Kompenzační cvičení v in-line rychlobruslení Bakalářská práce

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra gymnastiky a úpolů

Kompenzační cvičení v in-line rychlobruslení Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Pavlína Vaculíková, Ph.D.

Brno, 2016

Vypracoval: Tadeáš Kundera TVS - Trenérství

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v použitých zdrojích. V Brně dne 21. dubna 2016

podpis:

Poděkování: Děkuji vedoucí své bakalářské práce Mgr. Pavlíně Vaculíkové, Ph.D., za odborné vedení, konzultace a cenné rady, které mi poskytla při tvorbě bakalářské práce.

Obsah Úvod ........................................................................................................................ 6 1.

Teoretická část ................................................................................................. 7 1.1.

In-line bruslení ......................................................................................... 7

1.1.1.

Historie In-line bruslení .................................................................... 8

1.1.2.

Druhy in-line bruslení ..................................................................... 12

1.1.2.1.

Kondiční bruslení (Fitness skating) ............................................. 14

1.1.2.2.

Rychlostní bruslení (In-line speed skating) ................................. 14

1.1.2.3.

Agresivní ježdění (Aggressive skating)....................................... 15

1.1.2.4.

Hokej a sportovní hry .................................................................. 16

1.1.2.5.

Umělecké bruslení ....................................................................... 17

1.1.2.6.

Terénní a netradiční bruslení ....................................................... 18

1.1.3. 1.2.

In-line rychlobruslení ............................................................................. 21

1.2.1.

Závodní disciplíny........................................................................... 23

1.2.2.

Kineziologická analýza In-line rychlobruslení ............................... 23

1.2.2.1.

Rychlobruslařský postoj .............................................................. 24

1.2.2.2.

Technika bruslení ........................................................................ 25

1.2.3.

3.

Zdravotní aspekty v in-line rychlobruslení ..................................... 28

1.2.3.1.

Nejvíce zatěžované svalové skupiny ........................................... 29

1.2.3.2.

Chybné pohybové stereotypy ...................................................... 30

1.3.

2.

Vybavení in-line bruslaře ................................................................ 18

Kompenzační cvičení ............................................................................. 31

1.3.1.

Uvolňovací kompenzační cvičení ................................................... 33

1.3.2.

Protahovací kompenzační cvičení ................................................... 33

1.3.3.

Posilovací kompenzační cvičení ..................................................... 35

1.3.4.

Dechová a relaxační cvičení............................................................ 37

Cíle práce, výzkumné otázky a úkoly práce .................................................. 40 2.1.

Cíle práce ................................................................................................ 40

2.2.

Výzkumné otázky ................................................................................... 40

2.3.

Úkoly práce ............................................................................................ 40

Metodika práce .............................................................................................. 41 3.1.

Zkoumaný soubor ................................................................................... 41

3.2.

Metoda výzkumu .................................................................................... 43

3.2.1.

4.

Testovací baterie ............................................................................. 44

3.3.

Intervenční program kompenzačních cvičení pro in-line rychlobruslaře 56

3.4.

Kritické body práce ................................................................................ 57

Výsledky práce a diskuze .............................................................................. 58

Závěr ..................................................................................................................... 66 Zdroje .................................................................................................................... 68 Seznam obrázků .................................................................................................... 70 Seznam tabulek ..................................................................................................... 72 Seznam příloh........................................................................................................ 73 Resumé .................................................................................................................. 87 Summary ............................................................................................................... 87

Úvod V této práci se zaměříme na kompenzační cvičení v in-line rychlobruslení. Jelikož se autor práce aktivně věnuje této sportovní disciplíně, rozhodl se využít své znalosti získané několikaletou praxí v oblasti in-line bruslení a propojit je se znalostmi

