JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Divadelní fakulta Ateliér rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky
Komunitní internetová rádia v českém rozhlasovém éteru
Bakalářská práce
Autor práce: Marek Petřík Vedoucí práce: doc. PhDr. Alena Blažejovská Oponent práce: MgA. Hana Slavíková, PhD.
Brno 2011
Bibliografický záznam PETŘÍK, Marek. Komunitní internetová rádia v českém rozhlasovém éteru. [Community internet radio stations in Czech air.]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Divadelní fakulta, Ateliér rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky, 2011. 51 s. Vedoucí práce doc. PhDr. Alena Blaţejovská.
Anotace Bakalářská práce se věnuje komunitnímu rádiu, specifickému druhu rozhlasové stanice, a jejímu postavení v kontextu duálního vysílání. Ukazuje různé definice a pokouší se vytvořit okruh společných znaků komunitních rádií. Na základě historického a právního kontextu se pokouší popsat situaci komunitních rádií v České republice se zaměřením na rádia vysílající po internetu. Dále se pokouší popsat znaky, které má komunitní rádio společné s ostatními typy vysílání s ohledem na internetové vysílání.
Annotation This bachelor thesis is dedicated to community radio – a distinctive type of radio station, and its role in the context of dual broadcasting. It tries to set several common characteristics for community radio. It tries to describe the situation of the community radio stations in Czech Republic, particularly those, which use the internet for broadcasting. This thesis describes some common characteristics of community radio and other types of radio stations with the internet broadcasting on mind.
Klíčová slova komunitní rádio, komunita, rozhlas, Český rozhlas, veřejnoprávní média, komerční média, internet, streaming, podcast
Keywords community radio, community, radio, Czech radio, public media, commercial media, internet, streaming, podcast
Chtěl bych poděkovat vedoucí mé práce doc. PhDr. Aleně Blaţejovské za trpělivost a povzbuzení. Mé díky patří i všem respondentům, kteří mi poskytli doplňující informace o svých rádiích.
Čestně prohlašuji, ţe tuto práci jsem vypracoval samostatně s pouţitím pramenů, které uvádím v soupisu „Pouţité a citované zdroje“ na konci práce.
Obsah 1.
ÚVOD .......................................................................................................................................... 7
2.
DEFINICE KOMUNITY A KOMUNITNÍHO RÁDIA ......................................................... 9 2.1 2.2
3.
CO JE KOMUNITA? ................................................................................................................ 9 CO JE KOMUNITNÍ RÁDIO? .................................................................................................. 11
SPOJENÍ DVOU MÉDIÍ - RÁDIO A INTERNET .............................................................. 17 3.1
VÝHODY INTERNETU JAKO PLATFORMY PRO KOMUNITNÍ ROZHLASOVÉ VYSÍLÁNÍ ............. 17
4. SROVNÁNÍ HISTORICKÉHO VÝVOJE KOMUNITNÍCH RÁDIÍ V USA A V EVROPĚ ............................................................................................................................................ 21 4.1 4.2 4.3 5.
VÝVOJ V USA .................................................................................................................... 21 VÝVOJ V EVROPĚ ............................................................................................................... 22 SOUČASNÁ SITUACE ........................................................................................................... 22
KOMUNITNÍ RÁDIA V ČESKÉ REPUBLICE ................................................................... 23 5.1 5.2 5.3 5.3.1 5.3.2 5.3.3 5.3.4 5.3.5 5.3.6 5.3.6 5.4 5.4.1 5.4.2 5.5
POČÁTKY NEZÁVISLÉHO VYSÍLÁNÍ - RÁDIO 1 .................................................................... 23 RÁDIO PROGLAS ................................................................................................................ 24 KOMUNITNÍ RÁDIA V ČR VYSÍLAJÍCÍ POUZE NA INTERNETU .............................................. 25 AW rádio ...................................................................................................................... 27 Rádio ICM .................................................................................................................... 27 Rádio Rota .................................................................................................................... 28 Rádio Místo setkávání (MISE)...................................................................................... 29 Rádio Bomba ................................................................................................................ 29 Rádio Kolej ................................................................................................................... 30 Rádio R ......................................................................................................................... 30 DALŠÍ KOMUNITNÍ RÁDIA................................................................................................... 32 Rádio Akropolis ............................................................................................................ 32 Rádio R (terestrické) .................................................................................................... 32 SHRNUTÍ ............................................................................................................................ 32
6. KOMUNITNÍ PRINCIPY A PRAKTIKY VE VEŘEJNOPRÁVNÍM A KOMERČNÍM VYSÍLÁNÍ .......................................................................................................................................... 34 6.1 VYSÍLÁNÍ PRO KOMUNITY V RÁMCI ČESKÉHO ROZHLASU .................................................. 34 6.1.1 Vysílání Českého rozhlasu pro menšiny........................................................................ 35 6.2 REGIONÁLNÍ STANICE ........................................................................................................ 36 6.3 PARTICIPACE POSLUCHAČŮ KOMERČNÍCH STANIC NA VYSÍLÁNÍ ........................................ 37 7.
INTERNET V ČESKÉ M ROZHLASE ................................................................................. 39 7.1 SOCIÁLNÍ SÍTĚ V ČESKÉM ROZHLASE .................................................................................. 39 7.2 TEMATICKÉ WEBY ČRO ..................................................................................................... 40 7.2.1 Internetové rádio ČRo Jazz .......................................................................................... 40 7.3 RADIOCUSTICA ............................................................................................................... 40
8.
ZÁVĚR ...................................................................................................................................... 43
POUŽITÉ A CITOVANÉ ZDROJE ................................................................................................ 45 SEZNAM PŘÍLOH ............................................................................................................................ 50 PŘÍLOHY ........................................................................................................................................... 51
1. Úvod Komunitní rádio je fenomén, který má ve světě velkou tradici a je populární i u posluchačů. Tvoří alternativu k velkým stanicím - soukromým a veřejnoprávním. Nemůţe jim konkurovat velikostí rozpočtu a často ani kvalitou vysílání. A přesto si dokáţe vybudovat posluchačskou základnu, jejíţ pevnost a věrnost by mu mohly velké stanice závidět. V českém prostředí však takovou tradici nemá. O tématu jsem začal přemýšlet, kdyţ jsem v komunitním rádiu začal vysílat na Rádiu R, na Masarykově univerzitě. Do té doby jsem o existenci tohoto typu média vůbec netušil. A jistě jsem nebyl sám - v českém prostředí nejsou komunitní rádia dostatečně zakotvena, vlastně si stále ještě prošlapávají cestu. Posluchači nevědí, kde je hledat, co od nich čekat ani proč je poslouchat. Neprobádanost fenoménu je prvním důvodem, proč jsem se mu rozhodl věnovat svoji bakalářskou práci. Navíc na toto téma prakticky neexistuje odborná literatura v češtině, takţe všechny citace cizojazyčných publikací uvádím ve vlastním překladu. Naštěstí, protoţe se jedná o internetovou problematiku, většina materiálů je dostupná volně ke staţení na internetu. Má práce se nachází na průsečíku dvou poměrně nových jevů - tam, kde se komunitní rádio potkává s internetovým vysíláním. V něm si komunitní rádia našla útočiště před českým legislativním systémem, který vzniku komunitních rádií nepřeje. Ale proto, ţe jde o poměrně čerstvou záleţitost, lze na tomto spojení dobře vypozorovat, co nové médium dělá s rozhlasovým vysíláním obecně. Jak ho vyuţívá, jaké mu přináší výhody, jak ho proměňuje. To by měl být jeden z cílů mojí práce - zobecnit vliv internetu na komunitní vysílání a aplikovat jej na ostatní typy rozhlasového vysílání - veřejnoprávní či soukromé. Nejdřív je však třeba pochopit, jak komunitní médium funguje a jaké má místo v českém rozhlasovém kontextu. Na začátku je třeba je definovat. To není 7
vůbec jednoduché. Kanadský expert na komunitní média Bruce Girard shromáţdil 16 definicí komunitních médií1, aby nakonec zjistil, ţe ţádná z nich není dostatečně dobrá. Nicméně nabízí soubor znaků, které komunitní média většinou více či méně splňují. Tyto znaky aplikuji na jednotlivé komunitní internetové stanice, abych zjistil, jakými způsoby je moţné komunitní vysílání po internetu provozovat. Výsledkem by měla být „mapa“, která můţe pomoci se v této problematice orientovat.
1
Girard, B.: 14 definitions of community media. Sesbíral jich opravdu 16, dvě další doplnil po uveřejnění článku na internetu ve formě komentáře
8
2. Definice komunity a komunitního rádia Slovy Zanea Ibrahima: „Komunitní rádio je z 90% komunita a z 10% rádio.“2 Jakkoliv můţe znít toto prohlášení nadneseně, odhaluje provázanost těchto pojmů. Je tedy nezbytné definovat, co je komunita, určit její základní znaky a význam tohoto pojmu pro současnost. Bohuţel pojem komunity patří mezi nejproblematičtější v moderní sociologii 3 a bývá často chápán velmi nejednoznačně.
2. 1 Co je komunita? Základy pojmu a myšlence komunity poloţil německý sociolog Ferdinand Tönnies v roce 1887.4 Zavádí dichotomní sociální skupiny Gemeinschaft a Gesellschaft (pospolitost a společnost). Gemeinschaft, na rozdíl od svého protikladu, upřednostňuje zájmy společné před individuálními. Ideálním příkladem Gemeinschaft je podle Tönniese rodina. Gemeinschaft bývá překládán do angličtiny jako community. Z anglosaské literatury pronikl termín komunita i k nám. 5 6 Tradiční komunity, v jejichţ prostředí lidstvo proţilo naprostou většinu svých dosavadních dějin, se vyznačovaly tím, ţe byly prostorově jednoznačně vymezitelné, ţe se nacházely na určité geografické lokalitě. Takto ji také chápe řada významných sociologů.7 V současné době se však díky rozvoji komunikačních
2
Zane Ibrahim je ředitel BushRadia – nejstaršího komunitního radia v JAR. Citát pochází z rozhovoru na blogu zaměřeném na komunitní média, dostupné z WWW:
, (30. 8. 2011) 3 v roce 1955 shromáždil G.A.Hillery celkem 94 různých definic pojmu komunita 4 srov. Tönnies, F.: Gemainschaft und Gesellschaft, první vydání v roce 1887, považována za klasické dílo tzv. formální sociologie 5 Etymologický původ slova je z latinského communitas = společenství, pospolitost 6 Podle Bohumila Geista „je termín [komunita] chápaný jako obec v nejširším slova smyslu, což velmi nepřesně vystihuje angl. originál a navozuje zúžené chápání (obec)“ (Geist, B.: Sociologický slovník ) 7 Jako příklad uvádí Geist definice F. Dotsona, T.Parsonse, J.Musila, R.Königa. Tamtéž.
