KONFERENCE UROLOGIE PRO PRAXI MEZIOBOROVÁ SPOLUPRÁCE

UROLOGIE pro praxi

KONFERENCE UROLOGIE PRO PRAXI MEZIOBOROVÁ SPOLUPRÁCE REGIONÁLNÍ CENTRUM OLOMOUC 31. 5. 2007

www.urologiepropraxi.cz

Stejné ženy, stejný problém ... rozdíl je v jeho řešení! • účinnost u všech symptomů hyperaktivního měchýře (OAB)1 • významně snižuje frekvenci mikcí • minimální riziko centrálních nežádoucích účinků

Složení: Trospii chloridum 5 mg nebo 15 mg v 1 tabletě. Balení: 30 a 50 tablet po 5 mg; 30 a 50 tablet po 15 mg. Indikační skupina: Spasmolytikum, anticholinergikum. Indikace: Spasmed® tbl. je cíleně zaměřen na léčbu polakisurie, nykturie, urgence (nutkání na močení) až urgentní inkontinence, tj. příznaků některých funkčních poruch močového měchýře. Nejčastěji jde o hyperaktivní močový měchýř (OAB – over active bladder). Kontraindikace: Přecitlivělost na trospium chlorid, retence moči z organické příčiny (hyperplazie prostaty, nádor, striktura uretry), poruchy střevní motility, střevní obstrukce, glaukom s úzkým úhlem, myasthenia gravis, tachyarytmie. Pro indikaci Spasmedu tbl. v období gravidity a laktace je třeba velmi pečlivě zvážit poměr rizika ku prospěchu léčby. Pro nedostatek zkušeností s léčbou u dětí není přípravek vhodný pro děti do 14 let. Nežádoucí účinky: Spasmed® tbl. je většinou dobře snášen. Vzhledem k celkovým parasympatolytickým účinkům trospia se může projevit sucho v ústech, útlum pocení, pocity žaludeční plnosti, zácpa, tachyarytmie, případně neostré vidění. Ve vyšších dávkách může dojít i k retenci moči. Interakce: Při současném užívání Spasmedu tbl. s jinými anticholinergiky, s tricyklickými antidepresivy, amantadinem, betasympatomimetiky, chinidinem, disopyramidem a některými antihistaminiky dochází k zesílení anticholinergních účinků. Upozornění: Spasmed® tbl. může narušit vidění (snížená schopnost akomodace), a tím nepříznivě ovlivnit zejména schopnost řízení motorového vozidla. Dávkování: Velikost dávky je třeba stanovit individuálně v závislosti na dosaženém účinku léčby a výskytu nežádoucích účinků. Počáteční denní dávka 15–30 mg je obvykle zvýšena na denní dávku 45 mg, kterou je třeba rozdělit do 3 dílčích dávek. V krajních případech lze zvýšit dávku maximálně na 135 mg denně, tj. 3krát 3 tablety Spasmedu 15 mg denně. Tablety se užívají nerozkousané před jídlem nebo po něm a dostatečně se zapíjejí. Datum poslední revize textu: 3. 11. 2004. S podrobnějšími informacemi se seznamte v souhrnu údajů o přípravku. Přípravek je vázán na lékařský předpis a je hrazen z prostředků zdravotního pojištění. Literatura: 1. Abrams P, Cardozo L, Fall M, Griffiths D, Rosier P, Ulmsten U et al. Urology 2003; 61: 37–49.

Výrobce: PRO.MED.CS Praha a.s., Telčská 1, 140 00 Praha 4, www.promed.cz

PROGRAM

ČTVRTEK, 31. 5. 2007 8.00

registrace

9.00

Zahájení • doc. MUDr. Milan Kolář, CSc. – předseda Spolku lékařů ČLS JEP Olomouc • MUDr. Karel Grepl – koordinátor konference

9.10–10.10

Mezioborová farmakologie / garant doc. MUDr. Milan Grundmann, CSc. • Terapeutické monitorování antibiotik v urologii – doc. MUDr. Milan Grundmann, CSc. • Originální léky verzus generika – MUDr. Karel Urbánek, Ph.D. • Léčba hypertenze a erektilní dysfunkce – doc. MUDr. Milan Grundmann, CSc.

10.10–10.25

přestávka

10.25–11.25

Psychiatrie / garant doc. MUDr. Vladimír Pidrman, Ph.D. • Indikace psychofarmak – doc. MUDr. Vladimír Pidrman, Ph.D. • Vliv psychofarmak na sexuální funkce – MUDr. Klára Látalová, Ph.D. • Současný pohled na psychosomatická onemocnění – MUDr. Hana Stolinová

11.25–11.40

přestávka

11.40–12.20

Venerologie, dermatologie / garant MUDr. Sabina Švestková • S čím se urolog může setkat, jak spolupracovat s venerologem – MUDr. Radim Strnadel • S čím se může urolog setkat, jak spolupracovat s dermatologem – MUDr. Sabina Švestková

12.20–13.20

oběd

13.20–14.40

Inkontinence / garant MUDr. Jan Krhut • Inkontinence moči – etiopatogeneze, prevalence, dopady – doc. MUDr. Roman Zachoval, Ph.D. • Diagnostika a léčba stresové inkontinence moči – pohled gynekologa – MUDr. Jan Zmrhal, CSc. • Přínos solifenacinu v léčbě OAB – MUDr. Jan Krhut • Diagnostika a léčba hyperaktivního měchýře – pohled urologa – MUDr. Jan Krhut

14.40–14.55

přestávka

14.55–16.10

Kazuistiky / garant MUDr. Karel Grepl • Invertovaný papilom u mladé ženy – MUDr. Magda Krechlerová • Retropubická radikální prostatektomie u 74letého pacienta – MUDr. Milan Král • Karcinom kůže, skróta a penisu – MUDr. Martin Hrabec, MUDr. Igor Hartmann, MUDr. Jaroslav Pernička, Ph.D. • Komplikace ureterorenoskopie a jejich řešení – MUDr. Roman Staněk, MUDr. Jiří Vašík, MUDr. Pavel Vágner • Akutní multiorgánové krvácení, diagnostika pomocí CT – MUDr. Vladimír Černý, MUDr. Dagmar Nedvědová, MUDr. Alois Kropáč, MUDr. Ivo Stavěl, MUDr. Jan Poles

16.10–16.25

přestávka, losování kongresové ankety

16.25–17.25

Infekce / garant doc. MUDr. Milan Kolář, CSc. • Antibiotická léčba infekcí močového traktu z pohledu mikrobiologa – doc. MUDr. Milan Kolář, Ph.D. • Atypické infekce urogenitálního traktu – MUDr. Jan Vrána • Infekce ledvin a močových cest u malých dětí – MUDr. Elena Mikušková

17.25–18.25

Právo / garant JUDr. Ing. Lukáš Prudil, Ph.D. • Psychologický přístup k pacientovi – MUDr. Mgr. Petr Pastucha • Právo v urologii – JUDr. Ing. Lukáš Prudil, Ph.D.

REGIONÁLNÍ CENTRUM OLOMOUC

/

31. KVĚTNA 2007

3

PROGRAM

SESTERSK Á SEKCE 8.00–9.00

registrace

9.00–11.10

I. BLOK SESTER / garant Nataša Sochorová • MRSA – Methicilin rezistentní Staphyloccocus aureus – Bc. Vladislava Šenkýřová • Psychologický přístup a komunikace sestry s pacientkou s inkontinencí moči – doc. PhDr. Ivica Gulášová, Ph.D. • Alternativní léčba jako podpůrný prostředek při urologických onemocněních – Marie Schindlerová • Komplexní péče u dialyzovaného pacienta – Josefa Ďulíková • Komplikace při sexuálních aktivitách – Nataša Sochorová • Léčebná rehabilitace u urologického pacienta – Olga Janská

11.10–12.15

oběd

12.15–14.45

II. BLOK SESTER / garant Nataša Sochorová • Edukace pacienta s urostomií – Hana Mišurcová • Krev jako léčivo – Jitka Hanousková • Ošetřovatelská problematika dekubitů – Miroslava Lahodová • Průběh hospitalizace u dětí s inkontinencí – Jana Kovačičová • Využití holmiového laseru v endourologii – Jaroslava Dohnalová

POSTEROVÁ SEKCE • POSTER • POSTER • POSTER • POSTER • POSTER • POSTER • POSTER

Č. Č. Č. Č. Č. Č. Č.

1. Právní aspekty práce urologa 2. Etické aspekty práce urologa 3. Hodnocení úrovně komunikace lékaře s pacientem 4. Intervence lékaře v adaptaci pacienta na změněný zdravotní stav 5. Průzkum psychosociálních problémů u žen s inkontinencí moči 6. Etické aspekty práce sestry na urologickém oddělení 7. Úloha sestry v adaptaci dialyzovaného pacienta na přijetí změny životního stylu

POŘADATEL Sdružení ambulantních urologů, Spolek lékařů ČLS JEP Olomouc, Solen, s.r.o. PREZIDENT KONFERENCE doc. MUDr. Miroslav Hanuš, CSc. ODBORNÝ KOORDINÁTOR MUDr. Karel Grepl ODBORNÍ GARANTI doc. MUDr. Milan Grundmann, CSc., prof. MUDr. Jaroslav Bouček, CSc., doc. MUDr. Milan Kolář, CSc., doc. MUDr. Jarmila Rulcová, CSc., MUDr. Jan Krhut, JUDr. Ing. Lukáš Prudil, Ph.D. MUDr. Hana Šarapatková

4

Olomouc

31. 5. 2007

Regionální centrum Olomouc (RCO)

Účast je v rámci celoživotního postgraduálního vzdělávání dle stavovského předpisu č. 16 ČLK ohodnocena certiﬁkátem pro lékaře a 3 kredity pro sestry

PŘÍLOHA ČASOPISU UROLOGIE PRO PRAXI ISSN 1213-1768

ORGANIZÁTOR: SOLEN, s.r.o., Lazecká 297/51, 779 00 Olomouc, kontaktní osoba: Ing. Karla Břečková, tel.: 582 397 457, mob.: 777 714 677, e-mail: [email protected], programové zajištění: Mgr. Eva Kultanová, tel.: 582 330 438, mob.: 777 714 680, e-mail: [email protected]

KONFERENCE UROLOGIE PRO PRAXI

/

MEZIOBOROVÁ SPOLUPRÁCE

MEZIOBOROVÁ FARMAKOLOGIE garant: doc. MUDr. Milan Grundmann, CSc. ČTVRTEK / 31. 5. 2007 / 9.10–10.10 hod.

