KONFERENCE “ARCHITEKTURA MIMO CENTRA” LIBEREC, 14. – 15. BŘEZEN ABSTRAKTY PŘEDNÁŠEK Antoni Domicz, Polsko http://www.domicz.opole.pl/ Rekonstrukce jako příležitost pro novou kvalitu Většina budov postavených v 60. a 70. letech 20. Století nesplňuje požadavky současných technických norem a funkčních kvalit. Kvůli nízké kvalitě technologie používané běhen doby centrálního ekonomického plánování má zhoršování stavů budov negativní důsledky na budoucí moderní využití. Důsledkem jsou časté nesmyslné demolice nebo úplné rekonstrukce, které vedou k pokřivení původní formy. Struktura stávajících budov se však zdá být logická, flexibilní a tím pádem vhodná pro snadné provedení nezbytných změn pro současné potřeby obyvatel i uživatelů. Architektura let 60. a 70. má také neopominutelnou hodnotu estetickou. Realizace několika renovací v Opoli a okolí navržených naší kanceláří v posledních letech vám mohou pomoci posoudit možnosti, které přináší využití stávajících staveb při tvorbě nové estetiky. Každý příklad je jiný, liší se rozsah i měřítko přeměny, stejně jako ekonomické možnosti a funkční potřeby investora. Pro nový projekt je inspirací současná hodnota stávající architektonické podstaty. Je to konkrétní dialog s nedávnou historií. Nakonec jsme nalezli řešení, která by nebyla nalezena, kdybychom nemuseli řešit problémy, které vytvořily stávající místo a jeho kontext.
Irakli Eristavi, Slovenská Republika http://www.zerozero.sk Zerozero Tam a zpátky Přednáška představí práce architektonického ateliéru zerozero. Tento ateliér pracuje v Prešově na východním Slovensku už 11 let. Projekty sahají od malých soukromých domů až po velké veřejné investice. Hlavní realizace tohoto ateliéru jsou výsledkem otevřených veřejných soutěží. Jejich hlavním cílem je revitalizace stávajících urbanistických a architektonických celků. Přednáška shrne tři období práce, ve kterých studio zerozero postoupilo vpřed i ustoupilo vzad ve věci rozsahu projektů, jako jejich typického jevu.
Zdeněk Fránek, Česká republika http://www.franekarchitects.com/ Psychologizující tendence při formování prostoru Zdeněk Fránek vychází z experimentů, které jsou založeny na interdisciplinárním výzkumu prostoru, jeho fyzických, hmotných a duchovních, nehmotných vlastnostech a přednostech v plném rozsahu současného vědění. Výsledky tohoto procesu jsou konkrétní budovy a instalace na výstavách nebo na skutečných staveništích. Zdeněk Fránek pracuje jako architekt po více než 20 let. Postavil mnoho budov, které navrhuje s použitím své filosofie. Většina těchto budov jsou budovy veřejné, z nichž bude značná část prezentována na přednášce spolu s myšlenkami, které jejich projektování určovaly. Druhá část přednášky bude zaměřena na téma práce Zdeňka Fránka: Psychologizující tendence při formování prostoru, objevováním a rozvíjením genia loci krajin a různých druhů míst, zkoumání mimikry v krajině i v městském prostředí, a objevování nového chápání koexistence moderních směrů a historického prostředí. Hlavním cílem tohoto experimentu je pokus vytvořit lepší symbiózu mezi novou budovou, přístavbami nebo novou formou a
cennými historickými budovami v přirozeném prostředí. Jsou to experimenty, které se tak či onak přeměňují do skutečných konceptů a realizací jeho myšlenek ve skutečném světě. Nová budova zrcadlí okolí a transformuje ho do nové formy. Obraz je digitálně zpracován a použit k vytvoření architektonického projektu. Toto se provádí buď adaptací obrazu okolí na povrch budovy, nebo do její celkové struktury, anebo zpracováním a rozřezáním historických forem na pixely, vrstvy a další fragmenty, které se později znovu poskládají pomocí kreativního nebo digitálního klíče. Dalším způsobem he zrcadlit okolí přímo. Tímto způsobem se architektonický produkt stává hrou, která má svou vážnou haptickou složku, ale která také vzbuzuje touhu podílet se na procesu transformace a imaginace.