9
technologií můţe komunita obejít i bez lokální báze - vzdálenost přestává být překáţkou sociálních styků. „Již u Tönniese je komunita chápána zároveň jako lokální společenství i jako jistý typ mentální a hodnotové spřízněnosti, přičemž na oba znaky je kladen stejný důraz.“8 Jan Jandourek definuje komunitu takto: „Dnes je pojem komunita také označením spřízněných, často interagujících jedinců, sdílejících určitou identitu bez ohledu na místo jejich pobytu.“9 Komunita tak můţe být definována na základě společných zájmů nebo vlastností (barva pleti, pohlaví, náboţenské vyznání). Jednotlivé komunity nejsou uzavřené, mohou existovat společně s dalšími, nebo být jejich součástí. Například jedna ţena můţe být zároveň součástí komunity Romů, komunity ţen s rakovinou prsu, komunity svobodných matek i komunity akvaristů. Důleţitá je identifikace s komunitou, pocit sounáleţitostí, „we-feeling“10. Pouze společné zájmy nebo smýšlení však k vytvoření komunity nestačí. Pasivní komunita není komunitou ale pouze mnoţinou jedinců, kteří mají něco společné. Komunita musí být aktivní, tzn. její členové spolu komunikují, coţ vede k vytvoření společenských vazeb a vztahů. Komunita dává svým členům motivaci ke spolupráci, z níţ má uţitek celá komunita. „Aktivity komunitního typu jsou provozovány ve zvláštní atmosféře, která není přítomna u vazeb ostatních…“11 Komunitní rádio můţe být příkladem takové aktivity. S nástupem internetu12 ztrácí geografické vymezení komunity smysl. Internet vytváří vlastní, virtuální prostor, ve kterém mohou komunity existovat bez ohledu na to, kde se její členové právě fyzicky nacházejí. Howard Rheingold poprvé 8
Velký sociologický slovník, heslo: komunita, autor hesla: Jan Keller Jandourek, J: Sociologický slovník, str. 127 10 Termín použila Metta Spencer. Pro její pojetí komunity je podstatný sense of community - vlastní pocit člověka, který se s komunitou identifikuje. (Spencer, M.: Foundations of modern sociology, str. 92) 11 Velký sociologický slovník, heslo: komunita, autor hesla: Jan Keller 12 Nástup internetu jako takového spadá do počátku devadesátých let. 9
10
zavádí pojem virtuální komunita, který definuje jako „sociální agregace, které vznikají, když dostatečný počet lidí pokračuje v internetových diskuzích dost dlouho na to, aby vznikla síť osobních vztahů v kyberprostoru.“13 Internet poskytuje příleţitosti k vytváření komunit prostřednictvím diskusních fór a sociálních sítí. Jestliţe se objevuje skepse, ţe se tradiční komunity rozpadají14, virtuální komunity jsou moţností, jak společenské vztahy na komunitní bázi mohou fungovat i v současnosti.
2.2 Co je komunitní rádio? Tradiční (a dnes uţ zastaralé) definice komunitního rádia staví na geografickém vymezení komunity.15 U rádia, vysílajícího po terestrických vlnách je to logické - taková stanice má pouze omezený dosah, tudíţ můţe být k dispozici pouze skupině lidí, ţijících na místě, které signál stanice pokrývá. V rozvojových zemích má ještě geografické vymezení své místo. Komunitní rádio zde existuje jako protipól celostátnímu rádiu. Slouţí politickým nebo národnostním menšinám, pro které není ve státním rozhlase místo. Poskytuje lokální zprávy, vysílá v místním jazyce nebo nářečí, slouţí k propagaci lokální kultury a identity. „Hodnota lokálního obsahu většinou převáží nedostatek formální kvality a neprofesionálnost.“16 V chudých oblastech, kde ještě nebyl zaveden telefon, ho můţe nahradit rádio. Vysílá vzkazy, úmrtní oznámení, inzeráty, nabídky práce, nebo ohlašuje příjezd lékaře. Tento zvláštní typ komunitního rádia, bývá označován jako rurální rádio.17
13
Rheingold, H.: Virtual Community „Přestaly existovat důvody, proč by hustota meziosobních vztahů uvnitř komunity měla být vyšší než hustota meziosobních vztahů mimo její hranice.“ (Velký sociologický slovník, heslo: komunita, autor hesla: Jan Keller) 15 David Dunaway staví community radio, které je lokální do protikladu k public radio, které je celostátní. (Dunaway, D.: Community radio at the beginning of the 21st century). 16 Fraser, C. a Restrepo Estrada, S.: Community radio handbook, str. 18 17 Tamtéž, str. 21 14
11
Většina současných definic uznává i komunitu vytvořenou na základě společného zájmu nebo vlastností - community of interest. Striktní, přesná definice však neexistuje. Jak přiznává Bruce Girard: „Existuje tolik typů komunitních rádií, kolik existuje stanic.“18 Můţeme se však pokusit definovat komunitní rádio na základě společných charakteristik, i kdyţ kaţdá stanice můţe na některé klást větší důraz neţ na jiné. Bruce Girard stanovuje 5 základních vlastností, které by komunitní médium mělo mít: 1. komunitní podstatu, 2. nezávislost, 3. neziskovost, 4. uţitek pro komunitu a 5. umoţňovat participaci.19 1. Komunitní podstata: Komunitní médium musí být vlastněno a spravováno komunitou. Někdy je jeho oficiálním vlastníkem organizace zaloţená přímo komunitou pro tento účel, jindy je to jiná nezisková organizace, která komunitu zastupuje. „Členové komunity ale musí mít pocit vlastnictví a možnost stanici přizpůsobit svým přáním a potřebám.“20 „Komunitní vysílání je tvořeno komunitou, pro komunitu o komunitě.“21 2. Nezávislost: Komunitní médium se zodpovídá jen a pouze komunitě. Přestoţe můţe být financováno vládou nebo jinými dárcovskými organizacemi, jejich vztahy by měly být transparentní a neutralita rádia by tím neměla utrpět. „Smysl komunitních médií spočívá ve službě komunitě, nemohou tedy být nezávislé na komunitě samotné.“22 Kdyţ tedy The Community Radio Charter for Europe z roku 1994 stanovuje poţadavek na nezávislost stanice na náboţenské instituci23, není moţné jej uplatnit v případě, ţe se rádio týká náboţenské komunity. 18
Girard, B.: What is community media? Tamtéž 20 Tamtéž. 21 Girard, B.: 14 definitions of community radio 22 Girard, B.: What is community media? 23 Girard, B.: 14 definitions of community radio 19
12
3. Neziskovost: „… Neziskovost neznamená, že by se stanice měla vzdát reklamy, nebo být chudá.“24 Reklama v komunitním rádiu je kontroverzní aspekt. Někdy je reklama v komunitních rádiích zakázána nebo omezena státním nařízením.25 Mnohé stanice reklamu hrdě odmítají. Inzerenti mohou ohroţovat poţadavek neutrality, ale většinou jsou přijímáni jako nutné zlo, protoţe tvoří významnou (a často nutnou) poloţku ve financování stanice. „Pokud si stanice může vybírat, měla by dát přednost místním firmám nebo těm co s její komunitou nějak souvisí.“26 Dalšími zdroji mohou být státní dotace, mezinárodní granty, příspěvky posluchačů nebo různé benefiční akce a koncerty. Příjem můţe převyšovat náklady stanice, nelze však s ním nakládat jako se ziskem, ale spíše jako s „přebytkem“. To znamená, ţe by přebytečné finance měly být pouţity na rozvoj stanice. „Raison d’être komunitní stanice však nesmí být komerční.“27 4. Služba komunitě: Bruce Girard si klade otázku: Pokud není cílem komunitního média zisk, pak co tedy? A odpovídá: Podporovat sociální, kulturní a ekonomický rozvoj komunity. To v praxi můţe znamenat pro kaţdou stanici něco jiného. Např. pro odlehlé vesnice v Africe můţe mít uţitek vysílání lokálního zpravodajství, na které není v celostátním vysílání místo. Studentská rádia zase pomáhají seznamovat studenty ţurnalistiky s rozhlasovou technikou. 5. Participace: „Komunitní rádio není něco pro komunitu, ale to, co si komunita udělá sama pro sebe.“28 Zapojení komunity do tvorby svého rádia je důleţitý aspekt komunitního rádia. A to ve všech směrech - od financování, přes tvorbu pořadů, po management. Snaţí se své posluchače zapojit, spíš neţ s nimi jednat jako s pasivními konzumenty. Komunitní vysílání je vnímáno jako platforma 24
Girard, B.: What is community media? omezení se v různých zemích, které takové omezení uplatňují, pohybují od 6 do 15 minut reklamy na hodinu vysílání (Fraser, C. a Restrepo Estrada, S.: Community radio handbook, str. 31) 26 Mtimde, L. a kol.: What is community radio?, str. 17 27 Sobers, S.: What is the definition of Community Media 28 Mtimde, L. a kol.: What is community radio?, str. 34 25
13
pro diskuzi, komunikace neprobíhá jen směrem z rádia k posluchači. „Posluchač je zároveň protagonistou vysílání.“29 Pro komunitní stanici je také typické vyuţívání práce dobrovolníků. Ač důsledek omezeného rozpočtu, neplacená pracovní síla tvoří páteř komunitních médií. Čím je stanice menší, tím širší rámec úkolů dobrovolníci plní. To někdy můţe znamenat určitý kompromis v kvalitě vysílání, ale jak trefně poznamenává Colin Fraser: „Přirovnal bych to ke zpívání karaoke, namísto poslechu profesionálního muzikanta.“30
Jiţ od počátku se komunitní rádio vymezuje vůči tradičním typům rozhlasového vysílání, a snaţí se k nim poskytovat alternativu. Podle Lumka Mtimdeho tvoří komunitní rádio třetí sektor, vedle vysílání veřejnoprávního (public broadcasting) a komerčního (commercial broadcasting).31 Veřejnoprávní médium definuje novinář a mediální odborník Karel Hvíţďala jako sdělovací prostředek, který má příjem z veřejných peněz a právně definovaný rozsah a povinnosti.32 „Komerční médium se někdy definuje jako „obal na reklamní spot““.33 Primárním cílem komerčního média je zisk.
