vrhnul se k dívce, aby ji objal. Nebylo to však objetí lásky ani vášně, nýbrž vděčnosti. - "Anuviel, ani netušíš, jak strašně jsem ti vděčný," vykřikl a sevřel ji do náruče. "Arwen čeká dítě! A prý již ví, že to bude syn! Budu mít dědice a Gondor dalšího krále z mého rodu! Konečně zplodím zelenou ratolest, která dál poroste a bude pokračovat v díle mých předků!" Takhle král nadšeně volal a všichni ve stanu se radovali s ním. Jen Anuviel se musela strašně přemáhat, aby nedala najevo své zklamání. Nakonec Elessarovi také poblahopřála, vždyť se sama přičinila o jeho štěstí, jen tehdy netušila, že jí její dobrý skutek takhle překříží plány. A protože měla dobré srdce, Elessarovi brzy odpustila, že již nemyslí na milování s ní, ale je plně unesený představou, že se za osm a půl měsíce stane otcem. Dívka mu sice odpustila, ale to u ní nic nezměnilo na smutné skutečnosti, že byla strašně nadržená a zfrustrovaná nenaplněnou touhou. Nakonec si s hobity ještě dala potajmu jednu dýmku konopí, aby se
8
KONOPNÁ PANÍ II. uklidnila a lépe se jí spalo, a odešla do svého stanu. Spala tu noc úplně sama, protože Glorfindel odjel k Minas Morgul za svými zvědy, a přestože ten den tak slavně zvítězila nad Temným pánem, bylo jí moc a moc smutno.
- Déšť z kamení Den po souboji proběhl ve znamení příprav na tažení do Mordoru. Teď už nikdo nepochyboval, že se podaří překonat valy Minas Morgul, které uzavíralo údolí, a kudy z této světové strany vedla do Černé země jediná dostatečně široká cesta, po níž by se mohla přesunout velká armáda. Všude vládl čilý ruch, rozdělovaly se a balily zásoby jídla, jež si každý voják ponese v tlumoku na zádech, a v horských potůčcích se plnily polní láhve a měchy čistou vodou, jíž byl na nehostinné pláni Gorgorothu nedostatek. Zvědové rozmístění na svazích údolí hlásili, že ve městě je až příliš podezřelý klid a že nezaznamenali žádné viditelné pokusy o zpevnění hradeb nebo posílení obrany. Vypadalo to, jako by se i Černá věž Temného pána smířila se svým neodvratným osudem. Anuviel se vzbudila pozdě s příchutí popela na jazyku a s pocitem naprosté opuštěnosti. Pak si ale vzpomněla na svůj včerejší vítězný souboj s nestvůrou a vrátila se jí dobrá nálada. Odhodila přikrývku a zčerstva vyskočila z měkkého lůžka ze suchých kapradin. Umyla se v připraveném vědru vody, upravila si vlasy a oblékla se celá do černého. Neměla v úmyslu držet smutek za balroga, jak by se mohlo zdát, ale dnešní noc ji čekal úkol, který bude vyžadovat nejhlubší utajení před zvědavýma očima. Ještě před svítáním bude pokračovat v rozehrané šachové partii a konečně dokončí svůj třetí tah, jímž Bílá královna s Bílou věží společně porazí Černou věž. Úlohu Bílé věže zde hrál – jak se samo nabízelo – Gandalf Bílý a Bílou královnou byla samozřejmě ona sama. Jen pořád ještě neměla jasno v tom, koho vlastně představuje Bílý král, za něhož tak úporně bojuje. Věděla jen to, že Bílý král bude navzdory své barvě skřet. Bílý král totiž bude ten, kterého si skřeti zvolí za svého budoucího krále. Hned jak vyšla ze svého stanu, narazila na Pipina se Smíškem, kteří se dohadovali, jestli se zúčastní tažení, nebo se raději přesunou do relativně většího bezpečí na sever k Černé bráně. Hobiti byli stateční, když bylo třeba, ale nebyli to žádní ztřeštění hrdinové, kteří by zbytečně hazardovali se svými životy. Jejich prokletím však byla zvědavost – choroba, jíž Krajané z rodů Brandorádů a Bralů někdy trpěli až v letální formě. Nakonec u Smíška a Pipina zvítězila touha prohlédnout si Mordor, o kterém tolik slyšeli od Froda a Samvěda, a který ve své současné podobě brzy nenávratně zmizí. Anuviel jim jako jedněm z mála prozradila, jaké konkrétní změny se chystá v Černé zemi provést a její plány je dočista nadchly. Vždyť jestli vyjdou tak, jak mají, bude na Hoře osudu první pomník ve Středozemi věnovaný hobitům. A také tomu nešťastníku Sméagolovi, který ve Válce o Prsten sehrál nakonec rozhodující roli a jako deus ex machina vstoupil do závěrečné scény dramatu odehrávajícího se nad Puklinami osudu, aby se v posledním okamžiku nechtěně postaral o jeho dobrý konec. Odpoledne se vrátil Gwaihir, který mezitím roznesl všechny vzkazy, jimiž ho včera večer pověřila, a zase odletěl zpět s rozkazem pro vojska obléhající Morannon. Rozkaz zněl: Zvýšit tlak na nepřítele a plně ho zaměstnat, aby ani nepomyslel na vyslání oddílů proti postupující invazní armádě! Vše tedy bylo na místě a nebezpečná hra mohla začít. Během večera se opět sešli všichni dynamitníci a naposledy společně probrali stanovený postup. Bylo třeba se dohodnout na signálech, kterými si budou dávat znamení, protože úspěch celé akce závisel na jejím dokonalém načasování. Nakonec se shodli na trojím zahoukání sýčka, který se v Morgulském údolí hojně vyskytoval. Sýčkové sice nikdy nehoukali třikrát za sebou, ale Anuviel s Gandalfem zcela oprávněně předpokládali, že
9
KONOPNÁ PANÍ II. mordorské stráže nebudou tak velkými znalci a milovníky přírody, aby se jim znamení zdálo podezřelé. Skřeti ve skutečnosti přírodu nenáviděli a zcela zbytečně ji ničili často jen z prostého vandalství. Pustošili přírodu z touhy udusit její nezkrotný a bujný život, který považovali za výsměšnou připomínku toho, že sami jsou odsouzeni k bídnému a strastiplnému životu v otroctví. Jejich země byla pustá a neplodná až na krajinu kolem jezera Núrnen v Jižním Mordoru, kde se pěstovaly zemědělské plodiny a chovala se tam většina dobytka a ovcí. Severní Mordor byl věčně zahalen oblaky dýmu a páry stoupajícími z Hory osudu otřásané častými sopečnými výbuchy, při nichž se po pláni Gorgorothu rozlévaly řeky do ruda rozžhavené lávy. Pláň byla pokrytá neschůdnými ostrými pahorky ze ztuhlé lávy, mezi nimiž se rozkládaly bažiny bublající smrdutými plyny a jedovatými výpary, které se při nikdy neustávajících otřesech uvolňovaly z nitra země. Mordor nebýval vždycky tak zpustošený. Po pádu Saurona na konci Druhého věku bývala krajina okolo Hory osudu dokonce velmi úrodná díky rozloženým vrstvám lávy, kde se dařilo nejen obilovinám, ale i ovoci a zelenině. Sopka byla tehdy velmi klidná a její občasné výbuchy o sobě dávaly vědět již dlouho předem otřesy a kouřem, takže obyvatelstvo se většinou stačilo ukrýt do bezpečí. Necelé století před koncem Třetího věku však vládu nad Mordorem opět uchvátil Sauron a proměnil ho ve svoji pevnost. Rozdmýchal ohně Hory osudu, které potřeboval pro svá černá kouzla. Usměrnil proudy lávy a vyvedl je podzemím do hutí a kováren, které vyzbrojovaly nespočetná vojska skřetů v jeho nedaleké sídelní pevnosti Barad-dûr. Krajina kolem sopky se pak rychle proměnila v neúrodnou poušť otrávenou struskami a popelem. Postupně tak začal vypadat celý Severní Mordor, protože kyselé deště zničily většinu lesů na svazích okolních hor, odkud uprchla i všechna zvěř. Při Sauronově definitivním pádu Hora osudu vybuchla, když do jejího nitra spadl Prsten spolu se Sméagolem, který ho Frodovi ukousl i s prstem, ale vzápětí zakopl a svým pádem nechtěně zachránil Středozem před zkázou. Sauronovo sídlo bylo při zkáze Prstenu zničeno, ale balrog si postavil sídlo nové, mohutnou pevnost přímo na úpatí Hory osudu. Tam se teď nacházeli balrogovi nejvěrnější služebníci, obklopení jeskynními obry a jeho osobní gardou, sestávající z nejkrvežíznivějších hrdlořezů mezi skřety i lidmi. Úderem půlnoci se Anuviel s Gandalfem vypravili v čele svých dynamitníků k náložím umístěným v základech hradeb Minas Morgul. Plížili se stejnou cestou jako minule, když nálože pokládali, ale tentokrát nebyli vystaveni tak velkému nebezpečí. V tlumocích si dnes nesli jen kotouče zápalných šňůr, takže jim už nehrozilo, že při prvním neopatrném kroku vyletí do povětří. Museli si však stále dávat velký pozor na skřetí stráže, a to především na malé skřety, kteří ve tmě viděli téměř stejně dobře jako lidé ve dne. Netušili, že všichni malí skřeti již z pevnosti uprchli a strážní službu tam teď drží jen skurut-hai. Velcí skřeti zůstali většinou věrní svým velitelům, především ti méně inteligentní, kteří si příliš zakládali na své odvaze a bojovnosti, a agresivita jim zatemňovala mozek. Do města se mnoho zpráv o Paní Anuviel a jejích plánech na osvobození skřetů nedostalo, protože skřetí disidenti se mu vyhýbali a raději působili v nitru Mordoru. Velitel pevnosti byl jedním z nejvěrnějších služebníků balroga a u svých skurut-hai cílevědomě posiloval ty nejhorší pudy. Podroboval je důkladnému a účinnému vymývání mozků v podobě jakýchsi politických školení, na nichž se skandovala nenávistná hesla, a která končila společným pojídáním syrového lidského masa. Nebylo pak divu, že skurut-hai v Minas Morgul šikanovali malé skřety ještě hůř, než bylo v Mordoru běžné. Byli velitelovými miláčky, a ten jim takové jednání z duše schvaloval, neboť sám jako správný skurut ctil staré dobré zvyky svého plemena. V pevnosti obvykle vládla pevná disciplína a každé její porušení mělo za následek tvrdý trest. Avšak veliteli se jeho krutost ošklivě vymstila, když ještě celý roztrpčený Arzogovou ponižující porážkou nechal malé skřety strašlivě zbičovat za to, že po
10
KONOPNÁ PANÍ II. odchodu vojska Velkého kapitána usnuli na hlídce. Malí skřeti v Minas Morgul trpěli nejen šikanou, ale i hlady, protože skurut-hai jim často kradli jejich skromné porce jídla, a tak jim konečně došla trpělivost a následující noc se všemi svými soukmenovci z pevnosti tajně zmizeli. Hlídky přecházející po cimbuří vůbec nezaznamenaly čilý ruch pod hradbami a město ani přes zlověstné trojí zahoukání sýčka netušilo, že se přiblížila jeho zkáza. První, co stráže upozornilo na přicházející nebezpečí, byly dva plamínky, které ze nenadále objevily asi padesát metrů od hradeb po obou stranách brány. Nechápavě zírali na vějířovitě se rozbíhající ohnivé stopy, které rychle postupovaly až k základům hradeb, a vůbec netušili, co znamenají. Zvědavě se nakláněli přes cimbuří, aby lépe viděli, kam mají namířeno, a pro mnohé z nich to bylo to poslední, co v životě spatřili. Jakmile plaménky dospěly ke zdi, na deseti místech zároveň vyšlehly vysoké plameny, ozvaly se ohlušující výbuchy a do vzduchu vylétly obrovské kusy trámoví a zdiva, které se snesly zpět na město v dešti ohně a kamení. Velitel pevnosti si ani nestačil v hlavě srovnat, co se vlastně stalo, když se před hradbami ozval válečný ryk mnohatisícového davu a zejícími průrvami v hradbách se do města začaly valit proudy nepřátel. Orcasovi skřeti šli na vlastní žádost v čele a jejich válečný pokřik: Svobodu skřetům! naháněl veliteli ještě nikdy nepoznanou hrůzu. Vždyť to byli skurut-hai jako on! Nechápal, jak se mohli přidat na stranu nepřátel, a tak nízce zradit svůj původ a vlast. Nemusel o této záhadě příliš dlouho dumat, protože padl, jakmile se v čele své osobní stráže pokusil zastavit záplavu válečníků, která se za svítání přelila přes město a nerušeně proudila dál do nitra Mordoru. Umíral trpce zklamán, protože z Udúnu nedorazily posily, o něž požádal hned po smrti svého pána, a on konečně pochopil, že ho tamní velitelé odepsali a zrádně ponechali napospas nepřátelům. Pád Černé věže byl strmý a rychlý. Polovina skřetů se okamžitě vzdala a v poledne již ustaly poslední boje. Bez boje se vzdala i pevnost v Morgulském průsmyku, kde byl kdysi vězněn Frodo. Odpoledne čelo vojska překročilo údolí mezi Horami stínu a pohořím Morgai táhnoucí se až k Železné tlamě, kde je uzavírala strmá skalní stěna pod hradem Durthangem. Od Minas Morgul na východ vedla široká silnice, která se hluboko zařezávala do ostrých pahorků Morgai a na jejich východní straně končila křižovatkou, kde se větvila do třech směrů. Na sever i na jih odtud vedly dobře udržované široké silnice umožňující rychlé přesuny balrogových vojsk, které teď nechtěně posloužily jeho nepřátelům. Silnice na východ byla užší a vedla přímo k dýmající Hoře osudu vzdálené čtyřicet mílí. Po ní se další den ráno vydaly silné oddíly elfů a skřetů pod vedením Gandalfa, který měl za úkol dobýt a očistit balrogovo sídlo. Jako čaroděj k tomu měl tu nejlepší kvalifikaci, protože dokázal zlomit černá kouzla, jimiž bylo balrogovo doupě chráněné. Elfové byli vůči moci těchto kouzel daleko odolnější než lidé, ale ani na Orcasovy skřety už balrogova kouzla nepůsobila. Sice se jich ještě báli, ale touha po svobodě u nich vítězila nad strachem. Jejich účast na této výpravě se nakonec ukázala velice užitečnou, protože řadoví vojáci v balrogově pevnosti se při pohledu na šiky vzbouřených skřetů vykřikujících to magické slůvko svoboda také vzbouřili, otevřeli brány a nechali své velitele a balrogovy služebníky napospas nepřátelům. Již následující den se Gandalf s většinou svých lidí vrátil na křižovatku pod Morgai a rychle dohonil armádu postupující k severu. V dobytých pevnostech a v okolí křižovatky silnic na úpatí Morgai zůstávalo jen tolik vojáků, kolik jich bylo potřeba k zajištění týlu spojeneckého vojska. Jeho hlavní voj se teď nezadržitelně sunul k opevněné soutěsce zvané Železná tlama, vstupní bráně do Udúnu, kde se soustředila hlavní síla balrogovy armády. Skřetí vojsko se tam dostalo do nezáviděníhodné situace, protože před severním východem z Udúnu zuřily divoké potyčky s nepřáteli, kteří na ně dotírali jako vosy. Před Černou bránou byly seřazené nekonečné zástupy po zuby ozbrojených válečníků z řad lidí, elfů i trpaslíků, takže pokus o výpad z této strany nepřipadal v úvahu. Mordorští skřeti již věděli o
11
KONOPNÁ PANÍ II. neproniknutelném obranném pásu, který je odříznul od Pána balrogů, ale stále doufali, že se mu brzy podaří obklíčení prorazit. Prozatím se tedy snažili co nejlépe odolávat útokům nepřátel ve své – jak se domnívali – naprosto nedobytné pevnosti, a k dolguldurskému balrogovi vyslali posla s naléhavou prosbou o pomoc. Nestačilo, že rohanští a lothlórienští lučištníci je dál trápili smolou napuštěnými hořícími šípy, ale teď navíc před bránou rozestavěli silné praky, z nichž přes zubatá cimbuří neúnavně vrhali zapálené sudy plné tekutého dehtu. Hořící dehet pak působil v řadách skřetů podobnou zkázu, jako na Zemi dobře známý napalm. V ten samý den, kdy se vojsko vedené Paní Anuviel a králem Elessarem přiblížilo k Železné tlamě, aby dokončilo obklíčení Udúnu z jihu, se před Morannonem objevil obrovský dobývací stroj s ocelí okutým beranidlem a Černou bránou otřásly dunivé nárazy. Obránci Udúnu byli v pasti, a protože se mezi nimi našlo několik schopných velitelů, pokusili se o výpad na jih, který se v jejich situaci nabízel jako jediné možné řešení. Ale nakonec se ukázalo, že i to byl špatný nápad, protože již bylo pozdě, a tak dva tisíce skřetů, kteří se pokusili postavit se z jihu postupující armádě, byli do jednoho pobiti na pláni pod valy Železné tlamy. ***
***
***
***
***
***
- "Tak tohle bylo draze zaplacené vítězství," povzdechla si Anuviel, když po bitvě spočítala mrtvé, kterým její léčitelské umění již nebylo nic platné. "Padesát dva elfů, čtyři sta dvanáct lidí a tři sta patnáct Orcasových skřetů," vypočítávala Elessarovi ztráty se smutným pohledem na vyrovnané řady mrtvol. "V Udúnu je teď sice o dva tisíce nepřátel míň, ale pokud jsou zprávy špehů a přeběhlíků spolehlivé, tak jich tam ještě zbývá nějakých šestnáct tisíc. Spolu s vojskem před Morannonem jsme sice v přesile, ale i tak budou naše ztráty hrozivé, pokud by teď došlo k boji." Elessar přikývl, ale netrpělivě se zavrtěl a protáhl si zkřížené nohy, příliš dlouhé na to, aby se mu na nízké sedačce před velitelským stanem sedělo pohodlně. Znal již dívku natolik dobře, aby mu bylo jasné, že nemluví naplano, ale že má něco za lubem. Upřímně obdivoval její nadání vymýšlet vojenské strategie a taktiky, které by u ženy nikdy nečekal. Snažil se nežárlit na její schopnosti, které v tomto ohledu předčily i jeho vlastní vojevůdcovské umění, ale bylo to pro něj těžké. Přesto se vzchopil, potlačil stín nevole a zeptal se dívky, jestli vidí nějaké lepší řešení. - "No, v první řadě bude třeba dobýt ten hrad tam nahoře," mávla rukou směrem na západ, kde se o dvacet mílí dál tyčila starobylá pevnost, postavená na vysoké skalní stěně. Navzdory svému stáří hrad Durthang vypadal dobře udržovaný a bránila ho posádka o síle tří tisíc dobře vyzbrojených skurut-hai. "Bylo by příliš nebezpečné ponechat si takové hnízdo hadů v boku, až zaútočíme na Železnou tlamu," pokračovala. "Určitě odtamtud pozorně sledovali průběh bitvy a byli by se na nás vrhli, kdyby se situace vyvinula ve prospěch Udúnu." Pohlédla na sever, kde se dvě protilehlá ramena okolních hor sbíhala ve tři míle širokou soutěsku, přehrazenou vysokým hliněným valem s kamennými hradbami. Balrog po svém příchodu do Mordoru jen obnovil zdi starého Sauronova opevnění, protože svému předchůdci ve stavitelském umění nesahal ani po kotníky. Dalším pásmem obrany mezi hradbami a planinou, na níž se odehrála dnešní bitva, byl široký vodní příkop s padacím mostem. Polovina mostu byla zdvižená a překlopená přes bránu jako štít, zatímco druhá polovina slepě trčela vysoko nad vodní hladinou. Obrana soutěsky vypadala neproniknutelná a zdálo se, že touto cestou se dovnitř nedostanou. Z nitra Mordoru se však do Udúnu nedalo jinudy vstoupit, takže neměli na výběr. - "Ptala jsem se skřetů, jak to vypadá uvnitř," pokračovala Anuviel s pohledem upřeným na soutěsku. "Terén za branou prý hned prudce klesá a většina kotliny se rozkládá na nižší úrovni, než stojíme teď my. Takové uspořádání bývá pro obránce výhodné, protože výškový rozdíl je chrání před pohledem i šípy nepřátel, ale v Udúnu se jim stane osudným. V podzemí
12
KONOPNÁ PANÍ II. se tam totiž nachází většina zbrojnic, skladišť, a dokonce i velká část ubikací mužstva. No, a tak jsem dostala takový nápad…" Dívka se odmlčela a rozpačitě se na krále usmála, jako by se předem styděla za to, co dál řekne. - "Není to zrovna moc férový, ale ve válce…," zarazila se a Elessar nedočkavě doplnil za ni, "… jsou všechny zbraně dovolené. Takže se nestyď a ven s tím!" Anuviel se lehce zamračila, protože si vzpomněla, že tohoto úsloví se používá i pro lásku, a s něčím takovým hluboce nesouhlasila. Vlastně tak svou myšlenku vůbec nechtěla zakončit, měla v úmyslu říct něco v tom smyslu, že je třeba především dbát na to, aby v jejich vlastních řadách došlo k co nejnižším ztrátám na životech. Nechtěla se však s Elessarem hádat kvůli pár slovíčkům, a ještě víc pokazit jejich vztah, který v posledních dnech značně ochladnul, protože král teď myslel jen na Arwen a na dítě, které rostlo v jejím lůnu. - "Napadlo mne, že bychom se je mohli pokusit vyplavit jako krysy," prohlásila bojovně. "Podívej," ukázala na říčku, která stékala z úbočí západního ramene mezi Durthangem a soutěskou, "vidíš tu řeku? Nevypadá sice, že by jí protékalo příliš mnoho vody, ale to jen proto, že je velice prudká a rychlá. Je svedená do příkopu, který vede podél valu, a na jeho konci zase pokračuje jako obyčejná řeka směrem na jihovýchod. Myslím, že za pár dní by z kotliny za branou udělala slušné jezero. Tedy, pokud si najde do Udúnu cestu. A v tom bychom jí mohli pomoct!" Anuviel se spokojeně usmála a pokývla na pozdrav přicházejícímu Gandalfovi. "Připoj se k nám, příteli," řekla mile starému čarodějovi a nabídla mu volnou sedačku. "Myslím, že jsem našla využití pro ten zbytek dynamitu, co za námi vezou skřeti a nejsou tím nijak nadšení." Lagduf ještě s jedním ze skřetích dynamitníků byli pověřeni převozem zbylé trhaviny ve stopách postupujícího vojska, ale jejich úkol jim již začínal tížit mysl. Nebyli to žádní zbabělci, ale po dvou dnech strávených v těsné blízkosti nákladu, který jim mohl kdykoliv bouchnout pod nosem, byli už pořádně nervózní. Anuviel začala vysvětlovat svůj plán. Měla v úmyslu vyhodit val do povětří a prorazit v něm díru, kterou by do kotliny pronikla voda z příkopu. V tomto případě však nestačilo položit nálože do základů hradeb, ale bylo nutné vykopat hluboký podkop v hliněném valu pod nimi, aby se protrhla hráz vodního příkopu. Dvojice silných mužů by měla zvládnout vykopání tunelu a položení nálože během jediné noci. Jediný problém viděla v tom, že val bude určitě bděle hlídán, a tak je třeba něco vymyslet k odlákání pozornosti stráží. A v tom by mohl účinně pomoct Gandalf. Starý čaroděj se zakuckal smíchy, když mu dívka vysvětlila, co od něj očekává, a nadšeně souhlasil. Elessar se také usmíval a říkal si, kam na ty nápady ta holka chodí! Gandalf se hned dal do přípravy svého tajného úkolu a Anuviel s Elessarem a Orcasem začali plánovat útok na Durthang. Na hrad zaútočili druhý den odpoledne a po těžkém boji ho do rána dobyli. Část jeho obránců naštěstí zradila a vzbouření skřeti otevřeli nepřátelům vnější bránu, ale zbytek úporně bojoval. Mezi skřety v obležených pevnostech teď vládla nejistota a strach z budoucnosti. Uvědomovali si dobře, že ztratili pána, ale většina z nich ještě důvěřovala svým kapitánům, a hlavně doufali v očekávanou pomoc dolguldurského balroga. Tady na severu vládla tužší disciplína. Skřetí disidenti zde byli daleko méně úspěšní než ve Středním a Jižním Mordoru, a dokonce jich několik přišlo za krutého mučení o život, když je ostatní skřeti udali. V Udúnu byly ještě dostatečné zásoby jídla, které mohly skřetům vystačit na celé týdny, takže jejich morálka a disciplína byly daleko lepší než jinde. Zásoby byly pro skřety nenahraditelné, protože neměli naději sehnat někde další, a proto Anuviel tolik potřebovala zničit jejich skladiště. Bylo třeba vyplavit skřetí vojsko a vyhladovět je do úplného rozkladu, až se skřeti začnou vzájemně požírat a nebudou již schopni postavit se na organizovaný odpor proti útočníkům. To byl ve zkratce její plán na dobytí Udúnu, poslední bašty odporu v říši Černé královny. Tím bude Mordor konečně osvobozen od moci pohrobků zdejšího Temného pána, a ona tak završí svůj čtvrtý tah – šach Černému králi.
13
KONOPNÁ PANÍ II.
- Agitka à la Gandalf - "A hlavně si dávejte pozor na to, abyste pořádně vyztužili strop," kladla Anuviel na srdce Lagdufovi a Morzogovi, kteří se pro nebezpečný úkol nabídli jako dobrovolníci. Poté co svůj náklad dopravili z Morgulského údolí až k Železné tlamě, už sice měli dynamitu plné zuby, ale nakonec se rozhodli, že se o jeho dodání na konečné místo určení postarají sami. Účastí na zničení hradeb Černé věže si mezi svými druhy získali takovou slávu a uznání, že považovali za věc cti nabídnout své služby znovu, zvlášť když oba dokonale splňovali i další podmínku, nezbytně nutnou pro tento úkol. - "Strop musí vydržet ještě alespoň půl hodiny po tom, co odejdete," probírala již po třetí všechny předem pečlivě promyšlené kroky se skřety, aby si je pořádně vryli do paměti. "A zakryjte vchod do tunelu plachtou, aby nebylo vidět světlo od svíčky, a až budete odcházet dejte pozor, ať tam netáhne od vody a svíčka nezhasne, nebo se tam ještě někdo bude muset vrátit." Oba skřeti byli nejenom zběhlí v zacházení s výbušninou, ale také uměli výborně plavat, což byla ta druhá potřebná podmínka. Jejich úkol byl na první pohled prostý – museli přeplavat šedesát stop široký vodní příkop, nepozorovaně se připlížit k valu a vyhloubit v něm patnáct stop dlouhý podkop, kde budou umístěné nálože. Jenže ve skutečnosti to nebudou mít ani trochu jednoduché. Nestačilo, aby příkop přeplavali sami, ale museli s sebou bezpečně a v suchu přepravit i dynamit, lopaty, krumpáče a pevné plachty se svazky dřevěných trámků k vyztužení stropu a bočních stran podkopu. Pak se museli vyšplhat asi tak do třetiny šikmého patnáct stop vysokého valu a začít tam hloubit vodorovný tunel. A to vše pod nosem ostražitých hlídek, které nepřetržitě přecházely po cimbuří hradeb ve výšce padesáti stop nad vodní hladinou. Hlídky se sice budou v kritickou dobu dívat jinam, ale člověk nikdy neví, a skřet jak by smet! Gandalfovi trvalo dva dny, než si připravil všechny potřebné rekvizity. Bylo na něm poznat, že se výborně baví a těší se, až své představení spustí naostro. Hobiti se nabídli, že starému čarodějovi pomohou s přípravami, protože tajně doufali, že se přiučí pár užitečných triků, kterými vytřou zrak těm peciválům v Kraji. Gandalfovi přišla jejich nabídka vhod, protože byl v časové tísni, hobiti byli zruční a každá obratná ruka vítaná. Sice na ně každou chvíli hudral jako nakvašený krocan, protože měl strach, aby se nezranili, ale společným úsilím se jim nakonec podařilo vyrobit vše potřebné. Na krajinu před Železnou tlamou padla temná noc bez měsíce a na obloze blikaly jen zářivé hvězdy. V tom se z pláně před padacím mostem ozvalo hlasité zasyčení, suché zapraskání a na obloze se rozzářil ohňostroj různobarevných světel. Do výšky se vznesla zářící zelenobílá kytice, která se rozevřela a vylétl z ní nápis v Obecné řeči: Svobodu všem skřetům! Sotva se zelenobílý slogan rozplynul, ozvalo se další zasyčení a zapraskání, a na temnou oblohu vyletěl zlatorudý drak s ocasem, který za sebou táhl dobře míněné doporučení: Vzdejte se Paní skřetů! A v podobném duchu to pokračovalo dál. Ohledně výběru vhodných sloganů pro svou agitační kampaň se Gandalf poradil se skřety, takže zářící nápisy na obloze se u obránců Udúnu neminuly s účinkem. Loajálnost malých skřetů značně nahlodala hesla jako: Malí skřeti utečte, než vás velcí sežerou! a Rovnost pro malé i velké skřety!, ale i skurut-hai ocenili: Každému odměnu podle jeho zásluh!, protože byli přesvědčeni, že malé skřety ve všem předčí, a proto dostanou víc než oni. A tak se stalo, že ani malí ani velcí skřeti hlídkující na hradbách Železné tlamy nevěnovali pozornost tomu, co se dělo přímo pod jejich nohama, protože s očima obrácenýma k nebi se pokoušeli přeslabikovat ty podivné nápisy, slibující jim tak neuvěřitelné věci. Žádná hlídka si nevšimla dvou na první pohled náhodně nakupených ostrůvků z trámů a klacků pokrytých suchou trávou, které se pomalu sunuly ke břehu pod valem. Nevšimli si ani 14
KONOPNÁ PANÍ II. dvou temných postav, když se skřeti vynořili z vody, vytáhli na břeh své vory a začali ve valu hloubit. Světelné představení skončilo po dvou hodinách, když na nočním nebi zhasl poslední vějíř světel a rozvinul se na něm prorocký nápis: Pán balrogů vás stejně nechá na holičkách!. V té chvíli již byli oba skřeti hluboko v nitru valu a činili se jako párek krtků při výstavbě rodinného hnízda. Střídali se při hloubení, jeden kopal upěchovanou zeminu a druhý plnil pytle hlínou, kterou v nich tahal ke vchodu tunelu a opatrně sypal dolů do vody. Skřeti se po každých dvou stopách zastavovali, aby podle rady Anuviel pořádně vyztužili stěny a boky tunelu, protože jinak by je zavalila hlína neustále se sypoucí ze stropu. Byla ještě hluboká noc, když skončili s hloubením a v podkopu rozmístili nálože přesně podle plánku, který jim dívka nakreslila. Pak k nim připojili zápalné šňůry sbíhající se uprostřed tunelu, kde na ně položili svíčku a opatrně ji zapálili. Překonali silné nutkání vzít co nejrychleji nohy na ramena a opatrně vycouvali z tunelu ven. S nejvyšší ostražitostí nadzvedli silnou podehtovanou plachtu, která kryla vchod do tunelu, a sklouzli ze svahu do vody. Noc byla temná a po půlnoci se zvedl silný vítr, takže hlídky si ani nevšimly tichého šplouchnutí vody, které by je mohlo prozradit. Oba uměli dobře plavat pod vodou, a tak zvládnout takhle široký vodní příkop pro ně byla hračka. Stejně nenápadně jako do vody vklouzli, z ní na druhém břehu i vylezli, a nikým nespatřeni se odplížili z dostřelu kuší udúnských hlídek. Anuviel je už netrpělivě očekávala poblíž příkopu v úkrytu za velkým balvanem. Když skřeti vylézali z podkopu, všimla si krátkého záblesku matného světla, který již netrpělivě očekávala, aby mohla začít měřit čas. Zdálo se, že skřeti své poslání splnili. Teď nezbývalo než čekat, a uvidí se jestli opravdu tak bezchybně, jak doufala. - "Dělejte, pospěšte si, ať jsme co nejdál, až to bouchne," nabádala je šeptem ke spěchu. Všichni tři byli zahalení do elfských plášťů, které je na větší vzdálenost činily prakticky neviditelnými i pro bystré noční oči malých skřetů. Tábor byl vzdálený jen půl míle od vodního příkopu, a když se tam dostali, zbývalo do dohoření svíčky ještě necelých pět minut. Anuviel to s úlevou zjistila na přesýpacích hodinách výstražně stojících na stolku v hlavním stanu. Gandalf je otočil, když zaslechl její vzdálené zapískání, kterým oznamovala, že svíčka už hoří. Připadalo jí, že čas strašně rychle utíká, a cestou zpět se začínala bát, že už to trvalo příliš dlouho, a že svíčka možná předčasně zhasla a bude třeba se tam vrátit. Kývla na napjaté kapitány shromážděné kolem stolku a ujistila je, že zatím vše probíhá podle plánu a za chvíli to bouchne. Všichni se vzápětí zdvihli a vyhrnuli se ze stanu, aby jim neunikla další světelná show, která bude mít tentokrát na nepřátele daleko rychlejší a hmatatelnější dopad než ta předchozí. Temnou nocí se ozval ohlušující výbuch doprovázený temným duněním a země se pod jejich nohama silně otřásla. Vysoko nad hradby vyletěla obrovská masa vody, zdiva, hlíny a hořících trámů a ve valu se objevila široká mezera s hlubokým kráterem, do nějž se okamžitě začala valit voda z příkopu. Na druhé straně hradeb nenašla žádnou překážku, která by se jí postavila do cesty, a tak se rychle rozlévala po kotlině a pronikala do podzemních chodeb i sklepení. Skřety k smrti vyděsila dosud nepoznaná síla podobného výbuchu, který nakonec po právu přisoudili temných kouzlům nepřátel. Než se stačili vzpamatovat a pokusili se zatarasit přítok vody, voda již vymlela kráter tak hluboko, že se to stalo nemožným. Vodní příkop se vyprázdnil a na místě výbuchu se řeka stočila do nitra Udúnu. Po dně západní části příkopu se valila ke kráteru zejícímu mezi břehy koryta a průrvou ve valu se vrhala do hluboké kotliny. Divoký proud vody s sebou strhával obrovské množství rozrušené zeminy, která ji proměnila v řeku bláta, a ta postupně zaplavovala prostor pod hradbami. Nad Mordorem začalo svítat a přicházející den odhalil celý rozsah díla zkázy. Nahé koryto vodního příkopu obnažilo trosky zrezavělých traverz a částí konstrukcí, které necudně vyčnívaly z jeho blátivého dna. Železná tlama přišla o první obrannou linii, a velká část jejích hradeb se brzy dostane na dosah nepřátel, jen co za pár dní bláto vyschne a ztvrdne. Průlom ve valu se ještě rozšířil, když druhý den povolilo podmáčené a vymleté podloží na okrajích
15
KONOPNÁ PANÍ II. hradeb, a jejich zdi se začaly hroutit. Dno údolí se plnilo kalnou vodou, která nezadržitelně stoupala výš a výš, až se po třech dnech ustálila a vytvořila v něm velké jezero. Voda již zřejmě naplnila všechny dutiny, a někde v podzemí si řeka našla cestu ven na svobodu. Anuviel si mnula ruce radostí nad tím, jak jí to vše vychází, a s Kapitány Západu se usnesli, že teď nezbývá, než počkat si několik dní až voda pronikne všude tam, kam má proniknout, a skřeti začnou hladovět. Elessar se rozhodl, že se mezitím narychlo vydá do Minas Tirith na návštěvu k Arwen, aby s ní mohl alespoň krátce sdílet štěstí z jejího tolik vytouženého těhotenství, a hned druhý den po proražení valu odjel v doprovodu padesáti rytířů ze své domácnosti. Gwaihir odletěl na severní stranu kotliny s rozkazem ke zmírnění útoků na Černou bránu, aby Éomerovi a Imrahilovi bojovníci zbytečně neriskovali životy a neplýtvali silami a střelivem, které budou potřebovat pro hlavní útok, až nadejde jeho čas. Zatím si všichni mohli odpočinout a nechat vodu konat své zkázonosné dílo.
- Špinavá válka Pán větru poctivě plnil svůj slib, že bude sloužit i smrtelníkům jako král Éomer či kníže Imrahil a přinášet jim vzkazy od Anuviel, ale nebyl tím nijak nadšený a dával to svým ukřivděným výrazem najevo. Teprve poté, co ho Anuviel rozhořčeně nařkla z rasismu vůči smrtelným plemenům, se jí ač nerad svěřil s pravým důvodem své nelibosti. - "Ta moje nechuť nemá nic společného s těmi, komu tvé vzkazy nosím, s tím jsem se už vyrovnal, ale já se tady prostě bojím létat," neochotně se přiznával dívce. "Já vím, že je to zbabělé, ale nemůžu si pomoct," povzdychnul orel a zobákem si rozpačitě uhlazoval peří na hnědobíle melírované náprsence. "Vždycky když letím v blízkosti těch proklatých mordorských hor," pokračoval, "dostanu takový strach, že přiletí skřetí šíp z nějaké té dalekonosné kuše, až z toho pod sebe kálím jako nějakej holub!" Anuviel zacukaly koutky při představě, jak by asi vypadal nic netušící chodec po přesném zásahu orlím exkrementem, ale s vypětím vůle se ovládla a snažila se Gwaihira spíš uklidnit, přestože se také strachovala o jeho bezpečnost. Nejenže jí byl velice užitečný jako posel, ale považovala ho za dobrého přítele a měla ho upřímně ráda. Doporučila mu tedy, aby pokud to vítr dovolí, vždy vylétal a přistával ve směru od hor, a přes mordorské hřebeny přelétával v co největší výšce. Král Elessar se vrátil pátý den od proražení hradeb a přivedl s sebou posly od Éomera, kteří jeli za Paní Anuviel. Rohanský král dal přednost této cestě před Gwaihirovými službami, protože se mu dostal do rukou velmi cenný dokument, a přál si, aby si Paní sama vyslechla Jezdce, který ho našel. Cítil totiž výčitky svědomí kvůli jeho opožděnému předání a chtěl, aby Anuviel pochopila, proč se k ní dostává až teď. Rohir dívce poněkud rozpačitě vysvětlil, že neumí číst, takže nemohl poznat, jak byl jeho nález důležitý, a proto nijak nepospíchal s jeho předáním svému veliteli. Maršál Marky Éothain byl naštěstí vzdělanější než jeho voják a okamžitě pochopil, jak úžasná kořist se mu dostala do rukou. Předal tedy nalezený dopis králi, a ten ho neprodleně odeslal do Mordoru. A tak se stalo, že se tento důležitý vzkaz dostal k Anuviel až necelé dva týdny po smrti jeho adresáta. - "Hlídkovali jsme na východním konci Emyn Muilu, tam kde jeho hřebeny spadají do pláně Dagorlad," vyprávěl Jezdec. "Byla ještě noc, když jsme zaslechli tlumený dusot koně. Skryli jsme se za křovisky a po chvíli jsme spatřili temný stín jezdce. Bylo to opravdu velké štěstí, že jsme právě hlídkovali poblíž, protože jel velice potichu a být jen o míli dál, tak nám lehce unikl. Jeho kůň měl totiž kopyta ovázaná hadry, aby ho bylo co nejméně slyšet. Vyrazili jsme mu s dalším Jezdcem vstříc a podařilo se nám ho zastavit a strhnout z koně, ale on spadnul tak nešikovně, že si při pádu zlomil vaz." Jezdec se při posledních slovech zatvářil lítostivě a
16
KONOPNÁ PANÍ II. smutně sklonil hlavu. Rohira by ovšem ani nenapadlo litovat nepřítelův smutný osud, ale vyčítal si, že ho nemohli vyslechnout a dozvědět se tak dřív, jak důležitý vzkaz nesl. Anuviel si prohlédla zlomenou pečeť na malém psaníčku, které jí předal Jezdec. Byla z černého vosku protkaného rudými žílami a do něj byl obtisknutý neznámý znak s rohatou hlavou šklebící se nad netopýřími křídly. Gandalf, který dívce nahlížel přes rameno, překvapeně hvízdnul. - "Tak tomuhle říkám úlovek," uchechtnul se čaroděj. "Vždyť je to pečeť samotného Pána balrogů! Komu je asi určený?" Odpověď na jeho otázku se dozvěděli vzápětí, když dívka rozbalila pečlivě složený list pergamenu a Gandalf ho nahlas přečetl. Můj statečný bratře, stálo v balrogově dopise, je mi moc líto, že jsi přišel o Arzogovo vojsko ale nemůžu Ti poslat žádný posily protože teď jsem sám v obklíčení a všechny své lidi potřebuju pro obranu Dol Gulduru. Ale nezoufej, můj pobratimče statečný! Jsem si jist, že tu děvku porazíš a z jejích střev si uděláš stejně krásnej náhrdelník jako tuhle, když jsi zapíchnul toho připosraženýho trpajzlíka co nás, s elfama tak hanebně napadnul. Anuviel si vzpomněla na Dulinovo vyprávění o krvavé bitvě, kterou s nestvůrami svedli lesní elfové a trpaslíci jen pár týdnů poté, co se balrogové přeplavili přes Velkou řeku a začali zabírat svá území. Bitva tehdy skončila krutou porážkou, v níž přišly o život stovky elfů z Temného hvozdu a desítky trpaslíků z Osamělé hory. Otřásla se hrůzou při pomyšlení na konec, který by ji byl čekal v případě balrogova vítězství v souboji, ale pak svoji pozornost obrátila zpět k této poučné ukázce korespondence mezi Pánem balrogů a jeho nyní již nebohým příbuzným. Jen si nezoufej, pokračoval dopis dolguldurského balroga, ještě nějakej čas vitrvej a udrž Mordor co nejdýl, protože nejpozdějc do měsíce a půl budu mít připravenýho mýho Miláčka, a ten těm drzounům ukáže, zač je toho loket. Ve vícvyku se lepší den vode dne, a je moc poslušnej a přítulnej. Už se naučil plyvat plameny a lítá v pěkný výšce. Měl bys z něj vopravdu radost! Dělá čest svýmu rodu a já ho ještě vylepšil. Učím ho teď nový tryk, kterej způsobí takovou paniku a ztráty v řadách našich nepřátel, že ty co přežyjou, se obrátěj na útěk a nezastavěj se dokud je nepohltí Moře. Pak si rozdělíme Středozem a budeme tu neomezeně vládnout já a ty. Měj se tedy jak nejlíp umíš, bratře, a drž se ať naše vítězství můžem co nejdřív oslavyt. Tvůj Pán a pobratimec. Dopis nesl datum 11. června a končil opravdu povzbudivou douškou: Kdybys náhodou nepřežyl, tak se Ti bude určitě líp umírat s vjedomím, že tě krvavě pomstím. Hlavu vzhůru, bratře! - "Celá ta balrogova famílie je na štíru s pravopisem, co?" okomentoval dopis Orcas, který ho četl čarodějovi přes rameno a znechuceně si odplivnul. Anuviel s ním musela naprosto souhlasit, ale daleko víc než forma ji znechutil obsah dopisu. Dívce se málem zvedl žaludek nad pokryteckým cynismem vládnoucím v příbuzenských vztazích mezi balrogy. Ten Pán balrogů je ale povedený bratříček! Místo pomoci jen lichotky a plané žvásty, a nakonec ten cynický závěr! Prý hlavu vzhůru – pchá, tam mu ji taky chtěla poslat, ale hlavička přes svoji dutost odmítla létat. Pomyslela si, že mordorskému balrogovi se umíralo líp, aniž by se dozvěděl, co mu ten vykutálený bráška odpověděl na jeho naléhavou prosbu o pomoc. Ale zneklidnila ji ta zmínka o Miláčkovi. Jakém Miláčkovi? Co je to za stvůru? Gandalf se škodolibým úsměvem dočetl dopis, ale když odložil pergamen, jeho tvář zvážněla. - "Ta slova o Miláčkovi se mi ani trochu nelíbí," poznamenal znepokojeně a v Anuviel zatrnulo, když viděla, že i jeho vylekala narážka na schopnosti domácího mazlíčka Pána balrogů. "Tušíš, co se pod tím skrývá?" zeptala se čaroděje. Gandalf zavrtěl hlavou a prohlásil, že si to všechno bude muset sám v klidu pořádně promyslet, protože se mu to ani za mák nelíbí. Optal se ostatních, jestli někdo nemá nějakou představu o tom, co nebo kdo by mohl být tím záhadným Miláčkem, ale každý jen s hrůzou v očích odmítavě vrtěl hlavou. Nakonec, aby je uklidnil, Gandalf prohlásil: "Podle toho co píše, by mu mělo ještě měsíc trvat, než bude ten jeho Miláček připraven – sice ještě nevím na co, ale do té doby na to snad přijdu."
17
KONOPNÁ PANÍ II. Jako první začali z Udúnu prchat malí skřeti. Díky jejich drobné tělesné konstituci se jim dařilo unikat úzkými chodbami, o kterých skurut-hai ani netušili a kam za nimi nemohli, protože se do nich prostě nevešli. V prvních třech dnech, které následovaly zatopení Udúnu hlídky pochytaly jen dvacet skřetů, ale jak čas plynul, přibývali i uprchlíci a jejich počet dosahoval až stovek denně. Většina z nich se ani nesnažila nějak skrývat před obléhateli, a protože byli vyhladovělí a zesláblí, často se sami vzdávali hlídkám jen proto, aby dostali najíst. Okolí Udúnu neustále prohledávaly smíšené hlídky složené z elfů a skřetů, kteří znali tamní krajinu, aby obléhatele nepřekvapil náhlý výpad většího oddílu nepřátel nějakým tajným východem. Podle výpovědí uprchlíků byla situace uvnitř velmi zlá. Zásoby potravin skutečně zmizely pod vodní hladinou a to, co se podařilo zachránit, se snědlo během prvních dvou dní. Kanibalismus byl u skřetů značně rozšířený i v dobách míru, takže nebylo divu, že teď když přišel hlad, najednou začali mizet malí skřeti, zatímco někteří skurut-hai měli podezřele mastné pysky a spokojeně si hladili břicha. Malým skřetům rychle došlo, že Gandalfova rada, aby utekli, nebyla marná, a zařídili se tedy podle ní. Po pěti dnech se mezi dezertéry objevili i první velcí skřeti, protože už i mnohým skurut-hai to začalo zapalovat a jakmile jim hlad z hlavy vymetl všechny nacionalistické bludy a hesla, jimiž je krmili jejich velitelé, začali rovněž uvažovat o útěku. Měli to však mnohem těžší než malí skřeti, protože všechny chodby, které vedly do horských sedel a úžlabin, teď byly střežené elitními vojáky, jejichž disciplínu posilovaly tajné příděly jídla, jež jejich velitelé včas ukryli před řadovým mužstvem. Příslušníci těchto elitních jednotek, kteří se od ostatních odlišovali tím, že měli dočista oholenou hlavu, se hrdě hlásili k přízvisku "Věrní hrdinové", ale jak čas plynul, ostatní skřeti jim začali přezdívat "Věrní parchanti" nebo dokonce "Věrní troubové". Skurut-hai tedy čím dál častěji utíkali po větších skupinách, ve kterých přepadávali a vraždili elitní stráže u východů, a prchali do hor. Většina z nich se ani nesnažila uniknout do nitra Mordoru, protože jim už bylo jasné, že ani tam je nečeká nic než další hladovění, a tak se raději rovnou vzdávali hlídkám obléhatelů. V jejich řadách viděli stejné skurut-hai jako byli oni sami – i když daleko lépe živené a vystrojené – a říkali si, že se jim nestane nic horšího, než že brzy budou vypadat podobně. Orcas musel vytvořit speciální jednotku, která se starala o příchozí dezertéry. Velcí skřeti se k němu hlásili jako noví rekruti a chtěli válčit na jeho straně, protože byli celý život zvyklí jen bojovat. Ostatně většina z nich ani nic jiného neuměla, ale hlavně na ně zapůsobil pohled na spořádané a dobře živené skřetí vojsko před branami Udúnu, ve kterém teď viděli svoji budoucnost. Mezi obleženými propukla epidemie střevních chorob, poté co příval vody propláchl i místní kanalizační systém a nashromážděné fekálie se dostaly do jezera na dně kotliny. K tomuto znečištění se po pár dnech přidal i smrtelný jed z rozkládajících se mrtvol utopených skřetů, takže výsledkem byl opravdu smrtící koktejl. Skřeti brali z jezera vodu na pití, protože obvyklé vodní zdroje byly rovněž zaplavené, a již po prvních dvou dnech se mnozí z nich kroutili v bolestech a v horečkách rychle umírali. Vzhledem ke katastrofální hygienické situaci se úplavice rychle šířila, a když uplynul týden, v celém Udúnu zbývalo sotva pět tisíc skřetů schopných boje. - "Počkala bych ještě dva dny," přemýšlela nahlas Anuviel při poradě hlavního velení armády utábořené před Železnou tlamou, "a pak bych jim dala jednodenní ultimátum, ať se vzdají, nebo že zaútočíme. No, a pak se uvidí!" Gandalf souhlasně přitakal a soustředěně vyfoukl obláček kouře do podoby letícího ptáka. Dívčina představa o dalším vývoji situace se jako obvykle shodovala s jeho vlastní, a tak mu nečinilo žádné problémy s ní plně souhlasit. - "Možná, že ani k žádnému boji nedojde, skřeti si to sami vyřídí se svými veliteli a s těmi, co jim ještě zůstali věrní, a nakonec utečou," optimisticky prohlásil Glorfindel. "Zažil jsem něco takového již mnohokrát, často tak končilo obléhání skřetích pevností, když uvnitř došlo jídlo. A bez vody je to ještě horší! Už i jim muselo dojít, že voda v jezeře je otrávená, když v ní
18
KONOPNÁ PANÍ II. plave tolik nafouklých mrtvol, a tak se jí ti chytřejší určitě vyhýbají. Jenže už přes týden nepršelo, takže dešťové vody tam moc nebude a podzemní prameny jsou zaplavené. Jejich Pán padnul, mají hlad a žízeň, většina z nich je těžce nemocná – tak si myslím, že už dlouho nevydrží a začnou se pobíjet mezi sebou." Zlatovlasý elf věděl o čem mluví, vždyť proti Temným pánům a jejich služebníkům bojoval již po celé tisíce let a ze všech Kapitánů Západu měl v tomto ohledu největší zkušenosti. Měl sice Anuviel za zlé, že ho tak bezohledně odstrčila stranou a své city věnovala Elessarovi, ale jeho ušlechtilost mu ani v nejmenším nedovolala přestat dívce pomáhat. Glorfindelovi by ani nepřišlo na mysl polevit v úsilí o zajištění bezpečnosti té, jíž složil neporušitelnou přísahu při Paní hvězd Elbereth. Vždyť ji stále miloval stejně silně jako na začátku, a jako elf byl trpělivý a doufal, že se mu podaří získat její lásku zpět. - "Pořád nemohu uvěřit, že by to šlo tak lehce," zavrtěl skepticky hlavou Elessar. "Co já zažil služebníky Temného pána, tak ti byli až moc odhodlaní k boji. Podle mne se nám určitě postaví na odpor a dojde k urputnému boji. Ale my budeme připraveni se jim postavit!" Elessar si ani neuvědomoval, že jeho slova vyjadřují spíš jeho zbožné přání než rozvážný odhad vývoje situace. V hloubi duše totiž po takovém boji toužil, aby také mohl prokázat své válečnické umění, a aby si i on získal nějakou tu slávu a uznání. Zvítězil sice v souboji s Velkým kapitánem Arzogem a slavně porazil jeho vojsko, nemluvě o jeho hrdinném boji při dobývání Durthangu, ale měl pocit, že jeho velké činy již upadly do zapomnění. Všichni teď mluvili jen o tom, jak chytře a umně Paní Anuviel vede své válečné tažení, a Elessar se cítil poněkud zneuznaný. - "Já si zase myslím, že pravdu má Glorfindel," zastal se elfa Legolas, který měl v bojích se skřety také dlouholeté zkušenosti, a obrátil se k veliteli skřetů. "Ale co tomu vlastně říkáš ty, Orcasi? Vždyť ty sám bys měl nejlépe z nás vědět, jak se ti skřeti uvnitř asi zachovají." Knížeti Legolasovi nešel pod nos vztah mezi Anuviel a králem, protože na něj strašlivě žárlil. Byli sice přátelé, ale … Jednak elfovi vadilo, že poté co se s dívkou pomiloval on, by se jí mohl dotknout nějaký ubohý smrtelník, ale hlavně ho frustrovalo pomyšlení, že on už na milování s Anuviel nesmí ani pomyslet, zatímco Elessar se s ní ještě – byť jen jednou – pomilovat může. Orcas seděl po celou dobu porady na nízké stoličce a s přivřenýma očima mlčky naslouchal. Nerad se díval elfům či smrtelníkům do očí a měl pro to dobré důvody. Oči elfů byly pro skřety tak strašně jasné a zářivé, že je i kratší pohled do nich oslňoval a po chvíli je dočasně oslepil. Pohled do očí smrtelníků skřetům nevadil, ale Orcas si už dobře uvědomoval, jak odpudivě jeho rudě žhnoucí oči na ně působí, a tak se jim z ohleduplnosti raději do očí nedíval. Teď ale otevřel oči dokořán a přítomní smrtelníci se zachvěli, když z nich vyšlehly dva ohnivě rudé blesky. - "Už teď jsou pomalu zralí na porážku a za pár dní nám spadnou do klína jako shnilý hrušky," prohlásil skřet květnatě. Nejenže se za čtyři měsíce strávené ve vzdělané a zdvořilé společnosti naučil dobrým způsobům, ale i dočista změnil svůj styl mluvy. V soukromí a s blízkými přáteli sice ještě mluvil postaru, ale na veřejnosti se snažil vyjadřovat pokud možno spisovně a ušlechtile. "Chápu, že se král Elessar obává silnějšího odporu, protože v minulejch válkách to tak opravdu bylo," uklonil se skřet zdvořile směrem k Elessarovi a taktně sklopil zrak, aby ho nepodráždil svým pohledem. "Tedy alespoň pokud si já vzpomínám a podle toho, co znám z vyprávění starců. Jenže dneska je situace už úplně jiná. Východňani tentokrát odmítli bojovat jako spojenci balrogů a neposlali žádný vojska. A v minulejch válkách to byli právě voni, co vám dávali nejvíc zabrat. Skřeti už většinou dávno utíkali, ale Východňani bojovali dál. Balrog sice donutil Východňany usazený v Jižním Mordoru, aby vstoupili do jeho vojska, ale ti tam šli jen proto, aby unikli násilí a uchránili svý rodiny před balrogovou pomstou. Temný pán dobře věděl, že jim nemůže věřit, a proto je radši do svých nejdůležitějších pevností ani nevpustil. A tak v Udúnu nejsou žádný lidi, ale jen skřeti. No, a
19
KONOPNÁ PANÍ II. vo těch si myslím, že se zaříděj přesně tak, jak kapitán Glorfindel říká. Cejtím," zhluboka zavětřil širokými nozdrami a ušklíbl se, "že už to nebude dlouho trvat. Táhne se vodtamtud takovej smrad, že se brzy votrávíme taky, jen z toho jak to tady dejcháme!" Orcas měl pravdu, protože v táboře to opravdu nesnesitelně páchlo pokaždé, když vítr zavanul směrem od opevnění. Anuviel již před dvěma dny přikázala přestěhovat tábor o další půl míle dál od pobořených hradeb, protože se obávala smrtelných miasmů, které se odtamtud šířily. Obklíčení Železné tlamy se tím ale nijak neuvolnilo, podél rychle vysychajícího vodního příkopu a v bezpečné vzdálenosti od hradeb dál hlídkovaly silné oddíly Orcasových skřetů. Tábor spojeneckého vojska byl stále dostatečně blízko, aby na něj nepřátelé z hradeb dohlédli a měli denně na očích obrovskou sílu nespočetných, po zuby ozbrojených oddílů, jejichž ležení se táhlo, až kam oko dohlédlo. Byla to válka, jak má být – se vší svou hrůzou a nesmyslností, za použití zbraní hromadného ničení, protože to, co se dělo při obléhání Udúnu se nedalo nazvat jinak než útok biologickou zbraní. Byla to také válka psychologická, protože skřeti byli strašlivě deptáni i po této stránce. Gandalfovy slogany teď konaly své rozvratné dílo a mezi skřety uvnitř pevnosti se šířily zvěsti o Paní skřetů, která jim přináší svobodu a blahobyt, a o jejím velkém vojsku skurut-hai před jižní bránou do Udúnu. Nejhorší byl pro obránce Železné tlamy pohled na vypasené soukmenovce, kteří jim s posměšnými posunky a výkřiky dávali najevo, jak jsou hloupí, když hladovějí a zůstávají v takové smrduté pasti. Přitom se nemilosrdně chytali za břicho, jakoby se kroutili bolestí a padali bezvládně k zemi, a cynicky se tak vysmívali střevním potížím obránců. Někdy obalili šíp plátky sušeného masa, vystřelili ho na cimbuří hradeb a bavili se tím, jak se skřeti o něj perou. Na poradě velení spojenecké armády se nakonec rozhodlo, že počkají ještě dva dny, a pak dají skřetům v Udúnu ultimátum podle návrhu Paní Anuviel. Mezitím se prostřednictvím Gwaihira spojili s veliteli vojska, které obléhalo kotlinu ze severu a dali dohromady plán útoku pro případ, že by se obležení přece jen rozhodli bojovat. Anuviel nechala tento úkol plně na Elessarovi, protože vycítila, jak mu vadí pozornost určená její osobě, když jde o válečné záležitosti. Pro jistotu ale tajně požádala Glorfindela, aby na něj dohlédl ať nevyvede nějakou zbrklost. Nemusela elfovi říkat dvakrát, protože ten už beztak Elessara neustále sledoval očima, aby zjistil, jak se vyvíjí jeho vášeň k dívce. Trochu si sice oddechl, když přišla zpráva o těhotenství královny a Elessar za ní odjel, ale bál se, že až se král vrátí a v jeho srdci pobledne čerstvá vzpomínka na krásnou Arwen, vše se vrátí ke starému. Nebyl pesimista, ale realista a Elessara příliš dobře znal.
- Šach Černému králi Nad Mordorem se rozednívalo a po dlouhé době se na něj začal snášet dlouho vytoužený déšť. Dalekozraké elfské hlídky, které z vyvýšeného stanoviště na kraji tábora nepřetržitě sledovaly, co se děje na opevnění Železné tlamy, najednou zaznamenaly neurčité pohyby a výkřiky na cimbuří nad bránou. Po nějakých pěti minutách dolehlo k jejich ostrému sluchu dlouhé zaskřípění a vzápětí se začal spouštět padací most. Jeho konec dopadl s mohutným zaduněním na pilíř uprostřed příkopu a spojil se s protější polovinou. Pak se táborem opět rozlehlo ticho, které rušilo jen tlumené chrápání spících lidí a skřetů. - "Vstávej, Paní, něco se děje na hradbách!" budil dívku neznámý lesní elf a docela nevybíravě s ní třásl. "Byl tam nějaký rozruch na cimbuří nad bránou, a po chvíli se pak spustil padací most. Nikdo sice nevyšel ani nedal žádné znamení, ale asi se něco bude brzy dít!"
20
KONOPNÁ PANÍ II. - "Nildor má pravdu, i když by s tebou mohl zacházet trochu jemněji, " ozval se vyčítavě hlas Glorfindela, který bez zaškrábání na plátno doslova vrazil do stanu, což bylo naprosto proti jeho obvyklým vybraným způsobům. "Rychle vstaň, má Paní, protože právě před okamžikem se brána otevřela a někdo z ní vyšel!" Anuviel na víc nečekala a vyskočila na nohy. Oba elfové rozpačitě odvrátili zrak, protože dívka byla jen v krátké košili, která jí sahala sotva pod rozkrok. Anuviel nedbala na jejich rozpaky, rychle si natáhla kalhoty a obula se. Ve zlomku vteřiny pokrylo své tělo Ilúvatarovým brněním, přehodila si elfský plášť přes ramena a vyběhla ze stanu. Cestou k pozorovacímu stanovišti přemýšlela o tom, co tohle všechno asi znamená. Včera v poledne dala skřetům ultimátum dvaceti čtyř hodin k tomu, aby se vzdali, ale nečekala, že něco podniknou ještě před uplynutím stanovené lhůty. Všimla si, že prší, a to ji zneklidnilo, protože dostala strach, že skřetům otrnulo a řekli si, že se s dostatkem vody dokáží ubránit až do příchodu Pána balrogů. Třeba jí teď nesou jen nějaký opovržlivý vzkaz, jako ať si trhne nohou et caetera. Měla podezření, že nějaký posel s podobným dopisem, jako byl ten pro mordorského balroga, ale určeným pro velitele Udúnu, mohl proniknout dovnitř i přes veškerá bezpečnostní opatření. Hory po obou stranách pevnosti byly provrtané tajnými chodbami a ona si nedělala iluze, že je mají všechny pod kontrolou. Vylétla jako blesk nahoru po žebříku na dřevěnou plošinu, ohrazenou silnými fošnami se střílnami obrácenými do všech stran. U jedné stál Legolas a pokynul jí rukou, ať přijde blíž. - "Před chvilkou vyšli z brány dva skurut-hai a zastavili se na druhé straně mostu," ukazoval elf do ranního šera, v němž Anuviel ještě nedokázala zhola nic rozeznat. "Jeden něco drží v ruce, ale nejsem si jistý s tím, co to vlastně je – vypadá to jako kopí, ale ta špička je podivná, a na větev mi to připadá moc rovné." Glorfindel mezitím také vyběhl na plošinu a postavil se k další střílně, aby situaci vyhodnotil svým zrakem Vznešeného elfa, který předčil Legolasův v podobné míře, v jaké bystré oči lesního elfa překonávaly zrak smrtelníků. Chvíli bedlivě pozoroval, co se před bránou děje, a pak se rozesmál: "Není to kopí, ale je to kopí, a není to větev, ale je to větev," prohlásil záhadně a otočil se k Legolasovi s vítězoslavným úsměvem. "Ten skřet opravdu drží v ruce kopí, ale to má u hlavice k žerdi přivázanou zelenou haluz." Zelená ratolest plnila ve Středozemi stejnou úlohu jako bílá vlajka na Zemi. Bylo tedy zřejmé, že skřetové buď chtějí vyjednávat, nebo se dokonce dočista vzdávají. - "Dobrá, ale pojedu s tebou a nehnu se od tebe na krok," souhlasil nakonec Glorfindel, když selhal jeho pokus odradit Anuviel od osobní účasti na jednání s vyslanci skřetů. Dívka ráda souhlasila, oba seběhli dolů a běželi ke koňské ohradě na okraji tábora. Legolas se závistivě ohlédnul za Glorfindelem, že mu Anuviel prokazuje takovou přízeň a důvěru, ale pak si řekl, že takovou cenu jako on by za ně platit nechtěl, a zahnal tak nízké myšlenky. U ohrady se střetli s Orcasem a Dorcasem, kteří se také chtěli vypravit k mostu. Přivolali své koně a mezitím se k nim připojil i Faramir, jehož Elessar vyslal jako svého zástupce. Nedůvěřoval skřetům, a navíc byl příliš hrdý na to, aby jim jen tak pro nic za nic prokázal poctu své osobní přítomnosti. Vždyť to možná budou jen nějací vzbouření nýmandi, říkal si král. Byl ještě tak ochoten jednat se samotným velitelem pevnosti, ale ne s nějakými řadovými skřety, to by bylo pod jeho úroveň. Raději zůstane v táboře, a kdyby hrozilo nějaké nebezpečí, bude připravený bránit Paní Anuviel odsud. Vždyť někdo přece musí vést vojsko, kdyby náhodou padla. Myšlenka na případnou dívčinu smrt ho ale tak rozrušila, že se raději rychle sebral a zamířil k Legolasovi na strážní plošině, odkud spolu sledovali další vývoj událostí. Mezitím všech pět vyjednávačů nasedlo na koně a v doprovodu po zuby ozbrojené dvacetičlenné stráže tryskem vyrazili k mostu. Po pár minutách jízdy zvolnili do lehkého klusu a Glorfindel si pozorně prohlížel tváře skurut-hai, kteří je již netrpělivě vyhlíželi. Anuviel ani ostatní smrtelníci jim do tváří ještě neviděli, ale Kníže elfů dokázal rozeznat výraz jejich obličejů i na tak velkou vzdálenost. Usmál se a prohlásil: "Je to v suchu, vypadá to, že mají radost – teda pokud jsem schopnej
21
KONOPNÁ PANÍ II. takový výraz u skřetů rozeznat, ale myslím, že jo!" Už to, že použil podobně nespisovné výrazy znamenalo, že elfovo nadšení je daleko větší, než decentně dává najevo. Anuviel poskočilo srdce radostí. Tak to snad s tím deštěm nebude tak horký, jak si myslela, zadoufala a pobídla Éodwyn do cvalu. - "Chceme mluvit s tou Paní skřetů, jak se vo ní všade mluví," prohlásil starší a větší ze skřetů, když se jezdci zastavili před nehybně stojící dvojicí. Dívka seskočila z klisny, zatáhla přilbu do brnění a přistoupila k nim blíž. Glorfindelův kůň jí šel v patách s jezdcem připraveným okamžitě zasáhnout, kdyby Anuviel hrozilo nějaké nebezpečí. - "Tak tady mě máte," usmála se dívka mile na skřety, jako by šlo o nějaký společenský dýchánek. Měla co dělat, aby se přemohla k úsměvu, protože když se k nim přiblížila a jejich smrdutý pach ji udeřil do nosu, málem se jí obrátil žaludek naruby. "Jsem Paní Anuviel, Ilúvatarem Darovaná všem národům Ardy, abych jim činila Dobro a bojovala se Zlem," představila se svým oficiálním titulem. "To znamená, že činím dobro i skřetům, protože rovněž patří mezi národy Ardy, i když ne zrovna mezi ty nejoblíbenější. Zeptejte se tady mých přátel Orcase a Dorcase, ti vám to vysvětlí." Mávla rukou směrem ke skřetům ve svém doprovodu, kteří na její znamení sesedli z koní a přišli blíž. Oba udúnští skřeti si je prohlíželi s nesmírným údivem a zvědavostí. Nikdy ještě neviděli tak dobře vystrojené a vyzbrojené skřety, vždyť ani jejich nejvyšší kapitáni se nesměli zdobit zlatem a drahokamy, protože na ty měl výlučné právo balrog a jen jeho osobní garda směla nosit zlato na svých uniformách, a to ještě jen ve velmi omezené míře. Zato tihle dva zlatem jen zářili! Pozlacené prsní pláty Orcasovy drátěné košile byly navíc bohatě vykládané drahokamy – a nebylo divu, když se jednalo o královský dar, který mu na důkaz přátelství věnoval Éomer – jak se skřeti v následující konverzaci měli s úžasem dozvědět. A oba ti vyšperkovaní skřeti se tvářili tak spokojeně a vypaseně a k tý ženský se chovali s opravdovou úctou – což na jejich, pro lidi neproniknutelných tvářích, vyslanci moc dobře poznali. Skřeti bystře pochopili, že služba těchto dvou skurut-hai u Paní skřetů bude daleko důstojnější a příjemnější než služba v blízkosti Temného pána, a to jim usnadnilo jejich další slova. - "Chtěli bysme vědět, jak bysme se mohli vzdát," vyhrkl překotně mladší skurut, který držel kopí s přivázanou ratolestí. Starší se na něj nevrle podíval a šťouchnul do něj loktem, ať nechá mluvit jeho. "Hárrrumm," odkašlal si hřmotně, palcem ukázal na svého společníka a důstojně upřesnil, "von jen chtěl říct, že chceme jednat o podmínkách a pak uvidíme, jestli se vzdáme nebo ne." Orcas s Dorcasem jim začali vysvětlovat, co by přijetí porážky pro ně znamenalo a jaká pravidla budou muset dodržovat. Anuviel je vybídla, ať se na to raději posadí na zídku u mostu, protože vycítila jak jsou udúnští skřeti zesláblí a nechtěla je vystavovat trapasu, když by se jim vysílením náhle podlomila kolena. Dala kolovat polní láhev elfského povzbuzujícího nápoje miruvoru a během několika minut se projevily jeho blahodárné účinky. Skřeti ožili, jejich nezdravě popelavá kůže zčernala na správnou skřetí barvu, ale neméně je povzbudilo vyprávění dívčiných spojenců a přátel o tom, jak se s ní seznámili a co pak následovalo. Udúnští skřeti nevěřícně kroutili hlavou nad tím, že se elfové v Jižním Ithilienu dobrovolně starají o skřetí rodiny, a dokonce i o malé skřety, kteří jim vždycky natropili tolik škod. Uvěřili teprve tehdy, až když jim Orcas řekl, že je tam i jeho vlastní rodina, a Dorcas to dosvědčil. Skřetí bratranci si nakonec získali jejich plnou důvěru, když jim Dorcas vyprávěl o své záchranné výpravě v zajateckém táboře, protože jeho vyprávění se naprosto shodovalo s pověstmi, které již pár týdnů kolovaly mezi mordorskými skřety a dostaly se už i na sever do Udúnu. Už i tam se potají mluvilo o jakémsi zajateckém táboře pro rodiny vzbouřených skřetů na jihu Severního Mordoru. Zvěsti o důvodech jejich vzpoury se sice velmi lišily, ale všechny zprávy se shodovaly v tom, že v táboře se s ženami a dětmi velice špatně zachází i na poměry obvyklé u skřetů, kteří
22
KONOPNÁ PANÍ II. rozhodně nebyli žádné fajnovky. Na něco takového byli skřeti citliví a pořádně je to rozhořčilo. Mluvilo se i o tom, že v souvislosti s jedním útěkem z tábora byl nalezen mrtvý balrogův gardista, který byl zavražděný i s celým svým doprovodem, což bylo řadovými skřety i jejich veliteli kvitováno se škodolibou radostí, protože gardisty všichni bez rozdílu srdečně nenáviděli. Nikdo však netušil, kdo by mohl mít tuto bohulibou akci na svědomí, a tak oba skřeti Dorcasovi od srdce poblahopřáli k jeho zdařilému podniku, a upřímně je těšilo, že se setkávají s tak velkým hrdinou. Velký dojem na ně udělal i Orcas, zvlášť když zjistili, že právě on velí celé té obrovské armádě skřetů před jejich branami, a dozvěděli se o jeho přátelských vztazích s velkými vládci Středozemě. Ukázalo se, že starší ze skřetů je dost vysokou šarží v hierarchii balrogových vojsk – měl hodnost kapitána a velel celému velkému úseku Udúnu, který byl jedním z nejhůř postižených záplavou. Nepřišel ke své hodnosti díky rodinným vztahům či krutosti vůči nepřátelům, ale prostě proto, že byl skutečně dobrým důstojníkem, což nakonec potvrzovalo i to, že jeho lidé se ho nejen báli, ale zároveň ho i uznávali. Mladší ze skřetů velel oddílu stráží z hradeb Železné tlamy, který byl mezi prvními, co se vzbouřily a rozhodly se vzdát obléhajícím. Po chvíli se k sedící skupince připojili i ostatní členové dívčina doprovodu. Těsně před mostem se silnice rozšiřovala v úzké prostranství roubené širokou kamennou zídkou, která přímo vybízela k pohodlnému posezení. Kolovaly láhve vody a vína a Orcas dal do placu velký koš s jídlem, který mazaně val s sebou s tím, že by se mu při vyjednávání mohl hodit jako dobrý argůment. Skřeti byli v čím dál, tím povznesenější náladě a začali se cpát tak nenasytně, až je Anuviel upozornila, že si koledují o pořádnou koliku, a to tentokrát z přejedení. Když skřetí vyslanci ukojili ten nejhorší hlad a žízeň, začali vyprávět o průběhu událostí v Udúnu. Skutečnost předčila i ta nejdivočejší očekávání na straně spojenců. Rozklad v řadách obležených skřetů byl již úplný. Vyslanci vyprávěli, jak se včera rozšířila zpráva o tom, že před branou Železné tlamy nepřátelé vytrubují a vyvolávají výzvu, ať se obránci vzdají, a jak se vpodvečer vzbouřily prakticky všechny oddíly skřetů. Stalo se tak poté, co velitel pevnosti nechal číst rozkaz, v němž vyzýval skřety k vytrvalosti a trpělivosti, protože pomoc od Pána balrogů se blíží a její příchod bude už jen otázkou dvou týdnů. Skřeti se po vyslechnutí rozkazu vzbouřili, protože už nechtěli dál čekat v téhle smrduté díře a umírat hlady nebo na úplavici. Udúnští skřeti už měli války a utrpení plné zuby a chtěli se vrátit domů ke svým rodinám, které zůstaly v nepřítelem okupovaném vnitrozemí. Jejich vzpoura byla krátká, ale účinná. Bez milosti pobíjeli všechny, kdo ještě měli tu sílu nebo odvahu se jim postavit na odpor, a z visutého balkónu hlavního štábu svrhli velitele pevnosti do smrdutého jezera, s vlastními vnitřnostmi zaživa omotanými kolem krku. Jak se dalo očekávat, největší odpor kladli elitní "Věrní hrdinové". Nakonec ale všichni holohlavci s vygumovanými mozky hrdinně padli – což jim muselo udělat velkou radost, protože vždycky tak rádi vykřikovali, že jsou připraveni položit život za vlast – a těsně před úsvitem boje ustaly po naprostém vítězství vzbouřenců. Těch, co zůstali naživu, nebylo moc – necelých pět tisíc a většina z nich ve značně zuboženém stavu, protože úplavice se proměnila v hotovou epidemii a zcela nestranně postihovala jak Věrné, tak i vzbouřence. Vítězní vzbouřenci byli připraveni vzdát se, pokud jejich vyslanci usoudí, že to pro ně bude přijatelnějším řešením, než podstoupit rychlou smrt vlastní rukou. Udúnští vyslanci samozřejmě došli k závěru, že osud který skřety čeká, bude rozhodně lepší než smrt, a že se nemusejí bát žádného strašlivého mučení, jak se někteří skřeti strachovali vinou propagandy šířené balrogovými veliteli a jejich politruky. Tito značně neoblíbení důstojníci měli na starosti pořádání podobných politických školení, jako byla ta, jimiž vychovával své skurut-hai velitel Minas Morgul. Netřeba říkat, že političtí instruktoři
23
KONOPNÁ PANÍ II. padli rukou vzbouřenců jako jedni z prvních, a roztrháni na kusy se stali obětí právě té stejné nenávisti, ke které skřety tak rádi podněcovali. Plán Paní Anuviel na vybudování skřetí říše – se skřetím králem z jejich řad a bez nadvlády nějakých Temných pánů – se vyslancům okamžitě zalíbil a vůbec nepochybovali, že ho rovněž uvítají ostatní skřeti, za které teď měli rozhodnout. Oběma skřetům se také velmi zalíbila představa, že by se z nich ve svobodném Mordoru mohli stát úředníci nového krále, protože oba uměli nejen číst a psát, ale dokonce ovládali násobilku a byli na to náležitě pyšní. Anuviel je ujistila, že mají velkou šanci takové zaměstnání získat a doporučila jim, ať za ní určitě přijdou, až bude mír a v Mordoru nadejde čas k řešení otázek státní správy. Skřeti tedy nakonec prohlásili, že se bezpodmínečně vzdávají, a že s čistým svědomím tak činí i za všechny ostatní skřety přítomné v Udúnu. Anuviel se s nimi dohodla, že do hodiny otevřou bránu, a pak nechají spojenecké vojsko obsadit kotlinu a volně projít na její severní stranu k Morannonu. Nehodlala samozřejmě vkráčet jen tak bezhlavě do něčeho, co i přes veškeré zdání mohla být jen smrtelná past, a tak už si v mysli připravovala jaká bezpečnostní opatření podnikne. Již během jednání se skřety poslala do tábora pro vůz plně naložený jídlem a měchy s vodou, který teď na důkaz dobré vůle nechala přivézt až na kraj mostu, kde dala vypřáhnout párek volků, co jej přivezl. Řekla skřetům, aby si přivolali posily, až se svým doprovodem odjede zpět do tábora, a odtáhli vůz dovnitř vlastními silami, protože její dobrota nešla tak daleko, aby obětovala užitečná tažná zvířata a nechala je padnout za oběť skřetí vyhladovělosti. Pak se všichni zvedli, aby se rozloučili a potřásli si rukama, a pak se Anuviel se svým doprovodem rozjela zpět k táboru. Dorazila tam akorát včas, aby na poslední chvíli stihla zabránit králi Elessarovi ve střelbě z praku na skupinu skřetů, kteří vyšli z brány, aby pomohli svým vyslancům zatáhnout dovnitř cenný náklad. Elessar se sice na okamžik zatvářil lítostivě, že ani tohle nesmí, ale nakonec se připojil k všeobecnému veselí, které vypuklo, poté co se po táboře rozneslo, že skřeti v Udúnu se bez boje a bezpodmínečně vzdali. Anuviel se veselila nejvíc a těšila se, jak ještě dnes obsadí Udún a ve své šachové partii dá konečně šach Černému králi.
- Smrt přítele - "Buďte připraveni ke střelbě jakmile vystrčí nos, a pokud udělá nějaký výhrůžný pohyb, tak vystřelte a miřte přesně, nejlépe do oka!" kladl svým lučištníkům na srdce Haldir Lórienský, když se pomalu začala otvírat obrovská brána Morannonu – severní vstup do Udúnu, o němž se tvrdilo, že je zaručeně nedobytný. Blížila se hodina vypršení ultimáta, a jen proto řekl svým lidem, aby počkali, než začnou střílet. Jinak se u Černé brány na skřety střílelo bez jakýchkoliv okolků. Brána se s hrozivým zaskřípěním pootevřela a v mezeře se objevila zelená ratolest. Haldir si vztekle pomyslel, že to musela být asi jedna z mála, které v takové pustině vůbec kdy vyrostly, ale pak si řekl, že už je to stejně jedno, protože Paní Anuviel z Mordoru udělá krásnou zelenou zemi, jen co ji dobudou. Tedy pokud všechno vyjde tak, jak psala ve svém posledním vzkazu, který včera ještě před setměním přinesl Gwaihir, ale elf neměl důvod nevěřit, že to jeho přítelkyně zvládne. Anuviel měla Haldirovu plnou důvěru již od souboje s balrogovým kapitánem Gothdarbem v lese Firienu. Lesní elf sice neměl tu příležitost sledovat souboj na vlastní oči, ale slyšel očité svědky líčit jeho průběh. Její slavný souboj s mordorským balrogem měl tu čest osobně pozorovat a od té doby k ní cítil přímo nábožnou úctu. Haldir byl z rodu udatných a statečných elfů, vždyť on a jeho bratři odedávna dobrovolně sloužili jako lórienští Hraničáři, jak v dobách míru, tak i války. V Haldirově žebříčku hodnot stála na prvním místě úcta k 24
KONOPNÁ PANÍ II. přírodě a cítil strašlivou nenávist a opovržení ke každému, kdo ji zbytečně a vandalsky ničil, ale hned na druhém místě si cenil statečnosti v boji a poctivosti v přátelství. Teď ale musel přerušit tok svých myšlenek, protože zelená ratolest se vysunula o kus dále z vrat a zevnitř s ní dvakrát mávla zatím ještě neviditelná ruka. - "Mapa i philinn! Připravit se ke střelbě!" zavelel Haldir lučištníkům a ti přiložili šípy k tětivám. Vzápětí skočil před střelce s rozpaženýma rukama a zaječel: "Nestřílet!" Měl chuť si při tom protřít oči, protože si nebyl jistý, jestli ho neklame jeho elfí zrak. Z Černé brány totiž vykoukla rozesmátá Anuviel se zářícím Glorfindelem v patách, a po nich se pak vyhrnuli další a další, až se před vraty Morannonu shromáždil úplný dav. - "Udún je dobytý! To koukáte, co?" otázala se vesele dívka a smála se jako vítězoslavné sluníčko. "Dnes časně ráno se skřeti u Železné tlamy vzdali a celá kotlina je už obsazená našimi vojsky. Nebudou tam ale smět moc dlouho zůstat, protože to opravdu není vhodné místo pro dlouhý pobyt," ušklíbla se a ukázala na své společníky, kteří si s úlevou sundávali mokré šátky, kterými měli ovázaný nos a ústa. Anuviel jim je před vstupem do Udúnu namočila v dezinfekčním roztoku z vonného levandulového oleje a vody. Levandule rostla i ve Středozemi a běžně se tam používala jako účinný prostředek proti toxinům. - "Bez šátku se tamní vzduch ani nedá dýchat a hlavně tam hrozí, že člověk chytí nějakou odpornou nemoc," prohlásila znechuceně. "Strašlivě to tam páchne a dno kotliny je zaplavené bahnitou vodou, ve které plavou mrtvoly a bůhví co ještě." Obléhatelé před Černou bránou nadšeně uvítali Anuviel a její doprovod, ale chvíli jim trvalo, než se vzpamatovali z ohromení nad jejím nečekaným příchodem. Všichni se již připravovali na úporné a pomalé dobývání pevnosti, a najednou všechno bylo jinak. Dav před Bránou se rozevřel a nechal projít krále Éomera a knížete Imrahila, kteří veleli vojsku obléhajícímu Udún ze severu. Nevěřícně si prohlíželi Anuviel, jako by si nebyli jistí, zdali bdí nebo sní. - "Paní Anuviel, vidím, že tvůj plán vyšel opravdu bez chyby, a moc ti blahopřeji," prohlásil Éomer nadšeně, zcela nekrálovsky popadl dívku do náručí a celý rozesmátý se s ní zatočil kolem dokola. Kníže Imrahil ji přivítal poněkud důstojněji, ale bylo na něm vidět, že se raduje úplně stejně jako rohanský král. Trvalo skoro půl hodiny, než všichni členové početného dívčina doprovodu vyšli z Černé brány, a hned nato se konala válečná porada. - "Teď bude třeba jednat velmi rychle," řekla dívka naléhavě, když se radila se shromážděnými Kapitány Západu o dalším postupu. "Dáváme dohromady všechny tamní skřety a budeme je muset co nejrychleji vyvést ven. Většina z nich je nemocná a zesláblá hlady, takže budu potřebovat je někde usadit, aby se mohli dát do pořádku. Král Elessar souhlasil, že se pro ně vybuduje tábor v Anórienu, kde budou moct zůstat až do konce války." Král Gondoru sice nebyl nijak nadšený představou, že se v jeho zeleném Anórienu budou prohánět skřeti, ale nakonec dívce vyhověl, protože jeho vášeň se opět začínala probouzet. Sám Elessar prozatím zůstal na druhé straně kotliny před Železnou tlamou s dvěma tisíci gondorských vojáků. Po vyčištění a uzavření Udúnu se měli vydat do nitra Černé země spolu se skřetím vojskem vedeným Orcasem a Dorcasem a celou ji ovládnout. Anuviel nepředpokládala, že by je při tom čekaly nějaké velké problémy, protože v zemi již prakticky nezůstaly žádné bojeschopné jednotky nepřítele. Elessar se měl proto brzy vrátit a zúčastnit se poslední etapy války s Temnými pány, kdy se Bílá královna pokusí dát mat Černému králi. - "Tví vojáci už teď nebudou muset hlídkovat mezi Horami stínu a Velkou řekou, Ursine," obrátila se na Orcasova kapitána, který velel tisícovce skřetů v Severním Ithilienu. "Mám pro ně daleko zajímavější úkol. Chtěla bych, aby se přesunuli přes ostrov Cair Andros do Anórienu a postavili tam tábor pro udúnské skřety. Bude jich kolem pěti tisíc, takže práce budete mít dost. Tady Faramir přišel se mnou a postará se, abyste dostali potřebné dřevo na stavbu přístřešků a hlavně dostatek potravin. S těmi bude třeba zatím šetřit, protože do sklizně ještě zbývá pár měsíců a kam se podívám, všude jsou jen vyhládlí skřeti, kteří by potřebovali vykrmit. No, budu to muset už nějak zařídit," povzdychla si Anuviel a v duchu si připomněla,
25
KONOPNÁ PANÍ II. že musí zjistit, jestli už nepřišly nějaké nabídky od východňanských a haradských obchodníků. Jen co porazí Pána balrogů, pustí se s Valar do úprav Mordoru, a podle toho, co zatím od valinorských bohů o připravovaném podniku věděla, okamžitě při nich získá dostatečné množství potravin, aby se nasytila celá země. Valar byli nejen živoucími databázemi, ale i výkonnými programy – aplikacemi, prostě to byli jakési chodící exáče, jak by se řeklo v programátorské hantýrce. Mimo jiné uměli replikovat předměty, takže jakmile již něco ve Středozemi existovalo, mohli to namnožit podle libosti. Jediným omezením bylo, že při tom museli respektovat zákon o zachování hmoty a energie, který v tomto Vesmíru fungoval podobným způsobem jako na Zemi. Obecně platilo, že čím byla výroba daného předmětu náročnější na spotřebu energie a z čím vzácnějších surovin byl udělaný, tím méně kusů ho mohli vyrobit. Proto nikdy nemohli replikovat valinorské Dva stromy nebo Fëanorovy silmarily, protože to byla unikátní díla z těch nejvzácnějších materiálů Ardy. Ale Anuviel potřebovala k zařízení Mordoru jen prosté věci, které jim nebudou dělat potíže ani v masovém měřítku. Dívka se už hrozně těšila, jak se zapojí do tvůrčí činnosti bohů, a byla celá netrpělivá co nejdřív skoncovat s touhle hloupou válkou. Věřila si, že nad Pánem balrogů zvítězí, bylo jen otázkou jak rychle. Druhý den Ursin vyrazil se svými oddíly k ostrovu Cair Andros, kde zůstala stovka jeho vojáků, aby pomohli stavět vory pro přepravu skřetů, a se zbytkem překročil řeku. Spolu s nimi odjel i oddíl Rohirů, kteří měli přihnat stáda skotu a ovcí z Jízdmarky, aby nemocní měli potřebnou výkrmnou dietu z masa a hlavně mléka, potřebného k napravení škod způsobených jedy. Anuviel začala shromažďovat zajaté skřety, kteří po skupinkách vycházeli z Černé brány a zřídila pro ně provizorní ošetřovnu poblíž cesty k ostrovu. Většina z nich trpěla úplavicí, ale i ti, kteří vypadali na první pohled zdraví, byli zesláblí a trpěli zažívacími potížemi. Při počtu nemocných zajatců nepřicházelo v úvahu, aby je sama jednoho po druhém léčila, takže si mezi vojáky vybrala dvacet poměrně vzdělaných a slušných skřetů, kterým předala svůj dar léčení, aby si vzali na starost jejich ošetřování. Lothlórienští elfové se ihned vydali do ithilienských lesů a strání, odkud přinesli plné košíky léčivých bylin na pročišťující odvary, které budou nemocní muset ještě několik dní pít, než se úplně dají do pořádku. Léčení otrav a nemocí vyvolaných jedy bylo velmi náročné a trvalo mnohem déle, než třeba vyléčení hluboké rány zasazené mečem. A o to těžší bylo v případě, když se jed dostal do těla přes zažívací ústrojí, protože jeho hojně prokrvenými stěnami masivně pronikal do celého organismu. Půda v Udúnu byla zamořená jedovatými struskami a těžkými kovy, nastřádanými za celé ty tisíce let, co Temným pánům sloužil jako centrum zbrojní výroby v Mordoru. Záplava všechny tyto smrtelně nebezpečné nečistoty spláchla do jezera, ze kterého nic netušící skřeti v prvních dnech brali vodu na pití, než jim došlo, že právě po ní je jim tak špatně. Takže vedle bakteriální infekce z fekálií a mrtvol je trápily i příznaky silné otravy olovem, rtutí a dalších kovů, které se s živými organismy moc dobře nesnášejí. Druhý den po obsazení Udúnu se okolí Morannonu začalo vyprazdňovat. Zajatí skřeti se postupně přesouvali po silnici vedoucí na jihozápad ke Cair Androsu, a pak dál do Anórienu. Vojsko Západu se vydalo opačným směrem, vyhnulo se Mrtvým močálům a zamířilo k obranné linii vedoucí přes Dagorlad až k pahorkatině Emyn Muil. Anuviel měla v úmyslu obklíčit doguldurského balroga ze všech stran s pomocí svých spojenců v této části Západní Středozemě. Prostřednictvím Gwaihira se s Thranduilovými elfy z Temného hvozdu domluvila, že na její znamení na něj společně s Meddědovci zaútočí ze severu. Thorinovi trpaslíci z Osamělé hory a Bardovi lidé z Esgarothu na Dlouhém jezeře se již také přesouvali k jihovýchodu, aby posílili obranný pás přes Dagorlad a uzavřeli tak balrogovo obklíčení z této strany. Na západě Pánovi balrogů uzavírala cestu Velká řeka a hlavně jeho nejvíc
26
KONOPNÁ PANÍ II. obávaný nepřítel – Paní Galadriel se svými elfskými lučištníky, takže poslední Temný pán byl uzavřen v pasti nastražené nepřáteli. ***
***
***
***
***
***
Třetí den se ve stále se zmenšujícím táboře před Černou bránou objevila skupina východňanských obchodníků. Vraceli se domů z obchodní cesty v Gondoru po silnici táhnoucí se k východu podél úbočí Popelavých hor. Poslední dva týdny strávili v Minas Tirith, kde se jim díky všeobecné nouzi o potraviny vyprovokované válkou podařilo uzavřít výhodné obchody. Vedl je velmi bohatý a protřelý obchodník jménem Urukar, který byl mladším bratrem mocného a neméně bohatého východňanského knížete. Přijel za Anuviel, protože se k jeho sluchu doneslo, že požádala o nabídku cen na rychlý dovoz potravin z Východní Středozemě. - "Hm, hm, to je zajímavá nabídka," prohlásila nepřítomně dívka a snažila se vzpamatovat z šoku, který jí způsobily nebetyčné Urukarovy ceny. Očekávala sice, že budou vysoké, protože obchodník se v Minas Tirith musel dozvědět, v jaké se nachází nouzi, ale s takhle vydřidušskými cenami nepočítala. Měla sice ještě slušnou zásobu šperků a drahokamů, které dostala od elfů v Blažené říši a v Roklince, a Elessar jí přislíbil velkou půjčku ve zlatě, ale kdyby měla za potraviny zaplatit tolik, co požadoval Urukar, nepokryla by ani polovinu svých potřeb a ocitla by se přitom finančně na suchu. Tak to teda ne, řekla si Anuviel, a rozhodla se, že obchodníka zpracuje, aby jí udělal pořádnou slevu. Nakonec, nakupovala u něj v pořádně velkém, tak by jí mohl dát nějaký slušný rabat! - "Možná vás to překvapí, pane Urukare, ale docela se mi ulevilo, že požadujete tak vysoké ceny," pronesla účastně a Urukar na ni zcela nechápavě vytřeštil oči. "Víte, já vám to ráda zaplatím, protože alespoň budu vědět, že jste udělal dobrý obchod a že vy i vaše rodina budete na nějakou dobu slušně zajištění." Mile se na se na obchodníka usmála a takticky se odmlčela, aby nahlodala jeho sebejistotu. Urukar na ni nechápavě hleděl a snažil se srovnat si v hlavě, kam vlastně ta ženská míří. V Minas Tirith sice na ni slyšel pět velkou chválu, ale ta se týkala jen jejích válečnických schopností. Jako správný Východňan považoval ženy jen za jakýsi druh domácího zvířete a uráželo ho, že si nějaká ženská vůbec dovoluje plést se mužům do cesty v tak čistě mužské záležitosti, jakou je válka. V Západní Středozemi se podle jeho názoru přikládala příliš velká důležitost ženám, ale když byli Zápaďané natolik hloupí, že se jim líbilo poklonkovat před ženskými, tak ať! Urukarovy názory silně zaváněly sexismem, ale na druhé straně byl velmi tolerantní k cizím národům a uznával jejich právo, aby si ve své zemi žily podle svého. Východňanský obchodník válečníky opovrhoval, protože je považoval za naprosto neužitečné a omezené tvory. Nechápal, jak někdo může být tak hloupý, aby riskoval svůj život kvůli moci a bohatství, když se jich přece dalo dosáhnout daleko méně nebezpečnými a příjemnějšími prostředky. Byl přesvědčený, že Anuviel bude stejného ražení jako většina těch neohrabaných a tupých válečníků, se kterými se běžně setkával. Ovšem již první pohled na dívku a výměna zdvořilostních frází na začátku jejich jednání ho varovaly, že s ní nebude jen tak lehké pořízení. Urukar byl rozený obchodník a dobrý znalec lidí, takže dívčin podezřele nadšený souhlas s jeho přemrštěnými cenami ho hned uvedl do střehu. Tak hloupá přece nemohla být ani ženská! - "Co, co …co tím míníte, Paní Anuviel?" vykoktal ze sebe překvapeně. "Proč bych si měl dělat starosti o zajištění své rodiny? To opravdu nechápu! Vždyť nikdy předtím mi obchody nešly tak dobře jako v posledním roce." Pomyslel na skvělé zisky, které za tu dobu udělal v Mordoru díky svým nehorázným cenám účtovaným mordorskému balrogovi za dovážené potraviny, látky na uniformy a další nezbytné věci, kterých byl v zemi zaměřené výhradně na těžký průmysl velký nedostatek. Temný pán sice neslavně skončil právě rukou téhle
27
KONOPNÁ PANÍ II. válečnice, ale Urukara to nijak netrápilo, protože v Gondoru uzavřel obchodní smlouvy, které mu bohatě vynahradí ušlé obchody s Mordorem. Proč by se tedy měl zneklidňovat ohledně své budoucnosti? Dívka se s účastným výrazem otočila k Faramirovi, kterého požádala, aby jí pomohl při jednání s obchodníkem, a spiklenecky na něj mrkla tak, aby to Východňan neviděl. "Pane Správče, řekněte tady tomu nešťastníkovi, jaké jsou plány krále Elessara ohledně zvýšení dovozních cel do Gondoru. Jen ať se to včas dozví a může se podle toho zařídit! Vždyť má určitě velkou rodinu, která je na něm závislá. A co všichni ti chudáci, které zaměstnává, a kteří teď také přijdou o obživu. Je mi jich opravdu líto, když na ně pomyslím," pokračovala Anuviel s pokryteckým soucitem, divže se nerozvzlykala. Faramir na ni nejprve udiveně pohlédnul, ale protože byl neméně zdatný v obchodu než Východňan, rychle mu to sepnulo a na dívčina slova bystře přitakal. - "Ano, ano, …obávám se, že ta cla budou vskutku prohibitivní," Správce smutně pokýval hlavou a pohlédl na dívku, která převzala nahrávku a zasmečovala. - "Už jste asi, pane Urukare, v Minas Tirith slyšel o tom, že ze Západní Středozemě se stane vojenská a hospodářská unie," začala nechápavě se tvářícímu obchodníkovi vysvětlovat, kde je zakopaný pes. "Musím se s lítostí přiznat, že to byl můj nápad a že jsem asi nedomyslela, jaký bude mít dopad na sousední země. Říkala jsem si, že to pomůže hospodářskému rozkvětu Západu a ušetří se výdaje na jeho obranu. Díky zrušení vnitřních cel se stane výhodné přepravovat zboží i na větší vzdálenosti, a tak Gondor a Rohan pokryjí své potřeby dovozem ze severozápadních oblastí Západní Středozemě a už nebudou muset stejné zboží dovážet z Východu nebo z Haradu. No, a to znamená, že se zdvihnou cla za vaše zboží, aby nekonkurovalo místním výrobcům." Samozřejmě, že to byla lež jako věž! Anuviel si jako zkušená ekonomka dobře spočítala, že i po zrušení vnitřních cel bude stále ještě potřeba dovážet některé základní potraviny z ciziny, protože třeba taková rýže tady vůbec nerostla a obilí i kukuřice zde měly daleko menší výnosy než na úrodných pláních Východní Středozemě. Správně však předpokládala, že Východňan, který nikdy nedošel dál než do Gondoru, nebude mít dost dobrou představu o zemědělském potenciálu Eriadoru, sice velkého rozlohou, ale velmi chudého na obyvatelstvo. Zvlášť, když její slova zkroušeně potvrdil i Faramir, který v tomto slovním ping-pongu s mazaným Východňanem nacházel nesmírné potěšení. Zlomyslně se tak mstil za všechny ty podrazy, které při dlouholetých obchodních jednáních s Východňany musel se zdvořilým úsměvem překousnout. - "Ach, je mi to teď tak strašně líto!" zanaříkala Anuviel a smutně sklonila hlavu, aby zakryla cukající se koutky. Pak vystřelila poslední, ale smrtící šíp. "Víte, pane Urukare, král Elessar na mne dost dá," řekla a pohlédla na Urukara s křišťálově nevinným pohledem. Urukar se už v Bílém městě doslechl o jejím vztahu s králem a nedělal si žádné iluze o jeho čistotě. Podle něj se taky s ženskou nedalo nic jiného dělat, než ji při první příležitosti ošukat, a na nějaké sudby jakýchsi bájných bohů by přece věřil jen úplný trouba. Předpokládal tedy, že Anuviel je královou milenkou, a protože dobře věděl, jaký mají ženy v Gondoru vliv, zbystřil již beztak napjatou pozornost a svitla mu konečně naděje. - "Cítím opravdu silné výčitky svědomí," hustila do něj dál své nesmysly Anuviel, "a tak bych se mohla pokusit krále přemluvit, aby cla pro Východ zrušil, ale po pravdě řečeno nedělám si velké naděje." Těžce vzdychla a se spikleneckým mrknutím pohlédla na Faramira, aby nešťastného obchodníka dorazil. - "Ani bych ti, drahá Paní Anuviel, neradil plést se do této věci. Obávám se, že bys tím Elessara hodně podráždila!" varoval ji Správce s lehce pohrdlivým tónem, aby tak naznačil, že ženská se nemá plést do vážných záležitostí. "Stav státní pokladny je teď díky válce velmi neutěšený a král je příliš dobrým hospodářem, než aby ho ještě zhoršoval jen tak z rozmaru.
28
KONOPNÁ PANÍ II. Nic ve zlém, ale na rozdíl od tebe, má Paní, Elessar umí velmi dobře počítat!" Urukar při jeho slovech jen zdeptaně pokýval hlavou, protože měl o gondorském králi stejné mínění. - "Ale možná, že by mi naslouchal, kdybych mu mohla dát nějaký dobrý důvod, aby své rozhodnutí změnil," umíněně trvala na svém Anuviel. "Kdyby nám tady pan Urukar udělal nějakou výhodnou nabídku a dokázal tak, že o obchod se Západní Středozemí upřímně stojí, tak by mu možná Elessar dal výjimku z placení tak vysokého cla. A pak by sem mohl dál dovážet své zboží a určitě by na tom i dobře vydělal. Vždyť by se stal jediným z východňanských obchodníků, který by měl podobnou výhodu." Východňanovi lačně zasvítily oči. Tak tohle by bylo skutečné terno! V duchu si představil, jak výsadní pozici by získal ve své zemi a jak by ještě víc zbohatnul, a rychle se vmísil do hovoru. - "Ovšemže vám udělám véélmi dobrou nabídku, vážená Paní," zavrkal sladce jako roztoužený holub. A začal ze sebe sypat takové ceny, že si Anuviel připadala jako na nějaké reklamní akci při příležitosti otevření nového hypermarketu. Faramir ztěžka polkl a měl co dělat, aby zachoval vážnou tvář, protože nabízené ceny byly ještě nižší, než bývaly v dobách míru, a to mezitím stouply až na trojnásobek, a původní Východňanova nabídka byla dokonce pětkrát vyšší. Za takovou cenu mohla skřety v Anórienu a v Jižním Ithilienu krmit během několika týdnů, a ještě jí zbude velmi slušná rezerva. Teď ale bylo ještě třeba dohrát toto zábavné představení obchodnické commedia dell'arte a naposledy si do východňanského obchodníka beztrestně kopnout. Levou rukou, skrytou před obchodníkovým zrakem, naznačila pohyb palcem dolů a Faramir souhlasně přimhouřil oči. "Nevím, … opravdu nevím, jestli bude král souhlasit," prohlásil Faramir váhavě a rozpačitě se probíral ve vousech, aby zakryl již téměř neovladatelné poškubávání koutků úst. Anuviel se zhluboka nadechla, aby potlačila stejný problém, a poprvé v životě nějakému chlapovi záviděla, že má vousy. Urukar se zpočátku tvářil nešťastně, protože jeho ceny mu již takhle nenechávaly příliš vysokou marži, ale pak usoudil, že vzhledem k velkému množství požadovaného zboží si přece jen může dovolit jít s cenami ještě o trochu níž. Učinil tedy poslední nabídku, a ta byla tak nesmírně výhodná, že odmítnout by ji mohl už jen úplný blb. Faramir se tedy na důkaz své inteligence konečně usmál a medovým hlasem obchodníka ujistil, že v takovém případě se i on rád u krále přimluví a pokusí se ho přesvědčit, aby Urukarovi udělil výjimku ze zamýšlených dovozních cel. Anuviel se na obchodníka sladce usmála, a jako když másla ukrajuje ho ujistila, že se postará, aby Elessar Správcově přímluvě vyhověl. Urukar již neměl o jejím vlivu žádné pochyby, a tak na listech pergamenu sepsali kupní smlouvu ve dvou vyhotoveních, opatřili ji pečetěmi a podpisy a začali se dohadovat o platebních podmínkách. Anuviel souhlasila, že dá zálohu ve špercích, ale vyžadovala nějakou záruku. Urukar jim tedy navrhl, že s vojskem jako zástava zůstane jeho synovec Ismaril, syn jeho mocného bratra, což bylo nakonec přijato jako vyhovující řešení. Přátelsky se rozloučili a obě strany byly přesvědčené, že udělaly ten nejlepší obchod ve svém životě – tak jak to u dobrého obchodu má správně být – ale bohužel to platilo jen pro Anuviel a Faramira. Východňan samozřejmě neměl sebemenší tušení, že ho tahle povedená dvojice celou dobu jen drze tahala za nos, a že Elessar o nějakém zvyšování dovozních cel nikdy ani neuvažoval. Východňanští obchodníci se vzápětí vydali na další cestu do své domoviny a sotva vytáhli paty z tábora, Anuviel s Faramirem si padli do náručí a přímo řičeli smíchy. Bylo to však od nich velmi neopatrné, protože náhle zjistili, že nejsou sami. Od vchodu do stanu je ironicky pozoroval pohledný mladík s vlasy černými jako uhel a úzkým knírkem stejné barvy, kterého jim Urukar představil jako svého synovce Ismarila. - "Předpokládám, že se vám strýce podařilo pěkně napálit, když jste takhle veselí," prohlásil se škodolibým úsměvem a vůbec se nezdálo, že by ke strýčkovi choval nějaké velké sympatie. Na Východňana byl velmi vysoký, skoro stejně jako Dúnadané, což bylo co říct. Vděčil za to
29
KONOPNÁ PANÍ II. svým severským předkům, protože jeho matka byla Seveřanka z rodu lidí spřízněného s Rohiry. Ukázalo se, že mezi ním a bratrem jeho otce nevládnou zrovna dobré vztahy, protože Ismaril byl jediným dítětem a dědicem svého otce a Urukar by zdědil pohádkový majetek po svém bratrovi, kdyby se s jeho synem něco stalo. Chamtivý obchodník ponechal svého synovce s Anuviel se skrytou nadějí v srdci, že se neopatrně připlete k nějakému boji, a on se ho tak elegantně zbaví. Ismarilovi bylo teprve dvacet tři let a nesmírně toužil po dobrodružstvích. Jeho otec si sice přál, aby se stal obchodníkem stejně jako jeho strýc, a také proto ho s ním vyslal do Gondoru, ale mladík obchodníky upřímně opovrhoval a rozhodně neměl v úmyslu stát se jedním z nich. Vyrůstal mezi nimi od dětství a příliš dobře znal jejich nechutné způsoby a podrazy, které si s úsměvem na rtech vzájemně prováděli. On nechtěl být takový, toužil po hrdinských činech a lehkomyslném životě válečníků, protože tak si ho při svém nezkušeném mládí zcela mylně představoval. Ismaril se s Anuviel i s jejími ostatními druhy rychle spřátelil. Měl otevřenou a upřímnou povahu světem ještě nezkaženého mládí a byl od přírody veselý a optimista. Jedinou vadou mladíka byl jeho až příliš velký zájem o ženy. Svého pobytu v Minas Tirith využil k tomu, že jich tam celou řadu svedl, což zase nebylo tak obtížné, protože většina mužů byla už pár týdnů ve válce. Ismaril si tam připadal jako mlsný kocour ve spižírně a bezohledně putoval z jedné pohostinně vstřícné náruče do druhé. Nikdy ještě nebyl opravdu zamilovaný a jen matně tušil, že láska by mohla být i něco jiného než sex. Byl na tom pořád podstatně lépe než většina jeho vrstevníků u něj doma, protože ti měli před očima jen příklad svých otců a starších bratrů, kteří k ženám zaujímali podobný postoj jako Urukar. Ismarilova matka mu však od dětství vyprávěla staré pověsti z Prvního věku Středozemě a on si nesmírně zamiloval příběh o krásné Lúthien a smrtelníkovi Berenovi. V Minas Tirith zahlédl pár elfek, které mu připadaly jako ty nejkrásnější ženy ze všech, jež dosud potkal, ale největší ránu do srdce dostal, když jednou na hradbách zahlédl královnu Arwen. Od té doby již netoužil po ničem jiném než po tom, aby i jemu se podobně jako Elessarovi podařilo získat lásku některé vznešené dívky z rodu nesmrtelných Eldar. Přijal tedy strýcovu žádost, aby zůstal v táboře, nejen z touhy po dobrodružství, ale především protože v tom viděl jedinečnou šanci, jak se setkat a spřátelit s elfy a snad i s nějakými elfkami. ***
***
***
***
***
***
Anuviel s uspokojením sledovala, jak její plány vycházejí, ale nebylo jí dopřáno radovat se příliš dlouho. Pátý den po obsazení Udúnu celé odpoledne vyhlížela orla Gwaihira, ale její věrný posel tentokrát nepřiletěl, jak měli domluveno. Až následující den ráno se vysoko na nebi objevil velký orel. Nebyl to však Pán větru, ale jeho bratr, Maia Landroval. Anuviel se rozbušilo srdce neblahou předtuchou a netrpělivě čekala, až se orel posadí a vysvětlí jí důvod Gwaihirovy nepřítomnosti. Vzpomněla si na Gwaihirovy obavy ze skřetích šípů a bála se, že se jim nakonec podařilo opravdu ho zranit. Ale bylo to ještě horší, než si vůbec mohla představit! - "Přilétám z Lothlórienu, Paní, a nesu ti velmi smutnou zprávu," vypravil ze sebe ponuře orel a v oku se mu zaleskla slza. "Celý Zlatý les pláče, protože Gwaihira již není. Doletěl tam včera těžce zraněn a večer skonal Paní Galadriel v náruči." Anuviel se zatmělo před očima. To přece není možné, že by zrovna Gwaihir, její milovaný přítel a spojenec, mohl zemřít! Uvědomovala si, že jako Maia nezemřel úplně, ale že jeho duch časem nabere novou podobu a v Blažené říši bude žít dál. To však nic nezměnilo na jejím smutku a usedavě se rozplakala. Vždyť když pláčeme nad našimi drahými, které si odnesla nemilosrdná smrt, tak vlastně pláčeme jen sami nad sebou, nad tím jak nám budou chybět. Mrtví v té chvíli už mají jiné starosti a jsou někde úplně jinde, tam kam světské touhy
30
KONOPNÁ PANÍ II. a žaly nezasahují. A tak Anuviel plakala nad svým vlastním smutkem z konce příliš krátkého přátelství se samorostlým orlem, kterého už nikdy neuvidí, jak se samolibě natřásá a čechrá si své krásné peří. Když se hlasitě projevovaný upřímný žal Anuviel a jejích přátel trochu uklidnil, Landroval vyprávěl, co se Gwaihirovi přihodilo. Pán větru totiž ještě stačil vše vypovědět Galadriel, která se ho marně pokoušela zachránit. Nesl zprávu od krále Thranduila do Lórienu, a aby si zkrátil cestu, nad Temným hvozdem neopatrně zaletěl příliš na jih a ocitl se poblíž Dol Gulduru. Najednou v dálce spatřil něco podivného, co také letělo ve vzduchu. Sice v daleko menší výšce než on, ale bylo to o hodně moc větší a hlavně, Gwaihira zneklidnil pocit, že něco podobného už kdysi dávno snad viděl. Nedalo mu to tedy a udělal osudnou chybu. Snesl se trochu níž, aby si to podivné zvíře lépe prohlédl, ale než se stačil vzpamatovat, povětroň se najednou vznesl do jeho výše, a Gwaihir s hrůzou zjistil, že je to ohnivý drak. Ohnivé draky v dávných časech stvořil Temný pán Morgoth a s jejich pomocí zničil starobylé elfské říše na poloostrově Beleriandu. Po jeho pádu se několika drakům podařilo uprchnout před hněvem Valar a podobně jako balrogové, i oni se ukryli v kořenech hor. Tu a tam se některý z nich probudil a páchal ve Středozemi strašlivé škody. Posledním z Morgothových draků – nebo jak se alespoň až dosud předpokládalo – byl drak Šmak, kterého znal Bilbo, a který tak neslavně skončil na dně Dlouhého jezera s černým šípem lučištníka Barda v srdci. Ohniví draci dokázali plivat oheň na velkou vzdálenost, a když po mnoha stech letech dosáhli dospělosti, jejich plameny dokázaly zničit celou širou krajinu. Drak, kterého potkal Gwaihir, byl ještě mladý, ale pro letícího opeřence o nic míň nebezpečný. Vychrlil na Pána větru svůj smrtonosný oheň a orlovo peří vzplálo jako slaměný vích. Gwaihir však byl mocným Maiou a proti podobným Temným kouzlům se uměl bránit. Vyslal zoufalé volání o pomoc ke svému pánovi na Taniquetilu a okamžitě se nad ním spustil prudký déšť, který plameny uhasil. Už si myslel, že má vyhráno, a chtěl se dračímu mláděti vysmát, jak je hloupé, když si na něho takhle troufá, a případně je klovnout do ocasu, aby si pamatovalo, že s Maiar nejsou žádné špásy, když v tom se drak k němu se škodolibým zachechtáním opět přiblížil a s hlasitým zasyčením na něj zhluboka dýchnul. Gwaihir se ještě rozesmál a dráčkovi doporučil, ať si raději pořádně vyčistí zuby, než bude na někoho dýchat. To od něj bylo krutě nespravedlivé, neboť drakův dech nijak zvlášť nepáchnul, spíš naopak, protože byl cítit po čerstvě pokoseném senu. Orel měl ještě v zásobě pěkných pár jedovatostí, kterými toužil zahrnout mládě z rodu svých odvěkých nepřátel, ale najednou začal mít pocit, že se mu nedostává dechu, a raději se tedy vydal dál svou cestou. Během dlouhého letu se tento pocit změnil v pálení na prsou a bezmocné lapání po dechu, a Gwaihir jen s vypětím posledních sil doletěl do Caras Galadhonu, kde bezvládně klesl na neposkvrněný trávník před obrovským mallornem, který obývali Paní Galadriel a její manžel Pán Celeborn. K velkému zármutku Paní světla nepomohlo žádné z jejích elfských kouzel ani ta, která ji naučila Maia Melian, a orel se čím dál tím víc dusil. Bezmocně otvíral zobák dokořán, ale žádnou úlevu mu to nepřinášelo, a do jeho plic se dostávalo čím dál tím méně životadárného vzduchu. K večeru se ještě jednou orel marně pokusil nadechnout, ale jeho srdce puklo a Gwaihirův duch nadobro opustil své ptačí tělo. Anuviel se Landrovala naléhavě vyptávala, jestli náhodou neví ještě něco dalšího, co by jí pomohlo zjistit, na co to vlastně její přítel zemřel, ale ten jí již nemohl víc pomoct. Upřímně želel smrti svého bratra a dívce se nabídl, že jí bude náhradou za něj sloužit, protože si ze srdce přál pomstít se nepřátelům za jeho smrt a přispět k jejich zkáze. To bylo ale asi tak vše, co se o celé události dalo říct, i když se mělo ukázat, že byla daleko významnější, než kdo vůbec mohl předpokládat.
31
KONOPNÁ PANÍ II.
- Stříhali dohola malého chlapečka Zpráva o Gwaihirově náhlé smrti způsobila velké hoře všude tam, kam se donesla. Vždyť orla měli rádi a vážili si ho nejen elfové, ale i lidé a na jejich straně bojující skřeti, kterým ve válce prokázal cenné služby. Anuviel teď nesmírně chyběl Gandalf. Starý čaroděj zůstal v Mordoru s králem Elessarem, protože si chtěl důkladně prohlédnout bývalou zemi Temných pánů, než nenávratně a navěky zmizí její současná podoba. Anuviel ho požádala, aby při tom také dohlédl na Elessara, protože znala jeho nenávist ke skřetímu plemenu a bála se, že by mohlo dojít k masakru, kdyby se mu nějaká osamocená skupinka skřetů pokusila postavit na odpor. Ještě z doby, kdy se nazýval Aragorn, měl mnoho osobních důvodů se jim mstít, ale ten nejdůležitější byl spíše rodinné povahy. Elrondovu ženu Celebrían totiž kdysi zasáhl jedovatý skřetí šíp a právě kvůli tomuto zranění opustila svoji rodinu a odešla do Zemí neumírajících. Dívka si kolikrát zlomyslně říkala, že leckterý muž by byl na králově místě skřetům od srdce vděčný, že mu odklidili tchýni z cesty a odsunuli ji tak daleko. Právě teď ale Anuviel nebylo moc do smíchu, protože trpce litovala, že nemá Gandalfa po ruce, aby se s ním mohla poradit. Jak už to v životě často bývá, pomoc jí přišla z úplně nečekané strany. V táboře se náhle objevil Ursin a chtěl, aby ho okamžitě a naléhavě vyslechla. Neuplynul ještě ani týden od jeho odjezdu do Anórienu, kde dohlížel na vybudování tábora pro zajaté skřety, takže jeho příjezd všechny překvapil. Ursin byl z celé trojice jejích skřetích přátel ten nejloajálnější a měl stejně silný smysl pro odpovědnost jako Orcas, takže Anuviel hned napadlo, že bude mít ke svému neočekávanému příjezdu asi opravdu důležitý motiv, a jeho žádosti ráda promptně vyhověla. - "Slyšel jsem o Gwaihirovi a moc mě to mrzí," začal Ursin vážným hlasem a Anuviel si uvědomila, že její přítel musí být opravdu velmi znepokojený, protože tentokrát dokonce odmítl si s ní zakouřit nabízenou dýmku. "Hodně jsem o tom myslel, a nakonec jsem si řekl, že bude nutný zjistit, co toho orla vlastně zabilo. Říká se, že prej ho zabilo jen dejchnutí toho draka. Prej mu z huby nevyšlehnul ani žádnej plamen, jen na něj prostě dejchnul. Je to vopravdu tak, Anuviel?" Dívka přisvědčila a skurut pokračoval. - "Proti dračímu ohni se dá chránit. Dělají to trpaslíci těma svejma srandovníma maskama, který si nasazujou, když jdou s drakama bojovat – teda aspoň takhle mi to vyprávěl Gimli. A já si řekl, že by to bylo moc špatný, kdyby balrog tu potvoru vypustil na nás. Jak bysme se mohli bránit proti jeho dechu, co? Vždyť není ani vidět! A Gwaihir prej říkal, že ani nijak zvlášť nesmrděl." Anuviel v posledních dnech také hodně přemýšlela o tom, co zabilo Gwaihira, ale nemohla, anebo snad podvědomě ani nechtěla na to přijít. Měla neodbytný pocit, že v Landrovalově vyprávění bylo něco moc důležitého, co by ji mělo uvést na správnou stopu, ale ať si lámala hlavu, jak chtěla, nemohla najít žádnou odpověď. Její myšlení ochromoval žal z Gwaihirovy smrti a snad to bylo i tím, že se v hloubi srdce bála toho, že pravda bude příliš strašlivá, než aby ji potěšilo její nalezení. Ale ať už byla příčina její neschopnosti přijít věci na kloub jakákoliv, Ursinova slova jí připomněla, že nyní je skutečně třeba pustit se do řešení tohoto problému. Povzbudivě tedy na Ursina pohlédla a řekla: "Tak co máš za lubem, skřítečku?" Užívala sice toto familiérní oslovení nejmladšího ze svých skřetích druhů jen mezi čtyřma očima, aby ho neshazovala před ostatními, ale moc se jím bavila, protože se jí líbilo, jak kontrastuje se skřetovým vzezřením. Ursin byl vysoké a šlachovité postavy a jeho tělo se širokými rameny a úzkými boky vypadalo mohutně, přestože na něm nebyl žádný přebytečný tuk. Ze všech tří měl nejlepší fyzickou kondici, ale ne největší sílu, protože v té ho jako kovář navyklý denně mávat těžkým kladivem předčil Orcas. Byl také mezi nimi největší parádník, obzvlášť pyšný na své dlouhé dredy, a proto Anuviel přímo vyrazil dech, když se jí svěřil se svým odvážným nápadem. 32
KONOPNÁ PANÍ II. - "Myslím, že odsud nic chytrýho nevymyslíme, že tam prostě někdo bude muset jít se na něj kouknout," prohlásil kategoricky Ursin. "Když si voholím hlavu, tak budu s tím, jak jsem hubenej, vypadat úplně jako jeden z těch přiblblejch Věrnejch hrdinů. Připlazím se na hranice Dol Gulduru a budu tvrdit, že jsem přežil dobytí Udúnu. Myslím, že mi nehrozí, že bych tam padnul na některýho z toho jejich spolku hololebkounů, protože prej všichni do jednoho pochcípali jako krysy, tedy alespoň to tvrděj kluci z Udúnu. Myslím, že je tam neměli zrovna v lásce!" Ursin se při posledních slovech škodolibě uchechtnul, ale pak zvážněl a znova se naléhavě obrátil na Anuviel. - "Musíš mi to dovolit, abych tam šel," naléhal na ni. "Já vím, že teď mám jinej úkol, ale tábor už stojí a všechno je zaběhaný, jak má bejt. Už se tam jen dloubám v nose a kopu se nudou do zadku. Tohle není žádnej život pro mě! To radši voželím ty mý dredy a půjdu se podívat tomu drakovi na zoubek. Vlastně jsem měl vždycky rád draky, ale znal jsem jen ty látkový, co jsme si pouštěli u nás doma. Tak se teď rád seznámím s nějakým vopravdickým, i když mám jistý vobavy, že se mi nebude zdaleka tolik líbit." Ursin se sice snažil zlehčovat nebezpečí, které by mu při takovém poslání hrozilo, ale oba si až příliš dobře uvědomovali, že je vskutku smrtonosné, a že v případě prozrazení by ho nečekala žádná milosrdně rychlá smrt jako v boji, ale pomalé, rafinované mučení. Anuviel bodlo u srdce, když pomyslela na Maru, zamilovanou do skuruta. Utěšovalo ji jen to, že ta je teď stovky mílí daleko, a než se dozví o Ursinově úkolu, její milý bude již dávno zpátky. Najednou si uvědomila, že se už v duchu smířila s tím, že Ursinovi dovolí, aby ten svůj šílený nápad uskutečnil. - "Poslouchej, Ursine," zarazila Anuviel jeho další naléhání, "já dobře vím, jaké nebezpečí ti tam hrozí. Moc si tě vážím a myslím si, že jsi ten nejmilejší skřet, jakýho jsem kdy poznala. Ale taky proto bych o tebe moc nerada přišla. Nehledě na to, že tě mám za moc dobrýho kamaráda. Jenže je válka, a jestliže nepřijdeme na to, jakou nekalou zbraní vládne ta létající nestvůra, tak možná všichni tady zahyneme a spolu s náma i naši přátelé, kteří jsou teď v bezpečí. Já jsem totiž o tom taky moc přemýšlela a došlo mi, že ten drak bude určitě ten Miláček z balrogova dopisu. A pokud si pamatuješ, tak se v něm balrog vytahoval, že ho učí nějaký nový trik, který způsobí takovou paniku a ztráty v řadách našich nepřátel, že ti co přežijou se obrátí na útěk a nezastaví se dokud je nepohltí Moře," po paměti odrecitovala z dopisu Pána balrogů jeho mordorskému pobratimcovi. - "Takže si myslím, že je naprosto nutné na to včas přijít a pokusit se nalézt nějaký prostředek, který by nám pomohl ubránit se proti té věci," pokračovala dívka s těžkým srdcem, protože se bála, že svého přítele posílá na téměř jistou smrt. "Máš pravdu v tom, že odsud to nejde a někdo se bude muset do Dol Gulduru vypravit jako špión. Nebude tam muset zůstat dlouho, jen pár dní než přijde na to, jaké povahy je ta tajná zbraň, a jestli proti ní neexistuje nějaká obrana. Třeba tam proti ní mají nějakou protilátku, nějaký lék, pro případ náhodného zasažení ve vlastních řadách. I když možná taky ne, protože Pánovi balrogů nikdy moc nešlo o bezpečí jeho otroků. Ale třeba se ti podaří zjistit, co to vlastně ten mizera vydechnul, a jak to dělá. Pán balrogů psal, že svého draka naučil nějaký nový trik, tak by v Dol Gulduru přece měl být někdo, kdo ví, co je to zač. Protože já jsem si jistá, že ten trik bude to samé, co nám zabilo toho nešťastníka Gwaihira. Takže jestli jsi opravdu rozhodnutý vzít na sebe takové riziko, máš mé svolení, abys tam šel." Ursin přikývl a dívce poděkoval. Neměl se však ještě k odchodu, ale nakonec našel odvahu a ostýchavě se zeptal: "Mohl bych tě ještě o něco poprosit? Já jsem … no, vlastně … chtěl bych, abys něco vyřídila Maru, kdybych se náhodou nevrátil." Anuviel mlčky přikývla a Ursin rozpačitě pokračoval. "Řekni jí, prosím tě, že jsem si jí vopravdu chtěl vzít, a že je mi to moc líto, že to nevyšlo. Teda jen v tom případě, že se nevrátím, jinak jí to řeknu sám, víš," zdůraznil zcela zbytečně.
33
KONOPNÁ PANÍ II. Anuviel se na něj vesele usmála a poplácala ho po zádech. "Jen neboj, však ty se vrátíš, a ještě mne pozveš na svatbu! Vždyť vás oba mám moc ráda a s radostí se na vás přijdu podívat, až se budete brát," ubezpečila skřeta a sama svým vlastním slovům optimisticky věřila. Měla takovou radost, že si mladá skřetice našla někoho, s kým bude šťastná, ona i její dítě. Znala Ursina natolik dobře, aby si byla jistá, že bude pro Maru dobrým manželem a jejímu synovi hodným otcem. V takových mladých skřetech jako byli oni dva Anuviel viděla budoucnost Mordoru a ve svém nezlomném optimismu věřila, že osud jim bude přát a Ursin se v pořádku vrátí ze své smrtelně nebezpečné výpravy. Statečný skurut se neprodleně pustil do té nejbolestnější části svého úkolu, tedy alespoň jak doufal – do stříhání svých krásných dredů. Vytáhl z opasku ostrý nůž, a když si uříznul první prameny stočených vlasů, z očí mu vyhrkly slzy. Anuviel se lekla, že se přitom zranil, ale Ursin ji rychle vyvedl z omylu. - "Bolelo by mě to míň, kdybych si místo toho řezal prsty," zabědoval a spustil ruku s nožem. Těžce vzdychnul a pokračoval dál ve svém díle zkázy. Anuviel ho bylo upřímně líto. Vždyť v dobách jejího mládí na Zemi si mladí chlapci povolaní komunistickým režimem na vojnu často podřezávali žíly na záchodcích jejích oblíbených studentských hospůdek. Dělali to nejen proto, aby nemuseli narukovat do armády, ale především kvůli tomu, aby zachránili své dlouhé vlasy, na něž nebyli o nic míň pyšní než velký skřet. Vzala tedy Ursinovi nůž z ruky, posadila ho na nízkou stoličku uprostřed stanu a sama mu začala odřezávat tlusté dredy. - "Víš, skřítečku, v mém světě také takto stříhají a holí mladé chlapce, kteří musejí jít sloužit do armády," snažila se mu ulehčit jeho hoře. "Většinou tam nejdou s radostí a věř mi, že je ztráta jejich kadeří mrzí stejně jako tebe. Jsou o tom dokonce i písničky, třeba jako tahle," a pomalu zazpívala na melancholicky nápěv moravské lidové písně: V Hodoníně za vojáčka mňa brali moje vlásky na kraťůčko striháli moje vlásky na kolena padaly moja mamka aj frajárka plakály - "To je ale moc pěkná a smutná písnička," Ursin přikývl tak prudce, až z dívčiny ruky vytrhnul pramen vlasů, který se právě chystala nemilosrdně ušmiknout. - "No tak, drž klidně, nebo ti místo dredů ufiknu hlavu a budeš mít po ženění," dobírala si ho. "Vlasy ti dorostou a uděláš si nový dredy, ale kdo by chtěl bezhlavého manžela? Jedině podobně bezhlavá ženská, a to Maru není. Ta má hlavu i srdce na svém místě! A aby ti líp při tom utrpení ubíhal čas, zazpívám ti ještě jednu písničku tam od nás. Není sice tak starobylá jako ta předtím, ale napsal ji jeden z největších pěvců v mé zemi a já ji měla vždycky moc ráda." A Anuviel mu v Obecné řeči zapívala písničku z dob svého mládí, kterou složil jeden z tehdejších idolů dlouhovlasých mladíků a květinami ozdobených dívek podle básně Josefa Kainara, vydané pouhých deset let před jejím narozením: Stříhali dohola malého chlapečka kadeře padaly k zemi a zmíraly kadeře padaly jak růže do hrobu Železná židle se otáčela Šedaví pánové v zrcadlech kolem stěn jenom se dívali, jenom se dívali že už je chlapeček chycen a obelstěn v té bílé zástěře kolem krku
34
KONOPNÁ PANÍ II. Jeden z nich, kulhavý učitel na cello zasmál se nahlas, a všichni se pohnuli Zasmál se nahlas, a ono to zaznělo jako kus masa když pleskne o zem Učeň se dívá na malého chlapečka jak malé zvíře se dívává na jiné ještě nechytit a rváti si z cizího a už přeci Ráno si staví svou růžovou bandasku na malá kamínka, na Vincka chcípáčka a proto učňovy všelijaké myšlenky jsou vždycky stranou a trochu vlažné Toužení svědící jak uhry pod mýdlem toužení svědící po malé šatnářce sedává v kavárně pod svými kabáty jako pod mladými oběšenci Stříhali dohola malého chlapečka díval se na sebe, nesměl se pohnouti nesměl se pohnouti na židli z železa už mu to začlo Anuviel šla práce rychle od rukou, a když dozpívala, všechny Ursinovy dredy již ležely na podlaze stanu. Pak vzala do ruky nůžky a ostříhala mu vlasy na co nejkratčeji, aby to vypadalo, že měl před časem oholenou hlavu. Dala mu ještě kus křídy, který jí zbyl z idylických dob školy v žebřiňáku, a poradila mu, aby ji snědl, než se půjde představit dolguldurským strážím, protože mu po ní zešedne kůže a bude vypadat náležitě nezdravě a strhaně. - "Já … asi bych ti měl za ty vlasy poděkovat," řekl váhavě skřet. "Ale za něco takovýho se snad ani děkovat nesmí. Místo toho ti poděkuju, žes mi zazpívala ty písničky. Byly vopravdu moc pěkný, zvlášť ta druhá, a hezky to při nich uběhlo. No, ale řeknu ti, že jestli se těm vašim mladejm takle moc nechtělo na vojnu, tak to museli ty svý Vládce mít stejně málo rádi, jako my Temnýho pána. Ani se jim nemůžu divit, protože podle toho, co jsi mi o svým světě vyprávěla, tak se tam ty Vládci chovaj i teď pořád stejně, jako když jsi byla mladá. Teda v tom tvým minulým životě," zatvářil se rozpačitě, protože dívčin komplikovaný životní příběh ho poněkud mátl. - "U vás to začne tak, že ti vošmikaj vlasy, a u nás to končí tím, že nakonec přijdeš vo celou hlavu!" pokračoval Ursin ve svém filozofování. "No, a mezitím si prožiješ spoustu strádání a ústrků vod našinců, který maj vo frčku víc a cejtěj se pomalu jak samotnej vrchní Temnej. Pak tě vykrměj lidským masem, abys byl pořádně vzteklej a měl chuť se rvát, a pošlou tě na nepřátele. No, že ty se k tobě taky nechovaj nijak mile, to je jenom logický, protože kdo by byl taky milej na někoho, kdo ho chce sežrat, že? A přitom jak ty, tak i ten na druhý straně byste vlastně radši chtěli žít v klidu a starat se vo svoje rodiny, a nějaký válčení je vám ve skutečnosti ukradený. Vždyť jsme vlastně všichni stejný, i když jsou mezi náma na pohled takový rozdíly. Přece nezáleží tolik na tom, jak kdo vypadá a co všechno umí, musí bejt daleko důležitější, co cejtí, ne? A v tom sme přece všichni stejný, ať už se jedná vo skřety nebo vo lidi nebo i vo elfy.
35
KONOPNÁ PANÍ II. Všichni máme někoho rádi a někoho nenávidíme, a všichni bysme chtěli bejt v pohodě a užívat si života bez zbytečnýho prudění. Tak proč tedy jsou vůbec války? Já bych řekl, že ty chtěj jen Temný páni a ty tvoji Vládci tam u vás. Vždycky jen voblbnou svůj lid a pak ho naženou na jatka, aby měli ještě víc moci a bohatství, než si dosud stačili nahrabat. Já si tedy myslím, že válka je vůl!" Anuviel se při jeho posledních slovech srdečně rozesmála. Ten její skříteček na to fakt přišel! Ne nadarmo si vždycky říkala, že je to jeden z nejchytřejších skřetů, které zná. No, kdyby jenom ze skřetů – předčí i mnohé z lidí. Přijít na to, že válka je vůl! Tak se to přece zpívalo v dalším protiválečným songu z dob jejího mládí. Neváhala, a s pochvalnými slovy o tom, jak mile ji překvapilo, že je tak bystrý, hned písničku Ursinovi zazpívala: Napsal si někdo, na starej kůl, prostinkej nápis, válka je vůl. Před kůlem stojím, čepici smekám, v očích mám slzy a pak si klekám. Modlím se za ty, kteří ten kůl, nevidí a nečtou, že válka je vůl. Čas ale při zpívánkách neúprosně letěl, a brzy tu byl večer a nadešla chvíle loučení. Anuviel Ursina pevně a dlouze objala, a oba si při tom v duchu úpěnlivě přáli, ať se ještě v tomto životě někdy setkají.
36
KONOPNÁ PANÍ II.
