Ma sa ryk ova un i verzit a Fakulta sportovních studií
Kondiční příprava v badmintonu Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracoval
Mgr. Martina Bernaciková Ph.D.
Rostislav Valíček
Brno 2012
Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracoval samostatně, na základě literatury a pramenů uvedených v použitých zdrojích.
V Brně dne 18. 4. 2012
Podpis:
Poděkování Děkuji vedoucí práce Mgr. Martině Bernacikové, Ph.D., za odbornou pomoc při vypracování této práce. Dále všem, kteří se podíleli na natáčení videomateriálu, zejména Mgr. Tomaszi Mendrekovi a Mgr. Martinu Seberovi, Ph.D. Dále bych rád poděkoval hráčům badmintonového oddílu TJ Sokol Jehnice, kteří praktické cviky předváděli.
Obsah Úvod .................................................................................................................... 5 1.
Limitující faktory badmintonového výkonu .................................................. 8
2.
Kondiční příprava ......................................................................................... 9 2.1.
Silové schopnosti ................................................................................. 11
2.1.1. 2.2.
Rychlostní schopnosti .......................................................................... 18
2.2.1. 2.3.
Metody rozvoje rychlostních schopností ....................................... 20
Vytrvalostní schopnosti........................................................................ 23
2.3.1.
3.
Metody rozvoje silových schopností ............................................. 14
Metody stimulace vytrvalosti ........................................................ 25
2.4.
Koordinační schopnosti........................................................................ 29
2.5.
Etapy sportovní přípravy ...................................................................... 30
Kondiční příprava v badmintonu ................................................................. 33 3.1.
Rozvoj silových schopností.................................................................. 34
3.2.
Rozvoj rychlostních schopností ............................................................ 38
3.3.
Rozvoj vytrvalostních schopností ......................................................... 40
3.4.
Rozvoj koordinačních schopností ......................................................... 42
3.5.
Kruhový trénink ................................................................................... 42
Závěr .............................................................................................................. 45 Seznam použitých zdrojů:............................................................................... 46 Resumé: ......................................................................................................... 48
Úvod Podle Musila (1997) „prošel badminton snad všemi kontinenty s malými nebo většími obměnami. Jeho přímým předchůdcem je indická poona. Roku 1887 byl v Anglii založen první badmintonoví klub. První mistrovství mužů se hrálo v roce 1899, u žen o rok později. Mezinárodní federace badmintonu IBF byla založena roku 1934. Nejznámějším turnajem je Thomas Cup, který se hraje od roku 1939.“ Badminton se stává stále více populárním sportem po celém světě a vedle tenisu, squashe a stolního tenisu patří k nejznámějším individuálním sportům. Je nejrychlejším raketovým sportem na světě. Míček létá rychlostí vyšší než 300km/h. Je známý jak díky jeho rekreační podobě tak také v podobě vrcholové. Rekreační je populární především díky pohybu na čerstvém vzduchu, malé náročnosti na vybavení a prostor. Protipólem je badminton závodní. Za jeho rozmach můžou především nově postavená centra, která nabízí badmintonové kurty a mnohdy i rady od trenérů, kteří ve sportovních centrech působí. (Mendrek 2007) Badminton je velmi mladým olympijským sportem. Poprvé byl na olympijských hrách v Barceloně 1992. Disciplíny v badmintonu jsou stejné jako u tenisu. Tyto disciplíny jsou: pánská dvouhra, pánská čtyřhra, dámská dvouhra, dámská čtyřhra a mix. Pro demonstraci náročnosti badmintonového utkání jsem vložil následující tabulku (Tab. 1) srovnání náročnosti badmintonového a tenisového utkání. Tyto hodnoty jednoznačně ukazují, že badminton je velice náročný sport, který klade vysoké požadavky na pohybový aparát, a proto je za potřebí kvalitní kondiční přípravy. Tab. 1: Porovnání zápasu v tenise a badmintonu (Mendrek, 2007)
Tenis
Badminton
Doba trvání zápasu
3 hodiny 18 minut
1 hodina 16 minut
Míč ve hře
18 minut
37 minut
Intenzita zápasu *
9%
48 %
5
Počet výměn
299
146
Počet úderů
1004
1972
Uběhnutá vzdálenost
3,36 km
6,72km
* Doba míče ve vzduchu dělená dobou zápasu Badmintonu se aktivně věnuji již 6 rokem a stále se snažím získávat vědomosti o tomto sportu. Vědomosti jednak jako hráč, ale také jako trenér. Především za tímto účelem, jsem se rozhodl zpracovat téma kondiční přípravy v badmintonu. Touto cestou, chci poskytnout široké veřejnosti, hráčům a trenérům představu o tom, jak by měl kondiční trénink pro badminton vypadat. Zajímat se o kondiční přípravu je velice důležité, protože v dnešní době se na kondiční přípravu neklade dostatečný důraz. Největší část tréninku je věnována rozvoji techniky a kondiční trénink je odsunut. Díky aplikaci kondičního tréninku do tréninkového cyklu dochází ke zvýšení celkové fyzické kondice a k předejití zbytečným úrazům, vzniklých vlivem nedostatečného posílení pohybového aparátu. Dále si díky vhodnému kondičnímu tréninku předchází vzniku nežádoucích dysbalancí pohybového aparátu. Cílem práce je vytvoření materiálu, který by hráčům a trenérům pomohl s jejich kondiční přípravou v badmintonu (včetně teoretických podkladů). Dílčím cílem je tvorba videomateriálu, na kterém nalezneme konkrétní příklady cviků využívaných pro rozvoj jednotlivých pohybových schopností nezbytných pro badmintonový výkon. Pro splnění cíle bylo třeba stanovení následujících úkolů. Vyhledat vhodnou literaturu pro sepsání teoretické části. Vybrat vhodné metody a cviky pro rozvoj pohybových schopností v badmintonu. Zpracovat videomateriál, který vznikl před třemi roky a doposud nebyl zpracován, tzn. sestříhat hrubé video a cviky seskládat tak, aby na sebe logicky navazovaly. V první části čtenáře ve zkratce seznámíme s badmintonem a jeho požadavky na sportovce. Další teoretická kapitola je věnována rozdělení a popsání jednotlivých pohybových schopností i s metodami jejich rozvoje. Druhá speciální část se zabývá především konkrétními příklady metod rozvoje kondičních schopností v
6
badmintonu. Přílohou této práce je DVD obsahující vybrané názorné cviky, které by v badmintonové kondiční přípravě neměly chybět.
7
1. Limitující faktory badmintonového výkonu Limitujících faktorů ovlivňující badmintonový výkon je celá řada. Mezi faktory, které tento výkon ovlivňují nejvíce, patří faktory kondiční, technické, taktické, psychické a somatické. (Obr. 1.) Jak již bylo uvedeno výše, badminton patří mezi jeden z nejrychlejších sportů, a proto musí badmintonista mít výbornou fyzickou kondici. Tím že jsou vysoké požadavky na pohybový aparát, je třeba klást velké nároky na kondiční přípravu především v přípravném období. V závodním období by se kondiční přípravě také mělo věnovat, ale ne v takové míře jako v období přípravném. Technická stránka je další velmi důležitou součástí konečného výkonu a to ne jen co se týká techniky jednotlivých úderů, ale také samotného pohybu po kurtu, protože tento pohyb je velice specifický. Správné zvládnutí techniky pohybu po kurtu je polovina úspěchu v celé hře a správnou technikou pohybu lze předejít i nepříjemným zraněním, především v oblasti hlezenního kloubu a achillovy šlachy. Technika úderu je neméně důležitá a je rozhodující v celém výkonu. Protože se badminton hraje opravdu ve vysokém tempu, je třeba, aby hráč zvládal všechny druhy badmintonových úderů v co nejlepším technickém provedení. Hráč musí být schopen dostatečně rychle měnit držení rakety z backhandového držení na forhendové a pod. Toto všechno je náplní technické přípravy. Další ovlivňující složkou jsou faktory taktické. V dnešním badmintonu je spousta hráčů stejného výkonnostního stupně na velmi podobné úrovni a právě taktika vytváří mezi jednotlivými hráči rozdíly ve výkonech. Do taktitky patří především analytické schopnosti, výběr optimálního řešení a strategie. Taktiku je možné naučit, ale to je jen část úspěchu, protože aby taktika byla úspěšná, je třeba si ji herně zažít. Faktory psychické jsou další ovlivňující složkou, která velmi často rozhoduje celou hru. Patří sem, hráčská inteligence, anticipace (předvídání), cit pro hru a schopnost koncentrace. Stejně jako u taktiky se dá psychická stránka částečně naučit, ale je třeba ji zatěžovat i herně, protože mimo hru není možné vytvořit stejné podmínky jako při zápase.