29
Fraser, C. a Restrepo Estrada, S: Community radio handbook, str. 16 Tamtéž, str. 15 31 Mtimde, L. a kol, What is community radio?, str. 16 32 Hvížďala, K.: Základní pojmy a struktura veřejnoprávní instituce, In: Moc a nemoc médí, str. 236242 33 Bartošek, J.: Tlak profese 30
14
Tabulka 1: Charakteristické znaky veřejnoprávních, komerčních a komunitních médií (dle autora práce): Veřejnoprávní m. Vlastník stanice Hlavní způsob financování
Veřejnost* Plošné poplatky
Co určuje obsah
Právně stanovené
vysílání
povinnosti
Posluchačské
Široké spektrum
zaměření
posluchačů
Participace posluchačů
Komerční m.
Komunitní m.
Soukromá osoba
Komunita, nezisková
nebo organizace
organizace
Reklama
Příspěvky, granty
Poptávka trhu Masový posluchač
Omezená
Poţadavky a zájmy komunity Poměrně úzká
Omezená
skupina Důleţitá
*Otázka vlastníka veřejnoprávního média je sloţitější. Karel Hvíţďala dostal od Vojtěcha Cepla v pořadu Člověk a demokracie34 stejnou otázku. „Je to toho, kdo si to platí,“ odpověděl. Veřejnoprávní média v České republice se řídí zákony, schválenými Poslaneckou sněmovnou. Dohlíţí na ně Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, jmenovaná předsedou vlády na návrh Poslanecké sněmovny, a plní tak funkci správního orgánu. Veřejnoprávní média jsou financována z koncesionářských poplatků, které povinně platí kaţdý vlastník přijímače. Slouţí veřejnosti, ale vlastníka v pravém smyslu slova nemají.
Toto dělení však není vţdy ostré. David Dunaway popisuje typ stanice, který je hybridem všech tří výše zmíněných typů.35 Nazývá ho „community-public radio“. To vychází z vysílání pro komunitu (nejčastěji začíná jako univerzitní rádio).
34 35
Vysíláno dne 26. května 2007 na stanici ČRo 6. Dunaway, D.: Community radio at the beginning of the 21st century, str. 95-99
15
Postupem času začíná zvětšovat svůj dosah, rozšiřovat posluchačskou základnu, zaměstnávat profesionály, financované je však ze státních příspěvků. Věk cílového posluchače se zvyšuje z 19-35 let na 30-65 let a společně s ním se v neposlední řadě proměňuje i hudební dramaturgie a orientace zpravodajství z lokálního na celostátní. Rádio roste a jeho posluchači, kteří mu zůstali věrni (původně studenti), stárnou. Rádio se přizpůsobilo komunitě, která se změnila.
16
3. Spojení dvou médií - rádio a internet Na začátku minulého století, 12. prosince 1901, Guglielmo Marconi demonstroval první rozhlasový přenos v historii - tři tečky, písmeno S Morseovy abecedy. Nebyla to jen technologická revoluce, ale i milník v komunikaci. Dalo by se říct, ţe to byl analogový předchůdce digitální revoluce. Ta nastala téměř o století později s vynálezem integrovaného obvodu, počítače a v neposlední řadě i internetu. Vynález internetu jako takového můţeme datovat do počátku devadesátých let 20. století. Uţ v roce 1969 vzniká vojenský předchůdce dnešního internetu - ARPAnet, který měl slouţit jako náhrada telefonu, v případě poškození sítě při atomovém útoku. V 70. a 80. letech byla vojenská síť poskytnuta k civilnímu vyuţití, především univerzitám. Za internet, tak jak ho známe, můţe systém World Wide Web, vytvořený v letech 1989-90 Timem-Bernersem Lee v CERNu. Díky HTML a protokolu http se stal skutečně interaktivním médiem (na rozdíl od rozhlasu, kde komunikace probíhá pouze od vysílače k posluchači) a jedním z nejdůleţitějších fenoménů současnosti. První vyuţití internetu pro účely rozhlasového vysílání proběhlo ještě o pár let dříve. V roce 1987 pirátská stanice ve Střední Americe poslala krátký zpravodajský úsek komunitním rádiím v Kanadě. Přes modem po mezinárodní telefonní lince.36 Po pádu ţelezné opony v roce 1989 se u nás začala připravovat půda pro příchod celosvětové sítě internet. V roce 1992 byl ve výpočetním centru ČVUT otevřen internetový uzel. Ještě téhoţ roku propojila akademická síťová infrastruktura větší města na území Československa.37
36 37
Girard, B.: Mixing media, In: The one to watch, str. 5 Krupová, B.: Internetové rozhlasové stanice v ČR
17
3.1 Výhody internetu jako platformy pro komunitní rozhlasové vysílání 1. Nulové geografické omezení. Kaţdá internetová stanice je celosvětová. Nemusí se omezovat na ohraničenou komunitu. Naopak se můţe pokoušet zaujmout i posluchače vně komunity. Dalším projevem globálního rozšíření internetu je moţnost přejímat pořady spřátelených zahraničních rádií, případně spolupracovat na společném projektu. Například Rádio ICM (viz dále) vysílá některé pořady rakouského rádia Freies radio Freistadt. Takový přenos není ani technicky, ani finančně náročný, a tudíţ pro internetové rádio je poměrně výhodný. Je moţné oţivit tak program internetového rádia a seznámit posluchače se zahraniční produkcí úzce profilované hudby, na kterou se dané internetové rádio zaměřuje a která se do vysílání rádií s licencí nedostane. 2. Možnost interakce s posluchačem. A to dokonce v reálném čase. Zapojení posluchače do vysílání tak můţe být daleko intenzivnější. 3. Nižší náklady. Colin Fraser se pokusil spočítat, na kolik přijde zařízení komunitního rádia, vysílajícího po FM vlnách. Dospěl k sumě 18 390 US$ za vysílací a studiovou výbavu.38 Stejnou částku dá jistá nepálská 50W stanice s dosahem 8km kaţdý měsíc za provoz, platy, elektřinu, apod.39 Minimální náklady na provoz ideální internetové stanice jsou nulové - pokud povaţujeme počítač za základní výbavu domácnosti, nebudeme platit autorské poplatky za hudbu a nebudeme počítat elektřinu. To umoţňuje komunitním internetovým rádiím oprostit se od reklamy, stát se nezávislými na grantech a poslechovosti a nedbat zákonů poptávky. A zaměřit se na velice úzký segment posluchačů, specializovat se. 5. Možnost veřejné archivace a nelineární vysílání - Služba On-demand a Podcasting. Podstatnou charakteristikou tradičního rozhlasového vysílání je 38 39
Fraser, C. a Restrepo Estrada, S.: Community radio handbook, str. 44 Girard, B.: Empowering radio, str. 44
18
neopakovatelnost a časová plynulost - důsledek technického omezení rozhlasového přenosu. Rozhlasové vysílání nemůţeme zastavit, přetočit ani pustit znovu. Internetové rádio tuto charakteristiku boří. Existují dva způsoby vysílání: streaming a download. Jako streaming40 (moţno přeloţit jako „proudové vysílání“41) označujeme přímé přehrávání z internetového serveru, download je moţnost si pořad stáhnout z internetového serveru, uloţit na disk a přehrát v libovolnou dobu. Jedním z podtypů je tzv. sluţba on-demand (rádio na přání). Rada pro rozhlasové a televizní vysílání ji definuje jako: „službu, […] která umožňuje sledování pořadů v okamžiku zvoleném uživatelem a na jeho individuální žádost na základě katalogu pořadů sestaveného poskytovatelem audiovizuální mediální služby na vyžádání.“ 42 Druhým podtypem je podcasting, který vyuţívá technologii RSS.43 Funguje tak, ţe se posluchač přihlásí k odběru nějakého pořadu a ve chvíli, kdy je odvysílán, se pořad automaticky stáhne na disk. Posluchač si ho můţe poslechnout v libovolnou dobu. Internetový vysílací prostor můţe být také útočištěm pro stanice, které přišly o licenci. Díky přesunu vysílání na internet mohou zůstat v kontaktu se svými posluchači během té doby, neţ se jejich ţádost o prodlouţení licence vyřídí.44 6. Vizualizace původně pouze zvukového média
40
Neprobíhá v reálném čase, ale je mírně zpožděný. Vysílání nelze přenést najednou, a musí být přenášeno po částech a ukládáno do mezipaměti (tzv. buffer). 41 Tento termín se v českém prostředí takto nepoužívá. Označení proudové vysílání, jako protiklad tzv. titulkového vysílání, popisuje souvislé, homogenní vysílání mluveného slova a hudby bez výraznějšího členění nebo předělů (titulků). 42 Výroční zpráva Rady pro rozhlasové a televizní vysílání za rok 2010 43 RSS neboli Rich Site Summary. Jedná se o informační zdroje, které dokážou uživatele automaticky upozorňovat na novinky. 44 K takové praxi se uchýlilo například soukromé rádio Limonádový Joe, které přišlo o licenci v roce 2001. Stanice vysílala archivní záznamy pořadů z dob terestrického vysílání, aby se vyhnula placení poplatků organizaci Intergram. Licence mu však prodloužena nebyla a v současné době už nefunguje.
19
Vizualizace rozhlasového vysílání s sebou přináší nový rozměr chápání tohoto média. Posluchači klasického rádia znají pouze hlasy moderátorů. Reagovat na vysílání mohou pomocí telefonu nebo pošty, případně e-mailu nebo jiných komunikačních protokolů. Internetové rádio však nabízí moţnost zviditelnit moderátory uveřejněním jejich fotografií a uvedením jejich e-mailové adresy na svých webových stránkách. Webová kamera přenáší dění ve studiu, posluchač tak můţe moderátora vidět přímo při vysílání.
20
4. Srovnání historického vývoje komunitních rádií v USA a v Evropě Komunitní rádio bylo (a je) vnímáno jako alternativa, vymezující se vůči tradičním státním nebo komerčním stanicím. Historický vývoj rozhlasového trhu byl v Evropě jiný neţ ve Spojených státech. Proto také vznikla navzájem odlišná praxe - zejména, co se týče financování stanice a motivace posluchačů. Nejvýznamnější rozdíl je ten, ţe v Evropě veřejnoprávní sluţba předcházela komerční vysílání.