získanými

z odborné

literatury

a

studia

vysoké

školy

se sportovním zaměřením. Pro toto téma jsme se rozhodli ze dvou hlavních důvodů. Tím hlavním je celkový nedostatek odborné literatury zabývající se tímto sportovním odvětvím. Proto si v teoretické části vysvětlíme, co to vlastně in-line bruslení je, z čeho a jakým způsobem se vyvinulo, nastíníme si nejvýznamnější historické milníky a popíšeme jednotlivé druhy in-line bruslení včetně technických specifik. Tato práce řeší problematiku kompenzačního cvičení pro in-line rychlobruslaře, proto se tomuto druhu bruslení budeme věnovat nejpodrobněji. Rozebereme si ho jak z hlediska vybavení a závodních disciplín, tak především z pohledu kineziologického a následných zdravotních vlivů na lidský organizmus. Dále si popíšeme možnosti nápravy negativních důsledků jednostranné zátěže pomocí kompenzačních cvičení. Tím se postupně dostáváme k druhému důvodů výběru tohoto tématu bakalářské práce. Kompenzační cvičení jsou často chybně opomíjenou součástí organizovaného tréninku ve velké části sportovních odvětví. O to více můžeme tento jev sledovat u sportů, které nejsou tak masově rozšířeny. Proto jsme se rozhodli vytvořit intervenční program kompenzačních cvičení, který by mohl posloužit jako příklad pro trenéry a samotné rychlobruslaře, jakým způsobem se svým tělem pracovat. Tento program následně ověříme pomocí případové studie tří probandů.

6

1. Teoretická část 1.1. In-line bruslení

Kolečkové neboli In-line bruslení je poměrně mladá sportovní disciplína, která se do podoby, jak ji známe dnes, nejvíce rozvinula v průběhu 20. století v USA. Odtud se v 90. letech minulého století začala masivně rozšiřovat do mnoha zemí světa včetně České respektive Československé republiky (Kuban, Kirchner, & Louka, 2004). Hned v úvodu bychom si měli ujasnit rozdíl mezi kolečkovým a in-line bruslením. Na počátku tohoto sportu se používal název „kolečkové brusle“ a to zejména kvůli jejich konstrukci, o čemž budeme mluvit v kapitole historie. Až změnou stavby kolečkové brusle se vžil název „in-line“ (z angličtiny „v řadě“), kdy byla kolečka umístěna na brusli v řadě za sebou. V dnešní době už oba názvy téměř splývají. Dalo by se říct, že název kolečkové brusle je nadřazený názvu in-line. V literatuře se můžeme setkat s obojím označením, stejně tomu bude i v této práci. Mluvíme-li o kolečkových bruslích, máme na mysli všechny druhy bruslí určených pro jízdu mimo led. Kolečkové bruslení se stalo rychle velmi populární volnočasovou aktivitou pro široké spektrum lidí. In-line brusle nabízí využití jednak pro kondiční účely, kde mohou u osob středního a staršího věku nahradit pro někoho méně zábavné pěší vycházky nebo nabízí zdravotně dostupnější alternativu běhu, přes sportovce, kteří zvolili kolečkové bruslení jako způsob získávání kondice v mimosezónním období nebo jako alternativu tréninku ke klasickému lednímu bruslení, až po vyhraněné specialisty, kteří se věnují některé ze závodních disciplín in-line bruslení (Kuban et al., 2004). Opomenout nemůžeme ani sociální aspekt tohoto sportu, který se vzhledem k poměrně dobré cenové dostupnosti stal zajímavou alternativou rodinných vyjížděk na kole a vycházek. Jezdit mohou děti, rodiče i prarodiče, a to buďto venku v přírodě, na cyklostezce nebo ve specializovaných in-line

7

centrech, kde se v případě nepřízně počasí můžete uchýlit pod střechu a do tepla (Mišičková, 2009).