Terapeutické monitorování antibiotik v urologii doc. MUDr. Milan Grundmann, CSc., MUDr. Ivana Kacířová Ústav klinické farmakologie FNsP a Zdravotněsociální fakulty Ostravské univerzity, Ostrava Terapeutické monitorování (TDM) znamená sledování terapie pomocí měření koncentrace léku v tělních tekutinách současně s farmakokinetickou analýzou a zpětnou vazbou s klinikem. Předpokladem je existence úzkého vztahu mezi koncentrací léku v séru a jeho farmakologickým efektem. Používá se nejčastěji u léků s úzkou terapeutickou šíří a při změněných stavech u pacienta, jako je selhání ledvin, stáří atd. TDM umožní zkrácení hospitalizace, snížení morbidity a mortality, snížení nežádoucích účinků a nižší náklady. Pro správnou interpretaci je potřeby uvést dávkovou anamnézu, dávku, trvání terapie, čas podání a odběru, pacientův stav (věk, hmotnost, výška, sérový kreatinin), druh biologického vzorku, klinický stav pacienta, lékovou anamnézu. Pro TDM jsou ze skupiny antibiotik vhodné aminoglykosidy a vankomycin. TDM antibiotik umožňuje doporučení a kontrolu změn v dávkování, sledování účinnosti a potencionální toxicitu. V urologii je nejčastěji sledován gentamicin a amikacin. Tyto látky mají ototoxický a nefrotoxický potenciál, který se zvyšuje se stoupajícím věkem a renální insuficiencí, předchozím podáním aminoglykosidů a kombinací s nefrotoxickými nebo ototoxickými látkami. Nefrotoxicita se objevuje v 5–10 %, častěji v kombinaci s vankomycinem, nesteroidními protizánětlivými látkami, amfotericinem B, cefalosporiny, furosemidem, cisplatinou, cyklosporinem a radiokontrastními látkami a je závislá na údolní koncentraci antibiotika. Ototoxicita se vyskytuje v 0,5–3 % a je naopak závislá na vrcholové koncentraci antibiotika. Aminoglykosidy se v současné době podávají nejčastěji 1x denně. Pro správné TDM je nutná kontrola hladin před podáním a 1/2–1 hod po podání v infuzi, nejlépe již po 2. dávce s uvedením aktuální hladiny sérového kreatininu s následnými kontrolami po 3–7 dnech v závislosti na renální dysfunkci. Originální látky versus generika MUDr. Karel Urbánek, Ph.D. Ústav farmakologie LF UP a FN Olomouc


/

Vývoj nového léku je nákladná a zdlouhavá záležitost. V současné době trvá více než deset let a náklady přesahují 800 mil. amerických dolarů, přičemž z 10 000 nově syntetizovaných látek s potencionálními léčebnými účinky se do klinické praxe dostane jedna. Pouze někteří výrobci dokáží zvládnout celý tento proces a zavést do klinické praxe nové léčivo. Taková léčiva jsou nazývána originální. Výrobce originálního léku se snaží pomocí patentové ochrany zabránit tomu, aby byl jeho přípravek kopírován. U léčiv je však patentová ochrana časově omezená a po jejím uplynutí může kdokoliv začít vyrábět kopii, kterou nazýváme generický lék. Při registraci musí být schopen prokázat shodu svého výrobku s originálem, takzvanou bioekvivalenci. Existence generických kopií, které nejsou zatíženy náklady na výzkum a vývoj, umožňuje pokles nákladů na léčbu; jednak jsou sama levnější a jednak konkurenční tlak vede ke snížení ceny originálních přípravků. Je možné snadno demonstrovat pokles ceny léčby při zavedení generik, velmi markantní například u antimykotik, ale významný i u léků benigní hyperplazie prostaty. Naopak tam, kde generická konkurence neexistuje, ceny léků mohou být až nepřiměřeně vysoké (nová antiastmatika apod.) Někdy bývá zpochybňována kvalita generik. V Evropě není možno registrovat léčivo nesplňující podmínku bioekvivalence, nebo takové, které by nebylo vyráběné podle zásad správné výrobní praxe. Za kvalitu generik ručí státní registrační autority. Nicméně, přes všechna tato opatření, existují situace, kdy není jednoduše možné nahrazovat originální léky generickými. Jde především o případy, kdy výsledný efekt léčby závisí podstatně na kvalitě lékové formy. Příkladem mohou být dermatologika, ale bohužel i některé retardované tablety. Pokud je lékařem nasazeno v počátku terapie generikum a efekt léčby je dostatečný, nenastává obvykle žádný problém; ten se však může objevit, pokusíme-li se převést pacienta z originálního přípravku na generický (ale i naopak). Typická je tato situace u léčiv s účinkem silně závislým na plazmatické koncentraci (antiepileptika, teofylin). Závěrem lze konstatovat, že jak originální, tak generická léčiva jsou pro naši medicínu přínosem. Je však třeba uvědomovat si, ve kterých případech hraje tento původ přípravku významnější roli a při-

31. KVĚTNA 2007

způsobit těmto znalostem volbu farmakoterapie v konkrétní situaci. Léčba hypertenze a erektilní dysfunkce doc. MUDr. Milan Grundmann, CSc., MUDr. Ivana Kacířová Ústav klinické farmakologie FNsP a Zdravotněsociální fakulty Ostravské univerzity, Ostrava Hypertenze postihuje zhruba 25 % populace ve vyspělých státech, z toho je 1/4 léčena antihypertenzivy. Hypertenze společně s dyslipidemií, diabetem a kouřením jsou hlavními rizikovými faktory endoteliální dysfunkce, jejímž výsledkem je rozvoj aterosklerózy, vazokonstikce, trombóza a erektilní dysfunkce. Prevalence erektilní dysfunkce (ED) se odhaduje mezi 10–30 % a stoupá se současným výskytem hlavních rizikových faktorů a věkem. Při současném podávání antihypertenzivní terapie se zvyšuje prevalence ED na více než 50 %. Objevy selektivních inhibitorů fosfodiesterázy č. 5 (PDE5), sildenafilu, vardenafilu a tadalafilu, představují nejvýznamnější pokrok v léčbě ED, nejdéle užívaným je sildenafil. Analýzu vlivu současné antihypertenzní medikace na účinek sildenafilu a naopak vliv sildenafilu na účinky antihypertenziv provedli Kloner et al., antihypertenzivní terapie zde neovlivňovala efekt sildenafilu na ED. V 18 double-blind placebem kontrolovaných studiích byl analyzován výskyt nežádoucích účinků souvisejících s léčbou (zejména kardiovaskulárních), a dále i výskyt nejčastějších vedlejších účinků sildenafilu. Na výskyt vedlejších účinků sildenafilu neměl vliv ani počet současně podávaných antihyperteziv, ani jednotlivé skupiny (diuretika, β-blokátory, α-blokátory, ACE inhibitory a blokátory kalciových kanálů). Větší opatrnost je však třeba věnovat pacientům užívajícím α-blokátory, zvláště na začátku léčby. Nejzávažnější lékovou interakcí s inhibitory PDE5 je interakce s donátory NO. Vazodilatační účinky nitrátů se při současném podání sildenafilu významně zesilují, což vede k závažných hemodynamickým důsledkům a dokonce až k potenciálně fatálním příhodám. Při terapii ED s použitím sildenafilu, vardenafilu a tadalafilu musíme vzít též v úvahu, že jsou to látky metabolizované cytochromem P450, izoformou 3A4. Touto izoformou je metabolizováno okolo 55 % všech léků. Některé léky však působí také jako inhi-

5

ABSTRAKTA

bitory a tím mohou zvýšit hladinu inhibitorů PDE5 a jejich účinnost, některé léky naopak působí jako induktory a hladinu inhibitorů PDE5 a jejich účinnost mohou naopak snižovat.

Závěr: • Léčba ED inhibitory PDE5 sildenafilem, vardenafilem a tadalafilem je při současné terapii anihypertenzivy bezpečná a účinná, pokud jsou tyto látky užity náležitě s ohle-

dem na potencionálně závažné lékové interakce, zejména s donátory NO. • Současné užívání nitrátů a sildenafilu je absolutně kontraindikováno a všichni pacienti by měli být na tuto kontraindikaci upozorněni.

PSYCHIATRIE garant: doc. MUDr. Vladimír Pidrman, Ph.D. ČTVRTEK / 31. 5. 2007 / 10.25–11.25 hod.

Indikace psychofarmak doc. MUDr. Vladimír Pidrman, Ph.D. Klinika psychiatrie LF UP v Olomouci Podle evropských zjištění až 16 % akutně přijatých nemocných na somatické oddělení by zároveň vyžadovalo psychiatrickou pomoc. Té se dostane přibližně čtvrtině z nich. Na gerontologických a geriatrických odděleních somatických nemocnic by vyžadovala psychiatrickou péči více než třetina nemocných. Zdá se, že potřebnou péči však dostávají pouze 3 % z nich. Lékař, který nemá specializaci z psychiatrie, se s psychofarmaky v zásadě může setkat ve třech případech: 1) dostane se mu do péče pacient, který je léčen psychiatrem, psychofarmaka proto již užívá, 2) sám se rozhodne podat psychofarmaka proto, že diagnostikuje některou z duševních poruch, rozhodne se ji tudíž sám léčit, 3) sám se rozhodne podat psychofarmaka jako adjuvantní terapii k té, kterou pokládá za základní (máme např. na mysli léčbu bolesti či léčbu celé řady funkčních symptomů). ad 1) V prvním případě by se měl lékař držet zásady, že řada duševních nemocí je neméně závažná jako jsou nemoci tělesné. Z toho vyplývá nezbytnost pokračování v dané psychiatrické medikaci, popř. konzultace o změnách, které chce daný lékař provést. Lékař by se také měl zamyslet nad případnými lékovými interakcemi, a rovněž by měl daného psychiatra informovat o lécích, které on sám pro léčbu dané tělesné poruchy hodlá podávat a podává. ad 2) Když se lékař rozhodne sám léčit jím diagnostikovanou duševní poruchu, klade vyšší nároky na znalosti psychiatrie a psychofarmakologie. Duševní

6

choroby nikde ve světě nejsou léčeny pouze psychiatry, velmi často se na jejich léčbě podílejí rodinní a praktičtí lékaři, stejně tak lékaři dalších oborů. ad 3) Když lékař volí podání psychofarmaka jako adjuvantní léčbu, jde vesměs o nižší dávky psychofarmak. Přesto bychom neměli podceňovat nejenom klinické účinky podaných psychofarmak, ale i jejich možný vliv na metabolizmus. Může se totiž stát, že některá z podaných psychofarmak mohou výrazně snížit, nebo naopak zvýšit sérové hladiny jiného specialistou podávaného léku. Následuje přehled, kdy by lékař neměl váhat s odesláním pacienta ke specialistovi – psychiatrovi: 1) zásadní změna v chování, náladě, projevech nemocného, 2) výrazná psychomotorická inhibice, negativizmus nebo naopak výrazná agitovanost, 3) kvalitativní poruchy vědomí (delirium), akutní psychotické stavy, akutní deprese, bouřlivě probíhající úzkostné stavy, 4) sebevražedné myšlenky, tendence, 5) masivní výskyt úzkosti, obzvláště je-li záchvatovitá, 6) příznaky více duševních poruch najednou, 7) zhoršování stavu i přes probíhající terapii, nedostatečný úspěch léčby po 4–6 týdnech, 8) diagnostická nejistota či rozpaky, 9) v anamnéze závažné duševní onemocnění, které již bylo léčeno psychiatrem, 10) přání nemocného být léčen psychiatrem.

i ostatními specialisty či praktickými lékaři. Tak jako jiné skupiny mají i ony nežádoucí nebo vedlejší účinky, které mohou být zdrojem nespokojenosti pacientů, zvláště pokud se týkají změny nebo zhoršení sexuálních funkcí. Mezi nejčastější nežádoucí účinky patří: snížení libida, porucha erekce, porucha nebo ztráta ejakulace. Na druhé straně mohou některá psychofarmaka (např. některé skupiny antidepresiv) sexuální dysfunkce upravovat, rušit nežádoucí sexuální účinky jiných farmak a zlepšovat kvalitu sexuálního života na úrovni fyzické i psychické. Současný pohled na psychosomatická onemocnění MUDr. Hana Stolinová Klinika psychiatrie LF UP v Olomouci Psychosomatická medicína v současné době reprezentuje propojení biologického a psychosociálního pohledu na člověka ve zdraví a v nemoci. Svým významem má výrazně interdisciplinární charakter a je všeobecně uznávanou základnou celostního přístupu k pacientovi. Aktuálně se mezi psychosomatické nemoci řadí esenciální hypertenze, hypertyreóza, astma, vředová choroba, ulcerativní kolitida, revmatoidní artritida a atopický ekzém. V urologii mají nejblíže k psychosomatickým onemocněním recidivující infekce močových cest, inkontinence, enurézy a sexuální dysfunkce. Tématem přednášky je podat přehled současně uznávaných koncepcí, diagnostiky a terapie psychosomatických onemocnění.

