Konečné řešení Otázky cikánské v Českých zemích Bc. Jiří Gaudin
Poděkování Děkuji operativnímu týmu za zpracování a přípravu informačních podkladů, dále děkuji konzultantům z oblasti historie, sociologie a psychologie za jejich přínosné podněty. Zvláštní poděkování náleţí paní předsedkyni Mgr. Petře Edelmannové, Ph.D. za supervizi s důrazem na politologické, statistické a analytické aspekty. 1
2
OBSAH OBSAH
3
ABSTRAKT
5
ÚVOD
6
1 Historie Cikánů
8
1.1 Otázka cikánská od středověku aţ k vzniku Československa
8
1.2. Otázka cikánská v době První republiky
12
1.3 Otázka cikánská v době nacistické okupace
13
1.4 Otázka cikánská v době poválečné
14
1.5 Otázka cikánská v době komunistické diktatury
15
1.6 Otázka cikánská v době polistopadové
19
2 Vlivy cikánské komunity na státní rozpočet České Republiky a její ekonomiku 21 2.1 Náklady na cikánskou invaliditu
26
2.2 Náklady na cikánské vězně
26
2.3 Náklady na odloţená Cikáňata v dětských domovech
28
2.4 Dosavadní výsledky řešení Otázky cikánské
30
2.5 Mezisoučet
34
3. Názvosloví
36
3.1 Záznamy dobových kronik mluví jasně
36
3.2 První mezinárodní „romský“ kongres aneb od Cikána k Romovi
37
3.3 Označení Rom
37
3.4 Označení Cikán
38
3.5 Označení cikán
39
4. Řešení Otázky cikánské navrhované Národní stranou
61
4.1 Analýza úspěšnosti přístupu k řešení Otázky cikánské státním aparátem v různých dobách
63
4.2 Spanilé jízdy
66 3
4.3 Ideová konference Národní strany
74
4.4 Poţadavky, názory a postoje cikánského etnika
74
5 Řešení krátkodobé
75
6 Řešení Dlouhodobé - Repatriace
80
6.1 Cikánská menšina v Evropě a přilehlých zemích
80
6.2 PROČ REPATRIACE?
82
6.3 Rizika Repatriace
86
6.4 Soupis Cikánů
88
6.5 Zajištění autonomního území
90
6.6 Repatriační fond
90
7 Přínosy ze zavedených opatření
92
ZAVĚR
93
LITERATURA
95
4
ABSTRAKT Tato práce analyzuje přístupy k řešení Otázky cikánské v různých dobách existence České státnosti. Autor hodnotí úspěchy a neúspěchy aplikovaných přístupů v minulosti. Na základě vlastního šetření a terénního výzkumu předkládá čtenáři moţný způsob řešení Otázky cikánské v dnešní době. Základním cílem této práce je jednoznačná, jasná, originální a nezaměnitelná prezentace Konečného řešení Otázky cikánské v Českých zemích a nejen v nich. Tato práce budiţ povaţována za deklaraci jednoho ze stěţejních bodů politického programu Národní strany, která jakoţto politický subjekt bude jeho realizátorkou.
5
ÚVOD O tzv. „cikánském problému“ bylo napsáno a řečeno mnohé. Kaţdý Čech, Moravan a Slezan je dennodenně konfrontován s působením cikánského etnika ať uţ osobně, nebo skrze média. Není pochyb, ţe nad propagandistickými spoty o kulturně
přínosných
hudebních
festivalech
převládají
politicky
korektně
komentované zprávy od drobných prohřešků aţ po závaţnou trestnou činnost. Cikánské etnikum obývá české území po řadu staletí, ale za celou dobu nebylo schopné se přizpůsobit majoritní společnosti ba naopak, dostávalo se průběţně do konfliktů s původním obyvatelstvem, coţ mělo za následek rostoucí negativní hodnocení ze strany majority. Řešení cikánské problematiky se nazývalo Otázkou cikánskou či Řešením otázky cikánské. S historií cikánské komunity nejen na území dnešní České republiky seznamuje čtenáře kapitola první. Tento historický exkurz osvětlí i historické přístupy majority k řešení Otázky cikánské. Druhá kapitola přesouvá čtenáře do současnosti. V úvodu kapitoly bude představena současná situace cikánské komunity na našem území. Hlavní náplň kapitoly však spočívá ve snaze přiblíţit vlivy, kterými cikánská menšina působí na státní rozpočet České republiky a její ekonomiku. Čtenáři budou předloţeny oblasti nákladů, kterými je náš státní rozpočet zbytečně zatěţován. Netřeba připomínat, ţe se jedná o oblast rozličných sociálních dávek, ale i druhy nákladů, které si mnozí občané ani neuvědomují. Čtenář například zjistí, kolik stojí roční péče o odloţené cikánské děti, o cikánské vězně atd. Budou předloţeny i druhy nákladů, jeţ není moţné vzhledem k absenci potřebných statistik a výkazů přesně vyčíslit. Třetí kapitola osvětluje čtenáři problematiku názvosloví. Budou vysvětleny jednotlivé pojmy pouţívané k označování příslušníků cikánského etnika Cikány samotnými a také majoritou. Zároveň bude diskutována oprávněnost respektive neoprávněnost jejich pouţívání. Krátký jazykovědný exkurz seznámí čtenáře i s původem termínu pouţívaného k označení příslušníků cikánského etnika. Čtvrtá kapitola hodnotí současný vztah bílé majority k cikánskému etniku. Upozorňuje na hlavní důvody a také nutnost Otázku cikánskou řešit. Představuje základní koncepce jejího řešení čtenáři. Autor zároveň představuje zdroje 6
informací, na jejichţ základě je moţné zaujmout jednoznačná stanoviska. Jednalo se o základní čtyři oblasti pouţitých informačních zdrojů. Pátá kapitola plynule přechází k jedné z dílčích koncepcí řešení Otázky cikánské a to k řešení krátkodobému. Čtenáři budou předloţeny jednotlivé legislativní kroky navrhované Národní stranou. Jedná se o soubor legislativních opatření, která budou představitelé Národní strany prosazovat na parlamentní půdě. Tato opatření vychází z nutnosti odstranění pozitivní diskriminace a potřeby prosadit ve společnosti rovný přístup ke všem – jak v právech, tak v povinnostech. Šestá kapitola je věnována moţnosti dlouhodobého řešení Otázky cikánské případnou repatriací. Čtenář bude seznámen s významem termínu repatriace a představeny argumenty hovořící ve prospěch realizace repatriace a očekávané výsledky tohoto řešení. Zároveň tato kapitola popisuje i způsob, jakým by měla být repatriace provedena. Poslední kapitola shrnuje očekávané přínosy ze zavedených opatření.
7
1 HISTORIE CIKÁNŮ V této kapitole bude čtenář seznámen s příchodem Cikánů na území Evropy, způsobem jejich ţivota a jejich přijetím původním obyvatelstvem. První část kapitoly bude věnována řešení Otázky cikánské ve středověku. Druhá část kapitoly přibliţuje pojetí řešení Otázky cikánské v dobách První republiky. Třetí část popisuje řešení v období poválečném a ve čtvrté části bude představeno pojetí řešení Otázky cikánské komunistickým reţimem. 1.1 Otázka cikánská od středověku až k vzniku Československa1 Důvody, které vedly k odchodu Cikánů z jejich pravlasti2, jsou předmětem vědeckého bádání. Nejčastěji se hovoří o jejich vyhnání z Indie, neboť tvořili nejniţší kastu (takzvaní nedotknutelní) tehdejší společnosti. Ověřování a bádání v tomto směru není předmětem této práce. První zmínky o přítomnosti Cikánů na území Evropy se datují do doby 11. aţ 14. století. Historicky doloţená přítomnost Cikánů je spjata aţ se závěrem 14. století na území dnešního Řecka, Srbska, Makedonie, Černé Hory, Rumunska, Chorvatska, Slovinska a Maďarska. V roce 1399 je zaznamenána také přítomnost Cikánů v okolí slovenské Spišské Nové Vsi. Dle těchto údajů ţili Cikáni kočovným způsobem, ale někdy také usazeně ve vesnicích. Nejčastěji se ţivili jako věštci, komedianti, hadači, ale také jako kováři, dráteníci, trhovci a řezníci nebo handlíři. Historické záznamy z 15. století zaznamenávají jiţ také přítomnost Cikánů ve střední i západní Evropě. S příchodem Cikánů je spojena pověst, ţe jsou křesťanskými poutníky, kteří byli vyhnáni z Egypta3. Na některých územích s tímto
1
GJURIČOVÁ, J., MGR. 1998. Romové jako objekt státní politiky. Ministerstvo vnitra ČR. [cit. 04.
03 .2008]. Dostupné z URL: http://www.mvcr.cz/prevence/obcanum/publik/romove/minulost.html. Ještě během zpracování této práce byla studie magistry Gjuričové z webových stránek Ministerstva vnitra ČR odstraněna. 2
Za pravlast Cikánů je označována Indie.
3
Romano Hangos, Muzejní okénko. Ročník 9, číslo 7 ze dne 16.4.2007. [cit. 4.03.2008]. Dostupné z URL : http://www.romanohangos.cekit.cz/clanek.php?id_clanek=1091.
8
uspěli a byli přijímáni, někde byli lidé ostraţitější a dávali jednotlivé skupiny střeţit. Napříč Evropou byly příchozím Cikánům udělovány glejty a průvodní listiny. Chráněni těmito dokumenty kočovali po Evropě a nejevili snahu se usadit. Objevili se první zkušenosti s ţebráním a krádeţemi. Z patnáctého století se dochovaly také záznamy o Cikánech v česky psaných dokumentech. Mezi ty nejznámější patří zápis ve Starém letopisci českém v roce 1416, na nějţ se odkazuje např. pan Mohyla4: „…také toho léta vláčili se Cikáni po české zemi a lidi mámili…“. Podobné zprávy najdeme podle pana Mohyly i v německých dokumentech5. Situace Cikánů se na území tehdejší Evropy značně zhoršovala. K nevraţivosti původních obyvatel k příchozím Cikánům přispívaly především potulný způsob ţivota, náboţenská vlaţnost, vysoký počet potulujících se tlup a parazitní způsob
obţivy,
zejména
krádeţe.
Docházelo
k stále
častějším
konfrontacím s místním obyvatelstvem a to vzbuzovalo odpor ve všech lidových vrstvách. Kočujícím Cikánům byla přisuzována různá nevysvětlitelná neštěstí, poţáry, krádeţe apod. Panovalo zde také podezření o jejich spolupráci s Turky, to vedlo k rozšíření názoru, ţe Cikáni jsou tureckými špehy. Všechna tato negativa vedla k přijetí náleţitých tehdejší době poplatných opatření, jeţ nakonec vyústila v rozsáhlé a dlouhodobé represe. V roce 1500 byl v Německu vydán augsburský verdikt Maxmiliána I. o vypovězení všech Cikánů ze země. V této době se tedy s Cikány zacházelo jako se špehy. Při prvním dopadení se dočkali tělesného trestu. Mezi časté tresty patřilo zbičování, oholení brady a hlavy a vyhnání ze země. Při druhém dopadení následovalo upálení na hranici. Po dobu třicetileté války v letech 1618 aţ 1648 pronásledování Cikánů téměř ustalo, protoţe byli najímáni jako ţoldáci do různých armád. K pronásledování Cikánů se přistoupilo opět po skončení třicetileté války. V roce 1725 bylo vydáno nařízení pruského krále Bedřicha Viléma I., podle kterého měli být všichni Cikáni starší osmnáct let oběšeni a to bez rozdílu pohlaví.
4
Mohyla, O, Mgr. Hodnotový systém Romů, 2005. Dostupné z URL: http://drsny.net/?id=176.
5
tamtéž
9
V Českých zemích panovaly mnohem mírnější podmínky. Moravští stavové řešili problémy s Cikány nařízením vypovězení Cikánů přicházejících z Uher a to v letech 1538, 1549 a 1550. Coţ napovídá tomu, ţe se Cikáni neustále vraceli a nařízení nerespektovali. V roce 1541 došlo k poţáru na Malé Straně a z jeho zaloţení byli obviněni Cikáni. Tehdejší panovník Ferdinand I. vydal několik proticikánských mandátů. Podle těchto měli být Cikáni vyhnáni z Českých zemí i násilně. V dokumentu z roku 1556 však panovník výslovně zakazoval vraţdění muţů a topení ţen a dětí. V 16. a 17. Století persekuce ustala a Cikáni ţili v Českých zemích téměř jako svobodní kočovníci. S koncem 17. století se situace opět přiostřila, kdyţ v roce 1683 Turci obléhali Vídeň. S těmito událostmi přišla další vlna represí namířených proti Cikánům, neboť byli stále povaţováni za turecké špehy. V červnu roku 1689 vypukl v Praze další velký poţár a Cikánům byla přisouzena spoluúčast. Jiţ 21. srpna bylo přijato protiopatření českými místodrţícími, aby všichni Cikáni opustili zemi, jinak budou bez milosti oběšeni. Cikány se opět nepodařilo vyhnat. Perzekuce a snahy o vyhnání Cikánů pokračovaly ještě další století. Situace v Českých zemích se obrátila vydáním patentu Marie Terezie v roce 1751, který nařizoval vyhnání všech cizích ţebráků, tuláků a Cikánů ze země a domácí poslat do jejich rodiště, kde by měli být chudí a neschopní práce ţiveni obcí případně vrchností. Poslední hrdelní rozsudek za potulku padl 19. června roku 1763. V roce 1769 bylo moravským guberniem nařízeno sepsání všech „tolerovaných“ Cikánů na území Moravy. Do seznamu byla zanesena jména 98 osob. Pod vlivem osvícenství pokračoval v obratu v řešení otázky Cikánské i Josef II. Cikáni měli být sice trestáni za překročení hranic, ale kdyţ uţ do země přišli, mohli zůstat. Výnos z roku 1784 nařizoval usazení potulných Cikánů na území Moravy a Slezska na půdě fondu zrušených klášterů. Situace Cikánů na Slovensku se toho času od Českých zemí lišila. Na slovenském území se razila politika asimilace. Cílem tedy bylo trvalé usazení Cikánů a s tím nutné zapojení do hospodářského ţivota. Cikáni získali své místo v hospodářské společnosti a rozdíly mezi nimi a domácím obyvatelstvem byly o poznání menší neţ v Českých zemích. Osvícenská politika vlády Marie Terezie a Josefa II. měla za cíl vytvoření silného habsburského státu. Reformy se 10
zaměřovaly hlavně na unifikaci a centralizaci. Tato opatření měla smazat co nejvíce rozdílů v ekonomické, politické a kulturní nesourodosti monarchie. V 19. století se těţiště řešení otázky cikánské přesunulo především do oblasti administrace. Řešila se problematika kontroly pohybu Cikánů, policejní dozor, zákaz ţebroty, potulky a podomního obchodu. V roce 1863 vstoupil v platnost zákon o domovské příslušnosti, který nařizoval postup při určování příslušnosti Cikánů. V roce 1885 byl přijat Zákon o donucovacích pracovnách. Následně byly zřízeny donucovací pracovny a zakázalo se kočování školou povinných Cikánů a mladších dětí. V roce 1893 byl vydán celouherský soupis Cikánů. Podle něj ţilo v Uhrách přibliţně 36 000 Cikánů, z toho přes 33 000 usedlých a 2000 přechodně usazených. Necelý tisíc stále kočoval. České země pokračovaly dále v politice za usazení potulných Cikánů. Ve výnosu z 23. července 1900 byly podřízené úřady informovány o zkušenostech některých obcí s Cikány s domovským právem. Cikáni byli vyuţívání k veřejně prospěšným pracím především při stavbě silnic. Ubytováváni byli v obecních pastouškách. V letech 1909 a 1910 inicioval moravský a slezský statistický úřad první rozbory evidence Cikánů, které uváděly, ţe Cikáni ţijí ve 134 moravských a 11 slezských obcích. Dále se uváděl způsob obţivy, mezi kterým nechyběla ţebrota, polní pych6 a jiné kriminální aktivity. Na tomto místě je potřeba podotknout, ţe komplexnější způsoby řešení Otázky cikánské se vztahují především na dobu osvícenství. Příkladem lze uvést snahy státní administrativy v hledání komplexnějšího řešení oslovením okresních hejtmanů, kteří sami měli navrhnout zásadní řešení Otázky Cikánské.
6
Jedná se jakékoliv porušení nebo poškození polního majetku, které nespadá do oblasti všeobecného trestního zákona. EncyklopedieSeznam.cz citující Ottův slovník naučný uvádí následující příklady polního pychu: neoprávněné chození, pobývání, jezdění po polích a lukách a cestách, jez jsou označeny za uzavřené jakoukoli ohradou, výstraţnými tabulkami nebo znameními, neoprávněné zavádění polních pěšin nebo cest, neoprávněné skládání nebo házení kamene, rumu, střepů, smetí nebo plevele na cizím pozemku nebo cestě, neoprávněné pouţívání cizích polních bud, nářadí a nástrojů atd.
11
1.2. Otázka cikánská v době První republiky7 V době vzniku samostatné Československé republiky ţilo na jejím území přibliţně šedesát tisíc Cikánů z toho větší část na území Slovenska. V Čechách ţili Cikáni stále spíše kočovným ţivotem. Na Moravě, ve Slezsku, na Slovensku a Podkarpatské Rusi ţili Cikáni většinou usedle. Státní aparát nevěnoval takřka ţádnou pozornost usedle ţijícím Cikánům. Předmětem zájmu však zůstala jejich kočující část. Majoritní společnost měla s potulnými Cikány stále stejné zkušenosti. Situace se vyostřila na přelomu let 1926 a 1927, kdy byla odhalena tlupa mladistvých cikánských zločinců. Zároveň se mnoţily loupeţe v jiţních Čechách, které také byly přisuzovány Cikánům. Na tuto situaci reagovali na parlamentní půdě nezávisle na sobě národní socialisté a agrárníci. Vše vyústilo v přijetí zákona č. 117/1927 Sb. o potulných cikánech. Tento zákon se vztahoval na Cikány ţijícím potulným způsobem a také na tuláky ţijící cikánským způsobem ţivota, jak uvádí paragraf č. 1, jenţ definuje osoby ţijící cikánským způsobem ţivota následovně: „Za potulné cikány podle tohoto zákona pokládají se cikáni z místa na místo se toulající a jiní tuláci práce se štítící, kteří po cikánsku ţijí, a to v obojím případě i tehdy, mají-li po část roku – hlavně v zimě – stálé bydliště.“8 Na Slovensku byla zaznamenána zvyšující se koncentrace Cikánů. Jednalo se především o tzv. Karpatský oblouk. V místech, kde ţili Cikáni usedle, se záhy projevila jejich vyšší demografická křivka. Mezi kočujícími Cikány nejen na Slovensku, ale i u nás docházelo k postupnému zániku jejich tradičního způsobu obţivy. To vedlo k pracovní nepouţitelnosti Cikánů ve společnosti. Tímto začal vyplouvat na povrch problém „obecních chudých“ nezaměstnaných Cikánů.
7
GJURIČOVÁ, J., MGR. 1998. Romové jako objekt státní politiky. Ministerstvo vnitra ČR. [cit. 04. 03 .2008]. Dostupné z URL: http://www.mvcr.cz/prevence/obcanum/publik/romove/minulost.html. 8
Zákon v plném znění je součástí této práce a tvoří její přílohu č. 1.
12
1.3 Otázka cikánská v době nacistické okupace9 S příchodem německých okupačních sil a převzetí faktické moci v tzv. Protektorátu Čechy a Morava nacisty, bylo veškeré obyvatelstvo vystaveno tvrdým represím. Cikánské etnikum nebylo ţádnou výjimkou. K 31. lednu 1940 vešlo v platnost nařízení o nuceném usazení Cikánů. Asociální osoby byly internovány v kárných pracovních táborech, kde měly být tyto vedeny k práci, pořádku a kázni. Dne 9. března 1942 vstoupilo v platnost nařízení protektorátní vlády, podle něhoţ mohly být vzaty do vazby zločinci a osoby ohroţující společnost asociálním chováním. Následovalo provedení soupisu všech Cikánů, cikánských míšenců a osob ţijících cikánským způsobem ţivota. Osoby z tohoto soupisu přišly o kočovnické a ţivnostenské listy. Nacistická perzekuce Cikánů vyvrcholila dne 16. prosince 1942 rozkazem H. Himmlera a prováděcím nařízením Hlavního říšského úřadu bezpečnosti ze dne 29. ledna 1943 o soustředění Cikánů v cikánském táboře v Osvětimi. Dne 22. ledna proběhlo šetření říšských protektorátních bezpečnostních orgánů o počtu Cikánů a jejich míšenců, kteří ještě nebyli soustředěni do kárných táborů. V únoru roku 1943 proběhlo jednání o bezodkladné deportaci Cikánů z protektorátního území do cikánského tábora v Osvětimi. Pořizovaly se nové seznamy a došlo k vydraţování majetku sepsaných osob. Dne 7. března dorazil do Osvětimi první transport z Moravy. Do konce války zahynulo v tomto a dalších nacistických koncentračních táborech přibliţně 4 500 Cikánů. V kárných táborech na protektorátním území zemřelo většinou v důsledku nízké úrovně hygieny a následně tyfové epidemie kolem pěti set Cikánů. Vlivem epidemie zemřely další stovky Cikánů na celém protektorátním území. Jak uvádí Mgr. Jitka Gjuričová ve své studii Romové jako objekt státní politiky: „Romská otázka byla v českých zemích vyřešena.“10
9
GJURIČOVÁ, J., MGR. 1998. Romové jako objekt státní politiky. Ministerstvo vnitra ČR. [cit. 04. 03 .2008]. Dostupné z URL: http://www.mvcr.cz/prevence/obcanum/publik/romove/minulost.html. 10
GJURIČOVÁ, J., MGR. 1998. Romové jako objekt státní politiky. Ministerstvo vnitra ČR. [cit. 04. 03 .2008]. Dostupné z URL: http://www.mvcr.cz/prevence/obcanum/publik/romove/minulost.html.
13
Druhá světová válka znamenala pro České země zásadní změnu subetnického sloţení Cikánů. De facto zmizela celá jedna cikánská větev. Na území Československa tak zůstali jen „slovenští“ Cikáni navíc s rozvrácenou strukturou, sociálně a kulturně zaostalí. 1.4 Otázka cikánská v době poválečné11 Po
druhé
světové
válce
došlo
v Evropě
k masivnímu
stěhování.