1.1.1. Historie In-line bruslení

„Historie pokusů o bruslení mimo led je stará něco přes 200 let a souvisí se snahou umožnit bruslení v době, kdy led není“ (Kuban et al., 2004). Jak jsme si již zmínili, kolečkové bruslení se nejvíce rozvinulo do dnešní podoby v USA, ovšem za kolébku kolečkových a později in-line bruslí musíme považovat Evropu (Kuban et al., 2004). O prvních záznamech se vedou jisté spekulace. Například Ladig a Rüger (2003) zmiňují jakožto první zmínku o kolečkovém bruslení jistého holandského konstruktéra, který sjednotil jízdu a běh, když si k botám připevnil dřevěné cívky. Kuban, Kirchner a Louka (2004) zase uvádí až první zdokumentovaný veřejný pokus Belgičana Johna Josepha Merlina v roce 1760. Teprve až ke konci 19. století se na trh dostaly první kolečkové brusle. Během vývoje se brusle různě konstrukčně i vzhledově měnily. Brusle se dvěma, třemi, čtyřmi i pěti kolečky různých velikostí a materiálů byly ovšem záhy zatlačeny do ústraní americkými prototypy, které můžeme vidět i dnes, kdy každá dvě ze čtyř koleček byla umístěna vedle sebe a spojena kovovou osou (Ladig & Rüger, 2003). Zprvu se jednalo o tzv. vozíčky, na které byly pevně připevněny dva páry koleček umístěných na kovových osách vedle sebe. Samotný vozíček se poté připevnil na běžnou obuv pomocí pásků. Brusle nebyla příliš dobře ovladatelná, netlumila vibrace a byla nepohodlná. Z tohoto typu vychází tzv. „nakláněcí“ brusle. Ta se lišila zejména v botě, kde vozíček nahradila už pevná obuv vycházející z klasické hokejové brusle, a také v konstrukci uchycení osy k botě, jež byla připevněna centrálně prostřednictvím kloubu odpruženého „silentblokem“. To mělo velký vliv na ovladatelnost, komfort, přenos síly a v neposlední řadě, zejména díky brzdě umístěné na špičce brusle v podobě gumového bloku, také na bezpečnost (Kuban et al., 2004). 8

I tento typ brusle byl ovšem v 70. letech 20. století zatlačen do ústraní, když ho nahradila in-line brusle, jak ji známe dnes (Starec, P., Vychodilová, R., Vespalec, T., Kubíková, Z., Bernaciková, B., Kalichová, M.,… & Vít, M., 2011). Podrobněji můžeme vývoj pozorovat v následujícím přehledu.

Historický přehled vývoje kolečkového bruslení: 1760 – První zdokumentovaná zmínka o in-line bruslích. Belgičan John Joseph Merlin představil na maškarním plese své brusle s kovovými kolečky v řadě za sebou (in-line). Tento muzikant a vynálezce ovšem na Londýnském plese příliš neoslnil, neboť jeho jízda skončila v zrcadle. To ukázalo na hlavní problém raných kolečkových bruslí, kterým byla ovladatelnost a zejména brždění (Kuban et al., 2004). 1789 - Francouzský sochař Lodewijik Maximilian Van Lede představil v Paříži kolečkové brusle, na které byla na železném rámu připevněna dřevěná kolečka (Starec, P. et al., 2011). 1818 – „Kolečkové brusle použity v Berlíně při premiéře divadelního představení Der Maler oder die Wintervergn Ugungen“ (Starec, P. et al., 2011). 1819 – Francouzský vynálezce Monsieur Petitbled zkonstruoval kolečkové brusle in-line konstrukce a získal na ně první patent. Kolečka z různých materiálů (kov, dřevo nebo slonovina) byla připevněna k dřevěné podrážce. Sám Petitbled tvrdil, že se na nich dá bruslit stejně jako na bruslích na led. Z historických pramenů víme, že tomu tak nebylo. Jednalo se ovšem o první kolečkové brusle, které se svou konstrukcí podobaly těm dnešním (Kuban et al., 2004). 1823 – Robert John Tyers z Londýna uvedl své kolečkové brusle tzv. „Rolita“. Jednalo se o brusle konstrukce in-line, kde bylo pět koleček umístěných v řadě za sebou. Kolečka měla různou velikost (největší uprostřed), což umožnovalo přenášení váhy v předozadním směru. Stále se ovšem ani s těmito bruslemi nedalo příliš zatáčet. Někdy je tento typ označován za předchůdce bruslí pro in-line rychlobruslení (Starec, P. et al., 2011).