ČÁST OSMÁ - Neobvyklé přátelství V táboře před Černou bránou zůstalo jen pět set dobrovolníků, kteří měli za úkol pořádně prohledat Udún po odchodu jeho obránců. Anuviel chtěla mít jistotu, že už tam nikdo nezůstal, protože měla v úmyslu kotlinu úplně uzavřít a nenechat tam nikoho vstoupit. Pevnost Temných pánů byla plná rozkládajících se mrtvol a její dno pokryté otráveným jezerem, takže Anuviel si říkala, že bude lepší ponechat vládu nad ní krysám a mrchožroutům, než riskovat, že se odtamtud rozšíří nějaká smrtící epidemie. Podobně jako na Zemi i v tomto světě v minulosti řádily epidemie moru, které měly na svědomí vyhubení celých velkých populací, takže opatrnost byla na místě. Ve spojeneckém táboře také zůstal Ismaril, který odmítl odejít do bezpečí v Minas Tirith, přesně jak předpokládal jeho strýc, a trval na tom, že zůstane s Anuviel. Východňanský mladík toužil po nových dobrodružstvích, a protože v Minas Tirith už dobyl srdce a postele všech tamních krásek, které stály za řeč, už ho tam nic nelákalo. Zato se neúspěšně snažil spřátelit s Haldirem a neustále na něj naléhal, aby ho vzal s sebou na návštěvu do Lothlórienu, až válka skončí. Elf se na mladíka netvářil nijak nadšeně, protože s Východňany měl ve svém tisíce let dlouhém životě jen ty nejhorší zkušenosti a ze srdce je nenáviděl. Ismarilovi nedával vůbec žádnou naději, že by někdy od vládců Zlatého lesa mohl získat povolení k překročení jeho hranic. Vždyť to se v minulosti podařilo jen pár jednotlivcům ze smrtelných plemen a ty, kteří se tam snad dostali potajmu proti vůli Celeborna a Galadriel, už nikdy nikdo více nespatřil. Ismaril však byl při svém mládí a nezkušenosti velký optimista a věřil, že jemu se tam určitě podaří proniknout a konečně se seznámit také s nějakými elfkami. Krása dívek na dvoře Paní světla byla pověstná v celé Středozemi, i když jen několika málo smrtelníkům bylo dopřáno ji spatřit na vlastní oči. O elfech a jejich rodech a o vývoji jazyků ve Středozemi V době popisovaných událostí tvořily národy elfů ve Středozemi pět významnějších společenství. Z rodu Noldor tam zbylo jen pár stovek rodin a jedinců, kteří žili především v Roklince, a zbytek byl porůznu rozptýlen po Středozemi v dalších elfských koloniích. Elfové Teleri žili v Šedých přístavech, kde vládnul Círdan, v Roklince Půlelfa Elronda, v Celebornově Lothlórienu, v Legolasově Jižním Ithilienu a pod vládou krále Thranduila v Temném hvozdu. Tento národ mořských a lesních elfů neměl rád cizince, a až na pár výjimek se moc nepřátelili ani s Noldor, kteří ještě přebývali ve Středozemi. V dobách války a ohrožení spolu uzavírali spojenectví, ale i po všech uplynulých věcích jejich vztahy ještě kazila vzpomínka na zabíjení rodných v Blažené říši, kterého se kdysi dopustil Fëanor se svými druhy z rodu Noldor. Elfové byli nesmrtelní a nikdy úplně nezapomínali ani na ty nejstarší události. Tato neschopnost milosrdného zapomnění byla ve srovnání se smrtelníky jednou z jejich největších nevýhod. Čas sice otupil břitké ostří starých křivd, ale jejich pachuť stále přetrvávala na jazyku a otravovala vztahy mezi nimi. Například mezi Elrondem a Thranduilem přetrvávala tisíce let stará zatrpklost, vyvolaná účastí lesních elfů z Temného hvozdu při obléhání Mordoru na konci Druhého věku. Tisíce lesních elfů tehdy padly na bitevním poli a elfský král to kladl za vinu Noldor, kteří stáli v čele vojsk Posledního spojenectví elfů a smrtelníků. Nemohl jim totiž zapomenout, že kdysi mezi sebe přijali Saurona, nechali se jím zlákat k výrobě Prstenů a tím umožnili jeho další vzestup. S Paní Galadriel měl Thranduil lepší vztahy, protože její manžel Celeborn pocházel ze stejného rodu jako on – z rodu Thingola, 37
KONOPNÁ PANÍ II. prvního velekrále Teleri, takže byli pokrevně spříznění. Snad nejlepší vztahy s ostatními vládci elfů měl Thranduilův nejmladší syn, kníže Legolas, který se navíc úzce stýkal s lidmi, a díky svému přátelství s Gimlim dobře vycházel i s trpaslíky. Elfové se nechovali povýšeně jen ke smrtelníkům, ale i v rámci svého vlastního plemene. Jejich základní dělení bylo na Eldar a Avari. Eldar byli elfové ze tří hlavních elfských rodů, kteří na úsvitu věků uposlechli výzvy Valar a vydali se na cestu do Blažené říše. Vanyar a Noldor tam došli všichni, ale Teleri, kteří byli nejpočetnějším rodem, se cestou rozdělili a do Země neumírajících dorazili daleko později, a to ještě jen někteří z nich. Část Teleri zůstala žít pod vládou Thingola v Beleriandu a říkalo se jim Sindar neboli Šedí elfové. Velká část Noldor později uprchla z Blažené říše spolu s Fëanorem a vrátila se zpět do Beleriandu, kde jich většina zahynula ve válkách s Morgothem, a poté co Thingolův rod získal silmaril, umírali i v bratrovražedné válce se Sindar. Těmto Eldar se říkalo Vznešení elfové, protože žili v Blažené říši ještě v dobách svitu Dvou stromů, jejichž záře jim dodala velkou duchovní i fyzickou sílu, které přetrvaly i potom, co Stromy zhasly. Vznešení elfové si byli své nadřazenosti nad ostatními elfy ve Středozemi velice dobře vědomi a dávali jim to znát. Noldor z královských rodů byli velice pyšní a často až arogantní vůči Sindar, kteří je zase vinili z účasti na vraždění mořských elfů v Alqualondë, takže nebylo divu, že i po mnoha tisících let si stále ještě měli co vyčítat. Třenice mezi elfy se odrazily i ve vývoji jazyků ve Středozemi. Všechny elfské kmeny původně mluvily stejným jazykem – quenijštinou (také nazývanou valinorština), ale postupem doby si Teleri, kteří zůstali v Beleriandu, z ní vyvinuli vlastní jazyk, poněkud odlišný od jazyka ostatních dvou rodů. Po příchodu Vyhnanců do Středozemě král Thingol zakázal veřejné používání jejich jazyka jako odplatu za vraždění svých příbuzných v Zemích neumírajících. Proto i Noldor žijící ve Středozemi nakonec přijali za vlastní jazyk sindarštinu, a quenijština nadále už plnila jen funkci jakési elfské latiny, užívané pro čtení starých elfských záznamů a při tvoření jmen elfů a příslušníků královských rodů lidí. Původní elfský jazyk také velmi ovlivnil první lidské jazyky, protože první lidé se s Prvorozenými často stýkali a přebírali od nich jejich znalosti a dovednosti. Lidské rody, které bojovaly na straně elfů v době válek s Morgothem, se úzce stýkaly s Eldar, takže na jejich jazyk měla silný vliv sindarština. V době Númenoru se lidé zpočátku ještě stýkali s elfy, ale později se jejich vztahy zhoršily natolik, že tam byl vydán zákaz používat jejich jazyky a smělo se mluvit pouze númenorejštinou. Před zničením Númenoru se v Západní Středozemi mluvilo jazyky divokých lidí, kteří ji v těch dobách obývali. Až po návratu hrstky těch, co přežili zkázu ostrova, se vyvinula Obecná řeč neboli západština, která vycházela z númenorejštiny, ale byla obohacená o prvky starých lidských jazyků. Svůj vlastní jazyk měli Rohirové, kteří jím stále ještě mezi sebou běžně mluvili, a jen někteří z nich ovládali Obecnou řeč. Jazyk Rohirů pocházel ze Severu a patřil k původním jazykům lidí ve Středozemi, které ovlivnily Obecnou řeč. Hobiti mluvili Obecnou řečí, ale nikoliv tak vznešenou formou jako třeba v Gondoru. Jazyk hobitů se také lišil tím, že užívali celou řadu slov pocházejících ze zapomenutého jazyka svých předků z dob před příchodem do Eriadoru. Východňané a Haradští užívali jazyky, které vycházely z původních lidských jazyků silně ovlivněných jazyky Avari – obskurních elfských rodů, na něž historie už zapomněla. Tyto jazyky byly odlišné od jazyků Eldar, protože se vyvíjely daleko na Východě, tam kde kdysi leželo jezero Cuivinién, na jehož březích přišly Starší Ilúvatarovy děti na svět. Trpaslíci měli svoji vlastní řeč úplně odlišnou od jakékoliv jiné, protože jim ji daroval Aulë při jejich stvoření. Ovládali ji jen oni a raději se sami učili cizím jazykům, než by cizincům odkryli svůj vlastní. Skřeti mluvili celou řadou jazyků a nářečí, protože se odděleně vyvíjeli na různých místech Středozemě a každá skupinka měla svůj vlastní dialekt. Jejich jazyky byly od sebe velmi odlišné a vzájemně se jimi nedokázali dorozumět, takže stejně jako lidé často ke komunikaci mezi sebou používali Obecnou řeč. Sauron kdysi vytvořil Černou řeč, v níž
38
KONOPNÁ PANÍ II. byl například napsán nápis na Jednom prstenu, ale ta se přes všechno jeho úsilí mezi skřety nikdy neuchytila. Své vlastní jazyky měly i ostatní menší mluvící národy Středozemě jako enti, Meddědovci nebo Divocí lidé z Drúadanského lesa, ale ty neznal nikdo jiný než oni sami. ***
***
***
***
***
***
Po odchodu Ursina si Anuviel vyjela do Severního Ithilienu v doprovodu Glorfindela, aby se spolu v klidu poradili o dalších krocích v překrásné krajině pod západním úbočím Hor stínu, na kterých teď už neležel žádný Stín. Strávili tam dva dny a přemýšleli o všech nedávných událostech, aby se pokusili najít nějaké vysvětlení záhadné smrti Gwaihira, a hlavně se rozhodli, co dál dělat. Znova a znova si četli balrogův dopis, a nakonec dospěli k závěru, že Miláček bude opravdu tím Gwaihirovým vrahem, a že ať budou zprávy, které snad přinese Ursin jakékoliv, hrozí jim zcela určitě velké nebezpečí. Anuviel tedy přivolala Landrovala a uložila mu, aby okamžitě donesl její vzkaz Gandalfovi a králi Elessarovi, kteří se v tuto chvíli nacházeli v Jižním Mordoru, aby se s Orcasem a Legolasem co nejrychleji vrátili k Morannonu. Žádala je, aby v Mordoru ponechali jen vojáky potřebné k provedení jejího plánu odsunu skřetů ze severní části země pod Dorcasovým vedením, a s hlavní silou vojska přispěchali za ní. Potřebovala vyklidit Severní Mordor od všech jeho obyvatel a dočasně je přesunout do Jižního Mordoru, aby tam po konci války mohla pracovat s Valar. Věděla, že celou oblast přitom postihnou takové změny struktury jejího povrchu, jaké by žádný živý tvor nepřežil. Do Jižního Mordoru brzy dorazí většina potravin objednaných u Urukara, které nasytí jeho zbědované obyvatelstvo, a zbude i pro odsunuté skřety. Další zásoby byly určené pro Jižní Ithilien a Morannon, a další velkou část měl východňanský obchodník doručit přímo do Anórienu. Z Jižního Mordoru to bylo k Černé bráně dobrých pět set mílí, takže nejpozději do deseti dnů by měly dorazit požadované posily. V Anuviel rostla čím dál tím temnější předtucha o nebezpečnosti tajné Miláčkovy zbraně a modlila se, aby Elessar s Gandalfem stačili přijet dřív, než se Pán balrogů rozhodne ji použít. Trnula hrůzou, že drakovo setkání s orlem jeho útok uspíší, protože se bude obávat, že Miláčkovo tajemství bylo prozrazeno nepřátelům. O zbraních ve Středozemi Do předpokládaného útoku Pána balrogů zmíněného v zachycené zprávě zbývalo čtrnáct dnů. Byly vyplněné neustálými potyčkami podél obranné linie přes Dagorlad, kde balrogovi vojáci zkoušeli, jestli nenajdou nějaké slabé místo. Měli ale smůlu, protože husitská taktika, kterou zvolila Anuviel, se ukázala velmi účinnou. Obranná stanoviště vybudovaná z vozů naplněných kamením na vyvýšeninách lehce zvlněné pláně se ukázala jako nejlepší způsob, jak odolávat nájezdům skřetů, kteří se z nich k velkému vzteku svého pána pokaždé vraceli s nepořízenou. Anuviel si blahopřála, že v mládí věnovala tolik pozornosti ostatními studenty tak nenáviděnému dějepisu a dobře si zapamatovala, jak se ve středověku válčilo. Zbraně a výstroj ve Středozemi nebyly příliš odlišné od těch, které používali středověcí válečníci na Zemi. Přilby a štíty, meče a dýky, sekyry a kyje, palcáty a kopí, luky a kuše, a dokonce i velké praky a obléhací stroje s beranidly – tohle všechno dívka znala z pozemských učebnic dějepisu. Samozřejmě, že na Zemi neznali kouzelné hroty kopí a meče elfů a trpaslíků. Tyto zbraně však na první pohled vypadaly úplně stejně jako ty středověké, a lišily se jen svou kouzelnou mocí. Jediný podstatný a viditelný rozdíl mezi výzbrojí středověkých rytířů na Zemi a válečníků ve Středozemi byl v tom, že se zde až na výjimky nepoužívalo těžké brnění z kovových plátů. Válečníky chránily jen drátěné košile z ocelových kroužků, které však
39
KONOPNÁ PANÍ II. nesrovnatelně předčily ty pozemské. V posledních pár stech letech se na hrudníku a na ramenech pokrývaly ocelovými destičkami, protože skurut-hai začali používat silné kuše, jejichž šípy s ocelovými hroty někdy dokázaly proniknout hustým pletivem drátěné košile. Nejlepší brnění ve Středozemi vyráběli trpaslíci, kteří je prodávali i elfům a lidem. Trpasličí drátěné košile byly velmi žádané vzhledem k tomu, že trpasličí ocel dosahovala přímo zázračných kvalit. Byly však velmi drahé, takže si je mohli dovolit jen králové a bohatá šlechta. Často je vykládali zlatem a drahokamy – takové bylo třeba brnění, které Éomer věnoval svému příteli Orcasovi. Úplně výjimečnou drátěnou košilí byla ta, kterou Frodo dostal od Bilba, protože byla vyrobená z mithrilu, nejvzácnějšího kovu na Ardě. Mithril neboli pravostříbro se ve Středozemi nacházel pouze v Morii, a především kvůli jeho ložiskům se trpaslíci tolik snažili o návrat do svého podzemního sídliště. Byl to velmi tvrdý, ale výborně kujný lehký kov se stříbrným leskem, který nikdy nezacházel. Anuviel si říkala, že její kouzelné brnění bude asi vyrobené z nějaké slitiny obsahující mithril, protože mělo podobné vlastnosti jako tento úžasný kov. Materiál, ze kterého bylo vyhotoveno její brnění, byl navíc velmi pružný, takže nijak neomezovalo její pohyby, i když na první pohled bylo zhotovené z jednoho jednolitého kusu. ***
***
***
***
***
***
Anuviel využila dny úzkostného čekání na zprávy od Ursina a na příjezd Elessarova vojska k tomu, aby provedla důkladnou inspekci obranné linie začínající na západě u Velké řeky pod úpatím Emyn Muilu. Chtěla však začít od jejího druhého konce, jenž se mezitím přesunul od úpatí Popelavých hor o tři sta mílí výše na sever, přibližně na třetinu cesty mezi východním okrajem Temného hvozdu a obrovským jezerem Rhûn, rozkládajícím se na hranici s Východem. Obranný pás teď zasahoval až na území pod kontrolou trpaslíků z Osamělé hory a lidí z Dolu, kteří obklíčili posledního zbývajícího Temného pána z východu. Táhl se ve vzdálenosti sta mílí od hranic balrogova území, a prostor mezi ním a hranicemi od rozednění do setmění z výšky pozorovali Landrovalovi orli, kterým by neunikl přesun většího vojska a obránce by na něj okamžitě upozornili. Dívku měli doprovázet Glorfindel, který se od ní po svém zvyku nehýbal na krok, a Haldir, velitel elfů z Zlatého lesa. Nakonec s sebou neochotně vzala i Ismarila, protože na ni naléhal tak zoufale, až mu ustoupila a dovolila mu, ať se k nim připojí. Ismaril dívce tvrdil, že umí bojovat, a že dokonce již má za sebou křest ohněm, protože se v zimě připletl k boji s lupiči, kteří ho přepadli v hlubokých lesích u jezera Rhûn, kam si s přáteli vyjeli na lov. Anuviel nebyla jeho přítomností nijak nadšená a obávala se, že se mladík připlete k nějaké šarvátce a bude zabit, i přes všechno jeho ujišťování, že se v případě napadení dokáže sám ubránit. Navzdory svému daru předvídavosti vůbec netušila, že nakonec si k jeho účasti na výpravě bude moct jedině poblahopřát. Cesta k pozicím trpaslíků proběhla v klidu a třetí den odpoledne se setkali s jejich vládcem, králem Thorinem III. Kamennou přilbou, který jim vyjel vstříc, aby se setkal s Konopnou Paní. Jeho otec Dáin II. Železná noha padl před dvěma lety při obléhání Ereboru Východňany, kteří tehdy bojovali na straně Saurona. Nebylo tedy divu, že se na přítomnost Ismarila nedíval vlídným okem, a mladý Východňan to velmi těžko nesl. Jeho optimistický náhled na svět začínal dostávat silně zabrat, protože ani ostatní trpaslíci mu neprojevovali sebemenší sympatie. S trpkým rozčarováním si uvědomil, že nebýt osobní záruky Paní Anuviel, jeho život by v ležení trpaslíků nestál ani za fajfku tabáku. - "Já nechci být obchodníkem jako můj strýc, ale ani nechci být jako můj otec," svěřoval se dívce Ismaril, když večer s elfy seděli v jejím stanu a připravovali další trasu cesty. "Asi jsi už slyšela, že táta je velmi mocný kníže Východu a má velký vliv na císařském dvoře. Vlastně až
40
KONOPNÁ PANÍ II. císař zemře – a je už dost starý a nemocný na to, aby to dlouho netrvalo – tak je velká naděje, že Knížecí rada zvolí za jeho nástupce právě mého otce." Východňané nezakládali císařské dynastie, ale volili své císaře na doživotí z řad nejvyšší šlechty prostřednictvím Knížecí rady složené z knížat-volitelů. Před mnoha sty lety tam ještě vládli dědiční císaři, ale díky vysokému počtu knížecích rodů v říši docházelo k neustálým intrikám a krvavým bojům o moc. Jednoho dne se však našel vládce, který dal přednost zájmům státu před zájmy své rodiny a ustanovil současný systém. Jeho motivace však zřejmě nebyla natolik ušlechtilá, jak by se mohlo na první pohled zdát, protože historické prameny zaznamenaly, že sám byl bezdětný a své bratry srdečně nenáviděl. - "Můj otec nenávidí Západ a toleruje jeho existenci jen kvůli tomu, že tady má odbyt naše zboží, a že má respekt před jeho vojenskou silou," vysvětloval mladík názory svého otce, které se nijak nelišily od postoje většiny Východňanů. "Sám mi řekl, že kdybyste v boji s balrogy začali prohrávat, rychle by zase přilezl za Temným pánem a stal se jeho spojencem. Řekl mi, že se bojí, že jinak by se Pán balrogů Východu krutě pomstil za to, že jsme odmítli v této válce bojovat po jeho boku. Často říká, že by to udělal jen kvůli mně – ostatně tak to říkají všichni dospělí – pořád svou zbabělost omlouvají tím, že je to prý kvůli dětem. Ono to zní hrozně ušlechtile, ale já si myslím, že otec to dělá hlavně proto, že má obyčejný strach o svůj budoucí úřad. Vypráví mi sice pořád o tom, jak strašně pod balrogovou vládou trpí naši příbuzní Východňané, kteří jsou už po tisíce let usazení v Jižním Mordoru, ale já si myslím, že otec má vlastně strach jen z toho, že by se Temný pán mohl prohlásit za císaře Východu a on sám by tak nadobro ztratil šanci se jím jednou stát." - "Myslím, Ismarile, že pravda bude někde mezi," uklidňoval Glorfindel Východňanovu rozjitřenou rozhořčenost nezkušeně odvážného mládí. "Věřím tomu, že tvému otci na rozdíl od strýce Urukara na tvém životě opravdu záleží. Vždyť jsi jeho jediný syn! Ale je opatrný, protože má velké životní zkušenosti, a ty se na něj za to nesmíš zlobit. Máš však pravdu v tom, že kdybychom nějakým nešťastným řízením osudu prohráli, Pán balrogů by se stal tak silným, že by se po čase opravdu mohl nechat zlákat Východem a jeho bohatstvím, a třeba se i pokusit uchvátit císařskou korunu. Ale nemyslím, že by tato starost měla u tvého otce navrch nad obavami o osud svého jediného dítěte. Pochybuji, že by myslel jen na vlastní kariéru, když by hrozilo, že se z jeho syna stane bezprávný otrok. Tak zvrhlé rodiče přece nenajdeš ani u skřetů, natož u lidí!" Anuviel elfova slova bodla přímo do srdce, když si s trpkostí vzpomněla na svého vlastního otce, který systematicky dával přednost budování kariéry a hromadění mamonu před zájmy svých dětí. Své dvě dcery a syna hrubě zanedbával, ale se zvrhlým potěšením je surově trestal za sebemenší provinění, která mu na ně ochotně donášela jejich slabošská a sobecká matka, jen aby měla od dětí klid. Anuviel si častokrát všimla, že i skřeti ve Středozemi byli v mnoha ohledech daleko lidštější a nezkaženější než mnozí lidé na Zemi. - "Byl bych jen rád, kdybys měl pravdu, Glorfindele," povzdychl si Ismaril. "Já ho totiž přes to všechno mám rád – vždyť je to můj otec a žádného jiného nemám, a ani mít nebudu. Ale ještě víc miluji matku, a chtěl bych raději být jako ona než jako můj otec. Má matka je moudrá a má dobré srdce. Vždycky mne vychovávala k tomu, abych se nenechal strhnout nenávistí kolem sebe, ale spíš se snažil udělat si na vše svůj vlastní názor. Je s tím sice daleko víc práce, než kdybych jen následoval ostatní, a někdy kvůli tomu mám dost potíží mezi kamarády, ale myslím si, že je to tak lepší." Anuviel se mladík začínal čím dál tím víc líbit. Říkala si, že pod vlivem zvěstí o jeho nezřízeném životě v Bílém městě ho z počátku příliš přísně soudila, a že se v něm skrývá víc, než by se na první pohled mohlo zdát. - "Proč bych vás měl nenávidět, to už vůbec nechápu!" vyléval si dál srdce Ismaril. "Jen proto, že pocházíte z jiné země a že vypadáte jinak? Vždyť se všichni ke mně chováte přátelsky a mile, dokonce i vy elfové, o kterých mi otec vždycky říkal, že jsou našimi nejhoršími nepřáteli. A když se nad tím zamyslím, tak se nemůžu zlobit ani na krále Thorina za to, že na
41
KONOPNÁ PANÍ II. mě dneska tak křivě koukal, protože mu naši lidé nedávno zabili tátu. No, a o trpaslících se říká, že ti nenávidí všechny mimo trpaslíků, takže bych měl být vlastně rád, že jsem v jejich táboře sice nevítaným hostem, ale pořád ještě naživu." Anuviel se rozesmála a mladíka sestersky políbila na tvář. "Ty jsi mi ale chytrý mládenec!" prohlásila vřele. "Začínáš se pěkně vybarvovat, to jsem opravdu nečekala a jsem strašně ráda, že jsi mne takhle příjemně překvapil." Ismaril ji skutečně ohromil, protože vzhledem k pověsti, která ho následovala z Minas Tirith ho měla spíš za lehkovážného floutka s prázdnou hlavou, ale teď se ukázalo, že mladík dokáže myslet i na něco jiného než na zálety. "Kdyby si tak vaše knížata místo tvého otce raději chtěla zvolit za císaře tebe!" prohlásila jen tak do větru, ale Ismaril vzal její slova vážně. - "Kdyby se to stalo, tak by byl mír a přátelství mezi Západem a Východem, to přísahám," pronesl slavnostně Ismaril a s vážným výrazem ve tváři se rozhlédl po svých společnících, aby dodal svým slovům ještě větší váhu. Oba elfové se na sebe bez jediného slova podívali, pak se naráz zvedli a přistoupili k mladíkovi. Jeden po druhém mu podali ruce, objali ho a políbili na obě tváře. "Ať hvězdy osvětlují tvoji tvář, buďme přátelé!" řekli mu, a tím bylo mezi nimi konečně uzavřeno přátelství. Anuviel ho také objala a políbila, ale její slova byla poněkud méně obřadná. "Takže nadosmrti přátelé, bratříčku," prohlásila s úsměvem, ale pak se lehce zamračila. "Ale ne, abys na mně zkoušel ten svůj šarm svůdníka, se mnou se stejně nechytneš!" Považovala za nutné něco podobného dodat, protože Ismaril se ji ve chvílích, kdy se ocitali sami, pokoušel zcela nepokrytě sbalit. Mladík se začervenal a slíbil, že v budoucnosti si už takové hříšné myšlenky vůči ní nedovolí. Druhý den ráno se rozloučili s trpaslíky, a s malým doprovodem rohanských Jezdců se vydali podél obranné linie na jihozápad. Cestou potkávali jízdní hlídky gondorských a rohanských jezdců, které neustále křižovaly prostor mezi jednotlivými strážními stanovišti, a vše se zdálo v nejlepším pořádku. Slunce se již sklánělo k západu, když se na ně zcela nenadále vrhla velká tlupa po zuby ozbrojených skurut-hai. Vyskočili z mělkého dolíku po jejich pravici jako čerti z krabičky. Číhali tam na ně v záloze ukrytí ve vysoké trávě, která na jinak holé pláni rostla jen v prohlubinách, kde se udržela dostatečná vlhkost. Anuviel se bleskurychle pokryla Ilúvatarovým brněním a seskočila z koně, aby se nepřátelům postavila s mečem v ruce. Bojovala jako lev a během několika minut zabila tři protivníky. Ostatní členové její družiny se bránili proradnému útoku skřetů neméně statečně. Skurut-hai ale byli ve více než dvojnásobné přesile a podařilo se jim hned zpočátku zabít čtyři Jezdce. Další dva byli těžce zranění a leželi v bezvědomí na zemi. Takže nakonec zbývali jen dívka, oba elfové a šest Rohirů, kteří vytvořili bojový útvar, a urputně se bránili proti přesile útočníků. Anuviel se právě v duchu dopočítala k směšnému číslu devíti, které představovalo počet jejích bojovníků, když si najednou se zamrazením uvědomila, že vůbec nemá ponětí o tom, co se stalo s Ismarilem. V okamžiku útoku jel vzadu za ní, takže nezahlédla, co se s ním pak stalo. Utěšovalo ji jen, že nikde neviděla jeho ležící tělo. Najednou se ozvalo dvojí rychle po sobě jdoucí zasvištění a dva skřeti padli k zemi probodnutí šípy. Proti útočníkům se náhle vyřítil jezdec na koni divoce mávající mečem a ječící hrdelní bojový pokřik Východňanů. Anuviel už nemusela dál hledat – byl to sám Ismaril! Jednomu ze skurut-hai se právě podařilo ranit Haldira do ruky a vyrazit mu z ní meč. Haldir byl sice skvělý šermíř, ale z druhé strany na něj dotíral další skřet, a tak se stalo, že se na zlomek vteřiny přestal krýt, a skurut toho využil. Právě se chystal odzbrojeného elfa bodnout do srdce, když tu se nad ním vzepjal Ismarilův kůň, a mladík skřeta jedinou ranou meče zabil. Haldir využil nastalého zmatku mezi útočníky, bleskurychle se sehnul, sebral svůj meč zdravou rukou a pokračoval v boji, protože s ním uměl stejně dobře zacházet oběma rukama. Ismarilovo neočekávané zjevení vneslo do řad skřetů paniku a obráncům dodalo novou naději. Mladík byl nesmírně obratným jezdcem, jak Východňané ostatně většinou bývali, protože na
42
KONOPNÁ PANÍ II. širých nekonečných pláních své země chovali ušlechtilé a velmi rychlé koně, na nichž jezdili s virtuozitou stepních Indiánů. Stejně jako oni, uměli za jízdy velmi přesně střílet z luku. Také se dokázali bleskurychle sesmeknout na bok koně a zůstat tam za jízdy viset, aby se tak chránili před šípy nepřátel, nebo aby unikli jejich pozornosti. Během dlouhých let jezdeckého výcviku si Ismaril tento trik vypiloval až k dokonalosti a v okamžiku útoku jej provedl zcela instinktivně. Využil zmatku a úprku jezdci opuštěných koní, aby se nepozorovaně vzdálil z místa bojiště, ale jakmile si sundal luk ze zad a připravil šípy, okamžitě se tam tryskem vrátil a cestou z dálky dvakrát vystřelil. Jakmile dojel k bojišti, odhodil jasanový luk na zem a vrhl se na skřety s mečem v ruce. Ukázalo se, že je stejně dobrý šermíř jako lučištník a jezdec. Uměl bojovat s mečem vsedě na hřbetu koně, což v Západní Středozemi nebylo ani trochu obvyklé, protože koňmo se zde bojovalo hlavně s kopím. Mladík kosil své nepřátele jednoho po druhém a jeho skvěle vycvičený východňanský hřebec neustále uskakoval ze strany na stranu, takže skřetům se ho nepodařilo ani škrábnout. Netrvalo dlouho a bitka skončila naprostou porážkou útočníků, a nepřátelští skřeti byli do jednoho pobiti. Anuviel se okamžitě vrhla k těžce zraněným Rohirům a podařilo se jí ještě oba včas zachránit. Ztráty byly přesto velmi těžké, protože čtyři další již leželi na kamenité zemi bez života a ani dívčino zázračné umění léčit je již nemohlo uzdravit. Od těžce raněných Jezdců pak obrátila svoji pozornost k ostatním a měla plné ruce práce, protože až na Ismarila a Glorfindela měl každý nějaké to škrábnutí. Nejprve ošetřila Haldira, protože jeho na první pohled lehké zranění se při boji radikálně zhoršilo, protrhla se mu tepna, a elf se už v důsledku silné ztráty krve propadal do bezvědomí. Z rány na paži mu proudem crčela krev a do elfovy jindy dozlatova opálené tváře se vkrádal šedavý mrtvolný nádech. Seděl u něj Ismaril a marně se mu pokoušel zastavit krvácení. - "Nenechej ho umřít, Anuviel!" zoufale prosil dívku se slzami v očích. "Vždyť jsme nebyli přáteli ani jeden celý den, a já bych teď měl o něj přijít? Zastav to krvácení, prosím tě, zachraň mého přítele!" Ismaril se sice již doslechl o dívčiných léčitelských schopnostech, ale jelikož ji nikdy při léčení neviděl, trnul teď hrůzou při představě, že pro Haldira by už mohlo být pozdě. Anuviel mladíka něžně odsunula od ležícího elfa a řekla mu, ať si o něj nedělá starosti, že za chvíli bude zdravý jako rybička. Zaujala mladíkovo místo a přiložila ruce na ránu. Krev ještě naposledy vystříkla a potřísnila jí brnění, ale rána se vzápětí zatáhla a před užaslým Ismarilovým zrakem se rychle zacelovala. Haldirovi se do pobledlé tváře začala vracet barva a otevřel oči. - "Děkuji ti, Paní Anuviel, už jsem v pořádku," řekl, ale jeho hlas byl ještě na elfa zastřený a nezvučný. "A tobě, Ismarile, děkuji neméně!" otočil hlavu a pohlédl na Východňana. "Nebýt tebe, tak by mi už ani Anuviel nedokázala pomoct. Budu ti nadosmrti vděčit za život, a to u nás elfů bývá zatraceně dlouhá doba," pokusil se o žert, ale bylo vidět, že mluvení ho ještě namáhá. Anuviel mu přikázala, aby mlčel a přivolala Éodwyn, která na počátku šarvátky chytře odběhla do bezpečí, ale mezitím se již stačila vrátit a teď neklidně pobíhala kolem. Chlácholivě k ní promluvila, poplácala klisnu po krku a vyndala z vaku u sedla polní láhev miruvoru, ze které dala Haldirovi napít. Miruvor nejen zázračně působil proti únavě, ale byl to také velmi účinný prostředek na podporu krvetvorby. Pak ošetřila lehce raněné Rohiry a vrátila se k prvním dvěma, jimž dala také napít elfského životabudiče, a ještě jednou je ošetřila, tentokrát už jen aby urychlila regeneraci jejich organismu. Přepadená družina se ještě ani nestačila pořádně vzpamatovat, když k nim dorazila pětičlenná skupina Jezdců, kteří na tomto úseku obranné linie hlídkovali. Pomohli svým lidem pohřbít mrtvé druhy pod mohylu z kamenů, kterých bylo všude kolem plno. Pak podobným způsobem pohřbili i mrtvoly skřetů, protože v okolí nebylo žádné dřevo, aby je mohli spálit. Ranění včetně Haldira se mezitím dostatečně vzpamatovali, aby byli schopni snést krátkou jízdu v
43
KONOPNÁ PANÍ II. sedle, a tak všichni nasedli na koně a v doprovodu hlídky dojeli k nejbližší pevnůstce, kde zůstali přes noc. Po skromné večeři šla dívka s Ismarilem a s elfy na procházku kolem vozových hradeb pevnůstky a obdivovali krásu hvězdnaté letní oblohy. Posadili se na skálu vystupující z pusté pláně, a se zakloněnými hlavami mlčky hleděli na oblohu. Když za úsvitu věků elfové přišli k sobě na březích jezera Cuiviniénu a poprvé otevřeli oči, první věc, kterou spatřili, byly hvězdy, a od té doby je považovali za ten nejkrásnější div světa. Dlouhé ticho najednou přerušil Haldir. - "Včera jsme sice uzavřeli přátelství, ale dneska už to vidím zase úplně jinak," řekl lesní elf a upřel jasně šedé oči na Ismarila. Mladík zaraženě opětoval jeho pohled a úzkostně vyhrkl: "Co tím myslíš? To jako, že už nejsme přátelé? Ale proč?" V Ismarilově hlase zaznělo nepokryté zoufalství a nepochopení. Haldir zamával rukama v odmítavém gestu a omluvně se na mladíka usmál. - "Odpusť, Ismarile, ale já jsem ještě nestačil dokončit svou myšlenku," řekl omluvně. "Jsem ještě nějaký zpomalený, ale zítra to už snad bude zase dobrý. Já jsem jen chtěl říct, že včera jsem tě měl jen za přítele, ale odedneška jsi pro mne, jako bys byl můj vlastní bratr. Sice už dva bratry mám, ale ty budeš první, který není z rodu Eldar. Takže ještě jednou tě bratře prosím, odpusť mi, že jsem tě tak zmátl." Ismarilův výraz prodělal během Haldirových slov pronikavou změnu a od čirého zoufalství přešel k naprosté blaženosti. Východňanský mladík padnul elfovi kolem krku, a kdyby se před ostatními nestyděl, rozbrečel by se rovnou jako malý kluk. Vždyť k lesnímu elfovi cítil nesmírný obdiv a od počátku se snažil získat jeho přízeň nejen proto, aby mu pomohl dostat se do Lothlórienu, ale především z upřímné touhy po jeho přátelství. Haldir mu imponoval nejen svou statečností a udatností, ale především tím, že tyto vlastnosti se u něj snoubily s velkou znalostí přírody a smyslem pro krásu, který se projevoval v jeho jedinečném řezbářském nadání. Většina válečníků, které Ismaril znal, tyto poslední vlastnosti naprosto postrádala a ti, kteří je měli, zase nebývali dobrými válečníky. Mladík byl tak dojat Haldirovou nabídkou bratrství, že nebyl ani schopný promluvit. - "Jo, ale v jednom tě zklamu, bratříčku," pronesl kousavě elf, aby Ismarila dostal z jeho oněmělého rozpoložení. "Nemám žádnou sestřičku, na kterou by sis mohl dělat zálusk. To já jen, abys věděl, na čem se mnou jsi!" rozesmál se a přátelsky plácnul Ismarila do zad. Mladík se konečně s úlevou rozesmál, a když ze sebe do sytosti vysmál všechny své emoce, konečně promluvil. - "Já … já jsem tak šťastnej!" vyhrkl. "A to, že nemáš žádný sestry, mi ale opravdu ani trochu, ani trošičku nevadí." Usmál se šťastně na Haldira a dodal: "A co takhle nějaká sestřenice, ta by taky nebyla?"
- Domácí Miláček Desátý den po svém odchodu se do tábora před Morannonem vrátil Ursin. Přijel na zpěněném koni, kterého mu půjčili Rohirové hlídkující u obranné linie, a vypadal nesmírně spokojeně, že je zase zpět i přes to, že byl strhaný únavou a vyhublý na kost. Daleko méně byl spokojený s novinami, které přinesl. - "Je mi to vopravdu moc líto, Anuviel," prohlásil Ursin sklesle, "ale bojím se, že ty moje zprávy nestojej za nic. Jediný, co snad trochu pomůže, je to, že jsem se dozvěděl přesnej den, kdy chce Temnej pán zaútočit, ale zbytek stojí za starou bačkoru. Mělas pravdu v tom, že ten Miláček z balrogova dopisu je fakt ten drak, ale víc už jsem se nedozvěděl. Prostě vo tom Miláčkovi tam nikdo nic pořádnýho neví, protože balrog ho drží v takový tajnosti, že ani jeho 44
KONOPNÁ PANÍ II. pobočníci prej netušej, jakou tajnou zbraň to vůbec má. Jinak je tam moc málo, nebo spíš už skoro nic k žrádlu, a tamní skřeti už taky mají války plný zuby. Jenže všichni spoléhají na Miláčka a na jeho tajnou zbraň, a hlavně se hrozně bojej Pána balrogů." Doslechl se, že balrog se chystá zaútočit poslední den v měsíci, čili přesně za čtrnáct dní. Anuviel se Ursina vyptávala, jestli neslyšel někoho mluvit o drakově útoku na Gwaihira, ale zdálo se, že dráček se pánovi nepochlubil se svým dobrodružstvím. Měl k tomu dobrý důvod, protože balrog mu přísně zakázal zkoušet svoji zbraň na někom mimo Dol Guldur, aby se předčasně neprozradil. Miláček se balroga strašlivě bál, protože ten byl krutý i vůči svému oblíbenému domácímu zvířátku, a raději tedy mlčel jako zařezaný. Ursin vyprávěl, jak svým příběhem o jediném Věrném hrdinovi, jenž přežil peklo Udúnu, oklamal důstojníky, kteří ho po příchodu do Dol Gulduru vyslýchali, a jak mu nakonec jeho báchorky sežrali i s navijákem. Jeho herecké umění se mu však málem krutě vymstilo, protože podal tak věrohodný výkon, že si ho pozval dokonce samotný Pán balrogů, aby mu skřet o událostech v Udúnu sám osobně vyprávěl. - "Anuviel, ty už jsi před balrogem stála a to nejen jednou, takže sama dobře víš, jakej je to hroznej pocit," svěřoval se dívce se svými zážitky. "Nemysli si, že pro nás skřety je to lehčí – já jsem už měl jednou tu čest mluvit s morijským balrogem a bylo mi z toho šoufl ještě týden potom. A to ti řeknu, že tenhle balrog je ještě desetkrát horší. Úplně se mi rozklepaly kolena, a to se mi vopravdu moc často nestává," uchechtnul se sarkasticky a otřásl se odporem při vzpomínce na balrogův výslech. - "Ale pak jsem si vzpomněl, jak ta jeho stvůra vodpravila toho krásnýho orla, a dostal jsem takovej vztek, až jsem se z toho dočista vzpamatoval," pokračoval Ursin. "Najednou se mi vrátil rozum, a když se mě balrog vyptával na to, co se v Udúnu přihodilo, dokázal jsem si vzpomenout na všechny ty odpovědi, co jsem si celou cestu ke Tmavýmu hvozdu připravoval. Víš, kluci z Udúnu mi v táboře vyprávěli o tom, co se tam dělo, a slyšel jsem to vod tolika chlapů a tolikrát, že už jsem ty jejich kecy znal nazpaměť. Najednou jsem z toho mizery úplně přestal mít strach a dostal jsem strašnou chuť se mu vysmát do ksichtu. Naštěstí jsem se vovládnul, ale řeknu ti, že to byla fuška! Ale najednou jsem se cejtil svobodnej a volnej, a huba mi jela jako šlejfírna, takže ten blbec vůbec ani netušil, že lžu jak východňanskej kupec. Nakonec mě propustil, a dokonce mi ještě dal extra porci lidskýho masa, který sem ale pak nenápadně hodil do latríny, protože takový svinstvo už nikdy nevemu do huby." Ursin si na důkaz své nechuti od plic odplivnul. V Dol Gulduru si ho všichni předcházeli, protože se rychle rozneslo, jak balrog Ursina vyznamenal svou přízní, a tak měl všechny dveře otevřené. Dokonce se mu podařilo dostat se do podzemního doupěte, kde balrog choval svého domácího mazlíčka. Jediné, co o něm mohl říct, však bylo jen to, že ho tam viděl chlemtat z plného koryta solanky a s velkým gustem do sebe sypat plné pytle drceného dřevěného uhlí. Zadíval se zahanbeně na Anuviel a dodal, že pochopí, když ji tyto detaily Miláčkova jídelníčku nebudou zajímat, ale bohužel tohle je to jediné, co o něm dokázal zjistit. Dívka se totiž při jeho výčtu drakova jídelníčku zatvářila naprosto nepřítomně a Ursin si poněkud dotčeně řekl, že ji jeho vyprávění asi vůbec nezajímá. Anuviel ho ale rychle vyvedla z omylu. Její do sebe zahleděný zrak se vyjasnil, když vypnula vnitřní browser, protože v Ilúvatarově databázi našla všechny potřebné informace. Vyskočila křepce na nohy a vrhla se skurutovi do náruče s vítězoslavnými výkřiky. - "Yé! utúvienyes! Heuréka! I've got it! J'en ai trouvé! Et caetera!" výskala nepříčetně. Skřet na ni zůstal nechápavě mlčky zírat, ale za jeho zády se ozval hlas Glorfindela, který právě dorazil ve společnosti teď již nerozlučných přátel Haldira a Ismarila. - "Co jsi našla? A co znamenají ta ostatní slova v té podivné řeči?" zeptal se elf nechápavě a přes čelo mu přelétl mrak neklidu, když si všiml, jak Anuviel nadšeně objímá urostlého skuruta. Dívčiny nevěry sice těžce nesl, ale z lásky k ní se dokázal natolik přemoct, že jí je nakonec odpustil. Ovšem, kdyby si za milence vybrala skřeta, to by asi nepřekousnul,
45
KONOPNÁ PANÍ II. pomyslel si, a úplně se mu z té nechutné představy zatmělo před očima. Anuviel, kterou vůbec nenapadlo, že Vznešený elf by si mohl dělat podobné starosti, vlepila Ursinovy mlaskavý polibek na tvář a konečně ho pustila. S rozesmátým obličejem se obrátila k příchozím. - "To všechno znamená totéž a tak dále," pronesla zpěvavě a zase se rozesmála při pohledu na jejich zmatené výrazy. "Já vím, teď si asi myslíte, že jsem se zbláznila. Ale není tomu tak," řekla již naprosto střízlivým hlasem a zvážněla. "Vlastně to vůbec není k smíchu, když uvážím, co to pro nás znamená, ale aspoň už teď vím, co je ta tajná zbraň toho balrogova fujtajblovýho Miláčka. - "Cože? Jak jsi na to přišla? A kdy, vždyť jsi celou tu dobu byla tady se mnou a s nikým jiným jsi nemluvila?" vytřeštil na ni oči čím dál tím méně chápající Ursin. Anuviel si sedla a vybídla ostatní, aby ji následovali a pohodlně se usadili, protože to, co jim teď řekne, by jim mohlo podrazit kolena. - "Řekl jsi mi to ty sám, Ursine!" obrátila se ke skřetovi a vděčně se na něj usmála. "Když jsi vyprávěl o tom Miláčkově jídelníčku, dala jsem si tvá slova dohromady s tou vůní čerstvě pokoseného sena, rychle jsem si pár věcí ověřila v Ilúvatarově databázi, a najednou se mi to všechno složilo dohromady, a já pochopila, co vlastně zabilo toho chudáka Gwaihira. Ten nešťastník neměl vůbec žádnou šanci přežít, protože dostal plnou dávku z velké blízkosti, a na tak prudkou otravu neexistuje žádná léčba," povzdychla si a rozhlédla se po stále nic nechápajících tvářích svých společníků. - "Vidím, že bych vám to raději měla vysvětlit úplně od začátku, že ano?" položila čistě řečnickou otázku a hned pokračovala. "Ursin mi řekl, že viděl draka, jak pije velké množství solanky a sype si do huby drcené dřevěné uhlí. Někomu by se to mohlo zdát jako naprosto bezvýznamné, ale já jsem studovala to, čemu se tady ve Středozemi říká alchymie." Ismaril na dívku vytřeštil oči, protože takový koníček by u ní nikdy neočekával, ale ostatní jen souhlasně přikývli, protože dobře věděli, jak právě díky svým znalostem chemie před nedávnem bravurně vyhazovala do povětří hradby nepřátelských pevností. - "Vzpomněla jsem si totiž, že z přesyceného solného roztoku se dá vyrobit takový odporný a nebezpečný plyn, který ale má výraznou barvu a zápach, ale který by se pro balrogovy účely moc nehodil. Ten mizera potřeboval nějakého daleko nenápadnějšího zabijáka. Ale já už vím, co je to zač! Je to prudce jedovatý plyn, který vzniká z toho prvního, ale je při tom potřeba aktivní uhlí. To není nic jiného, než dřevěné uhlí vypálené v milíři, kterým se nakonec prožene vodní pára. No, a podle Ursina, ho ta nestvůra do sebe sypala po pytlích. Prostě ten náš Miláček není nic jiného než létající továrna na fosgen!" - "Fosgen?" otázal se nechápavě Glorfindel, který se vedle Anuviel jako jediný z přítomných alespoň trochu v chemii vyznal. "Tohle slovo jsem nikdy neslyšel. Co je to?" Anuviel se zatvářila nesmírně vážně a souhlasně pokývala hlavou. - "Ani jsi ho slyšet nemohl, Glorfindele, a buď jen rád, protože to, co označuje, je skutečný vynález Temné moci!" Anuviel se zasmušila, těžce vzdychla a začala svým přátelům vyprávět o tom, co jsou to chemické zbraně, a jak se v jejím světě používaly, a bohužel, dosud používají. Pokoušela se jim podrobně vysvětlit všechny procesy, které musely proběhnout v drakově břichu, aby vznikl tento smrtelně jedovatý bezbarvý plyn lehce zavánějící po čerstvě pokoseném senu. Těžko jim však mohla přiblížit proces elektrolýzy, při kterém vzniká chlór, protože ve Středozemi elektřinu neznali. Průmyslově se fosgen vyrábí právě stejným způsobem, jaký musel používat Miláček – syntézou chlóru s kysličníkem uhelnatým, který je výsledkem nedokonalého spalování, a s použitím aktivního uhlí jako katalyzátoru. - "Tenhle plyn je nesmírně zrádný, protože je bezbarvý a vůni sena si asi málokdo dá do souvislosti se smrtelným nebezpečím, že Haldire?" obrátila se na elfa, který zhnuseně obrátil oči k nebi a vypadal, že má chuť si od srdce odplivnout jako nějaký skřet. "Stačí se ho jen trochu nadechnout a po několika desítkách minut až hodinách – to záleží na vdechnuté
46
KONOPNÁ PANÍ II. koncentraci a na tom, jak dlouho ho zasažená osoba vdechovala – vznikne otok plic a člověk nebo jakýkoliv jiný dýchající živý tvor zemře na udušení. To je opravdu příšerná smrt, a přesně tohle potkalo Gwaihira. V mém světě jsou účinky fosgenu dobře známy, protože neuplynulo ještě ani sto let od dob, co se u nás používal ve válce. Nejhorší však je, že proti tomu plynu není žádný protijed, a jakmile je jím člověk jednou silněji zasažen, není mu už pomoci." - "Takže se proti tomu nedá nijak bránit?" otázal se nevěřícně Ismaril. Konvenčních zbraní se nebál, ale něco podobného se mu nevýslovně hnusilo a vyvolávalo v něm bezmocnou hrůzu. Haldir se zatvářil podobně znechuceně a přidal se k Ismarilovi s konkrétními otázkami: "Co proti tomu můžeme dělat? Dá se nějak k takové potvoře přiblížit na dosah, abychom ji mohli zabít?" Glorfindel celou dobu mlčel, ale pak mu svitlo v očích a zeptal se: "Nešlo by to nějak zachytit, podobně jako když jsme procházeli Udúnem s těmi šátky na obličeji? Není něco, co by ten plyn mohlo zadržet a pustit do plic jen čistý vzduch?" Anuviel se rozzářila a s obdivem pohlédla na elfa. - "Přesně tak, má lásko, tohle bude jediný způsob, jak se proti takovému svinstvu bránit," prohlásila odhodlaně. "Pomůže nám v tom stejná látka, která je potřeba při jeho výrobě – aktivní uhlí, ze kterého se udělá filtr a připevní se před ústa a nos, aby jím procházel vzduch, který dýcháme. To nebude nic těžkého, a když se rychle pustíme do jeho výroby, tak za pár dní budeme mít uhlí ažaž!" Druhý den odpoledne konečně dorazilo netrpělivě očekávané vojsko s Elessarem v čele. Král s sebou přivedl armádu o síle deseti tisíc mužů, elfů a skřetů. Zbytek invazní armády ponechal v Mordoru, aby pokračoval ve vyklízení jeho severní části a pomáhal uprchlíky přechodně usídlit ve stanových táborech v okolí jezera Núrnen. Během výpravy se prakticky nesetkali s žádným významnějším odporem, protože díky přítomnosti mnoha tisíců Orcasových skřetích vojáků je obyvatelé Mordoru nevnímali jako okupanty, ale spíš jako spojence, kteří jim přišli na pomoc. Elessar dal moudře přivézt co nejvíc potravin, které se ještě daly v Gondoru sehnat, a tím si rychle získal srdce i těch nejnedůvěřivějších skřetů. Teď ale byl velice znepokojený, protože Anuviel mu poslala jen stručný a důrazný vzkaz, aby se neprodleně vrátil, protože hrozí velké nebezpečí, aniž by podrobněji vysvětlila jakého druhu. - "Já jsem tušil, že s Pánem balrogů nebudou žádné žerty," pronesl ponuře Gandalf, když Anuviel seznámila své kapitány s výsledkem Ursinovy špionážní výpravy a se závěry, které si díky jeho cenným informacím vyvodila o podstatě Miláčkovy zbraně. Elessar zbledl hrůzou jako stěna a zatvářil se podobně zdeptaně jako bělovlasý čaroděj. Legolas a ostatní elfové vypadali spíš znechuceně než vyděšeně, ale bylo na nich vidět, že věc rozhodně neberou na lehkou váhu. Zato hobiti se střídavě třásli hrůzou a rozhořčením. - "Jak vůbec může nějaká živá bytost vymyslet takhle odpornou věc?" pronesl chvějícím se hlasem Smíšek. "Vždyť vůně čerstvě pokoseného sena je tou nejkrásnější vůní léta u nás v Kraji. A ten netvor ji takhle sprostě zneužil! To je hnusný a ohavný!" Hobit vzlyknul a sklonil hlavu, aby zakryl hořké slzy, které se mu hrnuly do očí. Pipin koukal do země a jen mlčky bezmocně vrtěl hlavou, protože tak velká zlovolnost přesahovala meze jeho chápání. - "Řekla jsi, že dokážeš vyrobit obranu proti tomu jedovatému dechu," šel přímo k věci Elessar, když se vzpamatoval z prvního šoku. "Jsi si jistá, že bude účinkovat? Vyzkoušel to už někdy někdo?" Anuviel ho ujistila, že její prostředek byl při mnoha příležitostech prověřený a že by tedy měl fungovat i v jejich případě. Jen bude třeba najít nějaký vhodný způsob, jak ty filtry připevnit na obličej. - "Zažil jsem války s Morgothem v Beleriandu," řekl zamyšleně Glorfindel. "Temný pán si tehdy vypěstoval vojsko strašlivých ohnivých draků a s jejich pomocí zpustošil naše kraje a města. Dech těchto nestvůr sice nebyl tak smrtelně jedovatý jako v tomto případě, ale působili strašnou zkázu plameny, které chrlili na své protivníky, jakmile se k nim pokusili přiblížit na dosah. Tehdy se proti nim nejlépe osvědčily masky, co nosili do boje trpaslíci, aby si před
47
KONOPNÁ PANÍ II. dračím ohněm ochránili obličej a hlavně své pečlivě pěstěné vousy. Nešlo by ten tvůj filtr vložit dovnitř takové masky? Byla by pak dvojnásob užitečná!" Anuviel se rozzářila a elfa vděčně objala. Tohle bylo to správné řešení! Elfovy tisícileté zkušenosti se teď ukazovaly k nezaplacení. Gimli okamžitě vyskočil a prohlásil, že ve zbrojnicích pod Osamělou horou jsou ještě stovky těchto masek, které nikdo po celá tisíciletí nepoužíval, ale protože trpaslíci nikdy nic nevyhazují, tak tam určitě někde ještě budou. Gimli si byl jistý, že je trpaslíci rádi nabídnou Anuviel, aby je svým vynálezem vylepšila. Pak se zamyslel a trochu váhavě řekl: "No, a myslím, že moji rodní si rádi zavzpomínají na staré časy a proti tomuhle drakovi se odhodlaně postaví v boji. Vždyť trpaslíci nikdy neměli horších nepřátel než ty z jeho plemene! Prostě už to máme v krvi a s draky si umíme poradit. Tedy pokud jsou to jen ti obyčejní, ale když se Anuviel podaří zneškodnit tu jeho strašlivou zbraň, tak z balrogova Miláčka bude jen malej vystrašenej dráček, kterého dostaneme raz dva." - "Musíme teď začít co nejrychleji jednat," prohlásila Anuviel. "Navrhuji, abychom sezvali všechny zástupce bojujících stran, které stojí proti balrogovi, a uspořádali poradu, kde se dohodne další postup. Žádám vás teď, abyste se všichni zamysleli nad touto otázkou, protože budeme potřebovat nějaké úplně nové, neotřelé řešení vzhledem k tomu, že tohle je úplně nová situace, tedy alespoň pro všechny mimo Gandalfa, Legolase a samozřejmě Glorfindela," usmála se uznale na Vznešeného elfa. "Bude totiž třeba přijít na to, jak draka vylákat k předčasnému útoku a zneškodnit ho. Nemůžeme totiž čekat, až Pán balrogů na konci měsíce zaútočí, jak má v plánu. Musíme ho napadnout dřív, než on nás. Ale do té doby už musí být Miláček vyřazený z provozu!" Všichni s dívkou souhlasili, a tak byl vyslán Landroval se vzkazy do všech koutů Západní Středozemě, odkud se dala očekávat nějaká pomoc. Anuviel s Glorfindelem, Gandalfem a Gimlim se ihned pustili do výroby aktivního uhlí. Přesunuli se o nějakých třicet mílí na jihozápad, do lesů Severního Ithilienu, kde se setkali s trpaslíky vedenými Brórem, a společně se pustili do díla. Trpaslíci pokáceli soušky a ostrými sekyrami je rozštípali na drobná polínka, ze kterých se postavily dva milíře pokryté hlínou a drny. Po dokončené proměně dřeva na uhlí se do milířů měchy vháněla přehřátá vodní pára, aby došlo k pyrolýze za vysoké teploty, jíž se zaktivuje jeho povrch a stane se tak účinným pohlcovačem jedovatého plynu. Byl to dlouhý a úmorný proces, nehledě na to, že kotel na výrobu páry mohl kdykoliv vybuchnout, ale nakonec se jim podařilo vyrobit několik pytlů drobně granulovaného aktivního uhlí. Anuviel hned vyzkoušela jeho účinnost a zjistila, že dobře zachycuje pachy a kouř, a jen se v duchu modlila, aby podobně účinně zachytil i molekuly fosgenu. ***
***
***
***
***
***
Datum porady bylo určeno na dvacátý druhý den měsíce července a do té doby se v táboře před Černou bránou stačili shromáždit všichni pozvaní účastníci. Přijeli dokonce i zástupci Meddědovců a sám Pán Celeborn ze Zlatého lesa, ale nejvíc očekávaný byl příjezd krále Thorina. Král trpaslíků z Osamělé hory s sebou totiž přivezl masku zděděnou po svých slavných předcích, kterou pietně nosil do boje, i když dost dobře nechápal, proč ho o to ve vzkazu poslaném po Landrovalovi dívka tak naléhavě žádala. Velká rada Kapitánů Západu a jejich spojenců byla rychlá a přinesla požadované výsledky. Otázka zneškodnění draka byla ponechána na trpaslících, kteří velmi rychle připravili plán, jak Miláčka vlákat do pasti. Draci měli nesmírnou slabost pro zlato a všechny třpytivé předměty. Když se to tak vezme, byli to vlastně takové velké straky, protože podobně jako ony svá hnízda, draci si svá doupata vystýlali poklady a s chutí se v nich povalovali. Ursinovi se v Dol Gulduru podařilo zjistit, nad kterými místy dráček s oblibou denně létá. Jedno takové místo bylo na jihovýchodním okraji Temného hvozdu, kde chtěli trpaslíci na
48
KONOPNÁ PANÍ II. draka připravit léčku. Rozházejí tam do trávy zrcátka, šperky a svitky zlata a stříbra, a počkají v úkrytu, až se Miláček dostatečně přiblíží, aby ho zasypali šípy ze samostřílů a nakonec ho dorazili svými válečnými sekyrami. Anuviel nabídla všechny své šperky, které jí ještě zbyly, a svým dílem více či méně ochotně přispěli i ostatní knížata a králové. Zrcátka dodali všichni, kdo mohli, včetně řadových vojáků, a nakonec se shromáždil dostatek blýskavých tretek a drahocenných šperků, kterými se dala pokrýt celá velká louka. Naplnili tři velké vaky aktivním uhlím a Landroval souhlasil, že je se svými orly odnese na zádech až k pozicím trpaslíků na východním konci obranné linie. Letěli s nimi i Brór a Gimli, kteří se na tento dopravní prostředek tvářili poněkud nedůvěřivě, protože jako správní trpaslíci měli raději nohy pevně na zemi. Landroval měl za úkol vysadit Gimliho v táboře trpaslíků i s uhlím a Bróra donést až k Osamělé hoře výš na severu. Tam měli orli počkat, až její obyvatelé shromáždí všechny staré masky, které se v jejím podzemí nacházely, a pak je donést zpět do tábora trpaslíků. Brórovi a Gimlimu se dostalo vysvětlení a názorné ukázky, jak masky upravit, aby vložka z aktivního uhlí dobře přiléhala k ústům a nosu. Po návratu do tábora svých druhů měli za úkol masky neprodleně přeměnit v plynové masky, které trpaslíky ochrání v boji s Miláčkem. Anuviel si sehnala pořádný kus režného plátna a napustila ho pryskyřicí ze stromu, který na řezu vylučoval rychle zasychající mléko podobné kaučukovému latexu. Tento gumovník hojně rostl nejenom v celém okolí, ale i na okrajích Temného hvozdu, kde tábořili trpaslíci, takže ho budou moct použít i oni. Z plátna ušila vložku do masky a důkladně ji impregnovala latexem. Pak ji naplnila aktivním uhlím a ochranný filtr byl hotov. Z kaučukového mléka také vyrobila pružnou mechovou gumu a nechala ji v dřevěných formách ztuhnout do tvaru dlouhých válečků, které použila k utěsnění masky kolem obličeje. Brór a Gimli se celý postup výroby důkladně naučili, a měli za úkol ho naučit i ostatní trpaslíky a dohlédnout, aby jej do puntíku dodržovali. Nakonec se dohodli, že se s nimi za tři dny setká poblíž místa, kde na draka nastraží past, protože rozhodně chtěla být u toho, až balrogova domácího Miláčka stihne jeho zasloužený konec. No a koneckonců, kdyby náhodou její aktivní uhlí nemělo ty správné parametry potřebné k odfiltrování fosgenu, tak se alespoň bude moct pokusit zachránit přiotrávené trpaslíky. - "Jsem velmi rád, že se s tebou konečně setkávám, Paní Anuviel," řekl dívce Celeborn, když se konečně dořešily veškeré organizační záležitosti a účastníci porady se začali rozcházet. "Přináším ti vřelé pozdravy od mé Paní, která se nesmírně těší, až se s tebou také setká. Prozatím nemůže opustit Lothlórien, protože ho chrání mocí svého Prstenu, ale až bude čas k útoku na Dol Guldur, vyjde z našeho panství a překročí Anduinu, aby se zúčastnila boje. Uvidíš, že je stejně statečná a udatná jako ty, i když vládne trochu jinými zbraněmi." Elfský kníže byl na svoji ženu viditelně velice hrdý a byl jí nesmírně oddaný. Nebylo divu, vždyť Galadriel byla nejen nejurozenější a nejmocnější ze všech Vznešených elfek, které ještě setrvávaly ve Středozemi, ale navíc byla i jednou z nejkrásnějších a nejmoudřejších žen svého plemene. - "Až tato válka skončí, byli bychom moc šťastni, kdybys k nám přijela na návštěvu a nějaký čas u nás pobyla," zval dívku Pán Celeborn. "Budeš potřebovat si odpočinout a věz, že Zlatý les je to nejlepší místo k odpočinku a k nabrání sil v celé Středozemi." Anuviel jeho nabídku s velkými díky přijala, protože vyhlídka na návštěvu Lothlórienu ji neodolatelně vábila. Vždyť taková příležitost se hned tak nějakému smrtelníkovi nenaskytne! Rada Kapitánů se usnesla, že hned druhý den po útoku na Miláčka zahájí ze všech stran všeobecný útok na Dol Guldur. Orcas dostal za úkol připravit své skřetí disidenty, aby během noci předcházející útoku pronikli mezi vojáky nepřítele a začali rozvracet jejich řady šířením novin o Paní skřetů a o všem, co skřetům přináší a nabízí. Pokud vše půjde podle plánu, napadnou balroga čtyři dny před jeho vlastním plánovaným útokem, takže byla naděje, že ještě nebude plně připravený, a hlavně, že ho nečekaný útok vyvede z míry. Gandalf dostal za
49
KONOPNÁ PANÍ II. úkol připravit další agitační ohňostroj, který měl spustit těsně před útokem. I tentokrát měl mít dvojí funkci – jednak zapůsobit na morálku balrogova vojska – a za druhé, měl být široko daleko viditelným znamením, že Miláček byl zneškodněn. Měl se tak stát signálem k útoku, který začne za svítání následujícího dne. Ještě tentýž večer všichni hosté odjeli zpět ke svým vojskům, aby se stačili připravit na útok. Landrovalovi orli létali sem a tam a pilně nosili zprávy a rozkazy, které se tak dostávaly na místo určení dávno předtím, než tam dojeli jejich odesílatelé. Anuviel v duchu jen žasla nad tím, jak účinná a rychlá může být komunikace i ve světě neznajícím elektroniku a jiné vymoženosti moderního světa. Technika je sice skvělá věc, říkala si, ale na spolehlivost kouzel nemá! Vše tedy bylo připravené k tomu, aby mohla začít poslední a nejdůležitější tah své šachové partie, a matem Černému králi zajistit ve Středozemi konečné vítězství Dobra přesně tak, jak v to doufal Ilúvatar.
- Konec draků ve Středozemi - "Ani netušíš, jak strašně se mi po tobě stýskalo," řekl Elessar, když se konečně ocitli sami, a dívku k sobě něžně přivinul. "Odpusť mi, že jsem byl v poslední době k tobě tak nevšímavý, ale novina z početí mého syna tak silně zaujala mou mysl, že jsem na tebe na chvíli úplně zapomněl." Elessar opět na Anuviel použil upřímnost jako svoji nejnebezpečnější zbraň. Byl velmi zběhlý v jednání s lidmi, a ačkoliv bytostně nesnášel být druhými manipulován, jak už to často bývá, sám to druhým s oblibou činil. Prostě Elessar byl rozený manipulátor, a nejhorší bylo, že to dělal naprosto podvědomě, aniž by si to vůbec uvědomoval. Tak tomu bylo i v této chvíli. Anuviel se opět marně snažila bránit jeho polibkům a dotykům, ale nebylo to na nic. V táboře však bylo velmi rušno i během noci, poslové přicházeli a odcházeli, takže po několika málo polibcích byli vyrušeni a v následujících dnech už nenašli příležitost, aby spolu mohli být déle o samotě. Anuviel tedy měla čas k tomu, aby vystřízlivěla ze svého opojení touhou po králi, a důrazně Elessara požádala, aby jí před Glorfindelem příliš nedával najevo své city. Během Elessarovy dlouhé nepřítomnosti si totiž uvědomila, jak byl její milý v poslední době nešťastný a jak trpěl při pohledu na jejich city, veřejně dávané najevo. Glorfindel jí byl ohromnou oporou ve všem co podnikala a Anuviel se mu cítila nesmírně zavázaná. Navíc, teď se schylovalo k té nejtěžší a nejbezpečnější etapě jejího poslání ve Středozemi, a dívka v sobě měla příliš smyslu pro odpovědnost, než aby kvůli svým milostným záležitostem ohrozila úspěch svého poslání. Nakonec, nepřišla sem přece proto, aby si tady vyhazovala z kopýtka s milenci, ale aby bojovala se Zlem. A podvědomě tušila, že ten, kdo chce proti Zlu účinně bojovat, nesmí se ho sám dopouštět. Nechtěla ublížit Glorfindelovi, a nebylo to pouze s vypočítavosti, protože by bylo hloupé si ho proti sobě poštvat ve chvíli, kdy ho bude nejvíc potřebovat – i když tato myšlenka jí také prolétla hlavou – ale z upřímné touhy mu ušetřit další trápení a pokoření. Anuviel byla rozhodnutá se s Elessarem v každém případě pomilovat, ale zařídit to tak, aby se o tom Glorfindel dozvěděl nějakým šetrným způsobem nejprve od ní, a ne tak jako minule o Legolasovi u Stěn Morie. Byla rozhodnutá mu o tom v každém případě říct i z toho důvodu, protože si říkala, že až bude Glorfindel vědět, že se s králem již pomilovala, přestane snad na něj žárlit a jejich vztahy budou zase tak přátelské jako dřív. Dělala si totiž hrozné výčitky svědomí kvůli tomu, že zničila toto staré přátelství, které Elessara provázelo od jeho mládí stráveného v Roklince. Často kolem sebe vídala, jak jsou přátelství mezi muži ničena tím, že se mezi nimi náhle objeví nějaká ženská, která z nich nakonec učiní ty nejhorší nepřátele. Ve svých vztazích se tomu snažila vědomě bránit, i když ne vždy se jí to dařilo. Rozhodně nikdy nenacházela 50
KONOPNÁ PANÍ II. potěšení v pohledu na dva soky, kteří se o ni hádají, tak jako mnoho jiných žen. Vlastně nikdy necítila potěšení z činění zla druhým, odmalička se tomu instinktivně vyhýbala, a když dospěla, chovala se tak z vědomého rozhodnutí nedělat druhým úmyslně zlo. Ostatně měla za to, že člověk kolem sebe za život nevědomky nadělá už beztak mnoho zla, aniž by to vůbec mohl nějak ovlivnit. Proč tedy k tomu ještě přidávat? Anuviel měla svou vlastní představu o tom, co je to být dobrým člověkem, a úporně se ji celý život snažila svým chováním naplňovat. Byla to pro ni otázka sebeúcty, která byla jejím konečným životním cílem. Prostě chtěla žít tak, aby si při pohledu do zrcadla nad sebou nemusela odplivnout! Druhý den po Velké radě Kapitánů Západu se Anuviel vypravila na cestu k místu setkání s trpaslíky na východním okraji Temného hvozdu. Tentokrát tvrdě odmítla Ismarila, který naléhal, aby ho vzala s sebou, protože chtěl vidět drakův konec, a doprovázel ji jen Glorfindel. Ani se ho nepokoušela přemlouvat, aby zůstal s Elessarem a ostatními, protože jí bylo jasné, že elf ji do tak nebezpečného podniku samotnou nepustí. Anuviel trpaslíkům na rovinu řekla, že nemá žádnou absolutní jistotu, že její vynález bude fungovat. Přesto doufala, že se trefila a že bude alespoň částečně úspěšný. Organismus trpaslíků byl velice odolný, nepodléhali nemocem ani zraněním zdaleka tak snadno jako lidé. Museli být i daleko odolnější vůči jedům, protože při dolování často a dlouhodobě přicházeli do styku s těžkými kovy, ale neprojevovaly se u nich sebemenší příznaky otravou z těchto pro lidi často smrtelných látek. Dívka si tedy říkala, že možná budou oproti lidem i odolnější vůči smrtícímu fosgenu. V primitivních podmínkách Středozemě neměla možnost kontrolovat teplotu a tlak páry při výrobě aktivního uhlí, a tak si nemohla být jistá, jestli jeho povrch bude mít ty správné adsorpční vlastnosti. Při jeho výrobě se řídila jen svým instinktem, což by se mohlo zdát jako velmi hazardní a nezodpovědný přístup, ale na druhé straně je třeba uvážit, že neměla na vybranou. Nepřipadalo v úvahu nechat nad Středozemí poletovat tak nebezpečnou zbraň, jakou byl Miláček. A navíc ovládanou Temným pánem, který by neváhal vyhubit celé obyvatelstvo Západní Středozemě, kdyby to považoval za potřebné k uskutečnění svých záměrů. Vždyť na Východě bylo dost potenciálních otroků, kteří by se k němu po takové lekci uštědřené Západu chovali s náležitou úctou a poslušností. S Miláčkem pod svými rozkazy by se Pán balrogů stal absolutním pánem nad celou Středozemí a zůstal by jím až navěky. Anuviel tedy musela riskovat životy trpaslíků i život svůj a Glorfindelův, protože neměla jiné východisko. Jediné, co mohla udělat, bylo je všechny náležitě varovat a sdílet smrtelné nebezpečí po jejich boku. Vyrobila pro oba masky, které pružně přilnuly k obličeji. Udělala je z gázy na obvazy a latexového mléka a vyztužila drátěnou konstrukcí, kterou jí vyrobil zručný Glorfindel. Jako na Vznešeného elfa na něj jedy téměř nepůsobily, protože jeho vnitřní síla byla tak velká, že se dokázal vypořádat i se smrtícími jedy, jimiž napouštěli své čepele a šípy skřeti. Ve svém dlouhém životě válečníka byl jimi nesčetněkrát raněn, ale vždy bez úhony přežil. Anuviel tedy doufala, že přežije i tentokrát, kdyby se snad její maska ukázala méně účinná, než předpokládala. Největší riziko vlastně nesla ona sama. Její brnění bylo prodyšné a Ilúvatar je nevybavil ničím, co by mohlo plnit funkci ochranného filtru. Zřejmě ani on nepředpokládal, že by se ve Středozemi mohly objevit zbraně hromadného ničení. Dívka si při výrobě plynových masek v duchu říkala, že kdyby o tomhle vyprávěla někomu na Zemi, tak by jí to snad ani neuvěřil. Člověk přijde do světa pohádek a najde tam stejný svinstvo jako v naší šedivé realitě! No, není to hrůza? V poslední době často vzpomínala na Zemi a na své přátele, které již tak dlouho neviděla. V duchu si pokoušela představit, jaké by to bylo, kdyby se tam vrátila ve své nynější podobě. Jak by asi zareagovali její podnájemníci, kdyby ji ráno spatřili takovou, jaká je teď? Vždyť až se tam vrátí, tak pro ně uplyne jen jedna noc mezi jejím odchodem do Středozemě a návratem na Zem. Budou věřit jejím zážitkům, až jim o nich poví, nebo si budou myslet, že se jejich střelená bytná už dočista zbláznila? Uvěří
51
KONOPNÁ PANÍ II. vůbec, že je to ona? V obličeji sice stále měla rysy své někdejší podoby, ale jinak byla úplně jiným člověkem. Ale nejvíc změněná se cítila uvnitř. O korupci na Evropské komisi a o životě Anuviel na Zemi IV. Ve svém životě zažila situace, kdy měla velkou odpovědnost, ale nikdy ne tak obrovskou jako tentokrát. Snad největší břímě ve svém někdejším životě nesla, když byla v čele desetičlenné expertní mise v Zakavkazí a Střední Asii, kde identifikovali projekty pro financování Evropskou unií. Jeden a půl měsíce jezdili po bývalých sovětských republikách a za parného léta a v nesmírně obtížných podmínkách tam plnili svůj úkol. Museli se potýkat nejen se střevními potížemi, obvyklými v těchto až neuvěřitelně zaostalých částech světa, ale i s nehybností nebo někdy i otevřeným nepřátelstvím vysokých úředníků místních vlád, ještě příliš poznamenaných nedávno svrženým komunistickým režimem, ale často už i rodícím se nacionalismem nových nezávislých republik. V Gruzii se připletla k pokusu o státní převrat, a dokonce se jí tehdy podařilo poprvé na vlastní kůži zažít, jak je nepříjemné ocitnout se proti člověku, který na vás střílí z revolveru. No, naštěstí ten človíček neuměl mířit! Byla tehdy pořádně tlustá a byl jí takový kus, že netrefit se do ní mohl opravdu jen naprosto neschopný střelec! Vedla tehdy tým deseti zkušených odborníků na všechny druhy osobní i nákladní dopravy a na telekomunikaci, kteří jí dodávali odbornou expertízu řešené problematiky. Pocházeli z různých zemí Evropské unie a byly mezi nimi velké věkové rozdíly. Anuviel se z nich tehdy podařilo vytvořit skutečně dobrou partu, a díky této soudržnosti nakonec dotáhli svůj úkol do konce a připravili soubor projektových zadání, která v následujících letech realizovala. Nedělala si žádné iluze o jejich užitečnosti, protože si byla dobře vědoma toho, že část projektů bude určitě zbytečná. Měla však důvod si věřit, že to bude méně než u jejích kolegů v ostatních oborech technické pomoci, již poskytovala Evropská komise bývalému SSSR. Protože ona se na rozdíl od svých kolegů opravdu zajímala o dobro těch, kterým měla pomáhat! Anuviel měla velký vliv na to, které projekty budou nakonec vybrány pro financování, protože předsedala výběrové komisi a její názor měl velkou váhu i u jejích ostatních členů. Přesto se stávalo, že výsledek výběrového řízení byl zvrácen jejími nadřízenými a smlouva nakonec podepsána s firmou která se umístila třeba až na třetím místě. Kuriózní bylo, že téměř vždy byla dotyčná firma stejné národnosti jako ten nadřízený. Evropská komise ústy svých úředníků proklamovala ty nejušlechtilejší ideály evropského společenství, ale realita byla naprosto odlišná. Ve skutečnosti tam každý kopal za svůj národní tým. Vládly tam úřednické kliky hájící zájmy jednotlivých členských států a nikoho nezajímalo nějaké obecné blaho Evropanů. Ale hlavní zájmy eurokratů byly proti všemu očekávání společné – snaha o co největší zneprůhlednění rozhodovacích procesů komise, aby žádný z nich nemusel nést osobní odpovědnost. A to samozřejmě ve spojení se snahou o uchvácení co neširších rozhodovacích pravomocí, protože tím se otvíral prostor pro korupci. Evropští úředníci v Bruselu měli sice ty nejvyšší úřednické platy v Evropě a možná i ve světě, ale nikdy nepohrdli příležitostí si k nim ještě přivydělat. A korupce jim takových příležitostí dávala víc než dost. Díky svým dalším životním zkušenostem si Anuviel v pozdějších letech uvědomila, že podobně se státní úředníci chovají všude, nebo alespoň by se tak rádi chovali, a že jde jen o to, jak daleko se jim popustí uzda. Prostě je v povaze byrokratických institucí, že jakmile dorostou do určitého objemu a vlivu, přestanou sloužit záměru, který stál za jejich vytvořením, a začnou sloužit jen samy sobě. Evropská komise toho byla přímo učebnicovým příkladem. Anuviel neznala řešení, jak takový stav napravit, když už k němu jednou došlo, ale byla pevně rozhodnutá nepřipustit, aby něco podobného vzniklo ve Středozemi. A už teprve
52
KONOPNÁ PANÍ II. ne v novém Mordoru, až se ujme vlády první skřetí král, ať už to bude kdokoliv! Přebujelou byrokracii považovala za větší hrozbu pro společnost než deset balrogů. Korupce v Evropské unii vládla prakticky všude, ale nejvíc snad právě na takových místech, jako tam kde pracovala. Nebylo divu, vždyť každý takový projekt jako ty v její kompetenci představoval zlatý důl pro soukromé firmy ze zemí Evropské unie, které se jako jediné směly těchto výběrových řízení účastnit. Dalo se přímo skvěle podvádět při vykazování vykonané práce, zvlášť ve spolupráci s neméně zkorumpovanými ex-sovětskými státními úředníky. Některé z jejích projektů měly hodnotu až několika miliónů eur, ale i ty nejmenší z nich přesahovaly tři sta tisíc. A na takových objemech peněz se vždycky dalo něco narýžovat! Měla silné a oprávněné podezření, že drtivá většina z jejích kolegů bere úplatky, nebo preferuje firmy svých rodinných příslušníků a přátel. Ovšem, pokud si zrovna nebudovali politickou kariéru ve své zemi prokazováním protislužeb tamním vlivným podnikatelům a politikům, kteří měli své zájmy v některé z firem účastnících se výběrových řízení. V některých případech o tom měla i důkazy. I za Anuviel zpočátku chodili představitelé firem a nabízeli jí závratné částky, když jejich nabídka projektu vyhraje výběrové řízení. Ona je však pokaždé vyhodila a dala jim ostře najevo, že takovým jednáním si u ní spíš jen uškodí. Měla upřímnou snahu opravdu prospívat prostým lidem v těch zaostalých zemích, kde často nefungovaly ani nejzákladnější služby a lidé tam žili ve strašlivé bídě. Nakonec se jí to bohatě vrátilo, ale v jiných hodnotách než v penězích. Během svého působení v rámci technické pomoci zemím, jež dříve tvořily Sovětský svaz, se vyléčila z nenávisti, co v sobě cítila již od dětství, od okupace své rodné země sovětskými vojsky, která pokračovala ještě po celá léta její nedobrovolné emigrace. Hned po nástupu do svého zaměstnání na Evropské komisi Anuviel oprášila své školní znalosti ruštiny a při jednáních se obešla bez tlumočníka, což ohromně přispívalo k rychlému navazování přátelských vztahů a k získání důvěry. Rychle se naučila rozlišovat mezi bývalými Sověty, už je neházela do jednoho pytle jako nenáviděné okupanty – Rusáky – a některé z nich měla i ráda. Vždyť na tom často byli ještě hůř než u ní doma, a krutou okupaci bolševickým Ruskem museli strpět o tolik déle než její vlastní země. Lidé v těchto nových republikách jí to však také vraceli, protože rychle pochopili, že to s nimi na rozdíl od většiny svých kolegů myslí upřímně. S dojetím vzpomínala, jak za ní do její bruselské kanceláře jednou přišla delegace šikmookých Uzbeků. Byli to vesměs starší pánové s důstojným vystupováním vysokých státních úředníků zvyklých na velké pravomoci. Putovali od jedné kanceláře ke druhé a eurokraté je seznamovali s průběhem projektů financovaných v jejich zemi. Většina projektů byla zpožděná nebo se nedařilo provést dohodnuté služby či úkony, prostě vypadalo to tak, jak to vypadat muselo, když se většina těchto úředníků zabývala hrabáním úplatků místo nudné a mravenčí práce při dohledu nad realizací projektů. Když přišli za Anuviel, byla jejich byrokratická pouť téměř u konce a vypadali značně zdeptaní tím, co si dosud vyslechli. Proto je velice nadchlo, když se v její kanceláři konečně dozvěděli nějaké pozitivní zprávy, protože Anuviel na rozdíl od mnoha svých kolegů vždy pečlivě dbala o monitoring projektů a po firmách tvrdě vyžadovala plnění projektového harmonogramu. V okamžiku, když se loučili, vůdce delegace jí v ruštině řekl slova, která jí navždy utkvěla v paměti. Víte, my jsme už navštívili mnoho kanceláří a mluvili s mnoha lidmi v této budově, ale vy jste první živý člověk, kterého jsme tady potkali! Během pobytu v emigraci získala státní příslušnost jedné z velkých zemí Evropské unie, ale necítila se jí zavázaná do takové míry, aby se v zájmu jejích firem nechala zkorumpovat. Za to jí opravdu nestál nikdo. Vlastně jí dělalo škodolibé potěšení bourat jim ten jejich zaběhaný korupční systém a v duchu si říkala, že díky svému odmítnutí podílet se na něm je nezávislá a svobodná, a že nikdo z těch mizerů na ni nemá nic, čím by mohl ovlivňovat její svobodné rozhodování. Jejich systém úplatků a vzájemných protislužeb se jí od srdce hnusil, a když po
53
KONOPNÁ PANÍ II. třech letech odcházela ze svého tolik záviděného a žádoucího postu, vydechla si, jako by strávila tři roky někde v zatuchlém vězení. Tři roky byla nejdelší doba, po kterou mohl nezávislý expert pracovat pro tuto instituci, a ona neměla sebemenší chuť stát se jejím titulárním úředníkem. Platy na Evropské komisi byly sice jedinečně lákavé, ale za takové ponížení a ztrátu důstojnosti by jí žádný plat nestál. Peníze pro ni nikdy nebyly důležité, protože vyznávala naprosto jiné hodnoty, které se penězi nedaly měřit. Přátelství, lidskost, poznávání nového a tvořivost – v tom viděla smysl své existence. Brala své působení v Bruselu jako příležitost k tomu, aby poznala nový svět a naučila se něco nového. Ze svého pohádkového platu si ani neušetřila žádnou rezervu, protože nikdy neměla ve zvyku myslet ve svém životě na zadní kolečka, a z toho co vydělala, kupovala dárky pro svou rodinu a přátele, nebo si za to užívala, když se jí naskytla příležitost vypadnout někam na dovolenou z dementního kolotoče šedesátihodinových pracovních týdnů a namáhavých služebních cest. Viděla kolem sebe, jak se lidé přijatí za titulární úředníky Evropské komise rychle měnili po nástupu na právě taková místa, jaké zastávala ona, a jak se z nich rychle stávali šediví úředníčci žijící v dokonalém přepychu, ale naprosto odtržení od normálního života. Neměla rozhodně v úmyslu prožít svůj život v luxusním ghetu místních eurokratů. A tak se raději vrátila do své rodné země, i když tam na ni pomalu každý včetně její rodiny koukal jako na blázna. Proč se vrací? Proč nezůstala tam na Západě a nehrabe, tak jako my všichni bychom si chtěli nahrabat alespoň ve snu? Ona na to měla jedinou odpověď, která jí připadala naprosto vyčerpávající, ale většinu lidí kolem ní neuspokojila. Přece se vrátila, protože je to její vlast! Protože se tam narodila, a pokud je to možné, tak by tam chtěla i žít. Prostě, protože tam patří, a protože tento pocit nikde jinde neměla. Zarazila se ve svých myšlenkách a najednou si uvědomila, že tady ve Středozemi se už také cítí doma. Osud Středozemě jí teď ležel na srdci stejně těžce jako osud její rodné Země. Dokonce si tak trochu se zahanbením říkala, že možná ještě víc. Hodně se změnila díky všem těm zkušenostem, které od svého příchodu do tohoto světa prožila. Nešlo jen o tu obrovskou odpovědnost, kterou zde nesla, a vše co z ní plynulo, ale nikdy předtím nemusela fyzicky čelit tolika nebezpečím. Její vlastní sebeúctu zvýšilo, že se jí je až dosud pokaždé podařilo překonat a neméně i to, že se její plány dosud tak dařily, a tak i přes všechny strasti způsobené Ulmovou Sudbou se tady cítila daleko šťastnější, než vůbec kdy byla na Zemi. Konečně měla pocit, že je užitečná druhým, ten tolik vytoužený pocit, který ji odmalička pudil k činění dobra druhým, a který ostatní většinou nechápali a podsouvali jí nějaké postranní úmysly. Hlavně teď musela vytrvat a dotáhnout své poslání do konce. Nikoliv kvůli odměně, kterou si pak bude moc vyžádat, ale kvůli své sebeúctě – aby si mohla říct, že konečně v životě vykonala něco pořádného! ***
***
***
***
***
***
Asfaloth i Éodwyn letěli jako vítr přes pláně Dagorladu a za dva dny Anuviel s Glorfindelem dojeli k obrannému pásu. Přespali v jedné z kruhových pevnůstek z vozové hradby, a ještě před rozbřeskem se vydali na posledních sedmdesát mílí, které zbývaly k místu setkání s trpaslíky. Bylo kolem sedmé hodiny ráno, když tam dorazili. Miláček měl ve zvyku si tam denně před setměním zalétnout a zkoušet své plamenometnické umění na zdejším lese. V Glorfindelovi se vzbouřila jeho elfí krev, když uviděl ohořelé stromy na okraji lesa, z něhož trčely pahýly zmrzačených větví jako němé volání o pomoc. Anuviel při pohledu na zkázu tak krásného lesa skřípala zuby a přísahala si, že za tohle jí Pán balrogů draze zaplatí. Trpaslíci je uvítali s velkým nadšením a Anuviel s Glorfindelem pak strávili celý den kontrolou a úpravami ochranných masek, které si pod Brórovým a Gimliho vedením již stačili vyrobit. Většinou byly v pořádku, protože trpaslíci byli velice zručným národem a rychle se
54
KONOPNÁ PANÍ II. naučili, jak je správně utěsnit. Odpoledne přiletěl Landroval se zprávou, že Gandalf je připravený spustit svůj ohňostroj a čeká jen na to, až za ním orel přiletí se zprávou o průběhu boje s Miláčkem. Gwaihirův nástupce pak zůstal skryt v koruně vysokého smrku dostatečně daleko od kraje lesa, aby neriskoval setkání se smrtonosným drakem. Trpaslíci mezitím po louce rozházeli návnadu – třpytivé šperky, kousky zlata a zrcátka – a nezbylo tedy než čekat, až se dráček ukáže. - "Podívej, támhle na západě je malá tečka, která se rychle zvětšuje, to musí být on!" vykřikl Glorfindel vzrušeně a ukazoval do dálky. Netrvalo dlouho a tečku spatřili i Anuviel a Brór, který už nervózně přešlapoval, protože jako správný trpaslík byl velmi netrpělivý, když šlo o boj s drakem. V jiných věcech měli trpaslíci až nadlidskou trpělivost, zvlášť když šlo o práci na velkých dílech, která někdy budovali i po několik generací, ale to ve válce proti drakům neplatilo. Nehledě na to, že toto byla jedinečná příležitost, jak se mezi trpaslíky proslavit, protože až na pár šedivých starců již nežil nikdo, kdo by si pamatoval na draka Šmaka, posledního představitele svého rodu ve Středozemi. Nyní se však ukázalo, že Šmak nebyl ještě tím posledním a že má přece jen nástupce, a oni teď budou mít příležitost konečně vyhubit toto zvrhlé plemeno nejhorších nepřátel a škůdců svého národa. Třásli se dychtivostí zasloužit si takovou čest, a přes všechnu svou obvyklou neochotu k nasazování životů za druhá plemena se nemohli dočkat, až se drakovi postaví. Všichni se pečlivě ukryli v hustém křoví na okraji lesa a čekali, jestli se Miláček nechá navnadit. Drak ani v nejmenším nezklamal jejich naděje. Dvakrát zakroužil nad loukou posetou třpytivými předměty, nic netušíc se na ni klidně snesl a začal sbírat tento nevídaný poklad. Cpal si zlato a šperky do huby a slastně je polykal, jen zrcátka s opovržením odhazoval, protože to byl sice ještě jen mladý hloupý dráček, ale už velmi dobře znal hodnotu všeho, co se třpytí, a dobře věděl, že není zlato vše, co se leskne. Anuviel si stáhla hledí přes obličej chráněný maskou a kývla na Gimliho, který velel útoku trpaslíků. Gimli přikývl a ticho idylického podvečera na okraji Temného hvozdu najednou prořízlo ostré svištění šípů z kuší a válečný pokřik trpaslíků: "Baruk Khazád! Khazád aimênu!" Louka zasahovala hluboko do lesa, který ji ze dvou třetin obkružoval. Trpaslíci se na ni vyrojili ze všech stran a odřízli drakovi ústupovou cestu na pláň, kde by se mohl rozběhnout a vznést se. Vrhli se na Miláčka s kopími a válečnými sekyrami na dlouhých topůrkách jako běsi. Dráček na ně sice ještě stačil dvakrát dýchnout svůj smrtící plyn, ale k třetímu nadechnutí se již nedostal. Ve chvíli, kdy se k němu právě připravoval, vrhl se na něj Glorfindel s dlouhým kopím v ruce a svou nadlidskou silou ho doslova přišpendlil k zemi. Kopí proniklo drakovým břichem skrz naskrz a se syčením z něj začala unikat pára smíšená s fosgenem a s bůhvíčím ještě, která se rychle srážela na okolní trávě. Tráva okamžitě zrezivěla, ale vzápětí se pokryla drakovou černou krví, takže během chvilky byla louka víc černá než zelená. Miláček se ještě pokusil plivnout plameny po útočnících, ale zmohl se už jen na něco, co spíš vypadalo, jako když bouchnou kamna se zaneseným komínem. Z huby mu namísto plamene vyletěl oblak sazí a dráček se rozkašlal. Vypadal přitom tak uboze a politováníhodně, že by ho Anuviel snad bylo i líto, kdyby ještě necítila smrt svého přítele Gwaihira jako bolestnou ránu v srdci, a neměla přímo před očima zkázu, kterou drak způsobil zdejšímu lesu. Nebyl však čas na lítost, protože Miláček se ještě jednou vzchopil a s mocnými údery ocasu a křídel o zem se snažil uvolnit kopí, které ho znehybňovalo a vystavovalo útokům trpaslíků. Byl ještě mladý a plný energie a vůbec si nechtěl připustit, že by ho mohli dostat tak malincí a bezvýznamní nepřátelé. Jeho pán zanedbal dráčkovo vzdělání a k jeho velké škodě ho nepoučil o dějinách Středozemě. Jinak by Miláček věděl, že ti na pohled maličcí a bezvýznamní pidimužíci jsou nejzavilejšími nepřáteli a zabijáky jeho rodu, a byl by utekl, hned jak by je zahlédl, a možná by si tak zachránil kůži. Z toho je vidět, že zanedbané vzdělání se může někdy vymstít nejen lidem, ale i takovému drakovi.
55
KONOPNÁ PANÍ II. V té chvíli Anuviel došla trpělivost. Popadla balrogovy důtky a prudce jimi švihla draka přes hlavu. Dráček se pod její ránou celý ustrašeně schoulil, protože již znal bolest způsobenou podobnými důtkami svého strašlivého pána. Anuviel se ještě jednou rozpřáhla, aby mu uštědřila další ránu, ale Miláček zvedl přední pařáty do výše a zakvičel: "Nebij mě, já už budu hodnej, já už budu poslouchat!" V dívce se vzbouřila krev. Vraždí si a pálí, a když je dopaden, tak jen zbaběle slibuje, že už bude hodný? - "A to má vypadat jak, takovej hodnej drak?" zařvala vztekle na Miláčka. "Moje dobrota má svý meze a soucit taky! A taková stvůra jako ty ode mne nemůže čekat ani jedno ani druhý!" Odhodila důtky, vytasila Ilúvatarův meč a rozběhla se ke drakovi. Miláček se pokusil po ní seknout pařátem, ale dívka mu ho jednou ranou meče usekla. Dráček zúpěl bolestí, ale ještě ani nestačil doúpět, když Anuviel usekla i jeho hadí hlavu. Z trupu vystříkl do výšky proud krve a drak byl mrtvý. Jeho mršinu rozpárali, aby dostali zpátky všechny poklady, které předtím zhltal, a v noci ji pak hodili na hranici ze dřeva a spálili. Takže takhle vypadal neslavný konec posledního draka ve Středozemi, který pak trpaslíci i ostatní národy ještě po dlouhá léta oslavovali ve svých písních.
- Moucha v pavučině Jakmile byl drak přemožen, Anuviel shromáždila trpaslíky a přikázala jim, aby jí okamžitě hlásili, kdyby se někomu z nich začalo špatně dýchat. Zatím to vypadalo, že její masky zafungovaly přesně tak, jak měly, ale nebylo, jak si to okamžitě ověřit. Působení fosgenu se mohlo projevit až za několik hodin, pokud měla vdechnutá dávka slabou koncentraci, ale jeho účinek mohl být přesto smrtelný. Rozhodla se tedy, že setrvá s trpaslíky až do noci, kdy už bude jasné, jestli byl někdo z nich zasažen nebo ne, a teprve potom se vydá zpět k obranné linii. Cesta tam bude podstatně kratší než sem, protože obranný pás se začne přesouvat blíž k Temnému hvozdu, hned jak začne Gandalfovo světelné představení pro dolguldurské skřety. Čarodějův ohňostroj bude na ploché pláni vidět až na sto mílí daleko, možná i dál. Bude signálem k počátku útoku, který začne při rozednění, aby všichni měli čas se připravit a zaútočit na Pána balrogů ve stejné chvíli a ze všech světových stran. Landroval okamžitě vylétl ze svého úkrytu, zamával křídly na pozdrav těm dole na louce a odletěl za Gandalfem. Jakmile mu předá zprávu, že vše proběhlo naprosto hladce a draky je nyní možné považovat za definitivně vyhynulý živočišný rod patřící do říše Nicoty, bude pokračovat dále na západ, aby o výsledku boje zpravil Galadriel a královnu Arwen v Minas Tirith. V té chvíli již Orcas vyšle své skřetí rozvratníky přes dolguldurské hranice, a ti balrogovým vojákům potvrdí zprávu o zaslouženém konci tajné zbraně jejich pána, do níž vkládali všechny své naděje. To určitě nepozvedne jejich morálku, smála se v duchu Anuviel a zadoufala, že se jich také většina vzdá, až jim dojde, že nemají šanci na vítězství. Na Temný hvozd již padal soumrak, když skončil boj s drakem, a tak všichni už netrpělivě čekali na Gandalfův ohňostroj. Trpaslíci slyšeli vyprávět o podobné světelné show, kterou Maia nedávno uspořádal pro obránce Udúnu, a velice se těšili, s jakými trefnými slogany přijde tentokrát. Byli od přírody značně škodolibé nátury a měli velký smysl pro humor, pokud si ovšem někdo nedělal legraci z nich samotných. Zatím všichni využili čas, který zbýval do začátku ohňostroje k odpočinku a přípravě večeře. Nemuseli se bát rozdělat oheň, protože podle Landrovala v těchto končinách nebyly žádné nepřátelské hlídky, kterým by je mohl prozradit. Vlastně by to už bylo jedno, protože skřeti by ani nestačili svou zprávu donést do Dol Gulduru, než vypuknou boje. Po večeři za Anuviel přišli čtyři trpaslíci, kteří si stěžovali na únavu a problémy s dýcháním, a přiznali se, že jim maska na začátku boje sklouzla stranou a že jeden z nich si ji dokonce sám 56
KONOPNÁ PANÍ II. nazdvihl, aby na draka lépe viděl. Dívka jen zvedla oči k nebi nad takovou nebetyčnou hloupostí, ale nic neřekla a raději se věnovala jejich léčení. Zjistila, že mají opravdu zasažené plíce, a tak jim přikázala, aby rozhodně nemluvili a radši koukali dýchat tak zhluboka, jak jim to jen půjde, aby si je po jejím zákroku co nejrychleji pročistili. Naštěstí byla její moc uzdravovat účinná i proti následkům bojového plynu, takže trpaslíci se brzy vzpamatovali a za pár hodin už byli v pořádku. Žádný další pidimužík si na dýchací potíže nestěžoval, a tak si Anuviel konečně mohla oddechnout s vědomím, že její aktivní uhlí bylo přesně takové, jaké mělo být. Byla již temná noc s měsícem v novu stejně jako tehdy před Udúnem, když na bezoblačnou oblohu vylétly první rachejtle a rozvinuly se po ní nápisy informující dolguldurské skřety o konci domácího Miláčka jejich pána. Miláček už dodýchal a přišel o hlavu! Přejděte k Paní skřetů, nebo dopadnete stejně! Váš pán už nemá žádnou tajnou zbraň, ani čím vás nakrmit! Nemáte žádnou naději, když s ním zůstanete! Přijďte k Paní skřetů na teplou snídani! Trpaslíci zírali do nebe s očima navrch hlavy, protože ohňostroje nade vše milovali, a opravdu, byla to krása pohledět! Gandalf se překonával jak v rozmanitosti mnohobarevných obrazců vykreslovaných rachejtlemi, tak ve vtipnosti sloganů. Nakonec se ukázalo, že v čirém vzduchu Středozemě bylo Gandalfovo představení dobře vidět až v dalekém Lothlórienu. Nezřetelné záblesky na severovýchodě té noci spatřili dokonce až v Minas Tirith a jak tam, tak i všude jinde byly přijaty s velkým nadšením, protože když se roznesla novina o drakově konci, z lidí spadl strach, který je zachvátil, když slyšeli o jeho strašlivé smrtící moci. Teď už i ti největší pochybovači mezi nimi věřili, že Pán balrogů co nevidět padne a Středozem bude konečně osvobozená od moci Temných pánů. Když ohňostroj skončil, zapálili hranici s drakovou mrtvolou, umístěnou v bezpečné vzdálenosti od lesa. Pak se Anuviel s Glorfindelem rozloučili s trpaslíky, vzájemně si s popřáli mnoho štěstí v nadcházejícím boji, a vyjeli vstříc oddílům rohanských Jezdců, kteří přijížděli od přesunující se obranné linie jako předvoj útoku na balroga. Setkali se s nimi nějakých dvacet mílí od okraje lesa a zůstali tam až do rozednění. Mezitím je dohnaly i vozy a pěšáci, aby zde vybudovali nový pás opevnění, který teď už nesloužil k obraně, ale k zajištění týlu útoku. S prvním rozbřeskem vyrazily šiky Rohirů a gondorských vojáků směrem k okraji lesa a podél něj stále dál na západ směrem k Dol Gulduru. Za nimi k lesu směřovaly oddíly trpaslíků a ithilienských elfů chystající se proniknout do nitra Temného hvozdu, který elfové velmi dobře znali, protože to byl jejich původní domov. Pod majestátními buky prastarého hvozdu se Legolasovi elfové setkali se svými bratry z Thranduilovy říše a společně s nimi se vydali ke hranici Dol Gulduru, aby uzavřeli obklíčení z této strany. Další elfové spolu s lesními lidmi, Meddědovci a Bardovými lidmi z Dolu zaútočili ze severu. Balrog měl toho rána při snídani velmi špatnou náladu, protože první co uslyšel, bylo potvrzení zprávy o neslavném konci jeho Miláčka, a hned na to se dozvěděl, že se mezi jeho vojáky pohybují cizí skřeti a šíří podvratné řeči, ale že žádného z nich se nepodařilo zajmout, protože je balrogovi skřeti pokaždé včas varovali. Pak jako zákusek přišla zpráva o simultánním útoku nepřátel na hranicích Temného hvozdu. Balrog přímo syčel vzteky, ale jeho utrpení ještě nebyl konec, protože jako třešnička na dortu zapůsobila novina, že Paní Galadriel v noci vyšla ze svého Zlatého lesa, přeplavila své vojsko na člunech a napadla Dol Guldur ze západu. Balrogův den začal velmi špatně a v jeho průběhu se to k jeho velké zuřivosti jenom zhoršovalo. Byl teď ze všech stran neprodyšně obklíčen nepřáteli, jejichž kruh se kolem něj stahoval, jako když pavouk omotává mouchu svou pavučinou, ale nejhorší ze všeho bylo, že ztratil svou tajnou zbraň. Neměl teď v záloze žádný další mocný prostředek, který by mu pomohl vyhrát nad nepřáteli, ale předpokládal, že se mu podaří vydržet v obklíčení dostatečně dlouho, aby si mezitím vyrobil nějakou další smrtonosnou zbraň. Pán balrogů sice nebyl žádný hlupák jako ti druzí dva, ale ani on si nedokázal spočítat, že nemá
57
KONOPNÁ PANÍ II. žádnou šanci. Při svém hodnocení situace totiž vůbec nevzal v úvahu touhu skřetů po svobodě a volání prázdných žaludků. V Dol Gulduru už také nezbývalo moc jídla a tamní skřeti si čím dál tím častěji stěžovali na hlad, a dokonce odmlouvali svým nadřízeným. Disciplína den ode dne upadala, a po rozšíření zprávy o zneškodnění balrogovy tajné zbraně šla přímo strmě dolů. Své dílo rovněž udělal Gandalfův ohňostroj. Balrog totiž nedávno stáhnul Stín nad svým územím, aby si šetřil sílu na plánovaný útok, a tak byl ohňostroj v Dol Gulduru přímo skvostně vidět, a vždycky se našel nějaký ten vzdělanější skurut, který svým druhům s radostí přeslabikoval podvratné nápisy. Všichni už slyšeli o zradě armády vyslané do Anórienu, aby zadržela Rohiry, a o tom, že jejich bratři teď stojí proti nim na straně nepřátel, a mnozí balrogovi vojáci si teď říkali, že by nebylo špatné se k nim přidat. Ještě toho samého dne, kdy nepřátelé zaútočili, začali balrogovi dezertovat první skřeti. Obránci dolguldurských hranic se nepřátelům většinou nijak úporně nebránili, ale k nesmírnému vzteku a překvapení svých velitelů se po několika náznacích odporu stahovali stále hlouběji do nitra balrogova území. To se během další noci scvrklo na necelou desetinu své původní rozlohy a podobnou redukční dietu prodělala i jeho dvanáctitisícová armáda. Balrogovo probuzení následujícího dne bylo to nejhorší, jaké vůbec za celé ty dlouhé desítky tisíc let své existence zažil, když mu jeho hrůzou se chvějící pobočníci oznámili, že mu zůstaly věrné jen dvě tisícovky holohlavých Věrných hrdinů, a že celý zbytek jeho armády v noci přešel k nepříteli. Balrog vůbec nechápal, co se to na něj valí. Podle svých plánů měl za dva dny zaútočit na nepřátele, kterými pohrdal a vysmíval se jejich smrtelné nedokonalosti, ale najednou se všechny jeho plány zhroutily, a nakonec i on musel uznat, že je v pěkné bryndě. K dovršení všeho od nebývale blízkých hranic jeho současné pidiříše dorazil posel, který mu přinesl vzkaz s vlastnoručně psanou výzvou Paní Anuviel, aby se jí zítra postavil k souboji na život a na smrt na pláni mezi dolguldurskou pahorkatinou a Velkou řekou. Dopis končil neuvěřitelně drzou a sprostou douškou: P. S. Jestli zítra nepřijdeš, dokážeš tím možná, že jsi chytřejší než tvoji pobratimcové, ale zcela určitě tím potvrdíš můj dojem, že jsi z nich ten největší posera. Bát se smrtelné ženy, to už je i na balroga pěkný výkon! Možná, že bys měl raději zůstat doma v Dol Gulduru, abych ti ještě nemusela přebalovat plenky, až se přede mnou strachy po… V korespondenci s osobami, se kterými neudržovala žádné intimnější vztahy, Anuviel obvykle bývala daleko zdvořilejší, ale v dopise balrogovi záměrně zvolila tento hrubý tón, protože chtěla mít jistotu, že ho vytočí natolik, aby její výzvu bez přemýšlení přijal. Její záměr se téměř vydařil, protože Pán balrogů se rozzuřil až k nepříčetnosti a nešťastného posla, který mu přinesl tak nehorázný dopis plný urážek málem zabil svými důtkami. Byl však natolik rozčílený, že ho netrefil, a poslovi se podařilo uprchnout z podzemí, kde měl balrog své soukromé sídlo. Z pomsty pak všem kapitánům a důstojníkům vyzvonil, co bylo napsáno v psaní od Paní skřetů, která svou výzvu záměrně zapomněla zapečetit, aby si ji poslové a balrogovi služebníci mohli přečíst. Zpráva o výzvě k souboji se rychlostí blesku rozlétla po balrogových oddílech a odpoledne již všichni jeho vojáci věděli, že byl vyzván k souboji a s jakými slovy. Čím dále balrog váhal s odpovědí, tím hlasitěji se ozývalo reptání z řad jeho dosud věrných válečníků, a když k večeru prováděl přehlídku svých zdecimovaných oddílů, z jejich řad se už ozývaly i anonymní výkřiky, které ho označovaly stejným synonymem pro zbabělce, jaké ve svém dopise užila Paní skřetů. Pánu balrogů bylo v té chvíli jasno, že nemá na vybranou, a pokud nechce přijít o poslední zbytek svých věrných, bude se muset Anuviel zítra postavit. Ani jí nenapsal žádný vzkaz, aby tak ukázal, jak hluboce jí pohrdá, a jen vzkázal po poslovi, ať té děvce řekne, že zítra v pravé poledne na ni bude čekat na určeném místě. Pak se šel procvičit v zacházení důtkami, protože po tom, jak ráno minul nositele špatných zpráv, si uvědomil, že se mu zkazila ruka a nemá už cit pro přesné zásahy. A navíc, ta mrcha prý tomu morijskému ňoumovi ukradla důtky a
58
KONOPNÁ PANÍ II. naučila se s nimi zacházet, soptil balrog, a bezmocně vyřvával své trpké pokoření do němých zdí rozlehlého sídla v nitru pahorkatiny. ***
***
***
***
***
***
Hlavní štáb Spojené armády Západu se nacházel v táboře nedaleko jihovýchodního okraje Temného hvozdu. Vojenský tábor byl obklopený vozovou hradbou a na strážních věžích se nepřetržitě střídaly ostrozraké elfské hlídky. Ležel jen deset mílí od Velké řeky, přímo naproti bitevnímu poli na jejím druhém břehu, kde se kdysi odehrávala ona slavná bitva, v níž Eorl Mladý přijel na pomoc Gondoru. Připomínka této slavné události z dějin jejich lidu povzbudila v Rohirech touhu ukázat, co v nich vězí, a vyrovnat se svým dávným udatným předkům. Během bojů na okraji lesa se překonávali ve statečnosti a skřeti zbaběle prchali, jen jak z dálky zaslechli jejich bojový pokřik: Vpřed Eorlovci! O pár desítek mílí na jih stál na břehu Anduiny sběrný tábor pro uprchlé dolguldurské skřety, který si vzal na starost Ursin. Brzy se tam shromáždilo na deset tisíc vyhládlých skřetů, ale k Černé bráně mezitím dorazily potraviny z Východu dodané Urukarem, které byly ihned přepraveny do tábora, a bylo tedy z čeho dezertéry živit. Vzhledem ke směšnému počtu válečníků, kteří zůstali věrní balrogovi, ani nemělo smysl je nechat jít do boje na straně spojenců, i když si to mnozí z nich přáli. Vždyť spojenci už beztak měli víc než desetinásobnou přesilu. Dva dny před soubojem proběhla ostrá šarvátka mezi dolguldurskými Věrnými hrdiny, kteří na hranicích nastražili léčku Orcasovi. Došlo k nelítostnému boji, protože hololebkouni byli plní adrenalinu a nenávisti. Balrogovi politruci jim při každodenních seancích vymývali už beztak duté hlavy skandováním nenávistných hesel a rituálním pojídáním masa lidských zajatců, kterých bylo v balrogových kobkách ještě dost, aby vystačili na několik dalších měsíců. S Orcasovým oddílem tentokrát šli i Smíšek a Pipin, kteří se s nimi chtěli v bezpečí dostat na severní hranici Dol Gulduru, kam měli namířeno za Legolasovými elfy. Právě procházeli mezi vzrostlými kmeny bukového lesa, když se na ně jako pavouci na nic netušící oběť z korun stromů snesli holohlaví démoni, ale na rozdíl od němých osminožců řvali jako šílení tuři. Orcas v té chvíli prokázal své kvality velitele, když se mu ve velmi krátké době podařilo shromáždit své skřety kolem sebe a zformovat je do bojového útvaru. Teprve když sehnal své vojáky dohromady, uvědomil si, že nikde nevidí hobity. Předal vedení svému pobočníkovi Worgazovi a vrhl se mezi stromy ve směru, odkud jeho jemný sluch zachytil nezřetelné zvuky boje. Uběhl necelých sto metrů a viděl, že ho uši neklamaly. Na světlé mýtince mezi stromy bojovali dva z jeho skřetů s pěti Věrnými hrdiny a mezi nimi se míhaly drobné postavičky hobitů. Vedle dvou holohlavých mrtvol tam na zemi pokryté spadaným listím leželi další dva mrtví skřeti s černou svatozáří pečlivě vypiplaných dredů rozhozených kolem hlavy. - "Teď na toho s tou jizvou!" ozval se Pipinův rozzuřený hlásek. Smíšek, který už krvácel z bodné rány na stehně, přikývl a společně se svým bratrancem se vrhli na obrovského skuruta, jemuž se přes holou lebku táhla dlouhá krvavá jizva. Měli už vypracovanou bojovou taktiku, která z nich dělala nebezpečné protivníky i v boji s daleko většími a silnějšími nepřáteli. Jejich spojené síly se vyrovnaly síle jednoho velkého bojovníka, ale odvahy a statečnosti měli každý z nich i za dva. Společně se rozeběhli proti skřetovi, obratně se vyhnuli ráně zahnutého meče, podklouzli pod paží, která jím vládla, a skočili mu po nohách. Smíšek se na skřeta pověsil zezadu a držel ho, aby nemohl uskočit, zatímco Pipin skřeta bodnul svým mečíkem rovnou do rozkroku. Hololebkoun strašlivě zařval bolestí, protože skřetí intimní partie nebyly o nic míň citlivé než lidské, a sehnul se, aby mrňavého drzouna náležitě ztrestal. Pipin mu však hbitě proklouzl mezi nohama a spolu se Smíškem se do sehnutého skřeta zezadu opřeli a
59
KONOPNÁ PANÍ II. společnými silami ho povalili na břicho. Pak už byla i pro hobity hračka ho prošpikovat ranami svých mečů, až z něj unikl poslední dech života. Ale ani statečnost hobitů a Orcasových skřetů by je při takovém nepoměru sil nezachránila. Orcas přišel skutečně v pravý okamžik. Jeden z jeho skřetů byl zraněný na paži, která mu bezvládně visela podél těla, a druhý už pomalu umdléval unavený bojem proti mnohonásobné přesile. Skřetí kapitán skočil doprostřed bojujících a s mečem v ruce sekal hlava nehlava. Těžký dlouhý meč byl pro jeho paže vypracované kovářským řemeslem zanedbatelnou zátěží a mával s ním, jako by v ruce držel lehounkou dřevěnou hůlku. Orcas nebyl žádným mistrem v umění šermu, ale dobře zvládal několik základních útočných a obranných prvků. Své nedostatky v taktice však vynahrazoval úžasnou razantností úderů, které jeho protivníky otřásaly podobně, jako kdyby do nich bušil svým kovářským perlíkem. Během chvilky přemohl dva z holohlavců, zatímco o další dva se postarali jeho vojáci a pátý balrogův skurut padl pod ranami hobitů. Mezitím se kousek od této skupinky odehrál další krvavý boj, v němž rychle zvítězili Orcasovi skřeti nejen proto, že byli lépe vyzbrojeni, ale na rozdíl od jejich protivníků je poháněla naděje a touha po svobodě, a nikoliv zloba a nenávist. Sotva boj skončil a Orcas s hobity a jejich společníky v boji se připojili k hlavnímu oddílu, dorazili k nim lesní elfové, kteří již zdálky zaslechli výkřiky a třeskot zbraní a přispěchali rychle na pomoc. Ta už teď nebyla potřeba, ale alespoň se ujali raněných a ošetřili je svou velmi účinnou medicínou. Orcas se svými lidmi doprovodil hobity až do elfského ležení v nitru Temného hvozdu a druhý den ráno se tam setkali s Legolasem, který zde pobýval ve společnosti svého otce, krále Thranduila, a svých dvou starších bratrů. - "Nikdy jsem si nemyslel, že bych ve svém domově někdy vítal skřety jako přátele, ale teď tomu tak k mému velkému překvapení je," prohlásil elfský král, když vyslechl vyprávění hobitů o tom, jak jim Orcas zachránil život. "My elfové neradi měníme naše zvyky a obvykle nám hodně dlouho trvá, než přijmeme nějakou novotu a smíříme se s ní. Ale tentokrát si myslím, že se měníme neuvěřitelně rychle. Hm, asi to bude souviset s tím novým Jarem Ardy," zamyslel se moudrý elf, který pocházel ze starobylého Thingolova rodu. "Ale ať je to způsobeno čím chce, od nynějška už nebudu považovat skřety za nepřátele, ale budu mezi nimi rozlišovat a soudit je podle jejich skutků, a nikoliv podle toho, že patří k plemenu skřetů. A požádám svůj lid, aby tak činil též." Král Thranduil byl mezi lesními elfy uznávaný nejen jako mocný vládce, ale i jako morální autorita, takže byla velká naděje, že elfové si jeho žádost vezmou k srdci. - "Slyšel jsem o tobě mnoho dobrého, Orcasi," obrátil se elfský král na skřeta, který seděl na dřevěné sedačce v kruhu lesních elfů, a cítil se mezi nimi poněkud nesvůj. "A teď vidím, že byly pravdivé pověsti o veliteli skřetů, který je stejně ušlechtilý jako mnozí velcí muži z lidského rodu. Nikdy jsem se s lidmi moc nepřátelil a s ostatními plemeny smrtelníků ještě méně. Po dlouhé tisíce let jsme žili jako utajený národ v srdci Temného hvozdu a vyhýbali se stykům s ostatními národy. Znali jsme je většinou jen jako nepřátele, když na nás pořádali nájezdy a ničili náš domov. Ale to se teď rychle změní, protože v Temném hvozdu už nebudou žádní nepřátelé, kteří by mohli ohrozit můj lid, a my už tak nebudeme mít žádný důvod k tomu, abychom se i nadále ukrývali. Elfové vyjdou z bezpečí svého lesa a budou cestovat po Středozemi jako v dávných dobách, než vzrostla moc Temných pánů a odcizila se nám ostatní plemena. A snad nakonec vznikne i přátelství mezi námi a tvým národem, Orcasi," pohlédl elf vážně na skřeta, který byl tak překvapený jeho projevem, že ani nenacházel vhodná slova, kterými by tomuto vznešenému elfskému vládci odpověděl.. - "Byl bych tomu rád," pokračoval Legolasův otec, "protože koneckonců i ve vás je trocha elfí krve a svým způsobem jste naši příbuzní, i když je pro nás velmi těžké si to připustit. Ale pravdě je třeba hledět do očí a neuhýbat před ní, protože ona nás stejně jednou dostihne. A tohle pro elfy platí ještě daleko silněji než pro vás smrtelníky. My žijeme příliš dlouho na to,
60
KONOPNÁ PANÍ II. abychom pravdě někdy unikli, a tak musíme být dvojnásob ostražití, když jde o předsudky. A proto já Thranduil, král lesních elfů z Temného hvozdu, bych ti dnes chtěl nabídnout své přátelství, i přestože jsi skřet. A věř mi, že tak činím z upřímného srdce a byl bych velmi rád, kdybys moji nabídku přijal a stal se také mým přítelem." Elf povstal a rozevřel náruč před ohromeným Orcasem, kterému se stáhlo hrdlo, a i přes svou představu o sobě samém jako o tvrdém chlapovi si musel přiznat, že je téměř až k slzám dojat. - "Já budu jen rád," řekl ochraptěle Orcas, když se mu konečně podařilo se zvednout. "Já jsem od tý doby, co jsem potkal Paní Anuviel, poznal už mnoho elfů a s některýma se i přátelím, jako třeba s Glorfindelem nebo s Elrondovýma synama. I s Haldirem z Lórienu dobře vycházíme, je to moc statečnej a rovnej elf. Takže já proti vám elfům vopravdu nic nemám. A myslím, že většina našinců se na vás bude taky tak dívat, až se už nebudou muset bát, že je na potkání zapíchnete. Asi ne hned a ne všichni, ale časem se to poddá. Když budeme mít co k jídlu a nebudeme se muset v jednom kuse bát o kejhák, tak se na celej svět budem dívat jinak, to si zase myslím já Orcas, syn Mangase z Jižního Mordoru. Jsem jen prostej kovář, tak prosím vomluv, že neumím mluvit vznešeně, ale moje slova jdou vod srdce, to mi věř!" Orcasova tvář se roztáhla do širokého úsměvu, který na elfy zapůsobil poněkud protichůdně, protože si ještě nezvykli na nevábné žluté tesáky a ohnivý pohled škaredých skřetů, ale Thranduil ho statečně ustál a jeho sličná tvář se také rozzářila. Objali se a Pipin se nadšeně roztleskal. - "Já jsem věděl, že Konopná Paní to dokáže!" vykřikl radostně hobit. "Zezačátku jí nikdo nevěřil a všichni – tedy skoro všichni – ji měli za blázna, ale ona měla pravdu. Když se srdce otevřou a zbaví se hloupých předsudků o tom, jaký jsou ti druzí, a začnou je soudit podle toho, jak se opravdu chovají, tak přeci nemůžou být nepřátelé jen kvůli tomu, co se o někom říká, ne? Vždyť tohle pochopili i ti naši zápecníci v Kraji, když se tam Orcas a jeho kamarádi objevili a zachránili jejich děti. A vy elfové jste přeci ještě daleko chytřejší než nějakej hobit. Takže si myslím, že bysme si měli nacpat dýmčičky a pořádně to oslavit. Tedy alespoň trochu, protože ta hloupá válka ještě neskončila," dodal, když Smíšek do něj strčil loktem a zašeptal mu, ať neblbne a nezhulí se, protože se do večera ještě musejí vydat na dlouhou zpáteční cestu. Nicméně se nově uzavřené přátelství mezi Orcasem a elfským králem oslavilo ne jednou, ale několika dýmkami vonného koření Konopné Paní. Legolas s velkou radostí zasvětil svého otce i bratry do nového obyčeje, který je tak nadchl, že jeho vážnost v rodině stoupla skoro stejně jako tehdy, když se mu díky přátelství s Elessarem podařilo získat knížecí titul a území v Jižním Ithilienu. Koncem odpoledne se Orcas se svým oddílem a hobity vrátili na okraj Temného hvozdu v početném doprovodu lesních elfů, kteří se také chtěli podívat na zítřejší souboj Anuviel s Pánem balrogů.
- Byl jednou jeden Temný pán Elfové a trpaslíci v Temném hvozdu obklíčili balrogův Dol Guldur ze všech stran, volný ponechali jen úzký pás lesa vedoucí k planině na břehu Anduiny, aby balrog neměl důvod se vymlouvat, že se nemohl dostat na bojiště. Souboj se měl odehrát právě tam, na dvě míle široké a tři míle dlouhé pláni rozkládající se mezi břehem Velké řeky a okrajem lesa. Pláň z jihovýchodu uzavírala spojenecká vojska a ze severozápadu se podél ní táhly šiky lórienských lučištníků. - "Rozhodně neber Pána balrogů na lehkou váhu," kladl dívce již po x-té na srdce Gandalf. "Nevíš, jaké překvapení ještě může mít v záloze. Po tom, co provedl s Miláčkem, bych se už od něj nadál čehokoliv!" Anuviel neměla v úmyslu sebeméně podceňovat dráčkova pána. 61
KONOPNÁ PANÍ II. Proto si také raději naplnila filtr své plynové masky čerstvou dávkou aktivního uhlí a měla ji připravenou, aby si ji nasadila, hned jak se balrog objeví. Bylo sice ještě ráno, ale poledne se nezadržitelně blížilo a s ním i osudný okamžik jejího posledního měření sil s Temnými pány Středozemě. Tenhle je tedy zvlášť temnej a hustej, pomyslela si dívka v duchu. Měla sice strašlivý strach z nadcházejícího souboje, ale zároveň si přála, aby její rival přišel co nejdřív a měla to všechno už konečně za sebou. Bylo jí už jasné, že tento balrog bude nesrovnatelně silnějším protivníkem, než byli ti předchozí, a jen se modlila, aby nepřišel s nějakou novou záludnou zbraní, proti které nebude mít obranu. Ranní mlha nad Velkou řekou se sotva stačila rozplynout v dopoledním slunci, když se v hlavním štábu objevila naprosto nečekaná, ale nadevše vítaná posila. V doprovodu malého oddílu elfů přijel dívčin první přítel ve Středozemi, Půlelf Elrond. Když se Pán Roklinky od Gwaihira dozvěděl zprávu o dívčině vítězství nad mordorským balrogem, uvědomil si, že jeho panství se už nemá čeho obávat, protože mezi ním a zbylým balrogem je tolik jeho spojenců, že by tam Pán balrogů se svým vojskem nikdy nedošel. Rozhodl se tedy vyjet ze své údolní říše se všemi válečníky, které si odtamtud mohl dovolit odvést, aby neohrozil ochranu jejích hranic. Namířil si to s dvoutisícovým vojskem lesních elfů a padesátkou Eldar ze své domácnosti do Zlatého lesa, kde byl s velkou radostí přivítán Pánem Celebornem a Paní Galadriel, rodiči své manželky. Spolu s nimi se předminulou noc přeplavil přes řeku a zúčastnil se bojů na hranicích Dol Gulduru. Elrond nyní přicházel za Anuviel, jednak aby jí dodal odvahu před nadcházejícím soubojem, ale především proto, aby jí předal zbraň, kterou pro ni dal v Roklince vyrobit. Byla to kopie slavného Gil-Galadova kopí Aiglosu, které bylo pohřbeno zároveň s nešťastným posledním velekrálem elfů ve Středozemi, poté co zahynul v boji se Sauronem. Jeho štíhlá, téměř metr dlouhá hlavice byla v dolní třetině opatřená dvěmi protilehlými řadami ostrých křidélek, která fungovala podobně jako zpětné hroty háčku na ryby. Anuviel tvar hlavice připomínal stříbrnou špičku vánočního stromečku, ale jinak to byla velmi smrtonosná zbraň. Čepel Aiglosu byla vyrobená z kovu s podobnými kouzelnými vlastnostmi jako elfské meče ze starých časů a na svou velikost byla překvapivě lehká. Kopí mělo dva metry dlouhou dřevěnou žerď uprostřed ovinutou tenkými copánky z elfích vlasů, aby v rukou neklouzalo. Čepel i horní část žerdě byly pokryté kouzelnými runami, které zaručovaly, že se v žádném případě nezlomí. Anuviel měla z Elrondova daru nesmírnou radost, stejně tak jako z jeho příjezdu. Odmítla Půlelfovu dobře míněnou nabídku, že se s Pánem balrogů utká místo ní, ale řekla mu, že tentokrát bude jen ráda, když bude spolu s ostatními Strážci elfských Prstenů moci, tedy s Gandalfem a s Galadriel, připraven zasáhnout, kdyby se jí nepodařilo Temného pána zabít. Uvědomovala si, že by se jí mohlo stát, že i přes všechny své kouzelné zbraně v boji s tak silným protivníkem neobstojí, a že kdyby ona zahynula, život ve Středozemi půjde dál a někdo bude muset dokonat její dílo. Neměla zrovna v úmyslu psát závěť, ale říkala si, že bude lepší připravit se na všechny eventuality. Blížilo se už poledne, a tak se Anuviel vypravila na dohodnuté místo se všemi, kdo měli tu odvahu přiblížit se na dosah ke strašlivému Temnému pánovi a sledovat na vlastní oči jejich souboj. Rozloučila se s přáteli a stejným dílem vroucně políbila Glorfindela i Elessara. Pak si nasadila ochrannou masku a přetáhla si přilbu brnění přes hlavu. Ještě jednou se rozhlédla po těch, které se za necelých osm měsíců svého pobytu ve Středozemi naučila tolik milovat a ctít, a srdce se jí sevřelo neblahou předtuchou, že by to mohlo být naposledy, co je ve svém životě vidí. Cítila se strašlivě sama a opuštěná, když kráčela ke břehu Velké řeky, a zastavila se u okraje srázu, kterým končila planina, necelých sto metrů od svých přátel. Měla srdce těžké jako z olova a bylo jí do pláče, když vyhlížela svého protivníka. Naštěstí nemusela dlouho čekat, Pán balrogů byl dochvilný jak majitel švýcarských hodinek.
62
KONOPNÁ PANÍ II. Úderem poledne se nad Dol Guldurem zdvihl temný mrak a z hradeb vyšlehly vysoké plameny. Kvílející vítr je hnal směrem k místu souboje a cestou nemilosrdně požíraly staleté stromy hvozdu. Plameny rychle postupovaly dál směrem k planině a za nimi kráčel sám Pán balrogů. Ten mizera ještě po sobě na rozloučenou zanechá ekologickou katastrofu! Kam balrog šlápne, tam tráva sto let neroste, zuřila v duchu Anuviel při pohledu na spoušť, již působil v Temném hvozdu, posledním pozůstatku původního zalesnění Západní Středozemě, který ještě stál za řeč. Očekávala ho na okraji planiny na místě, kde se rovina řídce posetá kamením a balvany náhle lámala a téměř kolmým třímetrovým srázem spadala k plochému břehu Anduiny. Musela jako obvykle vyřešit problém s rozdílem výšek a doufala, že balroga vyláká dostatečně blízko k okraji, aby ho ze srázu smetla úderem důtek podobně jako jeho mordorského kolegu. Elrondovo kopí velmi uvítala, protože teď měla konečně zbraň, kterou ho mohla smrtelně zasáhnout i ze země. Prostě, když balrog nebude chtít dolů po dobrém, tak ho tam dostrkám po zlém kopím, dodávala si Anuviel frajersky odvahu. Pán balrogů majestátně vkráčel na planinu a rozhlédl se do všech stran, aby si udělal představu o rozložení nepřátelských sil. Celou noc pracoval na vylepšení svých zlonosných schopností a byl skálopevně přesvědčený, že tu neuvěřitelně drzou ženskou hravě porazí. Spatřil ji, jak se na pohled ležérně opírá o dlouhé kopí na druhém konci pláně, a vzbouřil se v něm všechen nahromaděný vztek. Bez rozmyslu se k ní rozběhl s přesvědčením, že ji jednou ranou důtek smete do řeky a navždycky s ní tak skoncuje. Předcházel ho strašlivý ryk, kterým děsil své nepřátele a který měl tu moc dočista zabít slabší povahy, ale na dívku jeho řev nijak zvlášť nezapůsobil, protože si podobně jako minule ucpala uši střídkou chleba. Ve skutečnosti v duchu jásala, protože balrog udělal přesně tu chybu, kterou potřebovala. Balrog se dostal na nějakých dvacet metrů od nehybně stojící dívky a za běhu právě vytahoval důtky, když se kopí náhle sklonilo, napřáhlo se proti němu a útočník měl co dělat, aby ubrzdil svůj rozlet a nenabodl se na jeho modře zářící ostrou špici. Zastavil se pět metrů od Anuviel a rozmáchl se k úderu. Dívka držela napřažené kopí v levé ruce a v pravé, skryté za zády, měla připravené ohnivé důtky, kterých si balrog vůbec nevšiml. Ještě než na ni stačila dopadnout balrogova zbraň, Anuviel vymrštila ruku s důtkami a řemínky obou důtek se ve vzduchu propletly. Ale běda, tentokrát to nebyly balrogovy důtky, které vylétly k modrému nebi, ale její vlastní. Nestvůra měla strašlivou sílu a vyškubla jí důtky z ruky tak lehce, jako kdyby sebrala hračku bezbrannému dítěti. Sotva se Anuviel stačila vzpamatovat z nepříjemného překvapení, ohnivá metla se opět napřáhla a byla by dívku svým širokým rozmachem smetla do řeky, kdyby se jí nepodařilo uniknout na pohled zázračným skokem. Rozeběhla se totiž podél srázu s napřaženým kopím a v okamžiku, když ji doháněla chobotnice kroutících se ohnivých bičů, sevřela kopí oběma rukama kousek pod hlavicí, zabodla jeho pružnou žerď do země, odrazila se a zhoupla se na Aiglosu jako skokan o tyči. Vymrštila se vysoko do vzduchu a balrogovy důtky ji těsně minuly. Dopadla na všechny čtyři jako kočka a dvěma dlouhými skoky byla zpět u ještě vibrující pružné žerdě. Bleskurychle vytrhla kopí ze země a vrhla se s ním proti balrogovi, který byl v této chvíli zranitelný, protože ještě vyrovnával rovnováhu po širokém rozmachu důtkami. Teprve teď se mu podařilo narovnat se z předklonu a spatřil, jak se před ním znenadání vynořila. Překvapením zaškobrtl, a aby před ní trapně neupadl na kolena, s roztaženými křídly a pařáty udělal dlouhý skok jejím směrem. Balrog se tak nechtěně dostal přímo do dráhy opisované špičkou jejího kopí, které do něj zajelo tak hladce, jako by se na ně nabodnul špekáček. Anuviel měla co dělat, aby ránu ustála, ale s vypětím všech sil to zvládla, a ještě kopím dvakrát pootočila sem a tam, aby zpětná křidélka nadělala v balrogově břichu co největší škodu. Teprve pak uskočila dozadu a vší silou vytrhla kopí z balrogova těla ven. Zasyčelo to, jako když se vypouští tlakový hrnec, a ze zubatého otvoru po kopí se vyvalil zelenožlutý plyn.
63
KONOPNÁ PANÍ II. Okamžitě se začal rozlézat po zemi, ale vítr ho naštěstí ihned unášel směrem od Anuviel. Dívka mu zůstala vystavená jen na malou chviličku, ale přesto se její oči v mžiku zalily slzami. Uhlíkový filtr sice zabránil, aby se jí plyn dostal do dýchacích cest, ale oči jí nic nechránilo. Anuviel v masce necítila žádný zápach, ale přesto rychle pochopila, že ten plazící se plyn je chlór. Tak s tímhle Temným pánem asi žádnou společenskou konverzaci nepovedu, problesklo jí hlavou zklamaně, protože se už těšila, jak mu řekne pár slov od plic. Ráda by, ale ne v takhle zamořeném prostředí, protože v tom by zanikly i ty její nejštiplavější poznámky. Přinutila svoji vyděšenou a roztěkanou mysl k přemýšlení o naléhavějších záležitostech a vzápětí dostala další šok, když si uvědomila, co by to mohlo znamenat. Aby tak ten mizera… Ani nestačila v duchu zformulovat svoji myšlenku, když Pán balrogů k nepříčetnosti rozzuřený únikem svých vzácných tělních plynů vytasil ohnivý meč a vrhnul se po ní, aby s tím nepříjemným bodavým hmyzem co nejrychleji skoncoval. Anuviel zabodla kopí do země a Ilúvatarův meč se objevil přímo v její ruce, aniž by ho musela zdlouhavě tasit. Teď už šlo o zlomky vteřiny! Oba meče se setkaly, ale stalo se něco, co nikdo nemohl očekávat. Tedy lépe řečeno, nikdo jiný než Anuviel, ale i té teprve nyní začínalo plně docházet, jaké síle se to vlastně bude muset postavit. I přes slzející oči spatřila, jak se mezi meči vytvořil zářivě oslepující elektrický oblouk, a paží jí projela strašlivá ochromující bolest od silného elektrického výboje. Naštěstí stála na vrstvě suchého listí a zlámaných větviček naplavené při jarním tání, která nebyla vodivá. Výboj sjel po dívčině brnění do listí, a to okamžitě vzplanulo. Anuviel se ještě duchapřítomně podařilo strhnout svůj meč zpět, aby přerušila elektrický výboj, a plavným skokem přeskočit ohnivou hradbu, která se kolem ní okamžitě zdvihla. I když si ve svém brnění může leckdy připadat jako legendární Johanka z Arku, není přece žádná pomatená pasačka, aby se nechala upálit zaživa! Rychle se vzpamatovala z bolesti a soustředila svoji mysl na to, co se právě tak bleskurychle odehrálo, a uvědomila si, že to může znamenat jen jedno. Elektrický balrog! Ta zrůda si přece v břiše vyrábí elektrolýzou chlór stejně jako to její domácí zvířátko! Od někoho se to ten jeho Miláček musel naučit, takže s tím měla počítat, uvědomila si svoji fatální chybu. Teď však bylo pozdě honit bycha a ani nebyl čas k nějakému delšímu přemýšlení o tom, jak se s nečekaným problémem vyrovnat. Nechala zmizet meč z téměř ochrnuté ruky, zmobilizovala všechnu léčivou sílu Paní hvězd, kterou měla v sobě, a do paže se jí okamžitě vrátil život. Pak se opět chopila kopí, protože oproti meči mělo tu výhodu, že jeho žerď byla nevodivá. Postavila se balrogovi s čepelí Aiglosu II. a při každém výpadu se trochu pootočila směrem od řeky. Teprve teď plně ocenila lekce zacházení se zbraněmi, které dostávala ve Valinoru, a v duchu svým božským učitelům děkovala za to, že ji vycvičili i v tomto netradičním způsobu boje. Balrog, aniž by si to uvědomoval, se otáčel spolu s ní, a Anuviel stačily jen tři výpady, aby stál přesně tak, jak ho potřebovala mít – zády ke kraji srázu nad řekou. Uprostřed dalšího výpadu se dívka bleskurychle otočila k balrogovi čelem vzad a skočila co nejdál od něj. Pán balrogů vztekle zařval, protože si v první chvíli pomyslel, že se dívka dává zbaběle na útěk, ale tím jen dokázal, jak málo se vyzná v povaze své protivnice, protože tu by nic takového ani ve snu nenapadlo. Sotva dopadla na zem, otočila se na patě, znovu se vymrštila jako tygřice a s kopím napřaženým šikmo vzhůru se odrazila k mohutnému skoku vpřed. Elrondovo kopí prorazilo balrogův krunýř s dutým zvukem, jako když bouchne šampaňské, ale místo aby jím projelo skrz naskrz, tentokrát zůstalo pevně vězet v jeho hrudi. Úder vedený Anuviel byl tak mocný, že smetl neopatrného balroga ze srázu. Jenže dívku již zmáhala únava, slzely jí oči a byla přiotrávená chlórem neustále unikajícím z velkého otvoru po její první ráně kopím. Dopustila se tedy osudné chyby, když se nestihla včas pustit žerdě, která ji při balrogově pádu na záda vymrštila do výše, a udělala ve vzduchu zcela nechtěný a nekontrolovaný kotrmelec. Tvrdě dopadla na okraj srázu a zůstala tam nehybně ležet na břiše
64
KONOPNÁ PANÍ II. s vyraženým dechem, tváří v tvář Pánu balrogů, který seděl dole na břehu řeky bokem ke srázu a zoufale se snažil vyrvat si kopí z prsou. Špice Aiglosu pronikla mezi balrogova žebra a při jeho nemotorném pádu se pootočila, takže se její křidélka pevně zasekla do žeber, a čím silněji netvor za kopí tahal, tím hlouběji se do nich zabodávala. Dívka dopadla ani ne metr od balrogovy hlavy a byla tak otřesená tvrdým přistáním, že si balroga všimla, až když se přímo před ní ozvalo jeho výhrůžné zamručení. Z pohaslých očních důlků hrůzostrašné rohaté hlavy vyšlehly dlouhé plameny, které však jen neškodně olízly povrch dívčina brnění, aniž by jí ublížily. Anuviel napjala všechny své síly, aby neomdlela hrůzou z tak intimní blízkosti Temného pána, který v ní vzbuzoval přímo panický děs. V duchu vyslala úpěnlivou prosbu k Vardě, ať jí pomůže svou léčivou silou a ať jí dá odvahu pokračovat dál v boji. Neuplynuly ani dvě vteřiny od její modlitby k Paní hvězd a podařilo se jí nejen nabrat dech, ale dokonce i uvést do provozu hlasivky. - "Elektrickej úhoř nebo rejnok, to je taky poněkud zvrhlý, ale prosím, příroda má právo si tu a tam vyhodit z kopýtka, ale elektrickej balrog, to je zrůda, která nemá právo na existenci," vychrlila ze sebe, co jí právě probíhalo myslí, balrogovi přímo do tváře. Pán balrogů přestal tahat za násadu kopí a ohromeně na ni zůstal civět. Nechápal jak to, že tahle ubohá smrtelnice je stále naživu a nejenom naživu, ale navíc jí huba jede jako šlejfírna. A ještě má tu kuráž takhle ho po tom všem urážet! Než se netvor stačil vzpamatovat z šoku nad její nezdolností, Anuviel se nadzdvihla, rukama se vzepřela do pokleku a vyskočila na nohy. V ruce se jí opět objevil Ilúvatarův meč, přiskočila k ohromenému balrogovi, napřáhla se a mrštila meč po balrogovi tak prudce, až jeho špička zajela do netvorova hrudníku. Mířila do místa o půl metru výše, než byl zabodnutý Aiglos, a stalo se přesně to, v co doufala. Meč v ráně párkrát zakmital sem a tam, ale pak převážila váha jeho jílce a začal se sklánět dolů. Hlavně ať teď nevypadne z rány, ať ještě minutku vydrží zabodnutý v jeho těle, modlila se v duchu teď již dočista odzbrojená Anuviel a zaklínala osud, aby jí ještě jednou, jedinkrát dopřál svoji přízeň. Snad ji osud v té chvíli opravdu vyslechl, nebo to bylo jen obyčejné lidské štěstí – to už dnes nikdo nedokáže říct, ale jedno je jisté – Ilúvatarův meč držel pevně zabodnutý v ráně ještě v okamžiku, když se dotkl čepele Aiglosu. V čepelích to zajiskřilo, ozvalo se strašlivé zapraskání a vzplanul mezi nimi elektrický oblouk. Tentokrát to však byl balrog, který se stal obětí svého vlastního elektrického výboje. - "Pchá, a máš to ty pitomče!" zařvala vítězoslavně Anuviel hlasem ochraptělým z chlóru, který už začínal prosakovat jejím filtrem. "Já ti v tý tvý elektrárně udělám takovej zkrat, že už si ani neblikneš!" Balrog zakvílel, jeho tělo se prohnulo do oblouku, pak se nekontrolovatelně roztřáslo a z hrudníku mu začal stoupat hustý černý dým. Vzduchem zavanul nevýslovně odporný zápach škvařícího se masa. Pán balrogů však ještě nebyl poražen, protože i přes úpadek svých sil ve službě Zla byl stále ještě příliš mocným Maiou a čarodějem, než aby ho mohl zabít prostý smrtelník. Elektrický zkrat ho sice částečně vyřadil z provozu, ale přesto se stačil ohnat po bezbranné Anuviel se svým ohnivým mečem. Jeho špice se tentokrát dotkla dívčina ramena, vyletěl z něj oslňující výboj a na místě dotyku se v údajně nezničitelném kovu objevila díra velká jako pěst. Anuviel srdceryvně vykřikla, když jí projela tak strašlivá bolest, jakou by si nedokázala představit ani v té nejhorší noční můře. Povzbuzen nečekaným úspěchem balrog sebral všechnu sílu, která mu ještě zbývala, a ohnal se pařátem, aby smetl Ilúvatarův meč ze svého těla. Meč vylétl do vzduchu a dopadl do řeky kousek od břehu, kde zůstal ležet ve vodě na mělčině. Elektrický zkrat se tím přerušil a Pán balrogů přestal syčet a doutnat. Pak se pomalu obrátil k Anuviel a jeho tělo se začalo pomalu otřásat hrůzným smíchem. - "Kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp, ty hloupá huso!" vypravil ze sebe sotva srozumitelným ochraptělým hlasem a rozkašlal se, až si musel kleknout a jeho obrovské tělo se bezmocně otřásalo záchvatem dušnosti. Anuviel se podařilo překonat mrákoty, které na ni
65
KONOPNÁ PANÍ II. přišly po zásahu balrogova meče, a odvážně se vrhla ke srázu. Uchopila žerď Aiglosu, která se znenadání vynořila při jeho okraji, když si netvor kleknul, a jak kašlal, rytmicky se nad ním zvedala a klesala. Druhý konec kopí stále ještě vězel v balrogově hrudi, ale dívka se ho musela pokusit získat, protože žádnou jinou zbraň neměla na dosah. Ale běda, bylo to marné! Kopí vězelo v netvorově těle příliš pevně. Nakonec, místo aby kopí vytáhla, se jí podařilo jen je zarazit ještě hlouběji do démonova hrudníku. Balrog opět strašlivě zařval bolestí, couvl, aby své protivnici vyrval kopí z ruky, odrazil se od země a s rozepjatými křídly se nad ní vznesl jako dravec nad kořistí. Anuviel stála nehybně na okraji srázu, vypadala teď jako docela maličká a nepatrná bezbranná dívka v poškozeném a již zcela zbytečném brnění, které se poddávalo ranám balrogova elektrického meče stejně snadno, jako kdyby bylo vyrobené z papíru. Nemělo ani cenu se pokoušet někam utéct, protože balrog by ji hned dostihl. Byla příliš hrdá, než aby mu ukazovala záda, a tak tam tedy beze zbraně stála před zraněným, ale stále ještě příliš mocným Pánem balrogů, a čekala na smrt. Před očima jí závratnou rychlostí pozpátku prolétlo vše, co se v jejím novém životě odehrálo, a Anuviel si už byla jistá, že tohle je ten okamžik, který bezprostředně předchází smrti. Najednou si uvědomila, že už ji nic netíží ani netrápí, že už jí je jedno, že Pán vod na ni uvalil tu strašnou Sudbu a že se jí ani ve Středozemi nepodařilo najít štěstí v lásce, netrápilo ji už ani pomyšlení na to, že nedokázala dovést své poslání do konce. Najednou byla svobodná jako nikdy předtím a cítila se i tak šťastná, a v její duši konečně zavládl klid a mír. A hlavně, ať se to může zdát sebe podivnější, už se vůbec nebála smrti. Temný pán ještě jednou strašlivě zaryčel, až se celá planina zavlnila a nedaleký pahorek Dol Gulduru se rozechvěl až do hloubky svých kořenů, a střemhlav se vrhnul na Anuviel. Z hrudi mu stále trčela žerď Aiglosu, a jak se řítil na nehybně stojící dívku, ještě dřív než se jí mohly dotknout jeho pařáty, žerď Elrondova kopí jí strašlivou silou narazila zezadu do hlavy, takže dívka ani nevěděla, odkud přišla smrtelná rána. Před očima se jí zatmělo, a pak už nebylo nic. ***
***
***
***
***
***
- "Ne, tohle přece není možné!" vykřikl zděšeně Gandalf, když balrogův meč propálil díru do brnění nešťastné dívky. "Co je tohle za strašlivý vynález?" obrátil se k zesinalému Glorfindelovi, který bezmocně hleděl k nedalekému okraji srázu, kde Anuviel sváděla svůj poslední neúspěšný zápas o kopí, a po tvářích mu proudem tekly slzy. Elessar zatínal pěsti a hleděl do země, protože neměl sílu dívat se na konec té, kterou tolik miloval. Ostatní dívčini přátelé ho napodobili, protože hledět na její smrt a nemoct jí přijít na pomoc bylo rovněž nad jejich síly. Žádný z nich neměl zbraň, která by se mohla měřit s balrogovým ohnivým mečem obývaným neznámou silou vítězící i nad vynálezy samotného Ilúvatara. Náhle se na druhé straně planiny objevil jasný záblesk světla. Gandalf k němu vzhlédl a najednou ožil. "Paní světla a Prsten vody vytáhli do boje!" vykřikl, pozvedl ruku s Prstenem ohně k nebi a z rudého kamene vylétl podobný záblesk jako z Prstenu Paní Galadriel. "Necháme se snad zahanbit statečností ženy, Elronde?" zvolal k Pánovi Roklinky. Elrond se zachvěl hrůzou, protože už předem věděl, co po něm bude čaroděj chtít, a pohlédl na prsten s modrým kamenem na své ruce, jako by ho viděl poprvé v životě. - "Galadriel nám vzkazuje, že jednotlivě jsou naše Prsteny příliš slabé, než aby obstály proti Temnému pánovi," prohlásil Gandalf vzrušeně. "Ale říká také, že jsme nikdy nezkusili spojit jejich síly, a že teď k tomu nadešel ten vhodný okamžik." Elrond se na čaroděje podíval s nesouhlasným výrazem a s němým zoufalstvím zavrtěl hlavou. Již před mnoha lety se Moudří zamýšleli nad tím, co by se stalo, kdyby se pokusili spojit sílu Prstenů moci. Dospěli tehdy k názoru, že takový pokus by byl příliš nebezpečný, protože jejich síla by se spojením
66
KONOPNÁ PANÍ II. nesečetla, ale znásobila, a stala by se příliš velkou na to, než aby ji dokázali bezpečně ovládat. Gandalf se však nedal jen tak lehce odradit. - "Já dobře vím, že Saruman tvrdil, že by to bylo příliš nebezpečné a mohla by se tím způsobit zkáza Středozemě, ale cožpak teď máme na vybranou? Nezničíme-li ji my, udělá to on!" Gandalf ukázal směrem k balrogovi vznášejícím se nad dívkou, která tam stála beze zbraně a čekala už jen na ránu z milosti. Elrond pohlédl na dívku a srdce se mu sevřelo strašlivou bolestí a soucitem. Po tom, co všechno pro Středozem učinila, ji přece nemůžou takhle nechat na holičkách, ať je cena jakákoliv! - "Prsten vzduchu je připraven," prohlásil vzápětí pevným hlasem a z jeho ruky rovněž vyšlehl k nebi proud světla jako znamení pro Galadriel. Oba Strážci prstenů se otočili směrem ke srázu, kde se Pán balrogů právě vrhal na Anuviel, aby ji rozsápal svými obrovskými pařáty. Gandalf natáhl ruku k vznášejícímu se netvorovi a z jeho Prstenu vystřelil proud rudého ohnivého světla. K němu se okamžitě přidalo namodralé světlo z Půlelfova Prstenu a z dálky přiletěl bělostný paprsek z Nenyi Paní světla. Oslnivě zářící paprsek, který v sobě spojoval a znásoboval sílu všech tří Prstenů, se dotkl balroga a mocně ho odhodil stranou od dívky, dřív než se jí vůbec stačil svými obrovskými drápy dotknout. Dívku tím však už nestačili zachránit, protože ji mezitím srazila k zemi žerď jejího vlastního kopí. Nehybně visela hlavou dolů přes okraj srázu, a s rozhozenýma rukama a nohama vypadala jako vykloubená dětská panenka. Spojená nebo spíše znásobená síla Prstenů balroga odhodila až dolů pod sráz a odtamtud ho skutálela do řeky. Prsten Paní Galadriel se v dálce opět zableskl a hladina Velké řeky se náhle začala vzdouvat. V té chvíli pozvedl svůj Prsten i Elrond, a z koryta se náhle zvedla mohutná vodní stěna. Obrovská vlna se vrhla na Pánu balrogů, který se již drápal na břeh, a strhla ho zpět. Gandalf třel svůj Prsten ohně dlaní a mumlal si přitom pod vousy nějaké zaklínadlo v cizí řeči. Pak natáhl ruku s Prstenem k vodní stěně unášející bezmocného balroga do středu koryta Anduiny, jako by to byl jen nějaký neživý kmen stromu. Gandalfův Prsten se zablýskl a jeho moc stočila vodní hradbu do obrovského zpěněného víru, který netvora uchvátil do své náruče, aby ho stáhnul do hlubin Velké řeky. Balrog si již byl naprosto jistý svým vítězstvím a chystal se náležitě si ho vychutnat, když se proti němu náhle postavila síla, jakou nikdy předtím nepoznal. Nezadržitelně ho vlekla k vodě, kterou nenáviděl, a která pro něj v této chvíli představovala smrtelné nebezpečí. Když ho obklopila vodní stěna, otvory v krunýři začala do jeho těla proudit voda a způsobila tam tak strašné dílo zkázy, jako by pozřel ten nejprudší jed. Voda pronikla do velkokapacitních kondenzátorů uložených v balrogově hrudníku, definitivně je zkratovala a vyřadila z provozu. Na princip elektrické energie a její výrobu před Pánem balrogů ještě nikdo na Ardě nepřišel, takže byl na svůj vynález náležitě pyšný a myslel si, že díky němu bude mít vyhráno. Teď se mu však měl předmět jeho pýchy stát osudným. Kondenzátory byly velmi těžké stejně jako elektrolytická jednotka na výrobu chlóru, kterou měl balrog umístěnou v břiše, a tak jakmile se ocitl ve vodě, šel nemilosrdně rychle ke dnu. Mohl by se ještě zachránit díky svým křídlům, kdyby měl dostatek času, aby s nimi párkrát zamával a vznesl se. To mu však nebylo dopřáno a spojená moc Prstenů způsobila, že Pán balrogů se místo do výšek vrhnul do hlubin a dostal tak příležitost se zblízka seznámit se dnem řeky Anduiny. Během prvních otoček víru je možná zběžně zahlédl, jelikož ještě trochu vnímal, ale při dalších už nebyl při vědomí, takže si svůj výlet ke dnu moc neužil. Vodní vír ho ještě několikrát svezl na ruském kole lenivě se převalujícím sem a tam mezi břehy řeky, a nakonec opovržlivě vyplivl jeho bezduchou mršinu na stejné místo, odkud ho předtím voda smetla. Balrogovo tělo začalo na břehu syčet a doutnat a prskat, až nakonec vybuchlo a shořelo jasným plamenem. Z ohně vylétl černý Stín, který se hrozivě roztáhl nad krajinou, ale moc Prstenů se do něj opět opřela a rozptýlila ho na obláčky roztroušené tu a tam po modré obloze. Balrogův zlovolný duch ztratil své nesmrtelné tělo a byl tak krutě oslaben a umořen, že
67
KONOPNÁ PANÍ II. nebude schopen se převtělit do hmotné podoby až do Hudby Ainur na konci Eä. A takový byl tedy konec Pána balrogů, posledního Temného pána a Černého krále v šachové partii o nadvládu nad Středozemí. Byl to však i konec jeho protivnice, Bílé královny Anuviel, ležící bezvládně v děravém brnění na srázu nad řekou, s Glorfindelem a Elessarem skloněnými nad jejím mrtvým tělem a ronícími hořké slzy zármutku nad jejím nešťastným koncem.
68
KONOPNÁ PANÍ II.
