Konference. Kreativita a inovace ve městech a regionech ČR května 2011

Konference

Kreativita a inovace ve městech a regionech ČR

2.–3. května 2011

Kreativní města (Creative Cities) jsou počinem organizace British Council, která v letech 2008–2011 propojila účastníky z 15 evropských zemí včetně České republiky. Projekt dal vzniknout dynamické evropské síti a řadě malých projektů, které využily kreativitu ke zlepšení života lidí v místě jejich bydliště. Společně s našimi českými partnery jsme se snažili tyto myšlenky dále šířit a propagovat v České republice, a ovlivnit tak diskuzi o kulturní politice a investice do budování kreativní ekonomiky. Z této myšlenky se zrodil plán uspořádat konferenci na téma Kreativita a inovace ve městech a regionech České republiky. Jak se tato myšlenka dále rozvíjela, přidávali se k nám další partneři. Jsme rádi, že se nám podařilo získat podporu Ministerstva kultury ČR formou záštity a úvodního slova ministra Jiřího Bessera. Za všechny pořádající partnery bych proto rád panu ministrovi vyslovil slova poděkování a uznání. V posledních letech roste povědomí o kreativních a kulturních průmyslech a o jejich významném přínosu nejen k utváření kulturního prostředí města či regionu, ale také k hospodářskému růstu a sociální soudržnosti. Nicméně je všeobecně známo, že možnosti, které se nabízejí ve spojení s růstem kulturních a kreativních odvětví, nebyly dosud zcela prozkoumány. Tento fakt dokládá i název Zelené knihy Evropské komise z roku 2010 Odkrývání potenciálu kulturních a kreativních průmyslů.

Naším cílem při sestavování programu konference proto bylo sdílení nápadů a poskytnutí inspirace vedoucím pracovníkům z celé České republiky, aby i oni byli schopni lépe využívat potenciál kulturních a kreativních odvětví ve svých městech a regionech. Měli jsme pocit, že je důležité učit se ze zkušeností jiných zemí v Evropě, které v této oblasti již výrazně pokročily, a proto jsme vybrali řečníky z Velké Británie a Estonska. Také jsme chtěli ukázat, že rovněž v České republice již existuje řada osvědčených postupů, což demonstroval i počet a různorodost prezentací z českého prostředí. Všechny spolupořadatelské organizace doufají, že tento sborník bude cenným zdrojem informací nejen pro účastníky konference, ale i pro širší veřejnost. A co je nejdůležitější – že bude průvodcem a inspirací k podpoře dalšího růstu kulturních a kreativních odvětví v České republice. Jsem mimořádně vděčný za podporu našich partnerských organizací – Agora CE, Institut umění – Divadelní ústav, Centrum pro komunitní práci, HUB Praha, Plzeň 2015, o. p. s., ProCulture, o. s., a Otevřená společnost, o. p. s. Rád bych také poděkoval všem řečníkům, bez nichž by konference neměla takový úspěch. Na závěr bych rád poděkoval i Národní technické knihovně za poskytnutí prostor a vynikajících služeb.

Nigel Bellingham, ředitel British Council Česká republika Odkazy: www.britishcouncil.org/cz/czechrepublic-konference-kreativita-inovace.htm www.keanet.eu/docs/access%20to%20finance%20study_final%20report_kea%20june2010.pdf

KREATIVITA A INOVACE VE MĚSTECH A REGIONECH ČESKÉ REPUBLIKY

2

1. část – Zahájení konference a inspirace ze zahraničí Jiří Besser, ministr kultury ČR Úvodní slovo: „Význam kreativních a kulturních průmyslů“.............................................................................................................................str. 5 Martin Smith (Ingenious Media, West Bridge Consulting , Velká Británie) „Kulturní kapitál, investice a kreativní ekonomika: pohled ze soukromého sektoru“...................................................................................... str. 12 Karel Barták (Vedoucí oddělení pro komunikaci, generální ředitel pro vzdělávání a kulturu Evropská komise)..........................................str. 28 Ave Annisteová (Tartu Loomemajanduskeskus, Estonsko) Centrum kreativních odvětví v Tartu............................................................................................................................................................ str. 31 2. část – Kreativita a inovace ve městech a regionech České republiky, panelová diskuse Martin Cikánek (Institut umění - Divadelní ústav) „Mapování kulturních a kreativních průmyslů v ČR“......................................................................................................................................str. 34 Jitka Kloudová (Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Paneurópská vysoká škola v Bratislavě) „Přeshraniční klastrová iniciativa pro rozvoj kreativního průmyslu“...............................................................................................................str. 42 Tereza Chrástová (Kancelář strategie města Brna) „Kreativní centrum Brno – zkušenosti z přípravy projektu“...........................................................................................................................str. 49 Tomáš Novotný (ROP Střední Čechy) „Financování kreativních a inovativních projektů z ROP Střední Čechy“ .......................................................................................................str. 53 3. část – Podnikání v oblasti kreativních a kulturních průmyslů v České republice Petr Hájek (ředitel, The Chemistry Gallery)................................................................................................................................................str. 56 Matěj Chabera (produktový designer).......................................................................................................................................................str. 60 Jiří Sulženko (KC Zahrada).........................................................................................................................................................................str. 64 Jindra Zemanová (MeetFactory – mezinárodní centrum současného umění)............................................................................................ str. 67


3

1

Řečníci a Prezentace – Zahájení konference a inspirace ze zahraničí »

Jiří Besser ministr kultury ČR

Význam kreativních a kulturních průmyslů Vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi, abych úvodem poděkoval organizátorům této konference. V České republice se stále teprve seznamujeme s tím, co to jsou kreativní průmysly, kreativní města či kreativní ekonomika. Stejně tak se teprve seznamujeme s tím, jaký je jejich ekonomický význam jak na místní, tak na národní úrovni. Za této situace je každá akce tohoto druhu chvályhodná. Dvojnásob chvályhodná je pak v momentě, kdy se podaří sestavit natolik kvalitní program, jako se podařilo zde: program s účastí renomovaných zahraničních expertů i významných domácích osobností. Vřelé poděkování tedy patří British Councilu v Praze, Institutu umění – Divadelnímu ústavu,

pražskému HUB i všem dalším z více než půl tuctu organizací, které se na přípravě této konference podílely. Rád bych též poděkoval za pozvání a nabídku přednést zde úvodní řeč. Tato povinnost je pro mě o to milejší, že v publiku vidím spoustu svých bývalých kolegů z českých a moravských radnic a magistrátů. Téma konference Kreativita a inovace ve městech a regionech České republiky je mi navíc velmi blízké jako člověku, který se dlouhá léta pohyboval právě v komunální politice. Jako ministr kultury jsem zase potěšen, že debatou o kreativních průmyslech a kreativní ekonomice jasně demonstrujeme, že ministerstvo kultury není resortem zátěžovým. Naopak! Naše podpora kulturním institucím, kulturním akcím a aktivitám je investicí, která se vrátí ve formě nezanedbatelného procenta HDP či v množství pracovních


5

míst, jež kultura a kreativní průmysly v ČR vytvářejí. Průzkum, který byl u nás před několika lety proveden, jasně ukázal, že počet pracovních míst v sektoru kultura je plně srovnatelný s počtem pracovních míst v našem automobilovém průmyslu. Avšak! Mluvíme-li o ekonomických přínosech kultury, nesmíme v žádném případě zapomínat ani na její pozitivní sociální dopady napříč všemi vrstvami společnosti. A stejně tak musíme vědomě reflektovat fakt, že díky umění a kultuře a díky tomu, že se můžeme kreativně projevovat a realizovat, jsme lidštější a šťastnější. Ale to už jsou témata na jinou konferenci, respektive na několik dalších konferencí, neboť kultura je všeobjímající a velice komplexní fenomén. Vraťme se raději k našemu dnešnímu tématu. Proč jsou kreativní průmysly, kreativita či kreativní ekonomika tak důležité pro rozvoj měst a regionů? Jaké jsou

jejich skutečné ekonomické dopady? Jsou opravdu silnými magnety, kterými města přitahují vysoce kvalifikovanou pracovní sílu, investory a cestovní ruch? V České republice zatím bohužel nemáme dostatek relevantních dat, abychom mohli takové otázky exaktně zodpovědět. Můžeme se však podívat do zahraničí, kde už jsou v kulturně-politickém výzkumu či kulturní statistice na pokročilejší úrovni. V mnoha západoevropských státech jsou kreativní průmysly už dobře změřeny a detailně zmapovány. Výsledky jsou ohromující. Kreativní průmysly jsou v mnoha vyspělých ekonomikách nejdynamičtěji se rozvíjejícími odvětvími. Například ve Velké Británii rostly mezi léty 1997–2006 v průměru o 4 % ročně, kdežto zbytek britské ekonomiky stěží dosáhl na tříprocentní růst. V roce 2008 zaměstnávaly kreativní průmysly ve Velké Británii víc než 1,1 milionu


6

lidí a jen export služeb poskytovaných britskými kreativními průmysly se ve stejném roce rovnal 16 miliardám liber. Abychom neuváděli pouze západoevropské příklady, podívejme se do některých nových členských zemí EU. V roce 2007 zaměstnávaly kreativní průmysly v Estonsku 4,3 % ze všech zaměstnaných osob a firmy z oblasti kreativních průmyslů představovaly 9,4 % ze všech estonských firem. Celkové příjmy kreativních průmyslů se v roce 2006 v Lotyšsku vyšplhaly přes miliardu eur. Ve stejný rok představovaly kreativní průmysly 5,2 % litevského HDP. A takový výčet by mohl být ještě hodně dlouhý. Potěšující je, že již brzy budeme podobnými čísly disponovat i v České republice. Zatím ještě nevíme, jestli budou tak „sexy“ jako v jiných zemích. Vlastně ani s určitostí nevíme, která z jednotlivých odvětví kreativních průmyslů jsou u nás ta nejsilnější.

Je to film, který už přinesl průkazná data o výhodnosti investičních pobídek pro zahraniční produkce? Jsou to naše historické památky, o kterých mluvíme jako o našem moři? Je to reklama? Hudba nebo videohry? A jsou vůbec kreativní průmysly v ČR tak silné jako jinde? Vždyť o Česku se čím dál tím častěji mluví jako o zemi montoven a překladišť. Zde se však musíme ptát, zda se jedná o tu správnou orientaci naší republiky. Nejvyšší přidanou hodnotu ve vyspělých ekonomikách vytváří kreativita, nikoliv montování dílů a součástek či jejich skladování nebo převážení. Nebylo by tedy daleko výhodnější se soustředit na rozvíjení kreativního potenciálu jak měst a regionů, tak i celého státu? Zatím se můžeme pouze dohadovat. A bez důkladného zmapovaní kreativních průmyslů se z oblasti dohadů ani nedostaneme.


7

S uspokojením však mohu konstatovat, že už od roku 2007 pracují Národní informační a poradenské středisko pro kulturu a Český statistický úřad na takzvaném satelitním účtu kultura. Ten má postihnout všechny finanční toky v daném sektoru. První výsledky budeme prezentovat už na konci tohoto měsíce. V březnu tohoto roku zahájil Institut umění – Divadelní ústav výzkumný projekt s názvem Mapování kulturních a kreativních průmyslů v ČR. Tento projekt se uskutečňuje díky podpoře ministerstva kultury z programu NAKI. Jak název napovídá, na jeho konci bude důkladné zmapování kreativních průmyslů u nás. Osobně doufám, že první relevantní výsledky tohoto projektu budou k dispozici do dvou let a že s nimi budeme moci pracovat už během příprav nových programů v rámci strukturálních fondů či nové kulturní politiky našeho státu.

Nyní bych si dovolil uvést ještě jeden zahraniční příklad. Největším irským exportérem je rocková skupina U2. Za necelý rok, co jsem ve funkci ministra kultury, jsem byl mnohokrát peskován médii i kulturní veřejností za to, že jsem si dovolil přijít na tiskovou konferenci skupiny Kabát a říct, že si rád poslechnu jejich hudbu. Přitom Kabáti jsou velmi silným zástupcem českých kreativních průmyslů. Pravda, s exportními výkony a globálním významem U2 se poměřovat nemohou. Jejich úspěchy na domácí půdě: desetitisíce fanoušků na každém koncertě, milion prodaných nosičů a mnohé další však hovoří za vše. Při prosazování agendy kreativních průmyslů v České republice bude potřeba prolomit mentální bariéru. Staré adornovské dělení umění na vysoké a populární či nízké je už dávno překonané. V dnešní době mluvíme o kreativních ekologiích. O komplexních systémech, ve kterých má každý prvek


8

své místo. Už víme, že bez jednoho by dobře nefungovalo druhé a celý kreativní ekosystém by nebyl dlouhodobě udržitelný. Potřebujeme Kabáty i Českou filharmonii. Potřebujeme akademické malíře a stejně tak grafiky pracující v reklamních agenturách. Potřebujeme vysoce kreativní vývojáře videoher i primabaleríny v Národním divadle. Zapomenout nesmíme na módní návrháře, teoretiky umění, televizní režiséry, scénáristy, architekty, scénografy, fotografy, umělecké kováře a na desítky dalších kreativních profesí. Je třeba vytvářet podmínky pro úspěšný rozvoj všech. U mnoha může pomoci ministerstvo kultury svými dotačními a grantovými programy a potažmo krajské a městské kulturní odbory. Další profese ocení spíš vytvoření komfortnějších podmínek pro podnikání. Jiní zase přístup k investičnímu kapitálu či vytvoření tréninkových programů zaměřených na rozvoj potřebných talentů a dovedností. Všem dohromady

pomůže, když se začnou vnímat jako jedna velká skupina příslušníků kreativních průmyslů majících společné zájmy. Pomůže, když bude zbořena ona mentální bariera. Elitářské přesvědčení, že vše, co je populární a vydělává peníze, je podezřelé nebo nekvalitní. To samozřejmě v žádném případě není pravda. Česká republika patří k zemím s vysoce demokratickým přístupem ke kultuře, umění a uměleckému vzdělávání. Žádné elitářství není tedy namístě! Kde jinde v Evropě je tak hustá síť operních divadel s tak nízkým vstupným? Kde jinde v Evropě může dítě v podstatě z kterékoliv rodiny navštěvovat základní uměleckou školu a učit se hrát na hudební nástroj, malovat či tancovat? Která jiná z nových členských zemí EU má tak velké množství digitalizovaných jednosálových kin, v drtivé většině dotovaných městy? Studují snad u nás na univerzitách dějiny umění pouze


9

děti ze zámožných rodin, mající za své hoby péči o rodinné sbírky obrazů a soch, jak je tomu v anglosaském světě? Nikoliv! Proto tvrdím, že dělit umění na vysoké a nízké není v naší zemi namístě. Naopak! Toto dělení je třeba překonat. Je třeba se naučit v kreativních průmyslech i v umění více riskovat. Je třeba tvořit s vědomím, že jedno ovlivňuje druhé. Je třeba se zaměřit na výsostnou kvalitu tvořeného obsahu, na jeho aktuálnost, originalitu a také na kvalitní marketing. Musíme se snažit maximálně vytěžit kreativní potenciál, který v Česku díky těmto unikátním podmínkám spočívajícím v naprosté dostupnosti umění a kultury všem máme. Kabáti to nejspíš nebudou, ale třeba se v budoucnu i my dočkáme podobného kreativního exportéra, jakého má nyní Irsko. Na úplný závěr bych se rád ještě podělil o své zkušenosti z dlouholetého starostování Berounu. Jednadvacáté

století je bezpochyby stoletím měst. Města dlouhodobě nabývají na významu. Bohatnou a stávají se silnými hráči regionálních a v některých případech i národních ekonomik. Budoucí prosperita však čeká jen ta města, která dokážou udržet své talenty a zároveň dokážou přitáhnout – či lépe řečeno přetáhnout – talenty odjinud. Města, která budou tolerantní, kulturně rozmanitá a budou svým charakterem výjimečná. Města, která talentům nabídnou nejen práci, ale i kvalitní prostředí pro život a dobré společenské vyžití. Města, která budou inspirovat a budou pozitivně stimulující. Kreativní průmysly mohou být řešením všech těchto výzev. Jenže kreativní průmysly potřebují pro svůj zdravý růst to správné podhoubí, to správné kulturní milieu. Potřebují ve své blízkosti divadla, koncertní síně, knihovny, galerie, cirkusáky, pouliční žongléry, pouliční karikaturisty, barové


10

muzikanty… Potřebují okolo sebe kvalitní architekturu a prostředí, kde se citlivě a inteligentně urbanisticky plánuje. Pokud jako starosta slavíte takové úspěchy svého města na kulturním poli, prožíváte velkou euforii a zároveň cítíte nesmírnou hrdost. Intuitivně rovněž vnímáte, že stejnou hrdost cítí i vaši kolegové na radnici a především vaši spoluobčané. Najednou víte, že jsou obyvatelé ve vašem městě spokojeni. Že vědí, proč v něm žijí, a že se neodstěhují jinam. Stejně tak můžete doufat, že se mladé talenty po studiích vrátí zpět do rodného města a budou se podílet na jeho budoucím rozkvětu. Takové pocity jsou velmi naplňující. Přál bych si, abychom takových naplňujících pocitů zažívali všichni co nejvíce.