8
Somatické faktory zásadně ovlivňují badmintonový výkon. Nejvhodnějším typem somatotypu je jedinec s velkým podílem mezomorfní složky, popřípadě může být i mezomorfní ektomorf. Poslední skupinou ovlivňujících faktorů je skupina ostatní, která zahrnuje regeneraci a kvalitu používaného náčiní (raketa, míčky) apod. Toto jsou nejdůležitější faktory ovlivňující badmintonový výkon. Jak jsem napsal výše, v této práci se budu především zabývat kondiční přípravou, protože je to jeden z nejdůležitějších faktorů. (Bernaciková 2011) Obr. 1. Faktory sportovního výkonu – badminton (převzato od Bernaciková 2011)
2. Kondiční příprava „Kondiční příprava, jedna ze složek tréninku, se primárně zaměřuje na ovlivnění pohybových schopností sportovce. Pohybové schopnosti nepochybně patří k významným faktorům většiny sportovních výkonů, ve svém celku mají také podstatný význam jako kondiční základ sportovní výkonnosti vůbec.“ (Dovalil a kol. 2002) „Její název je odvozený z latinského slova conditio, které všeobecně vyjadřuje podmínku. Proto i kondiční přípravu považujeme ve většině sportovních odvětví
9
za nevyhnutelnou podmínku k realizaci dalších složek sportovního tréninku (technickou a taktickou) na vyšší úroveň.“ (Moravec 2007)
Kondiční faktory „Za kondiční faktory sportovního výkonu se považují pohybové schopnosti. V každé pohybové činnosti, která tvoří obsah sportovních výkonů, lze identifikovat projevy síly, vytrvalosti, rychlosti aj., jejich poměr se podle pohybových úkolů liší. Předpokládá se, že jde o projevy pohybových schopností člověka, o nichž vypovídají určité charakteristiky pohybů (např: jejich trvání, rychlost, překonávaný odpor, složitost pohybu, přesnost provedení apod.). Teoreticky i prakticky uznávané pojetí pohybových schopností (obr. 2.) je jistým zobecněním ze široké palety pohybových projevů člověka.“ (Dovalil a kol. 2002).
Obr. 2. Model hierarchické struktury pohybových schopností (převzato od Měkota 2000)
„Kondiční schopnosti, (též schopnosti kondičně energické) jsou determinovány převážně faktory a procesy energetickými. Řadí se sem schopnosti silové, částečně rychlostní a vytrvalostní.“ (Měkota 2005)
10
2.1. Silové schopnosti Podle Kase (2002) je každý tělesný pohyb člověka uskutečňován určitou silou, má určitou rychlost, jisté zrychlení a trvá určitý čas. V tom případě jde o mechanické znaky pohybu. Síla stahu svalových vláken však závisí od mnohých složitých vnitřních předpokladů. Dále uvádí rozdělení síly ve fyzikálním smyslu a sílu jako motorickou schopnost. Ve fyzikálním smyslu chápe jako veličinu přímo měřitelnou, konkrétním projevem schopnosti (hodnoty měřitelné v newtonech). Síla jako motorická schopnost, která je nepřímo měřitelným stavem komplexu předpokladů organismu. Dále se budeme zabývat silou jen jako motorickou schopností. Dle Dovalila (2002) se motorická schopnost síla, dále dělí na sílu maximální, sílu rychlou, sílu výbušnou a sílu vytrvalostní. Síla maximální udává velikost maximálního možného odporu. Síla rychlá a výbušná je schopnost překonávat ne maximální odpor vysokou až maximální rychlostí. Síla vytrvalostní určuje, po jakou dobu jsme schopni překonávat nemaximální odpor, nebo dlouhodobě odpor udržovat. Dělení síly V této části, si uvedeme základní dělení silových schopností podle Dovalila. (2002) Síla maximální „Je schopnost spojená s nejvyšším možným odporem, může být realizována při svalové činnosti dynamické (koncentrické nebo excentrické), nebo statické.“ (Dovalil a kol. 2002) Ve většině sportů není zapotřebí maximální síly, ale spíše je třeba vykonávat nižší silou větší počet opakování. V badmintonu tomu není jinak. Nejsou zde kladeny velké požadavky na sílu maximální. Je zde kladen důraz na velký počet opakování jednotlivých pohybů ve vysoké rychlosti.
11
Rychlá síla „Je schopnost
spojená s překonávání
nemaximálního
odporu
vysokou
až maximální rychlostí, může být realizována při dynamické svalové činnosti.“ (Dovalil a kol. 2002) Pro badminton je druh této síly stěžejní, protože téměř všechny pohyby jsou prováděny maximální možnou rychlostí, zejména proto je trénink zaměřován hlavně na tuto část. Vytrvalostní síla „Je schopnost překonávat nemaximální odpor opakováním pohybu v daných podmínkách, nebo dlouhodobě odpor udržovat, může být realizován při dynamické, nebo statické svalové činnost.“ (Dovalil a kol. 2002) Vytrvalostní síla je v badmintonu také velmi důležitou schopností, protože požadavky na sílu nejsou tak vysoké, ale počty opakování jednotlivých pohybů jsou velmi vysoké a proto je zapotřebí tuto schopnost také trénovat. V badmintonu rozvoj silových schopností tvoří speciální kapitolu s obrovským důrazem na její rozvoj. Síla je důležitá:
pro start, akceleraci a rychlé zastavení
pro rozvoj odrazových schopností (výskok má být maximálně rychlý a vysoký)
pro švihovou práci ruky
jako prevence zranění (Mendrek 2007)
V badmintonu jsou vysoké požadavky na silové schopnosti svalstva dolních končetin a to ať při výskocích na údery tak i při pohybu po kurtu. Tyto pohyby je třeba provádět co nejvyšší rychlostí, abychom byli schopni se vždy po úderu přesunout zpět do výchozího postavení. Z těchto důvodů jsou požadavky na silové schopnosti dolních končetin zaměřeny především na sílu rychlostní. V žádném případě nesmíme zapomenout i na sílu vytrvalostní, díky které jsme schopni po celou dobu hry, udržet dynamiku a rychlost pohybu na stejné úrovni jako na počátku aktivity. Mendrek (2007) uvádí, že silová vytrvalost je schopnost
12
jednotlivých svalových skupin opakovaně provádět stejný pohyb. V badmintonu jsou neméně důležité i silové schopnosti horních končetin, u nichž převládá především síla rychlostní a vytrvalostní. Samozřejmě každá svalová skupina má silové schopnosti maximální, rychlostní a vytrvalostní, ale poměry mezi jednotlivými složkami jsou různé. Podle Medreka (2007) je vhodné posilovat celé tělo, a to hlavně cviky, které aktivují velké svalové skupiny. Zvláštní důraz klademe na následující svalstvo:
svalstvo na přední a zadní straně stehna, lýtkové svalstvo
sval bedrokyčlostehenní – m. iliopsoas
napínač povázky stehenní – m. tensor fasciae latae
čtyřhlavý sval stehenní – m. quadriceps femoris
krejčovský sval – m. sartorius
dvojhlavý sval stehenní – m. biceps femoris
sval pološlašitý – m. semitendinosus
sval poloblanitý – m. semimembranosus
přední sval holenní – m. tibialis anterior
trojhlavý sval lýtkový – m. triceps surae
hýžďové svalstvo
velký hýžďový sval – m. glutaeus maximus
střední hýžďový sval – m. glutaeus medius
malý hýžďový sval – m. glutaeus minimus
zádové svalstvo
sval trapézový – m. trapezius
široký sval zádový – m. latissimus dorsi
čtyřhranný sval bederní – m. quadratus lumborum
břišní svalstvo
přímý sval břišní – m. rectus abdominis
zevní šikmé svaly břišní – m. obliques externus abdominis
vnitřní šikmé svaly břišní – m. obliques internus abdominis
svaly pletence ramenního a svalstvo paže (přední i zadní část)
sval deltový – m. deltoideus
dvouhlavý sval pažní – m. biceps brachii 13
sval pažní – m. brachialis
trojhlavý sval pažní – m. triceps brachii
velký sval prsní – m. pectoralis major
supinátory a pronátory předloktí (svalstvo předloktí)
oblý sval pronující – m. pronator teres
čtyřhranný sval pronující – m. pronator quadratus
sval supinující – m. supinator
dvouhlavý sval pažní – m. biceps brachii
Rozvoj silových schopností je možné realizovat jak v posilovnách, tak i v tréninkových halách nebo doma. Záleží na tom, jaký druh silových schopností chceme rozvíjet. Maximální sílu je nejvhodnější rozvíjet v posilovně, kde máme možnost pracovat s odporem, který je vhodný pro konkrétní osobu. Ostatní silové schopnosti můžeme také rozvíjet v posilovnách, ale vhodnější jsou tréninkové haly, protože nižší odpory pro rozvoj rychlé síly jsem schopni vytvořit i mimo posilovnu a současně můžeme simulovat některé herní situace.
2.1.1.