INTERMEZZO Přišla k sobě s pocitem, že se jí zase zdá nějaký hodně podivný, ale dlouho vytoužený sen. Připadala si, jako by celý život čekala jen na tuto chvíli, jako by vždycky věděla, že tento sen jednou přijde a naprosto změní běh jejího života. Ten sen byl velice zvláštní, úplně jako živý, a přitom tak naprosto neskutečný. Zprvu se cítila trochu jako na halucinogenních houbičkách, ale když se s ní po chvíli svět přestal točit a vlnit a ona konečně začala vnímat své okolí, uvědomila si, že vše vidí zcela jasně a zřetelně, úplně jako ve střízlivé realitě. Nacházela se ve velkém nedefinovatelném prostoru, jehož strop a stěny se ztrácely v temnotě. Před ní stálo cosi, co jí připomínalo typickou kancelářskou buňku ve velké nadnárodní společnosti. U dlouhého pracovního stolu seděl před zářící obrazovkou muž, jehož vzhled představoval dokonalý stereotyp ošumělého programátora. Delší umaštěné vlasy, neupravené vousy, vytahaný svetr, na kolenou vybledlé džíny a na nose lenonky – takových v životě viděla celé mraky, stejně ležérně se rozvalujících v křeslech před počítači…. Tohle přece už jednou viděla, tohle přece už dobře zná, uvědomila si náhle a tázavě se podívala na sedícího muže. - "Vítej zpět, Anuviel!" řekl. "Je mi moc líto, že mé brnění selhalo, ale opravdu jsem netušil, že na Ardě se už někdo naučil používat elektrickou energii. Jó, nikdo není neomylný, děvče zlatý, ani Bůh ne! Kdybys tak věděla, jak mě pak dokáže naštvat, když tam u vás na Zemi vidím ty tajtrlíky s papežskou tiárou na hlavě, kteří o sobě tvrdí, že právě oni a jen oni neomylní jsou. Nejenže si neustále berou mé jméno darmo do huby, přestože jim to jejich vlastní víra zakazuje, ale ještě si dovolují tvrdit, že jsou dokonalejší než já sám! No uznej sama, není to nechutný?" prohlásil Stvořitel rozhořčeně. Dívka se na něj nepřítomně zadívala, a upřímně řečeno ji momentálně Stvořitelovy názory na pozemské církve ani trochu nezajímaly. Takže teď už je konečně mrtvá, uvědomila si, a najednou jí to všechno přišlo hrozně líto a rozbrečela se jako malá holka. - "Tak tto … to vše … by … bylo úplně nanic," vzlykala trhaně a sesunula se na starou známou pohovku před pracovním stolem. Stvořitel vstal z křesla a posadil se vedle ní. Objal ji kolem ramen, zvedl k sobě dívčinu uplakanou tvář a otřel jí rukou slzy. - "No tak, už nebreč," utěšoval ji. "Byla to má chyba, že jsi ten zápas s Pánem balrogů nepřežila. Už minule jsem ti řekl, že i Stvořitel se může dopustit chyby, ačkoliv se mi to nestává tak často, jako vám smrtelníkům. Ale když už se nějaké chyby dopustím, tak se ji vždycky snažím napravit. Takže se o to teď pokusím i u tebe. Ovšem jen v tom případě, že ještě máš chuť pokračovat dál v tvém poslání a dovést ho do konce." Anuviel vytřeštila oči. "Co, cože? Já se ještě můžu vrátit do Středozemě?" vyhrkla ohromeně a srdce se jí rozbušilo neočekávanou nadějí. "Cožpak nejsem mrtvá? Já jsem si opravdu myslela, že mě ta potvora zabila!" Velký Programátor se na ni shovívavě usmál a řekl: "No, vlastně už mrtvá jsi, ale to není nic, co bych nemohl napravit. A protože vypadáš, jako bys měla chuť se do Středozemě zase podívat, mohu zařídit, abys tam opět obživla. Sice tě tam už všichni oplakávají, ale řekl bych, že nebudou nic namítat proti tomu, aby si zase rychle osušili slzy a pořádně oslavili tvůj návrat." Anuviel bylo, jako by se už skutečně podruhé narodila. Vyskočila z pohovky a procházela se ráznými kroky sem a tam po kancelářské buňce, aby si v hlavě srovnala myšlenky. Ani si ještě nestačila pořádně zazoufat nad svou smrtí, a už se dozvídá, že ji čeká zmrtvýchvstání! No, rozhodně si nemůže stěžovat na to, že spolupráce se Stvořitelem by byla nudná, pomyslela si ironicky. Vlastně je to moc pohodovej šéf! Zastavila a s vděčným úsměvem se vrhla do náruče Velkému Programátorovi, který se mezitím zvedl z pohovky. 69
KONOPNÁ PANÍ II. "Ty jsi ten nejlepší chlap na světě!" vykřikla nadšeně. "Tedy vlastně Bůh, ne chlap, já vím, že nemáš žádné pohlaví," opravila se, když Stvořitel chtěl začít protestovat. "Ať jsi kdo chceš, stejně tě mám hrozně ráda! Ale to ty vlastně už asi víš, když víš všechno, že?" zeptala se úplně zbytečně, ale v té chvíli jí bylo úplně jedno, jestli se před Stvořitelem ztrapní a ukáže se jako nevědomá husa. Velký Programátor ji také objal, i když trochu s rozpaky, protože na tak blízký fyzický kontakt se svými výtvory nebyl zrovna příliš zvyklý. - "Já vím, to já dobře vím, a věř mi, že v mém srdci máš i ty své místo," potěšeně se usmál a posadil dívku zpět na pohovku. "Teď si ale zase hezky sedni, Anuviel, a dobře mě poslouchej. Mám pro tebe pár novinek, které tě budou zajímat." A Velký Programátor začal dívce vyprávět o všem, co se stalo po její smrti. Popsal jí, jak Strážci prstenů překonali svůj strach z přílišné moci, kterou by jim mohla dát spojená síla elfských Prstenů, a společným zásahem definitivně vyřadili z oběhu Pána balrogů. Dívce opět vyhrkly slzy, když jí vyprávěl o smutku, jenž se zmocnil jejích přátel, poté co zmizelo poškozené Ilúvatarovo brnění a odkrylo její zkrvavenou rozbitou hlavu a oni si zdrceně uvědomili, že je mrtvá. Její tělo odnesli do tábora a uložili do stanu na máry, protože měli v úmyslu je druhý den převézt do blízkého Lothlórienu. Chtěli ji pohřbít pod obřími mallorny Caras Galadhonu, na které se tolik těšila, ale už neměla to štěstí je zaživa spatřit. Galadriel teď hořce litovala, že se s Anuviel nesetkala ještě před soubojem a odkládala chvíli seznámení napotom, až bude Pán balrogů poražen. Chtěla tedy mít svou nikdy nepoznanou přítelkyni blízko sebe alespoň teď, když byla mrtvá, a poskytnout jí místo k poslednímu odpočinku ve svém domově. Určitě by se jí v Lothlórienu líbilo, říkala si Galadriel, plačíc nad tělem přítelkyně své dcery, která se o ní tak často zmiňovala ve snech sesílaných její matce Pánem snů a vidění. - "Myslím, že aby tvoji přátelé příliš netrpěli, bude nejlepší, když se vrátíš do Středozemě ještě během noci, která následovala ten nešťastný souboj," prohlásil Stvořitel, když skončil své vyprávění. "Tvoji přátelé jsou prozatím v naprostém šoku z tvé smrti, takže jejich žal ještě nepropukl naplno. Proto bude lepší, když se vrátíš dřív, než si plně uvědomí, že tě ztratili. Nikdo tvou smrt neočekával, vždyť všichni věřili, že zvítězíš. A především, všichni kladli slepou důvěru v mé brnění," povzdychl si. "No, možná to pro ně bude užitečná lekce, aby konečně pochopili, že slepě se věřit nemá ničemu, a že i Ilúvatar se může dopustit chyby, protože nikdo není dokonalý." Pohlédl přísně na Anuviel, která si při jeho posledních slovech zcela bezbožně vybavila slavnou finální repliku z jednoho starého filmu, jež v originále zněla: Nobody's perfect!, ale pak se shovívavě pousmál a řekl: "No, vždyť já jsem ten film taky viděl a musím říct, že to byl jeden z nejlepších, co se vám kdy na Zemi podařilo natočit." Anuviel se při jeho slovech srdečně rozesmála a představila si Stvořitele, jak kouká na Někdo to rád horké na té své bezdrátové obrazovce a cpe se přitom popcornem nebo burákama, nebo co to vlastně jí, pokud vůbec něco jí. "Nejím nikdy nic, ale kdyby na to přišlo, tak se samozřejmě můžu převtělit do těla, které bez problémů zvládne jídlo či pití," utnul její rozverné představy Velký Programátor a zacukaly mu koutky. "Ne, s tím nepočítej!" odpovídal na její svatokrádežné myšlenky, které v ní četl jako na dlani. "Naučit mě hulit se ti nepodaří, protože by to bylo nošení dříví do lesa. Já ty pocity, které přináší konopí, velmi dobře znám, vždyť jsem tu rostlinu sám stvořil a dal jí domov u vás na Zemi. Konopí bylo míněno jako můj dar lidstvu, ale to je stejně jako mé ostatní dary obrátilo v nástroj Zla." O Stvořitelových darech lidstvu, které je proměnilo v nástroje Zla - "Tím myslíš, jako že je špatné, když ho lidé kouří jen tak pro radost?" vytřeštila na něj šokovaně oči Anuviel, protože takový zpátečnický postoj by u Stvořitele opravdu nečekala. "Neé, to určitě ne, za koho mě máš?" bránil se Ilúvatar. "Proti tomu přece vůbec nic nemám, pokud tak lidé činí s mírou a pro povznesení, i když je pravda, že nemám rád, když to
70
KONOPNÁ PANÍ II. přehánějí a vede to u nich k otupělosti ducha. Někdo třeba konopí vůbec nesnáší, ale pak by je tedy neměl užívat. Nevidím však důvod, proč by měli být za jeho konzumaci trestáni ti, kterým dělá dobře. To jsem měl na mysli, když jsem mluvil o zneužívání konopí jako nástroje Zla. Vaši Vládci se mého daru bojí, protože v lidech probouzí schopnost samostatného myšlení. Taky aby ne, vždyť především proto jsem konopí lidstvu daroval!" Stvořitel se zatvářil zklamaně nad nevděčností lidstva a na chvilku se zamyslel. - "Jenže schopnost nezávislého a originálního myšlení je dvojsečná a nebezpečná zbraň," pokračoval ve své přednášce o božských metodách výchovy smrtelníků. "A tak se stalo, že konopí sice pomohlo mnoha velkým mužům a ženám vytvořit velké věci, ale rozvoj samostatného myšlení měl u lidí za následek i to, že se zrodily lidské stvůry posedlé Zlem, ale vybavené vysokou inteligencí. V poslední době se jich na Zemi rodí čím dál tím víc, ale vůbec nejhorší je to, že mezi vašimi Vládci je takových stvůr většina," řekl znechuceně Stvořitel a otřásl se hnusem. "Velmi rychle pochopili, jak nebezpečné by pro ně bylo probuzení jejich oveček, které podobně jako pastýři svá stáda pasou v ohrádce konzumního způsobu života, aby nad nimi měli plnou kontrolu. Nehledě na to, že se velmi rychle naučili, jak ze zákazu konopí získávat materiální prospěch." Ilúvatar vypadal, že má chuť si odplivnout docela jako nějaký obyčejný skřet. - "Daroval jsem lidstvu konopí s nadějí, že je využije při svém technologickém rozvoji a na jeho základě vybuduje moderní civilizaci," řekl Stvořitel a zavrtěl hlavou. "Jenže stvůry Zla se vydaly cestou, kterou jsem nikdy neměl v úmyslu lidstvu nabídnout. Měla sloužit jen jako přechodné řešení, jako prostředek k pochopení principů a vývoji zařízení, která pak budou využívat energii z konopí a dalších nahraditelných zdrojů. Fosilní paliva měla být jen odrazovým můstkem k čistším energiím. Vždyť jsou jich na Zemi jen omezené zásoby a dají se nesrovnatelně efektivněji použít k mnoha jiným účelům, než k vytápění nebo jako palivo do spalovacích motorů. Ale lidstvo na nich ustrnulo a už nepokračovalo dál v hledání a poznávání v tomto směru. Mají to na svědomí vaši Vládci, kteří se již dávno zmocnili zdrojů těchto surovin a od té doby hrozbami nebo korupcí brání všem, kdo by mohli prosadit nějaký jiný způsob získávání energie. Na fosilních palivech založili obchod a průmysl svých zemí, a tak není v jejich zájmu, aby je něco nahradilo, protože by jim klesly nebo zcela ustaly příjmy. A nejen to, založili na nich celý ten podivný způsob života, jemuž za posledních padesát let podlehla většina obyvatel tvého světa. Usnadňuje pronikání Zla do lidských srdcí prostřednictvím televize a ostatních médií, znecitlivuje člověka vůči utrpení svých bližních a vychovává je k sobectví. Kazí lidi tím, že otupuje jejich lidskost, ale Vládcům zajišťuje jejich poslušnost." Anuviel potěšilo, že se Stvořitel dívá na konzumní způsob života a na motivace a morální kvality Vládců stejně nevlídným okem jako ona. - "Můj další dar lidstvu – rozbití atomu – byl míněn jako začátek cesty, která je přivede do Vesmíru, kde se konečně setká s dalšími civilizacemi a osvojí si nové převratné znalosti," pokračoval Stvořitel. "Ale i tohle se těm stvůrám podařilo zneužít a vyrobily zbraně, které jsou pro lidská srdce a mysl příliš mocné, než aby jimi lidé dokázali odpovědně vládnout. Ani použití atomu v jaderných elektrárnách, které dnes na Zemi fungují, jsem nemínil natrvalo. Mělo se rychle přejít na opačný proces, na jadernou fúzi, ale i tady zapracovali ti vaši Vládci, kteří rychle pochopili, že je lepší vrabec v hrsti než holub na střeše. Jednak se vyhořelé palivo z elektráren používá na výrobu jaderných náloží do těch jejich zbraní, takže je nutně potřebují, aby si udrželi svou moc a odstrašující sílu". Ve Stvořitelových očích se hněvivě zablýsklo. - "No, a dalším důvodem je skutečnost, že zařízení pro jaderné štěpení bývá velmi náročné na materiály i na výrobu, takže se na něm dá velmi dobře vydělat," pokračoval ve své obžalobě lidské chamtivosti a sobeckosti. "Přitom jaderná fúze může za určitých podmínek probíhat i za studena na velmi prostých a levných zařízeních. Vaši Vládci prostě nepotřebují, aby někdo
71
KONOPNÁ PANÍ II. přišel na nějaký objev, který by změnil stávající stav věcí, díky němuž tak dobře vydělávají. A tak pokaždé, když se objeví někdo, kdo přijde s nějakým vynálezem, který by to umožnil a dal lidstvu přístup k čistším způsobům získávání energie, Vládci se postarají o to, aby zmizel, případně mu pohrozí zlikvidováním jeho rodiny, nebo ho prostě zkorumpují a zaplatí mu za jeho mlčení tolik, že už ani nepípne. A výsledkem je, že na Zemi teď stojí až příliš mnoho jaderných elektráren, které prostá lidská chyba nebo závada na zařízení může proměnit ve stejně strašlivý nástroj zkázy, jakým jsou ty jejich zatracené zbraně." Velký Programátor se odmlčel a jeho čelo se pokrylo vráskami. - "Vlastně jsem moc rád, že jsi se tolik zasloužila o rozšíření konopí ve Středozemi," řekl po chvíli již o poznání veselejším tónem. "A až se tam vrátíš, tak určitě pokračuj v započatém díle a doveď je do konce. Moc rád bych viděl, jak se tam uskutečňuje to, co jsem kdysi plánoval pro Zemi. Víš, Anuviel, byl to takový můj sen," Ilúvatar se usmál, a dokonce na okamžik vypadal zcela zasněně a šťastně. "Byl to krásný sen, který se na Zemi mohl proměnit v realitu, ale když to tam nevyšlo, rád uvidím, že se tak stane alespoň někde jinde. A jak jsem ti už minule říkal, Arda je můj nejmilovanější svět, takže budu o to šťastnější, když se to stane právě tam." Anuviel jeho slova velmi potěšila, protože se trochu obávala, jestli při svém poslání ve Středozemi nepřekročila své pravomoci, tím že tam zavedla úplně cizí rostlinu. - "V souvislosti s konopím mě napadla ještě jiná myšlenka," řekl Stvořitel a zatvářil se velmi vážně. "Jak jsem tě během tvého poslání na Ardě pozoroval, došel jsem k názoru, že by byla věčná škoda nevyužít tvých schopností ve tvém domovském světě. Viděl jsem, jak rychle se učíš a jak roste síla tvého ducha, a tak mne napadlo, že kdybych tě poslal zpět na Zem se všemi zkušenostmi, které jsi na Ardě získala a ještě získáš – protože to by přišlo v úvahu až za nějaký čas – tak bys možná dokázala zatopit tamním Vládcům podobným způsobem jako Temným pánům ve Středozemi. Nebudu ti zastírat, že Země je už na pokraji ekologické katastrofy, vždyť ty si to na rozdíl od většiny tamních obyvatel sama dobře uvědomuješ. Ale ještě není všechna naděje ztracena, zatím ještě všechno záleží na lidstvu, které může katastrofě zabránit, pokud se okamžitě začne chovat zodpovědně. Vládnu totiž dostatečnou mocí, abych v tom lidstvu pomohl a zastavil postup klimatických změn, které by jinak neodvratně způsobily jeho brzkou zkázu. A věř mi, že to udělám nesmírně rád, pokud uvidím, že se lidé změnili a že mají dobrou vůli stát se takovými, jakými bych je chtěl mít. Že se přestanou věnovat sobeckému hromadění majetku a plytké otupující zábavě, a začnou se chovat odpovědně. Lidstvo na Zemi je teprve na velmi nízkém stupni vývoje, který jsem mu určil v okamžiku Stvoření, vlastně je to teprve takový klackovitý teenager, s nímž na všechny strany lomcuje puberta. Takže bych uvítal, kdyby ses tam na nějaký čas vrátila a vytlačila mu pár uhrů, ať se mu trochu vyčistí pleť a ať už konečně taky dospěje," řekl Stvořitel a zlomyslně se ušklíbl. - "A možná, že by stálo zato, ještě jednou se při této příležitosti pokusit o realizaci toho mého dávného snu o Zemi a konopí," řekl a prosebně pohlédl na úžasem zkoprnělou Anuviel. "Vždyť ty o této rostlině víš tolik, že bych si pro tento úkol ani nikoho lepšího nemohl přát. Ne nadarmo tě hobiti pojmenovali Konopná Paní! Dokaž mi, že si tento titul zasloužíš i ve svém domovském světě, a já ti splním všechna přání, která budou v mé moci. A čtu jich v tvé mysli několik, která splním s velkou radostí, protože se shodují i s mými vlastními plány ohledně tvé budoucnosti. Abych to moc neprotahoval a nenapínal tě, když máš za sebou tak těžký den, řeknu ti to na rovinu." V dívce se zatajil dech, když Ilúvatar začal mluvit o jejím návratu na Zemi. Něco takového přece ona nemůže nikdy dokázat. To se mu lehce řekne, vytlačit pár uhrů! Zkusila si představit mocné Vládce svého světa jako uhrovité mladíčky, kterým bolestně léčí jejich puberťácké akné, a málem se hlasitě rozesmála. Pak ale zas v duchu zvážněla, a znova ji zděsil rozsah takového úkolu. Jak by se ona sama samotinká mohla postavit proti takové obrovské moci?
72
KONOPNÁ PANÍ II. - "Čekám od tebe, že se na pár měsíců vrátíš na Zemi a vymyslíš tam nějaké podobně neotřelé řešení, jako jsi to udělala ve Středozemi s tím tvým nápadem na zcivilizování skřetů. Jsem si jistý, že na něco přijdeš, protože teď už vím, že na to máš potřebné schopnosti," pokračoval Stvořitel ve svém přesvědčování. "K tomu, co jsi udělala ve Středozemi, ti od srdce blahopřeji, to byl opravdu chytrý nápad, který tam na dlouho přinese mír, a hlavně, Temní páni se už na Ardu nikdy nevrátí. Málem jsem se zakuckal smíchy, když jsem zjistil, co tam kuješ!" zasmál se, ale hned pokračoval dál. "Buď mou Konopnou Paní i na Zemi, vyčisti ten Augiášův chlív, a nebudeš litovat! Zbav svoji rodnou Zemi škůdců, kteří ji ničí, má statečná Anuviel, a nabídni jí lék, který zahojí její rány. Vždyť konopí tam roste prakticky všude, takže stačí jen lidi pohnout k tomu, aby ho už konečně začali využívat po všech stránkách tak, jak jsem to původně zamýšlel. A protože na Zemi nejsou žádní Valar, kteří by ti mohli pomoct, ujmu se toho sám, ačkoliv něco takového jinak nemívám ve zvyku. Nečekej však, že za tebe tu práci vykonám. Jen ti budu zdálky pomáhat, hlavně prostřednictvím mého informačního systému. A to není málo, protože v tvém světě máte internet a ty o něm víš dost, abys přišla na to, jak v tomto ohledu moji pomoc efektivně využít." ***
***
***
***
***
***
- "Takže teď mi ještě zbývá ti vysvětlit, co vše ti mohu nabídnout jako odměnu za tvé budoucí služby," Stvořitelův hlas zněl ďábelsky svůdně. "Tedy raději začnu s tím, co pro tebe udělat nemohu. Není v mé moci přesvědčit Ulma, aby odvolal Sudbu Anuviel. Ale nevěš hlavu, protože můj zásah by k tomu ani nebyl potřebný. Dojde k tomu totiž dřív, než se naděješ, i když zase ne v bezprostřední budoucnosti. Měj trpělivost a víru, to je jediné, co ti k tomu ještě mohu říct." Anuviel smutně svěsila hlavu, protože jí připadalo, že dosud byla v tomto ohledu až příliš trpělivá, a už dávno ji opustila víra v to, že by někdy mohla být šťastná v lásce. - "Ale tímto končí špatné zprávy, a proto mi tady nevěš hlavu, ale raději nastraž uši," prohlásil Ilúvatar bodře a nabídl Anuviel proutěný košík s hroznovým vínem, který se jako mávnutím čarovného proutku náhle objevil na rohu stolu. Anuviel neváhala a pustila se do hroznů, které byly ty nejlepší, jaké kdy v životě okusila. No, není divu, když jsou Made in Heaven, řekla si, nebeská kvalita se prostě nezapře, a jak si pochutnávala na svém oblíbeném ovoci, hned se jí zlepšila nálada. Nutno říct, že další Ilúvatarova slova k tomu také nemálo přispěla. - "Vím, že jsi se zamilovala do elfa, a mohu ti říct, že jsi sáhla po tom pravém," usmál se Stvořitel potěšen, že dívce tak chutná. "Pokud přijmeš moji nabídku na tu práci na Zemi, tak ti dovolím, aby ses tam nemusela pak již nikdy vracet a místo toho svůj nový život prožila ve Středozemi po jeho boku. Vidím v tvém srdci, že je to tvé velké přání, a rád ti je splním. Sice ještě nějaký čas potrvá, než spolu budete moct žít jako muž a žena, ale když budeš dostatečně trpělivá a nesobecká, tak se vám to podaří, a ty prožiješ takové štěstí, o kterém dnes ani netušíš, že je vůbec možné. Bude záležet jen na vás obou, jestli dokážete překonat všechny překážky kladené vaší lásce a vytrvat v ní. Bude to i zkouškou její síly, potřebnou k tomu, abyste spolu vydrželi celou věčnost. Protože tu spolu prožijete, ale jen tehdy, bude-li vaše láska tou pravou." Ilúvatar se zatvářil přísně a pokračoval v malování skvělé budoucnosti, která na dívku čeká, když přijme jeho nabídku. - "Glorfindel je nesmrtelný a zlomilo by mu srdce, kdyby tě viděl umírat stářím, takže pokud si to budeš přát, učiním tě také nesmrtelnou. Nebyla bys nesmrtelná stejným způsobem jako jsou elfové, ale mohu ti dát dary nezranitelnosti a věčného mládí, díky nimž na tom budeš podobně, či dokonce ještě lépe než oni. V každém případě ti tyto dary umožní žít s Glorfindelem až do konce Eä, a pak se uvidí, co s vámi dál udělám. Záleží jen na tobě, jestli budeš mít chuť a odvahu mé dary přijmout, protože jak již tušíš, mají také své stinné stránky. Nesmrtelnost může po pár desítkách či stovkách tisíc let pěkně omrzet a ani věčné mládí není tak úplně bez nevýhod. Utěšuje mne však to, že sis užila předzvěst stáří již předtím, než celé
73
KONOPNÁ PANÍ II. tohle tvé dobrodružství začalo, takže alespoň budeš vědět, jaké to je stárnout, a nevzdálíš se od smrtelníků. Protože to by mne ale opravdu mrzelo, kdybys jako nesmrtelná zapomněla na to, jak jsi se cítila v kůži smrtelnice." Velký Programátor se odmlčel a tázavě se na dívku zahleděl. Anuviel se zhluboka nadechla a rozhodně prohlásila: "Přijímám to poslání na Zemi! Nejen kvůli odměně, kterou mi nabízíš, můj milý Stvořiteli. Udělám to také kvůli tomu, že jestli se mi podaří pro Zemi něco dobrého učinit, opustím ji pak navždy s lehkým srdcem a nebudu svého odchodu nikdy litovat. Jako nesmrtelná si budu muset setsakra dát pozor na výčitky svědomí, že?" usmála se trochu rozpačitě. Velký Programátor chápavě přikývl a zatvářil se velmi spokojeně. Anuviel měla pocit, že snad sní nějaký krásný sen. Opravdu to řekl? Že by mohla být šťastná v lásce? A ještě k tomu s Glorfindelem, kterého milovala nejvíc ze všech bytostí, s nimiž se ve svých dosavadních dvou životech potkala. A stát se nesmrtelnou a věčně mladou! Uvědomovala si velmi dobře ty stinné stránky, o nichž se zmínil Stvořitel, protože o nesmrtelnosti a o tom, co dává a co bere, často rozmlouvala s elfy a s Gandalfem. Někdy přemýšlela o tom, jak by se asi chovala, kdyby byla také nesmrtelná jako oni, takže Ilúvatarovi mohla na jeho obavy obratem odpovědět, že by si byla příliš dobře vědoma nebezpečí izolace ve slonovinové věži, než aby se do ní nechala bezděčně uzavřít. A přiznala se mu také, že již o této možnosti uvažovala. Samozřejmě, že to brala jen jako takové intelektuální cvičení, ale má dopodrobna promyšleno, jak takovému zpychnutí zabránit, takže jeho darů se nebojí. Ilúvatar souhlasně pokýval hlavou a sdělil jí, že on to vše samozřejmě dobře ví, protože si již dávno v její mysli přečetl, že je schopná nést břemeno nesmrtelnosti, ale že je dobré si to občas připomenout a ujistit se, že Zlo nám nenasadilo brýle mámení. - "Víš, že nemám ve zvyku něco předstírat," řekl Stvořitel zpříma, "tak ani tentokrát ti nebudu tajit, že i při tomto poslání ti bude hrozit nebezpečí. Nebude však již tak velké jako při tom prvním úkolu, protože od tvé první návštěvy u mne podstatně vzrostla tvá síla i schopnosti. Ale na druhé straně, máš co získat! Odměna bude tentokrát daleko vyšší než prvně." A řekl jí, že od něj dostane nejen nesmrtelnost a věčné mládí, ale že ji k tomu ještě vybaví mocí srovnatelnou s mocí Valar – Mocností Ardy. - "A proto bude tak nesmírně důležité, aby sis zachovala cit pro záležitosti smrtelníků," kladl jí na srdce Stvořitel, "a abys ke své moci přistupovala z jejich pohledu, využívala ji v jejich prospěch a pro jejich blaho, a to vše s náležitou pokorou a odpovědností. Vím, že ty to také víš a budeš podle toho jednat. Získala sis moji důvěru a na důkaz toho ti rozšířím přístupová práva k mému informačnímu systému na stejnou úroveň jakou mají Valar, i když jen pro Středozem. Staneš se tam takovou místní universální Valierou, protože tě vybavím stejnou schopností vládnout nad hmotou, jakou mají Mocnosti v Blažené říši. Ano, přesně tak, to je docela trefné přirovnání," usmál se Velký Programátor, když si v dívčině mysli přečetl, jak přirovnává Valar k chodícím databázím a exáčům. - "Takovou se staneš i ty, má milá Anuviel," pokračoval Velký Programátor. "Stejně tak jako ostatní Valar budeš schopná propojovat se s jejich databázemi, pokud ti k nim povolí přístup, a rovněž budeš moct spojovat svoji sílu s jejich mocí, až budeš realizovat svá díla ve Středozemi. Hned teď provedu potřebné změny, abys mohla začít tyto nové schopnosti poznávat a učit se s nimi zacházet. Ale už nyní, až tě trochu zacvičím, budeš schopná vyčistit tu černokněžnickou pahorkatinu Pána balrogů, jakmile se tam vrátíš. Pořádně to tam srovnej se zemí a převrať kořeny pahorků naruby, aby už odtamtud nikdy víc nemohla vzejít podobná zrůda, jakou byl Miláček. Protože tam ho Pán balrogů po svém příchodu do Dol Gulduru našel. Úplně mi to tehdy uniklo a málem jsem svou nepozorností způsobil zkázu Středozemě," Stvořitel se odmlčel a zamračil se, protože si sice dokázal připustit, když udělal chybu, ale bytostně nesnášel, že je vůbec dělal. Bůh je prostě perfekcionista, který nemá rád odfláknutou práci u druhých, a natož sám u sebe.
74
KONOPNÁ PANÍ II. - "Jako Mocnost Středozemě však již nikdy nebudeš smět vkročit do Blažené říše, protože to by oslabilo tvoji sílu," pokračoval ve vysvětlování. "Budeš podléhat přímo Manwëmu, protože on je Král Ardy, ale jinak budeš v rámci svého vlastního území stejně mocná, jako jsou Valar mocní na celé Ardě. Až Valar uvidí, že se již obejdeš bez jejich pomoci, rádi ti přenechají starost o tuto část svého panství a budou se věnovat svým dílům v Blažené říši. Nakonec i oni se rádi zbaví části břemena svých povinností," pokračoval Stvořitel v líčení jejího budoucího postavení v hierarchii ochranných andělských duchů Ardy. "Valar za tebou brzy přijdou do Mordoru a zasvětí tě do používání mého systému. Během našeho rozhovoru jsem si o tom všem promluvil s mým synem Manwëm, a ten je mým záměrem přímo nadšen." Anuviel na něj zůstala nechápavě zírat, ale vzápětí si uvědomila, že Velký Programátor, se kterým celou dobu rozmlouvala, je jen avatar nekonečně velkého systému, a že takových interfaců má Stvořitel určitě bezpočet. No, a jeden z nich si někde na Taniquetilu v klídku povídal s Manwëm, zatímco jí tady jeho programátorský kolega sliboval nesmrtelnost. - "Pomohou ti upravit Mordor podle tvých představ a ukážou ti jak na to, aby ses stala na nich nezávislou," sliboval Stvořitel. "Samozřejmě, že se jich budeš moct kdykoliv zeptat na radu, a od všech až na Ulma můžeš očekávat, že ti vyjdou vstříc. Ale i ten jednou dostane rozum a přestane trucovat. Jó, s dětmi jsou někdy opravdu hrozné potíže!" povzdechl si nešťastný matkootec a omluvně pohlédl na pobavenou Anuviel. "S tou jeho Sudbou je mi to fakt moc líto, ale nemůžu dělat nic jiného než čekat, až sám dostane rozum. Vždyť víš, jak to chodí – taková věc je jeho výhradním právem, a na to si od svého rodiče nenechá sáhnout. Však on brzy pochopí, že to nebylo správné, a věřím, že je natolik můj syn, že se to pak pokusí napravit." O tom, že láska je mocnější než Bůh Anuviel však bylo jasné, že mezitím uplyne možná ještě dlouhá doba, a ona byla i přes svou novou funkci stále jen obyčejným člověkem se zcela lidskými touhami a problémy. Znala se dostatečně dobře na to, aby věděla, že nevydrží tak dlouhý celibát a brzy dostane chuť se zase pomilovat s některým z elfů nebo smrtelníků. Nakonec, Ilúvatar jí dal krásné a zdravé tělo v rozpuku mládí, takže by to byl přímo hřích je plně nevyužít. Sotva ve svých myšlenkách dospěla až sem, Velký Programátor zdvihl oči k nebi, nebo co to tam nahoře vlastně bylo, a s lehce ironickým úsměškem si těžce povzdechl. - "Nojo, já vím," řekl poněkud bohorovně, jako by on sám byl naprosto nad věcí. "Ty vaše sexuální pudy s vámi smrtelníky cloumají ještě víc než s elfy. Jenže je na nich založený mechanismus mých Vesmírů, protože bez nich byste se nerozmnožovali a já bych z vás nezískal energii potřebnou k dalšímu tvoření. Někdy mi ale vnášejí do systému strašlivý chaos." Anuviel se na oplátku také ušklíbla a Velkému Programátorovi odvětila, že on sám je takové stvořil, takže vina padá jen a jen na jeho hlavu. - "A nevykládej mi, že je to pouhá otázka rozmnožování," pokračovala s vyčítavým pohledem na Stvořitele. "Vždyť třeba Valar žádný takový pud nemají, a přesto jejich chování ovlivňují milostné city, jak ses mohl sám přesvědčit v případě Ulma. Nemluvě o tom, že sex prý mají stejně rádi jako elfové nebo lidi, i když si na rozdíl od nich zachovávají bezvýhradnou věrnost. Takže mám pocit, milý Stvořiteli, že mi teď věšíš bulíky na nos." Ilúvatar rozpačitě sklopil oči a vypadal, jako by se zastyděl za svou neupřímnost. - "Tobě taky nic neujde," povzdechl si. "Máš pravdu, není to jen otázka rozmnožování. Musel jsem dát Valar schopnost milovat a nalézat uspokojení v sexu, protože jak jinak by mohli pochopit chování a motivace bytostí, o něž mají pečovat? Ale abych byl úplně upřímný, musím se přiznat, že jsem k tomu měl další pádný důvod. Láska je přece kořením života a bez ní by i existence andělských duchů byla strašlivě nudná. Zvlášť když jsou nesmrtelní a jejich bytí je svázané jen s jedním jediným Vesmírem, nebo dokonce s jedním jediným světem, jako
75
KONOPNÁ PANÍ II. je tomu u Valar. Jenže láska je naprosto chaotický jev, který ani božstva neudrží pod kontrolou. No, a pak někdy dojde k takovým nešťastným problémům, jako v tvém případě. Měl jsem s Ulmem jiné záměry, vlastně jsem plánoval, že ho spojím s Melian, až ji za pár věků přejde smutek po tom jejím elfovi, ale nějak to nevyšlo. Jó, pánbůh míní, a láska mění!" Anuviel mu musela dát za pravdu a řekla si, že lidé upravili toto rčení sice jen trošku odlišně, ale naprosto nesprávně. - "To ano, láska je mocná čarodějka!" prohlásila se smutným povzdechem. "A koukám, že ty už o její moci víš své, a tak bys měl mít víc porozumění pro její oběti. Chápu, že pro mne v tomto ohledu nemůžeš nic udělat, a že budu muset prostě počkat, až se ve tvém synovi probudí svědomí, ale mohl bys mi to čekání alespoň trochu ulehčit. Zařídit to tak, abych nemusela trnout hrůzou, že přijdu do jiného stavu, když se vyspím s nějakým smrtelníkem. Ve Středozemi sice existují prostředky, jak nevítanému početí zabránit, ale jistě chápeš, že žádná antikoncepce není dokonalá, a že by bylo přímo nelidské, kdybych měla dítě s mužem, se kterým bych nemohla žít. To by bylo opravdu kruté jak vůči němu, tak vůči mně, ale především vůči dítěti, které by z našeho spojení vzešlo. A potratu bych se rozhodně chtěla vyhnout, protože jsem si ho už jednou zažila a vím, jak to pro mne bylo strašlivé. Už nikdy víc bych takové rozhodování nechtěla prožít, to snad chápeš, ne?" Velký Programátor přisvědčil a prohlásil, že její problém je mu naprosto jasný, a že tedy rád zařídí, aby disponovala stejnou schopností rozhodovat o svém oplodnění, jakou mají elfky. Dívka mu vřele poděkovala a pořádně si oddechla. ***
***
***
***
***
***
Anuviel však měla ještě jeden problém, který trápil její mysl. "Víš, Velký Programátore," svěřila se Stvořiteli, "tak se mi zdá, že se po tvých světech poflakuje nějak moc mých těl. Na Zemi je to moje staré, co spí v mé posteli a čeká na můj návrat. Ve Středozemi leží moje mrtvola a moji přátelé ji oplakávají. A pak jsem tady teď já, zase v jiném těle. Není těch mých klonů už nějak moc? Možná že si dělám úplně zbytečné starosti, protože v tomhle se já opravdu nevyznám, ale mám z toho takový divný pocit." - "Tak z tohohle opravdu nemusíš mít strach," tentokrát se pobaveně rozesmál Velký Programátor. "Stejně jako já, tak i ty jsi v těchto místech, kde čas neplyne, pouhým avatarem, který je jen zdáním, virtuálním vyjádřením skutečné bytosti. Uvědom si, že toto místo v podobě, v jaké je teď vidíš, ve skutečnosti neexistuje. Při tvé první návštěvě to bylo podobné, jen s tím rozdílem, že tvá duše tehdy byla jen dočasně vyjmuta z tvého těla, protože jsi ještě žila. Dalo by se to říct tak, že tehdy tvá duše měla zpáteční lístek do světa živých, zatímco tentokrát je situace úplně jiná. Nyní se nacházíš přímo v mém nitru, protože jsi zemřela a tvoje duše se vrátila tam, kam se duše smrtelníků po smrti vracejí. Tvá duše je přímo propojená s mojí myslí, aniž bychom ke komunikaci potřebovali mluvit, nebo se jinak vyjadřovat. To vše tady kolem jsem zařídil jen proto, aby ses cítila v pohodě a uvolnila se." Anuviel se při Ilúvatarově zmínce o své vlastní smrti moc v pohodě necítila, ale pak si řekla, že i takovýhle posmrtný život je koneckonců pořád lepší, než nicota hlásaná ateisty. - "Nehmotný svět může smrtelníkům pořádně zamotat hlavu, a já jsem chtěl, abys při našem rozhovoru byla ve své kůži, byť jen virtuálně," pokračoval Stvořitel a spiklenecky na dívku mrkl. "Potřeboval jsem, abys byla schopná svého obvyklého úsudku, aniž by tě rozptylovaly takové nepodstatné detaily, jako že nemáš ruce nebo hlavu atd. Tak jsem tu zdejší virtuální realitu udělal tak dokonalou, že ti připadá jako holá skutečnost se všemi reálnými vjemy a pocity, a dokonce i s jídlem. A pak, v podobě Velkého Programátora je to pro mne alespoň daleko větší zábava." Anuviel se od srdce rozesmála a řekla Stvořiteli, že kyberprostoroví nadšenci na Zemi by na to určitě měli přesně opačný názor, a raději by si prohlédli Ilúvatarův informační systém zevnitř i za cenu ztráty svého hmotného těla. A ať si nedělá iluze o
76
KONOPNÁ PANÍ II. dokonalosti té své virtuální reality, protože jí už při jejich prvním setkání přišlo divné, že ta jeho obrazovka neměla žádné kabely! Velký Programátor se lehce začervenal a prohlásil, že to je jen důkaz toho, že i jemu, Stvořiteli, občas hrozí odříznutí od života, a tak se také stalo, že si vzhledem k tomu, že je sám sobě svým vlastním zdrojem energie, vůbec neuvědomil, že obrazovka by měla mít alespoň napájecí kabel. Dívka měla ještě jedno přání, jehož splněním by jí Stvořitel udělal velkou radost. Požádala ho, aby jí do Středozemě přenesl její kočku Ubique, až se tam usadí a bude si moct dovolit užívat šťastného života po boku zlatovlasého elfa. Strašně se jí po Ubique stýskalo a nejraději by ji tam měla hned, ale příliš ji milovala, než aby ji vystavila nebezpečí a nepohodlí. A Ubique nesnášela být ponechána o samotě, takže Anuviel musela oželet její přítomnost až do té doby, než bude žít v klidu a usazená na jednom místě. Anuviel trápilo ještě něco, oč se tak trochu styděla Velkého Programátora požádat. Její nepřátelé na Zemi o ní tvrdili, že má špatný vliv na mládež, a to ji dost mrzelo, protože na věc měla přesně opačný názor. To, co od Stvořitele potřebovala, bylo tak trochu nelegální a ošajstlich, a ona ho nechtěla kazit, aby nenahrávala zlým jazykům, kteří by tentokrát mohli klidně začít tvrdit, že má špatný vliv i na něj. Nakonec se osmělila a řekla: "Měla bych k tobě ještě jednu prosbu, Velký Admine. Potřebovala bych tvou podporu, až se vrátím do svého světa. Nemělo by to pro tebe představovat příliš velkou zátěž, a mně by to skutečně moc pomohlo. Jen jde o to, že některé z těch věcí, kterými bys mi mohl pomoct, nejsou zrovna moc košer." Velký Programátor ji zarazil pohybem ruky a prohlásil, že to, co má dívka na mysli, je to nejmenší, co pro ni může udělat, a že se přitom navíc bude skvěle bavit, protože nic takového zatím nezkoušel, i když občas měl chuť si tu a tam nějaký ten server hacknout. Dívka by Stvořiteli nerada kazila potěšení už i proto, že mnozí z jejích přátel také rádi holdovali této intelektuální zábavě, rozšířené mezi tou inteligentnější částí počítačomilné mládeže na Zemi, a tak se tedy rychle domluvili na základních principech spolupráce při jejím budoucím poslání, jemuž dala Anuviel pracovní název Vymetení Země, inspirována podobnou očistnou kúrou, jakou po svém návratu z cest nasadili hobiti v Kraji. Ilúvatar jí pak udělal úpravy přímo v mozku jako minule, a na jejím vnitřním browseru přibyla celá řada nových funkcí a ikon. Nakonec vylovil její meč ze dna Anduiny, kam byl smeten vodním vírem, který zahubil balroga, a opravil její proděravělé brnění. - "Tak, teď si ho zkus obléknout," řekl Velký Programátor, když skončil s opravou. Anuviel poslechla a od hlavy až k patě ji pokrylo její staré známé brnění. Mělo teď ale jinou barvu, zářilo více do zlata než do stříbrna, a Ilúvatar jí vysvětlil, že teď už odolá i tomu nejsilnějšímu elektrickému výboji. Je také nepoměrně odolnější proti nárazu a dokáže utlumit jeho dopad, a má v sobě zabudovaný i filtr, který ji spolehlivě ochrání před všemi jedovatými plyny a aerosoly. - "Ale ani toto brnění není úplně dokonalé a v žádném případě tě neochrání, pokud se ocitneš poblíž jaderného výbuchu," varoval ji důrazně. "Chrání sice i před radioaktivitou a všemi druhy nebezpečného vlnění, ale tak velkou dávku záření, jaká se uvolní při výbuchu jaderné zbraně, by prostě nesneslo. Něco takového snesu jen já sám, a ani pro mne není lehké to ustát. Tohle brnění ti poslouží i během tvého poslání na Zemi, i když jen v neviditelné podobě, abys tam nevypadala třeba jako nějaká Johanka z Arku," mrknul spiklenecky na dívku, protože si v její mysli přečetl, jak se někdy v duchu přirovnává k této bláhové hrdince ze středověké Francie, k níž odmalička cítila velké sympatie. Velký Programátor ji měl prostě celou přečtenou, ale Anuviel to ani v nejmenším nevadilo. Dávala přednost jednání na rovinu a její taktikou bývalo vyložit karty tak, aby ji nikdo nemohl nařknout z něčeho, co na sebe už předem nepráskla. Měla to prostě ráda na férovku, a neměla potřebu nějak pletichařit nebo předstírat. A se Stvořitelem byla ta výhoda, že u něj si mohla být opravdu jistá, že ten to s ní hraje fair play.
77
KONOPNÁ PANÍ II.
ČÁST DEVÁTÁ - Návrat domů Anuviel přišla k sobě, ale zůstávala klidně ležet, protože si okamžitě uvědomila, kde je a co tam dělá, a nechtěla svým přátelům přivodit infarkt nebo přinejmenším pořádné leknutí. Tak tentokrát ten přechod z jednoho života do druhého nebyl už tak drsný jako ty minulé, řekla si. Nebo si možná už začíná zvykat? Je vůbec myslitelné si na něco takového zvyknout, tázala se v duchu a řekla si, že se na to bude muset Ilúvatara zeptat. Velký Programátor jí nainstaloval jakousi obdobu instant messengeru a mohla tedy s ním hodit pokec, když bude potřebovat. Jen ji trochu nevrle požádal, aby ho zbytečně neotravovala a vždycky se předtím ujistila, že na své dotazy opravdu nezná odpověď. Anuviel dobře chápala, že Stvořitel je velmi zaneprázdněná bytost, ale vzhledem ke gigantické kapacitě jeho informačního systému ho spíš podezírala z toho, že se asi někdy podíval na nějaké chatové stránky a dostal strach, že by ho mohla zahrnovat podobnými nejapnostmi, jaké se na nich obvykle vyskytují. Internetový chat musel být i pro Boha příliš silné kafe! Pootevřela oči, aby se nenápadně podívala, koho to přinášejí blížící se lehké kroky, ale zradilo ji chvění jejích dlouhých řas, a vzduchem projelo vysoké zaječení. Dívka poznala Smíškův hlas, který vykřikoval: "Ona na mě mrkla! Já to viděl! Ona je živá!" Anuviel se posadila na márách, odhodila stranou třásněmi lemovaný kus zlatohlavu, kterým byla přikrytá, a prohlásila: "Tedy, Smíšku, že zrovna ty mi musíš zkazit takový překvapení! A neječ tolik, nebo ohluchnu, a pojď mi raději dát pusu, protože budeš první chlap, kterýho v tomhle životě políbím." Hobitovo ječení se rázem proměnilo v němé strnutí dokořán otevřených čelistí a chudáček vypadal, jako by dočista zkameněl. Anuviel bezradně zavrtěla hlavou a vstala ze svého pohřebního lože. Udělala pár kroků, které ji dělily od hobita, a poklekla před ním na podlahu stanu pokrytou květy. - "No tak, Smělmíre, tak už tu pusu zavři, nebo ti tam nafouká a rozbolí tě zuby," dobírala si ho a něžně mu zvedla spodní čelist do polohy zavřeno. Při dívčině dotyku se Smíšek konečně probral ze svého strnutí a chvějícím se hlasem prohlásil, že přesně tohle mu vždycky říkala jeho babička z matčiny strany. Pak zůstal na Anuviel nevěřícně koukat a chvíli si mlčky hleděli do očí. Nakonec se hobitova tvář roztáhla do blaženého úsměvu a vrhnul se dívce kolem krku. - "Jseš to ty, jseš to opravdu ty, naše milovaná Konopná Paní!" vykřikl šťastně a dívku vroucně políbil na ústa. Přesně v okamžiku, když se jejich rty setkaly, vtrhnul do stanu Elrond s vytaseným mečem. Nacházel se poblíž stanu, když Smíšek zaječel, a protože se leknul, že se hobitovi něco stalo, šel mu statečně na pomoc. Půlelf se zarazil u vchodu do stanu a nevěřícně zůstal zírat na hobita a klečící dívku, jak se objímají a líbají. "Tak tohle se mi snad jenom zdá!" vypravil ze sebe, chvějícíma se rukama zasunul meč do pochvy a protřel si oči, protože tentokrát opravdu dostal strach, že ho snad klame jeho elfí zrak. - "No teda, Smíšku!" vydechla překvapeně Anuviel. "Ty ale umíš pěkně líbat!" Najednou si uvědomila, že nejsou sami, a pohlédla na ohromeného Elronda. Rozesmála se, hbitě vyskočila na nohy a postavila se před nehybného Pána Roklinky. "Tak vášnivě jako Smíšek mne líbat nemusíš, Elronde, ale alespoň pusu na čelo si snad zasloužím, ne?" zasmála se vesele, vytáhla se na špičky a políbila vysokého Půlelfa na bradu, protože dál při jeho výšce nedosáhla. Ucítila, jak ji Elrondovy paže objímají a křečovitě tisknou k sobě, a jak se Půlelfova hruď chvěje potlačovaným vzlykáním. - "Jak je tohle možné?" zeptal se užasle Elrond, když se vzpamatoval ze strnulosti, a prsty se dotkl její hlavy na místech, kde se táhl dlouhý krvavý šrám, když naposledy viděl její tělo. Teď tam nebylo ani stopy po nějakém zranění a dívka vypadala naprosto čerstvě, úplně jako 78
KONOPNÁ PANÍ II. by celý dnešní den strávila nicneděláním a lelkováním. Anuviel se rozesmála, ani ne tak proto, že jí připadal směšný jeho neuvěřitelně šokovaný výraz, ale spíš z čisté radosti z toho, že je zase naživu a setkává se s přáteli, prostě proto, že už je zase doma. - "Protože tady je teď můj domov, Elronde, a tady už teď taky navždy zůstanu," prohlásila se slzami štěstí v očích a jala se mu vyprávět, co se jí přihodilo v místech, kde čas neplyne. Sotva začala své vyprávění, do stanu vběhnul Glorfindel a zůstal na ni zírat s neméně nevěřícným pohledem jako předtím Elrond. Anuviel se mu vrhla do náruče a srdceryvně se rozplakala. Glorfindel ji popadl do náručí a dívčin obličej zalily jeho sladce vonící zlaté vlasy. "Ano, tady v tvé náruči je můj domov a vždycky bude!" vzlykala v Glorfindelově něžném objetí. Napadlo ji, že s ním jí ani nesmrtelnost nepřipadne dlouhá. A navíc, prožít ji ve Středozemi – o něčem takovém by si mohli všichni milovníci profesorova díla jen zdát! Plakala ještě o deset minut později, když se zpráva o tom, že Paní Anuviel žije, rozlétla táborem jako blesk a do stanu se nahrnul takový dav, až se nakonec všichni museli přesunout ven a rozsadit se kolem táborového ohně. Dívka se konečně uklidnila a seděla v objetí Vznešeného elfa, jehož paže ji svíraly tak pevně, jako by ji už nikdy v životě nehodlal pustit. Gandalf musel uhodit do země svou kouzelnou holí tak prudce, až temný večer pročísl jasný blesk, aby ztišil povykující národ shromážděný kolem ohňů. Anuviel pak předstoupila před zvědavostí napjaté posluchače a vyprávěla o svém dalším setkání s Ilúvatarem. Neřekla jim však o všem, protože nechtěla přátele předčasně zneklidňovat zmínkou o svém poslání na Zemi. O něm jim poví, až k tomu nadejde vhodný čas. Prozatím řekla jen to, že jí Otec všech dovolil návrat do Středozemě, a že její úkol považuje za úspěšně splněný. Pověděla jim, že ji za to odměnil tím, že smí svůj nový život prožít tady místo na své rodné Zemi. Prozradila jim také, že ji Ilúvatar obdařil dalšími zázračnými schopnostmi, ale zatajila jejich rozsah. Ať má v zásobě také nějaké překvapení, říkala si potměšile. Nehledě na to, že součástí jejího plánu, jak odolávat neblahému vlivu příliš velké moci a zůstat blízko smrtelníků, bylo udržet si nízký profil a příliš se nad ně nevyvyšovat. Bude lepší, když si budou myslet, že je jen jakýmsi pomocníkem Valar, a jako božstvo budou raději vzývat je než ji samotnou. Vždycky měla instinktivní odpor vůči jí adresovaným lichotkám a podkuřování, zatímco Valar to vzhledem k jejich božské podstatě nijak nevadilo, ba naopak. O Ilúvatarově příslibu nesmrtelnosti také raději pomlčela, protože nechtěla říkat hop, dokud nepřeskočí a nebude mít za sebou tu práci na své rodné planetě, jíž si ji teprve vyslouží. Ještě dlouho do noci se u ohňů vzrušeně diskutovalo a přetřásaly se ty neuvěřitelné noviny o zmrtvýchvstání Konopné Paní a o odměně, které se jí od Ilúvatara dostalo za prokázané služby. Všichni byli nadšeni vyhlídkou, že s nimi Anuviel zůstane po celý svůj život ve Středozemi, ale nejšťastnější ze všech byl Glorfindel. Když si elf uvědomil, že je dívka mrtvá, jeho srdce začal zahalovat temný stín smrtelného žalu a jeho záře pozvolna pohasínala. Měl najednou pocit, že život pro něj ztratil smysl, a jediné, co ještě chtěl vykonat, bylo zajistit Anuviel důstojný pohřeb. Co bude potom, nevěděl. Pohled na obživlou dívku byl tím největším překvapením, jaké v životě zažil. Vždyť něco podobného se v dějinách Mladších Ilúvatarových dětí stalo jen jednou, když bylo takto povoleno se vrátit Berenovi, jehož návrat si vyprosila krásná Lúthien. Ale Beren se na rozdíl od Anuviel až do své druhé smrti nesměl setkat s nikým ze smrtelníků a musel žít se svou elfskou manželkou na odlehlém ostrově, zatímco jeho milovaná bude ve Středozemi zcela volná. - "Tvůj návrat je tím největší štěstím, jaké mne v životě potkalo," řekl Glorfindel, když se konečně s Anuviel ocitli sami. "Mé srdce se rázem uzdravilo ze vší té strašné bolesti, která je svírala a drtila od chvíle, když jsem tě spatřil bezvládně ležet tam u řeky." Elf vzal dívku něžně do náruče a položil ji na lůžko. Lehl si vedle ní a upřeně se zadíval do jejích tmavých očí. "Vidím v tvém srdci, lásko, že se něco změnilo, že je v něm teď nějaká velká naděje, která se týká nás dvou. Je to něco, o čem mi smíš říct, nebo je to tajemství mezi tebou a
79
KONOPNÁ PANÍ II. Otcem všech?" zeptal se. Anuviel se na zlatovlasého elfa pobaveně usmála. "Vám elfům ale opravdu nic neujde!," řekla. "Máš pravdu, je tu ještě něco, o čem jsem před ostatními nemluvila, ale co jsem stejně měla v úmyslu ti co nejdřív říct, můj milý." Dívka elfa objala a vášnivě ho políbila na ústa. Glorfindelova tvář se rozzářila radostným očekáváním. - "Jsem sice elf, ale má netrpělivost je teď zcela lidská, má lásko, tak mluv a už mě víc nenapínej," vyhrkl prosebně. Anuviel mu tedy pověděla část toho, co jí slíbil Ilúvatar. Nezmínila se o svém budoucím poslání na Zemi ani o Stvořitelově příslibu nesmrtelnosti, řekla mu jen, že podle Ilúvatara má jejich láska v budoucnosti naději na naplnění, pokud se prokáže jako dostatečně silná a vytrvalá. Vysvětlila mu, že Ulmo jednoho dne svoji Sudbu odvolá, a ona pak bude volná. A až se tak stane, bude jen jeho a už nikdy nebude hledat uspokojení u jiných mužů. Vždyť žádného ze svých dosavadních milenců nemilovala, a hledala u nich jen chvilkovou úlevu od touhy stravující její tělo. Ona přece miluje jen jeho, a až získá svobodu, bude chtít jen jeho. "Jen nevím, kdy se to stane," dodala se smutným povzdechem, protože měla strašlivou chuť se s krásným elfem naplno pomilovat právě v tuto chvíli. Glorfindel si přečetl v jejích očích, jak moc po něm touží, a zatvářil se nadmíru nešťastně. "Tolik bych tě chtěl už teď," zašeptal. Vášnivě dívku objal a celým tělem se k ní přitiskl, až měla pocit, že jejich těla splývají v jedno. O svazcích mezi elfskými a lidskými rody a o elfském sexu Jako elf se dokázal ovládat nepoměrně lépe než lidé, ale i pro něj už začínalo být příliš těžké udržet svoji vášeň k Anuviel na uzdě. Stejně jako u ostatních elfů v Blažené říši i ve Středozemi se v něm díky Jaru Ardy opět probudila silná milostná touha, jakou nepocítil od dob svého mládí. Elfové sice vypadali stále mladě i přes svůj pro lidi nepředstavitelně vysoký věk, ale jejich stáří se projevovalo v tom, že kolem deseti tisíc let začínali ztrácet zájem o sex a stávali se neplodnými. Elfské rodiny mívaly za celou dobu manželského svazku jen tři až čtyři potomky, kteří obvykle v plném počtu dosáhli dospělého věku, protože elfové měli díky své zázračné odolnosti vůči nemocím velmi nízkou úmrtnost novorozenců. Byla nesrovnatelně nižší než u lidí, kteří mívali až deset dětí, z nich však obvykle přežila sotva polovina. Během válek se Sauronem však mnoho mladých elfů padlo v bojích a jejich rodiče už nenašli sílu počít nové potomky z obavy, že by je rovněž museli oplakávat. V posledních tisíciletích se tedy ve Středozemi rodilo už jen málo elfských dětí a tamní elfská populace přirozeně zestárla. Situace nebyla o nic lepší ani v Blažené říši, protože tamní elfové zase byli příliš blazeovaní, než aby ještě plodili potomky a ztráceli čas své blaženosti jejich pracnou a dlouhou výchovou. Všechno se však změnilo, když se v Blažené říši rozzářil Silmalinorn a na Ardu se vrátilo Jaro. Elfům se vrátila chuť k milování i plodnost, a výjimkou nebyl ani Glorfindel, který se již věkem blížil k osudné hranici vymezující aktivní sexuální život jeho druhu. Naposledy se miloval před víc než rokem, a to bylo příliš dlouhé i pro elfa. Většinou se vyhýbal vážnějším vztahům se ženami, protože nenacházel tu pravou, a až na pár výjimek, mezi něž patřila Arwen, nikdy s nimi nenavázal nějaký déletrvající vztah. Ale Glorfindel se i před příchodem Jara Ardy navzdory svému vysokému věku ještě rád miloval, a sex mu prostě chyběl, i když nenacházel tu pravou lásku. Někdy se mu tedy stávalo, že potkal elfku, která ho zaujala, a strávil s ní noc vášnivého milování. Jenže po probuzení pokaždé zjistil, že jeho včerejší okouzlení je to tam, a že dotyčná kráska nemá ty správné vlastnosti, které u ženy hledal. S Anuviel to bylo úplně jiné. U ní prostě věděl, že je to ta pravá. Nebýt její kruté Sudby, neváhal by ani na okamžik a požádal ji o ruku. Co by tomu řekli ostatní elfové, by mu bylo úplně jedno, protože byl celý život zvyklý jednat podle svých vlastních mravních zásad a na
80
KONOPNÁ PANÍ II. obecné mínění se neohlížel. Vzhledem k tomu, že se jeho etika slučovala s tou nejvyšší elfskou i lidskou morálkou, byl všeobecně považován za příkladně ušlechtilého muže. Ale ani to by ho neochránilo před odsouzením ze strany Eldar, protože v celých dějinách Středozemě se nestalo, že by se nějaký významnější elf oženil se smrtelnicí, byť by byla tou nejkrásnější a její rodina z toho nejvyššího lidského rodu. A Glorfindel navíc pocházel z jednoho z nejvyšších rodů Noldor, z královského rodu Fingolfinova. To by konzervativní Eldar těžko překousli! Přes všechnu slávu, kterou si Anuviel vydobyla svými činy, pro velkou většinu z nich zůstávala prostě pouhou smrtelnicí, která se v žádném případě nemohla rovnat nesmrtelným příslušníkům Hvězdného lidu. Měli ji rádi a vážili si jí, ale to vše bylo s vědomím, že ji za pár měsíců svého elfího života ztratí, a proto nemá ani cenu jí věnovat příliš náklonnosti, aby pak nemuseli příliš želet její neodvratné smrti. Mohlo by se zdát, že jejich postoj byl příliš sobecký a chladně vypočítavý, ale vzhledem k elfí neschopnosti zapomínat se v tomto případě jednalo spíše o pud sebezáchovy. Glorfindelovu lásku by pak jeho soukmenovci považovali za přímo sebevražednou, a protože sebevražda byla u Eldar až na zcela výjimečné okolnosti považována za nepřípustnou, nenašel by s ní u nich pochopení. Elfové byli ještě schopni připustit, aby se některá z dcer Eldar provdala za nějakého vysoce postaveného smrtelníka, ale nebyli by ochotni se smířit se ztrátou jednoho z nejvýznačnějších elfských knížat kvůli ženě z lidského rodu. Do dějin Středozemě zůstaly zapsány tři manželské svazky mezi elfkami a smrtelnými muži. Nejslavnější z nich bylo manželství Berena s princeznou Lúthien, dcerou elfského krále Thingola a Mai Melian. Z jejich rodu byla Elwing, manželka Eärendila, pocházejícího z druhého svazku mezi Staršími a Mladšími Ilúvatarovými dětmi, syna smrtelníka a dcery elfského krále Turgona z Fingolfinova rodu. Půlelf Eärendil měl dva syny, Pána Roklinky Elronda a Elrose, zakladatele dynastie králů z Númenoru, z níž pocházel i Aragorn, později král Elessar. Ten s Elrondovou dcerou Arwen tvořil třetí nerovný manželský pár smrtelníka a elfky. Tito tři lidští šťastlivci si však směli vzít své milované jen díky výjimečným zásluhám, které prokázali elfům, nebo v tom hrála roli nějaká stará sudba. Elfové tyto svazky považovali za naprosto výjimečné a nehleděli na ně laskavým okem. Považovali je prostě za potupnou mezalianci, která se ještě dala se skřípěním zubů výjimečně snést u elfek, ale byla by naprosto nepřípustnou pro elfského knížete jako Glorfindel. Zlatovlasý elf sice zmíral touhou po milování s Anuviel, ale i přes její nevěry se dosud nepokoušel hledat uspokojení u jiné ženy. On chtěl jen ji, a žádnou jinou! A tak noc co noc uléhal se svou milou v náruči, aby jí dal alespoň trochu něhy a lidského tepla, i když pro něj to znamenalo velké sebezapření. Víc než jeho vlastní nenaplněná touha ho bolelo to, že Anuviel v jeho objetí trpí, protože on ji nemůže uspokojit, tak jak by chtěl. Nikdy předtím nic takového nezažil, a tento pocit bezmoci jej velmi pokořoval. Ještě v Blažené říši si Anuviel s Mandosem důkladně ujasnila, co by Ulmo mohl považovat za překročení svého zákazu, a Vala Soudce ji ujistil, že pokud nedojde ke spojení pohlavních orgánů, nebude žárlivý vodník nic namítat. Milenecké dvojici tedy nezbývalo než spokojit se s mazlením a s orálním sexem, což však platilo jen pro Anuviel, protože hrdý Glorfindel zatvrzele odmítal, aby ho dívka tímto způsobem ukájela, neboť to považoval za nedůstojné. Po chvíli naplněné vášnivými dotyky a polibky se elf odpoutal od ležící dívky, sklonil se nad ní a obratně ji svlékl do naha. Sundal si košili, která odhalila nádherně tvarovaná ramena a mocně vyvinutou hruď. Anuviel jeho nahé tělo nesmírně vzrušovalo a pohled na jeho hrudník ji přímo přiváděl do extáze. Někdy si říkala, že její vášeň pro elfova prsa poněkud zavání sexismem naruby, ale nikdy u žádného muže nespatřila něco tak krásného! Přitom i na Zemi mívala fyzicky přitažlivé milence, ačkoliv nutno říct, že krasavce nijak moc nevyhledávala, protože většinou to byli nafoukaní rozmazlenci, kteří v posteli za moc nestáli a zajímalo je jen
81
KONOPNÁ PANÍ II. jejich vlastní sobecké uspokojení. Ale ani elfové z Blažené říše se svou krásou nemohli vyrovnat Glorfindelovi. Elf měl souměrné svalnaté tělo a překrásný obličej s mužnými, ale jemnými rysy, rámovaný nádhernou hřívou zlatých vlnitých kadeří, avšak Anuviel se na něm nejvíc líbila jeho hruď, kterou považovala za úplné umělecké dílo. Přes ploché svalnaté břicho mu běžel pruh dlouhých zlatých chloupků, který se třpytil jako řeka zlata. Tvořily ji dva přítoky, které pramenily na hrudníku ve zlatých jezírkách, z nichž vystupovaly temně růžové prsní bradavky. Klesaly jako zlaté vodopády po Glorfindelových svalnatých prsou na solar plexus, kde se spojovaly v mocný proud zužující se směrem k podbřišku. Anuviel se nikdy žádný muž tolik nelíbil už od pohledu, a to ani nemluvě o jeho povaze. Glorfindel ji prostě přitahoval víc než kdokoliv jiný, i když to bylo možná také proto, že ho nemohla mít. Elf si stáhnul jezdecké boty z jemné kůže, ale kalhoty si ponechal, aby dívku nevystavoval pokušení. Podložil jí oblé boky tvrdým polštářem a sklonil se nad ňadra napnutá vzrušením. Konečky elfových dlouhých vlasů se ovinuly Anuviel kolem krku a dívka slastně vzdychla očekávanou rozkoší. Z Glorfindelových rukou vyzařovalo jakési podivné fluidum vlastní všem Vznešeným elfům, které mělo na svědomí, že se přímo tetelila blahem, už když je cítila jen tak hladivě bloumat po svém těle. Jeho ruce byly navíc nadmíru obratné a citlivé, a za tu dobu, co se takhle víceméně platonicky milovali, už dobře věděly jak na ni, a s neochvějnou jistotou vždy vytušily, kam mají sáhnout, aby z toho dívka získala ten největší požitek. Vzrušivé šimrání zlatých kadeří se přesunulo podstatně níž, a dosud bezcílné bloudění si náhle našlo přesný cíl. Anuviel tlumeně vzdychala, už když elfovy zuby stiskly bradavku vzrušením ztvrdlou na kámen, ale poté co se jí bezohledně chtivě přisál do klína, vydala ze sebe pronikavý hlasitý výkřik bolestné rozkoše, a po chvíli ji přivedl k nekonečně blaženému orgasmu. Její milenec cítil, jak naprázdno vrcholí, a tento poznatek ho ještě víc rozesmutněl. Strašlivě zatoužil ponořit se do dychtícího lůna a také v něm nalézt sladké ukojení. Glorfindel si už dávno povšiml, že jeho láska má tu úžasnou schopnost ovládat stahy svých útrob, která je pro muže zdrojem tolika slasti a rozkoše, a jíž se podle všech dostupných pramenů mohly ve Středozemi pyšnit jen elfky. Právě po takovém vyvrcholení on toužil, po takovém spojení, při němž jejich těla společně vzlétnou do výšin té největší blaženosti, jakou život může poskytnout. Jiný způsob ukojení považoval za méněcenný, a koneckonců ho mohl dosáhnout sám bez cizí pomoci. Marně ho Anuviel popravdě ujišťovala, že dotyky a laskání jeho rukou a úst ji uspokojují víc, než co kdy v tomto ohledu zažila. A že ona z toho bude mít skutečný požitek, když ho bude moct také podobným způsobem uspokojit. Glorfindel byl prostě poctivec ze staré školy a nemohl si připustit, že on sám by mohl dosáhnout vyvrcholení, zatímco jeho milenka by byla odkázaná jen na neúplnou rozkoš. Vůbec nechápal sobeckost smrtelných mužů, kterým něco takového prý většinou ani trochu nevadilo. On sám neměl se smrtelnými milenkami příliš zkušeností, protože podobně jako většina Noldor se jim co nejvíc vyhýbal. Nakonec, proč by se zajímal o lidské ženy, když elfky byly nesrovnatelně krásnější. A nemluvě o tom, že k němu byly velmi vstřícné, jednak protože byl tak krásný, ale neméně i kvůli tomu, že byl slavným knížetem. Jiní elfové se však rádi milovali se smrtelnicemi, kdykoliv se jim k tomu naskytla příležitost, byť přitom dosáhli jen částečně uspokojivého vyvrcholení. Elfek bylo ve Středozemi málo a byly velmi vybíravé, zato smrtelnicím se líbili i ti nejošklivější elfové, a díky pověsti úžasných milovníků, která je oprávněně předcházela, nedělaly jim drahoty ani ty nejvznešenější gondorské šlechtičny. Zlatovlasému Glorfindelovi, který byl na elfská i lidská měřítka výjimečně přitažlivým mužem, pak přímo skákaly do postele, kdykoliv se objevil v Minas Tirith. Některé z nich byly opravdu půvabné, ale elf se jimi jen málokdy nechal zlákat, protože již dopředu věděl, že to s nimi nebude žádná sláva. A když už k něčemu takovému došlo, tak to udělal spíš jen z ohleduplnosti vůči sexuchtivým dámám, aby je neurazil. Občas
82
KONOPNÁ PANÍ II. se mu totiž stávalo, že po návratu ze slavnostní hostiny našel v posteli ležet nahou krásku, a to už většinou neměl ani sílu, ani chuť se s ní hádat a pokoušet se ji přimět k odchodu. Lesní elfové dávali přednost prostým dívkám z lidu, nejraději pannám, které s oblibou lákali svým zpěvem do hloubi lesa. Když si taková nešťastnice uvědomila, že se ztratila, objevil se před ní elf-zachránce, který jí proti sladké odměně přislíbil, že ji z lesa vyvede. Svůj slib obvykle dodržel, ale předtím se s dívkou postupně pomilovali i všichni jeho druhové, protože jak fikaně tvrdil šlechetný zachránce, byli zvyklí vše sdílet jako bratři. Nedalo se v žádném případě mluvit o znásilnění, protože něčeho takového by nebyl schopen ani ten nejbezohlednější lesní elf. Dívka byla ke svolnosti přesvědčena laskáním a drobnými dárky, a je nutno podotknout, že po první zkušenosti s elfským milováním většinou už ani nebylo zapotřebí na ni nějak dlouho naléhat. Samozřejmě, že vesničané kvůli tomu elfy srdečně nenáviděli, protože je naprosto oprávněně vinili z prznění svých panenských dcer. Vedle toho jim však zcela nespravedlivě připisovali ostudná těhotenství svobodných dívek, což byl nesmysl, protože elfy by nikdy nenapadlo počít si dítě s nějakou smrtelnicí. Na to si dávali setsakra pozor! Pokud si to elf nepřál, žádná moc nemohla dokázat, aby ženu oplodnil. Světaznalejší ženy ve městech tohle dobře věděly, a proto si také s elfy rády bezstarostně užívaly s jistotou, že manželovi či snoubenci nepovijí elfského míšence. Jenže nevzdělaní venkované neměli ani potuchy o tom, jak je u elfů zařízená plodnost, a pokud se nějaký mužský potomek Sličného národa objevil na dohled jejich vesnice, hnali ho svinským krokem, ba někdy i vidlemi. ***
***
***
***
***
***
Po půl roce, co trval jejich vztah, Glorfindel již dobře věděl, jak reaguje dívčino tělo, a byl si jistý, že by ji dokázal přivést k nesmírné blaženosti, jen kdyby k tomu dostal příležitost. Až k zbláznění ho vzrušovala dívčina vůně, dotek její hedvábně hladké pokožky i pohled na křivky a obliny neelfsky plného těla. Jeho elfí čivy mu říkaly, že dívka je na tom stejně, a že její smysly po něm prahnou stejně silně jako její srdce. Miloval Anuviel nadevše, ale byl z jejich vztahu strašlivě zfrustrován, protože se mu dosud nikdy nestalo, aby nedokázal svoji partnerku uspokojit, zvlášť když ho tak silně vzrušovala a sama po něm tolik toužila. Glorfindel se tedy musel strašlivě přemáhat, aby odolal pokušení se s Anuviel bez zábran pomilovat. Dařilo se mu to jedině tak, že si představil, že potom by ji dál takto držel celé noci v náruči, ale již bez sladké naděje na další milování. Při této představě ho pokaždé zaplavilo tak černé zoufalství, že raději zatnul zuby a statečně trpěl. Zpráva o tom, že Král moře ještě za života Anuviel svoji Sudbu odvolá, mu sice dala velkou naději, ale na jeho fyzickém utrpení z dívčiny nedosažitelné intimní blízkosti nic nezměnila. Elf tedy s bolestným povzdechem přivinul k blaženosti ukojenou Anuviel k sobě, a jeho dlouhé kadeřavé vlasy zaplavily dívčin obličej jako moře zlata, po němž odplula do hlubin sladkého spánku.
- Čáry máry fuk - "Má drahá sestřičko!" vykřikla radostně Galadriel a dívku srdečně objala. "Tolik jsem si vyčítala, že jsme se nesetkaly před tvým soubojem s Pánem balrogů. Ale Otec všech ti daroval další život, a já tak přece jen získala příležitost tě poznat," rozesmála se zvonivě Paní světla a její zářivě plavá krása Vznešené elfky prosvětlila otevřený poradní stan, v němž se shromáždili velitelé vítězných vojsk. Anuviel opětovala objetí elfské vládkyně neméně nadšeně. Věděla od Ilúvatara, jakou Galadriel sehrála roli v pokusu o její záchranu a při zničení balroga, a velmi si cenila její odvahy a bojovnosti. 83
KONOPNÁ PANÍ II. Už jako mladá dívka se Paní Lothlórienu mohla v těchto vlastnostech měřit se svými královskými bratry, kteří patřili mezi největší hrdiny elfských dějin. Nyní z ní byla již zralá, i když stále ještě nesmírně krásná žena, která se v moudrosti a vzdělanosti vyrovnala i těm největším elfským Moudrým. V mládí ji královna Melian naučila používat moc kouzel, jimiž chránila své panství před nepřáteli. Byla také Strážkyní prstenu Nenyi, Prstenu vody, jenž jí dával moc nad přírodními živly a rostoucími věcmi v jejím Lese. Anuviel ji velmi obdivovala, a tak trochu ji považovala za svůj vzor. To byla ženská přesně podle jejího gusta! - "Jsem tak šťastná, že tě konečně poznávám, Paní Galadriel," odpověděla dívka a opětovala elfčino objetí. "Vždyť jen díky tvé odvaze použít spojenou moc Prstenů byl Pán balrogů zničen. A můj úkol ve Středozemi splněn. Tedy alespoň jeho první část – protože teď mne ještě čeká spousta práce. Bude třeba napravit škody způsobené válkou a působením Temných pánů. A to nejen ty, které jsou viditelné na první pohled." Pohlédla na spáleniště táhnoucí se až k do hloubi Temného hvozdu, kde leželo sídlo Pána balrogů, a zaplavil ji hněv a smutek nad tou zkázou. - "Starým stromům již život nevrátím, ale alespoň bych měla dokázat očistit půdu, na níž vyrostou nové," řekla Anuviel a vzala elfku za ruku. "Má Paní, byla bych moc ráda, kdybys mi s tímto úkolem pomohla a svou kouzelnou mocí dodala krajině sílu obnovit se ve své původní kráse." Galadriel opětovala stisk dívčiny ruky a s úsměvem se jí lehce uklonila. - "Od srdce ráda ti s tímto úkolem pomohu, má drahá Anuviel," řekla. "Slyšela jsem již, že Ilúvatar tě obdařil duchovními schopnostmi u smrtelníka zcela nevídanými, a musím se přiznat, že jsem na ně velmi zvědavá. Ale až skončíš své dílo zde v Temném hvozdu, byla bych ráda, kdybys přijala mé pozvání a odjela s námi na nějaký čas do Lothlórienu. Uvidíš, že v celé Středozemi není lepšího místa pro odpočinek ducha i těla. Načerpáš novou sílu a budeš moct pokračovat ve svém poslání očistit Mordor a zcivilizovat skřety. Řekla bych, že tu sílu budeš potřebovat, protože v mých očích je to ještě daleko nemožnější a nesnadnější úkol než vše, co jsi dosud vykonala." Paní světla se rozhlédla po ostatních přítomných a viděla, že většina z nich na její slova horlivě přikyvuje. Vždyť i jim se podobně jako Galadriel zdál dívčin nápad s převýchovou skřetů přinejmenším šílený. Sice již viděli, že Anuviel uspěla s Orcasem a jeho druhy, ale silně zakořeněné předsudky proti odvěkým nepřátelům většině z nich bránily připustit, že by se jí to mohlo podařit i u ostatních z tohoto plemene. Nemluvě o tom, že mnozí ze smrtelníků si už začínali říkat, že žít v sousedství silného státu skřetů by nemuselo být to pravé ořechové. Elfka vzala zaraženou dívku okolo ramen a hřejivě se na ni usmála. "Ale ty jsi dosud dokázala tak nevídané věci, Anuviel, že věřím, že zvládneš i tento úkol," řekla povzbudivě. "Z mé strany budeš mít plnou podporu a pomohou ti i ostatní elfské národy. A co se týče smrtelníků," Galadriel přelétla očima lidi a trpaslíky přítomné ve stanu i ty ostatní, kteří se tísnili kolem. - "Ráda bych věřila, že budete natolik moudří," prohlásila důrazně, "abyste si uvědomili, že nyní když byl Temný pán poražen, bude nutné zajistit, aby již nikdy žádný další ve Středozemi nepovstal. Nenechejte se uchlácholit pocitem, že teď je již všechno nebezpečí zažehnáno! Odolejte pokušení pomstít své mrtvé na odzbrojených skřetech! Taková pomsta by vám přinesla jen další oběti na životech v budoucnosti. Naopak, najděte ve svých srdcích sílu jim vyjít vstříc, i když vám to bude z duše protivné. Pomyslete na to, že tím zajistíte mír pro další generace vašich potomků. Nenechejte se krátkozrace svést k nepředloženým činům, které by ztížily poslání Paní Anuviel! Považujte má slova i za výstrahu, protože já budu stát při ní a podpořím ji, bude-li to nutné i mečem, stejně jako ostatní zdejší elfové." Tentokrát slovům Galadriel přikyvovali všichni přítomní Eldar a smrtelníci jen zaraženě mlčeli. Tvář i tón Vznešené elfky změnily během její řeči výraz a její oči teď metaly mrazivé blesky, které se zabodávaly do srdcí smrtelníků jako ledové střely. Většina z nich se s nejmocnější elfskou vládkyní Středozemě nikdy předtím nesetkala, ale všichni znali její pověst. Někteří o
84
KONOPNÁ PANÍ II. ní sice v ústraní opovržlivě hovořili jako o čarodějnici z Kouzelného lesa, ale všichni do jednoho se jí až pověrčivě báli. Na hranicích Lothlórienu zahynulo dost nezvaných zvědavců, aby věděli, že s jeho Paní nejsou žádné žerty. Paní světla usoudila, že těm bídným smrtelníkům už nahnala dostatečně velký strach, než aby se odvážili Anuviel házet klacky pod nohy, a obrátila se opět k dívce. - "Takže, budeš-li potřebovat moji pomoc, Paní Anuviel, jsem připravena!" ukončila elfka svůj proslov. Anuviel na ni pohlédla s velkou vděčností. Když opadlo její první nadšení z návratu mezi přátele, rychle si připomněla okolní realitu a začala se obávat, že teď když nebezpečí pominulo, některým smrtelníkům nepůjdou pod nos její snahy o zcivilizování skřetů. Všichni do jednoho byli šťastni, že je zbavila Temných pánů, ale dívka dobře věděla, jak krátká bývá vděčnost ať už lidská nebo trpasličí, a tak s radostí uvítala tuto nečekanou podporu ze strany Paní světla. S jistou škodolibostí sledovala, jak lidé i trpaslíci blednou pod mrazivým pohledem bojovné elfky, a v duchu jí děkovala za to, jak na ně pustila hrůzu. Vždyť i mezi Rohiry a Elessarovou šlechtou bylo nemálo těch, kteří její plány se skřety považovali za mrhání časem a prostředky, a raději by skřetí problém vyřešili jejich vyvražděním. Sami vládcové Rohanu a Gondoru sice byli plně na její straně, ale ani oni nemohli zaručit, že se některý z jejich vazalů nepokusí řešit své problémy s poddanými na úkor bezbranných skřetů. Vždyť je tak snadné svalit vinu za špatnou úrodu nebo ničivé krupobití na ty, kteří jsou odlišní a slabí. Pogromy bývaly oblíbenou zábavou lidových mas nejen na Zemi, ale v minulosti k nim docházelo i ve Středozemi, a jejich obětmi tehdy také bývali nelidi – elfové a trpaslíci. Něco takového se tu už nikdy nesmí opakovat, říkala si dívka pevně. A proto bude nutné, aby skřetí stát byl opravdu silným a rovnocenným partnerem všech ostatních národů Středozemě. To jediné mu dlouhodobě zaručí bezpečnost! ***
***
***
***
***
***
- "Vlastně si to teprve teď budu moct vyzkoušet naostro," zakončila Anuviel svůj výklad o schopnosti ovládat hmotu, jíž ji při jejich posledním setkání vybavil Ilúvatar, a srdce jí přelétl stín obav. Galadriel se chápavě usmála a pozvedla štíhlou bělostnou ruku ozdobenou mithrilovým prstenem z jiskřivým diamantem. "Také jsem se zprvu bála používat Nenyu," řekla zamyšleně. "Myslím, že je přirozené, aby ti, kdo vládnou velkou mocí, se jí báli. Chrání je to před nimi samotnými. Ale časem si zvykneš, mé dítě, i když svou moc nikdy nepoužiješ bez náležitého uvážení. Vidím to v tvém srdci a tvé nynější obavy jsou toho nejlepším důkazem. Budu stát vedle tebe a pomohu ti, bude-li třeba, kdyby se naskytl nějaký problém. Ale myslím, že ty to zvládneš, Anuviel. A ať se v podzemí Dol Gulduru ještě skrývá sebevětší příšera, na nás dvě si nepřijde!" Vládkyně Lothlórienu se rozpustile rozesmála a potáhla vonný kouř cannabis valinorica z dýmky, kterou jí podala Anuviel. Elfská kněžna byla otevřená všem novinkám a vonnou bylinu z Blažené říše ocenila jako vítané zpestření své předlouhé existence. Už se těšila, jak bude růst v jejím lese, a jak upraví její vlastnosti, aby co nejméně dráždila citlivá elfí hrdla. Kouř z paliček v ní vyvolával přímo dívčí rozvernost. Galadriel měla pocit, jako by se vrátila do dob svého bujného mládí, a v duchu si říkala, že bude muset tuto zvláštní bylinu vyzkoušet na svém manželovi, jestli na něj rovněž zapůsobí tak omlazujícím účinkem. Nebylo by to rozhodně na škodu, pomyslela si trochu nevrle. Elfčina slova zapůsobila na dívčinu duši jako balzám. Strávily spolu celý večer a povídaly si o všem možném. Anuviel se tolik potřebovala svěřit se svými obavami a pochybnostmi někomu moudrému a nezaujatému. Galadriel byla ženou s velkou životní zkušeností, a navzdory své na první pohled lehkomyslné kráse přihlouplé blondýnky, nebyla ani trochu povrchní nebo frivolní. Svým věkem patřila k nejstarším elfům ve Středozemi, ale zachovávala si přitom
85
KONOPNÁ PANÍ II. jakousi mladistvou svěžest, a když se zasmála, znělo to jako když se rozcinkají stříbrné zvonečky. Dokázala být milá a nevinná stejně lehce jako strašlivá a krutá. Byla zosobněním právě těch vlastností, které lidem u elfů naháněly takovou hrůzu, a zároveň je u nich tolik přitahovaly. Smrtelníci sice Galadriel obdivovali pro její nesmírnou krásu a půvab, ale třásli se strachy před mocí jejích kouzel a chladnou uvážlivostí, s níž nemilosrdně zabíjela ty z nich, kteří se bez pozvání pokusili proniknout do jejího panství. Druhý den ráno se obě odhodlané válečnice ve společnosti ostatních Strážců prstenů, Gandalfa a Elronda, vypravily do bývalého balrogova sídla Dol Gulduru. Během uplynulých dnů Anuviel nechala vyklidit celé území, protože se tam chystala provádět takové změny, jaké by žádná živá bytost nepřežila. Pahorkatina se měla stát dějištěm kouzel a čárů, které ji navždy promění v neškodnou krajinu zbavenou stínu Zla, co nad ní po tisíciletí visel jako zlá sudba. Dívka konečně vyzkouší své nové schopnosti, a Strážci jí pomohou uklidnit živly mocí svých Prstenů, kdyby to snad přehnala a hrozilo by, že její činnost ohrozí okolní kraje. Velký Programátor ji sice zasvětil do používání systému, ale ze zkušenosti věděla, že mezi teorií a praxí bývá většinou pořádný rozdíl, a nechtěla riskovat, že se něco zvrtne a způsobí nějakou katastrofu. Vždyť její moc byla tak neuvěřitelná – samotnou ji mrazilo v zádech, jen když si představila, co všechno by s ní mohla dokázat – jak v dobrém, tak i ve zlém. Výprava se vyšplhala na vrchol osamělého kopce tyčícího se na jižní straně údolí obklopeného z ostatních stran pahorkatinou Dol Guldur. Plochý vrchol byl holý a pokrytý kamením a dokonale se hodil k tomu, co se na něm v nadcházejících hodinách chystali provádět. Anuviel se posadila na kámen a spustila svůj vnitřní browser. Vybrala příslušnou aplikaci z menu na postranní liště a začala skenovat nitro pahorkatiny. Ostatní se rozsadili kolem dívky a zvědavě ji pozorovali. - "Tak v tamtom kopci nic závadného není," ukázala na nejzápadnější skalnatý pahorek pokrytý pahýly ohořelé kosodřeviny. "Vidím tam sice dutiny, ale jsou to jen prázdná skladiště. Teď si prohlédnu ten další vpravo." Anuviel na browseru sledovala, jak se před ní odhaluje nitro dalšího kopce. Ilúvatarův program umožňoval plastický třídimenzionální pohled, který mohla podle libosti přiblížit či natočit, aby si prohlédla detaily. Pahorek byl protkaný chodbami a nacházely se v něm podzemní sály s kovárnami zásobenými z hutí na jeho svazích. Ale bylo tam víc než to! Právě se v jejím zorném poli objevila velká podzemní alchymistická laboratoř. Nijak ji to nepřekvapilo, vždyť bývalý Temný pán byl původem černokněžník, a ti měli k přírodním vědám vždycky velmi blízko. Náhle však spatřila něco dalšího, co ji velmi zaujalo. - "Tak tohle vypadá na chovnou stanici dráčků!" vykřikla a napřáhla ruku k nejvyššímu z pahorků, na němž stála mohutná pevnost Pána balrogů. "Hluboko v podzemí je jeskyně se čtyřmi malými draky. Hemží se a vypadají pořádně nespokojeně, asi už dlouho nedostali nažrat!" Na okamžik jí bylo hladových zvířátek líto, ale vzápětí si uvědomila, co by mohla způsobit, kdyby se dočkala dospělosti. Tak tady není na místě žádná lítost, utvrzovala se, když klikla na ikonku, která měla vyřešit její problémy s proliferací nežádoucích živočišných druhů ve Středozemi. "Bacha, bouchne to!" obrátila se varovně ke svým společníkům, a sotva to dořekla, zatřásla se pod nimi země a protější kopec se vznesl do vzduchu, kde na okamžíček zůstal zcela nepravděpodobně viset. Byl to však jen optický klam způsobený mračnem prachu, které se při výbuchu zvedlo a zakrylo úpatí pahorku. Ozvalo se strašlivé zarachocení, půda pod jejich nohama se ještě jednou otřásla a z protějšího pahorku zůstala jen obrovská hromada hlíny a kamení. Anuviel spustila další program a celý ten velikánský kopec se rozvlnil jako moře. I s přilehlým údolím se začal propadat a vydouvat, jako kdyby hnětla těsto v míse. Galadriel se dotkla dívčina ramene. - "Dej pozor na rytmus!" upozornila novopečenou čarodějku. "Měla bys ho rušit, aby se podzemní vibrace nešířily příliš daleko." Anuviel přikývla a vrhla na elfku vděčný pohled. Na tohle sakra úplně zapomněla! Okamžitě napravila svoji chybu a obrátila směr pohybu hnětení.
86
KONOPNÁ PANÍ II. Konečně se jí zdálo, že by to už mohlo stačit, a klikla na tlačítko konce procedury. Kopec pod jejich nohama se přestal otřásat, a když vítr odvál mračno prachu zakrývající pohled na údolí, zjistili, že se tam nyní rozkládá veliká pláň pokrytá ornicí. Anuviel zavrtěla hlavou a řekla: "No, tak to se mi tedy moc nepovedlo. Ale nejprve se podívám na ty další kopce, než to začnu napravovat!" Gandalf na ni vrhl znepokojený pohled. - "Jak tohle chceš napravit?" zeptal se nedůvěřivě. "Tato část lesa bude navždy zničená a pustá. Vždyť i země je tady otrávená jedy z balrogových kováren. Tam už nikdy nic zeleného nevyroste!" Anuviel zavrtěla hlavou a usmála se na skeptického čaroděje. "Ale vyroste, Gandalfe! A bude to něco, k čemu máš velmi vřelý vztah!" rozesmála se a pokračovala v prohlídce dalších podzemních prostor v nitru Dol Gulduru. Po půlhodině si už mohla být jistá, že balrogovy skrýše neukrývají žádnou nebezpečnou havěť, a že tedy může pokračovat v čištění černokněžnického sídla. Rozhodla se, že s ohledem na otřesy, které by to v širokém okolí způsobilo, bude raději postupovat po částech. Měla sice prostředky k tomu, aby jedním kliknutím myši podrobila celou pahorkatinu podobnému vlnění jako předtím protější kopec a přilehlé údolí, ale to by mohlo mít katastrofální následky pro zbytek Temného hvozdu a možná i zpustošit sousední Lothlórien. Začala tedy likvidovat jeden kopec po druhém a dávala při tom dobrý pozor na nebezpečné vibrace. Strážci jí silou svých Prstenů pomáhali krotit tryskající vodní prameny a vichřici rozpoutanou náhlým přívalem energie. Netrvalo dlouho a na místě pahorkatiny Dol Guldur zela obrovská neutěšená planina pokrytá hnědou zeminou, kterou vířil kvílející vítr v mračnech prachu. - "Tak, doteďka jsem jen ničila, ale nyní přijde ta lepší část!" vydechla Anuviel s úlevou a usmála se na Galadriel. "A až napravím to nejhorší, tak uvítám tvou pomoc, Paní světla. Ukážeme Gandalfovi, že i tady se dají s trochou kouzel a dobré vůle dělat zázraky," mrkla spiklenecky na Bílého čaroděje. "Teď budeš koukat, Gandalfe, jak se dá spojit příjemné s užitečným!" Ve svém vnitřním browseru vyvolala pohled na Dol Guldur z ptačí perspektivy a virtuální myší označila okraje zdevastované plochy. Najela na ikonu v podobě hromady konopných semínek a vybrala proceduru rostlinného cyklu. Semínka si připravila již předtím pomocí procedury replikace. Jenže replikace živoucí hmoty byla energeticky velmi náročná záležitost, a tak další osivo už bude raději získávat zcela přirozenou cestou. Ehm, no tedy skoro přirozenou… Klik! Hnědá ornice se náhle pokryla zelenými rostlinkami, které začaly růst neuvěřitelnou rychlostí. Během několika minut se celá planina pokryla pětimetrovými exempláři cannabis valinorica, které v dalších minutách dozrály a jejich silné stvoly pokryly v tlusté vrstvě zemi. Uložila kredit vypěstovaných semínek pod ikonku, a spuštěním další aplikace skrojila svrchní vrstvu ornice s již tlejícím konopím a převrátila ji hluboko do země. - "Tak, a tím jsem se vypořádala s jedy, Gandalfe!" řekla s uspokojením. "Konopí do sebe natáhlo těžké kovy a další nebezpečné nečistoty v půdě, a ty jsem teď přemístila do nitra země, tam kam patří. A nyní může začít ta pravá tvůrčí činnost. Jsi připravená, Galadriel?" Elfská kněžna přikývla a zdvihla ruku s Prstenem do výše. Vytryskl z něj paprsek bílého světla, které se rozprostřelo nad zpustošenou krajinou jako perleťový závoj. Anuviel zjistila, že se jí s Galadriel podařilo navázat kontakt i virtuálně, a že elfka teď dokáže ve své mysli vnímat, co jí ukazuje ve svém browseru. Elrond a Gandalf jen ohromeně zírali na obě dámy, jak se němě domlouvají posunky a smějí se jen jimi vnímaným vtipům a narážkám. Anuviel krajinu nejprve vytvarovala do původní podoby pahorkatiny obklopující rozlehlé údolí. S elfčinou pomocí nechala vytrysknout na úbočí nejvyššího kopce silný pramen vody a svedla jej vodopádem smáčejícím rozeklaná skaliska dolů na úpatí, kde se proměnil v širokou bystřinu. Říčku posílily další prameny tryskající z úbočí okolních kopců a za chvíli údolím protékala hluboká a prudká řeka. Anuviel vedla její koryto na západ pruhem spáleného lesa a pak přes bojiště, kde zápolila s Pánem balrogů. Panáček dostane jaksepatří pomník! Ale asi by
87
KONOPNÁ PANÍ II. jím nebyl nadšený, ušklíbla se v duchu zlomyslně, když si připomněla, jakou roli sehrála voda v jeho neslavném konci. Teď se na místě balrogova posledního odpočinku bude do Velké řeky vlévat nový přítok. Krajina se začala pokrývat zelení a stejně jako předtím u konopí, i tentokrát se během několika minut odehrál celý roční cyklus. Po několika desítkách cyklů se pahorky začaly pokrývat hustým lesním porostem přerušovaným mýtinami a loukami, které se táhly po úbočích. Ve skalách nad nimi Anuviel vytvořila prostorné jeskyně, kde najdou úkryt ti, kteří se jednou zase odváží zabydlet se v těchto místech s nevalnou pověstí. No, a do té doby se tam budou moct ukrývat alespoň divoká zvířata před nepohodou a nepřáteli. Protože zvířátka, to byla další fáze jejího prvního čarování. Následovalo velké dohadování s Galadriel, která dívce pomáhala s výběrem vhodné fauny pro nový kus lesa. Většinou se shodly, ale nad některými dívčinami volbami elfka jen překvapeně vrtěla hlavou. Anuviel dost mrzelo, že neprošel blboun nejapný, který na Zemi vymřel v důsledku svého setkání s civilizací. Velmi želela jeho vyhynutí na své rodné planetě, tedy pokud mluvíme o živočišného druhu, protože jinak tam bylo nejapných blbců až příliš. Galadriel však dívce vysvětlila, že tento nesmírně důvěřivý a hloupý pták by nedopadl lépe ani ve Středozemi, protože ani lesní elfové, kteří tolik milují zvířata, by s takovou blbostí neměli slitování. Nakonec si Anuviel prosadila bílého jednorožce, který na pohled vypadal velmi bezbranně. Lichokopytníkův roh však byl napuštěný prudkým jedem, kterým dokázal spolehlivě zneškodnit dravce, kdyby snad dostali chuť na jeho křehké maso. Jednorožec v jejích představách prostě do takového pohádkového světa jako Středozemě patřil, a hotovo! Nemusí zrovna pokládat hlavu do panenských klínů, ale i tak dodá Temnému hvozdu trochu světla a poezie. Anuviel také zničila většinu odporných černých pavouků, jimiž byl zamořený jižní cíp lesa, a zabydlela tam několik párů zpěvných ptáků, kteří nebezpečné osminožce považovali za tu nejvybranější pochoutku. Slunce se již sklánělo k obzoru, když Anuviel konečně nechala zmizet vnitřní browser, na němž kontrolovala poslední úpravy fauny a flóry Dol Gulduru. Rozhlédla se po ostatních a s uspokojením prohlásila: "Hotovo!" Její společníci vstali a začali jí blahopřát k jejímu dílu. Před nimi se rozkládalo členité údolí porostlé hustou vegetací a obydlené lesní zvěří. V korunách stromů již zpívali ptáci, všude náhle zavládl mír a pohoda, a nikde nebylo ani památky po zkáze, jíž tato krajina před nedávnem prošla. Gandalf se usmál a přistoupil k dívce. - "Odpusť mi, že jsem tě tak podcenil, Paní Anuviel," řekl pokorně a políbil ji ruku. "Měla jsi pravdu, mé dítě. Dokázala jsi tento kus Temného hvozdu proměnit v něco moc krásného. Myslím, že elfům krále Thranduila se to bude moc líbit. Ani nemluvě o tom, jak nadšení budou z toho, jak tomu zvířeti říkáš? Jednorožec? Aha! No, to věřím, že by se dětem v tvém světě moc líbil, ale myslím, že až se zvěsti o tomto podivuhodném kopytníku dostanou do pověstí národů Středozemě, nepřijdou zkrátka ani ty zdejší." Při zmínce o lesních elfech krále Thranduila Galadriel pohlédla na Gandalfa poněkud úkosem a Anuviel napadlo, že možná trochu žárlí, protože pohádkové zvíře bude ozdobou jeho říše a nikoliv jejího Lothlórienu. No, budu jí během návštěvy v Lothlórienu muset také vytvořit něco pěkného, čím by trumfla starého Thranduila, pomyslela si dívka mrzutě, protože elfčin pohled jí připomněl, že teď když nebezpečí pominulo, vztahy mezi elfy ze zase vracejí do starých kolejí. Elfský král se považoval za největšího současného elfského vládce ve Středozemi a na manželku svého příbuzného Celeborna se koukal poněkud svrchu jako na přivandrovalkyni. A to jen proto, že se v Lothlórienu usadila o nějakých tisíc let později než on v Temném hvozdu. To byli celí elfové – nikdy nic nezapomínali a jejich vztahy kalily drobné sváry a rozepře, které se s nimi často táhly po celý jejich nesmrtelný život. Žili si
88
KONOPNÁ PANÍ II. prostě podle své míry času, a to byl jeden z důvodů, proč lidem i přes všechnu podobnost s nimi připadali tak strašně cizí.
- Memy a sociální inženýrství Anuviel by nejraději hned odjela na návštěvu Lothlórienu, ale nakonec v táboře na jižním okraji Temného hvozdu zůstala ještě celý týden. Bylo třeba shromáždit všechny dolguldurské skřety i s rodinami, které se během bojů rozprchly po širokém okolí. Na sever se vydali heroldi, kteří měli za úkol v tamních napohled pustých horách vyvolávat výzvu Paní Anuviel určenou skřetům. Nikdo přesně nevěděl, kolik se jich tam ještě může skrývat, ale odhadovalo se, že by to řádově mohly být desítky tisíc, především žen a dětí. Anuviel jim nabízela útočiště v nové zemi, která bude patřit jen skřetům, a kde bude spravedlivě vládnout skřetí král. Dala jim dva měsíce na to, aby dorazili na hranice Mordoru, a zaručila jim, že během této doby tam budou mít zajištěný volný a bezpečný průchod. Byla rozhodnutá přesídlit všechny skřety ve Středozemi do Mordoru, aby co nejvíce omezila problémy s jejich soužitím s ostatními rasami. Alespoň do té doby, než se zcivilizují a přijmou způsob života, který bude přijatelný i pro ostatní národy. Anuviel rozhodně neměla v úmyslu vytvořit ve Středozemi nějaké skřetí gheto, ale na druhé straně chtěla na co nejmenší míru omezit příležitosti ke střetům s ostatními rasami. Skřeti se s nimi budou muset naučit vycházet, ale zpočátku se s ostatními dostanou do kontaktu jen ve svém vlastním prostředí. Chtěla do Mordoru povolat řemeslníky a učitele z ostatních národů, aby tam skřetům předávali své znalosti. Až se skřeti naučí základy civilizace, pak jim teprve dovolí cestovat a volně se stýkat s ostatními obyvateli Středozemě. Doufala, že v úrodném a na přírodní zdroje bohatém Mordoru se postupně usadí i příslušníci ostatních ras a vznikne tam multiraciální společnost. Skřeti neměli žádnou vlastní kulturu a až na výjimky ani žádné tradice, které by stály za udržování. Anuviel přepokládala, že jejich soužití s přistěhovalci z ostatních národů přinese i vznik specifické mordorské kultury, která bude vzorem pro vztahy mezi rasami Středozemě. Představovala si ji založenou na principech snášenlivosti a vzájemně přínosné spolupráce. Doufala, že postupem doby ji vstřebají i ostatní národní kultury a stane se základem moderní společnosti v tomto světě. Anuviel dlouho přemýšlela o tom, jestli by své nové schopnosti měla použít i v tomto směru. Ilúvatarův systém jí dával velmi lákavou možnost vytvářet a plošně aplikovat memy – krátké programy, které se zapíší do podvědomí, a dotyční se jimi pak bezděčně řídí. Považovala memy za velmi nebezpečný nástroj k ovládání smrtelníků. Nesnášela, když se s ní někdo pokoušel manipulovat, a ještě méně se jí líbila myšlenka, že by to měla sama dělat ostatním. Vždyť celý život brojila proti ideologiím a náboženstvím, které lidem vymývají mozky a zbavují je svobodné vůle. Anuviel se domnívala, že k jakékoliv víře či přesvědčení bychom měli dospět sami, bez nátlaku, jen na základě naší svobodné vnitřní úvahy. Mělo to však jeden háček! Svobodně uvažovat a soudit lze jen tehdy, když disponujeme souborem mravních hodnot, na jehož základě tak činíme. Skřeti si během svého vývoje nemohli vytvořit výše zmíněný žebříček morálních hodnot, protože jejich chování zcela ovládali Temní páni, jimž sloužili jako otroci. Skřeti větších plemen, kteří žili v Mordoru obývaném rovněž Východňany, od nich přejali některé lidské mravní zásady a používali je ve svém soukromém životě Tohle se však týkalo jen těch inteligentnějších skřetů schopných pochopit, jak jsou tato lidská pravidla užitečná a prospěšná v jejich vztazích s ostatními. To byla ale spíše výjimka, protože skřeti žijící v Divočině o nich většinou neměli ani potuchy. Dívka si proto říkala, že to bude muset nějakým způsobem napravit, a jedinou cestu viděla v tom, že jim alespoň některé 89
KONOPNÁ PANÍ II. hodnoty zapíše do podvědomí v podobě memů. Sice se snažila co nejvíc odolávat pokušení používat memy, ale neměla k dispozici čas, který by skřetům umožnil přijít na tyto zásady přirozenou cestou, takže to musela udělat uměle prostřednictvím svých kouzel. Jeden mem však bylo třeba aplikovat na všechny ostatní smrtelníky bez rozdílu, a to co nejdřív. Využila toho, že se v táboře shromáždili všichni vládci smrtelníků Západní Středozemě, a požádala je o souhlas se svým plánem. Chvíli trvalo, než všichni pochopili oč kráčí, a i pak se to mnohým z nich moc nelíbilo, protože to bylo něco naprosto neslýchaného, ale nakonec je dívka všechny přesvědčila a dostala jejich svolení. Vlastně nešlo o nic víc, než o malou úpravu podvědomí lidí a trpaslíků, která způsobila, že ke skřetům již necítili tak bytostný odpor jako dosud. Tisíce let bojů se skřety a Temnými pány totiž v ostatních smrtelnících vytvořily pud, který jim přikazoval je na potkání nemilosrdně pobíjet. Poté co Anuviel na ně aplikovala svůj mem, neměli skřety o nic víc v lásce než předtím, ale alespoň už neměli instinktivní nutkání je okamžitě zabít jako škodnou havěť. Další memy chtěla aplikovat již jen na skřety. A čím míň, tím líp. Nechtěla mít ze skřetů bezduché roboty, kteří se budou chovat podle jejích pokynů a představ, ale přála si, aby se tak chovali ze své svobodné vůle. Nakonec vytvořila soubor několika základních memů, které jí přišly nutné a dostatečně bezpečné. V podstatě šlo jen o to, že skřetům vložila do podvědomí některé ze základních morálních hodnot běžných u smrtelníků. Byly to především memy proti kanibalismu a incestu. Následoval mem, jímž podpořila jejich schopnost a chuť spolupracovat s ostatními smrtelníky a těšit se z jejich společnosti. A pak několik memů vytvářejících správné hygienické návyky nezbytné ve společnosti jako touha po čistotě, odpor k nelibým pachům a k vyprazdňování se na veřejnosti. Pomyslela také na důsledky zvýšené péče o hygienu a zdraví a uvědomila si, že bude muset něco udělat se skřetí porodností. Skřetí rodiny mívaly až tucet dětí, ale při velké úmrtnosti novorozeňat z nich přežívala v průměru jen polovina. Temný pán potřeboval neustále doplňovat stavy své armády a otroků, kteří vyráběli její výzbroj, takže tuto vysokou porodnost podporoval, a dokonce i přikazoval. Anuviel předpokládala, že po jejím zásahu dojde k prudkému snížení úmrtnosti skřetích miminek, což by znamenalo ještě vyšší průměrný počet dětí v rodině. Navíc doufala, že v Západní Středozemi zavládne mír, takže budou daleko méně umírat i dospělí skřeti. Rozhodla se tedy toto nebezpečí přemnožení skřetů a konfliktů, které by taková situace mohla vyvolat, řešit dvěma zásahy. Jednak u skřetů obnovila schopnost svobodně rozhodovat o oplodnění, kterou zdědili od elfů. Temný pán Morgoth u nich v dávné minulosti tento dar zablokoval svými kouzly, aby měl dostatek otroků pro své armády, ale dívce se s Manwëho a Vardinou pomocí podařilo toto prastaré kouzlo zlomit. Anuviel pak pro skřety vytvořila mem, který jim přikazoval, aby měli nanejvýš tři až čtyři potomky. Doufala, že tím v budoucnosti dosáhne jen mírný nárůst jejich počtu. Nechtěla však úplně zakonzervovat stav dnešní skřetí populace, protože lidé žádná podobná omezení neměli, a dalo se tedy předpokládat, že se budou dost rychle množit. Proto považovala za nutné, aby se skřeti vedle nich nestali příliš nevýraznou menšinou, protože to by lidi mohlo povzbudit k pokusu o jejich vybití či vyhnání z Mordoru, který se po svém zvelebení stane lákavě úrodnou a bohatou zemí. Aplikovala memy na celou Středozemi, aby zasáhly všechny skřety, ať se nacházejí kdekoliv. Říkala si, že ti inteligentnější by na tyto zásady časem přišli sami, ale co s těmi, kterým Ilúvatar moc rozumu nenadělil? Tak to udělá místo něj ona, alespoň v téhle drobné záležitosti. Připadalo jí to sice jako velká drzost a těžká odpovědnost z její strany, ale když se má stát místní Valierou, bude si muset začít zvykat i na podobné nepříjemné povinnosti související s tímto novým postavením. Prostě všechno má své kladné i záporné stránky. I být božstvem, ušklíbala se v duchu kysele.
90
KONOPNÁ PANÍ II. Samozřejmě, že by bylo v jejích možnostech vytvořit mem, kterým by skřetům zabránila zabíjet příslušníky ostatních plemen i sebe navzájem. Jenže to by jim to pěkně zavařila! Vždyť by se pak nedokázali bránit, ani kdyby jim šlo o holý život. Něco takového bude muset zůstat otázkou rozhodnutí podle svobodné vůle každého jedince, říkala si, dobře si vědoma hranic kouzel a čárů. Nakonec vytvořila ještě jeden mem, ale zatím ho pokusně aplikovala jen na skřety shromážděné ve sběrném táboře u Temného hvozdu. Rozhodla se totiž, že si zkusmo zrealizuje takový malý pilotní projekt, který pak chtěla rozšířit na celou skřetí populaci. Úspěch s dvěma odbojnými a na první pohled nenapravitelnými skřety, které během cesty do Minas Tirith naučila léčit, ji inspiroval k nápadu, že dá podobnou i když o něco slabší moc léčit všem skřetům bez rozdílu. Skřeti již beztak měli velmi dobře vypracovaný systém masáží a akupresury, který se u všech plemen předával z generace na generaci. Když jim k tomu přidá ještě zázračnou moc uzdravovat, získají tím značnou výhodu nad ostatními smrtelníky. Budou nad nimi vynikat v něčem, co je i pro ně užitečné, a dostanou šanci si získat jejich toleranci a možná nakonec i přízeň. A určitě to přispěje i k vývoji zdravé skřetí populace, říkala si Anuviel. Strávila celý den ve sběrném táboře a vysvětlovala překvapeným skřetům, jakého daru se jim to vlastně dostalo. Upozornila je, že se s ním budou muset postupně učit zacházet, ale že budou přesně vědět, co udělat, až bude třeba. Zabila tím dvě mouchy jednou ranou, protože jednak v táboře bylo dost nemocných a raněných skřetů, kteří potřebovali ošetřit, a navíc si tak ověřila svoji teorii v praxi. Za skřety totiž brzy začali přicházet i ostatní smrtelníci se svými četnými zraněními z bojů a byli velmi spokojeni péčí, které se jim od nich dostalo. Léčitelské umění přispělo k vylepšení vztahů mezi skřety a příslušníky ostatních plemen, takže ani nedocházelo k šarvátkám a sporům, jak se Anuviel zprvu obávala. Mohla tedy odjet bez obav, že se během její dovolené v Lothlórienu rozhoří stará nepřátelství mezi skřety a ostatními národy za jejími zády.
- Lothlórien Po týdnu radovánek a oslav vítězství se shromáždění bojovníci začali rozjíždět do svých domovů. Dívčinu radost trochu kalilo pomyšlení, že se během návštěvy Lothlórienu bude muset obejít bez svého věrného Glorfindela, protože elf vyhověl žádosti Elronda a odjel s ním do Roklinky. Anuviel se na něj nemohla zlobit, protože měli velmi důležité poslání. Spolu s Círdanem ze Šedých přístavů se totiž v zastoupení elfů ze Středozemě měli zase po dlouhé době pokusit navázat kontakt se svými rodnými v Blažené říši. Na Severu ještě zůstal jeden vidoucí kámen uložený ve staré elfské pevnosti ve Věžových kopcích tyčících se nad Šedými přístavy. Tento palantír se od ostatních lišil tím, že odpovídal přímo Vládnoucímu kameni elfů v Zemích neumírajících. Nebyl příliš často používán, protože elfové ve Středozemi si toho koneckonců se svými blazeovanými soukmenovci v Blažené říši neměli zase tolik co vykládat, ale tentokrát se dalo předpokládat, že dění ve Středozemi vzbudí i jejich zájem. Vždyť takové změny Středozem nikdy nezažila, a dalo se tedy očekávat, že zaujmou i Eldar na druhé straně dělícího moře. Glorfindelův odjezd však ani v nejmenším nezarmoutil Elessara, který se hned následujícího dne rozhodl, že se rovněž vypraví na návštěvu Lothlórienu. Ve společnosti Anuviel tam chtěl strávit alespoň jeden týden, než se vydá zpět do Gondoru, který v jeho nepřítomnosti spravoval kníže Faramir. Dívku jeho rozhodnutí potěšilo, ale ještě větší radost měla z toho, že Galadriel vyhověla prosbě Haldira a dovolila mu vzít s sebou na návštěvu svého východňanského přítele. Ismaril byl radostí bez sebe, protože celým srdcem toužil poznat říši elfů a především elfek. Haldir ho sice varoval, že krásné lothlórienské elfky se o smrtelníka 91
KONOPNÁ PANÍ II. pravděpodobně nebudou nijak moc zajímat, ale to tak zkušeného lamače ženských srdcí nemohlo odradit. Ismaril byl prostě věčný optimista, zvlášť když šlo o ženské! Nakonec, proč by nebyl, když se mu proti všemu očekávání podařilo nejen spřátelit se s pravým lesním elfem, ale dokonce získat povolení k návštěvě jeho domova, ostatním smrtelníkům jinak zakázaného pod hrozbou smrti? A tak za deset dní po souboji s Pánem balrogů se Anuviel v doprovodu Elessara, Ismarila a obou hobitů vypravila na zaslouženou dovolenou v pohádkové říši Paní světla. Spolu s lothlórienským vojskem se na elfských člunech přeplavili na druhý břeh Velké řeky Anduiny a nasedli na koně, které elfové po jednom převezli na vorech. Neobešlo se to bez problémů, protože lesní elfové z Lothlórienu nebyli moc zvyklí na zacházení s koňmi. Nakonec se podařilo převézt všechny koně, aniž by se jediný utopil, a to hlavně díky vydatné pomoci Rohirů, kteří měli z neobratnosti elfů nesmírné povyražení. Svým způsobem tato příhoda napomohla jejich vzájemným vztahům, protože Rohirové konečně přestali elfy považovat za nelidsky dokonalé bytosti, a pochopili, že i oni mají svá omezení. Na druhé straně si elfové začali Rohirů víc vážit, protože koně sice moc dobře neznali, ale milovali všechna živá zvířata a oceňovali lásku a péči, které Jezdci věnovali svým vzácným ořům. Nebylo ještě poledne, když se celá početná výprava bezpečně přeplavila na druhý břeh a ponořila se do hustého lesa táhnoucího se daleko na jih podél řeky, kam až oko dohlédlo. Celé toto území patřilo Galadhrim, Stromovému lidu, jak se lórienští elfové sami nazývali, a bylo pod vládou Paní Galadriel a Pána Celeborna. Lidé této tajemné říši říkali Kouzelný les, ale sami elfové svou zemi nazývali Zlatý les nebo Lothlórien. Tamní lesní elfové si nebudovali kamenná sídla jako elfové v Šedých přístavech nebo v Roklince, ani podzemní paláce jako lid krále Thranduila z Temného hvozdu, ale žili na stromech, na nichž si stavěli své příbytky. Lórienští elfové však nebydleli na jen tak ledajakých stromech, ale v korunách mallornů, nejkrásnějších stromů ve Středozemi, které jinde nerostly. Mallorny byly vysoké a vznosné stromy s hladkým kmenem, který se vysoko nad zemí větvil v širokou a hustou korunu zeleného listí. V této koruně elfové stavěli podlaže, což byly prosté dřevěné plošiny upevněné ve větvoví stromu, na které se šplhalo po žebříku spuštěném podél kmene. Podlaže byly vybavené pletenými zástěnami na obranu proti větru a před deštěm je chránilo jen husté listoví, což však obyvatelům těchto napohled spartánských příbytků nijak zvlášť nevadilo. Zlatý les podléhal kouzlu Prstenu Nenyi Paní Galadriel, které jej chránilo před velkými klimatickými výkyvy, a navíc elfové byli oproti smrtelníkům nepoměrně odolnější vůči chladu a nepohodě. Na podzim, když opadaly všechny ostatní stromy, listí mallornů zůstávalo na stromech a pouze zezlátlo. Začalo opadávat teprve s příchodem jara, když se na větvích objevily malé zelené lístečky a rozvily se hrozny zlatých květů. Tehdy byl Zlatý les nejkrásnější – stříbřitě šedé kmeny mallornů vyrůstaly z moře spadaného zlatého listí a ve výšce se nořily do zlatého oblaku rozkvetlých korun. Na jaře Zlatý les vypadal jako obrovský zlatý chrám s nespočetnými stříbrnými sloupy. Nyní již bylo léto, ale ani to Lothlórienu neubralo na kráse. Výprava pomalu postupovala po travnatých pěšinkách do nitra Zlatého lesa a v Anuviel se tajil dech nad jeho nadpozemskou krásou, která jí připomínala nádheru lesů v Blažené říši. Známé barvy i tvary zde působily úplně jiným dojmem než ve zbytku Středozemě, jaksi jasněji a svěžeji a nověji, jako by to vše bylo vytvořeno teprve před okamžikem, ale zároveň zde existovalo již od počátku věků. Celou krajinu zalévalo nadpozemské světlo a všechno tu bylo dokonalé, každý kvítek i lísteček, nikde nebylo ani stopy po nějaké nemoci nebo znetvoření. Byl to les, který nikdy neuvadal, a kde díky kouzlům jeho vládkyně nebylo vidět nemilosrdný zub času a rozkladu. Pozvolna kráčeli po široké pěšině pod korunami vzrostlých věkovitých mallornů, dubů, buků, bříz, topolů a dalších nesčetných druhů listnatých stromů, které se střídaly s obrovskými osamělými jehličnany. Co chvíli vyjeli na nějakou sluncem zalitou mýtinu pokrytou
92
KONOPNÁ PANÍ II. pestrobarevným kobercem omamně vonících květů. Na jednom takovém palouku se utábořili na noc a druhý den ráno pokračovali v cestě na jih. Kolem poledne dorazili k vysokému pahorku porostlému sytě zeleným trávníkem, který obepínaly dva soustředné kruhy stromů. Vnější kruh tvořily vzrostlé břízy se sněhobílými kmeny a ve vnitřním kruhu rostly vysoké mallorny. Na vrcholku kopce se vypínal obrovský osamělý mallorn, v jehož koruně prosvítala bílá podlaž. - "Hle, Cerin Amroth, tady kdysi bývalo srdce naší pradávné říše," ukázala Galadriel na pahorek a Anuviel v jejím hlase postřehla záblesk nostalgického smutku. "Tady kdysi žili elfové, kteří odpluli do Blažené říše, když trpaslíci v Morii probudili Zlo. My, kteří jsme v Lothlórienu zůstali, jsme se pak přestěhovali dále na jih, hlouběji do nitra našeho lesa, abychom tam byli v bezpečí. V dnešních dobách tu již nikdo nežije, zůstaly zde jen vzpomínky, a když vane vítr od moře, přináší sem volání elfů, kteří se cestou k němu ztratili a zahynuli. Ale i tak máme toto místo ve velké lásce, protože nám připomíná naše mládí," povzdechla si Galadriel těžce a Celeborn ji vzal něžně za ruku, aby ji utěšil. Anuviel s velkým zájmem pozorovala jejich vztah, protože byla moc zvědavá, jak se k sobě mohou chovat manželé, kteří jsou spolu již tolik tisíc let. Vždyť jestli vše dobře dopadne, i ji bude čekat podobně dlouhý vztah, takže měla pro svoji zvědavost pádný důvod. Galadriel se jí svěřila, že v posledním tisíci let se už na Celebornovi, o pár tisíc let starším než ona, projevoval věk a její muž na rozdíl od ní ztrácel zájem o sex, ale Jaro Ardy to zase napravilo. No, všechno úplně ne, stěžovala si Galadriel, protože Celeborn sice tělesně omládl a vrátila se mu i jeho mužná síla, ale nikoliv ta stará jiskra, kterou ji vždycky tolik okouzloval. Docela jako by ho opustila jeho stará představivost a hravost, prostě jí najednou někdy připadal až nesnesitelně nudný a otravný. Požádala Anuviel, aby jí dala pár paliček jejího vonného dýmkového koření, a chystala se, že je doma na manželovi vyzkouší, protože doufala, že na něj zapůsobí v tom správném směru. No, a když ne, tak přinejhorším jí její drahý choť místo milování v posteli usne, což by nebylo poprvé a bohužel asi ne naposledy. Dívka také doufala, že její lék Celebornovi pomůže, protože jeho účinky na sexuální představivost a souznění partnerů byly alespoň u lidí dobře známy, ale neměla ani potuchu o tom, jak bude účinkovat na tak podivné bytosti, jakými byli elfové. Galadriel k ní byla velmi otevřená a hodně jí toho řekla o i věcech, o kterých ostatní elfové moc rádi nemluvili. Paní světla se však s Anuviel velmi rychle spřátelila a ve své velkorysosti jí zcela otevřela své srdce. Přiznala se jí, že je moc ráda, že si zase po mnoha letech může promluvit s nějakou inteligentní ženou znalou světa, protože od odchodu Celebrían se jí to stávalo jen zřídkakdy. Arwen, která v Lothlórienu před lety přebývala, byla sice inteligentní a vzdělaná, ale přece jen ještě příliš mladá a nezkušená. Nehledě na to, že to byla její vnučka, s níž nemohla o intimních záležitostech týkajících se vlastního manželství dost dobře hovořit. Anuviel se tak ke svému velkému překvapení dozvěděla, že elfové bývají v sexu hodně promiskuitní, zatímco v citových vztazích si většinou poctivě zachovávají věrnost. Když se nad tím hlouběji zamyslela, tak to bylo celkem logické, protože milování jen s jedním partnerem by po celou věčnost nemohli vydržet snad ani elfové. Nakonec vzhledem k tomu, že se nemuseli bát nechtěného oplodnění, nebyli v nebezpečí, že jejich vztah ohrozí dítě počaté s jiným partnerem mimo manželství, takže nebylo co řešit. A elfové se milovali rádi, i když ne tak často jako smrtelníci, protože jejich čas plynul daleko pomaleji. Elfové v milování neměli zábrany, a na rozdíl od smrtelníků jim žádný způsob uspokojení partnera nebyl cizí. Měli v oblibě i orální sex, který lidé ve Středozemi považovali za nečistý a perverzní. Na rozdíl od lidí však netrpěli sexuálními úchylkami, možná právě proto, že sex u nich nepředstavoval žádné společenské tabu jako u smrtelníků. Brali ho prostě jako přirozenou součást života, i když o něm zvlášť před svými potomky příliš rádi nemluvili. Byla to intimní a soukromá záležitost každé dvojice, do které zasvěcovali někoho třetího jen velmi zřídka a neradi.
93
KONOPNÁ PANÍ II. K večeru vyšli z hustého lesa a před sebou spatřili velký travnatý prostor. Zelený pažit obkružoval vysoké návrší pokryté mohutnými věžemi, z nichž se při pozornějším pohledu vyklubaly obrovské mallorny, nesrovnatelně větší než všechny ostatní, které dosud zahlédli. Volné prostranství končilo hlubokým vodním příkopem, který se vinul okolo pahorku, a za ním se tyčila vysoká kamenná zeď porostlá sytě zeleným břečťanem. - "Vítejte v Caras Galadhonu!" obrátila se Galadriel k návštěvníkům s hrdou pýchou v hlase. "Tohle je sídelní město Galadhrim, cíl naší cesty. Budeme je však muset obejít, protože ze severní strany se do něj nedá vstoupit. Brána se nachází na jihu, takže nás čeká ještě pořádný kus cesty, protože město je velké." Došli až k příkopu a vydali se po jeho vnějším břehu po cestě dlážděné bílým mramorem. Na obloze se již objevily první hvězdy, když dorazili k bílému mostu přes příkop. Okružní zeď se v těchto místech překrývala, a když přešli přes most a prošli velkou, lampami osvětlenou bránou, ocitli se v úzké uličce mezi vysokými hradbami. Prošli další bránou, a před nimi se rozkládalo Město stromů v celé své kráse. Většina elfů, kteří tvořili jejich doprovod, je již dávno předhonila a šla napřed, aby je nyní uvítala zpěvem, a všude hořely elfské stříbrné lampy naplněné vonným olejem. Pahorek byl porostlý obřími mallorny, v jejichž kmenech byla vytesána osvětlená schodiště, která se okolo nich vinula vzhůru až do mohutných korun stromů, kde různobarevná světélka prozrazovala přítomnost mnoha podlaží. Zanechali koně u brány v péči elfských stráží a vydali se vzhůru po bílým pískem vysypaných pěšinkách a mnoha krytých schodištích, zdobených girlandami sladce vonících růžových květů. Nakonec vyšli na rozlehlé travnaté prostranství se zářící stříbrnou fontánou osvětlenou stříbrnými lampami. Na protější straně trávníku stál nejmohutnější ze všech obřích mallornů Caras Galadhonu a Galadriel na něj hrdě ukázala. - "Tak tohle je náš domov, má milá Anuviel!" řekla s úsměvem. "Tento strom je naším palácem, a jestliže nemáte strach z výšek, bude i vaším dočasným příbytkem. Pohodlím se sice možná nevyrovná kamennému paláci Pána Elronda, ale uvidíte, jak se vám bude při šumění korun stromů dobře usínat. No, a pro ty, kteří snad raději dají přednost spánku na zemi," Galadriel pohlédla s mírným despektem na hobity, "je tady opět připraven velký stan s měkkými lůžky, ze kterých určitě nespadnou hlouběji než o necelou stopu níže." Elfka se šibalsky pousmála při připomínce minulé návštěvy hobitů, kteří měli k nocování ve výškách niterný odpor. Vždyť ani ve svých domech si nestavěli patra, a na stromy lezli leda tak za ovocem. Pipin se Smíškem velkoryse přešli poznámku hostitelky o svém strachu z výšek a prohlásili, že rádi využijí zmíněných lůžek a vyspí se na zemi. Ismaril i Elessar naopak nadšeně souhlasili, že rádi využijí pohostinství stromového paláce Paní Galadriel, a Anuviel se k nim s radostí přidala. Bydlet na stromě! Tak tohle ještě nikdy nezkusila a rozhodně si to nenechá ujít, říkala si. Spolu s ostatními hosty a s Haldirem tedy následovala Galadriel a Celeborna, kteří je pozvali na večeři do svého příbytku v nejvyšších patrech mallornu. Jeho spodní patra byla určena vzácným návštěvám, uprostřed byly velké poradní a hodovní síně, zatímco tři poslední podlaže pod vrcholkem tvořily soukromý příbytek vládců Lothlórienu. Cesta nahoru byla dlouhá i po pohodlném schodišti, ale když konečně vylezli na podlaži na prostředních patrech, rozlehlé jako paluba velké jachty, nikdo z nich nelitoval vynaložené námahy. Ocitli se v poradní síni s dvěma trůny postavenými u kmene, i v této velké výšce ještě velmi mohutného, silnějšího než jakýkoliv jiný strom, který kdy spatřili. Široké schodiště tady končilo a do horních pater vedly již jen úzké schůdky pevně přichycené ke kmeni. Vydali se po nich, a o další dvě patra výše se ocitli na veliké podlaži, jejíž okraje chránilo vysoké umně vyřezávané zábradlí propletené rákosem a střechu tvořil baldachýn hustým listovím obalených větví. Komnata byla vybavená krásně vyřezávaným a perletí vykládaným nábytkem. Jedna polovina podlaže byla zařízená jako jídelna s velkým oválným
94
KONOPNÁ PANÍ II. stolem pro dvanáct osob a druhá část sloužila jako obývací pokoj. Galadriel svým hostům pokynula, ať se posadí na křesla a pohovky čalouněné pestrým hedvábím. Sotva se stačili usadit, do místnosti vstoupili služební elfové s umyvadly, ručníky a konvicemi teplé vody, aby si hosté mohli opláchnout obličej a ruce po dlouhé cestě. Po nich se objevili další elfové s křišťálovými nádobami naplněnými nápojem, který měl nečekaně osvěžující chuť i účinek. Chutí trochu připomínal šampaňské, ale měl medovou vůni a světle zelenou barvu. Nápoj na Anuviel zapůsobil i poněkud nevítaným způsobem, ale dřív než se stačila o svém problému zmínit, Galadriel si v její mysli přečetla, proč se ve svém křesle tak neposedně vrtí, a s chápavým úsměvem ji vybídla, ať ji následuje po schůdkách nahoru. Došly na půl cesty mezi podlažemi, kde Galadriel dívce ukázala nenápadná dvířka, která vedla do jakési budky přilepené ke kmeni stromu. Anuviel si uvědomila, že podobné budky již minuli při dlouhém stoupání do elfského příbytku. No tohle! Oni tu mají dokonce i záchod, pomyslela si překvapeně, když otevřela dvířka a spatřila, co skrývají. A dokonce splachovací, vrtěla hlavou nad nečekaným luxusem stromového bydlení. Galadriel se při pohledu na dívčino překvapení potěšeně rozesmála a vysvětlila jí, že svrchní kůra obrovských mallornů je ještě v této výšce tři stopy tlustá, což umožňuje skrz ní vést vodovodní a kanalizační systém, aniž by to poškodilo strom. Proto byla vedle každé ložnice i pohodlně zařízená koupelna, která dokonce disponovala přívodem teplé vody z nedalekého léčivého zřídla. A k tomu, aby se voda dopravila tak vysoko, ani nepotřebovali žádné pumpy a čerpadla, protože Galadriel to zařídila díky kouzelné moci svého Prstenu vody. Jó, kouzla a moderní bydlení, říkala si Anuviel. Tak to by se hodilo i v mém světě. Žádné trápení s instalatéry, jen malý prstýnek, a bylo by to!
- Melwen Galadriel dívku doprovodila zpět k ostatním, ale vzápětí se na chvíli omluvila a odešla do vyšších pater svého příbytku. Služební mezitím připravili hodovní tabuli, a ve chvíli, když domácí pán hosty vyzval, aby zasedli ke stolu, objevila se mezi nimi Galadriel v doprovodu překrásné mladé elfky. Na první pohled bylo zřejmé, že v dívčině žilách proudí krev jak Galadriel, tak i jejího manžela. Po matce zdědila nádherné plavé vlasy, které jí v hustých vrkočích spadaly až k pasu jako zlatý vodopád, a měla i vznešenou krásu rysů jejího obličeje. Místo chladných až mrazivých očí Paní světla však z jejího obličeje zářily dobrotivé šedé oči Celeborna. Postavou se dívka vyrovnala svým rodičům, a svých necelých sedm stop nosila se stejnou grácií jako její matka. Byla to prostě krasavice, jejíž svěží mladistvý půvab naprosto vyrazil dech všem přítomným mužům. - "Představuji vám naši mladší dceru Melwen," řekla Galadriel, když dívku přivedla ke stolu. "Je to vlastně poprvé, co ji představujeme cizím lidem, protože je ještě velmi mladá. Podle našeho počítání let je Melwen totiž ještě téměř dítě. Počali jsme ji před pěti sty lety, když naše starší dcera Celebrían odešla do Blažené říše, aby nám tady nebylo bez dětí smutno. Nyní se již přiblížila k věku, kdy elfské děti vstupují do společnosti, tak jsme se rozhodli, že ji konečně vyvedeme z ústraní, kde dosud žila a vzdělávala se, aby se mohla začít seznamovat s okolním světem." Elfská dívka se na každého mile usmála a zdvořile se s rukou na srdci ukláněla, když jí matka postupně představovala přítomným hostům. "Jsem moc ráda, že se konečně mohu setkat s těmi, o nichž jsem toho tolik četla a slyšela od svých učitelů," pronesla na dívku hlubokým melodickým hlasem, velmi podobným hlasu Galadriel. "Vždycky jsem slýchávala, že svět kolem Zlatého lesa je zlý a nebezpečný, ale teď se to prý změnilo, takže se moc těším, až budu moct vyjet za naše hranice a podívat se, jak Středozem vlastně vypadá." Celeborn se na 95
KONOPNÁ PANÍ II. dceřina slova nezatvářil nijak nadšeně, protože již dobře znal dívčiny sklony k dobrodružství a nadšení, s nímž vítala vše nové, a dělal si starosti o její bezpečí. Melwen sice zdědila jeho oči, ale temperament měla po matce, která ve svém mládí platila za tu nejbojovnější a nejsvéhlavější elfku všech časů. Anuviel se dívka okamžitě moc zalíbila a upřímně ji po její úkloně sestersky objala. Koutkem oka přitom zachytila Ismarilův pohled, který byl proti všemu očekávání prostý jakéhokoliv chtíče a prozrazoval jen mladíkův němý obdiv nad elfčinou neuvěřitelnou krásou a půvabem. Východňanský mladík totiž v přítomnosti elfské dívky naprosto oněměl a během celého zbytku večera se již vzmáhal jen na jednoslabičné odpovědi a červenal se pokaždé, když na něm spočinul dívčin šedý pohled. Anuviel se mladíkovými rozpaky a červenáním srdečně bavila a říkala si, že snad konečně padla kosa na kámen a sukničkář Ismaril tentokrát dostane co proto. Věděla, že elfové začínají sexuálně žít až kolem první tisícovky let, a že Ismaril tedy nemá žádnou naději, že by se mu s dívkou podařilo navázat u něj obvyklý vztah na jednu či nanejvýš dvě noci. Konečně usedli k bohatě prostřenému stolu a pustili se do jídla, které připravili služební elfové. Sloužit v domácnosti vládců Lothlórienu bylo považováno za velkou čest, o niž elfové mezi sebou tvrdě bojovali. Nebylo tedy divu, že v Celebornově domě vařili ti nejlepší z elfských kuchařů, a že se na jeho stole nacházelo to nejlepší ze všeho, co Zlatý les mohl svým obyvatelům poskytnout. Po rozmanitých předkrmech a skvělé rybí polévce přišla na stůl vonnými bylinami a brusinkami nadívaná srnčí pečeně, jejíž samotná vůně všem nahnala sliny do úst. Křehká zvěřina se rozplývala na jazyku a lahodila i zhýčkaným patrům půlčíků. Při jídle již docela zapomněli, že se nacházejí v pro ně tak strašlivé výšce, a bez zábran se cpali všemi lahůdkami, co ležely na stole, a to v množství, které by zasytilo i žaludky velmi vzrostlých mužů. Pečeni doprovázel pestrobarevný a velmi chutný salát ze všech možných listů, výhonků, ořechů a prapodivných lesních plodů, které Anuviel neznala ani z Blažené říše. Po hlavním jídle následovaly skvělé sýry, protože lórienští elfové pěstovali velká stáda skotu a ovcí, která se pásla ve skrytých lesních oborách, kde byla v bezpečí před dravou zvěří i nepřáteli. Ke každému pokrmu se podával jiný druh vína, ale všechny byly lahodné a měly plnou chuť a výrazný bouquet. Ještě daleko lepší než v Roklince, pomyslela si Anuviel, když ochutnala další druh rubínového moku. Není divu, když je to tady daleko víc na jihu a réva má víc slunce, prsten neprsten! Elessar se již při pečeni vzpamatoval z okouzlení nad svou dosud neznámou příbuznou, a také z rozpaků nad tím, jak by ji vlastně měl titulovat, protože Melwen při svém mládí byla vlastně tetou jeho manželky. Přišlo mu poněkud hloupé ji nazývat tetičkou, a sama dívka nakonec jeho problém taktně vyřešila tím, že se k němu obracela jako k bratranci. Arwen před mnoha lety žila v Lothlórienu, takže Melwen ji znala, ale moc se s ní tehdy nestýkala, protože v té době byla ještě považovaná za dítě, zatímco Arwen již byla dospělou ženou na vdávání. Velice ji však obdivovala a romanticky snila o tom, že se také jednou vdá za nějakého udatného a mocného vládce, jakým byl gondorský král. Melwen sice slýchala o tom, že smrtelníci stárnou a umírají, ale ve své nezkušené mysli si dosud vůbec neuvědomovala, co to vlastně znamená. Zvědavě si Elessara prohlížela, protože ještě nikdy neviděla muže, který by vypadal tak staře, a který by měl dokonce vrásky a tu a tam nějaký ten šedivý vlas. Králův vzhled jí připadal poněkud podivný, ale okouzlila ji jeho vznešenost a dvornost, která pro ni byla úplnou novinkou, jelikož elfové se k ní chovali spíše ještě jako k dítěti než k mladé slečně. S nemenším zaujetím sledovala i na elfská měřítka sličného Ismarila, ale jeho rozpačitá málomluvnost ji odrazovala od pokusů navázat s ním hovor, až nakonec při moučníku usoudila, že mladíka zřejmě vůbec nezajímá. Její sebevědomí tímto zjištěním utrpělo citelnou ránu a rozhodla se, že si mladíka za jeho nezájem pořádně podá.
96
KONOPNÁ PANÍ II. - "Je snad toto dítě tvým panošem, pane bratránku?" zeptala se Melwen krále s předstíranou nevědomostí a ukázala na Ismarila. Věděla moc dobře, že mladíkův věk je u lidí již věkem dospělosti, ale říkala si, že neuškodí, když toho náfuku trochu popíchne. Ismaril při jejích slovech zrudl jako rak a hrdlo se mu sevřelo rozhořčením, ale nedokázal ze sebe vypravit jediné slovo, kterým by se ohradil proti označení za dítě. - "Ehm, má milá sestřenko," vysvětloval Elessar s rozpaky, "tento mladík je již zcela dospělý a ve věku na ženění. A Pán Ismaril není panoš, ani můj ani nikoho jiného, protože sám je udatným rytířem, který již své kvality prokázal v boji." Na Ismarilovu obranu se v té chvíli postavil i Haldir, který společnosti vyprávěl, jak mu Ismaril zachránil život v boji s dolguldurskými skřety, a věrně popsal, jak udatně s nimi mladík bojoval a zvrátil tak průběh nebezpečné šarvátky na obranné linii. Anuviel se k Haldirově chvále ráda připojila, protože jí už začínalo být ochromeného Ismarila docela líto, a elfská dívka dychtivě hltala každé jejich slovo, protože nadevše milovala vyprávění o hrdinských skutcích. - "Opravdu se velmi omlouvám za ta hloupá slova, Pane Ismarile, a žádám tě o odpuštění," řekla pokorně a uklonila se směrem k mladíkovi, který střídavě blednul a rudnul, ale stále nebyl schopný souvislé řeči. Anuviel pozorně sledovala mladou elfku, protože měla podezření, že svou nevědomost jen hraje, a postřehla, že Melwen vrhla na Ismarila ani ne tak omluvný, ale spíš potměšilý pohled. Hele, to je mi ale šibalka, smála se v duchu, a děvče jí bylo čím dál tím sympatičtější. - "Hmm, to nic," bylo asi tak vše, nač se mladý Východňan zmohl, a Anuviel se málem hlasitě rozesmála, když si připomněla, jak se ještě před pár dny sebejistě chvástal, že mu budou krásné elfky padat k nohám. Galadriel sice jejich pokusu o konverzaci napohled nevěnovala pozornost, ale když se její oči střetly s pohledem Anuviel, dívka v nich zaznamenala veselé ohníčky, které dokazovaly, že i matka se dobře baví a je na svou prostořekou mladičkou dceru i přes její potměšilé společenské faux pas pyšná. Elessar a Haldir byli již příliš dlouho dospělí a ještě k tomu chlapi, a tak samozřejmě vůbec nic nepochopili, ale hobití mládenci se zlomyslně šklíbili a špitali si do ucha něco, čemu se pak mezi sebou po celý zbytek večera nevázaně smáli. No, a Celeborn byl jako každý správný otec úplně mimo mísu a vůbec ho nenapadlo, že mezi jeho dcerou a Východňanem by mohl vyklíčit nějaký vztah. Po večeři se společnost vrátila do lenošek a křesel v obývacím pokoji, kde se k nim připojilo několik dalších elfů a elfek z domácnosti hostitelů. Popíjely se vonné a kupodivu i lahodné čaje na podporu trávení a Anuviel na prosbu hobitů vytáhla svůj kouzelný váček. Hobiti nacpali dýmky a dali je kolovat mezi elfy, kteří se nejprve tvářili odmítavě, ale když viděli s jakou chutí si z nich potahuje Haldir, a konečně i jejich vládkyně, osmělili se a také zkusili tu podivně vonící bylinu. Dýmka putovala dál až došla ke Celebornovi, který se na ni nejprve podíval s nelíčeným odporem, protože jako každý elf měl odpor ke kouři a nevábně páchnoucím věcem, ale pod sveřepým pohledem své manželky se odhodlal a dal si opatrného šluka. Samozřejmě, že i přes svou opatrnost se pořádně rozkašlal, ale jako životem protřelý muž se rychle ovládl a tvrdil, že mu to vlastně docela chutná, a že mu jen zaskočila slina. Galadriel odměnila jeho předstírání vlahým pohledem a přisunula se k němu na lenošce blíže. Celebornovy oči po chvilce potemněly a jeho ruka se začala nenápadně sunout kolem ženina pasu. Paní světla se na svého manžela svůdně usmála a položila mu hlavu na rameno. Když dýmka doputovala k manželskému páru podruhé, potáhli si z ní oba již se stejným potěšením. Anuviel je chvíli pozorovala a pak si řekla, že s elfy bude cannabis valinorica dělat asi to samé, co se smrtelníky, a doufala, že její přítelkyně si tuto noc pořádně užije. Z přemítání ji vyrušil Elessar, který využil toho, že jí podával dýmku, aby se posadil vedle ní na měkkou pohovku. Již velkou část večera na ni vrhal roztoužené pohledy, pod kterými se Anuviel vzhledem k příbuzenství jeho ženy s hostiteli cítila poněkud nesvá. Galadriel jí sice vysvětlila, že u elfů se tělesná nevěra nebere nijak vážně, ale Arwen byla přece jen její
97
KONOPNÁ PANÍ II. vnučkou. A ze zkušenosti Anuviel věděla, že smrtelníci se někdy na věci dívají úplně jinak, když se jich dotýkají osobně, a u elfů to podle jejího názoru mohlo vyjít úplně nastejno. Ilúvatar jí sice slíbil, že Ulmo z ní jednou svoji kletbu sejme, ale to mohlo trvat ještě drahně let, a ona už v sobě zase cítila tu hroznou touhu po milování. Vždyť od jejího setkání s Legolasem u jezera již uplynulo skoro pět měsíců, a od té doby v tomto směru zažívala jen neustálé frustrace. Glorfindel teď byl navíc pryč a Anuviel se bez něj v noci cítila hrozně opuštěná. Elessar byl během cesty i dnes večer velice okouzlující, sršel vtipem a dokonce se dal elfy přemluvit, aby zazpíval starou baladu o elfské princezně Lúthien a smrtelníkovi Berenovi. Král měl na smrtelníka velmi krásný hlas a díky elfské výchově v Roklince ho uměl při zpěvu i správně používat. S doprovodem elfských harf a fléten zněl jeho zpěv přímo nadpozemsky vznosně, a když skončil, elfové ho odměnili dlouhým potleskem, který v žádném případě nebyl jen výrazem elfské zdvořilosti. Anuviel králův zpěv naprosto okouzlil a vzbudil v ní palčivou touhu ho obejmout a políbit. Milovala Glorfindela, ale Elessar v ní vzbuzoval cit, který sama dost dobře nechápala. Toužila po něm, ale zároveň se bála toho, co by v ní milování s ním mohlo probudit. Již od toho památného dne ve Faramirově sídle cítila v Elessarovi nějakou temnou hrozbu, ale vůbec si nevěděla rady s tím, jak ji má vlastně chápat. Válečná výprava je hodně sblížila a dívka již poznala Elessarovy dobré i špatné vlastnosti. Když je však zvážila, ty dobré vítězily na celé čáře, a Anuviel si krále čím dál tím víc cenila jako přítele i jako státníka. Vonný kouř ji uvolnil a vzbudil v ní touhu po něžném dotyku, a tak když ji Elessar vzal za ruku, ani se nepokusila bránit a opětovala jeho vřelý stisk. Nakonec, stejně si o tom, že se jí Elessar dvoří, už vyprávějí i vrabci na střechách po celém Gondoru, takže když navíc na toto téma elfové složí pár písniček, nic tak hrozného se vlastně nestane, říkala si zhuleně. Jediní, kdo nekouřili, byli Ismaril a Melwen, i když každý z jiného důvodu. Ismaril ve své zamlklosti při večeři o to víc holdoval vínu a ze zkušenosti již věděl, že kdyby si na to zahulil, mohlo by to dopadnout pro něj velice ponižujícím způsobem. A protože se zvlášť před tou krásnou elfskou holkou, která si z něj celý večer tak nemilosrdně utahovala, rozhodně ztrapnit nechtěl, raději si tento požitek pro jednou odpustil. Melwen by sice tuhle novotu taky ráda okusila, ale podvědomě cítila, že by jí to neudělalo dobře. Po matce zdědila velkou citlivost na substance a jejich potencionální působení, a již na dálku třeba dokázala rozpoznat jed nebo příznaky rozkladu. Stejně tak dokázala vycítit nemoc nebo nějakou poruchu mysli u elfů či smrtelníků, a navíc měla silné léčitelské schopnosti. Byla prostě od narození vědmou, a její rodiče u ní tyto schopnosti velmi brzy odhalili a pečlivě dbali na to, aby je dál rozvíjela. Svěřila se Anuviel se svými pochybnostmi, a ta jí dala za pravdu a vysvětlila jí, že tedy alespoň u lidí se někdy stává, že především velmi mladé dívky tuto bylinu nesnášejí. U mnohých z nich totiž vyvolávala deprese a podvědomé obavy z toho, že by se pod jejím vlivem mohly zachovat nepřístojně a ztratit kontrolu nad svým jednáním. Anuviel elfce doporučila, ať se teď raději ani nepokouší bylinu ochutnat a počká si, až sama na ni někdy dostane chuť. Zbytek společnosti však neměl s působením cannabis valinorica sebemenší potíže. Hobiti se po svém zvyku po pár šlucích zcela odvázali a vyskočili na stůl, aby k velkému povyražení elfů i lidí zazpívali pár čtveráckých písniček z Kraje. Elfové je přitom doprovázeli na flétny, protože harfy se k prostému nápěvu hobitích písní ani trochu nehodily, a Anuviel s Elessarem se připojili s improvizovanými kastanětami ze stříbrných lžící. Dlouho do noci se z koruny obřího mallornu ozývaly písně prokládané hlasitými výbuchy smíchu, a nikdo v širokém okolí neprotestoval a nekřičel, ať už konečně zmlknou a nechají slušné lidi spát, protože koneckonců nebyli nikde mezi slušnými lidmi, ale mezi lesními elfy, a ti měli pro veselí druhých přímo nelidské pochopení. Tak tomuhle říkám dovolená v pohádkové říši, říkala si Anuviel, a nechala Elessara, aby ji už zcela veřejně objal kolem ramen.