MUDr. Jiří Besser promoval v roce 1981 na Fakultě všeobecného lékařství (dnes 1. Lékařská fakulta) Univerzity Karlovy v Praze. Do roku 1991 pracoval jako závodní obvodní stomatolog v Berouně. V roce 1985 dokončil postgraduální studium v oboru stomatologie a v roce 1992 vybudoval soukromou stomatologickou praxi s laboratoří, stal se podnikatelem v různých oborech. V listopadu 1994 byl poprvé zvolen starostou Berouna. V této funkci působil čtyři volební období. Do zastupitelstva města vždy kandidoval jako nezávislý, na kandidátce Nezávislí Berouňáci – ČSNS. Byl a je činný v různých sportovních sdruženích. Na jaře roku 2010 byl Jiří Besser na kandidátce TOP 09 s podporou hnutí Starostové a nezávislí zvolen poslancem Parlamentu ČR a v červenci téhož roku byl jmenován do funkce ministra kultury. Odkazy: www.mkcr.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/kreativita-ainovace-ve-mestech-a-regionech-90281/tmplid-228

Dámy a pánové, děkuji za pozornost.


11

Martin Smith Ingenious Media, West Bridge Consulting, Velká Británie

Kulturní kapitál, investice a kreativní ekonomika: pohled ze soukromého sektoru Těší mne, že jsem tu dnes s vámi, a jsem vděčný Britské radě za pozvání k účasti na dnešní důležité diskusi. Naše země pojí dlouholeté přátelství. Dne 13. listopadu 1940, v době těch dlouhých temných dnů, prezident Československa v exilu dr. Edvard Beneš přijel se šesti příbuznými a členy své kanceláře a se dvěma prezidentskými strážemi do domu zvaného „The Abbey“ v malé buckinghamshirské vesnici Aston Abbotts. Zůstali tam až do návratu exilové české vlády do Prahy v květnu 1945. Jeden z mých bratrů bydlí se svojí rodinou v Aston Abbotts a starší vesničané dodnes mluví o svých českých přátelích.

Ještě jedna osobní vzpomínka: když jsem poprvé přijel do Prahy, abych pracoval na krátké misi pro České dráhy a Odborové sdružení železničářů. Zdá se mi, že jsem vypil trochu příliš slivovice na konci závěrečné večeře! Od té doby jsem se vrátil do České republiky několikrát – někdy pracovně, ale častěji jako turista zaměřený na poznávání kultury. Ve Vysoké jsem chodil po stopách Antonína Dvořáka, byl jsem v Karlových Varech, abych si užil lázní. Bohužel se mi ještě nepoštěstilo, abych se tam zúčastnil filmového festivalu, ale jednou se mi to povede. Stále si živě pamatuji, kdy jsem poprvé uslyšel úžasnou Janáčkovu Sinfoniettu v nahrávce ze 60. let od Supraphonu. V tu dobu jsem byl studentem v Cambridge. Tyto kulturní zážitky přetrvávají po celý život, a jsem proto dvojnásobně rád, že mám tuto možnost přispět do dnešní diskuse.


12

Budu mluvit o „kreativním průmyslu“ a „kreativní ekonomice“. Tyto koncepty jsou komplexní a relativně nové. Je třeba přijmout mnohé vzájemně se překrývající úhly pohledu. Mohlo by proto být užitečné, kdybych předložil strukturu a směřování svých poznámek. Začnu krátkou analýzou kulturního kontextu a kontextu ekonomické politiky. Následně vysvětlím, proč si myslím, že existuje velká globální příležitost pro ty podnikatele a ty vlády, které mají společnou vizi a odhodlání se toho chopit. Poté vyjmenuji některé výzvy spojené s úspěšným investováním do kreativních statků, a to hlavně z hlediska soukromých investorů. Abychom se dostali od teorie k praxi, převyprávím vám několik málo úspěšných příkladů ze Spojeného království – a připomenu jeden spektakulární nezdar. Následně nabídnu několik myšlenek týkajících se procesu, kterým musí političtí činitele projít při tvorbě úspěšné národní strategie,

a podtrhnu některá rozhodnutí, jež je nutno učinit. Nakonec předložím několik praktických návrhů k zamýšlení zde v České republice. Pokusím se zvládnout vše do 30 minut, což bude samo o sobě výzvou.

Co je „kreativní ekonomika“? Stručně řečeno (a nedávno to potvrdila rozsáhlá zpráva Organizace spojených národů o globální kreativní ekonomice) není žádná universální shoda na definicích – na tom, kde by se přesně měly stanovit meze. Střetáváme se s několika opravdovými problémy při pokusu o zařazení a systematizaci určitých ekonomických kategorií, které byly tradičně brány jako oddělené a které musí zahrnout pojmy na první pohled tak protichůdné jako „umění“ a „obchod“ nebo „kultura“ a „průmysl“. Tento problém není zcela nový. Podobné napětí a nejasnosti se bezpochyby


13

vyskytovaly, když velký mecenáš umění Rudolf II. panoval na Pražském hradě a Mozart připravoval premiéru Dona Giovanniho ve Stavovském divadle v roce 1787. Umění a penězům nebylo spolu v jedné posteli nikdy moc pohodlně – bylo to jedno z vedlejších témat skvělého filmu Miloše Formana Amadeus –, ale vždy spolu v té jedné posteli byly. V nedávné době se několik faktorů zkombinovalo, a tím se věci pro politické činitele zkomplikovaly. K nejdůležitějším z nich patří zvyšující se úroveň disponibilního příjmu, globalizace, deindustrializace, hromadná konzumace kultury a zábavy, změny v chování spotřebitelů vyvolávané technologiemi a rychle se měnícími obchodní modely v napjaté době, kterou Joseph Schumpeter, ekonom narozený na Moravě, v dřívějším kontextu popsal jako „kreativní destrukci“.

Máme k dispozici několik konceptuálních modelů, které nám mohou pomoci pokusit se pochopit, co je vlastně „kreativní ekonomika“. Nejjednoduššímu se obvykle říká „model DCMS“ – klasifikace 13 podsektorů kreativního průmyslu použitá ke zmapování „těch aktivit, které mají svůj původ v osobní tvořivosti, schopnosti a talentu a které mají potenciál tvořit bohatství a pracovní místa díky rozvoji a zužitkování duševního vlastnictví“. Tato klasifikace, vytvořená v roce 1998 Ministerstvem pro média, kulturu a sport (Department for Media, Culture and Sport) ve Spojeném království, se hojně rozšířila po celém světě. Další běžně používaný, ale sofistikovanější analytický nástroj využívá představy systému paprskovitě se rozbíhajících soustředných kruhů. Uprostřed se nacházejí výtvarní a výkonní umělci a tvůrci – spisovatelé, režiséři, skladatelé, tanečníci a další


14

umělci –, kteří zabydlují tu část ekonomie, kterou nejvíce ztělesňuje kulturní hodnota ve vztahu k hodnotě obchodní. Dále od tohoto jádra nacházíme takzvaný „kulturní průmysl“ – vydavatele, divadla, muzea a galerie, televizní a rozhlasové společnosti, výrobce počítačových her a filmové produkce –, kde se umění hlasitěji střetává s obchodem a vyjádřením obchodní hodnoty než uprostřed. Ve třetím, vnějším, kruhu nacházíme „kreativní průmysly“ – například architekturu, softwarové služby, design, reklamu a módu –, u nichž kulturní obsah zůstává základním faktorem výroby, ale kulturní hodnota je všeobecně vnímaná jako druhořadá v porovnání s hodnotou obchodní. Tento model je poučný, ale rozhodně ne dokonalý. Například umělci, režiséři a technici v praxi mají tendenci se pohybovat napříč těmito mezemi

imaginárních kruhů – mezi dotovanými a nedotovanými aktivitami a mezi protínajícími se kreativními médii. Další, velmi odlišný model byl vyvinutý ve Spojeném království organizací nazvanou Technology Strategy Board a má ukázat, kde se nacházejí určité formy umění v kreativním procesu s ohledem na jejich vztah k technologickým inovacím. Ale opět má tento model k dokonalosti daleko: například muzea a galerie používají čím dál více digitální technologie, aby umožnily širší přístup ke svým kolekcím. Mezitím Organizace spojených národů (UNCTAD – Konference OSN o obchodu a rozvoji) navrhla ještě další klasifikaci na základě čtyř širokých kategorií: dědictví (včetně archeologických nalezišť a řemesel), umění (včetně výtvarného umění a tvorby výkonných umělců), média (včetně vydavatelství, kinematografie a televize) a to, čemu


15

se říká funkční tvorba (včetně designu, nových médií a reklamy). Vlastně žádný z těchto modelů není zvláště užitečný z hlediska soukromých investorů, a to z důvodů, ke kterým se vrátím později, přestože všechny nabízejí prospěšné pohledy. Takže otočme list. Ale než to udělám, ještě rychle poznamenám pro ty z vás, které by lákalo zabývat se těmito koncepčními věcmi, že existuje vynikající krátký úvod do tohoto tématu od Johna Newbigina, vydaný loni Britskou radou.

Globální kontext: výzva a příležitost Proč je vůbec něco z toho důležité? Odpověď: protože existuje rozvíjející se globální trh pro kulturní zboží a služby. Jednoduše řečeno, všechny země mají příležitost vzít si větší krajíc globálního „koláče“ – koláče, který roste, a to zdůrazňuji. Nejedná se o hru s nulovým součtem.

Důkaz tohoto tvrzení se nachází v dokumentu nazvaném Zpráva o kreativní ekonomice 2010 (Creative Economy Report 2010) zveřejněném před několika měsíci organizací UNCTAD. Tato zpráva obsahuje pozoruhodný soubor statistik, který ukazuje, že v roce 2008, kdy byl zaznamenán propad mezinárodního obchodu cca o 12 % kvůli finanční krizi a opadávající globální poptávce, světový vývoz kreativního zboží a služeb nadále rostl. Toho roku celkový vývoz dosáhl 592 miliard dolarů – více než dvojnásobné úrovně oproti roku 2002, což ukazuje na roční tempo růstu ne menší než 14 % po dobu šesti let. Je to ohromující číslo, ale jenom potvrzuje náznaky obsažené v předchozí zprávě organizace UNCTAD zveřejněné v roce 2008. Nemáme žádné statistiky za rok 2009, kdy hodně vyspělých ekonomik zůstalo v hlubokém šoku. Je také pravda, že velká část světového obchodu v tomto


16

sektoru je vysvětlena prudkým zvýšením obchodu mezi jižními rozvojovými zeměmi a dalšími jižními zeměmi – takzvaného obchodu Jih-jih. Tam bylo tempo růstu 20 % za stejné období. Je nicméně jasné, že zde vidíme významný trend nabízející příležitosti všem, kteří se jich chopí. Vysvětluje to, proč země, jako jsou Čína, Singapur, Tchaj-wan a Malajsie, investují tak obrovské sumy, aby zvětšily své možnosti v kreativním podnikání. Spatřily v něm budoucnost. Přestože se nejprudší růst nachází na jihu, potenciál růstu je vidět na všech trzích, včetně těch evropských. Je to důvod, proč Ředitelství vzdělávání a kultury Evropské komise zveřejnilo loni svou Zelenou knihu o „Kulturních a tvůrčích odvětvích“ ve snaze najít názory na to, jak nejlépe využít tento potenciál v rámci 27 členů Evropské unie. Pro účely dnešního setkání proto „zkoušková otázka“, jestli to tak mohu vyjádřit, zní: Jak zvětší Česká republika

svůj podíl na globálním kreativním ekonomickém koláči? Nyní se tedy obrátím k některým tématům, které jsou relevantní k zodpovězení této otázky, počínaje investiční výzvou.

Vyvíjení kreativních aktiv: investiční výzva Kulturní a kreativní aktiva se tvoří jak ve veřejném, tak v soukromém sektoru. Většině evropských zemí na rozdíl od Spojených států prospěla dlouholetá tradice štědrého státního financování umění a kultury – včetně památek, kinematografie, televize a dokonce beletrie. Nicméně v důsledku finanční krize velká část tohoto financování byla omezena (vyjma Francie, kde vzrostla, což je zajímavé). Většina evropských zemí obecně nemá tradici v investování soukromého sektoru do kulturních statků v širším slova smyslu. Nenacházíte zde banky specializované na zábavu a kreativní


17

průmysl nebo specializované fondy rizikového kapitálu vybavené k tomu, aby investovaly do nových médií a kreativních podniků. Na mysl mi přicházejí jen dvě výjimky pro celou EU. Jak zkušení podnikatelé, tak rizikový kapitál jsou zpravidla v oblasti kreativního průmyslu nedostatkovým zbožím. Je to částečně dáno historií a vštěpenými kulturními postoji, ale existuje též objektivní problém pro investory. Nechme stranou kulturní nemovité statky, čímž myslím například muzea, divadla a knihovny, tedy aktiva, která jsou obvykle charakterizovaná ekonomy jako veřejný majetek a kde investice historicky pocházely buď od bohatých filantropů, nebo od daňového poplatníka. Většina kreativních statků je nehmotných (kniha, film, videohra, písnička) a nemůže být finančně ohodnocena dřív, než veřejnost svůj verdikt pronese. Toto riziko má tendenci odstrašovat většinu finančníků

a účetních, kteří jsou zvyklí na hmotná aktiva. Oblast kultury a zábavy v nejširším komerčním smyslu je odvětvím hitů a propadáků – odvětvím, ve kterém je více zásahů vedle než do černého. Kinematografie je toho nejextrémnějším příkladem: drtivá většina filmů je prodělečných, ale totéž je v hrubých rysech pravdou i v hudebním průmyslu, zejména v hudebním divadle. Ve zkratce je „kreativní podnikání“ velmi rizikovou aktivitou z hlediska investora. Vysvětluje to, proč je tak málo specializovaného rizikového kapitálu na všech evropských trzích. Rovněž to napomáhá vysvětlení, proč je drtivá většina kreativních podniků tak malá a má nanejvýš dva nebo tři zaměstnance. Většinou dlouhodobě prosperují jen podniky, které jsou schopné vyvíjet ten druh udržitelnosti, jež přichází se škálou – Vivendi ve Francii a Bertelsmann v Německu toho jsou nápadnými příklady.


