KONFERENCE DISTRIKTU 2240

Čtrnáctideník Rotary Clubu Opava International Číslo 10. Ročník II. Vyšlo dne 30. 4. 2012 SLUŽBA NAD VLASTNÍ ZÁJMY

Guvernér Tomáš Lang o konání

KONFERENCE DISTRIKTU 2240 Vážené a milé rotariánky a rotariáni,

druhý polrok každého rotariánskeho roka sa konajú naše najdôležitejšie spoločné akcie, z ktorých PETS a Dištriktné zhromaždenie vytyčujú zásady nasledujúceho roka, a Dištriktnú konferenciu, ktorá hodnotí a uzaviera náš spoločný rok rotariánskej služby. Je to príležitosť kritického hodnotenia, či sa nám podarilo náš spoločný rok naplniť tak, ako sme si to predsavzali a ako sme o úlohách hovorili pri všetkých našich doterajších spoločných stretnutiach. V týchto dňoch – začiatkom apríla 2012 máme možnosť úspešne finišovať v napĺňaní klubových i Matching grantových projektov, v rozšírení členskej základne, úspešne a s radosťou komunikujeme v našich jazykoch s výmennými študentmi a túžobne očakávame návrat našich detí z dlhodobého pobytu v zahraničí, pripravujeme campy a účasť na krátkodobých pobytoch. Jednoducho - prežívame mnohorakosť rotariánskeho klubového života. Máme za sebou nespočetné osobné stretnutia pri mojich návštevách Vašich klubov, priateľské rozhovory a inšpiratívne diskusie, ktoré už aj doteraz priniesli mnohé námety pre skvalitnenie riadenia a usmerňovanie činnosti našich klubov z úrovne dištriktu. Čas sa však zastaviť nedá, organizačný tým RC Nové Zámky už súbežne a intenzívne pracuje na tom, aby vytvoril čo najlepšie podmienky pre naše stretnutie na najväčšej slávnosti každého dištriktu, na Dištriktnej konferencii. Dovoľte mi, aby som Vás čo najsrdečnejšie pozval aj s Vašimi partnerkami, partnermi na toto vrcholné podujatie nášho rotariánskeho roka. Konferencia sa uskutoční v dňoch 18. a 19. mája 2012, v dobe vždy prekrásnej jari na juhu Slovenska. Oboznámte sa s jeho prostredím na http://www.wellnesspatince.sk/ GPS súradnice miesta sú: N47°44’5’’ E18°18’27’’.

Prezident Rotary International Kalyan Banerjee delegoval na našu konferenciu svojho osobného predstaviteľa, ktorým bude rotarián Andrij Bahanič, Past-Guvernér D2230 Ukrajina – Poľsko – Bielorusko. Bude mi cťou uvítať aj ďalších vzácnych zahraničných hostí z bližších i vzdialenejších dištriktov RI. Neodmysliteľnou súčasťou slávnostného večera v sobotu 19. mája bude benefičný spevácky koncert rotariánskych umelcov v réžii a s produkciou člena RC Nové Zámky tenoristu Otokara Kleina a ním pozvaných hostí, tiež rotariánov Novým momentom by mala byť výstava výtvarných diel umelcov tiež z radov členov našich klubov. S ich menami Vás oboznámime, akonáhle budeme mať zaistené organizačné podmienky a ich súhlas s účasťou. Využijúc skúsenosti z plynule uskutočnenej registrácie na minuloročné Dištriktné zhromaždenie v Belej u Štúrova, aj na tohoročnú konferenciu bude registrácia on line. Prístup k registračnému formuláru je – ako ste sa presvedčili - na úvodnej strane našej dištriktnej web-stránky www.rotary2240.org.