98
KONOPNÁ PANÍ II.
- Lov na medvěda - "Ani nevím, jak bych ti, má drahá, poděkovala," uvítala Anuviel její hostitelka, když ráno dorazila do jídelny na snídani. "Ta tvoje bylina je opravdovým darem, provedla s mým manželem přímo zázraky!" rozesmála se Paní Galadriel a její smích se rozléhal komnatou jako zvonění stříbrných rolniček. "Teď ještě spí, ale musím říct, že si ten odpočinek v noci pilně odpracoval. Už pár tisíc let jsme se tak hezky nepomilovali, to mi věř! Úplně jako za našich mladých časů, a představ si, že dokonce přišel na pár úplně nových nápadů," nadšeně se svěřovala elfská vládkyně a zářila při tom jako její oblíbená hvězda Eärendil na noční obloze. Anuviel usrkla doušek horkého cuivesuku a snažila se vyvolat na své tváři alespoň zdání odpovídajícího nadšení. Moc jí to nešlo, protože minulou noc zase jako obvykle strávila bez podobných radovánek, které tak nadchly Paní světla. Nechala sice Elessara, aby ji před ostatními objímal, ale neodvažovala se zajít dál. Nemilosrdně krále odmítla, když se ji pokoušel doprovodit do její ložnice pod průhlednou záminkou, že dohlédne, aby nedostala závrať a nespadla někam do prázdna. Tohle by přece Galadriel v jejím domě-stromě nemohla udělat! Svést manžela její vnučky pod její vlastní střechou, no to by nemuselo dobře dopadnout, říkala si včera Anuviel i přes své opojení z trávy a okouzlení z krále. A tak zase jako obvykle ostrouhala a šla spát sama. No, a teď ještě musí poslouchat tohle! Galadriel vycítila její rozpoložení, zvážněla a vzala ji za ruku. - "Já dobře vím, co tě trápí, má milá," řekla šibalsky a zcela nekrálovsky na ni mrkla. "Neměla by sis to zase tak brát, protože Arwen je daleko, a navíc je teď plně zaměstnaná myšlenkami na očekávané dítě. A Elessar je jen prostý smrtelník, který těžko odolává svodům a pokušení těla. Jestli se nepomiluje s tebou, tak se stejně spustí s některou z mých dívek, které po něm neustále vzdychají od té doby, co ho viděly v jeho královské vznešenosti na svatbě v Minas Tirith. Přitom ho znaly už dávno předtím jako prostého Hraničáře, ale tehdy po něm ty potvory ani nevzdechly! A Glorfindel je daleko, a já od Elronda vím, jak na tom vy dva jste ohledně milování. Kdybys byla elfka, tak bych ti možná radila jinak, ale při tvé smrtelnosti, milá Anuviel, si myslím, že bys měla chytit příležitost za pačesy a vykašlat se na předsudky. Vždyť právě těch se přece bojíš, ne? A navíc mých vlastních. Taková hloupost, děvče! No, omlouvá tě jen to, že mne ještě tak dobře neznáš." Galadriel se na ohromenou dívku zářivě usmála a stiskla jí ruku. - "Probírali jsme to včera v noci s Celebornem," pokračovala elfka. "Můj drahý choť je v tom se mnou zajedno. Dokonce se ten mizera tvářil, že kdyby náhodou Elessar neměl chuť tě obšťastnit, tak že by se toho příjemného úkolu ujal on sám, prý aby tě jako dobrý hostitel potěšil v tvé osamělosti. Tak to už by zase bylo trochu moc i na mne! Víš, jsem poněkud žárlivá," svěřovala se Paní světla dívce, která měla chuť propadnout se až ke kořenům stromu, v jehož koruně se teď nacházela. "Vím, že to není správné, ale nemohu si pomoct. Na Celebornovi prostě visím a nesnáším, když se kouká po jiných. Sice si v posledním tisíci let už dával pokoj, ale po té tvé bylině zase asi brzy začne. Nojo, nic není dokonalé," zamračila se elfka. - "Já … tedy … co se týče Celeborna … nemusíš se z mé strany ničeho bát," prohlásila Anuviel s nesmírnými rozpaky. "Já mám určité zásady, na kterých pevně lpím. A jednou z nich je, že nikdy nesvádím milence nebo manžely mých kamarádek." Ani manželů, dodala v duchu a pomyslela na to podivné manželství, které uzavřela během emigrace ve Francii. Vzala si tehdy svého dobrého kamaráda, zneuznaného malíře Reného, který však byl homosexuál, a před svatbou spolu uzavřeli dohodu, že si nebudou vzájemně přebírat své milence. René jí nabídl sňatek z čistého přátelství, aby jí pomohl zlegalizovat její situaci 99
KONOPNÁ PANÍ II. uprchlíka a usnadnil jí přístup k zaměstnání. O mnoho let později pak mohla pracovat na Evropské komisi právě díky takto získanému francouzskému občanství, takže mu měla být za co vděčná. Jejich manželství bylo opravdu kuriózní již od začátku, když její manžel odejel se svým milencem a zároveň svědkem na svatební cestu a posílali jí z ní pohledy. A nakonec jí z Lichtenštejnska přivezli formu na bábovku, vzpomínala Anuviel na dobrodružný život, který kdysi (tak strašně dávno!) vedla na Zemi. A teď tady tohle! Zřejmě jí není souzeno vést nějaký normální spořádaný život, ať je to, kde chce. Ale ten Celeborn je opravdu obětavý hostitel, pomyslela si uštěpačně a kopla do sebe zbylou půlku šálku cuivesuku na ex. - "A co se týče Elessara," pokračovala Anuviel a odmlčela se, když ucítila, jak se jí do tváře hrne krev. "Já jsem se vždycky vyhýbala ženatým mužům, ale co mám dělat teď, když na mě Ulmo uvrhnul tu strašnou Sudbu? Svobodnému bych mohla zlomit srdce, pokud to zrovna není takový sukničkář jako Legolas, ale šťastně ženatý muž by jednu noc se mnou přece měl ve zdraví přestát, ne? Teda nemyslím zrovna Celeborna, to snad chápeš, protože u něj nejde o něho, ale o tebe." Měla chuť si překousnout jazyk, jen co to dořekla. Galadriel se natáhla k dívce a pohladila ji po tváři. "Vždyť já vím, nemusíš se kvůli tomu trápit a červenat se!" řekla a nalila Anuviel další šálek temně hnědého moku. "Myslím, že máš pravdu ohledně těch ženatých mužů. Ale také si myslím, že se příliš ohlížíš na druhé a málo na sebe. Muži nejsou zase takové slabé bytosti, aby si s problémy svého srdce nedokázali poradit sami. Nemluvě o tom, že svým manželkám stejně často zahýbají, takže jedna nevěra navíc je nezahubí." Galadriel zřejmě o mužích ať již elfských nebo lidských věděla své a nedělala si o nich iluze. "A Elessar nepatří zrovna k těm nejvěrnějším, takže nemusíš mít černé svědomí," uklidňovala dívku. - "To jsem moc ráda, že se na to díváš takhle," řekla po chvilce Anuviel, a najednou z ní spadla všechna úzkost a konečně se na svůj vztah s Elessarem začala dívat trochu racionálně. Napila se horkého nápoje a posnídala několik plátků voňavé uzené šunky, kterou zajedla křupavou žemlí namazanou žluťoučkým máslem, ukrojeným z velké umně zdobené hroudy ponořené v misce s ledovou vodou. Ještě si s Galadriel stačily vyměnit pár škodolibých poznámek ohledně Melwen a komedie, kterou sehrála s nešťastným Ismarilem, když do komnaty vtrhnul Haldir s tím, že má důležité zprávy. Elfskému Hraničářovi v patách dorazil Elessar, který se již od časného rána procházel po lese a připomínal si svá stará oblíbená místa, a hned za ním přišel i Ismaril. Mladík vypadal zkroušeně a měl černé kruhy pod očima, které prozrazovaly těžkou noc. I oni již zaslechli novinu o tom, že jedno ze stád ovcí bylo napadeno nějakou divokou šelmou, která zadávila pět oveček a jehňat a mnoho dalších ošklivě zranila. Haldir se byl na místě neštěstí podívat a prohlásil, že podle stop to vypadá na medvěda, a to pořádně velkého a krvelačného. Elfové měli svá zvířata velmi rádi a nikdy je neporáželi pro maso, chovali je jen pro vlnu a mléko. Z masa jedli pouze zvěřinu, ptáky a ryby, které lovili ve volné přírodě, a když některá z ovcí nebo krav uhynula, pohřbili ji do země, ale jejího masa ani kůže se nedotkli. Někteří elfové byli vegetariáni, a maso tudíž vůbec nejedli a zvířata nelovili, ale těch byla asi polovina. Jinak byli lesní elfové většinou zdatní lovci, a tak se hned začali domlouvat na lovu na nebezpečnou škodnou. Ismaril prohlásil, že s lovem již má nějaké ty zkušenosti, i když zrovna medvěda nikdy nelovil, ale o to raději se zúčastní výpravy na něj. Elessar i Anuviel se také okamžitě rozhodli, že se lovu zúčastní. Elessara motivovala prostá lovecká vášeň, protože rád lovil a v Minas Tirith k tomu neměl příliš mnoho příležitostí. Anuviel se chtěla lovu zúčastnit jednak proto, že by ráda medvěda viděla živého, protože toto zvíře nikdy nespatřila ve volné přírodě, ale také z toho důvodu, že chtěla být nablízku, kdyby divoká šelma zranila některého z lovců. Na vyzvání Galadriel se všichni tři příchozí posadili ke stolu a posnídali s nimi, aby se posílili před těžkým úkolem. Lov na podobnou škodnou mohl zabrat hodně času, a tak bylo třeba se na něj řádně připravit. Mezitím se ke skupince se zíváním připojil ještě rozespalý Celeborn,
100
KONOPNÁ PANÍ II. kterého vzbudil po ránu nezvyklý rozruch. Popřál všem dobrého rána a políbil manželku na tvář. Pak dvorně políbil ruku Anuviel a sledován bedlivým pohledem své ženy se posadil ke stolu. - "Takhle velký medvěd sem musel přijít z Mlžných hor," prohlásil vážně již zcela probuzený Celeborn, když mu Haldir hrudkou másla nakreslil velikost a tvar stop na desku stolu. "To se od Temných časů nestalo, že by se některý z velkých horských medvědů odvážil sestoupit až do našich lesů. Zneklidňuje mne, že najednou zbytečně zadávil tolik ovcí. Mohlo by to totiž znamenat, že je to zabiják, který vraždí pro své potěšení, a nikoliv jen z potřeby se nažrat. Nestává se to často, ale občas se takové zvrhlé zvíře najde, a pak je velmi nebezpečné i dvojnohým tvorům, protože by mohlo přijít na chuť i jejich krvi." Pán Lothlórienu byl na slovo vzatým a zkušeným lovcem, který se ve svém mládí často potýkal i se strašlivými nestvůrami, které kdysi v Beleriandu stvořil Morgoth. Nakonec se dohodli, že se za hodinu sejdou na trávníku pod mallornem a vyrazí na loveckou výpravu. V polovině dopoledne došli k oboře, kde řádil medvěd, a prohlédli si jeho krvavé dílo. Elfové, kteří se starali o zvířata, byli takovým vražedným šílenstvím nepopsatelně rozhořčeni a přímo hořeli touhou se za to šelmě pomstít. Několik z nich se již ráno vydalo po stopě, která vedla dál do nitra Zlatého lesa. Poslali zprávu, že stopu stále sledují, a popsali kudy vede, takže lovecká výprava se mohla rychle vydat k místům, kde na medvěda bezpochyby narazí. Blížilo se poledne, když se jim skutečně podařilo nalézt stopu šelmy, ale ta je po několika stech metrech zavedla do kamenitého koryta potoka, kde ji nadobro ztratili. Ať hledali sebelépe, nedařilo se jim přijít na to, kudy mazaný zabiják z potoka vylezl. Jeho břehy byly místy skalnaté a za nimi byl hned hustý les, takže míst, která přicházela v úvahu, bylo na výběr. Rozhodli se tedy, že se rozdělí do dvojic a budou les důkladně pročesávat. Dalo se čekat, že medvěd se po vydatné snídani uchýlil někam do houští, aby si hodil šlofíka a uchránil se před pálícím letním sluncem. Anuviel se ocitla v dvojici s Elessarem, vyzbrojeným silným elfským lukem a loveckým tesákem. Dívka s sebou žádnou zbraň nenesla, ale kdyby bylo potřeba, mohla se pokrýt brněním a nechat zhmotnit Ilúvatarův meč. Vydali se tedy společně do houštin lemujících bystřinu a napínali zrak i sluch, aby objevili úkryt nebezpečného dravce. Po dvou hodinách marného hledání se celí uondaní zastavili na lesním palouku, aby si trochu odpočinuli. Anuviel zatřásla polní lahví s vodou, kterou nesla na dlouhém popruhu přehozenou přes rameno. - "Už tam skoro nic není," zkonstatovala zklamaně a Elessar se nabídl, že zajde k nedalekému pramenu, jehož šumění doléhalo až na palouk. Odložil luk i toulec se šípy a s lahví v ruce se rozběhl k rozsedlině, odkud se ozýval zvuk tekoucí vody. Anuviel se natáhla do trávy a zvědavě si v ní prohlížela nespočetné pestrobarevní květiny, z nichž většinu ani neznala. Tak se zabrala do obdivování lothlórienské přírody, že si ani neuvědomila, že Elessarovi trvá naplnění čutory nějak příliš dlouho. Z poklidné kontemplace ji náhle vytrhl zvuk, který jí připomněl zabučení krávy. Trhla sebou a najednou si uvědomila, že Elessar už měl být dávno zpátky, a rychle vyskočila na nohy. Rozeběhla se lesem po svahu směrem k pramenu, ale po několika krocích strnula jako pověstný solný sloup. Vedle pramenu stálo zády k ní obrovské třímetrové zvíře, ale nebyl to rozhodně tur domácí! Ve stoji na zadních nohou a s výhrůžně napřaženými předními prackami, vyzbrojenými obrovskými zahnutými drápy, se nad Elessarem tyčil velikánský šedý medvěd a zcela evidentně se na něj chystal zaútočit. Králova tvář byla pobledlá hrůzou, ale byl rozhodnutý svést se šelmou boj na život a na smrt. Ostatně neměl na vybranou, protože nebylo ani kam utéct. Jeho ruka se pomalu a nenápadně sunula k opasku, za nímž měl zastrčenou pochvu s dlouhým loveckým tesákem, ale Anuviel bylo z napětí medvědových svalů a jeho temného mručení jasné, že nebude mít čas jej vytáhnout. Bylo třeba jednat, a to ihned!
101
KONOPNÁ PANÍ II. Překonala vzrůstající paniku a vyvolala svůj vnitřní browser. Vyhledala v Ilúvatarově systému pohled na místo, kde se nacházeli, a v hledáčku se jí objevil medvěd chystající se ke skoku. Pak již všechno šlo tak rychle, že si později jen těžko vybavovala přesný sled událostí. Elessar v té chvíli již také pochopil, že nebude mít šanci včas vytáhnout svou zbraň, a odhodlal se tedy k zoufalému odskoku stranou. Doufal, že se mu při něm podaří vytáhnout tesák z pochvy, aby se mohl postavit proti rozzuřenému zvířeti. Ve chvíli, když se Elessar odrážel ke skoku, medvědovy zadní nohy se pokrčily a jeho obrovské tělo se celé nahrbilo. Bylo zřejmé, že v následujícím okamžiku zaútočí. Vtom z jasného nebe sjel klikatý blesk a s hromovým rachotem srazil útočící šelmu k zemi. Ze spálené kožešiny se zvedl odporně páchnoucí kouř, medvěd sebou ještě dvakrát škubnul a byl na místě mrtvý. Elessar zůstal nevěřícně hledět na mrtvé zvíře, pak vzhlédnul k čistě modrému nebi, zavrtěl nechápavě hlavou a opět se zadíval na spálenou mršinu. V té chvíli se Anuviel probrala ze své strnulosti, vypnula vnitřní browser a s úlevou hlasitě vydechla. Elessar sebou při jejím vzdechu trhl a jeho pohled se pomalu odpoutal od mrtvého medvěda a přesunul se na dívku. Okamžik na ni nechápavě hleděl, ale najednou mu svitlo, a vykřikl: "Tak to jsi byla ty?!!" Anuviel se jako ve snu klopýtavě vydala k němu a padla mu do náruče. "Já … já se tolik o tebe bála," zasténala a trhaně se rozplakala. "Já se bála, Elessare, že tě zabije! Nikdy bys neměl dost času na to, abys ten nůž vytáhl. On by byl rychlejší!" Bůhvíproč se ve svém rozrušení obávala, že by jí Elessar mohl mít za zlé, že ho nenechala si s medvědem poradit bez její pomoci. - "Tak to jsi byla opravdu ty!" zkonstatoval udiveně a dívku pevně přivinul k srdci. Králova hruď se prudce vzdouvala, jak se snažil vzpamatovat z právě prožité hrůzy, a konečně si začínal uvědomovat, jakému smrtelnému nebezpečí díky Anuviel unikl. "Vždyť jsi mi zachránila život!" řekl dutým bezbarvým hlasem a pozvedl dívčin uplakaný obličej k sobě. Jejich oči se střetly, a v té chvíli jakoby se oba náhle probrali z nějakého zlého snu, a začali se vášnivě líbat. - "Nesnesla bych, kdybys zemřel!" šeptala Anuviel a pokrývala Elessarův obličej a krk horkými polibky. Elessar jí je neméně vášnivě vracel, ale nebylo jim v této chvíli souzeno, aby svou touhu uspokojili, protože z lesa se náhle neslyšně vynořila skupinka elfů a jeden z nich překvapeně vykřikl, když spatřil zuhelnatělou mršinu u nohou objímající se dvojice. Milenci se od sebe s lítostí odtáhli a začali příchozím vysvětlovat, co se tu vlastně odehrálo. Mezitím se k pramenu začali sbíhat i ostatní účastníci lovu, které vyděsil nevysvětlitelný rachot a blesk přicházející z čistého nebe, a vydali se tedy hledat místo, kam dopadl. Elessar využil nastalého zmatku a odtáhl Anuviel stranou. "Pojď se mnou, lásko!" řekl a upřel na dívku roztoužený pohled, pod kterým se roztřásla vzrušením jako osikový list. Chytil ji za ruku a táhl ji směrem do lesa. "Vím o místu, kde budeme sami, a nikdo nás tam nepřijde vyrušit. Pojď a nic neříkej, protože já vím, že mne chceš stejně silně jako já tebe!" vyhrkl král a táhl dívku dál po téměř neznatelné pěšině. Anuviel neměla ani sílu ani chuť mu odporovat a nechala se jím vléct do hloubi lesa. Po necelé půlhodině rychlé chůze, téměř běhu, se ocitli na malém palouku, nad nímž se tyčil vzrostlý mallorn s provazovým žebříkem spuštěným podél kmene. - "Tohle je můj příbytek, lásko," řekl Elessar a ukázal na mallorn. "Tady obvykle bydlím, když přicházím do Lothlórienu. Nahoře je podlaž s měkkým lůžkem, tam budeme v bezpečí před všemi, kdo by nás mohli vyrušit." Přidržel dívce žebřík, a ta se po něm bez zaváhání začala hbitě šplhat vzhůru. Elessar ji následoval, a když dospěli na podlaž, vytáhl za sebou žebřík nahoru. Obydlí bylo zařízené se spartánským vkusem, tedy až na lůžko, které bylo překvapivě velké a pohodlné. Vlastně v Elessarově příbytku zabíralo většinu místa. No, to ale přece vůbec nevadí, řekla si Anuviel rozechvěně, protože nic jiného tady stejně nebudeme potřebovat. Neměla ani čas se dál rozhlížet, protože Elessar ji strhl na měkkou matraci a začal ji vášnivě líbat. Obratně jí rozepjal a svlékl elfskou vyšívanou halenku, a tak prudce ze sebe
102
KONOPNÁ PANÍ II. serval jelenicovou loveckou košili, až se kostěné knoflíky rozlétly do všech směrů a s dutým zachrastěním spadaly na dřevěnou podlahu. Během minuty již byli docela nazí a leželi si v objetí. Elessar byl sice vášnivý, ale jako zkušený milenec nebyl nedočkavý. Dobře viděl, že Anuviel je na nejvyšší míru vzrušená a připravená k milování, ale přesto se ovládl a pomalu líbal bujné křivky jejího těla a kousek po kousku se s ním něžně seznamoval. Anuviel blaženě vzdychala pod jeho polibky a laskáním, ale po chvíli se nadzdvihla, aby mu mohla vrátit něco z toho, co jí tak velkoryse dával. Elessar ji ale zatlačil zpět, i když jen proto, aby ji předešel v jejím záměru. Měl sice téměř čistou krev Númenoru, takže se lépe ovládal než ostatní muži z lidského rodu, ale upřímně řečeno, v této chvíli byl už tak strašlivě nadržený, že nechtěl trapně riskovat předčasné vytrysknutí svého chtíče. Když dívku pevně objal kolem boků zaoblených jako tělo kytary a zabořil jí ústa do klína, blesklo jí hlavou, že tohle se musel naučit v Roklince. Vždyť lidé ve Středozemi orální sex prakticky neznají, a když přece, tak o něm mají hloupé předsudky. Není divu, že Arwen si ho vybr… Dívka se zarazila a v duchu si vynadala, že zrovna v tuto chvíli myslí na manželku svého milence, a raději se soustředila na královo laskání. Je třeba říct, že si to plně zasloužilo. Anuviel vzdychala rozkoší, ale ve chvíli, když už si myslela, že to nevydrží a proviní se proti zdejším prudérním mravům tím, že se na Elessara vrhne, aby ho zcela nemravně zmermomocnila, král ji pevně objal a jejich těla se konečně spojila. Anuviel ze sebe vydala srdceryvné zaúpění, které však nezpůsobila bolest, nýbrž nesnesitelný pocit dlouho vytouženého blaha. Bylo to ještě lepší, než co očekávala i v těch nejdivočejších představách. A to byl teprve jen začátek! Měla pocit, že místo do koruny mallornu vystoupala do nebe a vznáší se v něm na oblaku rozkoše. Pak ale přišla smršť, která ji v závratném víru vynášela ještě výše a výše, a pak pomalu odeznívala v následných vlnách té nejúžasnější blaženosti, jakou kdy zažila. Myslela, že už to dál nevydrží, že se roztrhne slastí, když jí náhle až k páteři vystřelil žhavý proud, a její vědomí shořelo v plamenu neskonalé rozkoše. Těla milenců konečně ochabla a uvolnila se, Elessar se sesunul stranou na lůžko, ale jen proto aby dívku opět vzal do náruče a s ní v objetí zůstal nehybně ležet. - "Ulmo je ten největší padouch v historii Středozemě," vypravil ze sebe chraptivě po chvíli ticha. "Že něco takového musel provést právě tobě, lásko!" Něžně Anuviel přetočil na břicho a kleknul si jí mezi nohy. Jeho ústa pomalu klouzala podél dívčiny páteře, a když přejížděl po jednotlivých obratlích, jeho špičatý pevný jazyk náruživě kmital jako hadí jazýček. Zároveň jí rukama s roztaženými prsty pomalu sjížděl po půvabně prohnutých zádech, a tak nesnesitelně lehce a přitom trýznivě po nich drásal nehty, až Anuviel s hlavou zabořenou v polštáři přidušeně úpěla a jejího těla se zmocnil nekontrolovatelný třes. Najednou už to strašlivé utrpení nemohla vydržet a prudce se vztyčila do kleku, ale Elessar ji chytil za boky a pevně jimi trhl k sobě. Anuviel těžce dopadla na lokty a vzápětí zaječela rozkoší, když ucítila, jak se jí lačně zmocnil jako lovec vytoužené kořisti. Král si už vybouřil nahromaděný testosteron, a navzdory svému věku blížícímu se ke stovce let, měl nyní pravou númenorejskou výdrž. Neúmorně se nad dívkou vlnil jako rozbouřený příboj, jehož každý náraz z ní vyloudil hlasitý výkřik. Anuviel měla pocit, že vyletí k oblakům, když bedra jejího milence náhle začala pomalu kroužit, a ještě znásobila její slast. Blaženě sténala a utápěla se v nepřetržité řadě vyvrcholení, které by potěšily každého sexuologa, coby definitivní důkaz existence tolik diskutovaného a vzácného mnohonásobného orgasmu. Anuviel klesla do měkkých podušek, kde zůstala nehybně ležet, a dlouze slastně vydechla. Její milenec se vyčerpaně zhroutil vedle ní a natáhl se po láhvi s vodou, kterou prozíravě odhodila do čela lůžka, když vešla na podlaž. Dívka se pootočila na bok, otevřela oči a pohlédla na Elessara, po jehož prošedivělých skráních stékaly kapičky potu. "Já už ani nevěděla, že milování může být takhle krásný," vzdychla a pokusila se být ve své blaženosti
103
KONOPNÁ PANÍ II. alespoň trochu zoufalá. Nešlo to. Zkusila si představit, že už se s Elessarem nikdy víc nebude milovat, ale ani to na ni v této chvíli nijak zvlášť nezapůsobilo. Nojo, prostě mnohonásobný orgasmus se všemi příznaky! Sebrala všechny síly, které jí ještě zbývaly, natáhla se k milenci a začala ho něžně líbat na ústa, na nos, na uši, na čelo, až už nemohla dál a zhroutila se na jeho hruď pokrytou šedivějící tmavou houštinou a zůstala mu bezvládně ležet v náruči. Elessar se na dívku blaženě usmál a nabídl jí polní láhev. - "Chceš napít?" zeptal se zbytečně, protože dívka už po láhvi sama nedočkavě sahala. "Umírám žízní, nebo je to snad láskou? Já opravdu nevím, ale jediné, co vím, je to, že takhle dobře mi ještě nikdy nebylo," řekla, dala si pořádného loka a dál mluvila páté přes deváté, protože měla pocit, že když teď Elessarovi nevysvětlí, jak nádherně se díky jemu cítí, tak si to už nikdy v životě neodpustí. Její milenec se také zhluboka napil chladné vody z pro něj málem osudného pramenu a shovívavě naslouchal jejímu milostnému blábolení. Chvílemi to, co dívka říkala, nedávalo moc velký smysl, ale jemu to bylo jedno. Vždyť dobře pochopil, co se mu vlastně snaží dát najevo, a s ješitným potěšením si uvědomil, jak moc je do něj zamilovaná. Toto zjištění opět probudilo jeho touhu a o dívčině touze ani nemluvě, protože její vlastní slova ji už rozžhavovala přímo do běla. Elessar odsunul dívku ze své hrudi, kleknul si nad ní a začal ji tak něžně hladit a líbat podél páteře, až dívka měla pocit, že umře slastí, a začala si vážně klást otázku, jestli je něco takového opravdu možné. Třeba by se na to mohla zeptat Velkého Programátora na tom jejich osobním chatu, pomyslela si rozverně, a tato myšlenka ji natolik pobavila, až z toho ztratila soustředění na rozkoš a začala se otřásat tlumeným smíchem. Elessar se k ní naklonil a pohlédl jí do obličeje, protože si nebyl jistý, jestli se směje nebo pláče, ale když zjistil, že s ní takhle otřásá nezadržitelný chechot, byl zvědavý na to, co jej vyprovokovalo. Nakonec se rozesmál také, když se mu dívka svěřila se svými pochybnostmi, a upozornil ji, že Ilúvatar je sice Nejvyšší Bytost a Otec všech, ale vzhledem ke své obojetné povaze matkootce, nebude mít se sexem asi moc vlastních zkušeností. Anuviel se smíchem souhlasila a slíbila Elessarovi, že Ilúvatara s touto otázkou opravdu raději nebude obtěžovat, aby ho ještě nepřivedla do rozpaků a nezačal se třeba červenat. A jak přišla řeč na červenání, Anuviel si zcela nemístně a hloupě vzpomněla na své pečlivě utajované, neb velmi nemilé sexuální dobrodružství, které prožila v táboře před Morannonem, poté co dobyla Udún. Večer po vítězství tam byla velká oslava, a ona se při ní stejně jako většina ostatních poněkud opila a zhulila. Po stránce sexuálního uspokojení na tom tehdy byla moc špatně, protože Elessar byl ještě příliš pod vlivem své nedávné návštěvy u těhotné Arwen, než aby pomyslel na milování, a ona jiného milence nechtěla. Tedy, byla o tom pevně přesvědčená až do chvíle, než s ní u ohně začal flirtovat jeden mladý a urostlý rohanský Jezdec, jemuž ohnivé gondorské víno dodalo sebevědomí troufnout si na tak vznešenou dámu. Začali se spolu dohadovat o tom, kdo z nich dokáže rychleji vyskočit na koně a vystartovat v plném trysku, a ani lehké ovínění je neodradilo od okamžité praktické zkoušky. Doprovázelo je pár elfů a dalších Jezdců, ale cestou ke koňské ohradě všichni odpadli a Anuviel s pohledným Jezdcem, na jehož jméno si dnes ke své hanbě už ani nevzpomíná, tam došli jen ve dvou. K žádnému závodu tehdy ani nedošlo. Jezdec ji zatáhl do úkrytu za hradbu křoví a bez okolků se na ni vrhl. Ani si nepamatovala, jak došlo k tomu, že se najednou ocitla nahá a klečela před ním na trávě pokryté noční rosou. Její do bronzova opálené tělo se chvělo vzrušením a v rozkroku cítila palčivou touhu. Měla hroznou chuť se milovat, a víno a marihuana v ní ten večer odbouraly všechny zábrany, takže jí mladíkova nedočkavost zprvu spíš lichotila. Dokonce ho jako první objala a začala vášnivě líbat na ústa a po širokých ramenech. Pevnými oblými ňadry se přitiskla k jeho obnažené hladké hrudi a zašátrala rukama, aby mu rozepnula kalhoty. To však byla fatální chyba, protože Jezdec v té chvíli zřejmě uslyšel zadout rohanské válečné rohy a vyložil si to jako znamení k útoku. Bez okolků dívku brutálně odstrčil, popadl
104
KONOPNÁ PANÍ II. ji za ramena a srazil na všechny čtyři. Dřív než Anuviel stačila cokoliv udělat nebo něco namítnout, rozevřel jí stehna a bez jakékoliv předehry do ní zezadu surově vnikl. Něco takhle bezohledného nečekala ani od takového chrapouna! Už se ani nedivila, že v Gondoru jsou Rohirové považováni za barbary. Jestli se takhle běžně chovají k dámám, tak není divu, že si získali natolik špatnou pověst. Tamní baby je pak musely u svých milenců pěkně pomluvit! Gondorské dámy byly zvyklé na jemnější zacházení a v posteli rozhodně nestrpěly žádné válečnické manýry. Možná, že chlapec dobře vládne kopím, říkala si se vzteklým opovržením, ale v sexu to rozhodně není žádný přeborník! Její jediné štěstí bylo, že neměl takovou výdrž jako Elessar, protože takovou nudu by asi nepřežila. Po několika nekonečných minutách Jezdec dlouze zařičel jako rujný hřebec obšťastňující jednu z klisen svého stáda, a se zvířecími výkřiky slastně vyvrcholil. Anuviel si už myslela, že její utrpení je u konce, ale to se hluboce mýlila. Jezdcovo vyvrcholení kupodivu nemělo sebemenší vliv na míru ztopoření jeho pohlaví ani na jeho sexuální apetit. Kdysi v mládí četla o podobném kuriózním případu v jedné víceméně seriózní sexuologické příručce, ale za celý svůj bohatý pohlavní život neměla příležitost setkat se s tak zajímavým fenoménem. Až teď, a u takového primitiva! Typický případ házení perel sviním, říkala si trpce, když Jezdec ulehl vedle ní a napolo násilím ji nutil, aby si na něj obkročmo sedla. Anuviel se ani moc nevzpouzela, protože teď neměla sebemenší chuť se s někým bít. Nehledě na to, že při své poctivosti by si nepřipustila, že zanechá svého partnera neuspokojeného. Myslela si, že po ní bude jen chtít, aby ho ještě uspokojila orálně. Jenže něco tak oplzlého by počestného Rohira ani nenapadlo. Muž ji chytil za boky a jako odsouzence na kůl si ji surově narazil na ten svůj neúnavný hřebčí úd. Slýchával o tom, že urozené paničky mají tuhle polohu ve velké oblibě, a tak se chtěl před Anuviel předvést, jaký je světák. Dívka obvykle neměla tuto pozici nijak moc v lásce, ale v této chvíli už byla natolik zoufalá z omylu, kterého se dopustila, když si začala s takovýmhle bezcitným náruživcem, že se v ní něco zlomilo, a ona náhle ucítila, že proti své vůli vrcholí. Sotva Jezdec skončil, otočil se k ní zády a s hlasitým opileckým zachrápáním spokojeně usnul. Anuviel se roztřásla ponížením z nechtěného orgasmu, vrávoravě se postavila na nohy, ve tmě pracně posbírala své šaty, a s hořkými vzlyky se oblékla. Křupan jeden negramotnej, mumlala si pro sebe, když se potácivým krokem námořníka vracela k ohni, ale nejvíc se zlobila sama na sebe. Tahle ohavná zkušenost ji pořádně vyvedla z míry, přestože ve svém pozemském životě v sexu zažila i mnohem horší věci. V patnácti letech se ji pokusil zneužít slavný moderátor dětských besídek, který si nechával říkat Strýček. Jen o rok později byla znásilněna partou policistů, kteří si ji rovnou z domova přivezli k celodennímu výslechu, a chtěli od ní, aby donášela na návštěvníky svých oblíbených diskoték, stěží trpěných komunistickým režimem. Celou noc si s ní užívali na policejní stanici a ráno jí velkomyslně vydali omluvenku do školy. Anuviel z toho postihlo trauma, s nímž se vyrovnávala řadu let, ale nemohla se s tím nikomu svěřit. Její rodiče tehdy už zase rýžovali devizy dlouholetou prací v daleké cizině pod záminkou, že to dělají pro své děti. Dívku nechali pod lhostejným dozorem její starší sestry, jíž tuto povinnost bez ptaní sprostě vnutili. Anuviel tehdy sestře nic neřekla, ale i kdyby jí prozradila, co se stalo, ta by se stejně bála něco podniknout. Policisté byli za tehdejšího režimu vždycky v právu, takže i kdyby si sestra stěžovala, nic by se tím nevyřešilo a přineslo by to oběma jen velké problémy. Kopulace s Jezdcem byla pro Anuviel jen dalším důkazem, že sex bez hlubšího vztahu je pro ni nadmíru neuspokojivý. Člověk si přece nemusí stůj co stůj zopakovat všechny chyby, jichž se v mládí dopustil, ani když takhle najednou omládne, říkala si Anuviel zoufale. Ale není to jen její chyba, vždyť do takovéhle situace by se nikdy nedostala, nebýt té zatracené Ulmovy Sudby! Ten by měl teď radost, vztekala se Anuviel, kdyby viděl, jak si vzpomínkami na svůj zpackaný milostný život kazím i ty vzácné chvíle štěstí, které mi tak velkomyslně povolil.
105
KONOPNÁ PANÍ II. V táboře si tehdy naštěstí nikdo nevšiml její dlouhé nepřítomnosti, jen Smíšek zaregistroval, že je v nějakém hodně mizerném rozpoložení. Měl vůči Anuviel vždycky velkou slabost a byl do ní tajně zamilován, i když si moc dobře uvědomoval, že je pro ni po všech stránkách přece jen trochu moc malý. Vycítil, že se jí přihodilo něco ošklivého, o čem nechce mluvit, a tak si s jemnocitem sobě vlastním položil její hlavu do klína a prozpěvoval jí ukolébavky z Kraje, které se zpívají malým dětem, když na ně přijdou noční můry. Tak tohle byl sex po rohirsku, říkala si hluše Anuviel a z očí jí nezadržitelně tekly slzy. Smíšek jí je trpělivě otíral rukávem a celý zbytek večera něžně choval její hlavu na klíně, jako by to byl ten největší poklad. No, hobit alespoň dostal malou odměnu v tom, že byl prvním, koho po svém zázračném obživnutí políbila! A musí se mu nechat, že na líbání má opravdový talent. Hm, na milování asi taky, ale tohle by opravdu nebylo nic pro mě, zpražila sama sebe za takové hříšné myšlenky. Co se týče tohoto druhu nadání, tak si ho právě bohatě užila s Elessarem. Nebyl sice tak jemný jako Glorfindel, ale nadmíru uspokojivě jí to vynahradil jinak. A protože oba již byli umilovaní téměř k smrti, jen tak unaveně leželi s propletenými údy na lůžku, a Elessar dívce polohlasem prozpěvoval starou elfskou baladu o Túrinovi Turambarovi, smrtelníkovi, který byl jedním z největších hrdinů válek Prvního věku proti Morgothovi. Zpíval o nešťastné princezně Finduilas, neteři Paní Galadriel, která jako jediná elfka v historii tragicky a marně milovala smrtelníka. Tak smutný a truchlivý příběh se dal poslouchat jen v podobném milostném rozpoložení, ale i tak se při něm oči Anuviel zalévaly slzami. Túrinův osud byl poznamenán zlou sudbou, která těžce dopadla na všechny kolem, včetně jeho matky a sestry, zamilované Finduilas i jeho nejlepšího přítele. Dívce bylo Turambara strašlivě líto a hořce se rozplakala při líčení jeho zápasu s drakem Glaurungem a sebevraždy, jíž skoncoval se svým tragickým osudem. Připomnělo jí to její vlastní Sudbu, kterou nad ní ovšem nevyřkl žádný Temný pán ani jeho služebník, jako v hrdinově případu, ale jeden z Valar, právě z těch Mocností, které měly světu přinášet Dobro, a nikoliv v něm páchat Zlo. Elessar dívku chvíli marně utěšoval, až nakonec sáhl po zbrani ze všech nejúčinnějších a nabídl jí košík lesních plodů, které nasbíral při své ranní procházce. To byl skutečně dobrý nápad, protože odpoledne se již chýlilo k večeru a Anuviel od snídaně pořádně vyhládlo. Pustili se tedy spolu do lahodných malin, ostružin, borůvek, lískových oříšků a dalších plodů a plůdků Zlatého lesa, až dívce oschly slzy a z pláče zase rychle přešla ve smích, když jí Elessar vyprávěl, jak jednou lovil jezevce a vyklubal se z něj obyčejný neškodný ježek. Smích přešel ve škádlení, škádlení v lechtání, a nakonec zase skončili v objetí a opět se vášnivě milovali. Světlo prosvítající korunou mallornu pozvolna pohasínalo, když skončili a vyčerpaně usnuli v něžném objetí. Milenci spali tvrdě a dlouho, a probudili se teprve brzy ráno vytrvalým ťukáním datla. Pracovitý pták si zřejmě usmyslel, že jejich příbytek zbaví všech škůdců, kteří by se případně mohli skrývat pod stříbrnou kůrou stromu. Elessar se vzbudil první a pokoušel se datla odehnat, ale tvrdohlavý opeřenec se pokaždé po chvilce vrátil, a dál pokračoval v rušení lesního klidu. Nakonec se Elessarovi nechtěně podařilo vzbudit Anuviel, zatímco datel si vesele datloval dál. - "To už je ráno?" zeptala se dívka zbytečně a rozespale si protírala oči. Elessar se na ni zahleděl prázdným pohledem plným nelíčeného zoufalství a beze slova přikývl. Dívka k němu natáhla paže a král ji stále ještě mlčíc objal a políbil. Anuviel se v jeho náruči pomalu probírala a najednou si uvědomila, co tato banální skutečnost pro ně znamená. Zachvěla se a prudce Elessara od sebe odstrčila. - "Ne, to už nesmíme!" vykřikla a roztřásla se hrůzou, když si připomněla Ulmova slova o jedné noci nebo jednom dni, které s ní směl milenec nanejvýš strávit, protože jinak se vystavoval jeho kruté pomstě. Přetáhla si přes ramena přikrývku a posadila se na lůžku. Nahý Elessar klečel vedle ní se svěšenou hlavou a chvěl se. Anuviel nevěděla jestli ranním chladem nebo strachy, ale koneckonců na tom vůbec nezáleželo, protože mezi nimi byl teď stejně
106
KONOPNÁ PANÍ II. definitivní konec. Najednou si uvědomila, že Elessara miluje, a že ho miluje skoro stejně jako Glorfindela, nebo snad dokonce i víc. Bylo to samozřejmě to nejhloupější a nejbláznivější a zároveň i nejbeznadějnější, co mohla ve své situaci udělat, ale nemohla si pomoct, lásce člověk neporučí, a ona přece byla ve všech svých životech přímo šampiónem v nešťastných a nemožných láskách! - "Já tě miluji, Anuviel, ale vůbec nevím, co s tím," ozvalo se vedle ní. Dívka sebou trhla a s údivem se podívala na Elessara. "Ty miluješ mě? Ještě teď, když už je mezi námi konec?" zeptala se s nelíčeným zoufalstvím. Její milenec přikývl a opět sklopil zrak k podlaze, aby se jí nemusel dívat do očí a číst v nich, jak trpí. "Ale já tě taky miluji, a to je na tom to strašné, Elessare!" řekla dívka potichu, téměř neslyšitelně, jako by se bála, že její slova zaslechne všudypřítomný Pán vod a troufalého krále srazí do hlubin moře. Chvíli mlčky seděli, ale pak se Elessar vzpamatoval a začal se spěšně oblékat. - "Dojdu pro čerstvou vodu k potůčku, musíš mít žízeň," řekl, ale stále se ještě neodvažoval dívce pohlédnout do očí. Anuviel mlčky přikývla, a když se za ním dívala, jak odchází a sestupuje po žebříku, cítila, že něco uvnitř ní umírá, že něco nádherného skončilo a jí teď zbývá jen černá beznaděj. Zabořila hlavu do měkkého polštáře a žalostně se rozplakala.
107
KONOPNÁ PANÍ II.
ČÁST DESÁTÁ - Lolitka - "Já … já bych, … ale co tomu řeknou tvoji rodiče, Melwen?" vykoktal ze sebe Ismaril a začervenal se jako pivoňka. Melwen za ním přišla hned po obědě a tvářila se, jako by se včera při večeři nic nestalo. Byla samý úsměv a milá slůvka, a nakonec z ní vylezlo, že by od něj něco chtěla. Východňanský mladík přešlapoval z nohy na nohu a vypadal, jako by byl raději na hony daleko. Ve skutečnosti po ničem tolik netoužil jako po společnosti té krásné dívky, ale její žádost ho poněkud vyvedla z míry. V jeho zemi vůbec nepřipadalo v úvahu, aby se mladá dívka učila podobné věci jako to, co po něm žádala Melwen. - "Co by na to měli říkat?" otázala se elfská princeznička nechápavě. "Učím se jezdit na koni už od té doby, co dosáhnu do třmenů, tak proč by jim mělo vadit, že se v tom ještě zdokonalím?" Její údiv byl tentokrát naprosto upřímný a opravdu nechápala, proč její žádost u mladíka vzbudila takové rozpaky. Vždyť po něm nechtěla nic víc, než aby ji naučil tu jeho fintu, při které sklouznul za jízdy na bok koně a kryl se za ním před očima i šípy nepřátel. Velice ji to zaujalo při včerejším vyprávění o šarvátce na hraniční linii, a rozhodla se tedy, že mladíka přinutí, aby ji to také naučil. O výchově dívek u elfů a lidí Ismarila její prosba vyvedla z míry, protože vůbec neznal elfské mravy a nevěděl, že elfská děvčata jsou vychovávána ke stejné zdatnosti v zacházení se zbraněmi a v jízdě na koni jako chlapci. Neočekávalo se od nich, že se budou účastnit vojenských tažení a válek, ale účelem bylo, aby se dokázaly bránit se zbraní v ruce v případě napadení. Zároveň se učily i tradičním ženským dovednostem jako předení, tkaní, šití, vaření, péči o děti a dalším domácím prácím, ale při jejich výchově se kladl důraz na to, aby byla zachována rovnováha mezi teoretickým vzděláním, praktickými dovednostmi a fyzickou zdatností. Elfky uměly v případě potřeby i lovit a vůbec se o sebe postarat, když bylo třeba. Nebyly to žádné bezbranné bytůstky, ztracené bez ochrany silných mužů, jak tomu většinou bývalo u lidí. Postavení žen a mužů v elfské společnosti bylo rovnoprávné, ačkoliv u těch žijících ve Středozemi to navenek vypadalo, že v ní vládnou muži. Zpočátku to byla jen úlitba zvyklostem smrtelníků, ale časem se elfští muži ve Středozemi skutečně začali považovat za něco víc než jejich ženy. Naštěstí se u nich tento sklon projevoval především ve formálních otázkách prestiže, takže praktickým elfkám to nijak zvlášť nevadilo, neboť i přesto byly chovány ve velké vážnosti. Byly přece pokračovatelky rodu a rodily děti, které elfové nesmírně milovali snad právě proto, že jich za svou předlouhou existenci měli tak málo. Od elfské nevěsty se neočekávalo, že bude panna, ani na nevěru se nehledělo jako na nějaký závažný přestupek, protože na rozdíl od lidí docházelo k plození dětí jen v případě, že si to přáli oba partneři. Sex byl považovaný za velmi příjemnou součást života, ale při plození potomků nebyl tím rozhodujícím faktorem. Právě toto oddělení sexu a rodičovství umožňovalo rovnoprávnost žen v elfské společnosti. Dbalo se jen na to, aby mladí elfové obou pohlaví nezačínali příliš brzy sexuálně žít, protože k tomu bylo podle obecně přijímaného názoru třeba určité vyzrálosti a životní zkušenosti v ostatních druzích vztahů. O vstupu do manželství se elfská mládež rozhodovala zcela svobodně a názor rodičů byl sice brán v úvahu, ale nebyl rozhodujícím. Se sňatkem se většinou čekalo do doby, když se již upokojilo bouřlivé mládí a elfové byli dostatečně zralí, aby na sebe vzali závazky spojené s rodinným životem. Proto byly také elfské páry velmi stálé a jen zřídkakdy docházelo k rozchodu. Málokdy se stávalo, že mladí elfové vstupovali 108
KONOPNÁ PANÍ II. do manželství před dosažením věku dvou tisíc let, většinou tak činili po třech tisících letech, tak jako tomu bylo třeba v případě Arwen. U Východňanů bylo postavení ženského pohlaví přesně opačné. Ženy byly považovány jen za prostředek k ukojení chtíče a další jejich hodnota spočívala v rození dětí. Ve společnosti neměly prakticky žádná práva a byly na tom jen o stupínek lépe než naprosto bezprávní otroci. Aby se vyloučilo nebezpečí předčasné ztráty panenství, bez kterého by se dívka neprovdala a zůstala by na ocet, výchova děvčat probíhala naprosto odděleně od chlapců. Omezovala se však jen na domácí práce a drtivá většina i těch urozenějších dam neuměla číst ani psát. O tom, za koho se dívka vdá, rozhodoval výlučně jen její otec, a nepřipadalo v úvahu, aby dívka nabízeného ženicha odmítla. V případě, že nevěsta byla neplodná, manžel ji po roce bez okolků vrátil rodině, většinou aniž by spolu s ní vrátil i věno. Nebohé děvče pak skončilo jako ta poslední služka v domácnosti svého otce, protože svou neplodností pro něho jako dcera ztratila veškerou hodnotu. U Východňanů nebyla nevěra muže považována za přečin, nýbrž za právo, ale v případě, že se jí dopustila manželka, byla většinou trestána smrtí ukamenováním, nebo v lepším případě ženu milosrdně zabil vlastní manžel, aby ji takového utrpení ušetřil. V ostatních lidských společnostech ve Středozemi na tom ženy možná nebyly tak zle jako u Východňanů, ale ani o moc lépe. I tam probíhala výchova chlapců a dívek odděleně a kladl se důraz na panenství a manželskou věrnost. Ovšem stejně jako u Východňanů, ta byla důležitá jen u žen, a stejně jako tam se mužská nevěra považovala spíše za důkaz mužnosti, než aby ji lidská společnost příliš odsuzovala. Ženu však mohl manžel za prokázanou nevěru nanejvýš vyhnat z domu, ale neměl právo ji zabít, ani za ni nebyla veřejně trestána. Vdané ženy, které již prokázaly, že jsou plodné, měly ve společnosti určité postavení a vážnost, ale v žádném případě neměly stejná práva jako muži. O vstupu do manželství sice rozhodovali rodiče, ale bral se v úvahu i názor dítěte. Dívky z urozených a bohatých rodin získávaly celkem kvalitní a rozsáhlé vzdělání, ale většinou se zcela zanedbávala jejich tělesná zdatnost, zatímco u chudých tomu bylo naopak. Mimo Rohirů se v žádné z lidských společností ženy neučily vládnout mečem, i když často uměly jezdit na koni nebo řídit koňské povozy. Lidská společnost byla prostě ovládána muži, a ženy v ní měly jen podřízené postavení. ***
***
***
***
***
***
Mladíka nejprve vyvedlo z míry to, že odpoledne po lovu na medvěda za ním dívka přišla oblečená do mužských šatů. Její oblečení navíc nebylo pohodlně volné jako to, co nosila třeba Anuviel, ale spíše zvýrazňovalo, než zakrývalo křivky jejího těla. Elfové v Lothlórienu byli zruční tkalci a uměli vyrábět jemné, ale pevné úplety z vlny a hedvábí. Z takové látky bylo ušité i oblečení Melwen, které bylo velmi přiléhavé, ale nebránilo pohybům a chránilo přitom před nepohodou a škrábanci. Ismaril měl co dělat, aby odtrhnul oči od dlouhých štíhlých nohou a plné křivky dívčiných ňader, a nevypadal jako nevychovaný chlípník. Při představě, že tuto krásu bude možná držet v náruči a dotýkat se jí, až ji bude učit sesmeknout se ze sedla, se mu zatočila hlava. A o elfech se přece říká, že mají nevázané mravy a se sexem nedělají žádné okolky! Sice byla prý velmi mladá, ale kdo ví, co se za těch pět set let už naučila. Při tom jak byla krásná, muselo být hodně zájemců o její půvaby. Včera večer si z něj nemilosrdně dělala legraci, ale dnes jí to Ismaril už ani moc neměl za zlé, protože jaksi tušil, že si to za své včerejší morózní chování při večeři plně zasloužil. Nehledě na to, že byla tak krásná a půvabná, že by jí snad odpustil, i kdyby mu uřízla hlavu. - "No … když teda myslíš, že tvoji rodiče by proti tomu nic nenamítali, tak já tě to naučím," prohlásil Ismaril a zabodl oči do kmene stromu vedle něhož stáli, aby se vyhnul pohledu na dívčina ňadra obepnutá jasně zelenou přilnavou látkou, pod níž vystupovaly ostré hroty bradavek.
109
KONOPNÁ PANÍ II. Melwen spokojeně přikývla a pomyslela si, že ten východňanský kluk je ale opravdu nevychovanec, když s ní mluví, a přitom pořád kouká někam stranou. No, nějak to s ním bude muset vydržet, jen když jí tu fintu naučí. Pak ať se jde třeba vycpat! Byla zvyklá na každodenní styk s chlapci, protože výuka chlapců a děvčat u elfů většinou probíhala společně. Chlapci se také učili takzvané ženské práce, protože se považovalo důležité, aby věděli, co obnášejí, a měli uznání pro ženy, které se jimi zabývají. Blízká přítomnost osoby opačného pohlaví proto v Melwen nevyvolávala žádné nemístné vzrušení. Nakonec, proč by také měla, když se s chlapci často společně koupali v tůních řeky a všichni přitom byli nazí. Ismaril se jí ale moc líbil, přitahovaly ji jeho černé oči a knírek, které u elfů nikdy neviděla, a vůbec jí připadal jako docela pohledný mladík. Jen kdybych z něj nemusela páčit každé slovo, povzdychla si Melwen, a tázavě upřela na jinocha hluboké šedé oči, které pod korunami stromů dostávaly zelený nádech. Ismaril na sobě ucítil její pohled a tělem mu opět proběhlo mrazení. Chvilku se rozhodoval, ale pak sebral odvahu, podíval se dívce zpříma do očí a prohlásil: "Tak tedy jdem na to, ne? Kde jsou koně?" Melwen jezdila na bujném šedivém hřebci, kterého ovládala s dovedností zkušeného jezdce. Ismaril na první pohled poznal, že dívka má vyslovený jezdecký talent a je i přes svou výšku velmi obratná. Po půlhodince jízdy ho Melwen dovedla na dlouhou travnatou paseku, která byla jako stvořená pro jejich záměr. Ismaril jí nejprve několikrát předvedl svůj jezdecký kousek. Měl několik variant, jezdec mohl na boku koně buď jen tak viset a skrývat se, nebo se v poněkud jiné poloze pokusit o střelbu z kuše nebo luku. Dokonce byla i možnost úplně se zavěsit pod břicho koně, což však bylo fyzicky velmi náročné a uměl to jen málokdo. Mladík dívce ukázal, jak má svázat kožené řemeny a udělat z nich úchyty, které se připevní na koňský postroj. Pověsí se do nich, když sklouzne na bok, takže je třeba, aby byly dostatečně pevné a vydržely její váhu. Také musí počítat s odstředivou silou a s nárazy. Melwen pozorně naslouchala a přikyvovala, protože zákony fyziky měla dobře prostudované a uměla je aplikovat i v praxi. S elfskou zručností vyrobila úchyty a připevnila je na postroj tak rychle, že Ismaril jen zamrkal překvapením. Pak se pružně vyhoupla do sedla, sklouzla na bok koně a zavěsila se do úchytů, aby vyzkoušela jejich pevnost. Několikrát sebou mrskla jako ryba v síti a silně škubla za řemeny, ale ty se zdály dostatečně pevné. Hřebec při jejích nezvyklých pohybech znepokojeně zafrkal, ale elfka ho pár slůvky uklidnila, a koník zůstal stát jak socha vytesaná z kamene. Ismaril jen zíral. V životě neviděl nějakého jezdce tak dokonale ovládat svého koně, ani Rohiry ne. A navíc jako dobrý znalec koní poznal, že krásný šedivák s černou hřívou je sice velmi ušlechtilý plnokrevník, ale při své bujnosti těžko ovladatelný. A tu holku přitom poslouchal na slovo! Melwen se jedním zhoupnutím vyšvihla zpět do sedla a Ismaril si mrzutě uvědomil, že na nějaké držení v náruči může zapomenout, protože hbitá dívka nebude jeho pomoc potřebovat. Vyskočil do sedla a vyzval dívku, aby se o to samé pokusila za jízdy. Dívka pobídla hřebce do cvalu, ale mladík vykřikl: "Zpomal! Musíš jet krokem!" Melwen přitáhla uzdu a počkala, až Ismaril dojede až k ní. - "Poprvé si to vyzkoušej při kroku, pak při klusu, a teprve potom se můžeš odvážit to zkusit při cvalu, ty hloupá náno!" křičel na ni naštvaně, protože dostal strašný strach, že by se dívce něco mohlo stát, a on by byl za to odpovědný v očích jejích rodičů. "Vždyť by ses takhle mohla zabít," dodal mírněji, když si uvědomil, jak hrubě dívku nazval. Výčitky svědomí mu však nedaly, aby se jí vzápětí pokorně neomluvil. "Odpusť, že jsem ti tak nadával, Melwen, měl jsem prostě o tebe hrozný strach," řekl a zabodl pohled do šíje svého koně. Náhle ucítil, jak ho dívka bere za ruku. Při jejím dotyku jím projel naprosto neznámý pocit. Zdálo se mu, že její ruka mu pronikla pod kůži a svléká ho z ní, až se co nevidět ocitne úplně nahý. Zachvěl se, zvedl hlavu a s obavou jí pohlédl do očí. V obličeji Melwen nebylo ani
110
KONOPNÁ PANÍ II. stopy po úsměvu, tvářila se nadmíru vážně, ale nejevila žádné známky nepřátelství či hněvu nad jeho urážkou. Její pohled však byl velice zvláštní, strašlivě vzdálený až nepřítomný. - "Zvolí tě císařem," řekla pomalu podivně dutým hlasem. "Dají ti přednost před tvým otcem, jehož lásku kvůli tomu ztratíš. To bude cena, kterou budeš muset za svou moc zaplatit. Ale zůstane ti láska tvé matky a …" Elfka se odmlčela a Ismaril si najednou uvědomil, že dívka je v transu. Nikdy předtím nic takového neviděl, ale staré balady a písně, které slýchal od své matky, se o takových věcech zmiňovaly. O elfech se vždycky tvrdilo, že mají věštecké schopnosti, a tahle dívka byla navíc dcerou kouzelnice, která v nich vynikala a prostřednictvím svého magického Zrcadla dokázala vidět budoucnost. Jen co pochopil, oč vlastně jde, Melwen pokračovala. - "Nepřátelé ti budou klást nástrahy a osnovat proti tobě spiknutí, ale ty jim vždycky unikneš, a nakonec je porazíš. Budeš dobře vládnout a tvá země bude žít v míru s ostatními národy. A budeš moc šťastný jako manžel i jako otec." Při posledních slovech se na tváři Melwen objevil výraz nesmírného údivu, zamrkala a široce otevřela oči. Nepřítomný výraz z nich zmizel jako mávnutím kouzelného proutku a elfka se užasle rozhlédla. - "Co se stalo?" zeptala se udiveně již normálním hlasem. "Jako bych byla někde jinde, a pak se sem zase vrátila," zavrtěla neklidně hlavou. Zamyslela se, a pak se s mladíka úzkostně zeptala: "Neříkala jsem něco o tom, co by se mohlo stát v budoucnosti?" Už se jí totiž jednou stalo, že upadla do věšteckého transu, ale tehdy se jednalo o celkem nepodstatnou záležitost, když se jí díky svému vytržení podařilo najít ztracený šperk jedné kamarádky. Nechtěla však o tom před svojí matkou či někým jiným z dospělých mluvit, protože své přítelkyni tehdy slíbila, že o příhodě se ztraceným šperkem nikomu neřekne. Kamarádce ho totiž daroval chlapec, na něhož její rodiče nehleděli přívětivým okem a nechtěli, aby se s ním stýkala. Melwen navíc celou záležitost považovala za náhodu, i když si byla dobře vědoma toho, že má proti ostatním elfům výjimečné duchovní schopnosti. Nikdy ale nepředpokládala, že by mohla mít podobné věštecké schopnosti jako její matka, protože ta je získala v Blažené říši v době svitu Dvou stromů, a nikdo, kdo se narodil ve Středozemi a nikdy nepobýval v Zemích neumírajících v dobách jejich největší slávy, se jí v nich nemohl vyrovnat. - "Říkala jsi něco o mém životě," vypravil ze sebe Ismaril, který byl v naprostém šoku. Až nyní mu začínalo docházet, čeho se vlastně týkala dívčina předpověď. Melwen sklopila oči a uvědomila si, že celou tu dobu držela mladíka za ruku. Opatrně vyprostila svoji ruku z jeho a sesedla z koně. Ismaril ji následoval a posadil se vedle ní do trávy. Dívka k němu obrátila pobledlý obličej, který nedokázal zošklivět ani její utrápený výraz. - "Já … odpusť, … já to nechtěla," zasténala a vyhrkly jí slzy. Mladík vůbec nevěděl, co má dělat. Proroctví jím pořádně otřáslo, a teď měl ještě na krku ubrečenou elfku! Nikdy pořádně nevěděl, jak se chovat k plačícím ženám. Nestávalo se mu sice příliš často, že by nějakou rozplakal, ale občas mu některá z jeho milenek udělala žárlivou scénu, k níž nezbytně patřily i slzy. Jenže tahle holka nebrečela ze žárlivosti ani mu nedělala žádnou scénu, a navíc nebyla ani jeho milenkou! Co s tím? Nakonec si vzpomněl na to, co ho učila jeho matka, a řekl si, že trocha něhy nikdy neuškodí, a dívku láskyplně objal. - "Nemám ti co odpouštět, Melwen," řekl konejšivě. Dívka k němu zvedla oči a Ismaril měl zase pocit, že se mu zavrtává pod kůži. Najednou cítil, že ho k ní něco nezadržitelně přitahuje, a vzápětí se jejich ústa spojila a leželi si v objetí. Uvědomil si náhle, že dívka je naprosto nezkušená, a že se nikdy předtím zřejmě nelíbala. A že určitě bude ještě panna. Při této myšlence ho najednou rychle přešlo jeho milostné poblouznění, protože pannám se dosud velmi pečlivě vyhýbal, aby neriskoval pomstu dívčina otce nebo bratrů, kteří by takové zhanobení potrestali krutou smrtí. Jeho otec mu vždycky kladl na srdce, ať si za milenky vybírá jedině vdané ženy, a úplně nejlépe mladé vdovy, u nichž nehrozilo ani nebezpečí pomsty ze strany podváděného manžela.
111
KONOPNÁ PANÍ II. - "Tohle bychom asi neměli," vypravil ze sebe s námahou a odtáhl se od Melwen. Opatrně dívku položil do trávy a sedl si vedle ní. Rukama objal kolena, položil na ně hlavu a snažil se překonat vzrušení, které ho neodbytně tlačilo v kalhotách. Dívka vedle něho se pohnula, a on ucítil, jak se dotýká jeho vlasů. Zachvěl se a prudce ji odstrčil. - "Nesahej na mě!" vykřikl. Melwen na něj vytřeštila oči, protože takhle hrubě si s ní ještě nikdo nedovolil zacházet, ale tentokrát se proti všemu očekávání nerozplakala, nýbrž se rozesmála. "Ty se mě bojíš? Takovej kus chlapa, a bojíš se malé holky?!" smála se a naklonila se k němu. "Tak pověz, co je na mně tak strašného, že ze mě máš takovou hrůzu?" - "To se mě ještě ptáš, ty huso?" vykřikl rozzlobeně Ismaril. "Cožpak nechápeš, co se mnou děláš? Jen mě provokuješ, ale co s tebou, když jsi panna? A dokonce ještě malej harant, jestli jsem to včera správně pochopil!" Melwen překvapeně zamrkala, protože ji ani ve snu nenapadlo, že mladík by se o ni mohl po této stránce vážněji zajímat. Vždyť mladí elfové se k ní stále ještě chovali jako k děcku a její půvaby jim byly zatím úplně ukradené, protože si říkali, že počkají, až dospěje. Často ji to zlobilo, protože se někdy cítila už docela dospělá a myšlenka na sex ji i v jejím oficiálně dětském věku už velmi vzrušovala. Snad to bylo jejími zděděnými duchovními schopnostmi nebo tím, že se narodila jako velmi pozdní dítě i na elfská měřítka starým rodičům, ale byla daleko vyzrálejší, než se v jejím věku dalo předpokládat. Navíc byla velmi, velmi inteligentní. - "Já se ti opravdu líbím?" zeptala se překvapeně. "Tak proč jsi mi nic neřekl? Jak jsem to mohla poznat, když jsi včera celý večer jen mlčel a ani do očí ses mi nepodíval?" Ismaril jen ohromeně vrtěl hlavou nad jejími otázkami. Nedocházelo mu, že u elfů dvoření probíhá úplně jinak a je daleko otevřenější než v lidské společnosti. "Co jsem ti měl říkat, když tvoji rodiče tvrdí, že jsi ještě dítě?" řekl unaveně. "Ale to nic nemění na tom, že po tobě hrozně toužím, Melwen. Jenže nebudu žít tak dlouho, abych se dočkal tvé dospělosti." Ismaril sklopil oči a vytryskly mu slzy. Teprve teď si uvědomil, že ona je elfka a on smrtelník, a že jeho naděje na romantický vztah s elfkou byly naprosto bláhové a liché, protože jejich plemena jsou tak strašně jiná a jsou mezi nimi nepřekonatelné rozdíly. Melwen se vyděšeně dívala na plačícího mladíka, jehož zoufalství teprve teď začínala chápat. Najednou si uvědomila, jak strašlivě krátký bude mladíkův život, že pro ni vlastně uplyne jen pár měsíců a on již bude starý a umírající. Místo aby ji tato představa odradila, pocítila k Ismarilovi hluboký soucit a náklonnost, a zároveň se v ní všechno bouřilo proti tak strašnému osudu. Mladík v jejích očích získal jakousi tragickou auru, která ho v jejích očích činila ještě zajímavějším než dosud. A pocítila něco, co dosud nikdy nepoznala – touhu ho políbit a utěšit, být prostě vedle něj a držet se s ním za ruku. A protože byla inteligentní a o sexu a lásce toho díky liberální elfské výchově přece jen dost věděla, začala si uvědomovat, že se do Ismarila zamilovala. A že rozhodně nechce, aby zemřel, zatímco se bude čekat, až ona dospěje. A protože byla pravou dcerou své matky, které nikdy nechyběla rozhodnost a odvaha ke krokům do neznáma, neměla v úmyslu smířit se s takovým osudem. - "Tak tedy požádej mé rodiče, aby ti mne dali za ženu," řekla tiše, ale pevně. Ismaril zvedl hlavu a nevěřícně na ni zůstal zírat. "Co, cože?" vydechl ohromeně. Melwen se k němu natáhla a neobratně ho políbila na ústa. "Já tě přece taky chci!" prohlásila rozhodně a kousla se do rtů. Tušila, že její rodiče nebudou s tímto nápadem určitě souhlasit, ale byla rozhodnutá si ho prosadit i proti jejich vůli. "Já jsem sice opravdu ještě panna, ale to snad není tak strašná překážka, ne? Prý to jen trochu zabolí, ale pak už je to jen hezké," prohlásila odhodlaně s nadějí, že její učitelé a starší děvčata měli skutečně pravdu, a že to tak bude i v jejím případě. Melwen neměla žádné ponětí o tom, jakou roli hraje panenství v lidské společnosti, a netušila, že mladíkova nechuť k milování s pannou nemá co dělat s případnými technickými problémy s panenskou blánou. Ismarilovi se z jejích slov zatočila hlava. Tak strašně by se s ní rád pomiloval, naučil ji všechno to, co dosud v sexu sám poznal, a nebylo toho málo! Vždyť v Gondoru se o něj
112
KONOPNÁ PANÍ II. paničky přímo rvaly a pokládaly si za čest, že ho v tomto ohledu naučí něco nového. A Ismaril byl moc pilným studentem! Jenže jestliže Melwen je opravdu ještě takové dítě, jak včera říkali, jak si může být jistý, že to myslí vážně, a že opravdu ví, co chce? Její rodiče ho určitě odmítnou, to bylo jisté. Nezbylo by mu tedy, než ji unést proti jejich vůli, ale to při své čestnosti považoval za naprosto vyloučené. Dívčini rodiče mu nabídli pohostinství a Haldir přátelství, jak by mohl něco tak strašného udělat? Cítil se příšerně bezradně, a nakonec udělal to, co bylo v dané situaci nejchytřejší – upřímně všechno vyklopil Melwen. - "Jé, to jsem ani trochu netušila, že panny to mají u vás tak těžké," povzdychla si dívka, když jí vysvětlil, proč tolik okolkuje ohledně jejího panenství. "Ale líbat bychom se snad mohli, ne? Já to sice ještě moc neumím, ale ty mě to určitě naučíš, že?" zeptala se s důvěrou a nabídla mladíkovi svoje rty. Ismaril už neměl sílu dál odolávat a vzal dívku do náruče. - "Moc rád tě to naučím, lásko," zašeptal a začal ji něžně líbat. Pomaloučku ji učil, jak má používat jazyk, a jak dýchat, aby se při líbání neudusila, a po chvilce si uvědomil, že dívka má nadání nejen k jízdě na koni, ale i k milování. Byl už natolik zkušený, aby si s tím byl naprosto jist. A také zjistil, že její tělo reaguje úplně stejně jako tělo dospělé ženy a je k milování víc než připravené. Jeho vlastní tělo také odpovídalo náležitým způsobem, takže po chvíli se od dívky raději odtáhl, protože se začal bát, že se neovládne a připraví ji o to proklaté panenství rovnou tady na lesní mýtině místo v novomanželském loži. Ismaril byl totiž jako čestný muž z lidského rodu pevně rozhodnutý, že jestli se s Melwen bude kdy milovat, tak jedině jako se zákonitou manželkou. - "Odpusť, já …," Ismaril zvedl oči k nebi a hledal slova, kterými by té strašné holce vysvětlil, jak se muž v takové situaci cítí. Melwen se ušklíbla a řekla mu, že to přece ví ze školy, ale netušila, že je to opravdu tak bolestné a těžké překonat. Pak se jí ho ale zželelo a něžně ho pohladila po vlasech. "Tak mne raději nauč ten tvůj závěs na koni," prohlásila a hbitě vyskočila na nohy. "Brzy se začne stmívat, tak už nemáme moc času," dodala pragmaticky a povzbudivě se na mladíka usmála. Ismaril jen těžce polkl a přemítal, jestli by raději neměl ukončit své utrpení tím, že tu potvoru rovnou zabije, ale pak si řekl, že to není její vina, ale jeho vlastní, protože si prostě neměl nic začínat s takovouhle lolitkou, a navrch ještě elfkou. Ztěžka se zvedl, udělal pár kroků a zhluboka dýchal, aby se zbavil boule v rozkroku a mohl sednout na koně. "Tak jo, budeme tedy pokračovat," řekl dívce a pokynul jí, ať vyskočí do sedla.
- Zrcadlo Galadriel Anuviel vstoupila do vany a dychtivě se ponořila do teplé vody provoněné vonnou solí. Opřela se hlavou o okraj a vzpomínala na včerejší odpoledne a noc strávené s Elessarem. Teprve si začínala plně uvědomovat, co se vlastně stalo, a co to pro ni znamená. Věděla teď, že Elessara miluje, a že on je tím mužem, se kterým by chtěla prožít svůj život. Cítila však velký vnitřní zmatek, protože Ilúvatar jí sice slíbil velkou lásku, ale s někým úplně jiným. A navíc si dostatečně dobře uvědomovala, jak je její láska ke králi nemožná. I kdyby Ulmo svoji kletbu odvolal, pro ně by to nic nezměnilo, protože Elessar byl ženatý, a navíc byl králem mocné říše, který si nemohl dovolit jen tak z rozmaru střídat manželky. A Arwen byla těhotná a pod srdcem nosila budoucího krále Gondoru. Prostě to byla naprosto beznadějná situace. Anuviel si i přes svoji zamilovanost a citovou rozháranost dobře uvědomovala, že by měla na Elessara co nejrychleji zapomenout, ale nevěděla, jak to dokázat. Umyla si celé tělo mýdlem a vlasy březovým šampónem, a na závěr koupele otočila lesklým kohoutkem, aby na sebe pustila ledovou sprchu. Úplně normální moderní koupelna jako na Zemi, říkala si. Ovšem až na to, že se nachází na stromě ve výšce nějakých šedesáti stop nad 113
KONOPNÁ PANÍ II. zemí, a voda je do ní přiváděna mocí elfských kouzel. Říše Paní světla ji čím dál tím víc fascinovala. Všechno zde bylo tak dobře promyšlené, dotažené do nejmenšího detailu. Snoubila se zde zručnost Noldor s poetikou a smyslem pro krásu umělecky založených Teleri, které ještě posilovala kouzelná moc Prstenu vody. V mládí se Galadriel na dvoře krále Thingola naučila nejen kouzlům, ale získala i praktické znalosti, jimiž po svém příchodu mezi lesní elfy obohatila jejich kulturu. Přivedla s sebou zkušené řemeslníky, kteří své umění předávali dál, a tak se v Lothlórienu pomocí technologií naprosto neznámých ostatním národům a často i působením magie vyráběly jinde ve Středozemi naprosto nevídané látky, provazy, čluny a další věci. Galadriel dívce slíbila, že jí prozradí tajemství výroby těchto předmětů, a Anuviel jí na oplátku přislíbila, že obohatí faunu Zlatého lesa o nějaký nový živočišný druh, aby nemusela žárlit na jednorožce krále Thranduila. Také jí slíbila, že ještě než odjede, vytvoří velké konopné pole, aby Galadriel měla zásobu semen a mohla si ve Zlatém lese vyšlechtit své vlastní odrůdy cannabis valinorica. Elfská vládkyně toužila po konopí nejen pro jeho blahodárné účinky na sexuální představivost svého manžela, ale také ji zaujalo vyprávění Anuviel o možnostech využití jeho vlákna. Doufala, že je upotřebí v místních tkalcovských dílnách a obohatí tak jejich výrobní program o nové zázračné výrobky. Ovšem ani dílny nebyly tím, co dívku v Lothlórienu nejvíc zajímalo. Nejvíce se těšila, až ji Galadriel seznámí s kouzlem největším – se svým pověstným Zrcadlem. Byla to široká a mělká stříbrná nádržka naplněná vodou, jejíž hladina se mocí kouzel Paní světla měnila v zrcadlo, které ukazovalo, co mu Paní přikázala. Mohl to být pohled na nějakou osobu či místo, nebo odpověď na určitou otázku, anebo je mohla nechat pracovat volně. Zrcadlo pak ukazovalo věci minulé, přítomné i budoucí, ale někdy bylo obtížné je od sebe rozeznat a určit, jestli se dotyčná událost již odehrála nebo je součástí budoucnosti, která se může, ale i nemusí vyplnit. Anuviel se na Zrcadlo celou dobu nesmírně těšila, ale teď když se s ním měla seznámit a vyzkoušet jeho moc, najednou dostala strach. Při uvítací večeři Galadriel dívku pozvala, aby s ní strávila dnešní večer u Zrcadla, skrytého v hluboké kotlině na jižním svahu Města stromů. Anuviel ještě do včerejška po ničem víc netoužila, ale po tom, co se stalo mezi ní a Elessarem, měla tak panickou hrůzu z budoucnosti, že ji úplně přešla chuť přečíst si v Zrcadle, co ji čeká a nemine. Nehledě na to, že ani to, co Zrcadlo ukazuje, se v budoucnosti vůbec nemusí vyplnit, protože již jen samotná skutečnost, že budoucnost byla zjevena jejím aktérům, ji může úplně změnit. A hlavně se bála toho, že Vznešená elfka nebude ani trochu nadšená jejími city k Elessarovi. Jenže jak před ní zakrýt, co cítí její srdce? Galadriel dokázala číst ve smrtelnících i v elfech jako v otevřené knize a nebylo možné jí něco tajit. Budu se k tomu muset postavit čelem, povzdechla si dívka, a vylezla z vany. - "Přeješ si vidět něco určitého, nebo mám nechat Zrcadlo jen tak bloumat a ukázat ti, co bude samo chtít?" otázala se Galadriel dívky a upřela na ni pronikavě jasný pohled. "Rozmysli se, má drahá, zatímco dojdu pro vodu." Elfka došla k zurčícímu potůčku poblíž nádržky a naplnila v něm stříbrný džbán. Na obloze zářily hvězdy jako bílé perly rozhozené po černém sametu a temnou nocí se rozléhal zpěv slavíků. Čirým vzduchem se nesla omamná vůně nesčetných květů lothlórienského léta, ale Anuviel krásu večera nevnímala a jen se chvěla obavami z toho, co v Zrcadle spatří. - "Tak, jak jsi se rozhodla?" zeptala se Galadriel a vyprázdnila džbán do nádrže. Počkala, až se voda ustálí, naklonila se nad hladinu a dýchla na ni. Černá hladina vody rázem ztuhla v nehybné potemnělé zrcadlo odrážející třpyt hvězd. - "Nechej Zrcadlo, ať mi ukáže, co si samo bude přát," rozhodla se Anuviel odevzdaně. Elfská vědma se na ni opět pátravě zahleděla a přikývla. "Dobrá, jak si přeješ. Zrcadlo je připravené, můžeš k němu přistoupit. Jen se nedotýkej hladiny!" Anuviel se naklonila nad nádržku a chvíli se nic nedělo. Najednou se temná hladina posetá hvězdami rozhrnula jako opona v
114
KONOPNÁ PANÍ II. divadle a dívka spatřila půvabně zvlněnou krajinu. Louky a obdělaná pole se střídaly s hustými lesy, mezi nimiž se leskly ohyby široké řeky. Oko neviditelné kamery se přesunulo dále proti jejímu proudu a objevila se vysoká kuželovitá hora s kosým plochým vrcholem, na jejímž úpatí se rozkládalo velké město vytesané v růžovém a bílém kameni. Vévodila mu obrovská kupole, jejíž lesklá střecha oslnivě odrážela zapadající slunce. Jeho paprsky plápolaly jako oheň a město zdálky vypadalo, jako by hořelo. Byl to nádherný pohled! Anuviel si náhle uvědomila, že je jí hora povědomá, a poznala mordorskou sopku Orodruinu, Horu osudu. Ale zbytek krajiny se nepodobal ničemu, co v Černé zemi spatřila, takže se muselo jednat o budoucnost. Obraz se najednou prudce změnil a objevila se velká terasa na úbočí té samé hory, za níž zel široký vchod do jeskyně. Na terase stál velký skurut v nachovém plášti a v ruce držel žezlo ve tvaru kovářského kladiva. Na hlavě měl železnou korunu zdobenou lesklým černým obsidiánem a jasně zářícím bílým onyxem a volnou rukou kynul jásajícímu davu skřetů shromážděnému níže na úpatí hory. Anuviel prudce vydechla překvapením, když poznala Orcase. Tak tohle je bezesporu budoucnost a podle mého gusta, pomyslela si s uspokojením, protože podle jejího názoru byl tím nejvhodnějším kandidátem na mordorský trůn právě Orcas. Její spokojenost však netrvala dlouho. Obraz Mordoru zmizel a na hladině se objevila ztrhaná Glorfindelova tvář, v níž se zračila nesmírná bolest. V Anuviel by se v té chvíli krve nedořezal. Ve svém oblouznění Elessarem na elfa úplně zapomněla, ale teď jí při pohledu na jeho utrpení projela ostrá výčitka. Glorfindelův zmučený obličej zmizel a vystřídal ho pohled na Arwen hrající si s krásným nemluvnětem. Královna náhle zvedla hlavu, jako by ji něco vyrušilo, a pohlédla přímo na Anuviel s podivným výrazem v očích. Dívka se zachvěla, protože tento pohled již viděla předtím. Vídala ho v očích elfů připlouvajících ze Středozemě do Blažené říše. V Zrcadle se náhle objevil pohled na majestátní palác podivné architektury uprostřed obrovského lidnatého města, ležícího v širokém kruhovém údolí. Palác se náhle přiblížil a oko kamery prošlo jeho zdmi do velkého sálu, kde u kulatého stolu sedělo patnáct mužů v honosných oblecích. Kolem krku měli zavěšené zlaté řetězy nesoucí těžké přívěsky s neznámým znakem. Do místnosti vstoupil mladý muž oblečený ve zlatě vyšívaném šatu. Všichni přítomní až na jednoho, který se k němu ostentativně otočil zády, ho přivítali hlubokou úklonou. Následoval záběr na nespokojencovu zatrpklou tvář, z něhož bylo patrné, že jsou s mladíkem v úzkém příbuzenském vztahu, protože si byli velmi podobní. Jeden z uklánějících se mužů poodešel ke stolku a vzal z něj hedvábný polštář, na němž ležela zlatá koruna zářící nespočetnými drahými kameny. Předstoupil s polštářkem před mladíka a poklekl před ním nabízeje mu korunu. Anuviel jen těžce polkla překvapením, protože mladík nebyl nikdo jiný než její přítel Ismaril. Náhle se v Zrcadle objevilo město na břehu úzké mořské zátoky, kde kotvily bílé lodě s labutí přídí. Pohled sklouzl po hradbách staré elfské pevnosti a ponořil se do jejího nitra. Anuviel vytřeštila nevěřícně oči, protože před sebou spatřila ložnici s velkou postelí, na níž ležel Glorfindel v objetí s neznámou elfskou krasavicí. - "Ne, tohle přece není možné, ty lžeš!" vykřikla rozhořčeně na Zrcadlo a plácla rukou do vodní hladiny. Dostala od ní takovou ránu, až odletěla dobrých deset stop daleko a v bezvědomí dopadla do husté trávy. Pomalu se probírala z mrákot, a když konečně otevřela oči, spatřila jak se nad ní naklání Galadriel se znepokojeným výrazem ve tváři. "Co, co to bylo?" vypravila ze sebe s pocitem, že ji někdo pořádně praštil přes hlavu, a ruka ji pálila, jako by jí sáhla do ohně. - "Říkala jsem ti přece, že se nemáš dotýkat hladiny," řekla elfka vyčítavě, ale s úlevou v hlase, a oběma rukama jí třela zraněnou ruku. "Naštěstí jsi výjimečně silná, takže ti to příliš neublížilo, ale být na tvém místě nějaký jiný smrtelník, byl by už mrtvý! Mé Zrcadlo je velmi
115
KONOPNÁ PANÍ II. mocné a nesnáší, když se ho někdo dotýká." Pomohla Anuviel vstát a odvedla ji do bílého altánku postaveného ve strmém úbočí travnaté kotliny. - "Posaď se, ať se vzpamatuješ," řekla Galadriel a rozsvítila krásně cizelovanou stříbrnou svítilnu zavěšenou pod stropem. Usadila dívku do pohodlného křesla a podala jí pohár naplněný osvěžujícím nápojem s chutí máty. Posadila se na stoličku u jejích nohou a pátravě se na dívku zahleděla. "Viděla jsem to samé co ty, má drahá, takže mi nemusíš nic skrývat, i když je mi jasné, že bys tak ráda učinila. A Zrcadlo tentokrát nelhalo, tím jsem si naprosto jistá, protože všechny obrazy byly naprosto čisté a bez zachvění, a to znamená, že není pochyb o tom, že byly skutečné. Všechny, až na ten poslední, se zcela určitě týkaly budoucnosti, ale nedokáži dost dobře určit jestli to, co tě tak rozhořčilo, byla přítomnost či snad budoucnost. Je mi to moc líto, ale opravdu to není v mé moci," řekla omluvně a soucitně pohlédla na Anuviel. - "Ale pojďme si raději o tom všem, co jsi viděla, důkladně promluvit," vybídla dívku elfka. Anuviel se sice moc nechtělo, protože ještě byla pod dojmem té neuvěřitelné scény s nevěrným Glorfindelem, ale nakonec si řekla, že bude lepší na to teď zapomenout a raději se věnovat něčemu méně bolestnému. Začaly s Galadriel rozebírat jeden obraz po druhém. První scény jim oběma byly zcela jasné, ale Galadriel nedokázala odhalit příčinu Glorfindelova utrpení a ani Anuviel na tom nebyla lépe i přes svůj dar jasnozřivosti. Když došly ke scéně s Arwen, Galadriel se zamračila. - "Ten zármutek v očích znám stejně dobře jako ty," řekla ponuře a zavrtěla hlavou. "Jen nechápu, proč by má vnučka měla chtít opustit Středozem. Vždyť dosáhla všeho, po čem toužila, má Elessara, čeká s ním dítě a je královnou. Co by si mohla ještě víc přát?" Anuviel raději nic neříkala, protože měla silné tušení, že příčina královnina smutku by mohla být nějakým způsobem spojena s ní. "Ale ten další obraz mi přímo vyrazil dech!" pokračovala po krátké odmlce Galadriel. "Vždyť to bylo hlavní město říše Východu a ti muži za kulatým stolem, to byla východňanská knížata při volbě nového císaře. Nedokáži si to vysvětlit jinak, než že ten mladíček Ismaril se stane císařem Východní Středozemě, jiné vysvětlení nemám." Anuviel přisvědčila, protože i ona dospěla ke stejnému závěru. - "No, a co se týče toho posledního obrazu," řekla elfka váhavě. "Podívej, jsi má přítelkyně, tak ti to musím říct. Poznala jsem tu ženu s Glorfindelem. Je to dcera Círdana, vládce Šedých přístavů, kde se teď Glorfindel nachází. Před mnoha lety spolu nějaký čas žili, ale to už je opravdu moc dávno. Šedé přístavy tehdy vypadaly úplně jinak, takže to nemohl být odraz minulosti. Je mi to opravdu líto, ale v tomto případě mé Zrcadlo ukázalo buď přítomnost, nebo budoucnost, rozhodně ne minulost." Elfka těžce vzdychla a její pohled se zabodl do Anuviel jako mrazivý šíp. - "Třeba je to trest za to, že jsem se milovala s Elessarem," řekla dívka nepřítomně a vyhrkly jí slzy. Najednou si uvědomila, že Glorfindela přece jen miluje, a že představa jeho nevěry ji přímo strašlivě bolí. Co když už ji přestal milovat? Co když se pod tíhou nepřetržité frustrace, kterou s ní prožíval, rozhodl vrátit ke své staré lásce? Co když nějak na dálku vytušil její city k Elessarovi a zavrhl ji? Co když … - "Měla jsem zato, že se nic nestane, když se s Elessarem pomiluješ," řekla elfka vážně. "Ale teď mám neodbytný pocit, že jsem se mýlila. Brala jsem v úvahu jen to, jaké to bude mít následky pro Elessara a pro Glorfindela, a úplně jsem se zapomněla strachovat o tebe, má milá smrtelnice." Galadriel se odmlčela a pohladila dívku po tváři. - "Jsi velmi silná, Anuviel, ale máš jednu slabinu," pokračovala Paní světla. "Varovala jsem tě před ní už ve vzkazu, který ti přinesl Haldir do Roklinky, vzpomínáš?" Anuviel si až příliš dobře vzpomínala na elfčina slova o tom, že by si měla dát pozor na své srdce. Moc dobře věděla, že když se zamiluje, těžko se vyrovnává s city, a že si v nich většinou nedokáže včas udělat jasno, za což následně tvrdě zaplatí. To bývala vždycky její slabina a Ilúvatarova kouzla v tomto směru nic nezměnila ani v jejím novém životě.
116
KONOPNÁ PANÍ II. - "Já vím, Galadriel," zasténala dívka nešťastně. "Ale nemohu si pomoct, prostě jsem už taková, a když se zamiluji, tak ztrácím rozum, a nedokážu se správně rozhodnout. Já dobře vím, že Elessar není muž pro mne, ale přesto ho miluji! A ze všeho nejhorší je, že stejně tak miluji Glorfindela a strašně mne bolí jeho nevěra. A mám teď strach, že on mne již nemiluje a vůbec nevím, co mám teď dělat." Anuviel sklopila hlavu a strašně se za své vyznání před elfkou styděla. Galadriel se na ni pátravě podívala a souhlasně pokývala hlavou. "Toho jsem se obávala! Ale snad bude mít Elessar víc rozumu než ty, a nebude tě ve tvém bláznovství podporovat." Elfka bolestně vzdychla a zahleděla se do temné noci. "Smrtelní muži jsou však někdy tak strašně bezohlední," dodala zasmušile a křepce vyskočila na nohy. - "Nemá cenu se dál trápit těmito úvahami, má drahá," řekla již o poznání veselejším tónem a natáhla ruku k Anuviel. "Pojď, vrátíme se do mého příbytku a připojíme se k ostatním." Dívka také vstala, a ruku v ruce se vrátily do koruny obřího mallornu.
- Svéhlavá dcera Melwen sklopila oči a s úzkostí čekala, co matka řekne na její přiznání. Rozhodla se, že bude kout železo, dokud je žhavé, a chopí se první příležitosti, která se naskytne, aby si s matkou v soukromí promluvila o svých citech k Ismarilovi. Včera ještě k tomu po celý den neměla odvahu, ale dnes se už konečně odvážila matce přiznat, že je do mladíka zamilovaná a že se s ním líbala. Vzala všechnu vinu na sebe a tvrdila matce, že to ona ho vyprovokovala k polibkům, a že mladík tedy vlastně nemohl nic jiného dělat. Nebylo to však moc platné, a nyní již začínala litovat, že matce vůbec něco řekla. - "Jak si to ten mizera mohl dovolit!" zalykala se Galadriel vzteky a rozhořčením nad takovou nevděčností ze strany východňanského hosta. "Vždyť věděl, že jsi ještě dítě! Chlípník jeden!" Elfka ještě chvilku zahrnovala nepřítomného mladíka všemi nejhoršími nadávkami a výčitkami, na které byla v tomto okamžiku schopná přijít, ale vzápětí si uvědomila, jak se dotýkají její pobledlé vzlykající dcery, a nad hněvem zvítězila mateřská láska. - "Ty si opravdu myslíš, že ho miluješ, Melwen?" otázala se úzkostlivě. "Vždyť o lásce nic nevíš, jsi přece ještě příliš mladá na to, abys milovala. Znáš jen staré příběhy a písně, které hovoří o velkých láskách, ale ty většinou nemají moc co do činění s tím, jak to chodí ve skutečném životě. Takové lásky jsou nesmírně vzácné, právě proto se přece o nich zpívá v písních! A nejsou jen šťastné příběhy, jen si vzpomeň na příběh Finduilas a Túrina, nebo na lásku Aredhel Gondolinské a Temného elfa Eöla. Láska je nebezpečná, a nikdy dopředu nevíš, jak dopadne. Proto je třeba nejprve nabýt zkušenosti a poznat svět, než se zamiluješ, mé dítě. A ty o něm ještě vůbec nic nevíš." Galadriel se svíralo srdce úzkostí nad nerozvážností její mladičké dcery. Byla si sice dobře vědoma toho, že Melwen je na svůj věk velmi vyspělá, ale nechtěla, aby příliš brzy začala žít životem dospělých a ztratila tak krásná léta nevinného dospívání. - "Znám také jiné příběhy než jen ty, o nichž mluví knihy a písně, matko," řekla Melwen vážně. "Není snad láska mezi tebou a mým otcem právě jedním z takových příběhů o velké lásce, která překoná všechny překážky? A co láska Elessara a Arwen? To přece nejsou žádné lásky z knih nebo písní, i když se o nich písně skládají. To jsou příklady přímo z naší rodiny!" Galadriel na dceru vyčítavě pohlédla, ale nic neřekla. Elfská princezna se odmlčela a přemýšlela, jestli se má matce svěřit se svým věšteckým transem. Druhý den si o tom vážně promluvila s Ismarilem a přinutila ho, aby jí slovo od slova opakoval, co mu tehdy řekla. Sama si ze své věštby nepamatovala vůbec nic. Mladík se chvíli vykrucoval, ale nakonec ho dívčin prosebný pohled obměkčil, a řekl jí, co mu předpověděla. Melwen její vlastní proroctví natolik ohromilo, že notnou chvíli zůstala bez 117
KONOPNÁ PANÍ II. hlesu, což se jí příliš často nestávalo. Najednou pocítila strašnou tíhu odpovědnosti za svá slova a pochopila, že za dar věštění se draze platí. A také to, jak je vlastně strašně nezkušená a neznalá. Jak si mohla být jistá, že její věštba byla správná, že se opravdu uskuteční? Melwen byla dostatečně inteligentní, aby chápala, jak by mladíkovi mohlo ublížit, kdyby její slova byla jen nějakou krutou hrou zlých sil, a ona se ve své předpovědi zmýlila. Z Ismarilovy reakce jí bylo jasné, že mladík jejím slovům věří, což jí na jedné straně lichotilo, ale na druhé to v ní vzbuzovalo velké obavy. Říct o tom své matce se bála, protože by jí musela přiznat, že jí zatajila tu první příhodu, když upadla do podobného transu. Nakonec se ale rozhodla, že se matce přizná, protože si uvědomila, že tentokrát jde opravdu do tuhého a musí využít všech argumentů, které by její rodiče přesvědčily k souhlasu se sňatkem. Nehledě na to, že její matka měla s věštěním velké zkušenosti, a Melwen doufala, že by jí mohla poradit v otázce správnosti věštby. Galadriel dceru pozorně vyslechla a k jejímu velkému překvapení jí obratem potvrdila, že její věštba je určitě platná. Vyprávěla jí o obrazech Ismarila jako východňanského císaře, které v Zrcadle spatřila Anuviel, a prohlásila, že taková dvojí věštba je dostatečným důkazem, že se jedná o silně pravděpodobnou budoucnost. Melwen, která se už učila o věštbách a určování jejich spolehlivosti ve škole, tuto poučku dobře znala, a tak usoudila, že její matka má určitě pravdu, a rozhodla se, že nastal pravý okamžik, aby šla s barvou ven. - "Chci se stát Ismarilovou ženou," prohlásila a odhodlaně se na matku zadívala. Neuhnula, ani když z matčiných očí vyšlehl jasný blesk silného nesouhlasu, a pevně snesla její rozzlobený pohled. "Stane se císařem, tak to je snad na smrtelníka dost vysoké postavení, abyste mu mne mohli dát bez ostudy za ženu, ne? Vím, že ženich smrtelník je u nás považovaný za méněcenného, ale když bude císařem, tak by se s naší svatbou měli smířit i ti náfukové z Roklinky a Šedých přístavů! Miluji ho a on miluje mne, maminko. A nemohu čekat, až podle našich zvyků dospěji, vždyť to už by byl Ismaril dávno mrtvý!" Sotva vyřkla to strašné slovo, její hlas se zlomil a dívka se zoufale rozeštkala. Galadriel přisedla k dívce na pohovku a vzala ji do náruče. Srdce měla rozervané soucitem s dívčiným žalem a starostí o její budoucí štěstí. "Neplač, děťátko moje," konejšila ji. "Vždyť víš, jak moc tě s otcem milujeme, a jak nám záleží na tvém štěstí. Ale právě proto se o tebe tolik bojím, dítě! Smrtelní muži jsou tak nestálí a dokáží se k ženám chovat strašně bezohledně a krutě. A ty Ismarila ani pořádně neznáš!" Melwen zvedla hlavu a vyčítavě na matku upřela oči. - "Ale vždyť ty také ne, matko," vyhrkla. "Tak ho přece nemůžeš soudit! A ještě k tomu tak tvrdě. Vždyť zachránil život Haldirovi. Kdyby to byl nějaký bezohledný mizera, tak by utekl a vykašlal se na ostatní! Vždycky jsi mi říkala, že mám schopnost vycítit, co se ve věcech a lidech skrývá. Proč mi tedy nedůvěřuješ, když ti říkám, že Ismaril si moji lásku zaslouží? Já to, matko, vím. Nemohu ti vysvětlit jak, ale vím to. On je ten pravý, a jestli ho teď kvůli vám ztratím, nikdy v životě to tobě ani otci neodpustím!" Melwen se roztřásla strachy nad svou vlastní opovážlivostí, ale byla rozhodnutá neustoupit. Galadriel sebou trhla, jako by jí projel nůž, a bolestně pohlédla na dceru. Najednou pochopila, že to myslí naprosto vážně, a že dalšími námitkami a odporem by dosáhla jen toho, že by ztratila její lásku. Vzpomněla si, jak se sama musela bít za to, aby její bratři svolili k zasnoubení s Celebornem, který se jim pro jejich krásnou a urozenou sestru nezdál dostatečně dobrým, protože to byl jen ubohý nedomrlý Teleri, který nikdy nepoznal svit Dvou stromů. Na odcizení, ke kterému kvůli tomu mezi ní a bratry došlo, a které nikdy neměla příležitost napravit, protože všichni její bratři zahynuli ve válce s Morgothem, a již nebyl čas na usmíření. Milovala svoji dceru nadevše a její štěstí bylo pro ni tou nejdůležitější věcí na světě. Stále ji ještě mučily obavy z důsledků tak nepředloženého a rychlého rozhodnutí její dcery, ale již neměla sílu jí dál odporovat.
118
KONOPNÁ PANÍ II. - "Dobrá, dovolím ti tedy, aby ses s Ismarilem zasnoubila," souhlasila neochotně. "Promluvím o tom s tvým otcem, ale nezaručuji ti, že s tím bude souhlasit i on!" Melwen se jí vrhla do náruče a začala jí šťastně děkovat. Znala již vztahy mezi svými rodiči natolik dobře, aby si byla jistá, že když se Galadriel k něčemu rozhodne, její otec nemá sebemenší šanci ji od toho odradit. ***
***
***
***
***
***
- "A tak otci nakonec nezbylo, než souhlasit," uzavřela Melwen své vyprávění. Ismaril na ni nevěřícně hleděl a najednou nevěděl, co má říct. Příliš málo toho znal o elfech a jejich zvycích, aby dokázal pochopit, jak to v elfské rodině chodí. Celeborn byl zpočátku tvrdě proti tak předčasnému sňatku, a navíc ještě se smrtelníkem z nepřátelského národa. Sice své ženě věřil, že se věštba vyplní a Ismaril se stane císařem, ale ani to by ho nepřimělo změnit své rozhodnutí. Co pro elfy znamenal nějaký císař smrtelníků! On sám pocházel z význačného královského rodu a jeho manželka byla nejurozenější Vznešenou elfkou ve Středozemi. Zapůsobilo na něj teprve, když mu Galadriel připomněla, za jakých okolností se oni dva dali dohromady, a jakou cenu za to musela zaplatit. Vždyť její bratři na něj tehdy hleděli s téměř stejným despektem a nelibostí jako on nyní na Ismarila. V jejich očích byl jen chudákem zdaleka nedosahujícím schopností a vzdělanosti Noldor, jehož jediné přednosti spočívaly v tom, že uměl dobře zpívat a lovit. A i když nakonec s jejich sňatkem souhlasili, nikdy mezi nimi už nedošlo k opravdovému usmíření. Pro elfy byly rodinné vztahy nesmírně důležité, čemuž nebylo co se divit, když trvaly celou věčnost. Představa, že by ztratil lásku své dcery, byla pro Celeborna tak strašlivá, že se zasnoubením nakonec souhlasil. Řekl však, že svou dceru dá Ismarilovi teprve tehdy, až se věštba naplní a on usedne na císařský trůn. Věděl toho o východňanských mravech a společnosti dost na to, aby trval na této podmínce, protože doufal, že jako císařovna se Melwen nebude muset přizpůsobovat tamním mravům a zvyklostem do míry, která by ji učinila nešťastnou. - "Takže teď mohu tvé rodiče požádat o tvou ruku?" zeptal se Ismaril stále ještě s nedůvěrou v hlase, když se vzpamatoval z ohromení nad tím, jak mu osud přeje. Melwen se na něj zářivě usmála a vložila svoji ruku do jeho. "To klidně můžeš, i když má ruka ti už patří, alespoň co se mne týče," řekla vážně a políbila ho na ústa. Už jí to šlo podstatně lépe než předevčírem, vždyť to také s Ismarilem od té doby poctivě trénovali. Skrývali se přitom na lesních mýtinkách, kde je mohla zahlédnout nanejvýš tak zatoulaná lesní zvěř, a vychutnávali si pocit trhání zakázaného ovoce s nadevše lahodnou chutí. Ismaril byl mužem činu, takže nelenil, a ještě téhož večera požádal Celeborna a Galadriel o rozhovor v soukromí. Rodiče Melwen okamžitě vyhověli jeho prosbě, a když se na nejvyšší míru rozrušenému mladíkovi ze sebe podařilo vysoukat žádost o ruku jejich dcery, s úsměvem shovívavě souhlasili. Celeborn k němu dokonce pocítil jisté sympatie, protože Ismarilovo rozpoložení mu připomnělo, jak on sám se kdysi cítil před bratry Galadriel, a tak se k mladíkovi choval, co nejpřátelštěji uměl. Nakonec ten kluk bude jednou mým zetěm, říkal si, a tak bude lepší, když z nás budou přátele. A protože byl i moudrým panovníkem a politikem, uvědomoval si také, jak významně tento sňatek přispěje ke zlepšení vztahů mezi Východní a Západní Středozemí. Včera večer s Ismarilem a ostatními hosty dlouho diskutovali o otázkách politiky ve Středozemi a překvapilo ho, jaké má mladík v této oblasti názory. Byl v nich patrný vliv jeho matky, která ho vychovala ke snášenlivosti a úctě k ostatním národům a rasám, u Východňanů jinak velmi vzácným. Ismaril se zmínil o svých rozepřích s otcem ohledně politiky a vztahů k Západu. Mladíkův otec byl pravý Východňan a jeho názory se nelišily od postojů většiny lidí v císařství Východu. Nebyl sice žádným zavilým nepřítelem Západu, ale ani ve snu by ho
119
KONOPNÁ PANÍ II. nenapadlo, že by mezi oběma částmi Středozemě mohly někdy zavládnout přátelské vztahy. Tisíce let trvající nepřátelství mezi oběmi říšemi v něm bylo tak zakódované, že si něco podobného ani nedokázal představit. Zápaďané prostě byli odvěkými nepřáteli jeho země a tím to pro něj končilo. Jeho syn na to měl úplně jiný názor, a přátelské vztahy, které navázal se smrtelníky i elfy v Západní Středozemi, dokazovaly, že své přesvědčení také uplatňuje v praxi. Celeborn poznal, že Ismaril je nadán výjimečnou inteligencí, a že má odvahu se za své názory postavit, což pro něj bylo obojí stejně důležité. Když o Ismarilově žádosti o ruku své dcery přemýšlel s chladnou hlavou, musel uznat, že z hlediska budoucnosti Středozemě to byla ta nejlepší věc, která by se mohla stát, a že se mu mladík dokonce velmi líbí. Ismaril byl štěstím bez sebe a ani mu tolik nevadilo, že si svou nevěstu nebude moct hned odvézt domů. Sám si uvědomoval, že nebude lehké přesvědčit otce, aby s jeho sňatkem souhlasil. Jeho otec si sice vzal za manželku ženu z jiného národa, ale pořád to byla žena z lidského rodu. Zatímco Ismarilova nevěsta je elfka, příslušnice plemena, které lidé ve Východní Středozemi nijak neměli v lásce a pověrčivě se jej báli. Elfy tam už znali jen ze starých pověstí, protože s nimi v posledních tisíciletích již téměř vůbec nepřicházeli do styku, jelikož většina elfů z Východu již dávno odešla do Blažené říše. Ve vzdálených neobydlených částech Východní Středozemě se sice ještě skrývaly nepočetné tlupy divokých a necivilizovaných elfů Avari, ale ti se lidem důsledně vyhýbali. Ismaril si dobře uvědomoval, že dívka to bude mít v jeho vlasti velmi těžké, a tak se ani na Celeborna nezlobil, že trvá na tom, aby si Melwen vzal teprve tehdy, až se stane císařem. Až se stane císařem… Tato neskutečně šílená myšlenka jej trýznila a nedala mu spát. Galadriel mladíkovi potvrdila správnost věštby své dcery, takže ten teď věřil, že se jedná o hotovou věc. Jen nechápal, jak by k něčemu takovému vůbec mohlo dojít, vždyť favoritem na císařský trůn byl jeho otec, a Ismaril při svém mládí nikdy ani nepřicházel v úvahu. Anuviel mu již před časem říkala, že ve Středozemi brzy dojde k převratným změnám, ale mladíka nikdy nenapadlo, že by mohly nějak zasáhnout do jeho vlastního osudu. Od dětství toužil po dobrodružstvích a v dospívání byl silně ovlivněný romantickými příběhy vyprávěnými jeho matkou. Ismaril miloval staré příběhy o slavných elfských a númenorejských vládcích, a toužil po tom, stát se také tak mocným a velikým, ale nikoliv pro svůj osobní prospěch. Jeho snem bylo konat dobro a pozvednout lid Východu, usmířit jej s ostatními národy Středozemě, aby se mohl rozvíjet bez válek a rozbrojů se sousedy. Vždyť Západ byl o tolik civilizovanější a vztahy mezi lidmi zde byly daleko lepší a lidštější než v jeho vlasti. Ismaril věřil, že Východ se toho má od Západní Středozemě hodně co učit, a že pokud tak učiní, přinese mu to velký prospěch. Melwen již byla s otcovou podmínkou daleko méně spokojená, protože by nejraději žila s Ismarilem již nyní, ale chápala, že od svých rodičů nemůže čekat žádné další ústupky. V posledních dnech pochopila mnoho důležitých věcí, a především si uvědomila, jak je nezkušená a neznalá. Chvílemi měla pocit, že je ještě malou holčičkou, která jen ohromeně zírá na ten podivný svět kolem sebe. Přitom ještě před pár dny si připadala skoro již dospělá a připravená na všechno, co život může přinést. Při své inteligenci si teď uvědomovala, že tomu tak není, a že se má ještě hodně co učit. Rozhodla se tedy, že času, který bude trvat její zasnoubení, využije k cestování a poznávání života v Západní Středozemi, aby v roli Ismarilovy manželky nepůsobila jako nějaká nezkušená husička. Požádala Elessara, aby ji vzal s sebou do Minas Tirith k její sestřence-neteři Arwen, kde chtěla začít se svým vzděláváním. Galadriel i Celeborn souhlasili, byť neochotně, protože sami dobře chápali, že požadavek jejich dcery je naprosto oprávněný. Bylo jim sice líto, že se ji dlouho neuvidí, ale chápali, že pro její dobro se budou bez ní muset obejít a nechat ji vylétnout z rodinného hnízda.
120
KONOPNÁ PANÍ II.
- Pták Ohnivák - "Já také nevím, jak by se to mohlo stát, Ismarile," řekla Anuviel zamyšleně, "ale Zrcadlo to ukázalo zcela jasně. Zvolí tě císařem proti vůli tvého otce, a nebude to moc dlouho trvat, protože v tom obraze, co Zrcadlo ukázalo, jsi byl ještě velmi mladý, vypadal jsi vlastně stejně jako teď." Ismaril přišel za Anuviel, aby se s ní poradil o své budoucnosti. Již od počátku jejich známosti ji považoval za statečnou a mazanou válečnici, která dokázala zničit moc Temných pánů, ale od té doby, co spatřil výsledky jejího čarování v Dol Gulduru a spálenou mršinu obávaného medvěda, dívka ještě stoupla v jeho vážnosti, a měl ji nyní za stejně mocnou vědmu jako Galadriel. - "Trochu jsem už o tom přemýšlela," pokračovala. "Požádala jsem Celeborna, aby mi půjčil mapy Východní Středozemě a také staré spisy, které o ní hovoří. Včera jsem si to prostudovala a dostala jsem takový trochu šílený nápad." Ismaril se na ni tázavě podíval. "Jak moc šílený?" vyhrkl dychtivě. "Ale proč vůbec říkáš šílený? Ono sice všechno, co jsi dosud tady ve Středozemi vykonala, vlastně bylo šílené, protože nikoho jiného by tady nic podobného nenapadlo. Ale ty tvé nápady se pak vždycky ukázaly jako dobré, a tak si myslím, že by byla hloupost je nazývat šílenými. Jsou poněkud nezvyklé, to ano, ale určitě ne šílené. Takže pokud máš nějaký nápad, který se týká mé země, tak si ho moc rád vyslechnu." Mladík se na dívku zazubil a dodal: "A jak tě vůbec napadlo, že by se mi tvé nápady mohly zdát šílené, když ty moje taky nejsou úplně tak normální, že?" Anuviel se zasmála a souhlasně přikývla. "Musím ti tedy říct, že jsi mi úplně vyrazil dech, Ismarile," řekla vřele. "Nejen tou záležitostí s císařským trůnem, ale hlavně tím, jaký jsi měl úspěch tady u elfů. Zasnoubit se s elfskou princeznou! Ani nevíš, jakou jsi měl kliku, že se ti něco takového podařilo. Takový Elessar musel čekat sedmdesát let, než mu Elrond dal Arwen. A ty jsi to zvládnul za pár dní! No, ale vraťme se k té naší záležitosti." Ismaril přikývl a soustředěně napjal uši. - "Napadlo mne totiž, že bych se mohla pokusit trochu postrčit osud tím správným směrem," prohlásila Anuviel a rozpačitě se na mladíka usmála. "Udělat něco přínosného ve prospěch tvé země a navléknout to tak, aby zásluha padla na tvoji hlavu." Dívka vstala a sundala velkou roli map z poličky s knihami, připevněné ke kmenu mallornu, a rozvinula ji na psacím stole, který byl spolu s postelí jediným větším kusem nábytku v prostorné ložnici pro hosty. - "Podle starých map a spisů je tady to území mezi Mordorem a tvou zemí neobydlenou pouští. Podívala jsem se tam prostřednictvím mého informačního systému, teda ty bys asi řekl s pomocí kouzel," ušklíbla se ironicky, "a viděla jsem, že tomu tak je ještě v současnosti. Celá tato velká oblast," dívka ukázala na mapě území o velikosti dvaceti tisíc čtverečných mílí, "byla kdysi úrodnou zemí, ale když Sauron pokryl svou zemi Stínem, půda vyschla a život tam postupně téměř vyhynul. Brzy budu dělat velmi převratné úpravy Mordoru, a tak mne napadlo, že bych přitom mohla napravit i tohle. Podnebí v Mordoru se po mých úpravách úplně změní a bude daleko vlhčí, protože snížím výšku Hor stínu a přeruším je tak, aby se do Mordoru dostávala vláha přinášená od moře. Původně jsem chtěla zajistit bezpečné hranice na východě Mordoru vyzvednutím horského hřebenu, který by tvořil přirozenou hranici s Východní Středozemí, ale mohu tento plán ještě změnit. Poradila jsem se s Panovníkem Ardy Manwëm, který mne ujistil, že by se to dalo provést. Kdyby mezi Východem a Západem zavládly dobré vztahy zaručující mír, nebyla by totiž podobná hranice potřebná. Mraky přinášející déšť by se potom nezastavily v Mordoru, ale přinesly by vláhu i do této pouště. Celá oblast by se postupně opět stala úrodnou a obyvatelnou, ale trvalo by to přece jen pár generací. Je však v mé moci tento proces urychlit tak, aby zabral jen pár dní. No, a ty by ses vrátil do své země jako velký hrdina, který mne dokázal přemluvit, abych učinila tenhle zázrak ve prospěch tvé země. Co myslíš, ocenili by to lidé u vás?" 121
KONOPNÁ PANÍ II. Ismaril na dívku vytřeštil nevěřícně oči, protože již sice viděl, jak upravila údolí, kde leželo bývalé balrogovo sídlo, ale netušil, že dívčiny schopnosti by mohly být natolik rozsáhlé a mocné. "Myslím, že všichni by byli naprosto nadšení," řekl. "V mé zemi je sice hodně úrodné půdy, ale nikdy jí není dost. A jestli se kdy dostanu k moci, tak rozhodně zakáži otrokářství a propustím všechny otroky. Pak ale bude třeba pro ně najít půdu, kde by se mohli usadit. Už jsem o tom včera přemýšlel a marně si lámal hlavu kam s nimi. Ten tvůj nápad by tohle skvěle vyřešil! Ale kdo mi uvěří, že je to moje zásluha? Vždyť v mé zemi nic neznamenám!" - "Jen neboj, brzy znamenat budeš a hodně," ušklíbla se Anuviel. "Neboj, načasujeme to tak, aby ti uvěřili. Budeš se muset vrátit domů předtím, než k tomu dojde. A povezeš mé poselství císaři, které jej upozorní na nadcházející změny a výslovně se zmíní o tobě, jako o osobě, která mne k tomuto zásahu přiměla. Rázem se pak v tvé zemi staneš velmi významnou osobou, však uvidíš!" Ismaril se rozesmál a dívku objal. "Ani nevíš, jak ti děkuji, Anuviel," řekl a políbil ji přátelsky na tvář. "Můj strýc Urukar si bude nadosmrti vyčítat, že mne u tebe nechal jako záruku za své obchody. Doufal, že se mne zbaví, a místo toho se vrátím, a ještě k tomu ověnčený slávou. Při své povaze určitě pukne závistí!" Ismaril se zlomyslně usmál, ale vzápětí zvážněl. - "Co ale na to řekne můj otec?" zasmušil se. "Nepůjde mu pod nos už to, že jsem se zasnoubil s elfkou, a jestli se vyplní ta věštba, tak určitě ztratím jeho lásku. Je přesvědčený, že císařem bude on sám, a neunese mé zvolení, to je úplně jisté." Anuviel vzala mladíka za ruku. "Víš, Ismarile, za všechno se v životě platí. Dobré věci přicházejí doprovázeny těmi zlými, tak to prostě v životě chodí, a budeš se s tím muset smířit. Jde jen o to, umět se z těch dobrých těšit a z těch zlých si vzít ponaučení. Většinou je to tak, že i to zlé bývá k něčemu dobré. Třeba k tomu, že tě to postrčí o kus dál. A nezapomeň, že ti stále zůstane láska tvé matky, a kdo ví, třeba se jí časem podaří tvého otce s tebou usmířit. Ženy jsou mocné čarodějky, to bys už měl přece vědět!" Anuviel na mladíka spiklenecky mrkla, a ten se konečně s úlevou rozesmál. Anuviel svá slova o mocných čarodějkách prokázala hned další týden, když se s Galadriel uchýlila do kotliny se Zrcadlem, aby tam pro ni vykouzlila svůj dárek na rozloučenou s Lothlórienem. Chtěla pro Paní světla vytvořit něco stejně úžasného, jako byl jednorožec v Dol Gulduru. Dlouho přemýšlela nad tím, čím svoji novou přítelkyni obdarovat, a nakonec se rozhodla, že pro ni stvoří ptáka Ohniváka. Vždycky měla ráda pohádku o této bájné bytosti a od dětství měla vytvořenou jasnou představu o tom, jak by tento bájný opeřenec měl asi vypadat. Usadily se ve stínu na sytě zeleném trávníku a Anuviel začala s kouzlením. Ve trávě před nimi se nejprve narýsoval dvoumetrový kruh, tráva v něm bleskově uvadla a uschla, a vzápětí se uprostřed kruhu objevilo malé kropenaté vajíčko. Vejce náhle puklo a vyklubalo se z něj rozčepýřené ptačí holátko. Ptáček rychle rostl a krásněl. Neuplynulo ani pět minut a uprostřed kruhu se natřásal velký nádherný pták. Tvarem připomínal bažanta, byl však dvakrát tak velký a jeho opeření nepřipomínalo nic, co kdy ve Středozemi žilo. Široká zářivě zlatá pírka na trupu měla černě ohraničený okraj a z dálky to vypadalo, že jeho hruď je pokrytá zlatými šupinami. Letky křídel a bohatá, přes metr dlouhá ocasní pera, měly barvu ohně a odrážely denní světlo tak zvláštním způsobem, že se zdálo, jako by celý pták hořel jasným plamenem. Galadriel uchváceně pohlédla na ptáka a obrátila se k dívce. - "Ten je nádherný!" vykřikla potěšeně. "Ale dokáže ten pták stejně krásně zpívat, jako plápolat?" Anuviel se usmála, protože přesně tuhle otázku čekala, a v duchu vydala ptáku pokyn, ať se předvede. Pták Ohnivák zvedl k nebi hlavu ozdobenou vysokou korunkou z péřově jemných zlatě se třpytících pírek, mrknul jiskřivě černým okem a spustil. Kotlinou se rozezněl jasně zvonivý hlas, který zvládal několik tónin a vynalézavě přecházel od jednoho nápěvu k druhému. Ovšem tím největším zázrakem bylo, že v elfech i smrtelnících Ohnivákův zpěv vzbuzoval pocit opojné radosti a štěstí. Uslyšet zpívat ptáka Ohniváka byl
122
KONOPNÁ PANÍ II. zážitek na celý život. Ti, kdož měli to štěstí a zaslechli jeho zpěv, na něj již nikdy nezapomněli, a tato vzpomínka je oblažovala až do konce jejich života. - "Takže myslíš, že ho mohu vypustit do Zlatého lesa?" otázala se Anuviel. "Není ani přes svou velikost příliš náročný na stravu. Živí se hlavně lesními bobulemi, ale nejvíc ze všeho miluje semínka konopí. Vytvořím v okolí Caras Galadhonu velké konopné pole, takže bude mít co zobat, aby se mu krásně zpívalo. A semínek i tak zůstane dost na to, abys tuto rostlinu mohla rozšířit všude, kde se ti zlíbí." Paní světla nadšeně souhlasila, a Anuviel tedy ještě vytvořila o něco menší samičku se stejně nápadným opeřením i když bez korunky. Párek Ohniváků rozepjal mocná křídla, odrazil se dlouhýma černýma nohama a elegantně se vznesl do výše. Ptáci zakroužili nad kotlinou, a když se sluneční paprsky dotkly jejich zlatého peří, rozzářilo se tak oslnivě, že to vypadalo, jako by na blankytně modré obloze Lothlórienu přibyla další dvě slunce. ***
***
***
***
***
***
Elessar bloumal po lese obklopujícím Město stromů a přemýšlel nad vším, co se v poslední době událo, když nad jeho hlavou zkroužili ptáci Ohniváci a posadili se do koruny mallornu, v níž se nacházela jeho podlaž. Elessar překvapeně hleděl na ta nádherná, živým ohněm plápolající stvoření, když v tom se ozval jejich čarovný zpěv. Samička trylkovala neméně krásně jako její společník a jejich hlasy se proplétaly ve složité melodii. Elessarovo srdce náhle pookřálo a napadlo ho, že to určitě bude další dílo Anuviel. Jeho milované a nyní již nedosažitelné Anuviel. Elessar sice dobře věděl, že pro něj je dívka, co se týče milování, nadále tabu, ale nehodlal se s tím jen tak smířit a zapomenout na ni. Nejen protože ji miloval, ale bylo v tom i něco daleko méně ušlechtilého než upřímný milostný cit. V posledních týdnech si totiž teprve uvědomil, jak velkou má dívka moc, a rozhodl se, že si ji k sobě citově připoutá, aby mu sloužila, a mohl ji ovládat podle svých potřeb. Tedy tak si to alespoň při své mužské domýšlivosti představoval. Zpráva o Glorfindelově nevěře ho velice potěšila, protože doufal, že Vznešený elf kvůli ní značně klesne v očích Anuviel, a ona tak bude o to víc nakloněná jemu samotnému. A pokud Ulmo jednou z dívky sejme své prokletí, pak si z ní opět udělá milenku. Arwen sice stále ještě považoval za ženu svého života, ale po Anuviel toužil celou svou bytostí, protože ho nesmírně vzrušovala její moc. Toužil po tom ji ovládat, přisvojit si ji, a stát se jejím prostřednictvím stejně mocným, jako byla ona. Elessar si totiž v posledních letech zvykl, že všichni v jeho okolí dělali vše pro to, aby uspěl. Nedalo se říct, že by byl nevděčný, to v žádném případě ne. Pomoc vždycky náležitě ocenil a odměnil, ale zvykl si ji považovat za hotovou věc. A tak mu ani nepřipadlo nečestné, že se nyní chystal dívku využít. Nakonec, vždyť i on jí poskytl pomoc, když ji po něm žádala, tak co! Nebyl posedlý touhou po moci a ani dříve, ještě jako Aragorn, se k ní nijak nedral, ale k tomu, aby o ni usiloval, ho donutily okolnosti. Motivovala jej jednak stará rodinná tradice a vědomí, že je potomkem velkých králů, ale hlavním hnacím motorem jeho cesty ke slávě byla láska k Arwen. Vždyť Elrond by nikdy nesouhlasil, aby si jeho dcera vzala nějakého smrtelného nýmanda. A Arwen zase příliš milovala svého otce, než aby se vzepřela jeho vůli a odešla s Aragornem bez jeho svolení. Ostatně, jak by asi jejich život vypadal? Aragorn byl jako Hraničář chudý jak kostelní myš a rodinu by horko těžko uživil. Všechno se změnilo, když se dostal na gondorský trůn. Teprve tehdy si uvědomil, jak je moc užitečná a potřebná, a začal toužit po tom, aby jí měl ještě víc. K udržení moci je prostě třeba mít ještě více moci. Jeho království bylo zpustošené válkami a šlechta si příliš zvykla na život bez královské autority. Elessar si sice dokázal hned zpočátku získat svými válečnými úspěchy přízeň vysoké šlechty, ale příliš dobře si uvědomoval, že za ni bude muset draze zaplatit.
123
KONOPNÁ PANÍ II. Zvlášť nyní, když pominulo nebezpečí, které je všechny ohrožovalo a spojovalo, hrozilo, že gondorským knížatům a kapitánům zase naroste hřebínek. Elessar považoval spojenectví s Anuviel za ideální řešení této nepříjemné situace a domníval se, že nejlepším způsobem, jak si je zajistit, bude připoutat ji k sobě milostným citem. Stejně jako většina mužů svého světa a doby nevěřil na čisté přátelství ženy a muže, a tak lásku považoval za jediný druh vztahu, který by se ženou, a zvlášť takto krásnou, mohl udržovat. Král Gondoru Anuviel velice miloval, o tom netřeba mít pochyb. Ale byl zároveň velký oportunista a láska k ní se mu prostě hodila do krámu, nemluvě o tom, že dívčino laskání ho přivádělo do extáze. A na to, jaký dopad bude mít tento vztah na dívku, ani nepomyslel. Prostě se choval jako obyčejný mužský sobec. ***
***
***
***
***
***
Od chvíle, když Anuviel spatřila v Zrcadle Glorfindela v objetí jiné ženy, se v ní něco zlomilo a cítila se zrádně podvedená svým platonickým milencem. Jednak se bála, že jeho láska k ní ochladla, a navíc ji mrzelo, že elf k nevěře využil první příležitosti, když se ocitl daleko od ní. Ztratila v něj důvěru, a to silně poznamenalo i její lásku k němu. Jak by ho mohla dál stejně milovat, když mu již nemůže věřit? Ve své ženské sobeckosti si nepřipouštěla, že i Glorfindel měl právo se cítit podobně podvedený jejími nevěrami. Vždyť ona ho tolik milovala, i když spala s jinými! A Elessar byl stále nablízku a i teď, když se již nemohli milovat, u něj nacházela něhu a útěchu. Považovala jeho chování za důkaz opravdového citu, a o to víc se k němu cítila připoutaná ve svém zklamání Glorfindelem. Dovolená v pohádkové říši se chýlila ke konci. Elessar se připravoval na dlouhou cestu do Minas Tirith v doprovodu elfské družiny. Měla s ním jet i Melwen, již vidina poznání velkého světa alespoň trochu usmiřovala s rozloučením s Ismarilem. Východňanský mladík se také chystal na cestu domů, kam měl donést poselství císaři Východu. I jeho měla doprovázet honosně ošacená a dobře vyzbrojená družina lesních elfů na šedých koních, kteří s ním jeli jako vyslanci Paní světla a Anuviel. V dopise císaři dívka psala, že ji Ismaril svými statečnými činy a moudrostí přesvědčil, aby věnovala svou přízeň i Východní Středozemi, a že tedy na důkaz své ochoty promění poušť mezi Mordorem a císařstvím v úrodný kraj. Varovala Východňany, aby v následujícím měsíci nevstupovali do této oblasti a počkali, až se rozpustí mlha, která ji po dobu jejího čarování zahalí. A tak neodvratně přišel den loučení. Elessar s Melwen odjížděli k jihu, zatímco Anuviel s Ismarilem se vraceli na sever do Dol Gulduru. Tam se jejich cesty rozdělí a Anuviel se vydá do Mordoru, kam za ní přijdou Valar. V Černé zemi pak budou společně pracovat na její proměně v úrodný a bohatý kraj. Dívka se na to moc těšila, a to jediné ji zachraňovalo před depresí z citového rozpolcení, které v sobě cítila. Prostě to byl další důkaz toho, že zajímavá práce je ten nejlepší lék na citové problémy.
- Valar přicházejí Po necelých třech dnech rychlé jízdy Anuviel dojela do vojenského tábora před Černou bránou. Unaveně sesedla z Éodwyn, předala ji do rukou Rohirů, kteří se s láskou ujali ušlechtilé klisny, a zamířila k velitelskému stanu. S úlevou přivítala blahodárný stín, protože celou cestu z Dol Gulduru byla vystavená nemilosrdně palčivým paprskům letního slunce. Rozhrnula vchod do stanu a rozhlédla se po jeho rozlehlém interiéru. U jedné stěny stálo polní lehátko a na něm sladce pochrupoval vedrem zmožený Ursin. Dívka si otřela z čela pot, olízla oschlé rty a nalila si pohár chladné vody z karafy stojící na stole uprostřed stanu. Napila se a 124
KONOPNÁ PANÍ II. hlasitě vydechla úlevou, protože poslední míle jízdy přímo umírala žízní. Voda jí došla už ráno a cestou nebyl sebemenší pramínek, kde by si mohla naplnit polní láhev. Vyjela předevčírem z Dol Gulduru brzy ráno a co nejvíc nalehko, aby se jí rychle jelo a Éodwyn v tom strašném horku netrpěla pod těžkým břemenem. Odmítla doprovod nabízený Éomerem s tím, že cesta je teď bezpečná a ona potřebuje dorazit co nejdřív do Mordoru. Ani rychlé koně rohanských válečníků se ve cvalu nemohly vyrovnat její klisně a zdržovaly by ji. Rohanský král zůstával v Dol Gulduru s éoredem Jezdců, aby se spolu s Orcasovými skřety postarali o uprchlíky, kteří již začínali přicházet ze severních hor. Sám Orcas se již vrátil do Jižního Mordoru, aby tam pomohl svému bratranci a pobočníkovi Dorcasovi udržovat pořádek. V okolí jezera Núrnen vznikla celá řada uprchlických táborů, kam se uchýlili skřeti ze severní části Černé země, a neustále tam proudili další a další i s celými rodinami. Nikdo dost dobře nevěděl, odkud se berou, ale vypadalo to, jako by se líhli ze země. Novina o bezpečném útočišti a dostatku jídla v Jižním Mordoru se bleskovou rychlostí roznesla po celé Středozemi a skřeti vylézali ze svých úkrytů, aby se tam vydali. Spolu s Orcasem se do Jižního Mordoru vydala i většina novopečených skřetích léčitelů, aby tam uplatnili své schopnosti na zbídačelých a často nemocných uprchlících. Anuviel ještě z Lothlórienu poslala vzkaz Ursinovi, který se právě nacházel na inspekci zajateckého tábora v Anórienu, kde byli shromáždění udúnští skřeti. Dala si s ním schůzku v táboře u Černé brány, protože ještě předtím než začne s úpravami Mordoru se chtěla ujistit, že celý Severní Ithilien bude dokonale vyklizený. No, doufejme, že Ursinův spokojený spánek znamená, že se svého úkolu úspěšně zhostil! Anuviel si nalila trochu vody do dlaně a stříkla ji na hlasitě oddechujícího skuruta. - "Vstávej, skřítečku, spal jsi tak dlouho, že už je podzim a prší," zažertovala. Velký skřet sebou prudce trhl a skutálel se z lehátka na rohož pokrývající podlahu stanu. Posadil se neohrabaně na zemi, mnul si oči a rozespale se rozhlížel. I při své skřetí ošklivosti teď vypadal přímo roztomile. Dívka se od srdce rozesmála a podala mu ruku, aby mu pomohla na nohy. Ursin zazíval a těžkopádně vstal. - "To strašný vedro mě zabije," prohlásil chraptivě, a ještě jednou táhle zazíval. "Vrátili jsme se z Ithilienu teprve dopoledne, tak jsem si na chvilku zdřímnul, protože jsem byl celou noc na cestě. A ty jsi jela přes den, Anuviel? A to ještě nejsi vyschlá jak sušená ryba?" zavrtěl nevěřícně hlavou a dívku přátelsky objal. Anuviel opětovala jeho objetí a políbila ho na černou zpocenou tvář. - "Moc ráda tě zase vidím, skřítečku," řekla. "Tak už se to blíží, brzy budeš mít krásnou zemi. Už se na to hrozně těším, tvořit je o tolik zajímavější, než pořád jen ničit. Nastal čas uzdravování!" Ursinova tvář se rozzářila žlutotesákovým úsměvem a nadšeně přikývl. - "Jo, to určitě. Jsem na to strašně zvědavej! A z mý strany je všechno v rychtyku, přesně jak jsi chtěla," prohlásil vážně. "V celým Severním Ithilienu až po Emyn Arnen není ani živáčka. Dokonce to vypadá, že odtamtud utekla i všechna zvěř a odletěli ptáci. Jako by tušili, že tam pro ně nebude bezpečno." Anuviel se usmála a v duchu si pomyslela, že to bude práce Yavanny, která svá stvoření předem varovala. - "Moc ti děkuji, Ursine," řekla Anuviel a natáhla se na lehátko. "Jestli ti to nebude vadit, tak si taky na chvíli hodím šlofíka, jsem z tý cesty úplně umořená. Měli byste zatím začít rušit tábor, protože ještě v noci budete muset odjet za řeku. Nesmí tady nikdo zůstat, neboť úpravy zasáhnou až sem. Musím něco udělat s těmi Mrtvými močály, vždyť v tomhle horku smrděj jak márnice. A cestou nikde ani pramínek pitné vody. Jó, bude tu práce nad hlavu!" povzdechla si a unaveně zavřela oči. Anuviel si během své pohádkové dovolené ve Zlatém lese sice tělesně odpočinula, ale po psychické stránce na tom nebyla nijak dobře. Zdrtila ji vize Glorfindelovy nevěry spatřená v Zrcadle Galadriel a stále se nemohla vzpamatovat s pohledu na svého zlatovlasého elfa v objetí jiné ženy. Zatracené Zrcadlo! Proč jí zrovna muselo ukázat tohle? Cožpak nejsou
125
KONOPNÁ PANÍ II. důležitější věci, než kdo s kým spí? Pěkně to tomu nevěrníkovi osolím, až se příští měsíc vrátí z Šedých přístavů, říkala si pomstychtivě. To byly pořád řeči a vznešený přísahy o tom, jak mne miluje, a pak se spustí s první ženskou, která mu přijde pod ruku, jen co ho ztratím z dohledu, běsnila v duchu zklamaně. Prostě všichni chlapi jsou stejný, ať se jedná o lidi nebo o elfy! Probudilo ji vytrvalé pleskání plenty zakrývající vchod do stanu. Na krajinu před Morannonem padal soumrak a zvedl se čerstvý vítr, který všichni přivítali s úlevou. Vstala a opláchla si obličej ve vědru vody, osušila se a vyšla ven. Tábor byl až na její stan sbalený a Rohirové i skřeti připraveni k odjezdu. Dobrá práce, pomyslela si potěšeně. Z Ursina se vyklubal velmi schopný organizátor. Kdyby se všichni skřeti takhle rychle učili, tak z nich brzy bude docela civilizovaný národ. Anuviel se vydala ke skupince velitelů v čele kolony, která se již řadila a připravovala na cestu. Pozdravila Éothaina, který velel přítomným Rohirům, a obrátila se k Ursinovi. - "Velitelský stan můžete nechat stát, bude se mi hodit, zatímco budu čekat na příchod Valar," řekla. "Měli by se tu ukázat zítra ráno, a pak se hned pustíme do práce. Během úprav budou hranice upravované oblasti zahalené hustou mlhou. Teprve až se zvedne, bude možné se sem bez nebezpečí vrátit. Nemělo by to trvat déle než deset dní. Vyšlu Landrovala se vzkazy, až to bude hotové. Mordor pak slavnostně otevřu za přítomnosti vládců okolních národů, a hlavně zástupců skřetů, mezi nimiž budeš i ty. Orcasovi jsem již poslala vzkaz, kde jsem mu podrobně popsala, jak bude vaše země potom vypadat. S Gandalfovou pomocí by měl připravit plán rozmístění obyvatelstva, aby nedošlo ke zmatkům. No, bude to velké stěhování národů, ale nějak to budete muset přežít." Ursin se pousmál a zavrtěl hlavou. - "Nemusíš se o nás skřety bát, Anuviel," řekl. "My jsme byli zvyklí na daleko horší věci, a teď už si budeme žít jen čím dál tím líp. Orcas mi psal, že v Jižním Mordoru je klid a naši lidi se rychle učej ty nový věci. Prej tam přijeli i hobiti z Jižního Ithilienu a učej děcka i dospělý všem těm základním věcem, a aby se nechovali jak čuňata. Dokonce s nima přišli i elfové od Legolase a taky pomáhaj s učením. Koho by to kdy napadlo, že nám elfové budou jednou takhle pomáhat? Ale našincům se to moc líbí a prej se už k sobě začínaj chovat daleko líp než kdy předtím. Začaly už žně a našim skřetům při nich pomáhaj i gondorský vojáci, co jsou ještě v Mordoru. A tak se na ně nikdo nekouká křivě, i když se všichni už těšej, že odtamtud co nejdřív vypadnou. A taky se všichni těšej, že budeme mít našeho vlastního krále. Jsem moc zvědavej, kdo to nakonec bude." Anuviel se na Ursinova poslední slova zatvářila záhadně a tajuplně se usmála. - "Já už to samozřejmě vím, ale zatím ti to nemůžu říct, protože je to tajemství," odvětila. "Viděla jsem to v budoucnosti, ale bude to výsledek voleb, které teprve proběhnou. Až skřetí armáda vstoupí do Severního Mordoru, její vojáci rozhodnou o novém králi. Bude to jejich právo, které si vysloužili bojem proti Temným pánům. No, však brzy uvidíš, kdo se stane králem, ale myslím, že s jejich volbou budeš spokojený," uzavřela Anuviel. Rozloučila se s ostatními veliteli a kolona vozů doprovázená jezdci se vydala na cestu k ostrovu Cair Andros, kde se přeplaví na západní břeh řeky Anduiny. Poslední vojáci zmizeli v temnotě, která se již rychle rozprostírala nad Dagorladem, a na obloze se rozsvítily zářivě blikající hvězdy. Anuviel ráno vstala s prvními paprsky slunce a rozdělala oheň, aby si připravila vydatnou snídani. Bude to dneska pěkně náročný den, říkala si, když na pánvi položené na roštu opékala plátky slaniny. Na příručním mlýnku umlela pražená zrnka cuivesuku a zalila je v šálku vařící vodou. Snědla křupavou slaninu a vytřela pánev chlebem. Pak si sedla před stan s šálkem v ruce a zapálila si dýmku nacpanou rozdrcenou paličkou. Zahalila se vonným dýmem a přemýšlela o posledních detailech, které bylo ještě třeba doladit v jejích plánech. Sotva stačila dokouřit dýmku a dopít ranní nápoj, zvedl se silný náraz větru, který málem odnesl stan, a před jejíma očima se náhle začali zhmotňovat Valar ve své lidské podobě.
126
KONOPNÁ PANÍ II. První se objevili Manwë s Vardou, a hned za nimi se postupně materializovali další z Valar, jejichž pole působnosti se mohlo uplatnit při rekonstrukci Mordoru. Jediný, kdo se nedostavil, byl Pán vod, ale s ním ani nikdo nepočítal. Ostatně to ani tolik nevadilo, protože Manwë jej mohl bez větších problémů nahradit, jelikož měl neomezený přístup k jeho databázi a do určité míry vládl i podobnými schopnostmi jako Ulmo. K tomu, co bylo potřeba udělat v Mordoru, to stačilo, a zhrzený vodník se neodvážil ani ceknout, když mu Panovník Ardy sdělil, že se ho chystá zastoupit. Manwë se na Ulma stále ještě zlobil kvůli Sudbě Anuviel a Pána vod to nesmírně mrzelo, protože předtím bývali ti nejlepší přátelé. Jeho hrdost mu však nedovolovala couvnout a zrušit kletbu uvrženou na nebohou dívku. Zatracená smrtelnice, vztekal se Ulmo, všechno se jí daří, a já teď vypadám jako ten nejposlednější mizera! Anuviel přivítala příchozí andělské duchy Ardy a hned se s nimi začala domlouvat na postupu prací. Ve svém vnitřním browseru viděla, co jí ukazují, ale jinak komunikace probíhala většinou mentálně. Slyšela jejich hlasy přímo v mysli, a stejně tak oni vnímali její myšlenky. Ostatně, bylo to tak lepší, protože jejich řezavé hlasy byly pro lidské ucho opravdu nesnesitelné. Během posledních dnů své dovolené v Lothlórienu si Anuviel připravila podrobný plán úprav a na dálku jej probrala s Manwëm. Chtěla z Mordoru vytvořit bohatou zemi, která bude mít vše potřebné k zajištění své nezávislosti a spokojenosti tamních obyvatel. Nejprve však bylo třeba vyčistit celý Severní Mordor od jedů a strusek z pecí a kováren Temných pánů a uhasit ohně sopky Orodruiny. Ale jako úplně první věc budou muset provést úpravy tvaru a výšky horstev obklopujících Černou zemi. Domluvila se s Aulëm a společně se pustili do práce. S Manwëho pomocí nejprve zahalili hranice celé oblasti hustou mlhou, která měla odradit případné zvědavce. Proti těm, kteří by se snad nezalekli ani mlhy, Varda vytvořila mocné kouzlo, které ochromovalo vůli jít dál a donutilo případného vetřelce se co nejrychleji vrátit. Aulë dívce dopodrobna vysvětlil, jak má používat nástroje, jimiž ji vybavil Ilúvatar. Něco už o nich věděla a vyzkoušela si je při úpravách Dol Gulduru, ale božský kovář a vládce nad útrobami země ji nyní naučil jak s nimi zacházet, aby využila všech možností, které se jí nabízely. A nebylo toho málo! Pracovali s Aulëm na úpravách Hor stínu a ostatní Valar jim svými spojenými silami pomáhali udržováním živlů v mezích, aby nedocházelo k velkým klimatickým či tektonickým poruchám v jiných částech Středozemě. Hradba hor tvořící hranici s Gondorem se snížila o třetinu, aby se přes ni do Mordoru dostaly mraky přinášející životadárnou vláhu od moře. Popelavé hory na severní hranici s Divočinou zachovala stejně vysoké, protože zemi chránily proti vysoušejícím severním větrům. Nejprve zlikvidovali zamořený vnitřek kotliny Udún, svrhli vše, co obsahovala, do hlubin země, a na jejím místě vytvořili kruhové uzavřené údolí, jehož polovinu zabralo hluboké modré jezero naplněné čirou vodou, prýštící z pramenů v okolních skalách. K večeru již měli velkou část Hor stínu upravenou podle dívčiných představ, ale zbývalo ještě Morgulské údolí. - "Myslím, že nejprve bude lepší se vypořádat s Odulou," prohlásila Anuviel. "Prohlédla jsem si to tam na mém browseru a zjistila jsem, že ta potvora ze tam stále skrývá a je bezpochyby až moc živá." Oromë pokýval hlavou a usmál se. "Rád si to s tímto posledním potomkem zločinné Ungolianty vyřídím sám! Hned zítra ráno vypustím psy do hlubin hor a vypudím ji z úkrytu." Vala Lovec si s sebou přivedl i svou pověstnou smečku loveckých psů. Anuviel ráda souhlasila, protože ji samotnou vidina boje s příšernou pavoučicí nijak nelákala. Takový lovec jako Oromë měl s bojem proti podobným nestvůrám rozhodně víc zkušeností než ona, nemluvě o tom, že byl i daleko mocnější. Tulkas se nabídl, že bude spolu se svou rychlonohou manželkou Nessou číhat v průsmyku, kam vedl druhý východ z doupěte Oduly, pro případ, že by se pavoučice pokusila tudy uniknout. Odulu tak ze všech stran obklíčí a bude muset volky nevolky svést boj na život a na smrt. Spolu s ní zmizí i poslední živoucí památka na vládu Temné moci ve Středozemi a na nestvůry z dávných věků.