Vliv psychofarmak na sexuální funkce MUDr. Klára Látalová, Ph.D. Klinika psychiatrie LF UP v Olomouci Psychofarmaka jsou rozšířenou skupinou látek, která je běžně předepisována nejen psychiatry, ale


/


ABSTRAKTA

VENEROLOGIE, DERMATOLOGIE garant: MUDr. Sabina Švestková ČTVRTEK / 31. 5. 2007 / 11.40–12.20 hod.

S čím se urolog může setkat, jak spolupracovat s venerologem MUDr. Radim Strnadel Dermatovenerologická klinika FN Brno Bohunice Nejčastější venerické nemoci, se kterými se v praxi urolog může setkat, jsou kapavka a syfilis. Velmi vzácně (importované ze zahraničí) by se mohly vyskytnout měkký vřed (ulcus molle), lymphogranuloma venereum (inguinale) a granuloma inguinale. K venerickým chorobám označovaným nyní celosvětově STD (Sexually Transmitted Diseases) se vážou určitá zákonná ustanovení. Jedná se především o povinnou léčbu, hlášení, epidemiologické (depistážní) šetření a dispenzarizaci nemocného na dermatovenerologii, dále o vyšetření zjištěných osob, které mohly být zdrojem nákazy nebo jsou nákazou ohroženy. Pacientovi s podezřením na kapavčitý zánět pohlavního a močového ústrojí odebírá urolog nejčatěji z uretry vzorky biologického materiálu k vyšetření kultivačnímu, mikroskopickému příp. k vyšetření molekulárně biologickými metodami. Před tímto odběrem by měly být dodrženy dvě zásady: 1. pacient by měl být před odběrem z uretry alespoň 4 – 5 hodin nevymočený, aby byl dostatek biologického materiálu (sekret ze sliznice močové trubice) k vyšetření.


/

2. Pacient nesmí před odběrem užívat ATB, aby nedošlo ke zkreslení výsledků. Kultivaci na kapavku je nutno na žádance pro laboratoř vždy vyznačit, protože se k ní používá speciální půda. Na běžných půdách kapavka nevyroste. Kapavka může být nekomplikovaná či komplikovaná. Při komplikacích postihuje vyšší partie urogenitálního traktu. Mimo kapavku je nutné vyšetřit pacienta i na další infekce – bakteriální (včetně mykoplazmat a ureaplazmat), chlamydiovou, příp. kvasinkovou, trichomonády atd. Se syfilis se urolog nejčastěji setká při nálezu projevů tohoto onemocnění na genitálu. V I. stadiu se jedná o primární afekt, který může být indurativního, erozivního či ulcerózního typu. Ve II. stadiu se na genitálu mohou objevit condylomata lata. Tyto projevy jsou velmi infekční, při vyšetření pacienta je nutno pracovat vždy v kvalitních lékařských rukavicích. Při podezření na syfilis je nezbytné pacienta vždy odeslat na další vyšetření k dermatovenerologovi. BODOVÉ SHRNUTÍ • nejčastěji se urolog může v ambulanci setkat s kapavkou a syfilis, • k venerickým chorobám (STD) se vážou určitá zákonná ustanovení, • odběry na kapavku provést vždy před nasazením ATB,

31. KVĚTNA 2007

• o kultivaci na kapavku vždy požádat laboratoř, • mimo gonoreu myslet i na další infekční agens, • při podezření na syfilis a další vzácnější STD odeslat pacienta přímo k venerologovi. S čím se může urolog setkat, jak spolupracovat s dermatologem MUDr. Sabina Švestková Dermatovenerologická klinika FN Brno Mezioborová spolupráce mezi urologií a dermatovenerologií vyplývá ze společného zájmu oborů o urogenitální oblast. Chorobné projevy na kůži v oblasti genitálu poměrně často vyžadují konzultační a terapeutickou spolupráci mezi obory. Autorka se v přednášce zabývá hlavně výčtem možných dermatóz vyskytujících se na penise a vulvě, projevy na kůži v oblasti genitálu v rámci jiných kožních onemocnění, jejich diferenciální diagnostikou a léčbou. Ze závěrů přednášky vyplývá jednoznačná prospěšnost systematické mezioborové spolupráce urologů a dermatologů – na všech úrovních lékařské praxe.

7

ABSTRAKTA

INKONTINENCE garant: MUDr. Jan Krhut ČTVRTEK / 31. 5. 2007 / 13.20–14.40 hod.

Inkontinence moči – etiopatogeneze, prevalence, dopady doc. MUDr. Roman Zachoval, Ph.D. Urologické oddělení FTN Praha Inkontinence je definována jako jakýkoliv mimovolný únik moči. Rozlišujeme dva základní typy inkontinence: stresovou a urgentní. Příčinou stresové inkontinence je buď hypermobilita uretry, nebo insuficience vnitřního svěrače, příčinou urgentní inkontinence je hyperaktivita močového měchýře. Pro oba typy inkontinence existuje řada predisponujících, vyvolávajících, podporujících a dekompenzujících faktorů. Prevalence inkontinence je udávána ve velmi širokém rozmezí, její horní hranice dosahuje až 22,4 %. Inkontinencí jsou významně postižena obě pohlaví a její výskyt roste s věkem. Nejčastějším typem je inkontinence stresová 49 %, smíšená inkontinence se vyskytuje ve 29 % a urgentní inkontinence ve 22 %. Inkontinence ovlivňuje zdraví a kvalitu života pacientů velmi nepříznivě. K nejzávažnějším důsledkům patří negativní vliv na osobní, profesní, společenské a sexuální aktivity pacientů. Inkontinence moči není dosud diagnostikována u adekvátního počtu pacientů. Důvody mohou být jak na straně pacientů, tak i na straně zdravotnického personálu a spočívají především v nedostatečné komunikaci. Finanční náklady na péči o inkontinentní pacienty jsou obrovské a mají významný dopad na hospodaření zdravotnických zařízení a zdravotních pojišťoven. Doporučení pro praxi Inkontinence představuje pro pacienty i lékaře významnou problematiku: • je to málo diagnostikované a v nedostatečné míře léčené onemocnění, • inkontinencí trpí více pacientů, než je nám známo, • postihuje muže i ženy, mladé i staré osoby, • má větší dopad na život pacientů než si uvědomujeme, • může vést k dalším komorbiditám, jako jsou kožní infekce, deprese, pády a zlomeniny, • náklady na komplexní péči o inkontinentní pacienty jsou značné.

8

Diagnostika a léčba stresové inkontinence moči – pohled gynekologa MUDr. Jan Zmrhal, CSc. Gynekologicko porodnické oddělení NsP Mělník Stresová inkontinence je tradičně středem společného zájmu urologů i gynekologů, byť podíl gynekologů je historicky poněkud starší. Přednáška je uvedena stručnou kazuistikou pacientky léčené nejprve konzervativně elektrostimulací a anticholinergiky, po vyřešení přidruženého gynekologického onemocnění (uterus myomatosus) bylo přikročeno k operační léčbě TVT dle Ulmstena s výtečným efektem. Na tomto příkladu jsou demonstrovány obecné možnosti terapie stresové inkontinence. Ve zkratce jsou zmíněny základní představy o etiologii poruchy, která byla považována za nejčastější mikční poruchu u žen, což autor ve světle současných fakt zpochybňuje. Dále jsou připomenuty základní zásady diagnostiky tak, jak je navrhla Urogynekologická společnost České republiky a jak byly publikovány na fóru České gynekologicko-porodnické společnosti. Kromě hodnocení anamnézy, jednoduchých testů a klinického vyšetření je zdůrazněn význam zobrazovacích metod pro hodnocení anatomických změn v malé pánvi, které gynekologové velmi propagují. Jsou citovány publikace gynekologů z oblasti sonografie i magnetické rezonance, která však na rozdíl od ultrazvuku není v gynekologii rutinou. Zvláště jsou analyzovány vlastní, více jak dvacetileté výsledky autora v oblasti urodynamiky a hodnocení uzávěrového mechanizmu močové trubice ve vztahu ke stresové inkontinenci. Jsou uvedena rozmezí zjištěných patologických hodnot uretrálního tlakového profilu, poměru tlakového přenosu a leak-point-pressure testů ve srovnání se zdravými ženami. V přehledu jsou uvedeny léčebné možnosti konzervativní i chirurgické. Autor cituje možnosti farmakoterapie včetně moderních inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu (Duloxetin). Z vlastních zkušeností hodnotí velmi pozitivně výsledky v elektrostimulační léčbě, které se věnoval v 80. letech a k nimž se jeho pracoviště opět v některých případech vrací. Resumé operační léčby se opírá o vlastní zkušenosti s kolposuspenzí

dle Burche z 80. a 90. let a s používáním tahu prostých pásek včetně jejich komplikací. Současným trendem je obturátorová páska, která postupně vytlačuje z našich pracovišť klasickou TVT metodu dle Ulmstena. Pro praxi: terapie stresové inkontinence je komplexní záležitostí. Jsou vypracovány konzervativní postupy (farmakoterapie, elektrostimulace, fyzioterapie) a v závažnějších případech či po neúspěchu konzervativní léčby je na místě operace. Stresová inkontinence není akutním stavem, k její diagnostice a adekvátní léčbě má lékař vždy dostatek času. Antiinkontinenční výkony jsou technicky poměrně jednoduché, ale jejich výsledek závisí na adekvátní indikaci. Pohled gynekologa: je dle názoru autora shodný s pohledem urologa. Gynekolog má pouze na rozdíl od urologa možnost řešit konkomitantní patologie (tumory adnex a dělohy, genitální deviace) a více zkušeností s podpůrnou hormonální terapií v případech estrogendeficitního syndromu. Pozornost gynekologů je nyní obecně zaměřena především do následujících oblastí: operační léčba inkontinence s využíváním implantátů, pooperační změny a komplikace této operativy, změny na dolních cestách a pánevním dnu v souvislosti s těhotenstvím a porodem a jejich důsledky pro mateřskou morbiditu. Přínos solifenacinu v léčbě OAB MUDr. Jan Krhut Urologické oddělení FNsP Ostrava - Poruba Problematice hyperaktivního měchýře (OAB) je v poslední době věnována velká pozornost. Důvodem je vysoká prevalence a především velký vliv na kvalitu života pacientů. Zásadní roli v terapii hyperaktivního měchýře sehrává farmakoterapie. V posledních letech se i u nás portfolio antimuskarinik rozšířilo o již známé molekuly v retardované formě, ale i zcela novou molekulu (solifenacin). Jedná se o kompetitivní blokátor M3 muskarinových receptorů detruzoru. Vyznačuje se výhodnými farmakokinetickými vlastnostmi, zejména vysokou biologickou dostupností (90 % absorpce po perorálním podání) a stabilními sérovými hladinami, které dosahují maxima za 3–8 hodin po podání. Předností je nejvyšší selektivní afinita k M3 receptorům ze všech u nás v současnosti registrovaných anticholinergik.


/


ABSTRAKTA

Klinická účinnost solifenacinu byla zkoušena v několika studiích fáze II/IIIa, které prokázaly efektivitu solifenacinu proti placebu při léčbě všech symptomů OAB. Solifenacin statisticky významně redukoval počet mikcí, počet urgencí, počet nykturií i počet epizod urgentní inkontinence za 24 hod. Všechny studie II. a III. fáze prokázaly velmi dobrou tolerabilitu a vysokou bezpečnost solifenacinu. Na základě dosavadních klinických zkušeností lze solifenacin považovat za nový efektivní a bezpečný prostředek léčby hyperaktivního měchýře, který v mnoha ohledech znamená pokrok oproti ostatním doposud užívaným preparátům. Souhrn pro praxi: • solifenacin je kompetitivní blokátor M3 muskarinových receptorů detruzoru, • solifenacin se vyznačuje výhodnými farmakokinetickými vlastnostmi, • klinické studie prokázaly vysokou účinnost a bezpečnost solifenacinu, • solifenacin v mnoha ohledech znamená pokrok oproti ostatním doposud užívaným preparátům.