Murray Fraser, Velká Británie http://iris.ucl.ac.uk/iris/browse/profile?upi=MFRAS70 Poučení z Columbu v Indianě (Learning from Columbus, Indiana) Robert Venturi a Denise Scott Brown vzali v roce 1968 své studenty z Yaleovy university na slavný výlet do Las Vegas v Nevadě, a tím vrhli toto malé hráčské město do popředí architektonických úvah. Jejich záměrem bylo prosadit architekturu jako systém znaků, který by bylo možno použít k útoku na hegemonii poválečného amerického minimalistického, nekomunikativního modernismu. Jejich kniha Learning from las Vegas (1972), se stala základním kamenem toho, co bylo později nazýváno postmodernismem. Ve zpětném pohledu se ukazuje, že by bylo bývalo provokativnější vzít tyto studenty do městečka Columbus ve státě Indiana, což je další malé americké město na středozápadě. Columbus bylo sídlem společnosti Cummins Engine Company, tehdejšího předního výrobce naftových motorů pro nákladní automobily, traktory a další vozidla. J. Irwin Miller, prezident a předseda Cummins Engine Company, smíchal svou lásku ke společenským hodnotám středozápadu a mezinárodní modernistické architektuře a vytvořil – dle obecného mínění – čtvrté nejdůležitější centrum poválečné architektury v USA, které předčí pouze New York, Chicago a Los Angeles. Příběh Millerova prosazování soudobé architektury je fascinující. Je z něj jasně vidět, jak v krátké době od 50. let se Columbus v Indianě stal výkladní skříní předních mladých amerických modernistů a později postmodernistů. Miller toho dosáhl tím, že vytvořil fond, ze kterého se platily všechny honoráře architektů, výměnou za to, že směl osobně vybírat architekta, který budovu navrhne. Patří sem Eero Saarinen, I. M. Pei, SOM, Roche Dinkeloo, Cesar Pelli, Eisenman, Meier a samozřejmě i Venturi Scott Brown. Úmrtím J. Irwina Millera v roce 2004 příběh města Columbus v Indianě končí. A přece zůstává paradigmatem konkrétní vize kulturní syntézy, ve které, můžeme-li parafrázovat samotného Millera, člověk může užívat všech výhod komunity malého města s hodnotami nemodernější metropole. Tato přednáška sleduje tento pozoruhodný příběh a reflektuje z něj to, co nám může něco říci o možnostech architektury mimo hlavní populační centra.
Hans Ibelings, Nizozemí www.architectureobserver.eu Sféra evropské architektury (The province of European architecture) Architektura je do značné míry produktem městské kultury. A naopak, materiální formy města je z velké části výsledkem architektonické kultury. Během posledních 250 let mělo toto spojení architektury a města samozesilující efekt, když se velkoměsta stala tlakovými hrnci
rozvoje architektury. Protože velkoměsta byla nejživějšími místa pro architektonickou kulturu, dostalo se jim nejživější architektury. V porovnání s touto dynamikou jsou malá města a vesnice ekvivalentem pomalu bublajících kastrůlků. Stejně jako většina architektů, i většina kritiků a historiků se zajímá více o architekturu velkoměst než měst malých, a stejně tak architektonická historiografie si více všímá západní Evropy, než východní části tohoto kontinentu, a sleduje spíše slavná jména, než ta, která jsou relativně neznámá. Výsledky méně známých projektantů pracujících na menších místech, konkrétně mimo západní Evropu jsou tudíž trojnásobnými oběťmi obecných předsudků, které v evropské architektonické kultuře převládají. Tato přednáška bude identifikovat takové předsudky jako údajná hierarchie centra a periferie, inovátory a rané i pozdější napodobitele, a také Západ a ten zbytek.