127
KONOPNÁ PANÍ II. K večeru se Valar opět shromáždili před Černou bránou a dali se do příprav večeře. Aulë zažehl velký oheň z dříví vykouzleného Yavannou a Oromë na něj dal péct divoké sele, které našli, jak se osaměle potuluje v lese pod horami. Muselo se ztratit, když zvěř prchala z kraje, protože jinak nikde nebyl ani živáček. Oromë selátko milosrdně utratil, protože by bez matky stejně nepřežilo. Valar měli úctu k životu ve všech podobách, ale netrpěli zbytečnou sentimentalitou. Ve své lidské podobě potřebovali jíst a pít stejně jako lidé, takže si na pečeni ze selete pochutnali docela jako obyčejní smrtelníci. O víře a náboženství ve Středozemi Anuviel byla moc ráda, že se opět setkává se svými starými učiteli a přáteli. Opouštěla Blaženou říši v takovém spěchu, že se s nimi ani nestihla pořádně rozloučit. Mnoho se od té doby událo a změnilo. Valar byli nadšeni změnami, které dívka prováděla ve Středozemi, a ani v nejmenším nežárlili na její nové schopnosti, jež ji stavěly téměř na jejich úroveň. Byli naopak rádi, že Anuviel se nadále postará o Středozem a oni se budou moct plně věnovat zvelebování své Blažené říše. K jejich velké radosti jim dívka slíbila, že bude vést skřety k tomu, aby je uctívali a vzývali, podobně jako to od pradávna činili elfové a jejich lidští spojenci. Elfové se s Valar důvěrně stýkali, takže věřit ve Valar a jejich moc pro ně nebylo ani tak otázkou víry, jako spíš toho, co před sebou viděli na vlastní oči. Elfové byli od přírody vysoce morální, a tak neměli žádné problémy s přijetím zásad, podle nichž je vychovávali Valar. Tyto zásady pak předávali lidem, kteří však na rozdíl od elfů měli daleko víc sklon je zanedbávat či porušovat, protože nebyli zdaleka tak dokonalí jako oni. Valar se již dávno smířili s tím, že Středozem nadobro ztratili. Na počátku věků ji stvořili podle vize, kterou jim ukázal Ilúvatar, ale Melkor Středozem zkazil a Sauron jeho dílo zkázy dokonal. Pod nadvládou Temných pánů se stala strašlivou a nebezpečnou, a proto Valar přemluvili lid Eldar, jenž si velmi oblíbili, aby se uchýlil do bezpečí Blažené říše pod jejich ochranu. Podle původního Ilúvatarova záměru měly všechny jeho děti žít společně ve Středozemi a lidé se od elfů měli naučit civilizaci a etice. Elfové měli vrozený cit pro Dobro a Zlo a jejich srdce byla obrněná před Zlem, takže do nich nemohlo vstoupit tak snadno jako do smrtelníků. Sice se tak někdy stávalo, jako v případě Fëanora nebo Temného elfa Eöla, ale to byly spíše výjimky než pravidlo. Z Ilúvatarovy vůle dostalo Zlo na Ardě původně podobu démonů a netvorů, a teprve jejich prostřednictvím pronikalo do lidských srdcí. Proto tam k oslabení Zla stačilo odstranit dotyčné stvůry a vyléčit srdce tamních obyvatel z nenávisti, již zplodily. Ilúvatar se při vzniku Eä poučil z chyb, jichž se dopustil při stvoření Země, a proto tedy na Ardě už nenechal Zlo působit přímo na lidská srdce. Navíc pověřil své andělské duchy, Valar a jejich služebníky Maiar stvořené ze své ušlechtilé podstaty, aby Ardu ochraňovali a dohlíželi na to, aby tam Zlo příliš nezesílilo. Jako přeobraz lidí Ilúvatar vytvořil elfy, kteří na rozdíl od lidí měli téměř dokonalé duše nepotřebující další převtělování, a proto mohli být nesmrtelní. Jejich nesmrtelný život byl dostatečně dlouhý, aby jejich duše dosáhly potřebné dokonalosti v jediném těle. Starší Ilúvatarovy děti měly svým mladším sourozencům sloužit jako příklad a pomáhat jim v růstu a při zdokonalování jejich duší. Na konci Eä pak měly tyto zušlechtěné duše smrtelníků splynout s dušemi elfů v závěrečné Hudbě Ainur, jež Ilúvatarovi dodá sílu k dalšímu tvoření. Mladší Ilúvatarovy děti sice zdaleka nedosahovaly dokonalosti Hvězdného lidu, ale nad elfy měly výhodu v nepoměrně větší přizpůsobivosti. Lidé předčili elfy i tím, že toužili po něčem, co je přesahuje, což jim dávalo sílu k velkým činům, jimiž se lidé často vyrovnali i těm největším elfským hrdinům. Stvořitelův plán však nevyšel přesně tak, jak si ho představoval. Nejmocnější a nejnadanější z Valar, Ilúvatarův syn Melkor, podlehl Zlu a získal tak velkou sílu, že ostatní Valar rezignovali na nadvládu nad Středozemí a raději elfy odvedli k sobě do
128
KONOPNÁ PANÍ II. Blažené říše. Lidský rod, který přišel na svět daleko později než elfové, si Valar nikdy moc neoblíbili a ani lidi pořádně neznali. Lidé jim to opláceli tím, že na rozdíl od elfů v ně nevěřili ani je neuctívali, protože byli pod vlivem Melkora, který po odchodu Eldar do Blažené říše dlouhé věky neomezeně vládl nad Středozemí. Situace se změnila až díky návratu části Eldar do Středozemě, takže by se dalo říct, že Zlo, jež proniklo do srdce Fëanora, tak vlastně způsobilo svou vlastní porážku. Tři lidské rody se postavily na stranu elfů proti Temnému pánovi a bojovali proti němu jako spojenci Eldar. Na prosbu Půlelfa Eärendila zastupujícího oba rody Ilúvatarových dětí se Valar vydali do Středozemě a zbavili ji Melkora. Odměnou za pomoc poskytnutou elfům v boji proti Morgothovi Valar vytvořili ostrov Númenor a dali jej k obývání lidským spojencům Eldar. Prostřednictvím Eldar Númenorejcům poskytli významnou civilizační pomoc a naučili je do té doby lidem neznámým vědám a řemeslům. Ostrov Númenor vzkvétal stejně tak jako jeho obyvatelé, kteří se vlivem blahodárné blízkosti Blažené říše stali podstatně dokonalejšími bytostmi, než byli divocí lidé žijící v těch dobách ve Středozemi. Númenorejci byli proti nim fyzicky daleko zdatnější, krásnější a výškou dorůstali dvoumetrové Eldar. Ostatní lidské národy převyšovali inteligencí a duševními schopnostmi, získali dar předvídavosti a ovládali i některá kouzla. Ve srovnání s ostatními lidmi se dožívali až trojnásobně dlouhého věku, a umírali až ve chvíli, když jejich těla zchátrala natolik, že už by nemohli žít plnohodnotným životem. Smrti se nebáli a přijímali ji jako Ilúvatarův dar, který jejich duším umožňoval sladké zapomenutí a obnovu, čehož elfové na rozdíl od nich nebyli schopni. Númenorejci zpočátku uctívali Valar, ale postupem času se začali bát smrti a elfům záviděli jejich nesmrtelnost. Zlo již v lidech zapustilo příliš pevné kořeny a lidé podlehli našeptávání Saurona, bývalého pobočníka prvního Temného pána. Vzbouřili se proti Valar a vyhlásili jim válku, což samozřejmě nemohlo dopadnout jinak než jejich porážkou, a výsledkem byl pád Númenoru, při němž zahynula většina obyvatel ostrova. Jen hrstka Númenorejců věrných Valar tehdy přežila a pod vedením Elessarova předka Elendila se uchýlila do Středozemě. Elendilovi a jeho synům se podařilo spojit pod svojí vládou většinu smrtelníků žijících v Západní Středozemi a spolu se zbývajícími elfy, kteří ještě neodešli do Blažené říše, se postavili proti Sauronovi. Ten byl naštěstí podstatně méně mocný než padlý Vala, protože byl původně jen Maiou, a proto k jeho konečné porážce na konci Třetího věku postačili elfové se smrtelníky, jimž pomáhal Maia Gandalf. Po pádu Númenoru a příchodu Elendila Vysokého do Středozemě začaly ve Valar věřit i mnohé další lidské rody. Víra ve Valar nebyla žádným strukturovaným náboženstvím s kněžstvem a církví. Lidé ji převzali od elfů, kteří nikdy neměli ve zvyku stavět Valar chrámy nebo pomníky, protože je vnímali jako blízké a živoucí bytosti, po jejichž boku žijí jejich šťastnější příbuzní v Blažené říši. Víra spočívala v respektování pravidel, které byly velmi podobné křesťanskému desateru nebo zásadám obsaženým v Koránu. Byl to prostě klasický soubor pravidel, která umožňují dlouhodobé přežití lidského rodu a jsou základem každé úspěšné lidské civilizace. Lidé se báli prokletí Valar v případě neposlušnosti a překročení těchto pravidel, a k Mocnostem se modlili, když byli v nouzi nebo toužili po splnění nějakého přání. V některých výjimečných případech jim Valar vyhověli a pomohli jim, což pak utvrzovalo víru v jejich moc u ostatních. A naopak, někdy krutě potrestali viníky zla, takže v dobách, kdy se Valar ještě zajímali o dění ve Středozemi, lidé žijící v tehdejším svobodném světě v ně skutečně poctivě věřili. Lidské národy na dalekém Východě a Jihu podléhaly vlivu Saurona, který pro ně vytvořil své vlastní náboženství. Nechával se jimi a svými skřetími otroky uctívat jako Temný pán, Vládce Ardy, jemuž nějací Valar nesahají ani po paty. Není třeba podotýkat, že Sauron jako hmatatelně přítomné božstvo, které kolem sebe šířilo strašlivou hrůzu a zkázu, působil na věřící daleko věrohodněji, než nějaká bájná božstva z jakési pomyslné Blažené říše, k jejímž břehům nikdy nedoplul žádný smrtelný mořeplavec, který by mohl potvrdit její existenci.
129
KONOPNÁ PANÍ II. Temný pán si nechával budovat honosné chrámy, v nichž se na jeho počest vraždily lidské oběti, ale kde se především vybíraly daně, jejichž poctivé placení bylo základním projevem zbožnosti. Neplatiči pak končili na obětních oltářích a jejich maso bylo rituálně snědeno účastníky mše, takže o chléb a hry pro věřící bylo postaráno. Bylo to kruté a zotročující náboženství, které věřícím nedávalo žádnou jinou možnost vykoupení než absolutní poslušnost Temnému pánovi a nikterak je nepovznášelo. Sauronovi otroci a spojenci v něj sice věřili, ale jen protože se ho strašlivě báli. Samozřejmě, že čím dál byli věřící vzdáleni od přímé Sauronovi moci, tím víc jejich víra slábla a stávala se jen bezobsažnou formalitou. Civilizované svobodné národy Západní Středozemě sice věřili ve Valar, ale čím víc rostla Sauronova moc a Valar ztráceli o Středozem zájem, tím také víc slábla víra v ně. V době, kdy se odehrával příběh Pána prstenů, již víra ve Valar u tamních lidí téměř vymizela, ale zázračný návrat krále ji opět vzkřísil. Anuviel byla velmi ráda, že se v Západní Středozemi obnovila víra v Mocnosti Ardy, a rozhodla se tedy, že bude vykonávat své poslání místní Valiery tak, aniž by smrtelníkům vyjevila celý rozsah svých pravomocí. Netoužila po tom, aby ji smrtelníci začali vzývat jako nějaké nové božstvo, tuto roli chtěla ponechat Valar v Blažené říši. Říkala si, že čím méně bude uplatňovat svou obrovskou moc, tím lépe pro obyvatele Středozemě i pro ni samotnou. Věděla příliš dobře, jak je snadné podlehnout touze po moci a slávě, a chtěla se tedy raději vyvarovat pokušení. Koneckonců Anuviel měla v popisu práce zůstat co nejblíže k smrtelníkům, a toto byl podle ní ten nejlepší způsob, jak toho dosáhnout. Oproti Středozemi byla Země nebezpečným místem nejen pro lidi, ale i pro bytosti z řádů Valar či Maiar, které tam později Ilúvatar poslal, aby napravil svoji chybu. Zlo na Zemi si totiž dokázalo získat vládu i nad jejich srdci, do nichž vstupovalo stejně snadno jako do lidských. Stávalo se tak někdy i ve Středozemi – viz osudy Valy Melkora nebo Maiar Saurona a Sarumana – ale tam byla alespoň srdce lidí lépe chráněná před Zlem než na Zemi. Pozemšťané naší doby neměli mezi sebou a Stvořitelem žádné prostředníky schopné vzít na sebe lidskou podobu. Bůh byl pro ně neuchopitelný a nepoznatelný, a proto velmi vzdálený. Neměli žádné Valar, kteří by jim podali důkaz Boží existence. Zato o existenci Zla neměli sebemenší pochyby, protože bylo nedílnou a nepřehlédnutelnou součástí jejich světa. Víra v Boha pro ně byla příliš abstraktní a těžko rozeznávali projevy jeho vůle. Nemluvě o tom, že někteří mocichtiví jedinci je často zneužívali a pokřivili, nebo vydávali svoji vlastní vůli za Boží příkazy. Anuviel si říkala, že nad Zlem přítomným na Zemi by bylo možné zvítězit jedině tím, že se zasáhne přímo v lidských srdcích, že každý člověk svede svůj osobní vítězný boj se zlem rozkládajícím jeho vlastní srdce. A k tomu bude třeba v lidech obnovit víru v Boha, zjevit jim skutečný smysl jejich existence a přimět je, aby tento smysl konečně začali naplňovat. Bude to nadlidský úkol, říkala si dívka, ale když se o něj nepokusí, lidstvo na Zemi již nebude mít žádnou šanci na přežití. Nevěděla ještě, jakým způsobem se pokusí zhostit tohoto obtížného, ne-li nemožného úkolu, ale optimisticky doufala, že do doby než k tomu nadejde čas, na něco šikovného určitě přijde. ***
***
***
***
***
***
Seděli s Valar dlouho do noci okolo ohně a Anuviel jim vyprávěla o svém boji s balrogy a o tom, jak se skřeti již začínají zbavovat následků dlouhého otroctví v moci Temných pánů. Mocnosti Ardy velmi těšilo, že od nynějška je budou uctívat i tato stvoření, která již dávno odepsaly, a u nichž ztratily naději, že by se někdy mohla obrátit k Dobru. Skřeti sice původně pocházeli z elfů, ale Melkor je svými temnými kouzly nadobro připravil o nesmrtelnost. Pod vládou Temných pánů se jejich duše nemohly zušlechťovat, ale teď to bude jiné. Duše skřetů budou nadále podstupovat stejný proces zdokonalování a převtělování jako duše všech
130
KONOPNÁ PANÍ II. ostatních smrtelníků, a až nastane konec Eä, stejně jako ony přispějí ke slávě Hudby Ainur a splynou se Stvořitelem.
- Velký úklid Ráno dalšího dne se Valar rozdělili na dvě skupiny. První skupina v čele s Oromëm vyrazila na jih k Morgulskému údolí, aby svedla boj s pavoučicí Odulou, zatímco druhá se vypravila na sever provést asanaci Mrtvých močálů. Rozkládaly se pod strmými srázy pahorkatiny Emyn Muil a skutečně se z nich linul velmi nelibý zápach. Kdysi byly Močály daleko menší, ale jak krajina upadala působením neblahého vlivu blízkého sousedství Černé země, pohltily i velkou část pláně Dagorladu. Tato pláň byla před více než třemi tisíci lety dějištěm jedné z největších bitev svedených během války Posledního spojenectví elfů a smrtelníků proti Sauronovi. Padly tehdy desetitisíce elfů, lidí, trpaslíků a skřetů, jejichž hromadné hroby byly rozseté po celé pláni. Postupem času se bažiny značně rozšířily a pohltily část těchto hrobů s pozůstatky dávných válečníků, které zakonzervovaly na svém dně. Z bažin se uvolňovaly bahenní plyny, které nesnesitelně páchly a v noci světélkovaly jako bludičky. Rostla tam jen ostřice a několik druhů mechů, a až na hmyz a pár druhů drobných hlodavců tam nebyl prakticky žádný život. Většina pocestných, kteří se neopatrně odvážili vstoupit do Mrtvých močálů, se nikdy nevrátila a připojila se k padlým z dávných časů na dně jejich bezedných tůní. Anuviel se rozhodla, že Močály zmenší na původní velikost a zbaví jejich dno neblahého dědictví minulosti. S pomocí Aulëho celou oblast překopala a převrátila, aby se hroby dostaly do hlubin země a jejich obyvatelé již neděsili náhodné pocestné. Východní část Močálů přetvořila na mírně stoupající zelenou planinu ohraničenou pásem hustých vysokých křovisek, které chránily zeleň před větry vanoucími přes Bitevní pláň. Na místě původních Močálů vytvořila novou bažinu s různorodými biotopy, které pak společně s Yavannou osídlily rozmanitými živými tvory. Na rozhraní Močálů a zelené pláně nechaly vyrůst mnoha druhům vzácných léčivých bylin a pláň posely hájky a remízkami, kde se dařilo léčivkám vyžadujícím sušší půdu a stín, a kde se zabydleli zajíci a drobná lesní zvěř. V košatých stromech a hustých křoviskách se také uhnízdily mnohé druhy zpěvného ptactva. Samotnými Močály se nyní brodili čápi, volavky, plameňáci a na hladině rybnatých tůní a jezírek se vznosně plavily labutě. V rákosí na okraji Močálů se uhnízdily velké kolonie divokých hus a kachen, jejichž kejhání a káchání bylo slyšet až na míle daleko. Z jižních svahů Emyn Muilu teď stékalo několik vydatných pramenů, které se spojovaly v prudkou říčku, jejíž koryto vedlo křovisky na okraji zelených pastvin. Cestující ze severu teď nebudou mít problém zásobit se na cestě vodou a čerstvým masem, zatímco i jejich koně a tažná zvířata najdou něco na zub, říkala si šťastně Anuviel, když si připomněla, jak právě v těchto místech při své poslední cestě trpěla žízní. Celá skupinka se pak vydala směrem k Popelavým horám na východě. Anuviel měla v úmyslu vytvořit v mordorských horách bohatá ložiska nerostů potřebných k civilizaci a soustředit v nich těžký průmysl. Východní část Popelavých hor však chtěla kvůli blízkosti hranic s říší Východu využít jen pro chov ovcí, aby svým bohatstvím v budoucnosti nelákaly k pokusům o anexi. V místech, kudy probíhala hranice s Východem Anuviel vytvořila s Manwëho pomocí hlubokou nepřekročitelnou řeku pramenící na úbočí Popelavých hor, která se o dvě stě mílí jižněji spojovala s mohutným tokem zásobujícím vodou jezero Núrnen. Severní Mordor tak získal na východě poměrně bezpečnou hranici a do jezera v Jižním Mordoru nadále poteče daleko víc sladké vody než dřív, až ztratí svou nepříjemnou hořkost. Zlepší se tím kvalita půdy kolem jezera a výnosy zemědělských plodin. Mordor bude 131
KONOPNÁ PANÍ II. potřebovat daleko víc potravin než kdy dříve, protože se v něm shromáždí všichni skřeti Středozemě a jeho populace snadno dosáhne miliónu obyvatel. Ve východní části Severního Mordoru vytvořila novou nízkou pahorkatinu. Kopce končily na hranici Jižního Mordoru, kde se směrem na západ svažovaly do sto mílí širokého údolí. Údolí z druhé strany uzavíral horský hřeben vybíhající z Hor stínu na hranici s Gondorem, který rozděloval Mordor na Severní a Jižní. Dál na jih od tohoto pohoří se již rozkládala nehostinná hořká polopoušť táhnoucí se až daleko na jih k vysokým horám na hranici s Haradem. Západní polovinu Severního Mordoru bude z největší části tvořit obrovská kotlina s dnešní plání Gorgoroth, kterou promění v úrodný kraj vhodný pro pěstování ostatních zemědělských plodin, a kde bude žít většina obyvatel. Aulë dívce vydatně pomáhal s úpravami hor a v údolí Morgai vytvořil bohatá ložiska velmi kvalitní železné rudy, neželezných kovů a koksovatelného černého uhlí, které umožní výrobu ušlechtilých druhů oceli. Uhasil sopečné ohně Hory osudu a hluboko pod zemí převedl jejich sílu do míst, kde budou hutě a kovárny využívající energii podzemních toků lávy. Omezí se tak na co nejmenší míru spalování uhlí a tím i znečištění ovzduší Mordoru. V Popelavých horách Aulë vytvořil bohaté ložisko mithrilu a zlata, z něhož bude Anuviel moct vrátit Elessarovi jeho velkorysou půjčku, jež jí umožnila nákup potravin pro skřety. Dívka Valovi vysvětlila, jak bude pro budoucnost důležité, aby se ve Středozemi co nejvíc rozšířilo využívání čistých zdrojů energie, a Aulëmu se její nápad velice zalíbil. S Manwëho pomocí protkali planinu Gorgoroth potoky a říčkami, které poskytnou potřebný pohon pro mlýny, pily a další drobné průmyslové provozy. Tam, kde nebyla k dispozici tekoucí voda, dívka počítala s větrnými mlýny opatřenými silnými konopnými plachtami. A pokud to ještě nebude stačit a bude třeba energii získávat spalováním, přijdou na řadu brikety z lisované konopné drti nebo pazdeří, které výhřevností předčí hnědé uhlí a jsou nesrovnatelně šetrnější k životnímu prostředí. Průmyslová revoluce se již nedá ve Středozemi zabrzdit, ale mělo by být možné ji uskutečňovat tak, aby co nejméně poškodila krajinu a zdraví jejích obyvatel. ***
***
***
***
***
***
Zatímco se Anuviel s Aulëm a Manwëm věnovali úpravám krajiny, Oromë se svými společníky vyrazili na lov do Morgulského údolí. Vala Lovec vypustil svou smečku honicích psů do chodeb vedoucích k úkrytu obrovské pavoučice a zůstal u vchodu do jejího doupěte na pěšině nad údolím. Tulkas s Nessou hlídali na druhé straně, kde chodby ústily do Morgulského průsmyku. Netrvalo dlouho a z jedné z chodeb vyběhla Odula se smečkou psů v patách. Při pohledu na Tulkase se na chvilku nerozhodně zastavila, protože vytušila, že tato bytost není jen tak obyčejným smrtelníkem. Nikdy předtím sice nepřišla s žádným z Valar do styku, ale její temná mysl vycítila, že jí z jeho strany hrozí nějaké dosud nepoznané nebezpečí. Odrazila se na svých osmi nohou, dlouhým skokem se vznesla nad psy, kteří vyběhli za ní, a utíkala zpět do nitra hory směrem k druhému východu. Odula vyběhla ven štvána honiči příliš chytrými na to, aby se přiblížili na dosah jejího jedovatého zobanu, nebo se zapletli do pavučin nastražených v chodbách doupěte, a zděšeně zasyčela, protože tam padla přímo na Oromëho. - "Připrav se na smrt, odporná zrůdo!" vykřikl Vala Lovec. Odula se zarazila, protože tento vysoký šlachovitý brunet v koženém oděvu s třásněmi sice vypadal úplně jinak, než do půl těla nahý svalnatý blonďák u druhého východu, ale z obou vyzařovala stejná moc, která jí nahnala dosud nikdy nepoznaný strach. Oromë využil jejího zaváhání, napjal mocný luk z antilopího rohu a střelil pavoučici přímo do chuchvalce vypoulených očí. Jedno oko zhaslo, z hroznu očí vyhřeznul hustý zelený sliz a obluda ze sebe vydala vyděšené zakloktání. Okamžitě se stáhla, opět přeskočila smečku, která se jí již věšela na pařáty, a vrátila se do spletitých chodeb svého doupěte. Psi jí neúnavně běželi v patách a hnali ji před sebou zpět k
132
KONOPNÁ PANÍ II. východu, u něhož číhal Tulkas. Odula se ani moc nevzpouzela, protože si předtím všimla, že Vala Bojovník nebyl na rozdíl od nepřítele na druhé straně ozbrojený, a tak se domnívala, že s ním bude mít lehčí pořízení. Krutě se však zmýlila! Jen co vyskočila z otvoru ve skále a vrhla se na Tulkase, černá pavoučice pochopila, že tento nepřítel je stejně nebezpečný, jako byl ten s lukem, ne-li víc. Udatný Vala ji bleskurychle chytil za přední pařáty a s veselým smíchem se s ní roztočil kolem dokola jako dětská káča. Točil se čím dál tím rychleji a ve chvíli, když už si pavoučice myslela, že její končetiny nevydrží a utrhnou se působením odstředivé síly, náhle uvolnil své sevření a Odula se s obscénním mlasknutím plnou silou rozplácla o skálu. Ani se nestačila vzpamatovat ze strašlivého nárazu, když rozzuřený, ale stále se smějící Vala ji opět chytil, tentokrát za zadní nohy, a začal si s ní pohazovat ze strany na stranu jako s dětskou hračkou a třískal s ní přitom o okolní skály. Odula nikdy nepoznala podobnou sílu! Tento napohled obyčejný smrtelník si s ní pohrával, jako by byla nějakou tou umrněnou krysou, která občas zabloudila do její sluje. Před dvěma roky ji těžce zranil ten vypasený mrňous, co vypadal, že neumí do pěti počítat, a teď tohle! Kam ten svět spěje, byla její poslední myšlenka, než Tulkas proměnil její bachraté tělo ve smrdutou kaši stékající po skalách průsmyku. Takhle neslavným způsobem tedy skončila poslední dcera strašlivé Ungolianty, poslední stvůra z Temných časů, poslední pozůstatek vlády Temných pánů nad Středozemí. Odpoledne ještě nedospělo ani do poloviny, když Oromë oznámil, že úkol byl splněn a Morgulské údolí je již nadále zbaveno nebezpečí. Manwë vzal Anuviel na záda a na křídlech větru, jehož byl pánem, ji odnesl do údolí, aby se tam mohli pustit do práce. Dívka si chtěla v Morgulském údolí vybudovat své sídlo, ale nejprve bylo třeba úplně změnit jeho podobu. Podstatně snížila výšku okolních hor a údolí zvětšila na trojnásobek původní šíře. V jeho severním úbočí si postaví pevnost, kde bude její nový domov. Ve dvou třetinách výšky strmého horského štítu na severní straně Morgulského údolí vytvořila širokou planinu obkružující vrcholek hory, odkud byl výhled jak na Gondor, tak na Horu osudu uprostřed pláně Gorgoroth. Okraje planiny se strmě svažovaly do údolí, zatímco protější jižní úbočí stoupalo jen pozvolna, aby je nestínilo před paprsky poledního slunce. Zmizel Morgulský průsmyk i s doupětem Oduly a pevností Temného pána a nezbyla ani sebemenší stopa po Minas Morgul, pod jehož hradbami před dvěma měsíci svedla svůj památný boj s mordorským balrogem. S pomocí Yavanny a Vardy zbavila údolí pozůstatků moci temných kouzel, jimiž je zahalil Nepřítel, a očistila prameny říčky Morguly. Údolím nyní tekla řeka, jejíž voda už nebyla jedovatá, ale naopak měla léčivé a povzbuzující účinky. Anuviel totiž měla v úmyslu tam postavit lázně, do kterých budou smrtelníci jezdit za zdravím a odpočinkem, a údolí se tak navždy zbaví své špatné pověsti. Ještě před setměním se Anuviel s Valar přemístili k Hoře osudu, kde provedli poslední úpravy infrastruktury Severního Mordoru. Vrcholek nyní již vyhaslé sopky tvořil šikmo zkosený kráter, který Manwë naplnil vodou z horkého sirného pramenu prýštícího ze žhavých útrob hory. Yavanna s pomocí Valiery Uzdravovatelky Estë dodala pramenu silné léčivé účinky, protože Anuviel tam měla v úmyslu vybudovat lázeňské centrum, zaměřené na léčbu kožních chorob a nemocí pohybového ústrojí. Z úbočí Hory osudu vytryskly další, ale již méně smrduté prameny s léčivým účinkem, a na jejím úpatí vytvořily řeku, která se vinula kolem hory a pokračovala dál přes pláň Gorgoroth k Morgulskému údolí, kde se spojila s Morgulou. Velká řeka Anduina tak získala nový vydatný přítok a mordorská kotlina zdroj potřebné vláhy. Nakonec přišla na řadu samotná pláň Gorgoroth. Anuviel ji s Aulëho pomocí zvlnila v mírně kopcovitou nížinu, jíž se proplétala nově vytvořená řeka a její přítoky. Široké okolí sopky bylo pokryté popelem a ztuhlou lávou, které se po lehkých úpravách promění v úrodnou ornici. Ovšem nejprve bude třeba půdu zbavit jedů, kterými ji za dlouhá tisíciletí své vlády
133
KONOPNÁ PANÍ II. zamořil Sauron. Tento úkol si však ponechá až na další den, který bude probíhat ve znamení asanace s pomocí konopí. Následujícího dne se Anuviel s Yavannou pustily do zahradničení ve velkém měřítku. Pokryly celý Severní Mordor i přilehlou poušť patřící k Východní říši rostlinkami konopí, které nechaly dorůst, ještě zelené je vytrhaly i s kořeny a vhodily do nitra Hory osudu. Tento postup několikrát zopakovaly, až usoudily, že půda je již dostatečně vyčištěná. Znovu osely celé území konopným semenem, ale tentokrát rostliny nechaly dozrát a uschnout. Vyklepaly semínka z palic, ale suché stonky nesklízely, jen je zaoraly do země a nechaly je zetlít, aby půdu obohatily humusem. Tento postup opět několikrát opakovaly a výsledkem byla silná vrstva úrodné prsti, která pokrývala celý Severní Mordor i bývalou poušť na východě. Pak vyrobily suroviny a polotovary, které budou potřebné při pozdějších fázích úprav. Úrodné nížiny ještě několikrát osely konopím, které tentokrát sklidily, aby získaly semena a vlákna s pazdeřím. Podobně si připravily vlákna bavlny, lnu a hedvábí a s Tkadlenou Vairë z nich utkaly zásoby látek a z konopné drti a morušové kůry vyrobily dostatek potřebného papíru. Nakonec vypěstovaly zásoby obilí, brambor, luštěnin a dalších základních potravin a daly zde vyrůst stádům dobytka, ovcí a prasat, jejichž maso usušily či vyudily, z mléka nadělaly sýry a vytvořily i zásoby kůže a ovčí vlny. Všechny tyto suroviny a polotovary vzápětí nechaly zmizet a Anuviel si je uložila pod ikonky ve svém systému, odkud je opět nechá zmaterializovat, až nastane pravý okamžik. Pak bude stačit z nich vyrobit jeden jediný exemplář hotového výrobku a rozmnožit jej procesem replikace. Tento proces měl svá omezení, neboť bylo možné replikovat jen potud, pokud vystačily suroviny a bylo z čeho tvořit. Prvotní vzor nemusel být nutně vyrobený fyzicky, stačilo jej do detailu virtuálně znázornit, nejlépe nakreslit jeho plánek a definovat složení upotřebeného materiálu. Pak výrobek mohla s pomocí Aulëho databáze a programů doladit a zhmotnit, aby se přesvědčila o jeho funkčnosti, a po případných dalších úpravách již byl předmět připravený pro replikaci. Anuviel mohla podobným způsobem využívat i moci Yavanny v případě rostlin a tvorů nenadaných mluvou. Zkusila si to již předtím sama v Dol Gulduru a Lothlórienu, ale Valar ji při tomto vstupním školení do jejich řádu naučili tvořit ve skutečně masovém měřítku a s nepoměrně více možnostmi a variantami než dřív. Postupem času a získané praxe se naučí dělat podobné úpravy s chirurgickou precizností i na menších plochách, takže již nebude muset z bezpečnostních důvodů nechat vyklidit celou okolní oblast kvůli nějaké malé úpravě. Na horských svazích dala Yavanna vyrůst zvláštnímu druhu stromu, který poskytoval nadmíru tvrdé rudě zbarvené dřevo a rozvětveným kořenovým systémem chránil půdu před erozí. Ze dřeva pak s Aulëho pomocí nařezaly kostky, které Anuviel hodlala použít na vydláždění silnic a cest. Sníží se tím prašnost cest a kopyta koní nebudou trpět tolik jako při jízdě po kamenné dlažbě. Nemluvě o tom, že ani nebudou dělat takový rámus! Rudé dřevo bylo nejen mechanicky odolné, ale skvěle vzdorovalo vlhkosti a nenapadaly je žádné houby ani plísně. Anuviel již měla vytyčené trasy, kudy cesty povedou, a do večera se jí s pomocí replikace podařilo všechny vydláždit. Vybudovala také dlážděnou silnici od Černé brány směrem na Dol Guldur až po Emyn Muil, kde končila oblast zahalená mlhou. Další silnici vedla podél severního úpatí Popelavých hor až na hranici s Východní Středozemí, odkud přijížděly kupecké karavany. Daleko kratší, ale neméně důležitá dopravní tepna směřující do Gondoru procházela Morgulským údolím a na Křižovatce protínala starou Haradskou cestu, která také dostala nový dřevěný povrch. Mordor tak přestal být uzavřenou a nedostupnou zemí, ale vedly do něj pohodlné cesty, které usnadní obchodování a cestování.
134
KONOPNÁ PANÍ II.
- Výstavba Mordoru Severní Mordor byl nyní čistý a zbavený všech jedů, takže Anuviel mohla následující den začít s tou zábavnější částí úprav, kdy bude konečně moct popustit uzdu své představivosti. Začala s Orodruinou, Horou osudu, kde bude stát hlavní město Mordoru. Aulë uhasil oheň v jejím nitru a ponechal v něm aktivní jen jeden slabý proud lávy. Žhavý jazyk roztavené horniny se valil skalní rozsedlinou zející podél zadní stěny velké jeskyně. Právě v těchto místech se před výbuchem sopky nacházely Pukliny osudu, v nichž byl zničen Sauronův Jeden prsten. Jeskyně ústila na širokou terasu v úbočí hory – právě tu, co Anuviel spatřila v Zrcadle Galadriel. - "Tak tady bude korunovační sál skřetího krále," sdělila telepaticky shromážděným Valar. "Také bych zde chtěla postavit pomník těm, kdo zachránili Středozem před zkázou a nejvíc se zasloužili o porážku Saurona. Ovšemže, mám na mysli mé přátele hobity," přitakala na němou otázku, která vyvstala v její mysli. Valar s jejím nápadem jednomyslně souhlasili a neprodleně se dali do práce. Podlahu rozlehlé jeskyně pokryla šachovnice z velkých leštěných dlaždic z černého a bílého kamene a stěny sálu ozdobily panely fresek s výjevy z historie Černé země, osvětlené olejovými lampami na dlouhých řetězech. Poslední panel byl zatím prázdný, ale po zvolení skřetího krále na něj přijde scéna, kterou dívka spatřila v Zrcadle Galadriel. Anuviel použila obrazy z minulosti zachycené v Ilúvatarově databázi a přenesla je na fresky. Fuj, vypadá to jako živé, říkala si znechuceně, ale nechtěla kazit historickou věrnost často až nesnesitelně syrových scén uměleckou stylizací. Jen ať skřeti nikdy nezapomenou na svoji minulost, aby si ji nemuseli zopakovat, připomněla si moudrá slova jednoho pozemského filosofa. Vysoký strop jeskyně podpíraly dvě řady vznosných bazaltových sloupů s ozdobně tesanými hlavicemi. Mezi sloupy vedla široká ulička, která směřovala do nitra sluje, kde končila velkým půlkruhem obroubeným kamenným zábradlím. Prostranství leželo na skalním převisu čnícím padesát stop nad hladinou roztavené horniny, která rudě ozařovala zadní stěnu jeskyně. - "Tady bude stát pomník půlčíkům," Anuviel ukázala na úzkou plošinu na protější straně pukliny. "Potřebovala bych, abyste mi pomohli vytvořit sochy Froda, Samvěda, Smíška a Pipina. Pokud možno tak, aby nevypadaly nijak moc pompézně. Prostě aby byly takové, jakými jsou ve skutečnosti, nic víc a nic míň. A nerada bych zapomněla na Sméagola, který ve zničení Prstenu sehrál neméně důležitou roli, i když to rozhodně neměl v úmyslu." Dívka měla plnou důvěru v umělecký vkus Valar a ukázalo se, že naprosto oprávněnou. Valar vytvořili požadované sochy podle předloh zachycených v Ilúvatarově databázi a opravdu se jim podařilo půlčíky zpodobnit bez kýčovitosti, a tak aby vyjadřovaly jejich povahové vlastnosti. Na okraji ohnivé propasti stál shrbený Frodo s vytaseným Žihadlem a v jeho pohublé, ale odhodlané tváři se zračilo to nesmírné utrpení, jímž prošel cestou k Puklinám osudu s Jedním prstenem zavěšeným na krku. Froda podpíral jeho věrný zahradník a přítel Samvěd se starostlivým výrazem v obličeji. Za nimi stály sochy Frodových bratranců Smělmíra a Peregrina, kteří se s ním tak nerozvážně vydali na nebezpečnou pouť. Smíška Valar zachytili v okamžiku, když překonal ochromující hrůzu z Černého Kapitána Prstenových přízraků a napadl ho svým mečíkem, aby zachránil život Éowyn Rohanské. Jeho tvář vyjadřovala nezdolné odhodlání a věčný optimismus, které byly mladému hobitovi vlastní. Vedle Smíška napřaženého k úderu klečel Pipin a v natažených rukách držel velkou temnou kouli. V obličeji měl svůj obvyklý provinilý výraz, který nasazoval vždycky, když veden nenapravitelnou zvědavostí, provedl nějakou nepředloženost. Byla to narážka na to, jak Pipin tajně pohlédl do vidoucího kamenu a osudně tím zmátl Saurona. Temný pán se pak domníval, že se Prsten nachází v Železném pasu, a jeho pozornost se díky tomu odvrátila od Froda a Sama, kteří se v té chvíli už přiblížili k hranicím Mordoru. Pipinův čin nebyl na první 135
KONOPNÁ PANÍ II. ani na jakýkoliv další pohled činem, jenž by bylo možné označit za hrdinský, ale ve svém důsledku měl klíčový dopad na úspěch poslání Společenstva prstenu. Ovšem nejvíc se Anuviel líbilo, jak Valar vypodobnili schizofrenní postavu Sméagola-Gluma. K jejímu překvapení se moc podobal filmovému ztvárnění této postavy. Filmovou trilogii sice považovala za komerční kýč, který byl zvlášť ve své závěrečné části příliš poplatný požadavkům hollywoodské filmové mašinérie a falešné sentimentality amerického diváka, ale v této věci se režisér naprosto strefil. Vychrtlé šlachovité tělíčko zdegenerovaného půlčíka se nehybně vznášelo nad žhnoucí lávou se vzhůru vztaženýma rukama. Držel v nich ukousnutý Frodův prst s prstenem zářícím, jako by byl vyroben z živého ohně. Varda vytvořila silné a trvalé kouzlo, které udržovalo sochu ve vzduchu. Navzdory své značně nepohodlné pozici se Sméagol rozjásaně usmíval doširoka otevřenými ústy a v obličeji měl nesmírně samolibý výraz, jak si už představoval, že se stane novým Temným pánem vládnoucím nad Středozemí. Působil jako dokonalá ilustrace starého přísloví, že pýcha předchází pád. Anuviel již věděla, že budoucí král skřetů bude kovář, a tak požádala Aulëho, aby u korunovačního sálu vytvořil kovářskou dílnu s výhní využívající žhavý proud lávy. Vala Kovář se tohoto úkolu s radostí zhostil a kovárnu vybavil tak přepychově, že by i mistři trpaslíci skřípali zuby závistí. Kovářská dílna měla v očích Anuviel především symbolický význam. Pro krále Mordoru měla být především mementem jejich prostého původu a vést je k tomu, aby své následníky vedle kralování vyučili i nějakému užitečnému řemeslu. Aby nezpychli ve své královské funkci a nezačali se považovat za něco lepšího, než jsou jejich poddaní. Ostatním národům Středozemě měla kovárna připomínat, že přeměna Černé země v zemi léčebných pramenů a zázračných uzdravitelů v žádném případě neznamená, že skřeti zanedbají svou obranyschopnost a stanou se pro ně snadnou kořistí. Nakonec přišlo na řadu zařízení sálu. Při levé stěně jeskyně Anuviel vyzdvihla nízké stupňovité pódium z hrubě otesaných kamenných kvádrů, na němž stály vedle sebe dvě stejně vysoké stolice pro budoucího skřetího krále a královnu. Po každé straně pódia stály tři řady nachovým hedvábím polstrovaných lavic z černého kamene. Ze stejného materiálu byly vyrobené i oba trůny, ale ty byly daleko honosněji zdobené tesanými ornamenty na podstavcích a bočních stranách opěradel. Další kamenné lavice byly rozestavěné podél stěn jeskyně. Na prostý kamenný podstavec před trůny Aulë položil dvě koruny, které sám vyrobil pro budoucí panovnický pár Mordoru. Vala k jejich výrobě použil obyčejné, ale jemně cizelované železo, potažené nerezavějící vrstvou galvornu, zázračně kujné a odolné černé slitiny. V Prvním věku Středozemě ji vynalezl Temný elf Eöl, který byl také jediným, kdo znal tajemství jejího výrobního postupu, a proto se stalo, že po jeho tragické smrti galvorn upadl do zapomnění. Železné obroučky byly zdobené překrásně broušeným černým obsidiánem a bílým onyxem. Koruna krále byla podstatně honosnější a těžší než její ženská obdoba a nad čelem v ní bíle zářil velký oválný drahokam, jeden z těch, které kdysi vyrobil geniální Fëanor. Měl být připomínkou elfského původu skřetů, zatímco železo a sopečný kámen měly mordorskému panovníkovi zdůraznit, že má zůstat skromným a nepodlehnout vábení zlata a přepychu, které by jej vzdálily od jeho poddaných. Dokonalé umělecké zpracování železa a kamenů pak vládcům Mordoru připomínalo, že krásné věci se dají vyrobit i z prostých materiálů. Budoucímu králi skřetů bylo také určeno těžké žezlo, jemuž dal Aulë podobu kovářského kladiva, a do jehož hlavice zasadil další elfský kámen zářící bledým měsíčním světlem. Varda Aulëho výrobky posvětila mocným kouzlem chránícím jejich nositele. Kouzlo Paní hvězd tak navždy zajistí, aby do srdcí vládců Mordoru již nikdy víc nevstoupilo Zlo. Nakonec Varda a Mandosova manželka Vairë utkaly dva nachové pláště z těžkého brokátu určené pro budoucí královský pár, které přehodily přes koruny a žezlo, aby pod nimi zůstaly skryty až do volby krále. Anuviel sice věřila, že její vize se na sto procent vyplní, ale znala již zákony
136
KONOPNÁ PANÍ II. předpovídání budoucnosti natolik dobře, aby věděla, že se tak stane jen tehdy, pokud předpověď zůstane dobře utajená všem, kdo v ní budou hrát klíčovou roli – v tomto případě samotnému Orcasovi a hlavně mordorským voličům. Aulëho dar budoucí královské dynastii skřetů byl nesmírně velkorysý, protože až na Elessara s jeho silmarilem se žádný z panovníků Středozemě nemohl pochlubit královskými atributy vyrobenými přímo některým z Valar. A navíc, říkala si Anuviel, tak jasně projevená přízeň Valar zvýší vážnost skřetího monarchy mezi jeho kolegy králi a zcela jistě zapůsobí i na jejich poddané. Až ostatní národy při otevření Mordoru spatří, jakou mocí Valar vládnou, určitě pochopí, že by nebylo dobré si s nimi zahrávat a protivit se jejich vůli. V každém případě jim zajde chuť na bohatství Černé země a nechají skřety na pokoji. Korunovační sál byl dokončen, a tak nyní přišel na řadu zbytek Hory osudu. V jejích úbočích vznikl spletitý labyrint sálů, chodeb a menších místností, kam dopadalo tlumené denní světlo složitým systémem průduchů a zrcadel. V nitru obrovské hory byly umístěné kanceláře státní správy a jednací sály s veškerým potřebným zařízením od nábytku až po papír a pera. Uvnitř hory se také nacházely obytné prostory zařízené pro královskou rodinu. Ve skalních obydlích se rovněž ubytují úředníci a služební, kteří zde budou pracovat. V místech, kde na úbočí Hory osudu tryskaly léčivé prameny, Anuviel postavila přepychově vybavená lázeňská zařízení. Jejich terapeutická část s vodoléčbou, masážemi a tělocvičnami zasahovala hluboko do nitra hory chráněného před výkyvy počasí. Nemocní tam budou moct bydlet, nebo do nich jen docházet, zatímco se ubytují jinde. Největší léčebný areál se nacházel na vrcholku hory, kolem horkého sirného jezera v jejím kráteru. Tamní voda měla silné léčivé účinky na celou řadu nemocí pohybového ústrojí a dalo se předpokládat, že o zdejší lázně bude velký zájem, protože smrtelníky ve Středozemi často trápil revmatismus a artróza, která bývala nevyhnutelným následkem starých zranění z lovu nebo z bojů. Na stupňovitém úbočí hory pokrytém bujnou zelení byly roztroušené malebné vilky z různobarevného mramoru určené k ubytování cizozemských návštěvníků, jimž nevadí ostré denní světlo. Spojovaly je cesty vysypané bílým pískem, překračující potůčky a zpívající vodopády po vznosně klenutých můstcích. Na zelených terasách Hory osudu nechyběly ani hudební pavilóny, taneční parkety, amfiteátr letního divadla, tržiště, hostince a kavárničky. Vše bylo postavené v elfském stylu se sloupy a arkádami zdobenými mramorovými krajkami a kamennými a bronzovými sochami. Mezi květy a zelení živých plotů bublaly stříbrné fontány s léčivou vodou pro pitné kúry. Ve městě bylo i velké divadlo v gondorském stylu a nacházely se tam i dvě velké umělecké galerie s přilehlými ateliéry. Na planině pod Horou stál velký hipodrom pro koňské závody a vedle něj prostranství pro soutěže v lukostřelbě, takže i milovníci sportu si přijdou na své. Lázeňským hostům již takhle nehrozila nuda, ale tou největší atrakcí měly být velké lázně umístěné pod obrovskou slídovou kupolí, která jakoby se vznášela nad západním úpatím Hory osudu. Tvořil je kruhový bazén z růžového mramoru o průměru dvou set stop naplněný příjemně teplou vodou, v jehož středu tryskal z mohutné obsidiánové fontány v podobě chrlící sopky vysoký vodotrysk. Mezi rozkvetlými keři a záhony v květináčích zapuštěných v podlaze byly roztroušené odpočívárny s pohodlnými křesly a lehátky. Úplně stranou, za pásem vysokých stromů a hustých keřů, Anuviel postavila dětské brouzdaliště se skluzavkami a hřiště s prolézačkami. V bočních stěnách obrovského kruhového prostoru vedly sloupové ochozy, z nichž se dalo projít ven na obrovskou terasu zasazenou v úbočí. Tam bylo koupaliště pod širým nebem s velkým bazénem s vyhřívanou vodou a dlouhým kamenným tobogánem pro milovníky skluzavek. Terasu pokrýval hustý zelený trávník s lavičkami a fontánami s pitnou vodou ve stínu širokých korun vzrostlých stromů. Koupaliště pod obří kupolí bylo určené zdravým návštěvníkům, kteří si sem přijedou jen odpočinout, ale především mělo sloužit stálým obyvatelům nového sídelního města. Průsvitná kopule se stala dominantou nového města, které Anuviel pojmenovala Gilbar, což v elfštině
137
KONOPNÁ PANÍ II. znamenalo Hvězdné sídlo. Nazvala je tak proto, že v noci se v kopuli jasně odrážel svit hvězd a měsíce, což městu postavenému z bílého a růžového mramoru dodávalo nesmírný půvab. Neméně působivé bylo, když k večeru na kupoli dopadly paprsky zapadajícího slunce pronikající skrz rozšířené Morgulské údolí. V takové chvíli to vypadalo, jako by celá kopule vzplála ohněm a Hora osudu opět zazářila jako za starých časů. Ostatní města a venkovské osady byly postavené s daleko menší okázalostí, ale s velmi moderním a funkčním vybavením, o jakém by si většina obyvatel Země mohla nechat jen zdát. Anuviel chtěla ve skřetech vytvořit správné hygienické návyky, a tak všechny obytné prostory v městech a vesnicích Severního Mordoru vybavila pohodlnými koupelnami a jednoduchými splachovacími záchody. S Manwëho a Aulëho pomocí prošpikovala podzemí celé země důmyslným systémem potrubí, kterým neustále protékala horká a studená voda poháněná podobným kouzlem, jež v Caras Galadhonu používala Galadriel prostřednictvím svého Prstenu vody. K ohřevu vody se využívala energie ze zkrocených vulkanických zdrojů v nitru země. Horká voda sloužila i k vytápění příbytků, což bude mít velmi pozitivní vliv na kvalitu ovzduší. Použitá voda se odváděla hluboko do podzemí, kde se vyčistila a vracela se zpět do systému. Ve skřetích domácnostech byly prádelny vybavené šroubovými pračkami a kamennými odstředivkami s hydraulickým pohonem a primitivně jednoduchým ovládáním, a nechyběl ani přívod horkého vzduchu na sušení prádla, napojený na podzemní infrastrukturu. Všechna obydlí měla plně zařízenou kuchyni i se zásobou konopného paliva, trvanlivých potravin a dalších věcí potřebných pro domácnost. Byla vybavená základními kusy nábytku, přikrývkami, ložním prádlem, a dokonce i nejnutnějším oblečením různých velikostí, mezi nímž nechyběly ani plavky pro oboje pohlaví. Většina skřetů přišla ve válce o celý svůj skrovný majetek a přijdou do Severního Mordoru značně nalehko. Určitě tedy uvítají, když najdou alespoň základní vybavení potřebné k civilizovanému životu, o kterém většina z nich dosud jen slyšela vyprávět. Pod Horou osudu vyrostlo během dvou dní velké město plné zeleně s kamennými domy většinou zapuštěnými do skály, aby vyhovovaly světloplachosti svých budoucích obyvatel. Průčelí domů byla obložená bílým a růžovým mramorem, ale na rozdíl od elfské architektury lázeňských zařízení byla postavena bez zbytečných kudrlinek a v mnohem střízlivějším stylu. Anuviel neměla ráda kýčovitost a připadalo jí, že budov v elfském slohu je už ve městě tolik, že další podobné stavby by mu dodaly přídech kýče. Postavila tedy dolní část Gilbaru ve stylu inspirovaném renesancí, který kladl důraz především na čistotu linií a celkovou harmonii stavby. Městem protékala řeka obklopená alejemi stromů, která zde byla již dostatečně vodnatá a hluboká, aby se po ní daly na lodích přepravovat i těžké náklady. Celou zemi protkával systém dřevem dlážděných silnic s napajedly a zájezdními hostinci, které usnadní cestování. Skřeti menších plemen však měli jeden velký problém – svůj malý vzrůst, který jim neumožňoval jezdit na koni. O pozemských vynálezech, které Anuviel předala Středozemi Anuviel tedy napadlo, že by se mohla pokusit nahradit koně vynálezem ze svého domovského světa – jízdním kolem. Malí skřeti byli velmi obratní, takže se určitě na kolech rychle naučí jezdit. A kolo nepotřebuje ani vodu ani obrok, nemluvě o tom, že za sebou na silnici nezanechává páchnoucí koblihy. Sáhla tedy do Ilúvatarovy databáze týkající se jejího světa a s Aulëho pomocí vyrobila jízdní kolo. Nebylo to těžké, protože ve Středozemi se vyskytovaly všechny potřebné suroviny, včetně pryže na duše a pneumatiky, a Vala Kovář byl přímo božsky šikovným řemeslníkem. Valar překvapeně zírali, když dívka vyskočila do sedla tohoto podivného oře a předvedla jim, jak tato převratná novinka funguje.
138
KONOPNÁ PANÍ II. - "A tento rychlý kůň nepotřebuje jíst ani pít?" divila se Yavanna. "Tak vidíš, ženo, že i má práce může být užitečná, ačkoliv ty o tom máš často pochyby," odvětil jí Aulë hrdě. Yavanna svého manžela často kritizovala a tvrdila, že jeho vynálezy jen přinášejí zkázu tomu, co ona stvořila, a kazí povahu Ilúvatarových dětí. Vždyť ona stvořila stromy, a její muž vynalezl sekeru, a navíc vyráběl i zbraně, jimiž elfové a smrtelníci lovili její milovaná zvířátka. Nemluvě o tom, že se jimi vzájemně zabíjeli. Tento nový vynález však našel milost i v očích Dárkyně plodů. Líbil se i ostatním Valar, kteří jej shledali nadmíru užitečným a přínosným. A že se bude líbit skřetům, bylo víc než jisté. Anuviel se rozhodla, že zde zavede i některé další vynálezy ze svého domovského světa. Prvním byl dekortikátor konopí, sestrojený v Americe na počátku dvacátého století německým přistěhovalcem Schlichtenem. Byl to stroj úctyhodných rozměrů a váhy, schopný okamžitě a ekologicky šetrným postupem zpracovat konopné stonky na kvalitní vlákno, již připravené k mykání či česání. Dříve bylo vytírání konopí nesmírně náročné na čas a práci, nemluvě o tom, jak zapáchalo a znečišťovalo vodní toky, ale tento vynález jej převratným způsobem urychlil a usnadnil. Na Zemi však nebyl nikdy pořádně využit, protože sotva byl vyvinut jeho prototyp, vypukla první světová válka a stroj byl na dlouho zapomenut. Ve třicátých letech byl znovuobjeven a připravovalo se jeho průmyslové využití, když Vládci v USA prosadili zákaz pěstování konopí, a další zdokonalování dekortikátoru tak ztratilo smysl. Později byla jinde ve světě vyvinuta jiná zařízení inspirovaná tímto vynálezem, technicky daleko složitější a účinnější. Schlichtenův stroj však proti nim měl tu výhodu, že byl nesmírně jednoduchý, protože sestával jen z řady důmyslně drážkovaných válců, a bylo možné jej vyrobit a provozovat i v technicky primitivních podmínkách Středozemě. Dalším důležitým vynálezem byl šlapací šicí stroj. Východní část Severního Mordoru byla z velké části určená textilnímu průmyslu, který bude vyrábět kvalitní látky nejen z místního konopí, lnu a hedvábí, ale i z bavlny dovážené z Východu a z jejich směsí. Anuviel doufala, že velká část této produkce půjde na vývoz do ostatních zemí Západní Středozemě, a říkala si, že pak by bylo dobré vyvážené látky zhodnotit tím, že se z nich rovnou ušijí oděvy. Proč vyvážet látky a nitě, když místo toho můžeme za daleko lepší cenu vyvézt rovnou košile nebo kalhoty? Anuviel tedy v Severním Mordoru postavila celou řadu textilních dílen vybavených šicími stroji, kde budou pracovat především skřeti z malých plemen, kteří měli šikovné prsty a nevadila jim monotónní práce. Ale tím snad úplně nejdůležitějším z pozemských vynálezů byl tiskařský lis. Ve Středozemi neznali knihtisk, knihy se tu donekonečna ručně opisovaly, což byla velmi náročná a zdlouhavá činnost, která bránila jejich většímu rozšíření. Anuviel chtěla postupně alfabetizovat pokud možno všechny obyvatele Středozemě a k tomu bylo třeba, aby měli snadný přístup k psanému slovu. Nemluvě o tom, jak tento vynález přispěje k šíření informací a vědění. Bude však muset dohlédnout na to, aby se toto nové médium nikdo nepokoušel zneužít ve svůj prospěch, a nezpůsobilo víc škody než užitku. Věděla, že to bude nesmírně obtížný úkol, ale bylo jí jasné, že s technologickým pokrokem by ve Středozemi stejně jednou došlo k vynalezení knihtisku, takže v podstatě neměla na vybranou. Ostatně, jeho kladný přínos pro společnost byl tak význačný, že by ji ani nenapadlo pokusit se jeho rozvoji bránit. Vždyť napomáhal šíření poznání, a tím i zdokonalování duší, které je smyslem existence elfů i smrtelníků! Další na řadě byla průmyslová zařízení v údolí Morgai a Popelavých horách. Aulë dívce pomohl vytvořit modelové hutě a kovárny, kde vyrobil potřebné druhy oceli, litiny, mosazi, bronzu a dalších kovů a slitin využitelných v průmyslu. Z nich vytvořil vzory požadovaných výrobků a procesem replikace vše rozmnožil podle potřeby. Anuviel ho požádala, aby všechny stroje a nástroje udělal co nejednodušší a nejodolnější vůči nešetrnému zacházení. Nedělala si žádné iluze o tom, jak s nimi budou nakládat skřeti nezvyklí na podobné věci. Až se zcivilizují, nastane čas na rafinovanější a složitější zařízení, ale to bude otázka
139
KONOPNÁ PANÍ II. přinejmenším jedné celé generace. Zatím si skřeti budou muset vystačit s tím, co jim nabídne. A nebude toho málo! Ale nesmělo toho být ani příliš. Dívka rozhodně nechtěla, aby si skřeti zvykli na to, že jim vše spadne jen tak do klína. Dostanou základní vybavení do začátku, ale dál si již budou muset zajistit jeho výrobu sami. Proto vytvořila dobře vybavené dílny a menší manufaktury, kde se daly vyrobit všechny předměty, které pro Mordor s Valar vytvořila. Zásobila je výchozími materiály a polotovary, aby se hned mohla rozběhnout výroba, a pracoviště vybavila ideogramy názorně zobrazujícími výrobní a kontrolní postupy. Chtěla skřety hned od začátku učit dobře kontrolovat kvalitu svých výrobků, aby se naučili dělat věci pořádně a zbytečně neplýtvali materiálem. Prostě do nich již od počátku vštípit úctu k přírodě a půdě, které jim poskytují tolik darů. Zpočátku se určitě vyskytnou mnohé problémy, ale doufala, že časem se tyto nedostatky překlenou a průmysl v Mordoru bude fungovat tak, jak si to ve svých plánech představovala. Velcí skřeti byli většinou celkem inteligentní, i když naprosto nevzdělaní, a skřeti z malých plemen zase uměli skvěle napodobovat odpozorované postupy a byli manuálně velmi zruční. Určitě to zvládnou, říkala si Anuviel optimisticky. ***
***
***
***
***
***
Až nakonec si Anuviel ponechala vybudování svého vlastního sídla nad Morgulským údolím, které případně nazvala Hallabar – Vysoké sídlo. Na široké plošině pod vrcholkem hory postavila bytelnou pevnost z rudého pískovce opřenou o skálu stejné barvy, takže s ní při pohledu zdálky splývala a byla prakticky neviditelná. Skalní plošina byla pokrytá tlustou vrstvou úrodné prsti a rozkládaly se na ní četné terasy a zahrady, které omamně voněly mnohými květy. Obzvlášť dobře se tu dařilo rostlinám cannabis valinorica, jejichž pryskyřice v této výšce dosahovala té nejlepší kvality. Hallabarský hašiš později patřil k vyhlášeným lahůdkám a Anuviel ho rozdávala jen svým nejlepším přátelům jako vysoce ceněnou pozornost. Opatřila své budoucí obydlí podobným vybavením jako skřetí příbytky ve zbytku Severního Mordoru, ale upravila je podle svého vkusu a doplnila replikami uměleckých děl a kusy nábytku podobnými těm, které se jí zalíbily při jejích cestách po Středozemi. S nábytkem však velmi šetřila, protože neměla ráda přeplácané místnosti nacpané vším možným, aby bylo vidět, že na to máme. Dávala rozhodně přednost strohosti a účelnosti, i když zdaleka nepohrdala pohodlím. Místnosti měly vysoké stropy a velká okna s tabulemi ze silného skla byla opatřená solidními okenicemi, které odolají i té nejhorší zimní bouři či vichřici. Do podlah zabudovala vytápění horkou vodou, aby tam bylo útulné teplo i v té nejkrutější zimě. Pevnost byla již v dost velké nadmořské výšce, takže tam v zimě občas i sněžilo, zatímco v údolí o dva tisíce stop níže nebylo po sněhu ani památky. Nahoře však byl úžasně čistý svěží vzduch a i v letních vedrech, které trápily okolní krajinu, bylo na terasách dívčina sídla velmi příjemně. V nitru hory byly velké lázně obložené zelenkavým mramorem s dlouhým bazénem, osvětleným elfskými svítilnami umístěnými za okénky ze silného skla ve stěnách nádrže. Anuviel použila olejové elfské lampy, které replikovala podle jejich stříbrných vzorů v Lothlórienu, i v celém zbytku pevnosti, protože si je velmi oblíbila pro jejich úžasnou svítivost, a také protože na rozdíl od lidských nebo trpasličích lamp při hoření vůbec nepáchly. Mrzelo ji jen, že je nemůže použít i pro skřety, protože fungovaly pomocí kouzel. Ne, že by při svých nových schopnostech nemohla toto kouzlo použít i pro velký počet takových svítilen, ale nechtěla skřety zase tak moc rozmazlovat a vzbudit vůči nim u ostatních národů přílišnou závist. Vždyť už takhle jim budou setsakra závidět! Zbývalo jí ještě dokončit své dílo v Morgulském údolí. Postavila tam překrásné bílé město z mramoru, jehož dominantou byla vysoká štíhlá věž – replika původní Věže vycházejícího
140
KONOPNÁ PANÍ II. měsíce, postavené v dávných časech Elendilovým synem Isildurem. Pojmenovala je staronovým názvem Minas Ithil, protože stálo na místě města Minas Morgul, které se tak nazývalo v dobách prvních králů, než je Sauron přejmenoval. Chtěla tím zdůraznit jeho návrat mezi civilizovaná města Středozemě. Město se nacházelo na hranici s Gondorem, ale Anuviel z něj nechtěla udělat viditelně po zuby opevněný hraniční bod, jak tomu bývalo v minulosti. Kolem města tedy vyzdvihla jen nevysoké hradby, které sloužily spíš jako zábrana proti větrům vanoucím údolím. Skutečnou ochranou města však byla voda. Nové Minas Ithil totiž stálo na soutoku řeky Vinyaduiny – Nové řeky, jak Anuviel prozaicky nazvala vodní tok pramenící na svazích Hory osudu, a říčky Morguly stékající z hor na jižní straně údolí. Vinyaduina, která zde byla již značně vodnatá, protékala hlubokou skalní úžinou mezi Hallabarem a bílým městem na protějším svahu údolí. Koryta obou řek byla v místě soutoku velmi hluboká a měla strmé nepřístupné břehy, které město chránily lépe než nejvyšší hradby. Z města se přes Vinyaduinu klenul široký krytý most se zubatým cimbuřím, který končil na úpatí hory, na níž stál Hallabar. Obě sídla tak byla spojená, a most mohl v případě nutnosti sloužit jako součást obranného systému. Řeka Morgula tekla napříč údolím přímo pod západními hradbami Minas Ithil a oddělovala město od gondorského území, takže napohled nízké hradby byly posíleny tímto přírodním vodním příkopem. Z gondorské strany přes něj vedla jen jediná přístupová cesta procházející po dlouhém úzkém mostě. Před bránou města se cesta větvila doleva a podél vody obcházela městské hradby po široké skalní rampě opatřené vysokým zábradlím se střílnami. Tudy budou projíždět kupecké karavany směřující do nitra Mordoru, aby nerušily klid lázeňského města. Anuviel sice důvěřovala Elessarovi, že nikdy sám Mordor nenapadne, ale kdo ví, jak budou smýšlet jeho nástupci. Tak aby je zbavila pokušení zaútočit někdy v budoucnosti na skřetí zemi, raději se předem postarala o pořádné zabezpečení jejích hranic i z této strany. Jistota je přece jen jistota! Samotné město však ani v nejmenším nepřipomínalo nedobytnou pevnost, a už vůbec ne to staré ponuré sídlo, které zde stávalo. Bylo to útulné a malebné lázeňské středisko s mnoha jezírky a vodopády, parky a ovocnými sady na stupňovitých skalních terasách, které mu dodávaly ráz ospalého letoviska. Místní léčivé prameny byly určené pro nemocné s nepříliš vážnými chorobami a také pro ty, kdo si zde chtěli jen odpočinout od ruchu velkého města. Daly se zde podnikat dlouhé procházky zelení s roztroušenými kavárničkami a hostinci, nebo zavítat do některého ze tří lázeňských domů s přepychovým vybavením a dopřát si příjemnou koupel a masáž. Městem procházela dlouhá krytá kolonáda s fontánami, vyzdobená replikami elfských soch, a Anuviel zde postavila velký palác s obrazovou galerií a dobře vybavenou knihovnou, kde se rovněž nacházela škola pro skřetí léčitele. Společenský život zde měl být záměrně omezený, aby nerušil klid a pohodu lázeňských hostů. Pokud někdo toužil po hlučném kulturním vyžití, mohl je nalézt v Minas Tirith nebo v Gilbaru vzdálených necelých padesát mílí na západ nebo na východ. Nakonec Anuviel věnovala pozornost bývalé poušti na opačné straně Mordoru. Vytvořila tam zvlněnou nížinu s roztroušenými osamělými kopci, zčásti pokrytou hustými lesy. Většinu její plochy tvořily louky a pole určené pro celý sortiment zemědělských plodin, aby byl kraj samostatný, co se týče zásobování svých obyvatel. Rozsela po něm malé vesničky ukryté v malebných údolích a vybavila je obdobným způsobem jako Severní Mordor. Jestli všechno klapne, brzy se tam usídlí propuštění otroci, kteří nebudou ostatními obyvateli Východní říše nijak zvlášť hýčkáni, tak ať najdou alespoň základní věci, aby se jim ulehčil start do svobodného života. Přes novou hraniční řeku vyzdvihla široký most s důkladným opevněním na mordorském břehu, kudy budou moct procházet kupecké karavany i obyvatelé přilehlého kraje, kteří to budou mít k civilizaci blíž do Mordoru než do mnoho set mílí vzdálených měst Východu. Mezi propuštěnými otroky bude hodně kvalifikovaných řemeslníků s dlouholetou praxí v
141
KONOPNÁ PANÍ II. dílnách svých pánů, takže by mohli skřety i ledacos naučit. Anuviel doufala, že v budoucnosti se mezi příhraničními oblastmi vyvine úzká spolupráce, která bude oboustranně prospěšná a přispěje i k míru mezi oběma národy. Nyní byl Severní Mordor uspořádaný podle jejích představ a zbývalo jí už jen své dílo následující den dokončit. Pak přijde rozloučení s Valar, kteří Anuviel i s Éodwyn dopraví na Křižovatku. Tam na ni už bude netrpělivě čekat velký zástup vyslanců všech národů Západní Středozemě, které sezvala, aby se zúčastnili slavnostního otevření Mordoru. A samozřejmě, že tam nebudou chybět ani zástupci skřetů v čele s Orcasem, kteří se již třásli nedočkavostí vstoupit do své nově vybudované země.
142
KONOPNÁ PANÍ II.
ČÁST JEDENÁCTÁ - Otevření Mordoru Desátý den od příchodu Valar bylo vše hotové. Hned brzy ráno Anuviel provedla poslední kontrolu upravovaného území, aby měla jistotu, že na nic nezapomněla. Lesy byly obydlené početnými druhy lovné zvěře a dravci, kteří budou regulovat jejich stavy, aby se zabránilo přemnožení. Na polích dozrávala úroda pozdních druhů plodin, zatímco sýpky už byly plné sklizeného obilí a kukuřice. Všechna hospodářství v Severním Mordoru byla zásobená i osivem a sadbou připravenými pro druhou sklizeň, již umožní nové klimatické podmínky. Ovocné sady se osypaly jablky, hruškami, švestkami, ořechy a dalšími druhy plodů na Zemi naprosto neznámých. Na loukách se pásla stáda koní, dobytka, ovcí a koz. Zatím byla záměrně jen málo početná, protože skřetům nějaký čas potrvá, než se o ně naučí správně starat, ale v následujících letech se rozrostou, aby se plně uspokojily potřeby obyvatelstva. Skřeti uměli lovit a všechny domácnosti měly pro začátek velkou zásobu sušeného a uzeného masa, a tak rozhodně nehrozilo, že by obyvatelé Mordoru v následujících měsících trpěli nedostatkem jídla. Zpočátku určitě dojde k velkým ztrátám a nehoráznému plýtvání, protože většina skřetů neměla ani sebemenší potuchu o hodnotě darů, které jim takto spadnou z nebe. Tomu se však nedalo zabránit a Anuviel si říkala, že to prostě bude nutná daň zaplacená za civilizační úsilí. Nakonec, nyní už byla dostatečně dobře vyškolená, aby dokázala bezpečně provést drobné místní úpravy, aniž by přitom rozvrátila celý systém. V následujících měsících bude muset velmi pozorně monitorovat dění v Severním Mordoru a dolaďovat případné nedostatky. Proti vzniku černého trhu a pokusům vyvézt a zpeněžit darované potraviny a vybavení se pojistila tím, že na ně umístila viditelný a neodstranitelný znak, který je neomylně identifikoval. Vznikl překrytím starobylých run pro hlásky "a" a "n", počátečních písmen jejího jména, a vypadal jako schematicky načrtnutý tanečník se vztyčenými pažemi a nakročenou nohou. Anuviel byla připravená přísně trestat jakékoliv pokusy o kšeftování se svými dary a doufala, že se označení osvědčí jako ochrana proti různým chytrákům a vykukům. Věděla, že některé z jejích výrobků budou žádané i v cizích zemích, protože třeba takový šicí stroj nebo jízdní kolo byly v jiných částech Středozemě naprosto neznámé, ale doufala, že časem se rozšíří jejich výroba i tam, takže represe nebude příliš dlouho nutná. Nehledě na to, že Mordor měl dostatečnou výrobní kapacitu, aby v následujících letech uspokojil i vznikající poptávku v sousedních zemích. Poslední den úprav také využila k tomu, že s přítomnými Valierami vyrobily obrovské množství elfského cestovního chleba lembas, který pak v dobře zapečetěných obalech rozmístily podél všech přístupových cest k Severnímu Mordoru. Přicházející skřeti budou často vyhladovělí a nemocní, takže tento dar určitě velmi ocení. Všechny domácnosti byly vybavené základními léky v podobě mastí, bylinných extraktů a čajů, takže zdravotní stav obyvatelstva se zajisté rychle zlepší. A v budoucnosti budou mít skřeti tu nejmenší nemocnost ve Středozemi díky jejímu daru léčení. Nakonec tedy Anuviel aplikovala svůj léčitelský mem na všechnu skřetí populaci Středozemě, a pak jí už nezbývalo, než se rozloučit s Valar a začít předávat své dílo těm, kterým bylo určeno. - "Už dlouho jsme se tak dobře nepobavili," prohlásil Manwë s úsměvem, když Anuviel vřele děkovala Valar za poskytnutou pomoc. "Vždyť tvoření je pro nás tím nejkrásnějším zaměstnáním a již po mnoho věků jsme k němu neměli příležitost v tak velké míře. Vlastně bychom my měli poděkovat tobě, Paní skřetů," dodal Panovník Ardy a šibalsky na dívku mrkl, když použil titul, kterým ji obdařili skřeti. "Středozem se opravdu mění k nepoznání,
143
KONOPNÁ PANÍ II. nikdy předtím by nás ani nenapadlo, že jednou budeme tomuto nečistému plemenu pomáhat." Ostatní Valar hlasitě přitakali a začali se s dívkou postupně loučit. - "Obraz budoucnosti v mé mysli, který byl v minulých měsících ještě mlhavý, se náhle rozjasnil, má milá přítelkyně," řekl Mandos, když dívku objímal na rozloučenou. "Teď již vidím zcela zřetelně, jaká bude budoucnost Mordoru, mé dítě." Valar sice uznávali dívčinu kompetenci pro záležitosti Středozemě, ale vytvořili si k ní poněkud rodičovský vztah, protože ve srovnání s nimi byla tak neuvěřitelně mladičká. "Nemohu ti nyní zjevit podrobnosti mé vize, abych neohrozil její uskutečnění," pokračoval Vala Soudce, "ale mohu ti již říct, že se svými plány uspěješ. Bude tě to stát ještě hodně práce a starostí, ale už je jasné, že jsi se vydala tou správnou cestou. A tvůj osobní život se časem také dá do pořádku, i když si ještě budeš muset projít mnohým utrpením, které tě však posílí a přispěje ke tvému zrání." Anuviel si těžce povzdychla při myšlence na zmatek ve svém srdci a zadoufala, že Mandos má pravdu, a ona konečně najde po této stránce klid a dospěje ke správnému rozhodnutí. - "Skřetí plemeno nás bude od nynějška vzývat a ctít nás, za což ti budeme navěky vděční," řekla Varda a dívku přátelsky objala. "A my je na oplátku budeme chránit před Zlem a působit na ně naší mocí tak, aby se v nich rozvíjel zárodek Dobra, který jsi v nich probudila. Melkorovy zločiny již není možné úplně napravit, protože není v ničí moci udělat ze skřetů opět elfy, z nichž pocházejí. Skřeti již navždy zůstanou smrtelnými, ale jejich duše budou nadále schopné zušlechtění, stejně jako duše ostatních smrtelníků. Chtěla bych jim dát do začátku dar, který ulehčí jejich bytí ve styku s ostatními plemeny." Paní hvězd tázavě pohlédla na svého manžela Manwëho a ten přikývl. - "Není to nic napohled velkého," pokračovala Varda, "ale tato maličkost přispěje k tomu, aby na ně ostatní nahlíželi s daleko menším odporem než dřív. Vlastně nejde o nic jiného, než že od zítřejšího rána už skřetí oči nebudou rudě planout, ale získají černou barvu podobnou očím lidským, jen s tím rozdílem, že budou o něco lesklejší. Skřeti také budou moct nadále pohlédnout do očí Starších Ilúvatarových dětí, aniž by jimi byli oslepeni. Všechny rasy Středozemě si tak budou moct bez problémů pohledět do očí, což přispěje k jejich porozumění." Po těchto slovech Vardy Rozsvětitelky, již elfové ve Středozemi vzývali pod jménem Elbereth, Valar pokynuli Anuviel na rozloučenou a začali jeden po druhém mizet ve vzdušném víru, který se náhle vytvořil nad táborem před Černou bránou. Dívka jim také zamávala, vyšvihla se na Éodwyn a najednou ucítila, jak je vtahována do stejného víru jako odcházející božstva. Klisna se na ni znepokojeně ohlédla a bezradně zařehtala, protože nechápala, co se děje a proč ztrácí půdu pod nohama. Zděšeně hrábla předníma nohama, ale vzápětí se její kopyta opět dotkla země a Éodwyn dosedla na čerstvě vydlážděnou silnici na dohled od Křižovatky. To byl ale fofr, pomyslela si užasle Anuviel. Valar jí slíbili, že ji dopraví, kam bude potřebovat, ale netušila, že to proběhne takhle rychle. Mocnosti ji opravdu potěšily svým darem na rozloučenou. Moc Valar o tolik převyšovala její vlastní schopnosti! Věděla, že se jednoho dne zdokonalí v používání Ilúvatarova systému natolik, aby se jim téměř vyrovnala, ale to bude ještě trvat celé věky. Sama by ještě dlouho nedokázala provést podobnou úpravu skřetího zraku, a proto byla Valar nesmírně vděčná, že to pro skřety tak velkoryse a sami od sebe udělali. Anuviel poplácala Éodwyn po krku a tryskem se rozjela k hradbě vysokých stromů obklopujících velké kruhové prostranství Křižovatky. Projela kolem vyděšených stráží, které vůbec nechápaly, odkud se najednou vzala i s koněm uprostřed silnice, a zastavila se před velkým poradním stanem vztyčeným poblíž sochy starého krále. Seskočila z klisny a poslala ji, aby se připojila se k ostatním koním výpravy, kteří se pásli opodál. Mezitím ke stanu přiběhl početný shluk lidí, elfů, trpaslíků, hobitů a skřetů a začalo velké vítání. - "Tolik jsem se na tebe těšil, Anuviel!" vykřikl s rozzářenou tváří Frodo a vrhl se dívce do náruče. Dívka klesla na jedno koleno a radostně přivinula hobita k sobě. Vzápětí se na ni
144
KONOPNÁ PANÍ II. sesypali i Smíšek s Pipinem, Pomněnkou, Cvalimírem a dalšími hobity, a Konopná Paní se rázem ocitla na zemi v zajetí pod hromadou půlčíků. Vysvobodil ji až král Elessar, který hobity bez cavyků popadl za límce a za opasky a začal je z ní jednoho po druhém sundávat. Pak podal Anuviel ruku a pomohl jí vstát. Jejich oči se střetly a dívce radostí poskočilo srdce, když v Elessarových očích spatřila stejnou láskyplnou pozornost, jako při jejich loučení v Lothlórienu před necelými třemi týdny. - "Už jsme tě netrpělivě očekávali, Paní Anuviel," řekl obřadně a uctivě se dívce uklonil s rukou na srdci. "Pojď si na chvíli odpočinout do stínu stanu a občerstvit se, musíš být po tak dlouhé cestě unavená." Anuviel se rozesmála a opáčila, že její cesta trvala doslova pouhý oka mžik, a že tedy o nějaké únavě nemůže být ani řeč, ale že ráda si svlaží hrdlo něčím studeným a na chvíli se s přáteli posadí. Nebylo sice ještě ani zdaleka poledne, ale ranní paprsky letního slunce již nemilosrdně pálily, a tak uvítala možnost ukrýt se do stínu vzdušného poradního stanu se zvednutou bočnicí. Uvelebila se na stoličce, napila se vody a začala vyprávět o tom, co spolu s Valar v posledních dnech podnikali. - "Zábrana tvořená mlhou na hranicích Severního Mordoru zůstane ještě nějakou dobu funkční," řekla na závěr. "Zvednu ji teprve tehdy, až nadejde čas ke vstupu obyvatelstva do této části Černé země. Nejprve vstoupí skřetí vojsko, aby se mohlo včas rozmístit po celém kraji a udržovat pořádek, až tam začnou přicházet ostatní obyvatelé. Jejich přestěhování z Jižního Mordoru a Ithilienu a ze zajateckých táborů v Anórienu a u Dol Gulduru by nemělo zabrat víc než dva tři týdny. Potom se armáda stáhne z venkova a shromáždí se v novém hlavním městě, kde vojáci ze svých řad zvolí krále Mordoru. Vojsko se pak z velké většiny rozpustí, zůstanou jen oddíly potřebné k ochraně hranic a propuštění vojáci se usídlí, kde si budou přát – ve městech či na venkově. Než však dojde k tomu, co jsem právě popsala, vstoupíte do Severního Mordoru vy, abyste si ho mohli v klidu prohlédnout. Bude také důležité, aby ti, kteří připravili rozvrh rozmístění obyvatelstva, měli možnost podívat se, jak to tam skutečně vypadá, a upravit podle toho své plány." Poslední slova Anuviel adresovala Gandalfovi a velké skupině skřetů v čele s jejími třemi skurut-hai. Potěšilo ji, že mezi nimi byl starý Muzgaš, chytrý malý skřet z Vrchoviny, a v duchu zajásala, když vedle vyšňořeného Ursina zahlédla jeho snoubenku Maru. Ve skupině byly ještě čtyři starší skřetice, což Anuviel považovala za dobré znamení. Byl to důkaz, že osvěta šířená elfy a hobity přináší své ovoce nejenom u mužů, ale i u žen. Často si říkala, že postavení žen ve skřetí společnosti se teď radikálně změní, protože po posledních válkách, v nichž padlo mnoho skřetích válečníků, jich bylo téměř třikrát víc než mužů. Skřetice budou muset, alespoň v prvních letech, zastat i mnohá mužská povolání, a jejich role ve společnosti tím nabude na důležitosti. K obdobnému zlomu v postavení žen došlo na Zemi během první světové války, když ženy musely zastoupit muže válčící na frontě, a po jejím skončení nahradit padlé v rychle se rozvíjející poválečné ekonomice. Získaly tím sebedůvěru, a od té doby se již nikdy víc nenechaly uzavřít doma jako bezprávné otrokyně starající se jen o blaho manžela a dětí. Podobným vývojem procházely v posledních válečných letech i skřetice, především ty v Jižním Mordoru. Celou tu dobu hospodařily na statcích, a jen s dětmi a starci se dokázaly postarat o sklizně i dobytek, zatímco jejich muži buď padli nebo sloužili v armádě Temných pánů daleko od domova. V Severním Mordoru dokonce pracovaly i v hutích, kovárnách a dílnách, kde vykonávaly pomocné práce, k jejichž provádění nebylo potřeba velké fyzické síly. Situace je nyní zralá k tomu, aby si skřetice ve společnosti postupně získaly rovnoprávné postavení, říkala si Anuviel, a byla pevně odhodlaná jim v tom ze všech sil pomoct. - "No, a teď bychom se měli vypravit na cestu," vyzvala dívka své společníky. "Dnes dojedeme jen na hranici Mordoru a přespíme v novém Minas Ithil, abyste se mohli pokochat jeho noční krásou a viděli, že si své staronové jméno plně zaslouží. Do večera budete mít dostatek času, abyste si město prohlédli, a druhý den se vydáme do nitra Mordoru. Mlha, která
145
KONOPNÁ PANÍ II. jej nyní pokrývá, se brzy zvedne, ale Hora osudu zůstane zahalená až do doby, než se k ní přiblížíme na konci naší okružní cesty. Nechtěla bych vám totiž předčasně kazit překvapení," usmála se a zatvářila se nadmíru tajuplně. Gilbar bylo tak krásné město, že si je nechala až na konec, a moc se těšila, jak jim je poprvé ukáže ve chvíli, když jeho kupole vzplane ohněm zapadajícího slunce. Početná, více než stočlenná výprava pozvaných hostů a jejich služebnictva se seřadila a vydala se po silnici směrem k Morgulskému údolí. Za Křižovatkou silnice začala prudce stoupat, ale výhled zatím stínil hustý les. První překvapení přišlo ještě před vjezdem do údolí Morguly. Stromy rázem zmizely a před cestujícími se objevil dlouhý most, který překračoval hluboké koryto vodnaté řeky pomalu plynoucí k jihozápadu. - "Tohle přece nemůže být ta samá Morgula, která tudy dříve tekla," zvolal překvapeně Elessar při pohledu na majestátní tok. "Svým způsobem to ještě Morgula je, ale připojila se k ní nová řeka, která nyní protéká tím, co dříve bylo planinou Gorgoroth," vysvětlovala Anuviel. "Řeku jsem již pojmenovala Vinyaduina, ale bude třeba vymyslet nové názvy pro další místa, protože mnohá už neodpovídají svým názvům. Třeba právě Gorgoroth. No, však sami uvidíte, že teď už to není žádná pláň hrůzy, jak její staré jméno naznačovalo." Poháněna sžíravou zvědavostí výprava zrychlila krok, aby už konečně spatřila slibované zázraky. Cesta se před nimi náhle přestala zvedat a cestující vyjeli na rozlehlou pláň Morgulského údolí. V pozadí se na ní tyčily věže a hradby výstavného bílého města. Vpravo planina končila pod nedostupnými čedičovými útesy Hor stínu a v opačném směru se táhla až k příkrému srázu koryta řeky. Za řekou se již rozkládal hustý les, který sahal až k úpatí strmého horského hřbetu z rudého pískovce uzavírajícího údolí ze severní strany. - "Představuji vám nové Morgulské údolí a město Minas Ithil," prohlásila Anuviel obřadně. "Zbavené zlých kouzel a sudeb, jimiž je znečistila hrůzná Devítka, se toto město nyní navrací k Dobru. A jak sami brzy uvidíte, stane se místem, kde již nikdo nebude trpět. Naopak, bude oázou klidu, v níž nemocní získají zpět ztracené zdraví a unavení si odpočinou od starostí a načerpají novou sílu. Voda řeky Morguly je nyní léčivá a osvěžující, a jak uvidíte, má i velmi dobrou chuť." Dívka si v této chvíli začala připadat jako turistický průvodce, a nutno říct, že ji tento pocit během následujících týdnů ani na okamžik neopustil. Ještě mi chybí deštníček nebo mávátko s kytičkou, říkala si ironicky, když jela v čele dlouhého zástupu ulicemi Minas Ithil k velkému hotelu na náměstí, kde bude ubytovaná většina návštěvníků. Ona sama a vybrané dva tucty jejích přátel přenocují v Hallabaru a udělají si tam pořádný mejdan. Vždycky měla ve zvyku tak zasvěcovat své nové příbytky. Anuviel se v průběhu svého pohnutého života mnohokrát stěhovala, a takzvané zahřívání domova neboli house-warming party, jak tento rituál nazývají Anglosasové, tedy prováděla dost často. Neměla v úmyslu zavádět ve Středozemi příliš mnoho pozemských zvyklostí, ale tato jí připadala celkem neškodná a velmi příjemná. Nehledě na to, že mejdany vždycky milovala, a ve svém domově ráda přijímala návštěvy. Ráda i pro ně vařila, a tak během úprav svého sídla s Yavannou a s ostatními Valierami dopředu připravily pár vybraných lahůdek, které dnes večer určitě ocení i zmlsané hobití jazýčky. Návštěvníci se ubytovali v pokojích prostorného hotelu a sloužící z jejich doprovodu se mezitím ujali vlády nad kuchyní, aby připravili oběd. Ke svému velkému překvapení a radosti tam našli již předem připravené pokrmy a polotovary, které stačilo pouze ohřát nebo rychle upravit a nosit na stůl. Velká jídelna s přepychově prostřenými stoly se začínala plnit hosty, kteří si o překot navzájem sdělovali své dojmy. V místnosti to bzučelo jako v úlu a každou chvíli se od stolů ozývaly výkřiky úžasu a hlavy se vrtěly jak na obrtlíku. Aby si je náhodou neukroutili, smála se v duchu Anuviel, a to ještě zdaleka nic neviděli! Zavedla Elessarova sklepníka do vinného sklípku v podzemí hotelu a vybrala s ním vína vhodná k servírovaným pokrmům. Sklepník byl velkým znalcem všeho, co se ve Středozemi podávalo k pití, ale ty
146
KONOPNÁ PANÍ II. podivné láhve protáhlého tvaru ležící na dřevěných podstavcích v nejchladnější části sklepení obsahovaly nápoj, který dosud neznal. Anuviel ho požádala, aby je naservíroval jako první k slavnostnímu přípitku. - "Jak podle vůně můžete poznat, jedná se o víno," vysvětlovala Anuviel svým hostům, kteří s nedůvěrou hleděli na zlatě zbarvený pěnivý nápoj ve vysokých hladkých číších z foukaného skla. "V mém světě je velmi oblíbené a neobejde se bez něj žádný pořádný přípitek, protože v lidech vzbuzuje veselí a porozumění pro druhé. Doufám, že bude chutnat i vám, ačkoliv zpočátku byste je mohli shledat poněkud zvláštním. Pochází z vinic v okolí Hory osudu, kde se dělají ta nejlepší mordorská vína. Ostatně jejich kvalitu budete moct ocenit v průběhu oběda, protože vše, co dnes a v následujících dnech budete jíst a pít, pochází z Mordoru." Mezi návštěvníky to nevěřícně zašumělo, protože představa, že by se v Černé zemi mohlo vypěstovat dobré víno patřila leda tak do říše bájí a pohádek. - "Připíjím na nový Mordor a jeho skvělou budoucnost, na blahobyt a spokojenost jeho budoucích obyvatel a na mír, který snad již navždy zavládne ve Středozemi," Anuviel pozvedla číši k přípitku, zhluboka se napila a usoudila, že šampaňské má správnou teplotu a zaslouží si tu největší chválu. Ostatní její přípitek opětovali, a po prvních doušcích neznámého nápoje jej většina z nich začala hlasitě chválit a v případě hobitů až opěvovat. Něco tak podivného ještě nikdy nepili! Oceňovali suchou, ale lahodnou chuť vína a fascinovaly je bublinky, které lechtaly v nose a na patře. Láhve se začaly vyprazdňovat s takovou rychlostí, až Anuviel musela stolovníky upozornit, že si mají dát pozor, protože tento druh vína velmi rychle stoupá do hlavy. Před všeobecnou opilostí však hosty zachránili sloužící, když začali servírovat pokrmy, které si získaly neméně chvály než perlivý nápoj. Rozličné zeleninové a vaječné předkrmy a zvěřinové paštiky zapékané v listovém těstu následovaly ryby upravené v rosolu, namodro či uzené, a po nich přišly na řadu bifteky z naložené zvěřiny. Maso doprovázela brusinková omáčka a na několik způsobů upravená zelenina. Velké nadšení vzbudily vkusně zdobené misky z pálené hlíny naplněné bramborovou kaší mousseline zapečenou se strouhaným sýrem v obrovské peci vyhřívané žhavou lávou. Poté přišly na řadu slané koláče inspirované francouzskou quiche a bohatý výběr sýrů. Samozřejmě, že každý chod byl doprovázen víny, které ladily s chutí pokrmů, a které nadšeně ocenili i tak na slovo vzatí odborníci, jakými byli elfové, o smrtelnících ani nemluvě. Skřeti měli oči navrch hlavy, protože na podobný přepych nebyli zvyklí, a slovy i mlaskáním dávali hlasitě najevo uspokojení z darů své nové země. Nakonec přišly na stůl rozmanité dezerty a konvice cuivesuku a bylinkových čajů na dobré trávení. Nad stoly se začal linout kouř z dýmek nacpaných hobitím kořením a konopnými paličkami z porcelánových dóz, které nechyběly na žádném stole. U některých stolů už hosté rozjařeni dobrým vínem a vonným kouřem začínali zpívat, a tak Anuviel usoudila, že je nejvyšší čas je vyhnat od slavnostní tabule, než se zlinkují pod obraz a nebudou schopni chůze. Měla velkou radost z toho, že tak nadšeně oceňovali její inspiraci francouzskou kuchyní a vínem, ale koneckonců tam nebyli jen pro zábavu, ale taky aby něco viděli. Vybídla je tedy, ať se zvednou a následují ji na náměstí před hotelem. Prohlídka města začala s velkým palácem naproti hotelu, kde se nacházelo sídlo budoucí městské správy. Vedle běžné náplně související s péčí o místní obyvatelstvo se tento úřad bude starat nejen o vybírání paušálního poplatku, jenž budou muset za pobyt v lázních zaplatit cizozemští návštěvníci, ale bude i vyřizovat žádosti o prominutí tohoto poplatku u nemocných, kteří by si jej nemohli dovolit. O spravedlivém společenském řádu Anuviel chtěla v Mordoru zavést takový systém, který vyjde co nejvíc vstříc všem nemocným, protože to koneckonců byla bohatá země a získání dobré pověsti u ostatních
147
KONOPNÁ PANÍ II. národů jí stálo za to, aby oželela nějaký ten příjem do státní pokladny. Ty největší výnosy budou Mordoru plynout z vývozu domácích produktů a nějaký ten pakatel za léčení nikoho nevytrhne. Černá země si bude muset na svůj provoz vydělat svým vlastním hospodářstvím, a proto ho také Anuviel vybavila těmi nejmodernějšími technologiemi a velkým přírodním bohatstvím. Mordor se díky svému technologickému náskoku před ostatními zeměmi časem stane strojírenskou a textilní velmocí, jejíž výrobky budou ve světě hodně žádány. A díky společenskému systému, který má pro Mordor připravený, si země tento náskok dlouho udrží a v budoucnosti i prohloubí. Průmysl a velkoobchod budou v rukách státu, takže zisk z velké části vnitřního obchodu a z vývozu půjde do státní pokladny. Tyto prostředky budou státem rozumně přerozdělovány, aby nikdo netrpěl v bídě. Všichni občané budou moct získat kvalitní vzdělání, a dostanou tak rovnou příležitost uplatnit se v životě, odpovídající jejich úsilí a schopnostem. Pak bude již záležet jen na nich, jak tuto příležitost využijí. Anuviel rozhodně neměla v úmyslu zavádět ve Středozemi nějakou obdobu komunismu, tak jak ho znala ze Země. Byla toho názoru, že každá dobře provedená a užitečná práce si zaslouží odměnu, a že ten, kdo je pilný, si má vydělat víc než lenoch. Ale ani ten lenoch si nezaslouží zemřít hlady, protože to by nebylo lidské. Byla pro rovnou šanci v životě, ale nikoliv pro rovnostářství. I v té nejspravedlivější společnosti budou vždycky jedni bohatší než druzí prostě proto, že ti první jsou nadanější nebo pracovitější. Jen to nesmělo znamenat, že jedni budou žít v bezbřehém přepychu, zatímco ti druzí živořit v bídě. Nebyla to jen otázka lidskosti, ale především dětí. Oba extrémy je těžce poznamenávaly na celý život. Z potomků boháčů dělaly rozmazlené fracky, kteří neměli úctu k žádným hodnotám, zatímco ty chudé odsouvaly na dno společnosti, odkud bylo nesmírně těžké se dostat nahoru. Zdejší společnost byla feudální a rozhodně tady nepřipadalo v úvahu pokoušet se zavést demokracii a tržní hospodářství, byť ve formě sociálního státu, který se bude pokoušet zmírňovat sociální rozdíly, jak tomu bylo ve většině dnešních evropských zemí. Ostatně, ani to by nebylo zárukou spravedlivého společenského řádu, což dokazovalo nesčetně příkladů z jejího rodného světa. Demokracie se dá lehce zmanipulovat, proměnit se ve vládu bezohledných a zhýralých elit, nebo ve vládu lůzy, což není o nic lepší. Nehledě na to, že společnost v Mordoru ještě nějaký čas nebude zralá ani na místní samosprávu. Ani nechat volnou ruku trhu by nebylo to pravé. Ve svém důsledku by to mohlo vést ke vzniku konzumní společnosti, která by jen rabovala přírodní zdroje a spotřebovávala je na nesmyslné hračičky a nepotřebný přepych, tak jako tomu bylo na Zemi, a toho se Anuviel rozhodně chtěla vyvarovat. Na papíře může tržní hospodářství vypadat lákavě, ale ve skutečnosti tomu bývá vždycky hodně jinak. Systém tržního hospodářství totiž počítá s tím, že se všechny subjekty na trhu budou chovat racionálně a poctivě, aby si na něm vybudovaly co nejlepší pozici. Jenže ve skutečnosti je to tak, že se vždycky najdou nějací ti chytráci, kteří kašlou na dlouhodobý úspěch a raději bezohledně podvádějí a okrádají ostatní, jen aby dosáhli rychlý zisk. Jejich heslem bývá: Po nás potopa! a Stejně nás nechytnou! To druhé je bohužel často pravdou. Koneckonců, globalizace pozemského hospodářství jasně ukázala, že tolik vychvalovaný systém tržního hospodářství, o němž se předpokládá, že bude sám sebe regulovat prostřednictvím jakési neviditelné ruky trhu, je ve skutečnosti naprosto bezmocný vůči žralokům, kteří v dnešní době vedou velké nadnárodní společnosti. Jak dokázaly skandální aféry posledních let týkající se nekalého hospodaření velkých koncernů, odklon od morálních hodnot vyvolaný konzumním způsobem života se projevil i v chování velkých průmyslníků, bankéřů a dalších hráčů na trhu, patřících do kategorie Vládců. Vrcholný management těchto podniků si přiklepnul astronomické platy, a přitom je ještě bezostyšně raboval a tuneloval. O nějakou prosperitu jejich firem jim vůbec nešlo, zajímali se jen o své vlastní kapsy a bankovní konta. Odhalené skandály byly jen špičkou ledovce, protože i většina ostatních velkých firem se chovala čím dál tím neetičtěji. Jejich vedení se
148
KONOPNÁ PANÍ II. čím dál tím častěji dopouštělo daňových úniků a podvodných transakcí, aby před akcionáři zamaskovalo vlastní neschopnost a mrhání svěřenými fondy na svůj nákladný život. Následkem všeobecného úpadku morálních hodnot si celý systém tržního hospodářství podřezával větev, na níž byl v posledních stoletích tak pohodlně usazený. Na trhu se čím dál tím lépe prosazovaly firmy s naprosto bezohlednou politikou vůči všem svým partnerům, spotřebiteli začínaje a vlastními zaměstnanci konče. Slušnost a poctivost se již nevyplácela, jako tomu ještě bývalo v raných formách kapitalismu, ale byla naopak jen pro smích. Ostatně, proč se taky snažit vyrábět kvalitní výrobky, když všemocná reklama zaručovala dobrý odbyt i tomu nejhoršímu šuntu? A proč se snažit nabízet kvalitní výrobky nebo služby, když ty nejlepší zakázky se získávaly ve zmanipulovaných výběrových řízeních uplácením zákonodárců a státních úředníků, a na nějaké kvalitě vůbec nezáleželo? Hrát podle pravidel a řídit se podle pouček z manažerských příruček a učebnic marketingu bylo dobré jen pro blbce a úplné naivy. Ostatní většinou rychle pochopili, že hra se hraje s poznamenanými kartami, a přizpůsobili se, byť jen pro to, aby jejich vlastní firmy nezkrachovaly. Takže Anuviel musela vymyslet úplně nový společenský systém, v němž se pokusila skloubit to nejlepší, co v této oblasti znala. A vzít přitom ohled na mordorská specifika, na mentalitu skřetů a na demografické složení obyvatelstva. Měla tu nesmírnou výhodu, že mohla Mordor vybavit potřebným přírodním bohatstvím a plně vybavenou průmyslovou infrastrukturou, takže zemi poskytla ideální startovní podmínky. Avšak na druhé straně se její obyvatelstvo vyznačovalo často až nesvéprávnou otrockou mentalitou a bylo i na středověké poměry Středozemě na nesmírně nízké civilizační úrovni. Dívka však doufala, že právě díky této mentalitě, zvyklé bez odmlouvání poslouchat vyšší autoritu, se jí pomocí již osvědčené metody biče a cukru podaří skřety popohnat k tomu, aby se rychle zcivilizovali a stali se populací hodnou tak bohaté a krásné země. Věřila, že skřety změní svobodný život v důstojných podmínkách k lepšímu, a že časem se v Mordoru vytvoří silná občanská společnost. Předpokládala, že už během jedné či dvou generací skřeti získají dostatečné sebevědomí a důstojnost umožňující zavést lokální samosprávy, které budou v místních záležitostech rozhodovat daleko citlivěji a spravedlivěji než ta sebelepší centrální vláda. Postará se o to, aby mordorští panovníci vládli spravedlivě a skromně, aby nemrhali státními penězi ve zbytečných vojenských dobrodružstvích nebo na nezřízený přepych vládnoucí třídy. Nedopustí, aby v Mordoru vznikla nějaká zahálčivá šlechta, ale naopak bude dbát na to, aby významná místa ve správě země zastávali vzdělaní a pracovití skřeti. Velkou roli v jejich společenském a pracovním postupu bude hrát poctivost a loajalita vůči státu, která bude v tomto případě totožná se zájmem o veřejné blaho. Nejvyšším zájmem vládců Mordoru bude totiž spokojenost a blahobyt jejich poddaných. Velký vliv na jejich myšlení a cítění budou mít Valar prostřednictvím svého působení na poměr sil Dobra a Zla na Ardě, ale i ona na to bude moct díky své budoucí nesmrtelnosti dohlížet a včas zasáhnout, kdyby se snad našel nějaký budoucí skřetí král, který by měl chuť si zahrát na nového Temného pána. V ekonomice Mordoru nebudou existovat žádní velcí podnikatelé, ale jen drobní živnostníci, kteří zaměstnají nanejvýš pár osob. Státní sektor nabídne svým zaměstnancům tak lákavé podmínky, že se tito malí zaměstnavatelé budou muset k personálu chovat náležitě slušně, aby si jej udrželi. Mordorští živnostníci si rozhodně nebudou moct dovolit nějaké vykořisťovatelské metody a zaměstnávat hodně pracovníků za malé peníze. Ve vlastním zájmu státu bude podporovat tuto vrstvu, nikoliv ji chamtivě ničit vysokým zdaněním, jak tomu často bývá na Zemi. Tito malopodnikatelé vytvoří pracovní místa a přispějí k rozvoji technologické vyspělosti celé země. Živnostníci totiž budou konkurencí tlačeni k vyšší kvalitě a větší nápaditosti než méně pružně reagující státní sektor, v němž se daleko těžkopádněji prosazují inovace. A navíc budou zajišťovat většinu služeb, které by stát nebyl schopen poskytovat ve stejné kvalitě.
149
KONOPNÁ PANÍ II. Jednoduše řečeno, takový holič bude vždycky lépe pracovat jako živnostník než jako státní zaměstnanec. Je prostě v lidské a neméně i ve skřetí povaze, že pracujeme lépe a s větším elánem, když jsme "ve svém", než když děláme za jistou mzdu pro stát a máme ve zvyku práci bez okolků zapíchnout, jakmile udeří "padla". Ve výrobě se takový postoj většinou snese, ale ve službách? Tam často hodně záleží na přístupu k zákazníkovi, na prostém slůvku nebo úsměvu, kterým ho přesvědčíme, že mu za ty peníze, které nám zaplatí, skutečně sloužíme. Nehledě na to, že hodně živnostníků své povolání dělá nejen pro obživu, ale rovněž jako koníček, jako způsob, kterým realizují svoji kreativitu. Prostě úspěšný živnostník musí mít svou práci rád, což v žádném případě nemusí platit pro dělníka ve státní továrně. Přitom oba jsou ve zdravé ekonomice stejně potřební. A neméně přínosné pro stát bude i to, že kvalitní služby zvýší celkovou spokojenost obyvatelstva a přispějí tím i k jeho lepší pracovní morálce, takže stát na podpoře živnostníků ještě vydělá zvýšením svého vlastního zisku. Úspěch Mordoru bude tedy záviset na tom, jak dobře budou jeho občané pracovat a vzdělávat se. K obojímu dostanou příležitost i náležitou motivaci, takže je velká naděje, že sami pochopí, jak je to pro ně přínosné. Nebudou muset platit daně, protože v systému, kde má drtivou většinu výrobních prostředků v rukou stát a zisk z nich je spravedlivě přerozdělován mezi všechno obyvatelstvo, by to ani nemělo smysl. Pouze cizí obchodníci ve velkém budou muset zaplatit daň z obratu, která však je ve Středozemi běžná, a tudíž nikoho nezruinuje ani nepohorší. Výhodou této daňové politiky bude nakonec i to, že k vybírání daní bude zapotřebí jen minimum z celkového počtu státních úředníků, kteří se místo opruzování prostých lidí budou moct věnovat užitečnější činnosti. Nemluvě o tom, že se vyhnou pokušení korupce, což rozhodně není zanedbatelné, říkala si Anuviel trpce při vzpomínce na poměry na Zemi. ***
***
***
***
***
***
Během prohlídky města si mnozí hosté vyzkoušeli koupele v dosud prázdných lázeňských domech a vyšli odtamtud osvěženi a nadmíru spokojeni i navzdory skutečnosti, že tam zatím chyběl kvalifikovaný personál, jenž by jim mohl poskytnout další služby. Maru se skřeticemi předvedly pár vyvoleným monarchům a knížatům, jak účinné jsou skřetí masáže ve spojení s léčivou lázní, a sklidily u nich obrovský úspěch. Lázeňství bylo ve Středozemi do té doby naprosto neznámé, ale již po prvním dni bylo jisté, že o něj bude velký zájem. Vyslanci skřetů byli nadšeni, když jim Anuviel ukázala, jak jsou zařízené běžné skřetí domácnosti, a přímo se nadýmali pýchou nad nádherným palácem postaveným v úbočí nad městem, v němž se nacházela přepychově zařízená škola pro budoucí léčitele. Ani elfové nedokázali zůstat nad věcí a při pohledu na přilehlou uměleckou galerii s kopiemi největších děl Eldar jim ohromením poklesla čelist. Anuviel tam vystavila obrazy, sochy a artefakty, které většina z nich sice znala z vyprávění, ale jen málokdo je spatřil na vlastní oči, protože mnohé z nich byly zničeny během válek Prvního věku. Vidět všechnu tuto krásu soustředěnou na jednom místě bylo i na ně moc. Při prohlídce neméně dobře vybavené knihovny se už elfové neudrželi, a vyráželi nadšené výkřiky, když objevili kopie písemností z dávných časů, které již dávno považovali za navěky ztracené. Vždyť mnohé písně největších elfských pěvců Maglora či Daerona upadly do zapomenutí po zkáze Beleriandu, a nikdo již nedoufal, že by se ve Středozemi ještě někdy mohly objevit. Z nadšení přítomných Eldar bylo zřejmé, že elfové budou do Mordoru často a rádi jezdit za studijními účely, aby se seznámili s bohatstvím ukrytým v jeho kulturních zařízeních. A neméně se jim líbilo krásné prostředí a architektura, které mnozí přirovnávali k poklidné kráse Roklinky. Trpaslíci sice netrpěli nemocemi tolik jako lidé, ale k velkému překvapení Anuviel se jim nesmírně zalíbily koupele ve zdejších léčivých pramenech. Jen měli poněkud problém se svlékáním a tvrdošíjně trvali na tom, že se budou koupat zcela oblečení i ve velkém
150
KONOPNÁ PANÍ II. společném bazénu. No, alespoň, že se nechali přemluvit, aby odložili drátěné košile. Asi si nejsou příliš jisti s kvalitou své nerezové ocele, ušklíbala se Anuviel jedovatě, protože tvrdohlavost trpaslíků jí někdy pořádně lezla na nervy. Jediný Gimli se nechal hobity přemluvit, aby si oblékl slušivé pánské plavky s krátkými nohavičkami, které však trpaslíkovi sahaly až ke kolenům. Hobiti s plavkami neměli žádné potíže, protože je znali už z dob Teplé louže v Kraji a Anuviel jim předem připravila speciální hobití velikost, ale je pravda, že ji ani nenapadlo na něco podobného pomyslet v případě trpaslíků. Jó, bude to chtít ještě doladit, řekla si a zaznamenala problém do příslušného souboru ve svém systému. Půlčíci všem předvedli, jak dobře se od skřetů naučili plavat, a rejdili po velkém krytém bazénu jako vydry. S hurónským křikem sjížděli po dlouhé vodní skluzavce a skákali ostatním plavcům za krk, prostě se chovali stejně nevázaně jako doma. Ovšem o největší pozdvižení se postaraly dámy. S výpravou totiž přijely i Galadriel a její dcera Melwen. Anuviel si teprve teď našla čas se s nimi pořádně přivítat a hned elfky vyzvala, aby si vyzkoušely připravené plavky a šly si s ní zaplavat. Paní světla nebylo nikdy třeba příliš přesvědčovat, aby zkusila nějakou novinku, a o Melwen ani nemluvě. Ani ostatní elfky z výpravy nebylo nutné dlouho přemlouvat. Vždyť byly zvyklé koupat se nahé a plavky jim připadaly daleko víc směšné než necudné. S vydatnou pomocí Pomněnky se podařilo umluvit skřetice, aby se rovněž převlékly do plavek, a ukázalo se, že skurutky jsou sice v obličeji na lidský vkus ošklivé, ale mají krásně urostlá ebenová těla. A tak se dala dohromady velmi různorodá skupinka polonahých dam, která se zcela nečekaně připojila k pánské společnosti v bazénu. Jejich příchod vzbudil takovou pozornost, že některým příslušníkům mužského pohlaví málem vypadly oči z důlků. A těch několika přítomných gondorských šlechtičen se zmocnila nesmírná závist při pohledu na pozornost a obdiv, které sklízely polonahé nymfy. Samy se ještě neodvažovaly natolik se odhalit a jen posedávaly na kraji bazénu s vykasanými sukněmi, ale bylo již zřejmé, že jejich prudernost nebude mít dlouhého trvání, a při první další příležitosti změní názor i oděv. Velmi těžko se s pohledem na ženskou nahotu vyrovnával král Bard, lidský vládce z Dolu, kde se ženy pečlivě zahalovaly od hlavy až k patě. Jeho království leželo při východní hranici a vládly tam podobné mravy jako v sousedním císařství Východu, kde se ženám přikazovala puritánská cudnost. Ženy tam na veřejnosti chodily se zahalenými vlasy a oblečené do dlouhých neforemných kaftanů, a před cizími muži se víc odhalovaly jen poběhlice nejhrubšího zrna. Gondorští šlechtici na tom byli jen o trochu lépe než chudák Bard, protože v Gondoru sice urozené ženy běžně nosily hluboké výstřihy, ale nikdy neukazovaly nohy nad výšku kotníků. Trpaslíci však jen nevěřícně zírali na téměř nahá ženská těla a nasucho polykali, protože jejich ženy (které žádný cizinec nikdy nespatřil ani oblečené) údajně vypadaly stejně jako muži a dokonce jim rostly i vousy. Zato ve prospěch elfů je třeba říct, že ty takový pohled nijak zvlášť nešokoval a plně zachovali dekorum. Anuviel je dokonce podezírala, že z toho všeho tajně mají nesmírnou legraci. Prostě na každém národě bylo díky této drobné události hned poznat, jak liberální nebo konzervativní přístup mají k ženám a k sexuální morálce. Večer se všichni opět sešli v hotelu a rozběhla se vášnivá diskuse o divech, které spatřili během odpolední procházky městem. Sloužící již začínali prostírat stoly k večeři, když Anuviel vyzvala všechny přítomné, aby ji následovali do zahrad za hotelem. Po osvětleném mramorovém schodišti je vyvedla na blízké návrší s velkým vyhlídkovým altánem, pod nímž tryskal šumící vodopád. Z korun stromů se ozýval sladký zpěv slavíků, který nahradil houkání sýčků a výrů, jež ještě donedávna bývalo jediným zvukem rušícím noční klid Morgulského údolí. Nepřivedla je sem ale jen proto, aby se pokochali krásou trylků zpěvného ptactva. - "Pohleďte támhle a pochopíte, proč jsem městu vrátila jeho staré jméno!" řekla Anuviel a ukázala před sebe. Z altánu byl nádherný výhled na Věž vycházejícího měsíce tyčící se nad
151
KONOPNÁ PANÍ II. palácem na náměstí do výšky tří set stop. Na alabastrovou jehlu štíhlé věže právě dopadly první paprsky vycházející měsíce v úplňku a celá stavba se náhle rozzářila, jako by někdo otočil vypínačem. Povrch věže byl totiž pokrytý ithildinem, elfskou hvězdolunou, jak se říkalo zvláštnímu materiálu, který tak intenzivně odrážel světlo hvězd a měsíce, že v noci vypadal jako by zářil svým vlastním světlem. - "Vypadá úplně stejně jako za časů Isildura!" vydechl úžasem Erestes z Roklinky. "Ano, přesně tak vypadá a úplně stejně i září," připojil se ohromený Thranduil. Anuviel potěšilo, že pamětníci starých časů shledali její dílo autentické a odpovídající jejich vzpomínkám. - "Tolik jsem vždycky toužil spatřit díla mých předků v jejich tehdejší nádheře a vznešenosti," žasnul Elessar a jeho obdiv k Anuviel ještě stoupl. Vzal dívku za ruku a dvorně ji políbil. "Má Paní, ani nevím, jak ti poděkovat za to, že jsi Středozemi vrátila krásu, kterou již všichni považovali za nenávratně ztracenou," řekl s nefalšovaným dojetím v hlase. Elessara sice poněkud mrzelo, že k takovému zázraku došlo v jiné zemi než v jeho království, ale byl natolik velkorysý, že se přes tento drobný nedostatek s lehkým srdcem přenesl. Ve skrytu duše doufal, že si dívku podmaní do takové míry, aby podobné divy v budoucnosti konala i v Gondoru. Nemohl sice už s Anuviel spát, ale doufal, že se mu přesto podaří pevně ji k sobě připoutat svým osobním kouzlem a dvorností. Koneckonců ji svým způsobem upřímně miloval a obdivoval, a vůbec by si nepřipustil, že jeho city v sobě skrývají nějaké zavrženíhodné postranní myšlenky. Dívku králova slova chvály velmi rozradovala, ale pak náhle si uvědomila, že večer již značně pokročil a že nadešel nejvyšší čas, aby se přesunula se svými osobními hosty do pevnosti nad městem. Dole v hotelu už bude připravená večeře pro ostatní členy tohoto podivného turistického zájezdu, kterým už musí pořádně kručet v břiše. Vybídla všechny, aby se vrátili do jídelny, a svým přátelům dala znamení, že je čas odebrat se s ní do výšin, kde stráví tuto památnou noc. Sešli tedy dolů, rychle nasedli na připravené koně a poníky a vydali se na cestu. Pod bledým světlem úplňku projeli městem a po krytém mostě překročili Vinyaduinu. Za mostem začala silnice dlážděná kostkami rudého dřeva prudce stoupat vzhůru a po točitých serpentinách je dovedla až k bráně Hallabaru, nového domova Anuviel ve Středozemi.
- Mejdan in excelsias Anuviel zvedla ruku a hlasitě luskla prsty. Rázem se rozsvítily elfské lampy osvětlující vjezd a před skupinou jezdců se rozevřela černě lesklá ocelová vrata horské pevnosti. Samozřejmě, že ve skutečnosti k tomu dala příkaz prostřednictvím svého browseru, ale nemohla si odpustit tohle malé čarodějnické gesto. Naletěli jí na to všichni až na Gandalfa, který se však jen potichu uchechtnul a něco si neslyšně zabrumlal do vousů. - "Tak toto je Hallabar, kde budu nadále bydlet, a kde strávíme tuto noc," prohlásila hrdě Anuviel a ukázala přes rozlehlé nádvoří na jasně osvětlený palác. "Ale nejdřív se postaráme o koně," dodala prozaicky a vybídla své hosty, ať ji následují ke klenuté brance na konci dlouhého průčelí. Vedla je do hospodářské části pevnosti, kde byly byty pro budoucí služebnictvo, kuchyně a spižírny, dílny a skladiště, a vůbec vše potřebné k zajištění provozu tak velkého domu. Zanechali koně ve stájích u napajedel s čerstvou vodou a žlabů plných obroku a vrátili se na nádvoří. Od vjezdu do pevnosti k hlavnímu vchodu paláce vedl široký kruhový objezd. Okruh pokrytý rudou dřevěnou dlažbou vyplňovala plocha sytě zeleného trávníku posetého alpinkami, v jehož středu stála stříbrná zpívající fontána, inspirovaná pověstnými vodotrysky dávného Gondolinu. Podél dvě stě stop dlouhého průčelí s vysokými okny se táhl trávník osázený 152
KONOPNÁ PANÍ II. nízkými bíle kvetoucími keři s jasmínovou vůní. Uprostřed ho přerušoval krátký chodník zakončený čtyřmi širokými schody, který vedl k hlavnímu vchodu paláce. Schody vedly na prostornou podestu z malachitu, o němž se tvrdí, že podporuje spojení citů s rozumem. Vchod chránila visutá kamenná stříška s trojúhelníkovým průčelím, podepřená hadovitě zatočenými sloupy. Na průčelí byl vytesaný emblém nového Mordoru, jehož si všimli už dole ve městě. V dolní části erbu byla schematicky znázorněná nádržka s tryskající fontánou – symbolem lázeňského bohatství Černé země. List konopí nad fontánou představoval její přírodní potenciál a technologickou vyspělost. Státní znak na průčelí obklopoval kruh run zvaných Tanečník symbolizujících Paní skřetů – ochránkyni Mordoru a paní zdejšího domu. Anuviel vyběhla na podestu, opřela se do těžkých dubových dveří a rozevřela je dokořán. - "Přátelé, račte vstoupit do mého domu jako první hosté!" vyzvala své společníky. "Vlastně nejste úplně první, protože před vámi už tu byli na návštěvě Valar, ale to se snad ani nedá počítat, protože oni jsou opravdu hodně jiní než všichni ostatní." Elfové na její slova chápavě přitakali, protože někteří z nich se v dávné minulosti s Valar setkali a věděli tedy, co tím dívka myslí. Vždyť i v podobě Ilúvatarových dětí jim byly Mocnosti Ardy tak cizí! Ale i přes jejich odlišnou podstatu elfové Valar ctili a milovali je. Většina ostatních návštěvníků se však při zmínce o Valar zachvěla, neboť lidé, kteří byli ještě v nedávné minulosti zvyklí je považovat jen za pouhá elfská strašidla, nyní už počínali chápat jejich nesmírnou moc. Anuviel prohlásila Valar za tvůrce zázraků, které se v Mordoru udály za posledních deset dní, a svou vlastní roli při jeho přestavbě záměrně tajila. Vlastně ne tak docela, protože všem dala jasně najevo, že Valar sice tohle všechno vytvořili, ale na její žádost a podle jejích pokynů. Přílišná skromnost se nevyplácí, říkala si Anuviel, a rozhodně nebude na škodu, když ji obyvatelé Středozemě budou považovat za někoho, s kým je dobré být zadobře, protože má velmi mocné spojence, kteří jí splní, co jí na očích vidí. Pravdu znala jen hrstka smrtelníků a elfů. Ale i těm nejdůvěrnějším přátelům ji dívka odhalila pouze pod příslibem, že ji zachovají v naprosté tajnosti. Vešli do jasně osvětlené vstupní haly odkud vedlo široké schodiště do horních pater s hostinskými pokoji. Dívka nejprve zavedla hosty do jejich příbytků, aby se mohli ubytovat a případně převléct a osvěžit. Čelo paláce vystupovalo ze skály, v níž jeho prostory pokračovaly hluboko do nitra hory. Na každém patře bylo osm jednolůžkových pokojů s velkým oknem a francouzskými dveřmi, jimiž se vycházelo na společnou terasu obrácenou k jihu s výhledem na Minas Ithil. Vzduch na terasách osvěžovaly šumící fontány z bílého alabastru, mezi nimiž byly roztroušené stolky s lavicemi a velká proutěná křesla schovaná v útulných zákoutích oddělených živými ploty a pestrými koberci květů. Terasy pokrývaly hladké terakotové dlaždice, s nimiž ladily venkovní zdi vybudované z kvádrů nahrubo opracovaného pískovce stejného odstínu jako celá hora. Nad druhým patrem hostinských pokojů byla velká knihovna s přilehlou pracovnou a malým bočním balkónem s výhledem do údolí Anduiny. Odsud vedlo úzké točité schodiště, které končilo ve vysunuté pozorovatelně umístěné ve výšce tří set stop nad vstupem do pevnosti. Podél schodiště si Anuviel zbudovala i pohodlný hydraulický výtah, protože šlapat takovou výšku po svých považovala za zbytečnou ztrátu času i energie. Její vlastní ložnice byla umístěná v přízemí, hluboko vzadu na východní straně budovy, odkud byl nádherný výhled na Mordor. Vycházelo se z ní na velkou terasu, kam nostalgicky umístila repliku kamenné sochy gotického rytíře se lvem u nohou, která v jejím rodném městě zdobila proslulý starobylý most. Byla to jediná památka na Zemi, s níž se Anuviel nechtěla rozloučit, protože jako mladá dívka k této soše často chodila a svěřovala se jí se svými srdečními trablemi. Měla k ní prostě vytvořený určitý citový vztah a nehodlala se ho ve svém novém životě jen tak vzdát. Třeba mi i tentokrát můj rytíř poradí, říkala si, když tam nechala sochu zhmotnit prostřednictvím svého systému. Ale ať alespoň pro jednou kouká poradit správně!
153
KONOPNÁ PANÍ II. Ačkoliv byl Elessar sám, protože Arwen se tak náročné cesty ve svém stavu nemohla zúčastnit, dívka ho ubytovala v jednom z apartmánů pro hosty s výhledem na Minas Tirith. Koneckonců byl nejmocnějším ze všech přítomných vladařů a potrpěl si na podobné projevy úcty. Anuviel mu však nechtěla ani tak podkuřovat, jako mu dopřát nádherný pohled na sídelní město jeho říše. Ve zbylých apartmánech se usadily manželské nebo snoubenecké páry – Galadriel s Celebornem, Niša s Orcasem a Maru s Ursinem. Měla trochu problém, jak ubytovat ostatní, protože jich bylo o dva víc než pokojů, ale Smíšek s Pipinem se nabídli, že se klidně vyspí v jednom pokoji, protože široká postel lidské velikosti, kterými byly pokoje zařízené, bude dostatečně velká pro ně oba. Frodovi bratranci na rozdíl od ostatních hobitů často cestovali a byli zvyklí na daleko horší nepohodlí. Zbýval ještě jeden host navíc, ale i tento problém se vyřešil, i když Anuviel to poněkud vyrazilo dech. Frodo s Pomněnkou totiž trochu rozpačitě prohlásili, že ani jim nebude vadit, když budou muset sdílet jedno lože, protože spolu už nějakou dobu chodí, a ačkoliv ještě nejsou oficiálně zasnoubení, vážně pomýšlejí na společný život. - "Tedy, Frodo, Pomněnko, od srdce vám blahopřeji," dojatě řekla Anuviel a objala hobití dvojici, když se vzpamatovala z překvapení. "Mám z toho hroznou radost! A myslím, že se k sobě fakt moc hodíte. Nevím tedy, co tomu řekne Pán Saramír, ale myslím, že by neměl nic moc namítat, vždyť Frodo je z jeho příbuzenstva a ve světě má rozhodně mnohem lepší pověst než v samotném Kraji." Smíšek se rozesmál a prohlásil, že jeho otec bude jen rád, když se Pomněnky zbaví a předá jí nějakému zákonnému manželovi. Od té doby, co se dozvěděl, že Pomněnka si to místo na gondorský dvůr namířila mezi skřety a stala se jejich učitelkou, Pána Saramíra už nemohlo nic, co se týkalo jeho nezvladatelné schovanky, víc vyvést z míry. Takhle sice zůstane se skřety, ale bude aspoň vdaná a on ji bude mít z krku. Frodo s Pomněnkou se totiž rozhodli, že se usadí v Mordoru a budou tam pokračovat ve své učitelské dráze. - "Říkala jsi mi tehdy ještě v Kraji, že abych se uzdravil na duši, musím si znova projít svoji minulost," řekl Frodo, když se s Anuviel na chvilku posadili na terasu a zapálili si dýmku konopí na oslavu té velké události. "Hodně jsem o tom přemýšlel, víš. Ještě když jsme byli v Jižním Ithilienu, se mi najednou rozsvítilo a uvědomil jsem si, že díky tomu, jak učím skřety, jsem se osvobodil od té strašné tíhy, která dál ležela na mé duši i potom, co jsem se zbavil Prstenu. Najednou jsem pochopil, že mě vyléčilo to, že jsem se s nimi spřátelil, a že k nim už necítím nenávist jako dřív, že se jich už nebojím, ale mám je teď upřímně rád. Tedy alespoň některé z nich," opravil se Frodo poctivě. Některé skřety bylo opravdu těžké si oblíbit. - "A jak jsem si tohle srovnal v hlavě," pokračoval hobit, "najednou jsem se začal dívat kolem sebe úplně novýma očima. No, a jednoho dne jsem takhle uviděl Pomněnku, kterou jsem znal už celá léta z Kraje, ale bylo to, jako bych ji spatřil poprvé. A ani nevím jak, ale prostě jsem se do ní zamiloval. A ona se naštěstí zamilovala do mě, takže to vypadá, že brzy budeme mít svatbu. Mám už na ženění přece jenom věk, vždyť mi za pár dní bude už padesát tři let. Vypadám sice díky Prstenu mnohem mladší, ale je to tak, prostě ten věk mi nikdo neodpáře." Frodo se zářivě usmál a i přes svůj tatíkovský věk vypadal jako uličník, co právě odrostl dětským kalhotám. Hosté se postupně začali trousit do velké jídelny v přízemí, kde na ně čekala prostřená tabule s předkrmy. Anuviel s Valierami ještě brzy ráno připravily skutečnou hostinu. Dívka odběhla do kuchyně, aby tam provedla pár posledních úprav, a brzy se mohly nosit na stůl další chody. Hlavním chodem bylo jehněčí, od rána pomaloučku pečené v uzavřených keramických pekáčích ve velké peci vytápěné lávou. K masu se podávaly opékané brambory s dušeným hráškem nebo s gratinovanou brokolicí v bešamelové omáčce. Šťavnatá křehounká pečeně vyvolala obdivné výkřiky všech přítomných, a neméně nadšeně byly přijaty i ostatní chody. Velký podiv vzbudil sýr z ovčího mléka se zelenou plísní, který si Anuviel zkusmo vyrobila podle starého francouzského receptu. Elfové se na něj zpočátku tvářili velmi nedůvěřivě a
154
KONOPNÁ PANÍ II. znechuceně krčili nosy nad jeho nevábným zápachem, ale na dívčino naléhání Haldir našel odvahu jej ochutnat, a jakmile prohlásil, že je výjimečně chutný, vrhli se na sýr i ostatní Eldar a ocenili jej stejně vysoko jako lesní elf. Hobity samozřejmě nebylo třeba k nějakému ochutnávání vůbec nutit. Po svém zvyku se zcela nevázaně cpali vším, co našli na stole, až se Anuviel bála, že jim bude špatně. To však ještě málo znala půlčíky a jejich schopnost trávení! Pár hodin poté, co se zvedli od stolu, už začali šmejdit kolem kuchyně a spižíren a vraceli se s podnosy naloženými dalšími lahůdkami, které tam prozřetelně připravila. A to ani nemluvě o tom, jak se činili, co se týče nápojů. K pokrmům se opět servírovala mordorská vína a opět se jim od stolovníků dostalo vřelého ocenění. Nechybělo ani hobity a Gandalfem milované pivo, které se svou kvalitou téměř vyrovnalo zlatému moku v Kraji. Večeři zakončil sorbetový pohár z několika druhů ovoce, který vzbudil všeobecný úžas, protože zmrzlina byla dosud ve Středozemi naprosto neznámá. Anuviel při jeho výrobě nepoužila žádná kouzla, ale starou metodu výroby mraženého krému z dob, když na Zemi ještě neexistovaly mrazničky, a sorbet prostě zmrazila v kovové nádobě s dvojitými stěnami naplněnými prosoleným drceným ledem. Led získala z ledové jeskyně na severní straně vrcholku hory, odkud se ve velkých blocích dopravoval dalším hydraulickým výtahem přímo do sklepení v té nejchladnější části podzemí. V dobře izolované dřevěné lednici jí takhle vydržel dobrých pár týdnů. Po večeři Anuviel vyzvala hosty, aby ji následovali do společenské místnosti, která sousedila s jídelnou, a z druhé strany se z ní vcházelo do lázní s plaveckým bazénem. Prostorná místnost měla kruhový půdorys a ve dne byla jasně osvětlená důmyslným systémem průduchů a zrcadel, které sem lámaly sluneční paprsky. Nyní už byla noc, ale pod kupolí vysokého stropu zářil velký hrozen elfských lamp. Jejich světlo se třpytivě odráželo v příjemně šumícím vodotrysku, který dopadal do obří mušle ve středu místnosti. Okolo perleťového bazénku byly rozestavěné stolky a měkce čalouněné lavice a křesílka. Za nimi se po dvou nízkých schůdcích vystoupilo na další úroveň, oddělenou od středu místnosti pruhem masivních hydroponických květináčů s keříky dozrávajícího konopí. Anuviel si vyšlechtila speciální indoorový model cannabis valinorica s vysokým obsahem tetra-hydro-cannabinolu, kterému se bude skvěle dařit v přisvětlovaných sklenících. Byl silnější než většina venku rostoucích odrůd konopí, takže se musel velmi opatrně dávkovat a míchat s hobitím dýmkovým kořením. Tento vysoce aromatický hallabarský skunk byl velmi jemný a téměř nedráždil ke kašli, ale jeho účinky už rozhodně nebyly tak nevinné. Začínal působit již při prvním vdechnutí kouře, a po chvilce vyvolával v lidech uvolnění a pocit, že se vznášejí. Po dalších šlucích uživatelé propadali nezadržitelnému smíchu a povídavosti. Prostě se při konzumaci tohoto svátečního hulení cítili naprosto high se vším všudy a bylo jim dokonale blaze. O touze po přepychu a jejím uspokojování Místnost zdobily repliky těch nejkrásnějších děl Eldar a smrtelných umělců, které kdy ve Středozemi vznikly. Na zdi visely obrazy a gobelíny prokládané křišťálovými zrcadly v umělecky tepaných rámech a po místnosti byly rozestavěné sochy a podstavce se šperky a artefakty. Anuviel zde vytvořila malé muzeum dějin Středozemě. Avšak na rozdíl od exponátů v galerii dole ve městě, zdejší repliky byly zhotovené ze stejných drahocenných materiálů jako slavné originály. - "Och, tohle vypadá jako Nauglamír z dávných pověstí!" vykřikl Gimli při pohledu na zlatý nákrčník zdobený jiskřivými drahokamy z božského Valinoru. "Ano, přesně takhle vypadal, než do něj dal Thingol vsadit silmaril," vydechla užasle Galadriel, která dobře znala Trpasličí náhrdelník vyrobený v Prvním věku pro jejího bratra Finroda Felagunda. "Ale přece nemůže
155
KONOPNÁ PANÍ II. být pravý, vždyť Nauglamír navěky opustil Středozem s Eärendilem, svým posledním majitelem," řekla elfka s tázavým pohledem na paní domu. - "Máš pravdu, Galadriel," usmála se Anuviel. "Není pravý, je to jen jeho přesná napodobenina. Sice na pohled dokonalá, protože je ze stejného materiálu, jako byl originál, ale nemá jeho kouzelné vlastnosti. Jen si ho zkus nasadit a uvidíš, že se nepřizpůsobí tvé šíji jako ten původní, a na rozdíl od originálu není lehký jako pírko, ale má normální váhu odpovídající upotřebenému materiálu. Chybí mu totiž trpasličí kouzlo, které tohle vše způsobovalo a činilo jej tak unikátním. Stejně jsou na tom i všechny ostatní kouzelné předměty z dávných věků vystavené v této místnosti," řekla dívka a mávla rukou směrem k dalším podstavcům s podobnými drahocennostmi. - "Vypadají stejně, ale nejsou stejné, jsou to jen repliky kouzla zbavené," pokračovala ve vysvětlování. "Sice by bylo v mé moci opatřit je podobnými zázračnými vlastnostmi jako ty, které měly jejich originály, ale ani to by jim nepomohlo získat původní hodnotu. Vždyť hodnota podobných předmětů nespočívá v ceně materiálu, z něhož byly zhotovené, či v kráse jeho zpracování ani v jejich kouzlu, nýbrž v tom, jakou roli sehrály v dějinách. V tom, jakých událostí byly svědky a jaké ruce se jich dotýkaly. A to je něco, co žádná kouzla, žádná moc nemůže napodobit. Tyto šperky, zbraně, hudební nástroje a další předměty jsou jen bezcenné tretky bez života. Mají jen hodnotu materiálu, z něhož jsou zhotovené, i když je třeba podotknout, že ani ta není zcela zanedbatelná." Anuviel ani trochu nepřeháněla, protože i ten nejmenší z vystavených šperků měl hodnotu půlky středně velkého království. - "Nemusíte se ostýchat se jich dotknout," vyzvala své hosty. "Klidně si je nasaďte, ozdobte se jimi a vyzkoušejte si je. Ti moudřejší z vás už dávno pochopili, že drahocenné věci nejsou zárukou šťastného života, a že přepych se po čase omrzí a nepřináší již žádné uspokojení. A já věřím, že k tomuto poznání jednou dospějete všichni. Sami si pak uvědomíte, že všechny takovéhle skvosty jsou jen věci, které vám nemohou nic dát. Dá se říct, že často tomu bývá naopak, a že štěstí spíš zničí, než aby je přinášely. Vždyť téměř každý z předmětů, jejichž repliky zde vidíte, byl spojený se strašlivými válkami a krveprolitími, a nikdy svým majitelům nepřinesl nic dobrého. Vždycky jen u ostatních vzbudil závist a chamtivost, které způsobily smrt a zkázu těch, kdo se jím pyšnili." - "Ty jsi mi ale pěkná pokušitelka!" zachechtal se potměšile Gandalf. "Máš ale naprostou pravdu, Anuviel," pokračoval starý čaroděj s vážným výrazem. "Jen ať se elfové i smrtelníci dotýkají těchto tolik žádoucích věcí, které v minulosti mnohé z nich připravily o rozum. Je někdy dobré si vyzkoušet a splnit to, po čem naše srdce silně touží, protože pak člověk většinou pochopí, že není o nic šťastnější, než byl předtím, když to neměl." Elfové na čarodějova slova přitakávali, ale většina smrtelníků se tvářila značně skepticky. - "Vždyť to pravé bohatství vám přinášejí vztahy, které si v životě vytvoříte, a poznání, které během něj získáte," pravil moudrý Maia. "Obojí spolu souvisí, protože to opravdové poznání spočívá v porozumění mechanismům, které řídí společnost a svět kolem nás. Z něj pak vyplývá pochopení důležitosti vztahů s druhými a také toho, že ty skutečně hodnotné vztahy se vytvářejí konáním dobra, a nikoliv zla. Jedině tak mohou elfové a smrtelníci dosáhnout štěstí a jejich duše zušlechtění, jímž naplní smysl bytí, který jim určil Ilúvatar." Návštěvníci se nenechali dvakrát pobízet a nastalo velké zkoušení šperků a královských korun a dalších atributů mocných vládců minulosti. Elessar si nasadil korunu krále Elrose, svého dávného předka a zakladatele númenorejské dynastie, a zasmušile hleděl na svůj obraz v zrcadle. - "Vždycky jsem strašně toužil ji někdy alespoň spatřit," řekl dívce s těžkým povzdechem a sňal z hlavy vysokou korunu jiskřící drahými kameny. "Ted jsem si ji dokonce mohl i vyzkoušet, ale ani s ní na hlavě si nepřipadám jako větší vládce, než jakým jsem byl dosud. V tom to opravdu nebude," zavrtěl hlavou. Chvíli zadumaně mlčel, ale najednou se rozesmál, jako by se mu velmi ulevilo.
156
KONOPNÁ PANÍ II. - "Ach Anuviel, vlastně ti musím moc poděkovat," pokračoval Elessar, nyní již s úsměvem. "Díky tobě jsem si právě uvědomil, jak jsem byl bláhový. Vždycky jsem své slavné předky považoval za nedostižný vzor, jemuž se já nikdy nedokážu ani přiblížit. Jejich ostrovní říše oplývala nevýslovným bohatstvím všeho druhu, zatímco ta moje je zpustošená tisíciletými válkami. Teď jsem však náhle pochopil, že tenhle rozdíl vlastně není vůbec důležitý. Podstatné je, aby lidé v mém království byli šťastní a žili spolu i s ostatními národy v míru a přátelství." Elessarovy oči jiskřily vzrušením a jeho hluboký hlas se rozléhal po celé místnosti. Ostatní hosté se shromáždili okolo velekrále Západní Středozemě a pozorně naslouchali jeho improvizovanému projevu. - " Samozřejmě, že je důležité, aby mí poddaní netrpěli hlady a zimou," hovořil dál Elessar, "ale to valné většině z nich dnes již nehrozí, protože tak špatně na tom zase má země není. Avšak to, na čem opravdu záleží, jsou vztahy, které ve společnosti vládnou. To, jak se lidé k sobě navzájem chovají, jak si mohou důvěřovat a spoléhat se jeden na druhého. Protože jen šťastní a spokojení jedinci mohou vytvořit šťastný a spokojený národ. K čemu je dobrý mocný a bohatý panovník, když se jeho poddaní třesou strachy před daňovými výběrčími, kteří je přivádějí na mizinu? Za co stála moc a velikost Ar-Pharazóna, posledního krále Númenoru, když svůj lid přivedl do zkázy?" rozohňoval se král a doprovázel svoji řeč širokými gesty. - "Teď jsem konečně pochopil, že je v mé moci, abych se stal ještě větším panovníkem, než byli staří králové Númenoru," prohlásil nakonec Elessar. "Mohu toho dosáhnout, když budu vládnout spravedlivě a postarám se o to, aby se mí poddaní mohli po všech stránkách rozvíjet. Aby mne spíš milovali, než aby se mne báli. Musím si však jejich lásku nejprve zasloužit, což znamená, že je přede mnou ještě velký kus práce. Ale už teď vím, že to mohu dokázat, a to je hlavní!" ***
***
***
***
***
***
Všichni přijali Elessarova slova s nadšeným souhlasem a s obdivem nad jeho moudrostí, ale nejvíc stoupnul v očích Gandalfa a především přítomných Eldar. Jak nám ten Aragorn zmoudřel, říkal si potěšeně Celeborn. Vždyť začíná mluvit jako elf! Legolas se při slovech svého starého přítele celý rozzářil, protože si stejně jako Pán Lothlórienu uvědomoval, k jak velké a pozitivní změně došlo v Elessarově mysli. Éomera Elessarova slova zase tak moc nepřekvapila, protože v Rohanu bylo postavení krále již tradičně daleko méně autoritativní než v sousedním Gondoru a králové si tam nikdy nemohli na své poddané příliš vyskakovat. Rohirové byli nomádi zvyklí na svobodu a svým králům ani šlechtě nikdy nedali příliš velkou moc. V Rohanu se také platily jen velmi nízké daně a královský dvůr v Edorasu žil velmi skromně ve srovnání s leskem a přepychem Elessarova dvora. Skřeti hltali každé královo slovo a nadšeně souhlasili, protože dosud nikdy nezastávali žádné vyšší mocenské postavení a otázku vládnutí znali jen z pozice poddaných. Gimli také souhlasně pokyvoval hlavou, protože trpaslíci si od svých králů rozhodně nenechali nic líbit, stejně jako od nikoho jiného. Hobiti měli přímo vrozený odpor k veškerým autoritám, takže Elessarovo prohlášení přivítali rovněž s velkým nadšením. Ale úplně největší radost měla Anuviel. Vždyť Elessara tolik milovala a vážila si ho! Bude-li panovat opravdu tak, jak říká, ráda mu v budoucnosti přispěje nějakým vhodně provedeným zázrakem, aby mu jeho kralování usnadnila. Nadešel však čas začít se věnovat trochu lehčí zábavě, a tak hostitelka požádala hobity, aby z bazénku vylovili láhve šampaňského, které tam ráno dala chladit. Půlčíci promptně vyhověli její prosbě a za chvilku místností létaly korkové zátky a vysoké skleněné flétny se plnily pěnivým mokem.