Diagnostika a léčba hyperaktivního měchýře – pohled urologa MUDr. Jan Krhut Urologické oddělení FNsP Ostrava - Poruba Pojem hyperaktivní měchýř („overactive bladder – OAB“) označuje komplex symptomů urgencí anebo urgentní inkontinence, zpravidla provázených frekvencemi a nykturiemi. Podle odhadů trpí tímto problémem asi 16 % dospělé evropské populace. Hyperaktivní měchýř není sice spojen s vysokou morbiditou či mortalitou, má však zásadní vliv na kvalitu života postižených pacientů. Tradičně se vznik hyperaktivního měchýře vysvětloval buď inadekvátní aktivací mikčního reflexu (neurogenní teorie), nebo aktivací kontrakce detruzoru generovanou patologickou reakcí samotných svalových buněk (myogenní teorie). Novinkou poslední doby jsou poznatky o roli urotelu v patofyziologii OAB. V současné době víme, že muskarinové receptory urotelu zprostředkovávají uvolňování faktorů inhibujících kontrakci detruzoru, přičemž hustota těchto receptorů je v urotelu dvakrát vyšší než ve svalových buňkách detruzoru. Z hlediska diagnostiky je v současné době kladen důraz zejména na neinvazivní metody jako anamnéza, mikční karta, vyšetření moči, uroflowmetrie se stanovením postmikčního rezidua.

Invazivní urodynamické vyšetření je indikováno u pacientů, u nichž je podezření na přítomnost neurogenní dysfunkce dolních cest močových, subvezikální obstrukce a v případě neúspěchu léčby první volby. V terapii dominuje konzervativní terapie – behaviorální opatření, farmakoterapie, elektrostimulace, případně další metody. Zejména v oblasti farmakoterapie se v poslední době výrazně rozšiřuje paleta nabízených léků. Chirurgická léčba je rezervována jen pro nejtěžší případy refrakterní na konzervativní terapii. Souhrn pro praxi: • pojem hyperaktivní měchýř („overactive bladder – OAB“) označuje komplex symptomů urgencí anebo urgentní inkontinence, zpravidla provázených frekvencemi a nykturiemi, • OAB je problémem asi 16 % dospělé evropské populace, • v diagnostice OAB užíváme zejména neinvazivní metody, • v terapii dominuje především farmakoterapie.

poznámky


/

31. KVĚTNA 2007

9

ABSTRAKTA

K AZUISTIKY garant: MUDr. Karel Grepl ČTVRTEK / 31. 5. 2007 / 14.55–16.10 hod.

Invertovaný papilom u mladé ženy MUDr. Magda Krechlerová Urologické oddělení Nemocnice ve Svitavách Souhrn: Jde o prezentaci dvacetileté pacientky vyšetřené pro dysurické potíže. Dle UZ vyšetření močového měchýře a následně i při cystoskopii byl diagnostikován stopkatý tumor m. m. Byla provedena jeho endoresekce. Histologicky se jednalo o invertovaný papilom. Vzhledem k pohlaví a věku pacientky jde o poměrně vzácný nález, a proto bylo provedeno opakované histologické čtení na dalším pracovišti. Závěr byl shodný. Pacientka je nadále bez potíží, kontrolní cystoskopie po 3 a 6 měsících je v normě. Pro atypický nález zůstává však pacientka dispenzarizovaná. Diskuze: Problematika klasifikací novotvarů močového měchýře. Retropubická radikální prostatektomie u 74letého pacienta MUDr. Milan Král Urologická klinika FN Olomouc Souhrn: Vstupně nízké PSA, biologicky pokročilejší věk s přidruženými komorbiditami a malý vzorek adenokarcinomu zjištěný při diagnostickoterapeutické TURP nemusí vždy znamenat indikaci konzervativního postupu. Anamnéza: Pacient 74 let, po TURP v 1998 pro mikční potíže (histologicky BPH). Nyní po dobu dvou let postupné zhoršení symptomů dolních močových cest, komplikováno febrilním uroinfektem s nutností ATB terapie a drenáží močového měchýře katétrem při významném reziduu. Při objektivním vyšetření zjištěno hraniční PSA, palpačně suspektní nález na prostatě. Indikován k dg. terap. TURP. Další vývoj: V 7/06 nekomplikovaná TURP, histologicky prokázán adenokarcinom v několika žlázkách, Gleasonovo skóre neurčeno pro nereprezentativní množství tkáně. Přes komorbidity původně konzervativní postup (watchful waiting) se pacient rozhodl pro kurativní léčbu – radikální prostatektomii. Operace: Radikální retropubická prostatektomie, nekomplikovaná. Histologie – smíšený karcinom duktální a acinární, převaha duktální složky,

10

dle Gleason klasifikace možno označit jako 4 + 5. Penetrace kapsuly oboustranně a invaze do semenných váčků oboustranně, pT3b. Adjuvantní léčba: RT na lůžko RRP, hormonální léčba – nesteroidní antiandrogen. Závěr: Nízké PSA nevylučuje karcinom prostaty vysokého rizika vč. možné lokální pokročilosti již v době stanovení diagnózy. Karcinom kůže skróta a penisu MUDr. Martin Hrabec, MUDr. Igor Hartmann, MUDr. Jaroslav Pernička, Ph.D. Urologická klinika FN Olomouc Kazuistika se týká 60letého pacienta, který byl z dermatologie a onkologie odeslán na naši kliniku s mokvajícím útvarem na kůži penisu a skróta. Biopticky byl potvrzen spinocelulární karcinom kůže. Byla provedena radikální resekce s histologickým nálezem spinocelulárního karcinomu stadia pT3 GII. Pooperační průběh byl bez komplikací, rána zhojena primárně. Pacient podstoupil adjuvantní radioterapii a je dispenzarizován. Komplikace ureterorenoskopie a její řešení MUDr. Roman Staněk, MUDr. Jiří Vašík, MUDr. Pavel Vágner Cíl: Cílem naší prezentace je informovat o riziku laserové litotrypse a možnostech řešení komplikací laserové litotrypse při ureterorenoskopii. Metoda: Prezentujeme nemocného s anamnézou seminomu pravého varlete po radikální orchiektomii a následné radioterapii v roce 1968 T1N0M0 S0, dále pak uroteliálního karcinomu v pravém močovodu T1N0M0 G3 po ureteronefrektomii vpravo 2005, konkrementem ve středním kalichu levé ledviny. Nemocný je dlouhodobě sledován pro hypertenzní nemoc II. stupně dle WHO, diabetes mellitus na dietě a adenom prostaty, po TURP 2003 s nálezem benigní hyperplazie prostaty. V průběhu sledování po ureteronefrektomii nacházíme stále významnou mikrohematurii, opakované IVU a cystoskopie byly bez patologického nálezu. Konkrement ve středním kalichu levé ledviny je od primární diagnózy 2002 bez progrese. V roce 2006 přichází nemocný

pro bolesti v levé bederní krajině, s ureterolitiázou solitárního levostranného ureteru s obstrukcí a akutní renální insuficiencí, která byla řešena iniciálně hemodialýzou. V únoru 2007 byla indikována akutní ureterorenoskopie s provedením laserové litotrypse konkrementu. Peroperačně byla zjištěna perforace ureteru s dislokací konkrementu mimo dutý systém. Stav byl peroperačně řešen zavedením ureterálního katétru, který však byl dislokován mimo dutý systém. Následně vznikl urinom. Stav si vyžádal endoskopickou revizi, při které nebylo nalezeno proximální pokračování močovodu nad perforací. Proto byla indikována otevřená revize močovodu se zavedením JJ stentu a současně byla zavedena odlehčovací drenáž nefrostomickým drénem. Výsledek: Nemocný je nyní 2 roky po operaci bez komplikací. Je nadále sledován pro uroteliální karcinom s recidivou v močovém měchýři, bez patologie v horních močových cestách. Závěr: Upozorňujeme, že i minimálně invazivní technika s minimem komplikací může vést k závažné příhodě, která si vyžádá komplexní řešení včetně otevřené operace, rovněž může vést k významnému prodloužení hospitalizace nemocného. Akutní multiorgánové krvácení, diagnostika pomocí CT MUDr. Vladimír Černý1, MUDr. Dagmar Nedvědová2, MUDr. Alois Kropáč3, MUDr. Ivo Stavěl1, MUDr. Jan Poles1 1 Chirurgické odd. Nemocnice Šternberk 2 Radiodiagnostické odd. Nemocnice Šternberk 3 Anesteziologicko-resuscitační odd. Nemocnice Šternberk Život ohrožující krvácení do močového traktu je závažným akutním stavem. Původ krvácení musí být stanoven rychle, a pokud možno přesně. V našem sdělení dokumentujeme význam CT vyšetření. U ženy přijaté v hemoragickém šoku při masivní hematurii jsme po resuscitaci pacientky a stabilizaci krevního oběhu provedli rychlé vyšetření pomocí CT. Kromě krvácení z levé ledviny jsme překvapivě zjistili i krvácení do sleziny. Po nefrektomii a splenektomii se nemocná zhojila, histologické vyšetření neprokázalo patologické změny na uvedených orgánech.


/


ABSTRAKTA

INFEKCE garant: doc. MUDr. Milan Kolář, Ph.D. ČTVRTEK / 31. 5. 2007 / 16.25–17.25 hod.

Antibiotická léčba infekcí močového traktu z pohledu mikrobiologa doc. MUDr. Milan Kolář, Ph.D. Ústav mikrobiologie FN a LF UP v Olomouci Infekce močových cest patří mezi nejčastější bakteriální onemocnění v lidské populaci. Bakterie způsobující uroinfekce jsou převážně endogenního původu (nejčastěji pocházejí z bakteriální mikroflóry gastrointestinálního traktu), ale mohou být i původu exogenního. Nejčastějším způsobem průniku bakterií do močového traktu je ascendentní cesta uretrou a jejich patogenní působení usnadňují anatomické nebo funkční anomálie močových cest. Důležitou součástí léčby uroinfekcí je aplikace antibiotik. Je však nutné zdůraznit, že jedním z nežádoucích projevů jejich podání je zvyšování odolnosti bakterií. Klinický dopad bakteriální rezistence pak spočívá především v případném selhání antibiotické léčby. Jednou z možností, jak omezit zvyšování rezistence a s tím související problémy v terapii onemocnění vyvolaných multirezistentními kmeny, je indikovaná a racionální antibiotická léčba. Významnou součástí racionální antibioterapie uroinfekcí je bakteriologické vyšetření moči s kvantifikací mikrobiálního nálezu (tabulka 1). Nejčastější bakteriální původci vybraných komunitních infekcí močového traktu a možnosti iniciální antibiotické léčby jsou uvedeni v tabulce 2. V případě recidivujících bakteriálních infekcí je vhodné použít cílenou antibiotickou léčbu na základě stanovení etiologického agens a jeho citlivosti k antimikrobním přípravkům. Důležitou otázkou je délka antibiotické léčby infekcí močových cest. V případě nekomplikovaných cystitid u žen lze aplikovat antibiotikum v plné terapeutické dávce po 3 dny. Naproti tomu u žen s recidivujícími infekcemi, v graviditě a u mužů je vhodnější prodloužit léčbu na 7–10 dní. Délka léčby u akutní prostatitidy a epididymitidy by měla být minimálně 14 dní. Atypické infekce urogenitálního traktu MUDr. Jan Vrána Urologická klinika FN Olomouc Infekce dolních močových cest jsou velmi často spojeny s infekčním onemocněním pohlavních orgá-