18

Je jasné, že úspěšné kreativní ekonomiky budoucnosti budou potřebovat nové způsoby k zapojení veřejných a soukromých investic. Veřejný sektor zůstane nesmírně důležitý pro zajišťování určitých typů infrastruktury – jak kulturních, tak ekonomických. Ale v rychle se měnící digitální a globálně soutěživé době velká část dynamiky sektoru bude muset přicházet od inovativních, podnikavě vedených podniků s kreativním obsahem a distribucí. Je též jasné, že mnohé z těchto podniků budou v podstatě mediální společnosti soutěžící na spotřebitelských trzích, úspěšné nebo propadající se především na základě jejich schopnosti vytvářet, kupovat a prodávat podmanivý obsah. Tato proměna se už dostává přes tradiční kulturní mezníky. Progresivní operní soubory jako Metropolitan v New Yorku a Royal Opera House v Londýně jsou již fakticky v mediálním podnikání, když zajišťují dálkové přenosy svých

představení pro úzký okruh diváků, stejně jako rostoucí počet muzeí a galerií umění. Před třemi lety byla Dickovi Parsonsovi, v tu dobu ještě generálnímu řediteli Time Warner, jež je druhým největším zábavným koncernem na světě, položena otázka, co by se jeho společnosti líbilo v budoucnu. Odpověděl: „Představte si tisíc kýblů na podlaze a každý z nich chytá kapičky příjmů. Tak bude vypadat Time Warner v budoucnu.“ To je hluboce důležitý poznatek. Představuje ohromné výzvy jak pro politické činitele, tak pro podnikatele. Ale než se pokusím o zmapování těchto výzev, myslel jsem si, že by mohlo být přínosné strávit pár minut vyprávěním o několika úspěšných příkladech ze Spojeného království – příkladů jak z veřejného, tak ze soukromého sektoru.


19

Čtyři úspěšné příklady ze Spojeného království – a jedno velké fiasko! Londýnský festival designu Festivaly nejsou samozřejmě novinkou, obzvláště ve světě hudby – myslím, že se nemýlím, když řeknu, že nádherný mezinárodní festival hudby Pražské jaro se zrodil roku 1946. Ale paleta, škála a kreativní ambice mezinárodních festivalů se radikálně změnily během posledních let stejně jako jejich dopad na další oblasti ekonomiky. Londýnský festival designu, jehož život začal teprve před osmi lety v roce 2003, je ohromným úspěchem. Už byl napodoben 70 dalšími městy po celém světě, včetně Pekingu, který bude pořádat svůj první festival designu letos. Loňský festival v Londýně navštívilo závratných 350 000 lidí. Festival designu je zároveň kulturní a komerční událostí a má okolo 80 partnerských organizací po celém světě. Program má velký rozsah – od předních

mezinárodních výstav k debatám a seminářům, od uvedení výrobků na trh k recepcím, soukromým promítáním a prohlídkám výstav až k večírkům. Většina událostí je bezplatných. Festival je financován kombinací veřejných a soukromých zdrojů. Vědoma si jeho ekonomického významu, Londýnská agentura rozvoje (London Development Agency) financuje festival granty od jeho počátku, ale zhruba 60 % financí pochází ze soukromého sektoru formou sponzorování projektů festivalu, doprovázeného paletou festivalových výrobků a služeb, které jsou nabízeny po celý rok. Galerie Tate Modern Tate Modern je muzeum věnované mezinárodnímu modernímu (od roku 1900) a současnému umění. Dříve to bývala elektrárna Bankside – poválečná průmyslová budova uzavřená v roce 1981 a pak prázdná po dobu 20 let. Byla přestavěna podle plánů nakreslených


20

architekty Herzog & de Meuron a otevřena jako galerie umění v roce 2000. Výjimečnost úspěchu galerie Tate Modern spočívá v tom, že změnila postoj veřejnosti: moderní a současné umění je nyní populární. Chodí tam mnohem víc návštěvníků, než se očekávalo, a to jak u stálých, tak u dočasných výstav umělců, jako jsou Louise Bourgeois, Bruce Nauman a Doris Salcedo. Loňská výstava děl Gauguina (který zemřel roku 1903, a tím pádem se jen taktak kvalifikoval jako moderní!) byla tak populární, že se dovnitř nemohl dostat každý, kdo chtěl. Nyní se staví přístavba galerie, která bude otevřena v roce 2012. Největší část finančního kapitálu pro Tate Modern a vlastně pro tucty jiných muzeí po celém Spojeném království, včetně průmyslových měst v úpadku jako Walsall a Gateshead, přišla od Národní loterie, založené vládou konzervativců Johna Majora v roce

1993. Je těžké přehnat důležitost role financování loterií v přeměně kulturních statků Spojeného království po dobu posledního dvacetiletí: umění dostalo dohromady více než 3,5 miliardy liber a sektor památek dostal více než 4,5 miliardy liber. Úspěšné veřejné investice lákají soukromé peníze. Mezi korporátní sponzory Tate Modern patří nyní Nissan, Unilever a Goldman Sachs. Double Negative A teď úplně rozdílný příklad ze soukromého sektoru v londýnské čtvrti Soho. Double Negative je společnost zaměřená na speciální efekty ve filmu a v počítačových hrách, která byla založena roku 1998. Nyní zaměstnává více než 900 lidí v Londýně a má také kancelář v Singapuru. Dodává speciální efekty pro filmy zrealizované hollywoodskými studii a dalšími producenty, včetně filmů, jako jsou Inception, Sherlock Holmes, Hot Fuzz,


21

Quantum of Solace a v neposlední řadě všechny filmy o Harrym Potterovi.

Spojeném království. Několik let je zcela vyprodaný.

Odvětví speciálních efektů (SFX) je technicky náročné a vyžaduje vklad matematických a počítačových dovedností na vysoké úrovni stejně jako kreativního talentu. Je proto zajímavé poznamenat, že úspěch Double Negative a jiných podniků v oboru SFX je aktuálně omezován nedostatkem vhodně kvalifikovaných potenciálních zaměstnanců, což je bod, ke kterému se vrátím později.

Ještě zajímavější je to, že Creamfields vyvezlo svoji značku do mnoha dalších zemí po celém světě, mj. do Brazílie, Chile, Mexika, Polska, Portugalska, Austrálie, Peru, na Maltu, do Argentiny, Spojených arabských emirátů, Irska, Uruguaje, Rumunska a také do České republiky – naposled na břeclavské letiště. Nás v Ingenious Media to obzvlášť zajímá, protože je to jedna ze společností, do nichž investujeme! Samozřejmě že byla i fiaska. Na nejkomerčnějším konci kreativní ekonomiky vzhledem ke kasovním rizikovým charakteristikám branže není možné se úplně vyhnout neúspěchům. Od krachu Goldcrest Films v roce 1986 se nám například nepovedlo vyvinout žádné ekonomicky udržitelné společnosti zaměřené na filmovou produkci.

Creamfields Tady je dost odlišný příklad úspěchu ze soukromého sektoru. Creamfields je každoroční taneční festival pro mladé lidi s živými vystoupeními a předními dýdžeji, který se koná každý srpen v severozápadní Anglii. Byl poprvé uspořádán v roce 1999 a od té doby se ho zúčastnilo více než 500 000 tanečních fanoušků jen ve


22

Nicméně nejdražším a nejdramatičtějším fiaskem bylo následující: Fiasko: Millennium Dome, 2000 Tato budova, postavená na bývalém průmyslovém pozemku v jihovýchodním Londýně poblíž Greenwich, je velmi obdivována. Od roku 2005 se zde úspěšně konají rockové koncerty, ale tuto podobu získala až po letech obchodních tahanic a bolestné politické debaty. Byla postavena, aby v ní byla umístěna „Zkušenost milénia“ – výstava uspořádaná k oslavě začátku třetího tisíciletí. Zvrátila se v kreativní a finanční katastrofu – pomník arogance politiků, kteří neustále zasahovali do jejího vývoje. Plyne z toho naučení!

Role veřejné politiky A to nás hezky zavedlo k hlavnímu tématu dnešní diskuse.

Pro politické činitele je největším úskalím, že „kreativní ekonomika“ je multidimenzionální a multidisciplinární. Přesahuje tradiční vládní meze: popis, který se na ni nejčastěji aplikuje, je dokonce „vzájemně se překrývající“. Vyplývá z toho, že aby jakákoliv účinná strategie růstu byla úspěšná, musí mít také podporu ministerstva financí a dalších relevantních resortů, jako jsou třeba kultura a cestovní ruch. Dobrým příkladem je Nizozemí, kde nedávné dokumenty o politice v této oblasti byly schválené společně ministerstvem hospodářských věcí a ministerstvem školství, kultury a vědy. Totéž je platné mimo vládu. Vlivní političtí činitele musí jednat se širokým spektrem zúčastněných stran, včetně zástupců investiční komunity, kulturních institucí a nevládních organizací. To se obzvláště špatně organizuje, protože velmi mnoho kulturních producentů pracuje samostatně.


23

Hlavní role veřejné politiky je vybudování rámce pro vývoj široké strategie. To vyžaduje data, analýzu silných a slabých stránek, příležitostí a hrozeb, konzultování a politickou akci. Také to vyžaduje smělou, a přitom reálnou vizi toho, čeho by se dalo dosáhnout. Takové postupy mohou samozřejmě aplikovat nejen národní vlády, ale i města a regiony. Na tento přístup upozornili například komentátoři Charles Landry a Richard Florida a řídí se jím mnohá města po světě – mimo jiné Vancouver, Brisbane, Šanghaj, Singapur, Edinburgh a Ósaka. Ale o několika zásadních a důležitých otázkách politiky může být rozhodnuto jen na národní úrovni. Představím vám jen pět příkladů. Nejprve kolik by měl stát investovat do kulturních a vzdělávacích infrastruktur –

univerzit, zařízení zaměřených na umění, vysílacích organizací a vzdělávacích zařízení –, pro koho a za jakých podmínek? Za současné finanční situace je to očividně velmi citlivé téma. Otázka dovedností je obzvláště důležitá v audiovizuálních sektorech kreativní ekonomiky, ve kterých technologie postupuje tak rychle. To je důvod, proč vláda Spojeného království objednala loni přehled dovedností v průmyslu počítačových her a speciálních efektů. Výsledný přehled NextGen byl zveřejněný před několika málo týdny. Jedním z jeho autorů byl mimochodem Alex Hope, generální ředitel společnosti Double Negative, na kterou jsem upozornil před několika minutami. Druhý bod: kolik by měl stát investovat do technické infrastruktury včetně rozhodujícího vysokorychlostního širokopásmového připojení? Nebo by se to mělo ponechat trhu?


24

Třetí bod: jak daleko a jestli vůbec by měl stát zasáhnout do finančního trhu. Měl by třeba založit specializovanou kreativní investiční banku nebo síť kulturních inovačních a investičních fondů? Měl by zasahovat jen na základě založení struktur spolufinancovaných 50:50 se soukromými finančníky, a jestli ano, jaká by měla být pravidla pro kompenzaci nebo návratnost investic? Nebo by se takové věci měly zcela ponechat trhu? Čtvrtý bod: měl by se stát snažit aktivně upřednostnit vnitrostátní investice pobídkou subvencí a daňových úlev? (Každý, kdo dobře zná filmový a herní průmysl, bude vědět, jak je tato otázka globálně důležitá.)

účinky „pirátství“ na audiovizuálních trzích, jak aktivně by měl stát prosazovat striktní dodržování pravidel duševního vlastnictví, která jsou většinou v Evropě zastaralá a tím pádem naprosto nevhodná v digitální éře? (Mimochodem, k souvisejícímu tématu: zaznamenal jsem, že na Slovensku devět mediálních společností pod názvem „Projekt Piano“ vztyčilo něco jako mýtnou zeď snad kolem celé země a účtují jediný společný poplatek ke zpřístupnění své nabídky. Ostatní země budou tento vývoj pozorovat se zájmem!) Takže je tu hodně otázek! Dovolte mi tři praktické návrhy na závěr.

Čtyři podněty k diskusi A nakonec, co s pravidly copyrightu a duševního vlastnictví? Když uvážíme, jak je pro rostoucí kreativní podniky životně důležité udržet si svá práva duševního vlastnictví a jak ničivé jsou

Kulatý stůl kreativních průmyslů? V dubnu 2007 ve spolupráci se dvěma ministerstvy jsme v Ingenious Media svolali první kulatý stůl ve Spojeném


25

království, u kterého se sešli investoři, producenti a kreativní podnikatelé, abychom probrali otázky politických směrů. Jeden ministr se zúčastnil celých šesti hodin diskusí. V té době to vypadalo skoro revolučně! Všichni zúčastnění se u toho kulatého stolu něco naučili. Pomohl objasnit, o co vlastně jde, a dal účastníkům slovo. Na mých webových stránkách najdete přepis debaty. Koaliční vláda se nedávno rozhodla založit Radu kreativního průmyslu, jejímž členem mám tu čest být. Skládá se ze třech desítek lidí a pokrývá celý kreativní sektor – od filmu k řemeslům, reklamě, designu, módě, televizi, vydavatelství a hudbě.

O něčem podobném by se mělo uvažovat tady. Ústav kulturní ekonomiky? Vytváření informované politiky by se mělo provádět na základě podložených dat. Naneštěstí chybí relevantní data ve všech zemích EU, včetně Spojeného království. Hlavně potřebujeme vědět víc o trhu kreativních pracovních sil a o mnoha způsobech, jak se veřejné investice rozlévají do soukromých kreativních podniků a vyživují je. Také potřebujeme studovat kreativní podnikání, obchodní modely a překážky v růstu – a to v jejich národních a regionálních kontextech. Tyto práce by se měly provádět na specializované obchodní vysoké škole, univerzitě nebo výzkumném ústavu. Jestli ještě neexistuje, navrhuji založení Českého ústavu kulturní ekonomiky.


26

Dva pilotní investiční fondy kreativní ekonomiky? Všechny země potřebují experimentovat s novými investičními modely zaměřenými na mediální a kreativní sektor. Takové fondy by měly být obchodně vedené s úmyslem vydělávat. Podnikové kapitálové fondy (Enterprise Capital Funds – ECF), koinvestiční model, který se objevil ve Spojeném království asi před čtyřmi lety, jsou jedním možným modelem. Nicméně lepší modely ve Spojeném království představují trusty rizikového kapitálu (Venture Capital Trusts – VCT) a Plán podnikového investování (Enterprise Investment Scheme – EIS): oba tyto modely nabízejí daňovou úlevu pro soukromé investory na investice vázané na dobu tří až pěti let. Tyto programy jsou schváleny v rámci pravidel EU o státní podpoře.