Kengo Kuma, Japonsko http://kkaa.co.jp/ Síla místa (Power of place) Směr naší civilizace vždy řídily přírodní katastrofy, ale velká katastrofa v březnu 2011 se lišila od všech ostatních katastrof počítáno od Lisabonského zemětřesení roku 1755. V roce 2011 byla příroda nesmírně silná, tak jako nikdy předtím. Jakkoli byly stavby „pevné“ nebo „racionální“, tato tsunami spláchla pobřeží Tohoku během několika sekund. Jaderná havárie, která následovala později, ukázala neschopnost „velké a pevné“ architektury. Tváří v tvář radiaci neznamenal beton ani ocel nic, dokonce i přesto, že jaderná energie byla řešením našich tužeb od Lisabonské tragédie stát se většími, silnějšími a efektivnějšími. Nyní, když tento proces zkolaboval, musíme začít od nuly. Dokonce i před březnem 2011 jsem měl po krk masivních betonových a ocelových budov, a začal jsem projektovat řadu menších architektonických děl. Můžete si je postavit sami z materiálů v okolí a být zcela nezávislí na velkých energiích – nebo spíše budete závislí pouze na přírodě a na místní energii. Teď cítím, že celý svět se obrací k malým věcem. Již nejsme pasivní tvorové, které krmí lžičkou obrovský, avšak nespolehlivý systém. Každý jednotlivec začíná tvořit své obydlí sám a získávat energii vlastními prostředky, využívajíc výhod své lokality. Mezi lidmi a místem se vytváří nový vztah.
Petr Kratochvíl, Česká republika http://www.udu.cas.cz/en/petr-kratochvil/ Globalizace a význam místa / Vztah mezi centrem a periferií v době zrychlování globalizace (Globalization and the meaning of place / Relation between centre and periphery in time of accelerating globalization) Tato přednáška se bude zabývat širším koncepčním rámcem projektu „Architektura mimo centra“. Jaký je dnes vztah mezi centrem a periferií? Existuje ještě smysl pro strukturování geografického a sociálního prostoru mezi těmito póly? Jaká je role konkrétního místa jako takového v kontrastu k současným civilizačním tendencím? Jak a do jaké míry může být charakter místa reflektován v architektonických dílech? Tyto analýzy současných tendencí v architektuře budou konfrontovány s teoretickou reflexí globalizace (Zygmunt Bauman, Ulrich Beck, …) a také s přehodnocením kritického regionalismu a některými myšlenkami architekta o smyslu místa.
Shrnutí: Ačkoliv jsem skeptický k možnosti identifikovat některé regionálně specifické směry v architektuře, citlivé propojení s místem je dle mého názoru jednou z mála cest jak dosáhnout autentické originality v dnešním unifikovaném světě. Rolf Kuhn, Německo http://www.iba-see2010.de/en/kontakt/koepfe/inhalte/kuhn.html IBA se pro těžbě v Lužici stala hlavním faktorem proměny krajiny (IBA has become the main factor of landscape reformation after the mining in Lusatia) Před více než 100 lety Německá architektonická výstava vytvořila v Darmstadtu Gesamtkunstwerk a secesi, které se dodnes těší značné pozornosti. Stály tedy proti zjednodušování v architektuře a designu, které byly důsledkem industrializace. IBA v Ruhru transformovala dřívější průmyslovou oblast na výjimečnou industriálně-kulturní krajinu. V letech 200 – 2010 IBA v Lužici přetvořila původní důlní oblast dle zcela nového nápaditého plánu – vytvořila rozsáhlou oblast s jedinečným řetězcem jezer a nových budov. Pod vedením IBA bylo realizováno třicet projektů, které reflektují regionální historii, přítomnost a také budoucnost. IBA Fürst-Püchler-Land tedy vytvořila gigantické krajinné jeviště tím, že propojila procesy a lidi – v administraci, výzkumu, i v umění na regionální, státní a také na mezinárodní úrovni. To lidem umožnilo zapojit se do procesu rekonstrukce krajiny a společné tvorby. IBA také organizovala krajinářské workshopy a turistické výpravy do „krajiny ve výstavbě“. Po dobu deseti let IBA sloužila v Lužici jako hlavní zdroj myšlenek, iniciátor, kvalifikátor a pomocník – vytvořila v oblasti dohromady se společností Lauzitzer und Mitteldeutsche Bergbau-Verwaltungsgesellschaft GmbH jakousi síť rekultivovala bývalé uhelné doly a průmyslové památky. IBA společně s Lužickou krajinou získávaly nový tvar rok za rokem, čistily kořeny regionu, dávaly mu novou tvář a s ní i nový obraz, pozornost a po počáteční skepsi získaly mnoho sympatií.