157
KONOPNÁ PANÍ II. - "Přátelé, připijte si teď se mnou, prosím," vyzvala Anuviel své hosty. "Připijte si na to, aby byl můj domov vždycky plný štěstí a lásky, aby zde vždycky bylo teplo, stejně jako v srdcích jeho obyvatel." Pozdvihla svoji číši a vypila ji do dna. Ostatní následovali jejího příkladu a hladina vína v láhvích klesala s úměrně stoupající dobrou náladou. Zavoněl kouř z dýmek nacpaných paličkami skunku, které byly všude po domě volně k dispozici v křišťálových dózách se zabroušeným uzávěrem, umně zdobených vyrytými motivy konopného listu. Rozběhla se veselá zábava a Anuviel se konečně dostala k tomu, aby si krátce promluvila s každým ze starých přátel, které už tak dlouho neviděla. Hobiti se usadili okolo fontány, aby byli – podle svých vlastních slov – blíže ke zdroji. Samozřejmě, že dlouho netrvalo a pustili se do zpěvu a do tance na kamenné obrubě fontány. Milo Červík sebral z jednoho podstavce starobylé elfské housle a bezostyšně fidlal hobití písně z Kraje na tento drahocenný nástroj, stvořený pro vznešené melodie. Šampaňské a skunk udělali své a smolař Pipin po pár písničkách spadl do vody vzápětí následovaný značně rozjařeným Cvalimírem. Oba z vody chvatně vylezli, protože byla pořádně studená, ale i tak stačili alespoň trochu vystřízlivět. Anuviel doběhla vedle do lázní pro ručníky, aby se půlčíci mohli osušit, ale pak dostala lepší nápad a hobitům navrhla, ať se přestěhují rovnou k bazénu s vyhřívanou vodu, kde to pro ně bude pohodlnější v případě další podobné nehody. Rozevřela dokořán široké spojovací dveře mezi společenskou místností a lázněmi, a celá společnost se tam začala postupně přesouvat. Lázně se nacházely ve velké krápníkové jeskyni, kde vládlo příjemné příšeří. Jeskyni osvětlovaly elfské svítilny sporadicky rozmístěné mezi stalaktity visícími ze stropu jako obří rampouchy. Plavecký bazén i malé bazénky s vířivou koupelí byly obložené světle zeleným mramorem, který vodě dodával nádherně lákavou barvu. Mrazivě jiskřící krápníky sice vyvolávaly dojem zimního království, ale vzduch v jeskyni měl letní teplotu a podlaha pokrytá terakotovou dlažbou byla vyhřívaná. Podél bazénu stálo několik pohodlných šaten s ručníky, koupacími plášti a plavkami, kde se hosté mohli převléct. Tentokrát nechyběly ani plavky trpasličí velikosti pro Gimliho. Ještě odpoledne si Anuviel trpaslíka tajně změřila prostřednictvím svého systému a upravila pánské plavky podle jeho měr. Zhmotnit je přímo na potřebném místě pak byla otázka jen pár vteřin. Nedošlo při tom k žádným škodám a dívka si tak s uspokojením ověřila, že už umí ovládat svůj systém s velkou precizností. Tentokrát se do plavek převlékli všichni hosté bez výjimky a s chutí se ponořili do příjemně vlažné vody. Elfové se ve vodě pohybovali se stejnou grácií a obratností jako na suchu, a Legolas s Haldirem předvedli sérii dokonale provedených skoků z vysokého skokanského můstku v čele bazénu. Anuviel se k nim připojila a skočila si salto s dvojitou vývrtkou k velkému úžasu všech přítomných, kteří by takový sportovní výkon od ženy rozhodně nečekali. Tedy všech až na Legolase, který ji již jednou viděl skákat, a při vzpomínce na okolnosti, za nichž se tehdy setkali, se velmi roztesknil, protože Anuviel se mu čím dál tím víc líbila, ale nadále už pro něj byla nedosažitelná. Gimli sice zaznamenal, že tentokrát mu plavky padnou jako ulité, ale nevěnoval tomu skoro vůbec žádnou pozornost, protože byl přímo unešený krásou jeskyně. Procházel se podél dlouhého bazénu s hlavou upřenou vzhůru ke krápníkům a brumlal si do vousů něco ve svém rodném jazyce. Nakonec se stal obětí hobitů, kteří ho nemilosrdně stáhli do vody, jakmile se neprozřetelně přiblížil k okraji bazénu, na němž se usadili. Čvachtali se tam chlupatýma nohama ve vodě a blaženě pokuřovali z velké vodní dýmky, kterou speciálně pro ně vyrobila Anuviel. Jakmile si všimli pomalu kráčejícího trpaslíka s očima obrácenými ke stropu, neodolali příležitosti ho trochu poškádlit a vrhli se na něj. Gimli se sice zuby nehty bránil, ale nebylo mu to nic platné, protože odolat přesile devíti půlčíků bylo nemožné i pro takového siláka, jakým byl sporý trpaslík. Hobiti pištěli a vřískali za vydatné podpory rozjařené Melwen, která se v této chvíli vrátila do ještě nepříliš vzdáleného dětského věku, a neméně rozpustilých Orcasových dětí, Ulcase a
158
KONOPNÁ PANÍ II. Mirišy. Jejich rodiče se ponořili do jednoho z bazénků s vířivou lázní a vychutnávali si, že jsou zase po dlouhé době spolu a v bezpečí. Připojili se k nim Ursin s Maru, kteří právě řešili velmi závažnou otázku týkající se datumu jejich svatby. Další bazének okupovali Galadriel s Celebornem, k nimž se připojila Anuviel a po chvilce i Gandalf s Elessarem. Dívka měla šťastný úsměv na tváři a konečně se začala cítit úplně uvolněně, protože už teď bylo jasné, že se její první mejdan ve Středozemi opravdu vydařil. Když se hosté do sytosti vykoupali a vyřádili, zabalili se do koupacích plášťů a rozložili se kolem bazénu. Ti zimomřivější si však na chvíli zaskočili do sauny vyhřívané žhavou lávou. Sauna nebyla ve Středozemi tak docela neznámá, protože Rohirové měli v oblibě obdobný druh zařízení. Podél ledových horských potoků si stavěli nízké dřevěné budky zapuštěné hluboko do země a vytápěné v ohni rozžhavenými kameny. Přinesli si tento zvyk ze Severu, kde vládly kruté zimy. Tamní obyvatelé se od útlého dětství takto otužovali, protože pravidelný pobyt v sauně měl blahodárný vliv na jejich tělesnou kondici a odolnost vůči nemocím. Rohirové také proto byli ze všech lidských národů Středozemě nejotužilejší a nejzdravější, což se třeba nemohlo říct o daleko změkčilejších obyvatelích sousedního Gondoru. Anuviel s dětmi a hobity došla do kuchyně pro další nápoje a půlčíci využili této příležitosti k nájezdu na spižírnu, protože už zase dostali strašný hlad. Ke své obrovské radosti tam objevili pekáče s nadívanými houbami, které hned dali upéct do nepřetržitě vyhřívané pece vévodící prostorné kuchyni. Velké nadšení vzbudily i kameninové soudky plné na kyselo nakládaných hříbečků, protože hobiti byli velkými milovníky hub a konzumovali je upravené na všechny způsoby. Vrátili se k bazénu s košíky plnými láhví a konvic a s plně naloženými podnosy dobrot, o které se však velkoryse podělili i s ostatními. Blížila se půlnoc a Anuviel si uvědomila, že by měla skřety upozornit na změnu, která se co nevidět projeví na jejich očích. Vysvětlila tedy všem přítomným, jaký skřeti od Valar dostanou dar, že jejich oči už nebudou tak odpudivě a strašidelně žhnout, a ostatní smrtelníci se jim budou moct podívat do očí, aniž by to v nich vzbuzovalo odpor. A opravdu, úderem půlnoci krhavé oči skřetů vyhasly, a nadále se už jen černě leskly. Všichni toto vylepšení skřetího vzhledu přivítali s povděkem, ale největší radost měli sami skřeti. Nejenže už svým přátelům bezděčně nenaháněli hrůzu, ale navíc se sami konečně mohli podívat do očí elfům. Nastalo velké koukání z očí do očí, doprovázené salvami radostného smíchu, k němuž nemálo přispělo dobré pití a stav všeobecné zhulenosti. Děti unavené koupáním a dováděním se konečně nechaly přesvědčit, aby šly spát, a postupně začali odpadávat i ostatní hosté. Jako poslední odcházeli Éomer s Elessarem a Gandalfem, kteří se odtrhli od vášnivě prožívané partičky karet až na naléhání Anuviel, která je upozornila, že venku již brzy začne svítat. Poslední hosté tedy ulehli za prvních ranních červánků a mejdan skončil tak, jak to má u úspěšné oslavy být.
- Černé údolí Mornan Anuviel se probudila po necelých pěti hodinách spánku, ale cítila se odpočatě, protože ji vzpružoval dobrý pocit, že včerejší oslava se vyvedla a hosté se u ní rozhodně nenudili. Vrhla se tedy s velkou chutí do přípravy snídaně a brzy se do kuchyně začaly trousit již do sytosti odpočinuté děti a hobiti, které probudilo kručení v žaludku, protože už byli zase hladoví. Hlad jim však nebránil v práci, a tak dívce pomáhali s vařením a přitom zobali a ukusovali, kde se dalo. V polovině dopoledne se začínali probouzet ze sladkého spánku i ostatní hosté, a nakonec se všichni sešli na nižší společné terase. Anuviel na ní prostřela k snídani a postupně tam z kuchyně magicky přenášela konvice plné čerstvě uvařeného cuivesuku a bylinkových 159
KONOPNÁ PANÍ II. čajů, vrchovitě naložené podnosy s ještě teplými rohlíky a koblihami, mísami ovesné kaše, džbánky se smetanou a hrnky plnými medu a s mnoha dalšími pokrmy. Mohla by sice jídlo nechat zhmotnit přímo bez vaření nebo je replikovat podle jednoho vzorku, ale nemělo by tak dobrou chuť. Prostě ani kouzla nedokáží plně nahradit ruční práci! Po snídani se společnost nahrnula na východní konec terasy a s hlasitými výkřiky obdivu si prohlížela mordorskou krajinu. Hallabar byl ve větší výšce než hřebeny Morgai bránící širšímu výhledu dole ve městě, takže dívčini návštěvníci byli prvními, kdo se mohli pokochat celkovým pohledem na nádhernou zelenou kotlinu, která se tam nyní rozkládala místo pláně Gorgoroth. Dnes ji až k obzoru vyplňovala lehce zvlněná nížina s lesy, loukami a obdělanými poli, v jejímž středu se tyčila Hora osudu dosud zahalená v mlžném oblaku. Malebnou krajinou se vinula stříbřitá stužka Vinyaduiny s mnoha menšími přítoky, a tu a tam se zamodrala hladina jezírka nebo rybníku. Zemědělské příměstí pod hradbami Minas Ithil se pozvolna svažovalo do podlouhlé zelené doliny podobného tvaru jako Morgulské údolí na opačné straně města. Tudy protékala Vinyaduina a podél ní vedla do nitra Mordoru široká silnice obroubená alejí košatých platanů, která se po několika mílích křížila s další dopravní tepnou procházející příčným údolím mezi Horami stínu a Morgai. - "Hle, to je Mornan, Černé údolí," ukázala Anuviel na členité údolí táhnoucí se podél Hor stínu na sever. "To bude cílem dnešní cesty, a tam také strávíme příští noc a den. Není sice na pohled tak krásné jako zbytek Mordoru, ale uvidíte, že tam najdete neméně zázraků než jinde." Slunce se již blížilo k nadhlavníku a nadešel čas vydat se dolů do města, odkud měli úderem poledne vyrazit na další cestu. Dívčini hosté se neradi loučili s jejím překrásným sídlem a všichni slibovali, že určitě zase někdy přijedou na návštěvu. V hotelu na náměstí je již netrpělivě očekával zbytek výpravy, připravený pokračovat dál do nitra Černé země. I oni strávili náročný večer a noc plnou dobré nálady a zábavy, ale až na pár zvracejících chamtivců, kteří prostě museli ochutnat vše, co bylo k mání, a nebyli vybaveni hobitími kachními žaludky, nikdo nepřišel k vážnější úhoně. Všichni byli bez sebe překvapením nad změnou, kterou podstoupily oči skřetů, a přivítali ji s velkým ulehčením. Skřeti byli ze své proměny šťastní jako blechy a upřímně velebili Valar za tak velký dar. Opustili Minas Ithil východní bránou a vydali se ke křižovatce se silnicí, která je zavedla do Mornanu. V údolí se střídala městečka vybudovaná ve svazích Morgai s průmyslovými středisky ukrytými v hloubi Hor stínu, to vše obklopené hustou zelení, takže na první pohled se ani nedalo poznat, že je zde nějaký těžký průmysl. Jeho přítomnost prozrazoval jen kouř a vodní pára, které tu a tam stoupaly z komínů a větracích šachet proražených v horách a rozptylovaly se ve velké výšce nad jejich hřbety. Anuviel věnovala velkou péči ochraně životního prostředí v Mordoru a s Manwëm vypracovali důmyslný systém, podle něhož Vala řídil směr větrů v celé oblasti, aby škodliviny co nejméně zasahovaly obydlená místa a rozptylovaly se nad lesy, které je dokáží pohltit a zneutralizovat. Každé městečko pojalo několik tisíc obyvatel a bylo vybavené odpovídající infrastrukturou, v níž nechyběly školy, knihovny, úřady a veřejné lázně. Děti a mládež se budou moct vydovádět na hřištích vybavených pro všechny věkové skupiny od nejmenších až po teenagery. Údolí křižovala hustá síť dlážděných stezek, příliš úzkých pro povozy, jejichž smysl však nikdo dost dobře nechápal. Anuviel se záhadně usmívala a na dotazy zvědavců odpovídala, že brzy uvidí, k čemu jsou dobré. Jejich využití osvětlila již první manufaktura, na níž narazili. Továrna byla z větší části ukrytá ve skalách a obklopená zelení, takže ji málem přehlédli. Anuviel pokynula návštěvníkům, aby sesedli z koní a následovali ji dovnitř. Vešli do nejbližší prostorné dílny, kde se již montoval hotový výrobek z dílů vyrobených v ostatních provozech umístěných v hloubi hory. Nechápavě zírali na ten neznámý předmět se dvěma paprskovitými koly spojenými kovovým
160
KONOPNÁ PANÍ II. řetězem a připevněnými k ocelové kostře s malým koženým sedlem. Anuviel zvedla ruku a vyžádala si ticho. - "Tento vynález pocházející z mého rodného světa se jmenuje jízdní kolo a hned vám předvedu, k čemu je dobrý," prohlásila. Dala přednost praktické ukázce místo dlouhého vysvětlování, protože jí bylo jasné, že její hosté by na ně zareagovali podobně, jako kdyby jim ukázala koště se sedlem a tvrdila, že bude lítat. Vzala tedy jeden z těch podivných předmětů za rohy trčící z kostry – a světe div se! – nasedla na něj jako na koně, opřela se do šlapek a rozjela se dlouhou uličkou mezi pracovišti. Na jejím konci prudce zabrzdila, smykem se otočila na místě a s pusou roztaženou od ucha k uchu začala svým hostům vysvětlovat, co je to za podivný vynález, a jak funguje. - "Tetóó, a můžem si to taky zkusit?" žadonili Ulcas s Mirišou, kteří okamžitě pochopili, o jak zajímavý dopravní prostředek se zde jedná. Anuviel jim toto potěšení nemohla a ani nechtěla odepřít, a tak se zase všichni vyhrnuli ven s několika hotovými bicykly různých velikostí a pokoušeli se tyto kovové koně zkrotit. Nejlépe to šlo elfům, kteří měli proti smrtelníkům daleko lepší smysl pro rovnováhu, ale ani skřeťata nezůstala pozadu. K Orcasovým dětem se přidali další potomci přítomných návštěvníků a začali se také učit jezdit. Byl mezi nimi i Muzgašův patnáctiletý vnuk Uriah, s nímž se starý skřet čirou náhodou shledal v jednom z uprchlických táborů v Jižním Mordoru. Chlapec přišel během posledního roku o oba rodiče, a dědeček se ho tedy ujal a se svou ženou se o sirotka starali jako o vlastního. Jízdní kola vzbudila velké nadšení i u hobitů, kteří se na nich rychle naučili držet rovnováhu a rozprchli se po cyklistických stezkách, jejichž smysl už teď byl každému jasný. - "Tak tohle se bude našincům moc líbit," pochvaloval si Muzgaš, když si vyzkoušel nízký model pro malé skřety. Přes své vysoké stáří byl velmi obratný a po půlhodince zácviku se už elegantně projížděl na dlážděném prostranství před manufakturou. "Konečně už nebudeme muset skurut-hai závidět jejich koně!" prohlásil se zadostiučiněním. Malí skřeti mohli podobně jako půlčíci jezdit tak nanejvýš na ponících, ale ti se v Mordoru nikdy nechovali, takže se všude dopravovali po svých. Nakonec i velcí skřeti se rádi svezou na kolech, protože většina z nich stejně s koňmi ani neuměla zacházet. - "Tahle železná věc je sice zajímavá, ale našim koním se zdaleka nemůže vyrovnat," prohlásil přezíravě Éomer. "Vždyť může jezdit jen po rovných cestách a neumí přeskočit ani ten nejnižší plot nebo příkop. No, ale pro skřety to bude stačit," dodal smířlivě, aby skřetům nekazil radost. Kníže Imrahil se zděšením sledoval, jak se jeho dospívající dcera Lothíriel pod vedením Melwen učí zvládat tento podezřelý nástroj, a s vysoko vykasanou sukní bezostyšně ukazuje své hezké nohy až nad kolena. Jejího snoubence Éomera však tento pro něj dosud neznámý pohled natolik potěšil, že ke kolům náhle začal mít daleko vřelejší vztah než zpočátku. Anuviel měla co dělat, aby sehnala své ovečky dohromady a mohlo se pokračovat v cestě. Avšak hobiti, malí skřeti a děti odmítli se s koly rozloučit a rozhodli se, že na nich budou dál cestovat, protože je to tak daleko větší legrace než jízda na ponících. Výprava se tedy pohnula vpřed po silnici v poněkud chaotické sestavě. Mezi koňmi se proplétali novopečení cyklisté a rozverně zvonili na zvonky na řidítkách, aby si vynutili průjezd. Připojil se k nim i Dorcas, který si kolo nesmírně oblíbil, a v budoucnosti už sedal na koně jen v případě nejvyšší nutnosti, když bylo potřeba jet krajinou nesjízdnou pro bicykl. Prvotní nadšení z nového dopravního prostředku během odpoledne poněkud opadlo, protože Pipin (kdo jiný taky?) své kolo píchnul o trn, když z nepozornosti vjel do cesmínového houští lemujícího cestu. Anuviel byla na podobný problém připravená, a tak když dorazili na další zastávku, ukázala všem, jak píchlou duši rychle spravit s pomocí samolepící záplaty z kožené taštičky pověšené na sedadle, a jak ji nahustit příruční pumpičkou. Zastavili se v malém městečku, na jehož okraji byl velký zájezdní hostinec určený formanům, kteří budou přepravovat výrobky z tohoto mordorského Silicon Valley do sousedních zemí.
161
KONOPNÁ PANÍ II. Anuviel vyrobila dostatek kol potřebných pro Mordor a označila je neodstranitelnou runou Tanečník jako neprodejná, aby se s nimi nedalo kšeftovat. V každé větší vesnici nebo městečku je spolu s náležitou zásobou náhradních dílů uložila do skladiště místního obecního úřadu, který je bude vydávat zájemcům a zaškolí je do jejich používání. Konečně nějaká smysluplná pracovní náplň pro státní úředníky! Budou učit své spoluobčany jezdit na kolech a spravovat píchlé duše, říkala si se zadostiučiněním. Zničená kola bude doplňovat výroba z továrny, kterou právě navštívili, a zbytek půjde na vývoz. Už teď bylo jasné, že Kraj se stane prvním velkým odběratelem této převratné novinky. Manufaktura mohla v plném provozu dosáhnout výrobní kapacitu až deseti kol od každého typu denně, což by mělo v prvních letech bohatě pokrýt poptávku. A jestli si jízdní kola oblíbí i další národy, pak časem postaví podobné továrny i v jejich zemích, aby byla dostupná i pro chudší vrstvy, protože takové mordorské kolo nebude žádný levný výrobek. Ale i tak budou mordorské výrobky dál žádané těmi bohatšími zákazníky, protože jejich kvalita bude vzhledem k použitým materiálům jinde nedosažitelná. Mordorská ocel byla daleko kvalitnější než každá jiná, s výjimkou trpasličí a elfské. Ale to nebylo vše! V Mordoru se totiž ocelová konstrukce bicyklů nelakovala, ale potahovala se nerezavějícím a ekologicky nezávadným galvornem, a ten navždy zůstane místní specialitou, protože při jeho výrobě se používal mithril. V Popelavých horách bylo velké ložisko tohoto kovu, který se jinak ve Středozemi vyskytoval pouze v Morii, ale v daleko menším množství a mnohem hlouběji, takže se jen velmi těžko těžil. Jeho cena byla přímo astronomická, a nikde jinde než v Mordoru by nebylo možné jej používat pro průmyslové účely. Po pozdním obědě v hostinci se výprava opět pohnula vpřed a zamířila si to do další továrny, která vyráběla všechny možné druhy a velikosti kuličkových a válečkových ložisek. Měla vychytaný systém kontroly kvality výroby, který zaručoval vysokou přesnost těchto náročných, ale pro moderní průmysl naprosto nezbytných součástek. K večeru již dojeli do poloviny údolí, které bylo v tomto místě otevřené směrem do Mordoru. V pohoří Morgai zela široká mezera, jíž vedla další důležitá silnice. Rozkládalo se zde největší město Mornanu, kde bude sídlo správy celé oblasti. Na okraji města byl velký areál se skalními lázněmi a otevřeným koupalištěm, který sousedil s hotelem, kde se na noc ubytují. Tento hotel se však diametrálně lišil od podobného zařízení v Minas Ithil. Nacházel se na konci plochého travnatého údolí zakousnutého hluboko do Morgai a sestával z velké kamenné budovy zapuštěné do skály a z dřevěných bungalovů roztroušených mezi stromy a keři. V hlavní budově bylo provozní zázemí, velká jídelna, salónky a čítárna s dobře vybavenou knihovnou. Chatiček s doškovou střechou bylo dost, aby se v nich mohla najednou pohodlně ubytovat celá výprava. Vše v hotelu bylo zařízené prostě a účelně, marně byste tu hledali podobný přepych jako v lázeňském středisku v Morgulském údolí. Ostatně v tomto stylu byl vybavený i zbytek Mordoru, až na hlavní město a Udún, který bude sloužit jako vstupní brána do Mordoru pro cestující ze severu a východu. Anuviel hostům doporučila, ať se jdou před jídlem osvěžit na sousední koupaliště a požádala je, aby jí po večeři věnovali dvě hodiny pozornosti, protože by jim chtěla vysvětlit, jakou má představu o budoucím životě obyvatel Mordoru. Všichni slíbili, že se dostaví a rádi si ji vyslechnou, což také nakonec splnili. Již od včerejšího dne je zžírala strašná zvědavost ohledně toho, jak celá tato podivná země bude fungovat, a tak jim ani nevadilo, že místo zábavy si budou muset vytrpět dvouhodinovou přednášku. O životě v novém Mordoru a o právech a povinnostech jeho obyvatel - "Krajinu Mordoru jsem uzdravila a zvelebila, ale to nestačí," začala Anuviel se svým výkladem. "Nyní bude třeba dokázat totéž s jeho obyvateli. A to již není možné udělat tak rychle, jako jsem to provedla s krajinou. Potrvá dlouho, určitě alespoň jednu či dvě generace,
162
KONOPNÁ PANÍ II. než se skřeti zcivilizují na potřebnou úroveň." Většina přítomných se zatvářila poněkud nedůvěřivě, protože ani tak brzkou přeměnu skřetů v civilizovaný národ si nedokázali představit. - "Já vím, připadá vám to nemožné, ale já na to mám svůj plán!" prohlásila dívka s nezdolným optimismem, se kterým se vždycky stavěla ke svým šíleným nápadům, a začala jim vysvětlovat, jak míní dosáhnout tak rychlé změny. "Zásadní rozdíl mezi populací Mordoru a ostatních zemí Západní Středozemě spočívá v její skladbě. Současná populace Černé země čítá padesát tisíc Východňanů a jeden milión skřetů. Z nich jsou dvě třetiny mladší dvaceti let. A co se týče dospělých, žen je třikrát víc než mužů. Na první pohled je takové rozložení velmi nepříznivé, ale já to naopak považuji za obrovskou výhodu. Vidím totiž budoucnost Mordoru v mladé generaci skřetů, a protože k tomu mám potřebné prostředky, zajistím jim co nejlepší vzdělání, které je rychle dostane na stejnou úroveň vzdělanosti, ne-li lepší, než mají mladí lidé v ostatních zemích." Dívka rozvinula velkou mapu Mordoru, připevnila ji na zeď jídelny, v níž se přednáška konala, a štětečkem namočeným v tuši do ní vepsala budoucí počty obyvatel v jeho jednotlivých oblastech. Pak začala napjatým posluchačům vysvětlovat podrobnosti svého plánu. - "Základní škola bude povinná pro skřeťata obou pohlaví od šesti do dvanácti let," zahájila Anuviel svůj výklad. "Ty nadanější budou další čtyři roky pokračovat v prohlubování obecných znalostí na střední škole, zatímco ostatní se budou učit řemesla a další učební obory. Teoretická výuka učňů se bude střídat s praxí a po třech letech si je rozeberou zavedení živnostníci, u nichž získají další znalosti a zkušenosti, aby mohli ve věku dvaceti let složit mistrovské zkoušky a osamostatnit se. Od dvanácti let bude také možné individuální studium uměleckých oborů." Při zmínce o uměleckých oborech elfové nafoukaně pokrčili nosy, protože představa skřetů, jak vytvářejí umělecká díla, jim připadala naprosto zcestná. Anuviel však na to měla jiný názor a byla si jistá, že i skřeti budou chtít vyjádřit svoji tvořivost uměním. Ovšem to, jak budou jejich umělecká díla posuzovat jiné národy, zatím nemohla předpovědět. Ale nakonec každé umění je v prvé řadě způsobem komunikace v rámci určité společenské skupiny, takže pokud skřetí umělci uspějí u svých soukmenovců, nemělo by jim moc vadit, že ostatní rasy nad jejich výtvory ohrnou nos. - "Nejúspěšnější absolventy středních škol pak bude čekat universitní vzdělání v technických a humanitních oborech," pokračovala Anuviel. "Vysoké školství bude zárukou, že si Mordor udrží a časem i prohloubí svůj technologický náskok před ostatními zeměmi Středozemě. Ostatní absolventi středních škol se budou moct přihlásit na čtyřleté studium pro učitele, jestliže se budou chtít v životě věnovat tomuto povolání, nebo pro léčitele, budou-li mít výrazné léčitelské nadání, anebo na dvouletou školu státní správy." Anuviel byla přesvědčená, že stát může být úspěšně spravován jedině s kvalitními úředníky. Takovými, kteří budou hrdí na své postavení a práci nejen kvůli dobrému platu a jistotě zaměstnání, ale především díky společenské prestiži, již místo ve státní správě přináší. Jedině tací úředníci budou mít šanci odolat korupci a nenechat se ovlivnit tam, kde by to nebylo v zájmu státu. Navíc budou muset po každých pěti letech změnit místo a odejít do jiného úřadu, aby se zabránilo vzniku úřednických klanů. Budou pobírat plat odpovídající v průměru dvojnásobku platu vysoce kvalifikovaného zaměstnance ve státním sektoru, ale bude se od nich vyžadovat bezpodmínečná poctivost a loajálnost státu. Rovněž se budou muset dál vzdělávat v rámci programu postgraduálního studia pro státní úředníky. V případě hrubého porušení pracovní kázně či morálního kodexu státního úředníka však o své místo bez milosti přijdou a nebudou se již nikdy moct vrátit do státní služby. Státní úředníci, živnostníci a kvalifikovaní státní zaměstnanci budou základem pro vznik silné a spokojené střední vrstvy, která bývá zárukou prosperity každé svobodné země. Zpočátku bude třeba poskytnout základní vzdělání i dospělým skřetům. Alespoň do té míry, aby se naučili číst a psát, základy aritmetiky, společenského chování a právního řádu země.
163
KONOPNÁ PANÍ II. Aby znali svá občanská práva a povinnosti, a nemohli se vymlouvat na jejich neznalost v případě, že se proti nim proviní. Vzhledem k nízkému počtu dospělých najdou práci všichni, kdo o ni budou mít zájem, a ti schopnější si dokonce budou moct vybírat, jakou práci přijmou, protože v prvních letech bude nedostatek pracovních sil. Anuviel již předem počítala s tím, že ve skřetí společnosti vznikne určitá vrstva skřetů, kteří se nebudou chtít resocializovat, přijmou toulavý způsob života a zůstanou na okraji společnosti. Ale ani ty neměla v úmyslu nechat napospas osudu a životu v bídě, protože by to byla živná půda pro kriminalitu. Nehledě na to, že mezi nimi budou jedinci, kteří si v minulosti prošli pravým peklem a stali se duševně vyšinutí a společensky nepřizpůsobiví, takže by nebylo lidské je za to trestat hlady a ponížením žebroty. V každé větší obci bude útulek spravovaný státem, v němž najdou mordorští houmlesáci nocleh zdarma, na jak dlouho budou chtít. Nebudou tam mít žádný velký přepych, ale dostanou zdravotní péči, čisté ošacení a tři jídla denně. A hlavně, bude se tam s nimi jednat důstojně! Tyto útulky budou také sloužit jako jakási zprostředkovatelna práce, protože se na ně budou obracet místní sedláci a řemeslníci, jakmile se naskytne potřeba sezónní výpomoci nekvalifikované pracovní síly. Tuláci si tak budou moct nárazově přivydělat a někteří z nich třeba i časem přijdou na chuť spořádanému životu. A když ne, tak si alespoň budou moct v klidu žít podle svých představ, aniž by je nouze nutila ke zločinu. Dospělí skřeti dostanou hned od začátku na výběr, co se týče typu zaměstnání. Budou se moct rozhodnout mezi prácí pro stát, nebo se usadit jako živnostníci. Mezi státní podniky budou patřit jednak všechny větší dílny, továrny, hutě a doly, ale také školy, učiliště, sportovní a rekreační zařízení, knihovny a kulturní zařízení, a dále velkoobchod a vše, co s ním souvisí – velké tržnice a překladiště pro formany a obchodníky ve velkém. Stát bude rovněž obhospodařovat zdravotní a lázeňská střediska, léčebny pro nemocné trpící těžko léčitelnými chorobami jako tuberkulóza a plicní nemoci rozšířené hlavně u bývalých horníků, a ozdravovny pro podvýživou zesláblé děti. Ti podnikavější skřeti se budou moct usadit na volné noze a začít hospodařit na svém vlastním statku nebo farmě, či si zařídit řemeslnickou dílnu nebo jinou živnost. Dostanou do začátku všechno potřebné vybavení a materiál na první měsíce činnosti od státu, ale pak se budou muset o sebe postarat sami. Státní zaměstnanci si za obdobný druh práce vydělají v průměru o třetinu méně, ale na druhé straně budou mít zajištěné zaměstnání, pravidelný plat a další zajímavé výhody. Ve státním sektoru budou za stejnou práci ženy i muži placeni stejně. - "Ovšem tohle všechno, co jsem teď řekla, začne až po prvním půlroce," upřesnila Anuviel, když se uklidnil udivený šum po jejím posledním prohlášení. "Prvních šest měsíců budou všichni negramotní dospělí skřeti povinně chodit tři dny v týdnu do školy a tři dny pracovat. Každé dva měsíce se přestěhují jinam a budou vykonávat jiný druh práce, aby se seznámili s možnostmi, které jejich nová společnost může nabídnout, a aby poznali svou novou zemi. Budou pracovat pod vedením skřetích řemeslníků a přistěhovalců z jiných plemen, kteří se budou první půl rok svého pobytu v Mordoru povinně věnovat pedagogické činnosti. Teprve pak se zde tito cizozemci budou moct usadit nadobro a stanou se vlastníky plně zařízené živnosti nebo hospodářství. Ale i nadále budou muset dalších deset let přijímat do učení mladé skřety, kterým předají své znalosti. Mordor tímto způsobem získá dostatek kvalifikovaných řemeslníků a dobrých hospodářů potřebných k tomu, aby udržel svůj průmysl a zemědělství na patřičné úrovni a mohl vyvážet výrobky, které obstojí v konkurenci s tím, co vyrábějí ostatní národy." Tentokrát ohrnuli nos přítomní trpaslíci, kteří měli velmi špatné mínění o nadání skřetů pro řemesla, a sami sebe považovali za ty nejlepší řemeslníky ve Středozemi, což nutno přiznat byla v mnoha oborech pravda. - "Skřeti, kteří již mají určité základy vzdělanosti, si je budou moct během prvních šesti měsíců zdokonalit v různých kursech, a přitom budou tři dny týdně vyučovat své negramotné spoluobčany. Sami budou mít na výběr mezi třemi specializacemi. Jednak budou moct
164
KONOPNÁ PANÍ II. navštěvovat intenzivní kursy pro státní úředníky, které si osobně vezmu na starost," prohlásila Anuviel odhodlaně s pevným předsevzetím, že své žáky bude pořádně cepovat. "Po jejich absolvování budou muset vykonat zkoušku způsobilosti, jejíž výsledek rozhodne o jejich zařazení ve státní správě. Skřeti, kteří budou chtít v budoucnosti pracovat v lázeňství a v poskytování zdravotní péče, se budou moct zapsat do kursů, které jim dají základní znalosti v těchto oborech. Třetí možností je, že se budou moct přihlásit do kursů pro kvalifikované učitele vedených lidmi a elfy, aby pak mohli sami vyučovat na základních a mateřských školách. Učitelé budou placeni stejně dobře jako státní úředníci a v létě budou mít dva měsíce prázdnin, podobně jako školní děti a studenti. Lépe se tak smíří s tím, že výuka i s přípravou na hodiny jim někdy zabere víc než osm hodin denně, což jinak bude normální délka pracovní doby. Zaměstnanci ve státním sektoru budou mít čtyři týdny placeného volna ročně." Když Anuviel ve svém výkladu dospěla až sem, v místnosti to silně zahučelo, ještě mnohem silněji, než když se zmínila o stejném platu pro muže i ženy. - "Nevím, jestli dobře rozumím tomu, čemu říkáš placené volno," přihlásil se kníže Imrahil. "Chceš snad říct, že budou placení, i když nebudou pracovat?" Anuviel souhlasně přikývla. - "Hned vám to pořádně vysvětlím," usmála se chápavě, protože jí bylo jasné, že princip placené dovolené je ve Středozemi naprosto neznámý. "Ti z vás, kteří někdy v životě delší dobu soustavně den co den pracovali, dobře vědí, jak je to únavné, a to ani přitom třeba nemuseli vykonávat nějakou příliš těžkou práci. Někdy je dobré si na čas odpočinout od zaběhaného způsobu života, odjet někam daleko a přijít na jiné myšlenky. Tak se to dělá v mém světě, a je to jedna z těch nemnoha dobrých zvyklostí, které bych zde chtěla také zavést. Život ve velkých sídlištích jako ta, která najdete zde v Mornanu a v Popelavých horách," ukázala na dotyčná místa na mapě, "je únavný a vyčerpávající. Prostě, když žije moc lidí pohromadě, začnou si dřív nebo později lézt na nervy a je potřeba na čas změnit prostředí. A k tomu právě slouží placená dovolená." Imrahil přikývnul na znamení, že pochopil, co dívka říká, ale ještě se nezdál plně spokojen. "Ale vždyť to stát přivede na mizinu, když bude muset platit všechny tyhle peníze!" prohlásil a ostatní knížata a monarchové horlivě přitakávali, protože i jim to připadalo jako zbytečné mrhání prostředky ze státní pokladny. - "Stát na tom zase tolik neztratí, jak by se mohlo zdát," vysvětlovala Anuviel. "Jednak budou odpočatí zaměstnanci lépe pracovat, a tím se i zvýší výkonnost státních podniků, a tím pádem i zisk pro státní pokladnu. Společnosti to však přináší ještě další výhodu. Vznikne totiž rekreační turistika." Anuviel měla trochu problém s překladem tohoto slovního spojení do Obecné řeči, protože ani jeden z výrazů se v ní nevyskytoval, ale vyřešila to tím, že "rekreační" přeložila jako "uzdravující" a slovo "turistika" jako "toulání se". Nakonec byla ve svém pozemském životě zkušenou překladatelkou ze třech jazyků a nebylo to poprvé, co musela vymýšlet termíny, které v její mateřštině dosud neexistovaly. Obecná řeč sice nebyla jejím rodným jazykem, ale díky Ilúvatarovi ji ovládala stejně dobře jako obyvatelé Gondoru, i když podle nich měla trochu legrační přízvuk. - "Turistika přinese zemi rozkvět a podpoří spokojenost jejích obyvatel," prohlásila přesvědčeně. "Státní zaměstnanci budou moct trávit svou dovolenou ve státních rekreačních střediscích a lázních, aniž by za pobyt a stravu cokoliv platili. Ale i tak tam utratí dost peněz, aby to prospělo místním živnostníkům, kteří navíc budou prodávat své výrobky a poskytovat své služby těmto zařízením za poctivou odměnu. Místní obyvatelé získají díky turistice dobře placenou, i když často jen sezónní práci, ale i tak se dostanou na životní úroveň srovnatelnou s průmyslovými oblastmi. Je totiž třeba si uvědomit, že rekreační střediska budou především v místech, kde není žádný rozvinutý průmysl ani intenzivní zemědělství. Tamní obyvatelé by jinak měli problém se uživit, ale takhle se díky turistickému ruchu alespoň částečně vyrovnají rozdíly v příjmech populace v různých částech Mordoru a zaručí se jeho rovnoměrné osídlení." Bylo nutné postarat se, aby se skřeti příliš chtivě nehrnuli do průmyslových
165
KONOPNÁ PANÍ II. aglomerací a velkých měst, kde budou nejlepší platy, protože tam rozhodně nebude dostatek práce pro všechny. - "Stát poskytne placenou dovolenou nejen státním zaměstnancům, ale i všem ostatním dospělým občanům, byť jen ve formě finančního příspěvku," pokračovala Anuviel. "Bude u nich omezená na dva týdny průměrného mordorského platu a náklady s ní spojené si uhradí ze svých vlastních prostředků. Přístup do lázní, kulturních zařízení a na sportoviště budou mít zdarma stejně jako všichni obyvatelé Černé země, ale za jídlo a bydlení si zaplatí. Budou moct využívat malé soukromé hotely, nebo se ubytovat v domácnostech místních obyvatel a stravovat se u nich či v soukromých restauracích a hospůdkách. Nejde jen o to, že tato novota přinese hospodářský užitek rekreačním oblastem, kde by jejich obyvatelé jinak třeli bídu s nouzí," Anuviel ukázala na mapě, kde se tyto oblasti budou nacházet. - "Rovněž to přispěje k lepšímu poznání života v jiných částech země," pokračovala v obhajobě svého ve Středozemi naprosto novátorského nápadu. "A neméně to přispěje k výměně znalostí, názorů a zkušeností mezi jejími obyvateli, protože v takových rekreačních místech se budou setkávat skřeti ze všech koutů Mordoru. A to je pro zdravou zemi a národ velmi důležité!" Gandalf moudře pokýval hlavou a prohlásil, že Anuviel má naprostou pravdu, protože lidé žijící v izolaci svého kraje, kteří nikdy nevytáhnou paty ze své vesnice, bývají velmi nepřátelští a netolerantní k ostatním. Často jen kvůli tomu, že neznají jejich zvyklosti a mravy, které jim připadají cizí a zavrženíhodné, protože se liší od toho, nač jsou sami zvyklí. Hobiti houfně přitakali, protože čarodějova slova přesně popisovala zápecnickou mentalitu většiny Krajanů, kterým by hrůzou vstávaly vlasy na hlavě, kdyby viděli v jaké společnosti se přítomní hobití dobrodruzi právě nacházejí. - "Uvědomte si, že když bude obyvatelstvo dobře vydělávat, bude muset svůj výdělek i nějak utratit," pokračovala dívka. "Skřeti budou moct ukládat část svého výdělku ve státem spravovaných záložnách, aby si ušetřili na nákladné věci a zařízení, a také aby měli rezervu na nepředvídané události a na přilepšení ve stáří. Budou-li pravidelně spořit, na konci roku jim na účet v záložně přibude slušná prémie vyplacená státem. Záložny budou bezúročně půjčovat peníze mladým rodinám, aby si mohly pořídit bydlení a zařídit se, a rovněž řemeslníkům a sedlákům, aby mohli začít nebo rozšířit svoji živnost či statek." Anuviel vždycky byla proti životu na dluh a na potřebné věci si pokud možno raději našetřila, než aby si brala půjčku. Snadná dostupnost půjček na konzum v jejích očích představovala velmi zvrhlý způsob, jak lidi zkorumpovat a navnadit je, aby na sebe přijali závazky, které pak někdy ani při nejlepší vůli nemohli plnit, protože se časem změnila jejich situace. Docházelo pak někdy i k takovým hrůzám jako exekuce na majetku, vystěhování z bytu a někdy až celoživotní zadluženost. Banky na tomto systému díky vysokým úrokům zcela legálně vydělávaly velké peníze, ale v očích Anuviel to bylo z jejich strany stejně nemorální jako zákonem trestaná lichva. - "Protože to, co jsem v Severním Mordoru nyní udělala, se tam v budoucnosti již nebude opakovat," prohlásila dívka rozhodně. "Další obydlí ani zařízená hospodářství a dílny už tam skřeti ode mne nedostanou, ale budou si je muset sami vybudovat. Já jim nadále poskytnu jen infrastrukturu, na niž budou moct napojit zařízení, která využívají podzemní energetické zdroje jako voda nebo žhavá láva." Skřeti se musejí časem naučit, že se o svůj blahobyt budou muset postarat sami. Anuviel vybudovala v Mordoru dostatek obydlí, dílen a statků, aby to vystačilo na příštích deset let i pro dorůstající generaci. Jejich zařízení bylo tak prosté a odolné, že budou mít životnost alespoň padesát let, takže případné investice půjdou spíš do jejich udržování a vylepšování než do nových staveb. - "Ale i po odečtení tohoto spoření a pokrytí všech běžných životních nákladů rodiny zůstane z průměrného platu ještě slušná suma," slibovala Anuviel velkoryse, ale podloženě. "Její značná část se vrátí do ekonomiky země právě díky turistice. Takže teď už snad chápete, že
166
KONOPNÁ PANÍ II. placená dovolená je k nezaplacení ze všech úhlů pohledu!" Dívčini posluchači souhlasně pokývali hlavami a ozval se Uriah s dotazem, jak to bude s dětmi, a jestli ty budou také mít tuhle placenou dovolenou. - "Děti sice dovolenou nedostanou, ale jinak na tom budou ještě daleko lépe než dospělí," ujistila mladého skřeta Anuviel. "Jak jsem už řekla, budou mít každý rok dva měsíce prázdnin a do školy budou chodit pět dní v týdnu. Ale prvních šest měsíců nebudou děti a mládež vůbec chodit do školy, nýbrž budou jezdit na dlouhé výlety po Mordoru, aby se seznámili se svou novou zemí. Ve školách se mezitím budou trápit jejich rodiče, kterým odpadne každodenní starost o potomky a budou se moct lépe soustředit na výuku." Mladý skřet se při této dobré zprávě zatvářil naprosto nadšeně a Ulcas s Mirišou rovněž zajásali. - "Stejně jako státní zaměstnanci, i děti budou dostávat oběd zdarma, aby na něj nemusely chodit domů," pokračovala Anuviel. "Tři dny v týdnu budou mít teoretickou výuku a další den bude věnován praktickým cvičením v dílnách a na školních políčkách a zahradách. Poslední den budou děti zlepšovat svou fyzickou kondici při sportovních aktivitách pod širým nebem či v tělocvičnách, nebo budou s učiteli jezdit na výlety po okolí, aby dobře poznali kraj, kde žijí. V uvolněných třídách bude během těchto dvou dnů probíhat výuka dospělých, která by měla pokračovat i po prvním půl roce pro ty skřety, kteří budou chtít se vyučit či zdokonalit v nějakém oboru. Od státu budou za tyto dva dny pobírat mzdu obvyklou ve státním sektoru. Státní zaměstnanci budou mít pětidenní pracovní týden a osmihodinovou pracovní dobu, která bude začínat v poledne, protože skřeti jsou kvůli své citlivosti na sluneční světlo nejaktivnější odpoledne a večer." Dívka pokračovala s popisem sociálního zabezpečení obyvatelstva. Rodiny s dětmi do dvaceti let budou od státu pobírat velmi slušný jednotný příspěvek na každé dítě, ale na oplátku bude povinností rodičů dohlédnout na to, aby jejich děti chodily do školy a doma se náležitě připravovaly na výuku. V mordorské populaci byl velký počet sirotků a neúplných rodin, kde se o děti starala většinou jen matka. Anuviel byla rozhodně proti myšlence dětských domovů, tak jak je znala ze Země. Proto navrhla sociální systém, v němž si osamělé ženy s malými dětmi, které by stejně nemohly chodit pracovat někam mimo domov, vezmou do pěstounské péče alespoň dva sirotky v nízkém věku a jednoho staršího, za což budou od státu dostávat doživotně plat ve výši průměrného platu zaměstnance ve státním sektoru. Spolu se státními přídavky na děti by tento příjem měl zajistit dobrou životní úroveň i neúplným rodinám bez muže-živitele. - "A co když se taková ženská vdá, přijde o svůj plat? A co vdaný ženy z úplnejch rodin, ty za výchovu svejch dětí nic nedostanou?" tázala se Mira, jedna ze starších skurutek, která napjatě naslouchala dívčinu výkladu a pečlivě si při něm dělala zápisky do malého sešitku. Většinu přítomných posluchačů z ostatních národů její počínání nesmírně udivovalo, protože si ještě nemohli zvyknout na představu vzdělaných skřetů, natož když se jednalo o ženu. Anuviel to však velmi potěšilo, protože to byl důkaz, že Orcas si velmi pečlivě vybral skřetí účastníky výpravy. Všichni patřili mezi jeho blízké spolupracovníky a tvořili jakousi task force pro osídlování Severního Mordoru, které předsedal spolu s Gandalfem. Brali svou účast ve výpravě velmi vážně, a během jejího putování se neustále radili za nahlížení do map a důležitě něco zapisovali do velkých archů papírů a pergamenů, nebo si dělali poznámky jako Mira. - "Když se taková pečovatelka vdá, plat jí samozřejmě zůstane," Anuviel ubezpečila skřetici. "Dostává jej za to, že odvádí určitou práci, a ta se tím, že se vdá, nijak podstatně nezmenší ani neulehčí. A co se týče již vdaných žen, ty na tom budou takto." A dívka začala vysvětlovat, že vdaná žena bude první tři roky od narození dítěte pobírat poloviční plat pečovatelky. Pak bude mít možnost jít pracovat na poloviční úvazek, a pokud nebude mít babičku, která by se po dobu pracovní doby o děti postarala, bude je moct dát do mateřské školky. Stejnou možnost budou mít i osamělé ženy s dětmi mezi třemi a šesti roky věku, které dají přednost zaměstnání
167
KONOPNÁ PANÍ II. ve státním podniku před péčí o sirotky. Tyto ženy budou první tři roky od narození dítěte pobírat plný plat pečovatelky, a když posléze půjdou pracovat na půl úvazku, dostanou od státu příspěvek, kterým se jejich příjem vyrovná na úroveň průměrného platu, jako kdyby pracovaly celých osm hodin. V Mordoru bude v prvních deseti letech nedostatek pracovních sil a je tedy třeba podporovat zaměstnanost žen, upozorňovala Anuviel, když viděla, jak mnozí z jejích posluchačů vrtí hlavou nad takovou velkorysostí. Ale v žádném případě to nesmí být na úkor dětí, dodala. Matky budou smět pracovat celých osm hodin denně teprve tehdy, až všechny jejich děti dosáhnou školního věku. Avšak aby ženy nedoplácely na to, že rodí děti, budou se moct rozhodnout, že se místo práce budou vzdělávat. Až děti odrostou, jejich matky budou moct nastoupit do dobře placeného zaměstnání, ale do té doby bude jejich příjem o třetinu nižší, než kdyby chodily do práce. Všichni skřeti nad šedesát let budou moct přestat pracovat a pobírat jednotný důchod, který bude tvořit polovinu průměrné mzdy ve státním sektoru. Skřeti byli zvyklí žít ve velkých rodinách i s prarodiči, a tak nehrozilo, že by staří lidé nějak trpěli nedostatkem. Vždyť i tento poloviční plat bude dostatečný pro slušný život! A až se celý systém rozběhne, skřeti už budou mít našetřeno dost na to, aby si své stáří mohli dobře užít. Podobně bude postaráno o nemocné a invalidy, kteří nebudou moct pracovat. A v Mordoru bude zdarma také veškerá zdravotní a lázeňská péče a rovněž veškeré vzdělání. Stát nebude od svých obyvatel vybírat žádné daně, pouze cizí obchodníci ve velkém budou platit daň z obratu a cizí turisté, kteří se budou chtít léčit nebo si jen odpočinout v mordorských lázních, zaplatí při vstupu do země paušální poplatek ve výši poloviny průměrného měsíčního platu a budou si muset hradit veškeré náklady spojené s jídlem a ubytováním. Vážně nemocní a chudí cizozemci budou moct požádat o prominutí tohoto poplatku, které jim úřady rádi povolí v rámci vylepšení pověsti skřetí země. - "Ale tohle všechno přece nemůže fungovat!" namítal Erestes, který se v Roklince zabýval správou hospodaření na Elrondově panství, a během dívčiny přednášky si také dělal poznámky a neustále něco potichu počítal. "Kde na to Černá země vezme? Tolik zlata by jí snad nemohli vykouzlit ani Valar!" Anuviel se usmála a prohlásila, že Valar ani nebudou muset dělat nějaké další zázraky, protože jich už udělali dostatečně, aby si Mordor na toto převratné společenské zřízení sám vydělal. - "Hlavní příjmy státní pokladny budou plynout z vývozu produktů Černé země," vysvětlovala nedůvěřivě se tvářícímu Erestesovi. "Jednak z vývozu zemědělských přebytků, ale nejvíc bude vydělávat na hi-tech výrobcích z Mornanu, jakými jsou třeba ta kuličková ložiska nebo kola, jejichž výrobny jste dnes navštívili, a z dalších, které uvidíte zítra. Neméně zanedbatelné příjmy budou pocházet z vývozu textilních výrobků vyráběných ve východní části Severního Mordoru, které jak zanedlouho uvidíte, značně převyšují vše, co se ve Středozemi běžně vyrábí. Mám dobré důvody se domnívat, že v blízké budoucnosti dojde k velkému zlepšení vztahů s bohatým, ale technologicky zaostalejším Východem, kde se otevře obrovský trh s nenasycenou poptávkou po všech těchto novinkách." Erestes na dívčina slova přitakal, protože se už od Galadriel pod rouškou nejpřísnějšího tajemství dozvěděl o skvělém osudu, který čeká toho mladičkého Východňana, jemuž panovníci ze Zlatého lesa tak překvapivě zaslíbili svou mladší dceru. Sečetl další dlouhý sloupec čísel, pokýval hlavou a prohlásil, že to by mohlo jít, ale jedině pod podmínkou, že mordorská státní pokladna bude mít dostatečnou rezervu zlata pro pokrytí výdajů v prvních létech, než se celý systém zaběhne. Anuviel opáčila, že o to se s Valar již postarali a mordorský tolar bude krytý přinejmenším desetinásobkem své váhy ve zlatě. Elessar se na tato slova zatvářil značně kysele, protože gondorská zlatá kulusta v posledních stoletích pořádně ztratila na váze a stříbrný telpilin měl v sobě čím dál tím víc příměsí, které se stříbrem neměly nic společného. No, však on pan král zase roztaje, říkala si Anuviel, až v
168
KONOPNÁ PANÍ II. Popelavých horách uvidí zlato, které mu dlužím, plus ještě dvakrát tolik, jako mé osobní poděkování za jeho velkorysost. Nechám ho zhmotnit v Gondoru přímo v jeho pokladnici, abych nepokoušela osud při jeho převozu a někdo mu je ještě nevyfouknul. Pokušení by to bylo obrovské! - "No, a nakonec se zmíním o tom, jak se v novém Mordoru bude jednat s cizinci," řekla Anuviel na závěr své přednášky. "Příslušníci jiných národů, kteří získají povolení usadit se natrvalo v Mordoru, budou mít stejné výhody a povinnosti jako skřeti a budou si moct do země přivést své rodiny. Usadí se tam určitě dost lidí, Velkých i Malých, a možná i nějací trpaslíci. Jak mi moji přátelé z Hvězdného lidu již přislíbili, přijdou i někteří Eldar jako učitelé medicíny, historie, exaktních a přírodních věd a umění. Budou vítaní všichni, kdo něco užitečného umějí a budou ochotní své znalosti sdílet se skřety. Pro skřety to bude to nejlepší, v co mohou doufat. Budou se civilizovat o to rychleji, protože se od příchozích hodně naučí. Navíc při tom nebudou vystaveni trpké zkušenosti přivandrovalce sbírajícího drobty vědomostí v nějaké cizí zemi, kde je jen s nechutí trpěný, jež by většinu z nich neminula, kdyby se jezdili vzdělávat do zahraničí." Anuviel měla v plánu v Mordoru vytvořit nový druh společnosti, která nebude jen čistě skřetí, ale lehce promíchaná s ostatními rasami. Doufala, že tam vytvoří úplně novou kulturu, odlišnou od všeho, co dosud existovalo ve Středozemi, a že tam zavládnou nové mravy odpovídající ekonomickým a demografickým podmínkám země. Černá země se tak stane moderním státem, jehož prosperitu zajistí nové technologie a vysoká vzdělanost jeho obyvatel. A dívka pevně věřila tomu, že časem se Mordor stane vzorem i pro ostatní národy Středozemě a přispěje k jejich rozvoji. Byla přesvědčená, že s takovým společenským systémem bude moct Středozem vstoupit do éry průmyslové revoluce, aniž se musela potýkat s podobnými problémy jako pozemská společnost, a dostane šanci vytvořit průmyslovou civilizaci, která bude lidská ke svým subjektům, ať k lidem nebo ostatním plemenům. ***
***
***
***
***
***
Uf, to byla ale suchopárná přednáška, ulevila si Anuviel v duchu a vyzvala přítomné, aby se ptali, pokud ještě mají nějaké otázky. Ale jestli si zrovna teď hned nemohou na nic vzpomenout, nic se neděje, protože jim bude k dispozici během následujících týdnů po celé trvání jejich okružní cesty. Posluchači už byli naštěstí stejně unaveni jako Anuviel a žádná ruka se nezdvihla, což dívka přivítala s povděkem. Poděkovala jim tedy za pozornost a šla si dát s hobity pořádnou dýmku cannabis valinorica, aby se jí vykouřily z hlavy všechna ta nudná čísla a ekonomické poučky. Hobiti byli nadšení z jízdních kol a Anuviel jim musela slíbit, že si je budou moct ponechat a odvézt do Kraje, až se tam jednou budou vracet. Prozatím se všichni půlčíci až na dva Milovy přátele rozhodli, že v Mordoru zůstanou, protože byli hrozně zvědaví, jak bude fungovat ten podivný systém, který tam chce Anuviel zavést. Smíšek prohlásil, že se přidá k Frodovi a ostatním hobitím učitelům a bude jim pomáhat vzdělávat skřety. Od té doby, co mu Orcas zachránil život v Temném hvozdu, se skřetům cítil zavázán a chtěl jim to nějak odplatit. Pipin se ze stejného důvodu také cítil zavázán, ale ne natolik, aby se nechal povinnostmi přikovat na jedno místo. Nehledě na to, že školou jen taktak prolezl s odřenýma ušima a necítil se v žádném případě dostatečně vzdělaný na to, aby někomu mohl předávat své chabé znalosti. Anuviel mu tedy nabídla, ať se stane jakýmsi koordinátorem pro hobity, kteří se budou chtít v Mordoru usadit. Vysvětlí jim, jak to v jejich nové zemi chodí a jaké budou jejich práva a povinnosti, a bude jim pomáhat se tam zabydlet. Bude shromažďovat všechna jejich přání a stížnosti, které nezvládne vyřídit sám, a předá je Anuviel. Dívka chtěla v budoucnosti převzít odpovědnost za vztahy mezi mordorským státem a přistěhovalci z jiných národů, protože to považovala za velmi citlivou oblast, kterou si musí
169
KONOPNÁ PANÍ II. udržet pod osobní kontrolou. Pipin uměl jednat s lidmi a přes všechny průšvihy si obvykle dokázal získat jejich přízeň svým dobrým srdcem, takže byl všude velmi oblíbený. Anuviel si říkala, že bude skvělým prostředníkem mezi přistěhovalci z Kraje a státní správou Černé země. Skřeti měli velký smysl pro humor a s Pipinem si dobře rozuměli, takže by to mohlo klapnout. A když se osvědčí a bude-li si to přát, stane se státním úředníkem s dobrým platem a zajištěnou kariérou. Nakonec i Pipin se jednoho dne bude chtít oženit, tak alespoň dostane příležitost zajistit svou budoucí rodinu. Měl tři starší vdané sestry, které jeho otce stály velké peníze vyplacené na věnu a úplně ho zruinovaly. U poslední z nich už ani na věno nezbylo, a místo toho tedy Barvínka se svým manželem převzala hospodaření na pozemcích bralovského vladyky. Pipinův otec byl už starý pán, a tak byl jen rád, že se někdo hospodářství ujme. Jeho jediný syn nejevil žádné známky, že by se chtěl v brzké době oženit a usadit se, takže starý Paladin ani neměl na vybranou. Pipin se zatím ztrátou dědictví nijak zvlášť netrápil, ale možná by na to mohl časem změnit názor, říkala si Anuviel, tak ať alespoň dostane šanci zabezpečit se jinak!
- Mordorské Silicon Valley Druhý den ráno začal prohlídkou města, v němž bude sídlit státní správa celé oblasti s guvernérem v čele. Se svými čtyřiceti tisíci obyvatel bude Mornan tou nejlidnatější částí Mordoru, takže palác guvernéra na náměstí byl i náležitě prostorný a vybavený. Vedle řešení běžných záležitostí spojených s péčí o populaci se bude jeho úřad zabývat především vývozem hi-tech průmyslových výrobků, které se v údolí vyrábějí. Dívčini hosté již sice viděli továrny na kola a kuličková ložiska, ale pořád ještě neměli dost dobře jasno v tom, co všechno bude možné za takové výrobky považovat. Pochopili to v následujících manufakturách, kde jim Anuviel předvedla další revoluční vynálezy, který změní tvář Středozemě. První takovou novotou byl pedálový šicí stroj, který nadchl především přítomné příslušnice něžného pohlaví. Konec rozpíchaným prstům a dlouhému úmornému šití! Na rozdíl od kola to již byl přece jen daleko složitější stroj, na němž bude třeba se naučit pracovat pod odborným vedením, aby se nepoškodil jeho jemný mechanismus. Proto o něm Anuviel ani neuvažovala jako o běžné součásti skřetích domácností. Šicími stroji budou vybavené jen školy a státní a soukromé krejčovské dílny, kde převratným způsobem zvýší produktivitu práce v tomto oboru. O ekonomice, módě a svobodě Řečeno ekonomickou hatmatilkou, šicí stroje získají mordorským oděvům další nedostižitelnou konkurenční výhodu na zdejším trhu. Nejenže budou vyráběné z nevídaně kvalitních domácích látek, ale jejich šití bude navíc levnější, neboť při něm bude zapotřebí méně času pracovní síly. Bude tudíž možné je exportovat za bezkonkurenčně nízké ceny, což umožní jejich rozšíření po celé Středozemi. Tedy, takhle by to alespoň mělo fungovat podle pozemských pravidel marketingu. No, však uvidíme, jak to dopadne tady ve Středozemi, říkala si Anuviel. Jako ekonomka byla přirozeně velmi zvědavá, jak bude tento experiment probíhat v prostředí natolik odlišném od Země. Silně doufala, že se vydaří, protože nakonec i přes všechny odlišnosti obou světů byla povaha zdejších smrtelníků v zásadě podobná povaze pozemšťanů, a elfů bylo příliš málo, než aby hráli nějakou významnější spotřebitelskou roli v ekonomice Středozemě. 170
KONOPNÁ PANÍ II. Koneckonců, snaha se hezky oblékat zřejmě patřila ke zcela přirozeným touhám všech Ilúvatarových dětí, ať už na Zemi nebo v tomto světě. Vždyť stačilo se podívat na ty vyfintěné skřety v její výpravě! Hlavy mnoha mužů zdobily dredy a skřetice zase často nosily vlasy těsně zapletené v copánky, které odkoukaly od elfů a trpaslíků. Skřeti nadále věnovali velkou pozornost nejenom svým vlasům, ale i oblečení, což u nich dříve vůbec nebývalo zvykem. Za vlády Temných pánů všichni chodili jednotně ostříhaní i oblečení a jejich vrchnost jim netrpěla žádné módní výstřelky. Nyní začínali přicházet na chuť svobodě a možnosti vyjádřit své společenské postoje prostřednictvím účesu a oblečení. Ale jen aby nepodléhali uniformitě módních příkazů jako lidé na Zemi, strachovala se Anuviel. Ta podle ní byla výrazem nesvobody, nikoliv opaku, jak tvrdily reklamy a někteří pozemští rádoby myslitelé. V konzumní společnosti bylo nutné podřídit se tomuto módnímu diktátu, protože jinak jste riskovali, že vás společnost vyvrhne a odsune někam na okraj. V určitých společenských vrstvách a zaměstnáních se musel nosit určitý typ oděvu jako znak příslušnosti a poslušnosti. Anuviel si s úsměškem vzpomněla na povinné kravaty bankovních úředníků a obligátní kostýmky vyšších manažerek. Konzumní společnost tvrdila, že je svobodná a že spotřebou vyjadřuje svoji svobodu, ale ve skutečnosti byla spoutaná okovy reklamy a medializace, které její příslušníky nutily k přímo otrockému chování. Konzumní společnost nebyla podle Anuviel o nic svobodnější než totalitní společnost, jen svoji nadvládu nad masami rafinovaněji skrývala. Místo zjevných donucovacích prostředků a hrozby vězení používala manipulaci a vymývání mozků prováděné médii a spoléhala se na ty nejhorší lidské vlastnosti jako povrchnost, chamtivost, strach a závist. Společnost v bohatých zemích se stále víc posouvala směrem k čistému egocentrismu konzumního způsobu života, podporovanému médii a Vládci, kteří z něj měly největší hmotný prospěch. Vyrábělo se zboží, bez něhož by se při troše uskrovnění dalo žít, a při jehož výrobě se spotřebovávalo zbytečně moc energie, která se zase získávala na úkor čistoty životního prostředí a vyčerpávaly se přitom neobnovitelné přírodní zdroje. Poptávka po zboží byla podněcována všudypřítomnými reklamami, které na méně inteligentní jedince působily stejně hypnoticky silně jako vymývání mozku. Konzumní způsob života vybízel k neustálému nakupování nových věcí a používal stále rafinovanější metody. Reklamy již nehovořily o užitečnosti daného výrobku či o jeho kvalitě, ale hrály přímo na emoce zákazníka a vemlouvaly mu přesvědčení, že když si tento výrobek koupí, tak bude neskonale šťastný nebo se bude cítit více v bezpečí. Jen skutečně otrlá povaha mohla tomuhle říkat svoboda! Konzumní způsob života ve svém důsledku lidem nabízel stejnou nesvobodu, jaká vládla v totalitních zemích. V nich však mohla mít uniformita v módě někdy úplně jiný význam a důvod než v konzumní společnosti. Anuviel si dobře pamatovala na poměry ve své zemi za vlády komunistů, kteří zuřivě potírali všechny snahy o originální vzhled a mládeži zakazovali nosit některé druhy módního oblečení a neméně módní dlouhé vlasy. Jenže díky těmto zákazům se pro mladé lidi staly dlouhé vlasy, džínsy a minisukně ještě o to atraktivnější. S režimem nespokojená mládež je pak nosila jako jakousi uniformu vyjadřující její negativní postoj k netolerantním diktátorským starcům, kteří tehdy národu vládli. Společenské zřízení v Mordoru bude vlastně také totalitní diktatura. A ať ji udělá sebevíc osvícenou a lidskou, přesto to pořád bude totáč. Skřetům to ještě chvíli potrvá, než se naučí svobodně vyjadřovat své názory a postoje. Móda by se tedy snadno mohla stát prostředkem, kterým občané mlčky dají najevo svou nespokojenost. Bude si muset dávat pozor na takové projevy, protože ty často bývají výmluvnější než všechny sociologické studie dohromady, říkala si Anuviel. No, co se týče konfekce, budou mít na výběr mezi více styly a vzory oblečení, takže žádná nucená uniformita jim nehrozí. Pomocí svého systému vzala míry všech základních typů postav, které se vyskytovaly v populaci Středozemě, a vytvořila tabulku s rozepsanými velikostmi a podrobnými mírami, podle níž se bude konfekce vyrábět. Třeba takový Gimli měl velikost označenou T4B, což byla velikost pro trpaslíka vyšší a středně
171
KONOPNÁ PANÍ II. silné postavy. Mordor byl připraven obléknout všechny plemena bez rozdílu a bude jen na zákaznících, jestli se jim zdejší výrobky zalíbí. ***
***
***
***
***
***
- "Na takový věci si ušiju šaty raz dva!" prohlásila nadšeně Maru, jejíž způsob oblékání zaznamenal od prvního setkání s Anuviel neuvěřitelné zlepšení. Ta si už dávno všimla, že skřeti jsou stejně, ne-li ještě víc parádiví než ostatní smrtelníci, ale Maru trhala všechny rekordy. Od elfů v Jižním Ithilienu si opatřila kvalitní tkaninu, ze které si ušila elfskou módou inspirované oblečky s osobitým šmrncem. Ale nejvíc se Anuviel líbily její originální barevné nášivky geometrických tvarů, které by hravě uspěly i na těch nejsnobštějších módních přehlídkách na Zemi. Skurutka si s sebou vezla velký kožený vak plný vlastnoručně ušitého oblečení pro každou příležitost, jímž budila závist i u přítomných gondorských šlechtičen. Pro Ursina ušila pány neméně záviděnou letní bundu s koženými nášivkami a s mnoha kapsami a kapsičkami. Temně zelená bunda s kapucí byla ušitá z hustě tkané látky elfské výroby. Prošívané ploché švy Maru zpevnila řadami cvočků, které neméně parádivý Ursin každý den poctivě cídil, aby nezašel jejich stříbrný lesk. Maru získala cvočky od elfů výměnou za vlastnoručně ušité košile s nášivkami, které se v Jižním Ithilienu mezitím staly velmi oblíbenými, a nakonec je začaly šít i místní elfky. Jednou takovou skřetí košilí se pyšnil dokonce i marnivý Legolas, který neustále vyhledával nějaké novinky, kterými by mohl podtrhnout svoji sličnost, na níž si i na elfa až nezřízeně zakládal. Anuviel z toho měla nejenom hroznou legraci, ale i velkou radost, protože to dokazovalo, že skřeti mohou svou vynalézavostí snadno konkurovat i ostatním národům, a že jsou schopni přijít na něco, co od nich budou druzí dokonce přebírat. - "Tyto šicí stroje zatím nebude možné jen tak koupit, protože jsem je původně určila pouze pro školy a dílny," zchladila skurutčino nadšení Anuviel. "Ale jak tak koukám, hodily by se i jinde. No, prozatím budeš muset chodit šít do nejbližší školy. Až se někde zastavíme na déle, ukáži ti, jak ten stroj používat. Uvidíš, že se to za chvíli naučíš, protože v šití se už dobře vyznáš." Maru se nejprve zatvářila zklamaně, ale dívčina nabídka ji uspokojila a do tváře se jí vrátil úsměv, který ji od šťastného shledání se snoubencem už téměř neopouštěl. Anuviel pomalu ani nedokázala uvěřit, že tahle veselá a živá mladá skřetice je tatáž osoba, jako utrápená a nešťastná Maru, s níž se setkala během svého putování Vrchovinou. Skurutčino štěstí trochu kalilo, že u matky v Jižním Mordoru musela nechat svého syna, protože byl na tak dlouhé cestování ještě příliš malý. Šťastnou náhodou se tam s ní setkala, když spolu s hobity, elfy a s dalšími gramotnými skřety přijeli z Ithilienu, aby pomohli s civilizováním skřetích uprchlíků. Její matka však byla nadšená, že vnoučka bude mít na měsíc pro sebe, a Maru si mohla být jistá, že o kluka bude opravdu dobře postaráno. A nakonec, takhle se alespoň mohla plně věnovat Ursinovi, do něhož byla čím dál tím víc zamilovaná. Anuviel nevylučovala, že časem se šicí stroje stanou součástí běžného vybavení domácností, jestliže skřetice přijdou na chuť módě a budou si chtít šít své vlastní oděvní kreace. Většina výroby však alespoň zpočátku půjde na vývoz a z reakce přítomných gondorských dam bylo jasné, že o tuto novinku bude navzdory její vysoké ceně velký zájem i v cizině. Gondorská šlechta byla zazobaná, takže si podobný přepych mohla lehce dovolit. Určitě se o něj budou zajímat i Rohirové, kterým velmi usnadní šití plachet a pytlů z jejich hrubých konopných látek. O šicí stroj projevila zájem i Pomněnka, která sice nebyla o nic míň parádivější než Maru, ale nenáviděla ruční šití a rozpíchané prsty. No, vlastně bych ho mohla dát oběma nevěstám jako svatební dar, napadlo Anuviel, která už od včerejška přemýšlela, jak by měla své vdavekchtivé přítelkyně při této příležitosti nejlépe obdarovat.
172
KONOPNÁ PANÍ II. O některých možnostech využití konopí ve Středozemi Dalším hi-tech vynálezem byl Schlichtenův dekortikátor – stroj na vytírání konopí, který umožní jeho rychlé a ekologicky čisté zpracování na vysoce kvalitní vlákno, koudel a pazdeří. Jinak bylo třeba zpracovávat konopí pro textilní účely ručně, dlouhé týdny ho máčet v teplé a studené vodě a pak z něj pracně dostávat vlákna vytloukáním a vochlováním. Vytírací stroj fungoval na hydraulický pohon, nebo se dal pohánět větrným mlýnem opatřeným silnými konopnými plachtami. Další alternativou pohonu byl parní stroj vytápěný konopnými briketami, což bylo výhodným řešením v případě větších provozů. Dal se rozmontovat na jednotlivé válce a snadno přepravit i do vzdálených oblastí Mordoru, kde bude společně využívaný státními dílnami i živnostníky, kteří za jeho použití zaplatí mírný poplatek. Pokud se jim bude přesto zdát příliš vysoký, nic nebude bránit tomu, aby se několik soukromých zpracovatelů konopí složilo a koupili si takový stroj pro sebe. Anuviel bude takové snahy o sdružování živnostníků nebo sedláků podporovat, protože skřety naučí spolupráci a odpovědnosti ve vztahu k druhým. A ani nemluvě o tom, že se tak zvýší ekonomický potenciál země. Vedle vytíracího stroje se v Mornanu vyráběly i drtičky na konopné stonky doplněné lisem na brikety z konopného pazdeří nebo drti. Byly jimi vybavené všechny větší obce, protože toto palivo se ve skřetích domácnostech používalo na vaření. V menším rozsahu se konopí pěstovalo po celém novém Mordoru i mimo textilní oblasti. Sloužilo nejen jako palivo, ale brzy se stalo oblíbeným i kvůli svým široce využitelným semenům. Z konopného semene se vařila výživná kaše pro děti a bylo i velmi hodnotným krmivem pro drůbež, ale především se z něj lisoval olej. Ten se jednak kvůli svým léčivým a kosmetickým účinkům používal na masáže, ale také se mohl po přidání trochy dřevěného lihu využít jako náplň do lamp, protože vydával jasný plamen a téměř nezapáchal. Konopné brikety také dobře hořely, byly dokonce výhřevnější než hnědé uhlí a zůstával po nich jen velmi malý obsah popela. Nemluvě o tom, že při jejich spalování nevznikaly jedovaté zplodiny, které by mohly vážně ohrozit životní prostředí. Vyráběly se zde i papírenské stroje, které budou z konopných vláken smíchaných s morušovou kůrou vyrábět kvalitní papír pro knihtisk. Uchrání se tak lesy a jejich dřevo se bude používat jen tam, kde je nenahraditelné. Vždyť z konopí se dalo vyrobit čtyřikrát víc papíru než ze dřeva vypěstovaného na stejné ploše. A uvážíme-li, že takový les použitelný pro zpracování roste přinejmenším dvanáct let, bylo by opravdu hloupé a nesmyslné používat dřevo tam, kde ho můžeme nahradit konopím, které vyroste za necelý rok, a v úrodných nížinách Mordoru dokonce dvakrát do roka. Všechny stroje na zpracování konopí byly určené i k vývozu do ciziny, kde budou velmi vítané, protože pěstování této všestranně užitečné rostliny se již začínalo šířit po celé Západní Středozemi. Anuviel hojně rozsévala semínka cannabis valinorica všude, kudy prošla při putování po svém novém domovském světě. Frodo dostal dopis od Sama, který mu mimo jiné psal, že v Hobitíně i v Povodí už kdekdo pěstuje konopí a všichni se těší na blízkou sklizeň. Hobiti byli zkušenými pěstiteli, takže si rychle ověřili, co jim říkala Anuviel, a zjistili, že když vysadí konopí mezi jinými polními plodinami, opravdu je ochrání před plevelem, plísněmi a škůdci. Příští rok už je prý budou pěstovat všichni a proloží jím svá políčka s brambory, kukuřicí, řepou a luštěninami. Stonky budou používat jako podestýlku pro domácí zvířata místo slámy, protože jsou daleko savější, listy ponechají na poli, aby se rozložily a obohatily půdu humusem, ale paličky si odnesou domů a obohatí jimi své vlastní dýmkové koření. Jó, hobiti budou mít veselý podzim, smála se v duchu Anuviel. Ale aby poznali, že s konopím se dají dělat i jiné věci, než si ho cpát do dýmek, zmaterializuje jim tam na ukázku od každého stroje jeden či dva kusy, aby viděli, jak jsou užitečné. Hobiti sice neměli příliš velký smysl pro složitější techniku, ale byli většinou gramotní, takže když zařízení doplní 173
KONOPNÁ PANÍ II. podrobnou dokumentací, určitě se je naučí správně používat. Pokud budou mít zájem, budou si moct objednat další stroje z Mordoru. Hobiti byli dobrými hospodáři a jako všichni správní sedláci měli vždycky něco nasysleno, takže potřebné peníze určitě najdou. - "Takový stroje by se hodily i v Rohanu," prohlásil zamyšleně Éomer, když Anuviel podrobně vysvětlila, k čemu budou ty podivné kovové věci sloužit. Dívka mu během svého pobytu v Edorasu dala velké množství konopných semínek, které král poctivě rozdělil mezi své poddané z podhorských oblastí. Rohanští horalé měli zkušenosti s pěstováním a zpracováním lnu a chtěli se přeorientovat na tuto daleko výnosnější plodinu. Nyní se tam již schylovalo ke sklizni, a proto Éomera velmi zaujala možnost tak rychlého a jednoduchého zpracování, jaké nabízela tato v rurálním Rohanu naprosto nevídaná technika. Králi však trochu poklesla čelist, když se od Anuviel dozvěděl, za jakou cenu se toto zařízení bude prodávat. Jeho státní pokladna zlatem rozhodně neoplývala a horalové byli příliš chudí, než aby si takový výdaj mohli dovolit. Dívka mu tedy nabídla, ať za ně Rohirové zaplatí koňmi, kterých mají dost, a kteří se budou Mordoru báječně hodit pro rychlé posly budoucí královské pošty. Rohanský král s radostí souhlasil a hned se skřety dohodl tento oboustranně výhodný barterový obchod. ***
***
***
***
***
***
Výprava se vydala dál tímto údolím zázraků a při cestě rychle poobědvala v dalším zájezdním hostinci. Anuviel ani nemusela účastníky svého poznávacího zájezdu moc pobízet ke spěchu. Byli už celí nažhavení na další manufakturu, která jim podle dívčin slov prý vyrazí dech. Po další hodině cesty dojeli k továrně, kde se vyráběly tiskařské lisy všech velikostí, od malého ručního až po velký lis poháněný párou. Dívka je zavedla do předváděcí místnosti, kde stály ukázky výrobků této manufaktury. Použila malý ruční lis, aby jim ukázala, k čemu je dobré toto ve Středozemi naprosto neznámé zařízení, jehož první předchůdce na Zemi byl původně obyčejný lis na víno. Vzala kovový rámeček s předem složenou sazbou z písmenek tengwaru a upevnila jej do připraveného lisu. Nalila tiskařskou čerň do zásobníku válečkového kartáče a přejela jím přes rámeček. Spustila lis a pořádně ho stlačila otáčením páky šroubu. - "Hle, teď už zajisté pochopíte, k čemu tahle věc slouží," řekla, a vytáhla z lisu arch čerstvě potištěného papíru s ozdobným písmem a grafikou, který nechala kolovat mezi kolemstojícími zvědavci. "A stejně lehce se dá tato stránka vytisknout v tolika kusech, kolik si jich jen budete přát! Dají se tímto způsobem tisknout celé knihy, dokonce i s obrázky. Už nebude potřeba je pokaždé opisovat, ale bude možné jich takto vyrobit libovolné množství. Na knihy se ovšem budou používat větší a rychlejší stroje než tento, ale princip je stejný." Přešla k dalšímu vystavenému knihtiskařskému lisu a ukázala jim, jak funguje. Místo rámečku s ruční sazbou měl z kovu odlitou matrici, která umožňovala daleko vyšší výkon. Doplňoval ho licí stroj a několik sad písem používaných ve Středozemi v různých fontech. - "Tady stojí, že tato listina je důkazem účasti na památné výpravě při otevírání nového Mordoru v září a říjnu třetího roku Čtvrtého věku, … které se zúčastnil…" Když se zkušební výtisk dostal až k němu, Smíšek hlasitě přečetl text vytištěný na papíře, protože si bystře povšiml, že ne všichni přítomní jsou schopni rozluštit, co je na něm napsané. "Ale proč je tu místo jména jen tahle čára?" divil se hobit. Anuviel mu vysvětlila, že na prázdnou linku se krasopisně napíše jméno účastníka, který tak získá písemnou památku na tuto výpravu. Ukázala jim velký štos stejných diplomů, které si již předem vytiskla, usedla ke stolku a ostře seříznutým husím brkem namáčeným v kalamáři do nich začala doplňovat příslušná jména. Byl to ohromný úspěch! Dívka se v duchu smála tomu, jak tento prostý marketingový trik zabírá i ve Středozemi. Jó, není nad to, dát zákazníkovi pocit, že je někým výjimečným, říkala si, a je úplně jedno, jestli je to pozemšťan nebo obyvatel pohádkového světa.
174
KONOPNÁ PANÍ II. Za každým lisem stály poličky s uloženými matricemi a ležel na něm výtisk knihy, která jimi byla vytištěná. Elfy tento vynález ani příliš nevzrušoval, čemuž nebylo co se divit, vždyť při své nesmrtelnosti měli na opisování knih dostatek času. Trpaslíci na knihy nikdy moc nebyli, takže ani ty vynález knihtisku neuchvátil. Zato lidé obou velikostí rychle pochopili, o jak důležitou novinku se jedná. Frodo s Pomněnkou okamžitě prohlásili, že by bylo báječné takhle tisknout učebnice, protože by se už nemusely opisovat, a hlavně by tak mohlo mít každé dítě svůj výtisk. I v těch nemnoha zemích, kde do škol chodily i chudší děti, knihy vlastnily pouze děti bohatých rodičů, protože ostatní si je nemohly dovolit. Samozřejmě, že je měli i učitelé, avšak ti je obvykle nedávali z ruky a žáky do nich nechávali jen nahlížet, protože taková pracně opisovaná kniha byla nesmírně drahá, a i v bohatých rodinách se předávala z generace na generaci jako velká drahocennost. Oba malí učitelé skřetů vzápětí zajásali, protože mezi vystavenými knihami našli i výtisky učebnic pro základní školu, které připravila Anuviel. Dívka s nimi jejich obsah předem konzultovala a hobity velmi potěšilo, když našli svá jména na titulních stranách učebnic jako spoluautoři. Frodo už byl autorem místního bestselleru, můžeme-li tak nazvat jeho dílo "Pád Pána prstenů a Návrat krále", jehož opisem se chlubily všechny dobré knihovny hodné tohoto označení. Avšak pohled na své jméno, vyražené hned vedle jmen Gandalfa a Elronda na hřbetu v kůži vázaných "Dějin Středozemě pro základní školy", hobita potěšil ještě víc, nežli úspěch jeho vyprávění o dobrodružstvích Společenstva prstenu. Anuviel Froda požádala, aby směla v Mordoru vydat knižně i jeho příběh o putování s Jedním prstenem. Vyšel by ve velkém nákladu, jehož část půjde na export do zemí, kde se mluví Obecnou řečí, a Frodovi připadne poloviční podíl na zisku z vyvezených výtisků. Hobit s radostí přijal, protože koneckonců plánoval svatbu a rozhodně nebyl žádný boháč. Sice zachránil Středozem před Sauronem, ale jeho hrdinský čin mu nepřinesl žádnou podstatnou materiální odměnu. Měl v úmyslu přenechat svůj dům ve Dnu pytle Samovi, jehož žena už zase čekala dítě, a bylo tedy jasné, že tak velký příbytek užije. Autorský honorář se mu bude hodit pro začátky v Minas Ithil, kde se s Pomněnkou chystali usadit. Zůstanou tak v blízkosti jak Anuviel, tak i Elessara, takže si tam hobití novomanželé nebudou připadat příliš osamocení ani vykořenění. Konopný papír byl ve srovnání s ostatními druhy papíru vyráběnými ve Středozemi daleko kvalitnější a přímo ideální pro knihtisk. I když se tiskařské lisy rychle rozšíří po celé Západní Středozemi, jak měla Anuviel v úmyslu, v cizině nebudou mít ještě dlouho k dispozici stejně dobrý a levný papír, a jejich výtisky tak nedostihnou kvality mordorských knih ani s nimi nebudou moct soutěžit cenově. Takže Černá země získá šanci stát se ve Středozemi knižní velmocí. Dost kuriózní představa, smála se v duchu, ale nakonec proč ne? Jestli se podaří uskutečnit její plán alfabetizace skřetů tak, jak si to naplánovala, stane se Mordor výjimečně vzdělanou zemí. Vždyť v Gondoru uměl číst a psát sotva každý druhý dospělý muž a jen málokteré ženy, a v Rohanu byla situace ještě daleko horší. - "Samozřejmě, že tento vynález se stane tím důležitější, čím víc obyvatel Středozemě bude umět číst," upozornila Anuviel. "Prozatím to s jejich vzdělaností není nijak slavné, alespoň v některých zemích," řekla vyčítavě, protože si připomněla příhodu s balrogovým dopisem, který se k ní dostal s tak velkým zpožděním jen proto, že rohanský Jezdec, který ho zachytil, neuměl číst. Pohlédla přitom na Éothaina, který byl velitelem onoho negramotného vojáka, a ten jakoby vyčetl její myšlenky a přihlásil se o slovo. - "No, já sám nejsem nijak zvlášť vzdělanej, ale aspoň umím číst a psát," prohlásil rohanský Maršál s rozpaky, protože nebyl zvyklý mluvit k tak vznešené společnosti. "Vždycky jsem si myslel, že je to něco, bez čeho se člověk v životě lehce obejde. Ale tuhle se stalo, že jsem na to změnil názor. Vždyť kvůli tomu, že moji Jezdci neuměj číst, jsme se všichni mohli dostat do pěknýho maléru, a v každým případě jsme si utrhli pěknou ostudu. Myslím, že by aspoň vojáci měli umět číst a psát!" rozhodně zakončil svoji odvážnou řeč. Z řad okolostojících se
175
KONOPNÁ PANÍ II. ozvalo houfné přitakání, protože dotyčnou událost měli ještě v živé paměti. Zmínka o Miláčkovi v osudném dopise se nakonec ukázala být klíčem ke konečnému vítězství nad Nepřítelem a k záchraně Středozemě před zkázou. Jen ostatní rohanští Maršálové, z nichž většina byla stejně negramotná jako ten nešťastný voják, se tvářili, že se jich to netýká, a namítali, že kvůli takové prkotině přece není třeba zavádět v tradičním způsobu života Rohirů nějaké převratné změny. - "Možná, že by bylo opravdu dobrý naučit Rohiry číst a psát, aby se už nikdy nic podobného nemohlo opakovat," nečekaně podpořil Éothaina král Éomer. "Nakonec, byla by to pěkná ostuda, kdybychom za čas byli nevzdělanější než skřeti," řekl ostře s vražedným pohledem na reptající rohanské Maršály. "Jestli se nechcete učit vy, budou se určitě chtít učit vaše děti. Jsem pro to, aby se v Rohanu zavedla povinná škola pro všechny děti mladší dvanácti let! Až se vrátíme do Edorasu, svolám Radu Zlaté síně a předložím jí tento návrh. Uvidíme, jak rozhodne, ale věřím, že bude rozumnější než vy," energicky uzavřel diskusi. Vedle nejvýznačnějších rohanských šlechticů a vojenských velitelů v Radě zasedalo i několik rohanských matrón, a právě na ně Éomer nejvíc spoléhal, že jeho návrh podpoří a přesvědčí i ostatní. Jestliže jeho na učení líným Maršálům Marky nešlo o budoucnost vlastních dětí, jejich ženy na to budou mít určitě opačný názor! A Rohirky nebyly žádné domácí puťky a doma vládly železnou rukou, jak to v nomádských společenstvích často bývá zvykem. Anuviel měla z Éomerova rozhodnutí velkou radost a hned mu přislíbila, že Rohanu věnuje potřebný počet učebnic, aby se tímto výdajem nezatížila státní pokladna. Prostředky na zřízení a provoz škol si bude muset najít sám, ale to by neměl být zase tak velký problém. Dívka Éomerovi připomněla, že prakticky všem zemím Západní Středozemě teď klesnou výdaje na zbrojení a udržování početné armády, protože pominulo nebezpečí plynoucí ze sousedství Mordoru a je velká naděje, že se brzy urovnají i vztahy s Východním císařstvím. Obranu hranic s Východem a Haradem budou nadále obstarávat všichni společně, takže zajištění bezpečnosti jejich vlastních zemí je nyní vyjde daleko levněji než dřív. Měli by toho tedy využít a investovat tyto prostředky do něčeho užitečného, doporučovala Anuviel přítomným vládcům smrtelníků. A co by mohlo být užitečnější, než dát svým dětem pořádné vzdělání, které pro ně bude v dobách míru daleko přínosnější než sebelepší vojenský výcvik? Většina knížat a králů souhlasila, ale král Bard se na dívčina slova zatvářil odmítavě, protože lidé v jeho zemi se obvykle stýkali jen s trpaslíky a se stejně negramotnými lidmi z Východu, takže neviděl v zavádění takové podezřelé novoty žádný užitek. Nakonec se do vášnivé debaty vložil Elessar, který až do teďka jen mlčky naslouchal. - "Středozem se začíná velmi rychle měnit," upozornil své vladařské kolegy. "Byla by velká chyba ustrnout v myšlení, které se zakládá jen na našich zkušenostech z minulosti. Je třeba pohlédnout do budoucnosti, představit si, co bude za deset, dvacet let! A když tak učiním, je mi naprosto jasné, že i v Gondoru bude nutné zavést povinnou školu pro všechny děti, pro bohaté i chudé, a to pro dívky stejně jako pro chlapce." Elessarova slova měla velký dopad, protože byl všeobecně považován za moudrého vladaře, a navíc se o něm vědělo, že jako téměř čistokrevný Númenorejec má velký vhled do budoucnosti, nesrovnatelný s příslušníky ostatních lidských národů. Král Bard nakonec s povinným základním vzděláním souhlasil, protože mu došlo, že jeho národ by ve své negramotnosti zůstal osamocený a byl by ostatními považován za ještě větší křupany než dosud, ale rozhodl, že do škol budou chodit jen chlapci, protože rodiče by děvčata stejně nepustili z domova kvůli obavám z možnosti předčasné ztráty panenství. Elessara podpořil Gandalf, který potvrdil jeho prorocká slova o budoucím vývoji Středozemě, a připojili se k němu i elfové. Nakonec se přítomní dohodli, že se ve všech národech smrtelníků zavede povinná školní docházka. Každý národ si však toto základní vzdělání uspořádá po svém, aby odpovídalo místním mravům. Všechny poněkud překvapili trpaslíci, kteří se pro jednou neskrývali se svými vnitřními záležitostmi a ostatním prozradili, jakým
176
KONOPNÁ PANÍ II. způsobem bude školní výchova probíhat u nich, aby byla v souladu s jejich tak dobře utajovanými zvyklostmi. Škola bude zprvu jen pro ženy a dívky, protože ty vychovávají potomky, a proto bude nutné, aby se naučily číst a psát jako první, a mohly tak předávat své znalosti dětem již od útlého věku. Když se ostatní hosté divili tak vzácné velkorysosti a ohleduplnosti k ženskému pohlaví, trpaslíci to už nevydrželi a kápli božskou. Po chvíli trapného vykrucování z nich totiž vypadlo, že v jejich společnosti hrají dominantní roli trpaslice, protože jich je málo a jsou nesmírně vybíravé, co se týče mužů. Anuviel se při tomto odhalení málem hlasitě rozesmála, protože si vzpomněla, jak bylo těžké přimět trpaslíky k tomu, aby uznali její velitelskou autoritu. Takže na ni si vyskakovali, ale doma jsou těžce pod pantoflem! Jsou úplně stejní jako chlapi na Zemi, smála se v duchu a moc se těšila, až se někdy setká s nějakou trpaslicí a hezky si s ní od plic popovídá o tom, jak nevázaně se trpaslíci chovají v cizích krajích daleko od domova a ženského dohledu. Vzápětí však zvážněla, protože si náhle uvědomila, že vlastně byla svědkem historické události v dějinách Středozemě. Tady, v tomto obyčejném sále naplněném tiskařskými lisy, právě proběhlo první jednání nového Společenství národů smrtelníků Západní Středozemě. Nebylo nijak dopředu připravované, ale přesto se členové Společenství dokázali usnést na tak závažném rozhodnutí, jakým bylo zavedení povinné školní docházky. To je dobré znamení do budoucnosti, říkala si spokojeně. Anuviel nakonec přislíbila, že všem národům Západní Středozemě zdarma dodá potřebné učebnice v Obecné řeči, jazyce Rohirů a v řeči trpaslíků. Pak turisty vyzvala, aby se neprodleně vydali na další cestu, protože jim chce ještě ukázat továrnu na ozubená kola a kolečka, výrobu hydraulických servopohonů a parních strojů, a nakonec je čekají velké hutě s nevídaně výkonnou válcovnou. Večer by měli dorazit do Udúnu, kde přespí v dalším přepychově zařízeném hotelu srovnatelném s pohodlím, jaké se jim dostalo v Minas Ithil. Vyhlídka na noc v Udúnu mnohé z jejích hostů poněkud vyděsila, protože jím před nedávnem prošli s mokrou rouškou na nose a nespatřili tam nic, co by je lákalo k nějaké další návštěvě. Dívka je však ujistila, že dnešní Udún již nemá s tím minulým nic společného a že je to teď moc krásné místo.
- Nan Galen Účastníci výpravy museli dát Anuviel zapravdu, když ráno pohlédli na krajinu v kotlině Udúnu. Nová Černá brána byla proražená ve vysokém strmém štítu, který tvořil vypouklé severní čelo kotliny. Vysoko na západním okraji štítu tryskal mohutný zpěněný pramen a řítil se po jeho srázných stěnách prudce dolů. U vodopádu byl ve skále vybudovaný přepychový hotel, v němž strávili tuto noc. Vody vodopádu dopadaly v bělostném závoji do modrých vod hlubokého jezera, které zabíralo téměř celou západní polovinu kotliny. Ve chvíli, když na vodopád dopadly paprsky dopoledního slunce, vypadal jako třpytivá řeka briliantů, marnotratně stékající do jezera. Hosté žasli nad tímto úkazem, a neméně nadšení projevovali nad svěží krásou jezera a jeho travnatých ostrůvků s březovými hájky, obydlených hejny černých labutí a dalších druhů vodního ptactva. Celý západní břeh jezera tvořil dobře vybavený lázeňský areál s velkým lázeňským domem. Na zelených trávnících před ním teď stálo stanové městečko pro nemocné uprchlíky, kde se při nadcházejícím osídlování Mordoru budou ošetřovat ty nejnaléhavější případy, které by se mohly vyskytnout mezi skřety přicházejícími ze severních krajů Divočiny. Ve východní části kotliny se rozkládalo velké město. Začínalo hned za Černou bránou obchodní čtvrtí s tržnicemi, stájemi pro tažná zvířata a dalším zázemím pro kupce. Na hlavním náměstí stálo divadlo a společenský dům s tanečním a koncertním sálem. V okolních ulicích byly 177
KONOPNÁ PANÍ II. rozmístěné okázalé paláce se státními úřady, které se budou zabývat vývozem mordorských výrobků procházejících tímto důležitým hraničním bodem. Anuviel je záměrně postavila ve značně procovském barokním stylu, aby udělaly náležitý dojem na východňanské kupce zvyklé na rozmařilý kýčovitý styl Východu. Jen ať poznají, že vstoupili do bohaté země, která je dokáže oslepit svým zlatem. Lépe skousnou vysoké ceny jejích výrobků, když budou vidět, že skřeti nemají žádné holé zadky! Udúnské paláce udělaly dojem i na vládce Západní Středozemě. Král Bard byl tentokrát přímo uchvácen a ani Elessar nezůstal lhostejný k majestátu jejich architektury a k výzdobě oplývající drahými kameny a zlatem. Prostorné interiéry paláců zkrášlovaly sochy, obrazy a barevné fresky s výjevy z elfské mytologie, kterým vládly barokně rozevláté postavy Valar, a ze stropů vykládaných drahocenným dřevem visely bohaté křišťálové lustry. Takový palác by neudělal ostudu ani v Minas Tirith, říkal si závistivě gondorský král. Budu muset Anuviel přesvědčit, aby něco podobného postavila i tam, místo se ještě určitě najde! Ovšemže v tomto pohraničním městě nechyběly příležitosti ani pro lehčí zábavu. Na okraji města stálo velké závodiště pro koňské závody, jež určitě ocení nejen obdivovatelé koní, ale hlavně takoví vášniví milovníci sázek, jakými byli trpaslíci, přestože koním vůbec nerozuměli. Mezi malými krytými tržišti specializovanými na dražší a umělecké zboží byly roztroušené kavárničky s tanečními parkety, a městu nechyběly ani restaurace a hospody ve všech možných stylech, které se ve Středozemi vyskytovaly. V obchodní čtvrti byla například velká trpasličí hospoda zřízená v nádherné jeskyni s krápníkovým stropem a se stěnami protkanými žílami drahých kovů. Na začouzených trámech pod krápníky visely sušené a uzené šunky a klobásy prokládané pletenci cibule a česneku a sklepení bylo plné sudů a soudků s vínem a pivem. Stejně dobře zásobené byly i přilehlé spižírny a komory. Prostě hospoda na klíč! Trpaslíkům se v ní nesmírně zalíbilo, zabrali několik fortelných stolů z dubového dřeva s tmavou patinou a s vydatnou pomocí hobitů okamžitě narazili soudek s pivem. Shledali je velmi uspokojujícím a zapíjeli jím klobásky vlastnoručně opékané na otevřeném ohništi v zadní části jeskyně a cpali se copánky ovčích sýrů, které přímo zbožňovali. Připojila se k nim i část výpravy, ale většina elfů a někteří lidé dali přednost večeři v zahradní restauraci na břehu jezera, která měla přímo přepychově zásobený vinný sklípek, v němž nalezli i to lahodné šumivé víno, které je tolik uchvátilo už v Minas Ithil. - "Teda, tady by se mi opravdu moc líbilo," prohlásil Brór a žádostivě pohlédl na Anuviel. "Říkala jsi, že hledáš přistěhovalce z jiných národů, kteří by se v Mordoru chtěli usadit. No, kdyby to šlo, tak bych se moc rád usadil právě tady v téhle hospodě! Měl bych to odsud blízko domů, kdyby se mi zastesklo po Osamělé hoře, a i k elfům do Zlatého lesa je to odsud nejblíž." Trpaslík Brór se během bojů o Morii a následného vojenského tažení velmi sblížil s lothlórienskými elfy, a pokračoval tak ve stopách Gimliho, který svým přátelstvím s Legolasem jako první prolomil tisíce let trvající nepřátelství mezi oběma národy. Anuviel trpaslíka ubezpečila, že jeho přání by bylo možné lehce splnit, ale pod podmínkou, že nejprve stráví půl roku výukou skřetů, a pak dalších deset let bude muset zaučovat skřety v pohostinském řemesle. K hospodě patřil i malý penzión zařízený podle trpasličího vkusu a rozměrů, kde se budou moct ubytovat návštěvníci tohoto plemene, které je velmi konzervativní a na cestách určitě ocení pohodlí ve svém domovském stylu. Zcela jistě se tu najde místo a strava pro pár učňů nebo tovaryšů, vysvětlovala dívka a Brór souhlasně přikyvoval sledován závistivými pohledy ostatních trpaslíků, kteří si teď vyčítali, že je totéž nenapadlo jako první. Brórovi to dobře pálilo a rychle si spočítal, že časem si i za těchto podmínek s takovýmhle podnikem bohatě vydělá. A o klientelu nemusel mít žádný strach, protože na svých soukmenovcích z Osamělé hory a z Modrých hor viděl, že už horečně přemýšlejí, s čím by se v Mordoru dalo obchodovat, takže jejich dlouhé poutě za obchodem budou od nynějška určitě směřovat i sem.
178
KONOPNÁ PANÍ II. Brór tedy přijal dívčiny podmínky a ta mu slíbila, že budoucí správa Mordoru bude již počítat s jeho usídlením v tomto zařízení. Orcas její slova potvrdil tím, že mezi dvěmi holbami piva zanesl trpaslíkův požadavek do svých pergamenů a vyplnil náležitý formulář ve dvou kopiích, z nichž jednu dostal budoucí přistěhovalec. Vlastně se tam bude moc zabydlet hned po skončení prohlídky Mordoru. Během prvních šesti měsíců bude učit v nedaleké škole pro skřetí mistry kováře, kteří se budou chtít usadit v udúnské kotlině, a on sám se přitom bude moct zapracovat ve vedení hospody a penziónu. Brór byl stejně jako všichni trpaslíci zručným řemeslníkem a zároveň měl obchodní talent, takže Anuviel neměla žádné pochyby, že uspěje i v tomto oboru. Z Udúnu se výprava vydala na východ a podél úpatí Popelavých hor si to namířila do dalšího průmyslového centra, které však už bylo podstatně menší než Mornan. Těžily a zpracovávaly se tady především drahé kovy a byla zde i mincovna, kde se razily mordorské zlaté tolary. Průmyslové provozy a malé dílny obklopené zelení vykukovaly za každým ohybem členitého údolí stuleného v obloukovém výběžku Popelavých hor. Z jihovýchodu je chránila vysoká horská ostruha, na jejímž konci se ještě před pár lety tyčila strašlivá Sauronova pevnost Barad-dûr. Dnes byly svahy dříve pustých hor porostlé lesy a na terasovitých vinicích nad údolím dozrávala vinná réva, z níž bude výborné červené víno. Později se stalo velmi oblíbeným po celé Středozemi a přezdívalo se mu "Sauronova krev" podle jeho oficiální značky "Popel a krev", inspirované temnou minulostí těchto míst. ***
***
***
***
***
***
- "Tak tady je zlato, které ti dlužím, pane králi," řekla Anuviel s úsměvem a ukázala na vysokou hranici postavenou z dlouhých zlatých cihel s vyraženým znakem Mordoru. "Je zde trojnásobek toho, co jsi mi půjčil, Elessare. Považuj to za úrok a za mé přispění pokladnici Gondoru v těchto těžkých časech. Tvá půjčka zachránila život mnoha skřetům, takže si to v mých očích plně zasloužíš," dodala, když se Elessar pokusil něco namítat proti tak obrovské velkorysosti z její strany. Bylo to však částečně jen naoko, aby nevypadal příliš chamtivě, protože ve skutečnosti už dávno počítal s tím, že Anuviel pro něj také udělá nějaké ty zázraky. Přece ho nemá ráda o nic míň než skřety, o které se tak obětavě stará! Dívka mu nabídla, že celou tuhle hromadu zlata nechá zhmotnit přímo v královské pokladnici v Citadele jeho sídelního města, až se tam vrátí. Elessar její návrh s radostí přijal a využil toho, že byli v této části zlatého dolu sami, aby ji objal a začal ji vášnivě líbat. Věděl sice, že nebude smět zajít o moc dál, ale i to málo, co mu mohla poskytnout, mu bylo nevýslovně příjemné, a navíc k dívce cítil opravdovou vášeň. Anuviel Elessar pořád ještě strašně vzrušoval a zoufale dychtila po jeho dotecích, takže jeho polibky stejně zaníceně opětovala. Nakonec se jim oběma touhou zamotala hlava, naslepo udělali pár neobratných kroků v těsném objetí, až zakopli o schod a ztratili rovnováhu. Spadli na tu pečlivě vyrovnanou hranici zlatých prutů, která se zhroutila pod nárazem jejich těl, a pruty se rozlétly po hladké podlaze. - "Ještě nikdy jsem neležel na zlatém loži," užasle řekl Elessar, oslněný leskem takového množství zlata. Chvíli zíral na zlatou záplavu, která se mihotavě odrážela v jeho jasných očích a dodávala jim žlutou vlčí barvu. Rychle se však ze svého úžasu vzpamatoval, netrpělivými pohyby rozepjal dívce halenku a s neméně vlčím apetitem se zahryznul do pevných oblin jejího těla. "Dáváš mi po všech stránkách opravdu velké dary, lásko. Tolik tě miluji, Anuviel!" ujišťoval ji mezi svými polibky a strhnul z ní volné jezdecké kalhoty. Dívka rozepjala Elessarův opasek, aby mohla obnažit jeho boky a velkoryse mu dát ještě jeden další dar, i když poněkud jiného rázu. Král tiše zaúpěl a začal roztouženě vzdychat do rytmu jejích pohybů. Jeho vzdechy se stupňovaly, až po dlouhé chvíli došly ke slastnému vrcholu.
179
KONOPNÁ PANÍ II. Elessar zůstal chvilku klidně ležet s uvolněným výrazem ve tváři, ale pak se nadzvedl a s mnohoslibným úsměvem na rtech podložil dívce bedra zlatými cihlami. Pak už jen stačilo, aby zabořil obličej do míst, kde se sbíhaly její vnadně tvarované dlouhé nohy, a Anuviel se rozechvěla slastným očekáváním. Král ji pevně uchopil za kulaté hýždě, aby si ji přitáhl blíž k sobě, a jeho ústa se vydala na sladké putování po již známé krajině. Tentokrát úpěla Anuviel a to vůbec ne tiše, a když ji Elessar pomalu a trpělivě přivedl k blaženému vyvrcholení, vydral se jí z úst pronikavý výkřik a její tělo se rozkoší vypjalo vzhůru jako natažený luk. Elfská výchova se nezapře, pomyslela si blaženě, když tvrdě dopadla zpět na zlaté lože, tohle by jí žádný jiný smrtelník ve Středozemi nedopřál. Zdejší lidské národy měly nepřekonatelné předsudky vůči orálnímu sexu a měly jej za nečistý. Ve Středozemi byl považovaný za něco, co dělají leda tak lehké ženštiny, když se jim opravdu moc dobře zaplatí. Že by se ženských pohlavních partií mohla dotýkat mužská ústa a naopak, pro ně bylo naprosto nepředstavitelné, případně znechucující, jak se trpce přesvědčila s Faramirem. I když ten jí to zase bohatě vynahradil jiným způsobem, připomněla si Anuviel a marně zatoužila, aby i Elessar ještě směl v této chvíli zajít tak daleko. Laškování na zlatě se však už stávalo poněkud nepohodlným, protože kovové cihly s ostrými hranami je zatraceně tlačily do zad a do kolen, a Anuviel se vybavil jeden příběh, který kdysi dávno četla na Zemi, v němž se takhle milovali čarodějka a zaklínač na podobně nekomfortním loži, ovšem s tím rozdílem, že nebylo ze zlata, nýbrž z moudrých knih. Jenže ti dva se pak odebrali jinam, aby pokračovali právě tím způsobem, který jí s Elessarem byl teď už nadobro zapovězený, a tak svého milence raději vybídla, aby vstali a připojili se k ostatním. ***
***
***
***
***
***
Po zlatém dolu a mincovně si dívčini hosté prohlédli velkou sklárnu vyrábějící tabulové sklo a skleněná potrubí potřebná pro průmyslové provozy. Další sklárna na okenní sklo byla v příčném údolí jižně od Minas Ithil, a malá sklárna na ručně foukané a zdobené umělecké sklo byla součástí školy uměleckých řemesel v Gilbaru. Ve východní části Severního Mordoru, kam je zavede příští etapa jejich cesty, se nacházely další sklárny, v nichž se vyrábělo jednoduché užitkové sklo pro mordorské domácnosti a skleněné korálky pro parádivé skřety. Přespali stejně jako minulou noc v jednom z velkých zájezdních hostinců při široké dlážděné silnici. Cesta vedla podél Popelavých hor až na konec horské ostruhy, kde se stáčela zpět na západ, k hlavnímu městu Mordoru dosud ještě zahalenému mlhou. Od místa bývalého Sauronova sídla se vydali na jihovýchod přes hustě osídlenou úrodnou nížinu, až ke hřbetům téměř neobydlené lesnaté pahorkatiny. Přibližně uprostřed Severního Mordoru se na jejích svazích rozkládala jedna z rekreačních oblastí, o nichž se Anuviel zmínila během své přednášky. Ve středu hvězdice složené z dlouhých úzkých údolí tam vzniklo krásné jezero, po jehož březích byly roztroušené hotely a vilky určené pro turisty a malebné skalní vesničky pro místní obyvatele, kteří se o ně budou starat. Byly propojené dlážděnými silnicemi a cyklistickými stezkami, které brzy ožijí turistickým ruchem. Na slunných terasách podhorských svahů se pěstovalo skvělé stolní víno a ty nejlepší odrůdy konopí určeného pro rekreační účely. Pečlivě se zde dbalo na to, aby se palice neopylily a mohla se z nich získat vysoce kvalitní sinsemilla, marihuana bez semínek s vysokým obsahem pryskyřice. Nechat na poli nebo na zahradě volně vykvést samce se nadále v tomto kraji považovalo za ten nejhorší zločin. Vždyť jeden zapomenutý exemplář samčí rostliny cannabis valinorica mohl zkazit kvalitu samičích palic v širokém okolí, protože konopný pyl se přenáší vzduchem až do vzdálenosti pěti mílí i více. V pozdějších letech konopí přinášelo této oblasti pravé požehnání v podobě palic, které se dobře prodávaly nejen turistům, ale vesele se s nimi obchodovalo na všech tržištích v Mordoru. Stonky rostliny se využily na topení v domácnostech a jako podestýlka pro domácí
180
KONOPNÁ PANÍ II. zvířata. Z listů a kořenů konopí se vyráběly léky, které šly neméně dobře na odbyt jako palice. Zdejší lidé na nich i na lécích dobře vydělávali, protože mordorští živnostníci směli své produkty prodávat i cizozemským kupcům, kteří si rádi zpestřili standardní sortiment výrobků nabízený státním velkoobchodem. Výprava se ubytovala v jednom z velkých rekreačních zařízení, určených především pro svobodné skřety bez rodin. Ve srovnání s hotely v Minas Ithil a v Udúnu byly zdejší pokoje daleko méně přepychové, ale pořád ještě poskytovaly dostatečné pohodlí i zhýčkaným monarchům. Strávili tam celý další den koupáním ve sluncem vyhřátých čirých vodách jezera a procházkami po nádherné okolní přírodě, jejíž nedotčenou krásu ocenili i elfové. Museli si odpočinout před náročným cestováním, které je zavede daleko na východ. Cesta jim zabere dobrých deset dní, během nichž si prohlédnou tuto především rurální část země a lehký průmysl ukrytý v jejích údolích. Anuviel s Valar tam vybudovali zemědělské usedlosti a dílny, kde se budou zpracovávat dary zdejší země. Rozsáhlé pastviny na kopcích se stanou domovem velkých stád ovcí a dobytka, jejichž sýry a maso budou zásobovat i obyvatele sousední části. Východní část Severního Mordoru sice neoplývala hi-tech výrobou, ale i tak si získala velký zájem především přítomných dam, které silně ocenily nádherné látky vyráběné v místních tkalcovnách. V chráněných údolích s teplým mikroklimatem Anuviel vysadila morušové háje, kde budou bourci motat své kukly poskytující cenné hedvábné vlákno. Poblíž vybudovala tírny, přádelny a tkalcovny, v nichž se vedle hedvábí budou zpracovávat i ostatní druhy vláken získávané z dalších místních zemědělských plodin. Anuviel se v Lothlórienu naučila, jak je kombinovat a upravovat, aby se z nich daly vyrobit jemné a pevné látky, které mezi smrtelníky ve Středozemi nenajdou konkurenci. Nedosáhnou sice kvalit výrobků dívek Paní Galadriel, protože se při jejich výrobě nebudou používat elfská kouzla, ale i tak bude jejich kvalita o několik tříd lepší než to, co se vyrábělo v okolních zemích. V jedné z dílen na výrobu konfekce zaučila Maru v šití na šicím stroji za zvědavého přihlížení elfek i smrtelnic, které si to nakonec také rády zkusily. Nadšeně konstatovaly, že díky stroji je šití neuvěřitelně rychlejší a snadnější než v ruce, a bylo již naprosto jasné, že se tento výrobek rozhodně stane úspěšným vývozním artiklem. Pány zase zaujaly kalhoty z velmi odolného hrubého plátna slušivého střihu, který zvlášť dobře vynikal na vysokých postavách elfů a Zápaďanů. Husté tmavomodré plátno bylo utkané ze smíšeného vlákna z konopí a bavlny, které se velmi pohodlně nosilo i udržovalo. Kalhoty měly ploché švy prošité žlutou nití a zpevněné mosaznými cvočky, které zdobily i četné kapsy. Anuviel jejich zájem ani moc nepřekvapil, protože podobné kalhoty slavily na Zemi již po víc než půl století ohromný úspěch, nesrovnatelný s žádným jiným kusem oblečení. Jak se později ukázalo, ani mordorské džíny nezůstaly pozadu za svým pozemským vzorem, a na dlouhá staletí se staly standardní součástí pracovního a sportovního oblečení obou pohlaví i ve Středozemi. Dívka navrhla rozdílné modely pro každý národ tak, aby vyhovovaly jejich postavám a potřebám. Tak například džíny pro trpaslíky měly na kolenou měkce podložené prošívané záplaty ze silné kůže, protože trpaslíci při dolování ve svých horách často setrvávali v kleče, a zvonové kalhoty oblíbené v Rohanu měly kůží zpevněnou vnitřní stranu stehen, aby se při jízdě na koni tak rychle neprošoupaly. Zápaďané dávali přednost přiléhavému střihu s úzkými nohavicemi a Anuviel shledala, že Elessarovi přímo božsky sluší. Hobiti si zase oblíbili džínové kapsáče sahající těsně pod kolena, v nichž se naprosto neodolatelně vyjímaly jejich chlupaté nožky. Měli je rádi i malí skřeti, protože se v nich dobře jezdilo na kole, a stejně jako hobity, i je přímo nadchl vysoký počet různě velkých kapes našitých na nohavicích. Hobiti i skřeti s oblibou zdobili kapsy svých kalhot různobarevnými nášivkami, a později i kovovými plíšky se značkami turisticky zajímavých míst v Mordoru, které zavedla Anuviel. Inspirovala se nápadem svého známého Gina, toho samého, který tak dobře práskal bičem, a
181
KONOPNÁ PANÍ II. na jehož rady si vzpomněla, když se učila zacházet s balrogovými důtkami. Stejně jako on zavedla sběratelskou módu těchto turistických suvenýrů, které se prodávaly spolu s přepychově vytištěnou barevnou mapou Mordoru s vyznačenými místy, kde se tyto odznáčky daly koupit. Staly se mezi skřety velmi oblíbenými, zvlášť u mládeže a dětí, které je sbíraly při svých výletech po Mordoru. Ale nejen u nich – proti všemu očekávání si do té doby tak zápecničtí hobiti v pozdějších letech velmi oblíbili turistiku a Mordor se stal častým cílem jejich putování po pamětihodnostech Středozemě, které objížděli na kolech a s baťůžky na zádech. O deset dní později výprava dorazila k jižní hranici Severního Mordoru a širokým údolím se vydala zpět na sever. Projížděli vesničkami roztroušenými v dolinách mezi nízkými táhlými kopci porostlými lesem nebo šťavnatými pastvinami, kde se brzy už začnou pást početná stáda krav a ovcí, které tam Anuviel nechá zhmotnit, až se obyvatelstvo Mordoru definitivně rozmístí a ovládne základy péče o domácí zvířata. Vždyť i takovou jednoduchou věc jako dojit krávu je třeba se naučit, říkala si při vzpomínce na to, jak perně se toto umění sama učila jako malé děvče. Krajina se zde svažovala do nitra bývalé pláně Gorgoroth, ale dnešní pohled byl nesrovnatelně odlišný od toho, který se naskýtal v minulosti. Anuviel vybídla elfy, aby pro tuto část Mordoru našli nějaké nové a pokud možno poetické jméno, a Eldar přišli s návrhem, který si okamžitě vysloužil nadšený souhlas skřetů i ostatních národů. Nazvali bývalou pláň Gorgoroth elfským jménem Nan Galen – Zelené údolí, což podle všeobecného mínění velmi dobře vystihovalo její současnou podobu. Ještě když byli na východě, přiletěl Landroval se zprávou, že Elrond s Glorfindelem již dorazili do Minas Tirith a velmi rádi by se připojili k výpravě. Anuviel jim po orlovi poslala odpověď, v níž je žádala, aby osmého října dopoledne přijeli k branám Minas Ithil, kde na ně bude čekat, aby je vpustila do Černé země. Mezitím s výpravou doputuje do města v Morgulském údolí, a poté co si je noví hosté prohlédnou, všichni se vydají na poslední etapu poznávacího zájezdu po Mordoru – do jeho hlavního města pod Horou osudu. Tam se výprava rozdělí do tří skupin a každá se vydá jiným směrem. Elfové a trpaslíci s Ursinem na sever, Rohirové a Zápaďané zpět do Morgulského údolí a Anuviel se skřety se rozjedou do Jižního Mordoru, kde na ně bude již netrpělivě čekat skřetí vojsko připravené k obsazení své nově vybudované země. A po vojsku začnou do Severního Mordoru ze všech stran přicházet i ostatní skřeti a postupně se zde rozmísťovat, aby od prosince již mohly začít fungovat školy a celý systém výuky skřetů spojený s prací a poznáváním jejich nové vlasti.
182
KONOPNÁ PANÍ II.
ČÁST DVANÁCTÁ - Potrestání nevěrníka - "Má drahá přítelkyně, provedla jsi tady přímo zázraky," řekl obdivně Půlelf Elrond, když vstoupili do bílého a zeleného města, které se rozkládalo na místech ponurého Minas Morgul. "Znal jsem Minas Ithil, jak vypadalo za starých dob, ale tvé město je ještě krásnější než to, které vystavěl Isildur." Anuviel se zatetelila blahem nad tak velkou chválou, protože věděla, že Pán Roklinky nemá ve zvyku něco předstírat a jeho slova jsou upřímná. Elronda do Mordoru doprovázel nejen Glorfindel, ale i tři další elfové ze Šedých přístavů, kterým zvědavost nedala a rozhodli se, že po dlouhé době zase vyjedou ze své přístavní říše na Severu a podívají se, co je ve Středozemi nového. V posledních staletích většina Círdanových poddaných raději setrvávala v bezpečí po zuby opevněných Přístavů na nejzápadnějším konci Středozemě, odkud vyplouvaly lodě odvážející elfy do Blažené říše. Faramir s manželkou se připojili k elfům, protože Elessarovy zprávy o divech, které jsou v Mordoru k vidění, v nich vzbudily naprosto nepřekonatelnou zvědavost. Elessar sice trochu bručel, když se od Landrovala dozvěděl, že do Mordoru si to svévolně zamířil i jeho Správce, kterého pověřil vládou během své nepřítomnosti. Ale pod nátlakem Anuviel i ostatních přátel knížecího páru a několika dýmek hallabarského skunku se jeho čelo vyjasnilo a přestal mít Faramirovi jeho neposlušnost za zlé. Vždyť to je taky jenom člověk, jak moudře řekl Pipin, jemuž Faramir vděčil za život, protože ho zachránil, když ho jeho vlastní otec chtěl v záchvatu šílenství zaživa upálit. I když jeden z nejmoudřejších, neopomněl dodat Frodo. Hobit si Správce Gondoru nesmírně vážil, protože byl jedním z mála smrtelníků, kteří odolali volání Prstenu moci a nepokusili se mu ho sebrat, ale naopak mu při jeho nebezpečném poslání pomohli. - "Ani jsem netušila, že může být něco tak krásného," pravila rozechvěně Éowyn, které vyrazil dech pohled na zelená úbočí terasami protkaná bílými cestičkami a třpytivými vodopády. Ithilienská kněžna užasle hleděla na bujnou zeleň nespoutané přírody, která se tak harmonicky snoubila s mramorovými vilkami lázeňských zařízení a s krajkovými arkádami vyhlídkových pavilónů. Město pod úbočím Éowyn již tolik neuchvátilo, protože si v majestátních kamenných palácích vždycky připadala poněkud nepatřičně. Vyrostla v horských tvrzích a táborech strohých válečníků a rozmařilý přepych Gondoru jí připadal jako známka změkčilosti. Křehká krása elfských staveb propletených zelení si však plně získala Rohirčino srdce a dosud nevídaným způsobem dojímala její city. Faramir a jeho žena vypadali velmi šťastně a zdálo se, že jejich nedávná manželská krize je zažehnaná. Anuviel velmi pozorně sledovala Éowyn při jejím setkání s Elessarem, ani ne tak ze žárlivosti, jako aby zjistila, nakolik je rohanská princezna vyléčená ze své beznadějné posedlosti. Vypadá to, že jí to už konečně došlo, zajásala Anuviel v duchu, když viděla, že mezi králem a Éowyn to již nejiskří antagonistickými city, a že během dne se spolu dokonce i normálně baví. Elessar se už Éowyn nevyhýbal a ona na něj nedotírala ani nevrhala nyvé pohledy jako dřív. Faramir si toho povšiml neméně dobře jako Anuviel a byl upřímně rád, že se jeho žena a nejlepší přítel usmířili, a že se může nadále těšit z jejich společné přítomnosti bez obav, že bude jeden druhého urážet či svádět. - "Je však místo ještě daleko krásnější, Éowyn," usmála se Anuviel. "Když jsme s Valar stavěli Minas Ithil, měla jsem v mysli Roklinku a její poklidnou skvoucí krásu. Jenže jsem tuhle představu musela skloubit s potřebami velkého a lidnatého města. Takže výsledek se zdaleka nevyrovná svému vzoru. Roklinka je daleko krásnější, a navíc je v ní na každém kroku cítit dech její tisícileté minulosti. A to je něco, co ani Valar nedokáží napodobit!" 183
KONOPNÁ PANÍ II. - "Mluvila jsi o tisícileté minulost, Paní Anuviel," ozval se Siledhel, jeden z elfů, kteří přijeli s Elrondem a Glorfindelem. "Tak to by se ti určitě moc líbilo v Šedých přístavech, vždyť ty jsou ještě daleko starší, než je Roklinka. Přijeď k nám na návštěvu, ctěná Paní, a uvidíš sama, jak tam každý kámen, každá skála vypráví nějaký starý příběh! Vždyť Přístavy byly založené hned po zkáze Beleriandu v prvním roce Druhého věku. A mají navíc něco, co i přes všechnu svou krásu a půvab ani Roklinka ani toto nové město nemají. V Šedých přístavech je totiž moře," řekl elf zasněně a Anuviel v mysli zcela jasně vyvstal obraz vln lámajících se o rozeklaná skaliska, v uších jí zabouřil zvuk tříštící se vody a vzduchem jako by přelétl závan vůně mořských chaluh. Avšak ani vemlouvavá slova Siledhelova ji nemohla smířit s jeho přítomností. Osobně proti němu nic neměla, ale byl to bratr právě té elfky, s níž jí byl Glorfindel nevěrný. Navíc byl své sestře velmi podobný v obličeji a v Anuviel pokaždé, když se na něj podívala, vyvstala vzpomínka na tu nesnesitelnou scénu, kterou jí v Lothlórienu zjevilo Zrcadlo. Siledhel, což v elfštině znamenalo Zářící elf, si plně zasloužil své jméno. Zářil stejně jasně jako Glorfindel a byl nevšedně krásný a silný. Proto a z mnoha dalších důvodů byl výjimečným jedincem v řadách svého lidu. Pocházel z té větve elfů Teleri, kteří po svém příchodu do Beleriandu změnili názor a odmítli odejít do Blažené říše. V těch dobách tam ještě kvetly Dva stromy, ale protože jejich svit nedosahoval až k těmto opozdilým Teleri, nestali se nikdy stejně silnými a mocnými jako elfové, kteří si zvolili život v Zemích neumírajících. Siledhelovu odlišnost způsobilo to, že jako protekční dítě od útlého věku všude doprovázel svého otce mořeplavce a stavitele lodí Círdana. Chlapec se s ním tedy plavil i na bílých lodích s labutí přídí, které směřovaly do přístavů valinorských elfů v Eldamarské zátoce. V dávných dobách před vzpourou Noldor totiž elfské lodě mezi Beleriandem a Blaženou říší ještě svobodně pluly sem a tam. Zákaz návratu uprchlých Noldor vydaný rozzlobenými a uraženými Valar pak trval po celý První věk a doplatili na něj i nevinní Teleri, protože pro ně znamenal konec plaveb do přístavů Blažené říše. Spojení mezi Zeměmi neumírajících a přístavy Círdanových Falathrim, prvních elfských mořeplavců ve Středozemi, tak bylo na dlouhých pět set let přerušené. Po pádu Morgotha a zrušení Zápovědi Západu začaly ze Středozemě opět vyplouvat lodě s prchajícími elfy, ale zpátky se vracely již bez posádky a prázdné. Zpět do Šedých přístavů je dopravoval Maia Ossë, Ulmův vazal, který měl na starosti Vnitřní moře omývající břehy Zemí neumírajících a Středozemě. Zápověď Východu totiž stále trvala a ani pro ty nejmocnější elfy nebylo možné ji překonat. Jakmile elfové překročili hranice Blažené říše, nebyla již pro ně cesta zpět. Siledhel byl tedy díky svým pravidelným cestám do Blažené říše jediným elfem z Thingolova rodu, který byl v době svého růstu a mládí vystaven častému působení magických paprsků Stromů. Jejich světlo se navěky zachytilo v jeho očích a dodalo mu stejnou fyzickou a duchovní moc jako Vznešeným elfům. Proto byl Zářící elf navzdory svému telerijskému původu Vznešeným elfem stejně jako Noldor ze Starých časů. Stejně jako oni zářil a vládl nadpřirozenými schopnostmi, takže nebylo divu, že v Anuviel dokázal vyvolat tak živou představu moře. - "Možná, že se do Šedých přístavů jednou podívám," přemohla se Anuviel k diplomaticky neurčité odpovědi a v mysli jí opět vyvstal obraz nevěrného Glorfindela. Zlatovlasý elf, který jel na Asfalothovi po jejím boku, na ni vrhl znepokojený pohled. Od první chvíle, co se opět po více než dvou měsících setkali, se mu jeho milá zdála podivně vzdálená a odcizená. Zprvu to přičítal starostem a únavě, vždyť měla za sebou tak strašlivě vyčerpávající práci a nesla tak obrovskou odpovědnost. Ale jeho jasnozřivost mu říkala, že by v tom mohlo být i něco jiného, něco, co prozatím nedokázal přesněji určit. Už se moc těšil na dnešní noc, protože Anuviel ho hned při jejich setkání vyzvala, aby ji s ní strávil v Hallabaru, kde budou sami, jen oni dva. Upřímně se těšil na to, až ji zase bude držet v náruči, a doufal, že ona cítí totéž. Jeho
184
KONOPNÁ PANÍ II. jemný elfí sluch však zachytil v tónu dívčina hlasu nějakou podivně neladnou notu, která mu bránila plně si vychutnat štěstí z vyhlídky na noc ve společnosti své velké lásky. - "Cítím v tobě nějakou němou výčitku, má Paní," řekl Glorfindel a poprvé od jejich setkání před bránou Minas Ithil pohleděl Anuviel zhluboka do očí. Konečně se pozdě v noci ocitli sami v dívčině horském sídle, kde Anuviel elfa nejprve dovedla do krápníkové jeskyně. Chvilku jen tak stáli vedle sebe a obdivovali její třpytivou krásu. Pak se posadili na okraj bazénu a mlčky hleděli do nikdy neustávajícího mihotání jasně prosvětlených zelených vod. Jejich ruce si po chvíli našly cestu k sobě, dotkly se a propletly se jedna se druhou. Glorfindel dívku objal a jejich rty se spojily v dlouhém polibku. Anuviel ho líbala se zavřenýma očima a dokud to šlo, bránila se jeho pohledu. Nyní se však elf od ní odtáhl, upřeně se na ni zadíval a jejich oči se konečně setkaly. Tentokrát se už nedokázala vzepřít Glorfindelovu pohledu pronikajícímu hluboko do jejího nitra a srdceryvně se rozplakala. - "Ty ses vrátil ke svý starý lásce! Ty už mě nemiluješ! Ty jsi spal se Siledhelovou sestrou!" vyrážela ze sebe mezi vzlyky. Její obžaloba tvrdě dopadala na Glorfindela, který se při každé další větě cítil, jako by dostal ránu palcátem. Jak se jen u Valar mohla dozvědět o tom, co prováděl v Šedých přístavech? Ale jak přišla na to, že ji už nemiluje? Nebo že by se vrátil k nějaké své staré lásce! Nechápal, co tím Anuviel myslí, jak na takový nesmysl vůbec mohla přijít? Vždyť těch pár nocí strávených s Himriel pro něj po citové stránce vůbec nic neznamenalo. Kdysi dávno ve svém mládí ji Glorfindel miloval, tedy lépe řečeno, myslel si tehdy, že ji miluje, ale po nějakém čase citově vyzrál a pochopil, že z jeho strany nešlo o lásku, ale čistě jen o sex. Naštěstí o nic víc nešlo ani ze strany Himriel. Telerijská princezna se cítila upřímně poctěná zájmem tak krásného a slavného knížete Noldor a navenek to vypadalo, že se do něj vášnivě zamilovala, ale ve skutečnosti to byla jen přetvářka. Himriel sice byla velmi smyslná a náruživě ráda se milovala, ale co se týče citů, měla opravdu tak chladné srdce, jak naznačovalo její jméno, které v elfštině znamenalo Chladná dívka. Velmi si vyčítala svoji až patologickou bezcitnost, u elfů tak neobvyklou, a proto tento nedostatek kompenzovala okázale projevovanými city, které ve skutečnosti necítila, ale o nichž předpokládala, že by je cítit měla. Rozchod s Glorfindelem tedy Himriel veřejně oplakala, ale ve skutečnosti se jí nijak hlouběji nedotkl. Nejprve si měla tento další projev své citové jalovosti strašně za zlé, ale pak pochopila, že i bezcitnost má někdy své výhody. Rozchod s Glorfindelem ji totiž zbavil neustálých výčitek svědomí nad svým nedostatkem citu, takže se dá říct, že jí rozpad jejich vztahu v podstatě jen prospěl. Konečně se tehdy smířila se svým postižením a naučila se s ním uspokojivě žít po svém. V žádném případě ke Glorfindelovi necítila nějakou hořkost a velmi ráda ho po tak dlouhém čase uvítala ve svém domově. No, a v rámci neskonalé elfské pohostinnosti, a také proto aby si zpestřila svůj sexuální život, mu urozená elfská nymfomanka vedle místa u stolu a měkkého lůžka nabídla i své vlastní tělo. Himriel si ještě dobře pamatovala, jaký byl Vznešený elf skvělý milenec, kterého překonal jen málokterý z jejích mnoha dalších společníků na jednu noc. Neměla o ně za ty dlouhé tisíce let rozhodně nouzi, protože který lesní elf, odjíždějící za nejistou budoucností do neznáma Zemí neumírajících, by poslední noc před vyplutím odolal svádění krásné princezny, dcery Pána Přístavů? A co se týče ostatních obyvatel mužského pohlaví v Círdanově říši, o nějaké výrazné schopnosti odolávat ženám se u mořeplavců obecně nedalo mluvit a u těch elfských ještě méně, takže život v Šedých přístavech rozhodně nebyl tak šedý, jak by se mohlo podle jejich jména zdát. - "Já přece miluji jen tebe, Anuviel!" konečně ze sebe vypravil zmatený Glorfindel a pokusil se ji obejmout. Anuviel ho prudce odstrčila, až málem přeletěl přes okraj bazénu. "Já tě s ní viděla!" křičela hystericky. "Já tě viděla, jak jsi s ní byl šťastný! Viděla jsem vás v Zrcadle!" Její hlas se zlomil a opět propukla v zoufalý pláč.
185
KONOPNÁ PANÍ II. - "V Zrcadle Galadriel?!" vykřikl Glorfindel a v duchu proklel všechna elfská kouzla. V prvním hnutí mysli ho sice napadlo, jestli by neměl raději všechno popřít, protože o Zrcadle Paní světla bylo mezi elfy dobře známo, že jeho hladina ne vždy ukazuje skutečné události, ale pak si řekl, že taková zbabělá vytáčka by ho nebyla hodná, a rozhodl se, že vše pokorně přizná. "Tak dobře, Zrcadlo mělo pravdu," řekl potichu do mrazivého ticha, které se mezi nimi rozhostilo, když se Anuviel uklidnila a přestala plakat. "Setkal jsem se v Šedých přístavech se ženou, jíž jsem se v mládí nějaký čas dvořil, a je pravda, že po několik nocí jsem se s ní miloval. Ale to nic neznamená, Anuviel! Necítil jsem k ní o nic větší cit než kdysi a šlo mi jen o uspokojení těla, jehož jsem nakonec opravdu dosáhl, ale moji lásku k tobě to nijak nezmenšilo. Spíš naopak, dá-li se to tak říct. Mé tělo už není spalované tím nesnesitelným žárem jako dřív, teď už tě, má lásko, zase mohu držet v náručí, aniž by mé tělo trpělo marnou touhou jako v těch posledních měsících, než jsme se odloučili." Na Anuviel přicházely při jeho slovech černé mrákoty zoufalství. Takže je to pravda! Pořád ještě v hloubi duše zbaběle chovala malinkatou naději, že Zrcadlo lhalo, že si z ní nějaké temné síly zlomyslně vystřelily, ale ta teď byla fuč! Glorfindel jí byl nevěrný, miloval se s jinou ženou a byl s ní šťastný. Bolest natolik ohlušovala její mysl, že vůbec nevnímala, když jí říkal, že ji teď miluje ještě víc než předtím. Dostala strašnou chuť se mu za tohle utrpení pomstít, ublížit mu, aby taky poznal, jak je strašné trpět kvůli milované osobě. Tato myšlenka Anuviel posílila, a tak se vzchopila, nasadila omluvný úsměv a zasadila první nemilosrdnou ránu. - "Odpusť, Glorfindele, že jsem byla tak hysterická," řekla a pohladila ho po ruce. "Vlastně ti nemám co vyčítat, protože i já jsem využila tvé nepřítomnosti a nebyla jsem ti tak docela věrná." Tentokrát před jejím dotykem ucukl elf a zůstal na ni nevěřícně hledět s pokleslou čelistí. Něco takového opravdu nečekal! Tak ona sama mu byla taky nevěrná a klidně mu udělá takovouhle scénu? Kdyby nevěděl, že Anuviel je opravdu jiná než všechny ostatní smrtelné ženy, tak by si musel myslet, že je úplně stejná! Ostatně tahle nepochopitelná a nesmyslná žárlivost smrtelnic ho vždycky odrazovala od nějakých vážnějších techtlí mechtlí s nimi, byť byly sebekrásnější. Glorfindelovi ta strašná touha smrtelníků výlučně vlastnit jeden druhého přímo naháněla hrůzu. Nemohl pochopit, k čemu jim to je, vždyť stejně žijí tak krátce, že to ani nemůže mít smysl. To elfky kvůli sexu s jinou žádné takové scény nedělaly, za to jim to v jejich předlouhém životě většinou nestálo. Sex byl pro elfy přirozenou součástí života a zlobit se na svého partnera kvůli tomu, že se během vaší delší nepřítomnosti pomiloval s někým jiným, by považovali za stejnou hloupost, jako kdyby se na něj zlobili proto, že s někým jiným popili pohár dobrého vína nebo s ním naslouchali krásné hudbě. - "A … a s kým?" zeptal se Glorfindel ani ne tak ze zvědavosti, jako spíš jen proto, aby se rozptýlil a snáze překonal svůj spravedlivý hněv nad dívčiným dvojím metrem. Ovšem to byla velká chyba, protože její přiznání ho pořádně zdrtilo. Ani ne tak tím, že mu řekla, že jejím milencem byl jeho starý dobrý přítel Elessar, protože již dávno tušil, že ti dva spolu skončí v posteli – to by mu tolik nevadilo. Úplně ho však vyvedlo z míry, když se mu Anuviel upřímně přiznala, že i přestože se s ním již nesmí znovu pomilovat, krále dál miluje. Tělesnou nevěru by Glorfindel strávil a ani by nemrkl, ale tohle?! "Jak ho můžeš dál milovat, když už s ním nesmíš spát?" ptal se nevěrné dívky. "To by pak ale znamenalo, že Elessara opravdu miluješ, že k němu cítíš skutečnou lásku! Ale vždyť jsi mi tolikrát říkala, že doopravdy miluješ jen mne," vrtěl elf nechápavě hlavou. "Cožpak jsi mi lhala?" - "Já tě opravdu miluji, Glorfindele, ale zároveň miluji i Elessara," odmítala Anuviel jeho nespravedlivé nařčení a pokoušela se mu vysvětlit zmatek ve svém srdci. "A on mne také miluje, i když oba víme, že naše láska nemá žádnou naději. Nedokáži si poručit a přestat ho milovat, i když dobře vím, že by to bylo to nejmoudřejší, co bych mohla učinit. Otec všech mi dal velké dary, obdařil mne úžasnou mocí a schopnostmi, ale schopnost poručit lásce mezi
186
KONOPNÁ PANÍ II. nimi není. Vždyť láska je mocnější i než sám Ilúvatar!" uzavřela Anuviel poněkud alibisticky svoji obhajobu. Glorfindel se cítil, jako by mu do srdce zabodla ostrou dýku. Nikdy v životě se mu sice ještě nepodařilo najít tu pravou lásku, aby mohl mluvit z vlastní zkušenosti, ale byl si jistý tím, že pravá láska se potká jen jednou za život. Říkala to ostatně i stará elfská moudrost. Glorfindel věřil v tyto staré, mnoha věky prověřené poučky elfských mudrců jako v písmo svaté, i když většinou jen tehdy, pokud nebyly v rozporu s jeho vlastním přesvědčením. Takže pokud Anuviel opravdu miluje Elessara, znamená to, že pak nemůže milovat jeho, zoufal si nešťastný elf. Znal příliš málo smrtelníky, aby věděl, jak těžké je pro ně udělat si v citech jasno. Neuvědomoval si, že oproti elfům mají smrtelníci na takové prozření jen velmi krátkou dobu, natolik kraťoučkou, že to někdy za ten nedlouhý čas, který je jim vymezený k žití ani nestihnou. A tak se Glorfindel a Anuviel díky vzájemnému nepochopení vyplývajícímu z rozdílů mezi jejich plemeny vzájemně zraňovali a činili jeden druhého nešťastným i v následujících dnech a měsících. Nechtěně tím dávali za pravdu další staré moudrosti Eldar, která říkala, že Starší a Mladší Ilúvatarovy děti by se neměly mísit, protože jejich mysl a délka života k tomu nejsou uzpůsobené. Jeden dívčin homosexuální přítel vždycky tvrdil, že opravdová láska mezi osobami opačného pohlaví je vzhledem k jejich nepřekonatelné rozdílnosti naprosto nepravděpodobným jevem, k němuž dochází spíše náhodně a omylem, a že když k ní přece jen dojde, tak se určitě jedná jen o tu příslovečnou výjimku, která potvrzuje pravidlo. Co by asi tak řekl na lásku mezi příslušníky opačného pohlaví dvou natolik rozdílných humanoidních ras? Druhý den ráno po příjezdu nových hostů z Minas Tirith se celá výprava vydala na cestu k hlavnímu městu Mordoru. Pomalu projížděli zvlněnou nížinou Zeleného údolí, a když se koncem odpoledne silnice vyšplhala do sedla mezi dvěma kopci, Anuviel zvedla mlžný závoj halící Horu osudu a odkryla pohled na Gilbar. Výprava se zastavila a návštěvníci překvapeně hleděli na nádherné město skvící se na úbočí bývalé sopky se stejně nenuceným půvabem jako perla v lastuře. Ozvaly se obdivné výkřiky a pochvalná slova ze všech stran a od všech národů. Skřeti byli blahem bez sebe, když viděli, jak krásné hlavní město pro ně dívka vystavěla, a mohli se přetrhnout v projevech díků. Někteří smrtelníci spíš projevovali závist, ale to bylo celkem pochopitelné. Elfové začali hlasitě chválit dívčin vkus, ale Anuviel zarazila jejich opěvování s tím, ať si je nechají na později, že má v zásobě ještě další překvapení. Jen až uvidí stejný pohled za pár dalších hodin, až dorazí na ten kopec tam v dáli, odkud se jim opět naskytne pohled na město! Pohnala své přátele ke spěchu, protože její překvapení záviselo na přesném načasování. Po včerejším rozhovoru s Glorfindelem se jí proti všemu očekávání ulevilo. Snad to bylo tím, že se mu upřímně vyznala ze všeho, co tížilo její srdce. Nebo tím, že mu také dala pocítit, jak moc jí svou nevěrou ublížil. Vlastně je to jedno, říkala si, protože ať je to jakkoliv, hlavní je, že už jsme si to vyříkali. Život jde přece dál, tak proč se zabývat nějakou hloupou minulostí, říkala si lehkovážně jako pravá smrtelnice. Koneckonců, po jejich hádce přišlo sladké usmíření, a Anuviel ještě teď v sobě cítila záchvěvy hřejivé blaženosti, ke které ji elf zase bezpečně dovedl, jak to uměl jen on sám. Měla tedy za to, že vše je už v nejlepším pořádku, a vůbec si neuvědomovala, že to platí pouze pro ni. Glorfindel to totiž neviděl stejným okem. Dívčino přiznání, že miluje Elessara, mu rozrývalo srdce a vzbuzovalo v něm nefalšované zoufalství. Neustále svého přítele vyhledával svým jasnovidným elfím zrakem a pokoušel se sondovat jeho nitro. Neměl však s tím příliš velký úspěch, protože Elessarova téměř čistá númenorejská krev mu dodávala přirozenou obranu proti podobným pokusům. Do jeho nitra úplně pronikla jedině Arwen, a to jen proto, že jí to sám dovolil.
187
KONOPNÁ PANÍ II. Již na počátku této výpravy se Elessar s dívkou dohodl, že jí nebude na veřejnosti dávat najevo své city, aby nezavdal podnět k pomluvám, které by ublížily Arwen. O ni samotnou ani tolik nejde, tvrdil Anuviel, ale spíš o zlé jazyky gondorských dvořanů, které by toho využily k posměšným útokům na nenáviděnou královnu. Elessar dívce popravdě řekl, že hned po příjezdu z Lothlórienu se Arwen ke své nevěře přiznal. Také zcela popravdě prohlásil, že Arwen se jeho zálet nijak zvlášť nedotkl, a že mu jako obvykle po pár káravých slovech a pohledech velkoryse odpustila. Elessar však neřekl, že své manželce moudře zatajil, že Anuviel dál miluje. Tvrdil jí, že jsou s dívkou nadále jen přátelé, a že si jeden druhého velmi váží a cítí k sobě vzájemnou náklonnost. Dokonce Arwen připomněl její vlastní slova o tom, jak bude dobré, když se s Anuviel spřátelí, a dal jim přesvědčivě upřímně zapravdu. Vždyť tak mocné spojenectví jako její může přinést jen blahobyt jeho zemi a spokojenost jejím obyvatelům. A Arwen byla příliš zaneprázdněná myšlenkami na dítě rostoucí ve svém nitru, než aby si uvědomila, že její muž je i přes všechnu elfskou výchovu pouhým smrtelníkem, který na přátelství mezi mužem a ženou nevěří o nic víc než andělíčkářka v neposkvrněné početí. - "Tak tohle je to překvapení, které jsem vám chtěla ukázat!" Anuviel zcela zbytečně ukázala na slídovou kupoli Gilbaru plápolající v paprscích zapadajícího slunce. Všechny pohledy již tam byly beztak upřeny, ale tentokrát to trvalo několik dlouhých okamžiků, než se někdo zmohl na hlasitou reakci. Byli od Gilbaru vzdálení jen nějakých pět mílí a z kopce, přes nějž vedla silnice, byl na město nádherný, ničím nerušený výhled. Sluneční paprsky se odrážely od lesklé kupole lázní a vytvářely dojem, že celá Hora osudu plane ohněm jako za starých časů. Chyběl jen sloupec dříve všudypřítomného dýmu, aby byla iluze dokonalá. Nikomu však tento nedostatek nevadil a všichni považovali tento nádherný optický klam za důkaz dívčina podivuhodného stavitelského umění. Vždyť tohle je ještě krásnější pohled než hvězdolunou pokrytá Věž vycházejícího měsíce zářící pod noční oblohou, tvrdili smrtelníci. Elfové s nimi nebyli zas až tak zajedno, protože milovali svit hvězd víc než záři slunce, ale Anuviel je se smíchem ubezpečila, že překvapení ještě nekončí, nýbrž teprve začíná, a že až nastane noc, čeká je další pohled, který jim vezme dech. Ale teď by si měli pospíšit, aby ještě za světla dojeli do zájezdního hostince na okraji údolí, z nějž vyrůstala osamělá homole Hory osudu. Přespí tam a zítra ráno vyrazí na poslední etapu jejich dlouhé cesty, která však bude velmi krátká a po pár mílích je dovede do Gilbaru, hlavního města Mordoru a jeho největší pýchy.