4.1 Vývoj v USA Ve Spojených státech tomu bylo naopak. Stejně jako ostatní odvětví podnikání - i rozhlas byl řízen „neviditelnou rukou trhu“ - zákonem nabídky a poptávky. První pokusy o veřejnoprávní vysílání se datují do roku 1967, kdy byla zaloţena Corporation for Public Broadcasting (CPB). Někdy v polovině sedmdesátých let se z něj začalo vydělovat komunitní rádio. Od veřejnoprávního vysílání se liší mírou lokálního zaměření, účastí dobrovolníků a patch-workovou strukturou programu - očekává, ţe posluchač bude poslouchat pořady selektivně, spíš neţ aby si naladil rádio v určitou hodinu.45 Přestoţe proběhly pokusy o financování prostřednictvím příspěvků státu, pro americká komunitní rádia zůstávají podstatným zdrojem příjmů příspěvky posluchačů. Ti platí určitý poplatek, podobně jako by si předplatili časopis - a podpoří tak program, o který mají zájem.46
45
Dunaway, D.: Community radio at the beginning of the 21st century, str. 95-99 První komunitní rozhlasová stanice - KPFA - byla založena v roce 1949 a dnes patří k největším americkým komunitním rádiím. Přestože její programový záběr je velmi široký a její vysílání pokrývá jednu třetinu Kalifornie, stále zůstává hrdě věrná principům komunitního vysílání - z velké části je financována z příspěvků posluchačů a většinu pracovní síly tvoří dobrovolníci. www.kpfa.org 46
21
4.2 Vývoj v Evropě V Evropě zakotvil model BBC - celostátní veřejnoprávní stanice, s širokým spektrem zaměření, která vysílá z hlavního města do zbytku země - jako jediné rozhlasové instituce. Monopol těchto stanic začaly narušovat aţ v 50tých a 60tých letech pirátské stanice47 - lodě kotvící na pobřeţí, „které vysílaly rokenrolovou hudbu, populární zábavní pořady a - světe div se! - reklamy, které byly v tehdejším éteru vzácné.“48 Z nich se vyvinula první komunitní rádia. Na rozdíl od Spojených států tu financování rádií pomocí příspěvků posluchačů nikdy nemělo úrodnou půdu. Dle Davida Dunawaye je to proto, ţe: „vyšší daně vedou posluchače k domnění, že komunitní rádio bude placené ze státních fondů.“ 49
4.3 Současná situace Komunitní rádia se v USA sdruţují v organizaci National Federation of Community Broadcasters (NFCB), kde je registrovaných 285 stanic.50 Skutečný počet však bude daleko vyšší. Seznam britských komunitních rádií na serveru www.ofcom.org.uk čítá 208 poloţek. 51 Dobré postavení mají komunitní rádia v Německu.52, ale i ve Francii, Dánsku a dalších zemích. Česká republika však za tímto trendem poměrně zaostává.
47
Pirátské vysílání je definováno svým nelegálním statutem. Dunaway, D.: Community radio at the beginning of the 21st century, str. 92 49 Tamtéž, str. 94 50 viz www.nfcb.org 51 Community radio stations. Dostupné z WWW: 52 Karlík, M. V Berlíně kvetou komunitní rádia. Dostupné z WWW: (30. 8. 2011) 48
22
5. Komunitní rádia v České republice 5.1 Počátky nezávislého vysílání - Rádio 1 Do listopadu 1989, v tehdejším Československu existovala pouze jedna, státní rozhlasová instituce - Československý rozhlas. Poté se objevily první pokusy prolomit monopol státu na rozhlasové vysílání. Klíčovou roli v těchto snahách hrála skupina mladých lidí, převáţně studentů, vedená zvukovým technikem Vladimírem Vintrem, pozdějším ředitelem Rádia 1. Neobešlo se to bez problémů. Kromě těch obvyklých, jako je nedostatek financí a vybavení, se musely pokusy o nezávislé vysílání potýkat s tím, ţe československá legislativa neměla pro jejich počínání ţádný legální statut. Zákon dával Československému rozhlasu výsadní právo k vysílání a vláda se v minulosti spíše zaobírala rušením zahraničního vysílání Hlasu Ameriky a Rádia Svobodná Evropa. V Čechách panoval hlad po hudbě, která byla aţ do Sametové revoluce zapovězená. Poté byly sice restrikce odstraněny, nicméně hudební formát zůstal stejný. Výše zmíněná skupinka mladých začala vysílat z místa bývalého Stalinova pomníku a pojmenovala svoji stanici Rádio Stalin. Pochopitelně šlo o pirátské, tedy ilegální vysílání. Poté co stanice odvysílala rozhovor s prezidentem Václavem Havlem a dostala se na titulní stránky novin, byl vydán nový zákon o rozhlasovém vysílání. Rádio, které konečně v roce 1991 dostalo vysílací licenci, se přejmenovalo na Rádio Ultra a poté na Rádio 1. Společně s ním dostalo licenci ještě osm komerčních stanic. 53 Byl vytvořen duální systém vysílání - kdy na jedné straně jsou veřejnoprávní stanice a na druhé straně komerční. Rádio 1 se od počátku stavělo někam mezi a profilovalo se spíš jako komunitní rádio, zaměřené na komunitu mladých lidí 53
Perkner, S.; Kent, B.: Radio Stalin to Radio One, str. 151 - 155
23
poslouchajících alternativní muziku. Ač svého času např. „hrálo důležitou roli v rozkvětu dance music“54 a alternativní kultury vůbec, postupem času se profilovalo stále více směrem ke komerci (připomíná typ Community-public radio, zmíněný v druhé kapitole). Ale jak poznamenává předseda občanského sdruţení Komunitní rádia Petr Salamon: „Rádio 1 má stále určitou komunitní atmosféru.“55 Proč tedy u nás není víc komunitních rádií? Jednoduše právní legislativa s nimi ani nepočítá. Udělování licencí pro vysílání stanovuje zákon 231/2001 sb. a rozhoduje o něm Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Ve výroční zprávě z roku 2007,se této problematice šířeji věnuje: „Vyloučeny z možnosti získat licenci nebo registraci tak nadále zůstávají subjekty typu občanských sdružení, veřejně prospěšných společností, veřejnoprávních korporací (např. vysokých škol) apod., u kterých je možné financování z veřejných zdrojů a které se zabývají např. podporou místní kultury a posilováním společenské soudržnosti v regionu nebo jde o vzdělávací či multikulturní programy.“56 To proto, ţe by u takových organizací mohly nastat problémy s vynutitelností případných sankcí.
5.2 Radio Proglas Jedinou skutečně komunitní stanicí, která má licenci na vysílání po vlnách FM (i v DVB-T, DVB-S a DAB57), je rádio Proglas. Je zapsaná v obchodním rejstříku, přesto však v pravém smyslu slova neobchoduje. Jak je to moţné? „…společnost využila jednoho odstavce [1] v jednom paragrafu [§56] [zákona 513/1991 sb.] obchodního zákoníku, který pamatuje na jisté situace. Jaké? Český právní řád totiž sice na jedné straně (zák. 231/2001 sb.) vyžaduje, aby společnost,
54
Kománková, J.: Beaty, Bigbeaty, Breakbeaty, str. 157 rozhovor s Petrem Salamonem na serveru radiotv.cz 13. 12. 2010, dostupné z WWW: <www.radiotv.cz/p_radio/vzniku-komunitnich-radii-brani-vysilaci-zakon> (30. 8. 2011) 56 Zpráva o stavu vysílání a činnosti Rady pro rozhlasové a televizní vysílání 2007 57 druhy digitálního vysílání - terestrické, satelitní, a digitální rozhlasové 55
24
provozující vysílání byla zapsaná (tedy i zapsatelná) do obchodního rejstříku, na druhé straně umožňuje založit obchodní společnost za jiným účelem, než je dosažení zisku.“58 Z toho Proglasu plyne jisté riziko, ţe se musí spolehnout na dary posluchačů, ale v současnosti je to jediný způsob, jak provozovat komunitní rádio jinak neţ pouze na internetu. Rádio Proglas vysílá pro křesťanskou komunitu. Největší podíl má katolická odnoţ křesťanství, ale snaţí se poskytovat vysílací čas všem církvím. Profiluje se jako rádio pro celou rodinu - věkové rozpětí cílového posluchače je co nejširší. Rádio nevysílá reklamy - 95% všech příjmů pochází z řad posluchačů - a zříká se závislosti na vlivných politických nebo ekonomických subjektech. Většina pracovníků stanice jsou profesionálové, ale stanice se nebrání přispěvatelům z řad dobrovolníků. Rádio vysílá kaţdý den a v jeho programové nabídce jsou jak hudební pořady, tak i pořady slovesné a zpravodajství. Rádio Proglas pokrývá svým signálem 30 - 60 % území republiky a jeho týdenní poslechovost se pohybuje mezi 80 000 - 110000 posluchači59.
5.3 Komunitní rádia v ČR vysílající pouze na internetu Nejschůdnější varianta, jak v současné době v České republice provozovat komunitní rádio je prostřednictvím internetového vysílání. „S účinností od 1. června 2010 se regulace vysílání prostřednictvím zvláštních přenosových systémů nevztahuje pouze na rozhlasové a převzaté rozhlasové vysílání. Dle nového ustanovení […] se za rozhlasové a převzaté rozhlasové vysílání nepovažuje šíření rozhlasových programů prostřednictvím přenosového systému, uvedeného v §12
58
www.proglas.cz/nekomercnost.html (30. 8. 2011) Týdenní poslechovost za první a druhý kvartál roku 2011 dle průzkumu RadioProjekt činila 94 000 posluchačů. Dostupné z WWW: <www.radiotv.cz/poslechovost> (30. 08. 2011) 59
25
odst. 3 písm c)“ 60 Na vysílání internetových televizí je uţ nutnost obdrţení licence vázána, pro internetová rádia to neplatí. V následující části své bakalářské práce se pokusím zmapovat komunitní stanice, které vysílají prostřednictvím internetu. Budou to AW rádio, Rádio ICM, Rádio Bomba, Rádio Kolej, Rádio R, Rádio Rota a Rádio Místo setkávání. V roce 2010 bylo zaloţeno občanské sdruţení Komunitní rádia o.s., jehoţ cílem je informovat veřejnost o problematice komunitních rádií, podporovat komunitní mediální projekty a pokoušet se o změnu současného legislativního rámce ve prospěch komunitních a neziskových rozhlasových stanic.61 To na svých webových stránkách obsahuje přehled komunitních stanic v ČR. Tento seznam byl kritériem výběru pro mou práci. Nejspíš nejde o úplný seznam všech komunitních stanic, to ani při povaze internetového média není moţné - kaţdý den můţe začít vysílat na internetu nová stanice. Jednak jde ale asi o nejúplnější výčet komunitních rádií u nás a zároveň obsahuje ty stanice, které se ke komunitním principům hlásí a rozumí jim, ty, které uţ nějakou dobu vysílají a o nichţ by se dalo říct, ţe mají určitou „tradici“. Do výčtu jsem nemohl zařadit rádia, která jsou čistě hudební - jejich vysílání spočívá pouze v přehrávání playlistu, a tudíţ se nedají povaţovat za komunitní (pouze jednostranná komunikace zabraňuje výraznější spoluúčasti posluchačů na vysílání). Také jsem nezařadil komunitní vysílání, která existují v rámci jiţ existujících veřejnoprávních nebo komerčních stanic. Těm se budu věnovat v předposlední kapitole. Čerpal jsem z materiálů, které jsou dostupné na webových stránkách rádií, z poslechu stanic a ze soukromých rozhovorů a korespondence s dramaturgy a programovými pracovníky.