V Československu byla odstartována repatriace Němců a celé pohraničí se potýkalo s nedostatkem pracovních sil, která by postavila ekonomiku opět na nohy. Průmyslové podniky potřebovaly dělníky, doly potřebovaly nové horníky. Velký nedostatek pracovní síly pociťoval stavební průmysl. Slovensku naopak hrozil ekonomický kolaps. Nejhorší situace panovala na východě ČSR. Oblast byla zdecimovaná válkou, agrárně zaměřená a hospodářsky zaostalá navíc s největší koncentrací Cikánů v Evropě.12 Podle úředních odhadů vzrostla cikánská populace v této oblasti v roce 1938 registrovaných 38 tisíc Cikánů na 70 tisíc. Celá komunita ţivořila v osadách. Chyběly zde pracovní příleţitosti. Prezident Beneš vydal mimo jiné dekrety O mobilizaci pracovních sil a Program na odstraňování válečných pozůstatků. Na základě výše zmíněného dekretu mohl být kaţdý, kdo nepracoval, trestně stíhán. Program na odstranění válečných pozůstatků nabídl občanům tisíce pracovních příleţitostí. Mnoho z nich bylo vhodných i pro Cikány. Slovenští Cikáni se začali ve vlnách stěhovat do Čech. Vzhledem k povinnosti pracovat získávali práci. Někteří se stěhovali do tzv. pohraničí s vidinou snadného zbohatnutí. Opuštěné domy plné věcí byly lákadlem nejen pro ně. Jiţ během roku 1946 se začaly mnoţit stíţnosti obyvatelstva na cikánské etnikum. Stíţnosti se vztahovaly především na nedovolený pohyb cizích státních příslušníků bez dokladů, na značné mnoţství kočovníků mezi cikánskými imigranty a růst kriminality. Řešení problematiky převzalo ministerstvo práce a po oslovení odborníka na cikánskou problematiku Františka Štampacha bylo 11
PAVELČÍKOVÁ N. 2004. Romové v Českých zemích v letech 1945-1989. Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. ISBN 80-86621-07-3. 12
Gjuričová, 1998
14
doporučeno, aby se situace řešila s ohledem na prvorepublikový zákon č. 117/27 o potulných Cikánech a osobách vyhýbajících se práci s návazností na zřízení pracovních táborů. Situace se nakonec řešila jiným způsobem. Místní národní výbory nesměly jiţ vydávat ţádné kočovnické listyi. Jediným platným průkazem se stal občanský průkaz. Ministerstvo doporučovalo národním výborům, ţe si Cikáni mají vše odpracovat a nic by se jim nemělo dávat zadarmo. Trvalé usídlení Cikánů a jejich splynutí s majoritou povaţovalo ministerstvo za nevhodné. Z tohoto důvodu ministerstvo doporučilo zaměstnávat Cikány jen na dobu určitou. V průběhu roku 1946 se mnoţily návrhy o zřízení pracovních a kárných táborů pro Cikány vyhýbající se práci a pro osoby ţijící cikánským způsobem ţivota. V roce 1947 se na toto téma rozpoutala rozsáhlá diskuse. 17. července byl vyhláškou na dny 18. aţ 23. srpna stanoven soupis všech potulných Cikánů a tuláků štítících se práce. Všichni tito se měli dostavit v místě svého pobytu na velitelství SNB s příslušnými doklady. Výsledky však naznačovaly, ţe se záměr soupisu nezdařil, neboť se mu část nepřizpůsobivých Cikánů jednoduše vyhnula, nebo uvedla nepravdivé údaje. Další řešení Otázky cikánské vzhledem k bolševickému puči bylo jiţ pod taktovkou komunistické strany Československa. 1.5 Otázka cikánská v době komunistické diktatury13 Po uchopení moci komunisty v roce 1948 a počátkem let padesátých se rozpoutala na úrovni ministerstev a národních výborů diskuse o řešení Otázky cikánské. Objevovaly se různé návrhy od násilných metod řešení aţ po asimilaci Cikánů do majority nebo uznání Cikánů co nového národa. To však neovlivnilo fakt, ţe cikánský problém opět narůstal především v důsledku dalších migračních vln ze Slovenska. Cikáni byli najímáni především na krátkodobé brigády. Zaměstnavatelé se rozhodli nabízet pracovní poměr na dobu neurčitou aţ po získání zkušeností s novými zaměstnanci. Z tohoto důvodu byli Cikáni umísťováni
13
PAVELČÍKOVÁ N. 2004. Romové v Českých zemích v letech 1945-1989. Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. ISBN 80-86621-07-3.
15
do dělnických ubytoven. Řada z nich se však stěhovala do domů určených k demolici, obývala nebytové prostory apod.14 Dalším významným problémem, který znemoţňoval zařazení Cikánů do majoritní společnosti, byla značná negramotnost celé cikánské komunity. Rodiče se obávali, ţe se jim děti ve školách odcizí. Nedokázali pochopit význam školní docházky, neboť vzdělání k ţivotu nepotřebovali. Dalšími důvody byl například bezpísemný a bezčasový charakter cikánské kultury, jak uvádí ve své studii Pavelčíková15. Tímto lze tedy odůvodnit, proč se cikánské děti potýkají se školní docházkou prakticky dodnes, přestoţe komunisté podnikali různé pokusy např. se zakládáním cikánských škol a výchovných středisek. Dále se organizovaly kurzy na převýchovu dospělých Cikánů. Ty začínaly hromadným podáváním přihlášek, ale většina Cikánů buď ani nenastoupila, nebo prošla kurzem bez většího efektu. Do roku 1955 se přes veškeré aktivity prováděné v rámci řešení Otázky cikánské v celkové situaci cikánské komunity mnoho nezměnilo. V roce 1958 formuloval Ústřední výbor KSČ novou koncepci řešení Otázky cikánské. Za hlavní příčinu k odstranění sociální nerovnosti cikánské komunity bylo označeno opět kočování. Komunisté zároveň přijali zákon č. 74/1958 Sb. o trvalém usídlení kočujících osob. Opět se přistoupilo k soupisu kočujících osob, který měl napomoci k usídlení kočujících Cikánů. Na tato opatření navazoval tzv. Komplexní program odstranění projevů faktické zaostalosti způsobu ţivota, jenţ měl vést k asimilaci Cikánů.16 V roce 1960 dochází v důsledku správní reformy ke krizi v řešení Otázky cikánské. Provedené změny těţce zasáhly jiţ vybudovaný systém péče o cikánskou komunitu. Ve většině krajů došlo k rozpadu komisí pro práci s cikánským obyvatelstvem, kde pracovalo mimo jiné i mnoho dobrovolníků bez jakéhokoliv nároku na odměnu. Nedařilo se zastavit masový pohyb cikánských rodin mezi českými zeměmi a Slovenskem. V severních Čechách 14
PAVELČÍKOVÁ N. 2004. Romové v Českých zemích v letech 1945-1989. Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. ISBN 80-86621-07-3. 15
PAVELČÍKOVÁ N. 2004. Romové v Českých zemích v letech 1945-1989, str. 10. Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. ISBN 80-86621-07-3. 16
GJURIČOVÁ, J., MGR. 1998. Romové jako objekt státní politiky. Ministerstvo vnitra ČR. [cit. 04. 03 .2008]. Dostupné z URL: http://www.mvcr.cz/prevence/obcanum/publik/romove/minulost.html.
16
vznikala rozsáhlá cikánská ghetta. Mezi usedlé Cikány, kteří byli jiţ do značné míry domestikováni, pronikali nově příchozí ze Slovenska, kteří nedokázali bydlet civilizovaným způsobem. V roce 1964 sílí kritika dosavadního postupu úředního aparátu v řešení Otázky cikánské. Ústřední výbor KSČ pověřil předsedu vlády Lenárta, aby pro práci s cikánským obyvatelstvem byla zřízena meziresortní komise na úrovni náměstků jednotlivých ministerstev. Komunisté přichází s řešením dlouhodobé likvidace míst „neţádoucího soustředění Cikánů“. Hlavním cílem bylo zlikvidovat především slovenské osady a také rozsáhlá ghetta a jejich obyvatele rovnoměrně rozmístit po celém Československu. Plán rozptylu však nebyl dodrţován, některé regiony se bránily přílivu Cikánů, slovenské regiony naopak odesílaly Cikány z osad i přes nesouhlas cílových regionů, a tak se plány rozptylu postupně hroutily. 17 Jediným výsledkem této chaoticky organizované akce bylo další ţivelné stěhování cikánských rodin po celém Československu. V roce 1966 aţ 1968 proběhly další soupisy cikánského obyvatelstva. Mimo jiné se také zjistilo, ţe mimo veškeré evidence stálo 50 aţ 60 tisíc Cikánů. V roce 1970 proběhlo sčítání lidu, v jehoţ rámci vystupovali Cikáni jako samostatná skupina. Vzhledem k tomu ţe Cikáni nebyli povaţováni za samostatnou národnost, byli označeni ve sčítání jako „osoby cikánského původu“. Do této skupiny se řadili i ti, kteří byli povaţováni za asimilované. Léta šedesátá nepřinesla v řešení Otázky cikánské ţádný výsledek. Počátkem let sedmdesátých se pokusila nová komunistická vláda opět formulovat řešení otázky Cikánské usnesením č. 279/1970. Zároveň byla odmítnuta novelizace zákona č. 74/1958 o zákazu kočování a omezování volného pohybu cikánských obyvatel, které bylo označeno za protiústavní. Na druhou stranu však ignoruje snahy o emancipaci Cikánů jako národnostní skupiny. Následně byla prohlášena za oficiální cíl řešení Otázky cikánské všestranná
17
PAVELČÍKOVÁ, N. 2004. Romové v Českých zemích v letech 1945-1989, str. 86-94. Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. ISBN 80-86621-07-3.
17
kulturní a společenská integrace Cikánů, jeţ měla být postavena na postupném vyrovnávání ţivotní úrovně Cikánů s majoritou. V druhé
polovině
sedmdesátých
let
se
přistoupilo
k eliminaci
nepřizpůsobivých skupin pomocí populační politiky tedy omezováním porodnosti skrze antikoncepci případně sterilizací cikánských ţen. Jednorázový poplatek dle Pavelčíkové činil 900 Kč, nicméně připouští, ţe se mohlo jednat i o částky ve výši několika tisíc Kčs.18 Na to upozorňuje Jarmila Baláţová ve svém článku „Šrámy romských ţen“ odkazující se na Rubena Pellara19, který na zahraničních konferencích přednesl, ţe „na základě vyhlášky o sociálním zabezpečení můţe sterilizovaná osoba dostat, jsou-li splněny určité podmínky, finanční částku, jejíţ výše můţe představovat aţ 25 tisíc československých korun (tehdy přibliţně půlroční příjem rodiny)“20. V Závěrečném stanovisku veřejného ochránce práv ve věci sterilizací prováděných v rozporu s právem a návrhy opatření k nápravě se jeho autor, Otakar Motejl, odkazuje také na šetření romisty Rubena Pillara, ve kterém je výše příspěvku za dobrovolně podstoupenou sterilizaci opřena o znění vyhlášky ministerstva zdravotnictví a sociálních věcí České socialistické republiky č. 152/1988 Sb., kde se uvádí, ţe „Podle ustanovení § 35 vyhlášky bylo moţné občanům, kteří se podrobili lékařskému zákroku podle zvláštních předpisů v zájmu zdravé populace a k překonání nepříznivých ţivotních poměrů rodiny (sterilizace), poskytnout jednorázový peněţitý příspěvek nebo i věcnou dávku (peněţité příspěvky se poskytovaly do výše 10 000 Kčs, věcné dávky do výše 5 000 Kčs; ve výjimečných případech aţ do výše 10 000 Kčs), a to do jednoho roku po provedení lékařského zákroku.“21
18
PAVELČÍKOVÁ, N. 2004. Romové v Českých zemích v letech 1945-1989, str. 115. Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. ISBN 80-86621-07-3. 19
„romista“
20
BALÁŢOVÁ, J. Šrámy romských ţen. Romea.cz 2003. Dostupné z URL: http://www.romea.cz/index.php?id=archiv/2003-03/0405. 21
MOTEJL, O. JUDr. Závěrečné stanovisko veřejného ochránce práv ve věci sterilizací prováděných v rozporu s právem a návrhy opatření k nápravě. 2005. Dostupné z URL: http://www.ochrance.cz/dokumenty/dokument.php?doc=329
18
Přestoţe se jednotlivé zdroje rozchází ve výši příspěvku za podstoupenou sterilizaci, lze konstatovat, ţe cikánské ţeny dostávaly za tento zákrok finanční odměnu. Sterilizace se praktikovala především u Cikánek s vysokým počtem dětí. V roce 1984 mělo být provedeno 1041 sterilizací, z toho u 226 cikánských ţen, jak uvádí Pavelčíková (2004)22. Osmdesátá léta nepřinesla v řešení Otázky cikánské nic nového. Aţ 3. února roku 1989 byla předloţena na schůzi předsednictva KSČ zpráva o stavu řešení problematiky romského obyvatelstvaii. V tomto dokumentu nechybí kritický pohled na řešení Otázky cikánské, ta je zde označována za sloţitý celospolečenský problém. Dále je zde konstatováno, ţe integrace Cikánů neprobíhá ve shodě s moţnostmi a potřebami společnosti a upozorňuje na potřebu důkladné analýzy současného stavu k řešení Otázky cikánské. 23 Dle evidence národních výborů ţilo v roce 1987 na území Československa 383 tisíc Cikánů, z toho 141 tisíc na území Čech a 242 tisíc na Slovensku. Cikánská komunita se tak podle údajů rozrostla v Čechách za posledních dvacet let o 155 procent. Za příčinu tak prudkého nárůstu se povaţovala vysoká porodnost a prodluţující se průměrný věk. V této době se cikánská populace skládala ze dvou hlavních subetnických skupin. Početnější z nich byla tvořena slovenskými Cikány a ta menší Cikány olašskými. Původních jiţ domestikovaných Cikánů z Německa, Čech a Moravy tu ţila jen nepatrná část.24 1.6 Otázka cikánská v době polistopadové Předání moci komunisty současné politické reprezentaci posunulo Otázku cikánskou do další roviny. Jestliţe dříve byla tato problematika chápána jako oblast sociální, přidala se k ní nyní ještě oblast kulturní a politická. Došlo k akceptování cikánské národnostiiii. 22
PAVELČÍKOVÁ, N. 2004. Romové v Českých zemích v letech 1945-1989, str. 115. Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. ISBN 80-86621-07-3. 23
PAVELČÍKOVÁ, N. 2004. Romové v Českých zemích v letech 1945-1989, str. 127-131. Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. ISBN 80-86621-07-3. 24
PAVELČÍKOVÁ, N. 2004. Romové v Českých zemích v letech 1945-1989, str. 128. Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. ISBN 80-86621-07-3.
19
Při sčítání lidu v roce 1991 se k této přihlásilo 33 000 Cikánůiv. Začaly vznikat různé cikánské spolky a organizace.25 Došlo i k zaloţení cikánských politických stran. Snad první cikánskou politickou stranou se stala tzv. Romská občanská iniciativa, která ve volbách do parlamentu v roce 1990 dostala několik svých lidí. Volební úspěch však vystřídaly osobní spory, jeţ vyústily ve volební debakl ve volbách dalších. Většina cikánských politických stran postupem času zanikla nebo se staly neaktivními.26 Nové „demokratické“ vlády upustily od systémů speciální péče o cikánské obyvatelstvo. Vzdělanostní úroveň Cikánů se vrátila do starých kolejí. Zhoršuje se školní docházka cikánských dětí. Mnoţí se negativní zkušenosti majoritní společnosti s Cikány, jeţ vedou k nevraţivosti mez oběma etniky, a zvyšuje se společenské napětí.27
25
GJURIČOVÁ, J., MGR. 1998. Romové jako objekt státní politiky. Ministerstvo vnitra ČR. [cit. 04. 03 .2008]. Dostupné z URL: http://www.mvcr.cz/prevence/obcanum/publik/romove/minulost.html. 26
Romové v České republice. [cit. 06.03.2008] dostupné z URL http://romove.radio.cz/en/article/20540 27
GJURIČOVÁ, J., MGR. 1998. Romové jako objekt státní politiky. Ministerstvo vnitra ČR. [cit. 04. 03 .2008]. Dostupné z URL: http://www.mvcr.cz/prevence/obcanum/publik/romove/minulost.html.
20
2 VLIVY CIKÁNSKÉ KOMUNITY NA STÁTNÍ ROZPOČET ČESKÉ REPUBLIKY A JEJÍ EKONOMIKU Česká republika patří mezi státy s vysoce hegemonním obyvatelstvem. Češi tvoří 98 procent z celkové populace a v zemi neexistuje početnější národnostní menšina.28 Jak uvádí tabulka č. 1 Obyvatelstvo podle národnosti k 1. 3. 2001, se k cikánské národnosti přihlásilo pouhých 11 746 osob z toho 6 149 muţů a 5 597 ţen. Cikáni do devatenácti let věku tvoří čtyřicet procent této komunity a to 4 714 osob.29
i
Kočovnické listy byly vydány za okupace, a tedy byly považovány za neplatné.
ii
V této zprávě i komunistický režim podlehl mezinárodním tlakům a na místo termínu Cikán, začal používat novotvar Rom. iii
Za oficiální označení Cikána se začal považovat termín Rom a s ním i spojená romská národnost. V rámci pozitivní diskriminace dochází stále častěji k paradoxu, kdy se na složení společnosti nahlíží jako na Romy a neromy. Národnost majority tak ztrácí význam, čímž je tato zcela evidentně diskriminována či přímo hanobena. iv
Autor textu zůstává u pojmenování Cikán. Terminologii se věnuje samostatná část této studie, kde bude celá problematika vysvětlena.