Metody rozvoje silových schopností
Metod rozvoje silových schopností je celá řada. Nejpoužívanější druhy metod jsou přehledně rozřazeny v následující tabulce. (Tab.2) Tab. 2. Rozdělení metod rozvoje silových schopností dle Dovalila (2002)
Metoda s maximálním odporem
Metoda s nemaximálním odporem 1. Metoda
2. Metoda
s nemaximální rychlostí
s maximální. Rychlostí
Metoda maximálních úsilí
Metoda opakovaných úsilí
Metoda rychlostní
Metoda izometrická
Metoda intermediární
Metoda kontrastní
Metoda excentrická
Metoda izokinetická
Metoda plyometrická
Metoda vytrvalostní
14
Metody s maximálním odporem Jsou metody, kdy velikost odporu tvoří 95% maxima a více. Metoda maximálních úsilí „Je to metoda, při níž dochází k překonávání co možná největších odporů. Velikost odporu se pohybuje na hranici 95 – 100% maxima. Počet opakování 1 – 3x, rychlost pohybu je malá, důležité je správné technické provedení cviku. Celkový počet opakování je individuálně různý. Krátkodobé úsilí zvyšuje množství aktivovaných svalových vláken.“ (Perič 2010) Metoda izometrická (metoda statická) „Podstatou této metody je působení proti nepřekonatelnému odporu např. tlakem proti stěně, zařízení tělocvičny apod. Délka kontrakce u této metody je asi 5 – 15 s, Počet opakování je různý podle vyspělosti cvičence (z počátku 3-5x, později počet opakování vzrůstá). Délka odpočinku je asi 3 minuty. Tato metoda se zařazuje převážně v kombinaci s dalšími metodami.“ (Perič 2010) Metoda excentrická (brzdivá) „Základním principem je násilné protažení kontrahovaných svalů, pohyb segmentu těla je vyvolán
nadmaximálním (100–120%) odporem, pohyb je
brzděn, zpomalován.“(Dovalil a kol. 2002) „Počet opakování 1 – 5, počet sérií 1 – 3, počet cviků 3 – 6. Přestávky jsou několika minutové, zabezpečující dostatečnou regeneraci organismu.“(Grasgruber 2008) Metody s nemaximální rychlostí Jsou metody, kdy pohyb proti odporu není prováděn maximální možnou rychlostí Metoda opakovaných úsilí (metoda kulturistická) „Podstatou této metody je cvičení s vysokým, ale ne maximálním odporem. Je vhodná pro již silově připravené jedince. Velikost odporu při této metodě je kolem 80 % maxima, počet opakování 8 – 15x přičemž nemusí být maximální. Rychlost pohybu nemusím být maximální.“ (Perič 2010)
15
Metoda intermediární „Tato metoda představuje spojení dynamické a statické kontrakce při jednom cviku. Cvik začíná dynamicky překonáváním odporu, přičemž v jeho průběhu dochází k zastavení a následné výdrži na dobu asi 5 s. Tato zastavení a následné výdrže jsou během pohybu 2 – 4x. Parametry zatížení jsou obdobné jako u metody opakovaných úsilí.“ (Perič 2010) Metoda izokinetická (metoda variabilních odporů) „Je posilování na speciálně zkonstruovaných zařízeních – izokinetické trenažéry, které jsou na principu setrvačníku, třecích spojek, hydraulického odporu apod. Tyto trenažéry vytváří velikost odporu podle velikosti vyvíjeného úsilí. Počet opakování se při této metodě pohybuje mez 6 – 8, v 5 – 8 sériích. Rychlost provedení je co možná největší a doba odpočinku 1 – 2 min, mezi sériemi 3 – 5 min.“ (Perič 2010) Metoda silově-vytrvalostní Charakteristickými znaky silově-vytrvalostní metody jsou vysoké počty opakování 20 až 50 i více. Význam těchto cvičení je, že mají vyvolat nejen odezvu nervosvalového systému, ale i systému srdečně-oběhového. (Perič 2010) Metody s maximální rychlostí Metody rychlostní jsou vždy prováděny maximální možnou rychlostí. Metoda rychlostní „Základem metody je snaha o co možná nejrychlejší provedení daného pohybu. Velikost odporu je u této metody asi 30 – 60% maxima, rychlost pohybu je vysoká až maximální. Počet opakování 6 – 12x nebo je dáno délkou zatížení 5-15 s. Doba odpočinku je 1 – 2 min, 3 – 5 min mezi sériemi.“ (Perič 2010) Metoda kontrastní Podle Grasgrubera (2008) touto metodou rozvíjíme jak sílu maximální, tak i sílu výbušnou. Základním principem metody kontrastní je měnění velikosti zatížení, střídání cviků s velkým zatížením a pomalým pohybem a malým zatížením a rychlým pohybem.
16
Metoda plyometrická Princip této metody spočívá v tom, že před vlastní svalovou kontrakcí je sval již stažen v tzv. svalovém přepětí. Tohoto přepětí se dosahuje především kinetickou energií, např. při pádu břemene či těla z určité výšky. Při fázi dopadu dochází k brzdivé kontrakci svalu, po které nastává vlastní aktivní kontrakce. U cviků je velmi důležitá technika provedení. (Perič 2010) Výše uvedené metody se shodují ve většině publikací. Někteří autoři popisují méně publikované metody, které budou popsány níže. Podle Lehnerta (2010) se do rozvoje síly ještě zařazuje metoda pyramidová a metoda kruhového tréninku. Metodu kruhového tréninku uvádí i Grasgruber (2008). Tyto schopnosti patří do skupiny překonávání nemaximálních úsilí. Do skupiny překonávaných maximální rychlostí zařazuje metodu explozivní a metodu balistickou. Metoda pyramidová – je podle Lehnerta (2010) manipulace s velikostí odporu a počtem opakování. Základním principem je zvyšování velikosti odporu se současným snižováním počtu opakování. Např. Cvičenec začíná cvičit s odporem 50 kg a 10 opakování, v další sérii bude velikost odporu 60 kg a počet opakování bude již jen 7. Takto postupujeme, až do zátěže, kdy je možné vykonat pouze 1 opakování. „Pro stimulaci maximální síly se doporučuje využívat metodu pouze sestupné pyramidy.“ Metoda kruhové tréninku je podle Lehnerta (2010) vhodná především pro rozvoj změn v kardiovaskulárním systému, toto je zapříčiněno prostřednictvím velkého množství opakování v jednotlivých sériích. Nejčastěji se v kruhovém tréninku objevuje 4 – 12 odlišných cvičení zaměřených na různé svalové skupiny. Předností kruhového tréninku je možnost využívání širokého spektra cvičení s různou mírou specifičnosti. Zátěž tréninku je určena podle délky trvání cvičení na jednotlivých stanovištích, podle obtížnosti cvičení, rychlosti prováděných pohybů na stanovišti a počet absolvovaných okruhů. Metoda explozivní podle Lehnerta (2010) je charakteristická pro překonávání vysokého odporu (80 – 90%) maximální možnou rychlostí. Rozvijí se síla jak maximální tak i síla rychlá.
17
„Metoda balistická je charakterizována úsilím o maximálně rychlé provedení pohybu s nízkým odporem. Vyvíjená síla značně převyšuje odpor náčiní, při jehož vypuštění dochází k maximální akceleraci. Při cvičení dochází k napodobování závodní rychlosti a techniky, což se projeví zlepšením rychlosti rozvoje síly.“ (Lehnert 2010) Podle Lehnerta je možné i využití principu kontrastu (střídání těžších a lehčích břemen). Poslední metodou je metoda elektrostimulace, která spočívá v aktivaci svalů pomocí elektrických impulsů. Zásadní rozdíl mezi klasickou stimulací a elektrostimulací je, že můžeme zapojit, až 100% svalových vláken, což u běžné stimulace možné není a je možné působit přesně na tu partii, na kterou chceme. V posledních letech se tato metoda stává stále populárnější a to zejména proto, že je možné dosažení velmi rychlé kontrakce svalu současně s vysokou hodnotou silové produkce, které nejsme schopni při normálním tréninku dosáhnout. (Grasgruber 2008) V badmintonu nám jde především o co nejvyšší rychlost všech herních pohybů, a proto je trénink silových schopností zaměřen především na metody, u nichž nám nejde tolik o velikost překonávaného odporu, jako spíše o rychlost prováděného pohybu. Jedná se tedy především o metodu intermediární, rychlostní, plyometrickou, balistickou, jako vhodná se také jeví metoda kontrastní.
2.2. Rychlostní schopnosti Mnohé
sportovní
výkony
charakterizuje
z fyzikálního
pohledu
vysoká
až maximální rychlost pohybu. Tato činnost je prováděna maximálním volním úsilím, maximální intenzitou, kterou energeticky zajišťuje ATP-CP systém. Nemůže tudíž trvat dlouho. Bez přerušení trvá do 10 – 15 sekund. Jde o pohyb v zásadě bez odporu nebo s malým odporem. (Dovalil a kol. 2002) Pojmově se používá zevšeobecňující pojem rychlost. Avšak dosavadní zkušenosti i výsledky řady studií naznačují, že pro praktické potřeby je užitečné uplatňovat strukturální přístup, tj. přijmout koncepci jednotlivých rychlostních schopností a jako relativně nezávislé rozlišovat: (Dovalil a kol. 2002)
18
rychlost reakční
rychlost acyklická
rychlost cyklická
rychlost komplexní
Rychlost reakční „Rychlost reakční představuje schopnost člověka reagovat na daný podnět v nejkratším čase. Jejím hlavním kritériem je čas. Rychlost reakce je také závislá na velikosti podnětu, druhu reflexu a citlivosti receptoru.“ (Kasa 2002) Rychlost reakční je velice důležitou složkou výkonu ve všech sportech. Podle Kase je možné rozlišit jednoduché reakce (start sprintu), nebo složité výběrové reakce (situace ve sportovních hrách). V badmintonu jsou požadavky na reakční rychlost značné a to především z důvodu vysoké herní rychlosti. Pokud by úroveň reakční rychlosti byla nízká, nebyl by hráč schopen dostatečně rychle reagovat na hru protivníka. Rychlost acyklická Acyklická rychlost je definovaná vykonáním rychlého jednorázového pohybu v co nejkratším čase, požadovanou technikou. Tato schopnost si vyžaduje vysokou míru koncentrace a vysokou úroveň výbušné síly jedince. (Národná encyklopédia športu Slovenska).
V badmintonu je využívaná především při
úderových technikách a při velice specifické technice pohybu po badmintonovém kurtu, protože v badmintonu není k pohybu využíváno běžného běhu, ale pohyb se především skládá ze cvalu stranou a následné je navázán výpad, přeskok nebo výskok. Rychlost cyklická Je typická pro vysokou frekvenci opakujících se pohybů (akceleraci, maximální frekvenci pohybu, rychlou změnu směru aj). V badmintonu není příliš využívána, protože velikost herní plochy není dostatečná a tudíž při pohybu po kurtu není plně využívána, ale přesto je vhodným tréninkovým prostředkem pro rozvoj rychlosti.