/

Tabulka 1. Interpretace kvantity bakterií ve vzorku moči spontánně vymočené Kvantita bakterií

Interpretace

průkaz jednoho, maximálně dvou patogenů v kvantitě 105 a vyšší

signifikantní bakteriurie, zřejmě se jedná o původce močové infekce

průkaz jednoho, maximálně dvou patogenů v kvantitě 104

fyziologické množství u žen (s výjimkou gravidity) suspektní nález u mužů a dětí, pacientů po transplantaci ledviny, při riziku pyelonefritidy a abscesu ledviny; kultivaci je vhodné opakovat

průkaz jednoho, maximálně dvou patogenů v kvantitě 103 a nižší

nesignifikantní bakteriurie, kultivační nález pravděpodobně není klinicky významný

průkaz více než dvou bakteriálních druhů v kvantitě 105 a vyšší

výsledek není validní, může se jednat o infekci, kontaminaci nebo kolonizaci; kultivaci je vhodné opakovat

Tabulka 2. Iniciální antibioterapie bakteriálních infekcí močového traktu Infekce

Nejčastější bakteriální původci

Antibiotická léčba

komunitní infekce močových cest

především Escherichia coli v případě uretritidy jsou nejčastějšími původci Neisseria gonorrhoeae, Chlamydia trachomatis, Ureaplasma urealyticum, vzácněji Mycoplasma sp., enterobakterie a prvok Trichomonas vaginalis

kotrimoxazol, trimetoprim, nitrofurantoin, amoxicilin v případě uretritidy doxycyklin, makrolidy (např. klaritromycin, azitromycin) metronidazol v případě uretritidy vyvolané Trichomonas vaginalis

asymptomatická bakteriurie

především Escherichia coli,

antibiotická léčba není nutná s výjimkou gravidních žen a imunokompromitovaných pacientů, kde je indikována cílená antibioterapie na základě stanovení citlivosti k antimikrobním přípravkům

prostatitis

především Escherichia coli, méně často Klebsiella pneumoniae, Proteus mirabilis, Enterococcus faecalis, event. Chlamydia trachomatis a Neisseria gonorrhoeae u mladších mužů

kotrimoxazol, trimetoprim, doxycyklin, amoxicilin, event. fluorochinolony (např. ofloxacin, ciprofloxacin)

epididymitis

především Escherichia coli, méně často Klebsiella pneumoniae, Proteus mirabilis, Enterococcus faecalis, event. Chlamydia trachomatis a Neisseria gonorrhoeae u mladších mužů

kotrimoxazol, trimetoprim, doxycyklin, amoxicilin, event. fluorochinolony (např. ofloxacin, ciprofloxacin)

nů obou pohlaví. Je často velmi obtížné určit, která etiologická jednotka je prvotním zdrojem infekce. Diagnostika a následná terapie infekčního onemocnění dolních močových cest většinou nevyžaduje hospitalizaci. Vzhledem k opakovaným recidivám a vleklému průběhu nemoci je nutné věnovat těmto nemocným profesionální péči. Infekce lze klasifikovat podle místa umístění v urogenitálním traktu. Mezi běžné infekce patří: nekomplikovaná infekce dolních močových cest, nekomplikovaná pyelonefritida, komplikovaná infekce dolních močových cest s nebo bez pyelonefritidy, urosepse, uretritis.

31. KVĚTNA 2007

Mezi speciální formy infekce patří prostatitida, epididymita a orchitida u mužů, u žen se setkáváme s poševní kandidózou a vaginózou. Specifickou kapitolou atypických infekcí dolních močových cest jsou sexuálně přenosná onemocnění, která se dělí na 5 základních onemocnění: syfilis, gonorrhoea, granuloma inguinale, lymfogranuloam venerum a chankroid. Další skupinou jsou pohlavně přenosná onemocnění způsobená například kmeny Chlamydia trachomatis, Mycoplasma sp., HPV (Human Papilloma Virus), HIV, atd. Průnik infekce do dolních močových cest a pohlavních orgánů je většinou ascendentní, zce```

11

ABSTRAKTA

la vzácně hematogenním nebo lymfatickým systémem. Původcem onemocnění jsou především mikroorganizmy, které často kolonizují sliznici v uretře nebo pochvě. U zánětu močového měchýře dominuje nejčastěji Escherichia coli, u zánětu uretry nebo pohlavních orgánů jsou to nejčastěji, mimo uropatogeny (především kmeny Escherichia coli a Proteus sp.), Staphylococcus aureus, mykoplazmata, chlamydie a kvasinky. Rozdílné zastoupení patogenů vyžaduje správnou léčbu. Léčba bude rozdílná, pokud se jedná o zánět močového měchýře nebo o zánět pohlavních orgánů. Asymptomatická bakterurie je diagnostikována, pokud během 24 hodin provedeme 2x odběr moči s nálezem stejného patogena v množství větší jak 105/ml. Vyšetření obsahuje klinické vyšetření, laboratorní vyšetření (močový sediment a kultivace, stěr z uretry, výtěr z pochvy, exprimát z prostaty po masáži, PCR, cytologie), dále je to ultrasonografické vyšetření, radiologické vyšetření, urodynamické vyšetření a cystoskopie. V diferenciální diagnostice je nutné vždy myslet na strikturu uretry, karcinom prostaty a močového měchýře, intersticiální cystitidu, iuxtavezikální konkrement, anorektální poruchy, inguinální hernii atd.

Terapie je nasazena podle postiženého orgánu, nejčastěji používáme cílená antibiotika. Léčbu dělíme na krátkodobou, dlouhodobou a profylaxi. Jako podpůrná léčba se využívají preparáty na podporu imunity (Urovaxom), dále enzymoterapie (Wobenzym) a nesteroidní antiflogistika. Prognóza infekčního onemocnění je ve většině případů dobrá. Mezi komplikace patři sterilita, dyskomfort u žen v oblasti perinea. Závěrem lze říci, že úspěšná léčba infekčního onemocnění dolních močových cest a pohlavních orgánů vyžaduje spolupráci nemocného (včasná návštěva u lékaře), zkušeného odborníka, který včas rozpozná zdroj onemocnění a zvolí odpovídající léčbu. Infekce ledvin a močových cest u malých dětí MUDr. Elena Mikušková, MUDr. Hana Flogelová Dětská klinika LF UP a FN v Olomouci Infekce močových cest (IMC) jsou velmi častým onemocněním v pediatrii. Včasná diagnostika je velmi důležitá pro další osud dítěte. Symptomy IMC u dětí nebývají jednoznačně vyjádřeny, zvláště v nižší věkové skupině (u novorozenců a kojenců), a proto je včasná diagnostika IMC a následná terapie často ztížená. Nepoznané, nesprávně léčené a opakované infekce na podkladě nerozpoznaných vrozených vývojových vad urogenitálního traktu mohou mít za

následek těžké poškození ledvin, kterému by se dalo předejít včasnou a správnou diagnózou. Následkem pyelonefritidy v kojeneckém věku pak může být závažné postižení renálních funkcí, které může vést až k chronickému renálnímu selhání, hypertenzi, svraštělé ledvině aj. Příznaky IMC jsou méně typické, čím je nižší věk dítěte. U novorozence mohou probíhat pod obrazem sepse, často bez horečky, jen změnou chování, poruchou termoregulace, nechutenstvím, ikterem. V kojeneckém věku pak dominují nevysvětlitelné vysoké teploty při chudém klinickém nálezu nebo příznaky připomínající gastroenterologické onemocnění. V přednášce je dále kladen důraz na doporučení týkajících se správné a včasné diagnostiky dětí s nejasnou teplotou. Diagnostika IMC je u starších dětí poměrně snadná, provádí-li se pečlivě. Jinak je tomu ale u novorozenců, kojenců a batolat. Rozebrány jsou tedy zvláštnosti odběru moče na kultivaci a mikrosk. vyšetření vzhledem k dětskému věku. Vyšetření močového sedimentu je vyšetřením včasným, ale pomocným. Základním atributem infekce močových cest je vždy signifikantní bakteriurie. Včasná a správná antibiotická terapie je prevencí komplikací a trvalých následků prodělané pyelonefritidy v dětském věku. Součásti přednášky jsou praktická doporučení k co nejčasnější diagnostice, a tedy úspěšné léčbě infekcí močových cest u malých dětí.

PRÁVO garant: JUDr. Ing. Lukáš Prudil, Ph.D. ČTVRTEK / 31. 5. 2007 / 17.25–18.25 hod.

Psychologický přístup k pacientovi MUDr. Mgr. Petr Pastucha Psychiatrická klinika FN a LF UP Olomouc Psychologická péče o nemocné se odehrává v širokém kontextu vlivů, a to včetně vlivu prostředí zdravotnického zařízení, povahy onemocnění, přístupu personálu či předchozích zkušeností pacienta se zdravotní péčí. K pacientovi přistupujeme jako k partnerovi (což však neznamená vztahovou rovnocennost!), respektujeme jeho názor a posilujeme jeho spoluodpovědnost za léčbu. Důležitým aspektem zdravotní péče

12

je nejen důraz na psychosociální prostředí, ale i na vlastní pacientův emoční prožitek. Sdělování závažných informací provádí lékař na základě znalosti pacienta a jeho zvládacích strategií stresu, tomu pak přizpůsobuje i formu a obsah sdělení. Pacientovi nelžeme, snažíme se dodat přiměřenou míru naděje, spolupracujeme s rodinou. Zejména (ale nejen) u problémových typů pacientů volíme individualizovaný přístup, který by však měl vycházet z naší přirozenosti. Důležitou součástí kvalitní péče o pacienta je nejen schopnost vlastní sebereflexe, ale i péče o vlastní psychohygienu.

Právo v urologii JUDr. Ing. Lukáš Prudil, Ph.D. Příspěvek bude zaměřen na výklad nových obecně závazných právních předpisů, které se týkají činnosti urologických lékařů. Pozornost bude věnována vztahům mezi poskytovateli zdravotní péče a zdravotními pojišťovnami, a to zejména způsobu úhrady zdravotní péče a možnostem, jak řešit s pojišťovnami sporné záležitosti.


/


ABSTRAKTA

SESTERSK Á SEKCE – BLOK I. garant: Nataša Sochorová ČTVRTEK / 31. 5. 2007 / 9.00–11.10 hod.

MRSA – Methicilin rezistentní Staphylococcus aureus Renata Slováčková, Bc. Vladislava Šenkýřová Urologická klinika FN Olomouc Cíl: Vysvětlit pojem MRSA a v čem spočívá závažnost těchto kmenů. Metoda: V přednášce se dozvíme, jak se tento stafylokok přenáší, kde se vyskytuje a jak postupovat při pozitivním nálezu u ambulantního nebo hospitalizovaného nemocného. Nejdůležitější je však prevence výskytu tohoto stafylokoka. Psychologický prístup a komunikácia sestry s pacientkou s inkontinenciou moču doc. PhDr. Ivica Gulášová, Ph.D. Trenčianska univerzita Alexandra Dubčeka, Ústav zdravotníctva, Trenčín Autorka približuje veľmi aktuálny problém jednak z hľadiska incidencie ochorenia, jednak z hľadiska náročnosti ošetrovateľskej starostlivosti, osobitne z aspektu psychosociálneho prístupu k pacientke. Tak ako je každý človek iný, tak aj jeho vnímanie a spracovanie skutočnosti, že nie je už celkom zdravý, vníma odlišným spôsobom. Nielen vníma, ale aj reaguje, správa sa, navonok vystupuje. Inkontinencia moču u žien je jedným z najčastejších intímnych problémov žien, pričom závažnosť tohto ochorenia zďaleka nie je taká významná, ako ju samotné ženy – pacientky vnímajú. Práve preto je umenie psychologického prístupu a komunikácie s pacientkou s inkontinenciou moču jedným z kľúčových momentov k dosiahnutiu úspešnej liečby a ošetrovateľskej starostlivosti. Nie je vôbec ľahké otvoriť komunikáciu s pacientkou s uvedeným ochorením (nakoľko ešte stále veľké percento žien ho vníma ako tabuizovanú tému), sestra musí vynaložiť úsilie, empatiu a snahu spojenú s kreativitou v oblasti ľudských zdrojov a komunikácie, tak isto nie je ani pre pacientku ľahké otvoriť sa sestre, zveriť sa jej vo svojej nahote problémov a obáv. Autorka uvádza základné oblasti psychologického prístupu s pacientkou s inkontinenciou moču, spôsoby, formy a metódy prirodzenej, čisto ľudskej, ženskej, ale pritom vysoko profesionálnej komunikácie s pacientkou s uvedeným ochorením.