28
Hnutí pro ţivot ČR. [cit. dne 09.03.2008] dostupné z URL http://www.prolife.cz/rodina/?id=1086
29
http://www.praha6.cz/scitani_lidu_111.html
21
Tab. č. 1 Obyvatelstvo podle národnosti
z toho národnost (mimo nezjištěné)
Celkem
česká
moravská
slezská
slovenská
romská
polská
německá
ruská
ukrajinská
vietnamská
ostatní
Česká republika
10 230 060
9 249 777
380 474
10 878
193 190
11 746
51 968
39 106
12 369
22 112
17 462
68 151
Praha
1 169 106
1 088 814
2 567
161
19 275
653
1 486
1 791
5 301
4 699
2 590
18 554
Střední Čechy
1 122 473
1 074 360
1 536
89
15 287
1 416
2 144
1 110
1 330
2 963
1 319
5 948
Jihozápad
1 175 955
1 119 388
2 198
88
16 798
1 212
786
3 463
792
2 693
2 194
4 388
Severozápad
1 124 562
1 021 657
1 519
90
36 293
2 658
2 022
18 403
1 811
3 388
6 494
8 581
Severovýchod
1 487 189
1 412 842
4 441
122
23 193
1 814
4 445
6 926
1 113
3 542
1 426
6 188
Jihovýchod
1 646 929
1 357 000
224 802
272
19 761
889
1 015
1 219
844
2 268
1 455
7 441
Střední Morava
1 234 379
1 069 100
114 479
303
18 946
1 307
1 162
1 939
595
1 584
675
6 767
Moravskoslezsko
1 269 467
1 106 616
28 932
9 753
43 637
1 797
38 908
4 255
583
975
1 309
10 284
Zdroj: Veřejná databáze ČSÚ staţeno dne + verze stránek30
30
http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabdetail.jsp?cislotab=OB006+%28NUTS2%29&stranka=1&kapitola_id=20
22
I přes tato pro společnost zanedbatelná čísla existují na podporu cikánské komunity různé vládní programy, které mnohonásobně překračují význam „desetitisícové“ minority. Peněţní prostředky ze státního rozpočtu a různé granty na integraci Cikánů a různé formy dalších procikánských podpor proudí ke statisícům osob, které se ani necítí být Cikány. Za svůj původ se (na místě by bylo rozvést i diskusi, zda oprávněně?) stydí a nechtějí ho přiznat. Pravdou však zůstávají fakta o vládních výdajích na tzv. integraci „romských“ komunit a sociální začleňování sociálně vyloučených skupin, o jejichţ výši se zmiňuje Zpráva o stavu „romských“ komunit v České republice za rok 2006. Autoři zmíněného dokumentu pouţili údaje zveřejněné ministerstvem financí. Je diskutovatelné, zda se jedná o celkové výdaje plynoucí na podporu cikánské integrace, nebo se ve státním rozpočtu skrývají další vysoké náklady, které pouze nejsou jmenovitě spjaty s touto problematikou? A jakých bylo vůbec dosaţeno výsledků? Tab. č. 2 Výdaje státního rozpočtu na integraci cikánských komunit Rok 2006 schválený rozpočet
Rok 2006 rozpočet po změnách
Rok 2006 skutečnost
30 766 000 Kč
59 715 000 Kč
57 844 600 Kč
25 000 000 Kč
27 500 000 Kč
24 436 620 Kč
2 000 000 Kč
2 000 000 Kč
1 999 020 Kč
0 Kč
10 000 000 Kč
9 999 280 Kč
Kampaň proti rasismu
4 000 000 Kč
4 000 000 Kč
1 280 670 Kč
Program projektů integrace romské komunity
13 000 000 Kč
13 000 000 Kč
12 394 250 Kč
Kapitoly státního rozpočtu Kapitola 313 – Ministerstvo práce a sociálních věcí. Program Podpory projektů integrace příslušníků romské komunity Kapitola 333 – Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Program Podpory projektů integrace příslušníků romské komunity Kapitola 334 – Ministerstvo kultury Program Podpory projektů integrace příslušníků romské komunity Kapitola 304 – Úřad vlády Program odstraňování havarijních situací v sociálně vyloučených romských komunitách a lokalitách
23
Kapitola 398 – Všeobecná pokladní správa Poloţka Koordinátoři romských poradců na krajských úřadech
5 250 000 Kč
5 250 000 Kč
4 968 900 Kč
Poloţka Předcházení sociálního vyloučení v romských komunitách a odstraňování jeho důsledků
30 000 000 Kč
0 Kč
0 Kč
Program odstraňování havarijních situací v sociálně vyloučených lokalitách
10 000 000 Kč
0 Kč
0 Kč
Celkem
120 016 000 Kč
121 465 000 Kč
112 923 340 Kč
Zdroj: Zpráva stavu komunit v České republice za rok 2006 Zpráva zveřejňuje devět procikánských programů, které jen v roce 2006 spolykaly více neţ 110 milionů korun. Vzhledem k miliardám, které tečou skrze státní rozpočet, se jedná o zanedbatelné částky. Faktem však zůstává, ţe zájmy cikánské menšiny hájí na 470 neziskových a příspěvkových organizací. Ty čerpají další peníze nejen ze státního rozpočtu, ale také z rozpočtu krajů a měst a z evropských strukturálních fondů, z kterých lze čerpat jiţ od roku 2004. V letech 2004 aţ 2006 došlo k podpoře 96 projektů. Zdrojem financí se stal Evropský sociální fond a byly čerpány prostředky ve výši 554 milionů Korun.31 Nadále však zůstává nezodpovězena otázka, jakých výsledků bylo vlastně dosaţeno? V kaţdém větším městě funguje také tzv. komunitní centrum. Příkladem lze uvést komunitní centrum v Liberci, jehoţ výroční zpráva udává příjmy ve výši 1,8 milionu Kč ročně. Komunitních center v České republice najdeme více neţ 150. Budeme-li vycházet z průměru (pro zjednodušení značně podhodnoceného), tak jenom skrze komunitní centra proteče ročně 225 milionů korun českých. 32 Není ale jednoznačně
specifikovatelné,
kolik
procent
z této
částky
je
zahrnuto
v programech zmiňovaných ve výše uvedené zprávě. V různých zdrojích včetně ministerstva pro lidská práva a národnostní menšiny se odhaduje, ţe počet Cikánů v České republice čítá namísto 10 000 příslušníků přibliţně 250 aţ 300 tisíc osob. Sama bývalá ministryně Dţamila
31
Zpráva o stavu romských komunit za rok 2006
32
http://www.msmt.cz/
24
Stehlíková přiznala, ţe je počet Cikánů v ČR ještě vyšší. Pro jednoduchost však budeme vycházet z velikosti komunity 300 000 členů. Počet členů v jednotlivých rodinách je velmi rozmanitý. Nadále berme v úvahu rozčlenění etnika na pětičlenné rodiny. V ČR tedy ţije cca 60 000 cikánských rodin, 120 000 rodičů a 180 000 dětí. Specifická míra nezaměstnanosti Cikánů je v České republice odhadována přibliţně kolem 45 aţ 50 procent33. Charakteristickým rysem nezaměstnanosti Cikánů v ČR je její dlouhodobost. Do kategorie nezaměstnaných déle neţ jeden rok patří asi 75 procent nezaměstnaných Cikánů34. Přibliţně 30 procent Cikánů bez zaměstnání se v této situaci nachází déle neţ čtyři roky35. Kdyţ k tomu zahrneme fakt, ţe přibliţně 45 procent nezaměstnaných Cikánů se potýkalo na své pracovní dráze s nezaměstnaností opakovaně, lze konstatovat, ţe pro většinu Cikánů v produktivním věku představuje nezaměstnanost závaţný sociální problém, při němţ dochází ke ztrátě zbytku pracovní kvalifikace. Roztáčí se deprivační cyklus, upevňuje se kultura chudoby s dalšími negativními důsledky pro individuální ţivotní dráhy, se kterými se potýkají dlouhodobě nezaměstnaní36. Jak tedy tento na první pohled čistě sociologický problém ovlivňuje státní rozpočet? Vzhledem k převaţující dlouhodobé nezaměstnanosti mezi Cikány, nebere autor v potaz podporu v nezaměstnanosti. Dlouhodobě nezaměstnaní Cikáni jsou povaţováni za příjemce sociální podpory. 50 procent Cikánů bez práce představuje 60 000 nezaměstnaných osob a 30 000 rodin s nezaměstnanými rodiči.37 Sociální podpory se dle zákona č. 117/1995 Sb. člení následovně: 1. Dávky testované tj. poskytované v závislosti na výši příjmu: 33
Winkler, J. Analýza potřeb integrace Romů na českém trhu práce. Dostupné z URL: http://www.mopo-cz.eu/stranky/analyza-potreb-integrace-romu-na-ceskem-trhu-prace 34
tamtéţ
35
tamtéţ
36
tamtéţ
37
http://www.mopo-cz.eu/stranky/analyza-potreb-integrace-cikánu-na-ceskem-trhu-prace
25
přídavek na dítě sociální příplatek příspěvek na bydlení 2. Dávky netestované (ostatní dávky): rodičovský příspěvek dávky pěstounské péče porodné pohřebné Kaţdá cikánská rodina pobírající sociální podporu si v průměru přijde kaţdý měsíc na cca 30 000 Kčv. Měsíčně tedy stát vyplatí 900 milionů Kč ze státního rozpočtu. Státní rozpočet je ročně zatíţen 10,8 miliardami Kč. 2.1 Náklady na cikánskou invaliditu Dalším fenoménem rozšířeným mezi Cikány je plná invalidita a pobírání invalidního důchodu. Tyto osoby nefigurují mezi nezaměstnanými a oficiální statistiky nevykazují, kolik z invalidních důchodců v ČR představují Cikáni. Odečteme-li od celkové cikánské populace nezaměstnané dospělé osoby, zbývá nám dalších 60 000 osob. Odhady čerpání invalidního důchodu činí 70 aţ 80 procent. Tento údaj však nelze povaţovat za relevantní. Budeme-li brát v potaz, ţe invalidní důchod pobírá cca 50% z výše zmiňovaných 60 000 lidí a průměrnou výši invalidního důchodu stanovíme na 7 000 Kč za měsíc, pak celkové měsíční čerpání invalidního důchodu ze státního rozpočtu činí 210 milionů Kč. Celková roční částka představuje 2,5 miliardy Kč. 2.2 Náklady na cikánské vězně Nelze přehlédnout také fakt, ţe více neţ 60% vězňů v českých věznicích tvoří Cikáni38. V současné době si odpykává svůj trest 19 500 osob, podle dostupných údajů je tedy 11 700 z nich Cikánů. Náklady na jednoho vězně činily
38
Kryštof, R. Způsoby obţivy romských populací související s trestnou činností, str. 8 [cit. 20.11.2008]. Dostupné z URL: http://www.epolis.cz/download/pdf/materials_37_1.pdf
26
v roce 2003 téměř 23 300 Kč měsíčně39. Celkové náklady na vězněné příslušníky cikánské komunity čítají 272 milionů měsíčně. Ročně je tedy státní rozpočet zatíţen 3,27 miliardami Kč. Kriminalita Cikánů je dlouhodobým problémem. Kryštof se ve své studii Způsoby obživy
romských
populací
související
s
trestnou
činností
zabývá
touto
problematikou za období posledních 25 let. Upozorňuje na fakt, ţe v roce 1984 byla kriminalita Cikánů 5x vyšší neţ ostatní populace. Kriminalita Cikánů směřuje stále do niţších věkových skupin (Nečas, 1991 in Kryštof 2006). V devadesátých letech minulého století, kdy ještě bylo moţné získat údaje o cikánské kriminalitě, se pohyboval podíl Cikánů na celkové trestné činnosti v ČR kolem 16% a na v SR 28 %. Kryštof dále uvádí, ţe Cikáni měli velký podíl především na vloupání (22% z celku), pohlavním zneuţívání (20%, na Slovensku dokonce 40%), na násilné kriminalitě (13 %)40. Předmětem diskusí se často stává otázka, jaké procento populace tvoří věznění Cikáni a jaké příslušníci majority. Českou republiku obývá cca 10,2 milionu obyvatel, jak uvádí tabulka č. 1 v úvodu této kapitoly. Do tohoto počtu je řazena i cikánská komunita čítající přibliţně 300 000 osob, přestoţe se k ní přihlásilo pouhých 10 000 Cikánů. Po odečtení zůstává 9 930 tisíc obyvatel. Výpočet pro jednoduchost dále nerozlišuje vězně dle české a dalších národností. Z tohoto důvodu nebude jiţ počet občanů majority sníţen. Po odečtení cikánských vězňů od celkového počtu vězňů zůstává pro majoritu 7 800 trestanců. Z počtu 300 000 osob představuje 11 700 příslušníků ve výkonu trestu 3,9 %. Téměř čtyři procenta Cikánů si v roce 2003 odpykávala svůj trest. 7 800 trestanců z řad majority představuje z obyvatelstva 9 930 000 osob 0,0785 procenta. V roce 2003 se nacházelo necelých osm setin procenta příslušníků majority ve výkonu trestu. Jednoduchým podílem lze zjistit, že procentuální zastoupení trestanců z řad cikánského etnika je téměř 50x větší než procentuální zastoupení osob ve výkonu trestu z řad majority. 39
http://www.ahasweb.cz/2003/387.htm
40
Kryštof, R. Způsoby obţivy romských populací související s trestnou činností, str. 8 [cit. 20.11.2008]. Dostupné z URL: http://www.epolis.cz/download/pdf/materials_37_1.pdf
27
Pro
výpočet
procentuálního
zastoupení
vězňů
z řad
majoritního
obyvatelstva nebyl počet vězňů očištěn o osoby cizinců a o osoby hlásící se k jiné národnosti. Stejným způsobem nebyl ani očištěn počet obyvatel majority. Jakým způsobem by došlo k ovlivnění výsledku, pokud by se pokračovalo v podrobnějším šetření této problematiky, je námětem k další diskusi. Ţe by došlo ke změně poměru v neprospěch cikánského etnika, lze povaţovat za pouhou spekulaci. 2.3 Náklady na odložená Cikáňata v dětských domovech Další zátěţ státního rozpočtu se nachází v oblasti péče o děti. Více neţ 60% dětí v dětských domovech pochází z cikánského etnika. Podle průzkumu Střediska náhradní rodinné péče ţilo v roce 2004 v ústavní péči 20 441 dětí, z toho v kojeneckých ústavech 1 565, v dětských domovech 4 867, ve výchovných zařízeních 2723 a v ústavech sociální péče pro mládeţ 11 281 dětí. Cikánské děti v těchto domovech čítají 12 264 hlav. Náklady na jedno dítě a rok představují přibliţně 250 000 Kč. Na roční náklady na děti z řad cikánského etnika připadají další 3 miliardy Kč.41 Cikáňata představují jeden ze zdrojů obţivy cikánských rodin (jsou předmětem škály sociálních dávek a příspěvků, pomáhají s obţivou rodiny v podobě ţebroty, sběru kovů a drobných krádeţí), a tedy by mělo být prvořadým zájmem cikánských matek udrţet si své děti ve vlastní péči. Obsazení dětských domovů šedesáti procenty Cikáňat by mohlo být povaţováno za alarmující. Na základě získaných podkladů na Ideové konferenci Národní strany se autor domnívá, ţe významným faktorem, proč se tolik Cikáňat nachází v dětských domovech, můţe být, ţe tato pochází především od cikánských prostitutek, které své děti odloţí, a ze sociálně slabých rodin, ve kterých dojde k odebrání dětí sociálkou.42
Zde
nutno
dodat,
ţe
v důsledku
levicového
populismu
reprezentovaným současnou ČSSD a KSČM, pobírají porodné i matky, které se o své děti nestarají, nebo je dokonce odloţí! Řešení této problematiky však není předmětem studie.
41
http://www.nahradnirodina.cz/attach/tiskova_zprava_20-06-2006.pdf
42
Ideová konference NS, 24. 2. 2008, Praha
28
Otázkou vysokého počtu Cikáňat v dětských domovech se zabývá také Petr Bakalář ve své publikaci Psychologie Romů (2004), ve které hodnotí výsledky výzkumu různých sociologů. Cituje zde například Pavla Říčana: „Romská rodina v posledních generacích zeslábla….mladá romská matka nenaváţe patřičný vztah ke svému dítěti a nechá je v porodnici … dítě se dostane do dětského domova a získá stejný defekt. Jde o tzv. sociální – nikoli biologickou dědičnost. Procento romských dětí je v dětských domovech mnohonásobně vyšší neţ odpovídá procentu Romů v populaci.“43 Ţe se nejedná o ţádné novum, dokazuje Bakalář citací Buškové (1969), o výši procentuálního zastoupení Cikáňat v dětských domovech, jejţ činilo v té době 54 procent. Další Bakalářova citace tentokráte Svobodové, Kovaříka & Niederleho (1981), kteří tento jev hodnotí jako nečekaný, neboť ve srovnání s dřívějšími zkušenostmi s cikánskou matkou byly takové, ţe se dala velmi těţce přimět, aby své dítě svěřila byť jen na pár dní do nemocničního ošetření, tento fakt potvrzuje. V té době se v kojeneckých ústavech nacházelo 45 aţ 50 % cikánských dětí a v některých kojeneckých ústavech v Západočeském kraji představoval tento podíl dokonce 70 %. Bakalář zároveň poukazuje na skutečnost, ţe Cikáni své potomky v ústavních zařízeních navštěvují málo, nebo se jedná pouze o krátkodobý zájem.44 Z výše uvedených faktů vyplývá, ţe procento Cikáňat v dětských domovech je trvale vysoké a dokonce mírně narůstá. V současné době se hladina pohybuje kolem 60 procent a lze konstatovat, ţe v budoucích letech se ještě o několik procent s největší pravděpodobností zvýší. S tím souvisí i vynaloţené náklady, které jsou cikánským etnikem čerpány jiţ desetiletí a budou kaţdým rokem narůstat minimálně o výše uvedenou částku třech miliard korun ročně.
43
Bakalář, P. Psychologie Romů. 2004. Strana 32.
44
tamtéţ
29
2.4 Dosavadní výsledky řešení Otázky cikánské45 Z podnětu ministerstva práce a sociálních věcí bylo v období 1. 11. 2005 aţ 15. 8. 2006 prováděno šetření stavu cikánské komunity respektive Cikánů ţijících v sociálně odloučených lokalitách. Oficiálním cílem této analýzy bylo získat základní informace o situaci sociálně vyloučených cikánských lokalit a komunit na území České republiky, na jejichţ základě by mělo dojít k nastavení čerpání finančních prostředků v letech 2007 aţ 2013. Zároveň měly být zjištěny moţnosti absorpční kapacity subjektů poskytujících sluţby v této oblasti. Výstupem práce nakonec byla mimo jiné také interaktivní mapa, která poskytuje základní informace o vybraných vyloučených cikánských lokalitách, které jsou volně přístupné na internetových stránkách.46 Z výsledků této analýzy lze prezentovat, ţe se na území České republiky nachází minimálně 300 sociálně vyloučených lokalit. Mapu těchto lokalit znázorňuje obrázek č. 1 Sociálně vyloučené cikánské lokality.
v
Pro značnou variabilitu sociálních dávek autor počítá s částkou 30 000 Kč měsíčně, jíž lze považovat za spíše podhodnocenou. Konečná suma v čerpání sociálních dávek je bezpochyby mnohem vyšší a autor ji doporučuje jako předmět dalšího výzkumu.
45
http://www.esfcr.cz/mapa/index.html
46
http://www.esfcr.cz/mapa/int_CR.html
30
Obr. č. 1 Mapa sociálně vyloučených lokalit v České republice
Zdroj: www.esfcr.cz 31
Obr. č. 2 Velikost zkoumaných sociálně vyloučených cikánských lokalit
Zdroj: http://www.esfcr.cz/mapa/stav_CR1.html Na obrázku č. 2 je znázorněn graf velikosti vyloučených cikánských lokalit. Z grafu vyplývá, ţe 65 % vyloučených lokalit obývá sto a více osob. 18 % procent lokalit je dokonce obýváno více neţ třemi stovkami lidí. Lokality s méně neţ 25 obyvateli tvoří 11 % a s obyvateli v rozmezí 25 aţ 50 osob 24 %. Ve studii pro ministerstvo se dále uvádí, ţe v těchto vyloučených lokalitách ţije odhadem (a slovo odhad je zdůrazněno popiskem) 60-80 tisíc Cikánů. Lze předpokládat, ţe skutečný počet bude ještě vyšší. Dalším zajímavým ukazatelem je doba existence vyloučených lokalit. Tu znázorňuje graf na obrázku č. 3 Doba vzniku a vývoj sociálně vyloučených cikánských lokalit. Z grafu je patrné, ţe pětina vyloučených lokalit existuje déle neţ deset let. Zajímavou veličinou je 29 % lokalit vzniklých převáţně řízeným sestěhováním. Třetina vyloučených lokalit byla tedy vytvořena uměle. Nezbývá neţ vyslovit otázku, zda je tato skutečnost v souladu s oficiálně prezentovanou vládní politikou integrace Cikánů do společnosti a odstranění jejich vyloučenosti? Nejsou cikánská ghetta nakonec vytvářena jenom proto, aby mohla být s vynaloţením dalších nezanedbatelných finančních prostředků likvidována? Na různé programy „začleňování Romů do společnosti“ se zakládá nespočetné mnoţství neziskových
organizací v neposlední řadě také cikánských sdruţení. Ta čerpají finanční prostředky z fondů Evropské Unie a ze státního rozpočtu České Republiky. Na to, jestli je vyloučená cikánská komunita výnosným byznysem pro některé podnikavce, upozorňuje i předsedkyně Národní strany Mgr. Petra Edelmannová, Ph.D., v rozhovoru pro MF Plus Vyčistit Čechy od parazitů.47 Zde podmiňuje úspěšnost řešení Otázky cikánské zbavením se lidí, kteří se na tomto problému ţiví. Upozorňuje na nutnost zrušení desítek neziskových organizací, které čerpají dotace na to, ţe vytvoří program k řešení dané problematiky, ale výsledky jejich následných činností jiţ nikdo nekontroluje. Ve statistice se objeví objem vyčerpaných peněţních prostředků, ale nikde nefiguruje úspěšnost nebo neúspěšnost programu. Příkladem lze uvést například krátké fungování speciální školy, jeţ byla otevřena samotnou cikánskou komunitou. Její činnost musela být asi po dvou letech ukončena. Výsledek se nedostavil. Na druhou stranu, jak uvádí Petra Edelmannová: „Vyčerpalo se tam neskutečné mnoţství peněz, které se daly vyuţít úplně jinak.“48 Výše nastíněnou hypotézu potvrzuje skutečnost, ţe kombinace dlouhodobé existence vyloučených lokalit a řízeného přistěhování představuje dalších 24 %. Shrneme-li všechny lokality zahrnující jejich řízený vznik, pak se dostáváme k číslu 53 % z celkového počtu sociálně vyloučených lokalit.
47
MF Plus, 37/2008. Vyčistit Čechy od parazitů, Hasoň, J. Dostupné z URL: http://www.mfplus.cz/Modules/MFPlus/StoryDetail.aspx?Id=6960&SubPortalId=6&BackURL=http% 3a%2f%2fwww.mfplus.cz%2fModules%2fMFPlus%2fFulltext.aspx%3ffind%3dedelmannov%25e1 48
tamtéţ
33
Obr. č. 3 Doba vzniku a vývoj sociálně vyloučených cikánských lokalit
Zdroj: http://www.esfcr.cz/mapa/stav_CR1.html Autor dochází k závěru, ţe výsledky analýzy vyloučených cikánských lokalit zpracované pro vládní instituci, ministerstvo práce a sociálních věcí, odkryly více, neţ by si sami představitelé ministerstva přáli, a to výsledky dosavadní politiky ve věci řešení Otázky cikánské. Na místo deklarované integrace Cikánů, vzniklo za posledních deset let, dle výše prezentovaných údajů, více neţ 150 vyloučených cikánských lokalit (ghett) a to nikoliv přirozenou cestou, ale řízeným sestěhováním Cikánů. Tato skutečnost s sebou přináší, případně přinesla v souladu s oficiální cikánskou politikou nutnost zřizování dalších komunitních center, školení a najímání terénních pracovníků a poradců. Do budoucna bude zdrojem dalších nákladů na různé typy sociální pomoci a podpor, eliminace nezaměstnanosti, kriminality a dalších negativních jevů provázejících větší státním aparátem neřízená cikánská společenství. 2.5 Mezisoučet Cikánská menšina stojí náš stát desítky miliard ročně. Mezisoučet nejvýznamnějších nákladových poloţek vynakládaných na cikánskou komunitu nelze povaţovat za zanedbatelný. Výdaje na sociální podpory ve výši cca 10,8 34
miliard korun ročně, 2,5 miliardy korun na invalidní důchodce z řad cikánské menšiny, 3,27 miliardy za cikánské trestance a 3 miliardy za cikánské děti v dětských domovech. Součet všech zahrnutých poloţek činí 19,8 miliardy Kč ročně. Výdaje na cikánskou komunitu dosahují ve skutečnosti ještě vyšších čísel. V této analýze nebyly zahrnuty výdaje na úhradu škod páchaných příslušníky cikánské komunity, náklady na policejní vyšetřování, náklady na četná soudní řízení, náhrady domů a bytů, které si tito sami zničí a poţadují za ně nové, odškodné Cikánům, kteří pravidelně za něco ţalují Českou republiku. Jaké výše dosáhly náklady na potlačení epidemie ţloutenky, salmonely aj. z důvodu nízké úrovně hygieny? Výdaje na sociální dávky pro Cikány nelze přesně vyčíslit, protoţe oficiální údaje nejsou volně přístupné veřejnosti. Oficiální statistiky neexistují. Částka vypočítaná výše je značně podhodnocená a můţe být několikanásobně moţná i řádově vyšší! Výčtem dalších nákladových poloţek bychom mohli pokračovat neustále dále a sčítat a sčítat.