19
Rychlost komplexní Je kombinací tří uvedených částí (rychlost reakční, rychlost acyklická a rychlost cyklická). Pokud tuto schopnost bereme jako celek, tak je nejhojněji užívána v kterémkoli sportu, jen jsou v nich jiné poměry jednotlivých složek. V uvedeném členění se první tři schopnosti chápou jako rychlostní schopnosti elementární, poslední z nich je povahou složitější. Relativní nezávislost znamená, že jedinec s vysokou úrovní jedné rychlostní schopnosti nemusí mít automaticky vysokou úroveň rychlostních schopností ostatních. (Dovalil a kol. 2002)
2.2.1. Metody rozvoje rychlostních schopností V následující
kapitole
budou
popsány
nejpoužívanější
metody
rozvoje
rychlostních schopností. Metody stimulace rychlosti reakce Rozvíjení rychlosti reakce je dosti obtížné a trvá dlouhou dobu. Velmi často bývá rychlost reakce vázána na konkrétní činnost, přičemž u jiných činností nebývá na dobré úrovni. Perič (2010) uvádí, že v praxi spojujeme rozvoj rychlosti reakce s rychlostí určitého pohybu. Pro rozvoj rychlosti reakce se snažíme využívat pestrou škálu pohybů a forem. Při rozvoji reakční rychlosti se snažíme o zapojení všech částí těla (horní a dolní končetiny, trup) a to jak samostatně tak zároveň. K hlavním prostředků patří:
cvičení ve dvojicích s náčiním (s tyčemi, s malými míčky, s velkými míči) nejčastěji různé formy chytání
zrcadlové cvičení (ve dvojicích, jeden předcvičuje a druhý se snaží pohyb co nejrychleji napodobit). Provádí se buď staticky, nebo v pohybu (snaha reagovat na změny směru a rychlosti).
cvičení s dodatečnými informacemi (cvičení, při kterých cvičenec dopředu neví, jaká činnost bude následovat, teprve v průběhu daného pohybu získá informace o jeho dalším pokračování. Např. badmintonista má při příjmu
20
odehrát míč na druhou stranu kurtu, ale až těsně před úderem mu trenér řekne, jaký úder má hrát.
reakční cvičení
starty z různých poloh
U rozvoje reakční rychlosti je zapotřebí jednotlivých izolovaných cvičení, ale protože každý sport je velice specifický, je třeba tuto schopnost trénovat i přímo v konkrétních herních situacích jako je výše uvedené např. cvičení s dodatečnými informacemi apod. Lehnert (2010) uvádí, že rekční rychlost je možné stimulovat 4 metodami:
metoda opakování – spočívá v co nerychlejší reakci na daný podnět (podněty se mění optický, akustický, taktilní)
metoda analytická – základním principem je izolovaná reakce částí těla na podnět (izolované reakce paží na optický signál)
metoda senzorická
metoda reakce na pohybující se objekt – tato metoda je zaměřena přímo na trénink daného sportu. Využívá se zde postupné zvyšování rychlosti letícího objektu a popřípadě i vzdálenost
Metody stimulace rychlosti acyklické Základem jsou cvičení rychlostně-silového charakteru, přičemž je nutné brát v úvahu nízké velikosti odporu, pro dosažení maximální rychlosti provedení daného pohybu. Z užívaných metod posilování odpovídá těmto požadavkům metoda rychlostní a především metoda plyometrická. (Perič 2010). Podle Periče (2010) „je důležité stejně jako u rychlosti reakce tak i u rychlosti acyklické rozvíjet rychlostní schopnosti u všech částí těla a to jak samostatně, tak také dohromady.“ Dovalil (2002) uvádí, že je nezbytné zohlednit specifičnost, protože potřebného efektu lze dosáhnout pouze tehdy, je-li síla stimulována v pohybech, v nichž se chce dosáhnout vysoké rychlosti. Podle Dovalila (2002) je možné pro rozvoj rychlostních schopností použít zátěžové manžety, pásy, těžší míčky a náčiní. Tato metoda je ale spíše vhodná pro sporty, kde je třeba překonávat stahem větší odpor. Ve sportech kde je překonáván
21
malý odpor, není výsledný efekt tak důležitý. Také je velmi důležité zvolit vhodnou zátěž, abychom nezpůsobili následné špatné technické provedení pohybu. Tuto metodu bych pro badminton využil, ale pouze s nižším zatížením, protože nám nejde při výkonu o překonávání větších zátěží. Mezi hlavní tréninkové prostředky patří:
cvičení s míči (malými, velkými, různé odhodové a chytací variace)
cvičení s gymnastickými tyčemi (vyhazování, přeskakování)
házení těžkých míčů, atletických koulí (různé hmotnosti, hody do dálky, výšky, ve dvojicích) odhazujeme z různých pozic těla v prostoru (stoj čelem, zády, bokem, ze sedu, z lehu apod.) Dbáme na bezpečnost.
změny poloh těla
cvičení ve dvojicích (shadow trénink, reakční pásy)
různé formy skokových cvičení – skoky přes překážky, výskoky na různě vysoké švédské bedny (schodiště), více skoky (na jedné noze, sounož…), skoky v různých tvarech (čtverce skřižmo….), skoky ve ztížených podmínkách (voda, písek). (Perič 2010)
Dle Periče (2010) dbáme při skokových cvičeních na správnou techniku skoku. Kontakt s podložkou by měl být co nejkratší. Obě končetiny zatěžujeme stejně tz. skoky na levé i pravé. Aplikujeme různé skokové variace (do stran). Cvičení by měla být prováděna na ne příliš tvrdém povrchu (beton) ani na příliš měkkém (především při rotacích). Povrch nesmí být ani vlhký a měl by být rovný.
cvičení se švihadly v různých formách – základní polohy (stoj, podřep, dřep),
zatížení končetin (jednonož,
střídnonož, sounož),
rytmus
(jednošvih, dvojšvih, vícešvih), skoky na místě a v pohybu, švihy vpřed a vzad Pro badminton jsou výše uvedené příklady cvičení téměř všechny vhodné. Mezi nejužívanější jsou různé odhodové techniky s těžkými míči, dále různé skokové variace a různé přeskokové techniky se švihadlem. Jednou z nejužívanějších technik, která nebyla výše poznamenána je footwoork. Jedná se o z angličtiny přenesený výraz, který znamená práce nohou. Jedná se především o vysoko 22
frekvenční cvičení dolních končetin, kdy se snažíme co nejvyšší rychlostí provést daný cvik. Cyklické schopnosti Rychlost cyklická bývá charakterizována snahou o co nejrychlejší překonání vzdálenosti nebo přemístění se v prostoru. (Perič 2010) Mezi metody stimulace patří různé formy běžeckých cvičení, stupňované rovinky, krátké sprinty, starty z různých poloh, štafetové závody. Je doporučováno využívat principu kontrastu (tj. běh do kopce a po rovině, běh do schodů a po rovině, běh ve vodě, v písku, využití speciálních brzdných zařízení. Pro rozvoj rychlosti v badmintonu se používají především kratší úseky, které se běží různými běžeckými a poskokovými styly. V ostatních publikacích se autoři většinou zabývají pouze metodou rozvoje rychlosti acyklické, ostatní metody jsou popsány pouze okrajově. Převážně uvádějí jejich dělení a obecné informace, co je pro tyto schopnosti specifické. Dále se většinou shodují, že k rozvoji rychlosti je zapotřebí rozvoje výbušné síly.
2.3. Vytrvalostní schopnosti „Vytrvalostní schopnosti jsou spojeny se schopností dlouhodobě vykonávat pohybovou činnost na určité úrovni intenzity bez snížení její efektivnosti. S prodlužováním času její intenzita zásadně klesá a naopak, v kratším časovém úseku je možné vykonat pohybovou činnost vyšší intenzitou. V závislosti na času trvání pohybové činnosti a její intenzitě (podle charakteru jednotlivých sportovních odvětví) se odlišují energetické požadavky a způsob jejich zabezpečování. Vytrvalostní schopnosti se opírají především o aktivaci oxidativního (aerobního) energetického systému. Významnou pozici má i laktátový energetický systém při krátkodobé, ale i střednědobé vytrvalosti.“ (Moravec 2007) Na obrázku č. 3 jsou graficky znázorněny jednotlivé druhy vytrvalosti.