9

1843 – „Francouz Legrand zkonstruoval v Paříži kolečkové brusle s rozmístěním koleček paralelně do dvou řad vedle sebe“ (Kuban et al., 2004). Jednalo se o první kolečkové brusle této konstrukce, která se na dlouhou dobu stala velmi populární. 1863 – Americký obchodník s nábytkem James Plimpton z Massachusetts vynalezl tzv. „nakláněcí“ kolečkové brusle. Princip jsme popisovali výše. Brusle této konstrukce jsou považovány za opravdového předchůdce dnešních kolečkových bruslí a to především díky již zmiňované ovladatelnosti. Ve svém obchodním domě nechal upravit podlahu a zákazníci si jeho vynález mohli za poplatek vyzkoušet. Plimpton zakládá národní bruslařskou organizaci New York Roller Skating Association a podílí se na stavbě první veřejné bruslařské haly v Americe, v Newportu na Rhode Island. Popularita bruslení rapidně stoupá. V průběhu druhé poloviny 19. století nachází kolečkové bruslení uplatnění v různých sportech (hokej, rychlobruslení, tanec apod.). Technologický pokrok navíc činí z kolečkového bruslení mnohem příjemnější aktivitu dostupnou pro širokou veřejnost. „Levant Richardson obdržel patent na ocelová kuličková ložiska, jejichž uplatnění v kolečkových bruslích snížilo tření a zvýšilo rychlost bruslení“ (Starec, P. et al., 2011). 1924 – Vznik FIPR (The Federation Internationale de Patinage a Roulettes), jakožto mezinárodní organizace zastřešující hokej na kolečkových bruslích. Později, v roce 1960, se tato organizace přejmenovala na F.I.R.S. (Fédération de Patinage de Rouller Sports), která se stala plnohodnotným a mezinárodně uznávaným členem olympijského výboru (IOC) a převzala kompletní záštitu nad vedením a organizováním soutěží pro jízdu na kolečkových bruslích (Procházka, 2010). 1937 – Vznik asociace RSROA (The Roller Skating Rink Association), založená provozovateli ploch na kolečkové bruslení. Později byla přejmenována na RSAI (Roller Skating Association International), jež se významně podílela na rozvoji kolečkového bruslení mezi širokou veřejnost (Kuban et al., 2004).

10

1960 – Chicago Skate Company uvádí na trh in-line brusle, ze kterých o několik let později vzejde předchůdce klasických in-line bruslí, jak je známe dnes (Kuban et al., 2004). 1970 – F. Mayer byl prvním Němcem, který se hlásil se svými bruslemi in-line konstrukce o patent (Ladig et al., 2003). 70. léta – Postupně nastupují brusle s plastovými kolečky a to především kvůli tišší a hladší jízdě. Ta byla vítána při bruslení na stadionech s hudební reprodukcí (Kuban et al., 2004). 1979 – Nejdůležitější rok v historii in-line bruslení. Bratři a hokejisté Scott a Brenan Olsonovi z Mineapolis si koupili in-line brusli vyrobenou v Chicagu a předělali ji ve snaze umožnit trénink ledního hokeje i v době, kdy není led. Použili kvalitnější kolečka a na patu přidali gumovou brzdu. Tak vytvořili konstrukci in-line brusle, která se používá dodnes (Kuban et al., 2004). 1984 – „Obchodník Bob Naegele z Mineapolis koupil Olsonovu rozbíhající se továrnu na výrobu in-line bruslí a přejmenoval ji na Rollerblade Inc.“ (Kuban et al., 2004). Vyráběla velmi kvalitní, dobře ovladatelné a pohodlné in-line brusle, které byly díky příznivé ceně dostupné pro širokou veřejnost. Získali si okamžitě obrovskou popularitu. Z této firmy vznikla dnes nejrozšířenější značka Rollerblade (Starec, P. et al., 2011). 1986 – V tomto roce zažívá v USA in-line bruslení extrémní boom, který se šíří v následujících letech do celého světa (Kuban et al., 2004). 1990 – In-line bruslení je oficiálně zařazeno do programu Panamerických her (Kuban et al., 2004). 1991 – Vznik IISA (The International Inline Skating Association), která se snažila propagovat in-line bruslení ve všech jeho podobách, v neposlední řadě také jako soutěžní sport (Kuban et al., 2004). 1994 – Vznik ČSKB (Český svaz kolečkového bruslení), který se stal v roce 1996 členem F.I.R.S. (Český svaz kolečkového bruslení, 2012).