- Zářící elf Noční překvapení mělo přesně ten efekt, jaký od něj Anuviel čekala. Všichni bez rozdílu, jak smrtelníci, tak i elfové, zůstali bez dechu nad krásou měsíce v čerstvém úplňku a Vardiných hvězd, které se jasně odrážely v potemnělé obří kupoli jako v nehybné hladině černé tůně. Ráno ani nemusela honit žádné opozdilce z postele, dokonce i hobiti dnes výjimečně vstali s prvními slunečními paprsky a nedočkavě naléhali, aby se výprava co nejdřív vydala na cestu. Stejně jako ostatní se moc těšili, až spatří všechny zázraky tohoto již zdálky na pohled úžasného města, ale navíc k tomu měli svůj zvláštní důvod. Anuviel jim totiž prozradila, že v nitru Hory osudu stojí jejich pomník – pomník hrdinství hobitů, kteří zachránili Středozem. Pomník všem malým a slabým, podávající jasné svědectví o tom, že i ta nejnepatrnější bytost může změnit chod světa. Trpělivost hobitů nebyla naštěstí vystavená příliš dlouhé zkoušce, protože prvním místem, které v Gilbaru navštívili, byla korunovační síň s dotyčným pomníkem. Anuviel zavedla své hosty rovnou do zadní části jeskyně, kde se všichni nahrnuli k zábradlí na konci uličky, aby si 188
KONOPNÁ PANÍ II. zblízka prohlédli hobití sousoší. Pomníku se dostalo velkého uznání a všichni se shodli na tom, že hrdiny z Malého lidu dokonale vystihuje. Tedy všichni až na Pipina. Frodův bratranec se cítil poněkud dotčený, že si Anuviel vybrala k jeho spodobnění právě tuto nepředloženou hloupost, zatímco v jeho minulosti by se našly i nějaké ty opravdu ušlechtilé a pamětihodné činy. Anuviel ho upozornila, že scénu vybrali sami Valar, a aby svého hobitího přítele uchlácholila, vysvětlila všem přítomným, jak důležitou roli sehrál Pipinův uličnický kousek v dějinách Středozemě. - "Pipin se tímto činem chtě nechtě stal hrdinou," přidal se k dívce Gandalf. "Vždyť v životě nejsou důležité jen hrdinské činy, ale i takové, které se tak ani s největší shovívavostí označit nedají. Činy, které nám napohled připadají bezvýznamné, a o nichž se nezmiňují ani písně velkých pěvců. Přesto ale mají tu moc ovlivnit běh dějin. Jejich význam se ukáže teprve s odstupem při zpětném pohledu. Proto bychom neměli přikládat hrdinským činům příliš velkou důležitost. Měli bychom si více všímat těch malých událostí, které se nám v okamžiku, když k nim došlo, často zdály zanedbatelné, a hledat mezi nimi souvislosti. Jedině tak se dopátráme pravdy. Ale je třeba vědět, že obraz minulosti, který tímto způsobem získáme, se může velmi lišit od příběhů zaznamenaných v hrdinských baladách. Jsou prostě malé a velké dějiny, stejně jako je Malý a Velký lid," zavtipkoval čaroděj na závěr své moudré úvahy o výkladu dějin. Frodo a Smíšek byli se svou podobou spokojeni a už se těšili, že Samvědovi napíšou, jakou má v Mordoru krásnou sochu. Velký úspěch sklidil i Sméagol a ti, kdo znali toto odporné stvoření, jen litovali, že se zároveň s podobou nezachoval i jeho nenapodobitelný šišlavý hlas. Anuviel si ho jednou poslechla ze záznamu zachovaném v Ilúvatarově systému a musela jim dát zapravdu. Skutečný Glum šišlal stejně přesvědčivě jako ten herec, který ho naprosto geniálně zahrál ve filmové verzi osudů Společenstva prstenu. Nebo by se to mělo říct naopak? Zatraceně, říkala si Anuviel, způsobí to v hlavě někdy pořádný zmatek, když se člověk dostane do cizího světa, který předtím znal jen z knih a filmového plátna! Korunovační síň sklidila také velký úspěch, i když se všichni nejvíc zajímali o to, co se skrývá pod plášti přikrývajícími podstavec před trůny. Anuviel jej obklopila ochranným kouzlem, aby držela zvědavce v dostatečné vzdálenosti a náhodou nedošlo k předčasnému odhalení totožnosti budoucího skřetího krále. Kouzlo však jen podpořilo všeobecnou zvědavost a dívka musela ošetřit pár zvědavců, kteří se i přes všechna varování pokusili překonat neviditelnou bariéru a dostali od ní pořádnou ránu, podobnou silnému elektrickému výboji. Celá výprava se konečně shromáždila na terase před jeskyní a vydala se po klikaté silnici vzhůru ke kráteru Hory, odkud začnou s prohlídkou města. Ještě i nyní v říjnu bylo stejně jako po celou dobu jejich okružního zájezdu slunečné a teplé počasí, obvyklé v této zeměpisné šíři. Minulou noc se obloha zatáhla a k ránu zapršelo, ale když se rozplynula ranní mlha, byl z vyhlídky na vrcholku Hory skvostný pohled na Nan Galen a dalekozraké oči elfů dohlédly přes Morgulský průsmyk až k Bílému městu Gondoru na úpatí temné Mindolluiny. Výprava sestoupila po zelených terasách na jižním úbočí Hory osudu a procházela mezi lázeňskými pavilóny a vilkami v elfském stylu po bílých pěšinkách a mramorových schodištích ozdobených girlandami květů. Když se návštěvníci dostatečně naobdivovali kráse vnějšku Hory, Anuviel je zavedla do jejího nitra. Procházeli dlouhými chodbami a nahlíželi do kanceláří a obydlí, které se skrývaly v podzemí. Velký zájem vzbudily prostory určené budoucí královské rodině, u nichž všechny udivilo, že nejsou nijak zvlášť exklusivně zařízené. Úrovní přepychu se jejich zařízení vyrovnalo tomu nejlepšímu hotelu pro turisty, ale rozdíl proti domácnostem prostých poddaných byl propastně menší, než tomu například bylo v Gondoru nebo jinde ve Středozemi. Konečně se dostali na nejnižší patro vnitřních prostor, kde byla velká okrouhlá jeskyně pokrytá hladkou kamennou podlahou s různě tvarovanými nakloněnými rampami a překážkami. Nejvíc místa zabírala podivná dlouhá dráha se strmě
189
KONOPNÁ PANÍ II. zvednutými okraji. Anuviel si vyžádala pozornost udivených návštěvníků a ukázala na zařízení jeskyně. - "Slyším, že se dohadujete, k čemu by tyhle podivné věci mohly sloužit," prohlásila s úsměvem. "Je to vlastně taková velká jezdecká dráha určená dětem a mládeži, kteří na ní budou jezdit na tomhle." Anuviel sundala z široké poličky připevněné u vchodu jeden ze zvláštně vyhlížejících podlouhlých předmětů s malými kolečky. "Tento vynález také pochází z mého světa a říká se mu tam "klouzací prkno". Je to vlastně jen prkýnko na kolečkách, ale je vyrobené z konopí, protože je tak daleko pružnější a pevnější, než kdyby bylo ze dřeva." Skateboard byl skutečně vyrobený z konopného laminátu, ideálního pro podobné použití. Anuviel pustila prkno na podlahu a přidržela je nohou. Šibalsky při tom mrkla na Ulcase s Uriahem, kteří zírali s otevřenou pusou na skateboard a již tušili, že tento vynález bude přinejmenším stejně zajímavým jako jízdní kolo. Nasadila si ocelí vyztuženou koženou helmu a připjala chrániče na kolena a na lokty. Pak se rozhlédla, aby se ubezpečila, že nemá nikoho v cestě, a trochu nejistě naskočila na prkno. Měla poněkud trému, protože nebyla nijak zběhlá v technice tohoto sportu, který si poprvé v životě vyzkoušela až při výrobě prvního vzorku skateboardu, ale přesto se jí podařilo předvést několik vysokých ollie proložených kickflipem, a zakončit své vystoupení elegantní ollie s grabem, aniž by potupně spadla. Však ona si to děcka už vypilují, říkala si, a to zcela oprávněně, jak následně ukázala budoucnost. Skateboarding se stal velmi oblíbenou zábavou zvlášť u mladých skřetů, na rozdíl od těch starších, kteří museli neustále uskakovat a uhýbat před mládeží na prkýnkách uhánějící si to ďábelskou rychlostí po dlouhých spojovacích chodbách skřetích podzemních sídlišť. Anuviel pro ně sice vybudovala skateboardové areály s U-rampami, radiusy a funboxy, ale skřetí puberťáci samozřejmě nejradši jezdili tam, kde to dospělým nejvíc vadilo. Skřeťata okamžitě začala poctivě trénovat jízdu na skatebordech a měla z tohoto vynálezu nemenší radost než mořští elfové v Blažené říši, když je Anuviel naučila surfovat na vlnách. Dívce dělalo ohromnou radost, že neslýchané novoty, které ve Středozemi zavádí, jsou zde tak nadšeně přijímány, a už se těšila, až v zimě napadne v Mlžných horách sníh a ona naučí elfy lyžovat. Z konopného laminátu si již připravila vzorky lehkých, ale odolných lyží, a doufala, že se ujmou i mezi smrtelníky. Pochybovala však, že by se jim v této sportovní disciplíně někdy mohlo podařit překonat lehkonohé elfy. Stačilo se podívat na Legolase, s jakou jistotou se po několika málo neobratných pokusech nyní projíždí po jeskyni a s vysokým transferem přeskakuje z jedné rampy na druhou. Na rozdíl od dospělých lidí a skřetů, kteří se do jízdy na kolečkách nijak nehrnuli, získala si nová zábava mnohé příznivce v řadách dětství již odrostlých hobitů a elfů. Pomněnka s Melwen vytvořily dvojici, která díky kontrastu výšek a tloušťek jejich postav působila zprvu poněkud komicky, ale po chvíli se dívkám, které na prkýnkách předváděly přímo akrobatické figury, už nikdo nesmál. Ovšem nejvíc Anuviel překvapil Zářící elf ze Šedých přístavů, který si přes svůj úctyhodný věk deseti tisíciletí zkusil jízdu na skateboardu a našel v ní ohromné zalíbení. Během slabé půlhodinky zvládl i ty nejobtížnější triky, které předvedla Anuviel, a přišel za ní, aby z ní vytáhl vše, co by mu o tomto úžasném umění mohla ještě říct. Siledhel trávil většinu svého života na lodních palubách, a měl tedy i na elfa nebývalý smysl pro rovnováhu. Moře miloval ze všeho nejvíc, a tak se doslova rozzářil nadšením, když mu Anuviel vyprávěla o surfařských prknech, které naučila vyrábět jeho příbuzné v Zemích neumírajících. - "Jaká škoda, že tady není nikde blízko moře, abys mne to mohla naučit!" povzdechl si smutně. Anuviel ho začalo být líto, protože si už dělala výčitky kvůli tomu, jak nespravedlivě byla vůči němu již od začátku zaujatá, a tak mu tedy navrhla, aby ji spolu s Gandalfem a skřety doprovodil do Jižního Mordoru. U jezera Núrnen, kam směřovali, přece vždycky fouká vítr a teď na podzim na něm prý vytváří docela vysoké vlny. Vyrobí mu tam podobné prkno jako mořským elfům a naučí ho na něm jezdit a taky plachtit ve větru, kdyby snad vlny
190
KONOPNÁ PANÍ II. nebyly dostatečně vysoké. Po tom, jak mu šla jízda na prkně s kolečky, Anuviel neměla sebemenší pochybnosti, že techniku jízdy na surfu i wind-surfu zvládne za jedno odpoledne! - "Byl bych ti, Paní Anuviel, nadosmrti zavázán, kdybys mne naučila tomuto umění klouzat po vlnách," prohlásil vážně Zářící elf. "Velmi rád tě doprovodím do země skřetů, i když je pro mne zatím dost obtížné zvyknout si na jejich přítomnost. Ale snad teď, když vyhasl oheň nenávisti v jejich očích, bude s nimi lepší pořízení než dřív. Stane-li se tak a ty uspěješ se svými plány, budu tomu z celého srdce rád. Život na moři je někdy jednotvárný a dává mnoho příležitostí k přemýšlení. Často jsem při čekání na dobrý vítr přemítal o původu skřetů a tom, jestli se v nich ještě zachovalo něco dobrého, co pochází z naší krve. Proto mne velmi zaujalo, když jsem se od elfů, kteří se vrátili z Elrondovy Rady v Roklince, dozvěděl o tvém záměru osvobodit skřety. Většina ostatních Noldor i mých bratrů žijících v Přístavech považovala tvůj plán za nemožný uskutečnit, a tebe samotnou za bláznivého, ač udatného snílka. Já však od začátku věřil, že uspěješ, protože i já jsem si povšiml, že skurut-hai se mění a začínají být daleko chytřejší než dříve," usmál se Siledhel zářivě, až se dívka pod jeho pohledem zatetelila blahem. - "Tvůj plán byl nesmírně chytrý a odvážný," pokračoval Zářící elf. "Mnozí z elfů, dokonce i našich, mu vyčítali, že je příliš neobvyklý a zavádí příliš mnoho novot, ale já v tom viděl spíš jeho přednost než nedostatek. Vždyť i na moři je třeba neustále vymýšlet něco nového, zpevnit stěžně, nebo zdokonalit tvar plachet, abychom mohli pokročit dál a plavit se rychleji a dále než dříve. V tom se my mořeplavci lišíme od elfů, kteří žijí na pevné zemi. Naše nesmrtelnost je nám oběma příliš dlouhá, než abychom ji prožili stále ve stejných hranicích. Suchozemští elfové obvykle nemají jinou možnost, než se vydat cestou duchovního rozvoje, která otvírá nekonečné horizonty, v nichž prožíváme velká dobrodružství ducha." Elfovy oči zářily jako hvězdy na nebi. - "I my, mořští Teleri na obou březích Vnitřního moře, se často ubíráme touto cestou, ale přitahuje nás i další nekonečný prostor," pokračoval. "Je jím moře, naše největší láska! Proto toužíme vydávat se po něm stále dál a dál a možná jednoho dne prozkoumáme i jeho nekonečné hlubiny. My Falathrim jsme elfové Objevitelé, a proto bychom měli být novinkám spíš nakloněni, a ne se jich obávat! Ale Jaro Ardy již začíná působit i na mysl mého lidu a začíná ji zbavovat strnulosti, do níž upadla v minulých věcích. My elfové se měníme sice pomalu, ale změna již probíhá a za nějaký čas se nutně projeví. Však brzy uvidíš, Paní Anuviel, jak i elfové ze Šedých přístavů brzy vyjdou ze svého odloučení a vydají se do Středozemě v mých stopách." Anuviel Siledhelova slova velmi překvapila, protože vůbec netušila, že by ve vzdálených Přístavech mohla mít nějakého příznivce, který od začátku věřil v úspěch jejího poslání. Navíc ji překvapila elfova hluboká moudrost a šlechetnost jeho ducha. Konečně na něj už mohla pohlédnout bez toho, aniž by si připomněla jeho záletnickou sestru, a uvědomila si, že je až neskutečně přitažlivý. Protáhlému obličeji dominovala výrazně načrtnutá ústa s mírně pozdviženými koutky, takže i když byl naprosto vážný, Siledhel vypadal, jako by se lehce usmíval. Ostré, ale ušlechtilé rysy obličeje s vysokým čelem a dokonalým obloukem černého obočí zdobila černá aureola dlouhých nezkrotných kadeří. Oči s osobitým namodralým odstínem, který jim vdechlo moře, zářily v jeho do bronzova opálené tváři stejně jasně jako u Vznešených elfů. Z celé Siledhelovy bytosti vyzařovala jakási poklidně odpočívající, ale živelně nespoutaná síla, byl jako nehybná hladina oceánu, v níž se idylicky odráží vycházející slunce, která se však pouhým závanem větru může náhle proměnit v bičující příboj. Zářící elf ze Šedých přístavů nebyl tak vysoký jako Noldor, kteří často přerůstali dva metry, ale přesto působil dojmem velké fyzické síly. Měl široká ramena a jeho pružná svalnatá postava připomínala tělo velké kočkovité šelmy. Hmm, to má asi z toho neustálého skákání po stěžních a ráhnech,
191
KONOPNÁ PANÍ II. říkala si Anuviel v podivném zmatku, který se prohluboval, čím víc si uvědomovala, že Siledhel je neobyčejně přitažlivý muž. - "Tolik jsem toužil po tom tě poznat, Anuviel," řekl náhle nečekaně měkce a vzal ji za ruku. Zvedl ji k ústům a do dlaně vtiskl letmý žhavý polibek. Dívka na něj ohromeně hleděla a při dotyku jeho rtů jí projelo mrazivé zachvění. Siledhelův pohled se ponořil do jejího, oči se mu zableskly radostným poznáním a koutky jeho úst se ještě víc pozvedly. V obličeji se mu rozzářil hřejivý úsměv a elf pomalu pustil dívčinu ruku. "A nyní, když jsem se s tebou konečně setkal, vidím, že sis právem zasloužila můj obdiv. Jsi nejenom velká bojovnice s balrogy, ale rovněž velká stavitelka a uzdravovatelka. Takovou věc my elfové dokážeme ocenit neméně, než si ceníme síly a udatnosti v boji. A při tom všem, má Paní, jsi půvabná jako svit letního hvězdného nebe," řekl Zářící elf na závěr a dvorně se Anuviel uklonil s rukou na srdci. Dívka nasucho polkla, a po dlouhou chvíli nebyla schopná jediného slova. Elf se jí od začátku jejich rozhovoru čím dál tím víc líbil a najednou si uvědomila, že nesnesitelně dychtí se s ním pomilovat. Nejprve se zastyděla, že už by zase chtěla být Glorfindelovi nevěrná, ale pak si v duchu spočetla, že od jejího milování s Elessarem uplynuly přesně na den už dva měsíce. A že, pokud nepočítáme nevinné laškování, si pořádného sexu od té doby neužila, a že po něm už zase až hladově touží. K Siledhelovi ji přitahoval nejen jeho krásný vzhled, ale i ušlechtilý duch a celá jeho osobnost. Už v prvním okamžiku, když se oprostila od toho hloupého předsudku vůči němu, Anuviel upřímně zatoužila uzavřít s elfem přátelství. Ale když se jejich ruce dotkly a on jí políbil ruku, pochopila, že její touha se neomezuje jen na přátelské vztahy, a že mezi nimi došlo k té záhadné interakci dvou jedinců, která obvykle bývá zárukou porozumění v sexu. Siledhel samozřejmě velmi rychle vycítil tento radikální převrat v jejích citech a byl jím nevýslovně potěšen. Věděl o její Sudbě a byl předem smířený s tím, že se s ní bude moct pomilovat jen jednou. Ale alespoň se s ní pomiluje tak, že na to nadosmrti nezapomene, sliboval si v duchu, a nebyl to z jeho strany žádný planý slib. Devět tisíc let sexuální zkušenosti mu dávalo schopnost vycítit na první dotek, jestli dokáže ženu uspokojit nebo ne. A jen vzácně se našla taková, u níž by to nedokázal. Věkem sice patřil k těm nejstarším Eldar ve Středozemi, ale v jeho sexuálním životě se to ani trochu neprojevovalo. Ostatně to nebylo znát ani v jeho vzhledu, protože působil nebývale mladistvým dojmem a vyvolával stejný pocit, jako když zavane čerstvý mořský větřík. Siledhel byl již napohled po všech stránkách velmi výjimečným a Anuviel se měla brzy přesvědčit, že to platí i pro ty skrytější stránky jeho osobnosti. Prozatím ale musela byť velmi neochotně přerušit tuto příjemnou konverzaci, protože bylo třeba zavést hosty do velkého hotelu vedle Eldalinu - Hvězdných lázní v elfštině, jak si zatím jen tak pro sebe pojmenovala koupaliště pod obří kupolí s nadějí, že skřeti tento název přijmou. Tam se naobědvají a pak jim Anuviel ukáže i vnitřek tohoto skvostu Gilbaru, na který byla tolik pyšná. No, však se brzy uvidí jestli právem! To by v tom byl čert, kdyby se jim Hvězdné lázně nelíbily, dodávala si Anuviel odvahu, ale třásla se přitom vnitřní úzkostí jako student před státnicí. Po lehkém obědě dívka vyzvala své hosty, ať ji následují. Vydali se širokou chodbou vyhloubenou ve skále, která vyústila na nejvyšším ochozu koupaliště. Nahrnuli se k zábradlí, aby se podívali dolů. Otevřel se před nimi pohled na obrovský kruhový bazén s vodotryskem stříkajícím téměř až ke stropu kupole, obklopený malými bazénky prosvítajícími pod korunami stromů. Okamžitě se ozvaly obdivné výkřiky, které Anuviel zbavily posledního stínu pochybností o úspěchu jejího výtvoru. Všichni pospíchali, aby už byli co nejdřív dole a mohli vstoupit do té rajské zahrady, která v nich vyvolávala neodolatelnou chuť ponořit se do modrozelených vod některého z bazénů. Tentokrát se plavkám nebránily ani gondorské šlechtičny, které v tomto případě usoudily, že okolní prostředí je i pro ně na dostatečně
192
KONOPNÁ PANÍ II. vznešené úrovni. Navíc je povzbudil příjezd elfů ze Severu, kteří sice nebyli všichni tak krásní jako Siledhel či Glorfindel, ale přesto byli nesrovnatelně přitažlivější než většina smrtelníků, včetně jejich vlastních manželů. Nakonec se celá výprava v malých skupinkách či dvojicích rozptýlila po trávníku na venkovní terase nebo se usadila v lehátkách a křeslech pod kupolí, a konečně se po téměř měsíčním cestování po Mordoru všichni mohli oddat zaslouženému odpočinku. Po hodince se k nim přidalo i služebnictvo, které od svých pánů dostalo až do zítřejšího rána volno, aby se také mohlo povyrazit. Spižírny hotelu byly plné toho nejlepšího jídla a pití, a tak se služební velmi rychle dohodli s hobity a skřety, kteří se s nimi na rozdíl od elfů a Velkých lidí bavili jako se sebou rovnými, že si večer udělají dole u řeky pořádnou oslavu s velkým ohněm a spoustou piva za doprovodu housliček Mila Červíka a skřetích bubínků. Ostatní smrtelníci se chystali na podobnou oslavu v jedné ze zahradních restaurací v elfském stylu, kde jim Anuviel přislíbila vyčarovat dostatek čerstvé zvěřiny, aby si ji mohli v průběhu večera opékat na velkém ohništi z dřevěného uhlí. Elfové se tentokrát k žádným oslavám nechystali, ale plánovali, že se rychle navečeří a stráví zbytek večera rokováním o výsledcích Elrondova pokusu o navázání styku s Eldar v Blažené říši. Anuviel si však koupání moc neužila, protože brzy odešla s Gandalfem a se svými třemi skurut-hai do administrativní části podzemí. Tam se na celé odpoledne uzavřeli ve velké zasedací místnosti se stěnami vyzdobenými podrobnými mapami Mordoru a důkladně probírali závěry plynoucí z jejich okružní inspekce, aby vychytali všechny zbylé nedostatky a mohli je ještě včas napravit. Porada se protáhla až do noci, a když skončili, všichni až na Gandalfa měli plné zuby vážných rozhovorů a šli se připojit k bujně se veselící společnosti u řeky. Jen starý čaroděj ještě neměl pro dnešek dost moudrých rad a porad a přidal se k elfům, aby se dozvěděl, co je v Blažené říši nového. Anuviel se chvíli bavila s hobity, vykouřila s nimi dýmku skunku, ale nějak se jí nedařilo uvolnit se a vypnout po náročném jednání, a tak se tedy rozhodla, že si raději půjde zaplavat do bazénu pod potemnělým dómem. Vstoupila do kruhového prostoru osvětleného tlumeným světlem olejových svítilen a pohlédla vzhůru. Klenba vypadala, jako by byl přes ni přehozený obrovský plášť z černého sametu, posetý blikajícími stříbrnými hvězdičkami. Je to opravdu nádhera, vydechla Anuviel, uchvácená svým vlastním dílem. Tohle se mi opravdu povedlo! Rozhlédla se kolem, a když zjistila, že v tuto pozdní hodinu není celém areálu ani noha, odhodila připravené plavky na nejbližší lavičku a rozhodla se, že se bez nich obejde. Není nad to zaplavat si nahá, v tom mají elfové naprosto pravdu, říkala si, když skočila do vody a ráznými tempy se pustila napříč bazénem. Párkrát si zaplavala sem a tam, a pak se rozhodla, že stráví chvíli v sauně. Seběhla po schodech do podzemí, z komínku pečlivě složeného čistého prádla popadla prostěradlo a vlezla do sauny. Dřevem obložená místnost byla nepřetržitě vyhřívaná lávou, která proudila v nízkých litinových kamnech uprostřed místnosti. Nazdvihla těžké slídové víko a hodila hrst vonných bylinek na rozžhavenou horninu. V sauně to příjemně zavonělo, dívka rozprostřela prostěradlo na dřevěné lavici a pohodlně se na něm uvelebila. Svázala si mokré vlasy do pevného uzlu na temeni a rozkošnicky se protahovala a masírovala si záda ztuhlá dlouhým sezením. Měla bych Maru požádat o masáž, napadlo ji, ale zároveň si uvědomila, že teď už je trochu pozdě a skřetice se bude v této noční hodině nejspíš věnovat zcela jinému tělu než jejímu. Suché horko sauny se už po chvíli nedalo vydržet, a tak Anuviel vyběhla zpět po kamenných schůdkách, odhodila prostěradlo, kterým se ovinula, aby cestou nahoru moc nevystydla, a aniž by se koukala vpravo nebo vlevo, s divošským pokřikem skočila rovnýma nohama do ledového bazénku vedle schodiště. S jektajícími zuby stoupala naslepo po širokých schodech vedoucích z bazénku a se zakloněnou hlavou si ždímala vodu z vlasů. Udělala poslední krok přes okraj a málem vrazila do Siledhela, který tam stál s ručníkem ovinutým kolem beder a s pobaveným úsměškem na rtech.
193
KONOPNÁ PANÍ II.
- Elfské milování a něžné přátelství - "Takhle ti to sluší ještě víc než v plavkách," prohlásil Zářící elf zcela banálně a nevynalézavě jako obyčejný smrtelník, ale Anuviel si tohoto nedostatku originality ani nevšimla, protože si ji při těch slovech bez jakýchkoli okolků přitáhl k sobě a vášnivě ji políbil na překvapením ještě pootevřené rty. Při polibku s chutí mořské vody dívce v uších zašumělo moře, a když jí elfovy ruce přejely po chladem a vzrušením ztopořených bradavkách, v hlavě se jí rozbouřil celý mořský příboj. Tím ale veškerá podobnost s nevlídností neklidného moře končila, protože líbající ústa byla vášnivě horká a laskající ruce obratně hravé. Napadlo ji sice, že by se mu neměla tak rychle dát hned první den, co o ni projevil zájem, ale již jí nezbyl čas na realizaci své myšlenky. Siledhel ji totiž bez jediného dalšího slova popadl do náruče, lehce ji zvedl ze země, a než stačila cokoliv namítnout, odnesl ji stranou a položil ji na lehátko v blízkém zeleném zákoutí. Posadil se vedle ní, a pak stejně jako dopoledne vzal její ruku do dlaní, aby si ji přitáhl k ústům. Tentokrát se však nespokojil s krátkým políbením, nýbrž nesnesitelně pomalu jí líbal konečky jednoho prstu po druhém. Pak se jeho polibky přesunuly na dlaň, a čím dál tím rychleji sestupovaly po paži dolů. - "Moc rád bych tě chtěl takhle líbat všude," prohlásil roztouženě a přejel žhavou špičkou jazyka po ztuhlé bradavce. Dívce se zatmělo před očima a tělem jí proběhl výboj elektrizujícího vzrušení. Jeho rty se vzápětí přisály tak žíznivě, až Anuviel bolestně vykřikla a celé její tělo se vzepjalo vzhůru. Jeho ústa zároveň hořela i mrazila, a vyvolávala v ní strašlivou touhu. Tohle byl však jen nevinný začátek. - "Cítím, že máš opravdu chuť se milovat, má krásná smrtelnice," prohlásil elf s hravým úsměvem svých věčně se usmívajících rtů a zasypal dívčino břicho polibky. Siledhelova ústa se sunula níž a níž. Elfové o sobě tvrdí, že mají ze všech ras ve Středozemi ty nejobratnější a nejcitlivější ruce a jazyk, kmitlo hlavou Anuviel a podél páteře jí projížděly mrazivé vlny vzrušení z očekávané rozkoše. Vůbec ji nepřekvapilo, když po chvíli musela dát této staré elfské moudrosti zase jednou plně zapravdu. Siledhel se potom věnoval jejím nohám a poctivě je jednu po druhé pokryl žhavými polibky. Nakonec nad dívkou pokleknul a pátravě se na ni zadíval, jako by chtěl zjistit, v jakém je rozpoložení, a usoudil, že milostná předehra již trvala dostatečně dlouho. Těla milenců se tedy konečně spojila, a kdyby se nad nimi neklenula ta zatracená kupole, určitě by rozkoší vzlétla rovnou k nebesům. Vplul do ní se stejnou klidnou jistotou jako loď do domovského přístavu, ale místo aby pevně zakotvil, jeho bedra se vzepjala a začala bouřit jako podzimní orkán. Za hlasitých vzdechů milenců se divoký příboj zmírnil ve vlnění prokládané hlubinnými sestupy při pátrání po místech skrytých pokladů, a když Siledhel konečně objevil tu nejkýženější pokladnici, Anuviel křičela slastí jako mořská siréna. Elf byl obratný a citlivý milenec a snad i díky tomu, že sex prokládal dlouhými osamělými plavbami po moři, se navzdory svému věku ještě miloval stejně rád jako zamlada. Jeho manželka ho zbožňovala a ani jí tolik nevadily Siledhelovy dlouhé absence, protože tvrdila, že jí je svým milováním vždycky plně vynahradí. Nakonec, alespoň si je takhle lépe vychutná, než kdyby měla tak úžasného milence v posteli každou noc, usazovala své příbuzné provdané v Roklince, které si do ní rády zaryly kvůli časté nepřítomnosti jejího manžela. Ostatně jejich muži byli také často pryč, a to nikoliv na moři, kde by je mohly svádět leda tak nějaké mořské víly, ale cestovali po souši plné svůdných žen z masa a kostí. Siledhelova žena byla toho názoru, že ohledně manželské věrnosti je na tom v porovnání s nimi podstatně lépe. Elfky sice
194
KONOPNÁ PANÍ II. obvykle nebyly žárlivé, ale nevěru svých partnerů snášely spíš jako výjimku než jako ustálené pravidlo. Siledhel však byl námořník a vedle mořských sirén ho na širém moři sváděly i povolné ženštiny v navštívených přístavech, pro něž bylo milování s elfem vítaným zpestřením jejich obvyklého sortimentu smrtelných milenců. Odloučení od manželky někdy bývalo tak dlouhé a nesmrtelnost někdy tak krátká, říkal si nevěrný námořník na omluvu. Zářící elf však nevynikal pouze rozsáhlými zkušenostmi v milování, ale měl na ně čistě přírodní talent. Snad to bylo tím, že jako Vznešený elf se dokázal lépe než kdo jiný vcítit do pocitů své milenky, nebo možná tím, že ho moře naučilo nesobecké trpělivosti a zdrženlivosti, ale v každém případě byl tím nejlepším milencem, jakého Anuviel poznala ve všech svých životech dohromady. Podobal se v tomto směru své sestře, která byla v sexu také od přírody nadaná, i když tím také veškerá podoba mezi nimi končila. Zářící elf byl na rozdíl od Himriel zcela normálně citově založený. Neskonale miloval svoji manželku, a nikdy by ho ani nenapadlo opustit ji kvůli nějaké jiné, protože ji považoval za ženu svého života. Vždyť spolu byli už šest tisíc let, a jejich vztah dosud nejevil žádné známky opotřebování. Siledhel nebýval své ženě příliš často nevěrný se smrtelnicemi, ale Anuviel ho od první chvíle neodolatelně přitahovala. V posledních měsících o ní slyšel často vyprávět a v duchu jí upřímně přál, aby uspěla se svým posláním a dosáhla štěstí i v osobním životě. Byla mu velmi sympatická už předtím, když ji znal jen z doslechu, ale když ji poprvé spatřil, jak jim v Morgulském údolí přijíždí vstříc celá rozzářená a rozesmátá, jeho náklonnost se ještě prohloubila. Proto ho velmi ranilo, když svou elfí citlivostí neomylně poznal, že dívka vůči němu i přes své navenek zdvořilé a přátelské jednání chová velmi odcizené, téměř až nepřátelské city. V Gondoru Siledhel zaslechl pár šťavnatých drbů o jejím lothlórienském dobrodružství s Elessarem a v Šedých přístavech se vyprávěla k potrhání směšná historka o dívčině setkání s Legolasem, takže věděl, že Anuviel není žádná nedobytná ledová královna lhostejná vůči pohledným mužům. Od Elronda se doslechl o jejím platonickém, ale vášnivém vztahu s Glorfindelem a dobře si povšiml napětí, které mezi nimi panovalo při jejich setkání. Jeho sestra se mu neopomněla pochlubit se svým novým milencem, a tak když Siledhel pátral po příčině dívčina nepřátelství, rychle si dal dohromady, že jedna a jedna jsou dvě. A jeho vnitřní elfí zrak mu také brzy odhalil, že když se na něj Anuviel dívá, nevidí jeho, ale jeho sestru Himriel. Místo aby toto poznání Siledhela odradilo, vzal je jako výzvu, aby dívce dokázal, že je samostatnou bytostí, která si zasluhuje náležitou pozornost. Navíc ho Anuviel velmi přitahovala a její pověst velké válečnice, která nemilosrdně utíná hlavy svých nepřátel, ho vzrušovala podobně jako temná předzvěst blížící se bouře. Jejich dnešní rozhovor, který tak nevinně začal s prkýnky na klouzání, mu dal konečně příležitost se před ní projevit a upoutat její zájem jako suverénní osoba, nikoliv jen jako bratr své sestry. Jakmile poznal, že se dívce líbí a přitahuje ji, okamžitě se rozhodl, že se co nejdřív stane jejím milencem. Ten večer se nezúčastnil porady elfů, protože byl přítomný rozhovorům, které Elrond s Glorfindelem vedli s příbuznými v Tirionu, a záležitosti Noldor ho zase natolik nezajímaly. Siledhel miloval vodu ve všech podobách, slanou i sladkou, a tak se tedy rozhodl, že stráví večer koupáním v těch překrásných lázních, a během snění o milování s jejich smrtelnou stavitelkou si vychutná odraz hvězd v jejich kupoli. Šťastná náhoda mu však pomohla uskutečnit své sny rychleji, než vůbec mohl doufat. Siledhel si s Anuviel opravdu velmi porozuměl a vracel jí i s úroky rozkoš, kterou mu při milování působila. Jejich těla spolu dokonale souzněla a ani jeden netrpěl nějakými předsudky v otázce sexu, které by brzdily jejich rozlet. Milovali se na suchu i ve vodě, ve všech možných polohách a na všechny možné způsoby, a přímo se utápěli v přívalech slasti. Požitek ze Siledhelových dotyků byl umocněný jeho podstatou Vznešeného elfa, takže v dívce
195
KONOPNÁ PANÍ II. vzbuzovaly podobnou rozkoš jako milostné dotyky Glorfindela. Ovšem s tím podstatným rozdílem, že její zlatovlasý elf se vždycky včas zarazil, zatímco Siledhel ji pokaždé dovedl až k paroxysmu blaženosti. - "Nikdy nezapomenu na tuhle noc," šeptala mu vášnivě Anuviel. "Je to velký dar, Siledhele, který jsi mi učinil právě ve chvíli, když jsem to opravdu potřebovala." Elf se šťastně usmál a něžně políbil bradavku ňadra, na němž vyčerpaně spočívala jeho hlava, pak se překulil na záda a požitkářsky se protáhnul. "Považuj to za zástavu našeho budoucího přátelství, Anuviel," řekl s blaženým povzdechem. "Ale prozatím, než pomine tato noc a vysvitne slunce, chci být jen tvůj milenec a myslet jen na lásku a na milování. Na to, které části tvého těla jsem ještě nezlíbal, a kterých částí mého těla se ještě nedotkly tvé rty, i když jich už asi moc nebude," rozesmál se radostně, když ho na břiše zalechtaly dívčiny kadeře. - "Jsi úžasná, má krásná smrtelnice," řekl jí elf mazlivě mezi polibky. "Nejenže jsou tvé útroby stejně milostné, jako kdybys byla elfka, ale navíc mně vzrušuješ ještě víc než ony." Anuviel se na něj překvapeně podívala. "Proč tě já, obyčejná smrtelnice, vzrušuji víc než elfky?" zeptala se. Siledhel se usmál a s odzbrojující upřímností prohlásil, že ho vzrušuje hlavně tím, že ji smí mít jen jednou v životě. Tato jedinečnost ho rozechvívala až do morku kosti, protože dívce dávala nimbus konečnosti, což elfa zvyklého žít v nekonečném myšlenkovém rámci nesmrtelnosti přímo fascinovalo. Dívku jeho přiznání nijak zvlášť nepotěšilo, ale když projevila lítost nad tímto smutným konečným faktem, Siledhel ji objal a vášnivě jí šeptal nesmyslná slůvka lásky, která ji vzrušovala skoro stejně silně jako jeho horký dech na boltci a dotyky obratných rukou na těle. - "Teď se ale chci s tebou ještě pořádně milovat," naléhal na dívku. "Tak, abych v tobě cítil, jak jsi blažená. Zítra už budeme jen přátelé. Tedy, když si to budeš přát, tak můžeme být něžní přátelé." Anuviel se na něj zvědavě podívala a zeptala se ho, co míní pod pojmem "něžní přátelé". Měla sice určitou představu o takovém vztahu, ale Siledhel tato slova vyslovil s tak tajemně slibným výrazem, až získala podezření, že tím míní něco velmi zvláštního. - "To znamená, že se už nebudeme smět milovat tak jako dnes, ale pokud si to budeš přát, tak si budeme moct alespoň takhle hrát," prohlásil pořád ještě tajemně Siledhel a vášnivě ji políbil. Posadil si ji do klína zády k sobě a začal jí hladit po ňadrech, a pokrýval přitom její krk a ramena horkými polibky. Jeho ruce se pomalu sunuly k dívčině rozkroku, až dospěly k cíli ukrytém v hlubině, což bylo velmi snadné poznat, protože dívka v tom okamžiku přímo nadskočila a vydala ze sebe úpěnlivé zasténání. Zářící elf se celý ještě víc rozzářil a Anuviel se chvěla rozkoší jako osikový list a plně si vychutnávala tuhle úžasnou rozkoš, kterou jí za všechny její životy způsobilo jen málo mužů, a ti by se ještě dali spočítat na prstech jedné ruky. Tak tohle jsem vůbec netušila, říkala si, když se vzpamatovala z nekonečné vlny blaženosti, že elfové znají ten úžasný bod, který se v odborné pozemské literatuře tak prozaicky označuje jako bod "G", a není ničím jiným než tou nejcitlivější erotogenní zónou na těle ženy. Vždyť ani Glorfindel tohle nezná, uvědomila si Anuviel, ale přitom se o něm rozhodně nedá říct, že by byl v milování nějaký nováček nebo neználek. Bude ho to muset naučit, napadlo ji ještě, ale náhle se její myšlenky rozlétly v chaosu, protože Siledhel se k ní sklonil a láskyplně se na ni usmál. - "Říkám tomu něžné přátelství, protože takhle jsem si vždycky zajišťoval přízeň smrtelných žen," přiznal se bez okolků jako obvykle. "Při svých cestách jsem se často dostával do dalekých krajů, a tam mne tohle naučila jedna krásná smrtelnice. Elfky nejsou v tomto místě citlivé a nedají se takhle oblažit, ale vy smrtelnice ano. A to je na vás moc krásné, víš." Anuviel při jeho slovech náhle pochopila, proč je Glorfindel tak nezvratně přesvědčený, že ji svými milostnými dotyky nikdy nedokáže dostatečně uspokojit. To má z toho, že se celý život tak snobsky vyhýbal smrtelnicím. Měla by mu v jeho vlastním zájmu ukázat jak na to. - "Naše ženy zase umějí něco jiného, co smrtelnice nedokáží," vysvětloval Siledhel sexuální odlišnosti Starších a Mladších Ilúvatarových dcer. "Elfky mají vnitřní stahy, když vrcholí, což
196
KONOPNÁ PANÍ II. jsem nikdy nezažil u žádné jiné smrtelnice než u tebe. Jak to, že ty máš obojí?" zeptal se dívky zkoumavě. Anuviel pobaveně pokrčila rameny a prohlásila, že v jejím světě jsou ženy, které mají obojí, i když jiné zase nemají ani jedno ani druhé. Ona prostě měla to štěstí, že byla obdarována z obou stran. A ať se na ni nekouká tak podezíravě, rozhodně v sobě nemá žádnou elfskou krev, jak průkazně dokazuje její postava, která je příliš plná na vychrtlé elfky. A už vůbec nemluvě o tom, že v jejím světě nejsou žádní elfové. - "Ta tvá Země, ale musí být zajímavý svět! Jak rád bych se tam vypravil," rozohnil se elf Objevitel. "Poznat úplně nový svět, nové země, a navíc tam být jediným elfem, zvlášť když v něm jsou tak zajímavé ženy jako ty," zakončil dvorně Siledhel, když Anuviel ironicky zvedla oči k nebi nad jeho vilnými představami kamuflovanými jako touha po poznání nových krajů. Se smíchem ho upozornila, že Ilúvatar by mu asi takovouhle sexuální turistiku nepovolil, takže ať se raději kouká věnovat tomu jedinému dostupnému exempláři pozemské ženy ve Středozemi, který už beztak drží v náruči. Zářící elf poslušně splnil přání své milenky a nadále se jí věnoval natolik vřele a pozorně, že mu beze zbytku odpustila jeho záletnické choutky. Přítmí pod kupolí se pomalu začínalo rozjasňovat, jak dovnitř pronikalo světlo svítání. Milenci si šli po milování zaplavat, tak jak to udělali už několikrát předtím, ale tentokrát když vylezli z bazénu, se rychle oblékli a vyšli na venkovní terasu pod rozednívající se nebe. Siledhel dívce ukazoval jednotlivé hvězdy na blednoucí obloze. Důvěrně je znal, protože je používal pro navigaci na širém moři. Nakonec ulehli ve vyhlídkovém altánu v rohu terasy na širokou pohovku a zabalení do huňaté přikrývky pozorovali, jak se probouzí libá krajina Zeleného údolí, a tak dlouho naslouchali zpěvu probouzejících se ptáků, až vyčerpaně usnuli v pevném objetí. Anuviel měla vždycky slabost na ošlehané mořské vlky, ale Siledhel by jich mohl strčit do kapsy celou flotilu. Trochu jí připomínal jistého námořního kapitána ve výslužbě, který ji doprovázel při identifikační misi EU v Zakavkazí. Tedy nutno říct, že jí ho připomínal opravdu jenom trochu, protože s kapitánem si hned od počátku vytvořila vztah na čistě přátelské úrovni. Asi proto, že nebyl elf, ale smrtelník. Anebo spíš proto, opravila se poctivě, že tehdy vážila přes sto kilo a byla de facto jeho nadřízenou. Z vlastní zkušenosti měla ověřené, že tato kombinace je proti sexuchtivým vlčákům ještě daleko účinnější, než sprej pro hárající feny používaný závistivými majitelkami domácích mazlíčků. ***
***
***
***
***
***
- "Ale to je přece Paní Anuviel," ozval se vysoký dívčí hlas. Anuviel sebou náhle trhla a začala se probírat z hlubokého spánku. Neměla ani trochu chuť otevírat oči a chviličku vůbec nevěděla, kde je a co se s ní děje. Něco se v noci stalo, ale nebylo to nic zlého, právě naopak. Ale teď to není ani trochu dobré. Není dobré, že jsem tady a že mne někdo jiný vidí, nebo něco takového, říkala si rozespale. Než však mohla stihnout se probrat a začít panikařit, pevně ji objala mužská ruka a ucítila horký dech na ušním lalůčku. - "Nic se neděje, lásko, klidně lež," uklidňoval ji důvěrně známý hlas, který jak si teď už vzpomínala, poslouchala celou předcházející noc. Dívka otevřela oči a zjistila, že je na terase koupaliště a leží v Siledhelově náruči, zatímco nad nimi postávají Galadriel, Melwen, Maru a Pomněnka. Právě ta poslední si jich všimla a přivolala své společnice, aby se šly také podívat. No, nazdar, pomyslela si Anuviel, to jsem rovnou mohla dát vytroubit heroldy ve všech koutech Středozemě, že jsem se vyspala s krásným Siledhelem. V poledne už to bude vědět i ta poslední krysa v Morgulském údolí, pokud tam ještě nějaké zůstaly, zoufala si. Následující okamžiky jen potvrdily její pesimismus. - "Já jsem myslela, že je to ten zlatovlasej, ale von je to přitom nějakej úplně jinej elf," prohlásila překvapeně Maru a zavrtěla hlavou nad takovou nestálostí, kterou by od své lidské
197
KONOPNÁ PANÍ II. přítelkyně rozhodně nečekala. Jó, holka, nedělej si o mně příliš velké iluze, aspoň ne, co se sexu a milostných vztahů týče! V tom jsem vždycky byla mistr průserář, pomyslela si Anuviel odevzdaně. - "No, slečny, myslím, že bychom měly nechat naše přátele na pokoji a jít si po svém," vybídla děvčata Galadriel a šibalsky na Anuviel zamávala dlouhými řasami. "Určitě si takhle po ránu taky mají sami co říct." Paní Lórienu vznešeně pokynula rukou rozespalým milencům a odkráčela směrem k bazénu. Elfská kněžna byla sice oblečená jen do plavek, ale nesla se s přímo královským majestátem. Siledhelova hruď se začala lehce otřásat, až nakonec vybuchnul smíchy. - "Ach, ta Galadriel, ta nikdy nezkazila dobrou zábavu," svěřoval se dívce. "Jsme vrstevníci, víš lásko, takže jsem ji znal už jako malou holku. Často jsme si spolu hrávali, když jsem otce doprovázel na jeho cestách do Blažené říše. Byla vždycky strašná uličnice a kolikrát v neplechách trumfla i nás kluky! Vůbec mě nepřekvapilo, když pak utekla s Fëanorovými syny a se svými bratry. Blažená říše jí byla příliš malá, ale tady si našla svou vlastní říši a je velmi šťastná. Tedy alespoň podle toho, co říkal můj bratranec Celeborn." Siledhel celý ožil vzpomínkami na svou tisíciletou minulost a prokládal tu a tam své vyprávění nějakým tím polibkem či dotekem. Anuviel se díky jeho veselým historkám a něžné péči dostala z morózní nálady, a nakonec se také rozesmála. Milenci se po půlhodince zvedli, převlékli se do plavek a šli si také zaplavat se čtveřicí dam, které již vesele dováděly ve venkovním bazénu. Galadriel jim naštěstí důrazně zatrhla jakékoliv vyptávání a dohadování se o tom, co právě spatřily, s tím, že Siledhel a Anuviel jsou její dobří přátelé, a že nestrpí, aby o nich někdo vytvářel nebo roztrušoval drby. Elfka to mínila velmi vážně a měla tak velkou autoritu, že se jí dívky neodvážily odporovat. Samozřejmě, že to vydržely jen dokud byly s ní, protože už při obědě Anuviel zaznamenala, že někteří hosté po ní a po Zářícím elfovi zvědavě pokukují a něco si významně šuškají. Řekla si tedy, že nemá cenu čekat, až situace sama od sebe vyhnije, protože ten zápach by jí za to nestál. Požádala tedy hned po obědě Glorfindela, aby se s ní šel projít do zahrad na úbočí Hory osudu, kde si s ním mohla v klidu promluvit. - "Možná, že už ti o tom nějaká dobrá duše řekla, ale pokud ne, tak by to určitě dlouho netrvalo, takže ti to chci říct sama," začala Anuviel s velkou nechutí jejich rozhovor. Bylo tak krásné a idylické ráno a ona se tady musela trápit s takovým potupným vysvětlováním. "Měl bys vědět, že jsem minulou noc strávila se Siledhelem. A že se z nás stali přátelé." Anuviel se na elfa napjatě podívala a čekala, co na to řekne. V nitru se chvěla strachy, že už bude mít dost jejích nevěr a toho, jak se díky jim stává terčem buď posměchu, nebo soucitu, což pro něj bylo upřímně řečeno ještě horší. - "Co ti na to mám odpovědět, Anuviel?" řekl trpce Glorfindel. "Nečekáš snad, že ti řeknu, že mne to těší, ne?" Dívka sklopila oči k zemi a její rty se rozechvěly. "Vím ale taky, že nemám právo ti to vyčítat," dodal Glorfindel a jemně zvedl dívce bradu, aby se jí mohl podívat do očí. "Znám Siledhela dost dlouho na to, abych věděl, že není žádný lehkomyslný záletník jako třeba Legolas. Vždycky jsem si o něm myslel, že je to velmi slušný elf, a na rozdíl od některých Noldor jsem ho nikdy nepovažoval za méněcennějšího kvůli jeho telerijskému původu. Vlastně sis nemohla lépe vybrat," povzdechl si hořce a pohladil Anuviel po tváři. Dívce bylo z jeho viditelné bolesti do pláče. Už vůbec nechápala, jak mohla někdy mít chuť ublížit takhle ušlechtilé povaze. - "Glorfindele, lásko, já opravdu miluji jen tebe," řekla tiše a objala ho kolem krku. Položila hlavu na jeho hruď a opět se málem rozplakala. Elf ji po chvilce váhání také objal a pevně k sobě přivinul. Anuviel cítila, jak na ni blahodárně působí Glorfindelova intimní blízkost a trhaně vydechla úlevou. "Vždyť v životě nejde jen o milování, ale stejně tak důležité, nebo možná ještě víc je to, jak se s druhým cítíme i mimo postel," vášnivě mu šeptala do ucha. "A tak dobře jako s tebou mi skutečně s nikým jiným ještě nebylo. A nikdy jsem neměla tak
198
KONOPNÁ PANÍ II. dobrého a věrného přítele, jakým jsi mi vždycky byl ty. Nemusíš se bát, že jsem se do Siledhela zamilovala. Vždyť dobře vím, že je ženatý a miluje svou manželku, a že ji nikdy neopustí." Glorfindel sebou popuzeně trhl a zatvářil se nesouhlasně, ale Anuviel ho předběhla, než mohl něco říct, protože jí došlo, že totéž by se klidně dalo říct i o Elessarovi. "A taky vím, že on do mne není zamilovaný," dodala rychle. Glorfindelovo objetí zesílilo a začal ji něžně líbat po vlasech a na čele. "To já také vím, Anuviel, protože jsem ho s tebou viděl a poznal jsem, jaké city k tobě chová. Má tě rád, opravdu rád, ale jen jako smrtelnici. Jako někoho, koho bude mít blízko sebe jen na pár měsíců, a kdo pak nadobro odejde. On se s tvou ztrátou smíří, protože s ní už předem počítá a není k tobě vázaný láskou, která je jen jednou za život." Anuviel měla pocit, že elfova slova jí vrážejí dýku přímo do srdce. Velmi dobře chápala, co Glorfindel neřekl, ale co si myslel. Věděla, že on ji miluje navzdory jepičí délce života příslušníků jejího rodu, i navzdory tomu, že je proti Eldar tak nedokonalá a necivilizovaná. A že ji bude milovat navždy, až do konce svého nesmrtelného života. Chvíli zápasila s nutkáním říct mu o Ilúvatarově příslibu nesmrtelnosti, ale nakonec se rozhodla, že raději nebude nic říkat, aby ho ušetřila těžkého zklamání, kdyby k tomu nakonec nedošlo. Glorfindel vycítil její výčitky a smutek a bylo mu dívky upřímně líto. Vždyť za všechnu tu bolest, kterou působí jemu i sobě, může především Ulmo a jeho Sudba. Anuviel byla v elfových očích spíš obětí než viníkem. Dovedl dívku k lavičce u cestičky vysypané bílým pískem a vybídl ji, ať se posadí. Sedl si vedle ní, vzal ji něžně do náruče a důkladně ji zlíbal, zatímco ji ujišťoval o své lásce a přátelství, které nikdy neuhasnou. Naštěstí bylo v Gilbaru k vidění tolik podivuhodných věcí, že dívčini hosté neměli dostatek času ani prostoru k tomu, aby se zabývali jejím rozháraným milostným životem. Všichni byli nadšení krásou města a chválili dílo Anuviel. Proti jejímu očekávání Elessar nejevil známky nějaké žárlivosti na Siledhela a neudělal jí sebemenší výčitku. Anuviel nejprve byla velmi dojatá královou ohleduplností, ale další den se před ní Pipin prořekl, že tu noc, co ona byla se Zářícím elfem, Elessar strávil ve společnosti Lotóriel, která se také účastnila výpravy po boku Erestese a dalších elfů z Roklinky. Anuviel jeho nevěra zprvu rozběsnila, ale pak si moudře řekla, že nemá vůbec žádné právo od něj čekat jakoukoliv věrnost, a že její vztek pramení spíš ze závisti, že povídavá elfka může, zatímco ona už nesmí. A taky z toho, že se dojímala nad Elessarovou šlechetností, zatímco šlo jen o to, že sám měl máslo na hlavě. Jó, tak už to v životě chodí, řekla si nakonec a místo rozebírání svých uražených citů se šla podívat na koňské závody na novém hipodromu. Zcela podle očekávání zvítězil Rohir, ale na druhém místě se překvapivě umístil Ursin, což mnozí Zápaďané jen těžko překousli. Po třech dnech strávených v hlavním městě obnoveného Mordoru se výprava rozdělila na čtyři skupiny. Většina skřetů a hobiti zůstali v Gilbaru, aby se začali připravovat na příchod obyvatel, zatímco ostatní hosté se rozjeli do svých domovů. Rohirové s Legolasem, Melwen, Elessarem a jeho doprovodem vyjeli směrem do Morgulského údolí. Elfové z Lothlórienu s trpaslíky a králem Bardem odjeli na sever do Udúnu, a Anuviel, Glorfindel, Siledhel, Gandalf, Orcas a Dorcas se vypravili do Jižního Mordoru organizovat přesun skřetů.
- Starosti Paní skřetů Cesta do Jižního Mordoru zabrala celý týden. Nepočetná skupina poutníků rychle projela nížinou Nan Galenu, a když opustila zelené údolí, jímž končil Severní Mordor, ocitla se v prakticky pustém kraji bez dobře sjízdných cest. Hned za hranicí rozdělující Mordor cestující zahnuli na jihovýchod a po třídenní úmorné jízdě vyprahlou krajinou prosycenou 199
KONOPNÁ PANÍ II. hořkými solemi se dostali do obydlených krajů. V padesáti mílí širokém a sto padesát mílí dlouhém pásu podél severního břehu jezera Núrnen byly soustředěné uprchlické tábory se skřety, kteří již netrpělivě čekali, až budou smět vstoupit do své Země zaslíbené. Orcas posílal svým pobočníkům v Jižním Mordoru nadšené zprávy o tom, jak probíhá otvírání nové země, a ti je samozřejmě hned všude rozhlásili. Anuviel a její družina byli tedy velmi netrpělivě očekáváni a na každé zastávce se na ně vrhali skřeti toužící po dalších novinách o zázracích, jež na ně čekají na severu. Orcas byl ve velké oblibě nejen u všech skřetích plemen, ale zároveň byl všeobecně uznávaný i ostatními národy, které se v tak nebývalé míře vyskytovaly v Jižním Mordoru oné podivné doby. Vyprávěly se více či méně pravdivé zkazky o jeho setkání s Paní skřetů a o tom, jak si získal její přátelství. Orcas se prostě ještě zaživa stal národním hrdinou a živoucí legendou. Při průjezdu skřetími vesnicemi to jasně dokazovalo nadšení místních obyvatel, jakmile zjistili, že ve skupině cestujících jede i Kovář Orcas, jak mu skřeti mezi sebou říkali. A jejich radost dosáhla naprostého vrcholu, když v té prachem pokryté prostě oblečené mladé ženě poznali Paní skřetů. Vždyť i v těchto zapadlých končinách se již dávno potajmu šuškalo o jejím plánu osvobodit skřety a kolovaly o ní neméně divoké pověsti jako o Orcasovi, jeho bratranci Dorcasovi a příteli Ursinovi. Hned v první vesnici, kde se zastavili na noc, na ně čekalo velmi vřelé přivítání, a tamní náčelník, jehož titul odpovídal funkci starosty, jim nabídl pohostinství ve svém vlastním obydlí. Dům byl vyhloubený ve skále, ale jeho přední místnosti měly velká okna opatřená dřevěnými žaluziemi. V jednom z těchto pokojů se ubytovali Anuviel s Glorfindelem a druhý obsadili Gandalf se Siledhelem. Náčelníkovo skalní obydlí sice zapáchalo zatuchlinou, což byl puch typický pro skřetí příbytky, ale díky škvírám v žaluziích byl v předních pokojích celkem snesitelný vzduch. Dívku velmi překvapilo, že místnosti určené hostům byly vzorně čisté, což se rozhodně nedalo říct o skřetích obydlích, která měla možnost si prohlédnout v Severním Mordoru. Dokonce nebyly zamořené hmyzem, jak tomu u skřetů často bývalo, a ani čistě povlečené postele neskrývaly žádné nevítané spolunocležníky v podobě vší nebo štěnic, takže se daly bezpečně použít ke spaní. Náčelníkova žena, mladá statná skurutka, návštěvníkům hrdě ukázala přilehlou malou místnost s umyvadlem a vanou, která sloužila jako koupelna. Dokonce v ní bylo i velké, věkem začernalé zrcadlo, o němž skřetice s nezměrnou pýchou v hlase prohlásila, že to je stará rodinná památka, která se v její rodině předávala z generace na generaci. Zrcadla byla u skřetů vzácností, protože v Mordoru se nevyráběla, a ta dovážená z Východu byla příliš drahá, než aby si je mohl řadový skřet dovolit. Na skurutce bylo vidět, že tuto vymoženost civilizace často používá, protože byla čistě oblečená a dobře upravená. Vlasy měla dokonce spletené do tenkých copánků obtočených barevnými šňůrkami, přesně podle nové módy inspirované lesními elfy, která se rychle rozšířila po celém Jižním Mordoru. Na záchod se sice muselo chodit ven do malé budky stojící na konci dvora, ale i tak to byl na skřety nevídaně luxusně zařízený příbytek. Náčelník vesnice, velký a rozložitý skurut, byl povoláním kameník a tesař, což bývala obvyklá kombinace řemesel potřebných ke stavění skřetích příbytků. Byl velmi hrdý na svůj dům, dílo svých vlastních rukou. On i jeho žena patřili k původním obyvatelům této oblasti a úzce se přátelili s Východňany žijícími v sousední osadě stranou od hlavní silnice. Ostatní vesničané byli zčásti také původní jihomordorští skřeti, ale většinu z nich tvořili méně civilizovaní skurut-hai a malí skřeti, kteří se sem v posledních letech přistěhovali ze Severního Mordoru zmítaného válkami. Náčelník měl ve vesnici velkou autoritu jednak kvůli své přirozené inteligenci a řemeslné zručnosti, ale i díky mohutné tělesné konstituci, která odrazovala případné nespokojence od příliš hlasitých projevů nesouhlasu. Družina dorazila do vesnice k večeru a hned poté, co se ubytovali, náčelník je pozval na slavnostní večeři. Výrostci z vesnice, přes níž výprava projela v časném odpoledni, znali
200
KONOPNÁ PANÍ II. nazpaměť všechny krkolomé zkratky v kraji, a tak s dostatečným předstihem přinesli zdejším vesničanům zprávu, že se u nich vzácní hosté zastaví na noc. Pro vesnici to byla ta nejvýznamnější událost v celé její historii, a proto místní skřeti na oslavu uspořádali skutečnou hostinu. Naštěstí bylo po sklizni, která byla tento rok velmi bohatá, takže si to mohli dovolit. Porazili tedy jedno odrostlé tele a dobře vykrmeného čuníka, jejichž maso se teď opékalo a vařilo na otevřených ohništích. Jídlo se připravovalo přímo na návsi, kde skřeti rozestavěli dlouhé stoly a lavice z hrubě opracovaných dřevěných klád a fošen. Stoly se prohýbaly pod váhou vrchovatě naložených mís masa, podávaného s nastrouhaným pálivým kořenem, jehož chuť silně připomínala křen, a ošatek s ještě teplými chlebovými plackami. Na stole sály velké kameninové krajáče s božsky chutnými nakládanými papričkami, ale ostrými jako oheň. Prosté, byť překvapivě chutné jídlo, všichni hojně zapíjeli kukuřičným pivem. Mělo celkem snesitelnou chuť, a ačkoliv nebylo příliš silné, po několika pohárech mezi hodovníky zavládlo rušné veselí. Po mase a chlebu přišlo na řadu ovoce v podobě obrovských vodních melounů s krvavě rudou a lahodně sladkou dužinou, jimiž byl kraj okolo jezera Núrnen proslulý. Nakonec byli všichni nasyceni a k velkému překvapení Anuviel většina skřetů vytáhla dýmky a váčky s paličkami konopí. Ukázalo se, že počátkem léta se k nim dostala semínka, která do Mordoru přinesli skřetí špióni z Orcasova vojska, a zdejší zemědělci je bez meškání zaseli. V místních teplých podmínkách konopí během čtyř měsíců dozrálo, a tak před nedávnem sklidili bohatou úrodu. Konopí sice ještě nebylo dostatečně uleželé, ale i tak vzbuzovalo bujaré veselí a dobrou náladu. Kouřili je všichni, muži, ženy i odrostlejší mládež, a zdálo se, že jim to velmi chutná. Náčelník vesnice dokonce tvrdil, že za ten necelý měsíc, co si s ním zpestřují život, se podstatně zlepšily vztahy mezi vesničany. Úplně přestaly obvyklé rozmíšky mezi skurut-hai a malými skřety, říkal náčelník. Dokonce se usmířily dvě rodiny starých usedlíků, které se po několik generací hádaly kvůli kusu pole na hranicích jejich pozemků. Patriarchové obou rodin se totiž jednou společně zhulili a došli k názoru, že je blbost se kvůli takové prkotině hádat a nenávidět se. Rozhodli se tedy, že na sporném pozemku budou nadále pěstovat jen konopí, o které se pokaždé bratrsky rozdělí, aby měli čím udržovat své dobré předsevzetí. Hostiny se zúčastnilo i několik Východňanů ze sousední vesnice, kteří s sebou přinesli koš lahodných hroznů ze svých vinic a několik lahví dobrého dezertního vína. Anuviel byla na ně velmi zvědavá, protože pokud nepočítáme Ismarila a jeho strýce, žádné dosud neznala. Mordorští Východňané ji mile překvapili. Nebyli sice tak vzdělaní a uhlazení jako Urukar a jeho synovec, ale rozhodně to nebyli žádní necivilizovaní divoši, jak se o nich v Gondoru říkalo. Dívku překvapilo, jak kladně se stavěli k jejím snahám o vytvoření skřetího státu. Jejich vůdce, starosta východňanské vesnice, jí vyprávěl o tom, jak byli jejich předkové Sauronem násilně donuceni se zde usadit, a jak se sami snažili zcivilizovat místní skřety. Hodně jim v jejich vzájemných vztazích pomohla společná nenávist k Temnému pánovi, jak trpce podotkl. Byl to však moudrý muž, protože vzápětí dodal, že žádné vztahy založené na zášti nemohou trvat navěky, zvlášť když předmět této společné nenávisti zanikne. Proto vítal úsilí Paní skřetů o vytvoření svobodné společnosti v Mordoru, a byl ještě víc potěšen, když ho Anuviel ujistila, že Východňané v ní budou mít naprosto rovnoprávné postavení. Anuviel si musela hned první večer, co přijeli do obydlených končin, vykouzlit zásobu tretek a pamlsků, aby měla co rozdávat skřetí drobotině, která se kolem nich v každé vesnici nahrnula a žebronila o dárky. Musela se za tímto účelem uchýlit do ústraní v lese kousek od vesnice, a jako ozbrojený doprovod si s sebou vzala Siledhela. Navzdory tomu, že většinu života prožil na moři, byl velmi zdatný v zacházení se zbraněmi, takže jí mohl poskytnout efektivní pomoc, kdyby se naskytl nějaký problém. Obvykle tato úloha připadala Glorfindelovi a Anuviel se zprvu obávala, že by se její zlatovlasý elf mohl cítit dotčen. Proto
201
KONOPNÁ PANÍ II. se ho po svém zvyku rovnou zpříma zeptala, jestli mu bude vadit, že občas ho v jeho úloze ochránce a věrného stínu vystřídá Siledhel. Glorfindelova odpověď ji velmi překvapila. O elfském pojetí přátelství mezi ženou a mužem - "Vždyť jste se Siledhelem přátelé, tak proč by mi to mělo vadit?" zeptal se jí elf udiveně. "My elfové nejsme jako smrtelníci, nečiníme si výlučné právo na naše milované. Jsme zvyklí je sdílet s ostatními, i když samozřejmě jen na přátelské úrovni. Žádného slušného elfa by ani nenapadlo zakazovat své ženě nebo snoubence, aby se stýkala se svými mužskými přáteli, a naopak. Ženě by však většinou ani nepřišlo na mysl být s nimi manželovi nevěrná. Tedy pokud by neodjel na delší cestu, pak by všechno bylo jinak. V takovém případě by si její přátelé pokládali za povinnost utěšit ji v její dlouhé samotě. Ovšem tak, aby to nemělo dopad na její vztah k manželovi." Anuviel se na elfova slova zatvářila poněkud nevěřícně. Takováhle idylka snad není možná ani u elfů, pomyslela si nedůvěřivě. - "Ale co když se taková opuštěná manželka do některého ze svých utěšovatelů zamiluje?" vyzvídala na Glorfindelovi. Anuviel už sice věděla, že manželské vztahy mezi elfy se vyznačují na lidské poměry nebývalou tolerantností, ale natolik liberální přístup se jí zdál příliš nebezpečný i pro tak dokonalé bytosti. Glorfindel jí však vysvětlil, že u elfů není milostný cit natolik silně spoután se sexualitou, jako tomu bývá u lidí. - "Víš, u vás smrtelníků to takhle musí být, protože vás to pudí k tomu, abyste se za ten váš krátký život co nejvíc rozmnožili," pokračoval. "U vás je zvykem, že ukáže-li se jeden z partnerů jako neschopný počít dítě, ten druhý ho odmrští a najde si jiného partnera, se kterým se mu to podaří. Tohle elfové nedělají! Jednak, protože je u nás výjimečné, že bychom nemohli mít děti, když se nám zachce, ale ani jinak se naše manželské svazky nerozpadají tak snadno jako ty lidské. Uzavíráme je s daleko větším rozmyslem a pouze tehdy, když vznikne opravdová láska. Vždyť mnozí elfové jsou ve vysokém věku stále ještě nezadaní, protože dosud nikdy nepotkali tu pravou – tak jako jsem byl já, než jsem se setkal s tebou, lásko." Glorfindel seděl po celou dobu jejich rozhovoru na vnitřním parapetu okna, ale při svých posledních slovech vstal a přešel k dívce zadumaně stojící uprostřed pokoje. Zabořil jí ruce do hustých vlasů a dlouze ji políbil na ústa. Anuviel mu polibek vrátila, ale vybídla ho, ať pokračuje dál, protože toto téma ji nadmíru zajímalo. - "Tohle je také jeden z důvodů, proč my elfové máme tak málo dětí," vysvětloval Glorfindel. "Naše děti se rodí jen z těchto svazků spojených opravdovou láskou, nikoliv z kdejakého náhodného spojení, jak je to často obvyklé u lidí. Elfské námluvy trvají hodně dlouho, aby snoubenci měli čas se spolu sexuálně vybouřit a poznat, jestli je jejich vztah založený jen na sexu, nebo na něčem daleko hlubším, co jim vydrží celou věčnost. Na rozdíl od vás smrtelníků našim dívkám nehrozí nebezpečí nechtěného otěhotnění, takže si to můžeme bez problémů dovolit. Naše manželské vztahy jsou tak daleko pevnější než u vás, a vládne v nich neskonale větší důvěra." Dívčinou hlavou prolétla posměšně ironická myšlenka o tom, jak nevěrně Zářící elf naplňuje důvěru své ženy, ale Glorfindel ji svou citlivou elfí myslí zachytil a usmál se. - "Já vím, asi si myslíš, že Siledhel svoji ženu bezostyšně klame," řekl s lehkou výčitkou a něžně dívku políbil na čelo. "Nechtěl bych se tě dotknout, ale měla bys vědět, že jeho city k tobě jsou jen čistě přátelské, Anuviel. Nikdy by svou ženu neopustil, ani kvůli tobě, ani kvůli žádné jiné. Ale má tě velmi rád jako přítelkyni a fyzicky ho silně přitahuješ, stejně jako mne a i jiné elfy. Víš, Anuviel, tvé tělo je pro nás elfy dost neobvyklé, protože elfky jsou proti tobě hrozně hubené," zazubil se a pohladil ji po zcela neelfsky plných ňadrech. - "Tím chceš říct, že jsem příliš tlustá?" zatvářila se Anuviel uraženě, protože svou nynější váhu považovala za naprosto optimální. "Ne, to určitě ne, lásko!" bránil se Glorfindel se
202
KONOPNÁ PANÍ II. smíchem. "Jen máš takové …ehm … hodně jiné tvary než elfky," prohlásil trochu s rozpaky a přejel pohledem po jejích oblých bocích a dlouhých svalnatých nohách s plnými stehny a lýtky. Moc ho vzrušovalo, jak se vyzývavě rýsovaly pod jezdeckými kalhotami, když se třeba jako teď posadila na vysokou stoličku a přehodila nohu přes nohu. - "A tato bohatost tvarů ti nejen v očích elfů, ale i v očích mužů z jiných národů, dodává velkou přitažlivost, jak sis už asi všimla," pokračoval Glorfindel s rozpustilým úsměvem a udělal krok stranou, aby se mohl pokochat pohledem na její kulaté pozadí těsně obepnuté hrubým konopným plátnem. "A jak jsem si ostatně dobře povšiml i já sám," dodal elf a trpitelsky se ušklíbnul, když si vybavil, nakolik uchvácenými pohledy dívku sledovali někteří z příslušníků Sličného lidu i ostatních ras, účastnící se nedávného otevírání Mordoru. Zvlášť, když odhodila svůj obvyklý neforemný jezdecký oděv a přišla na večeři v šatech s vyzývavě hlubokým výstřihem vábivě se rozvírajícím nad štíhlým pasem v přiléhavém živůtku, nebo dokonce když se před nimi objevila v plavkách. Anuviel rozhodně nebyla tlustá, ale měla výrazně plné a pevné tvary. Ve srovnání s ní elfky vypadaly značně vychrtle, až téměř nevyvinutě. Navíc kolem sebe často šířily dojem frigidního chladu, protože se sexuálně nevzrušovaly tak snadno a často jako smrtelnice, a vůči smrtelníkům dávaly okázale najevo svůj hluboký nezájem. Byly mezi nimi samozřejmě i výjimky, vždyť třeba taková Galadriel a její dcera při veškeré jejich bledé plavé kráse nepůsobily neduživě ani frigidně. Obě měly silné kouzlo osobnosti, které je oživovalo a v očích smrtelných mužů je činilo ještě přitažlivějšími než ostatní elfky. Ty často dívce silně připomínaly anorektické pozemské modelky, i když na rozdíl od nich se v jídle rozhodně nijak neomezovaly. Mnoho smrtelných mužů přitahovala u elfek právě tahle jejich zdánlivě nedomrlá křehkost a nedostupná chladnost, a zase naopak, někteří elfové nemohli odolat svodům bujných ňader a oblých boků nažhavených smrtelnic. Prostě jak už to bývá, každý chtěl to, čeho se mu doma nedostávalo. - "Takže se nemusíš bát, že bych ti měl za zlé přátelství s muži," vrátil se Glorfindel k původnímu tématu. "Samozřejmě, že pokud bych měl pocit, že se tě tví přátelé pokoušejí zneužívat nebo ti ublížit, tak bych se tě snažil od nich odradit. Siledhela si však vážím, a dokonce čím víc ho znám, tím víc ho mám i rád. Je to opravdu velmi slušný elf, zvlášť na elfa z rodu Teleri," s těmito slovy Glorfindel trochu rasisticky uzavřel svůj pro smrtelníka poněkud překvapivý výklad o elfském pojetí přátelství mezi mužem a ženou. Vlastně, co jiného jsem mohla čekat, řekla si Anuviel po zralé úvaze. Prostě elfové člověka vždycky něčím překvapí. Naštěstí obvykle příjemně. ***
***
***
***
***
***
Anuviel zavedla Zářícího elfa na mýtinku na okraji lesa a pověsila svítilnu na větev stromu, aby viděla na své dílo. Pak na trávě rozložila přikrývku a přikázala mu, aby se na ni vedle ní posadil, a v žádném případě nevstával, dokud neskončí. Musela na mýtince vytvořit mocné silové pole, v němž bude zhmotňovat své představy, ale jehož dotek by mohl elfa zabít. Zapnula vnitřní browser a z databáze objektů vyvolala trojrozměrné vzory předmětů, které bude chtít zmaterializovat. Provedla na nich několik drobných úprav a začala s kouzlením. Nejprve se před nimi vytvořil velký kruh a trávník pokrývající jeho plochu závratnou rychlostí uschl a zhnědl. Během několika dalších vteřin tráva před jejich očima zetlila a rozpadla se na prach. Celý kruh byl od té chvíle vyňat z času vládnoucího v prostoru kolem. Vytvořil se nad ním zdánlivě nekonečný sloupec, který vedl do vesmírného prostoru daleko za hranice atmosféry Ardy. V noční temnotě byl jasně viditelný a jeho povrch matně světélkoval. Tento bezčasový kanál vedl celým vesmírem až za jeho hranice, za nimiž už neplatily přírodní zákony. Za hranicemi Eä vládla jen Ilúvatarova vůle, protože tam byl jen on sám. Velký Programátor při
203
KONOPNÁ PANÍ II. jejich rozhovoru dívce prozradil, jak je vlastně uspořádaná struktura jeho vlastní podstaty. Tvrdil, že on sám přebývá v nekonečné Prázdnotě a všechny vesmíry jsou ukryté v jeho útrobách. Občas vyšle jakási chapadla, jimiž obklopí kus Prázdnoty a vtáhne jej dovnitř. V tomto prostoru pak Ilúvatar vytvoří nový vesmír, když do něj vyšle svůj Tajný oheň, jímž zažehne život v jeho nitru. Tento Stvořitelův dech života změní strukturu vakua vyrvaného Prázdnotě a vytvoří v něm zárodečné zrnko vesmíru, které se ve Velkém Třesku rozpukne jako překrásný květ. V tomto vesmíru pak vznikne nespočetně světů, v nichž se časem zrodí inteligentní bytosti. Mělo to však jeden háček – v Prázdnotě totiž přebývalo Zlo. Bylo součástí i toho kusu Prázdnoty, který z ní vyrval Stvořitel, a z něhož je už nebylo možné vypudit, pouze je v něm co nejvíc oslabit. Proto se všechny Ilúvatarovy světy musely potýkat se Zlem, ale na druhé straně právě díky tomuto věčnému boji v nich inteligentní tvorové prožívali tak bohaté a rozmanité životy. Bojem se Zlem se jejich duše zušlechťovaly, aby v konečném splynutí mohly Stvořiteli poskytnout pro něj existenčně nezbytný zdroj energie. Vždyť právě tato energie byla důvodem, proč si dával tolik práce s vytvářením nových vesmírů. Jó, každej musí koukat, jak se co nejlíp uživit, dokonce i Bůh, pomyslela si dívka poněkud bezbožně. Anuviel klikla myší na tlačítko OK, aby před spuštěním procesu replikace potvrdila správnost svého výběru, a postupně začala zhmotňovat vše potřebné. Nejjednodušší způsob přenosu byl tento – pod širým nebem, ale bylo by možné jej uskutečnit i v uzavřeném prostoru nebo v podzemí. Během úprav Severního Mordoru ji to naučili Aulë s Yavannou, a Anuviel se v této metodě rychle zdokonalila na takovou úroveň, že dokázala zhmotnit prakticky cokoliv a kdekoliv. Vlastně kvůli tomu nemusela chodit sem do lesa a uspořádat pro Siledhela takovou magickou show. Měla však pro to své důvody. Jednak nechtěla vyděsit vesničany nepochopitelnými světelnými úkazy na nebi přímo nad jejich obydlími, a pak chtěla elfa v klidu zasvětit do skutečného rozsahu svých schopností. Také nutno popravdě říct, že se chtěla před Zářícím elfem i trochu vytáhnout. Přesně podle jejího očekávání Siledhel zůstal zírat s otevřenou pusou na hromady hraček, ozdůbek a tretek, mezi nimiž nechyběla ani kapesní zrcátka, které se začaly materializovat v prostoru kruhu. Nakonec se před nimi zhmotnily hory cukrkandlu a kandovaného ovoce, a dokonce i deset jízdních kol různých velikostí. - "Znám elfskou magii a několikrát jsem viděl dělat velké zázraky Gandalfa, a dokonce i Sarumana Bílého v dobách, když byl ještě na straně Dobra, ale něco takového jsem nikdy nespatřil!" vykřikl nadšeně. "Čarodějové vždycky kouzlili nějaké blesky a ohně, nebo dodávali zázračné schopnosti našim zbraním, a někdy taky někoho zakleli nebo jen přechodně očarovali, ale nikdy jsem je neviděl udělat něco užitečného pro normální život." Anuviel se od srdce potěšeně zasmála, ale připomněla elfovi, že Gandalf často používá svoji hůl na zapalování dýmky či ohně, popřípadě jako svítilnu, což se dá rovněž považovat za užitečnou činnost v běžných denních situacích. Siledhel souhlasně přikývl, ale prohlásil, že takové maličkosti se rozhodně nedají srovnávat s jejím uměním. "Vůbec jsem netušil, že máš takhle velkou moc, Anuviel," řekl udiveně. "Vždyť podobné věci dělají jen Valar! A ty jsi navíc jen prostá smrtelnice," vrtěl nechápavě hlavou, protože přes veškerou svou velkorysost a toleranci měl zcela běžné elfské předsudky vůči Mladším Ilúvatarovým dětem. Anuviel tedy Siledhelovi otevřeně vysvětlila, jakou mocí ji obdařil Otec všech, a jakou funkci bude v budoucnosti zastávat ve Středozemi. Nadále již elfa považovala za dobrého přítele a nechtěla před ním mít žádné tajnosti. Tedy lépe řečeno, skoro žádné. Z opatrnosti totiž ani jemu neprozradila, že ji s největší pravděpodobností čeká stejně nesmrtelná existence jako jeho samotného, protože tuto možnost nechtěla zakřiknout. Vlastně byla v koutku duše trochu pověrčivá. Dalo by se však říct, že se její pověrčivost opírala o vědecký základ. Zcela logicky totiž usoudila, že chce-li mít co největší jistotu, že se Ilúvatarova vize jejího budoucího úspěchu uskuteční, bude lepší, když si ji ponechá jen pro sebe, aby neovlivňovala její realizaci. Začínala již dobře chápat vnitřní zákony, které platily i v tak chaotické struktuře
204
KONOPNÁ PANÍ II. jakou je osud. Ani Velký Programátor neměl v rukou jeho průběh, protože ani on nebyl pánem náhody. Mohl jen odhadnout pravděpodobnost dané události a pokusit se ve svém nitru ovlivnit její vývoj, ale ani on neměl stoprocentní záruku, že se skutečně odehraje tak, jak si to představoval. Osudy Země i Ardy toho byly nejlepším důkazem. Prostě i z tohoto příkladu bylo zřejmé, že ani Bůh není dokonalý. Siledhela velmi vzrušila netušená moc jeho smrtelné milenky, a tak dostal chuť zpečetit přímo na místě jejich "něžné přátelství". Anuviel nebyla ani trochu proti, protože elfovo umění milovat by mu záviděl i Ovidius, o autorovi Kámasútry ani nemluvě. Za chvilku už oba leželi na dece nazí a něžně se mazlili. Byl teplý podzimní večer, ale v jejich zápalu by jim snad nevadilo ani kdyby mrzlo, až by praštělo. Siledhel opět přivedl dívku k vrcholné blaženosti a ona mu to velkoryse oplatila, co nejlépe uměla a směla. Elf byl typický pohodář a být s ním byla opravdová radost. Dalo se říct, že Siledhelův neustálý úsměv byl v naprostém souladu s jeho povahou. Netrpěl výkyvy nálady ani se snadno neurážel, a bylo v něm něco pevného jako skála. Prostě chlap, o kterého se ženská může opřít, říkala si Anuviel a v duchu docela zazáviděla jeho manželce. Pak si ale vynadala do hloupých káč a raději se začala zaobírat nápadem, který už pár dní trápil její mysl. - "Cítím v tobě, že máš chuť mi něco říct, ale váháš," řekl najednou elf. "Bojíš se snad, co ti na to řeknu? Jedná se snad o nějakou prosbu, kterou bych ti mohl splnit?" Anuviel se prudce začervenala, ale v tlumeném světle svítilny to naštěstí nebylo moc vidět. Jasnozřivosti Vznešeného elfa však ani přítmí nebylo na překážku. "Ať je to cokoliv, lásko, říkám ti předem, že souhlasím," vřele ji ujišťoval, až nakonec nalezla odvahu se mu přiznat, o čem tak úporně přemýšlela. Siledhel se na ni nejprve překvapeně podíval, ale pak se jeho koutky zvedly ještě výše než obvykle, a se smíchem se odkulil stranou. Chvilku se smál, až se za břicho popadal, ale pak si kleknul vedle Anuviel a pozvedl ruku k přísaze. - "Přísahám, že o tom nikomu neřeknu, že budu mlčet jako hrob!" prohlásil s cukajícími koutky. "A toho tvého elfa tu věc naučím, neboj. Vlastně jsme se za těch pár dní už docela spřátelili, takže věřím, že přijme moje rady, aniž by se urazil." Anuviel si při jeho slovech značně oddechla, ale pořád ještě nebyla zcela prostá obav. Siledhel si toho dobře všiml a objal dívku kolem ramen, aby ji uklidnil. "Nemusíš se bát, že by se ho mé vysvětlování dotklo, my elfové jsme mezi muži zvyklí mluvit o sexu velmi otevřeně. A máš pravdu, když si myslíš, že to takhle bude vhodnější, než kdybys se to pokusila Glorfindela naučit sama. Mně daleko spíš uvěří, že to smrtelnice opravdu přivádí do extáze. Zná přece moji pověst!" zazubil se rošťácky Zářící elf, a Anuviel nad jeho posledním argumentem vyprskla smíchy. - "Já bych mu to klidně vysvětlila, ale bojím se, že by si myslel, že to je jen můj další pokus, jak ho přimět k tomu, aby se ode mne dal uspokojit," obhajovala již zcela zbytečně svoji žádost. "Protože to od něj budu výměnou požadovat!" vyhrožovala přesvědčeně. "Mám už to na něj důkladně vymyšlené, Siledhele. Dovolím mu, aby mne po tvém způsobu uspokojoval, ale pod podmínkou, že totéž přijme ode mne. Jen mne mrzí, že to pro něj nebude tak hezké jako pro mne," dodala smutně. Siledhel zavrtěl hlavou a prohlásil, že tomu tak vůbec nemusí být, pokud bude vědět, jak se ho správně dotýkat. Nabídl se, že ji naučí, jak na ně na elfy, aby dosáhli co největší rozkoše, a hned přešel k praktické výuce. A se svou obvyklou odzbrojující upřímností se jí přiznal, že oni námořníci jsou v těchto věcech přeborníci, protože tráví dlouhé týdny bez žen na moři a někdy jim nezbývá, než si občas sami pomoct od trýznivého chtíče, takže přesně vědí, co a jak. O orálním sexu, čarodějnickém býlí a černoprdelnické církvi svaté - "Ty tak krásně hraješ na moji flétnu, Anuviel!" vzdychal Siledhel. Elf dal jejich erotickým hrátkám romantické pojmenování: hrát na housle a na flétnu. Houslemi narážel na dívčino tělo, jehož stavba značně připomínala tento ušlechtilý hudební nástroj, a co myslel flétnou,
205
KONOPNÁ PANÍ II. snad ani není třeba vysvětlovat. Anuviel se vybavila nejasná vzpomínka na jeden silně eroticky laděný román odehrávající se ve starověké Číně, kde tímto názvem označovali totéž co Siledhel. Knihu četla v dávných dobách svého sexuálně hyperaktivního dospívání a načerpala z ní nemálo inspirace, kterou pak sdílela se svými tehdejšími milenci, neboli voňavými králíčky, jak jim rozverně říkala. Spala tehdy s kdekým, protože po tom, co byla v šestnácti znásilněna ochránci veřejné bezpečnosti a komunistického pořádku, si přestala podvědomě vážit svého těla. Nakonec se z toho po mnoha letech dostala, ale s pořádným počtem kil nadváhy, což jí nijak nepřidalo ani na sebevědomí ani na zdraví. Naštěstí ani tato krutá zkušenost ji nepřipravila o potěšení ze sexu, i když jinak ji silně poznamenala. Z Anuviel vyrostla dospělá žena bez nadbytečných sexuálních zábran, ale citově značně nevyrovnaná. Nadále se však už vyhýbala náhodným vztahům na jednu noc, protože rychle pochopila, že nic nepřinášejí, ale citově vyčerpávají a otupují. Myslela si zprvu, že tady ve Středozemi bude odkázaná jen na tento druh vztahů. Ale kupodivu díky tomu, že jí i přes Ulmovo prokletí zůstala možnost svobodného orálního sexu, zjistila, že i tyto vztahy se dají realizovat trochu jinak, než jak to dělávala v dobách svého bouřlivého dospívání. Třeba s takovým Siledhelem, pomyslela si vděčně a celým tělem jí projela slastná vzpomínka na nedávnou rozkoš. Zářící elf a ta jeho flétna! Hele, Číňané a elfové, smála se Anuviel v duchu, člověk jen zírá, co tyhle tak vzdálené národy mohou mít společného! Ale když se nad tím člověk trochu hlouběji zamyslí, tak na tom vlastně není nic divného. Vždyť orální sex byl součástí běžné každodenní sexuality u většiny starověkých národů, takže lidstvo velmi pravděpodobně oblažoval od samotných počátků jeho civilizace. Jenže pak přišla Svatá římskokatolická církev s geniálním nápadem, jak ze svých kněží udělat poslušné a slepé nástroje, a vykleštila je. Tedy ne doslova, prostě jen pro ně zavedla celibát. Již na přelomu prvního tisíciletí zakázal papež Řehoř VII. ženatým kněžím účast na bohoslužebných úkonech. Zákaz nebyl až do poloviny druhého tisíciletí příliš důsledně dodržován, ale v 16. století spadla klec a Tridentský koncil celibát rigorózně potvrdil. Anuviel si vždycky říkala, že není ani trochu náhodné, že zavedení celibátu v katolické církvi a vrchol řádění inkvizice s jejími hony na čarodějnice spadají do stejného časového údobí. Nadržení kněžouři byli celí bez sebe chlípnou rozkoší, když nutili nebohé ženy na mučidlech učit se zpaměti všechny ty úchylnosti o obcování s rohatým ďáblem, které pak pod hrozbou dalšího mučení musely opakovat před inkvizičním soudem. Falešné přiznání jim jen ušetřilo mučení, ale neuchránilo je od smrti na hořící hranici. Zato černoprdelníci si takhle užili víc, než kdyby strávili celý den brouzdáním po těch nejvíc hard pornografických webech. No, jejich následníkům z konce dvacátého století už nic jiného nezbývalo, protože časy upalování čarodějnic byly nenávratně pryč. Někteří tedy raději přesedlali na malé chlapečky, které jim rodiče svěřovali, aby z nich udělali ministranty a dobré křesťany. Jiní se zase věnovali obcování mezi sebou, ale čarodějnicím se takhle ubohé náhražky v žádném případě nemohly vyrovnat. Mnohé z těchto žen byly jen pomatené venkovanky, ale mezi upálenými čarodějnicemi bylo i nemálo porodních báb. Lékařský stav se při této příležitosti ke své velké necti spojil s církví, aby se zbavil konkurence, kterou představovaly porodní báby pro tehdejší lékaře a felčary. Církev se této masové vraždy velmi ráda zúčastnila už jen proto, že mnohé z těchto porodních bab byly zároveň andělíčkářkami, a potrat odporoval katolické doktríně. Nemluvě o tom, že tento teror přispěl k tomu, že z věřících se stalo ustrašené poslušné stádo, jehož jednotlivé ovečky při pohledu na hořící hranice radostně bečely: "Jen ať hoří ta čarodějnice necudná, jen ať si plápolá, protože tak to aspoň nejsem já!" Inkvizice tehdy odsoudila nejen orální sex, ale i všechny ostatní sexuální praktiky a polohy soulože, až na polohu vleže, tváří v tvář. Vše ostatní spojovali s praktikami ďábla a čarodějnic, a prohlásili to za navýsost hříšné. Nadržení úchylové v černých hábitech dokonce
206
KONOPNÁ PANÍ II. šli tak daleko, že pod pohrůžkou přísných trestů na tomto světě a Božího zatracení na světě onom tuto polohu vnucovali i divochům v nově kolonizovaných zemích, a z toho důvodu se jí říkalo misionářská. Necivilizovaní domorodci byli zvyklí souložit zezadu, podle jejich pohledu v souladu s přírodou, neboť v této poloze se páří většina savců. A když říkám, že misionáři svou polohu domorodcům vnucovali, tak míním, že doslova a velmi neodbytně vnucovali! Této poloze se totiž tak říká právě proto, že misionáři v ní souložili s domorodými ženami, které měli civilizovat a přivést na pravou víru. Není divu, že nacházeli takový požitek ve své misijní osvětové činnosti, a že se jí tak zapáleně věnovali! A tvářili se přitom jako horliví služebníci Boha. Anuviel se při této myšlence hnusem málem zvedl žaludek. Tito povedení Boží služebníci se však nespokojili se zákazem sexuálních praktik, jimiž by si jejich ovečky mohly zpestřovat svůj tvrdý život, ale šli ještě dál. Stejně tak zakázali všechny byliny a rostliny, které dokázaly měnit vědomí a zprostředkovávat svým uživatelům transcendentální zážitky, jež by je mohly osvítit v otázkách poznání. Nespokojili se s tím, že zakázali halucinogenní houby, které člověka přiváděly do stavů, v nichž se dalo komunikovat s transcendentálnem, ale zakázali i požívání konopné pryskyřice a její kouření. Houbičky užívali především šamani při svých rituálech, ale jinak neměly žádné použitelné léčivé vlastnosti, takže to nebyla natolik krutá ztráta, jako když zákaz postihl i nepoměrně rozšířenější konopí, používané rovněž k léčení a k prostému potěšení duše. Křesťanská církev měla k tomuto zákazu jeden velmi dobrý důvod, který byl stále platný i v dnešní době. Vždyť i dnes Vládci zakazují konopí, protože se ho prostě bojí jako čert kříže! Kouření a požívání konopných palic jejich poddanými totiž pro Vládce představuje vůbec to největší možné nebezpečí, neboť jim stejně jako církvi hrozí, že se ovečky vymknou jejich kontrole. Dokonce i ta ignorantská moderní věda přiznala konopí schopnost zvyšovat sociální vnímavost a citlivost vůči cítění a potřebám jiných lidí. Marihuana prostě v lidech rozvíjí empatii, pocit sounáležitosti s druhými a schopnost nezávislého rozhodování. Konopí dělá z lidí svéprávné jedince s vlastním názorem, a těm se vládne daleko hůř než zterorizovanému stádu. I oficiální věda většinou připouštěla, že užívání konopí provázelo lidstvo již od jeho nejtemnějších počátků v prehistorii, a že je tedy možné, že tato úžasná rostlina se svým působením podepsala na jeho duchovním vývoji a pomohla mu se zcivilizovat. Ostatně, tohle Anuviel potvrdil i Stvořitel při jejich poslední rozmluvě. Vždyť právě za tímto účelem daroval konopí lidstvu na Zemi! Tento vskutku Boží dar se možná zasloužil i o vznik tak zásadně důležitého prvku civilizace lidstva, jakým bylo zemědělství. Je totiž velmi pravděpodobné, že konopí bylo úplně první pěstovanou plodinou v dávných lidských sídlištích. Naznačily to výzkumy zabývající se životem afrických Pygmejů, primitivního kmene, který je považován za společenství nacházející se na nejnižším civilizačním stupni lidstva. Pygmejové kouří konopí, aby se posílili, než se vydají na lov, který je vedle sběru plodů a kořínků jejich jedinou obživou. Neznají totiž ani to nejprimitivnější zemědělství, neboť tak daleko se ve svém vývoji nedostali. Vlastně to není tak úplně pravda, protože jednu jedinou rostlinu přece jen u svých chýší s láskou pěstují. A tou je právě konopí! Inkvizice zakázala konopí již ve dvanáctém století a zařadila je do kategorie čarodějného býlí, kam spadaly i houbičky. Ačkoliv se konopí všude hojně pěstovalo pro hospodářské účely, jeho kouření bylo nadále považováno za smrtelný zločin čarodějnictví, za nějž se obvykle trestalo upálením. Ani na léčebné použití konopí církev nehleděla svolnějším okem a nejedna babka bylinkářka, která úspěšně léčila celý kraj svými čistě přírodními přípravky, skončila na hranici jako čarodějka. Anuviel si trpce připomněla osud své oblíbené hrdinky Johanky z Arku, která byla inkvizicí obviněna, že užívá čarodějné byliny, aby slyšela ty své "hlasy". Netřeba snad ani dodávat, že na předním místě v tomto výčtu zakázaných bylinek figurovalo právě konopí.
207
KONOPNÁ PANÍ II. No, doufám, že já sama dopadnu líp než ta nebohá hulička Johanka, říkala si optimisticky Anuviel. Jsem sice taky hulička, ale jsou mezi námi přece jen podstatné rozdíly. Obě jsme sice bojovaly v brnění a s mečem v ruce a snažily jsme se udělat ze světa lepší místo k žití, ale já jsem na tom podstatně lépe než ona, ujišťovala sama sebe. Dodávala si tak odvahu, protože v hloubi duše se přece jen hrozně bála, že by mohla dopadnout podobně. Johanka ale bojovala ve službách budoucího francouzského krále, zatímco ona kope za Velkého Programátora. Karel VII. svou Pannu Orleánskou nakonec zradil, a když už ji nepotřeboval, mrzce a zbaběle ji předhodil jejím nepřátelům. Něčeho podobného se já od Stvořitele nemusím obávat, protože s ním mám jistotu, že mne nepodrazí, říkala si Anuviel s neotřesitelnou důvěrou v morální integritu svého Pána. Prostě celý rozdíl spočívá v tom, že Johanka sloužila světské moci, která často bývá nástrojem Zla, zatímco já té Boží, která je sama o sobě Dobrem. Zní to možná nabubřele, ale je to tak! Navíc se ve Středozemi nemusím bát žádné církve svaté ani její inkvizice, i když to tady také vždycky není procházka růžovým sadem, uzavřela své přemítání, a se svým obvyklým elánem svědomitě proklela všechny pozemské církve až do posledního kolena. ***
***
***
***
***
***
Dárky udělaly vesničanům obrovskou radost. Největší úspěch měla podle očekávání jízdní kola. Náčelník si jedno ponechal pro své děti a druhé velkoryse věnoval Východňanům. O zbytek kol se podělili ostatní skřeti z vesnice a ani se o ně příliš nepohádali. Skřeti se na nich tak neuvěřitelně rychle naučili jezdit, až si Anuviel říkala, že je to možná nějaký pozůstatek jejich elfského dědictví, protože elfové rovněž vynikali smyslem pro rovnováhu. Družina opouštěla vesnici doprovázena až k lesu nadšeným a vděčným průvodem skřetů všeho věku, od babiček až po nejmenší drobotinu. Projeli ještě několik dalších vesnic, až se sedmého dne od odjezdu z Gilbaru dostali ke břehům jezera Núrnen.
- Osídlování Severního Mordoru Anuviel ještě nikdy nespatřila tento kraj na vlastní oči a stejně na tom byl i Siledhel. Glorfindel u jezera krátce pobýval před mnoha tisíci lety, ale od těch dob se zdejší krajina natolik změnila, že už ji ani nepoznával. Vlivem zhoršení ekologických podmínek celé Černé země se západní část Jižního Mordoru proměnila ve vyprahlou polopoušť. Západní přítok jezera, řeka Núrnen, následkem těchto změn zhořkla, a postupně hořké soli zamořily i vodu stejnojmenného jezera. Z kdysi zeleného úrodného kraje zbyl jen úzký pás jakž takž úrodné půdy lemující břehy této obrovské vodní nádrže. Právě tady se pěstovala většina dobytka a zemědělských plodin, které zásobovaly obyvatelstvo Mordoru. Žila zde smíšená populace Východňanů a skřetů, většinou skurut-hai. Kupodivu právě v této zastrčené rurální oblasti vznikla ta nejcivilizovanější společnost Mordoru. Nositeli civilizace byli Východňané, kteří sem přišli, když se Sauron na pár tisíciletí stáhl do ústraní a ztratil nadvládu nad Jižním Mordorem. Poté co se Sauron opětovně zmocnil celého Mordoru, zakázal Východňanům odejít zpět, a ti museli nadobro zůstat u jezera Núrnen. Východňané se časem smířili s tímto neblahým údělem a vyšli ze svých do té doby hermeticky uzavřených patriarchálních komunit, v nichž se striktně izolovali od populace místních skřetů. Sauron jim totiž zakázal dříve čilé styky s jejich příbuznými ve Východním císařství, a tak po druhé generaci již Východňané nevydrželi žít v takovémto osamocení a začali se stýkat s místními skurut-hai. Až na pár výjimečných případů se s nimi nemísili, ale
208
KONOPNÁ PANÍ II. předávali jim své znalosti a zvyky. Jihomordorští skřeti se tak díky jejich působení stali na skřety velmi civilizovanými, a často dokonce i gramotnými. Východňanů bylo proti skurut-hai velmi málo, výchozí poměr byl jedna ku padesáti, takže ve svém vlastním zájmu raději vycházeli se skřety po dobrém. Jejich nepočetné farmářské a obchodnické komunity vedli silní a moudří vůdci, které bezvýhradně poslouchali všichni, včetně mladých výrostků. Proto ani nedocházelo k nějakému závažnějšímu porušování kázně, jež by mohlo mít za následek zhoršení vztahů mezi oběma plemeny. Východňané vystupovali vůči skřetům spíše v roli přátelských učitelů a moudrých rádců, než aby jim arogantně dávali najevo svoji nadřazenost. Vyplatilo se to oběma stranám, protože Východňané byli ve své nové nedobrovolné vlasti ctěni a uznáváni, zatímco zdejší skřeti si v porovnání s ostatními skřety ve Středozemi žili v nevídaném dostatku a přepychu. Dívčini tři skurut-hai a Maru, kteří odsud pocházeli, byli důkazem, že tato na skřety nevídaná kulturní vyspělost se ve zdejší populaci udržela ještě dlouho po opětovném vzestupu Sauronovy moci. Ale bylo to zjevné i jinak, jak se teď Anuviel mohla přesvědčit na vlastní oči. Snad právě díky této výjimečné civilizovanosti zdejšího obyvatelstva probíhal pobyt statisíců uprchlíků v neuvěřitelném pořádku a pohodě. Zdejší skřeti prokázali úžasnou velkorysost a vstřícnost vůči svým často polodivokým soukmenovcům, což svým způsobem souviselo s tím, že v Jižním Mordoru byli za barbary do té doby považovaní právě oni. Východňané se již od počátků jejich vzájemných styků ke skřetům chovali velmi slušně a přátelsky, takže mezi nimi nikdy nedošlo k vážnějším třenicím či dokonce ke krveprolití. Místní obyvatelé tedy v sobě neměli nahromaděnou žádnou frustraci, kterou by si potřebovali vybíjet na slabších příchozích. Zdejší skřeti se chovali k uprchlíkům podobně, jako se vůči nim samotným kdysi chovali Východňané. Tento model chování zůstal vtisknut do jejich podvědomí a oni jej teď bezděčně opakovali podobně jako děti napodobují chování svých rodičů. Psychologie se ve Středozemi řídila stejnými zákony jako na Zemi a i zde platilo, že dospělý rodič má tendenci k opakování modelů chování, které zažil u svých vlastních rodičů, a tím pádem i sklon chovat se ke svým dětem stejně, jako se jeho rodiče chovali k němu. Bohužel platí i to, že nejen v dobrém, ale i ve zlém. Uprchlické tábory byly díky obchodnickému nadání Paní skřetů dobře zásobeny potravinami, přikrývkami a šatstvem, takže nikdo nemusel strádat zimou nebo hlady. Z Jižního Ithilienu přišli nejen hobiti, ale i celé tucty Legolasových lesních elfů, kteří zde působili jako učitelé a zároveň pomáhali s organizací života v táborech. Elfové také přišli s nápadem vytvořit pracovní skupinu podobnou Orcasově task force pro osídlení Severního Mordoru. Dvakrát týdně se všichni velitelé uprchlických táborů scházeli se zástupci místních obyvatel, elfy, hobity a kapitány gondorského vojska, aby řešili problémy související s pobytem takové masy skřetů na tak malém území. Na jejich schůzky docházel i Dorcas, aby byl Orcas informován o tom, co se děje, a v případě nejvyšší nutnosti mohl zasáhnout svojí autoritou nejvyššího velitele skřetí armády. Je nutno říct, že se to nestávalo často, protože většina problémů se vyřešila dohodou. Příchozí skupina cestovatelů byla uvítána s velkou slávou, ale Anuviel naléhala, aby se co nejrychleji pustili do práce. Koneckonců, krávy v Severním Mordoru brzy odstaví telata, a pokud nebudou pravidelně dojené, ztratily by svou vysokou dojivost. Nebyl to sice napohled ten nejvznešenější argument, jakým by mohla odůvodnit svůj spěch, ale zdejší zkušení chovatelé dobytka jej okamžitě uznali za velice závažný a pohnuli kostrou. Dívka však měla v zásobě ještě jeden dobrý důvod spěchat. Chtěla totiž dočasně vystěhovat všechno původní obyvatelstvo z Jižního Mordoru a provést tam podobné změny jako v severní části země. Nikoliv tak rozsáhlé a hluboké jako na severu, protože se chtěla zaměřit jen na oblast kolem jezera, která nebyla ani zdaleka tak těžce kontaminovaná jako Severní Mordor. Měla v úmyslu tam provést jen lehké úpravy povrchu a vytvořit pod ním podzemní energetickou
209
KONOPNÁ PANÍ II. infrastrukturu horké a studené vody, žhavé lávy a stlačeného vzduchu, která jí umožní vybudovat podobně vybavené skřetí domovy, jaké už stály na severu. Anuviel se sice již předtím zařekla, že pro skřety nebude dělat žádné další zázraky, ale změnila názor, když na vlastní oči uviděla, jak dobře místní skřeti zacházejí se svými méně šťastnými bratry. Nechtěla, aby se zdejší oblast stala jakýmsi civilizací zapomenutým koutem, kde zůstanou jen ti největší peciválové a ztracené existence. Dobře si však uvědomovala, že tento zásah by zničil stávající skřetí a východňanské domovy. Rozmlouvala o tom nejen s Orcasem a jeho druhy, ale i s východňanskými vůdci a skřetími náčelníky ve vesnicích, jimiž projížděli, až nakonec došla k přesvědčení, že kdyby to neudělala, bylo by to ještě horší. Život místních lidí byl válkou a pobytem takové masy uprchlíků už stejně natolik rozvrácen, že další převratná změna nebude v jejich utrpení hrát zase tak velkou roli. Zvlášť když bude k lepšímu! Anuviel se svými společníky cestou připravila plán, jak tento přesun zrealizovat. Vlastně to nebude tak těžké, protože zdejší obyvatelé odejdou do Severního Mordoru jako poslední teprve poté, co se tam přesunou všichni uprchlíci. Pak na pár dní zaujmou jejich místo v tranzitních táborech vybudovaných na hranici mezi oběma částmi Černé země. Anuviel mezitím provede potřebné úpravy a do týdne se všichni budou moct vrátit zpět. Vytvoří chráněné zóny, v nichž budou moct uskladnit svůj majetek, a dokonce tam i ponechat svá domácí zvířata, na nichž často velmi lpěli. Až se vrátí, najdou svá pole již osetá novou úrodou a nové dobře vybavené domovy na klíč, připravené k nastěhování na stejných místech, kde stály staré skřetí a východňanské vesnice. Přesun uprchlíků do Severního Mordoru začal hned třetího dne po příjezdu cestovatelů. Nejprve se dala do pohybu skřetí armáda v čele s Orcasem, která vstoupila do nové země jako první. V patách jí táhl nekonečný proud skřetů všech velikostí a ras, který se jako mohutná řeka vlil do Nan Galenu a rozptýlil se po vesnicích a průmyslových oblastech Severního Mordoru. Anuviel kladla Orcasovi na srdce, ať dohlédne na to, aby si skřeti nepředstavovali, že se rovnou mohou usadit natrvalo, protože prvních šest měsíců budou muset přinejmenším dvakrát změnit místo svého pobytu. Věděla sice, že během této doby budou skřeti značně nedbalí vůči svým přechodným domovům a hodně věcí a zařízení v nich poničí a pokazí, ale musela to risknout. Však až se usadí ve svém, získají k majetku určitě lepší vztah. A ona si s nápravou lehce poradí, protože měla v paměti systému uložené matrice všech domácností, takže jejich obnovení do původního stavu pro ni bylo otázkou jen pár hodin práce. Během prvního týdne všichni uprchlíci opustili Jižní Mordor a nyní se chystali na cestu místní skřeti a Východňané. Stačili již zabalit veškeré své cennosti a uložit je v ohradách, které Anuviel vytvořila u každé vesnice. Poslední den před odchodem tam ještě nahnali svůj dobytek a další domácí zvířata včetně psů a koček. Velice se divili, když se jednoho rána probudili a spatřili ohrady obehnané vysokým a mohutným kamenným valem, které přes noc vyrostly v sousedství jejich vesnic. Tato malá ukázka nezměrné moci Paní skřetů v nich vyvolala velkou touhu spatřit další její zázraky, a tak odcházeli s nedočkavým rozechvěním a představovali si, co asi tak najdou, až se sem zase vrátí. Landroval a jeho orlí bratři si mohli strhat křídla, jak často létali mezi oběma částmi Mordoru a nosili sem a tam zprávy o tom, jak probíhá tohle tak neskutečně obrovské stěhování národů. Orcas vzkazoval, že všechno jde jako po másle, a že skřeti jsou příliš nadšení ze všech těch novot, než aby dělali závažnější potíže. Anuviel byla moc ráda, ale s poslední várkou Východňanů a jihomordorských skřetů raději poslala i Glorfindela, aby Orcasovi pomohl. Zlatovlasý elf se totiž ukázal jako organizační génius, a navíc přesně chápal její záměry. Glorfindela sice mrzelo, že nemůže s dívkou zůstat jako Siledhel, ale nedal to na sobě znát, protože si dobře uvědomoval, jak velkou službu jí svým odjezdem prokáže. Glorfindelova frustrace se zmírnila teprve tehdy, když se mu dívka svěřila, proč vlastně chce, aby s ní Zářící elf zůstal. Řekla mu, že si ho ponechává při sobě vlastně jen proto, že v
210
KONOPNÁ PANÍ II. Severním Mordoru by nebyl k ničemu dobrý, zatímco tady ho alespoň mezitím naučí klouzat na vodním prkně po hladině jezera, jak mu slíbila. Ukázalo se totiž, že podobně jako Glorfindel vynikal v organizaci velkých skupin jedinců, Siledhel v ní byl naprosto nulový. Prostě, co jiného by se dalo čekat od námořníka, zvyklého velet tak nanejvýš své nepočetné posádce. Jó, ani elfové nejsou dokonalí, říkala si Anuviel lehce zklamaně a silně posměšně. Terčem jejího výsměchu však nebyl Zářící elf, ale ona sama, protože si uvědomila, jak hloupě si ho zidealizovala. Siledhel byl skvělý v posteli, ale pro život by možná nebyl tak dokonalým partnerem, jak si zprvu myslela! Konečně odešli poslední migranti a Anuviel se Siledhelem v Jižním Mordoru osaměli. Anuviel hned první den elfa naučila jezdit na surfu, a dokonce mu na jezeře vytvořila vysoké vlny, aby si to pořádně užil. Elfský námořník ji v tomto ohledu ani trochu nezklamal a po necelé hodince elegantně klouzal i po těch nejvyšších vlnách. Techniku wind-surfingu zvládl s podobnou lehkostí a Anuviel si oddechla, protože bylo zřejmé, že se během pobytu s ní rozhodně nebude nudit. Sice nemohla celý den udržovat vysoké vlny kvůli rybám a vodnímu porostu, které jimi dost trpěly, ale slíbila mu, že jednou denně pro něj aspoň na hodinku spustí pořádné vlnobití, a po zbytek dne zajistí čerstvý vítr, aby mohl plachtit na wind-surfu. Siledhel však neměl ani pomyšlení na nějakou nudu, a to ani když se zrovna neproháněl po hladině jezera. Schopnosti Konopné Paní mu doslova braly dech. Měl už sice možnost ji spatřit při konání zázraků, ale ve srovnání s tím, co prováděla s okolní krajinou, to bylo jako dětská hra. Díky své podstatě Vznešeného elfa byl schopen napojit se podobně jako Galadriel na její vnitřní browser a sledovat ji při práci. Nesmírně mu lichotilo, když se ho dívka občas zeptala na radu ohledně nějaké otázky týkající se fauny a flóry Středozemě, kterou dobře znal díky své důkladné a všestranné elfské výchově. S téměř nábožným vytržením sledoval, jak se její představy mění v hmatatelnou realitu, a během těch pár dní, co trvalo jejich tvůrčí spojenectví, se v něm odehrála převratná a nebezpečná změna. Siledhel se totiž do Anuviel strašlivě zamiloval. Byl si dobře vědom toho, jak je to nesmyslné a kruté vůči jeho manželce, ale nemohl si pomoct. Dokud ji měl za byť udatnou a neobyčejnou, ale pořád ještě jen pouhou smrtelnici, žádné podobné nebezpečí mu nehrozilo. Ale to, co na vlastní oči teď viděl dívku dělat, se již nedalo považovat za dílo prosté ženy z elfy tolik přezíraného lidského rodu! Stala se pro něj bohyní, jíž byl ochoten se obětovat i přes její smrtelnost. Anuviel si tuto změnu nejprve ani neuvědomila. Vždyť Zářící elf měl už předtím ve zvyku ji lehkomyslně nazývat svou láskou a při mazlení jí vášnivě šeptat do ucha, jak moc ji miluje. Nebrala to vážně, protože jí bylo jasné, že slova pronesená v milostném rozpoložení nemají patřičnou váhu. Ke konci jejich osamoceného pobytu v krajině převratných změn jí to však došlo, a upřímně se zděsila. - "Jak mne můžeš milovat, Siledhele, když už jednou miluješ svoji ženu?" ptala se ho vyčítavě. "Vždyť vy elfové milujete jen jednou za život!" Zářící elf jí však prudce odporoval a citoval několik příkladů z elfských dějin, které dokazovaly, že tomu tak nebylo docela vždycky. "Ale vždyť velekrál Finwë draze zaplatil za to, že se po smrti Míriel znovu zamiloval a oženil. Kdyby to neudělal a vychovával Fëanora sám, nikdy by se jeho syn nestal tak pyšným a zatrpklým vůči svým nevlastním bratrům. A Noldor by nikdy nemuseli odejít z Blažené říše," vrtěla Anuviel odmítavě hlavou nad jeho příklady. - "Jenže pak by ani nezískali tak velkou slávu," oponoval jí Siledhel čistě mužským argumentem. "A Temný pán by navždy uchvátil vládu nad Středozemí." Na to už Anuviel nevěděla, co mu říct. Zářící elf měl v zásobě ještě pádnější argumenty a následující noc jí je průkazně předložil. Prostě to vzal přes postel, jak to chlapi mívají ve zvyku. Dívka ale i přesto trvala na tom, že ho nemiluje a že jeho vášeň k ní je marná a zbytečná. Siledhel však byl zvyklý v životě dostávat vše, čeho se mu zamanulo, a jejím slovům nevěřil. Však on jí dokáže, že je jeho láska opravdová, a nakonec si ji získá jen pro sebe, ujišťoval sám sebe.
211
KONOPNÁ PANÍ II. Prostě byl tvrdohlavý a nepoučitelný jako každý příliš úspěšný milovník přesvědčený o své neodolatelnosti. Poslední dny úprav Jižního Mordoru Anuviel věnovala budování skřetích a východňanských vesnic. Skřetí obydlí byla většinou vyhloubená ve skálách, ale v některých osadách stály i neumělé sruby. Anuviel je nahradila roubenými chalupami v rohanském stylu, který se jí tak líbil, a inspirovala se Rohiry i při jejich výzdobě. Všechny nové veřejné budovy se školami, úřady a kulturními zařízeními postavila ve stylu inspirovaném elfskou architekturou, avšak prostém a účelném, aby v tomto rurálním prostředí nevypadal jako pěst na oko. Zdejší skřeti si časem určitě vyvinou svůj vlastní styl, ale budou moct vyjít z kultury národů, jejichž krev koluje v jejich žilách, říkala si. Východňanské vesnice postavila přesně podle původních vzorů, které si před zničením povrchu krajiny poctivě jeden po druhém naskenovala a uložila do systému. Nebylo to ani tak pracné, jak by se mohlo zdát, protože lidských osad bylo v Jižním Mordoru jen pomálu. Východňané najdou svá obydlí na první pohled téměř nedotčená, ale až do nich vstoupí, neuvěří vlastním očím, říkala si potměšile. Vybavila jejich domy stejným komfortem jako skřetí obydlí, a stejně tak je i zásobila vším potřebným pro jejich provoz. Na úplně poslední den si Anuviel ponechala to, nač se nejvíc těšila. Rozhodla se totiž, že si vyšlechtí úplně nový druh konopí, který bude specificky mordorský, a nazve ho cannabis mordorica. Dá mu takové vlastnosti, aby mělo universální využití – jak pro průmyslové, tak i pro léčebné a rekreační účely. A co se týče toho posledního způsobu využití, udělá ho tak veselé a uvolňující, že skřeti zapomenou na všechny ty hrůzy, jimiž za poslední léta prošli, a budou se radovat z přítomnosti a z naděje, kterou jim nabízí budoucnost. Pracovala na tom celé dopoledne za vydatné pomoci Siledhela, který tak poctivě testoval průběžné výsledky jejích pokusů, až z toho byl úplně napadrť. O tom, proč elfové nepotřebují větší hlavu než lidi Zářící elf totiž už od prvního večera v Minas Ithil naprosto propadl kouzlu této nové byliny. Tvrdil, že mu umožňuje prožívat své snění a vzpomínání s ještě daleko větší barvitostí a jasností, než jak tomu u elfů obvykle bývalo. Shodli se s ním na tom i ostatní elfové, kteří ve Středozemi holdovali tomuto novém návyku, a tak Anuviel usoudila, že na tom opravdu něco bude. Nakonec, když konopí dokázalo rozšiřovat vědomí smrtelníků, proč by nemohlo podobně působit i na elfy? Od Ilúvatara věděla, že elfové žijí napolo v materiálním a napolo v duchovním světě, takže dokáží velmi živě vyvolávat své vzpomínky, téměř jako by je znova prožívali. Mají při tomto snění otevřené oči a zpívají, aby se uvedli do transu, v němž se napojují na virtuální komunikační kanál vyhrazený snění a paměti, který je naladěný na jejich osobní frekvenci. Elfům tato schopnost ulehčuje strasti jejich nesmrtelného bytí, protože si takhle opakují krásné chvíle svého života, nebo sní o přenádherných neskutečných světech. Ilúvatar jí vysvětlil, že podobným kanálem disponují i smrtelníci, ale u nich je pouze prostředkem umožňujícím funkci běžného nočního snění a paměti. Velký Programátor jí tohle vysvětloval mezi výbuchy smíchu, které ho zachvátily poté, co se ho Anuviel nevinně zeptala, proč elfové nemají podstatně větší hlavu než smrtelníci. Proč by probůh měli mít větší hlavu? Co tě to holka napadlo, tázal se Stvořitel a prohýbal se smíchy. No, přece proto, aby se jim do ní vešly všechny jejich vzpomínky, trochu uraženě vysvětlovala Anuviel. Vždyť lidský mozek využívá svoji kapacitu jen z nějakých deseti, maximálně patnácti procent. Ale ani kdyby jel naplno, nemohlo by to stačit, aby se do něj vešly vzpomínky na desetitisíce let života! Jenže, děvče moje zlaté, vysvětloval jí Stvořitel, když se do sytosti vysmál, elfové žádnou větší hlavu nepotřebují z toho prostého důvodu, že dlouhodobá paměť nesídlí v hlavě. V mozku máte jen základní prvky paměti nezbytné pro každodenní život, které jsou do něj hluboce vyryté, a zároveň v něm sídlí krátkodobá paměť. Je to podobné jako BIOS a RAM v
212
KONOPNÁ PANÍ II. počítači s přístupem k síťovému disku v jeho systému. Přece by jako zkušená hulička měla dobře vědět, že konopí ovlivňuje pouze krátkodobou paměť. Základní paměť by se jím narušit ani nedala, protože je velmi odolná vůči vnějším vlivům, těžko se dá například zapomenout kolik je jedna a jedna, nebo jak se jmenuješ, ne? No, a jinak tam nic dalšího, co by mohlo konopí ovlivnit prostě není, vykládal Stvořitel pobaveně. Vysvětlil jí tehdy, že vzpomínky jsou uložené v jeho nitru a smrtelníci i elfové se na ně napojují jako přijímače na vysílač. Rozdíl mezi požitkem z jejich příjmu u Starších a Mladších Ilúvatarových dětí by se možná dal analogicky vysvětlit přirovnáním k televizi. Elfové prý mají vysílání v barvě a s kvalitou dolby stereo, zatímco smrtelníci se musejí spokojit jen s černobílým obrazem a mono zvukem. Občas však dochází k přeslechům a lidé se někdy napojí na elfský kanál a prožijí tak úžasně živý a krásný barevný sen, že jsou z toho ráno celí tumpachoví. Nebo se stane, že se připojí k paměťovému kanálu jiného smrtelníka a sdílejí s ním jeho vzpomínky. Prostě je to stejný bordel, jaký kdysi býval na analogových telefonních linkách, včetně toho odposlechu nahoře, říkala si ironicky Anuviel při Ilúvatarově výkladu. Ale no tak, s tamtěma mne přece nebudeš srovnávat, napomenul ji přísně Stvořitel. Já vás sice odposlouchávám, ale nikdy takto získané informace proti vám nezneužívám. Toho sis snad už mohla všimnout, ne? Dívka mu musela dát za pravdu a pokorně se za svoji bezbožnost omluvila. Stvořitel ještě doplnil svůj výklad podrobnostmi o dalších virtuálních kanálech, jimiž s ním jeho děti mohou komunikovat. Jsou to například gnozeologické kanály, na něž se lidé v jejím světě od nepaměti napojovali prostřednictvím meditace, náboženského vytržení nebo čistě chemicky po požití některých rostlin či látek, jako třeba konopí, halucinogenní houby, kaktusy anebo LSD. Vytrvalým a pozorným sledováním tohoto Božího výukového programu u nich dochází k osvícení, a dokáží takto získávat důležité poznání, jehož by jinak nedosáhli. Tento vzdělávací proces je přínosný pro obě strany, jak pro lidi, tak i pro něj, jejich Stvořitele. Lidské poznávání je totiž pro něj až milostně libé, jak se Anuviel trochu s rozpaky svěřil. Při lidském zvolání heuréka! Bůh prožívá podobné slastné chvění, jako Matka Země (která je jeho součástí), když ji lechtají bosé nohy divochů tančících na její počest. Vždyť objevováním a poznáváním se lidé dostávají nejblíže k Bohu, zatímco zákazy a omezováním poznání se od něho zase nejvíce vzdalují. Stvořitel měl tak velkou pifku na křesťanské církve hlavně proto, že pod vedením stvůr Zla a v úzkém spojenectví s Vládci systematicky cenzurovaly a zakazovaly právě tyto bohulibé činnosti. Díky chování církví Stvořitel považoval křesťanství za naprosto nenapravitelnou a zavrženíhodnou úchylku, za ten nejhorší ze všech náboženských systémů Země. Podle jeho názoru se křesťanské církve svým zakazováním a omezováním poznání člověka již dávno odvrátily od Boha, aby nastoupily cestu vedoucí přímo do nejtemnějších pekel věčného zatracení. Božský pedagog tehdy dívce ještě vysvětlil, že všechny tyto fenomény snění, paměti a osvíceného poznání fungují díky Tajnému ohni, jenž je Ilúvatarovým dechem života. Představuje kosmické vědomí, ten záhadný vitální princip, který najdeme na počátku každého procesu stvoření, a který působí jako síla v protikladu k nevědění, rozpadu a uniformizaci, na Zemi obvykle vyjadřovaných fyzikální veličinou entropie. Anuviel se při jeho slovech šťastně usmála, protože potvrzovala to, co si již dávno myslela. Měla pravdu, když se vysmívala pozemské vědě, která se domnívala, že dokáže odhalit všechny částice a vlnění, zatímco takhle klíčová věc jí naprosto unikala. Tajný oheň nebyl ničím jiným než Boží myšlenkou, krásou Sheldrakeovy kytice orchidejí, a tím i tou nejvyšší a nejdokonalejší láskou. Vždyť Bůh sám byl vrcholem krásy a lásky, a především všeho poznání. ***
***
***
***
213
***
***
KONOPNÁ PANÍ II. Vzhledem k tomu, že Zářící elf byl k poledni již nepoužitelný pro další testování voňavého kouře z mordorských paliček, Anuviel ochutnala svůj poslední výtvor sama. Neměla nikdy v oblibě samochválu, ale tentokrát si musela upřímně poblahopřát. To byl ale úžasný model! Chvilku poté, co dokouřila dýmku čisté drti z paliček, si byla již naprosto jistá, že cannabis mordorica bude určitě ve Středozemi slavit velké úspěchy. Pojmenovala svoji odrůdu "Ilúvatarův dech" a doufala, že tím Stvořiteli udělá opravdovou radost. Siledhel se do večera dostal ze svého zasněného opojení a hrozně se dívce omlouval, že tak trapně odpadl. Anuviel ho se smíchem ujistila, že prokázal velmi vysokou odolnost, když tak poctivě zkoušel všechny ty nepodařené polotovary, a že mu teď dá za odměnu ochutnat konečný výsledek své celodenní práce. Podělili se tedy o dýmku Ilúvatarova dechu, který Zářícího elfa přivedl téměř do extáze a do velmi milostné nálady, takže poslední noc v Jižním Mordoru strávili velmi příjemným způsobem. Ráno se už jen sbalili, sedli na koně a po čerstvě vydlážděné silnici cvalem vyrazili směrem na sever.
- Zhulenej král Kovář Po příjezdu na hranice zůstali Anuviel se Siledhelem celý den v tranzitním táboře pro jihomordorské skřety a Východňany, aby jim vysvětlili, jaké úpravy dívka provedla v jejich zemi. Anuviel je také potřebovala přesvědčit, aby během následujícího půl roku ponechali své děti a mládež v Severním Mordoru, aby měli možnost se tam seznámit se svou novou zemí. Východňané i skřeti nakonec souhlasili, protože Anuviel již osela jejich pole, která tak nebudou v nejbližších měsících potřebovat příliš velkou péči, a dokáží se o ně postarat i bez mládeže. Dospělí v Jižním Mordoru se tedy budou moct plně soustředit na vzdělávání, protože i tam měli Východňané a vzdělanější skřeti půl roku vyučovat své negramotné spoluobčany. Jen s tím rozdílem, že se nebudou muset každé dva měsíce stěhovat a měnit druh práce jako skřeti v Severním Mordoru, ale zůstanou na jednom místě a budou se věnovat práci na svých statcích. Obyvatelé Jižního Mordoru, kteří se nyní vraceli do svých starých domovů, byli totiž pevně rozhodnutí tam i nadobro zůstat. Nevrátili se však všichni, protože mnoho z nich se nechalo zlákat vyhlídkou na nevídaná dobrodružství na severu a raději se přihlásili jako uprchlíci, aby se tam mohli usadit. Osídlování Severního Mordoru prozatím probíhalo celkem bez zádrhelů, a tak tři týdny po vstupu armády se vojáci stáhli do Gilbaru, aby mohla začít volba skřetího krále. Velení armády navrhlo pět kandidátů, mezi nimiž samozřejmě nemohl chybět Orcas. Samotné hlasování pak proběhlo tím nejjednodušším možným způsobem – aklamací. Obrovský desetitisícový zástup skřetích vojáků se shromáždil na prostranství hipodromu dole pod městem a při vyvolání jména kandidáta dával hlasitě najevo míru svého souhlasu či nesouhlasu. Anuviel byla napjatá jako luk před výstřelem, ale když Worgaz v roli vrchního ceremoniáře vyslovil jméno Orcase, spadl jí kámen ze srdce, protože reakce davu byla naprosto jednoznačná. Ze všech stran se ozývalo hromové "Ano!" a "Orcas králem!", takže o výsledku hlasování se nedalo sebeméně pochybovat. Kovář Orcas byl zvolen prvním králem svobodného Mordoru! Anuviel tak mohla konečně dohrát svou šachovou partii o Středozem. Teď už věděla, kdo vlastně byl tím Bílým králem, za něhož tak dlouho a úporně bojovala, a kterého nakonec dovedla až k trůnu. Nový král nejprve přijal hold svých kapitánů, ale pak se na něj vrhly jeho děti a hned se ho začaly vyptávat, jestli jsou teď tedy princ a princezna. Orcas je se smíchem a slzami v očích ujistil, že vlastně ano, ale že jestli budou zlobit, tak jim svou královsky pádnou rukou dá na zadek stejně jako předtím. Načež se k němu konečně prodrala Niša a ubezpečila ho, že jestli mu kralování stoupne do hlavy, tak ona se postará o to, aby mu spadnul hřebínek, protože jí si 214
KONOPNÁ PANÍ II. žádným titulem královny nekoupí. A hlavně ať si nemyslí, že mu teď když bude králem, bude tolerovat nějaké královské milenky jako Arwen Elessarovi, s tím ať rozhodně nepočítá a kouká jí být věrný. Když se Anuviel konečně dostala k Orcasovi, aby mu také poblahopřála, byl ubohý skurut již svou ženou natolik zdeptán, že si už ani nebyl jistý, zdali si svým zvolením vlastně vůbec polepšil. - "Prosím tě, Anuviel, řekni tý strašný ženský, že jsem jí byl celou tu dobu věrnej," úpěl novopečený král s prosebným pohledem. Anuviel mu se smíchem vyhověla a ubezpečila Nišu, že během celého válečného tažení Orcas na jiné ženy ani nepomyslel a že stále mluvil jen o ní. Niša to samozřejmě věděla, ale byla toho názoru, že mužské je občas třeba pořádně srovnat do latě, aby si moc nevyskakovali. Prostě otázka prevence, šeptala se smíchem Anuviel do ucha. Dívka měla nesmírnou radost, že volba dopadla přesně podle jejích plánů a že Zrcadlo skutečně nelhalo. Ještě odpoledne zavedla Orcase s Nišou do korunovační síně, aby jim ukázala, co se vlastně skrývalo pod plášti přikrývajícími podstavec před trůny, a zavedla je také do kovárny nad sálem. Orcas hleděl na žezlo v podobě kovářského kladiva a na přepychově zařízenou kovářskou dílnu a jen nasucho polykal své roztrpčení nad tím, že mu jeho lidská přítelkyně předem nic neřekla. Anuviel mu vysvětlila, že ačkoliv věděla, jak dopadne volba, nesměla mu nic dát najevo, takže nakonec jí už ani tolik nevyčítal, že ho tak dlouho držela v nejistotě. Orcas vlastně až do poslední chvíle moc nevěřil ve své zvolení, protože byl příliš skromný a neměl v sobě žádnou touhu po moci. Spíš než s královským titulem počítal s tím, že bude dál pomáhat s problémy týkajícími se rozmístění obyvatelstva a jeho vzdělávání, i když ani to nebylo, co by si nejvíce přál. V hloubi duše Orcas totiž nejvíc toužil po návratu k jezeru Núrnen, stýskalo se mu po klidném životě s rodinou a jeho staré práci kováře. Jenže zároveň si již začínal uvědomovat, že během posledního roku se v jeho životě přihodilo tolik podivných a zásadních věcí, že návrat k dřívějšímu poklidnému životu už pro něj nikdy nebude možný. Příliš mnoho viděl a poznal, než aby se teď mohl vrátit do své zastrčené vesnice a s klidným svědomím si tam žít dál, jako by se nic nestalo. Orcas byl totiž velmi zodpovědný skřet, a aniž by si to uvědomoval, v poslední době se z něj stal i zapálený vlastenec. Byl nesmírně hrdý na svou novou zemi a již při okružní prohlídce se zástupci okolních národů se sám sobě zapřísáhnul, že udělá všechno, co bude v jeho silách, aby takové bohatství a krása nepadly vniveč a dál vzkvétaly, tak jak to chtěla Anuviel. Orcas se ji už od prvních dnů jejich známosti naučil mít upřímně rád, i když se nikdy předtím nepřátelil se ženou, a navíc ještě z lidského rodu. Se svou vrozenou inteligencí pochopil, že jí může plně důvěřovat, a že dívka ho nikdy nezklame, protože její cíle jsou naprosto v souladu s jeho vlastním prospěchem i s prosperitou celého národa skřetů. Jako její starý přítel a druh v mnoha dobrodružstvích sice velmi dobře věděl o jejích milostných avantýrách, ale přestože je nijak neschvaloval, neodvážil by se ji za ně odsuzovat. Podle Orcase to byla jen její soukromá věc a pro něj samotného bylo směrodatné, že dívka své osobní vztahy nevnášela do pracovních záležitostí, a navzdory bolestnému chaosu ve svém srdci si zachovávala smysl pro humor. Nový skřetí král prostě považoval Anuviel za svou nejlepší přítelkyni a za tu nejmoudřejší a nejlaskavější bytost pod měsícem i pod sluncem. - "Takže já teď mám bejt králem, hmm," pronesl Orcas zamyšleně a zůstal prázdně zírat do proudu žhavé lávy valící se výhní v jeho nové kovárně. Jeho oči rudě zářily skoro jako za starých časů, jak se v nich odrážely odlesky roztavené horniny. "Jenže já jsem se vyučil bejt kovářem, a ne králem," tiše řekl po dlouhé chvíli. "Možná kdybych nevěděl, co to vobnáší, tak by mě to ani ňák netrápilo, ale vod Éomera a Elessara už vím, jak je to těžký, a to voni přitom vládnou civilizovanejm lidem, a ne takovýhle bandě mizerů a ignorantů, jako sou skřeti. Sám to nezvládnu, Anuviel, budu potřebovat tvou pomoc!" obrátil se naléhavě na dívku.
215
KONOPNÁ PANÍ II. - "Máš ji mít, Orcasi!" ujistila ho Anuviel. "Od začátku jsem počítala s tím, že budu pomáhat novému králi, ať jím bude zvolen kdokoliv. A tvé zvolení bylo i mojí volbou, takže to navíc budu dělat s tou největší chutí!" Neřekla už však, že kdyby se nový mordorský král pokusil vzpouzet proti jejím dobře míněným radám a příkazům, tak měla v úmyslu ho hezky rychle zkrotit, a donutit ho k tomu v krajním případě i násilím. Když totalitní diktatura, tak se vším všudy! Anuviel nerada zastávala vedoucí funkce, ale když už se k tomu nechala přimět, dokázala být nekompromisní a vedle poctivé práce vyžadovala od svých podřízených i naprostou loajalitu a poslušnost. Pokud měli k práci nějaké připomínky, ochotně jim vše vysvětlila, nebo dokonce i změnila svůj původní postoj, když ji přiměli uznat, že se zmýlila. Ale jakmile se s nimi jednou na něčem dohodla, tvrdě pak vyžadovala, aby uložený úkol beze zbytku splnili. Byla pevně rozhodnutá dotáhnout svůj projekt v Mordoru do zdárného konce, a to za každou cenu. Byla odhodlaná v případě potřeby Orcase mrzce zmanipulovat s pomocí Nišy, nebo mu i případně dát přes hubu, což by však považovala za opravdu to nejkrajnější řešení. Anuviel si dobře uvědomovala, že nejprve musí skřety dovést na takovou civilizační úroveň, na níž budou dostatečně schopní odpovědně rozhodovat sami za sebe, a pak teprve je bude moct ponechat svému osudu a nadále jim už pomáhat jen nárazově. Věděla, že to potrvá ještě mnoho let, možná celá desetiletí, než se nová země stabilizuje natolik, aby ji mohla pustit z každodenního zřetele. Mordor a zcivilizování skřetů však považovala za své největší životní dílo a byla připravená se mu i nadále věnovat tak dlouho, dokud to bude třeba. Byla si jistá, že se její záměr dá zrealizovat, a že to ve zdejších podmínkách není žádná utopie, jak by tomu bylo třeba na Zlem prolezlé a rozměry nesrovnatelně větší Zemi. Ve Středozemi měla reálnou naději, že se jí podaří zkrotit okolní vládce a donutí je, aby nechali stát skřetů rozvíjet se v míru, a ještě mu v tom účinně pomohli. A co se týče skřetů samotných, když viděla, jak snadno a rychle se učí nové návyky, a jak rychle si oblíbili tento nový, daleko pohodlnější a příjemnější způsob života, neměla sebemenší obavy, že by její plán nemusel fungovat. Vždyť ve své podstatě skřeti nebyli zase tak moc rozdílní od lidí na Zemi a Anuviel byla přesvědčená, že když se jí hned od počátku podaří zabránit vzniku různých mocenských skupin soustředěných kolem ambiciózních jedinců bažících po moci, většina skřetů nebude dělat potíže. Proto hned Orcasovi doporučila, aby se náležitě postaral o neúspěšné kandidáty na královskou funkci. Skřetí král opáčil, že už na to myslel, protože se cítí trapně, že nad svými důstojníky s takovou převahou zvítězil. - "Dobrý nápad, ale špatný důvod, Orcasi!" udělovala Anuviel novému králi první lekci o umění vládnout. "Rozhodně si nesmíš myslet, že svého titulu nejsi hoden! V mých očích si jej zasluhuješ víc než kdokoliv jiný a stejně se na tvé zvolení budou dívat i ostatní vládci Středozemě, to mi můžeš věřit. Vždyť s mnohými z nich jsi již dávno uzavřel přátelství a určitě svou radost dokáží i tím, že se osobně zúčastní tvé korunovace. Teď jde však o to, abys neohrozil svoji pozici. Zklamané naděje a příliš mnoho touhy po moci a po vysokém postavení mohou vést ke zločinným úmyslům, a nakonec i k jednání. Tví neúspěšní protikandidáti se ti teď mohou zdát neškodní, ale bude lepší si jejich neškodnost moudře pojistit. Proto bys jim měl dát taková místa ve státní správě, která uspokojí jejich touhu po poctách a moci, aniž by měli skutečnou moc, jež by jim umožnila nějak tě ohrozit." Orcas se při dívčiných slovech nejprve zatvářil překvapeně, ale pak chvíli přemýšlel a dospěl k názoru, že má pravdu. Dohodli se tedy nakonec, že Lagdufa jmenuje velvyslancem v Gondoru, protože bývalý dynamitník si překvapivě dobře rozuměl se Zápaďany a rád se naparoval při vyprávění o svých válečných zásluhách. Ostatní kandidáti na královský úřad dostali různé vysoké a zvučné funkce v nové státní správě, kde však ani jeden z nich neměl takovou moc, aby se případně mohl postavit proti králi. Navíc žádná funkce mimo té nejvyšší královské nebyla doživotní a v případě selhání z lenosti nebo nedisciplinovanosti ji mohl dotyčný ztratit stejně rychle, jako ji získal. Skutečná moc v novém skřetím státě byla
216
KONOPNÁ PANÍ II. soustředěná v rukách sedmičlenné Královské rady, jíž předsedal Orcas, a která byla zcela civilního charakteru. Vedle jednoho moudrého Východňana středního věku a zástupců malých a velkých skřetů vyššího i mladého věku a obou pohlaví v Radě zasedala i Anuviel, která měla ve všech jejích rozhodnutích navíc právo veta. Armáda byla zredukována na minimum potřebné k ochraně hranic. V aktivní službě zůstaly jen dva tisíce skřetů, kterým velel Worgaz, jemuž Orcas plně důvěřoval. Dorcas si vzal na starost průmysl a zahraniční obchod, zatímco Ursin prohlásil, že se bude věnovat všemu, co souvisí se vzděláváním. Anuviel si vzala na starost celý sektor státní správy, z čehož neměla ani sebemenší radost, ale považovala za svou povinnost kousnout do kyselého jablka a vytvořit v Mordoru co nejméně byrokratickou byrokracii. Orcas si iniciativně vzal do své osobní kompetence vytvoření spravedlivého systému soudnictví a hned na něm s pomocí Gandalfa a Glorfindela začali pracovat. Prvním aktem nové Rady bylo sepsání zvacích listin na korunovaci, která se měla konat za dva týdny. Anuviel vybudovala na hlavních silnicích stanice pro rychlé královské posly, kde si mohli vyměnit koně, a tak pozvání byla velmi rychle doručena do okolních zemí. Do Šedých přístavů a do Roklinky je donesl Landroval, kterého Anuviel s podobným dopisem určeným císaři Východní říše poslala i do Východní Středozemě. Nový skřetí král v něm zval císaře, aby se osobně zúčastnil jeho korunovace, a zdvořile si vyžádal, aby s poselstvem přijel i jeho dobrý přítel Ismaril. Život v Mordoru se začínal pomalu zaběhávat a zatímco se skřeti učili, jak používat všechny ty nové vymoženosti ve svých domácnostech, do země začínali přicházet první řemeslníci a sedláci, které přislíbil Elessar. Dorazily i čtyři tucty trpaslíků z Osamělé hory a další byli na cestě ze Šedých přístavů, navnadění vyprávěním svých druhů, kteří se zúčastnili otevírání Mordoru. Dokonce i z Kraje sem mířil tucet mladých hobitů, většinou příbuzných těch, kteří se v Mordoru již nacházeli. Zlákaly je jejich dopisy, které tak nadšeně vyprávěly o všech těch zázracích, co jsou v zemi skřetů k vidění, až milí hobiti zapomněli na svou příslovečnou nechuť k cestování a vyrazili do světa. V Gilbaru vypukly velké přípravy na korunovaci a na příjezd tak velkého množství vznešených cizinců i prostých skřetů, kteří se tam nahrnou z širokého okolí. Skřeti se opravdu snažili, protože byli na svou novou zemi nesmírně pyšní a chtěli se před ostatními národy co nejvíc blýsknout. Anuviel běhala jak fretka z místa na místo a neúnavně zjišťovala, jestli je vše tak, jak má být. Do práce zapojila dokonce i Siledhela, který byl pověřen kontrolou čistoty a dodržování veřejného pořádku, což mu jako lodnímu kapitánovi zvyklému denně buzerovat svou posádku šlo až překvapivě dobře. Navíc měl díky své fyzické síle a zdatnosti u skřetů silnou autoritu, a i přes jeho věčný úsměv se mu nikdo z nich neodvážil odporovat. Dva týdny od volby uběhly jako nic a koncem listopadu se již v Gilbaru začali sjíždět první hosté. Anuviel se s nesmírnou radostí přivítala s Ismarilem, který přijel jako člen poselstva císaře Východní říše, vedeného jedním z nejvýše postavených východňanských knížat. Císař vzkazoval, že se bohužel vzhledem ke svému vysokému věku a chátrajícímu zdraví nemůže vydat na tak dlouhou cestu, ale že novému králi Mordoru přeje dlouhé a úspěšné kralování a doufá v mírové vztahy mezi jejich národy. Paní Anuviel vzkazoval, že jí je nesmírně vděčný za to, co provedla s pouští na hranici s Černou zemí, a že si tím navždy získala vděčnost říše Východu a bude nadále považována za jejího velkého přítele. Dále ji císař srdečně zval, aby v co nejbližší době přijela do jeho velké země na návštěvu. Ismaril dívce potvrdil, že císařova slova nejsou jen prázdnou formalitou, protože vládce Východní říše byl sice starý, ale v žádném případě ne senilní. Jeho velký údiv vzbudil již dívčin posel, zvlášť když k němu plynně promluvil východňanským jazykem, který okřídlený Maia ovládal stejně dobře jako všechny ostatní jazyky mluvících stvoření Středozemě. A když mu zvědové vyslaní k mordorské hranici popsali, co Anuviel vytvořila v bývalé poušti, a tu blahobytně vyhlížející zelenou krajinu, již zahlédli na druhé straně hranice, císař rychle pochopil, že Paní skřetů představuje ve Středozemi sílu, s níž by nebylo dobré si
217
KONOPNÁ PANÍ II. zahrávat. Splnil tedy bez nejmenšího vzpírání Orcasovu prosbu, aby za ním vyslal Ismarila, a dokonce ho obdařil titulem vévody a bohatým lénem. Ismaril se však ze svého úspěchu moc neradoval, protože jeho otec začal na synovu náhlou kariéru žárlit a rozhodně odmítal souhlasit s jeho zasnoubením s Melwen. Oproti němu si císař, který neměl syna, ale jen dcery, Ismarila velmi oblíbil, a dokonce se pokusil u jeho otce intervenovat ve prospěch jeho budoucího sňatku s elfskou princeznou. Tím ovšem jen přilil olej do ohně, protože Ismarilův otec nakonec začal žárlit i na něj. Ismarila utěšovalo jedině to, že jeho matka proti elfské nevěstě nic nenamítala. V soukromí mu dodávala odvahu a naději, protože znala dobře svého manžela a doufala, že se jí časem podaří utlumit jeho hněv a zkrotit jeho žárlivost. Ismaril se jí však hned nato svěřil s předpovědí budoucnosti, kterou mu učinila Melwen a potvrdila Anuviel. Jeho matka se při synových slovech pořádně vyděsila a propukla v neutěšitelný pláč, místo aby mu k takové skvělé budoucnosti poblahopřála. Dobře si totiž uvědomovala, že takové ponížení její muž už těžko překousne, a že je tedy velké nebezpečí, že ani jí by se nemuselo podařit je usmířit. Milovala však Ismarila nadevše a byla rozhodnutá za ním stát za všech okolností, třebas i proti svému vlastnímu manželovi. Ismaril se však ze svého smutku rychle vyléčil, jakmile dorazil král Elessar se svým doprovodem, v němž nechyběla ani jeho mladičká snoubenka. Daleko menší radost z Elessarova příjezdu měl Glorfindel, v jehož srdci stále hlodala obava, že kvůli němu ztratí lásku Anuviel. Dívka však byla prozatím příliš vytížena přípravami na korunovaci, než aby se příliš věnovala gondorskému vládci. Nešlo jen o organizaci slavnostních ceremonií, ale musela si připravit slavnostní projev, který přednese, jakmile národ složí hold novému panovníkovi. Uvědomovala si, že to bude ta nejdůležitější řeč v jejím životě, a měla z této představy náležitou hrůzu a trému. Rozhodla se, že jako základ použije projev, který přednesla v Anórienu po památném vítězství nad dolguldurskými skřety. Nechtěla skřetí národ vyděsit dlouhým výčtem jeho budoucích povinností ani příliš zhýčkat nějakým slibováním zázraků. Její projev měl být jakýmsi vládním prohlášením, jehož plnění bude moct každý posoudit prostým pohledem kolem sebe. Konečně přišel dlouho očekávaný slavnostní den korunovace. Anuviel hned ráno zamířila do Orcasova příbytku, kde ke svému velkému překvapení našla hobity, kteří už časně ráno přišli dodat odvahu svému srdcem i vzrůstem velkému příteli. Krajané totálně zhulili k smrti ztrémovaného Orcase i přes zoufalé protesty Nišy, protože mu prý upřímně chtěli pomoct. V okamžiku, když dorazila Anuviel, skřetí král už jen zhrouceně seděl v křesle a s blaženým úsměvem tupě zíral do prázdna. Dívčin příchod okomentoval slovy: "Ten tvůj Ilúvatarův dech je ale fakt dobrej model!" a doprovodil je téměř roztomilým zahihňáním, z něhož bylo jasné, že král již žádnou trémou z nadcházejícího uvedení do úřadu netrpí, jak upozornili hobiti v nejapném pokusu o ospravedlnění své rošťárny. Anuviel zvedla oči k nebi, ale místo šťavnatého nadávání a proklínání celého národa půlčíků raději rychle přešla k činům. S Nišinou pomocí Orcase dovlekly do koupelny, kde ho tak, jak byl v šatech, hodily do vany a pustily na něj studenou sprchu. Anuviel ho pak nechala s manželkou, ať si to s ním vyřídí sama, a po chvíli se Orcas objevil v čistém oblečení a se značně schlíplým egem. Hobiti mezitím dostali od Anuviel také vynadáno, co se do nich vešlo, ale nakonec Anuviel prohlásila, že když něco takhle špatně začíná, tak už to dál může být jedině lepší, a poté, co se všichni posílili pořádnou snídaní, vyrazili podzemními chodbami směrem ke korunovační síni. Orcas byl poněkud nesvůj, protože jak prohlásil, cítil se prázdný jak vyždímaný hadr, a vůbec nevěděl, co by měl jako korunovaný monarcha dělat nebo říkat. Anuviel mu doporučila, ať se chová jako normálně, a hlavně ať za sebe raději nechá co nejvíc možno mluvit Nišu a ji, a ujistila ho, že to všichni tři společně určitě bez ostudy zvládnou. Hobitům přísně nakázala, ať se o této nemilé události neopováží před nikým ani hlesnout, což také nakonec dodrželi.