Závěr Neexistuje žádný universální plán: jediná velikost nemůže vyhovovat všem. Každá země má své vlastní kreativní i ekonomické silné a slabé stránky. Česká republika je relativně bohatá na kulturní statky. Je jen na vás, zda se rozhodnete, že existuje také kolektivní vůle využít je k národnímu prospěchu. Děkuji vám za pozornost.

Dr. Martin Smith je poradcem vedoucího exekutivy vládních vztahů a veřejných záležitostí a bojuje za důmyslná řešení v otázkách veřejné politiky. Po svém působení na Cambridge University započal kariéru ve Státní spotřebitelské radě (1979–1988). Působil zde jako vedoucí výzkumu, parlamentní úředník, následně jako vedoucí oddělení veřejných otázek. V letech 1990–1996 byl generálním ředitelem, poté předsedou Konzultantů vládní politiky. V letech 1997–2003 spolupracoval s Brunswick Group LLP, kde pracoval na korporátním PR a pomohl vybudovat kontakty v Rusku. V roce 2003 vytvořil West Bridge Consulting Ltd., poradenskou firmu, která se soustředí na kreativní ekonomiku a otázku kreativních průmyslů. Kromě této firmy vede Ingenious commitments. Byl předsedou Young Vic Theatre Company v letech 1998–2003 a také poradcem Evropské rady v nejvyšších otázkách Kreativního on-line obsahu. Byl také předsedou panelu expertů diskuse Globální filmový průmysl na Mezinárodním ekonomickém fóru v St. Petěrburku v roce 2009. Je poradcem v soukromém i státním sektoru v řadě zemí, kde také dělá semináře o kreativní ekonomice. Odkazy: www.wbceurope.com www.ingeniousmedia.co.uk


27

Karel Barták Evropská komise, Brusel, Generální ředitelství pro vzdělávání a kulturu EAC

Podpora kreativnímu a kulturnímu podnikání v EU Evropská komise má výrazný zájem na podpoře tvořivosti a inovace. Domníváme se, že jedině soustavná a strukturální vzpruha pro inovaci prostřednictvím tvořivosti může trvale pomoci Evropě si udržet své ekonomické postavení v dnešním světě, které již nyní má převážně díky svému lidskému potenciálu. Odhaduje se, že v roce 2008 přispěla tato sféra 560 miliardami eur k hrubému domácímu produktu zemí EU. Zanedbatelný není ani její podíl na celkové zaměstnanosti, protože generuje 8,5 milionu pracovních míst, což jsou necelá čtyři procenta zaměstnanců v celé EU.

Růstový potenciál kulturního a tvořivého podnikání uznala loni i poslední Evropská zpráva o konkurenceschopnosti. Podle ní rostl obrat a zisk v této sféře v letech 2000–2007 v průměru o 3,5 procenta ročně, přičemž celkový růst evropské ekonomiky nepřevyšoval jedno procento. Mluvíme o směsici celé řady aktivit, v jejímž centru jsou ryze kulturní počiny jako hudba, divadlo, vizuální umění, ochrana a využívání kulturního dědictví či literatura. Do další vrstvy, která se lépe připodobňuje ke kulturnímu průmyslu, patří film a video, televize a rozhlas, počítačové hry, hudební a zvukové nahrávky, knihy a tiskoviny. Do tvořivého podnikání pak řadíme takové činnosti jako design, módní návrhářství, architekturu, reklamu či práci s novými médii.


28

Roztříštěnost trhu často brání malým podnikům ve slučování do větších celků, a tím pádem se nemohou stát mezinárodními hráči. Až 80 procent podnikání v této oblasti se děje v podnicích o 20 a méně zaměstnancích, přičemž i mezi nimi je vysoký podíl samostatných podnikatelů či podničků s pouhou hrstkou zaměstnanců. Tato fragmentace je nežádoucí a je třeba ji překonávat lépe cílenými investicemi do budování takových kapacit, které umožní tomuto sektoru lépe se prosazovat na nadnárodní a mezinárodní úrovni. Kultura a veškeré počínání s ní spojené jsou a nepochybně zůstanou ve výlučné pravomoci členských států a v jejich rámci v pravomoci regionů a municipalit. Nicméně se domníváme, že na evropské úrovni je třeba si počínat tak, aby vznikal sdílený evropský kulturní prostor, v jehož rámci

budeme chránit a propagovat kulturní a jazykovou rozmanitost. Nečekáme výrazné změny při nadcházejícím jednání o příštím víceletém rozpočtu Evropské unie. Přímé výdaje na takové oblasti, jako je Kultura, ale i školství či mládež, byly vždy relativně slabé – program kultura disponuje 400 miliony eur na sedm let. Evropská komise navrhuje pro příští období navýšení prostředků pro program Kreativní Evropa, slučující dosavadní programy Kultura a MEDIA, o 35% oproti stávajícímu stavu. Konečné rozhodnutí přísluší členským státům. Chceme se soustředit na podporu aktivit, kde umíme dokázat, že peníze takto vynaložené jsou utráceny efektivněji, než kdyby se tím zabývaly vlády členských států. Investice do kultury ze strukturálních fondů – z 347 miliard eur určených na


29

výdaje ze strukturálních fondů v letech 2007–2013 bylo šest miliard vyčleněno na investice s kulturním obsahem. Ekonomická podmíněnost je zde určující. Z administrativního hlediska je hlavním kritériem – a předpokládám, že tomu tak bude i nadále –, aby s takovými investicemi počítaly příslušné operační programy, jejichž příprava a obsah jsou v kompetenci národních orgánů.

Karel Barták je vedoucím oddělení komunikace a valorizace na Generálním ředitelství Evropské komise pro vzdělání a kulturu. Doposud působil ve funkci vedoucího oddělení pro mládež na stejném ředitelství. V minulosti pracoval jako vedoucí poboček ČTK v Bruselu, Paříži a v Moskvě.

Odkazy: ec.europa.eu/dgs/education_culture/index_en.htm

Právě v regionech se může kulturní investice stát katalyzátorem nečekaných ekonomických pohybů stejně jako nástrojem lepší sociální a územní soudržnosti. Kultura by proto měla být v každém regionu nedílnou součástí plánování rozvoje při rozumném a citlivém zapojení strukturálních fondů, případně i programu Kultura.


30

Ave Annisteová Tartu loomemajanduskeskus, Estonsko Centrum kreativních průmyslů v Tartu

Příběh Centra kreativních průmyslů v Tartu začal jednoduchým průzkumem provedeným městem Tartu v roce 2007. Průzkum ukázal, že situace mladých lidí studujících umění a design v Tartu byla dobrá jen během jejich studií – po absolvování školy nemohli najít v Tartu uplatnění na trhu práce a mladí kreativní lidé opouštěli město. Centrum kreativních odvětví v Tartu pak bylo založeno 14. května 2009 radnicí města s cílem vyřešit tento problém. V současné době Centrum kreativních průmyslů v Tartu funguje jako koordinátor kreativních odvětví v Tartu a poskytuje informace, vzdělávání, právní a ekonomické poradenství, ale i služby podnikatelského inkubátoru (včetně preinkubačních služeb) kreativním podnikatelům. Protože

jsme poměrně mladá organizace, jsme v mnoha ohledech stále ještě ve fázi vývoje. Naším cílem je stát se multifunkčním centrem kreativních odvětví sloužícím nejen Tartu, ale celému regionu jižního Estonska a pobřeží jezera Peipus. Mezi naše spolupracující partnery již patří organizace působící v oblasti kreativních odvětví nejen v Estonsku, ale i v zahraničí. Nové technologie mažou hranice mezi zeměmi a oblastmi lidské činnosti, a protože věříme, že klíčem k úspěšnější budoucnosti jsou mezioborové a mezinárodní sítě, máme v plánu pokračovat v naší práci právě v těchto oblastech. V srpnu 2009 zahájila svou činnost první budova inkubátoru kreativních firem a začala nabízet pronájem levných kancelářských prostor mladým podnikatelům v oblasti kultury. V říjnu 2011 byla otevřena druhá budova, v níž si pronajali prostory další


31

mladí podnikatelé působící v oblasti kreativních a kulturních odvětví. Navíc se nám podařilo otevřít galerii umění, zorganizovat výstavy umění/designu a umělecké aukce, připravit a realizovat několik projektů určených k rozvoji centra a poskytnout odborné služby firmám působícím v našem inkubátoru. Naše nejnovější iniciativa předpokládá vytvoření sítě, v rámci které by se v Tartu začaly vyrábět 3D a 4D filmy. Tuto síť jsme samozřejmě nezačali vytvářet od nuly, ale bylo jasné, že v této oblasti existuje jednak poptávka a zároveň velké možnosti. Protože fungujeme jako platforma pro vytváření sítí a spolupráce v regionu, věděli jsme, že v našem regionu máme pro tyto činnosti potřebné aktéry: mladé filmové tvůrce se zájmem o další rozvoj v oblasti tvorby 3D a 4D filmů, univerzity s učebním plánem zahrnujícím výuku oborů potřebných k tvorbě 3D filmů (od animace přes tvorbu scénářů až po

vytváření zvukových efektů) a zároveň Centrum vědy, které potřebuje nové 3D a 4D filmy o vědě a je schopno nám poskytnout kontakty na další centra v zahraničí s podobnými potřebami. V roce 2011 jsme v Tallinnu během konference na téma kreativních odvětví představili první 3D film a další zajímavé projekty v této oblasti plánujeme na začátek roku 2012. Již se na ně těšíme! V budoucnu bude Centrum kreativních průmyslů v Tartu působit v komplexu tří budov. Kromě kancelářských prostor bude zahrnovat rovněž obchody umění a designu, dvě umělecké galerie, multifunkční sál pro pořádání koncertů a konferencí, přednáškovou místnost a jídelnu. Za areálem se nachází velký venkovní prostor, který bude transformován do parku s koncertním podiem a možností pořádání pikniků. Centrum se nachází pět minut chůze od centra města a různých kulturních a vzdělávacích institucí v Tartu. Vítejte!

Ave Annisteová se začala věnovat oblasti rozvoje kreativních odvětví v roce 2007 v rámci svého působení na odboru kultury města Tartu. V roce 2008 byla členkou organizačního týmu 1. mezinárodní konference zaměřené na kreativní odvětví v Estonsku. Od roku 2010 pracuje v Centru pro kreativní průmysly v Tartu jako specialistka na řízení projektů. Ave vedla a účastnila se několika projektů v oblasti kreativních odvětví jak na národní, tak mezinárodní úrovni. V současné době její hlavní zájmy leží v rozvoji 3D/4D filmové tvorby a sociálního podnikání v Tartu (druhé největší město v Estonsku). Odkazy: www.lmk.ee/eng


32

2

Řečníci a Prezentace – Kreativita a inovace ve městech a regionech České republiky »

Martin Cikánek Institut umění – Divadelní ústav Mapování kulturních a kreativních průmyslů v ČR

Vážení přátelé, rád bych vám představil projekt Mapování kulturních a kreativních průmyslů v České republice, který přímo navazuje na letos končící výzkumný projekt Sociálněekonomický potenciál kulturních, respektive kreativních, průmyslů v ČR. Kulturními a kreativními průmysly se v České republice soustavně zabývá pouze Institut umění – Divadelní ústav, a to zejména prostřednictvím dvou výše zmíněných výzkumných projektů, které jsou financovány Ministerstvem kultury České republiky. Nově zahájený projekt Mapování kulturních a kreativních průmyslů v ČR je financován z Programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI). Jde o projekt pětiletý, který bude probíhat až do roku 2015. Jeho hlavním cílem je především získání kompletních a detailních

informací o stavu jednotlivých odvětví kulturních a kreativních průmyslů v České republice včetně informací o působení globálního prostředí na tato odvětví, a to zejména v souvislosti s možnými riziky stírání kulturních specifik české národní identity globální masovou kulturou. Své cíle projekt naplňuje prostřednictvím tří projektových streamů. Prvním z nich je stream Mapování. Zabývá se především metodikou zjišťování ekonomických výkonů kreativních průmyslů v ČR. Těmi jsou například hrubá přidaná hodnota a hrubý domácí produkt kreativních průmyslů v ČR, zaměstnanost generovaná kreativními průmysly v ČR, aktivity vyvíjené firmami z oblasti kreativních průmyslů u nás a export našich kreativních průmyslů do zahraničí. Ve spolupráci s Českým statistickým úřadem a Národním informačním poradenským střediskem


34

pro kulturu (NIPOS) bychom měli v rámci tohoto streamu dosáhnout optimalizace metodiky tzv. satelitního účtu kultura.

hodnotového řetězce, jak se v zahraniční děje. Zásadním problémem je v tomto případě opět výše zmíněná disponibilita relevantních dat.

V momentě, kdy dojde k optimalizaci metodiky pro mapování kreativních průmyslů na národní úrovni, budeme v dalších letech projektu pokračovat v rámci streamu Mapování s vývojem metodik pro úrovně nižší, tedy krajské a regionální a případně i městské či místní. Rovněž se předpokládá, že při vytváření metodik pro nižší správní nebo geografické úrovně bude pracováno i s kvalitativními ukazateli, díky nimž se podaří postihnout komplexní a mnohovrstevnaté vztahy v rámci kulturních a kreativních průmyslů (tzv. kreativní ekologie) a které také napomohou ke kvalitnější interpretaci výsledků kvantitativních šetření. Na národní úrovni by takovým korektivem mohlo být nazírání kreativních průmyslů prizmatem tzv. produkčního/

V rámci druhého streamu Multiplikátory budou vyvinuty nástroje pro sledování a hodnocení multiplikačních ekonomických efektů kulturní a umělecké činnosti a využívání kulturního dědictví u nás. V současné době je k certifikaci připravována metodika pro měření multiplikačních ekonomických efektů u velkých akcí (například festivalů) s významným procentem zahraničních návštěvníků a jasnými vazbami na cestovní ruch a kulturní turistiku. Do mapovacího projektu jsme tento stream zařadili především z důvodů poptávky po nástrojích schopných sledovat a hodnotit multiplikační efekt ze strany samotných kulturních organizací. Dalším z důvodů zařazení tohoto streamu do mapovacího projektu byla potřeba


35

dohnat zahraniční kulturně politický výzkum, za kterým máme v tomto směru zhruba dvacetileté zpoždění. Konečně také předpokládáme, že s daty, která budou v rámci streamu Multiplikátory sebrána, půjde pracovat i v rámci prvního streamu Mapování a že v ideálním případě napomohou s řešením obtíží s aktuální dostupností či neexistencí relevantních dat. Zároveň velice střízlivě předpokládáme, že vývoj situace s ekonomickými dopady umění a kultury bude u nás v zásadě kopírovat vývoj v zahraničí. Během několika let budou provedena šetření ekonomických dopadů na dostatečném vzorku kulturních organizací, a ekonomické dopady kultury tak začnou být považovány za samozřejmé a prokázané a nebude třeba je dále v kulturní politice ČR a v kulturních strategiích krajů či měst příliš akcentovat. V dalších letech projektu se zaměříme na vývoj nástrojů, pomocí nichž bude

možné změřit i ekonomické dopady kulturních institucí lokálního charakteru, které slouží především místním komunitám, a to mimo pozornost zahraničních návštěvníků a kulturních turistů. Počítá se také se zpřístupněním těchto nástrojů on-line na webové adrese www.multiplikuj.cz. Dostávám se konečně ke třetímu projektovému streamu s názvem Identita. V něm se budeme zabývat otázkami naší národní identity a jejího významu pro české kreativní průmysly. Dlouhodobá dominance anglosaské produkce v hudebním průmyslu či v kinematografii je nanejvýš varující. Reflexe a rozvíjení kreativních průmyslů na národní či regionální úrovni pak může představovat účinný způsob, jak alespoň částečně eliminovat negativní jevy spojené s kulturní globalizací. Mapovací projekt v rámci tohoto streamu pracuje s hypotézou, že se české kreativní průmysly snaží


36

v posledních dvaceti letech spíše napodobovat zahraniční vzory než být originální a autentické a přicházet s původními produkty či službami. Takové chování pak ústí v celkovou provinčnost českých kreativních průmyslů (i českého umění jakožto jejich součásti), což se pak projevuje citelným nezájmem o české kreativní průmysly na zahraničních trzích. V rámci streamu Identita bychom tuto a další související hypotézy rádi verifikovali a zároveň dali impuls k tomu, aby vznikl intelektuálně hodnotný materiál s potenciálem navést české kreativní průmysly na cestu k větší původnosti, k odvaze víc riskovat a experimentovat a přicházet s originálními produkty či službami – spíše než se snažit napodobovat zahraniční vzory. Hlavní akcí tohoto streamu bude v prvním čtvrtletí roku 2012 konference o odrazu naší národní identity v českých kreativních průmyslech, ta proběhne na Nové scéně Národního divadla v Praze.