Eine Internationale Bauausstellung wird zum Motor des Landschaftswandels nach dem Bergbau in der Lausitz Die erste deutsche Bauausstellung vor über 100 Jahren schuf in Darmstadt ein Gesamtkunstwerk im Jugendstil, das bis heute beeindruckt. Sie hielt damit das Verflachen von Architektur und Design als Folge der Industrialisierung auf. Die Bauausstellungen danach zeigten veränderte Wohnlandschaften und Städte. Die IBA im Ruhrgebiet gestaltete vergangene Industriegebiete zu einer außergewöhnlichen Industriekulturlandschaft. Die IBA in der Lausitz eroberte von 2000 bis 2010 die Landschaft nach dem Bergbau neu und entwickelte ideenreich eine völlig neue Landschaft – ein riesiges Areal mit einer einzigartigen Seenkette und neuartigen Bauten. 30 Projekte, die sowohl regionale Geschichte und Gegenwart als auch Zukunft symbolisieren, entstanden unter ihrer Regie. Die IBA FürstPückler-Land schuf damit eine gigantische Landschaftsbühne, brachte Prozesse und Menschen zusammen. In der Verwaltung, in der Forschung, in der Kunst. Regional, national und international. Sie ließ die Menschen am Enstehungsprozess teilhaben und bewegte zum Mitgestalten, organisierte „Landschaftswerkstätten“ und touristische Touren zu den „Landschaftsbaustellen“. Zehn Jahre lang spannte sich die IBA in der Lausitz als Vordenker, Anschieber, Qualifizierer und Helfer wie ein Netzwerk über die Region und begleitete die Lausitzer und Mitteldeutsche Bergbau-Verwaltungsgesellschaft mbH bei der Sanierung einstiger Kohlegruben und Industrierelikte. So nahm die IBA und mit ihr die Lausitzer Landschaft von Jahr zu Jahr eine neue Gestalt an, schlug Wurzeln in der Region, verlieh ihr ein neues Gesicht und damit ein neues Image, gewann Achtung und erntete nach anfänglicher Skepsis viel Sympathie.