/

Ďalej analyzuje vhodné a poukazuje na nevhodné, ba priam nežiaduce formy a spôsoby správania sa sestry a ostatných členov zdravotníckeho tímu v interakcii s pacientkou s inkontinenciou moču. V závere upozorňuje na viaceré možnosti aktivizácie pacientky, motivácie a podpory ako jednej zo základných úloh sestry v zmysle znovunadobudnutia stratenej sebaúcty pacientky. Alternativní léčba jako podpůrný prostředek při urologických onemocněních Marie Schindlerová Urologická klinika FN Olomouc Cíl: Seznámit s alternativní medicínou jako podpůrným prostředkem v urologii, kdy se jedná o diagnostiku a léčení nemocného přírodními léčebnými postupy a metodami. Metoda: Přednáška obsahuje druhy a použití alternativní terapie v praxi. Patří sem aromaterapie, která využívá esenciální oleje k udržování psychické a duchovní pohody. Reflexní terapie pro změnu vychází z toho, že každý orgán v našem těle má svá nervová – reflexní zakončení, a to na všech koncích těla. Apiterapie je léčba včelími produkty. Základem homeopatie je zákon podobnosti. Principem tohoto zákona je skutečnost, že každý prostředek, který je schopen v měřitelných množstvích vyvolat určitý symptom u zdravého člověka, může tentýž symptom léčit. Ovšem v nepředstavitelně malých dávkách. Jde tedy o zákon „nekonečně malých koncentrací“. Alternativní terapie přispívají nejen k léčbě, ale i k prevenci nemocí a k udržování dobré fyzické a duševní kondice. Většina těchto metod má ve srovnání s medikamentózní tu výhodu, že je prakticky bez vedlejších účinků. Rozdělení terapií je věcí názoru. Jejich cílem je posílení obranyschopnosti organizmu tak, aby se člověk dokázal se svými zdravotními problémy vypořádat co nejvíce sám. Proto by měla být samozřejmostí spolupráce klasické a alternativní medicíny. Jejím výsledkem byl vždy zdravý, spokojený člověk. Komplexní péče o dialyzovaného pacienta Josefa Ďulíková

31. KVĚTNA 2007

Urologická klinika FN Olomouc Cíl: Co znamená pojem umělá ledvina. Seznámit s hemodialyzační léčbou a se vším, co k ní patří. Metoda: Ledviny jsou životně důležitý orgán, a pokud dojde k poruše jejich funkce, přebírá jejich činnost dialyzační přístroj. Přednáška zahrnuje indikace, kontraindikace a cíl hemodialýzy, technické aspekty a cévní přístupy. Důležitá je ošetřovatelská péče, farmakoterapie, životospráva nemocného. Umělá ledvina není schopna plně nahradit funkci zdravých ledvin, účelem je zajistit zlepšení kvality života pacienta. Urologické komplikace sexuálních aktivit Nataša Sochorová, MUDr. Zdeněk Mucha Urologická klinika FN Olomouc Cíl: Získat přehled o počtu a druhu komplikací vzniklých při sexuálních aktivitách mužů a žen. Metoda: Autoři za účinné pomoci ostatních spolupracovníků sebrali všechny dostupné, nezapomenuté a dokumentované případy urologických komplikací sexuálně motivovaného jednání za celou, téměř čtyřicetiletou historii existence Urologické kliniky v Olomouci. Maximum výskytu těchto komplikací je ve třetím deceniu. Dva nemocní se dostavili opakovaně. Nejčastěji šlo o masturbaci jedinců bez možnosti normálního sexuálního vyžití. V ostatních případech šlo o komplikace heteró či homosexuálních aktivit. Následky poranění vzniklých při sexuálních aktivitách mohou být různého rozsahu: od nezávažných až po život ohrožujících i s následkem smrti. Léčebná rehabilitace u urologického pacienta Olga Janská Urologická klinika FN Olomouc Cíl: Prokázat důležitost rehabilitace, a to nejen v urologii. Metoda: Přednáška se zaměřuje na rozdělení rehabilitačních metod v urologii, nácvik léčebné rehabilitace v pooperačním období. Seznámí nás s rehabilitačním zařízením, s ukázkou a popisem léčebné tělesné výchovy – LTV. Rehabilitace je jako prevence mnoha pooperačních komplikací.

13

ABSTRAKTA

SESTERSK Á SEKCE – BLOK II. garant: Nataša Sochorová ČTVRTEK / 31. 5. 2007 / 12.15–14.45 hod.

Edukace pacienta s urostomií Hana Mišurcová Urologická klinika FN Olomouc Cíl: Seznámit s péčí o nemocné s urostomiemi, s druhy urostomií a jejich indikací, významem správné edukace před operací. Metoda: Přednáška popisuje způsob, kterým se vybírá místo pro operaci. Doplněna je o předoperační nácvik lepení a nošení podložky a sáčků informace, jak se pak o stomii pečuje, jaké existují ochranné pomůcky. Za zmínku stojí i působení stomické sestry na klinice, vedení poraden a hlavně zajišťování pomůcek po operaci tak, aby pacient měl pomůcky vždy, když je potřebuje. Krev jako léčivo Jitka Hanousková Urologická klinika FN Olomouc Cíl: Seznámit se s důležitostí krve a krevního převodu, indikací k transfuzím a ošetřovatelskou péčí při podávání krve. Krev slouží nejen k dýchání a k výživě, ale také k řízení přeměny látek, udržování tělesné teploty nebo jako obrana proti nákazám. Je dobré vědět, kterých částí se krev skládá a jaké máme krevní skupiny, abychom pak mohli bezpečně podávat transfuzi a věděli, co se má udělat před, při a po podání trans-

14

fuze. Jako léčivo je krev opravdu potřebná, hlavně v chirurgických oborech, kam patří i urologie. Ošetřovatelská problematika dekubitů Miroslava Lahodová Urologická klinika FN Olomouc Cíl: Informovat o možnosti výskytu dekubitů i v urologické praxi, což může být jedna z komplikací, které se při léčbě urologického pacienta mohou vyskytnout. Metoda: Seznámíme se s faktory ovlivňujícími vznik, vývoj dekubitů a s jejich klasifikací. Dekubity jsou rozděleny do 4. stupňů podle poškození kůže a tkáně. Důležitá je ošetřovatelská péče s možností využití moderního způsobu vlhkého hojení ran. Přednost má ale prevence dekubitů, polohování a rehabilitační cvičení, je základem předcházení možnosti vzniku těchto mnohdy podceňovaných a velmi nebezpečných defektů. Průběh hospitalizace u dětí s inkontinencí Renáta Dlouhá Urologická klinika FN Olomouc Cíl: Seznámit s průběhem hospitalizace dětí na naší klinice. Druhy vyšetření, která musí děti absolvovat, aby se pak stanovila přesná diagnóza a moh-

lo se včas předcházet možným dalším zdravotním potížím. Metoda: Popis prováděných vyšetření (cystoskopie, uroflowmetrie, urodynamika) a jejich posloupnost ve vyšetřovacím procesu. Pobyt dětí na oddělení trvá asi týden, výsledkem je objasnění důvodu dětské inkontinence. Přednáška nezahrnuje jen vyšetřovací metody, které provádíme. Zmiňujeme se i o školních a mimoškolních aktivitách, protože chceme dětem pobyt v nemocnici co nejvíce zpříjemnit. Někdy s nimi mohou být hospitalizovaní i rodiče. Využití holmiového laseru v endourologii Jaroslava Dohnalová, Radka Švábeníková Urologická klinika FN Olomouc Cíl: Vysvětlit pojem LASER, kdy a kde byl poprvé použit. Metoda: Přednáška využívá zkušeností z našeho endoskopického pracoviště. Popisuje laser, jak vypadá a z čeho se skládá, při jakých výkonech a diagnózách se využívá. Jaká opatření se musí dodržovat při práci s ním, co z toho všeho vyplývá pro zdravotnický personál (ať lékaře nebo sestry) i samotného pacienta.


/


ABSTRAKTA

POSTEROVÁ SEKCE ČTVRTEK / 31. 5. 2007 / 12.15–14.45 hod.

Právne aspekty práce urológa doc. PhDr. Ivica Gulášová, Ph.D.1 MUDr. Ján Breza2 prof. MUDr. Ján Breza, DrSc.3 1 Trenčianska univerzita Alexandra Dubčeka Ústav zdravotníctva a ošetrovateľstva, Trenčín 2 Lekárska fakulta univerzity J. A. Komenského, Bratislava 3 FNsP, Urologická klinika s centrom pre transplantácie obličiek, Bratislava, Kramáre V demokratických spoločnostiach sú ľudské a osobné slobody vysoko cenené. Ľudia prijímajú plnú zodpovednosť za svoj život a želajú si, aby mali dostatok informácií v chorobe a aby mohli o sebe rozhodovať. Východiskom k spracovaniu problematiky je súčasná situácia, kedy v súvislosti s rozvojom vedy a techniky vzniká vysoká ponuka diagnostických a terapeutických metód a niekedy nie je ľahké určiť, ktorá možnosť je pre pacienta najlepšia. Cieľom autorov bolo analyzovať zmenenú rolu pacienta ako príjemcu zdravotnej starostlivosti a zmenenú rolu lekára ako poskytovateľa zdravotnej starostlivosti, v kontexte uplatňovania, napĺňania a rešpektovania práv pacientov. Pre pochopenie problematiky autori uvádzajú základné pojmy v oblasti práva a zdravotníckeho práva, morálky, právneho systému, členenia práv a druhov práv. Osobitnú pozornosť venujú právu v oblasti medicínskej etiky a bioetiky a etiky ošetrovateľstva. Uvádzajú základné dokumenty o ľudských právach, ktoré vystupujú do popredia i pri poskytovaní zdravotnej starostlivosti preto lekár by mal byť o nich oboznámený, mal by ich poznať, poznať ich slabé a silné stránky, možnosti ich uplatnenia v klinickej praxi jednak zo strany pacienta i z vlastného záujmu. Ďalej autori popisujú jednotlivé práva pacientov, ku ktorým uvádzajú príklady z klinickej praxe. Ako sami uvádzajú, cieľom dokumentu – Práv pacientov – nie je spôsobiť konflikt medzi zdravotníckym personálom a pacientom, ale práve naopak, vyhnúť sa mu. Upozorňujú na dôležitosť informovanosti pacientov ako i na informovaný súhlas pacienta, ktorý detailne analyzujú a uvádzajú jeho základné oblasti. V závere poukazujú na problém ľudských práv a práv pacientov, ktorý zohráva dôležitú úlohu v živote ľudí, ktorí sú konzumentmi lekárskej starostlivosti (bez ohľadu na to, či sú zdraví, alebo chorí). Je nevyhnutné, aby lekári poznali práva pacienta a zaujímali k nim profesionálne postoje. Pri podozrení na etické nedostatky je lekár povinný postaviť sa jednoznačne na stranu pacienta. Na druhej strane sa stretávame aj s názormi, že