Chtěl bych zde také jmenovat další projekty či organizace, které se důkladněji či alespoň okrajově zabývají výzkumem kreativních průmyslů u nás či souvisejícími tématy. Jedná se třeba o iniciativu Přeshraniční klastrová iniciativa pro rozvoj kreativního průmyslu, která je financována z Operačního programu přeshraniční spolupráce SR a ČR 2007–2013. Řešitelé tohoto projektu jsou Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta managementu a ekonomiky, a Trenčianská univerzita Alexandra Dubčeka, Fakulta sociálněekonomických vztahů. Osobou za touto klastrovou iniciativou je doc. Jitka Kloudová z Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Ve svých hojně publikovaných textech se zaměřuje zejména na kreativní index a kreativní ekonomiku. Na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně působí rovněž Radim Bačuvčík, který se v rámci svého dlouhodobého výzkumného projektu


37

snaží sestavit „detailní popis nákupního chování obyvatel České republiky na trzích různých kulturních produktů“. Vysoká škola ekonomická v Praze zahájila v letošním roce výzkumný projekt Efektivní metodiky podpory malých a středních subjektů sektoru kultury v prostředí národní a evropské ekonomiky a v rámci svého výzkumu zaměřeného na cestovní ruch se věnuje i kulturní turistice. Významným subjektem na poli teoretické reflexe kreativních průmyslů u nás je rovněž nezisková organizace ProCulture zaměřující se také na pozitivní sociální efekty, které s sebou kreativní průmysly přinášejí. British Council v Praze sice není výzkumnou organizací, funguje však především jako velký propagátor tématu kreativních průmyslů v České republice a už na tomto poli vykonal mnoho pozitivního. Zároveň je třeba mít na paměti, že Velká Británie si uvědomuje význam kreativních průmyslů a kreativních talentů pro svou

budoucí prosperitu a některé aktivity British Council (například cenu pro Mladého podnikatele v kreativních průmyslech) lze považovat mimo jiné za sofistikovaný lov mladých talentů pro britskou ekonomiku. Rád bych zde připomněl, kde se koncept kreativních průmyslů vlastně vzal. V případě ekonomických přínosů kultury jde o myšlenkový koncept, jehož kořeny sahají do neoliberalismem prodchnuté Anglie poloviny 80. let minulého století. Zásadní prací v tomto směru byla studie Johna Myerscougha The Economic Importance of Arts in Britain. Myerscough tehdy prováděl terénní výzkum v britských kulturních organizacích, který kombinoval se statistickými údaji dostupnými na národní úrovni, a zdokumentoval tak přínos kulturního sektoru britské ekonomice. Ve své době se jednalo o průlomové dílo, které významně ovlivnilo kulturně-politický výzkum


38

i kulturně-politickou praxi v celém světě. Z dnešního hlediska se však opravdu jedná o poněkud zplošťující pohled a už dlouhá léta nikdo soudný nezpochybňuje, že umění a kulturu nelze okleštit pouze na její ekonomickou dimenzi. Další ideová východiska, která ovlivňují kulturní politiku od dob Myerscougha, jsou akcentace pozitivních sociálních dopadů kultury či akcentace imanentních hodnot kultury. Moderní kulturní politika by dle mého názoru měla pracovat se všemi třemi východisky vyváženě a vždy podle aktuální situace v dané zemi by se z nich měl nakombinovat ten správný mix. Že je hlavní postavou současné české kulturní politiky kulturní turista, který vyráží mimo své bydliště kulturně konzumovat a přitom multiplikuje, a o nikom jiném se v tomto dokumentu v podstatě nedočteme, není zcela jistě úplně v pořádku.

Závěrem bych chtěl zmínit, že Česká republika je velice nelichotivě označována a vnímána jako země montoven a překladišť. V našem hospodářství převládají stadia produkčního/hodnotového řetězce jako montáž finálního výrobku z modulů, součástek a polotovarů či výroba jednoduchých součástek a polotovarů nebo zpracování primárních surovin na meziprodukty. Tedy vesměs činnosti, které tvoří nižší přidanou hodnotu a vytvářejí pracovní místa především pro méně kvalifikovanou pracovní sílu. Necelé 1,8 % HDP představující současnou českou kreativní ekonomiku je číslo relativně hluboko pod evropským průměrem 2,6 % a indikuje, že s vyspělým světem možná úplně nedržíme krok a že nebylo úplně správné rozhodnutí našich vlád v 90. letech minulého století využít výhodu polohové renty, kterou naše země má, a udělat z ČR logistické


39

centrum, kam se odněkud přivezou součástky či polotovary, zde se smontují a posléze se zase někam odvezou. Jedním ze základních předpokladů úspěšně fungujících kreativních průmyslů je i zdravá, kreativní a experimentující sféra nekomerčního umění. Číslo 1,8 % HDP tedy zároveň naznačuje, že u nás nebude vše v pořádku ani s oblastí umění podporovaného z veřejných rozpočtů, tedy toho, které má být opravdu výsostné a oduševnělé. Osobně nejsem přesvědčen o tom, že by hlavní problém tkvěl v jeho podfinancování. I když se například pražským operním domům může o rozpočtu Vídeňské státní opery jen zdát, nemyslím si, že by byla česká kultura podfinancována nějak kriticky. Problém na straně poskytovatelů prostředků z veřejných rozpočtů vidím spíše v nekoncepčnosti při jejich rozdělování. Na straně příjemců těchto prostředků zase vidím zásadní problém

v tom, že současný systém je doslova demotivující k jakémukoliv riskování a experimentování v umělecké tvorbě. Zároveň ani nevyžaduje – a tím pádem nedostává – nějakou oslnivou kvalitu a tvůrci spíše napodobují zahraniční vzory, než aby se snažili přicházet s něčím originálním či autentickým. Zahrnutí konceptu kulturních a kreativních průmyslů do vládní agendy ČR pro nás v současnosti může znamenat především cestu ven ze země montoven a překladišť a zároveň může být účinným lékem na kulturně-politickou šmíru, se kterou se zde dlouhodobě potýkáme. Je však třeba, aby byl tento koncept pochopen v celé své šíří a zejména bez přílišné adornovské skepse, která je už nějakých 70 let stará, vznikla jako dobově silně determinovaná, a je opravdu otázkou, zda je stále aktuální. Rovněž je třeba, aby byl tento koncept důkladně zkoumán, studován a reflektován,


40

a ne pouze vytrhován z kontextu prostřednictvím atraktivně znějících frází o nebezpečí neoliberalismu a jim podobných. A konečně je třeba, aby si především umělci uvědomili, že jako součást kreativních průmyslů budou daleko silnější skupinou s daleko větší vyjednávací silou, než když zůstanou sami. Děkuji vám všem za pozornost.

MgA. Martin Cikánek, M. A., je autorem první české studie věnované kreativním průmyslům. Je absolventem Katedry kulturní politiky a managementu na City University London a dále absolventem prestižního tréninkového programu Fellowship Centra Johna F. Kennedyho ve Washingtonu, D. C., který připravuje manažery na seniorské a řídicí pozice v neziskových kulturních organizacích. V současné době je vedoucím výzkumného projektu Mapování kulturních a kreativních průmyslů v ČR (NAKI DF11P010VV31). Dříve působil jako člen výzkumných týmů Studie stavu, struktury, podmínek a financování umění v ČR (DD06P03OUK002, MK ČR) a Sociálně-ekonomický potenciál kulturních, resp. kreativních, průmyslů v ČR (DD07P03OUK004, MK ČR). Všechny projekty jsou řešeny Institutem umění – Divadelním ústavem v Praze. Přednáší v rámci magisterského kurzu zaměřeného na ekonomiku kultury a kreativní průmysly na VŠE v Praze. Byl poradcem ředitele Severočeského divadla opery a baletu Ústí nad Labem pro oblast marketingu. Stál u zahájení přímých satelitních přenosů Live in HD z Metropolitní opery New York do ČR (www.metinhd.cz) a dalších středoa východoevropských zemí a stále se aktivně podílí na řízení tohoto projektu. Jako obsahový poradce se podílel na přípravě Fóra pro kreativní Evropu (2009). Je autorem popularizačních článků z oblasti kulturní politiky a arts managementu. Je rovněž aktivním hráčem na zejména analogové klávesové nástroje, v nedávném finále československé Gitariády v Banské Bystrici mu porota udělila ocenění „Vesmírné zjavenie“.

Odkazy: www.idu.cz www.kreativniprumysly.cz www.kreativnicesko.cz www.facebook.com/KreativniCesko


41

Jitka Kloudová Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Paneurópska vysoká škola v Bratislave

Přeshraniční klastrová iniciativa pro rozvoj kreativního průmyslu Projekt „Přeshraniční klastrová iniciativa pro rozvoj kreativního průmyslu“, pro který byl týmem vytvořen akronym CreaClust, je spolufinancovaný Operačním programem přeshraniční spolupráce SR-ČR 2007–2013. Cílem tohoto projektu je vytvoření společné přeshraniční zlínsko-trenčianské sítě (iniciativy) dlouhodobé a koordinované spolupráce klastrů z oblasti kreativního průmyslu. Vedoucím partnerem projektu je Fakulta ekonomiky a managementu Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně a hlavním přeshraničním partnerem je Trenčianská univerzita A. Dubčeka v Trenčíně, Fakulta sociálně-ekonomických vztahů.

Oblast rozvoje kreativního průmyslu ani podmínky pro jeho rozvoj v jednotlivých krajích nejsou řešeny. V rozvojových dokumentech je zmíněna většinou pouze kultura, tradice a vazby na cestovní ruch. Tato skutečnost představuje příležitost pro analýzu a zmapování potenciálu v oblastech kreativního průmyslu. Také na národní úrovni není dostatečně věnována pozornost kreativním odvětvím, o čem svědčí i skutečnost, že kreativní průmysly nejsou součástí podpory klastrů v programu OPPI Spolupráce, který řídí Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR prostřednictvím agentury CzechInvest. Mapování potenciálu a vytváření klastrů v oblastech mimo seznam NACE pro podporu klastrů není možné řešit, přitom na dědictví rodiny Baťů vyrostlý Zlín v sobě integruje mnohé z oblastí kreativních průmyslů, a to neopakovatelným


42

a výjimečným způsobem. Jde především o architekturu, film, design a reklamu. Rovněž Trenčínský region má např. tradice módního návrhářství nebo hudebních festivalů. Tato skutečnost byla důvodem pro vznik přeshraniční spolupráce v oblasti tvorby kreativních klastrů. Domníváme se, že budoucí prosperitu regionů nelze postavit pouze na rozvoji a podpoře klasických průmyslových odvětví, jako je strojírenský, automobilový či plastikářský průmysl, ale je nutné silněji podporovat a rozvíjet kreativní potenciál obou příhraničních regionů. Projekt vychází z předpokladu, že kreativní průmysl se stále významněji podílí na tvorbě bohatství a ekonomických hodnot a má pozitivní dopad na ekonomický i sociálně-kulturní růst regionu s dopadem na růst zaměstnanosti a rozvoj cestovního

ruchu. Snaží se o zachycení kvalitativní i kvantitativní stránky významu kreativního průmyslu ve Zlínském a Trenčínském kraji a o následnou stimulaci hlavních aktérů těchto odvětví ke spolupráci v kreativním klastru. Cílem řešeného projektu je nastartovat vznik přeshraničních klastrů v oblasti kreativních průmyslů, jež by spojovaly jak soukromé, tak veřejné aktivity a byly nápomocny v prosazení nové, kreativní idey při rozvoji kreativního města či regionu.

Kreativní region, město Dochází k dalším významným ekonomickým, sociologickým a demografickým změnám. V současnosti se prolínají pojmy jako ekonomika informační, znalostní a kreativní.


43

Dvacáté století se vyznačovalo ve vyspělých amerických a evropských ekonomikách obdobím transformace ze zemědělského na systém průmyslový, kdy došlo k velkému přesunu obyvatel z venkovských oblastí do rychle se rozvíjejících městských industriálních center. Nastaly rozsáhlé změny v demografii, společnosti, ekonomice i kultuře. Konec 20. století byl ve znamení rozvoje nových informačních a komunikačních technologií. Vznikla vyšší potřeba orientovat se v informačních zdrojích, efektivně v nich vyhledávat a vyhledané informace interpretovat a zpracovávat. Rozhodujícím faktorem úspěchu již nebyly informace, ale znalosti. Začátek 21. století je ve znamení rozvoje lidské kreativity. Ekonomický růst je stále významněji založen na efektivním využití nehmotných aktiv, jako jsou znalosti, dovednosti, inovační potenciál a lidská tvořivost neboli kreativita.