11

1998 - Vznikl první oficiální bruslařský klub v ČR, KSB Benátky. Díky iniciativě tohoto klubu byl v roce 2000 otevřen na dlouhou dobu jediný asfaltový ovál pro kolečkové bruslení. Od roku 2001 se zde, ale i v jiných městech, začaly pořádat závody, které si našly pevné místo i v mezinárodním kalendáři závodů (Český svaz kolečkového bruslení, 2012). „V roce 2009 se F.I.R.S. snažila uspět při výběru nových sportů do olympijského programu pro rok 2016. Od roku 2005 investovala všechny finanční prostředky na podporu tohoto sportu v mezinárodních mediích a usilovala o celosvětovou propagaci. Bohužel, IOC upřednostnil vzhledem k výhodnějším ekonomickým příležitostem sporty rugby 7 a golf“ (Procházka, 2010). V tomto přehledu vývoje historie kolečkového bruslení můžeme vidět postupný vývoj konstrukce, kdy se upustilo od prvních pokusů s in-line konstrukcí, aby se k ní po více jak sto letech vrátilo. Kolečkové brusle se dvěma páry koleček vedle sebe ovšem úplně nevymizely a používají se dodnes. Uplatnění jednotlivých typů si popíšeme v následujících kapitolách.

1.1.2. Druhy in-line bruslení

In-line bruslení má mnoho podob. Postupem času se vyvinuly nejrůznější disciplíny a druhy ježdění na kolečkových bruslích. V dnešní době můžeme jezdit po asfaltu, v hale, a dokonce i v terénu. Rozdělení druhů in-line bruslení se u různých autorů liší. Kuban et al. (2004) ve své knize „Inline bruslení“ tento sport rozdělil na šest skupin a to na kondiční, rychlostní, agresivní, hokejové a sportovní hry, umělecké a terénní bruslení. Naopak Procházka (2010) uvádí dělení dle F.I.R.S., kam ovšem nepatří fitness, sportovní hry a bruslení v terénu, neboť tyto disciplíny nejsou pod záštitou světové federace kolečkového bruslení. Ladig et al. (2003) zase používá dělení na speed, speed ve skupině, agresivní ježdění, kolektivní hry, tanec a formace a Blade nights. 12

V této práci se budeme zaobírat problematikou kompenzačních cvičení v in-line rychlobruslení. Uvádět rozdělení podle jednoho autora by mohlo být zavádějící, proto si uvedeme rozdělení, které vychází z Kubana et al. (2004) a je doplněné a poupravené o vědomosti a zkušenosti autora této práce. Každou disciplínu si krátce představíme. Větší pozornost budeme věnovat kategorii speed. Ta je hlavním tématem této bakalářské práce, jelikož tento druh in-line bruslení klade na lidský organizmus největší nároky. Proto si kategorii speed podrobněji rozebereme v samostatné kapitole.

Druhy in-line bruslení: 

Kondiční (Fitness) o Vyjížďky a in-line turistika o Zvyšování kondice o Transport o Blade nights



Rychlostní (Speed) o Silniční o Dráhová o Sjezdová



Agresivní (Aggressive) o U-rampa o Street



Hokej a sportovní hry o Hokej o Kolektivní hry



Umělecké o Krasobruslení o Freestyle



Terénní a netradiční o Off-road o Inovace 13

1.1.2.1.

Kondiční bruslení (Fitness skating)

Kondiční neboli Fitness bruslení je nejrozšířenějším druhem in-line bruslení u nás i ve světě. Všeobecně je tento druh in-line bruslení vnímán jako volnočasová aktivita. Ačkoli mnoho sportovců v této skupině dosahuje velmi kvalitních sportovních výkonů, není přímé sportovní zápolení cílem tohoto druhu bruslení. Hlavní náplní fitness bruslení jsou vyjížďky a in-line turistika, zvyšování úrovně fyzické kondice, transport či Blade nights. Jak již bylo zmíněno výše, bruslení je příjemná alternativa k pomalejšímu, fyzicky a zdravotně náročnějšímu běhu. S rostoucí sítí cyklostezek, speciálních in-line stezek a oválů je tato forma stále více oblíbená i mezi turisty. Velkou oblibu nachází taktéž ve městech. Nutno objasnit anglický název Blade nights. Toto spojení označuje hromadné skupinové vyjížďky ve městech, kde především v pozdních odpoledních, večerních, někdy až nočních hodinách můžeme vidět, jak se městem prohání velmi početná skupina bruslařů za doprovodu hudby a doprovodných automobilů (Kuban et al., 2004).

1.1.2.2.