/

popularizovanie práv pacienta môže urobiť viacej škody ako osohu. Etické aspekty práce urológa doc. PhDr. Ivica Gulášová, Ph.D.1 MUDr. Ján Breza2 prof. MUDr. Ján Breza, DrSc.3 1 Trenčianska univerzita Alexandra Dubčeka , Ústav zdravotníctva a ošetrovateľstva, Trenčín 2 Lekárska fakulta univerzity J. A. Komenského, Bratislava 3 FNsP, Urologická klinika s centrom pre transplantácie obličiek, Bratislava, Kramáre Medicína je nielen mimoriadne náročné povolanie, ale je to podnetné a radostné poslanie, v ktorom sa spája majstrovstvo odborných úkonov s ochotou pomáhať ľuďom a pracovať v ich prospech. Dnešná medicína je veľmi vzdialená od toho, aká sa praktizovala pred pätdesiatimi rokmi. Popri technických vymoženostiach, ktoré ťažkú prácu lekárom uľahčujú a nových vedeckých poznatkoch, ktoré ju zdokonaľujú, citlivý a ľudský prístup k trpiacemu pacientovi zostane vždy prvoradou zložkou komplexnej zdravotnej starostlivosti. Popisom základných pojmov a definícií medicínskej etiky autori približujú spoločenskú nadstavbu etického myslenia, cítenia a uvažovania premietnutú v práci lekára. Uvádzajú základné kategórie normatívnej a deskriptívnej etiky, ktoré konkretizujú príkladmi z klinickej praxe. Zaoberajú sa profesionálnou etikou zdravotníckeho pracovníka, uvádzajú faktory, ktoré posilňujú, a tiež tie, ktoré oslabujú etické, mravné cítenie, správanie a konanie lekára. Navrhujú viaceré možnosti posilňovania etického povedomia širokej obce lekárov ako i už počas štúdia na lekárskych fakultách. Cieľom autorov bolo poukázať a priblížiť základné princípy medicínskej etiky, ktoré determinujú etické uvažovanie v oblasti medicíny. Analyzujú princíp prospešnosti (beneficiencie), neškodnosti (non-maleficiencie), autonómie (svojbytnosti) a princíp spravodlivosti (justice). Ďalej sa zaoberajú etickými aspektami biomedicínskeho výskumu. V závere konkretizujú etické aspekty práce urológa a uvádza viaceré otázky na zamyslenie, s cieľom vzbudiť, respektíve vyprovokovať poslucháčov k hlbšiemu zamysleniu sa nad významnosťou uvedenej problematiky.

31. KVĚTNA 2007

Hodnotenie úrovne komunikácie lekára s pacientom doc. PhDr. Ivica Gulášová, Ph.D.1 MUDr. Ján Breza2 prof. MUDr. Ján Breza, DrSc.3 1 Trenčianska univerzita Alexandra Dubčeka, Ústav zdravotníctva a ošetrovateľstva, Trenčín 2 Lekárska fakulta univerzity J. A. Komenského, Bratislava 3 FNsP, Urologická klinika s centrom pre transplantácie obličiek, Bratislava, Kramáre Autori sa zaoberajú problematikou interakcie vo vzťahu lekár – pacient. Približujú analýzu odpovedí pacientov, ktorí hodnotili úroveň komunikácie lekárov. Hlavným cieľom prieskumu bolo zistiť úroveň spokojnosti pacientov s komunikáciou lekárov. Čiastkovými cieľmi autori ďalej zisťovali: ako pacienti hodnotia čas, ktorý im lekári počas hospitalizácie poskytujú v komunikácii s nimi, úroveň vplyvu zdravotných problémov pacientov (pre ktoré boli momentálne hospitalizovaní) na problémovosť komunikácie medzi nimi a lekármi, spôsob, akým pacienti riešili problém, keď nerozumeli lekárom, či pacienti poznali meno ošetrujúceho lekára, súvislosť opakovaných hospitalizácií pacienta na tom istom oddelení, na úroveň spokojnosti pacienta s komunikáciou lekárov voči nemu, zdroj získavania informácií u pacientov o ich zdravotnom stave, úroveň uplatňovania práv pacientov na poskytovanie informácií od lekárov, výskyt neprimeraného správania sa lekárov voči osobe pacienta, ako pacienti hodnotili vnímanie ich potrieb zo strany lekárov, ako pacienti hodnotili úroveň komunikácie s nimi. Základný súbor tvorilo 300 pacientov, hospitalizovaných vo vybraných zdravotníckych zariadeniach v Bratislave, časové obdobie prieskumu: február 2005 – január 2006. Autori realizovali prieskum v štyroch etapách. V pilotnej štúdii pracovali s metódami pozorovania a rozhovoru, hlavnou prieskumnou metódou bola dotazníková metóda. Získané údaje analyzovali metódou obsahovej a vzťahovej analýzy, výsledky uvádzajú v absolútnych číslach a v percentuálnom vyjadrení v tabuľkách. Ďalej uvádzajú vyhodnotenie pracovných hypotéz: H1 – sa potvrdila, vyše 250 pacientov uviedlo, že čas, ktorý im lekári venovali na komunikáciu s nimi bol úplne alebo v prevažnej miere postačujúci, H2 – sa potvrdila, pacienti s ochorením dlhším ako 3 roky boli hlavne z vyšších vekových skupín a tí napriek zaneprázdnenosti lekárov uznali, že lekári mali pozitívny prístup ku komunikácii

15

ABSTRAKTA

s nimi, našli si na to vždy čas, H3 – sa potvrdila, vyše 77 % pacientov uviedlo, že požiadalo v priebehu rozhovoru s lekárom o vysvetlenie odborných výrazov či skratiek, H4 – sa potvrdila, iba 8 pacientov uviedlo, že nepoznajú meno svojho ošetrujúceho lekára, H5 – sa potvrdila, vyše 75 % pacientov získalo informácie o svojom zdravotnom stave od lekára, respektíve od lekárov, H6 – sa potvrdila, až 2/3 pacientov uviedlo, že svoje práva ohľadne poskytovania informácií lekármi o ich zdravotnom stave nemuseli osobitne uplatňovať, boli automaticky lekármi poučení o ich zdravotnom stave a liečbe, H7 – sa potvrdila, ani jeden pacient neuviedol, že správanie sa lekára voči jeho osobe bolo neprimerané, H8 – sa potvrdila, vyše 2/3 pacientov uviedlo, že lekári sa úprimne zaujímali o ich potreby, priania a obavy, H9 – sa potvrdila, prístup lekárov k pacientom nehodnotil ani jeden pacient negatívne a výhrady neboli ani čo do úrovne komunikácie lekárov s pacientmi. V závere autori približujú realizačný výstup prieskumu a odporúčania pre prax – pre vzdelávacie inštitúcie, pre klinickú prax, pre MZSR a organizácie, ktoré sa podieľajú na riadení zdravotníctva. Intervencie lekára v adaptácii pacienta na zmenený zdravotný stav doc. PhDr. Ivica Gulášová, Ph.D.1 MUDr. Ján Breza2 prof. MUDr. Ján Breza, DrSc.3 1 Trenčianska univerzita Alexandra Dubčeka, Ústav zdravotníctva a ošetrovateľstva, Trenčín 2 Lekárska fakulta univerzity J. A. Komenského, Bratislava 3 FNsP – Urologická klinika s centrom pre transplantácie obličiek, Bratislava, Kramáre Adaptácia pacienta na zmenený zdravotný stav je proces, ktorý je individuálny do tej miery ako je individuálny samotný pacient. Prijatie zmeny svojho zdravotného stavu znamená uvedomenie si naliehavosti zmeny doterajšieho životného štýlu. Pre pacienta to znamená novú, záťažovú situáciu. Autori vo svojom prieskume zisťovali faktory ovplyvňujúce adaptačný mechanizmus pacienta v procese prijatia zmeny svojho zdravotného stavu. Teoretickým východiskom prieskumu bola skutočnosť, že úroveň psychickej adaptácie pacienta na zmenený zdravotný stav vplýva na celkovú spokojnosť pacienta s úrovňou poskytovanej zdravotnej starostlivosti. Hlavným cieľom prieskumu bolo zistiť úroveň adaptácie pacienta na zmenený zdravotný stav, čiastkovými cieľmi autori zisťovali faktory, ktoré vplývajú na úroveň uvedenej adaptácie ako: vek, pohlavie, sociálny stav, typológia osobnosti pacienta, schopnosť prispôsobiť sa, úroveň poskytnutých informácií

16

o ochorení, vzťah s blízkymi, s rodinou, religiozita a iné faktory. Klinický súbor tvorilo 100 pacientov hospitalizovaných na vybraných oddeleniach v FNsP – Kramáre, Bratislava. Prieskum autori realizovali s použitím metódy pozorovania, rozhovoru. Hlavnou prieskumnou metódou bola dotazníková metóda. Autori za týmto cieľom vytvorili dotazník vlastnej konštrukcie s 20 položkami, ktorými overovali platnosť stanovených pracovných hypotéz. Svoje zistenia uvádzajú v prehľadných tabuľkách a grafoch: nadmernú väčšinu 80 % pacientov informoval lekár o ich zdravotnom stave, 17 % lekár a sestra, 3 % sestra. Až 69 % pacientov si zatiaľ neuvedomuje, alebo len začína uvedomovať svoju súčasnú situáciu. 31 % pacientov bolo vyplašených, uvádzali strach z budúcnosti. Najčastejšie reakcie pacientov po oznámení diagnózy boli: „nechcel som tomu uveriť, Prečo – Ja?, Chcem sa čím skôr vyliečiť., Mal som a stále mám veľký strach“. 77 % pacientom počas hospitalizácie najviac chýbala rodina, voľný pohyb, záujmy chýbali 13 %, 4 % chýbala práca a 3 % priatelia. Až 30 % pacientov sa obávalo invalidity, sociálnej izolácie a straty záujmu o život sa obávalo 24 % pacientov. 19 % pacientov sa obávalo straty práce. 77 % pacientov by prijalo pomoc inej osoby – manželky, priateľky..., 20 % by prijalo pomoc psychológa, 3 % by prijali pomoc duchovnej osoby. 30 % pacientov uviedlo dopad ochorenia na ich postoj k životu, na hierarchiu ich doterajších životných hodnôt, 27 % na pracovný život, 24 % na rodinný a partnerský život, 19 % na spoločenský život, ani jeden pacient neuviedol negatívny dopad ochorenia na úroveň sebaúcty. 33 % pacientov plánovalo, čo zmení v najbližšom období, 32 % chcelo konkrétne zmeniť svoj životný štýl, o zmene zatiaľ iba premýšľalo 28 % pacientov, 7 % neplánovalo žiadne zmeny. 44 % malo sebakritický postoj, príčinu svojho ochorenia zhodnotili ako zanedbanie životosprávy, hazardovanie so zdravím, 30 % nevedelo uviesť príčinu, 19 % zlé pracovné podmienky, 7 % uviedlo genetické vplyvy na vznik ochorenia. 40 % najhoršie znášalo bolesť, 27 % obmedzenia v pohybe a vo výžive, 17 % telesné zmeny v dôsledku ochorenia, 13 % psychické zmeny, 3 % sa nevedelo vyjadriť. V závere svojho príspevku autori uvádza vyhodnotenie pracovných hypotéz a odporučenia pre klinickú prax, vzdelávacie inštitúcie a riadiace zložky MZ SR. Prieskum psychosociálnych problémov u žien s inkontinenciou moču doc. PhDr. Ivica Gulášová, Ph.D.1 MUDr. Ján Breza2 1 Trenčianska univerzita Alexandra Dubčeka, Ústav zdravotníctva a ošetrovateľstva, Trenčín