23
Obr. 3. Struktura a vzájemná podmíněnost vytrvalostních schopností, převzato (Moravec 2007)
Většina autorů dělí vytrvalostní schopnosti do několika různých skupin. Pro naše účely bude dostačující, základní rozdělení podle Dovalila. (Praha 2002) Ten vytrvalostní schopnosti dělí:
rychlostní vytrvalost
krátkodobá vytrvalost
střednědobá vytrvalost
dlouhodobá vytrvalost
Rychlostní vytrvalost „Znamená schopnost vykonávat pohybovou činnost absolutně nejvyšší intenzitou co možná nejdéle – do 20 až 30 vteřin. Energeticky je podložena aktivací ATP – CP systému, převažujícím zdrojem energie je kreatinfosfát štěpený bez využití kyslíku. Kromě energetických limitů omezuje dobu činnosti nervová únava.“ (Dovalil a kol. 2002) Krátkodobá vytrvalost „Je schopnost vykonávat činnost co možná nejvyšší intenzitou po dobu 2 – 3 minut. Dominantním energetickým systémem je anaerobní glykolýza. Zdrojem energie je glykogen, který je štěpený bez přístupu kyslíku. Za hlavní příčiny únavy je zodpovědná velká kumulace laktátu.“ (Dovalil a kol. 2002)
24
Střednědobá vytrvalost „Je schopnost vykonávat pohybovou činnost intenzitou odpovídající nejvyšší možné spotřebě kyslíku tj. asi po dobu asi 8 – 10 minut. Limitující je přitom doba využití individuálně nejvyšších aerobních možností, průběžně je projev tohoto typu zajišťován i aktivací laktátového systému. Energetickým zdrojem je glykogen, jeho vyčerpání je v tomto případě hlavní příčinou únavy.“ (Dovalil a kol. 2002) Dlouhodobá vytrvalost „Je schopnost vykonávat pohybovou činnost odpovídající intenzity déle než 10 minut. Dominantním způsobem energetického krytí je přitom aerobní úhrada energie – za přístupu kyslíku se využívá glykogen, později i tuky. Hlavní příčinou únavy je vyčerpání zdrojů energie.“ (Dovalil a kol. 2002) Badminton patří ke sportům, kde je dobrá úroveň vytrvalostních schopností podmínkou (základnou pro práci na dalších složkách, ovlivňujících konečný sportovní výkon). Bez zabíhání do velkých fyziologických podrobností je třeba říci, že pro badminton je důležitý rozvoj obou forem: aerobní i anaerobní. (Mendrek 2007) Jak již bylo řečeno, v badmintonu je zapotřebí rozvoje obou forem energetického krytí. Především je ale využíváno systému anaerobního, tedy bez přístupu kyslíku s tvořícím se laktátem.
2.3.1. Metody stimulace vytrvalosti V následující kapitole budou uvedeny různé metody vhodné pro rozvoj vytrvalosti rychlostní,
vytrvalosti krátkodobé,
vytrvalosti střednědobé
a
vytrvalosti
dlouhodobé. Metody pro rozvoj rychlostní vytrvalosti Je v délce trvání do 20 sekund a energeticky zajišťována zónou ATP-CP. Tab: 3 Rozvoj rychlostní vytrvalosti (Perič 2010)
Doba cvičení:
5 – 20 s
25
Intenzita cvičení:
maximální (95-100%)
Interval odpočinku:
1 : 4(5)
Charakter odpočinku: Aktivní Počet opakování:
15 – 20 (30 – 50) v sériích po 5 - 10
„Popisovaný způsob (tab. 3) má některé charakteristické znaky shodné se zatížením používaným pro stimulaci rychlostních schopností. Zásadní rozdíly jsou v intervalu odpočinku a počtu opakování.“ (Perič 2010) „V případě rozvoje rychlosti se při opakování cvičení volí delší odpočinek zabezpečující potřebné kvalitnější zotavení. Pro rozvoj rychlostní vytrvalosti se limitovaný odpočinek jeví jako nutnost.“ (Perič 2010) Většina autorů se shoduje na tom, že je důležité pro rozvoj rychlostní vytrvalosti také rozvoj silové vytrvalosti a doplňkově i zlepšení krátkodobé a částečně střednědobé vytrvalosti. Metoda pro rozvoj krátkodobé vytrvalosti Doba trvání je kolem 20 s do 2 minut, energetické zabezpečení je pomocí LA zóny. Tabulka č. 4 udává orientační hodnoty při tréninku krátkodobé vytrvalosti. Tab: 4 Rozvoj krátkodobé vytrvalosti (Perič 2010)
Doba cvičení:
20 s – 2 min
Intenzita cvičení:
relativně maximální
Interval odpočinku:
1 : 3, nebo postupně zkracovaný 6-4-2 min
Charakter odpočinku: lehce aktivní Počet opakování:
podle zvolené doby cvičení 10-20x
„Podstatou této metody je naučit organismus pracovat v situaci s vysokou koncentrací laktátu v krvi. Tento druh tréninku je velmi náročný a vede k rychlému vzestupu laktátu a tím i k nutnosti překonávat nepříjemné pocity
26
v organismu. Nevýhodou laktátového tréninku je nízká přenositelnost dosažené úrovně rozvoje do jiných pohybů. Proto by obsahem cvičení měly být výrazně specifické činnosti dané sportovní disciplíny.“ (Perič 2010) Metody pro rozvoj střednědobé vytrvalosti Její délka trvá v rozmezí 3 – 8 minut a energeticky je zabezpečována LA-O2 zónou. Intervalové metody „Hlavním znakem intervalových metod je plánovité členění cvičení požadované intenzity na fáze zatížení a zotavení, přičemž interval odpočinku neslouží k plnému zotavení.“(Perič 2010) Tabulka č. 5 obsahuje hodnoty, které jsou vhodné pro rozvoj střednědobé vytrvalosti. a) Klasická forma Tab5. Rozvoj střednědobé vytrvalosti – intervalová metoda (Perič 2010)
Doba cvičení:
90 s
Intenzita cvičení:
TF na konci cvičení kolem 180 tepů / min
Interval odpočinku: Charakter odpočinku: Počet opakování:
Variabilní, do poklesu TF na 120 – 140 tepů / min, nejvýše však 90 s Aktivní Variabilní – ukončit je-li na konci konstantního zotavení tep vyšší než 140 tepů / min
„Popisovaná intervalová metoda je založena na jistém paradoxním jevu – k aerobní stimulaci dýchacích a oběhových procesů dochází vlastně až ve zotavné fázi. Souhrnné nároky na transportní systém jsou značné. Tato metoda značně ovlivňuje dýchací proces, rozvoj srdečního svalu, aerobní výměnu ve tkáních.“ (Perič 2010)
27
b) Extenzivní metoda „Délka zatížení je kolem 2 – 5 minut, intenzita není tak vysoká, odpočinek je v délce zatížení, délka jedné série je 15 – 20 minut, do tréninku zařazujeme 2-3 série.“ (Perič 2010) Tab:6 Švédská forma extenzivní metody (Perič 2010)
Doba cvičení: Intenzita cvičení:
3-5 minut Relativně maximální(aby bylo možné pracovat bez výkyvů intenzity
Interval odpočinku:
3-5 minut
Charakter odpočinku:
Aktivní
Počet opakování:
Nelze li danou intenzitu v dalších opakováních udržet, ukončit trénink
„U této varianty je s delší dobou cvičení maximálně nárokována a využívána kyslíková spotřeba během pohybové činnosti. Vzhledem k tomu, že činnost v tomto režimu probíhá za vysoké spotřeby kyslíku po delší dobu, je aerobní výkon mohutně stimulován a rozvijí se na vysokou úroveň. Nevýhodou této metody je vyšší produkce laktátu.“ (Perič 2010) Tabulka č. 6 uvádí hodnoty pro rozvoj střednědobé vytrvalosti. Metody pro rozvoj dlouhodobé vytrvalosti Podle Periče (2010) jsou metody pro rozvoj dlouhodobé vytrvalosti specifické tím, že probíhají bez jakékoli doby odpočinku. Intenzita pohybu je nízká až střední. a) Metoda souvislá „Jedná se o rovnoměrné nepřerušované zatížení nízké až střední intenzity. Volba délky a intenzity cvičení je dána především stupněm trénovanosti a může mít řadu variant. Pohybová činnost probíhá převážně v aerobním režimu.“ (Perič 2010) Doba trvání cvičení by měla být 30 minut a více. Tepová frekvence by měla být udržována mezi 130 – 150 tepy za minutu. 28
b) Metoda střídavá „Jde o nepřetržité, déletrvající vytrvalostní zatížení, při němž se střídají zatížení různé intenzity podle stanoveného plánu. V periodách zvýšené intenzity se organismus dostává do kyslíkového deficitu, dluh je v následujícím úseku snížené intenzity vyrovnán.“ (Perič 2010) Doba trvání u metody střídavé je také 30 minut a více. Hodnota tepové frekvence by měla být 120 – 130 tepů za minutu (dolní hranice a 150 – 170 tepů za minutu (horní hranice). V ostatních literaturách jsou metody téměř stejné, liší se pouze v některých bodech, jako je intenzita zatížení, charakter odpočinku apod.