35
3. NÁZVOSLOVÍ V současné době je čtenář vystaven směsici pojmů, jeţ je v rámci Otázky cikánské pouţívána. Málokdo však ví, jaké označení příslušníka cikánské komunity lze povaţovat za správné. Masmedia, vládní kruhy a mezinárodní procikánská lobby pouţívají označení Rom. Řada obyčejných občanů (nejen v ČR) pouţívá označení Cikán, avšak přibývá lidí podlehnuvších tlaku systému a pod tímto pouţívají také termín Rom. Další termín, jenţ se pouţívá a mnohými jest povaţován za pejorativní, označuje příslušníky cikánské komunity označením cikán s malým počátečním písmenem c. Cílem této kapitoly, je osvětlení jednotlivých pojmů čtenáři a vnesení světla do této problematiky. 3.1 Záznamy dobových kronik mluví jasně49 Pro označení příslušníků cikánského etnika se napříč evropou rozšířily dva termíny: Cikán, Gypsy. Slovo Cikán vzniklo z řeckého slova „Athinganoi“, jehoţ význam se charakterizuje jako „nedotknutelní – lidé, kteří nechtějí, aby se jich ostatní dotýkali…“50 Jiţ v dobových kronikách, komentujících příchod cikánských skupin na území Evropy a jejich průnik na západ, se vţdy hovořilo o Cikánech. „Starý letopisec v roce 1416 česky uvádí : ...také toho léta vláčili se Cikáni po české zemi a lidi mámili...“ cituje například Mgr. Mohyla, jak jiţ bylo jednou uvedeno v první kapitole.51 Česky psané zdroje uvádí označení Cikán. Češtině nejbliţší jazyky pouţívají stejné označení příkladem moţno uvést slovenské „Cigán“ nebo ruské „Cygaň“. Německé zaznamenávají Zikeuner, italské „Zingari“. Druhý pojem Gipsy vychází ze slova Aiguptos / Aiguptissa tedy Egypťan / Egypťanka. Z toho vzniklo 49
http://www.varianty.cz/cdrom/podkapitoly/b02romove/17.pdf, cit. dne 20.3.2008
50
Informace pro učitele, str. 195. Cit. 30.5.2008, dostupne z http://www.varianty.cz/cdrom/podkapitoly/b02romove/17.pdf 51
Mohyla, O, Mgr. Hodnotový systém Romů, 2005. Dostupné z URL: http://drsny.net/?id=176.
36
anglické „Gipsy“ a francouzské Gitane, přičemţ Francouzština pouţívá pro Cikány významy dva, a to „Tsiganes“ a „Gitanes“. Cikáni při svých toulkách napříč Evropou často tvrdili domorodému obyvatelstvu, ţe pochází z té či oné země, která však pro ně byla jen zemí „tranzitní“. Zde lze tedy vysvětlit, proč se objevil výraz Aiguptos – Egypťan, neboť Cikáni o sobě tvrdili, ţe pochází z Egypta. Mnozí Cikáni uvádějí, ţe jsou příslušníky zatoulaného ţidovského kmenu. Slovo Rom se nenachází v ţádném záznamu od středověku aţ do dvacátého století. Pokud by s ním v současné době někdo přišel, patrně by vyvolal stejnou společenskou diskusi jako rukopis Zelenohorský a Královédvorský. Původ a význam slova Rom bude vysvětlen v další části této kapitoly. 3.2 První mezinárodní „romský“ kongres aneb od Cikána k Romovi V dubnu roku 1971 v Chesfieldu nedaleko Londýna proběhlo rozsáhlé cikánské shromáţdění, jenţ vstoupilo do historie jako „První romský kongres“. V Chesfieldu se setkali zástupci cikánských skupin údajně ze čtrnácti zemí. Své zastoupení měla i komunita z tehdejší ČSSR. Konečným výstupem konference bylo definování symbolů mezinárodního cikánského hnutí. Jednalo se o mezinárodní cikánskou hymnu a vlajku. Cikáni zároveň vznesli poţadavek, aby majoritní společnost začala pouţívat označení Rom52. V roce 1977 došlo k oficiálnímu zaloţení tzv. Mezinárodní romské unie. Subkomise OSN pro prevenci diskriminace v srpnu téhoţ roku ve svém doporučení uznala existenci Cikánů jako etnické skupiny. V následujícím roce se Cikáni na jiţ druhém sjezdu přihlásili k „indické pravlasti“. V roce 1979 byla Mezinárodní „romská“ unie přijata do sekce nevládních organizací při OSN53. 3.3 Označení Rom Pojem Rom, který je majoritní společnosti systematicky podsouván skrze média, školství apod., je označením pro příslušníky etnických skupin příchozích 52
http://cigani.webgarden.cz/puvod-romu/romove-v-evrope-1945-1989.html cit 20.3.08
53
http://cigani.webgarden.cz/puvod-romu/romove-v-evrope-1945-1989.html
37
z Indie. Tento termín pouţívají sami Cikáni a to ve svém cikánském jazyce. V absolutní většině dostupných pramenů je slovo Rom vysvětlováno následovně: „V překladu z romštiny znamená "muţ" nebo "člověk" (k tomu "romňi" "romská ţena") ve smyslu příslušnosti ke komunitě se společným jazykem (romštinou) a původem.“54 Na tomto místě autor upozorňuje na novodobý nešvar některých sociologů, kteří pouţívají ve svých studiích vedle označení Rom také termín „nerom“ či „Nerom“ (dále jen nerom). Pokud slovo Rom znamená v překladu člověk, pak nutně pojem nerom znamená nečlověk! Jestliţe se tedy společnost skládá z „Romů a neromů“, tak Cikáni jsou označováni za Člověka a členové majoritní společnosti za nečlověka! Jaká podobnost s nechvalně známým nacistickým pojmenováním Untermensch! Ať uţ se tak děje vědomě nebo ne, je povinností kaţdého slušného Čecha, Moravana a Slezana, aby tento paskvil (slovo nerom) vymizelo z naší mluvy. Zároveň by mělo být jeho uţití povaţováno za hanobení rasy a národa a postihováno příslušným paragrafem. 3.4 Označení Cikán Takřka všechny ekvivalenty k pojmu Cikán v cizích jazycích, jak bylo vysvětleno v kapitole 3.1, jsou odvozeny od základu Athinganoi nebo Aegyptius. Tyto názvy vznikly pojmenováním na základě „údajného“ původu příchozích kočovníků. Takto docházelo později i k dalším pojmenováním. Příkladem moţno uvést Olašské (Valašské) Cikány.55 V některých zemích lze dohledat také další termíny například ve Španělsku Bohemio, coţ bylo označení pro cikánské skupiny přicházející z našeho území. Ve Švédsku se pouţívalo označení „Tattare“. Zůstaneme-li pouze u českého jazyka, pak tento pouţívá také vlastní pojmenování pro různé národy. Za zcela typický příklad takového označení lze povaţovat slovo Němec, Německo, německý národ. Nikdo z příslušníků tohoto
54
http://skola.romea.cz/cz/index.php?id=historie/01 cit 26.3.2008
55
Pavelčíková 2004
38
národa nerozporuje naše označení. Sami sebe však označují v německém jazyce jako Deutschen (Němce), Deutschland (Německo) atd. Poţadavek Cikánů, označovat jejich komunitu jako romskou a její příslušníky jako Romy, autor studie povaţuje za neoprávněný. Jednalo by se o pokus vymazat tradiční český termín z běţného pouţívání a nahradit jej cikánským výrazem. V této situaci se dlouhodobě český jazyk nacházel například v dobách germanizace. Nelze brát v potaz ani argument, ţe význam slova Cikán mnozí z majoritní společnosti povaţují za zprofanovaný, „neboť se tímto pojmem označuje člověk, který lţe a krade“. Pokud bychom správně pouţívaný termín Cikán nahradili jakýmkoliv jiným označením např. Rom, Indočech nebo dalším exotickým pojmenováním, pak by si lidé za několik generací (moţná i dříve) pod tímto pojmem představili opět ty samé osoby se stejnými povahovými rysy. Hledalo by se poté další vhodné pojmenování? Nechť si tuto otázku zodpoví čtenář sám. 3.5 Označení cikán Tento termín má tři základní významy. Někteří lidé pouţívají označení cikán jako pejorativní. Chtějí jím vyjádřit své opovrţení, odpor, nenávist či nějaký další negativní vztah k cikánskému etniku. Slengově je moţné slyšet také označení cigán, jehoţ uţívání lze zaznamenat spíše na Moravě a ve Slezsku a má stejný význam. Ve druhém slova smyslu se jedná o přirovnání, kdy nějaká osoba ţije jako Cikán nebo cikánským způsobem ţivota tedy v původním slova smyslu kočovným způsobem. Takové označení se často pouţívalo v Českých zemích před vznikem Československa i po něm. Termín cikán lze tedy chápat jako slovo nadřazené ke slovu Cikán a k označení „osoba ţijící cikánským způsobem ţivota“. Název cikán je také pouţíván lidmi, kteří chtějí vyjádřit domněnku, ţe se nejedná o národ. Této problematice se autor věnuje dále. Za zajímavý lze povaţovat také přístup samotných Cikánů k označování svého etnika ze strany majority. Autor a nejen on se osobně během Spanilých jízd NS dotazoval Cikánů v ghettech, jak chtějí být označováni. Oni sami se cítí býti Cikány případně Cigány. Označení Rom preferují naopak především Cikáni, které lze označit za procikánské aktivisty případně Cikány ţijícím způsobem ţivota 39
bliţšímu majoritě. Příkladem lze uvést názor cikánského novináře Richarda Samka, který sám pouţívá označení Rom. Od Čechů lpících na čistotě svého jazyka by ale preferoval označení Cigán před termínem Cikán.56 Autor dochází k závěru, že jediný přípustný jazykově správný a čistý termín je označení Cikán. Jedná se o označení příslušníka cikánského etnika. Označení Rom, jak bylo uvedeno výše, je útokem na český jazyk a jeho pouţívání je výsledkem politických tlaků, nikoliv závěrem diskuse jazykovědců.
56
Osobní rozhovory autora studie s R. Samkem, Praha, 20. - 21. 10. 2008.
40
4 EMPIRICKÝ PRŮZKUM NÁZORŮ OBČANŮ NA PROBLEMATIKU OTÁZKY CIKÁNSKÉ Cílem kapitoly je představit proces šetření zvolené části v oblasti názorů občanů na problematiku otázky cikánské. Téměř kaţdý občan je v průběhu svého ţivota vystaven různým způsobem projevům působení cikánského etnika. Prověřit tyto zkušenosti na celém území České republiky je proces časově i finančně velmi náročný, a tudíţ jako celek není vhodný pro potřeby a výsledky této práce. Z tohoto důvodu se pozornost autora zaměřila na vybraný populační vzorek, pro který byla cíleně vybrána kvantitativní metoda sběru dat – tištěný dotazník. Autor se snaţil získat pro své šetření reprezentativní vzorek obyvatelstva. Z tohoto důvodu bylo vyuţito moţností operativního týmu, jehoţ prostřednictvím byli do výzkumu zapojeni občané z různých míst České republiky. Byla zvolena města nacházející se v různých krajích. Jednalo se o obce různých velikostí. Na kaţdém místě se dala předpokládat rozdílná úroveň zkušeností s působením cikánského etnika. 4.1 Postup při vlastním šetření Celý proces empirického výzkumu názorů občanů na problematiku otázky cikánské lze rozdělit do sedmi základních skupin, jimiţ jsou stanovené cíle, plánování, výběr metody šetření, následný sběr dat, jejich analýza, z analýzy plynoucí závěry a následná doporučení, která jsou zahrnuta do samotného řešení Otázky cikánské. Celý postup výzkumu je znázorněn na obrázku 4.
41
Obr. 4 Proces empirického výzkumu
Zdroj: upraveno dle HAUGE, P. Průzkum trhu. 1. vydání. Brno: Computer Press, 2003. 234 s. Str. 12. ISBN 80-7226-917-8. Cíle výzkumu Hlavním cílem výzkumu byla bliţší analýza názorů občanů na problematiku otázky cikánské se zaměřením na získání reprezentativního vzorku obyvatelstva.
Plánování výzkumu Po stanovení hlavních cílů analytické části bylo zapotřebí zváţit, jakým způsobem poţadovaného cíle dosáhnout a získat potřebné informace. Nosnou část plánového výzkumu tvořil podrobný časový plán (ve stručné formě viz tabulka 42
č. 3), který obsahoval zvolené úkoly nutné pro zamýšlený výzkum společně s plánovaným termínem jejich splnění. Celý proces šetření byl omezen především termínem dokončení této práce.
Tab.č. 3 Zjednodušený časový plán výzkumu požadovaný cíl
časový plán
seznámení se s problematikou
únor 2008 aţ duben 2008
vytvoření okruhu témat
květen 2008
vytvoření potenciálních otázek
červen 2008
výběr konkrétních otázek
červen 2008
korekce konkrétních otázek
červen 2008
vytvoření dotazníku
červenec 2008
korekce dotazníku
červenec 2008
oslovení potenciálních respondentů
srpen 2008
distribuce dotazníků
srpen 2008
sběr dotazníků
srpen 2008
analýza dotazníků
srpen 2008
Zdroj: vlastní zpracování Metoda šetření V případě zvolené metody šetření bylo na prvém místě rozhodnutí, zda pouţít pro získání potřebných dat metodu primární nebo sekundární. Pro tento případ se nabízela první varianta, tedy primární výzkum, na jehoţ základě lze získat přímé odpovědi na konkrétní otázky. Potřebná a kompletní data poţadovaného rozsahu nebyla v sekundární podobě, v době empirického šetření, k dispozici.
43
Po bliţším studiu literatury zabývající se metodikami přímého šetření57 byla volba omezena na výběr mezi metodou interview a dotazníkovou formou. Vzhledem k velikosti dotazovaného vzorku, byla dána přednost dotazníkové formě před rozhovory. S pouţitím dotazníku byla zároveň odstraněna komunikační bariéra vyplývající s poţadavku zajištění anonymity ze strany respondentů, kteří by jinak nebyli ochotni odpovídat na konkrétní dotazy. Navíc, soukromí při vyplňování dotazníku mohlo zvýšit upřímnost odpovědí a díky tomu mohly být zodpovězeny i důvěrnější otázky. Interview bylo pouţito v několika oblastech, kde bylo obtíţné zajistit výběr dotazníků. Proto na zvolených místech byli občané dotazováni přímo členy pracovního týmu, kteří kladli jednotlivým respondentům dotazy a jejich odpovědi zaznamenávali za jejich přítomnosti do dotazníků. I v tomto případě zůstala anonymita respondentů zachována. Pro zachování objektivity výzkumu nebyli osloveni k vyplnění dotazníku členové a aktivní sympatizanti Národní strany, přesto však někteří respondenti uvedli, ţe v posledních parlamentních volbách podpořili právě Národní stranu. Dotazník Kvantitativní výzkum je metodologie sběru dat, která je zaloţena na určitých výběrových metodách, které předpokládají, ţe data mohou zastupovat danou oblast. V tomto případě se jedná o vybraný vzorek obyvatelstva. Definici dotazníku lze jednoduše formulovat jako strukturovaný sled konkrétních otázek vytvořený za účelem zjištění názorů vybraných respondentů, které jsou dále zpracovány a vyhodnocovány. Průběh Jelikoţ potřebná data pro průzkum názorů občanů na problematiku otázky cikánské by se části respondentů mohla jevit jako velmi citlivá, byla zvolena metoda průzkumu formou anonymního dotazníku, jak jiţ autor uvádí výše. Vznik dotazníku probíhal nejprve za pomocí metody brainstormingu, kdy se stanovily okruhy témat. Z těchto obecnějších témat byly vybrány a blíţe specifikovány předmětné body, které tvořily základ pro konkrétní otázky. Celkem vzniklo přes 20 57
HAUGE, P. Průzkum trhu. 1. vydání. Brno: Computer Press, 2003. ISBN 80-7226-917-8
44
otázek, z nichţ po konzultaci s kompetentními kolegy bylo vybráno 12 dotazů, které představovaly nejvhodnější oblast dotazování související s celým tématem této práce. Otázky vznikaly tak, aby byly nezaujaté, jednoduché, krátké a bez zkratek. Autor se snaţil vyhnout odborným výrazům, ne v kaţdém dotazu to však bylo moţné. Pro tyto případy byla zajištěna dostupnost členů pracovního týmu pro respondenty,
během
vyplňování
dotazníků.
Následně
došlo
ke
kontrole
smysluplnosti otázek, které byly pročteny nezávislou osobou. Na závěr proběhlo uspořádání finálních otázek do dotazníku. Dotazník byl dokončen formulací jednotlivých odpovědí a vytvoření samotného dotazníku v programu Microsoft Office Word. Výsledkem byl jednoduchý dotazník obsahující 12 dotazů, u nichţ respondent
pouze
zaškrtával
(podtrhával)
jednu
z vybraných
odpovědí.
Smysluplnost konečné verze dotazníku byla otestována dvěma nezávislými osobami s rozdílným stupněm vzdělání k ověření jednoduchosti a logického sledu otázek. Forma Výslednou formu dotazníku (viz příloha) lze rozdělit na tři hlavní části, kde nosnou část představují vytvořené otázky, doplněné stručným úvodem a závěrem. Úvod obsahuje například informace o autorově osobě, důvodu vytvoření dotazníku, poskytnutí moţnosti respondentovi spolupracovat, sdělení místa, kde nalezne souhrn celkových výsledků a závěrečné poděkování. Všechny dotazy byly vytvářeny na principu uzavřené otázky. Respondentovi bylo nabízeno několik variant (převáţně lichého počtu – viz Likertova stupnice) moţných odpovědí s moţností vybrat jednu, eventuelně více z nich. Samotné dotazy byly formulovány ve stručné formě, kvůli přehlednosti, snadnému a rychlému vyplnění. Následně proběhlo jejich seskupení a zredukování tak, aby na sebe logicky navazovaly a byly pro čtenáře po vizuální stránce patřičně přehledné. Při pouţití písma Arial, o velikosti 12 bodů, bylo moţné výsledný dotazník vytisknout oboustranně na dva listy bílého kancelářského papíru formátu A4. Dotazník byl sestaven tak, aby respondentovi zabral maximálně 15 minut čistého času. Závěr dotazníku obsahoval opětovné poděkování a místo uvedení výsledků.
45
Celý dotazník byl vytvářen, z důvodu snadné distribuce a uţivatelsky přijatelné formy vyplňování, za pomoci počítače v programu Word společnosti Microsoft, jak jiţ bylo uvedeno výše. Výsledky šetření byly postupně zpracovány v programu Excel společnosti Microsoft, kde byly následně vytvořeny i grafy uvedené v další kapitole. Způsob distribuce Vzhledem ke skutečnosti, ţe souborem respondentů byl široký okruh občanů s podmínkou zajištění anonymity, byl dotazník určen k předání v tištěné formě a předáván respondentům přímo autorem případně skrze člena pracovního týmu. Samotná distribuce dotazníků proběhla v průběhu měsíce srpna roku 2008. Z celkového počtu 817 oslovených občanů bylo 694 dotazníků vyplněno a osobně převzato členy pracovního týmu. 29 kusů ze získaných dotazníků nemohlo být zpracováno a pouţito pro šetření z důvodu nesplnění některé ze stanovených podmínek. Celková analýza výzkumu byla provedena na vzorku 665 respondentů. V dotazníku byla určena jedna otázka pro moţnost sdělení vlastních připomínek či návrhů k danému tématu. Této moţnosti vyuţilo smysluplným způsobem 12,8 % respondentů. 4.2 Výsledky dotazníkového šetření Výsledky jednotlivých odpovědí jsou individuálně zobrazeny v koláčových grafech a provázeny stručnými komentáři. Všech, 12 otázek, včetně odpovědí, je logicky provázáno, proto některé z nich nejsou uvedeny v chronologickém pořadí, jako je tomu u přiloţeného dotazníku. Celé znění a strukturu dotazníku nalezne čtenář na konci práce jako přílohu č. 2. Princip zveřejnění výsledků šetření má většinou stejný postup. Jako první je uvedena otázka z dotazníku, následuje číselná odpověď zpracovaná v grafu. Pod grafem jsou uvedeny hodnotící komentáře autora.
46
Otázka 1:Domníváte se, že neshody a konflikty mezi většinovým obyvatelstvem a cikánskou menšinou:
Obr. č. 5 Konflikty Cikánů s majoritou Podle obrázku č. 5 je přesvědčeno 54 procent respondentů, ţe konfliktů mezi Cikány a majoritou přibývá. Ani jeden z respondentů není toho názoru, ţe by konflikty ubývaly. Odpovědi na tuto otázku evokují další související otázky a to, zda tedy současná vládní politika přináší nějaké výsledky? Pokud by byla tato úspěšná, pak by konflikty mezi majoritou a Cikány měly zákonitě ubývat, neboť ty pramení především z odlišnosti obou etnik. Otázkou také zůstává, zda vzrůstající počet konfliktů není důsledkem dlouhodobých pokusů o integraci a zda se integrace paradoxně neprojevuje právě narůstajícím počtem konfliktů. Zda je vůbec cikánská menšina integrovatelná, znázorňuje obrázek č. 6:
47
Otázka 6: Je podle Vašeho názoru cikánská menšina integrovatelná?
Obr. č. 6 Integrovatelnost cikánské menšiny Jak vyplývá z obrázku č. 6, pouhých 8 procent respondentů se domnívá, ţe je moţné Cikány integrovat do společnosti. Téměř tři čtvrtiny respondentů odpověděly, ţe cikánská menšina se spíše integrovat nedá. Negativně na tuto otázku odpovídali také respondenti, kteří v dotazníku uvedli, ţe nemají osobní zkušenosti s cikánským etnikem. Jejich názor můţe být ovlivněn médii, kde cikánská kriminalita zaujímá významný prostor. Hlavní otázkou, kterou vzbuzují interpretované odpovědi z obrázku č. 10, je tedy smysluplnost vládního přístupu k Otázce cikánské, respektive všech vynakládaných finančních prostředků na integraci cikánského etnika, kdyţ tři čtvrtiny dotázaných povaţují Cikány za etnikum neschopné integrace.
48
Otázka 2 Jak vidíte problematiku cikánské kriminality?
Obr. č. 7 Závaţnost problematiky cikánské kriminality Občané v souvislosti s Otázkou cikánskou se často setkávají především s problematikou
kriminality.
Z tohoto
důvodu
93
%
z vybraného
vzorku
respondentů povaţuje problematiku cikánské kriminality za závaţnou a to buď za spíše závaţnou (32%), nebo za velmi závaţnou (61 %). Jako okrajovou záleţitost vnímá tuto problematiku pouhých 5 % dotázaných.
49
Otázka 3 Jak jste spokojen/a s výsledky vládního/státního přístupu k řešení cikánské kriminality?