(22) KAPITOLKY Z HISTORIE ROTARIÁNSKÉHO HNUTÍ V OPAVĚ Píše Petr Zahnaš

V tomto pokračování našeho seriálu o historii a osobnostech opavského rotariánského hnutí, si stručně připomeneme další významné členy předválečného Rotary clubu Opava. Byli to právě ti, kdo se, po zabrání Sudet hitlerovským Německem z Opavy odstěhovali do vnitrozemí. Zde, v protektorátu, prožili válku a po ní se už do osvobozené Opavy nevrátili. Neznamená to však, že by zůstali, nečiní, že by stáli mimo odborné a společenské dění. Jenom se ztrácejí z našeho regionu a máme o nich tudíž podstatně méně zpráv. Věnujme se tedy dále stručně čtyřem z nich. Byli to prof. František Jermář, JUDr. František Reinelt, Ing. Eduard Jeřábek a PhMg. Ladislav Bílek. Již podle jmen je zřejmé, že se vesměs jednalo o osobnosti českého původu, které do Opavy přišly po vzniku ČSR, aby zajišťovali chod státních úřadů a institucí, ale také osobnosti z podnikatelské, hospodářské nebo obchodní či vědecké oblasti. O prvním z nich se ze seznamu členů opavského klubu, z rotariánského roku 1937/8, dozvídáme: Jméno a povolání: Jermář František, Ing., Dr.; technický rada, zkušební komisař na vysoké škole technické; klasifikace: stavitelství vodní; adresa bytu: ul. Boženy Němcové 9; adresa podniku: Masarykova 37, tel. 200. Z tohoto sdělení pro nás vyplývá informace, že Fr. Jermář byl státním zaměstnancem a pracoval, spolu s okresním hejtmanem Michálkem, na úřadu Slezské zemské vlády. O tom svědčí shodná adresa pracoviště i telefonní číslo. František Jermář se narodil 28. 5. 1891 a zemřel dne 3. 3. 1971. Byl to významný český technik, profesor ČVUT, člen korespondent Československé akademie věd. Pracoval v oboru konstrukcí ve vodním hospodářství, byl konstruktérem zejména jezových staveb. Z jeho konstrukcí, které projektoval a realizoval na Opavsku, si připomeňme především známý „Jermářův samočinný jez“ na Moravici v Opavě Kylešovicích. Najdeme ho pod soutokem Moravice s řekou Hvozdnicí, v blízkosti bývalého kylešovického koupaliště, na začátku náhonu, který zásoboval vodou nejen toto koupaliště, ale také „Mohrův mlýn“ s vodní elektrárnou. Na přiloženém obrázku je fotografie jezu z Gudrichovy Kroniky obce Kylešovic. Po okupaci odešel do Prahy, kde pokračoval v profesní kariéře až do konce války. Po znovuobnovení českého vysokého školství a zahájení výuky na Českém vysokém učení technickém v roce 1945, začal na této vysoké škole vyučovat. Tehdy také dokončil profesuru. Ve studijním roce 1945/46 zde byl přednostou Ústavu meliorací Ing. Dr. Miroslav Jiránek; v dalších letech, až do školního roku 1950/51 bylo vedení Ústavu

meliorací neobsazeno a jeho dočasnou správu postupně vykonávali prof. Emanuel Snížek a právě prof. Ing. Dr. František Jermář. Ve studijním roce 1949/50 dočasného správce Ústavu meliorací prof. Jermáře, suploval Ing. Dr. Vilibald Bezdíček (nar. 12. 11. 1906 ve Vídni, zemřel 13. 8. 1991 v Brně), který se později, v roce 1969, stal na krátkou dobu československým ministrem školství. Vedle své pedagogické činnosti na ČVUT pokračoval prof. Jermář také v konstruktérské a publikační práci. Vedle množství odborných statí vydal také významné publikace. Z nich jmenujme například knihu „Splavnění toků průplavy“ z roku 1954, v níž se prof. Ing. Dr. František Jermář detailně zabývá také problematikou průplavu D-O-L, tedy Dunaj-Odra-Labe. V témže roce 1954 vydává Státní nakladatelství technické literatury v Praze další Jermářovu knihu „Vodní cesty Československa a vodní cesty Sovětského svazu.“ V r. 1959 vydal v Nakladatelství Československé akademie věd v Praze, další publikaci, s názvem „Jezy – stavby a konstrukce“. V této, snad jediné české knize o jezech, od vynikajícího znalce oboru, Františka Jermáře, najdeme například schematický řez vodním dílem Mostového poklopového jezu na řece Bělé. Ten dnes již prakticky neexistuje, zbyl po něm pouze zpevněný břeh řeky s charakteristickým pilířem, se schodovitě vsazenými kamennými kvádry. Pro ilustraci se podívejme alespoň na jeho obrázek z Jermářovy publikace. Jako další z jeho odborných publikací si uveďme například v roce 1953 vydanou knihu „Plnění a prázdnění plavebních komor“ nebo knihu „Jezy hydrostatické a jezy automatické s vyvážením“, kterou o tři roky později, v roce 1956, Jermářovi vydalo opět Státní nakladatelství technické literatury. Za své zásluhy, vynikající odborné znalosti a výsledky byl prof. Ing. Dr. František Jermář, bohužel až v roce 1971, po své smrti, Československou akademií věd vyznamenán. Stal se tak, jako 21. člen korespondent ČSAV, in memoriam, nositelem oborové plakety Františka Křižíka „Za zásluhy v technických vědách“.