60 61
Zpráva o činnosti Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, str. 33 Cíle sdružení. Dostupné z WWW: <www.komunitniradia.cz/o-nas/cile-sdružení/> (30. 8. 2011)
26
5.3.1 AW rádio Cílí na podobnou posluchačskou komunitu jako rádio Proglas - jde totiţ také o křesťanské rádio. Jiná je cílová věková skupina: mladí lidé ve věku 15-30 let. A jiný je také vlastník stanice: Církev adventistů sedmého dne (CASD). Ta také financuje provoz rádia - dle přehledu hospodaření za rok 200862 činí její příspěvek ročně přes 6 milionů korun. Vedlejší příjem stanice tvoří i příspěvky posluchačů. Díky tomu si můţe dovolit pětičlenný profesionální tým, přestoţe malý podíl mají i dobrovolníci z řad CASD. Stanice má jasně definovaný hudební formát Contemporary Christian music (Moderní křesťanská hudba), čímţ je v českém rozhlasovém prostředí unikátní. Rádio vysílá kaţdý den. Ţivé moderované vstupy zaberou 4 - 8 hodin vysílacího času, zbytek tvoří hudební proud. Kromě hudebních pořadů vysílá i zpravodajství, rozhovory, dokonce seriál na pokračování Radionovela Dědeček se vysílá uţ pátým rokem. Kromě ţivého vysílání nabízí i archiv ve formě podcastů s celkovou délkou přes 600 hodin. Podle ředitele stanice Bedřicha Jeteliny má rádio slouţit k odstranění hradby předsudků kolem křesťanství, seznamovat s křesťanskou hudbou a vytvářet náboţenské pořady pro mladé. Odhaduje počet posluchačů na 600 - 800 denně.
5.3.2 Rádio ICM Rádio ICM nabízí odlišnou koncepci komunitního rádia. Profiluje se jako neziskové médium a odmítá reklamu. Všech dvanáct pracovníků rádia jsou neplacení dobrovolníci, „pouze dostávají příspěvek na dopravu do studia, “ dodává Petr Prokeš - programový vedoucí stanice. Rádio bylo zaloţeno v roce 2004 v Českém Krumlově. Rádio ICM je jedno z pracovišť nízkoprahového a volnočasového klubu Bouda, které spadá pod Centrum pro pomoc dětem a mládeţi
62
Uzávěrka hospodaření (CASD) za rok 2008. Starší ani novější informace nejsou k dispozici.
27
o.p.s. 90% vysílání tvoří hudební pořady, hudební dramaturgie kolísá mezi rockovou a elektronickou hudbou. Zbytek vysílání tvoří pozvánky na kulturní akce, zpravodajství, rozhovory s místními známými osobnostmi a hudebníky. Rádio vysílá 6 dní v týdnu, délka ţivého vysílání kolísá mezi 1 aţ 8 hodinami. Archiv ani podcasty stanice nenabízí. Petr Prokeš definuje cíl stanice: „Poskytovat lokální a regionální informace o alternativní kultuře.“ Komunita, na kterou je rádio zaměřeno, je tedy definována spíše na základě geografické příbuznosti. Kromě toho se také rádio podílí na pořádání nejrůznějších kulturních akcí a koncertů. Rádio také udrţuje partnerský kontakt s podobnou rakouskou komunitní rádiovou stanicí Freies radio Freistadt. Kromě pořádání společných kulturních akcí jejich spolupráce zahrnuje i vzájemnou výměnu pořadů.
5.3.3 Rádio Rota Romské internetové Rádio Rota zahájilo své vysílání na podzim roku 2002, jako první takové rádio ve střední Evropě, a to sice ve třech jazykových mutacích – romské, české a anglické. V roce 2007 však z nedostatku finančních zdrojů přestalo vysílat. V současné době je stream rádia hluchý a na webu rádia funguje pouze archiv pořadů. Stavba rádia a technické vybavení byly financovány ze zdrojů z USA, dále obdrţelo dvě dotace Ministerstva kultury ČR. Rádio fungovalo pod záštitou sdruţení Dţeno. Posluchači se na financování rádia nepodíleli. Primárně bylo vysílání určeno pro Romy, ale nejen pro ně – podíl romštiny a češtiny ve vysílání byl zhruba 40:60. Cílem rádia bylo poskytovat prostor pro tvorbu romských autorů, objektivně prezentovat romskou národnostní menšinu v ČR a kriticky reflektovat události, které měly na romskou menšinu dopad. Stanice se ve velké míře věnovala romské literatuře, ve vysílání měly prostor i pořady 28
zábavné o zdraví nebo astrologii. Záznamy pořadů jsou uchovány v archivu. Bývalá šéfredaktorka rádia Iveta Demeterová odhaduje, ţe rádio mělo asi 500 000 posluchačů měsíčně, a to i v zahraničí.
5.3.4 Rádio Místo setkávání (MISE) Vzniklo v druhé půli roku 2008. Soustředí se na témata jako ekologie, alternativní medicína, esoterika apod. Nejdříve se snaţilo vytvářet vlastní slovesné pořady: pohádky pro děti, přednášky, meditace, rozhovory, diskuze, ale stanice postupně upadala. V současné době nevysílá ţivě, jen jako hudební proud duchovní etnické a klasické hudby. K dispozici je také archiv, kde jsou dostupné některé dříve odvysílané pořady. Majitel rádia, občanské sdruţení Místo setkávání, přiznává, ţe nemá peníze na provoz rádia - potřebuje minimálně sedm tisíc korun měsíčně. Snaţí se je sehnat z darů posluchačů, dokonce nabízí i placenou reklamu.
5.3.5. Rádio Bomba Mateřskou institucí dalšího z rádií je Západočeská univerzita v Plzni, tudíţ jej můţeme zařadit mezi tzv. studentská rádia. Tato rádia mají řadu společných charakteristik: 1. Vysílání zabezpečují studenti sami (takţe odpadá moţnost profesionalizace). 2. Financuje je mateřská instituce, v tomto případě škola. Tzn., ţe nevysílají reklamu ani nepotřebují příspěvky posluchačů. 3. Fungují zejména pro lokální komunitu, která je ohraničena rozlohou univerzitního města (v případě vysílání po intranetu63 dokonce technicky omezena pouze na školní síť - ve školní budově).
63
Intranet je přístupný pouze z vnitřní sítě, ne zvnějšku přes protokol www.
29
4. Jejich hudební dramaturgie je různorodá - aby uspokojila všechny studenty. Často taková rádia slouţí výuce - studentům mediálních oborů, ţurnalistiky apod. Studenti při tvorbě programu studentského rádia mohou získat praxi s vysíláním, neţ začnou pracovat na profesionální stanici. Na rádiu Bomba studenti připravují vlastní diskusní pořad Dioné. Rádio Bomba funguje uţ delší dobu, ale jako internetové rádio teprve od roku 2008, předtím vysílalo na intranetu. Vysílá kaţdý den, ţivé vysílání tvoří 4-8 hodin. Jindy běţí pouze hudební proud. Podílí se na něm 17 studentů.
5.3.6 Rádio Kolej Je ze zkoumaných stanic nejstarší, začalo vysílat uţ v roce 1997, ale dlouhou dobu vysílalo pouze po školním intranetu. Internetové vysílání stanice zavedla aţ v roce 2010. V současné době se na rádiu podílí 11 studentů. Je financováno z příspěvků školy, dalších organizací a také z vlastní kapsy. Přestoţe vysílá uţ tak dlouho, nemá příliš velkou posluchačskou základnu. Ředitel rádia Jakub Larysz odhaduje, ţe si rádio naladí denně zhruba 10 posluchačů, nejvíce během ţivě moderovaných pořadů od 19 do 22 hodin. Stanice nemá přesně vymezený cíl. Snaţí se být obecně alternativou k ostatním rádiím. Ţivě vysílá čtyři dny v týdnu, pouze hudební pořady.
5.3.7. Rádio R Rádio R zahájilo zkušební vysílání na Katedře mediálních studií a ţurnalistiky na Masarykově univerzitě v polovině roku 2008. Na začátku ho tvořili pouze čtyři studenti, dnes se počet studentů, kteří se na rádiu podílejí, rovná zhruba
30
třiceti. Navazuje na dříve existující komunitní Rádio Student, které vysílalo v pásmu VKV. Rádio Student získalo licenci k vysílání v roce 2004, a vysílalo na území Brna, jeho majitelé ale plánovali rozšíření terestrického vysílání i do Olomouce a do Zlína. „Program Rádia Student byl postavem na větším podílu mluveného slova, než je u běžných komerčních rádií obvyklé, a odpovídal poměru 1:3, kdy 1 díl připadal na mluvené slovo a 3 díly na hudební produkci.“64 Za dva roky přicházejí finanční problémy a do hry vstupuje investor zvenčí. Za další rok uţ dochází ke změně programového schématu a zaměření stanice. Rádio Student se 15. září 2007 proměňuje v komerční Freeradio, zaměřené na populární hudbu s podílem mluveného slova 12% na hodinu ţivého vysílání. Rádio R vysílá ve všední dny aţ 14 hodin ţivého vysílání, o víkendu však kromě jednoho pořadu nevysílá. Vysílání se dělí na lichý a sudý týden, takţe většina pořadů jsou čtrnáctideníky. Dopoledne bývá moderovaný blok, odpoledne a večer potom specializované pořady, nejčastěji hudební, ale i publicistika, diskuze, rozhovory, reportáţe. Některé z pořadů cílí na nějakou konkrétní komunitu, např. Duhová vlna - queer, Elišky - ekologové, Sar oda dikhav me - Romové. Rádio se nebrání ani experimentům - Noční spektrum - vysílání pro staré počítače ZX spectrum, které dovedou převést vysílání na obraz. Čas od času se objevují také rozhlasové hry, a dokonce i erotické vysílání. Na začátku roku 2009 provedlo Rádio R výzkum pro interní potřeby, ve kterém většina respondentů uvedla, ţe rádio neposlouchá kvůli hudbě, ale kvůli konkrétním pořadům. Poslechovost můţe být exkluzivně vázána na jeden konkrétní pořad, a tak můţe kolem sebe vytvářet komunitu posluchačů v rámci jiné komunity.