Obr. č. 8 Spokojenost občanů s vládním řešením cikánské kriminality Absolutní většina z dotázaných se domnívá, ţe cikánská kriminalita není řešena vládou potaţmo státem dostatečně. 48 % dotázaných uvedlo, ţe vláda problém cikánské kriminality spíše neřeší vůbec a dalších 42 % označilo řešení za neuspokojivé. Pouhých 10 % respondentů je spokojeno s výsledky vládního přístupu k řešení cikánské kriminality.
50
Otázka 4 Jaké máte Vy sám/sama zkušenosti s cikánským etnikem?
Obr. č. 9 Zkušenosti občanů s Cikány Nikdo z dotázaných (0 %) neodpověděl, ţe by měl s Cikány pouze pozitivní zkušenosti a pouhých 9 % z dotázaných má s Cikány zkušenosti spíše pozitivní. O negativních zkušenostech hovoří 53 % respondentů, přičemţ za pouze negativní označuje své zkušenosti 19 % z nich a za většinou negativní 34 %. Především osobní
zkušenosti
respondentů
s největší
pravděpodobností
v neposlední řadě také odpovědi na otázku č.6 uvedenou výše.
51
ovlivňovali
Otázka 5 Jak hodnotíte důsledky pobytu cikánské menšiny v ČR, důsledky jejich aktivit?
Obr. č. 10 Důsledky pobytu cikánské menšiny v ČR a jejích aktivit Pouhých 5 % respondentů se domnívá, ţe je cikánská menšina přínosem pro Českou republiku a to především po kulturní stránce. Celých 95 % dotázaných se k této otázce staví negativním způsobem. 28 % z nich se domnívá, ţe jsou Cikáni pro většinovou společnost spíše přítěţí a 67 % respondentů je toho názoru, ţe Cikáni majoritu ohroţují vícenásobným způsobem.
52
Otázka 7 Pokud byste měl/a doporučit, jakým způsobem vyřešit Otázku cikánskou, pak byste se spíše přiklonil k řešení
Obr. č. 11 Řešení Otázky cikánské Pro řešení Otázky cikánské integrací by hlasovalo 13 % respondentů. Porovnáme-li výsledek s otázkou číslo 6, pak nelze říci, ţe by se jednalo o zásadnější rozdíl v odpovědích. Celých 71 % procent z dotázaných nechce dle odpovědí ţít společně s cikánským etnikem. Segregaci v cikánských osadách mimo většinové obyvatele by preferovalo 10 % z respondentů a 61 % preferuje jejich odchod z ČR. Přímo pro repatriaci se vyslovilo 30 % dotázaných a 31% by u umoţnilo odcestování do země, která by je přijala. Pro jiné řešení sy vyslovilo 16 % respondentů. Příkladem lze uvést zakoupení ostrova a na něj vystěhování cikánské komunity. Za časté řešení byla uváděna také aplikace principu rovnosti v právech i povinnostech s tím, ţe by část Cikánů dokázala přeţít za těchto podmínek nebo by nakonec odešla z ČR. Tuto variantu navrhli voliči ODS. Za zajímavý názor lze povaţovat odpověď, ţe by měli být Cikáni vystěhováni na území Slovenské republiky, neboť 99 % z nich nepřeţilo 2. Světovou válku. Objevil se také názor na navrácení maringotek a umoţnění volného kočování. 53
Otázka 8 Jakým způsobem by měly být upraven sociální dávky pro občany trvale se vyhýbající práci?
Obr. č. 12 Sociální dávky občanům vyhýbajícím se práci Celých 96 % respondentů vnímá poskytování sociálních dávek v současné výši negativně. Dávky by lidem vyhýbajícím se práci odebralo 57 % z dotázaných a 39 % by sociální dávky sníţilo na existenční minimum. Jen 3 % z dotázaných by ponechalo sociální dávky na současné výši.
54
Otázka 9 Máte někdy obavy, že Vás nebo Vaše děti napadnou Cikáni třeba cestou z práce, ze školy?
Obr. č. 13 Strach občanů z napadení Cikány Strach z útoku Cikánů má 56 % z dotázaných. 10 % respondentů nedovedlo tuto otázku objektivně posoudit a 34 % strach z útoku spíše nemá.
55
Otázka 10 Pokud je policie ČR neefektivní, měli by určitou iniciativu v rizikových lokalitách převzít sami občané?
Obr. č. 14 Převzetí iniciativy občany V případě, že selhává policie ČR, pak 72 % respondentů rozhodně souhlasí s tím, aby iniciativu v rizikových lokalitách přebírali sami občané v souladu se zákonem, i když někdy i na jeho hraně. 22 % z dotázaných se domnívá, ţe by iniciativu občané spíše přebírat neměli a jen 6 % si myslí, ţe by občané rozhodně neměli iniciativu přebírat.
56
Otázka 11 Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání?
Obr. č. 15 Vzdělání respondentů Ze vzorku respondentů bylo 10 % se vzděláním vysokoškolským, 44 % se středoškolským, 39 % vyučených a 7 % se základním vzděláním. Přestoţe by se dalo vzhledem ke vzorku, ve kterém respondenti minimálně s maturitou představovali 54 %, očekávat umírněnější odpovědi, výsledky výzkumu dokazují, ţe problematiku spojenou s řešením Otázky cikánské vnímají respondenti citlivě a zastávají radikálnější postoje. Za přičinu těchto postojů povaţuje autor především dlouhodobě nevhodný přístup českých vlád k řešení Otázky cikánské. Politickou příslušnost respondentů lze vyčíst z následující otázky.
57
Otázka 12 Otázka, na kterou nemusíte odpovídat: Koho jste volil/a v posledních parlamentních volbách?
Obr. č. 16 Politická příslušnost respondentů Přestoţe byl empirický výzkum prováděn v různých lokalitách, které se od sebe
lišily
v různých
ukazatelích,
napřiklad
v sociální
úrovni
oblasti,
v zamětnanosti, ve velikosti obce, charakteru firemního provozu apod., zaujímali významnou část dotázaných voliči ODS. Respondenti, kteří nevolili nikoho představují 39 % z dotázaných. Vzhledem k anonymitě respondentů autor předpokládá relevantnost odopovědi i v této otázce osobnějšího charakteru. Proč je zastoupení voličů ODS výrazně silnější neţ voličů ostatních stran, lze hledat i v ochotě respondentů komunikovat s osobou, která je náhodně osloví. Autor záměrně vynechal z předmětu výzkumu členy Národní strany, aby nedošlo k ovlivnění výsledků zaujatostí představitelů NS k danému tématu. Přesto se v získaném vzorku objevilo určité mnoţství respondentů hlásících se k volbě NS v posledních parlamentních volbách. V tomto případě se jedná o náhodným způsobem oslovené respondenty.
58
Obr. č. 17 Řešení otázky cikánské voliči ODS
Zdroj: vlastní zpracování dle empirického výzkumu
Protoţe voliči ODS představují významnou část vzorku respondentů, byl na obrázku č. 17 navíc znázorněn názor voličů ODS na způsob řešení Otázky cikánské. Z grafu vyplývá, ţe jen 16 % voličů ODS je pro řešení Otázky cikánské integrací Cikánů do majoritní společnosti. 63 % vidí řešení v oddělení obou etnik (5 % segregací, 26 % umoţněním odcestování do země, která by Cikány přijala, a 32 procent voličů ODS je pro repatriaci Cikánů). Respondenty, kteří v posledních parlamentních volbách nevolili nikoho, lze povaţovat za příznivce radikálnějšího řešení Otázky cikánské. 80 % z nich vidí řešení daného problému v oddělení obou etnik. Pro segregaci Cikánů v osadách mimo většinové obyvatele se vyslovilo 16 % z dotázaných, pro umoţnění odcestování do země, která by je přijala, 28 %, a pro řešení Otázky cikánské repatriací 36 %. Pro integraci se vyslovilo 8 % respondentů a 12 % je pro jiné řešení, neţ která byla uvedena.
59
Obr. č. 18 Respondenti bez politické příslušnosti
Zdroj: vlastní zpracování dle empirického průzkumu
60
5. ŘEŠENÍ OTÁZKY CIKÁNSKÉ NAVRHOVANÉ NÁRODNÍ STRANOU Čísla hovoří jasně. Výdaje na cikánskou komunitu zatěţují státní rozpočet a brzdí hospodářský růst ekonomiky České republiky. Zároveň podstatným způsobem oslabují investice do školství, zdravotnictví, kulturu apod. Otázka výsledků investovaných prostředků zůstává nadále bez odpovědi. Dlouhodobě nefungující souţití cikánské komunity s majoritním obyvatelstvem a nevhodné přístupy k řešení Otázky cikánské posledních vlád vnáší do společnosti sociální napětí. Podle zveřejňovaných průzkumů různých agentur lze označit vztah bílé majority k cikánské komunitě za dlouhodobě negativní. Například web Týden.cz upozorňuje na skutečnost, ţe tři čtvrtiny Čechů vnímá souţití s Cikány jako zásadní problém. Podobná čísla byla zveřejněna i v roce 1994 a 1996. Drtivá většina lidí poţaduje, aby se Otázka cikánská začala neprodleně řešit. Zároveň lze konstatovat, ţe dle zveřejněných průzkumů agentury Median si Cikáni ţivot na okraji společnosti vybrali sami. 58 Od nástupu komunistů k moci aţ dodnes narůstá Otázka cikánská do obludných rozměrů Současný systém ji ani neřeší. Cikáni jsou rozmazlováni systémem sociálních podpor. Všudypřítomná „pozitivní“ diskriminace protlačuje a zvýhodňuje Cikány na úkor ostatních obyvatel. Na státním sektoru parazituje řada procikánských organizací. Současná vláda (v demisi) dokonce přišla s dalším projektem, v jehoţ rámci se chystá zaloţení Agentury, která má Otázku cikánskou vyřešit. Dle průzkumu agentury Median, této agentuře důvěřují tři čtvrtiny obyvatelstva. Zatím. O to více zasáhne spoluobčany zklamání, aţ zjistí, ţe se opět nic nemění.59 Vraťme se nyní podrobněji k zveřejněnému průzkumu. 93 % Dotázaných se domnívá, ţe za existenci sociálně vyloučených lokalit si mohou sami Cikáni. Také 93 % respondentů odpovědělo, ţe problém cikánských lokalit mají řešit jejich obyvatelé. 75 % dotázaných nesouhlasí se zavedením povinného zastoupení
58
http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/souziti-s-romy-je-pro-dve-tretiny-lidi-staleproblem_47422.html, cit 20.5.2008. 59
Národní politika, březen, 2008 67% pro Národní stranu
61
Cikánů
na
volebních
kandidátkách
a
67
%
respondentů povaţuje
za
nepravděpodobné, ţe by za deset let byl v české vládě Cikán.60 Počátkem května 2008 zveřejnila také výsledky svého šetření agentura STEM. Ta se dotazovala 1341 občanů České republiky starších 18 let. Výzkum probíhal v celém prvním čtvrtletí roku 2008. Tato agentura došla k závěru, ţe jen zanedbatelný počet lidí vyjadřuje kladný vztah k cikánské menšině. Jednalo se o pouhá 4 %. Negativním vztahem k cikánské komunitě se vyznačuje 66 % občanů. Tato skupina se dále dělí na občany s postojem k Cikánům mírně odmítavým (33 %), jednoznačně odmítavým (24 %) a 9 % občanů pociťuje k cikánskému etniku odpor. Také agentura STEM konstatovala, ţe vztah občanů ČR k cikánskému etniku lze označit za trvale neměnný.61 Nebude-li Otázka cikánská řešena zodpovědným způsobem, hrozí naší společnosti v následujících letech rozsáhlé sociální moţná i rasové nepokoje, v případě
dosavadního
způsobu
vyplácení
nadstandardních
dávek
pak
ekonomický kolaps. Vzhledem k mezinárodní aktivitě cikánské menšiny není vyloučeno ani vznesení územních poţadavků cikánskou menšinou. Národní strana se seznámila s přístupy k řešení Otázky cikánské v celé své historii. Skrze Spanilé jízdy poznává ţivotní návyky příslušníků cikánského etnika, jejich cíle, poţadavky. Dále se pozornost věnuje monitoringu cikánských a procikánských organizací na regionální i mezinárodní úrovni. Po důkladné analýze dané problematiky přichází Národní strana s vlastním řešením Otázky cikánské, které při úspěšné aplikaci usměrní vývoj cikánské komunity do přijatelných mezí a z dlouhodobého hlediska jej lze povaţovat za řešení konečné. Řešení Otázky cikánské vychází z následujících poznatků: Analýza úspěšnosti přístupu k řešení Otázky cikánské státním aparátem v různých dobách,
60
http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/souziti-s-romy-je-pro-dve-tretiny-lidi-staleproblem_47422.html 61
www.stem.cz
62
poznatky ze spanilých jízd, závěry z ideové konference Národní strany, Shrnutí poţadavků, názorů a postojů cikánského etnika. V následujících částech této kapitoly budou charakterizovány jednotlivé oblasti zdrojů informací pro zpracování problematiky Konečného řešení otázky cikánské v Českých zemích. 5.1 Analýza úspěšnosti přístupu k řešení Otázky cikánské státním aparátem v různých dobách Jednotlivé přístupy k řešení Otázky cikánské představila první kapitola. Nejradikálnější opatření se aplikovala ve středověku a za dob nacistické okupace, přičemţ středověké pogromy a brutální fyzické tresty nemusí být označovány za barbarské, neboť byly poplatné své době na rozdíl od nacistických zvěrstev páchaných ve 20. století nejen na cikánském etniku. Fyzická likvidace celého etnika případně násilné vystěhování bylo kdysi nosným prvkem řešení. Tento přístup se však neshledal se zásadnějšími výsledky. Jako příklad můţe poslouţit snaha nacistů o likvidaci cikánského obyvatelstva na území tzv. Protektorátu, kdy po ukončení Druhé světové války zůstalo na území necelých 500 Cikánů. O šedesát let později za působení různých faktorů se na území České republiky nachází odhadem 300 000 Cikánů, jak bylo jiţ zmíněno v předchozích kapitolách. Realizace konečného řešení Otázky cikánské skrze vyhlazení cikánského etnika nepatří a nikdy nepatřilo do repertoáru prostředků prosazovaných Národní stranou a je v zásadním rozporu s tradičními hodnotami, které Národní strana a její představitelé reprezentují. Národní strana je stranou konservativních hodnot a za jednu z nich lze povaţovat právě úctu k ţivotu. Dalším často aplikovaným přístupem je asimilace Cikánů a jejich integrace do většinové společnosti. Tento přístup lze povaţovat za protipól výše uvedeného extrému fyzické likvidace. V tomto případě se jedná o útok na samotnou kulturu cikánského etnika, které je nuceno změnit veškeré své zvyklosti osvojované po dlouhá staletí respektive tisíciletí, z nichţ některé jsou dány i geneticky. 63
Psychologie cikánského etnika je natolik rozdílná od psychologie Čechů, Moravanů, Slezanů, či jiných Evropanů, ţe podmíněné bezproblémové souţití vyţaduje vyšší kontrolu případně péči integrovaného etnika. Neméně tímto způsobem dochází k ohroţení majority, která je tak vystavena neblahému působení cizorodého prvku a to trvale. Ve společnosti se zvyšuje sociální napětí, které se umocňuje mírou aplikace diskriminačních opatření ve prospěch ochrany menšiny na úkor většiny. Státním aparátem a médii je tato diskriminace označena čtenáři dobře známým pojmem „pozitivní diskriminace“. Národní strana povaţuje odstranění pozitivní diskriminace za základní prioritu svého politického programu. Realizace tohoto bodu je podmíněna vstupem Národní strany do lavic parlamentních a následném odstranění diskriminujících norem z legislativy České republiky. Výsledky dosavadních
pokusů
o
integraci cikánské
menšiny byly
několikráte zmiňovány v různých částech této práce a nutno znovu konstatovat, ţe ţádných významnějších pozitivních výsledků za dlouhá desetiletí dosaţeno nebylo. Na tomto místě by rád autor upozornil na výsledky integrace dalších etnik do majoritní společnosti v souladu s budováním multikulturní společnosti. Výsledkem jsou pouze rasové nepokoje v zemích západní Evropy, které se nejčastěji projevují pouličními násilnostmi přistěhovalců, zatímco oběťmi se stávají výlučně příslušníci původního obyvatelstva (to v důsledku působení dalších negativních jevů integrace jiţ ani nelze označit v mnohých případech za majoritní), kteří paradoxně na tyto přispívají ze svých příjmů. V médiích jsou tyto nepokoje označovány za sociální, jedná se však pouze o dodrţování zásady politické korektnosti v médiích. Aplikace řešení Otázky cikánské integrací do majoritní společnosti je nosným prvkem vládní politiky všech tzv. polistopadových vlád. Výsledkem této politiky je paradoxně vyšší počet nově vznikajících sociálně vyloučených lokalit, rozuměj ghett, jak se uvádí v předchozích kapitolách. Příčinou můţe být právě nemoţnost souţití domorodého etnika s etnikem cikánským, kdy se zvyšující se koncentrací Cikánů zvyšuje počet starousedlíků, kteří odchází z této lokality pryč, avšak pouze do té doby, neţ výrazným způsobem poklesne cena nemovitostí v dané lokalitě. Autor dochází k závěru, ţe cikánské etnikum na území České 64
republiky je vzhledem k současnému stavu a velikosti neintegrovatelné do majoritní spolčenosti. Integrovatelnost je tedy úzce závislá na velikosti integrované komunity. Národní strana bude pouţívat moţnosti integrace Cikánů do majoritní společnosti pouze v případech, ţe sami Cikáni projeví upřímný zájem na tomto procesu. Tedy vysloví souhlas, ţe chtějí ţít společně s majoritou. Tímto automaticky akceptují dodrţování stejných společenských norem a rovného přístupu v právech i povinnostech. Mezi základní přístupy, jejichţ pouţití lze doloţit, patří také segregace Cikánů do uzavřených komunit stranou majoritní společnosti. Izolací menšiny se předpokládá
eliminace
negativních
důsledků
vzájemného
působení
mezi
menšinou a většinou. Tato metoda můţe fungovat pouze za předpokladu důsledné kontroly především izolované menšiny, jejíţ vývoj by měl být usměrňován tak, aby nenarušoval běţný ţivot většiny. Za typický příklad selhání tohoto přístupu lze uvést sídliště Chánov, kam byla komunistickým reţimem uklizena část Cikánů, ale došlo zde k porušení podmínky usměrňování vývoje. Současný Chánov je zdrojem kriminality a místem, kterému se běţný občan širokým obloukem vyhýbá stejně jako dalším stovkám vzniklých cikánských ghett. Chánov se však stal v posledních letech předmětem diskusí a je zde znát jistá snaha o nápravu vzniklého stavu a znovunastolení podmínky usměrňování vývoje. Příkladem lze uvést cikánské osady na území Slovenské republiky. Tamní stav dokazuje, ţe cikánské komunity, které postrádají jakýkoliv zájem (péči, kontrolu) ze strany státní moci, nejsou schopny samostatného rozvoje. Komunita upadá. Její členové nejsou schopni se sami začlenit do majoritní společnosti, akceptovat všeobecně platná pravidla ani zákony daného státu. Stav komunity se vrací do úrovně středověku a tomu odpovídá i mentalita a projevy chování jejích členů. Dalším řešením je tolik diskutovaná repatriace. Na cikánském etniku nebyla v minulosti aplikována. S pokusy o vyhnání či násilný odsun nemá repatriace nic společného. Řešení Otázky cikánské repatriací je věnována samostatná kapitola.
65
5.2 Spanilé jízdy Národní strana se vţdy snaţila vhodným způsobem zakročit v ohniscích největších problémů s cikánskou menšinou tak, jak jí to v dané chvíli situace umoţňovala. Uvědomujíce si vliv organizované občanské aktivity začala vysílat do těchto míst speciálně zaměřené týmy. Takto byla odstartována tradice Spanilých jízd. První Spanilou jízdou byla výprava do Matiční ulice, která byla kromě monitoringu spojena s distribucí měsíčníku Národní politika. Redakce měsíčníku Národní politika také později převzala patronát nad organizací Spanilých jízd. Po ustanovení Národní gardy se těţiště organizace Spanilých jízd přesunulo směrem k Národní gardě. Distribuce Národní politiky jejími redaktory případně i doprovodem představitelů Národní strany však nadále zůstalo prvkem doplňující kolorit Spanilých jízd. Spanilé jízdy se staly vysoce ceněným informačním zdrojem nejen pro autora této práce, ale pro celou Národní stranu. Tohoto potenciálu se naučila vyuţívat také média, neboť regionální reportéři a redaktoři při doprovodu účastníků Spanilých jízd dostávají moţnost nahlédnout do míst, kam by se sami nikdy neodváţili, a pokud ano, tak ne zcela bez rizika újmy na zdraví. V rámci těchto akcí se její účastníci seznamují s problematikou přímo v místě. Probíhá komunikace nejen se starousedlíky, ale i s příslušníky cikánské menšiny. Cikáni často z vlastního popudu zvou představitele jak Národní strany, tak redaktory Národní politiky přímo do svých bytů, kde se chlubí svým různými způsoby nabytým majetkem. Cikáni jsou dotazováni na způsob své obţivy, jejich vidění světa, ale také přání, jak by měl fungovat systém. Nechybí ani otázky, zda je má majorita nazývat Cikány nebo „Romy“. Častokrát na sebe Cikáni vyzradí více, neţ by sami chtěli, respektive neţ si sami uvědomují. Ač probíhají Spanilé jízdy na různých místech naší vlasti, je s podivem, jak se tlupy Cikáňat, Cikánek i Cikánů promenádují před kamerami a stěţují si na všudy přítomný rasismus, diskriminaci a netoleranci vlády, měst a systému. Je patrné, ţe jsou cikánské děti takto vychovávány a programovány, neboť jejich rodiče dobře vědí, ţe se to v tomto štědrém sociálním státě velmi vyplácí. Zde jiţ zabočujeme na půdu sociálních věd a samotné 66
psychologie Cikánů, která není předmětem této práce. Naopak Češi, Moravané a Slezané mimo záběry kamer a objektivy fotoaparátů polohlasně vypráví své otřesné záţitky ze souţití s touto komunitou. Pro představu bude na následujících stránkách předloţena čtenáři fotoreportáţ z vybraných spanilých jízd reportérů Národní politiky, členů Národní strany a důstojníků Národní gardy. Kaţdá dokumentační fotografie je doplněna krátkým komentářem, aby měl čtenář moţnost poznat potřebné souvislosti.