Region a potažmo město mohou v tomto procesu sehrát významnou roli, a to především při vytváření podmínek pro rozvoj kreativní ekonomiky ve formě podpory nebo přilákání talentů a firem z oblasti kreativního průmyslu. Jednou z cest je i přestavba původně industriálních oblastí na znovu prosperující a revitalizovaná kreativní místa. Problematikou restrukturalizace starých průmyslových regionů se zabývají autoři Petr Rumpel, Ondřej Slach a Jaroslav Koutský (2009). Ve svých případových studiích, zachycujících zkušenosti z regionů v Anglii, vidí potenciál při řešení obdobných problémů také v České republice. Kreativní město může sehrát významnou úlohu v rozvoji celého regionu, je totiž místem, kde člověk rád žije právě proto, že je zde kreativní prostředí, kulturní a sportovní vyžití, k čemuž silnou měrou přispívají místní úřady. Takové místo se vyznačuje otevřeností, tolerantností, kulturním


44

zázemím, nekorupčním prostředím a vyšší koncentrací kreativních jedinců. Problematikou kreativních měst se ve svých pracích zabývá řada autorů, např. Richard Florida (2009), Charles Landry (2000), Justin O‘Connor (2004) a další. Již ve starších pracích z roku 2001 se Florida zmiňuje o důležitosti místa a prostředí pro rozvoj kreativního jedince. Jako významný předpoklad uvádí prostředí, které poskytuje dostatečnou podporu a je otevřené umělecké, kulturní a technologické tvořivosti. Mezi kreativní města či oblasti patří takové, které staví na vědeckém potenciálu (např. Silicon Valley) nebo na kulturním či jiném kreativním předpokladu. Příkladem úspěchu regionální strategie, zaměřené na vznik kreativního města, může být skotské Glasgow, kterému se podařilo přeměnit průmyslové město s vysokou nezaměstnaností na kulturní centrum řady kreativních průmyslů díky tomu,

že bylo v roce 1990 evropským městem kultury. Na základě podmínek, jež jsou schopny vytvořit městské úřady a instituce, dochází k rostoucí koncentraci kreativních jedinců a kreativního průmyslu do určitých měst, kde se koncentrují tvořiví jedinci. O důležitosti kreativních míst pro rozvoj kreativní ekonomiky píše Florida (2009), ale i John Howkins (2009). Řada autorů se shoduje na tom, že role kultury, umění či vědy je klíčová v oblasti turismu. Landry (2008) uvádí, že role kultury v turismu je zásadní, je to prvotní důvod navštívit dané místo a později zde investovat. Město se stává stále významnější jak pro investora v kreativním odvětví, tak pro kreativní třídu. Podle Charlese Landryho (2008) má v současné době 64 % pracovníků tendenci si nejdříve vybrat velká kreativní města ve světě jako Adelaide (Austrálie), Kjóto (Japonsko) nebo Soul (Jižní Korea)


45

a teprve poté firmu a zaměstnání. Jedná se o velký rozdíl v chování oproti období před 15 lety, kdy si 80 % pracovní síly nejdříve vybralo firmu a zaměstnání a teprve pak místo. Regionální rozvojové strategie by měly být postaveny na snaze přilákat kreativní jedince a následně kreativní průmysl. Kreativní průmysl je závislý na kreativní třídě a kreativní třída se bude soustřeďovat tam, kde je svobodné a otevřené prostředí, spousta podnětů, kulturních a uměleckých zážitků, ale i stejně smýšlející komunita. Místa a oblasti, jež budou chtít získat kreativní třídu a investory kreativního průmyslu, budou muset nabídnout svobodné prostředí, které umožní kreativním jedincům přicházet s novými nápady a nabídne pochopení pro rozdílná řešení. Bude se jednat o místa s vysokým kulturním zázemím a nekorupčním prostředím, kde se jedinec bude cítit provokován a inspirován k tvorbě a kde

jeho uplatnění bude záležet především na jeho tvořivých schopnostech, aby bylo zajištěno, že kreativní jedinci najdou v tomto prostředí uplatnění. V opačném případě bude docházet k odlivu kreativních jedinců do jiných geografických oblastí a center, jak již ve svém výzkumu potvrdil profesor Joel Mokyr z ústavu Ekonomie a historie na Northwestern University v USA. Ten se zabýval svobodomyslností a otevřeností prostředí ve vztahu k migraci významných umělců a literátů v průběhu let 1450–1750 mezi Britskými ostrovy, Francií, Německem, Itálií, Švýcarskem, Skandinávií, Habsburskou říší a východní Evropou, Amerikou a Asií. Je také třeba upozornit na další problém, že tvůrci regionálních strategií často za kulturu a umění považují pouze tzv. vysokou kulturu a umění, pro které jsou stavěny nákladné budovy a jsou pak odcizeny obyčejnému občanovi. Umění se tak stává vzdáleným, často


46

až nepochopitelným. Tzv. umění ulice není za umění považováno, přitom právě zde se tvoří a rozvíjí talent. Stejně důležitá je i podpora rozvoje kreativity v amatérských sdruženích, která napomáhají vzniku nových talentů.

Kreativní klastr Klastr je nástrojem pro řízenou spolupráci, vzniká většinou za specifickým účelem zvýšení efektivity a zisku zúčastněných. Výsledky klastrových iniciativ ukázaly jejich opodstatněnost. M. E. Porter definuje klastr jako dlouholetou součást ekonomického prostředí s geografickou koncentrací obchodu a společností se zapojením průmyslů. „Klastr je geograficky si blízká skupina vzájemně propojených společností a sdružených institucí, propojená ve specifických oblastech, jež jsou jim společné a zároveň komplementární.“ (2005, str. 261)

Klastr, který je schopen sdružit jednotlivé aktéry a vytvořit infrastrukturu pro prosazení společné myšlenky, je bezesporu významným faktorem, jenž může pomoci v prosazení kreativních produktů, kreativních firem, pomoci vzniku kreativních měst a regionů. Guggenheimovo muzeum v Bilbau může být příkladem velmi zdařilé klastrové iniciativy a přeměny kdysi skladištního centra na kulturní a pro návštěvníky velmi zajímavé a v současnosti hodně navštěvované destinace. Projekt byl dílem architekta Franka Owena Gehryho a byl výsledkem unikátní spolupráce mezi Baskickou územní správou, která projekt financovala a je jeho vlastníkem, a nadací Solomon R. Guggenheim Foundation, jež muzeum spravuje a poskytuje jádro umělecké sbírky. Bilbao se tak z turisticky nepříliš zajímavého přístavního města na severu Španělska stalo ikonou moderního


47

Baskicka s pevným místem na světové kulturní mapě. Kreativní klastr bude navržen tak, aby byl tvořen organizacemi a firmami, a to jak z oblasti komerční, tak nekomerční – firmami, jež vytvářejí poptávku po kreativních vstupech a nabídku kreativní produkce a jsou plně komercionalizované, ale i organizacemi a institucemi, jež hrají roli podpůrnou. Ke spolupráci byli vyzváni aktéři, jako jsou firmy působící v kreativním průmyslu, kreativní jedinci, tvůrci regionální politiky, nejsilnější podnikatelské společnosti v regionu a instituce vysokoškolského vzdělávání.

sektor, sektor kreativního průmyslu, jenž má silný růstový potenciál, a odvrátit jejich zahleděnost od pouze výrobních a průmyslových odvětví směrem k podpoře umění, kultury, vzdělání, vědy a kreativity jako takové. Kulturní a kreativní sektory mají totiž pozitivní dopad na společensko-ekonomické prostředí a posilují inovace v dalších odvětvích ekonomiky.

Doc. Ing. Jitka Kloudová, Ph. D., vystudovala Fakultu managementu a ekonomie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, Národohospodářskou fakultu Vysoké školy ekonomické v Praze a Podnikatelskou fakultu Vyššího učení technického v Brně. Je autorkou publikace Kreativní ekonomika – Trendy, výzvy, příležitosti a dalších několik knih a skript i mnoha desítek odborných článků. Přednáší na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně a na Paneurópské vysoké škole v Bratislavě.

Odkazy: http://web.fame.utb. cz/?id=0_2_2_1&iid=0&lang=cs&type=0&l_ id=162&nopriloha=

Neméně důležitým cílem, který jsme si stanovili v rámci projektu, je také nastartovat proces veřejné diskuse o významu kreativního průmyslu pro rozvoj regionu a jednotlivých měst a upozornit tak regionální politiky a stratégy na nový a velmi významný


48

Tereza Chrástová Kancelář strategie města, Magistrát města Brna

Kreativní centrum Brno – zkušenosti z přípravy projektu K mé prezentaci mě inspirovala Ave, protože na jejím příkladu vidím, že to, na čem pracujeme, má opravdu smysl a už se to i někde jinde realizuje. Takže vám představím, co v Brně vymýšlíme. Co to je Kreativní centrum Brno? Projekt se poprvé objevil v Regionální inovační strategii Jihomoravského kraje 3 jako jeden z projektů této strategie pod názvem Inkubátor/Vědecko-technický park pro kreativní průmysl. Tento projekt se rozjel ve spolupráci Jihomoravského inovačního centra a Jihomoravského kraje. Dokonce se vytipovala budova, kde by tento inkubátor měl být umístěn, ale vše se událo, aniž by se někdo zeptal kreativců, jestli tam vůbec budou chtít tvořit, zda tam budou

dojíždět a tak dále. Navíc vytipovaná budova je památkově chráněná a nešly by na ní udělat úpravy, které by pro některé kreativní profese byly potřeba (odvětrávání, prosvětlení atd.). I z jiných důvodů nakonec z tohoto projektu sešlo, a když se ho ujalo město Brno, pojalo ho zase trochu jinak. Nejprve jsme se potkávali s různými kreativními lidmi, napřed z okruhu známých a tento okruh se postupně rozšiřoval, protože se o tom leckdo dozvěděl, po Brně se rozkřiklo, že máme zájem vytvořit kreativní centrum. Lidé se ptali, co to je, jak se tam mohou uplatnit. Kromě architektů a designérů to byli např. také fotografové, výtvarníci, módní návrháři. Říkali nám svoje připomínky, co by tam chtěli (včetně stojanů na kola) nebo jak by si centrum představovali. Abyste takový projekt mohli dělat, musíte vybrat lokalitu, ve které se lidem bude chtít něco dělat. Objektů vhodných pro kreativní centrum je v Brně hodně,


49

ve městě je mnoho starých opuštěných továren a ne všechny jsou v soukromých rukách. Ve spolupráci s Jihomoravským inovačním centrem jsme vzali kreativce, šli jsme se po vytipovaných objektech a lokalitách projít a ptali jsme se jich, co se jim na nich nelíbí, nebo naopak líbí, zda by tam chtěli pracovat. Ale to není jen tak, objektů je sice hodně, ale ne každý je vhodný, dostupný z centra, v lokalitě, ve které by si kreativci mohli pronajmout relativně levně byt nebo tam jednoduše dojíždět, v lokalitě, která je zajímá.

národnostní menšiny a mladí lidé, oblast má určitě velký potenciál. Často připodobňuji oblast kolem Cejlu k východnímu Glasgow nebo k části východního Londýna kolem Hoxton Square. Tato oblast nebyla nikdy moc klidná a bezpečná, ale pozvedlo ji to, že se do ní stěhují kreativní lidé a jsou v ní různé ateliéry a studia, probíhají v ní různorodé kreativní aktivity. Na druhou stranu je třeba přiznat, že tím, že se oblast stává „trendy“, začínají se zvedat i ceny nájemného, což je vlastně i negativní efekt přeměny čtvrti.

Nakonec byl vybrán objekt v majetku města. Město ho prodávalo a neprodalo, nevědělo si s ním rady. Od 18. století to bylo vězení, potom na chvíli sirotčinec, potom znovu vězení, vojenská káznice, archiv. Celkově objekt a lokalita kolem něj nemá moc dobré PR. Podle mě se ale nachází ve velice zajímavém místě mezi ulicemi Cejl a Bratislavská blízko centra, bydlí tam rozmanité

Proč kreativní centrum vůbec chceme dělat? V Brně je poměrně velké množství lidí, kteří absolvují vysoké školy s uměleckým zaměřením, a přesto pak nemají nápady, kde je realizovat, anebo neví, jak začít, a v tom případě míří do Prahy nebo pryč z České republiky. V Brně už některé budovy fungují jako ateliéry a dílny, divadelní prostory – Vlněna, Zbrojovka, MEZ či


50

bývalý pivovar Briess. Soukromý majitel objekt pronajme lidem, kteří v něm pak několik měsíců nebo i let pracují, ale často se stane, že majitel změní svoje záměry, budovu rekonstruuje a ateliéry se ruší. Někomu krátkodobý pronájem vyhovuje. Ale pro spoustu lidí je to velká nejistota, nechtějí někde budovat studio s vědomím toho, že je to jen na chvíli, to už mají často za sebou a třeba i v zahraničí. Potřebují stabilnější místo ke své činnosti a práci. Můžeme tedy pomoci šikovným lidem najít místo, kde mohou pracovat a spolupracovat, a třeba se i díky tomu větší firmy zaměřené na kreativní průmysly dostanou do Brna. Důležité taky je, že kreativní lidé mohou pomoci městské části, ve které se vytipovaný objekt bývalé káznice nachází, to vidím jako velké pozitivum. I z důvodu velikosti objektu a s vyhlídkou výhodné spolupráce různě zaměřených

lidí jsme původní vizi pouhého inkubátoru, kde se lidé naučí podnikat, rozšířili i o prostory pro umělce (ateliéry, různé zkušebny, ubytování) a pak také prostory pro veřejnost (galerii, kavárnu, divadelní sál, místo pro workshopy), protože chceme do centra dostat různorodé lidi. Ale to, co nakonec v objektu bude, musí rozhodnout ti, kteří v něm budou pracovat. V káznici zatím proběhly Městské zásahy, Dny evropského dědictví, mezinárodní workshop studentů architektury, výstava fotografií Photogenie a divadelní představení Divadla Feste. Abychom pozvedli povědomí o důležitosti podpory kreativity i u těch, kteří ve městě rozhodují, uspořádali jsme v prosinci 2010 konferenci Kreativní Brno. Jestli se ptáte, kolik přišlo politiků, pak slovy jeden. Přijeli ale zahraniční hosté se zkušenostmi


51

z podobných projektů, například z Holandska, Velké Británie či Německa, takže myslím, že se konference docela povedla. A jak to vypadá v současné době? Město projekt podporuje. Řízení bude předáno manažerovi, který za projekt bude zodpovídat a bude ho tlačit dopředu. Bude spolupracovat s co nejširší sítí kreativních lidí a neziskových organizací nejen z okolí káznice, chceme spolupracovat i s vysokými školami. Připraví se koncept projektu, který například zjistí, jaké jsou ve městě zastoupené kreativní průmysly (design, architektura nebo třeba módní návrhářství), kdo jsou hlavní stakeholdeři projektu, jak má být projekt řízen (protože už nyní je jasné, že ho nemůže řídit město). Podle „náplně centra“, tedy podle toho, co v něm všechno bude, jaké aktivity budou probíhat, se udělá tzv. „grant scan“ – zjistí se možné financování. Abychom si

ujasnili, v jakém je bývalá káznice stavu, bude proveden stavebně-technický průzkum objektu. Snažíme se kreativní centrum nedělat jako umělý projekt ve stylu „město se rozhodlo, a proto to tak bude“. Snažíme se dělat projekt pro lidi s lidmi. To byla malá zpráva o tom, jak to v Brně žije, děkuji vám za pozornost. Pokud máte nějaké dotazy, tak je samozřejmě ráda zodpovím.