Henrieta Moravčíková, Slovenská republika http://www.sav.sk/index.php?lang=en&doc=user-orguser&user_no=1578&action=cv&lang_change=en Mimo centrum: Slovenská architektura okolo roku 2000 (Out of centre: Slovak architecture around 2000) Co lze považovat za centrum Slovenska a co nikoli? Můžeme považovat něco za centrum v zemi, která byla tradičně vždy vnímána a interpretována jako periférie? Obecně vzato, nemůžeme. Avšak v omezeném kontextu Slovenské republiky lze za centrum považovat Bratislavu. Díky fyzickému růstu a vzestupu důležitosti ve 20. století se Bratislava rozvinula ve hlavní město o více než půl milionu obyvatel. Dnes je to jediné místo na Slovensku, které přesahuje sociálními a ekonomickými indikátory evropské standardy. Bratislava představuje také tradiční centrum slovenské architektonické scény. Proto nebude v našem příspěvku Bratislava reflektována. Naopak se zaměříme na obecnou situaci v architektuře na Slovensku a na vybrané fenomény, které ji ovlivňují. Nastíníme topografii slovenské architektonické scény se zaměřením na architektonickou tvorbu ve vybraných regionech a regionálních architektonických centrech. Současně zmíníme některé pozoruhodné architekty, kteří svou práci směřují mimo hlavní město Bratislavu. Antonín Novák, Česká republika http://www.drnh.cz/ Čtyři budovy a jejich města (Four buildings and their towns) Na příkladu 4 budov ve městech Lednice, Mladé Buky, Kroměříž a Litomyšl bych rád ukázal spolupráci našeho týmu architektů Atelier DRNH s jinými subjekty: politiky, úředníky a podnikateli, na tvorbě kvalitní architektury v těchto městech. Chtěl bych popsat začátky této spolupráce, její postup a rozdíly z naší odborné zkušenosti při práci na podobných budovách v Praze nebo v Brně. Po těchto příkladech, které jsou součástí naší více než dvacetileté zkušenosti s projektováním a výstavbou různého druhu bych rád definoval důvody a podmínky pro kvalitní architekturu vznikající (nejen) mimo centra.
Vasa Perovic, Slovinsko Myšlenka místa (The idea of a place) www.bevkperovic.com myšlenka centra a periferie (nebo mimo centra) se zdá být poněkud zastaralá: rozvoj komunikací tento pohled téměř vymazal jak v geografickém tak v kulturním smyslu. Také představa regionálního jazyka (nebo regionalistického přístupu) ze stejného důvodu (i z jiných důvodů) mizí. Avšak představa existence místa, konkrétní polohy, neviděného pouze jako genius loci, ale jako sociální, geografické, kulturní a dokonce i finanční specifikum, podmínku (rozšířený kontext, chcete-li) pro konkrétní projekt stále existuje, a my se ji pokusíme ukázat a vysvětlit pomocí výběru z našich projektů navržených a realizovaných během několika minulých let.
Carme Pigem Barceló, Španělsko http://www.rcrarquitectes.es
Mimo nebo v síti (Outside or net?) Jaké jsou podmínky pro vznik dobré architektury na místech mimo hlavní centra O získávání zakázek: žádný rozdíl mezi veřejnými klienty (protože přicházejí přes soutěže) a soukromí klienti obvykle závisí na mezilidských vztazích. O životním stylu: závisí na typologii, ale nikoli v hlavním smyslu toho, jak ji architektura chápe, jako kombinaci 2 otázek (co –krátce- a kde –místo-), na které se hledá odpověď JAK, prostřednictvím kreativity architekta, který architektuře vtiskuje duši. O pravidlech: nezávisí na místě, ale pravidla architekturu ovlivňují vždy špatně. O kultuře: kulturní kontext vždy ovlivňuje osobní kreativitu, protože kulturní kontext tvoří lidé, samozřejmě v kombinaci s každodenně pěstovanou kulturou odevšad. Nejhorší ze všeho je být daleko od university. O udržitelnosti: většina pochází z motorů a zařízení, které mění zdroje energie více než typologie nebo stavby, které pomáhají klimatu a světelné pohodě pasivně, a to je to, co nás zajímá nejvíce. O přítomnosti: Dnes, díky síti je možné žít a pracovat vně a přesto uvnitř světa, což dříve nešlo!