67
Dubá V České republice se odhaduje na
300 tzv.
vyloučen ých cikánský ch lokalit. Rozuměj tedy ghett. Všechna vypadají stejně, ať jsou velká, nebo malá. Slušní lidé v jejich okolí ţijí ve strachu. Mnohdy bojují o svůj vlastní ţivot. Je jen málo moţností, jak si zajistit svůj vlastní prostor. Někteří lidé raději volí ţivot za čtyřnásobným ostnatým drátem, neţ aby riskovali… Interiér cikánského bytu Na obrázku č. X je vyfocen standardní cikánský byt. Ano, standardní. Ať uţ jsme podnikli spanilou jízdu kamkoliv, ať uţ tamní Cikáni ţili ze sociálních dávek nebo
z
invalidního
důchodu,
načerno
pracovali
u
„Tibora“,
plovoucí
podlahy,
luxusní
nebo tak
nábytek,
spousta elektroniky a různých doplňků nebyly ničím výjimečným. Jen knihy jaksi chyběly. „Musíte být šikovní.“, poradila nám jedna Cikánka, ţijící v podobném bytě ze 68
sociálních dávek, zato se statisícovými částkami na několika vkladních kníţkách spolu s hromádkou zlatých klenotů. tradiční cikánský sklep Moţná byste očekávali něco v tomto duchu. Nutno konstatov at, ţe tento sklep je ještě poměrně uklizený. Nicméně pro Cikány končí to „jejich“ dveřmi bytu. Chodby, schody, sklepy, prostor kolem domu jsou jim cizí. Nemají sebemenší zábranu tam cokoliv odhodit, vykálet se tam apod. Například v Přerově si Cikáni stěţovali na to, jak je obtěţují krysy. To, ţe je to kvůli podobnému svinčíku z této fotografie ještě dokázali pochopit. Však na otázku: „Kdo za to můţe?“ absolutní většina z nich odpovída la: „No přece město.“ Janov Češi v Janově představ ují bílou 69
menšinu, která je předmětem častých útoků. Hospoda je to poslední, kde si připadají ještě jako doma. Úsměv na tváři se vytrácí bezprostředně po odstartování cesty domů cikánským ghettem, ve kterém jsou nuceni ţít. Řada Čechů by z Janova ráda utekla. Jenţe nemají tu moţnost. Kvůli vysoké koncentraci Cikánů a s ní spojenou vysokou mírou nezaměstnanosti klesla trţní hodnota bytů na minimum. Klasické 3+1 zde můţete prodat za 140 000 Kč. Budou Vám stačit tyto peníze na přestěhování do jiné lokality a koupi nového bytu? Janov Janovští Cikáni měli z naší návštěvy rozporupl né pocity. V setměl ém ghettu, kromě tradičních cikánskýc h obyvatel, jeţ lze vidět na horním obrázku, čekali mimo jiné cikánští bijci (skupinka vlevo na dolním obrázku) pozvaní z Mostu a dalších měst, jeţ zde měli patřičně 70
uvítat monitorovací tým Národní politiky. Rasovou bitku se snaţila vyprovokovat dokonce i jedna z přítomných novinářek. Odměna za moţnou novinářskou senzaci byla pro ni vskutku lákavá… Janov
Češi v Janově byli vděční za naši přítomnost. Vţdyť také s naším příjezdem bylo v této lokalitě bezpečno , jako nikdy předtím. Mnozí nám doporučo vali, ať Janov navštívím e bezprostř edně po vyplacení 71
sociálních dávek a bez médií. To bychom teprve něco viděli a zaţili.
Dubá Městu Dubá vládnou dva cikánské klany. Jeden obchoduj e s „bílým“ masem a druhý se ţiví kšeftován ím s drogami . Ţe si ţijí na vysoké noze, dokazuje vůz, ve kterém si vozí své pozadí. Tradiční cikánský dům Konečně klasický cikánský dům. Takto ho nepochyb ně zná velká většina z nás.
72
Břeclav Účastníci Spanilé jízdy prochází místním parkem, jenţ proslul opakovan ými útoky gangů mladistvý ch Cikánů. Kolik z těchto výrostků se podílí na útlaku bílé majority?
73
5.3 Ideová konference Národní strany Dne 24. února se v Praze konala Ideová konference Národní strany, které se zúčastnili nejen členové NS, ale i její spolupracovníci a podporovatelé z akademických kruhů, mimo jiné odborníků z oblasti sociálních věd, politologie, historie. Cílem konference bylo rozpoutání široké diskuze k problematice Otázky cikánské. Kaţdý z přítomných tak obdrţel moţnost stát se spoluautorem Konečného řešení otázky cikánské v Českých zemích. Po úvodní prezentaci autora této studie byla diskutována celá řada dílčích problematik a samostatných otázek. Na tomto místě autor děkuje přítomným akademikům nejen za jejich přínosné odpovědi, ale také za nastolené další otázky motivující k hlubšímu bádání. Výsledkem konference bylo ustavení základního rámce pro komplexní řešení daného tématu. K efektivnější práci při zpracování studie došlo k ustavení pracovního týmu, jehoţ prvořadým úkolem bylo zajišťování potřebných materiálů a provádění konkrétních terénních šetření. Lze konstatovat, ţe ideová konference se tak stala jedním ze základních pilířů této práce. 5.4 Požadavky, názory a postoje cikánského etnika Aby řešení Otázky cikánské bylo ucelené, nesmí v něm chybět ani pohled z oné „druhé strany.“ Autor získával názory Cikánů svou účastí na Spanilých jízdách, kde, jak jiţ bylo uvedeno výše, probíhaly mnohdy i vášnivé diskuse. Důleţitý zdroj tvoří cikánské a procikánské weby. Příkladem lze uvést cikánské internetové stránky Romea.cz. Nelze přehlédnout ani oficiální politická prohlášení a deklarace jako například výsledky cikánského srocení v Chesfieldu. Další oblast zdrojů je tvořena výsledky sociálních studií autorů zabývajících se léta zkoumáním existence cikánské komunity.
74
6 ŘEŠENÍ KRÁTKODOBÉ Vysávání státního rozpočtu menšinou s parazitní a nárokovou mentalitou je jiţ nadále nepřípustné, proto je zapotřebí radikálních změn v legislativě a to především v oblasti sociální. Z tohoto důvodu bude Národní strana prosazovat následující legislativní opatření a zasadí se o jejich realizaci v co moţná nejkratší lhůtě. Oblast sociální podpory Zrušení všech sociálních podpor lidem vyhýbajícím se práci, transformace porodného, přidělení sociální podpory jen občanům „prospěšným“ společnosti motivující výţivné na děti. V prvé řadě navrhuje Národní strana okamţité zrušení zbytečných sociálních podpor lidem dlouhodobě se vyhýbajících práci. V heslu kdo nepracuje, ať nejí, zavedeme veřejně prospěšné práce pro občany pobírající sociální podporu. Lidé si budou moci vybrat typ veřejně prospěšných prací s ohledem na jejich kvalifikaci. Absolvent vysoké školy by tak například mohl vypomáhat na městském úřadě nebo v dalších institucích. Občan s pěti lety základní školy by vyfasoval lopatu a smeták a šel by zametat ulice, případně upravovat odtokové kanály a příkopy u silnic, městkou zeleň apod. Porodné jako sociální dávku vnímá Národní strana jako velmi diskutabilní. Národní strana ve svém politickém programu deklaruje obecně negativní postoj k jakémukoliv plošnému vyplácení sociálních dávek, které svým charakterem jsou neadresné a nemotivující. Podporu tradiční rodiny vidí Národní strana především v daňových prázdninách mladých pracujících rodin. Tento přístup můţe garantovat zamezení parazitování na sociálním systému. Případně by tato podpora měla být přímo v kompetenci jednotlivých obcí, aby se mohlo eliminovat vylidňování venkova.62
62
Národní strana, program. Dostupné z URL: http://www.narodni-strana.cz/program.php#14#14
75
Dále budou lidé ţijící ze sociální podpory pod zvýšeným úředním dohledem. Dojde-li v jejich případě k páchání trestné činnosti, o podporu přijdou. Také v případech rodičů trvale se vyhýbajících práci nebudou moci mít své děti jako zdroj příjmů a jako podporu v nicnedělání a parazitování na společnosti. Porodné jako finanční částku Národní strana odmítá a bude prosazovat transformaci do roviny daňových úlev. Přidělení sociálních podpor jen občanům prospěšným společnosti podmiňuje vyplácení dávek pouze těm nezaměstnaným nebo občanům v sociální nouzi, kteří aktivně hledají práci, rekvalifikují se, starají se o rodinu a hlavně nejedná se o recidivisty. Kaţdý případ bude samozřejmě posuzován ad hoc. Výţivné na děti také nebude poskytováno automaticky. Bude podmíněno doloţením uspokojivých studijních výsledků a samozřejmě pravidelné školní docházky. Neposílání dětí do školy a tolerance záškoláctví bude podnětem k odebrání těchto dávek. Veškeré sociální dávky a také ţivotní minimum se bude počítat jen do maximálního počtu 4 dětí. Oblast trestního práva V této oblasti přichází Národní strana s následujícími opatřeními: Úhrada vězeňských nákladů vězni, povinnost vězňů pracovat, zpřísnění vězeňského pobytu pro násilníky, vrahy a recidivisty, Vězni odchází do nápravných zařízení za účelem odpykání si trestu, v ţádném případě tam nejezdí na dovolenou, jak je tomu v poslední době zvykem. Náklady na vězně neustále rostou, zatímco oběti trestné činnosti se v mnohých případech mohou dostat i do existenčních problémů. Bylo by namístě, aby se vězni podíleli na úhradě nákladů. S tím souvisí zavedení povinnosti vězňů pracovat. Protoţe práce vězňů si vyţaduje speciální opatření, byla by tato opět rozdělena v souladu s charakterem trestné činnosti. Občané odsouzeni za závaţné trestné činy by byli přiděleni na práci do povrchových dolů a lomů. Vězni odpykávající si svůj trest za „lehčí“ trestnou činnost by mohli např. prát prádlo, podílet se na výrobě jednoduchých výrobků nebo zabezpečovat úklid měst apod. 76
Firmy kooperující se státem v této oblasti by byly daňově zvýhodněny. Budeme prosazovat vybudování nových moderních věznic v lokalitách s ohledem na realizaci vězeňské práce. Rozdělení věznic podle kategorie závaţnosti trestných činů odsouzených povaţuje Národní strana za nutnost, která zároveň působí jako prevence pro odsouzené za lehčí trestnou činnost, kteří tak nebudou přicházet do styku s „těţšími“ zločinci a naopak. V rámci sociální péče o vězně bude Národní strana prosazovat zřízení sociálních programů pro vězně například příprava na civilní ţivot (podpora při hledání zaměstnání a s tím spojené činnosti). Aby
byl
trest
trestem,
budou
zpřísněny
podmínky
ţivota
vězňů
v nápravných zařízeních. Videa, televize a fit centra, to vše bude omezeno. Veškeré volnočasové aktivity vězňům budou odměnou za dobře vykonanou práci a slušné chování. Radikálním způsobem se zpřísní pravidla návštěv a dárkových balíčků. Národní strana odmítá jakékoliv zakrývání identity zločinců a pachatelů trestné činnosti. Zasadí se o zavedení pečlivých statistik osob páchajících trestnou činnost. Evidence bude obsahovat mimo základních osobních údajů také národnost. Statistika bude pravidelně zveřejňována v souladu s právem občanů na informace. Občan musí být chráněn státem před tím, kdo ho ohroţuje nikoliv naopak. Evidence zároveň zefektivní realizaci pro program repatriace ilegálních přistěhovalců. Otázka imigrace však není předmětem této práce. Další podpůrná opatření Chceme eliminovat prostor pro korupci a zneuţívání výdajů státního rozpočtu. Jsme proti vytváření zbytečných pracovních míst. Z tohoto důvodu přichází Národní strana s následujícími jednorázovými opatřeními: Okamţité zrušení všech vládních projektů na podporu integrace Cikánů, odstranění pozitivní diskriminace, zavedení pravidelných kontrol a auditů ve financování všech občanských sdruţení a neziskových organizací zrušení ministerského postu pro lidská práva a menšiny. 77
Integraci Cikánů byla v předchozím textu věnována dostatečná pozornost a Národní strana ji vzhledem k současné situaci označuje za kontraproduktivní a zbytečnou. Navíc integrace etnika, které o integraci ani nestojí, je projevem rasismu a útokem na jeho kulturu. Vynakládání prostředků tímto směrem je mrháním penězi daňových poplatníků, které lze pouţít na důleţitější oblasti výdajů státního rozpočtu. Z tohoto důvodu s okamţitou platností zastavíme veškeré vládní programy na podporu integrace Cikánů. Zasadíme se o zrušení „antidiskriminačního“ zákona, který povaţujeme za nechutné diskriminační opatření namířené proti majoritě. Odstraníme veškeré normy aplikující diskriminaci většinových občanů. Příkladem moţno uvést zavedení stipendií pro cikánské studenty. Zde se jedná o zvýhodňování etnické skupiny před ostatními obyvateli neboli přímo o rasovou normu, za kterou by se nestyděli ani nacističtí ideologové. Budeme prosazovat zrušení ministerského postu pro lidská práva a menšiny, včetně jeho instituce. To vše bez jakékoliv náhrady, tedy bez převedení kompetencí a finančních prostředků. Oblast veřejných aktivit Všechna občanská sdruţení a neziskové organizace budou podrobeny pravidelným kontrolám a auditům. Předmětem pozornosti se stane především financování a hospodaření těchto spolků. Subjekty, které nebudou opakovaně splňovat daná kritéria, budou bezpodmínečně rozpuštěny a zrušeny. Vyhneme se tak v budoucnu trapným skutečnostem, ţe v čele procikánských projektů stojí zločinci a mafiáni. Za příklad lze uvést sdělení Příbramského deníku ze dne 24. dubna roku 2008, který čtenáře informoval o tom, ţe policisté dopadli drogový gang. Ten obchodoval především s pervitinem, který je v cikánské komunitě velmi (ať uţ v oblasti výroby nebo jeho distribuce a konsumace) oblíbený, a také s heroinem. Policie celý gang sledovala přibliţně půl roku, neţ přistoupila k zásahu. Po akci skončilo ve vazbě pět muţů a ţena. Celou skupinu organizoval spolupracovník projektu Probační a mediační sluţby nazývající se „Romský mentor“. Jeho účelem je prý integrace „Romů“ do společnosti bez porušování zákonů. Právě zástupce takovéto organizace měl dle informace v Příbramském
78
deníku obstarávat léky obsahující efedrin a také měl na starosti distribuci drog v cikánské komunitě.63 Všechna výše uvedená opatření odstraňují prvky tzv. pozitivní diskriminace a nastolují rovné podmínky pro všechny občany České republiky v duchu hesla rovnost v právech i povinnostech. Není moţné nadále tolerovat nebo se jakýmkoliv způsobem podílet na diskriminaci majoritní společnosti za účelem zvýhodnění parazitujícího minoritního etnika. Národní strana bude prosazovat rovnost v právech i povinnostech pro kaţdého občana bez ohledu na rasu, národnost či náboţenské vyznání.
63
Přibramský deník, 24. Duben 2008. [cit. 25.06.2008].
79
7 ŘEŠENÍ DLOUHODOBÉ - REPATRIACE Program repatriace si klade za cíl navrácení Cikánů do prostředí jim vlastního, do jejich pravlasti, ke které se také často hlásí, tedy do Indie. Autor upozorňuje na účinnost řešení po generace trvajících sporů rozdílných etnik repatriací toho, které na dané území nemá historický nárok. Příkladem moţno uvést odsun německé menšiny z prostoru Českých zemí, jenţ byl odsouhlasen Společností národů po Druhé světové válce. Česká republika tak byla ušetřena nové vlně etnických konfliktů, které lze téměř sto let po rozpadu RakouskoUherska sledovat například na Slovensku, kde se hlasitě ozývá maďarská menšina. 7.1 Cikánská menšina v Evropě a přilehlých zemích64 Cikáni jsou povaţováni za nejpočetnější etnickou menšinu na území Evropy. Zároveň vedou i svou porodností65. Nejčastější odhady hovoří o 10 milionech osob. Oficiální publikace Evropské unie zabývající se podporou cikánské komunity přiznává dokonce počet přesahující dvanáct milionů, zatímco za minimální počet povaţuje osm milionů příslušníků tohoto etnika66. Přesné počty Cikánů v jednotlivých evropských zemích nejsou známy, neboť Cikáni svou národnost zaměňují za národnost občanů v místě svého výskytu67. Nejvyšší absolutní počty Cikánů na území evropských států znázorňuje tabulka č.3. Z tabulky je patrné, ţe nejpočetnější cikánské menšiny obývají především území východní Evropy a následuje Evropa střední, tedy země bývalého Východního bloku. Vzhledem k procentuálnímu zastoupení v populaci lze za nejsilnější menšinu povaţovat cikánské etnikum na území Makedonie, která čítá pouze dva miliony obyvatel, zato cikánská menšina zde ţijící tvoří podíl celých 13
64
Právní postavení Romů v jednotlivých členských zemích Evropské unie
65
http://www.romea.cz/index.php?id=servis/z2005_0068
66
Podpora EU pro romské komunity ve střední a východní Evropě, Evropská komise, Generální ředitelství pro rozšíření 67
http://www.romea.cz/index.php?id=servis/z2005_0068
80
procent. Následuje Rumunsko (11,52 %), Bulharsko (10,26 %) a Slovenská republika (9,26 %). Tab č. 3 Nejpočetnější cikánské komunity v evropských zemích Velikost Celkový Podíl 68 cikánského počet cikánského etnika obyvatel etnika na (oficiální [mil] v roce celkové odhady) 2006 populaci
Stát Rumunsko
2 500 000
21,7
11,52%
Bulharsko
800 000
7,8
10,26%
Španělsko
700 000
43
1,63%
Maďarsko
600 000
10,1
5,94%
Srbsko a Černá Hora
500 000
10,869
4,63%
Slovensko
500 000
5,4
9,26%
Rusko
400 000
140
0,29%
Francie
350 000
60
0,58%
Česká republika
300 000
10,2
2,94%
Makedonie
260 000
270
13,00%
Řecko
250 000
11,1
2,25%
Itálie
150 000
58,5
0,26%
Německo
130 000
82,5
0,16%
Velká Británie
120 000
60
0,20%
Zdroj: Vlastní zpracování
68
ec.europa.eu/publications/booklets/others/58/countries_cs.doc
69
http://cs.wikipedia.org/wiki/Srbsko_a_%C4%8Cern%C3%A1_Hora 9.5.2008
70
http://www.zemepis.com/Makedonie.php cit dne 9.5.08
81
Lze konstatovat, ţe Cikáni obývají téměř všechny státy Evropy. Silná komunita Cikánů se zdrţuje také na Ukrajině a to v řádu statisíců příslušníků. Nejméně jich ţije v zemích severní Evropy. Příkladem moţno uvést Švédsko (15000 osob) a Finsko (10000 osob). Také Rakousko, soused jak České a Slovenské republiky, tak i Maďarska, má na svém území nepříliš početnou cikánskou menšinu v počtu 25 000 příslušníků. Posuneme-li se na samý okraj Evropy či spíše za její hranice, tak početná komunita ţije na území Turecka, která čítá 450 000 jedinců71. Vzhledem k natalitě cikánského etnika a majoritní společnosti lze predikovat stále rychleji rostoucí podíl cikánského obyvatelstva na území Evropské unie. Mezi nejrizikovější oblasti patří Rumunsko, Bulharsko, Makedonie a Slovenská republika.
S postupným
vstupem
nově
přistupujících
členů
EU
do
tzv.
Schengenského prostoru vzroste mobilita cikánského etnika a není vyloučena jeho kumulace na území států se štědrým sociálním systémem. Jinými slovy, čím bude daný sociální stát štědřejší, tím více Cikánů přitáhne. Kombinace Schengenského systému a měnících se podmínek získání sociálních dávek v různých členských zemích můţe dojít k opětovnému nárůstu počtu Cikánů ţijících kočovným způsobem ţivota a s tím spojené problémy, jeţ jsou čtenáři známy z kapitoly Historie Cikánů. 7.2 Proč Repatriace? Národní strana odmítá Cikány jako národ. Ustavení cikánského etnika jako národa Cikánů bylo pouze ojedinělou snahou vyřčenou na prvním cikánském kongresu, o kterém se autor zmiňuje v kapitole 3.2. Je třeba konstatovat, ţe ustavení vlastní vlajky a hymny nelze povaţovat za důvod k uznání národa. Stejně jako neexistuje Evropský národ, přestoţe Evropská Unie disponuje vlastní vlajkou a hymnou, dokonce i územím a do určité míry jednotnou politikou. Tato snaha byla podloţena ekonomickou a politickou motivací Cikánů obývajících Evropu, neboť uznání jakéhosi národa Cikánů by přineslo moţnost získání financí na různé procikánské
71
Právní postavení Romů v jednotlivých členských zemích Evropské unie
82
programy a také moţnost získání politického vlivu pro úzké skupiny za účelem osobního profitu. Cikáni splňují atributy etnické skupiny a pouze některé politické atributy národa. Příkladem lze uvést jejich vztah k hudbě nebo pojetí rodiny, které toleruje krádeţe, jinak téţ řečeno téměř absolutní nepřítomnost morálních bariér, ţe se krást nemá. Charakteristický je také přístup ke vzdělání respektive averze k vyššímu vzdělání.72 Dostanou-li Cikáni moţnost kočovat, pak ji také v maximální moţné míře uchopí. Nenaplňují však některé základní charakteristiky národa. Chybí jim společně obývané území, snaha o získání takového území (kromě ojedinělých výkřiků), snaha o politickou angaţovanost, ve smyslu snahy o správu věcí veřejných v zemích, ve kterých ţijí. Přestoţe roztroušenost cikánských skupin po světě připomíná rozesetost Ţidů a účelově je s ţidovským národem spojována, přesto se jedná o dvě rozdílné otázky. Zásadní rozpor spočívá v tom, ţe Cikáni neţijí v diaspoře. Cikáni se navíc vyznačují obecně dlouhodobou neschopností souţití s ostatními etniky ve společném prostoru. Všude, kam Cikáni přišli, nastal konflikt (navenek z rozličných, avšak v jádru stejných důvodů) s původním obyvatelstvem, který často vyústil i v pogromy. Rozličné občanské nepokoje rozpoutávané cikánským etnikem lze sledovat v různých zemích a v různých časech. Pojetí národa vnímá Národní strana následovně: "Národ je historicky vzniklá a dlouhodobě utvářená společnost lidí, která se zformovala na základě blízkých podmínek a nesčetného mnoţství okolností. Mezi nejzákladnější podmínky formování národa patří zejména: společně obývané, geograficky vymezené území, jazyková jednota, společné tradice a dějiny, vědomé sdílení téhoţ dějinného osudu, sdílení základních náboţenských a kulturních tradic a duchovních a morálních principů"73
72
Ideová konference NS 02/2008, Psychologie Romů, Bakalář, P. 2004.