„ ZAČAROVANÁ PÍSNIČKA“ pro lidi s handicapem ve 2 kategoriích: 5-15 let, 15 let a více. Letošní IV. ročník byl zahájen oblastními koly v Opavě, která se uskutečnila ve středu 14. 3. 2012 v prostorách Obecního domu Sál purkmistrů a v Kopřivnici v pondělí 26. 3. 2012 v prostorách Technického muzea Tatra Kopřivnice. Slavnostní finále se blíží. Bude v pondělí 21. května v prostorách Kulturního domu Petra Bezruče v Opavě, kde vystoupí finalisté oblastních kol a zástupci nominovaní z celé České a Slovenské republiky. Ti nejlepší vybraní zazpívají v červnu 2012 v polském Krakově na festivalu Zaczarowanej piosenki im. Marka Grechuty. Soutěžící má k dispozici cca 4 minuty čistého času. Zvolí si národní lidovou nebo populární píseň a hudební doprovod má zpravidla jednonástrojový /klavír, kytara, varhany apod./ Pořadatel zajistí na požádání klavírní doprovod. Soutěžní večer hodnotí odborná porota a každý soutěžící dle svého výkonu obdrží od pořadatelů dárek na památku. Bližší informace poskytneme telefonicky, emailem či osobně. RC Opava International; Mgr. Miroslava Melecká 724 066 202 [email protected]

Těšíme se na Vaši účast

POZVÁNKA NA DOBRÝ GOLF Dobrý den milí rotariáni, zdravím Vás a přeposílám pozvánku na 6. ročník golfového turnaje, tentokráte v Karviné. Pokud budete mít zájem si zahrát nebo je přijít podívat prosím potvrďte svou účast na email: [email protected]. S pozdravem Mgr. Simona Mikulínová RC Ostrava International

Následující stránky, které přidává naše redakce, nejsou ničím proti golfu. Jen humorný pohled na drobné momenty historie této krásné hry:

521 let od výnosu skotského parlamentu ohledně gouffu V druhé polovině 15. století rozšířila se epidemie golfu mezi skotským lidem natolik, že parlament se viděl být přinucen k drastickým opatřením a vydával jeden akt za druhým, aby vrátil pálkami švihající lid „zpět k luku a šípu". Zdá se však, že dřívější formy využívání volného času ztratily v té době již značně na přitažlivosti, což však nadřízené úřady obvykle chápou až s náležitým časovým odstupem. Je proto v roce 1491 vydán dosud nejostřejší edikt, obsahující mimo jiné i tato znepokojivě výhružná slova:

„Jest dobře známo, že golféři jsou zvláštní odrůdou podivínů. Od úsvitu do noci se potulují s pálkami, zanedbávajíce svých žen a dětí. I když gouff právě nehrají, žvaní o něm vstávajícelehajíce, a vydávají hrubý peníz za pálky a míče, zatímco jejich rodiny upadají do nedostatku. Golféři se tak stávají nevypočitatelnými a potrhlými! Ano, takové jsou tyto velmi křivé cesty hráčů gouffu." JAK TO VLASTNĚ ZAČALO? Z Vyšehradu je krásně vidět na ostrov nazývaný Císařská louka. Původně to ostrov nebyl. Václav II. chtěl v roce 1267 veřejně se svými hosty oslavit svoji korunovaci, a tak na tomto původním břehu Vltavy uspořádal korunovační hostinu. Od té doby se tomuto místu říkalo Královská louka. Odjakživa bylo toto místo cílem výletů a procházek, konaly se zde i mnohé společenské a sportovní akce. V letech 1899 - 1903 se poblíž tohoto místa začal budovat přístav císaře Františka Josefa a v důsledku toho byla těžena zemina v západní polovině louky tak, že vlastně vznikl necelé dva kilometry dlouhý ostrov, který zůstal jakoby loukou, jenže od té doby loukou Císařskou, když přístav se dnes jmenuje Smíchovský. Je to složité, ale dá se to zapamatovat. Aby se to nepletlo, asi tak rok před tím, než se z Císařské louky stal ostrov, se zde začali scházet první čeští golfisté. Císařská louka v Praze je tedy v historii golfu v českých zemích nazývána „místem, kde létaly první golfové míčky v Čechách“. Míčové hry měli již staří Řekové, Římané, ale také Skotové a Nizozemci. A mezi zástupci posledních dvou národů se vede spor o to, kde vlastně vznikl golf. Jelikož jde o záležitosti staré více než půl tisíciletí, nenašli bychom asi soudce. Leč Skotové mají štěstí. Jakub I. Stuart vydal v roce 1424 edikt, v němž zakazuje hrát o nedělích „hru v kopanou jakož i gouff“. Jenže golf byl nakažlivým. Již o osmdesát let později si Jakub IV. kupuje golfové hole a v druhé polovině šestnáctého století propadá golfu i Marie Stuartovna, tedy ještě předtím, než byla sťata. Dlužno přiznat, že první golfový klub byl založen v roce 1744 v Edinburghu, takže Skotům se, pokud jde o historii golfu, nedá vytknout nic. Nu a pak to šlo trochu rychleji - první golfové hřiště v Charlestonu (USA 1786; jak jinak), 1858 Francie (město Pau) a poté velká vlna rozšíření golfu v Anglii, Austrálii a v USA. Nás to zasáhlo také, právě na Císařské louce rok předtím, než se stala ostrovem. A kdo zde hrál? Továrníci Ringhofferové, jejich ředitel Havrda, také Guth-Jarkovský, tenista Eberman a další. Tak nějak to začalo.