John O´Reilly, Irsko www.jorarchitect.com Když odlehlost je výhodou (The Advantage of Being Remote) Obecná otázka, nastolená TUL pro tuto konferenci je: „Co umožňuje kvalitní architektuře, aby prorazila na odlehlých místech?“ Žiji a pracuji na docela odlehlém místě, takže si musím myslet, že zabývat se architekturou na takovém místě je výhoda! Mluvím jako někdo, jehož praxe zahrnuje veřejné projekty, rodinné domy a soukromé ateliéry a pracovní prostory. Popíšu pozadí své praxe a projektů: Charakter klienta na „odlehlém“ místě. Typ projektů, které požadují. Místo, kde žijeme a pracujeme. Hlavní pozornost mé řeči bude zaměřena na architektonické záležitosti, které práce v takové situaci obnáší. Jsou to záležitosti, které považuji za výhodu ve své architektonické praxi: Důraz na dlouhodobý výhled, budování komunity (skládající se z různých jedinců), touha po provázanosti se svým místem, radosti i strasti práce s místem, nezbytnost úspornosti prostředků, praxe „zdravé“ (smysluplné) architektury. Během přednášky budu ilustrovat tyto myšlenky ukázkami jejich vyjádření v různých projektech, které jsem během několika uplynulých let dokončil. Todd Saunders, Norsko http://www.saunders.no/ Architektura a krajina (Architecture and landscape) Moje přednáška bude zaměřena na vztah mezi architekturou a krajinou. Ukáže, jak jsme objevili místní materiály a techniky, přizpůsobili je a dali jim nový účel překvapivými a neočekávanými způsoby a kontexty. Předváděné projekty jsou realizovány s úspornými rozpočty, ale jsou důstojné a hodnotné. Většina těchto projektů je v odlehlých oblastech Kanady a Norska, a všechna tato místa jsme v průběhu zpracování projektů důvěrně poznali.
Ukážu práce z posledních deseti let naší praxe a na závěr ukážu, že kritický bod naší praxe, ve kterém se právě nacházíme, je do dalších desetiletí let tvorby architektury.
Luigi Snozzi, Švýcarsko http://www.e-architect.co.uk/architects/luigi-snozzi-architect Monte Carasso: znovuobjevení místa (Monte Carasso: rediscovery of a place) Moje přednáška shrnuje právě probíhající proces restrukturalizace malého města jménem Monte Carasso v kantonu Ticino. Tento proces jsem začal společně se starostou v roce 1979. Od té doby se toto město stalo mým oblíbeným místem a testovacím prostorem mého vlastního výzkumu, který byl znovu a znovu podporován sérií městských projektů v reálném měřítku. Cílem bylo najít střed anebo obecně najít odpověď pro současné město. Monte Carasso je částí Voralpinen Gürtel v Jižních Alpách. Během staletí chudých poměrů diverzifikované a složité agrární kultury se vyvinulo to, co na evropské úrovni představuje vysokou kulturní hodnotu. Tato rozlehlá oblast a její města a vesnice jsou především ohrožena procesem urbanizace, ke které již došlo v metropolitních a městských centrech jako je například Milano. To znamená, že kulturní dědictví a jeho hodnoty jsou ve velkém ohrožení. Skutečnost ukazuje, že obranné mechanismy urbanistů jsou proti tomuto fenoménu neúčinné. Jde o to, že vesnice připojené k rozrůstajícím se městům tuto skutečnost jen podtrhují. Způsob, jak tento již existující fenomén překonat, je dát již existujícím důležitým místům nové hodnoty prostřednictvím výstižných intervencí, a vytvořit tím nový kontext. V této situaci bylo důležité hledání pravidel, která by umožnila vhodné a včasné reakce na různých a konkrétních místech, a která by takový kontext opravdu vytvořila.