64
Šebestová, Z.: Alternative sound, str.13
31
5.4 Další komunitní rádia 5.4.1. Rádio Akropolis V současnosti nemá Praha své vlastní studentské rádio, ale nebylo to tak vţdy. Pro historický vývoj komunitního vysílání u nás je Rádio Akropolis důleţité přinejmenším stejně jako Rádio Student. Rádio Strahov vzniklo v roce 1992 jako kolejní rozhlas ČVUT (vysílá pouze lokálně, po drátě), coţ nebylo vzhledem k vysokému stáří a poruchovosti rozvodů úplně ideální. Od roku 2000 vysílalo na intranetu, od jara 2001 do celého internetu. 21. ledna přesunulo svoje vysílání do paláce Akropolis, kde zahájilo vysílání pod novým názvem. V té době se rozešlo se svým dosavadním partnerem ČVUT, novým partnerem se záhy stala Česká zemědělská univerzita. Zástupci rádia dvakrát ţádali o přidělení frekvence v rámci výběrového řízení o praţské frekvence, nikdy však neuspěli. Uchýlili se tedy k vysílání prostřednictvím kabelové televize. To jim přinášelo problémy, investor měl zájem pouze o terestrické vysílání, a tak se rozhodli financovat rádio z grantových prostředků. Provoz plnoformátové stanice však byl příliš finančně náročný, a tak v roce 2008 po šesti letech Rádio Akropolis přestalo vysílat.
5.4.2. Rádio R (terestrické rádio) Nemá nic společného se studentským rádiem R, které vysílá po internetu. Jeho majitelem je Ing. František Krpenský, který vyuţil toho, ţe můţe získat licenci na terestrické vysílání jako fyzická osoba. Rádio vysílá folkovou hudbu pro mikroregion Rokycany (odtud Rádio R). Financováno je z reklamy.
5.5 Shrnutí
32
1. Česká republika nezaostává za evropským trendem - z příspěvků posluchačů jsou financována pouze dvě rádia, přičemţ Rádiu Místo setkávání se to příliš nedaří. Daleko častější je financování prostřednictvím některé instituce, případně z grantů. 2. Stanice vysílající na internetu jsou nejčastěji koncipovány jako nízkonákladové. Málokterá si můţe dovolit profesionální zaměstnance. To s sebou ale nese výhodu větší autenticity - amatéři se rekrutují z řad posluchačů. 3. Zvukový archiv můţe být hodnotným doplňkem k vysílání. A to zejména v případě, ţe rádio uţ ţivě nevysílá, jeho činnost byla pozastavena nebo zrušena. Stanice aţ na výjimky příliš nepouţívají podcasty, coţ je ale trend týkající se České republiky obecně.65 4. Ptal jsem se respondentů, jaká by měl přechod na terestrické vysílání negativa. Všichni shodně odpověděli, ţe by to bylo příliš drahé. Zdá se, ţe internetová platforma komunitním rádiím u nás vyhovuje. Nemusejí se příliš starat o finanční zajištění a mohou se svými posluchači daleko lépe komunikovat. 5. Malý podíl reklamy ve vysílání stanic s tím částečně souvisí. Pro zadavatele není internetové vysílání atraktivní, jak nám dokazuje příklad Rádia Akropolis. 6. Pro Rádio Rota bylo kromě finanční stránky internetové vysílání důleţité v tom, ţe mohlo oslovit romskou komunitu i v zahraničí, kde podobné stanice třeba chyběly. 7. Srovnání stanic viz. Příloha 1.
65
Handl, J.: Podcasting je v USA hitem, u nás zábavou hračičků. Dostupné z WWW: <www.lupa.cz/clanky/podcasting-je-v-usa-hitem-u-nas-zabavou-hracicku> (30. 8. 2011)
33
6. Komunitní principy a praktiky ve veřejnoprávním a komerčním vysílání S trochou nadsázky lze říci, ţe kaţdé rádio kolem sebe vytváří komunitu posluchačskou komunitu. Po jisté době si posluchač vypěstuje k rádiu citovou vazbu, těší se na příští vysílání pořadu, vysílání zasáhne do jeho ţivota. A tak sedne ke stolu a napíše dopis „do rádia“. Můţe být pochvalný, konstruktivní, nebo úplně od věci, ale je to první krůček participace posluchače na vysílání. Protoţe komunikace uţ najednou neprobíhá jen jedním směrem - z vysílače k přijímači. Rodí se dialog. A posluchači svými ohlasy mohou ovlivňovat podobu vysílání. Je to aktivní komunikace, která, jak jsem uvedl v druhé kapitole, je pro komunitu příznačná. Posluchači však mohou podobu vysílání ovlivňovat i pasivně - kdyţ si přijímač prostě nezapnou, a pořad nikdo neposlouchá, bude příště nahrazen jiným pořadem. Nicméně v takovém případě nemůţeme mluvit o komunikaci. Participace komunity na vysílání je zásadním znakem komunitního média, kterým se liší od ostatních typů vysílání. Zároveň je principem, který by mohl být uplatněn i v ostatních typech vysílání. Pokud by se totiţ posluchač jako člen posluchačské komunity nějak účastnil vysílání, jeho aktivní zapojení by mu umoţnilo vnímat sdělení pozorněji neţ jako pasivnímu konzumentovi. Tyto dva znaky - vytváření komunity posluchačů a participace posluchačů na vysílání - lze sledovat i v ostatních typech vysílání.
6.1 Vysílání pro komunity v rámci Českého rozhlasu „Český rozhlas usiluje o to, aby maximum posluchačů našlo v rozhlasovém vysílání témata, která je zajímají. Z celku svého programu nevylučuje žádnou skupinu obyvatel nebo téma takové skupině vlastní. Současně však ve své 34
programové skladbě klade i důraz na čas pro menšinové žánry a témata…“66 Zásadní rozpor spočívá mezi snahou zaujmout maximum posluchačů a zároveň uspokojit i minoritního posluchače. Vyváţenost vysílání, tak aby se dostalo na všechny, je kompromis. David Dunaway namítá: „Opravdu potřebujeme mít každý kanál vyvážený; nebo je daleko logičtější hledat vyváženost na různých frekvencích?“ Zastává se tak malých komunitních stanic, kterých je mnoho a mají jasně vymezený záměr, namísto jedné, centrální, celostátní instituce, která se snaţí zavděčit kaţdému.
6.1.1 Vysílání Českého rozhlasu pro menšiny Zákon č. 231/2001 Sb. O provozování rozhlasového a televizního vysílání, stanovuje povinnost zařazovat do vysílání i pořady pro národnostní či jiné menšiny. „Provozovatel vysílání ze zákona je povinen sestavovat programovou skladbu tak, aby ve svém vysílání poskytoval vyváženou nabídku pro všechny obyvatele se zřetelem na jejich věk, pohlaví, barvu pleti, víru, náboženství, politické či jiné smýšlení, národnostní, etnický nebo sociální původ a příslušnost k menšině.“67 Zákon č. 484/1991 Sb. O Českém rozhlasu stanovuje Českému rozhlasu povinnost „...rozvíjet kulturní identitu […] národnostních a etnických menšin.“68 O tvorbu pořadů pro národnostní menšiny se stará Redakce vysílání pro menšiny, která zásobuje stanici ČRo 1 Radioţurnál a regionální stanice pořady, určenými menšinám. Rozsah i programový okruh vysílání pro jednotlivé menšiny vycházejí z konkrétních potřeb a rozmístění menšin. K největším patří romská a slovenská, které ţijí rozptýleně po celé České republice, proto pro ně vysílá celoplošně ČRo 1 a také většina regionálních stanic. Slovákům je určen
66
Kodex českého rozhlasu, čl.2.4 Zákon č. 231/2001 Sb., část pátá Hlava I. §31 odst. 4 68 Zákon č. 484/1991 Sb., §2 67
35
pořad Stretnutie jednou týdně v hodinové verzi na Radioţurnálu a dvakrát týdně v patnáctiminutové verzi na regionálních stanicích. Romské vysílání existuje na Českém rozhlase uţ od roku 1992. V současnosti vysílá pořad O Roma vakeren69, také v hodinových a patnáctiminutových verzích. Pořad nemá s Rádiem Rota mnoho společného, není myšlen jako jeho náhrada. Přesto je jeho formát docela podobný – zabývá se romským jazykem, literaturou, kulturou, přináší informace ze ţivota Romů, apod. Je však přizpůsoben vysílání veřejnoprávní stanice – vysílá česky (romština je ve vysílání přetlumočena) a klade větší důraz na hudbu, aby zaujal i neromského posluchače. ČRo Plzeň navíc vysílá i týdeník Sousedé pro tamější početnou německou menšinu. Německé vysílání má i ČRo České Budějovice. ČRo Hradec Králové zase vysílá Radio slucham – magazín pro polskou menšinu. Stanice ČRo Regina by se údajně měla věnovat menšinám ve zvýšené míře, kaţdý všední den zařazuje zpravodajskou relaci v angličtině, němčině a ruštině. Bohuţel dosah terestrického vysílání této stanice pokrývá pouze Prahu a blízké okolí. Zde můţe být simultánní internetové vysílání způsobem, jak zajistit vysílání těm příslušníkům menšiny, kteří neţijí v tomto regionu.
6.1 Regionální stanice „Regionální vysílání je úspěšnější, jestliže se snaží i geograficky přiblížit svému regionálnímu posluchači, jestliže mu poskytuje lokálně blízké informace a témata. Sociologické průzkumy i zkušenosti, získané např. v rámci Evropské vysílací
69
Čili „Romové hovoří“
36
unie (EBU) ukazují, že čím má posluchač ke svému regionálnímu rádiu blíže, tím pevnější racionální i emocionální vazby si k němu vytváří.“70 Pokud budeme definovat komunitu podle jejího geografického umístění, můţeme na regionální vysílání Českého rozhlasu pohlíţet jako na jistou formu komunitního vysílání. Tím, ţe se nesnaţí zacílit na co nejširší skupinu, ale pouze určitou přesně vymezenou, podporuje znak komunitního vysílání, který definoval David Dunaway jako „degree of local origination“.71 „Základním úkolem regionální stanice je zpravodajství a publicistika s maximálním důrazem na místní dění (o regionu a pro region) při zachování vysílání pro minority a pořadů spoluvytvářejících kulturní identitu obyvatel regionu.“72 Regionální stanice se nejrůznějšími způsoby podílejí na rozvoji kultury v regionu, tím splňují znak „sluţba komunitě“. Obecně se ale dá říct, ţe přímá návaznost na cílovou komunitu a participace na vysílání je u komunitních stanic větší, neboť nejsou zatěţovány legislativou a nároky, které klade na vysílání. V některých případech se však rozdíly mohou stírat.