73
Národní strana, definice národa. Dostupné z URL: http://www.narodnistrana.cz/nsinfo.php?zobraz=deklarace
83
I přes zásadní odmítnutí ustanovení cikánského etnika jako národa souhlasí Národní
strana
s vytvořením
samostatného
cikánského
státu
případně
autonomního území. Důvodem k tomuto postoji je právě výše uvedená dlouhodobá neschopnost souţití cikánského etnika s majoritou, které doprovází neustále rostoucí agresivita a trestná činnost příslušníků cikánského etnika. Zatímco poţadavek na jednotné označení cikánského etnika termínem Rom, nemá ţádné zásadní opodstatnění (viz kapitola 3 Názvosloví), pak nárok na vlastní území nelze v ţádném případě označit za přehlédnutelný. Ohlédne-li se čtenář do minulosti, pak řada národů a etnických skupin musela o své místo a o svůj ţivotní prostor bojovat a tento boj trval mnohdy po celé generace. Námětem k diskusi by mohlo být také uznání a pojetí amerického národa. Takových příkladů by bylo moţno uvést nespočet. Čtenáři však bude předloţen pouze jeden, který se nejblíţe podobá situaci, v níţ se právě nachází cikánské etnikum. Ano, jedná se o řešení Otázky ţidovské. Ţidé po staletí nedisponovali svým vlastním státem. Byli roztroušeni, ať uţ z kterýchkoliv důvodů, doslova po celém světě. V dobách středověku byli vystavování pogromům. V dobách druhé světové války se staly záminkou a tedy nástrojem k uchopení moci nacisty. Jejich původní plán byl, vystěhovat Ţidy z Evropy (Madagaskar, Palestina, východní území). V důsledku válečných událostí došlo i k vyvraţďování ţidovského obyvatelstva především na území Evropy. Dohady o počtu obětí nejsou předmětem této studie. Na základě těchto zkušeností a především z poţehnání skutečných tvůrců světové politiky bylo rozhodnuto o vytvoření samostatného ţidovského státu. Do správy jim bylo přiděleno území, na které mají podle některých historický nárok. Do jaké míry mají tento nárok, není otázkou předmětné studie. Tento krok mimo jiné pomohl vyřešit ţidovský problém v Evropě. Ţidé, kteří se cítili perzekuováni v zemích, do kterých historicky nepatřili, tak našli svůj domov a mohli se navrátit ke svým kořenům. Ţidé zároveň ztratili jednu ze svých zbraní, pomineme-li vliv Ţidy hojně vyuţívaného nástroje tzv. Průmyslu holocaustu, kterou by mohli zkoušet manipulovat světovou politikou. Zároveň došlo k odstranění moţných ohnisek budoucích rizik, která by mohla vyústit třeba v další pogrom. 84
Pokud by měli jakýkoliv problém se svým setrváním v zemích, kde sice ţijí, ale nelze je povaţovat za nic víc neţ hosty, pak mají stále moţnost návratu do své vlasti. Přestoţe
mezinárodní
cikánská
organizace
není
příliš
aktivní
a
akceschopná, lze sledovat různé politické tlaky a poţadavky skrze rozličné kanály od tohoto etnika směrem k majoritní společnosti. Za prvotní příčinu těchto tlaků však je moţné povaţovat politiky snaţící se získat body právě v řadách cikánského etnika. Cikáni si teprve se zpoţděním uvědomí, ţe to co je jim prezentováno opravdu chtějí a následně to poţadují po společnosti. V národních státech tak vznikají cikánské politické strany. Přestoţe mnohdy ţijí jepičím ţivotem, čeho se lze v budoucnu dočkat? Nabízí se otázky, které se mnozí ani neodvaţují vyslovit. Vzhledem k natalitě cikánského etnika a snahou některých jednotlivců uplatnit se vysoko ve společenských vrstvách, však není moţné tuto otázku nevyslovit nebo dokonce ignorovat. Je moţné, aby z řad cikánského etnika, byť v daleké budoucnosti, vzešla politická strana, která by vystoupila s územními nároky a pouţila argumenty odpovídající síle a zastoupení tohoto etnika na daném území? Na první pohled se jedná o vizi katastrofickou, ale v poslední době se začínají objevovat poţadavky cikánského etnika spojené s územními nároky častěji neţ dříve. Většinou se však jedná o reakce na aktuální problémy pramenící právě z neschopnosti souţití Cikánů s majoritou. Příkladem lze uvést poţadavek bulharských Cikánů na vytvoření autonomního území v reakci na zastavení dodávek elektrické energie v důsledku dlouhodobé spotřeby načerno a neochoty za ni platit.74 S ohledem na výše uvedené neuznává Národní strana nárok cikánského etnika na vlastní stát spojený s historickým nárokem. Je tedy neakceptovatelné, aby jakékoliv snahy směřovaly k zasazení tohoto útvaru kamsi do Evropy. Národní strana výslovně ODMÍTÁ vytvoření tzv. Romanestanu na území Evropy nebo dokonce přímo v naší vlasti. Národní strana souhlasí s přidělením území v prostředí, které je Cikánům vlastní a mají na něj historický nárok. Toto
74
Bulharští Romové chtějí kvůli elektřině vyhlásit autonomii. Romea 16.07.2008. [cit. 20.11.2008]. Dostupné z URL: http://www.romea.cz/index.php?id=detail&detail=2007_4627
85
území, pravlast Cikánů, se nachází v Indii. Tam také ţili od nepaměti aţ přibliţně do 14. století. Cikáni přišli do Evropy v době, kdy na jejím území jiţ fungovaly státní útvary evropských národů a nikdy se nepokusili o vytvoření samostatného státu na tomto území. Z tohoto důvodu jim zde v Evropě nemůţe být přiznáno historické právo k vytvoření samostatného státu. Repatriace Cikánů je tím nejlepším moţným řešením Otázky cikánské. Národní strana tak vychází vstříc cikánským poţadavkům a své aktivity v zahraniční politice bude směřovat tak, aby napomohla tomuto etniku v naplnění stěţejního cíle Prvního cikánského kongresu. Zástupci Národní strany budou jednat přímo se zástupci Indie o případných moţnostech řešení. Zároveň se zasadí o to, aby se Otázka cikánská řešila koncepčně, tedy celoevropsky, a také o to, aby se toto téma dostalo k projednání na půdu OSN. Integrace Cikánů do majoritní společnosti je nepřípustná. Znamená útok na cikánskou kulturu, potlačení jejich vlastního já. Pro Cikány samotné je značně nehumánní. Zároveň je potřeba konstatovat, ţe po zkušenostech sbíraných staletí nejen na území České republiky není moţné, aby tradiční kultura evropských národů sdílela totoţné území (vlastní národní území) s kulturou cikánskou ve větší míře. Repatriací se dosáhne stejného efektu, jako v případě řešení Otázky ţidovské. Ač si to sami Cikáni ani neuvědomují, svou deklarací se v roce 1971 na svém kongresu s poţadavky na vytvoření vlastního státu přihlásili k repatriaci. Tu lze povaţovat za nejšetrnější řešení Otázky cikánské, co se přístupu k tomuto etniku týče. Bere ohledy na jejich minulost. Neupírá jim ţádná práva, kulturní zvyky apod. Naopak jim zajišťuje ţivot v prostředí jim vlastním a skýtá jim moţnost ţít tak, jak si sami přejí a po staletí po tom volají. 7.3 Rizika Repatriace Moţnost řešení Otázky cikánské repatriací závisí na dvou základních faktorech. Za první lze povaţovat ochotu a vůli cikánského etnika stěhovat se do země původu. Druhým faktorem je ochota indické strany poskytnout Cikánům část svého území. 86
V prvním případě je úkolem představitelů České republiky přesvědčit cikánskou komunitu o výhodách spočívajících v tomto řešení. K tomu poslouţí vysvětlovací kampaň skrze jednání s představiteli cikánských spolků. Jako podpůrný prostředek poslouţí motivační program, jehoţ součástí se stane i tzv. repatriační fond (více o repatriačním fondu dále). Ţádný občan České republiky nebude nucen k jejímu opuštění, coţ zajišťuje Ústava ČR, respektive Listina základních práv a svobod, jeţ tvoří její nedílnou část. Doslovné znění článku 14, odstavce 4 je následující: „Občan nesmí být nucen k opuštění své vlasti.“75 Cikánům bude nabídnuta moţnost odchodu do své pravlasti s tím, ţe veškeré náklady na přestěhování bude hradit Česká republika. V rámci finančního zajištění je počítáno i s určitou odměnou pro indickou stranu, která tak bude motivována k vřelejšímu přijetí svých soukmenovců. Cikáni budou mít moţnost obdrţet určité kapesné, které si klade za cíl umoţnění příjemnějšího startu ve své staronové vlasti. Ze slovenských zkušeností při sociální reformě z konce roku 2004 vyplývá, ţe vůle Cikánů setrvávat v zemi místa bydliště do značné míry ovlivňuje štědrost místního sociálního systému. Jak uvádí web Romea.cz, tak dle cikánských zástupců vedla slovenská sociální reforma, v jejímţ rámci došlo koncem roku 2004 ke sníţení sociálních dávek a následně došlo k cikánským nepokojům, k vlně stěhování slovenských Cikánů do zahraničí. Jednou z cílových zemí bylo například Švédsko, které se vyznačuje jedním z nejštědřejších sociálních systémů.76 Lze tedy očekávat, že repatriace může být iniciována i z řad samotných Cikánů a to v případě razantních sociálních reforem v rámci všech evropských národních států v důsledku aplikace rovného přístupu ke všem. A to je naše cesta. V druhém případě, tedy ve vůli Indie poskytnout část svého území svým krajanům, spočívá největší část v bilaterálních jednáních mezi zástupci České 75
Listina základních práv a svobod, Ústavní zákon č. 2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. 76 http://www.romea.cz/index_k2005.php?id=servis/z2005_0373
87
republiky a Indie. Je vysoce pravděpodobné, ţe indická strana moţnost repatriace striktně zamítne, nebo povolí za podmínek, které budou pro českou stranu neakceptovatelné. V tomto případě budou muset být veškeré další diplomatické snahy směřovány na půdu OSN. Při koordinaci postupu zástupců jednotlivých evropských a přilehlých asijských zemí by mohlo být docíleno vytvoření samostatného státu Cikánů případně postoupení autonomního území indickou stranou. V tomto případě by bylo v zájmu Indie jakoţto jednoho z členů OSN podrobit se verdiktu této organizace. 7.4 Soupis Cikánů Repatriační opatření uvedená v předchozích částech této kapitoly se vztahují na cikánskou komunitu obecně. Nicméně je nutné upozornit na skutečnost, ţe jejím předmětem jsou Cikáni, kteří obývají území České republiky jiţ po generace. Zde Národní strana povaţuje za oprávněné, Cikány, kteří se z vlastní vůle rozhodnou k repatriaci, finančně podpořit. Faktem však zůstává, ţe na sociálním systému České republiky parazituje část Cikánů, kteří sem vkočovali z různých zemí v době před rozdělením Československa a další vlna Cikánů přišla v době realizace sociální reformy na Slovensku koncem roku 2004. Tito lidé, a tento fakt nemůţe být přebit ani argumentem o vstupu České republiky do Schengenského prostoru, nemají ţádný nárok na státní občanství ČR ani na ţádné z poskytovaných sociálních a dalších výhod, natoţ pak k finanční podpoře v programu Repatriace. K efektivnímu řešení Otázky cikánské je zapotřebí vytvořit detailní soupis všech Cikánů obývajících naše území. Za samozřejmost budiţ povaţovány údaje o jejich příchodu a státní příslušnost. Základním cílem vytvoření soupisu Cikánů je zjištění jejich opravdového počtu v naší zemi. Bez znalosti tohoto čísla, se sniţuje úspěšnost kteréhokoliv opatření řešícího
cikánskou
problematiku,
neboť
neumoţňuje
dostatečně
přesné
naplánování finančních zdrojů bezpodmínečně nutných k úspěšné realizaci daného opatření. Soupis napomůţe odhalit Cikány, kteří pobývají v České republice ilegálně, a tedy přímo parazitují na české společnosti. Soupis Cikánů bude slouţit jako podpůrný prostředek při realizaci všech bodů řešení Otázky cikánské. Pouţití stejného postupu v případě Otázky imigrace je velmi 88
pravděpodobné, není však předmětem této studie. Stejný postup zvolili italští politici v řešení narůstajících problémů s imigranty ve značné míře právě z řad cikánského etnika. Italové poţadují revizi Schengenského prostoru a vytvoření elektronické databáze imigrantů včetně otisků prstů a dalších nezaměnitelných údajů.77 Další moţností zamezení vstupu na území České republiky spočívá v realizaci opatření, ke kterému můţe přistoupit kaţdý stát, jenţ je součástí Schengenského prostoru, a to uzavřením hranic po dobu nezbytně nutnou. Tato problematika se řídí Úmluvou k provedení Schengenské dohody ze dne 14. června 1985. Hlava II definující zrušení kontrol na vnitřních hranicích a pohyb osob uvádí v kapitole 1 – Překračování vnitřních hranic, článek 2 tyto důleţité body78: Vnitřní hranice je moţné překračovat na jakémkoli místě, aniţ by se prováděla kontrola osob. Vyžaduje-li to však veřejný pořádek nebo bezpečnost státu, může smluvní strana po konzultaci ostatních smluvních stran rozhodnout, že na vnitřních hranicích budou po omezenou dobu prováděny
vnitrostátní
kontroly
přiměřené
dané
situaci.
Vyžaduje-li veřejný pořádek nebo bezpečnost státu okamžité jednání, přijme dotyčná smluvní strana nezbytná opatření a co moţná nejdříve o tom uvědomí ostatní smluvní strany.79. Pokud
tedy
bude
zaznamenána
nepřiměřeně
vysoká
frekvence
neoprávněného překročení státních hranic České republiky ze strany asociálních nebo kriminálních ţivlů, navrátí se celní kontroly na všechny bývalé státní přechody. Vy výjimečném případě (při váţném ohroţení vlasti) můţe vláda České 77
Nová italská vláda chce kvůli imigrantům revizi Schengenu. Novinky.cz. 16. 05. 2008. [cit. 15. 09. 2008]. Dostupné z URL: http://www.novinky.cz/clanek/140098-nova-italska-vlada-chce-kvuliimigrantum-revizi-schengenu.html 78
http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:42000A0922(02):CS:HTML
79
http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:42000A0922(02):CS:HTML
89
republiky přistoupit i k hermetickému uzavření hranic armádou ČR. Jen pro zajímavost k tomuto opatření například přistoupila vláda ČSR v době zajištění odluky od Rakousko-Uherské měny z popudu tehdejšího ministra zahraničí Dr. Aloise Rašína. 7.5 Zajištění autonomního území Národní strana preferuje výběr území ve spolupráci s indickou stranou. V úvahu připadají především neobydlené lokality nebo lokality s minimální hustotou zalidnění. Národní strana je připravena získat prostředky pro přímé investice do takto vybraného území. Z prostředků budou vystavěny studny a základní infrastruktura nutná pro ţivot. Investice i v řádu desítek miliard korun jsou pro českou stranu mimořádně výhodné v porovnání s nastíněnými náklady na dnešní cikánskou komunitu s upozorněním na fakt, ţe se tyto náklady budou v budoucnu rapidně zvyšovat v souvislosti růstu počtu cikánského obyvatelstva. Míra autonomie přiděleného území závisí na multilaterální dohodě na půdě OSN a také schopnosti cikánského etnika zajistit chod své komunity. Nelze vyloučit, ţe část cikánského etnika bude chtít budovat sídliště a ţít usedlým způsobem, jiná část etnika zvolí plný návrat ke kořenům a bude ţít kočovně. Obě varianty jsou pro Národní stranu akceptovatelné a záleţí především na sebeurčení cikánského etnika. V podstatě je moţné realizovat obě moţnosti současně, kdy by byla část přiděleného území určena pro kočovný způsob ţivota a část území by slouţila k ţivotu usedlým způsobem. 7.6 Repatriační fond Repatriační fond bude slouţit k úhradě nákladů programu Repatriace. Jedná se například o transportní náklady a sponzorské dary cikánské komunitě za účelem ulehčení začátku nového ţivota v jejich novém starém domově, se kterým je spjata také nutnost investic do infrastruktury v autonomním území. Základním zdrojem financí pro repatriační fond bude část prostředků získaných z realizace krátkodobých opatření popsaných v kapitole č. 5. Národní strana je připravena vyjednat dotace z rozpočtu Evropské unie pro realizaci programu Repatriace. Jako další podpůrný prostředek naplnění repatriačního fondu bude provedena 90
humanitární sbírka, na kterou bude moci přispět kaţdý občan České republiky. Představitelé národní strany budou iniciovat stejný postup i v ostatních státech Evropy.
91
8 PŘÍNOSY ZE ZAVEDENÝCH OPATŘENÍ Realizace krátkodobého řešení Otázky cikánské skrze výše popsané legislativní kroky uleví státnímu rozpočtu České republiky v řádech desítek miliard Korun českých ročně. Zde je zapotřebí upozornit, ţe veškeré náklady spojené s Otázkou cikánskou budou, zůstane-li zachován dosavadní přístup, narůstat geometrickou řadou a tím pádem lze očekávat při realizaci krátkodobého řešení daleko vyšší úspory v letech budoucích. Národní strana si je zároveň vědoma, ţe určitá opatření budou podmíněna vynaloţením jistých nákladů, tyto však lze povaţovat za marginální vzhledem k očekávaným přínosům, ať finančním, tak ostatním - například v podobě omezení kriminality, uvolnění sociálního napětí a navrácení sociální spravedlnosti do naší společnosti, coţ se také zpětně projevuje ve státním rozpočtu. Přínosy finanční budou částečně pouţity k podpoře realizace Konečného řešení otázky cikánské v Českých zemích. Část peněz bude pouţita k naplnění repatriačního fondu. Pouţitím vhodné kombinace jednotlivých přístupů k řešení Otázky cikánské a realizací s tím spojených legislativních opatření lze očekávat, ţe část cikánského etnika se rozhodne pro repatriaci a z České republiky navţdy odejde. Tito lidé by měli být podpořeni výraznějším způsobem, neboť se stanou první vlnou při budování kultury ve své staré nové vlasti. Část cikánské menšiny se rozhodne integrovat do majoritní společnosti a akceptovat její pravidla se všemi případnými právy a povinnostmi. Tito Cikáni se stanou rovnoprávnými občany České republiky. Část Cikánů zůstane u parazitního způsobu ţivota a pokusí se nadále zneuţívat sociální systém a společnost. Tato část Cikánů se tak dříve či později sama vystaví perzekuci ze státní moci v souladu s platnými zákony České republiky. Je pravděpodobné, ţe určitá část cikánského etnika zvolí setrvání v ČR a ţivot v uzavřené komunitě stranou majoritní společnosti. Takové komunity budou pod trvalým dohledem státních orgánů a jejich vývoj bude usměrňován tak, aby nenarušoval, případně neohroţoval ţivot majority, ţivotní prostředí apod.
92
ZAVĚR V této studii se čtenář seznámil s historií cikánského etnika nejen na území současné České republiky ale i Evropy. Předmětem analýzy byly jednotlivé přístupy k řešení Otázky cikánské a zhodnocení jejích výsledků. Extrémní způsoby řešení v dobách středověku nebo nacistické okupace povaţuje autor za nehumánní a neakceptovatelné. Pokusy komunistického reţimu a přístup současných vlád pak za kontraproduktivní s negativními dopady na obě strany – majoritu i cikánské etnikum. Analýza byla omezena na základní přístupy k řešení. V ţádném případě nebylo předmětem analýzy zkoumání sociálních zvyků komunity nebo vytvoření dějepisného spisu. Citovaných poznatků bylo pouţito jako podkladů k objektivnímu zhodnocení jednotlivých přístupů a k zaujetí jednoznačného stanoviska se záměrem stanovit a navrhnout efektivní řešení daného problému. Stěţejním cílem studie bylo jednoznačné a jasné prezentování řešení Otázky cikánské. Autorem byly představeny dvě roviny řešení. A to řešení krátkodobé a dlouhodobé. V případě řešení krátkodobého se jedná o soubor legislativních opatření, která mají odstranit ze společnosti pozitivní diskriminaci a její negativní důsledky. Tato opatření vychází z aplikace rovného přístupu v duchu hesla rovni si v právech i povinnostech. Protoţe toto řešení můţe být pro řadu Cikánů neakceptovatelné nebo příliš drsné pro jejich zvyklosti, bylo definováno také řešení dlouhodobé – program Repatriace s vytvořením autonomního cikánského území. Toto opatření je nejšetrnější k cikánskému etniku. Zajišťuje veškerá práva tohoto etnika. Bere ohled na jejich původ, historii, kulturní i sociální zvyklosti. Národní strana je připravena podpořit cikánské etnikum při jejich boji za uznání cikánského etnika jako národa aţ do vytvoření autonomního cikánského státu. Zkoumání ekonomických vlivů cikánského etnika bylo definováno jako „střízlivý odhad“. Vzhledem k nedostupnosti relevantních údajů nebylo moţné v určeném čase provést detailní výzkum ekonomických vlivů. Přestoţe by bylo moţné dojít k některým závěrům pomocí metody extrapolace, byly by tyto výsledky zavádějící a s největší pravděpodobností stále podhodnocené. Skutečné 93
dopady na ekonomiku České republiky vlivem cikánské menšiny jsou mnohem zásadnějšího charakteru, neţ je ve studii uvedeno. V tomto směru autor doporučuje další bádaní jak uţ v oblasti sociálních podpor, tak v nevyčíslených oblastech nákladů například při soudních sporech, boje proti epidemiím zapříčiněných nízkou úrovní hygieny apod. Za dílčí cíl studie autor povaţuje vyjasnění otázky názvosloví. Vzhledem k předloţeným faktům dochází autor k závěru, ţe jako jediné správné označení pro člena cikánské komunity je termín Cikán. Bude-li pouţíváno označení cikán s malým počátečním písmenem c, pak jedině v souvislosti s označením osob ţijícím cikánským způsobem ţivota, nikoliv jako příslušníka etnické skupiny. Pouţívání označení Rom v českém jazyce povaţuje autor za nepřípustné respektive za pokus o nahrazení českého pojmenování slovem cizího původu, a tedy za útok na český jazyk. Za zásadní poznatek studie lze povaţovat konstatování nemoţnosti dalšího souţití majority s cikánským etnikem za ponechání současného stavu a další neřešení Otázky cikánské. Danou problematiku je potřeba konečně začít řešit v nejkratší moţné době, jinak hrozí moţnost vzniku sociálních bouří případně rasových nepokojů. Tato studie se stává součástí oficiálního programu politické strany Národní strana. Představitelé Národní strany budou prosazovat v této oblasti taková legislativní opatření, aby bylo moţné realizovat Konečné řešení Otázky cikánské v českých zemích v praxi, odstranit pozitivní diskriminaci a zavést sociální smír ve společnosti. Zpráva byla zpracována v období březen 2008 aţ říjen 2008. Po následném připomínkování došlo k zapracování některých dalších poznatků v březnu 2009
94
LITERATURA GJURIČOVÁ, J., MGR. 1998. Romové jako objekt státní politiky. Ministerstvo vnitra ČR. [cit. 04. 03 .2008]. Dostupné z URL: http://www.mvcr.cz/prevence/obcanum/publik/romove/minulost.html.