218
KONOPNÁ PANÍ II. Nepočítala však s Orcasovým synem, který ve svých necelých třinácti strašně trpěl tím, že mu nebylo dovoleno také kouřit to veselé dýmkové koření. Ulcase totiž jeho otec nedávno přistihl, jak s kamarády podobného věku bafají z ukradené dýmky paličku stejného původu, a pořádně jim vyčinil s tím, že podobně jako na pití alkoholu na tohle mají ještě dost času, než dospějí. Pohrozil jim, že když budou už teď hulit, tak protože jsou ještě ve vývinu, zůstanou nadobro zakrslí a hloupí. Takže mu museli všichni slíbit, že s hulením ještě pár let počkají, což skřetí kluci rádi udělali ani ne tak kvůli jeho pádným argumentům nebo nově nabyté královské autoritě, ale prostě proto, že Orcas jim za to odpřísáhl, že když svůj slib dodrží, neřekne to na ně jejich rodičům. Ulcas však tento zákaz považoval za nespravedlivý, protože mu stouplo do hlavy, že je teď princátkem, a otci se za něj pomstil tím, že svým kamarádům prásknul, jak se táta ráno před korunovací parádně zhulil. Samozřejmě, že skřeťata se neudržela a prokecla to doma, a tak se Orcasovi od té doby potajmu a někdy i veřejně říkalo Zhulenej král Kovář, a po jeho smrti toto přízvisko dokonce vstoupilo do oficiálních análů Mordoru, protože v nich figuroval jako Orcas I. zvaný Zhulenec. To však bylo velice nespravedlivé, protože Orcas zase tolik nehulil a když ano, tak ne způsobem, který by se nějak negativně odrážel v jeho vladařských schopnostech. Ale jak známo, historie bývá krutá a nespravedlivá i k těm nejlepším z nejlepších. Anuviel nakonec vypátrala, jak se zpráva o této trapné příhodě roznesla, a hrozně se rozzuřila. Vyhledala Ulcase, přehnula si ho přes koleno a pořádně mu naplácala zadek s tím, že jí je úplně fuk, jestli je princ nebo ne. Skřetí králevic se však na ni zlobil jen trošku, protože mu přitom svatosvatě slíbila, že o tom neřekne rodičům, čehož se zcela oprávněně bál ještě daleko víc než jejího výprasku. V slavnostně osvětlené korunovační síni již byli shromáždění všichni urození hosté, a tak obřad mohl bez prodlení začít. Anuviel, která se ještě cestou pokryla svým blýskavým brněním, aby udělala náležitý dojem, dala znamení neméně vyšňořenému Elessarovi se zářícím silmarilem na čele, aby se k nim připojil, protože jako velekrál Západní Středozemě jí měl podat korunu, kterou ona sama nasadí Orcasovi na hlavu. Rozechvělý Orcas s ledově klidnou Nišou po boku se postavili na pódium před trůny, kam za nimi vystoupili i Elessar s Anuviel. Dívka zbavila podstavec s královskými atributy ochranného kouzla a sňala z nich pláště. Elfové překvapeně vydechli, protože i na dálku vycítili, že tyto předměty jsou dílem Valar, což Anuviel před všemi následně potvrdila. Elessar jí postupně podával koruny a ona je ve jménu Valar vložila na hlavy korunovaného páru. Nakonec oba skřetí monarchy zahalila do nachových plášťů utkaných Valierami a po srdečném polibku na tváře je usadila na trůny. Pak před ně postupně předstupovala poselství jednotlivých národů Středozemě, aby složila hold a předala dary novému vládci Mordoru. Jakmile se všechna urozená knížata a králové květnatě vyřečnili, královský pár povstal a v doprovodu Anuviel vyšel na terasu před jeskyní. Na prostranství pod terasou se černal tak obrovský dav, že to Anuviel téměř vyrazilo dech. Ucítila Orcasovu ruku, která vyklouzla zpod pláště a křečovitě jí sevřela předloktí. "Tohle je strašný, já vocaď snad uteču!" potichu zasténal skřet a jeho tvář nezdravě zpopelavěla. Dívka měla přesně stejné pocity a chutě, ale nakonec se přece jen ovládla, protože nebyla zvyklá utíkat z boje, avšak na chvilku zalitovala, že si předtím taky nedala paličku. Pak si ale představila, co by to provedlo s její schopností soustředit se na nadcházející státnický projev, a řekla si, že by to nebyl ani trochu dobrý nápad. Orcase utěšila s tím, že nebude muset nic moc říkat, a bude jen stačit, aby se usmíval, slavnostně kynul rukou a tvářil se vznešeně, tak jako to při podobných příležitostech dělává třeba Elessar. Poradila novopečenému králi, ať při tom myslí na to, jak to večer pořádně oslaví s přáteli, nebo na něco podobně příjemného. Orcas nakonec své první veřejné vystoupení v roli krále bez úhony zvládl a nutno říct, že mu v tom notně pomohla jeho manželka, která zachovala chladnou hlavu a celá ceremonie jí připadala spíš poněkud směšná a pompézní. Když se Orcas již ostatečně nakynul a nausmíval
219
KONOPNÁ PANÍ II. na nadšeně jásající dav, chrčivě si odkašlal a prohlásil, že teď předává slovo Ochránkyni Mordoru a Paní skřetů, velevážené Paní Anuviel, Ilúvatarem Darované národům Ardy, aby jim prospívala a činila jim Dobro, která jeho lidu sdělí, co ho čeká a co ho nemine. Postrčil Anuviel nemilosrdně před sebe a s hlasitým výdechem úlevy ustoupil od zábradlí terasy. Pak udělal čelem vzad a odkráčel k Niše, čekající opodál s ironickým úsměvem na rtech. - "Otec všech mne vyslal do Středozemě, abych zápasila se Zlem a porazila je," začala Anuviel svoji řeč. "Rozhodla jsem se tedy, že zahubím všechny Temné pány. Nejenže je zničím tím, že je samotné pobiji, ale hlavně tím, že je připravím o služebníky a otroky, aby již nikdy v budoucnosti nemohli znovu povstat a škodit Středozemi a jejím obyvatelům. Vždyť vy, kteří jste jim po celé věky sloužili, sami nejlépe víte, jak špatnými a krutými pány vám byli. Temní páni byli poraženi a já jsem dobyla Mordor, který jsem s pomocí Valar proměnila v úrodnou a krásnou zemi. Nyní nadlouho zavládne mír a přesně tak, jak jsem vám slíbila, vy máte krále z vašich vlastních řad, jehož jste si sami zvolili, a který vám od nynějška bude spravedlivě vládnout. Já vám za sebe slibuji, že vašemu králi i lidu budu pomáhat tak dlouho, dokud to bude třeba a dokud se skřetí národ nestane stejně silným a znalým jako okolní národy. Jsem si jistá, že máte na to, abyste toho dosáhli, vždyť jsem již mnohé z vás dobře poznala a spřátelila se s nimi, takže vím, že vaše srdce nejsou tak beznadějně černá, jak si většina lidí ve Středozemi myslí." V davu zašumělo a ozvaly se výkřiky "Ať žije Paní skřetů! a "Ať žije Orcas!", ale také "Ať už ta ženská dlouho nekecá!", avšak ty byly bryskně umlčeny ostatními skřety a především skřeticemi, které v davu výrazně převládaly. - "Vedle věrnosti a poslušnosti králi Orcasovi po vás budu tvrdě vyžadovat několik málo věcí," pokračovala Anuviel. "Zaprvé, malí a velcí skřeti si budou rovni a spravedlivě se jim od krále i ode mne dostane rovné péče. Stejně tak ženy i muži budou mít rovná práva. Společně s královnou Nišou budeme zvlášť pozorně pečovat o matky, především o ty osamělé, a dbát na to, aby jejich děti náležitě prospívaly. Za druhé, všechny děti a mládež do dvaceti let budou chodit do školy nebo se zdokonalovat v učení u mistrů řemesel. Jejich rodiče za ně budou odpovědní a budou muset dohlédnout, aby se děti ve škole co nejlépe učily. Děti tak v dospělosti získají ta nejlepší zaměstnání a jejich rodiče na ně budou moct být opravdu hrdí." Velká část skřetů, kteří neokusili život v uprchlických táborech na jihu, se zatvářila navýsost udiveně, protože nikdy ještě neslyšeli někoho mluvit v dobrém o svých dětech, které jejich nepřátelé hubili stejně neúprosně jako dospělé, a o něž se Temní páni zajímali pouze tehdy, když vyrostly dostatečně silné, aby mohly udržet zbraň. - "Pro děti jsem zajistila dostatek škol a jejich rodiče dostanou od krále podporu," slibovala Anuviel. "Ta bude dostatečně velká, aby jim vynahradila příjem, o nějž přijdou tím, že děti nepošlou již odmala pracovat, jak se tomu dělo dosud. Budoucnost vašeho národa spočívá ve vašich dětech, v tom, že se stanou stejně vzdělaní jako děti ostatních národů, nebo jak doufám, dokonce ještě lépe. Proto všichni musíte věnovat jejich výchově tu nejlepší péči! Také vás musím upozornit, že během následujících šesti měsíců budete muset i vy dospělí chodit do školy," dívčin projev teď došel do té nejcitlivější fáze. - "S výjimkou matek dětí předškolního věku budou muset všichni dospělí skřeti pod šedesát let během půl roku tři dny v týdnu povinně pracovat a tři dny povinně chodit do školy, aby se naučili číst a psát a další důležité věci," v srdci davu se tentokrát ozval značně pobouřený šum, a tak dívka rychle naléhavě dodala. "Vím, že to pro mnohé z vás bude velmi těžké, ale uvědomte si, že po vás do škol nastoupí vaše děti a velmi rychle se to také naučí. Dokonce bych řekla, že rychleji než mnozí z vás dospělých. Tak přece před nimi nebudete chtít vypadat jako hlupáci, ne?" Z davu se ozývaly souhlasné výkřiky těch, kteří již podstoupili nouzové vzdělávání v uprchlických táborech, smíšené s těmi méně souhlasnými od ostatních, protože ve skřetí populaci neexistovala prakticky žádná úcta ke vzdělání, a tím pádem ani touha je získávat.
220
KONOPNÁ PANÍ II. - "Za třetí, po tom zmíněném půl roce bude mít každý dospělý skřet šanci získat práci a vydělat si na živobytí při pětidenním pracovním týdnu a osmihodinové pracovní době," nakousla Anuviel tu nejnepříjemnější část projevu. "Pokud to neudělá, bude mu umožněné přežití, aniž by strádal zimou nebo hlady, ale předem upozorňuji, že tito lenoši nedostanou stejné výhody jako pracující skřeti. Neslibuji, že se vám bude žít lehce a bezpracně. Mohu však slíbit, že nikdo, kdo pracuje, nebude muset hladovět a vydělá dost, aby uživil i svoji rodinu. Nemocným a zesláblým se dostane péče, která je uzdraví a posílí, a starým a nemohoucím lidem zajistím pohodlný život. Stejně tak se dostane péče vdovám a sirotkům bez příbuzných, kteří by se o ně postarali. Všichni pracující dospělí budou mít možnost se dál při práci vzdělávat, aby se naučili řemesla a mohli dělat práci, která jim přinese nejen výdělek, ale i potěšení. Nebudou muset za vzdělání nic platit, ale naopak za dny, které stráví ve škole, ještě dostanou od krále zaplaceno, jako by během nich pracovali." Jak Anuviel očekávala, většina skřetů se na její slova o práci a vzdělávání netvářila příliš nadšeně, ale vidina dobrého výdělku jim alespoň trochu usnadňovala spolknutí této hořké pilulky. - "Za čtvrté," pokračovala Paní skřetů ve svém prvním státnickém projevu. "Od nynějška již skřeti nebudou pojídat maso ostatních skřetů nebo lidí, či jakýchkoli mluvících národů. Zabití jiného skřeta nebo příslušníka jiného národa v jiném případě než v sebeobraně bude považováno za těžký zločin a bude souzeno králem a jeho Radou, kteří rozhodnou o potrestání pachatele. Nadále ruším veškeré tělesné tresty jako bičování nebo zmrzačení a nahrazuji je trestem klatby, během níž bude s viníkem přísně zakázáno mluvit či jinak mu dávat najevo, že vůbec existuje, a jehož délka bude záviset na vážnosti provinění a rozhodne o ní soud složený ze starších a moudrých skřetů." Tuto část dívčiny řeči skřeti přijali bez reptání, protože většina z nich si ani neuvědomovala, jak může být trest klatby po pár dnech tíživý. - "A nakonec bych se vám chtěla zmínit o daru léčitelství, jehož se ode mne dostalo všem skřetům bez rozdílu," dívčina řeč už konečně spěla k závěru, což bylo jen dobře, protože jí začalo pořádně vysychat v hrdle. "Podobně jako Valar učinili, že vaše oči již tak strašlivě nežhnou a vy se nadále můžete dívat do očí elfům, i já jsem vám dala tento velký dar. Bude teď záležet jen na vás, jak ho využijete. Tento výjimečný dar, který ve Středozemi nemá nikdo jiný než vy, je určený nejen k tomu, abyste se mohli vzájemně léčit. Dala jsem vám jej i z jiného důvodu. Díky tomuto daru si získáte přízeň a přátelství ostatních národů, které sem budou jezdit, aby se od vás nechali léčit v těch krásných lázních, co vidíte třeba tady v Gilbaru. Budete-li jej dál používat a rozvíjet a vzdělávat se ve školách pro léčitele, váš dar se ještě prohloubí a přejde i na vaše děti. Pokud však toto nadání promarníte, pak jej děti, které se vám v budoucnosti narodí, budou mít již daleko slabší než vy, až se docela ztratí. Mělo by vám tedy být dostatečnou pobídkou, abyste se snažili tento dar uzdravování v sobě posilovat, protože to je to největší dědictví, jaké můžete vašim dětem předat. Vím, jak vy skřeti máte své děti rádi, takže pevně věřím, že pro ně uděláte to nejlepší. Tak, a to je myslím vše, co jsem vám dnes chtěla říct, protože nyní nadešel čas skončit s řečmi a věnovat se raději jídlu a pití a dalším příjemným kratochvílím, které na vás všude ve městě čekají." Anuviel se uklonila davu skřetů, který se nadšeně rozjásal. Pokynula Orcasovi a Niše, aby se k ní připojili, protože si připadala hrozně hloupě, jak tam stojí sama před těmi stovkami tisíc jásajících skřetů obou pohlaví a všech velikostí, kteří zaplnili velké prostranství a přilehlé ulice až do posledního místečka. Ve svém životě na Zemi už stála před několikatisícovými davy, když uváděla koncerty punkové skupiny svých indiánských přátel z kmene Navahů, která se v její zemi stala velmi slavnou ve svém žánru díky každoročním turné organizovaným Anuviel a jejími přáteli anarchisty. Někdy také promlouvala k podobně velkým davům příznivců konopí u příležitosti happeningů jako Million Marihuana March. Ovšem tento dav byl řádově stokrát větší a na dívku z něj šla téměř hrůza. Nebylo však čeho se z jeho strany obávat, protože nálada skřetích zástupů byla velmi radostná a povznesená při
221
KONOPNÁ PANÍ II. vidině nadcházejících oslav. Jídla a pití a kouření bylo, co hrdlo ráčilo, a samozřejmě, že vše bylo zcela zadarmo k velké radosti skřetů i ostatních návštěvníků z jiných plemen, kteří ve velkém počtu, ač nezváni, dorazili v patách oficiálním delegacím. Ještě po dlouhá léta se v Mordoru i jinde ve Středozemi vyprávělo o tom neuvěřitelném týdenním mejdanu, který následoval korunovaci krále Orcase, prvního skřetího krále svobodného Mordoru.
- Bolesti růstu a utrpení srdce Korunovační slavnosti skončily všeobecnou kocovinou a naprostou vyčerpaností všech účastníků, ale brzy se život v Mordoru začal vracet do starých kolejí. Tedy vlastně do nových kolejí, protože všechno zde bylo zatraceně nové, neb staré pořádky z dob Temných pánů nenávratně odvál čas. Začal půlroční vzdělávací program pro negramotné skřety podle učebnic s mnoha barevnými obrázky, které opatřila Anuviel, a probíhaly intenzivní kursy pro již gramotné skřety, kteří si přáli rozšířit své vzdělání. Kupodivu jich bylo potřeba daleko víc, než dívka předpokládala, takže musela Elessara požádat, aby jí poslal ještě další várku řemeslníků a sedláků, což gondorský král rád udělal. Po čtvrt roce v Mordoru již vyučovalo téměř tisíc pedagogů ze všech možných národů Západní Středozemě, dokonce i Meddědovci vyslali dva brtníky (nikoliv medvědy, ale muže, i když při tlumeném osvětlení to vůbec nebylo tak jednoznačné), aby skřety naučili včelařit. Anuviel s Nišou musely vyřešit otázku vzdělávání matek s dětmi předškolního věku, a nakonec se jim podařilo zavést systém skupin, v nichž se ženy střídaly v půldenní péči o všechny děti najednou, aby se jejich matky mezitím mohly věnovat výuce. Skřetice měly kupodivu velký zájem o vzdělání, často dokonce větší než jejich mužské protějšky. Niša se také velmi zajímala o léčení a pilně navštěvovala intenzivní kursy v gilbarské škole pro léčitele, protože měla v úmyslu stát se kvalifikovanou léčitelkou a působit na škole jako vyučující. V těchto školách vyučovali elfové a několik dozorců z gondorských Domů uzdravování, které sem Anuviel nalákala se slibem, že jim odměnou za rok strávený výukou skřetů předá svůj dar uzdravování v té nejvyšší možné míře, takže budou schopni zázračně a okamžitě vyléčit všechny choroby a zranění vyjma smrtelných. Skřeti, kterým Anuviel již v minulosti předala svůj dar léčení, si vzali na starost léčebná zařízení pro nemocné skřety, prozatím umístěná v rekreačních oblastech. Anuviel tam dodala velké zásoby lembas a léčivých bylin, a téměř všichni nemocní se v těchto improvizovaných ozdravovnách během několika málo měsíců zcela uzdravili. Zbytek si vzala na starost sama osobně, a nakonec se jí podařilo vyléčit i ty nejbeznadějnější případy. Populace Mordoru se tak stala tou nejzdravější v celé Středozemi, což bylo okolními národy považováno za neuvěřitelný zázrak, protože o skřetech se vždycky říkalo, že jsou z té své špíny prolezlí nemocemi, a ostatní národy se jich proto štítily. Jenže ani skřetí špína už nebyla taková jako kdysi, neboť skřeti se rychle naučili udržovat čistotu a hygienu a používat koupelny a prádelny, takže zdaleka už nezapáchali tak jako dřív, a jejich tolik oblíbené dredy a copánky se leskly čistotou. Skřeti všech věků a pohlaví objevili, jak je příjemné chodit čistý a dobře oblečený, a nadále věnovali velkou péči svému zevnějšku. Za vydělané peníze si s oblibou kupovali módní oblečení a doplňky, které se vyráběly v Mordoru a prodávaly se zde za dostupnou cenu. Tyto výrobky se již také s úspěchem začaly vyvážet, i když v cizině si je rozhodně nemohli dopřát řadoví občané. Dříve tak zubožený Mordor začínal mít nejvyšší životní úroveň v celé Středozemi a do Černé země jezdilo čím dál tím víc cizinců, přilákaných vyprávěním o neuvěřitelných zázracích, které se tam denně odehrávají. Většina z nich se dala svést kouzlem mordorských lázní, které brzy začaly mít naplněnou kapacitu, což Anuviel velmi udivilo, 222
KONOPNÁ PANÍ II. protože s tak velkým úspěchem rozhodně nepočítala. Budu muset ještě přistavět nějaké lázně, říkala si, ale nijak ji tato vyhlídka nemrzela. V průmyslových oblastech byly zpočátku potíže, než se skřeti naučili pracovní postupy a pochopili, že je musejí svědomitě dodržovat, aby dostali zaplacenou plnou mzdu. Anuviel hned po prvních týdnech nařídila, aby jim při flákání se a lajdáctví byla z platu nemilosrdně strhnuta pokuta, která se postupně zvyšovala při každém dalším prohřešku. Zjistila totiž, že to je jediný způsob, jak většinu z nich přinutit k pořádné práci. Pohádala se kvůli tomu s Orcasem, který se obával, že toto nařízení povede ke vzpouře, ale na dívčinu stranu se přidala i Niša, takže skřetí král neměl šanci ustát svou pozici a ráno následujícího dne pokorně souhlasil. Sice díky tomuto opatření na čas mírně stoupl počet mordorských bezdomovců, ale na druhé straně se podstatně zvýšila pracovní morálka. Ostatně, houmlesáků nebyl zase tak vysoký počet, aby to někoho trápilo, a ostatní skřeti na ně po nějaké době koukali spíš jako na jakýsi folklór, a ke konci pracovního týdne jim nanejvýš tak trochu záviděli jejich nicnedělání. Obyvatelstvo Mordoru se velmi rychle naučilo jezdit na kolech, která tak význačně přispěla k jeho mobilitě. Na hlavních silnicích někdy docházelo k úplným dopravním zácpám a Anuviel musela přidat malou olejovou svítilnu k vybavení kol, aby ve tmě nedocházelo ke srážkám, protože skurut-hai v noci neviděli stejně dobře jako malí skřeti. Nakonec bylo na mordorských silnicích ke spatření podstatně víc kol než koní, které využívali hlavně rychlí královští posli a jezdci královské pošty doručující expresní zásilky. Běžná pošta byla dopravovaná nákladními vozy, protože neuvěřitelně rychle nabyla na objemu, jakmile většina populace zvládla základy čtení a psaní. Za mírný poplatek bylo možné poslat dopis i do toho nejvzdálenějšího kouta Mordoru s jistotou, že tam dojde nejpozději do týdne. Ke zvýšení poštovního ruchu zcela nečekaně a nepředvídaně přispěla skřeťata. V malých skupinách svědomitě putovala po celé zemi na kolech a dvakrát týdně se učila základům čtení a psaní při zastávkách v místních školách. Po půl roce této putovní školy v přírodě se již všechna skřeťata školního věku naučila obstojně číst a psát a získala základní vědomosti v dalších předmětech. Navíc se seznámila s mnoha technikami a řemesly, protože během svého putování navštěvovala i místní farmy a dílny. Dospělí skřeti je přijímali s nesmírnou radostí, protože se jim už stýskalo po jejich vlastních dětech, a skřeťatům vše trpělivě vysvětlovali a případně je nechali si vyzkoušet, jak se co dělá. Takže děti se naučily, jak se vyrábějí kovy a sklo, jak se vyrábějí kuličková ložiska a laminát na jejich oblíbené skateboardy, jak se předou vlákna a tkají látky, jak se dojí krávy a jak se z jejich mléka dělají sýry, jak se vyrábí papír a jak fungují tiskařské lisy, a spoustu dalších užitečných věcí, které se jim budou hodit v pozdějším životě, až se budou rozhodovat o své budoucí kariéře. Anuviel často chodila do stanového tábora, který vyrostl kousek za Gilbarem, kde se každé tři dny střídaly skupinky putujících dětí. Děti byly nadšené, že si mohou promluvit s Paní skřetů, a když je vybídla, aby jí vyprávěly, co při svých cestách viděly a prožily, nebyly k zastavení. Anuviel tyto návštěvy nesmírně těšily, protože z vyprávění skřeťat bylo zřejmé, že se takhle naučila daleko víc, než by jim mohl dát dvojnásobek doby strávené v normální škole. Samozřejmě, že děti se chtěly se svými zážitky pochlubit rodičům, a tak jim z cest pravidelně psaly krátké dopisy. Rodiče tím byli silně motivovaní, aby se ve škole také něco naučili, a svým dětem poctivě odepisovali, takže objem pošty brzy nabyl na Středozem naprosto nevídaných rozměrů. Děti při svých cestách poznaly svou novou zemi a jejich nadšené popisy nalákaly i jejich rodiče, kteří si už začínali plánovat, kam se s rodinou vypraví během své budoucí placené dovolené, a s o to větší chutí pracovali. Systém královské pošty od skřetů postupně převzaly i ostatní národy v Západní Středozemi, jakmile se i u nich začala šířit vzdělanost a zavedla se povinná školní docházka. Elessar si velmi oblíbil Minas Ithil a během zimy tam občas zajel na návštěvu, aby se osvěžil v tamních lázních. Škola pro léčitele zatím sloužila jako školící středisko pro lázeňský
223
KONOPNÁ PANÍ II. personál, jehož praxe souběžně probíhala v místních lázeňských domech, které již začaly normálně fungovat. S Elessarem přijížděli i mnozí gondorští šlechtici a brzy se z víkendového zájezdu do Minas Ithil stala módní záležitost, takže ten kdo nepobyl v některém z jeho lázeňských zařízení, byl na gondorském dvoře považován za naprostého vyvrhele. Podobně, i když o něco méně častěji, se jezdilo do vzdálenějšího Gilbaru, který si během několika měsíců získal pověst kulturní metropole díky svému divadlu. Elessar totiž přivezl na korunovační slavnosti i proslulý divadelní soubor z Minas Tirith, který v Gilbaru předvedl velkou část svého repertoáru. Hráli v kamenném divadle i v letním amfiteátru, a poslední dvě představení museli kvůli obrovskému zájmu publika uspořádat na hipodromu. Drama pojednávající o tragickém osudu Isildura a jeho neschopnosti zříct se Jednoho prstenu, která nakonec málem přivedla Středozem do zkázy, vzbudilo ohromné nadšení především u skřetího publika. Skřeti si ještě příliš dobře pamatovali na Saurona, a tak si náležitě vychutnávali líčení jeho zkázy rukou věhlasného gondorského krále. Ovšem nejen to, k velkému zděšení Anuviel se jim také velmi zalíbila i závěrečná scéna dramatu, v níž bezstarostného krále Isildura, příliš si jistého svým vítězstvím nad mocným Temným pánem, i s jeho doprovodem vznešených rytířů zmasakrovala tlupa mizerně ozbrojených skřetů, která je na Kosatcových polích přepadla ze zálohy. Když se však nad tímto fenoménem Anuviel hlouběji zamyslela, nemohla se skřetům ani moc divit. Vždyť nafoukanost gondorské šlechty někdy šla na nervy i jí samotné, nemluvě o tom, že skřeti si přece museli ve své vlastní minulosti najít něco, nač by mohli být hrdí, ne? Hra byla skvěle napsaná a představení skutečně velmi dobře zahrané, čemuž nebylo co se divit, protože jejími autory byli literárně nadaní elfové, kteří tyto události navíc prožili na vlastní kůži a režisérovi pomáhali jako poradci. Elfové v čele s Galadriel a čaroděj Gandalf pomohli režisérovi se zvláštními efekty, takže Anuviel musela uznat, že gilbarská divadelní show pod širým nebem by lehce strčila do kapsy podobná megapředstavení na Zemi. Divadelní představení přilákala mnoho zájemců o hereckou kariéru, a tak Anuviel musela při gilbarském divadle rychle zřídit školu pro herce. Mnozí gondorští umělci se nechali zlákat její velmi lukrativní nabídkou a zůstali několik měsíců v Gilbaru jako profesoři dramatického umění. Ukázalo se, že mezi skřety je přehršel hereckých talentů, takže brzy se vytvořil místní divadelní soubor složený ze skřetů obou pohlaví, několika Východňanů a hostujících elfů. Anuviel jim dala do vínku velký dar – přeložila totiž do Obecné řeči Shakespearovo drama Romeo a Julie a dala jim je k nastudování. Tedy nutno říct, že je předtím poněkud adaptovala, aby odpovídalo zdejším poměrům. Z Monteků a Kapuletů se staly klany skřetů a Východňanů rozeštvané zlobou Temného pána, protože u lidí v Západní Středozemi by bylo podobné chování zcela nevěrohodné. Zdejší obyvatelé neznali pojem krevní msty a nikdy by nepochopili, že lidské bytosti by se k sobě navzájem, a hlavně k vlastním dětem mohly chovat tak nelidsky krutě a bezohledně jako postavy z pozemských dramat. Počátkem března se narodil Elessarův prvorozený syn Eldarion a i v těch nejzastrčenějších koutech Západní Středozemě proběhly velké oslavy této netrpělivě očekávané události, která potvrdila znovuvzkříšení dynastie velkých lidských králů. Právě v jejich rámci se v gilbarském kamenném divadle hrálo první představení Rómenrila a Juliši. Premiéry se zúčastnili i vyslanci z Gondoru, které hra i její zpracování naprosto nadchly, a ještě téhož večera pozvali soubor do Minas Tirith, aby předvedl své umění před tamním umělecky náročným publikem. Pozvání bylo samozřejmě s hrdostí přijato a s herci do Gondoru odjela i Anuviel, která chtěla využít této příležitosti, aby poblahopřála Arwen k narození syna a také se na ten malý zázrak konečně podívala. Vždyť se o něj zasloužila neméně než Elessar! Paní skřetů přijela do Minas Tirith s početným doprovodem vyparáděných skřetů z Orcasovy osobní stráže, blyštících se zlatem a drahokamy. Nechyběly ani skřetí dámy v čele s mordorskou královnou Nišou, která se však na rozdíl od svých dvorních dam oblékala s jednoduchou elegancí a šperky pohrdala jako s bezvýznamnými tretkami. Zato Maru se
224
KONOPNÁ PANÍ II. blýskla svou ještě notně vylepšenou kolekcí oděvů pro všechny příležitosti a dala místním dámám mnoho příležitostí k zelenání závistí. Ovšem je nutno podotknout, že gondorské paničky se nespokojily s měněním barvy, ale popohnaly své švadleny, aby jim podle nové módy koukaly rychle ušít šaty, což služebné duše promptně udělaly na nových šicích strojích nedávno dovezených z Mordoru. Na výlet do Gondoru se vydaly i Orcasovy děti a pár jejich kamarádů. Vzali si s sebou i své skateboardy a svištěli na nich po serpentinách dlážděných ulic vinoucích se od Citadely až po nejnižší okruh hradeb Bílého města. Místní obyvatelé před nimi zděšeně uskakovali a častovali je podobnými nadávkami jako dospělí skřeti v gilbarských podzemních chodbách, takže děti si tu vůbec nepřipadaly jako v cizím prostředí. Zato gondorská děcka byla tímto novým vynálezem přímo uchvácena a skřeťata jimi byla hýčkána a uplácena, aby jim to kouzelné prkénko alespoň na chvilku zapůjčila. Anuviel nakonec musela vykouzlit celou hromadu skateboardů, které rozdala městské chudině sice chudé na světské statky, ale oplývající potomky. Nechtěla však kazit obchod, a tak vedle této dobročinné akce přijala od bohatých měšťanů objednávky na velký počet prkének za nekřesťansky vysokou cenu. Díky expresní zásilkové službě a perfektnímu stavu mordorských a ithilienských silnic sem byly skateboardy dopravené v neuvěřitelně krátké lhůtě tří dnů, k velké spokojenosti a úlevě zákazníků, které již bolely uši od neustávajícího žebronění jejich ratolestí. Neuplynulo ještě ani pět měsíců od památné okružní cesty po Mordoru, a v ulicích hlavního města Gondoru se již procházeli místní šviháci v mordorských džínech a skřetích košilích a projížděli se po nich šťastní majitelé jízdních kol. Většinou se jednalo o bohaté šlechtice a měšťany, kteří si jako jediní mohli dovolit tak drahé módní výkřiky. Místní tržiště nabízela luxusní mordorské látky za neuvěřitelně vysoké ceny, které však jen zvyšovaly touhu po tom si je pořídit. Mordorské džíny se dávaly mladým manželským párům jako velmi ceněný svatební dar, a ti s bohatším příbuzenstvem vyráželi na společnou cestu životem dokonce i na jízdních kolech. Královna Arwen dívku velmi srdečně přivítala a s pýchou jí představila uřvané novorozeně, které přesvědčivě dokazovalo svůj elfský původ silou svých neúnavných hlasivek. Eldarion byl však i na tak malé mimino již velmi krásný, a když se do sytosti vyřval, rozkošně si pobrukoval a usmíval se na celý svět. Elessar byl na svého syna nesmírně hrdý a bezmezně ho miloval, avšak to mu nezabránilo, aby Anuviel hned po příjezdu nezatáhl do pavilónu skrytého v zahradách pod Citadelou, kde jí opětovně vyznal lásku a své vyznání zpečetil tak dlouhým a vášnivým laskáním, až mu Anuviel slepě uvěřila. Chtěla se mu za jeho city nějak odvděčit, a tak mu následující noc dole ve městě postavila nádherný palác se vším všudy – s křišťálovými lustry, barevnými freskami a další pseudobarokní výzdobou, velmi podobný těm, které krále tolik nadchly v Udúnu. Vyjeli si spolu na jednodenní výlet do Bílých hor a Anuviel tam na jižních svazích vytvořila plantáž čajovníku, který byl ve Středozemi naprosto neznámý, ale v Gondoru se mu nadále velmi dobře dařilo. Čaj si získal ve Středozemi velkou oblibu a stal se jedním z nejvýznamnějších gondorských vývozních artiklů, protože si ho oblíbil východňanský císař a po jeho vzoru i celá nesčíslná populace Východní říše. Všichni tedy byli zdánlivě šťastní až na Glorfindela, který na Elessara již natolik žárlil, že svou milenku tajně sledoval a v úkrytu pod oknem vyslechl část jejich milování a Elessarova vyznání lásky. V zápalu vášně a obluzená královými slovy Anuviel rovněž nešetřila milostnými vyznáními a nebohý elf jim uvěřil, jako by je myslela zcela vážně, protože se nevyznal ve způsobech smrtelníků v lásce. Dívka byla během pobytu v gondorském hlavním městě příliš zaneprázdněná bohatým společenským životem, než aby si všimla, jak Glorfindel trpí a jak šedne jeho záře. Odjížděla tedy z Gondoru s pocitem, že všechno je v nejlepším pořádku a na té správné cestě, aniž by si uvědomila, že se nad její hlavou zase jednou stahují těžká mračna, z nichž se co nevidět spustí černý déšť zoufalství.
225
KONOPNÁ PANÍ II. Nezůstalo totiž u jediného milostného setkání s Elessarem, a při další takové příležitosti nenaslouchal už jen žárlivý Glorfindel pod oknem. U klíčové dírky tentokrát natahovala uši i věrná, ale podezíravá královnina komorná, která díky svému elfsky jemnému sluchu velmi dobře slyšela všechna králova slova o lásce k Anuviel. Elfku taková nevěra nesmírně rozhořčila a neprodleně o svém poznatku informovala Arwen. Královna jí sice vyčinila za to, že takhle nízce špehuje jejího manžela, ale její srdce začala zžírat pochybnost o hloubce Elessarovy lásky k ní. I ona byla odchována starou elfskou moudrostí, která tvrdila, že za život je možné milovat jen jednou, a ve své bolesti zapomněla vzít zřetel na lidskou povahu svého milovaného chotě. Anuviel přijela do Gilbaru, kde v její nepřítomnosti nedošlo k žádným velkým problémům, ale sotva si trochu oddechla, vynořil se problém úplně jiného rázu, než by čekala. Postaral se o něj její další milenec, Zářící elf Siledhel. Hned druhý den po návratu z Minas Tirith ji zatáhl do svého příbytku blízko královských komnat, který byl určený pro osobní hosty královského páru a náležitě přepychově zařízený. Pozval ji pod záminkou, že jí chce ukázat své soukromé lázně, které tvořily součást vybavení jeho mládeneckého bytu, ale jak se dalo čekat, nakonec skončili v posteli. Siledhel dívce zopakoval, jak strašně ji miluje, a jak hrozně moc mu chyběla ten týden, co bez něj strávila v Minas Tirith. Anuviel se však nenechala ukonejšit jeho milostným vyznáním, protože v poslední době jich už začínala mít plné zuby vzhledem k tomu, že měla chuť se pořádně pomilovat se vším všudy, a s žádným z jejích zamilovaných vzdychálků to již nebylo možné. Místo toho elfa důrazně požádala, aby konečně splnil svůj slib ohledně Glorfindela, který jí dal ještě v Jižním Mordoru. Siledhel se tentokrát na představu, že bude svému největšímu sokovi předávat své sexuální know-how, nezatvářil nijak nadšeně, ale nakonec dívce přislíbil, že tedy zkusí Glorfindela naučit, jak se u smrtelnic hledá to skryté místečko největší rozkoše. Jenže Siledhel se do Anuviel opravdu až příliš zamiloval, a to mělo neblahý dopad na jeho morální integritu. Nejenže se Glorfindelovi o nějakém bodu "G" ani nezmínil, ale dokonce Anuviel po pár dnech řekl, že se o to pokusil, ale že elf jeho velkorysou snahu rázně odmítl. - "Glorfindel mi řekl, že jestli k udržení tvé lásky potřebuje něco takového, pak asi ta tvá láska není natolik silná, jak si dosud myslel," prohlásil Siledhel s neochvějností zkušeného lháře, ačkoliv to byla jedna z prvních lží v jeho předlouhém životě. Jeho bravurní lhaní bylo jen důkazem, že elfové s přehledem převyšují lidské bytosti opravdu ve všem, do čeho se naplno pustí. Jak v dobrém, tak i ve zlém! - "Cože?!" vykřikla zklamaně Anuviel. "Já mu ani za tohle nestojím? Celou dobu v Minas Tirith si mne skoro ani nevšiml, pořád byl někde zalezlý s elfy a elfkami ze dvora Arwen, a od té doby, co jsme se vrátili, mne ani pořádně nepolíbil. Vždyť to on už mne nemiluje tak jako dřív! A nebude se tedy moct divit, jestli i má láska ochladne," prohlásila výhrůžně, ale vzápětí se žalostně rozplakala, protože tak nenadálý rozklad jejího nejhlubšího citového vztahu ji strašlivě zdrtil. - "Neplač, lásko, máš přece mne," utěšoval ji Zářící elf, který v duchu zajásal, a ve své sobecké radosti nepocítil ani sebemenší výčitky svědomí. "Já tě nikdy nepřestanu milovat, Anuviel, a ani tě neopustím, stůj co stůj!" Siledhel své tvrzení hned náležitě doprovodil laskáním a žhavými polibky, které dívku přesvědčily o upřímnosti jeho slov, a ještě zvýšily její rozhořčení nad Glorfindelovou neochotou spolupracovat. Anuviel neměla sebemenší pochybnosti o pravdivosti Siledhelových slov, protože se ještě nesetkala s tím, že by jí nějaký elf lhal, nemluvě o tom, že v jeho případě se jednalo o Vznešeného elfa, kteří obvykle bývali morálně ještě na daleko větší výši než všichni ostatní příslušníci Hvězdného lidu. Od návratu z Bílého města uplynuly dva týdny naplněné horečnou prácí, jak se Anuviel snažila dohnat povinnosti zanedbané během jejího výletu do Gondoru. Každý den strávila půl dne vyučováním budoucích státních úředníků. Vedle lekcí z dějepisu Středozemě a základů ekonomiky zajišťovaných elfy jim Anuviel hustila do hlavy hlavně etiku a psychologii, aby se
226
KONOPNÁ PANÍ II. naučili korektně jednat se svými spoluobčany. Vždycky jim přitom zdůrazňovala, že budou vyslanci krále Orcase u jeho lidu. Že pokaždé, když se setkají s některým z jeho poddaných, měli by se chovat tak, aby se za to nemuseli před králem stydět, protože ho přitom osobně zastupují. Vyučování se občas účastnil sám Orcas, aby se přesvědčil, jak pokračuje výchova jeho budoucích úředníků, a nepřímo tak dodával váhu slovům jejich učitelky. Učila je ty nejosvědčenější techniky vyjednávání a urovnávání konfliktů, a když se někdy tvářili znuděně, upozornila je, že tyto znalosti se jim budou dobře hodit i v jejich osobním životě. Takhle se naučí lépe jednat s ostatními, a navíc je budou moct úspěšně uplatnit i ve svých vlastních rodinných a partnerských vztazích. Její studenti ji někdy k smrti nenáviděli, protože měli pocit, že jim z té její nalejvárny praskne hlava, ale poté co je vzala do divadla na speciální představení uspořádané jen pro ně, ji zase bezmezně milovali. Anuviel totiž pro ně s pomocí herců gilbarského divadla připravila interaktivní představení přehrávající různé situace, s nimiž by se státní úředníci mohli ve své práci setkat, a nechávala budoucí adepty byrokratického řemesla zasahovat do děje, a předem si tak na vlastní kůži okusit, jaké to je, stát v roli úředníka před veřejností. Zdálo se tedy, že vše probíhá tak, jak by mělo, ale kola osudu se neúprosně valila dál, a v té nejméně vhodné a tušené chvíli převálcovala veškerou dívčinu naději, že by se snad jednou mohla dočkat štěstí. Byla natolik zaujatá svou prací, že vůbec nepostřehla varovné signály, a tak když rána dopadla, nalezla ji zcela nepřipravenou. Ale to vůbec nejhorší bylo, že tuto ránu jí zasadil ten, jehož věrností a stálostí si byla naprosto jistá, a od něhož by něco takového ani ve snu nečekala. - "Chtěl bych si s tebou chvíli v klidu promluvit, Anuviel," ozvalo se za ní a dívka v sobě potlačila záchvěv nevole, když poznala Glorfindelův hlas. Od její cesty do Gondoru se jen málokdy vídali, protože Anuviel na něj byla stále rozzlobená kvůli té záležitosti s bodem "G". V posledních týdnech se navíc několikrát omluvil z pravidelných schůzek, na nichž s Gandalfem a s Orcasem připravovali soubor zákonů a právních předpisů, který měl následně vejít do dějin jako Mordorský kodex a sloužit za vzor právního systému i pro ostatní národy Středozemě. Anuviel se na elfa v duchu zlobila i proto, že se takhle fláká a zanedbává své povinnosti, ale když se otočila a pohlédla na něj, náhle si uvědomila, jak se Glorfindel změnil a jak podivně, až nemocně vypadá. Spolkla tedy výčitky, které se jí už hrnuly na jazyk, a jen mu mlčky pokynula, ať se posadí na lavičku. Setkali se v parku na úbočí Hory osudu, ale ani tamní jarně rozkvetlá a švitořící příroda ji nedokázala přivést do lepší nálady. A to ani netušila, že tohle je teprve začátek, a že bude ještě hůř, jak měla v oblibě říkat. - "Vzpomínáš si, jak jsem ti ještě cestou do Kraje slíbil, že tě nikdy neopustím?" řekl váhavě Glorfindel, když se na elfa ztěžka posadil na kamennou lavičku. Anuviel přisvědčila a znepokojeně na něj pohlédla. Co tím proboha myslel? A proč se mi jako obvykle nedívá do očí? Proč je náhle takhle šedý a pohublý? Cožpak elfové mohou být nemocní? Zatímco jí tyto otázky vířily v hlavě jako neodbytný roj sršňů, zlatovlasý elf pokračoval. - "Je mi to moc líto, lásko, ale nemohu ten slib již dodržet," vyhrkl a z očí mu vytryskly slzy. Anuviel bylo, jako by do ní udeřil blesk. Vytřeštila na elfa oči a zděšeně otevřela ústa, aniž by byla schopná ze sebe vydat hlásku. "Já vím, že jsem ti to přísahal, a nikdy bych svoji přísahu neporušil, kdyby mi teď nešlo o život. Já totiž umírám, lásko!" Elfův obvykle tak libozvučný a melodický hlas se zlomil a poslední slova již pronesl chraptivým dutým hlasem, který jen potvrzoval pravdivost jeho prohlášení. Anuviel prudce zavrtěla hlavou, a konečně našla sílu promluvit. - "Jak to, že umíráš?!" vykřikla nechápavě. "Vždyť jsi nesmrtelný! Ty přece ani nemůžeš umřít, to snad ani nejde." Glorfindel těžce vzlykl a vyvedl dívku z omylu. "Je to jen moje vina, Anuviel. Když jsem skládal svou přísahu, neměl jsem ani tušení, jak těžký bude úděl, který jsem tehdy na sebe dobrovolně vzal. Umírám, protože již nedokážu snášet naši
227
KONOPNÁ PANÍ II. nenaplněnou lásku. Vyčerpává mě to, a každý den mi víc a víc ubývá má životní síla. Zůstanu-li zde ještě několik týdnů, zemřu ti v náručí, a toho bych tě rozhodně chtěl ušetřit." Anuviel chvíli jen strnule hleděla před sebe a snažila se pochopit, co to vlastně Glorfindel říká. Pak se k němu obrátila, aby ho objala a pokusila se ho nějak přesvědčit, že tohle všechno je holý nesmysl, že ho svou zázračnou mocí vyléčí, a že Ulmo stejně svou kletbu brzy zruší, ale sáhla již jen do prázdna. Glorfindel mezitím neslyšně vstal, a když se rozhlédla, spatřila ho, jak stojí opodál a ve vyhaslých elfích očích se mu zračí nezměrný smutek. Ozvalo se téměř nezřetelné mávnutí křídel a na bílou pěšinku oddělující milence lehce dosedl Landroval. Maia vyčítavě pohlédl na Anuviel a obrátil se k elfovi s němou otázkou. - "Ano, Landrovale, již nadešel čas k návratu do Blažené říše," řekl elf potichu, ale dívka jeho slova přesto zaslechla. "Cože? Ty odcházíš do Blažené říše? Ale vždyť já tam za tebou nikdy nebudu moc přijít, a ty se odtamtud už nikdy nebudeš moct za mnou vrátit!" vykřikla zoufale, ale Glorfindel jen bezmocně zavrtěl hlavou, nasedl orlovi na záda a upřeně se na Anuviel naposledy zahleděl. - "Nemohu dál čekat, lásko, jinak mne bolest stráví do poslední jiskry života," řekl hluše a po tvářích mu kanuly těžké slzy. "Jedině v Blažené říši mám naději na přežití, i když pochybuji, že bych se tam někdy úplně uzdravil. Ale snad se dočkám toho, že Pán vod z tebe sejme svou sudbu, a ty budeš moct být jednoho dne šťastná. Moc bych ti to přál, lásko, i když to nebude se mnou. Landroval mne teď odnese do Valinoru, protože už jsem stejně lehký jako pírko a dlouhou cestu po moři bych asi nepřežil. Sbohem, má lásko, budu tě navždy milovat!" Po těchto slovech Vznešeného elfa se Landroval vznesl, zakroužil nad Gilbarem a během okamžiku zmizel zděšením zkamenělé Anuviel z dohledu.
228
KONOPNÁ PANÍ II.
MAPA STŘEDOZEMĚ
229
KONOPNÁ PANÍ II.
MAPA KRAJE
230
KONOPNÁ PANÍ II.
CHRONOLOGIE Rok 3019 Třetího věku je považován za první rok Čtvrtého věku. Nový letopočet začal 25. března 3019 pádem Saurona po zničení Jednoho prstenu v ohni Hory osudu. KNIHA DRUHÁ SEDMÁ ČÁST – MORDOR 12. června
Vítězný souboj Anuviel s mordorským balrogem. Arwen vzkazuje Elessarovi, že čeká dítě.
13. června
Vojsko se shromažďuje k útoku na Mordor. V noci dynamitníci připojí zápalné šňůry k náložím a k ránu je odpálí.
14. června
Se svítáním vtrhne invazní armáda do Minas Morgul a po krátkém boji proniká do Mordoru.Vojsko před Černou bránou zesiluje tlak, aby skřeti nemohli vyslat oddíly naproti rychle postupující spojenecké armádě.
15. června
Gandalf se vydá k balrogovu sídlu pod Horou osudu a dobude ho. Armáda postoupí na poloviční vzdálenost mezi Minas Morgul a Udúnem.
16. června
Vojsko stojí před Udúnem. Návrat Gandalfa, připojuje se k výpravě. Bitva s 2000 skřetů, kteří provedli výpad z Udúnu skončí jejich porážkou. Spojenci obklíčí Železnou tlamu. Tlak před Morannonem dosahuje vrcholu, beranidlo otřásá bránou.
17. června
Dobytí Durthangu.
18. června
Gandalf s hobity připravují diverzní akci, která proběhne v noci, zatímco dynamitníci kladou nálože.
19. června
Před svítáním vyletí do povětří val a řeka se stočí do nitra Udúnu.
20. června
Zhroutí se podmáčené hradby na stranách valu. Elessar odjíždí za Arwen. Útoky na Černou bránu polevují.
21. června
Hladina vody v kotlině se ustaluje, vše je zaplaveno jak má být.
23. června
Tábor spojeneckého vojska se stěhuje o půl míle dál od hradeb kvůli pachu přicházejícímu od hradeb.
24. června
Návrat Elessara z Minas Tirith. Anuviel dostane do rukou dopis od Pána balrogů určený jeho bratrovi se zmínkou o Miláčkovi.
25. června
Porada Kapitánů Západu před Železnou tlamou.
27. června
Ráno Anuviel dává skřetům v Udúnu ultimátum, aby se do 24 hodin vzdali.
28. června
V noci se skřeti v Udúnu vzbouří, pobijí své velitele a za svítání se vzdají. Anuviel projde s částí svého vojska k Černé bráně a setká se s Haldirem, Éomerem a Imrahilem, kteří obléhali severní vstup do pevnosti. Porada Kapitánů Západu. Elessar s Gandalfem, Orcasem a Dorcasem zůstávají v Mordoru (6000 gondorských vojáků, 2000 Legolasových elfů, 6000 Orcasových skřetů).
29. června
Ursin s 1000 svých vojáků a 500 Rohirů odjíždí do Anórienu připravit tábor pro zajatce z Udúnu. 5000 zajatců se začíná přesouvat na druhou stranu Velké řeky. Spojenci se přesunou k obranné linii přes Dagorlad a obklíčí Pána Balrogů.
30. června
Jednání Anuviel a Faramira s východňanským obchodníkem Urukarem. Ismaril zůstává v táboře jako zástava za zálohu na potraviny, kterou Urukarovi zaplatila Anuviel..
231
KONOPNÁ PANÍ II.
2. července
Gwaihir se setkává s Miláčkem a je zasažen neznámou zbraní. Doletí do Lothlórienu a tam večer umírá.
3. července
Landroval přináší Anuviel novinu o Gwaihirově smrti.
5. července
Ursin si oholí hlavu a odjíždí do Dol Gulduru jako špión. Anuviel mu při stříhání vlasů zpívá písničky. OSMÁ ČÁST – DIVOČINA
6. července
Anuviel odjíždí poradit se s Glorfindelem do Severního Ithilienu.
7. července
Anuviel posílá vzkaz Gandalfovi a Elessarovi, aby se z Jižního Mordoru co nejrychleji vrátili k Morannonu.
8. července
Anuviel s Glorfindelem, Haldirem, Ismarilem a malým doprovodem Rohirů vyjíždějí na inspekci obranné linie.
10. července
Ursin dorazí na hranici Dol Gulduru a je předveden před Pána balrogů. Anuviel a její doprovod se setkají s trpaslíky a lidmi z Dolu.
11. července
Ismaril zachraňuje Haldirovi život a stávají se nerozlučnými přáteli.
12. července
Ursin tajně opouští Dol Guldur.
16. července
Ursin se vrací do tábora před Černou bránou a vypráví své zážitky. Anuviel pochopí, jaké je Miláčkovo tajemství a najde proti němu obranu.
17. července
Vracejí se Elessar, Gandalf, Legolas a Orcas s vojskem spojenců a koná se porada Kapitánů Západu. Landroval odlétá se vzkazy pro elfy a trpaslíky z Osamělé hory, kteří obklíčili Dol Guldur ze severovýchodu, vyzývá je k přípravě na brzký útok a zve na naléhavou poradu. Stejné vzkazy dostávají i Celeborn a Meddědovci.
22. července
Velká porada Kapitánů Západu. Anuviel naučí trpaslíky, jak upravit masky proti Miláčkově zbrani. Landrovalovi orli odlétají s Brórem a Gimlim na zádech k pozicím trpaslíků, kteří hned začnou s úpravami masek.
25. července
Trpaslíci vylákají Miláčka k útoku a přemohou ho. Gandalfův ohňostroj. Orcas vysílá do Dol Gulduru skupinky skřetů, aby rozvrátili jeho vojsko.
26. července
Začíná útok na Dol Guldur, který je veden ze všech stran. Ze severu Meddědovci, ze severovýchodu Thranduilovi elfové a trpaslíci, ze západu Celebornovi elfové a z jihu Spojená armáda Západu pod vedením Anuviel, Elessara, Éomera a Orcase.
27. července
Odpor dolguldurských skřetů polevuje a objevují se první přeběhlíci. Orcas s hobity jsou přepadeni Věrnými hrdiny cestou ke králi Thranduilovi.
28. července
Pánu balrogů zbývají pouhé 2000 věrných skřetů, zbytek hromadně přebíhá k nepříteli. Anuviel vyzývá balroga na souboj.
29. července
Souboj Anuviel s Pánem balrogů. Anuviel umírá, ale Temný pán je přemožen spojenou silou elfských Prstenů moci a jeho duch nadobro prchá ze Středozemě. INTERMEZZO TAM, KDE ČAS NEPLYNE
232
KONOPNÁ PANÍ II. Anuviel se opět setkává s Velkým Programátorem a dostává nabídku, které nemůže odolat. Je tedy Ilúvatarem navrácena k životu, aby mohla pokračovat ve svém poslání ve Středozemi. DEVÁTÁ ČÁST – DIVOČINA, LOTHLÓRIEN 30. července
Anuviel se setkává s Galadriel, večer se koná velká oslava vítězství.
2. srpna
Anuviel se Strážci prstenů vyčistí podzemí Dol Gulduru a vyzkouší si tak své nové schopnosti. Anuviel aplikuje na smrtelníky své první memy.
5. srpna
Elessar s Elrondem odjíždějí do Roklinky a pak do Šedých přístavů, aby navázali spojení s elfy v Blažené říši.
9. srpna
Anuviel s přáteli odjíždí do Lothlórienu na pozvání Galadriel, aby si tam na dva týdny odpočinula.
10. srpna
Příjezd do Caras Galadhonu a seznámení s Melwen.
11. srpna
Lov na medvěda. Anuviel se miluje s Elessarem a stráví s ním celý den a noc. Ismaril učí Melwen svůj jezdecký trik a zamilují se do sebe. Melwen Ismarilovi předpoví, že se stane císařem Východu. DESÁTÁ ČÁST – LOTHLÓRIEN, SEVERNÍ MORDOR
12. srpna
Anuviel se seznámí se Zrcadlem Galadriel a jeho věštbami. Spatří v něm Glorfindelovu nevěru.
13. srpna
Melwen se své matce přizná, že miluje Ismarila. Galadriel přemluví Celeborna, aby souhlasil se zasnoubením dcery. Večer Ismaril požádá rodiče Melwen o její ruku.
17. srpna
Anuviel stvoří Ptáka Ohniváka a Elessar se rozhodne, že bude dál pokračovat v jejich vztahu.
25. srpna
Odjezd z Lothlórienu – konec dovolené.
3. září
Anuviel přijíždí k Morannonu, aby počkala na Valar.
4. září
Valar přicházejí. Asanace Mrtvých močálů. Hon na Odulu. Úpravy infrastruktury Severního Mordoru.
5. září
Čištění a zahradničení. Příprava surovin a polotovarů. Dláždění silnic. Proměna pouště patřící Východní říši v úrodný kraj.
6. září
Korunovační sál a pomník hobitům. Úpravy povrchu a nitra Hory osudu.
7.-8. září
Výstavba Gilbaru.
9. září
Budování průmyslu. Nové vynálezy – jízdní kolo, šicí stroj a knihtisk.
10.-11. září
Úpravy východní části Severního Mordoru.
12. září
Budování Hallabaru a Minas Ithil. Úpravy nového kraje patřícího k Východu. JEDENÁCTÁ ČÁST – MORDOR
13. září
Dokončovací práce a rozloučení s Valar. Poznávací zájezd středozemských monarchů a zástupců skřetů po Mordoru začíná. Příjezd do Minas Ithil. Mejdan in excelsias.
233
KONOPNÁ PANÍ II.
14. září
Začíná prohlídka Mornanu. Středozem objevuje jízdní kolo a kuličková ložiska. Přednáška o novém společenském řádu Mordoru.
15. září
Továrna na šicí stroje. Stroje na zpracování konopí. Knihtiskařský lis. Továrna na ozubená kola a servopohony. Večer příjezd do Udúnu.
16.-17. září
Kotlina Udúnu s prohlídkou města. Cesta podél Popelavých hor na východ. Noc v zájezdním hostinci při silnici.
18. září
Průmyslové centrum v Popelavých horách. Prohlídka zlatého dolu s Elessarem. Sklárny. Noc v dalším zájezdním hostinci.
21. září
Rekreační oblast u jezera ve Středním Mordoru. Den věnovaný odpočinku.
23. září
Začíná prohlídka rurální oblasti na východě Severního Mordoru.
3. října
Výprava přijíždí do údolí, které předěluje Mordor na Severní a Jižní. Prohlídka vesnic a hospodářství v mordorské nížině. Výprava se pomalu vrací k Morgulskému údolí. DVANÁCTÁ ČÁST – MORDOR
8. října
Příjezd Elronda, Glorfindela, Siledhela, Faramira a Éowyn do Minas Ithil. Připojují se k výpravě. Večer v Hallabaru Anuviel udělá Glorfindelovi žárlivou scénu.
9. října
Cesta přes pláň Gorgoroth směrem ke Gilbaru. K večeru návštěvníci poprvé v dálce spatří vzplanutí Hvězdného města.
10.-12. října
Prohlídka Gilbaru. Anuviel se vyspí se Siledhelem.
13. října
Výprava se rozdělí a její členové se rozjedou do všech směrů ke svým domovům. Hobiti a někteří elfové již zůstávají v Severním Mordoru a připravují se na příchod skřetů. Anuviel, Glorfindel, Siledhel, Gandalf, Orcas a Dorcas odjíždějí do Jižního Mordoru organizovat přesun skřetů. Ursin odjíždí na sever postarat se o skřety v zajateckých a uprchlických táborech.
20. října
Anuviel se svým doprovodem přijíždí k jezeru Núrnen v Jižním Mordoru.
23. října
Začátek přesunu uprchlíků do Severního Mordoru.
30. října
Jižní Mordor je vyprázdněný, Glorfindel odjel pomáhat Orcasovi, Anuviel zde zůstává jen se Siledhelem. Anuviel naučí Siledhela jezdit na surfu a wind-surfu.
7. listopad
Úpravy skončily, Anuviel se Siledhelem odjíždějí do Severního Mordoru.
8. listopad
Jihomordorští skřeti a Východňané se začínají vracet domů.
15. listopadu
Skřetí armáda se stáhla do Gilbaru a proběhla volba krále. Orcas zvolen králem Mordoru.
1. prosince
Korunovace Orcase a Niši za účasti všech monarchů Západní Středozemě, přijede i poselstvo z Východního císařství. Rok 4 Čtvrtého věku
5. března
Narození Eldariona, velké oslavy po celé Západní Středozemi. V Gilbaru se koná premiéra hry Rómenril a Juliša, gondorští vyslanci pozvou soubor do Minas Tirith, aby ji tam také předvedl.
234
KONOPNÁ PANÍ II. 15. března
Anuviel přijede na týden do Gondoru s gilbarským divadelním souborem a pro Elessara provede pár zázraků – vytvoří čajovníkové plantáže a postaví nádherný palác v Bílém městě. Glorfindel žárlí na Elessara a jeho záře začíná blednout. Arwen se dozví, že Elessar Anuviel vyznal lásku.
23. března
Návrat do Gilbaru, rozmluva se Siledhelem, který nakonec podle zalže, aby si zachoval lásku Anuviel jen pro sebe.
7. dubna
Glorfindel opouští Anuviel a na Landrovalově hřbetě odlétá do Blažené říše.
235
KONOPNÁ PANÍ II.
GLOSÁŘ V případě, že Tolkienovy knihy Hobit a Pán prstenů (PP) rozsáhleji pojednávaly o určité položce glosáře, je v závorkách uvedený odkaz na příslušné dílo. Reálie z Blažené říše a elfské mytologie většinou čerpají z Tolkienovy knihy Silmarillion a nejsou nijak označeny. Některé položky jsou originálním přínosem Konopné Paní a jsou označeny zkratkou KP. Aiglos
Kopí s trpasličí čepelí, které patřilo Gil-Galadovi, poslednímu velekráli Noldor ve Středozemi, a bylo pohřbeno spolu s ním (PP). Aiglos II. – kopí, které dal Elrond vykovat v Roklince a přinesl jej Anuviel před soubojem s Pánem balrogů (KP).
Alqualondë
Hlavní město a přístav elfů Teleri na březích Valinoru.
Anórien
Severní část Gondoru prostírající se od Velké řeky až k lesu Firienu, kde ji od Rohanu odděluje Hraniční potok. Travnatá a bažinatá řídce obydlená rovina (PP).
Anuviel
Ilúvatarem Darovaná, Konopná Paní, Paní skřetů, Zhouba balrogů, prostě šílená hrdinka této trilogie. Narodila se na Zemi, kde prožila téměř 50. let, ale pak ji Stvořitel v podobě mladé dívky poslal do světa Pána prstenů, kde prožívá svá dobrodružství (KP).
Aredhel Gondolinská Sestra krále Noldor Turgona a manželka Temného elfa Eöla. Zradila svého manžela a ten ji nakonec zabil. Ar-Pharazón Poslední král Númenoru, který vyhlásil Valar válku a přivedl lidský rod na ostrově do zkázy. Arda
Jméno planety ve světě Eä, kde se odehrával příběh Pána prstenů i této knihy. Stvořili ji Ilúvatar – Stvořitel, a Valar – místní bohové.
Arwen
Undómiel, Večernice, Paní z Roklinky – dcera Půlelfa Elronda a elfky Celebrían, královna Gondoru a manželka Elessara. Její krása byla přirovnávána ke kráse elfské princezny Lúthien, považované za to nejkrásnější z Ilúvatarových dětí (PP).
Arzog
Černý jezdec, velel armádě skřetů pod rozkazy mordorského balroga a byl neslavně poražen Elessarem kousek za Křižovatkou (KP).
Asfaloth
Glorfindelův bělouš (PP).
Augiášův chlív
Podle staré řecké báje měl Herkules vyčistit tyto pověstně špinavé chlévy krále Augiáše tím, že jimi prohnal vody řeky.
Aulë
Vala Kovář, staral se o nitro Ardy, kovář a mistr řemesel, manžel Yavanny.
balrog
Durinova zhouba – démon zla vytvořený Melkorem. Tělo z ohně měl pokryté stínem, byl ozbrojený plamenným mečem a ohnivými důtkami, šířil strašlivý děs. Přemožitelé balrogů až na Anuviel nikdy nepřežili svá vítězství a padli zároveň s nimi (PP).
Barad-dûr
Sídelní pevnost Saurona v Mordoru. Stála mezi úpatím Popelavých hor a Horou osudu. (PP)
Bard II.
Král z Dolu, pravnuk Barda Lučištníka, který černým šípem zabil draka Šmaka, usídleného v Osamělé hoře (Hobit).
Barvínka Bralová
Dcera vladyky Paladina Brala, sestra Pipina, pro niž nezbyly peníze na věno a dostala tedy rodinnou usedlost a starala se o starého pána.
Beleriand
Poloostrov ležící ve Starých časech na západ od Modrých hor, rozkládaly se na něm starobylé elfské říše, byl zničen během Války hněvu mezi Valar a Morgothem na konci Prvního věku Středozemě.
Beren
Smrtelník, který získal ruku Lúthien za silmaril ukradený Melkorovi. Ztratil přitom ruku, proto nazýván Jednoruký. Jeho vnučka Elwing si vzala mořeplavce Eärendila a vydala se s ním přes moře do Valinoru požádat Valar o pomoc v boji proti Melkorovi. Valar souhlasili a Melkor byl ve Válce hněvu přemožen a Středozem osvobozena. Potomky 236 Berena byli i Elrond a dynastie Númenorejců a později Dúnadanů.
KONOPNÁ PANÍ II. proto nazýván Jednoruký. Jeho vnučka Elwing si vzala mořeplavce Eärendila a vydala se s ním přes moře do Valinoru požádat Valar o pomoc v boji proti Melkorovi. Valar souhlasili a Melkor byl ve Válce hněvu přemožen a Středozem osvobozena. Potomky Berena byli i Elrond a dynastie Númenorejců a později Dúnadanů. Bilbo Pytlík
Hobit, který na výpravě k Osamělé hoře našel Jeden prsten (Hobit). Na konci Třetího věku ho předal svému synovci Frodovi (PP).
Bílé hory
Horský masiv táhnoucí se napříč Středozemí, který odděloval Rohan od Gondoru. Začínal nedaleko od Velké řeky a táhl se na západ až téměř k pobřeží (PP).
Blažená říše
Valinor, Země neumírajících, Západ, pevnina, kde žili Valar, Maiar a Eldar, kteří uposlechli výzvy Valar.
Brór
Trpaslík z Osamělé hory (KP).
Cair Andros
Ostrov na Velké řece pod deltou Entvy. Vedla přes něj cesta k Černé bráně a dále na Východ (PP).
Celeborn
Vládce elfské říše Lothlórienu a manžel Galadriel. Teleri, příbuzný krále Sindar Thingola Šedopláště. Byl krásný, moudrý a překrásně zpíval (PP).
Celebrían
Manželka Elronda, kterého si vzala na počátku Třetího věku a matka Arwen, Elladana a Elrohira. Dcera Galadriel a Celeborna. Zraněná otráveným skřetím šípem půl století před koncem Třetího věku, odešla do Valinoru, protože zranění nešlo ve Středozemi vyléčit. Přítelkyně Anuviel ve Valinoru.
Cerin Amroth
Pahorek v Lothlórienu, kde původně sídlili elfové (PP).
Círdan
Pán přístavů, Stavitel lodí, elf z Teleri žijících v Šedých přístavech, který stál v čele této elfské říše (PP). Otec Siledhela a Himriel.
Citadela
Pevnost gondorských králů na sedmém okruhu hradeb Minas Tirith (PP).
cuivesuk
Nápoj pocházející z Haradu, který se podobal kávě (KP).
Cuivinién
Jezero daleko na Východě, na jehož březích se za úsvitu Ardy zrodili elfové – Starší Ilúvatarovy děti – prostě se probudili a užasle zírali na hvězdičky, které od těch dob tolik milovali. Ostatně v těch dobách na obloze nic jiného vidět nebylo.
Cvalimír Bulva
Hobit, bratranec Froda (PP).
Černá brána
Morannon, mohutně opevněná brána do kotliny Udún na severozápadní hranici Mordoru (PP).
Černá řeč
Jazyk, který vytvořil Sauron pro skřety, ale nikdy se neuchytil. Skřeti mluvili mnoha různými místními jazyky a dialekty, takže k dorozumívání mezi sebou používali Obecnou řeč. V Černé řeči byl nápis na Jednom prstenu (PP).
Daeron
Elfský pěvec na dvoře krále Thingola Šedopláště. Složil jedny z nejkrásnějších zpěvů Eldar a také byl tvůrcem runového písma cirth. Byl zamilovaný do Lúthien, ale zradil ji jejímu otci, když zjistil, že se tajně schází s Berenem.
Dagorlad
Bitevní pláň, planina na sever od Mordoru, kde se odehrála velká bitva během Posledního spojenectví (PP).
Dáin
Trpasličí král Dáin II. Železná noha z Osamělé hory. Otec Thorina III: Kamenné přilby. Padl při obléhání Ereboru Východňany na konci Války o Prsten. (PP)
Divočina
Neobydlené území nikoho prostírající se mezi jednotlivými říšemi Západní Středozemě. (PP)
237
KONOPNÁ PANÍ II. (PP) Dlouhé jezero
Jezero jižně od Ereboru, leželo na něm město Esgaroth, hlavní město lidského království Dolu. (Hobit, PP)
Dno pytle
Hobití nora s kulatými dveřmi a okny v Hobitíně, kde přebývali Bilbo a Frodo Pytlíkovi. Frodo ji pak přenechal Samvědovi Křepelkovi a jeho početné rodině (PP).
Dol
Nejvýchodnější říše lidí v Západní Středozemi. Ležela okolo Dlouhého jezera a vládl jí král Bard II. (Hobit, PP).
Dol Guldur
Bývalá Sauronova pevnost ležící v nejjižnějším cípu Temného hvozdu. Naproti Dol Gulduru se na druhé straně Velké řeky rozkládal Lothlórien (PP).
Dorcas
Skurut, jeden ze tří, které Anuviel zachránila na Severu, bratranec Orcase (KP).
Drúadanský les
Les na cestě z Rohanu do Gondoru, kde žili Wosové (PP).
Dulin
Trpaslík, který jako jediný přežil Balinovo převzetí Morie (KP).
Dúnadané
Muži ze Západu, potomci královského rodu bývalého Severního království. Měli téměř čistou krev Númenorejců, protože na rozdíl od jižní, gondorské větve se nemísili s ostatními lidskými národy. Po pádu Arnoru chránili hranice svého bývalého království, do něhož patřil i Kraj, kde žili hobiti (PP).
Durthang
Starobylý hrad v Severním Mordoru nedaleko Železné tlamy (PP).
Dva stromy
Stříbrný a Zlatý strom rostoucí na pahorku Ezelloharu poblíž hlavního města Valinoru. Vytvořili je ve Starých časech Valar a zničil je Melkor s pomocí pavoučice Ungolianty na počátku Prvního věku Středozemě. Jejich svit dodával velkou fyzickou a duchovní sílu těm elfům, kteří žili v dobách jejich existence v Blažené říši.
Eä
Vesmír stvořený Ilúvatarem, kde se nachází svět Pána prstenů.
Eärendil
Půlelf, syn smrtelníka Tuora a elfské princezny Idril z Gondolinu (viz Beren). Valar z něj udělali hvězdu, nejmilejší hvězdu elfů (PP).
Edoras
Hlavní město Jízdmarky (Rohanu), kde stojí Zlatá síň, palác jeho králů (PP).
Eldalin
Hvězdné lázně v Gilbaru, hlavním městě obnoveného Mordoru (KP).
Eldamarská zátoka
Hlavní přístav Eldar v Blažené říši.
Eldar
Společné jméno pro tři elfské rody, které se na úsvitu věků rozhodly poslechnout výzvu Valar k odchodu do bezpečí Blažené říše (Vanyar, Noldor a Teleri).
Eldarion
Syn Elessara I. a Arwen. Narodil se v březnu roku 4 Čtvrtého věku (PP).
Elendil
Vysoký, Přítel elfů, Númenorejec, který se zachránil při zkáze Númenoru a ve Středozemi založil království pokrývající velkou část Západní Středozemě. Padl v bitvě se Sauronem během bojů Posledního spojenectví elfů a smrtelníků na konci Druhého věku. Otec Isildura a Anáriona, ale také Valandila, z něhož pocházela severní královská větev a Aragorn (PP).
Elessar
Aragorn, Chodec, člen Společenstva prstenu, po pádu Saurona se stal králem Gondoru a Arnoru a sjednotil obě království pod jménem Elessar I. Telcontar (Chodec) (PP).
Elladan
Syn Elronda, dvojče Elrohira (PP).
Elrohir
Syn Elronda, dvojče Elladana (PP).
238
KONOPNÁ PANÍ II.
Elrond
Moudrý, Půlelf, Pán Roklinky, Strážce Prstenu moci Vilyi. Syn Eärendila a Elwing, bratr Elrose. Jeden z nejmoudřejších elfů ve Středozemi (PP).
Elros
První král Númenoru, bratr Elronda, zvolil si úděl smrtelníka, žil na konci Prvního a počátku Druhého věku. Zakladatel dynastie Númenorejců.
Elwing
Manželka Eärendila, vnučka Lúthien a Berena, zdědila silmaril (viz Beren).
Emyn Arnen
Pahorkatina dělící Ithilien na Severní a Jižní.
Emyn Muil
Ostré pahorky na obou březích Velké řeky mezi Dol Guldurem a Mordorem (PP).
Éodwyn
Paní klisen, potomek Gandalfova hřebce Stínovlase z rodu Komoňstva, klisna, kterou Anuviel daroval král Rohanu Éomer (KP).
Eöl
Temný elf, Thingolův příbuzný, který žil v ústraní a byl geniálním kovářem. Oženil se s Aeredhel, ale ta ho zradila a nakonec kvůli ní zemřel.
Éomer
Král Rohanu, syn Éomunda, následník Théodena, který padl ve Válce o Prsten (PP).
Eorl Mladý
První král Rohanu, zakladatel dynastie tamních králů (PP).
Éothain
Maršál Jízdmarky (KP).
Éowyn
Bílá rohanská Paní, kněžna ithilienská, sestra Éomera a manželka Faramira (PP).
Erestes
Správce Roklinky a Elrondův zástupce (KP).
Eriador
Země mezi Mlžnými horami a Modrými horami, na jihu jej ohraničovaly řeky Šerava a Želíz. Arnor pokrýval téměř celý Eriador vyjma západní oblasti okolo Modrých hor (kde žili trpaslíci) a Šedých přístavů (elfské říše Círdana Stavitele lodí), a Roklinky na východě. V Eriadoru se také nacházel Kraj (PP).
Estë
Valiera Uzdravitelka, která v Blažené říši vyučovala Anuviel.
Esgaroth
Jezerní město na Dlouhém jezeře, hlavní město Dolu (Hobit, PP).
Fangornský les
Entí les, starobylý les, kde Smíšek a Pipin (po útěku skřetům) poznali Stromovouse a ostatní enty jako členové Společenstva prstenu. Fangorn je také elfské jméno Stromovouse, který lesu vládne (PP).
Faramir
Správce Gondoru, kníže ithilienský, syn Denethora (PP).
Fëanor
Ohnivý duch, geniální řemeslník z nejvyššího královského rodu elfů Noldor, vynalezl silmarily, vidoucí kameny a písmo tengwar. Stál v čele vzpoury Noldor proti Valar a odvedl svůj lid do Středozemě na počátku Prvního věku, kde bojoval s Morgothem a snažil se získat zpět silmarily, které jim Temný pán ukradl. Padl v Beleriandu v boji s prvním Pánem balrogů Gothmogem.
Finduilas
Dcera Orodretha, bratra Galadriel, která se nešťatně zamilovala do smrtelníka Túrina Turambara.
Fingolfin
Nevlastní bratr Fëanora, který se stal prvním velekrálem Noldor ve Středozemi.
Finrod
Felagund, syn Finarfina, nevlastního bratra Fëanora, král Noldor, bratr Galadriel, první z Eldar, který se setkal s lidmi a stal se jejich přítelem a učitelem.
Finwë
První velekrál Noldor z dob před odchodem do Blažené říše, jeho synové byli Fëanor, Fingolfin a Finarfin. Zavražděn Melkorem při krádeži silmarilů.
239
KONOPNÁ PANÍ II.
Firien
Les na hranici Rohanu a Gondoru, kde došlo k boji se skřety vyslanými Pánem balrogů (PP).
fosgen
Smrtelně jedovatý bojový plyn, proti němuž neexistuje protilátka. Vyrábí se syntézou CO2 a chlóru. Někdy také vzniká neúmyslně rozkladem pesticidů.
Frodo Pytlík
Ten, který nesl Prsten, hobit, synovec Bilba, člen Společenstva prstenu (PP).
fun-box
Prvek skateboardingové dráhy.
Galadriel
Paní světla, Strážkyně prstenu vody Nenyi, vládkyně Lothlórienu, manželka Celeborna, matka Celebrían a Melwen (PP).
galvorn
Černá slitina vynalezená Eölem ve Starých časech. Byl to velmi kujný a tvrdý kov, odolávající korozi a lehce tvarovatelný.
Gandalf
Šedý, později Bílý, Mithrandir, Maia, čaroděj z řádu Istari, kterého Valar poslali do Středozemě, aby lidem a elfům pomohl v boji proti Sauronovi (Hobit, PP).
Gilbar
Hvězdné sídlo, hlavní město obnoveného Mordoru (KP).
Gil-galad
Poslední velekrál Noldor ve Středozemi, syn Fingona, padl v bojích Posledního spojenectví elfů a smrtelníků se Sauronem (PP).
Gimli
Trpaslík, člen Společenstva prstenu, velký přítel elfa Legolase (PP).
Gin
Známý Anuviel na Zemi, který byl mistrem v práskání bičem a vymyslel systém turistických známek, který pak využila v Mordoru (KP).
Glaurung
Ohnivý drak ze Starých časů. který Morgothovi pomohl zničit elfská království Beleriandu.
Glorfindel
Kníže elfů, Pocházel z Fingolfinova královského rodu, žil v Gonodolinu a padl v boji s balrogem při jeho obraně. Na vlastní žádost byl vzkříšen ve Středozemi a dál tam bojoval proti Temným pánům (PP).
Gondolin
Skryté město krále Turgona, které v Prvním věku zničil Morgoth.
Gondor
Jih, Jižní království, království položené nejjižněji v Západní Středozemi, založeno po pádu Númenoru ve Druhém věku. Po prvních dvou tisících letech existence říše zmizel posledního král Gondoru, aniž by zanechal potomka, a až do příchodu krále Elessara se vlády ujali Správci (PP).
Gorgoroth
Pláň pokrývající většinu Severního Mordoru. Pusté a nehostinné místo pokryté rozeklanými pahorky a lávou (PP). Po obnovení Mordoru se přejmenovala na Nan Galen, Zelené údolí (KP).
Gothbar
Skurut, který sloužil Anuviel v hlídce na mordorské hranici (KP).
Gothdarb
Kapitán Pána balrogů, který velel armádě skřetů skryté v lese Firienu. Anuviel mu usekla hlavu (KP).
Gwaihir
Pán větru, Maia sloužící Manwëmu v podobě orla jako posel a zvěd (Hobit, PP).
Haldir
Lesní elf, Hraničář v Lothlórienu (PP).
Hallabar
Vysoké sídlo, sídlo Anuviel na Morgulským údolím, propojené s Minas Ithil (KP).
240
KONOPNÁ PANÍ II. Harad
Dálné Jihozemsko, země daleko na jih od Gondoru a Mordoru (PP).
Haradští
Obyvatelé Haradu, měli černou pleť jako skřeti, ale byli to lidé (PP).
Himriel
Chladná dívka, dcera Círdana, sestra Siledhela, milenka Glorfindela. Trpěla citovou chladností a těžkou nymfománií, ale naučila se s tím žít (KP).
hobiti
Malí lidé, půlčíci, obyvatelé Kraje (Hobit, PP).
Hobitín
Hobití vesnice v Kraji. V hobitínském kopci se nacházelo Dno pytle, kde se zrodilo celé dobrodružství okolo Prstenu (Hobit, PP).
Hora osudu
Orodruina, Ohnivá hora, masa lávy a vřelých kamenů na pláni Gorgoroth v Mordoru. Zde v ohnivých pecích Sauron stvořil Jeden prsten. V Puklinách osudu, kam byl Prsten Frodem (a Sméagolem) vhozen, se roztavil. S koncem života Prstenu přišel i pád Mordoru, Frodo a Sam byli vysvobozeni Gwaihirem a jeho orly (PP).
Hory stínu
Vysoké a strmé pohoří táhnoucí se od Černé brány až daleko na jih, kde se v pravém úhlu stáčely na východ a pak na severovýchod a částečně obkružovaly a chránily Mordor (PP).
Hudba Ainur
Vidina světa na počátku Stvoření Eä, kterou Ilúvatar ukázal Valar. Závěrečná Hudba Ainur zazní na konci tohoto světa a budou při ní zpívat sbory všech Ilúvatarových dětí.
Ilúvatar
Bůh, Stvořitel, Velký Programátor, Velký Admin, Alláh, Nejvyšší Bytost. Ilúvatar tvoří vesmíry a vysílá do nich svůj Tajný oheň, jímž v nich zažehne život. Na Ilúvatarův informační systém je napojený vnitřní browser Anuviel, která je také vyzbrojena Ilúvatarovým mečem a zázračným brněním (KP.
Ilúvatarův dech
Model cannabis mordorica vyšlechtěný Anuviel v Jižním Mordoru, který měl universální využití – jak pro průmyslové, tak i pro léčebné a rekreační účely. Bylo tak veselé a uvolňující, že skřeti zapomenuli na hrůzy, jimiž za poslední léta prošli, a radovali se z přítomnosti a z naděje, kterou jim nabízela budoucnost (KP).
Imrahil
Kníže z Dol Amrothu, poddaný Elessara, otec Lothíriel, která se později stala manželkou Éomera (PP).
Isildur
Syn Elendila, padl nedlouho po vítězství nad Sauronem a v boji se tak na dně Velké řeky ztratil Jeden prsten, který ukořistil Temnému pánu.
Ismaril
Východňan, synovec obchodníka Urukara, syn Seveřanky. Jeho otec je kandidátem na úřad císaře Východní říše. Císařem se však nakonec stane Ismaril a ožení se s elfskou princeznou Melwen, dcerou Galadriel a Celeborna. (KP)
ithildin
Hvězdoluna, slitina s přísadou mithrilu, která jasně zářila při svitu měsíce nebo hvězd.
Ithilien
Zelená země mezi Anduinou a horami Mordoru. Jižní Ithilien byl po Válce o Prsten obývaný Legolasovými lesními elfy (PP).
Jaro Ardy
Nastalo působením silmarilového stromu Silmalinornu, který Anuviel vypěstovala v Blažené říši. Zasáhlo všechny nesmrtelné bytosti a dalo jim sílu a chuť k dalšímu bytí. V elfech probudilo zvídavost a chuť poznávat nové věci. Vrátila se jim i sexuální aktivita a začali se opět rozmnožovat (KP).
Jízdmarka
Rohan, travnatá a rovinatá země na severním úpatí Bílých hor sousedící s Gondorem.Gondorský Správce Cirion ji ve Třetím věku věnoval Rohirům výměnou za slib pomoci Gondoru v nouzi. (PP).
Johanka z Arku
Panna Orleánská, francouzská světice z 15. století, kterou upálila inkvizice. Bojovala na straně krále Karla VII., který ji zradil a vydal nepřátelům. Ti ji pak nechali odsoudit jako kacířku a popravit.
241
KONOPNÁ PANÍ II. kacířku a popravit. Josef Kainar
1917-1971, český básník a hudební skladatel, jehož texty byly často zhudebňovány rockovými skupinami.
Kámasútra
Staroindická učebnice lásky, jejíž autor, mnich Vátsjájana, se však ve skutečnosti nikdy v životě nemiloval.
Karel VII.
1422 – 1461, francouzský král, syn Karla VI., bojoval o trůn s anglickým králem Jindřichem VI., kterého ve Francii podporovala burgundská strana. Větší část země se octla v moci Angličanů, včetně hlavního města. Johanka z Arku osvobodila Orléans obležený Angličany a dovedla Karla VII. do Remeše, kde byl korunován. Král ji však zradil svým nepřátelům, když vyhnal nepřátele ze země a už ji nepotřeboval, a Johanka byla upálena. Za něho začal nový vzestup Francie jako velmoci.
kickflip
Otočka při skateboardu.
Knížecí rada
Shromáždění knížat-volitelů Východní říše, které volí nového císaře.
konopí
Dvojdomá rostlina s universálním použitím. Cannabis valinorica, model, který Anuviel vypěstovala v Blažené říši. Cannabis mordorica, model vypěstovaný v Jižním Mordoru (viz také heslo "Ilúvatarův dech"). Sinsemilla je název neopyleného konopí, které je vhodné pro léčebné účely a kouření. Marihuana je slangový výraz pro sušená okvětí samičích rostlin.
Korán
Písmo svaté islámu, které zaznamenal Prorok Mohamed v 7. století. Islám sjednotil arabské kmeny a vznikla velká říše založená na víře v Alláha. Korán sestává ze súr, jednotlivých veršů různé délky. Na rozdíl od dalších Písem (Tóry a Bible) je v něm obsažený i celý podrobný souhrn právních norem, na nichž se zakládá islámské právo šaría.
Kosatcová pole
Oblast u Velké řeky, kde byl zabit Elessarův předek Isildur, a kde byl ztracen Jeden prsten. V dávných časech tam původně sídlili hobiti. V této oblasti se také narodil a zpočátku i žil Sméagol.
Kraj
Část Eriadoru, obývaná hobity. Kraj se dále členil na čtyři čtvrtky, jejichž hlavní město se nazývalo Velká Kopanina (Hobit, PP).
Krajané
Obyvatelé Kraje, hobiti. Mezi Krajany a obyvateli dalšího hobitího sídliště, Hůrky, existovala dávná řevnivost a vzájemně se uráželi.
Královská rada
Sedmičlenná rada, která vládla v obnoveném Mordoru. Předsedala jí Anuviel s právem veta a její členové byli král Orcas, jeden Východňan a dva páry skřetů od každého plemene.
Křižovatka
Křižovatka Haradské cesty a silnice spojující Morgulské údolí s Osgiliathem v Severním Ithilienu (PP).
kulusta
Zlatá mince v Gondoru (KP).
Lagduf
Skurut z Vrchoviny (KP).
Landroval
Maia, orel, bratr Gwaihira. Nahradil ho po jeho smrti ve službě Manwëmu a Anuviel (KP). Lesní elf, syn krále Thranduila z Temného hvozdu, člen Společenstva prstenu (PP).
Legolas lembas
Elfský cestovní chléb se zázračnou mocí zasytit, tenká oplatka zabalená do listu mallornu (PP).
Lipava
Řeka pramenící ve Fangornském lese, která je přítokem Velké řeky. Tvoří severní hranici Jízdmarky.
242
KONOPNÁ PANÍ II. Jízdmarky. Lothíriel
Dcera Imrahila, knížete dolamrothského a budoucí manželka Éomera (PP).
Lórien (Vala)
Pán snů a vidění, Vala, který měl moc nad sny a vidinami a dokázal je sesílat elfům.
Lothlórien
Zlatý les, Kouzelný les, Lórien, elfská říše Galadriel, chráněná mocí Prstenu Nenyi. Rozkládala se mezi východními svahy Mlžných hor a Velkou řekou naproti Dol Gulduru (PP).
Lotóriel
Vznešená elfka z Elrondovy domácnosti (KP).
Lúthien
Dcera krále Sindar Thingola a Mai Melian (viz Beren).
Maglor
F'eanorův syn, velký pěvec. Na konci Prvního věku hodil do moře jeden ze dvou silmarilů, které jemu a jeho bratrovi vrátili Valar. Pak se ztratil a nikdo nevěděl, jaké byly jeho další osudy.
Maiar
Nižší božstva, andělští duchové, služebníci Valar v Blažené říši. Byli vytvořeni z ušlechtilé podstaty Ilúvatara.
mallorn
Mohutný strom rostoucí pouze v Lothlórienu, který na podzim zezlátl, ale opadal až na jaře, když zlatě rozkvetl. Mallorny daly jméno Zlatý les Lothlórienu (PP).
Mandos
Strážce Domu mrtvých, Soudce, Námo, v jeho síních ve Valinoru odpočívali zemřelí elfové, kteří se však po nějakém čase mohli rozhodnout nechat se oživit a vrátit se k normálnímu životu.
Mangas
Skurut, otec Orcase, prostý kovář z Jižního Mordoru. V době příběhu již zesnulý. (KP)
Manwë
Panovník Ardy, Král Západu, Pán dechu Ardy, nejvyšší z Valar, bratr padlého Valy Melkora a manžel Vardy.
Maru
Skřetice, jejíhož syna zachránila Anuviel, snoubenka Ursina (KP).
Meddědovci
Bytosti, které byly napůl lidmi a napůl medvědy a žily v Temném hvozdu (Hobit).
Melian
Maia, královna Sindar, manželka elfského krále Thingola a matka Lúthien. Obehnala své království ochranným pásem, který je chránil proti nepřátelům. Po smrti Thingola se vrátila do Valinoru. Naučila Galadriel a Anuviel péct lembas.
Melkor
Morgoth, první Temný pán, padlý Vala, bratr Manwëho, který se vzepřel Ilúvatarově vůli a chtěl být také Stvořitelem, ale propadl Zlu. Nadlouho uchvátil nadvládu nad Středozemí, ale nakonec ho Valar přemohli a vyhostili z Ardy.
Melwen
Elfská princezna z Lothlórienu, dcera Galadriel a Celeborna. Vdá se za císaře Východu Ismarila. (KP)
mem
Krátký program, který se zapíše do podvědomí a ovlivňuje chování.
Miláček
Mladý ohnivý drak, domácí mazlíček a tajná zbraň Pána balrogů (KP).
Million Marihuana March
Každoroční happening na podporu legalizace konopí, který se koná vždy první májovou sobotu. Účastní se ho několik stovek měst na celém světě.
Milo Červík
Hobit z Kraje (KP).
Minas Ithil
Věž Vycházejícího měsíce, pevnost původně vybudovaná Isildurem jako ochrana před stvůrami Mordoru. Nacházel se zde jeden z vidoucích kamenů, jehož se později zmocnil Sauron. Po dobytí Sauronem byla přejmenována na Minas Morgul (PP) Při obnově Mordoru Anuviel srovnala starou pevnost se zemí a vybudovala nové město se stejnou zářící věží, jakou mělo původní město Númenorejců (KP).
243
KONOPNÁ PANÍ II. Mordoru Anuviel srovnala starou pevnost se zemí a vybudovala nové město se stejnou zářící věží, jakou mělo původní město Númenorejců (KP). Minas Morgul
Černokněžnická věž, město na hranicích Mordoru a Gondoru, dříve Minas Ithil (věž Vycházejícího měsíce]. Blízko Minas Morgul ležela cesta, kudy Sméagol vlákal Froda a Sama do doupěte Oduly (PP). Anuviel tam svedla souboj s mordorským balrogem a pak město dobyla, přebudovala a dala mu zpět jeho staré jméno z dob velkých králů (KP).
Minas Tirith
Strážní věž, původně Minas Anor (věž Zapadajícího Slunce), hlavní město Gondoru (PP).
Mindolluina
Hora, na jejímž úbočí bylo postavené město Minas Tirith (PP).
Mira
Skurutka, účastnice výpravy při otvírání Severního Mordoru, členka Orcasovy a Gandalfovy task force pro osídlování země (KP).
Míriel
První manželka velekrále Finwëho, matka Fëanora. Zemřela vysílením a obavami z činů svého syna nedlouho po jeho narození.
Miriša
Dcera Orcase a Nišy, sestra Ulcase (KP).
miruvor
Elfský životabudič (PP).
mithril
Pravostříbro, nejvzácnější kov na Ardě, který se nalézal pouze v Morii. Nesmírně tvrdý, ale kujný kov stříbřité barvy (PP).
Mladší Ilúvatarovy děti
Lidé ve Středozemi.
Mlžné hory
Horský masiv protínající Západní Středozemi od severu k jihu a dělící ji na dvě části. Zde žila většina malých plemen skřetů a pod horami vedla spleť skřetích chodeb (PP).
Mordor
Černá země, pojmenována po zkáze, která byla zaviněna přítomností Temného pána Saurona. Byla plná ostrých hor, skal a popraskané země. Uprostřed Severního Mordoru stála sopka Orodruina. V Jižním Mordoru se v okolí jezera Núrnen pěstoval dobytek a plodiny, ale jinak tam byla jen poušť. Vládli tam Temní páni a žili skřeti. Ze Západní Středozemě se do Mordoru dalo vstoupit jen Černou bránou nebo přes Minas Morgul (PP. Po vítězství nad balrogy Anuviel asanovala Mordor a udělala z něj bohatou úrodnou zemi (KP).
Mordorský kodex
Mordorský zákoník vypracovaný Orcasem, Gandalfem a Glorfindelem. Obsahoval právo vyjádřené tak, aby mu porozuměl i nejprostší skřet a byl zdarma rozšířen do všech domácností. (KP)
mordorský tolar
Zlatá mince, platidlo, které v Mordoru zavedla Anuviel. (KP)
Morgai
Vnitřní pohoří v Mordoru táhnoucí se souběžně s Horami stínu (PP).
Morgula
Řeka protékající Morgulským údolím, která měla otrávené vody. (PP) Anuviel ji při obnově Mordoru očistila, její vodu učinila léčivou a řeka se stala přítokem Vinyaduiny (KP).
Morgulské údolí
Hluboce zaříznuté do Hor stínu tvořilo jediný sjízdný hraniční přechod z Ithilienu do Mordoru, rozkládalo se v něm město Minas Morgul (PP). Při obnově Mordoru bylo značně rozšířeno a Anuviel v něm vystavěla nové Minas Ithil propojené krytým mostem s jejím sídlem Hallabarem vysoko nad městem (KP).
Morgulský průsmyk
Vedl z Morgulského údolí přes Hory stínu do Mordoru. V pevnosti v průsmyku byl vězněn Frodo během své pouti s Prstenem (PP). Khazad-dûm, Trpasluj, Doly, starobylé sídelní město trpaslíků, které na dlouhá tisíciletí obsadili skřeti a zamořili balrogové (PP).
Moria
244
KONOPNÁ PANÍ II. obsadili skřeti a zamořili balrogové (PP). Mornan
Mordorské Sillicon Valley, úzké údolí mezi Horami stínu a hřebeny Morgai, kde byla soustředěná high-tech výroba v Mordoru. (KP)
Morzog
Skurut, jeden z dynamitníků, kteří vyhodili do vzduchu opevnění Minas Morgul. Spolu s Lagdufem převáželi dynamit až k Železné tlamě a umístili nálože i v jejích hradbách. (KP)
Mrtvé močály
Močály severně od Modoru pod pahorkatinou Emyn Muil. Zasahovaly hluboko do Dagorladu a pohltily hromadné hroby pozůstalé z bitev, které se tam odehrály (PP). Při obnově Mordoru Anuviel tyto močály asanovala, zmenšila jejich rozlohu a vytvořila tam biotopy vzácných léčivek (KP).
Muzgaš
Malý skřet z Vrchoviny (KP).
Nan Galen
Zelené údolí, původně pláň Gorgoroth, kterou Anuviel přeměnila v úrodnou zvlněnou planinu s lesy a jezírky.
Nauglamír
Náhrdelník, který pro krále Finroda vyrobili trpaslíci. Později jej získal Thingol a dal do něj zasadit silmaril.
Navahové
Jeden z největších indiánských kmenů v USA. Původně nomádové a chovatelé ovcí. Žijí převážně v Arizoně na těch nejméně úrodných místech stítu v rozlohou největší indiánské rezervaci Spojených států. Anuviel se přátelila s rodinou Navahů, kteří vystupovali na punkových koncertech a při etnických vystoupeních s ukázkami z jejich tradičních tanců.
Nessa
Lehkonohá Valiera Tanečnice, manželka Tulkase.
Nildor
Lesní elf, který přišel Anuviel varovat, že skřeti v Udúnu se vzdávají (KP).
Niša
Skřetice, manželka Orcase a matka Mirišy a Ulcase (KP).
Númenor
Západní říše, říše Númenorejců - Dúnadanů zaniklá ve Druhém věku, kdy Valar ostrov smetli do moře i s většinou jeho obyvatel, poté co jim lidé ponoukaní Sauronem vyhlásili válku (PP).
númenorejština
Jazyk, který se vyvinul na ostrově Númenor pod silným vlivem elfských jazyků. Po příchodu Númenorejců do Středozemě se z jejich jazyku vyvinula Obecná řeč.
Núrnen
Velké hořké jezero v Jižním Mordoru a stejnojmenná řeka, která do něj přiváděla vodu od Hor stínu (PP.
Obecná řeč
Jazyk obecně používaný lidmi a skřety v Západní Středozemi (PP).
Odula
Pavoučice, dcera Ungolianty, sídlící v Morgulském průsmyku, kde se jí postavili Frodo a Samvěd (PP). Při čištění Mordoru ji zabili Valar (KP).
ollie
Výskok při skateboardu – jeden ze základních prvků. Při ollie s grabem se chytne prkno do ruky a zakončí se tím jízda.
Orcas
Skurut, kterého Anuviel jako vůbec prvního skřeta potkala na Severu. Stanou se přátelé a Orcas je později zvolen za prvního krále nového Mordoru. (KP)
Oromë
Vala Lovec, vyučoval Anuviel v Blažené říši.
Osamělá hora
Erebor, místo, kde původně bylo trpasličí Království pod Horou. Bylo to právě zde, kde vedl Bilbo svůj "slibný rozhovor" s drakem Šmakem, a kde se před hlavní bránou odehrála Bitva pěti armád (elfové, lidé a trpaslíci – podporováni Meddědovci, Gwaihirem a jedním hobitem proti skřetům a vrrkům) (Hobit, PP).
245
KONOPNÁ PANÍ II. a jedním hobitem proti skřetům a vrrkům) (Hobit, PP). Ossë
Maia, služebník Ulma, který se staral o Vnitřní moře mezi Středozemí a Blaženou říší. Poté, co Valar odpustili vzbouřeným Noldor, Ossë dopravoval prázdné lodi, na nichž přijeli elfové prchající ze Středozemě, zpět do Šedých přístavů (KP).
Ovidius
Naso, Publius (45 př. Kr. - 18 n.l.) Římský básník, jehož jedno z nejslavnějších děl se jmenuje "Umění milovat".
Pád Pána prstenů a Návrat krále
Kniha, kterou po skončení dobrodružství Společenstva prstenu napsal Frodo (PP).
Paladin Bral
Hobit, otec Pipina, vladyka Bralů v Kraji (PP).
Pán balrogů
Nejmocnější ze tří balrogů, kteří povstali ve Středozemi po pádu Saurona. Sídlil v Dol Gulduru (KP).
Pán prstenů
Fantasy trilogie J.R.R. Tolkiena, jejíž námět je už tak profláknutý, že ho zde ani nebudu připomínat!
Peregrin Bral
Pipin, hobit, člen Společenstva prstenu, bratranec Froda (PP).
Pomněnka Kšandičková
Hobitka z Kraje, příbuzná Smíška, vyslaná do Gondoru jako dvorní dáma, ale rozhodla se, že se místo toho stane učitelkou skřetů. Zasnoubila se s Frodem a později se vzali. (KP)
Popelavé hory
Vysoké a pusté pohoří na severní hranici Mordoru (PP). Sbíhalo se v pravém úhlu s Horami stínu a v severozápadním cípu Mordoru vytvořilo kotlinu Udún (PP).
Poslední spojenectví
Poslední spojenectví elfů a smrtelníků, které na konci Druhého věku svrhlo Saurona, ale nepodařilo se zničit jeho Prsten, a tak se Sauron později zase vrátil k moci (PP).
Povodí
Vesnice v Kraji v sousedství Hobitína (PP).
Prstenové přízraky
Nazgúlové, Devítka, kdysi to bývali lidští králové a knížata, jimž dal Sauron Prsteny moci a ty je proměnily v přízraky, jeho nejvěrnější služebníky. Velel jim Černý Kapitán, neboli Černokněžný král z Angmaru (PP).
Prsteny moci
Vyrobili je elfové Noldor spolu se Sauronem. Prsteny Narya, Nenya a Vilya byly čisté, protože Sauronova ruka se jich nikdy nedotkla, ale ostatní zničily jejich nositele a dali Sauronovu Jednomu prstenu nad nimi moc. Elfské Prsteny moci nosili Strážci prstenů, Elrond, Galadriel a Gandalf (PP).
Pták Ohnivák
Zázračný opeřenec, kterého Anuviel vytvořila v Lothlórienu jako dárek na rozloučenou pro Galadriel. Měl velikost většího bažanta, zlaté peří, které na slunci ohnivě plápolalo. Pták Ohnivák zpíval tak jímavě, že kdo ho jednou v životě zaslechl, nikdy na to nezapomněl. Jeho zpěv vzbuzoval pocit velkého štěstí a radosti v elfech i smrtelnících. (KP)
Pukliny osudu
Obrovská jeskyně v nitru Hory osudu, na jejímž dně proudila žhavá láva, kde Sauron vykoval Jeden prsten a kde byl rovněž zničen (PP).
quenijština
Původní elfský jazyk, z něhož se vyvinuly další elfské a lidské jazyky používané ve Středozemi.
radius
Součást skateboardingové dráhy.
Rhûn
Obrovské jezero na hranici mezi Západní Středozemí a Východem.
Rohirové
Jezdci, Páni koní, obyvatelé Jízdmarky neboli Rohanu. Byli potomky divokých lidských rodů ze Severu a prosluli svými koňmi (PP).
246
KONOPNÁ PANÍ II. rodů ze Severu a prosluli svými koňmi (PP). Roklinka
Imladris, panství Půlelfa Elronda. Toto místo navštívil Bilbo v Hobitovi (později zde i žil) i Frodo, který předstoupil před Elrondovu Radu a uvolil se nést Prsten do Mordoru. Zde také vzniklo Společenstvo Prstenu a léčila se zde Anuviel po zranění v boji s balrogem. Další Elrondova Rada shromáždila její spojence ve Středozemi (PP).
Rómenril a Juliša
Název divadelní hry, kterou Anuviel adaptovala podle Romea a Julie. Z Kapuletů a Monteků udělala klany skřetů a Východňanů. Hra měla premiéru při oslavách narození Elessarova syna Eldariona. (KP)
runa Tanečník
Znak vznikl překrytím starobylých run pro hlásky "a" a "n", počátečních písmen jména Anuviel. Vypadal jako schematicky načrtnutý tanečník se vztyčenými pažemi a nakročenou nohou. Identifikoval potraviny a předměty, které Anuviel darovala skřetům, aby se s nimi nemohlo obchodovat. (KP)
Řehoř VII.
Římskokatolický papež, který se roku 1073 prohlásil sám za svatého. Byl posledním papežem, jehož zvolení musel potvrdit císař. Zavedl celibát, aby se majetek církve nikdy nedostal z jejích rukou. Sesadil císaře Jindřicha IV.
Samvěd Křepelka
Hobit, člen Společenstva prstenu, Frodův zahradník, manžel Růži Chaloupkové a otec Elanor (PP).
Saramír Brandorád
Hobit, otec Smíška a Pán Rádovska (PP).
Saruman
Čaroděj Istari, který zradil a zlákán touhou po Prstenu se spojil se Sauronem (PP).
Sauron
Annatar (Pán darů), druhý Temný pán, Maia, bývalý pobočník Morgotha. Poprvé byl poražen v bojích s Posledním spojenectvím, ale znovu povstal a dál škodil všem svobodným národům Středozemě, dokud ho definitivně nesvrhl Frodo, tím že zničil Jeden prsten (PP).
Sauronova krev
Skvělé víno ze svahů Popelavých hor s oficiálním názvem "Popel a krev". (KP)
Severní království
Sever, Arnor - severní říše Dúnadanů ve Středozemi, založená Elendilem po jeho útěku z tonoucího Númenoru (PP).
Sheldrake
Rupert (1942-), britský biolog, tvůrce teorie morfogenetických polí.
Schlichten
George W., německý přistěhovalec v USA. Počátkem 20. století vynalezl dekortikátor, který by znamenal revoluci ve zpracování konopí. Jeho stroj byl již připravený k průmyslovému využití, když USA zakázaly konopí, aby ochránily zájmy velkých průmyslníků, jako byli Hearst nebo DuPont.
Siledhel
Zářící elf, syn Círdana a bratr Himriel ze Šedých přístavů. Jako jediný z elfů Teleri, který byl i Vznešeným elfem, protože v dětství a mládí byl vystaven záři Dvou stromů. (KP)
silmaril
Klenot, v němž byl uzavřen živý oheň Dvou stromů, vyrobený Fëanorem. Původně byly tři, jeden zůstal s Eärendilem, když se stal hvězdou a zářil na obloze, druhý byl vhozen do hlubin otevřené země a třetí do hlubin Moře. Ten pak našla Anuviel a v Blažené říši z něj vypěstovala silmarilový strom (Silmalinorn), na němž pak rostly silmarily jako plody.
Silmarillion
Kniha J.R.R. Tolkiena pojednávající o stvoření světa Pána prstenů a o elfské mytologii. Posměšně se jí přezdívá "telefonní seznam valinorských bohů", protože je asi tak podobně záživná a čtivá, a není to daleko od pravdy!
Silmalinorn
Silmarilový strom, který Anuviel vypěstovala v Blažené říši. (KP)
Síň ohně
Místnost v Roklince, kde se večer shromažďovali hosté a poslouchali elfským písním a vyprávěním (PP).
247
KONOPNÁ PANÍ II.
sindarština
Sindarštinou mluvili všichni elfové ve Středozemi, protože původní jazyk Noldor tam Thingol zakázal používat, když se dozvěděl o vraždění Teleri v Blažené říši, kterého se dopustili Fëanor a jeho synové.
skřeti
Gorgûn, burárum, skiriti, skřeti byla stvoření, která vypěstoval Morgoth ze z unesených elfů a Sauron je pak zdokonalil zkřížením skřetů a lidí na skurut-hai. Dělili se na malé (horské) a velké skřety (skurut-hai). (PP)
Sméagol
Glum, původně hobit, který se stal stvůrou pod dlouhodobým vlivem Jednoho prstenu. Sehrál významnou roli při jeho zničení, i když proti své vůli (PP).
Smělmír Brandorád
Smíšek, Frodův bratranec, člen Společenstva prstenu (PP).
Společenstvo prstenu Doprovázelo Froda s Jedním prstenem na jeho cestě do Mordoru. Tvořili je: Frodo, Samvěd, Smíšek, Pipin, Gandalf, Legolas, Gimli, Aragorn a Boromir (PP). Starší Ilúvatarovy děti
Elfové, Hvězdný lid, Sličný lid. Tři rody civilizovaných elfů se nazývaly Eldar a tvořili je Vanyar, Noldor, Teleri, kteří odpověděli na výzvu Valar a vydali se na pouť na Západ do Blažené říše od jezera na Východě, kde je Ilúvatar přivedl na svět. Elfové Teleri, kteří nedošli až do Blažené říše a zůstali v Západní Středozemi, se nakonec usadili v Beleriandu a nazývali se Sindar, neboli Šedí elfové. Vládli jim král Thingol Šedoplášť a královna Melian. Po zničení Beleriandu žila část Teleri ukrytá v lesích jako lesní elfové v Lothlórienu (Galadhrim), ale někteří Teleri se usadili na mořském pobřeží a říkalo se jim mořští elfové (Falathrim). Půlelfy se nazývali potomci z nemnohých svazků mezi lidmi a elfy, nejznámějšími z nich byli Elrond a jeho otec Eärendil. Mohli si vybrat mezi údělem elfů a lidí. Divocí elfové, kteří neodpověděli na výzvu Valar k pouti do Blažené říše se nazývali Avari a v době příběhu jich žily jen nevelké skupinky daleko na východě. (PP)
Stráž Citadely
Také nazývaná Stráž Gondorská – byl to oddíl elitních válečníků, kteří bránili královskou Citadelu v Minas Tirith. Vyjma výslovného rozkazu se odtamtud nesměli vzdálit. (PP)
Středozem
Bližší země, pevnina na Ardě, kde žili smrtelníci, dělila se na Západní Středozem, Mordor, Východ (Východní císařství), Harad (Dálné Jihozemsko) a Chand (PP).
Sudba Anuviel
Kletba, kterou nad Anuviel vyřkl Ulmo, protože odmítla se stát jeho ženou. Nesměla se podle ní milovat se stejným mužem víckrát než jednu noc nebo jeden den. Protože Ulmo nevěděl, že existuje i nekoitální sex, nezahrnul orální sex do své kletby (KP).
Šedé přístavy
Dva přístavy na řece Luně, odkud elfové odplouvali na svou poslední cestu do Blažené říše (PP).
Šmak
Drak, který zabral trpaslíkům Osamělou horu a vystrnadili ho odtamtud Bilbo a jeho společníci (Hobit).
Taniquetil
Nejvyšší hora v pohoří Pelóri v Blažené říši, na níž sídlili Manwë a Varda.
Temný hvozd
Ponurý les plný starých stromů potažených břečťanem a zamořený pavouky. Na jihozápadě Temného hvozdu stál Dol Guldur, kde se usídlil Pán balrogů (Hobit, PP).
Temný pán
Nepřítel, prvním Temným pánem byl Melkor, nazývaný ve Středozemi Morgoth. Po jeho definitivním pádu na konci Prvního věku se dalším Temným pánem stal jeho pobočník Maia Sauron. Po pádu Saurona na konci Třetího věku se o titul Temného pána dělili tři balrogové – v Morii, Mordoru a Dol Gulduru (PP.
tengwar
Elfské písmo vynalezené Fëanorem, které se užívalo i pro psaní v Obecné řeči.
Thingol Šedoplášť
Velekrál Sindar v Beleriandu, manžel Mai Melian a otec Lúthien. Zavražděn trpaslíky, které zlákal jeho silmaril.
248
KONOPNÁ PANÍ II. Thorin III.
Kamenná přilba, král trpaslíků z Osamělé hory (PP).
Thranduil
Elf Teleri, příbuzný Thingola, král lesních elfů z Temného hvozdu, otec Legolase (PP).
Tirion
Hlavní město Noldor v Blažené říši. Rozkládalo se ve Světelném průsmyku, takže do něj dopadalo světlo Dvou stromů i svit hvězd.
transfer
Prvek při skateboardingu, jímž se přeskakuje z jednoho prvku dráhy na druhý.
Tridentský koncil
Svolaný papežem Pavlem III. v r. 1545. Tridentský koncil začal výrazněji regulovat klérus, včetně nesmlouvavého vyžadování celibátu kněží.
trpaslíci
Stvořil je Aulë, ale Ilúvatar je později přijal mezi své děti. Žili v nitru hor a zabývali se především dolováním a hutnictvím. Cizince mezi sebe nepouštěli ani se s nimi moc nestýkali, žili velmi utajeně (PP).
Tulkas
Vala Bojovník, vyučoval Anuviel v Blažené říši.
Turgon
Druhý syn Fingolfina, založil Gondolin, kde mu sloužil Glorfindel. Praděd Elronda.
Túrin
Turambar, největší hrdina mezi smrtelníky za Starých časů. Melkor ho proklel a Túrin nakonec spáchal sebevraždu. Milovala ho elfská princezna Finduilas, ale on její lásku neopětoval.
Ubique
Kočka Anuviel na Zemi. Rozumí lidské řeči podobně jako rohanské koně (KP).
Udún
Kotlina v severozápadním cípu Mordoru, zbrojnice a pevnost Temného pána (PP).
Ulcas
Skřet, syn Orcase a Nišy (KP)
Ulmo
Král moře, Pán vod, Vala ovládající vodní toky a plochy.
Ungolianta
Obrovská pavoučice, která ve spojenectví s Melkorem zničila Dva stromy.
U-rampa
Dráha pro skateboarding.
Uriah
Patnáctiletý malý skřet, sirotek a vnuk Muzgaše, který se ho po smrti rodičů ujal. (KP)
Ursin
Skurut, jeden ze tří, které Anuviel potkala na Severu, přítel Orcase. (KP)
Urukar
Východňanský obchodník, strýc Ismarila, který jednal s Anuviel o dodávkách potravin pro skřety. (KP)
Valar
Mocnosti Ardy, Božstva, andělští duchové, které Ilúvatar pověřil správou Ardy. Valové: Manwë, Aulë, Ulmo, Mandos, Lórien, Oromë, Tulkas a Valiery: Varda, Yavanna, Vairë, Estë, Nessa, Vána, Nienna.
Vairë
Valiera Tkadlena, manželka Mandose.
Válka o Prsten
Popsaná v Pánu prstenů, skončila vítězstvím svobodných národů a definitivní porážkou Saurona (PP).
Varda
Rozsvětitelka, Elbereth, Královna Ardy, Paní hvězd, Valiera, manželka Manwëho.
Velká řeka
Anduina, prakticky půlila Západní Středozemi od severu k jihu a na úrovni Minas Tirith se stáčela k západu, kde se vlévala do Moře. Vedl přes ni jen jeden most v Osgiliathu (PP).
Velký Třesk
Big Bang, současná teorie o vzniku Vesmíru.
249
KONOPNÁ PANÍ II. Věrní hrdinové
Elitní jednotky skurut-hai Temných pánů. Holili si lebky, podstupovali politická školení doprovázená rituálním pojídáním lidského masa a byli to velcí vlastenci. (KP)
Věžové kopce
Pahorkatina nad Šedými přístavy, kde byl přechováván vidoucí kámen pro komunikaci s Blaženou říší. (PP)
vidoucí kameny
Palantíry, tyto zázračné kameny vyrobil Fëanor a vlastnili je původně elfové. Dalo se v nich vidět do minulosti a budoucnosti, nebo s jejich pomocí komunikovat s držitelem dalších kamenů. Elfové darovali 7 kamenů Elendilovým předkům, kteří je po pádu Númenoru přivezli do Středozemě. Během válek se Sauronem byla většina kamenů zničena, nebo se jich zmocnil Nepřítel. Po Válce o Prsten zůstaly jen dva - jeden vlastnil a používal Elessar a druhý byl uložený v Šedých přístavech a sloužil jen ke styku s Eldar v Blažené říši (PP).
Vinyaduina
Nová řeka. Vytvořila ji Anuviel při obnově Mordoru. Pramenila na Hoře osudu a protékala Nan Galenem k Morgulskému údolí, kde se spojila s Morgulou. Pak tekla přes Jižní Ithilien a skončila jako přítok Velké řeky. (KP)
Vládci
Vysoce postavení politici a manažeři nadnárodních koncernů a dalších vlivných organizací na Zemi (KP).
Vnitřní moře
Moře mezi Blaženou říši a Středozemí. Měl je na starosti Ulmův vazal Osse..
Vrchovina
Podhůří jihozápadních svahů Mlžných hor. Zde Anuviel zachránila první dvě stovky skřetů a začala jejich odsun do Mordoru (PP).
Východ
Říše východu ve Východní Středozemi, která byla tradičně spojencem Saurona (PP).
Východňané
Obyvatelé říše Východu a část obyvatel Mordoru, které tam Sauron donutil zůstat.
Worgaz
Skurut, který dělal pro Anuviel zvěda v Mordoru (KP).
Wosové
Divocí lidé, primitivní národ žijící v Drúadanském lese (PP).
Yavanna
Dárkyně plodů, Valiera, která stvořila všechna stvoření nenadaná řečí a všechny rostliny.
Zápaďané
Obyvatelé Gondoru, potomci starých Númenorejců smíšených s původními lidskými obyvateli Středozemě (PP).
Zápověď Východu
Zákaz plavit se zpět do Středozemě, který platil pro elfy v Blažené říši. Jakmile elfové překročili hranice Blažené říše, nemohli již zpět.
Zápověď Západu
Zákaz vstupu do Blažené říše, který po zrušení Sudby Noldor dál platil jen pro smrtelníky.
Zlatá síň
Královský palác v Edorasu, sídlo rohanských králů (PP).
Zrcadlo Galadriel
Stříbrná nádržka v Caras Galadhonu, hlavním městě Lothlórienu. Galadriel z její hladiny dokázala věštit nebo vidět minulé události (PP).
Železná tlama
Soutěska ohraničující Udún z jihu, přes kterou se táhl obranný val opevnění kotliny (PP).
Železný pas
Angrenost, velký prstenec skal obklopující černou kamennou věž Orthank pevnosti čaroděje Sarumana Bílého. Po jeho pádu se o Železný pas starali entové v čele se Stromovousem (PP.
250
KONOPNÁ PANÍ II.
REJSTŘÍK Cvalimír Bulva, 145, 158 A Č Aiglos, 62, 63, 64, 65, 66 Alqualondë, 38 Anduina. viz Velká řeka Anórien, 25-32, 39, 58, 125, 145, 218, 232 Anuviel, 2-12, 17, 21, 27, 31, 32, 40, 43, 58, 62-69, 78, 81, 86, 98-103, 113, 127, 130, 134, 145, 153, 185, 194, 205, 219 a průběžně Aragorn. viz Elessar Arda, 22, 26, 40, 67, 69, 72-75, 80, 127, 128-130, 149, 203, 205, 220 Aredhel Gondolinská, 117 Ar-Pharazón, 157 Arwen, 8, 13, 16, 20, 30, 56, 80, 81, 93, 96, 97-104, 109, 113-117, 120, 121, 123, 154, 187, 188, 215, 224-226, 231, 236 Arzog, 10, 17, 19 Asfaloth, 54, 184 Augiášův chlív, 73 Aulë. viz Valar:Aulë Avari. viz Starší Ilúvatarovy děti
Černá brána, 3, 7, 9, 11, 12, 16, 24-27, 37, 39, 44, 48, 59, 104, 124-128, 134, 144, 177, 231, 232 Černá řeč, 38 Černá věž. viz Minas Morgul Černá země. viz Mordor Černý Kapitán. viz Prstenové přízraky D Daeron, 150 Dagorlad, 2, 16, 26, 39, 54, 131, 232 Dáin, 40 Dárkyně plodů. viz Valar:Yavanna Devítka. viz Prstenové přízraky Divočina, 127 Dlouhé jezero, 26, 31 Dno pytle, 175 Dol, 40, 57, 151, 232 Dol Guldur, 3, 17, 31, 33, 45-66, 74, 85, 86, 87, 88, 121-127, 134, 145, 232, 233 Dorcas, 2, 4, 21-25, 125, 161, 199, 200, 209, 217, 232, 235 Drúadanský les, 39 Dulin, 17 Dúnadané, 29 Durthang, 11, 12, 13, 19, 231 Dva stromy, 26, 38, 111, 118, 184
B balrog, 2-12, 19, 22, 24, 26, 32, 33, 44, 45, 57-67, 122, 133, 231 a průb. Barad-dûr, 10, 179 Bard, 26, 31, 151, 176, 178, 199 Barvínka Bralová, 170 Beleriand, 31, 38, 47, 101, 150, 184 Beren, 30, 79, 98 Bilbo Pytlík, 31, 40 Bílé hory, 225 Bílé město. viz Minas Tirith Bitevní pláň. viz Dagorlad Blažená říše, 27-38, 74, 75, 80-85, 91-96, 111, 115, 120, 128- 130, 155, 183-185, 190, 193, 198, 211, 228, 233, 236 a průb. Brór, 48, 49, 55, 178, 179, 233 Bůh. viz Ilúvatar
E Eä, 68, 73, 128, 131, 203 Eärendil, 81, 99, 129, 156 Edoras, 157, 174, 176 Elbereth. viz Valar:Varda Eldalin, 192 Eldamarská zátoka, 184 Eldar. viz Starší Ilúvatarovy děti Eldarion, 224, 225 Elendil, 129, 141 Elessar, 3-40, 47, 50, 51, 61-68, 81, 85, 91-129, 132, 137, 141, 145, 146, 152, 154-159, 168, 175188, 192-199, 215-226, 231-237 a průb. elfové. viz Starší Ilúvatarovy děti Elladan, 7 Elrohir, 7 Elrond, 7, 32, 37, 61, 62, 66, 67, 78, 79, 81, 86, 87, 91, 94, 99, 121, 123, 168, 175, 182-184, 193, 195, 233, 235 Elros, 81, 156 Elwing, 81 Emyn Muil, 16, 26, 40, 131, 134 Éodwyn, 4, 22, 43, 54, 124, 125, 142, 144 Eöl, 117, 128, 136
C Cair Andros, 25, 26, 126 cannabis mordorica. viz konopí cannabis valinorica. viz konopí Caras Galadhon, 31, 70, 94, 114, 123, 138, 233 Celeborn, 31, 37, 48, 49, 62, 88, 92-101, 118-121, 154, 157, 159, 198, 232, 233, 234 Celebrían, 32, 93, 95 Cerin Amroth, 93 Círdan, 37, 91, 116, 183-185 Citadela, 8, 179, 225 cuivesuk, 99, 100, 126, 147, 159 Cuivinién, 38, 44
251
KONOPNÁ PANÍ II. Haldir, 24, 25, 37, 40-47, 61, 91, 94, 97, 100, 101, 113, 116, 118, 155, 158, 232 Hallabar, 140, 141, 146, 152, 160, 184, 234, 235 Harad, 28, 132, 176 Haradští, 38 Himriel, 185, 195 hobiti, 59, 72, 98, 126, 135, 173, 182, 188, 209, 217, 218 Hobitín, 173 Hora osudu, 9, 10, 11, 115, 127, 132-141, 146, 147, 160, 182, 187-189, 198, 227, 231, 234 Hory stínu, 11, 25, 39, 121, 127, 132, 146, 160 Hudba Ainur, 68, 128, 131 Hvězdné lázně. viz Eldalin Hvězdné sídlo. viz Gilbar Hvězdný lid. viz Starší Ilúvatarovy děti hvězdoluna. viz ithildin
Éomer, 16, 22, 25, 40, 125, 157, 159, 161, 174, 176, 215, 232, 233 Eorl Mladý, 59 Éothain, 16, 126, 175, 176 Éowyn, 135, 183, 235 Erebor. viz Osamělá hora Erestes, 152, 168 Eriador, 28, 38 Esgaroth, 26 Estë. viz Valar:Estë F Falathrim. viz Starší Ilúvatarovy děti:Teleri Fangornský les, 3 Faramir, 3, 4, 21, 25, 28, 29, 91, 180, 183, 232, 235 Fëanor, 26, 37, 38, 128, 129, 136, 198, 211 Finduilas, 106, 117 Fingolfin, 81 Finrod, 155 Finwë, 211 Firien, 24 fosgen, 46, 47, 48, 49, 51, 56 Frodo Pytlík, 8-11, 40, 135, 136, 144, 154, 169, 173, 175, 183, 189 fun-box, 190
Ch Chladná dívka. viz Himriel I Ilúvatar, 22, 45, 46, 50, 51, 66, 69-104, 113, 116, 127-135, 156, 187, 189, 197, 199, 203-208, 212214, 220, 233 Ilúvatarův informační systém, 45, 46, 7377, 86-88, 102, 121, 127, 134, 135, 144, 152, 203, 211 Ilúvatarův meč, 6, 21, 40, 42, 56, 64, 65, 70, 77, 101 Tajný oheň, 204, 213 Ilúvatarův dech, 214, 218 Imrahil, 16, 25, 161, 165 Isildur, 141, 152, 183, 224 Ismaril, 29, 30, 37, 40-47, 51, 91-124, 201, 217, 218, 232, 233, 234 ithildin, 152 Ithilien, 3, 8, 22, 25, 29, 37, 39, 48, 61, 125, 126, 145, 154, 172, 209, 232
G Galadhrim. viz Starší Ilúvatarovy děti:Teleri Galadriel, 3, 27-31, 37, 49, 56-125, 135, 138, 151159, 168, 181, 186, 197-203, 211, 224, 233, 234 a průb. galvorn, 136, 162 Gandalf, 2, 9, 11, 13, 14, 47, 49, 55, 56, 66, 74, 79, 87, 145, 156, 189 a průb. Gilbar, 137, 138, 141, 146, 180, 187, 188, 192, 199, 208, 214, 217, 221, 223, 224, 226, 228, 234, 235, 236 Gil-Galad, 62 Gimli, 32, 38, 48, 49, 54, 55, 151, 155, 157, 158, 171, 178, 233 Gin, 181 Glaurung, 106 Glorfindel, 2-9, 18-25, 39-55, 66, 68, 73, 79-124, 183-187, 193, 196, 198-211, 218, 225-228, 235, 236 a průb. Glum. viz Sméagol Gondolin, 152 Gondor, 8, 25-30, 38, 47, 59, 85, 91, 98, 104, 112, 113, 124, 127, 132-134, 141, 151, 152, 157, 159, 165, 169, 175-179, 183, 189, 195, 201, 216, 224227, 236 a průb. Gorgoroth, 9, 10, 132, 133, 146, 160, 182, 235 Gothdarb, 24 Gwaihir, 2, 8, 9, 16, 20, 24, 26, 30-33, 39, 45-47, 55, 62, 232
J Jaro Ardy, 60, 80, 93, 191 Jezdci. viz Rohirové Jízdmarka, 26, 85, 157, 174, 175, 176, 181 Johanka z Arku, 64, 77, 207 Josef Kainar, 34 K Kámasútra, 205 Karel VII., 208 kickflip, 190 Kníže elfů. viz Glorfindel Knížecí rada, 41, 116 konopí, 7, 8, 61, 70, 71-73, 85, 87, 88, 93, 97, 98, 114, 123, 126, 132, 134, 138-140, 147, 153-155,
H
252
KONOPNÁ PANÍ II. Minas Ithil, 141, 145, 146, 153, 160, 162, 175, 177, 178, 180, 181, 182, 183, 185, 212, 223, 234, 235 Minas Morgul, 2, 3, 4, 5, 6, 8, 9, 10, 11, 23, 133, 141, 183, 231 Minas Tirith, 3, 8, 16, 27-30, 37, 41, 42, 56, 57, 82, 91, 99, 100, 120, 124, 141, 154, 178, 182, 187, 189, 224-226, 231, 236 Mindolluina, 189 Mira, 167 Míriel, 211 Miriša, 159, 161, 167 miruvor, 22, 43 mithril, 40, 132, 162 Mladší Ilúvatarovy děti, 79, 81, 128, 187 Mlžné hory, 101, 190 Mocnosti Ardy. viz Valar Morannon. viz Černá brána Mordor, 2-41, 47, 53, 61, 75, 84, 89, 90, 115, 121, 124-154, 160-183, 187-190, 193, 199-204, 208217, 219-226, 231, 232, 234, 235 a průb. Mordorský kodex, 227 mordorský tolar, 168 Morgai, 11, 132, 139, 160, 162 Morgoth. viz Melkor Morgula, 2, 133, 141, 146 Morgulské údolí, 9, 14, 127, 131-134, 138, 140, 146, 151, 160, 162, 182, 195, 197, 199, 235 Morgulský průsmyk, 11, 132, 133, 189 Moria, 4, 5, 6, 40, 50, 93, 162, 178 Mornan, 159, 160, 162, 165, 168, 170, 173, 179, 234 Morzog, 14 Mrtvé močály, 125, 131, 234 Muzgaš, 145, 161
158, 169, 173, 180, 181, 190, 201, 207, 212-214, 221, 234 Konopná Paní. viz Anuviel Korán, 129 Kosatcová pole, 224 Kouzelný les. viz Lothlórien Kraj, 7, 14, 47, 61, 77, 98, 105, 151, 154, 155, 158, 162, 169, 170, 217, 227 Krajané, 9, 166, 218 Král Ardy. viz Valar:Manwë Královská rada, 217, 221 Křižovatka, 2, 3, 7, 134, 142, 144 kulusta, 168 L Lagduf, 13, 14, 216 Landroval, 30, 31, 32, 39, 40, 48-50, 55, 56, 126, 182, 183, 210, 217, 228, 232, 233, 236 Legolas, 2, 3, 19, 21, 37, 38, 39, 47, 48, 50, 57-61, 98, 100, 126, 157, 158, 172, 178, 190, 195, 198, 199, 209, 232 lembas, 3, 143, 222 lesní elfové. viz Starší Ilúvatarovy děti:Teleri Lipava, 3 Lórien. viz Lothlórien Lothíriel, 161 Lothlórien, 26, 30, 37, 40, 44, 48, 49, 57, 62, 70, 84-114, 123, 125, 127, 134, 140, 145, 157, 168, 178, 181, 184, 188, 199, 232, 233, 234 Lotóriel, 199 Lúthien, 30, 79, 81, 98 M Maglor, 150 Maiar, 2, 30, 31, 56, 65, 128, 129, 130, 156, 184, 217, 228 mallorn, 70, 92-98, 102, 103, 106, 117, 121, 123 Malý lid. viz hobiti Mandos. viz Valar:Mandos Mangas, 61 Manwë. viz Valar:Manwë marihuana. viz konopí Marka. viz Jízdmarka Maru, 33, 34, 145, 150, 154, 159, 172, 181, 193, 197, 209, 224 Meddědovci, 2, 26, 39, 48, 57, 222, 232, 233 Melian, 31, 76, 81, 84 Melkor, 2, 31, 38, 47, 90, 101, 106, 118, 128-130, 184 Melwen, 95-120, 124, 151, 158, 161, 190, 197, 199, 218, 233, 234 mem, 89-91, 143, 233 Město stromů. viz Caras Galadhon Miláček, 17, 33, 39, 44-51, 54-57, 61, 64, 74, 176, 231, 232, 233 Million Marihuana March, 221 Milo Červík, 158, 193
N Nan Galen, 177, 182, 187, 189, 197, 199, 210 Nauglamír, 155 Navahové, 221 Nepřítel. viz Temný pán Nessa. viz Valar:Nessa Nildor, 21 Niša, 3, 154, 214-216, 218-224 Nová řeka. viz Vinyaduina Númenor, 38, 81, 103, 129, 157 Númenorejci, 4, 129, 176 númenorejština, 38 Núrnen, 10, 47, 125, 131, 190, 200, 201, 208, 215, 235 O Obecná řeč, 14, 34, 38, 165, 175, 177, 224 Odula, 127, 131, 132, 133, 234 ollie, 190 Orcas, 2, 3, 4, 11, 12, 13, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 25, 32, 39, 40, 47, 49, 56, 59, 60, 61, 84, 115, 125, 126, 137, 142, 154, 158, 161, 167, 169, 179, 199,
253
KONOPNÁ PANÍ II. Rohirové, 16, 17, 26, 30, 38, 42, 43, 44, 57-59, 85, 92, 104, 105, 109, 110, 124, 126, 157, 159, 172, 174-177, 182, 199, 212, 232 Roklinka, 8, 27, 37, 50, 62, 66, 78, 81, 91, 92, 96, 98, 103, 116, 118, 150, 152, 168, 183, 184, 191, 194, 199, 217, 233 Rómenril a Juliša, 224 runa Tanečník, 143, 153, 162
200, 201, 209, 210, 214, 215, 216, 217, 218, 219, 220, 221, 222, 223, 224, 225, 227, 232, 233, 235 Oromë. viz Valar:Oromë Osamělá hora, 17, 26, 40, 48, 49, 178, 217, 232 Ossë, 184 Otec všech. viz Ilúvatar Ovidius, 205 P
Ř Pád Pána prstenů a Návrat krále, 175 Paladin Bral, 170 palantír. viz vidoucí kameny Pán balrogů, 2, 3, 12, 15, 17, 21, 23, 26, 33, 39, 41, 45, 47, 48, 51, 54, 56-58, 61-70, 74, 83-87, 92, 231, 232, 233 a průb. Pán prstenů, 130 Pán Přístavů. viz Círdan Pán snů a vidění. viz Valar:Lórien Pán větru. viz Gwaihir Pán vod. viz Valar:Ulmo Paní hvězd. viz Valar:Varda Paní skřetů. viz Anuviel Paní světla. viz Galadriel Panna Orleánská. viz Johanka z Arku Peregrin Bral, 4, 7, 9, 47, 59, 61, 94, 135, 145, 154, 158, 161, 169, 170, 183, 189, 199 Pomněnka Kšandičková, 145, 151, 154, 172, 175, 190, 197 Popelavé hory, 27, 40, 127, 131-134, 139, 162, 165, 169, 179, 180, 234, 235 Poslední spojenectví elfů a smrtelníků, 37, 131 Povodí, 173 pravostříbro. viz mithril Prstenové přízraky, 4, 135 Prsteny moci, 37, 62, 66, 67, 70, 84, 86, 87, 233 Jeden prsten, 10, 39, 135, 154, 175, 183, 224, 231 Narya, 66 Nenya, 49, 67, 84- 87, 92, 95, 114, 138 Strážci prstenů, 62, 67, 70, 86, 87, 233 Vilya, 67 Pták Ohnivák, 121-123, 234 Pukliny osudu, 9, 135 půlčíci. viz hobiti Půlelf. viz Starší Ilúvatarovy děti Pygmejové, 207
Řehoř VII., 206
S Samvěd Křepelka, 9, 117, 135, 144, 173, 175, 189 Saramír Brandorád, 154 Saruman, 67, 130, 204 Sauron, 10, 12, 37, 38, 40, 62, 80, 121, 128-135, 141, 175, 179, 180, 201, 208, 209, 224, 231 Sauronova krev, 179 Sever. viz Severní říše Severní říše, 38, 159, 183, 193 Sheldrake, 213 Schlichten, 139, 173 Siledhel, 184, 185, 188, 190-208, 210- 212, 214, 217, 226, 235, 236 Silmalinorn, 80 silmaril, 38, 155 Sindar. viz Starší Ilúvatarovy děti:Teleri sindarština, 38 sinsemilla. viz konopí skřeti, 11, 14, 18, 24, 38, 89, 136, 144, 159, 209 skurut. viz skřeti skurut-hai. viz skřeti Sméagol, 9, 10, 135, 136, 189 Smělmír Brandorád, 4, 9, 47, 59, 61, 78, 94, 105, 135, 145, 154, 169, 174, 189 Společenstvo prstenu, 136, 175, 189 Starší Ilúvatarovy děti, 37, 38, 44, 62, 80, 81, 84, 91, 93, 100, 108, 120, 128, 129, 150, 155, 157, 169, 182, 187, 192, 193, 199, 212 Noldor, 37, 38, 81, 82, 114, 119, 184, 185, 191, 195, 198, 211 Teleri, 37, 38, 114, 118, 184, 191, 203 Vanyar, 38 Stráž Citadely, 8 Středozem, 3, 10, 26, 31, 38, 69, 73, 81, 85, 89, 109, 120, 125, 128, 129, 138, 214 Stvořitel. viz Ilúvatar Sudba Anuviel, 73, 75, 80, 83, 100, 105, 106, 127, 192, 199, 206, 228
Q quenijština, 38 R radius, 190 Rhûn, 40 Rohan. viz Jízdmarka
Š
254
KONOPNÁ PANÍ II. Varda, 65, 90, 127, 133, 136, 144, 188 Yavanna, 7, 125, 128, 131, 133, 134, 139, 146, 204 Valiera. viz Valar Valinor. viz Blažená říše Válka o Prsten, 2, 3, 4, 9 Varda. viz Valar:Varda Varda Rozsvětitelka. viz Valar:Varda Velká řeka, 3, 17, 25, 26, 40, 58-63, 67, 77, 88, 92, 126, 133, 153, 232 Velký Admin. viz Ilúvatar Velký lid. viz Mladší Ilúvatarovy děti Velký Programátor. viz Ilúvatar Velký Třesk, 204 Věrní hrdinové, 18, 23, 33, 45, 58, 59, 233 Věž vycházejícího měsíce. viz Minas Ithil Věžové kopce, 91 vidoucí kameny, 91 Vinyaduina, 141, 146, 152, 160 Vládci, 35, 36, 71, 72, 139, 148, 171, 207, 213 Vnitřní moře, 184, 191 Vrchovina, 145, 172 Východ, 27, 28, 38, 40-42, 51, 59, 116, 119-124, 129, 131, 134, 139, 141, 151, 168, 176, 178, 200, 208, 217, 225, 233, 234 Východňané, 19, 27-29, 37-43, 89, 97, 109, 119, 124, 163, 168, 200, 201, 208-214, 217, 224, 235 Východní říše. viz Východ Vysoké sídlo. viz Hallabar Vznešený elf. viz Starší Ilúvatarovy děti:Noldor
Šedé přístavy, 37, 91, 92, 116, 118, 126, 183-186, 190, 191, 195, 217, 233 Šmak, 31, 55 T Taniquetil, 31, 75 telpilin, 168 Temný hvozd, 2, 17, 26, 31, 37, 40, 45, 48, 49, 51, 55-63, 84-92, 169 Temný pán, 2, 6, 9, 13, 19, 22, 24-27, 31-37, 40, 41, 44, 47, 51, 57, 60-68, 72, 84-86, 90, 106, 121, 126-130, 133-136, 145, 149, 171, 176, 201, 211, 222, 224, 233 tengwar, 174 Thingol Šedoplášť, 37, 38, 60, 81, 114, 155, 184 Thorin, 26, 40, 41, 48 Thranduil, 26, 31, 37, 38, 57, 60, 61, 88, 92, 114, 152 Tirion, 195 transfer, 190 Tridentský koncil, 206 trpaslíci, 17, 38, 40, 48, 54, 177, 217 Tulkas. viz Valar:Tulkas Turgon, 81 Túrin, 106, 117 U Ubique, 77 Udún, 11-26, 30, 33, 37, 45, 47, 56, 57, 104, 127, 162, 177, 179, 181, 199, 225, 231, 232, 234 Ulcas, 3, 158, 161, 167, 190, 219 Ulmo. viz Valar:Ulmo Ungolianta, 127, 133 U-rampa, 190 Uriah, 161, 167, 190 Ursin, 25, 26, 32-36, 39, 40, 44-48, 59, 124-126, 145, 154, 159, 172, 182, 199, 200, 217, 232, 235 Urukar, 27, 28, 29, 30, 39, 41, 59, 122, 201, 232
W Worgaz, 59, 214, 217 Y Yavanna. viz Valar:Yavanna Z Zápaďané, 27, 120, 181, 182, 199, 216 západština. viz Obecná řeč Zápověď Východu, 184 Zápověď Západu, 184 Zářící elf. viz Siledhel Zelené údolí. viz Nan Galen Země neumírajících. viz Blažená říše Zhouba balrogů. viz Anuviel Zlatá síň, 176 Zlatý les. viz Lothlórien Zrcadlo Galadriel, 111-116, 118, 121-125, 135, 184-186, 200, 215, 234
V Vairë. viz Valar:Vairë Vala. viz Valar Valar, 26, 31, 38, 39, 73-75, 79, 106, 124-145, 149, 153, 159, 160, 168, 178, 181, 183-185, 189, 204, 219-221, 234 Aulë, 38, 127, 128, 131-139, 204 Estë, 133 Mandos, 81, 136, 144 Manwë, 75, 90, 121, 127, 131-138, 143, 144, 160 Nessa, 127, 132 Oromë, 127-133 Tulkas, 127, 132, 133 Ulmo, 66, 73, 75, 76, 80, 81, 98, 100, 103, 105, 113, 123, 127, 184, 199, 228 Vairë, 134, 136
Ž Železná tlama, 11, 12-15, 18, 20, 23, 25, 231 Železný pas, 135
255