6.2 Participace posluchačů „nekomunitních“ stanic na vysílání Ze zapojení posluchačů do vysílání mohou těţit i soukromé a veřejnoprávní stanice - pozorný, zúčastněný divák nepřepíná, ani neodchází od přijímače. Mnohé stanice dávají divákům moţnost zaznít ve vysílání - a to nejčastěji prostřednictvím telefonu nebo SMS zpráv. Kupříkladu stanice Frekvence 1 zakládá svoje zpravodajství o počasí pouze na zprávách posluchačů. Ti prostřednictvím SMS zpráv oznamují ve vysílání, jaké je právě u nich počasí. Tak stanice jednak umoţní 70
Oweyssi, R.: Koncepce regionálního vysílání Českého rozhlasu, Dostupné z WWW: www.rozhlas.cz/rada/zprava/_zprava/89332 (30. 8. 2011) 71 volně přeloženo jako „lokální základ“; Dunaway, D., Community radio at the beginning of the 21st century, str. 97 72 Oweyssi, R.: Koncepce regionálního vysílání Českého rozhlasu, Dostupné z WWW: www.rozhlas.cz/rada/zprava/_zprava/89332 (30. 8. 2011)
37
posluchačům, aby se zapojili, a také si ušetří práci se sháněním relevantních dat. Paradoxně takové zpravodajství můţe působit hodnověrněji - vytváří dojem, ţe někdo na tom místě skutečně je (a vidí, jaké je počasí), přestoţe si tuto informaci nemůţeme nijak ověřit. Stejná stanice vysílá moderované diskusní pořady (např. Sportbar, BabyBoom, aj.), kde moderátor určí téma a vyzve posluchače, aby mu napsali vlastní názor. Jejich zprávy potom tlumočí do vysílání. Vzniká tak jakási rozhlasová obdoba internetového fóra. Stanici Frekvence 1 jsem pouţil jen jako příklad, praxe mnoha jiných stanic (soukromých i veřejnoprávních) je podobná a je třeba říci, ţe je to pro obě strany výhodné. Posluchači dostanou svůj podíl ve vysílání a mohou si ho sami upravit k obrazu svému. Vedení stanice zase ušetří lidské zdroje.
38
7. Internet v Českém rozhlase První pokus o vyuţití internetu v Českém rozhlase proběhl 1. listopadu 1994, kdy zahraniční vysílání spustilo na protokolu gopher73 zprávy v angličtině. Tehdy šlo pouze o textovou sluţbu, na první ţivé zvukové vysílání jsme si museli počkat do roku 1997. Rok poté byly spuštěny české webové stránky v doméně rozhlas.cz. Archiv pořadů pod názvem Rádio na přání (on-demand sluţba) byl zprovozněn v roce 2004, podcasting začal být nabízen o rok později. V současné době Český rozhlas nabízí streaming všech celoplošných, regionálních i specializovaných stanic, moţnost stáhnout si vybrané publicistické pořady a po vzoru BBC jsou jako on-demand sluţba poskytována na omezenou dobu i literárně-dramatická díla. Vyuţívá sociálních sítí facebook.com a twitter.com a provozuje jedno čistě internetové rádio, dvanáct tematických webů a osm kanálů na youtube.com. 74
7.1 Sociální sítě v Českém rozhlase Český rozhlas vyuţívá sociální sítě uţ od roku 2008. V současnosti má kaţdá stanice vlastní profil na facebooku, o který se pečlivě stará. Bohuţel jej zpravidla pouţívá jen dvěma způsoby: pro pozvánky k poslechu a jako zpravodajský kanál. Taková komunikace je pouze jednosměrná - posluchač nemůţe na tyto informace reagovat ani nedostává informace navíc. Druhou moţností je nabízet přidanou hodnotu k vysílání. Řada stanic poskytuje ke svým pořadům i několik fotek z průběhu natáčení. Posluchač tak dostává jak informaci zvukovou tak i obrazovou. V neposlední řadě fotografie
73
dnes už nepoužívaný předchůdce protokolu WWW Historie internetových aktivit ČRo, Dostupné z WWW: <www.rozhlas.cz/internet/portal/_zprava/897075> (30. 8. 2011) 74
39
mohou slouţit jako důkaz, ţe reportér byl skutečně na místě dění. Při vyspělosti dnešní nahrávací techniky by se totiţ celá reportáţ mohla odehrát i ve studiu. Fotografie pořadu dodávají punc reality.
7.2 Tematické weby ČRo Od roku 2010 nabízí webový server www.rozhlas.cz tzv. tematické weby. „Nový systém umožňuje třídit a automaticky promítat rozhlasové pořady a příspěvky ze stanic také na tematické weby.“75 Těch je celkem 12: Edituje je redakce ČRo Internet, která nenáleţí ţádnému ze studií. Veškeré příspěvky, ať uţ zvukové, či textové, které se týkají některého tématu, se automaticky zařazují do příslušných kategorií.
7.2.1 Internetové rádio ČRo Jazz Ač má stejně jako komunitní stanice dost úzce vyhraněné zaměření současná evropská jazzová hudba, lze je za komunitní rádio povaţovat jen stěţí. Především jeho vysílání tvoří pouze hudební proud, přerušovaný jingly a pozvánkami. Na takovém vysílání se nedá participovat víc neţ poslechem. Necílí na comunity of interest, ale na mnoţinu lidí, kteří mají podobný zájem – komunita musí být aktivní, aby byla naplněna její definice. Poslech hudebního proudu však k ţádné aktivitě, která by zpětně ovlivňovala vysílání nevede. ČRo Jazz se tváří jako nová rozhlasová stanice, ve skutečnosti je však pouze tématickou kapitolou na webu, která dostala do vínku i playlist.76
7.3. rAdioCUSTICA
75
Rozhlas.cz zcela v novém. Dostupné z WWW: http://www.rozhlas.cz/informace/press/_zprava/rozhlascz-zcela-v-novem—799801 (30. 8. 2011)
40
Projekt rAdioCUSTICA můţe být zajímavým příkladem, jak komunitní praxe dokáţe existovat i v rámci veřejnoprávní instituce. „Jedná se o intermediální projekt ČRo3 - stanice Vltava, realizovaný ve spolupráci s Produkčním centrem ČRo. Tento portál je zaměřený na aktuální tvorbu současných umělců radioartu, tj. mediálně podmíněných akustických forem umění, novým experimentálním způsobem reagujících na současné možnosti rozhlasové výpovědi.“77 Skupina zvukových experimentátorů kolem Michala Rataje tvoří community of interest. rAdioCUSTICA je prostor, jak uvnitř komunity komunikovat. A aktivní komunikace je jedním z dalších znaků fungující komunity. Experimentální scéna je pro internet jako stvořená. Na rozdíl od terestrického vysílání si můţe dovolit zůstat nezávislá. Jasná vyhraněnost bude přitahovat ty, kteří mají o problematiku zájem. Web má úzkou návaznost na pořad Radioateliér, vysílaný na ČRo 3 - stanice Vltava. Kromě toho ale neposkytuje ţivé nebo streamované vysílání. Celý archiv je nabízený ke staţení, ale nepráší se na něj, kaţdý měsíc se premiérují nové a nové kompozice. Participační aspekt komunitního rádia je na webu rAdioCUSTICA zastoupen i v interaktivní formě. „Jedná se o soutěž Kompozitor, která nabízí všem návštěvníkům těchto webových stránek možnost zapojit se do stejnojmenné soutěže. Ta je založena právě na zvukovém experimentování, skrze zvukový archiv ukázek, který zde může stáhnout do svého počítače a skrze zvukové programy a vlastní fantazii i um se zapojit do veřejné soutěže, jejíž nejlepší výsledky jsou potom také v rámci PremEdice Radioateliéru odvysílány.“78 To, ţe posluchači jsou protagonisty vysílání, je tu naplněno v maximální moţné míře. Z posluchače se
77 78
Jurman, M.: Zvukové umělecké experimenty v českém rozhlasovém vysílání, str. 85 Tamtéž, str. 86
41
stává tvůrce, z tvůrce posluchač. Navíc maximálně vyuţívá internetu, jako interaktivního média. Splňuje komunitní definici i v případě neziskovosti - tvůrci své pořady poskytují dobrovolně. Co je tedy jejich motivací? Bruce Girard uţ na to odpověděl: „Podporovat rozvoj komunity.“79 rAdioCUSTICA dokazuje, ţe komunitní rádio nepotřebuje ţivé vysílání k tomu, aby naplnilo „definici“ komunity takřka beze zbytku.
79
Bruce Girard: What is Community media?
42
8. Závěr Scéna českých komunitních internetových rádií, kterou jsem se v práci pokusil nastínit, vypovídá o tom, ţe existuje alternativa k tradičním typům rozhlasových médií v Česku. Vzhledem k velké tradici duálního systému vysílání, se však „třetí sektor“ začleňuje do českého éteru s obtíţemi. Současná právní legislativa neumoţňuje vznik komunitního rádia, které by vysílalo jinak neţ po internetu, protoţe licenci k vysílání nelze udělit neziskové organizaci. Výjimky, které existují (rádio Proglas, které vlastní nezisková obchodní společnost a terestrické Rádio R, které vlastní fyzická osoba), nejspíš výjimkami i zůstanou. Neproniknutelnost právního systému totiţ svědčí komunitním rádiím, která se rozhodnou vysílat po internetu. Nesrovnatelně menší finanční náklady a větší dostupnost mnoha posluchačům mohou převáţit to, ţe internetové rádio nemá takovou „prestiţ“, s čímţ souvisí i neochota inzerentů zadávat internetovým stanicím reklamu. Internetovým rádiím to můţe být i ku prospěchu, neboť jejich nezávislost není ohroţována poţadavky inzerentů a mohou se tak soustředit na svůj cíl: rozvoj komunity, pro kterou vysílají. Tradičním stanicím mohou komunitní rádia konkurovat pestrostí svého zaměření, větší mírou osobitosti a originality, moţností zaměřit obsah na menšinovou cílovou skupinu. Za nejdůleţitější výhodu povaţuji vyšší míru interaktivity a moţnost participace posluchačů na vysílání. Komunitní stanice však nejsou jediné, které tyto principy pouţívají. V této práci jsem popsal příklady, jakým se praktiky veřejnoprávních a komerčních stanic podobají praktikám komunitních rádií. Rozdíly mezi nimi se stírají ještě více s pouţitím internetu. V úvodu jsem zmínil, ţe motivací mi byla neprobádanost tématu a malé povědomí o komunitních rádiích. Povědomím není myšleno jen povědomí 43
posluchačů – vţdyť nejposlouchanější komunitní rádio u nás si naladí 94 000 posluchačů za týden. Komunitní rádio nabízí moţnost se podílet na vysílání a přizpůsobit si ho k obrazu svému. Komunitní rádia nabízejí pluralitu názorů a moţnost vybrat si z ní ten vlastní. Je důleţité pochopit, co komunitní rádia nabízejí, abychom je mohli začít uţívat. Problematika tedy probádána byla. Uvidíme, jestli se povědomí o komunitních rádiích zlepší.