Ke golfu patří i humor. Tak snad dva přímo golfové:

Pan ředitel Mamzermann je sice šťastně ženat, ale honí se za každou sukní. Pro jeho sekretářku Milušku už vůbec není úniku, a tak není divu, že jednoho dne skončí se svým ředitelem ve svém budoáru. Po chvíli divočení je pan ředitel tak znaven, že usne. Probudí se a vidí, že je zle. Tou dobou už bývá obvykle dávno doma. Obléká se

rychle a má zvláštní prosbu na svou sekretářku: "Miluško, skočte dolů na zahradu a zamažte mi trošku, leč viditelně boty trávou a hlínou." Miluška se na nic neptá a učiní. Pan ředitel se dooblékne, doobuje a peláší domů. Tam už čeká jeho velitelka Gunhilda s bandurskou: "Víš kolik je hodin? Kde jsi zase byl?" Mamzermann je viditelně skleslý: "Co bych ti lhal, Gunhildo, přiznávám, že jsem až doteď prožíval vášnivé chvíle u své sekretářky." Gunhilda na něj kouká, všimne si jeho bot a vítězně odpoví: "Prdlajs, se sekretářkou. Prolhanej bastarde, zase jsi byl na golfu!" "Co bys dělal, Mojmíre, kdybych náhle zamřela," ptá se Jindřiška, "oženil by ses znovu?" "Ani nápad," odpoví Mojmír. "A to jako proč?" zbystří Jindřiška, "tobě se nelíbí, být ženatý?" "Ale to víš, že líbí," snaží se zachránit situaci Mojmír. "Tak proč říkáš, že by ses už nikdy neoženil?" doráží Jindřiška. "Já jsem na to nikdy takhle nemyslel," snaží se Mojmír dostat ze šlamastyky, "asi bych se tedy znovu oženil." Jindřiška viditelně zesmutní. "Tak ty by ses tedy znovu oženil…“ Mojmír jenom potichu zaúpí. " A to by sis ji asi přivedl do našeho domu?" ptá se bezbarvě Jindřiška. "A proč by ne," řítí se Mojmír do propasti, "hypotéka je zaplacená, proč ho opouštět." "A tak. A spali byste v naší manželské posteli, kde jsme počali naše děti…?“ pokračuje Jindřiška sebedrásavě. "A kde bychom propánajána měli asi tak spát?" ztrácí Mojmír veškerý glanc. "Že se ptám," pokračuje Jindřiška ve vivisekci, "moji garderóbu, moje šperky, moje golfové hole - to všechno by si klidně užívala?!" "Tvoje golfové hole ne," odpovídá bezmyšlenkovitě zmučený Mojmír, "hole ne. Ona je levák." A takhle se začínalo například před 100 lety v Karlových Varech:

Ze Spojených států amerických píše David Stoczek, mladý synek ze Štěpánkovic

PREZIDENT OBAMA NAŠI NÁVŠTĚVU ZMEŠKAL

Není to tak dávno, kdy jsem psal do tohoto časopisu naposledy, jenže to jsem psal ještě před jedním z největších zážitků mého pobytu. Tím zážitkem byl Rotary Eastern trip - výlet po zajímavých místech západního pobřeží USA. Dne 16. Března jsem vyrazil ze Západní Virginie na sever do hlavního města státu Ohio – Columbus. Tady v krásném hotelu blízko letiště nám začalo naše dobrodružství. Do hotelu se sjelo 94 Rotary výměnných studentů, kteří tráví svoji výměnu v různých koutech USA. Měl jsem možnost potkat lidi z Chile, Peru, Mexika, Brazílie, Francie, Turecka, České Republiky, Norska, Finska, Německa, Španělska, Indie, Taiwanu, Jižní Koreje i Japonska. Prostě multikulturní společnost. Naše cesta z Columbusu vedla do Hlavního města USA – Washington D. C. Zde jsme strávili tři dny. Nejdříve nás čekalo velké množství monumentů jako například Washingtonův monument, Lincolnův monument, památník druhé světové války a války v Koreji. Další den jsme vyrazili do města, kde nás čekal slavný bílý dům. Měli jsme krásné počasí, takže jsem si tuhle návštěvu mohl o to více vychutnat. Je trošku škoda, že k Bílému domu se nedostanete blíž než na sto metrů a stojíte za plotem, okolo kterého stojí stráže a ze střechy Bílého domu vás pozorují snipeři. Tak trošku jsme všichni doufali, že uvidíme amerického prezidenta Obamu, ale ten návštěvu tolika lidí z jiných států zmeškal, protože nebyl doma.

Dalším místem, které jsme navštívili, byl Smithsonian Complex. Je to v podstatě velké náměstí, kde se nacházejí snad všechny druhy muzeí. Jsou tady muzea americké historie, umění, přírody, druhé světové války, Holocaustu a dokonce i muzeum tajných agentů. Nejvíce mě zaujalo muzeum Přírody, kde se natáčel film “Noc v muzeu”. Dalším místem, kde jsme byli, je Capitol. Je to sídlo parlamentu a trošku mě překvapilo, že přes všechny tu ochranu co je ve Washingtonu, nás pustili dovnitř a měli jsme možnost nahlédnout do této “historické” budovy. Mohl jsem tam shlédnout životní velikost kostry tyranousara, lebky pralidí a podobné věci. Také mě zaujala jedna tabule, která zobrazovala populaci na zemi. Nad touto tabulí byl počet lidí na zemi a toto číslo se každou vteřinu měnilo, což mě naprosto šokovalo. Líbil se mi