PAVELČÍKOVÁ N. 2004. Romové v Českých zemích v letech 1945-1989. Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. ISBN 80-86621-07-3. Romové v České republice. [cit. 06. 03. 2008]. Dostupné z URL: http://romove.radio.cz/en/article/20540.
Hnutí pro život ČR. [cit. 09. 03. 2008]. Dostupné z URL: http://www.prolife.cz/rodina/?id=1086.
Oficiální server MČ Praha 6. [cit. 12. 03. 2008]. Dostupné z URL: http://www.praha6.cz/scitani_lidu_111.html.
Veřejná databáze ČSÚ. [cit. 12. 03. 2008]. Dostupné z URL: http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabdetail.jsp?cislotab=OB006+%28NUTS2%29&stranka=1&kapit ola_id=20.
Zpráva o stavu Romských komunit v České republice za rok 2006. 2007. Kancelář rady vlády České republiky pro záleţitosti romské komunity. Ministerstvo
školství
mládeže
a
tělovýchovy.
[cit.].
Dostupné
z
URL:
http://www.msmt.cz/.
Mopo. [cit. ]. Dostupné z URL: http://www.mopo-cz.eu/stranky/analyza-potreb-integrace-cikánu-na-ceskem-trhu-prace.
AHASWEB. [10. 04. 2008] Dostupné z URL: http://www.ahasweb.cz/2003/387.htm. Středisko náhradní rodinné péče. [cit. 00. 00. 2008]. Dostupné z URL: http://www.nahradnirodina.cz/attach/tiskova_zprava_20-06-2006.pdf.
Ideová konference Národní strany, 24. 02. 2008. 95
Romské webové stránky. [cit. 20. 03. 2008]. Dostupné z URL: http://cigani.webgarden.cz/puvod-romu/romove-v-evrope-1945-1989.html.
Vzdělávací cyklus o Romech. [cit. 26. 03. 2008]. Dostupné z URL: http://skola.romea.cz/cz/index.php?id=historie/01.
DAVIDOVÁ E, PHDR. CSC. A KOLEKTIV. [Praha a České Budějovice 2004]. Právní postavení Romů v jednotlivých členských zemích Evropské unie. Romea.cz. [cit]. Únor aţ květen 2008]. Dostupné z URL: http://www.romea.cz.
Podpora EU pro romské komunity ve střední a východní Evropě. Evropská komise, Generální ředitelství pro rozšíření. Europa.eu. [cit. 06. 05. 2008]. Dostupné z URL: ec.europa.eu/publications/booklets/others/58/countries_cs.doc. Wikipedie otevřená encyklopedie. [cit. 09. 05. 2008]. Dostupné z URL: http://cs.wikipedia.org/wiki/Srbsko_a_%C4%8Cern%C3%A1_Hora.
Geografický server. [cit. 09. 05. 2008]. Dostupné z URL: http://www.zemepis.com/Makedonie.php. Národní politika, ročník 66, březen 2008, ISSN 9771802511001. TÝDEN.cz [online]. Dostupné z URL: http://www.tyden.cz. Středisko empirických výzkumů [online]. Dostupné z URL: www.stem.cz. Evropský sociální fond v ČR. [online]. Dostupné z URL: http://www.esfcr.cz/mapa/stav_CR1.html Ideová konference Národní strany. Praha. 24. 02. 2008. 96
Listina základních práv a svobod, Ústavní zákon č. 2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. HAUGE, P. Průzkum trhu. 1. vydání. Brno: Computer Press, 2003. ISBN 80-7226917-8. Romano Hangos, Muzejní okénko. Ročník 9, číslo 7 ze dne 16.4.2007. [cit. 4.03.2008]. Dostupné z URL : http://www.romanohangos.cekit.cz/clanek.php?id_clanek=1091.
97
SEZNAM TABULEK Tab. č. 1 Obyvatelstvo podle národnosti Tab. č. 2 Výdaje státní rozpočtu na integraci cikánských komunit Tab. č. 3 Zjednodušený časový plán výzkumu Tab. č. 4 Nejpočetnější cikánské komunity v evropských zemích
98
SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. č. 1 Mapa sociálně vyloučených lokalit v České republice Obr. č. 2 Velikost zkoumaných sociálně vyloučených cikánských lokalit Obr. č. 3 Doba vzniku a vývoj sociálně vyloučených cikánských lokalit Obr. č. 4 Proces empirického výzkumu Obr. č. 5 Konflikty Cikánů s majoritou Obr. č. 6 Integrovatelnost cikánské menšiny Obr. č. 7 Závaţnost problematiky cikánské kriminality Obr. č. 8 Spokojenost občanů s vládním řešením cikánské kriminality Obr. č. 9 Zkušenosti občanů s Cikány Obr. č. 10 Důsledky pobytu cikánské menšiny v ČR a jejích aktivit Obr. č. 11 Řešení Otázky cikánské Obr. č. 12 Sociální dávky občanům vyhýbajícím se práci Obr. č. 13 Strach občanů z napadení Cikány Obr. č. 14 Převzetí iniciativy občany Obr. č. 15 Vzdělání respondentů Obr. č. 16 Politická příslušnost respondentů Obr. č. 17 Řešení otázky cikánské voliči ODS Obr. č. 18 Respondenti bez politické příslušnosti
99
SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Zákon č. 117 ze dne 14. července 1927 o potulných cikánech Příloha č. 2: Dotazník Příloha č. 3: Fotopříloha denní tisk
100
Příloha č. 1: Zákon č. 117 ze dne 14. července 1927 o potulných cikánech Národní shromáţdění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně: § 1. Za potulné cikány podle tohoto zákona pokládají se cikáni z místa na místo se toulající a jiní tuláci práce se štítící, kteří po cikánsku ţijí, a to v obojím případě i tehdy, mají-li po část roku – hlavně v zimě – stálé bydliště. § 2. (1) Potulní cikáni se sepisují a vedou v patrnosti, jak určí vládní nařízení. (2) Potulní cikáni jsou povinni na vyzvání k soupisu takovému se dostaviti a udávati při něm správná osobní data (přezdívky) svá i osob, s nimiţ se potulují. § 3. (1) Bezpečnostní úřady a orgány mohou ke zjištění totoţnosti prováděti u potulných cikánů kdykoli zjišťování antropometrická, daktyloskopická i jiná, zejména zvláštních známek (jizev, vad, tetování, apod.) a přikázati jim, aby po dobu, neţ jejich totoţnost bude zjištěna, nejdéle však do 14 dnů, nevzdalovali se z určitého místa, jakoţ i učiniti vhodná opatření k zajištění tohoto příkazu. (2) Jednání, kterým zjišťování totoţnosti úmyslně se maří, zvláště téţ odstraňování rozlišujících známek, se zakazuje; v takových případech mohou bezpečnostní úřady neb orgány totoţnost téţ jinak zajistiti. § 4. (1) Kaţdý potulný cikán starší 14ti let obdrţí od politického úřadu I.stolice zvláštní průkaz totoţnosti (legitimaci cikánskou), v němţ budou uvedena jeho osobní data (§ 2), popis osoby, jakoţ i připojen otisk prstů. Dále buďteţ do tohoto průkazu zapsána omezení, jeţ cikánu byla uloţena, byl-li dán pod policejní dohled. Děti mladší 14ti let buďteţ zapsány v průkazu osoby s niţ ţijí. (2) Kaţdý potulný cikán jest povinen nositi cikánskou legitimaci stále u sebe a ji na poţádání předloţiti bezpečnostnímu úřadu nebo orgánu. Rovněţ jest povinen ohlásiti nejbliţšímu politickému úřadu nebo nejbliţší četnické stanici veškeré změny v osobních datech osob v ní uvedených a narození dítek nejpozději do osmi dnů, ztrátu legitimace do tří dnů. (3) Zemře-li osoba, jíţ legitimace cikánská byla vydána, budiţ legitimace vrácena nejbliţšímu politickému úřadu I.stolice neb nejbliţší četnické stanici. Učiniti jsou tak povinny osoby, jeţ se zemřelým ţily. § 5. 101
(1) Cikáni smějí jen, obdrţí-li k tomu povolení (list kočovnický) politického úřadu I.stolice kočovati v rodinách nebo s vozidly, jakoţ i se zvířaty určenými k tahu nebo k nošení nákladů. (2) V listě kočovnickém budiţ udáno, pro které osoby platí, a dále kolik a jaká vozidla nebo zvířata smějí být s sebou vzata. List zní na jméno hlavy rodiny. (3) V listě kočovnickém můţe býti v zájmu veřejné bezpečnosti předepsán téţ směr a druh cesty můţe býti určeno území, v němţ kočování jest dovoleno, nebo mohou býti uloţena i jiná omezení. (4) Povolení ke kočování, na jehoţ vydání nemá nikdo nároku, vydává se nejdéle na dobu jednoho roku a můţe býti kdykoliv politickým úřadem I.stolice odňato nebo změněno. Na poţádání musí býti kočovnický list předloţen kdykoli bezpečnostnímu úřadu nebo orgánu k nahlédnutí a to od osoby na jejíţ jméno zní, nebo není-li přítomna, od nejstaršího člena rodiny. (5) List tento nenahrazuje průkazů, jeţ podle zvláštních předpisů jsou nutny ku provozování kočovných řemesel nebo jiných ţivností, jakoţ i ku provozování kočovných podniků zábavných. § 6. Drţení jakýchkoli zbraní, střeliva a výbušných látek jest potulným cikánům naprosto zapovězeno. § 7. Potulní cikáni nesmějí kočovati a tábořiti v tlupách přesahujících rámec rodiny (§ 5, odst. 1.) § 8. (1) Tábořiti v rodinách nebo i jednotlivě přenocovati smějí potulní cikáni jen na místech a po dobu, jeţ jim určí do odvolání obecní starosta (státní policejní úřad). Přitom lze výjimkou z ustanovení §u 7 povoliti, aby po dobu nezbytné potřeby tábořilo více rodin na jednom místě. (2) Po dobu táboření buďteţ listy kočovnické (§ 5) uloţeny na potvrzení u obecního starosty (státního policejního úřadu) § 9. Cizozemským potulným cikánům jest pobyt v Československé republice zakázán, nevykáţí-li se zvláštním povolením ministerstva vnitra. § 10. 102
Politické úřady II.stolice mohou určiti území a obce, do nichţ jest potulným cikánům přístup vůbec zakázán, nejsou-li tam příslušni. Zákaz tento budiţ uveřejněn v Úředních novinách a kromě toho vyznačen na tabulkách u silnic při vstupu do takového území nebo obce. Náklady na tabulky nesou obce, v nichţ jsou tabulky umístěny. § 11. (1) Potulní cikáni mohou býti kdykoli podrobeni k rozkazu politického úřadu I.stolice, v případech nutných k rozkazu obecního starosty lékařské prohlídce a všem opatřením nebo omezením, jichţ jest třeba v zájmu zdraví jejich nebo zdravotnictví veřejného (tak kupř. očkování, desinfekce, ostříhání, isolace, nucené dodání do léčebných ústavů atd.) (2) Vhodná opatření zdravotní a veterinární mohou býti vykonána i na jejich movitém majetku a zvířatech. (3) Náklady opatření těchto nese stát, pokud je nemohou hraditi cikáni sami, nebo pokud nejsou ku placení po právu povinny jiné fysické nebo právnické osoby. § 12. (1) Děti mladší 18ti let mohou býti potulným cikánům odňaty, nemohou-li o ně náleţitě pečovati a zvláště jim dáti potřebnou výchovu. V kaţdém případě lze jim odníti dítě cizí. (2) Děti cikánům odňaté buďteţ dodány do péče řádných rodin nebo vychovávacích ústavů, v nichţ by bylo postaráno nejen o jejich náleţitou výchovu, nýbrţ i o vhodnou přípravu pro praktický ţivot. V ústavech takových budou děti podrţeny tak dlouho, pokud je toho třeba, nejdéle do dosaţení zletilosti. (3) Vychovávacímu ústavu přísluší nad dětmi těmi všechna práva, která náleţejí jinak rodičům nebo poručníkům. Byl-li dítěti ustanoven před odevzdáním do ústavu poručník, nebude vykonávati svého úřadu po dobu, po kterou je dítě zadrţeno v ústavu. (4) O odnětí dětí potulným cikánům a odevzdání jich do péče rodinné nebo do vychovávacího ústavu rozhoduje na oznámení politického úřadu I.stolice okresní soud, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi poručenský (sirotčí) úřad I.stolice, v jejichţ obvodě rodina (děti) byla přistiţena. O řízení před těmito soudy (úřady) platí všeobecná ustanovení o řízení před poručenskými (opatrovnickými) soudy a poručenskými (sirotčími) úřady. (5) Vládní nařízení určí vychovávací ústavy slouţící k výchově takových dětí. (6) Politický úřad I.stolice můţe prozatímně děti umístiti. Z opatření takového není odvolání. 103
(7) Náklady vzniklé předběţným umístěním nebo odevzdáním do péče rodinné nebo zadrţením v ústavu vychovávacím, hradí stát, pokud nejsou k tomu po právu povinny osoby třetí; obce tato povinnost nestíhá. § 13. (1) Pokud není čin přísněji trestný, trestají se přestoupení příkazů a zákazů uvedených v § 2 aţ § 5, v § 7 aţ 10, nebo příkazů a zákazů podle těchto ustanovení vydaných, jako přestupky vězením (uzamčením) do jednoho měsíce, přestupky § 6 vězením (uzamčením) do tří měsíců. (2) Při odsouzení pro přestupky podle § 5 odst. 1 prodá představenstvo obce, kde vozidla i zvířata jsou uschována, tyto veřejnou draţbou, nenaloţí-li jinak s nimi odsouzený sám nebo nevrátí-li se mu a strţený peníz uloţí pro něho u obecního úřadu; při odsouzení podle § 6 prohlásí se zbraně, střeliva a výbušné látky za propadlé ve prospěch státu. Prokáţe-li se v obou případech, ţe věci byly odcizeny, vrátí se poškozenému, a byly-li zatím prodány, vyplatí se mu strţený za ně peníz. § 14. Stíhati a trestati přestupky uvedené v § 13 přísluší politickým úřadům I.stolice, sbíhají-li se však s jinými činy soudně trestnými, soudům. § 15. (1) Soud má v odsuzujícím rozsudku pro přestupky uvedené v § 13 vţdy vysloviti, ţe lze odsouzeného dáti pod policejní dohled. (2) Přísluší-li potrestání úřadu politickému, můţe tento úřad v trestním nálezu zároveň vysloviti, ţe odsouzený se dává pod policejní dohled. § 16. (1) Pokud se mluví v zákoně tomto o politických úřadech I.stolice, rozumějí se tím v místech, kde jsou státní policejní úřady, tyto úřady. (2) Příslušnost úřadů řídí se podle místa dočasného pobytu potulných cikánů, v řízení trestním podle místa přistiţení. § 17. Obce jsou povinny při provádění tohoto zákona spolupůsobiti. Zvláště náleţí jim konati hlášení o potulných cikánech a prováděti zajišťovací opatření podle § 3. Podrobnosti určí vládní nařízení. § 18. 104
(1) Ustanovení tohoto zákona nedotýkající se platnosti všeobecných předpisů rázu policejního (kupř. o hlášení, o vypovídání a vyhošťování, o postrku, o cestovních pasech atd.), jakoţ i předpisů o provozování kočovných řemesel nebo jiných ţivností, podomního obchodu a kočovných podniků zábavných. (2) Platnosti pozbývají veškerá dosavadní ustanovení týkající se potulných cikánů. § 19. Listiny podle tohoto zákona vydané jakoţ i ţádosti za ně, dále podání směřující k provádění tohoto zákona, jsou kolku a poplatku prosty. § 20. Zákon tento nabývá účinnosti 8 dní po vyhlášení kromě § 4 a 5, u nichţ začátek účinnosti ustanoví vládní nařízení. § 21. Zákon tento provede ministr vnitra v dohodě s ministry financí, spravedlnosti, sociální péče, školství a národní osvěty veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy a zemědělství.
T.G.Masaryk v.r.
Švehla v.r.
Černý v.r.
105
Příloha č. 2 Dotazník
Váţená paní, váţený pane,
obracíme se na Vás s otázkami, jejichţ řešení povaţujeme pro naše občany za velmi důleţité. Naše šetření je anonymní, výsledky všech záznamů zprůměrujeme, vyčíslíme, zpřehledníme a zveřejníme. Názory občanů nám pak budou slouţit jako podklady při zpracování politicko-sociologické studie. Jménem autorského kolektivu Vám za Váš čas děkuje Bc. Jiří Gaudin.
Odpověď, která nejlépe vystihuje váš názor, prosím, podtrhněte:
1. Domníváte se, že neshody a konflikty mezi většinovým obyvatelstvem a cikánskou menšinou přibývají
mají zhruba stálý výskyt
ubývají
2. Jak vidíte problematiku cikánské kriminality? jako velmi závažnou
spíše závažnou
ne příliš závažnou
okrajovou
3. Jak jste spokojen/a s výsledky vládního/státního přístupu k řešení cikánské kriminality? řeší nadstandardně
řeší uspokojivě
řeší neuspokojivě
spíše neřeší vůbec
4. Jaké máte Vy sám/sama zkušenosti s cikánským etnikem? pouze negativní – většinou negativní – neutrální – spíše pozitivní – pouze pozitivní – nemám osobní zkušenosti
5. Jak hodnotíte důsledky pobytu cikánské menšiny v ČR, důsledky jejich aktivit? je přínosem, zvláště po kulturní stránce – je pro většinové občany spíše přítěží 106
– ohrožuje naší společnost vícenásobným způsobem
6. Je podle Vašeho názoru cikánská menšina integrovatelná? spíše ano
spíše ne
nemohu posoudit
7. Pokud byste měl/a doporučit, jakým způsobem vyřešit Otázku cikánskou, pak byste se spíše přiklonil k řešení repatriovat do země původu (Indie) – umožnit odcestování do země, která by je přijala (a pomoci jim při tom, třeba i finančně) – segregaci v cikánských osadách mimo většinové obyvatele – integraci do většinového obyvatelstva – jiné řešení (napište jaké) .....................
8. Jakým způsobem by měly být upraveny sociální dávky pro občany trvale se vyhýbající práci? dávky odebrat – dávky snížit na existenční minimum – ponechat na současné výši a o nápravu se snažit jinak – nevím
9. Máte někdy obavy, že Vás nebo Vaše děti napadnou Cikáni třeba cestou z práce, ze školy? spíše mám – spíše nemám – nedovedu říci
10. Pokud je policie ČR neefektivní, měli by určitou iniciativu v rizikových lokalitách převzít sami občané? rozhodně ano, ale v souladu se zákonem, i když někdy na jeho hraně – spíše ne – rozhodně ne a nechat událostem volný průběh
11. Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání? základní – vyučen/a/ – středoškolské – vysokoškolské
107
12. Otázka, na kterou nemusíte odpovídat: Koho jste volil/a v posledních parlamentních volbách?
ODS – ČSSD – KSČM – KDU-ČSL – SZ – jinou stranu (kterou? nikoho
Velmi uvítáme Vaše volné vyjádření k problematice. Napište nám Vaše nápady, návrhy k řešení problematiky, zkušenosti, rady a podobně:
108
–
Příloha č. 3: Fotopříloha denní tisk
109
110
111
112
DOMAŢLICKÝ DENÍK, 12.2.2008
KOLÍNSKÝ DENÍK, 21.3.2008
NOVÝ ŢIVOT, 20.3.2008
113
BENEŠOVSKÝ DENÍK, 1.4.2008
CHRUDIMSKÝ DENÍK, 16.5.2008 114
KLADENSKÝ DENÍK, 2.6.2008
CHEBSKÝ DENÍK, 24.6.2008 115
MOSTECKÝ DENÍK, 26.7.2007
116
MOSTECKÝ DENÍK, 26.7.2007 117
KARVINSKÝ DENÍK
118
PŘEROVSKÝ DENÍK, 24.9.2007
119
PŘEROVSKÝ DENÍK, 27.9.2007
120
121
VYŠKOVSKÝ DENÍK
122
HRANICKÝ DENÍK, 2.12.2007
123
SOKOLOVSKÝ DENÍK, 27.6.2008
124
SOKOLOVSKÝ DENÍK
125