44
Použité a citované zdroje: Tištěné publikace a periodika: Velký sociologický slovník. Vyd. 1. . Praha : Karolinum, 1996. 747 s. Beaty, bigbeaty, breakbeaty. Tomáš Weiss. Praha : Maťa a DharmaGaia, 1998. 324 s. BARTOŠEK, Jaroslav. Tlak profese. Naše řeč. 2002, 85, 2, s. . GEIST, Bohumil. Sociologický slovník. Praha : Victoria publishing, 1992. 647 s. HVÍŢĎALA, Karel. Moc a nemoc médií. Praha : Dokořán, 2003. Základní pojmy a struktura veřejnoprávní instituce, s. 268. JANDOUREK, Jan. Scoiologický slovník. Vyd. 2. . Praha : Portál, 2007. 285 s. JURMAN, Michal. Zvukové umělecké experimenty v českém rozhlasovém vysílání. Brno : Janáčkova akademie múzickch umění, Divadelní fakulta, ateliér Rozhlasové a televizní dramaturgie, 2008. 142 s. SPENCER, Metta. Foundations of modern scoiology. 4th canadian ed. . Scarborough, Ontario : Prentice-Hall Canada, 1985. 637 s. TÖNNIES, Ferdinand. Gemeinschaft und Gesellschaft. 8. verbesserte Aufl. Leipzig : H. Buske, 1935. 258 s.
Publikace a periodika dostupná na internetu: A Passion for Radio : Radio Waves and Community [online]. Bruce Girard. [s.l.] : [s.n.], 2001 [cit. 2011-08-30]. Dostupné z WWW: . Community Radio: Its Impact and Challenges to its Development : Working Group Report [online]. [s.l.] : Center for International Media Assistance, 2007-10-9 [cit. 2011-08-30]. Dostupné z WWW: < http://www.ned.org/cima/CIMA-Community_RadioWorking_Group_Report.pdf >.
45
NCA GUIDELINES FOR THE ESTABLISHMENT AND OPERATION OF COMMUNITY RADIO STATIONS [online]. [s.l.] : [s.n.], 200? [cit. 2011-08-30]. Dostupné z WWW: . DUNAWAY, David. Community radio at the beginning of the 21st century. Community Media: Theory and Practice [online]. 1998, vol. 5, [cit. 2011-08-30]. s. 91-103. Dostupný z WWW: < http://www.javnost-thepublic.org/media/datoteke/1998-2-dunaway.pdf >. FRASER, Colin; RESTREPO ESTRADA, Sonia. Community radio handbook [online]. Paris : UNESCO, 2001 [cit. 2011-08-30]. Dostupné z WWW: . GIRARD, Bruce. 14 definitions of community radio [online]. [s.l.] : [s.n.], 2007-04-09 [cit. 2011-08-30]. Dostupné z WWW: < http://man.comunica.org/archives/102 >. GIRARD, Bruce. Community radio, new technologies and policy: enough watching, it’s time for doing [online]. [s.l.] : [s.n.], 2007-10-03 [cit. 2011-08-31]. Dostupné z WWW: . GIRARD, Bruce, et al. Empowering radio [online]. [s.l.] : [s.n.], June 2007 [cit. 2011-0830]. Dostupné z WWW: < http://comunica.org/pubs/cr5cs.pdf >. GIRARD, Bruce. The one to watch : Radio, New ICTs and Interactivity [online]. Rome : FAO, 2003 [cit. 2011-08-30]. Dostupné z WWW: . GIRARD, Bruce. What is community media? [online]. [s.l.] : [s.n.], 2007-04-09 [cit. 201108-30]. Dostupné z WWW: < http://man.comunica.org/archives/101 >. HORRIGAN, John B. Online Communities : Networks that nurture long-distance [online]. Washington : Pew Internet & American Life Project, 2001-10-31 [cit. 2011-08-30]. Dostupné z WWW: < http://www.pewinternet.org/~/media/Files/Reports/2001/PIP_Communities_Report.pdf.pdf >. KOZAMERNIK, Franz; MULLANE, Michael. An introduction to internet radio [online]. [s.l.] : EBU, 2005-10-26 [cit. 2011-08-30]. Dostupné z WWW: .
46
LENSKY, Joe; ROSE, Bill. The Infinite Dial 2008: [online]. [s.l.] : Arbitron, 2008 [cit. 2011-08-30]. Dostupné z WWW: . MTIMDE, Lumko, et al. What is community radio? : A RESOURCE GUIDE [online]. [s.l.] : AMARC Africa and Panos Southern Africa, 1998 [cit. 2011-08-30]. Dostupné z WWW: < http://www.amarc.org/documents/manuals/What_is_CR_english.pdf >. PERKNER, Stanislav; KENT, Barbara. A Passion for Radio [online]. [s.l.] : [s.n.], 2001 [cit. 2011-08-30]. Radio Stalin to Radio One, s.150-155. Dostupné z WWW: . SAKOLSKYY, Ron. Seizing the airwaves : a free radio handbook [online]. Edinburgh, Scotland : AK Press, 1998 [cit. 2011-08-30]. Dostupné z WWW: . SOBERS, Shawn. What is the definition of Community Media? [online]. [s.l.] : University of the West of England, 2005 [cit. 2011-08-30]. Dostupné z WWW: . WHITE, Nancy. How Some Folks Have Tried to Describe Community [online]. [s.l.] : [s.n.], April 2005 [cit. 2011-08-30]. Dostupné z WWW: .
Diplomové práce: ŠEBESTOVÁ, Zuzana. Alternative sound - rozhlasová reportáž. Brno, 2008. 69 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, Katedra mediálních studií a ţurnalistiky. KRUPOVÁ, Barbora. Internetové rozhlasové stanice v ČR. [s.l.], 2005. 58 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a ţurnalistiky, Katedra ţurnalistiky. [cit. 2011-08-30]. Dostupné z WWW: .
Webové stránky rádií a organizací zabývajících se komunitními rádii: 47
www.radior.cz www.radioicm.cz www.awradio.cz www.proglas.cz www.radiorota.cz www.radiobomba.zcu.cz www.rk.vsb.cz www.radiomistosetkavani.wbs.cz www.rradio.cz www.rozhlas.cz www.rozhlas.cz/radiocustica
www.amarc.org www.komunitniradia.cz www.communica.org www.pewinternet.org www.nfcb.org www.ofcom.org.uk
Internetové články a periodika: KRČMÁŘ, Petr: Vše podstatné o RSS. 14. 9. 2006. [cit. 2011-08-30]. Dostupné z WWW: <www.root.cz/clanky/vse-podstatne-o-rss> . HANDL, Jan: Podcasting je v USA hitem, u nás jen zábavou hračičků. 9. 2. 2008. [cit. 2011-08-30]. Dostupné z WWW: <www.lupa.cz/clanky/podcasting-je-v-usa-hitem-u-naszabavou-hracicku> .
48
KARLÍK, Martin. V Berlíně kvetou komunitní rádia. 3. 1. 2008 [cit. 2011-08-30]. Dostupné z WWW: .
Rozhlasové pořady: CEPL, Vojtěch; HVÍŢĎALA, Karel: Soukromá a veřejnoprávní média in Člověk a demokracie, ČRo 6, 26. květen 2007, [cit. 2011-08-30]. Záznam pořadu dostupný online: .
Oficiální dokumenty: Zpráva o činnosti rady pro rozhlasové a televizní vysílání a o stavu v oblasti rozhlasového a televizního vysílání a v oblasti poskytování audiovizuálních Mediálních služeb na vyžádání za rok 2010. [cit. 2011-08-30]. Dostupné z WWW: . Zpráva o stavu vysílání a činnosti Rady pro rozhlasové a televizní vysílání 2007. [cit. 201108-30]. Dostupné z WWW: < www.rrtv.cz/cz/files/zpravy/VZzprava_2007.pdf>. European Parliament resolution of 25 September 2008 on Community Media in Europe. [cit. 2011-08-30]. Dostupné z WWW: . Česko. Zákon č. 231 ze dne 17. května 2001 o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů. In Sbírka zákonů České republiky. 2001. Česko (Československo). Zákon č. 484 České národní rady ze dne 7. Listopadu 1991 o Českém rozhlasu. In Sbírka zákonů České a Slovenské federativní republiky. 1991. Uzávěrka hospodaření (CASD) za rok 2008. [cit. 2011-08-30]. Dostupné z WWW: <www.casd.cz/wpimages/other/art1622/uzaverka08.pdf>. OWEYSSI, Ruzbeh.: Koncepce regionálního vysílání Českého rozhlasu. [cit. 2011-08-30]. Dostupné z WWW: <www.rozhlas.cz/rada/zprava/_zprava/89332>
49
Seznam Příloh: Příloha A: Tabulka 2: Srovnání zkoumaných komunitních internetových stanic
50
Příloha A:
Sloupec1 Druh komunity Počet pracovníků Z toho profesionálů Způsob financování Využívá reklamu Hudební profil Délka živého vysílání denně Nabízí archiv pořadů? Geografická orientace
AW radio Rádio ICM Rádio Rota Rádio MISE Rádio Kolej Rádio Bomba Rádio R náboženská geografická národnostní zájmová studentská studentská studentská 5 11 10 6 13 17 20 5 0 10 0 0 0 0 instituce granty státní dotace, granty příspěvky instituce instituce instituce Ne Ne Ne Ano Ne Ne Ne křesťanská h. rock, elektro romská duchovní, etno různé různé různé 4-8 h 1-8h 0h 0h 4h 4-8 h 14 h Podcast Ne Ano Ano Ne Ne Ne celostátní lokální celostátní celostátní lokální lokální lokální
51