Mgr. Tereza Chrástová vystudovala bohemistiku a historii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Pět let žila ve Skotsku, kde učila český jazyk a literaturu na katedře slovanských studií a Language School na University of Glasgow, pracovala jako tlumočnice a překladatelka pro Glasgow City Council. Po návratu do České republiky pracovala na Odboru zahraničních vztahů. V současnosti studuje arteterapii na Masarykově univerzitě a pracuje v Kanceláři strategie města na Magistrátu města Brna. Odkazy: www.kreativnibrno.cz


52

Tomáš Novotný Úřad Regionální rady regionu soudržnosti Střední Čechy

Financování kreativních a inovativních projektů z ROP SČ Dobrý den, předem musím říct, že děkuji za pozvání. Pohybuji se asi deset let v oblasti evropských fondů a dotačního financování v oblasti životního prostředí a infrastruktury. Můj příspěvek bude hlavně o současných typech projektových dotací. Funguje 17 dotačních programů EU. Ty se samozřejmě týkají i středních Čech, některé projekty jsou také navázány na oblast kultury. Chtěl bych vám tedy přiblížit, jaké projekty financujeme v současné době, a proto je také pro mě velice cenné se konference účastnit. Hodně lidí začíná připravovat projekty v oblasti kulturních a kreativních průmyslů, kterých se tato

konference týká. V regionální dotační agendě v následujícím období mezi lety 2014–2020 bude možné čerpat prostředky z fondů Evropské unie. Dám vám velice stručnou informaci a řeknu, jak to funguje, protože řada projektů by bez finančních dotací nemohla být realizována a fondy EU jsou velice významným činitelem v oblasti kreativních a inovativních projektů. Česká republika má v současné době k dispozici asi 750 mld. korun, z toho střední Čechy spadají do té nižší finanční skupiny s 15 mld. korun. Hlavními žadateli bývají města a obce a jedná se o infrastrukturu projektů od oblasti dopravy po cestovní ruch. Z těchto peněz je také dotována kultura. Sedm regionálních operačních programů spravují ministerstva. V budoucím období máme ambici spravovat i agendy, které má v současné době na starosti ministerstvo. Například Kutná Hora patří mezi města, která


53

mají absolutně nejrozsáhlejší čerpání dotací. Využila všechny typy investic ve Středočeském kraji a pro střední Čechy ať už při rekonstrukci městského divadla, informačního centra sociálních služeb, při agendě řízení cestovního ruchu, vybudovali nově spolkový dům a rekonstruovali městské centrum. Abyste měli představu, jaké typy projektů v současné době děláme: Teď bude například financován velký projekt Jezuitské koleje. Je to další typ projektu, který se chová jako inovativní a přínosný, byť už nemá přímou vazbu na kulturu. Také například financujeme oblast městské hromadné dopravy na alternativní pohony, tedy velmi široká vazba na životní prostředí. Mladá Boleslav tak získala 11 milionů na autobusy, které splňují normu Euro 5. Naše vize je, že bychom měli pomáhat i rozvoji českého průmyslu.

Dalším typem projektu je financování zdravotnických zařízení, mimo jiné také pro střední Čechy a je to pro nás velice přínosné. Například v Kolíně jsme dotovali nákup zdravotních technologií asi za miliardu, a ty jsou již v provozu. Touto škálou projektů jsem vám chtěl ukázat, jaké typy projektů se financují v současné době. Naše fondy jsou určeny pro velké infrastrukturální projekty meziregionálního charakteru. Z mé strany to byl spíše úvod do oblasti financí a evropských finančních fondů. Děkuji za pozornost.

JUDr. Ing. Tomáš Novotný, Ph. D., v letech 1991–1997 studoval PF UK, specializace právo Evropských společenství. Studoval též na VŠE Fakultu mezinárodních vztahů, studijní obor mezinárodní obchod (Ing.). V letech 1997–1998 tajemník organizačního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, 1998–2000 expert IPB pro EU, 2000–2002 náměstek ředitele Státního fondu životního prostředí, 2002–2006 náměstek ministra životního prostředí a ředitel sekce zahraničních vazeb na MŽP (SAO v resortu životního prostředí – sektorový schvalující úředník odpovědný za fondy EU), hlavní vyjednavač s DG Regio v oblasti fondů EU a životního prostředí. V letech 2006–2008 pracoval v Technoexportu, a. s., v roce 2008 se stal členem týmu poradců Ministerstva průmyslu a obchodu Rumunska v oblasti strukturálních fondů EU. Mluví anglicky, španělsky a rusky. Odkazy: www.ropstrednicechy.cz


54

3

Řečníci a Prezentace – Podnikání v oblasti kreativních a kulturních průmyslů v České republice »

Petr Hájek The Chemistry Gallery

Dobrý den, jmenuji se Petr Hájek a jsem ředitelem The Chemistry Gallery. Vzhledem k tomu, že se tento příspěvek týká kreativních a kulturních průmyslů, připravil jsem si krátkou prezentaci, která shrnuje činnost naší galerie. Na závěr bych se pak rád zamyslel nad možnostmi financování a získávání prostředků z veřejných zdrojů. Na začátku bych měl zmínit, že hlavním posláním The Chemistry Gallery je seriózní prezentace mladých začínajících umělců. To znamená, že prezentujeme díla autorů do 35 let, což je naše věková hranice. Činnost jsme zahájili v říjnu roku 2008 a od té doby jsme zaznamenali několik úspěchů a získali různá ocenění. Jedná se například o cenu UniCredit Bank Art Prague Young Award, kterou v roce 2009 obdržela samotná galerie a v roce 2010 a 2011

ji získali umělci, které jsme v galerii prezentovali. Dále jsme byli v roce 2009 oceněni za originální místo projektem BU2R a také za webovou prezentaci, za niž jsme dostali cenu Galerie týdne na serveru Artween.com. Od října 2008 do roku 2010 jsme sídlili v malém prostoru na Vinohradech. Začátkem letošního roku jsme se přesunuli do třikrát většího prostoru v ulici U Lužického semináře v centru města, kam bych vás rád pozval na návštěvu. V současné době tvoří tým galerie asi osm lidí. Někteří jsou zaměstnáni, jiní jsou stážisti, ať už placení či neplacení. S ohledem na téma tohoto bloku mi připadá zajímavé financování galerie a specificky možnost získání podpory z veřejných zdrojů. The Chemistry Gallery je soukromým projektem. To znamená, že galerie je


56

financována ze soukromých zdrojů a z prodejů uměleckých děl. Sám jsem byl ze začátku k získávání grantů na její provoz skeptický. Měl jsem za to, že soukromý projekt by měl být schopen fungovat bez podpory z veřejných rozpočtů. Postupem času jsem tento názor změnil. Zjistil jsem totiž, že tyto finance představují prostředky, jež se dají použít na činnosti, na které by jinak peníze nebyly. Již během prvního roku činnosti jsme podali pár žádostí o grant a v letech 2009 a 2010 jsme získali podporu od městské části Praha 2. V obou případech to byla sice jen malá částka, která představovala asi 2 % z celkových nákladů na provoz galerie, ale přesto nám pomohla pokrýt určité marketingové výdaje, jež bychom jinak nebyli schopni zaplatit. V letošním roce nám byl od Magistrátu hl. m. Prahy přiznán grant, který odpovídá přibližně 10 % nákladů na provoz galerie. Díky tomu si budeme moci v oblasti marketingu dovolit o něco více –

budeme moci vytisknout katalogy jak k výstavám, tak jednotlivým umělcům. Chtěl bych ještě zmínit téma, které se týká podpory ze strany firem. Domnívám se, že kulturní projekty by měly umět získat prostředky i ze soukromých zdrojů a přicházet s nápady zajímavými pro komerční firmy. Výsledek našeho jednání v této oblasti prozatím není moc dobrý, což je jedna z věcí, kterou bych rád do budoucna změnil. Doposud jsme od firem získávali pouze malé částky, popřípadě nějakou barterovou podporu na konkrétní akce, a to zpravidla od firem, které podobné projekty pravidelně podporují, například Red Bull, Budvar a podobných. Pokud se na strukturu financování podívám reálně, chtěl bych, aby v budoucnu přibližně 20 % rozpočtu bylo hrazeno z veřejných zdrojů a zbytek z hlavní činnosti galerie (prodej obrazů), popřípadě z prostředků soukromých firem či vlastníků galerie.


57

Chtěl bych zmínit, že kulturní projekty jsou často brány jako vysavače na peníze, ale nemyslím si, že by to tak skutečně bylo. V ČR, ale nejenom v naší zemi existuje řada podpor pro normální výrobní podniky, čímž jsem se docela dlouho ve svém profesním životě zabýval. Tím chci naznačit, že nejenom kulturní projekty typu galerie, výstava, koncert atp. žádají o podporu ať už z EU nebo z jiných mezinárodních programů, ale existuje i řada komerčních projektů, které dostávají prostředky, a mám za to, že veřejných prostředků je do těchto oblastí poskytováno mnohonásobně více. Důvody jsou asi nasnadě – podpora podnikání zvyšuje zaměstnanost. Podpora kultury má ale podle mého názoru stejné efekty a může vést k týmž výsledkům. Nakonec bych se chtěl zamyslet nad možnostmi ideální podpory kulturních podniků ze strany veřejné sféry. Na první místo mezi vhodnými alternativami

bych zmínil podporu osobních nákladů. Z jednoduchého důvodu – není levnou záležitostí vybudovat tým lidí, kteří jsou znalí ve svém oboru a mnohdy vystudovali jednu nebo dvě vysoké školy (můžu zmínit třeba dějiny umění nebo arts management). Hradit platy a honoráře z příjmů, které pocházejí z nejistých zdrojů, je celkem náročné. V tom vidím velkou možnost, kde se podpora z veřejných rozpočtů může opravdu hodit. Další nákladnou položkou jsou katalogy umělců. Podle mého názoru jsou tyto prostředky vynaložené obecně prospěšným způsobem. Umělci často působí jako reprezentanti České republiky, a proto mohou právě tyto materiály různými způsoby posloužit jako prezentace. Další možností, jak může veřejná sféra pomoci, je například podpora při hledání vhodného prostoru a diskuse o rozumné výši nájemného. Nejde o to, aby nájemné bylo přehnaně


58

nízké, nicméně aby bylo pro kulturní organizace únosné. Další možností vhodné dotace jsou granty na realizaci projektů s mezinárodním přesahem. To je často typ projektů, který není možné hradit pouze ze soukromých zdrojů. Nakonec bych se chtěl na obecné rovině zamyslet nad mecenášstvím. To se týká jak firem, tak i jednotlivců. Mám pocit, že v ČR není tradice mecenášství zakořeněná, a je to jeden z problémů, jehož řešení naši společnost ještě čeká. Podíváme-li se do západní Evropy, tam je tento prostředek sponzoringu kultury daleko více rozvinutý.

Petr Hájek vystudoval PF UK v Praze. V současnosti pracuje jako manažer zodpovědný za rozvoj obchodu oddělení auditních služeb mezinárodní konzultační společnosti PricewaterhouseCoopers. Je předsedou kontrolní komise Asociace pro zahraniční investice, členem dozorčí rady Nadace OKD, členem správní rady společností Česká inovace, o. p. s., a Zahrada, o. p. s., provozující kulturní centrum Zahrada na Jižním Městě v Praze. Aktivně se věnuje fotbalu a snowboardu. Láska k umění jej provází celý život.

Odkazy: www.thechemistry.cz

Tím bych rád skončil svůj krátký příspěvek. Věřím, že se stane dobrým úvodem k diskusi.


59

Matěj Chabera produktový designér

Představte si zadání: vymyslet jednu věc, s níž jeden člověk, který stojí vedle železniční trati, zastaví rozjetý železniční vagon – 75 kg, 50 tun a jedna věc. Ta věc musí být z jednoho materiálu, musí být pevná a jednoduchá na výrobu. Musí ji umět používat ženy i muži, musí být přenosná v jedné ruce. Nesmí mít žádné pohyblivé části. Musí vydržet a fungovat v jakémkoliv počasí. Brzdný efekt se musí zvyšovat se vzrůstající hmotností vagonu. Jedna věc. A je to věc velmi jednoduchá. Položíte ji na kolej, a čím je ten vagon těžší, tím vzniká větší

tření a tím více to brzdí. Na fotce je právě tahle věc, kterou jsem náhodou objevil. Nevím, kde ji vyrobili, ale je to naprosto geniální věc. Pro moji práci představuje symbolický moment, kdy správně navržená věc radikálně mění nějakou lidskou situaci. Působí to samozřejmě, ale na obrázku vidíte věci, které teď máta na stole před sebou.Jsou všude, jsme obklopeni věcmi, které jsou vytvořené. V této místnosti vidím kromě nás lidí pouze tyto listy ve váze jako přírodní látky. Vše ostatní byl nápad v něčí hlavě. Všechno jsou to vlastně vyrobené produkty. Inovace v designu se nás týká naprosto intenzivně a velmi hmatatelně. I židle, na které sedíte, je design. Během studií v Amsterdamu jsem v prvním ročníku potřeboval udělat několik stejných věcí. Problém byl v tom, že jsem si je vyráběl sám a nakonec ani jeden díl nebyl stejný. Všechny byly


60

křivé a výsledek kvůli tomu nefungoval. Tím jsem si uvědomil, že nejsem dobrý truhlář, moje role je někde jinde. Já musím vědět, co chci. Nemusím být dobrý truhlář. Z toho vyplývá pozice designéra. Já musím vědět, co chci dělat, proč to chci dělat, pro koho to chci dělat, jak to má vypadat a jak to má fungovat. V ideálním scénáři bych tu věc měl zadat někomu, kdo ji na rozdíl ode mě umí udělat přesně. Umí těchto věcí udělat víc a umí si s tím poradit. Je to vztah jednotky z kreativních průmyslů a jednotky z průmyslů výrobních. O něm chci mluvit, podle mého je naprosto zásadní. A to v jakémkoliv měřítku – vytváří podmínky pro reálnou inovaci. Inovace nejsou jen nápady v hlavě. To jsou idey, které mají minimální efekt. Já bych vám mohl donekonečna vysvětlovat, že ta židle, kterou jsem udělal, je nesmírně pohodlná, ale dokud

se na ni neposadíte, nemusíte věřit jedinému slovu. Výše zmíněný vztah je důležitý pro reálný stav věcí, od idey až po vyslovení nějakého zhodnocení v praxi. Je to dost těžký dialog, v němž jdou proti sobě často dost nereálná uvažování nad tím, co je naivní, a co není. Umělec má nějakou ideu, která ho zajímá, a materiál, o němž ví, co se z něj dá vyrobit. Zároveň se chce někam posunout. Výrobce odpovídá fakticky na základě zkušeností za to, kde leží limity možností výroby. Je to vzájemný souboj, a když se jedna strana s druhou popere, tak se vše posune nějak dopředu. Na obrázku vidíte věc, kterou jsem vyvinul s nábytkovou firmou LUGI z Libčic u Prahy. Je to výsledek mojí práce – sada nábytku, která byla vystavena na Designbloku a v Rudolfinu, dostal jsem za ni nominaci na cenu. Je to krásný příklad inovace, která se děje skrze dva vzájemné vklady. Z mojí strany


61

vklad designéra a z jejich strany vklad výrobce. Můj příspěvek spočívá v tom, že jsem dlouhou dobu pozoroval lidi, jejich chování i sám sebe. Mě například vyhovuje při komunikaci stát nebo chodit. Židle, kterou vidíte na obrázku, umožňuje lepší komunikaci, i když někteří lidé sedí a jiní stojí. Jsou situace, kdy máte například schůzku s klientem. Chcete ho posadit, dát mu kafe a ukázat mu nějaké věci. Vy u stolu můžete stát, on sedí a nevzniká mezi vámi žádná hierarchie – oba si hledí přímo do tváře. Další inovací, která z mojí strany vyšla, je několik míst na nábytku, kam se dají pověsit věci. Třeba kabelka, která většinou leží na zemi. Takže s tím já přijdu, řeknu, jaký chci materiál a jak by to mělo vypadat. Několik měsíců spolu řešíme, jak by se ta věc dala zrealizovat a její koncept. To je spolupráce designéra s výrobcem.