Rychlostní bruslení (In-line speed skating)

In-line rychlobruslení je skupina sportovních disciplín, která má mezi kolečkovými sporty nejširší sportovní základnu a největší počet jednotlivých disciplín. Závodí se buďto na silnici nebo speciálních oválech v hale i venku (Kuban et al., 2004). Tato práce bude pojednávat právě o tomto druhu in-line bruslení, proto si ho blíže popíšeme v samostatné kapitole. Do této kategorie bychom zařadili i rychlostní sjezd a slalom, které jsou velmi podobné disciplínám, jak je známe z alpského lyžování (Reichert & Krejčíř, 2006).

14

1.1.2.3.

Agresivní ježdění (Aggressive skating)

Tento druh in-line bruslení můžeme bez debaty zařadit mezi adrenalinové sporty. Z velké části tvoří tuto skupinu mladí lidé, vyhledávající silné a někdy i nebezpečné prožitky. I přesto, že se této disciplíně věnuje asi jen 15% in-line bruslařů, užívá si tento druh jezdění velké popularity. Vzhledem k efektnosti triků, skoků a celkové vizuální stránce poutá agresivní bruslení zájem široké veřejnosti, ale i médií. V souvislosti s Aggresive skating můžeme ve větší míře mluvit o uplatnění reklamy. Sportovci tohoto druhu in-line bruslení nejsou často jen anonymní tváře, nýbrž sportovci, kteří ve světě adrenalinových sportů zanechali významnou stopu. Vzhledem k tomu, že i tento druh in-line bruslení vychází z jiných sportů (U-rampa – snowboarding, skateboarding, akrobatické lyžování), stává se, že se závodník věnuje více sportovním disciplínám (v létě in-line aggressive, skateboard, v zimě snowboard). Všechny tyto faktory přitahují sponzory a pořádá se velké množství závodů (Kuban et al., 2004). Rozeznáváme dvě základní disciplíny: Street a U-rampu. Street skating je disciplína, při které bruslař překonává překážky v běžném městském prostředí (zábradlí, schody, obrubníky nebo ve skateparcích). Velmi častý je tzv. Grinding, což je: „Klouzání ve všech představitelných i nepředstavitelných postojích. Alespoň jedna brusle se při tom klouže v pozici kolmo ke směru jízdy na kolečkách nebo speciálních vmontovaných plastových destičkách. Čím déle bruslař udrží v daném postoji, tím lépe“ (Ladig et al., 2003). V bruslařských a skate parcích se nacházejí speciální zábradlí, schody a můstky právě pro tyto triky. Druhou disciplínou je U-rampa, nebo hovorově halfpipe (polovina podélně rozříznuté trubky). Ta je považována za královskou disciplínu agresivního bruslení. Podstatou jízdy je nechat se katapultovat nad okraj U-rampy a v letu provádět nejrůznější „triky“ a „figury“, poté dopadnout na téměř kolmou stěnu rampy, nabrat rychlost a totéž provést na druhé straně (Kuban et al., 2004). „Bruslení na U-rampě se vyznačuje silou, dynamikou, statikou a elegancí v nejvyšším bodě letu. To vyžaduje perfektní ovládání těla a zároveň nabízí bezmezné možnosti kreativity“ (Ladig et al., 2003). V soutěžích má každý jezdec jednu minutu na předvedení triků a figur. Hodnotí se nejlepších 50 sekund (Ladig et al., 2003). 15

1.1.2.4.