2.4. Koordinační schopnosti Koordinační schopnosti nespadají přímo do skupiny kondičních schopností, (obr. 1) ale velmi často se objevují při rozvoji kondičních schopností, potřebných v badmintonu, a proto tyto schopnosti zařazuji do této práce, protože si myslím, že je vhodné současně s rozvojem kondičních schopností (síla, rychlost, vytrvalost) rozvíjet i schopnosti koordinační, pokud jsou cviky na rozvoj jednotlivých schopností tak úzce provázány jako v badmintonu. Rozvoj koordinačních schopností je velmi limitován věkem cvičence. S rozvojem koordinace je nejvhodnější začít co nejdříve. U dívek je koordinaci možné rozvíjet do 12 – 14 let a chlapců je to déle od 14 do 17 let. Podle Dovalila (2002) jsou „koordinační schopnosti schopnostmi, které řídí a regulují pohyb. Za úroveň koordinačních schopností je zodpovědný zejména centrální nervový systém a kondiční schopnosti jsou až na druhém místě.“ „Koordinační schopnosti jsou rozdělovány do 5 – 15 skupiny. Základní skupiny jsou: schopnosti diferenciační, schopnosti orientační, schopnosti rovnovážné, schopnosti reakční, schopnosti rytmické, schopnosti spojovací a schopnosti přizpůsobovací.“ (Dovalil a kol. 2002) Schopnosti diferenciační – diferenciační schopnost podle Měkoty (2005) „umožňuje jemné vyladění jednotlivých fází pohybu a dílčích pohybů, které se projevují větší přesností, plynulostí a ekonomičností pohybu celkového.“ 29
Schopnosti orientační – „pro sportovce je akčním polem herní plocha (ring, trampolína). Jde o orientaci v prostoru, ale i o vnímání pohybu soupeře, spoluhráče v prostoru u kolektivních her.“ (Měkota 2005) Schopnosti rovnovážné – základním principem je udržet tělo v určité poloze. Rovnováha se dělí na statickou a dynamickou. Statická je schopnost zachování dané polohy (holubička) dynamická rovnováha je využívána u většiny střetů a využívá se především při vychýlení těžiště soupeřem, nebo u badmintonu například při úderech hraných v záklonových pozicích apod. (Perič 2010) Schopnosti reakční – „schopnost rychlého zahájení a provedení pohybu jako reakce na určitý podnět v co nejkratším časovém úseku. Má rozhodující význam v mnoha sportech (míčové hry, kolektivní hry, rychlostní sporty) i v běžném životě. Je závislá na mnoha faktorech (doba vnímání, doba přenosu a zpracování informací, atd.).“ (Polák 2007) Schopnosti rytmické – jsou zapotřebí především v estetických sportech jako gymnastika, tanec apod., protože se výkon zaměřuje na rytmus hudby, ale i sporty neestetické využívají omické schopnosti. V každém sportu je třeba si najít správný rytmus pro snadnější vykonání daného pohybu (běh na lyžích, volejbalová smeč apod.). (PErič 2010) Schopnosti spojovací - je schopnost spojovat jednotlivé pohyby a dovednosti dohromady. Díky této schopnosti jsme schopni běžet a následně udělat nečekanou kličku ve fotbale apod. Schopnost přizpůsobovací (přestavby) - „schopnost adaptovat či přebudovat pohybovou činnost podle měnících se podmínek (vnějších i vnitřních) které člověk v průběhu pohybu vnímá nebo předjímá. Schopnost přestavovat pohybovou činnost podle měnícího se zadání.“ (Měkota 2005)
2.5. Etapy sportovní přípravy Při rozvoji kondičních schopností je třeba brát v úvahu stáří cvičence a v určitém věku se zaměřovat především na schopnosti, které jsou v tuto dobu nejsnáze rozvijitelné.
30
Perič (2004) uvádí, že dětství spadá do období mezi 6 – 15 lety. Toto období se pak dále dělí na další dvě skupiny. Mladší školní věk (6 – 11 let) a starší školní věk (12 – 15 let). Mladší školní věk (6 – 11 let) U této věkové kategorie se zaměřuje především na všestranný rozvoj dítěte. Snažíme se především u dětí vyvolat radost z pohybu, aby si zvykly na sport jako prostředek pro získání radosti a dobrého pocitu. Z počátku nezařazujeme žádný specializovaný trénink, až později se začínáme zaměřovat zejména na rozvoj koordinace, pohyblivosti apod. U dětí mladšího školního věku je zapotřebí, aby hodina byla dostatečně pestrá, protože děti nejsou schopny dostatečně dlouho zůstat pozorné. Je důležité mít vždy připravený dostatek cvičení i her, abychom hodinu mohli udělat dostatečně pestrou. Je vhodné, aby si děti již v raném věku zvykaly na rozcvičení před samotnou sportovní aktivitou a proto vždy po úvodním rozehřátí (rušná část) je vhodné zařadit rozcvičku. Věk od 10 do 12 let bývá označován jako zlatý věk motoriky. Toto období je charakteristické učením nových pohybů. Starší školní věk (12 – 15 let) V tomto období dochází již ke konkrétním zaměřením na pohybové schopnosti, jako je síla, rychlost a vytrvalost. Posilování provádíme bez doplňkového odporu, později můžeme zařadit lehký odpor např: 2 kilové jednoruční činky. V tomto období se již přechází od sportu jako hry, ke sportu jako povinnosti, pokud chce talentovaný jedinec být později úspěšný na sportovním poli. Senzitivní období jednotlivých pohybových schopností:
Koordinační schopnosti o Děvčata 7 – 11 let o Chlapci 7 – 12 let
Rychlostní schopnosti o u děvčat i chlapců od 7 – 14 let
Silové schopnosti 31
o Děvčata 10 – 13 let o Chlapci 13 – 15 let
Vytrvalostní schopnosti o Vytrvalostní schopnosti je možné rozvíjet téměř v kterémkoliv věku.
Kloubní pohyblivost o Děvčata 8 – 12 let o Chlapci 9 – 13 let
Výše uvedená období jsou pouze orientační, protože každý jedinec je individuální a není možné říci, že síla se u všech rozvíjí od 13 let a rozvoj končí v 15 letech. Vše je udáváno tzv. biologickým věkem, který se mnohdy neshoduje s věkem kalendářním.
32
3. Kondiční příprava v badmintonu Na následujících stránkách budou uvedeny příklady cvičení, které jsou vhodné pro rozvoj pohybových schopností v badmintonu. Složitost jednotlivých cvičení je třeba upravit podle úrovně schopností, dovedností a především věku. Jako příloha je přiloženo již zmíněné DVD na kterém jsou příklady vhodných kondičních cvičení. OBSAH DVD: 1) Badmintonové rozběhání (warming-up) 2) Odrazová cvičení - příklady cvičení zaměřené na rozvoj výbušné síly dolních končetin. 3) Cvičení s medicinbalem - příklady cvičení na rozvoj výbušné síly horních končetin a trupu 4) Cvičení se švihadly - příklady cvičení na rozvoj výbušné a vytrvalostní síly dolních končetin, rozvoj koordinace 5) „Shadow“ badminton – zrcadlová cvičení - příklady cvičení na rozvoj reakční rychlosti 6) Běžecká cvičení - příklady cvičení na rozvoj cyklické rychlosti a rychlostní vytrvalosti 7) „Footwork“ – práce nohou - příklady cvičení na rozvoj acyklické rychlosti a koordinace 8) Stabilizační cvičení - příklady cvičení na rozvoj svalů trupu Na začátku každé tréninkové jednotky je třeba zařadit vhodnou rozcvičku. Zahřátí organismu je důležité k přípravě organismu k pohybovým výkonům. Kvalitní rozcvičení je taktéž prevencí k možným poraněním. Rozcvička se skládá z cviků zaměřených na pohyblivost kloubů, rozběhání a dynamického strečinku. Na
33
přiloženém DVD přinášíme trenérům a jejich svěřencům příklady rozběhání, při kterém se svaly aktivují na badmintonový trénink (specifické badmintonové rozběhání).
3.1. Rozvoj silových schopností V badmintonu je na silové schopnosti kladen velký důraz. Největší nároky jsou kladeny na sílu rychlostní, ale je třeba rovnoměrného rozvoje síly, a proto je třeba se částečně zaměřit i na sílu maximální. Na sílu maximální neklademe při tréninku takový důraz jako na sílu rychlostní, neboť není primární komponentou. Při rozvoji silových schopností se zaměřujeme především na horní a dolní končetiny. Při rozvoji silových schopností klademe nároky i na ostatní svaly, zejména ty co nám drží vzpřímené držení těla, ale tato cvičení jsou stejná jako v jiných sportech (ničím se od sebe neodlišují). Horní končetiny – při rozvoji síly horních končetin se zaměřujeme především na rozvoj síly svalů předloktí. Při posilovacích cvičeních na předloktí nám jde zejména o dynamiku mezi pronací a supinací, protože právě tento pohyb dává v badmintonu úderu největší razanci, a proto se při posilování zaměřujeme především na tento pohyb. U ostatních svalů horních končetin a pletence ramenního se také snažíme, aby prováděné pohyby byly co nejdynamičtěji:
odhodová cvičení s plnými míči ve dvojicích, o zeď (obr. 4):
přihrávky (jednoruč, obouruč, trčením…)
Obr:4. Průběh hodu plným míčem obouruč, vpřed (převzato od Omosegaard 1996)
34
přihrávka přes hlavu obouruč – zády do směru odhodu, druhý chytá čelně
přihrávka vzad mezi nohama – druhý chytá čelně
přihrávka v sedě (jednoruč, obouruč, trčením)
úderové techniky s těžší raketou
je možné použít buďto raketu těžší, a nebo ji nechat v ochranném obalu. S touto raketou provádíme buď jednotlivé úderové techniky, nebo provádíme pronaci a supinaci v předpažení a v připažení.
posilování s činkami s nižší hmotností
s činkami můžeme provádět specifická cvičení (simulace úderu s činkou obr. 5), nebo izolované posilování horních končetin (izolovaná flexe předloktí, izolovaná extenze předloktí, upažování ve stoji)
Obr:5. Posilovací cvik s činkou na rozvoj síly bachandového úderu (převzato od Omosegaard 1996)
posilování se speciálními pomůckami (powerball obr. 6, posilovací kolečko obr. 7)
Obr:7. Posilovací kolečko
Obr:6. Powerball
35
posilování s hmotností vlastního těla
kliky, shyby, sed-lehy
Dolní končetiny – pro rozvoj síly dolních končetin používáme konkrétní pohybové techniky, které jsou pro badminton typické (výpady, cvaly, poskoky ….). Pro rozvoj silových schopností dolních končetin mohou být použity i balanční pomůcky (bossu, fitball). Je možné použít zátěžové manžety na dolní končetiny při pohybových technikách. Je třeba dbát na správné technické provedení pohybu.