způsob, jakým byl výlet organizován. Dopolední program jsme vždy trávili dohromady s našima vedoucíma, kteří nás v každém městě a každý den vysadili na určitém místě v daném městě, dali nám čas, kdy nás vyzvednou a my jsme ve skupinkách o čtyřech lidech mohli celé město objevovat sami. Další den jsme celé dopoledne trávili v muzeu Annex – největší muzeum vzdušné a vesmírné technologie na světě. V tomto muzeu jsem viděl svůj první raketoplán v životní velikosti, první letadlo, které vzlétlo do vzduchu, letadlo, které shodilo atomové bomby na Hirošimu a mnoho dalšího. Odpoledne jsme znovu měli čas objevovat město a navštívit všechna muzea. Další den nás čekala cesta do jednoho z největších a nejšílenějších měst v USA – New York. Po příjezdu nás jako první čekala návštěva Ellis Island a slavné sochy Svobody. K soše není jiná možnost dopravy než lodí, takže jsme se všichni nalodili na loď a vypravili jsme se rovnou k ní. Neznám lepší pohled než tenhle. Je to naprosto úžasný zážitek vidět něco, co bylo, je a bude symbolem USA. Trošku se pousmějete, že socha původně pochází z Evropy, ale i tak je to úžasný pohled a pocit stát pod něčím, co je tak obrovské a honosné a co vidíte snad ve všech amerických filmech. Dalším místem, které jsme navštívili, bylo, Time Square. V podstatě náměstí s vysokými budovami a plno reklamami. Zní to v podstatě nudně, ale i tak je to krásný zážitek. Připadal jsem ji jako ve filmu, když jsem tam stál. Také je to místo, kde je snad největší koncentrace obchodů v celém New Yorku, takže pro holky to byl opravdu zážitek. Poté jsem viděl 5th avenue. Dlouhá ulice, kde žijí filmové hvězdy a bohatí lidé. V podstatě na té ulici není nic moc zajímavé, jen ty krásné hotely a budovy a sem tam uvidíte nějaké “nabušené auto”. Trošku jsem doufal, že uvidím nějakou filmovou hvězdu, ale bohužel jsem takové štěstí neměl. Další místa, která jsem viděl, je například Brooklynský most, Central park a památník po neštěstí z 11. Září 2001, což je opravdu silný zážitek. V New Yorku jsem strávil 3 dny, které byly naprosto úžasné. Naše cesta z New Yorku pokračovala do města s bohatou historií Bostonu, kde se nachází i jedna z nejprestižnějších vysokých škol v USA a tím je Harvard. Po příjezdu na Harvard mi celé okolí strašně připomínalo Evropu. Historické budovy, studenti z celého světa a všude takový klid, to všechno navozovalo takovou tu evropskou atmosféru. S kamarádem jsme chtěli navštívit tamější jídelnu, jenže jsme museli mít průkaz, že studujeme na Harvardu, takže nás dovnitř nepustili. Poté vyrazil směr Boston. Naprosto odlišné město od New Yorku. Taky tam najdete vysoké mrakodrapy, ale lidé nejsou tak blázniví jako tam. Všichni měli čas, lidé seděli venku na náměstí a popíjeli kafíčko. Boston mě naprosto uchvátil. Strašně mi to připomínalo domov, takže i proto to byl asi můj nejlepší zážitek z celého výletu. Naše cesta nás poté vedla do posledního města našeho výletu a tím byl Gettysburg. Než jsme ovšem dojeli do Gettysburgu, tak jsme zastavili v Hersey’s výrobně čokolády. Kolem celého komplexu jsou postaveny kolotoče, takže je to takový zábavní park. My jsme měli bohužel smůlu, protože nám v tu dobu pršelo, takže park byl uzavřen, ale pořád jsme mohli shlédnout, jak se vyrábí čokoláda, a mohli jsme si nakoupit nějaké sladkosti za poloviční ceny. Po této návštěvě jsme vyrazili na asi tří hodinovou cestu do Gettysburgu, kde jsme dorazili celkem pozdě v noci. Další den nás čekal poslední den výletu a strávili jsme ho na bojišti v Gettysburgu, kde se v historii odehrála bitva v době občanské války. Celé město je zachováno tak jak to bylo za války, takže jsem si mohl naprosto podrobně představit, jak válka probíhala a jak se museli vojáci cítit. Po té jsme se odebrali na cestu zpátky do Colombusu v Ohiu, kde nás všechny čekali hostující rodiny a jeli jsme domů. Jsem opravdu rád, že jsem se tohoto výletu zúčastnil, protože jsem zde poznal strašně moc lidí z celého světa a doufám, že s některými ještě někdy uvidím. Také jsem viděl místa, o kterých se mi nikdy ani nesnilo, že bych je někdy mohl vidět a už se mi asi nenabídne podobná příležitost vidět tato místa znovu. V červnu mě čeká

ještě jeden výlet a tentokrát to bude na druhou stranu USA a to na západní pobřeží. Uvidím slavná místa jako Los Angeles, San Francisco, Reno, Yellowstone National Park, Grand Canyon a Death Valley. To bude zase zážitek!! Pro list Opavský rotarián napsal a sám sebe nechal vyfotografovat: David Stoczek

A současně s tím, jak naši studenti cestují po Spojených státech, druzí dva naši studenti Juliana Trujillo Cuellar z kolumbijské Bogoty (Distrikt 4290) a Russell Lawrence Osier z USA (Distrikt 7680) cestují i s dalšími studenty našeho distriktu po Evropě. Po návratu slíbili oba našemu listu rozhovor. OPAVSKÝ ROTARIÁN – čtrnáctideník RC Opava International. II. ročník. Vychází každé druhé pondělí v nakladatelství a vydavatelství MORAVSKÁ EXPEDICE®. Odpovědný redaktor: Petr Andrle. Adresa vydavatele: Růžová 14, 746 01 Opava ([email protected] ). Adresa redakce: Petr Andrle, Čeladná 711, 739 12 Čeladná. Tel.: +420 558 431 835; mobil: +420 724 100 646; e-mail: [email protected] Toto číslo 10/2012 vyšlo dne 30. dubna 2012.