Monte Carasso: Die Wiedererfindung des Ortes Der Vortrag verdichtet den immer noch in Gang befindlichen Prozess der Umstrukturierung im kleinen Tessiner Dorf Monte Carasso, eines Prozesses der 1979 von mir und dem Bürgermeister des Dorfes iniziiert wurde. Es wurde der privilegierte Ort als Versuchsfeld für meine Entwurfsforschungen, die immer wieder durch eine Serie von Projekten im urbanen, realen Massstab unterstützt wurden. Diese hatten zum Ziel, die Suche nach dem Zentrum oder genereller die Suche nach einer Antwort an die zeitgenössische Stadt zu geben. Monte Carasso fügt sich in den grossen Voralpinen Gürtel im Süden der Alpen ein. Während Jahrhunderten unter ärmlichsten Bedingungen besiedelt, hat sich eine bäuerliche Kultur entwickelt, diversifiziert und komplex, welche, auf europäischer Ebene, ein kulturelles Erbe von grossem Wert repräsentiert. Dieses ausgedehnte Territorium wird heute vor allem vom Prozess der Verstädterung der Dörfer seitens der metropolitanen und urbanen Zentren wie Mailand bedroht, die das ganze kulturelle Erbe in ernsthafte Gefahr bringen. Die Realität zeigt, dass die Verteidigungspositionen der Planer gegen diese Phänomene unwirksam sind. Es handelt sich daher darum das Phänomen der Einverleibung der Dörfer durch die Ausdehnung der Städte als Tatsache anzuerkennen. Der Versuch diesem bereits existierenden Phänomen bei zu kommen, geschieht indem wichtigen Bezugspunkten des Ortes mit angemessenen Interventionen neue Werte verleihen werden um damit einen neuen, urbanen Kontext zu schaffen. Unerlässlich war in diesem Zusammenhang die Suche nach Regeln, die es erlauben, rechtzeitig und angemessen auf die verschiedenen spezifischen Orte antworten zu können, die einen solchen Kontext wirklich zu formulieren im Stande sind.
Germán del Sol, Chile http://www.germandelsol.cl Pár slov o naší práci (Some words on our work) Latinsko-americká kultura vztahuje lidi k přírodě, bez zprostředkovací úlohy ulic, vesnic a měst jak tomu je například v Evropě, již od středověku. Latinská Amerika má prastarou tradici architektury, která stojí uprostřed přírody, jen aby přinášela znaky života na místa, kudy pastevci nebo obchodníci procházeli, kde přenocovali nebo kde se lidé občas shromažďovali, aby slavili své prastaré svátky. Dnes naše kultura může pomoci moderním cestovatelům přicházejícím z velkých měst najit vztah k přirozenému prostředí a získat plodné zkušenosti. Cestování je zvláštní příležitostí stát se znovu dětmi, zvědavými více na to, co se děje ve světě okolo, než co se děje v nich uvnitř. Forma. Architektura pro mě není ani forma staveb, ani materiály použité pro jejich konstrukci. Architektura je pro mne zvláštní dar. Dar vnuknutí toho, co může vyplnit místo, které obvykle nazýváme prázdným prostorem. Místo nad našimi hlavami, které zve k dennímu snění, když je člověk rozptýlený pohledem do dálky bez jakéhokoli záměru.
Herwig Spiegl, Rakousko http://www.alleswirdgut.cc/en/homepage/ “Společně, raději než proti!” („together rather than against!“) Mluvit o architektuře mimo centra, znamená důkladně se podívat na základy, které tuto architekturu nesou a ovlivňují. Tuto architekturu často určuje tradiční myšlení v kombinaci se skepticismem vůči inovacím. Zatímco uvnitř center člověk získává stále více energie, mimo centra veřejnost stále sleduje tvorbu budovaného prostředí. Etablované historické vědomí o místních poměrech vytváří nepsaný zákon, který uchovává regionální techniky, které vedou k určité estetice. Krátce řečeno, za touto estetikou je často nedorozumění, a proto se tvoří chybně interpretovaný obraz tradice. Technické inovace nám architektům dnes umožňují znovu promyslet a dále rozvinout místní zvyklosti. Otevřená diskuse v kombinaci s včasnou informovaností o architektuře mže pomoci překonat ten častý strach z neznáma. Přesto současná všudypřítomná diskuse o udržitelnosti a jejích architektonických důsledcích přináší naléhavou potřebu znovu spíše integrovat než potlačovat dobře prověřené místní tradice. Recept pro vysoce kvalitní architekturu tvoří přiměřenost a inteligence společně s intenzivní analýzou „genia loci“. Pokud kromě toho umíme porozumět kritické zpětné vazbě místních komunit jako praktickému nástroji pro náš tvůrčí proces, moderní architektura si dobude přijetí a způsobilost dokonce i v nejodlehlejších oblastech a přitom zachová historické hodnoty takzvaných „starých dobrých časů“.