Zmíněná spolupráce je ideální moment, kdy se té věci daří, je dobře ekonomicky nastavená a je obchodně vyřešená. Je to tak díky kombinaci zkušeností z mých předchozích zakázek, od mých předchozích klientů a s jejich zkušeností s výrobou to dohromady tvoří ekonomický celek. Beze mě by oni neměli produkt, nebyl by tam žádný posun. Chyběla by inovace ve smyslu tvůrčím, v ideách. A bez výrobců bych měl pět křivých kousků, o kterých jsem mluvil na začátku. Ty by samozřejmě nedávaly smysl. Také je důležité říct, že když se výrobci takhle daří, znamená to konkurenceschopnost na trhu, oboustranný zisk a ve větším měřítku to je o udržení pracovních míst. U nás je hodně výrobců, hodně designérů, nejsou všichni stejní – někteří jsou velmi dobří. Nejsem to jen já, samozřejmě. Ale je to o obou těchto složkách. Mám pocit, že to je obecně nezvládnuté – spolupráce obou


62

stran. Je šokující vidět firmy, které mají 150letou tradici a dělají věci, na které se někdo 30 let bál sáhnout. Jejich myšlenka často je: „Hlavně že se prodávají, nebudeme nic inovovat, ať to zůstane, jak to je.“ Hodně z nich změnilo logo, zabalilo produkty do jiných krabiček, ale pokud tam není ochota udělat odvážný a riskantní krok, dělat chyby a zkoušet věci, které se třeba i tři roky neprodají, nikdo nemůže očekávat žádnou inovaci. Proto se například dějí takové věci, že německý výrobce dvoustěnných skleniček vyrábějící v Asii má větší objem výroby než naše obrovské výrobní haly, které by tento objem snadno převýšily. Myslím si, že by komunikace obou výše zmíněných složek měla probíhat denně. Ta profesionální komunikace, ta interní. Tady nejde o trh a o veřejnost, ale o zaopatření vztahu. Tak, aby se budovala šance potkat se mnohem dřív než na veletrhu. Na veletrhu se nic

nevyřeší, tam jsou ukazovány hotové výsledky. Je to vlastně umělá situace, protože práce se děje úplně jinde. Začít je potřeba na začátku. Já si představuji neutrální platformu, která by mohla vzniknout a která by se starala o pěstování a kvalitu profesionálních vztahů a usilovala by o vzájemnou důvěru. Bylo by vidět, v čem se obě strany na sebe mohou spolehnout. Znám spoustu kolegů, kteří dělají skvělé věci, ale vůbec nevědí, jak je dotáhnout k výrobě. Cítím, že je potřeba nalézt nový způsob, jak podporovat vztahy v českém prostředí a jak vytěžit maximum ze vztahů subjektů z kreativních průmyslů a z výroby.

Matěj Chabera v letech 1996–2002 studoval The English College v Praze. Během tohoto studia navštěvoval také kurzy kresby (např. prof. Jirků na VŠUP). Jeho širší zájem o umění dokazuje studium hry na bicí soupravu na Pražské konzervatoři u prof. Adamce. V letech 2002–2005 navštěvoval přednášky historické antropologie a dějin umění na FHS UK v Praze. Od roku 2005 do roku 2008 studoval grafický design a design v architektuře na Gerrit Rietveld Academii v Amsterdamu. V roce 1999 bylo jeho dílo vybráno do stálých sbírek designu University of Cambridge, v roce 2007 se stal finalistou mezinárodní soutěže o nové logo pro OSN, v roce 2009 finalistou mezinárodní soutěže Peroni-Nastro Azzuro-Alessi, Blue Ribbon Design Awards, roku 2011 byl nominován na Cenu Czech Grand Design 2010 v kategorii Objev roku. Mezi jeho realizované idey patří např. lavice Bench 01, univerzální nástroj Tool 01, bronzová Barovka 01 a kolekce nábytku Set 01 pro firmu LUGI. Odkazy: www.matejchabera.com

Děkuji za pozornost.


63

Jiří Sulženko KC Zahrada

Hezké odpoledne, dámy a pánové, děkuji za pěkný úvod a za možnost prezentace práce, kterou v Jižním Městě děláme. Na začátku svého příspěvku bych chtěl uvést kontext, v němž KC Zahrada provozujeme. Jižní Město je největší sídliště v České republice, v letech 1980–1990 narostl počet jeho obyvatel desetkrát. Mezi lidmi je rozšířena jeho špatná pověst, sídliště není moc populární. Naše obecně prospěšná společnost přišla v roce 2007 do kulturního centra, které bylo tou dobou nově vybudované. Pro 80 000 lidí to ale nestačí. Naše úkoly jsme cítili takto: inspirovat, kultivovat a posunout kulturu v Jižním Městě. Pohled, který jsme na věc měli, byl inspirován kulturními centry v Evropě a vlastními zkušenostmi z různých jiných projektů.

První kontakt s místními nebyl pozitivní. Nechtěli s námi spolupracovat, komunikovat, zapojovat se do aktivit. Museli jsme přijít s kreativním řešením tohoto problému. Bylo zbytečné pořádat divadelní představení, koncerty, workshopy v kulturním sále, kam se všichni báli přijít. Přišli jsme proto s konceptem akcí ve veřejném prostoru a několika festivalů. Největší z nich dostal název Street for Art. Cílem tohoto festivalu je vytvářet platformu pro setkávání lidí v uměleckých aktivitách, které je zapojují. Cesta k tomuto konceptu byla trnitá. Například festival Hudba mezi bloky moc diváků v prvním ročníku nepřilákal, od té doby se nám však leccos podařilo změnit. Zvolili jsme cestu, na které se současné umění v ulicích snaží narušovat každodenní zkušenost obyvatel Jižního Města. Dalším krokem bylo aktivně zapojit obyvatele. Naší vizí je partnerství mezi obyvateli města, mezi umělci a mezi


64

těmi, kdo ovlivňují vzhled města – developery, politiky, byznysmeny. Pozvali jsme berlínské Raumlabor s projektem Kitchen monument, snažili jsme se také oživit historii – upozornit lidi na to, aby si vzpomněli, jak to na Jižním Městě vypadalo dříve. Například Stará pošta, která stojí uprostřed Centrálního parku, dostala díky speciálním videoprojekcím fasádu stanice metra, hospody, katedrály nebo nočního klubu. Další ročník festivalu Street for Art přinesl projekt Blox by Touax, dočasné centrum pro současné umění postavené z 18 stavebních buněk. Tím byla nastolena cesta k debatě o rozvoji infrastruktury. Spolu s British Council a ProCulture jsme uspořádali pro obyvatele Prahy 11 Future City Game, kde se mohli vyjádřit k tomu, co by na Jižním Městě chtěli v oblasti kultury mít. Těch 19 lidí, co se z 80 000 obyvatel Jižního Města sešlo, si přálo, aby v Centrálním parku vyrostlo komunitní centrum, tedy na místě

k tomu určeném. Nakonec se nám ho na krátkou dobu festivalu Street for Art povedlo realizovat poblíž metra. Future City Game nám pomohlo navázat kontakt s místními lidmi a spolu s nimi jsme vygenerovali další nápady. Naše aktivity také pomáhají vylepšovat negativní pověst sídlišť. Je pravda, že to, co děláme, je jedno z mála pozitivních témat, o kterých se v souvislosti se sídlišti píše. Letos bude hlavním tématem festivalu Street for Art veřejný prostor, o kterém bychom s obyvateli rádi mluvili během celého festivalu i plánovaných diskusí. Také bychom chtěli zjistit, jakou úlohu budeme v budoucnu hrát jako nezisková organizace mezi byznysmeny, veřejností a veřejným prostorem. Máme vizi skutečného partnerství. To však není v Čechách moc zakořeněné. Mám pocit podobně jako Matěj Chabera, že partnerství mezi městem,


65

developerem, lidmi a dalšími účastníky této problematiky nemá podmínky pro to, aby vzniklo a dobře se rozvíjelo. Mě v tomto velmi inspirovala knížka Changing the Performance autorky Julie Rowntreeové, v níž je ukázána možnost navázání partnerství mezi byznysem a divadelním festivalem. Nám se, myslím si, daří toto partnerství trochu otevírat. Například mezi námi a sousedy. Pořádáme proto třeba workshopy na výrobu laviček. Je to vidět i v propojení s byznysem, kdy náš festival kreativním způsobem zapojuje deník Metro do prezentace. Partnerství máme i s velkou stavební firmou Skanska, která nám navrhla rozšířit koncept malého festivalu o velkou halu, jejíž jedna stěna bude mít 30 metrů. V rámci partnerství jsme připravili speciální debatu zaměstnanců Skansky s architekty, s nimiž se nemohou běžně neformálně setkat při jiné příležitosti.

Přesto většinou narážíme na to, že komerční firmy nejsou na taková partnerství připravené, jsou skeptické a nejsou ochotné věnovat čas kreativní debatě. My přicházíme s řadou konceptů s vědomím, že musíme nabídnout něco, co je prospěšné jak pro nás, tak pro partnera z byznysu. Bohužel, lidé z firem často našim nápadům naslouchat nechtějí. Pevně věřím, že tahle situace se v budoucnosti změní. Děkuji za pozornost.

Jiří Sulženko patří k zakládajícím členům týmu kulturního centra Zahrada na Jižním Městě v Praze, nyní je ředitelem obecně prospěšné společnosti Kulturní Jižní Město. Jednou z hlavních aktivit Zahrady je kultivace veřejného prostoru sídliště prostřednictvím umění ve všech jeho podobách. Od roku 2008 Zahrada pořádá festival Street for Art, jediný festival o veřejném prostoru a komunitním umění v České republice. Jiří Sulženko je absolventem katedry produkce pražské DAMU, působil jako marketingový manažer Divadla Archa a manažer divadelního uskupení SKUTR. Od roku 2009 je pedagogem katedry produkce na DAMU v Praze.

Odkazy: www.kczahrada.cz


66

Jindra Zemanová MeetFactory

Dobrý den, ráda bych vám představila projekt MeetFactory. Jak je již z názvu patrné, MeetFactory je továrna na setkávání a jejím hlavním cílem je, aby se v ní potkávali zahraniční i tuzemští umělci. Budova MeetFactory se nachází uprostřed kolejiště nedaleko Smíchovského nádraží. Chtěla bych vám přiblížit historii jak našeho sdružení, tak budovy, v níž sídlíme. V budově byla v 19. století původně sklárna, coby součást komplexu pivovaru a lihovaru. V roce 2005 jsme budovu, která má 5000 m2, rekonstruovali a dnes je z ní centrum moderního umění. Museli jsme vyvézt několik tun odpadu, než jsme budovu uvedli do současného stavu. Na rekonstrukci padlo 9 000 000 Kč, které jsme dostali od komerčních

subjektů. Objekt máme v nájmu od hl. m. Prahy za symbolickou korunu ročně. Tuto podmínku jsme dostali za to, že jsme investovali peníze do rekonstrukce. Ve správní radě, která centrum otevřela a realizovala, jsou David Koller, Alice Nellis a David Černý. Provoz byl odstartován na podzim roku 2007, v roce 2008 jsme začali fungovat v plném programovém spektru. V MeetFactory nás pracuje dvanáct,


67

k tomu deset stálých spolupracovníků a desítky osvědčených dodavatelů služeb – ochranka, technici, catering, úklidová firma a další. Tím dáváme možnost práce lidem v našem regionu. Jádrem projektu je rezidenční ateliérový program, je to největší rezidenční program nejen v Praze, ale i v Čechách. Důležitým prvkem je i kvalita rezidenčních umělců a jejich výběr. Výběr je dvoukolový, uchazeči jsou doporučeni zahraničními partnery, poté o jejich užším výběru rozhoduje rada. Pobyty jsou tříměsíční až roční a chceme, aby byly kvalitnější a delší – roční nebo rok a půl, aby toho umělci stačili více vytvořit. Cílem je seznámit zahraniční umělce s naší uměleckou scénou, a aby českým umělcům naopak přinesli zahraniční vlivy. Cílem galerie je propojení domácí a zahraniční scény s progresivním

nebo alternativním nádechem. Díky našim možnostem iniciujeme práci s prostorem a s časem. Máme také divadlo, které taktéž využívá rezidenční pobyty. Pořádáme ateliér performance. Díky pořádání hudebních akcí jsme rozšířili nabídku pražských klubů. Náš záběr je široký: od velkých koncertů po alternativní taneční parties a hudbu vážnou. Filmový klub, který pořádáme, je zaměřen na uměleckou tvorbu. Osvědčily se i letní filmové bloky. Ke všemu patří propagace. Nejsme svázaní formou propagace, jsme svobodní, i co se týká formy plakátů. V oblasti PR máme ještě řadu rezerv, bohužel. Naší specialitou jsou otevřené ateliéry, kdy po dohodě s autorem umožňujeme návštěvu veřejnosti, aby lidé viděli,


68

jak to vypadá v zákulisí ateliérů či divadla. Někdy je to dobrodružné, jindy legrační, ale vždy je to přínosné. Co se týká rozpočtu, jsme obecně prospěšná společnost, jejíž největší příjem tvoří granty z veřejných peněz. Naše účetnictví je tedy kompletně otevřené. V polovině roku jsme otevřeli hudební produkci, která je finančně nejnáročnější. Ráda bych dodala, že pomoc zahraničních partnerů není jenom finanční, ale také obsahová či předvýběrová a vážíme si jí úplně stejně.

Jindra Zemanová pracovala jako asistentka mluvčích Republikového koordinačního centra Občanského fóra, dále na manažerských pozicích (Lucerna – Barrandov, s. r. o., DMMS, s. r. o., RUST, s. r. o., hotel Symposion). Od roku 2003 do roku 2007 byla ředitelkou Linhartovy nadace a od roku 2007 zastává v MeetFactory, o. p. s., pozici projektové manažerky. V roce 2001 pomáhala s realizací původního projektu MeetFactory v Holešovicích. Odkazy: www.meetfactory.cz

Děkuji za pozornost.


69

Autoři příspěvků:

Nigel Bellingham, Jiří Besser, Martin Smith, Karel Barták, Ave Annistenová, Martin Cikánek, Jitka Kloudová, Tereza Chrástová, Tomáš Novotný, Petr Hájek, Matěj Chabera, Jiří Sulženko, Jindra Zemanová Editor:

Roman Martinec Spolupracovali:

Martina Brehmerová, Jakub Nový, Josefína Poláková, Robert Hejzák

Sborník odborných příspěvků z konference

Kreativita a inovace ve městech a regionech České republiky 2.–3. května 2011

Jazykový redaktor:

Petr Lehečka Grafické zpracování:

Milan Stančík Vydal:

Institut umění – Divadelní ústav v Praze ve spolupráci s British Council Česká republika v roce 2011 jako svou 629. publikaci 1. vydání © Institut umění – Divadelní ústav a British Council Česká republika, 2011 Publikace byla vydána v rámci projektu Mapování kulturních a kreativních průmyslů v ČR (DF11P01OVV031), který je podporován z prostředků Programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity Ministerstva kultury ČR. Neprodejné ISBN 978-80-7008-273-7

Konference. Kreativita a inovace ve městech a regionech ČR května 2011

Recommend Documents