výpadové techniky – obtížnost je určena hloubkou výpadu
výpad vpřed, výpady do stran,
odrazové techniky
výpad na pravou, výskokem výpad na levou
přeskakování kuželů snožmo, po pravé, po levé, s meziskokem
poskoky na místě, poskoky na místě 3, 5, 7…. do výšky
poskoky se zakopáváním, s přednožováním, se skrčením (obr. 7)
Obr:7. Odrazové cvičení se skrčením nohou, se zakopnutím nohou (pževzato od Omosegaard 1996)
žabáci
poskoky (stoj rozkročný, výskokem se nohy dotknou a zpět stoj rozkročný), snožné poskoky mezi čárami, poskoky na jedné noze mezi čárami
posilování s činkami s nižší hmotností
dřepy, výpony, přesun, trh
36
přeskoky přes švihadla (různé styly)
snožmo, ne jedné noze, s meziskokem, dvojšvih, trojšvih, vajíčko..
různé styly přeskoků s poskoky do různých směrů
různé styly přeskoků s během (klusem, cvalem)
Pro rozvoj silové vytrvalosti volíme stejné cviky s větším počtem opakování a s nižší dobou odpočinku. Příklad tréninku na rozvoj silových schopností: Zahřátí 10 – 15 min. rotoped, rozcvičení Cviky: mezi cviky odpočinek 1 minuta, mezi sériemi odpočinek 2 minuty
posilování zádového svalstva
hyperextenze 3 x 10
přítahy v sedu (veslování) 3 x 12, 70% max.
posilování břišního svalstva
přitahování hrudníku ke kolenům na stroji, 2 x 10, 60% max.
rotace s velkou činkou v sedu, 2 x 16, bez závaží
hrudní svalstvo
stahování protisměrných kladek, 3 x 8, 70% max.
stehenní svalstvo
unožování na stroj, abdukce v sedu, 2 x 20, 70% max.
výpady s činkou na ramenou, 3 x 16, bez závaží
svalstvo paží
bicepsový zdvih s velkou činkou podhmatem, 3 x 10, bez závaží
bicepsový zdvih na kladce, 3 x 10, 70% max.
izolovaný bicepsový zdvih jednoruč, v sedu, 2 x 8, 6 kg
Zahřátí: 10-15 min rotoped, rozcvičení cviky: mezi cviky 1 minuta odpočinek, mezi sériemi 2 minuty
zádové svalstvo
záklony v lehu na břiše, 3 x 10
37
obrácený "Peck-deck", 3 x 10, 70% max.
břišní svalstvo
sed - leh na lavici, 2 x 20
sed - leh s rotací na lavici, 2 x 20
stehenní a lýtkové svalstvo
extenze v kolenním kloubu na stroji, 3 x 12, 80% max.
flexe v kolenním kloubu na stroji, 3 x 12, 80% max.
výpony ve stoji na podložce, 3 x 12
svalstvo pletence ramenního
diagonálně vzpažit zevnitř na kladce, 3 x 8, 70% max.
upažování ve stoje s činkami, 3 x 10, 2 kg
svalstvo předloktí
pronace a supinace předloktí
3.2. Rozvoj rychlostních schopností V badmintonu se při rozvoji rychlostních schopností zaměřujeme zejména na rychlost reakční a rychlost acyklickou. Rychlost cyklickou rozvíjíme samozřejmě také, ale není na ni kladen takový důraz. Rychlost reakční slouží k tomu, abychom byli schopni co nejrychleji reagovat na letící míček a na pohyb soupeře po kurtu. Rychlost acyklická slouží k tomu, abychom byli schopni provést jeden konkrétní pohyb co nejvyšší možnou rychlostí. Pohyby po kurtu jsou prováděny co nejvyšší rychlostí, a proto se na rychlosti klade velký důraz. Vhodná cvičení na rozvoj rychlostních schopností Reakční rychlost – pro rozvoj reakční rychlosti jsou nejvhodnější:
úderové techniky s více míčky (dbáme na správnost techniky)
drajvy ve dvojicích se dvěma míčky
klíry ve dvojicích se dvěma (3 míčky)
zrcadlové cvičení
shadow trénink (obr. 8)
38
shadow trénink s hraním útočných (obranných) úderů
Obr:8 Průběh pohybu při shadow tréninku (převzato od Omosegaard 1996)
cvičení s dodatečnými informacemi
vybíhání kurtu podle čísel (přední forhendoví roh č.1. přední backhandovi roh č.2 ……)
shadow trénink, přední rohy, strany, zadní rohy s dodatečným typem úderu (útočný klír, obraný klír….)
reakční žebřík
Rychlost acyklická – pro rozvoj acyklické rychlosti jsou nejvhodnější:
footwork – hlavní zásadou je provádět pohyby co nejrychleji. Snažíme se o co nejkratší kontakt s podložkou. Vhodné je si před cvičením vybrat startovací bod a na něj se vždy vracet a nebo jej přeskakovat (čára, značka)
snožné poskoky, vpřed a vzad, vlevo a vpravo, s rotací vlevo a vpravo, do kříže,
poskoky na jedné noze, vlevo a vpravo, vpřed a vzad, do kříže
výpad vpravo, poskokem stoj, poskokem výpad vlevo
Rychlost cyklická – pro rozvoj cyklické rychlosti jsou nejvhodnější:
různé druhy běhů (cvalů)
vybíháni rovinek různými styly běhu (běh, cval stranou, čínský krok, skřižný běh, běh levá pravá pravá pravá levá levá levá apod.)
slalomové dráhy vybíhané různými styly
39
Příklad tréninku na rozvoj rychlostních schopností: Trénink na dráze Rozklusání, 3 kolečka, rozcvičení, atletická abeceda
rovinky
4 x 60m volně (soustředit se na techniku)
odrazy
6 x 50m, odpichy, násobené odrazy, po levé, po pravé, žabáky
úseky
2 x (5 x 100 na 80% s mezichůzí) mezi sériemi 10 minut pauza
Trénink v hale Rozklusání (běh, cval stranou, skřižný běh),
footwork – mezi cviky 1 min. odpočinek
poskoky snožmo, na levé, na pravé, vpřed a vzad 20 opakování
poskoky snožmo, na levé, na pravé, vlevo a vpravo 20 opakování
poskoky s rotací pánve, vlevo a vpravo, 40 opakování
rovinky – mezi běhy 20 s. odpočinek, mezi opakováním 1 min.
2 x 2, běh na délku kurtu, 2 x tam a zpět, mezi běhy 20 s.
2 x 2, cval stranou na délku kurtu, 2 x tam a zpět, mezi běhy 20 s.
shadow – trvání 30 s.
přední rohy 2 x, první na kvalitu, druhé opakování na rychlost
zadní rohy 2 x, první na kvalitu, druhé opakování na rychlost
kříže 2 x, první na kvalitu, druhé opakování na rychlost
celý kurt 2 x, první na kvalitu, druhé opakování na rychlost
3.3. Rozvoj vytrvalostních schopností V badmintonu nám jde zejména o rozvoj vytrvalosti rychlostní, vytrvalosti krátkodobé
a
vytrvalosti
střednědobé.
Zařazení
dlouhodobé
vytrvalosti
do tréninku je vhodné. K rozvoji rychlostní vytrvalosti jsou používány především
40
specifické badmintonové pohyby. K rozvoji krátkodobé vytrvalosti a střednědobé vytrvalosti jsou spíše používána atletická cvičení. Vhodná cvičení pro rozvoj vytrvalostních schopností: Rychlostní vytrvalost
různé druhy běhů na krátkou vzdálenost – běhy se využívají podobné jako při rozvoji rychlostních schopností, ale je důležité dodržet delší dobu trvání série a nižší počet opakování.
pro rozvoj rychlostní vytrvalosti je nejvhodnější metoda krátkých intervalů.
Krátkodobá vytrvalost
cvičení na krátkodobou vytrvalost jsou charakteristická tím, že jejich trvání je od 20 s - 2 minut intenzita pohybu je vysoká až maximální, důležitý je vysoký počet opakování a krátká doba odpočinku, aby nebylo možné úplné doplnění energetických zásob ve svalech.
je možné zařadit i metodu pyramidovou, kdy běžec poběží vzdálenost v pořadí 200-300-200-300 se dvěma opakováními (mezi úseky 2min pauza, mezi sériemi 10 min pauza).
Střednědobá vytrvalost
pro rozvoj střednědobé vytrvalosti pro badmintonisty využíváme metody intervalové
např: 4 x 800 m, doba odpočinku mezi
Vytrvalost dlouhodobá
pro rozvoj dlouhodobé vytrvalosti je vhodná metoda fartleková
tepová frekvence by se měla pohybovat kolem 170 tepů
doba běhu 50 minut
Edwards (1997) uvádí, že nejvhodnější vytrvalostní trénink je běh v lese. V letním období doporučuju 2 – 3 lesní výběhy denně a v průběhu celého roku alespoň jednou v týdnu. Jako vhodnou metodu uvádí fartlekovou. Intenzita má být navozená buďto uměle nebo profilem terénu. Dále je vhodné lesní výběh rozdělit
41
do tří 10 minutových úseků a v nich zařadit rychlostní nebo odrazová cvičení. Díky tomu nedojde ke nežádoucím změnám svalstva na svalstvo běžecké. Tepová frekvence by měla být mezi 160 – 170 tepy za minutu.