Siiri Vallner, Indrek Peil, Estonsko http://www.kavakava.ee Mimo centrum, do centra. Dva projekty měnící vztahy mezi periférií a centrem (Off-centre, into to the centre. Two Projects shifting the relations between a periphery and the centre.) University of Tartu Narva College (2005 – 2012)
Narva je město blízko ruské hranice, dnes je to periférie. Původní populace byla z 95 % nahrazena přistěhovalci, stará síť ulic byla po Druhé světové válce překryta novým schématem standardizovaných bytových bloků. Universita je postavena a místě, dnes už neexistujícího barokního Starého města, s průčelím obráceným do Radničního náměstí. Radnice je jediná budova, která z dřívějšího centra přežila dodnes. Nová universita postavená vedle radnice připomíná jak zmizené Staré město, tak jeho přestavbu. Přístavní molo (2011) Staré přístavní molo se nachází nedaleko centra Tallinu. Navzdory dobrému místu vypadá opuštěně a nepoužívá se alepoň 15 let. Za desetiletí čas i počasí molo zdeformovaly. Už se nehodí pro přistávání lodí. Bylo by však skvělé pro posezení, odpočinek a zábavu. Naše myšlenka byla velmi jednoduchá, prostě ty existující tvary zakryjeme dřevěným obložením. Toto Molo je konstrukce, která objevuje toto teritorium před jeho „skutečným“ a oficiálním využitím, jednoroční experiment ve skutečném prostoru, který zažil více zábavy a spoluúčasti, než oficiální plánovací proces v jeho sousedství.
Petr Volf, Česká republika http://www.ex-centric.eu/en/o-nas/the-implementation-team Místa architektonických modelů / odporu (Places of architectural models/resistance) Tato přednáška se zaměřuje na méně známá místa v České republice, na kterých byla vytvořena kvalitní architektura po roce 1990. Autor je nazývá „místa architektonických modelů / odporu“, což znamená, že mohou sloužit jako modely pro své okolí a současně jsou výsledkem určitého odporu vůči průměrné architektonické produkci. Petr Volf se otázkou české architektury mimo tradiční centra zabýval po dlouhou dobu. Během dvouletého projektu sledoval kvalitní budovy v malých vesnicích a městech (jejich maximální velikost byla stanovena do 20 000 obyvatel) a jeho pohled se zúžil zejména na veřejné budovy. Zaměřil se na školy, nemocnice, domovy důchodců, knihovny, muzea, informační střediska, kostely, kaple, sportoviště, dopravní stavby, krajinnou architekturu nebo veřejné prostory atd. Zabývá se důvody pro použití progresivních staveb, financované buď místní správou (Litomyšl, Horažďovice, Benešov) nebo čistě soukromými zdroji (galerie v Oseku, golfový klub Čertovo břemeno v Alenině Lhotě). V některých případech hovoříme o zrození nových architektonických center – bezpochyby je to Litomyšl s 10 tisíci obyvateli, která svou architektonickou aktivitou za posledních dvacet let převyšuje mnohem větší města. Krom investorů, kteří podporují progresivní architekturu, jsou hnací silou architekti pracující na zmíněných místech. Přednáška upozorňuje na hlavní postavy české architektury, jejichž důležitost překračuje díky jejich soustředěné tvorbě hranice regionů.