2

Lekárska fakulta univerzity J. A. Komenského, Bratislava Autori približujú prieskum obsahovo zameraný na zistenie najsignifikantnejších psychosociálnych problémov žien s inkontinenciou moču. Východiskom prieskumu im bola skutočnosť, že incidencia ochorenia stále stúpa a zasahuje čoraz mladšie vekové kategórie žien. Autori vychádzali zo skutočnosti, že len tá sestra, ktorá sa zaujíma o vnútorný život žien s inkontinenciou moču, o ich problémy, obavy, strach a podobne im môže účinne – ľudsky a odborne pomôcť. Prieskum realizovali v troch základných etapách. V prvej etape – prípravnej, pilotnej štúdii získavali metódami pozorovania a rozhovoru prehľad o základných problémov žien s inkontinenciou moču. Stanovili si ciele prieskumu, pracovné hypotézy. V druhej etape vypracovali dotazník vlastnej konštrukcie, ktorý bol hlavnou prieskumnou metódou, realizovali získavanie podkladového materiálu k analýze predmetnej problematiky prieskumu. Ako pracovnú metódu si zvolili obsahovú analýzu jednotlivých dotazníkových položiek. V tretej etape vyhodnotili výsledky prieskumu, vyhodnotili pracovné hypotézy, popisujú realizačný výstup prieskumu a uvádzajú viaceré odporučenia pre klinickú prax. Prieskum je obohatením pre praktické holistické ošetrovateľstvo, ako sami uvádzajú, odporúčajú venovať sa uvedenej problematike i naďalej. Etické aspekty práce sestry na urologickom oddelení doc. PhDr. Ivica Gulášová, Ph.D. Trenčianska univerzita Alexandra Dubčeka, Ústav zdravotníctva a ošetrovateľstva, Trenčín Etické aspekty tvoria neoddeliteľnú súčasť práce sestry na všetkých úrovniach a vo všetkých odboroch i pri samotnej komunikácii sestry s pacientom a v ich vzájomnej interakcii. Autorka definuje etiku v najširšom slova zmysle ako náuku a prax o mravnom, čiže hodnotovo orientovanom chcení a konaní človeka. Približuje najčastejšie etické problémy, s ktorými sa stretávajú sestry na urologickom oddelení, ktoré súčasne konfrontuje so štyrmi základnými etickými princípmi v ošetrovateľstve. Ďalej popisuje princípy a zásady etického kódexu sestry ako napríklad samostatnosť, obhajoba a zodpovednosť na konkrétnych príkladoch špecifických povinností sestry. Poukazuje na význam etických rolí sestry, ktoré hrajú vo vzájomnom vzťahu s pacientmi, ako i v ošetrovateľskom tíme (v pracovnom kolektíve) dôležitú interakčnú úlohu. Analyzuje štyri funkcie a ciele etických kódexov v ošetrovateľstve:


/


ABSTRAKTA

• ukázať spoločnosti, že sestry chápu a akceptujú dôveru, ktorú používajú, zodpovednosť, ktorú dostávajú, • poskytnúť smernice sestrám pre profesionálne vzťahy ako základ pre eticky zodpovedné správanie, • opísať postavenie sestry vo vzťahu k pacientovi ako kolegu v povolaní sestry, • poskytnúť tejto profesijnej skupine prostriedok na dosiahnutie samoregulácie. Pozornosť venuje i vývoju etických názorov v ošetrovateľstve, rozvoju tohto druhu interakcie. V závere poukazuje na hlavné úlohy sestry, medzi ktoré patria podporovať zdravie, chrániť človeka pred ochorením, prinavracať zdravie a uľahčovať utrpenie. Cieľom príspevku autorky bolo pozdvihnúť morálne povedomie sestier a ich vlastnú sebaúctu i za tú skutočnosť, že rešpektovanie, napĺňanie a vnášanie do života klinickej praxe práve spomínaných oblastí etických aspektov je nie ľahká úloha pri tak rôznorodom kolorite charakterov a pováh pacientov i zdravotníckych pracovníkov. Z uvedeného dôvodu autorka upozorňuje na dôležitosť permanentného

posilňovania a podporovania morálneho povedomia sestier napríklad seminármi, cvičeniami, motiváciou na pracovisku – od nadriadených a podobne. Úlohy sestry v adaptácii dialyzovaného pacienta na prijatie zmeny životného štýlu doc. PhDr. Ivica Gulášová, Ph.D.1 MUDr. Ján Breza2 1 Trenčianska univerzita Alexandra Dubčeka, Ústav zdravotníctva a ošetrovateľstva, Trenčín 2 Lekárska fakulta univerzity J. A. Komenského, Bratislava Chronické ochorenie, akým je obličkové zlyhanie zasahuje do života pacienta nielen po zdravotnej stránke, ale výrazne a podstatne mení i jeho doterajší životný spôsob. Preto je celkom pochopiteľné, že prvotné reakcie pacientov s uvedeným ochorením sú búrlivé, alebo niekedy naopak nevýrazné. Autori popisujú proces prijatia zmeny zdravotného stavu, zmeny sociálneho postavenia, psychické zmeny, nevynímajúc oblasť partnerského spolužitia a sexuálny život dialyzovaných pacientov, ku ktorým uvádzajú úlohy sestry v podpore pacienta v prijatí

zmeny a adaptácii na ňu. Ako uvádzajú, čím skôr sa pacient, pacientka integruje do nového sveta, tým sú vedľajšie – hlavne psychosociálne – dôsledky ochorenia menej výrazné, postupne ustupujú, ustália sa na prijateľnej úrovni pre pacienta, s ktorou sa naučí žiť bez relatívneho pocitu obmedzenia. Autori ďalej analyzujú vybrané oblasti nového životného štýlu pacienta podrobeného dialyzačnej liečbe ako výživa, oddych, relax, spánok, práca, sexualita, šport a podobne. Upozorňujú na zodpovednú úlohu sestry v procese pozorovania pacienta s cieľom predísť možným komplikáciam po zdravotnej stránke, osobnostnej stránke (výraznejšie psychické zmeny, ktoré by mohli viesť k úplnej prestavbe osobnosti), sociálnej stránke. Akúkoľvek výraznejšiu vypozorovanú zmenu v správaní sa pacienta, v jeho reakciách sestra hlási lekárovi, prípadne ostane pri pacientovi a zmenu hlási iná službu konajúca sestra. V závere popisujú kolorit prežívania pacientov, citové stavy, citové reakcie, na ktoré by sestry, pracujúce na dialyzačnom oddelení mali byť pripravené a vedeli na ne adekvátne reagovať – v zmysle pomoci pacientovi, pacientke, uvádzajú viaceré praktické odporučenia pre sestry v interakcii s pacientmi na dialýze.

Pořadatelé děkují uvedeným firmám za spoluúčast na finančním zajištění kongresu

GENERÁLNÍ SPONZOR

APOGEPHA Arzneimittel GmbH ARID obchodní společnost, s.r.o. ASI Prag s.r.o. BIOVIT IMPEX CO.ČR, s.r.o.

SPONZOŘI

Ciech Polfa Sp. z o.o., Warszaw Madaus s.r.o. PRO.MED.CS Praha a.s. VALOSUN a.s.

MEDIÁLNÍ PARTNEŘI


/

31. KVĚTNA 2007

17

ORIENTAČNÍ PLÁNEK

3

2

REGISTRACE

4 1

9

GRAND RESTAURANT (v suterénu budovy)

8

BUFET

WC

J eremenkova 40b

FOYER


5

1 2 3 4 5 6 7 8 9

výtahy

APETIT RESTAURANT vyhlídková restaurace (18 patro)

VÝSTAVNÍ PLOCHA

Astellas Pharma s.r.o.

1

2

3

4

5 m

Madaus s.r.o. Ciech Polfa Sp. z o.o., Warszaw ASI Prag s.r.o. APOGEPHA Arzneimittel GmbH PRO.MED.CS Praha a.s. VALOSUN a.s.

0


/


18

6 7

12

Je na Vás, kterou cestou pu jdou Vasˇi pacienti o

● Vesicare® je úcˇinny´ na vsˇechny symptomy OAB 1 ● Vesicare® snizˇuje episody urgence o více nezˇ 50 % beˇhem 12 ty´dnu 2 o

● Témeˇrˇ 60 % pacientu bylo zcela kontinentních po 1 roce uzˇívání Vesicare® 2 o

● 89 % pacientu uzˇívajících Vesicare® 5 mg nemeˇlo pocit sucha v ústech 1 o

Vesicare® 5 mg a Vesicare® 10 mg: Každá potahovaná tableta obsahuje 5 mg solifenacini succinas nebo 10 mg solifenacini succinas. Indikace: Symptomatická léčba hyperaktivního močového měchýře s projevy zvýšené frekvence močení, urgence a případně urgentní inkontinence. Dávkování: Doporučená dávka je 5 mg jednou denně. V případě potřeby je možno dávku zvýšit na 10 mg jednou denně. Vesicare® není určen pro podávání dětem. Kontraindikace: močová retence, závažné gastrointestinální poruchy (včetně toxického megakolon), myasthenia gravis a glaukom s úzkým úhlem. Dále u pacientů, u kterých existuje riziko vzniku těchto stavů: přecitlivělost na léčivou látku nebo některou jinou látku obsaženou v přípravku, léčba hemodialýzou, závažné poškození jater, závažné poškození ledvin nebo středně závažné poškození jater se současnou léčbou silným inhibitorem CYP3A4, např. ketokonazolem. Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití: Vesicare® je třeba podávat opatrně pacientům s: klinicky významnou obstrukcí močových cest s rizikem vzniku retence moči; poruchami gastrointestinálního traktu obstrukčního typu; rizikem snížené motility gastrointestinálního traktu; závažným poškozením ledvin (clearance kreatininu ) 30 ml/min) – dávky u těchto pacientů by neměly překročit 5 mg; středně závažným poškozením jater

(Child-Pughovo skóre 7 až 9) – dávky u těchto pacientů by neměly překročit 5 mg; současnou léčbou silným inhibitorem CYP3A4, např. ketokonazolem; hiátovou hernií nebo gastroesofageálním refluxem a s terapií léky, které mohou vyvolat nebo zhoršit zánět jícnu (jako jsou bisfosfonáty); vegetativní neuropatií. Nežádoucí účinky: Vzhledem k farmakologickému účinku solifenacinu může Vesicare® způsobit anticholinergní nežádoucí účinky jako sucho v ústech, zácpa, nevolnost, dyspepsie, bolest břicha, rozmazané vidění, které jsou obecně mírné až střední intenzity. Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje: Vzhledem k tomu, že solifenacin může stejně jako ostatní anticholinergika způsobit rozmazané vidění a méně často i ospalost a únavu, může být schopnost řídit a obsluhovat stroje negativně ovlivněna. Datum poslední revize textu: 5. 10. 2005. Držitel rozhodnutí o registraci: Astellas Pharma s.r.o., Meteor Centre Office Park, Sokolovská 100/94, 186 00 Praha 8, ČR. Registr.č.: Vesicare® 5 mg 73/066/05-C, Vesicare® 10 mg 73/067/05-c. Přípravek je vázán na lékařský předpis a je hrazen prostředky veřejného zdravotního pojištění. Reference: 1 Vesicare SmPC, 2 Chapple C.R. 2004, BJU int. 93:303-310

solifenacin

Pohodlná cesta správnyÐm smeˇrem REGIONÁLNÍ CENTRUM OLOMOUC

/

31. KVĚTNA 2007

19

20


/


KONFERENCE UROLOGIE PRO PRAXI MEZIOBOROVÁ SPOLUPRÁCE

Recommend Documents