3.4. Rozvoj koordinačních schopností koordinační schopnosti jsou pro badminton velmi důležité z důvodu, že některé pohyby a polohy těla v prostoru jsou koordinačně velmi náročné a už i samotný pohyb po kurtu je koordinačně náročnější než běžný běh. Vhodná cvičení pro rozvoj koordinace:
běžecká cvičení ve dvojicích
shadow trénink
footwork
cvičení se švihadly
gymnastická cvičení (kotouly, stojky, hvězdy, přemety)
změny poloh (Jacíkův test)
cvičení s balančními pomůckami
3.5. Kruhový trénink Kruhový trénink tvoří speciální tréninkovou položku, protože je u něj možné zatěžovat rovnoměrně všechny svalové skupiny a u těchto skupin rozvíjet rozdílné schopnosti. Pro badminton je kruhový trénink ideální tréninkový prostředek, neboť střídá krátká intenzivní zatížení s neúplným zotavením, tj. obdobně jako v zápase. Je možné zařadit libovolný počet stanovišť, standardně je zařazováno od 4 do 12 stanovišť se 2 – 4 opakováními. (Beneš 1986) Pokud se nám jde zejména o trénink výbušné síly a rychlosti snažíme se o co nejrychlejší opakování pohybu za krátký časoví úsek. Pokud máme za cíl rozvoj vytrvalosti, opakování je více, ale cviky jsou prováděny nižší intenzitou.
42
Příklad kruhového tréninku 4 stanoviště:
footwork výpady na levou dolní končetinu, přeskokem výpad na pravou dolní končetinu
sedy – lehy
Hody medicimbálem o zeď (střídat levá, pravá)
Leh na břiše, fixace dolních končetin (žebřiny) ruce za hlavou, zvedáme trup
Příklad kruhového tréninku 8 stanovišť:
Dřepy s výskokem
Kliky
Sedy – lehy
Vybíhání kurtu (všech šest směrů)
Tricepsový klik, vzadu na lavičce
Leh na břiše, paže upažit ohnutě, tah pažemi vzad
Výpony levá, pravá (v polovině vyměnit)
Bicepsový zdvih s expandérem
Příklad kruhového tréninku 12 stanovišť
Přeskoky přes švihadlo (v před bez meziskoku)
Kliky, sedy – lehy (série po 10)
Tři klusové kroky doprava s výpadem na pravou nohu, tři klusové kroky do leva s výpadem na levou nohu
Hody medicimbálem o zeď obouruč, trčením
Podpor na předloktí, se střídavým přitahováním levého a pravého kolene k hrudníku
Poskoky na místě, každý třetí výskok co nejvyšší s přednožením rozkročmo, ruce se dotknou špiček
Poskoky na místě, každý třetí výskok co nejvyšší se skrčením zánožmo
Leh na zádech, přednožit, nohy musí být co nejvíce napnuté
Upažování v předklonu s činkami, nebo lahve s vodou (pískem)
Člunkoví běh na délku kurtu s výpadem na pravou nohu a zpět
43
Sedy – lehy s vytočením levého lokte k pravému kolenu a vytočením pravého lokte k levému kolenu
Upažit, napnuté paže, kmitat nahoru a dolů
44
Závěr V první části práce jsem nejprve přiblížil pohled na badminton a jeho požadavky na sportovce. Jak požadavky fyzické, tak i požadavky psychické. Dále jsem z teoretického hlediska popsal všechny kondiční schopnosti s využitím naučné literatury. Druhá část obsahuje především jednotlivé druhy cvičení na rozvoj kondičních schopností a konkrétní příklady tréninkových jednotek na rozvoj silových, rychlostních a vytrvalostních schopností. Poslední částí této práce je videomateriál přiložený na DVD, který poskytuje široké veřejnosti, hráčům i trenérům materiál, na kterém jsou zachyceny vhodné cviky pro rozvoj kondičních schopností. Význam pro praxi je velký, protože v češtině není mnoho autorů, kteří by psali o badmintonu, natož o jeho kondiční přípravě. Tato práce je vhodná zejména pro trenéry a aktivní hráče badmintonu, ale také pro širokou veřejnost. Díky videomateriálu si každý může jednotlivá cvičení prohlédnout a aplikovat je na sebe nebo svoje svěřence. Dále bych se chtěl touto problematikou zabývat i nadále a na toto téma napsat diplomovou práci, která by byla rozsáhlejší jak do obsahu psané práce, tak do obsahu videomateriálu. Domnívám se, že jsem cíl práce splnil, a že bude využitý k tomu, k čemu byl vytvořen a tedy k rozvoji pohybových schopností závodních i rekreačních hráčů badmintonu.
45
Seznam použitých zdrojů: MUSIL, Josef, Josef PAVLÍK a Vladimír SOBOTKA. Systematický přehled a stručný nástin historie sportovních odvětví. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 1997, ISBN 80-210-1717-1. MĚKOTA, Karel a Jiří NOVOSAD. Motorické schopnosti. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005, s. 21. ISBN 80-244-0981-X. DOVALIL, Josef. Výkon a trénink ve sportu. Vyd. 1. Praha: Olympia, 2002, ISBN 80-7033-760-5. MORAVEC, Roman. Teória a didaktika výkonnostného a vrcholového športu. 1. vyd. Bratislava: Fakulta telesnej výchovy a športu Univerzity Komenského v Bratislave, 2007, ISBN 978-80-89075-31-7. KASA, Július. ŠPORTOVNÁ ANTROPOMOTORIKA. Bratislava: ¨Slovenská vedecká společnosť pre telesnú výchovu a šport, 2002. ISBN 80-96825232. BENEŠ, Josef R. Badminton. Praha: Ústřední výbor Československého svazu tělesné výchovy, 1986. MENDREK, Tomasz a Martina NOVOTNÁ. Badminton: úderová technika, pohyb po kurtu, taktika hry. 2., upr. vyd. Praha: Grada, 2007, 123 s. ISBN 97880-247-2004-3. (Perič, Dovalil 2010) LEHNERT, Michal. Trénink kondice ve sportu. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2010, 143 s. ISBN 978-802-4426-143. GRASGRUBER, Pavel a Jan CACEK. Sportovní geny. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2008, 480 s. ISBN 978-802-5118-733 PERIČ, Tomáš. Sportovní příprava dětí. 1. vyd. Praha: Grada, 2004, 198 s. Děti a sport. ISBN 80-247-0683-0. OMOSEGAARD, Author: Bo, Ed.: Lars TINDHOLDT a Photographer: Preben SØBORG. Physical training for badminton. Cheltenham: International Badminton Federation, 1996. ISBN 18-728-5001-4. EDWARDS, John. Badminton: technique, tactics, training. Marlborough, Wiltshire: The Crowood Press, 1997. ISBN 978-186-1260-277. 46
HANZLOVÁ, Jitka a Jan HEMZA. Základy anatomie pohybového ústrojí. 1. vyd. V Brně: Masarykova univerzita, 2004, 94 s. ISBN 80-210-3580-3. Internetové zdroje: BERNACIKOVÁ, Martina - BERNACIK, Stanislav. Fyziologie sportovních disciplín [online]. 1 vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011 [cit. 2012-04-17]. Elportál. Dostupné z:
. ISSN 1802-128X. Badminton. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia
Foundation,
2001-
[cit.
2012-04-16].
Dostupné
z:http://cs.wikipedia.org/wiki/Badminton Národná encyklopédia športu Slovenska. Akčná rýchlosť ( acyklická rýchlosť) [online].
2010
-
2012
[cit.
2012-04-17].
Dostupné
z:
http://www.sportency.sk/encyclopedy/?q=content/ak%C4%8Dn%C3%A1r%C3%BDchlos%C5%A5-acyklick%C3%A1-r%C3%BDchlos%C5%A5 Powerball. Zatočte si a vyhrajte v prodejnách Vitaland [online]. 2007 [cit. 201204-18].
Dostupné
z:
http://www.ball.cz/nsd-
powerball/web_get_img_data?aID=1568 TEORIE SPORTU - KOORDINACE: KOORDINACE - OBRATNOST. Http://www.jindrichpolak.wz.cz [online]. 2007 [cit. 2012-04-16]. Dostupné z: http://www.jindrichpolak.wz.cz/skola_sportkoordinace.php
47
Resumé: Pro svou bakalářskou práci jsem si zvolil téma Kondiční příprava v badmintonu. Cílem práce bylo vytvořit materiál, který by hráčům a trenérům pomohl s jejich kondiční přípravou v badmintonu (včetně teoretických podkladů). Dílčím cílem bylo zpracování videomateriálu na DVD, na kterém nalezneme konkrétní příklady cviků využívaných pro rozvoj jednotlivých pohybových schopností nezbytných pro badmintonový výkon. Pro badminton je důležitý rozvoj všech pohybových schopností. Především je důležitý rozvoj dynamické síly dolních končetin, rychlostních schopností (reakční a akční rychlosti), rychlostní vytrvalosti a koordinace. Tato práce by mohla být přínosem jak pro aktivní badmintonové hráče, jejich trenéry badmintonu, tak i pro širokou odbornou veřejnost.
Resume: For my bachelor thesis I chose the topic of fitness training in badminton. The purpose was to create a material which should help to players and coaches with their fitness training in badminton (including theoretical groundwork). Partial aim was to create a video material on DVD, where we find particular instances of exercise used for development of individual motion abilities for badminton performance. The progress of all motion ablities is essential. Primarily, progress of dynamic power of lower limbs, speed capabilities (action and reaction speeds), speed persistance and coordination are absolutely necessary. This bachelor thesis should be contribution for both active badminton players, their coaches and for the general expert public.
48