Hokej a sportovní hry

Hokej, i když je zástupcem sportovních her, se významně podílel na rozvoji in-line bruslení a vyvinul se v samostatnou a nejmasověji realizovanou sportovní hru na kolečkových bruslích. Z mimosezónní tréninkové činnosti se z in-line hokeje stala samostatná sportovní disciplína, která je pod záštitou F.I.R.S.. V dnešní době rozlišujeme dva typy této velmi populární hry, která vznikla z jejího zimního kolegy. První a širokou veřejností nejvíce provozovaná varianta je takzvaný „street hokej“ (hokej na ulici). Jak už z názvu vyplývá, jedná se o hokej na in-line bruslích, který je provozován na jakémkoli rovném asfaltovém nebo betonovém plácku, kde se vyznačí dvě branky. Hraje se nejčastěji s pukem nebo míčkem a pravidla se většinou dohodnou na místě (Ladig et al., 2003). Druhou oficiální variantou je Inline hokej. Hra se řídí mezinárodními pevně stanovenými pravidly. Je provozována na speciálním povrchu položeném v létě na plochu zimních stadiónů pro lední hokej nebo na speciálních venkovních hřištích. Inline hokej se liší v několika pravidlech od ledního hokeje. Namátkou si uvedeme jen několik základních rozdílů. Hraje se na čtyři čtvrtiny po dvanácti minutách. Každý tým má na hrací ploše čtyři hráče a jednoho gólmana. Hřiště je rozděleno pouze červenou čárou na útočnou a obranou polovinu. Hráči mají speciální vybavení podobné tomu na lední hokej a hraje se se speciálním odlehčeným pukem. Na rozdíl od ledního hokeje je Inline hokej ryze bezkontaktní (Kuban et al., 2004). Ostatní kolektivní hry na in-line bruslích nejsou zdaleka tak populární a rozšířené jako hokej. Nicméně jsou provozovány buďto skupinkami nadšenců nebo nově vznikajícími organizacemi. Z těch známějších zmiňme basketbal, fotbal nebo třeba frisbee (Kuban et al., 2004).

16

1.1.2.5.

Umělecké bruslení

Tento druh bruslení se rozvinul z nápadu v 70. letech 20. století, kdy se v bruslařských halách začal pouštět hudební doprovod (Kuban et al., 2004).

V souvislosti

s uměleckým

kolečkovým

bruslením

mluvíme

o krasobruslení, tanci a zařadíme si sem i kategorii Freestyle . Krasobruslení je děleno dle konstrukce brusle na Quads disciplíny a Inline disciplíny. Quads soutěže probíhají na kolečkových bruslích „staré“ konstrukce s dvěma páry koleček vedle sebe. Soutěží se v krátkém programu, volné jízdě a v kategorii Quads ještě v originálním programu a volném tanci (Procházka, 2010). Freestylem rozumíme druh bruslení, ve kterém soutěžící uplatňují množství triků a figur pro co největší efektnost. Je pro něj typická obrovská volnost provedení. Dvěma hlavními odvětvími jsou slalom a tanec (Kuban et al., 2004). „Freestyle slalom chápeme jako volnou jízdu na kolečkových bruslích v slalomové dráze na rovině. Jízda obsahuje spoustu různých triků, jezdec musí prokázat značnou zručnost na bruslích, ohebnost, sílu a kreativitu“ (Reichert et al., 2006). Soutěžící musí projet kolem každého z šedesáti kelímků, které jsou rozmístěny do třech řad po dvaceti. Každá řada má jiné rozestupy kelímků (50 cm, 80 cm, 120 cm). Obdobnou disciplínou je speed slalom, kde soutěžící závodí na čas a přesnost v jízdě po jedné noze mezi řadou kelímků (Reichert et al., 2006). Tanec na kolečkových bruslích neboli Rollerdance je spojení jízdy, základních standartních kroků nebo kombinace s pokročilejšími, které jsou z nich odvozeny. Jedná se o typický americký fenomén. Jezdit se dá jak na in-line bruslích, tak na Quads bruslích, které jsou pro tanec určeny a jsou pro něj vhodnější (Reichert et al., 2006).

17

1.1.2.6.

Terénní a netradiční bruslení

Jako poslední kategorii druhů in-line bruslení jsme zařadili terénní a netradiční formy bruslení. Zde stojí za zmínku zejména takzvané „off-road“ neboli „trail skates“, které nám umožňují jízdu v přírodě po nezpevněných cestách a v lese. Z tohoto druhu se vyvinul „nordic skating“ (bruslení na krátkých lyžích s dvěma velkými kolečky (pneumatikami) za dopomoci hůlek). Z dalších netradičních forem můžeme zmínit „skate-wing“, což je obdoba windsurfingu na bruslích. Dále „powerkiting“, „skatekiting“, což je vlastně bruslení s tažným drakem (Kuban et al., 2004). Dalším novým trendem je vertikální bruslení po kolmé stěně, která vychází z bungee-jumpingu (Ladig et al., 2003). Neustále se ovšem hledají nové a nové možnosti využití kolečkových bruslí, a jelikož jsou lidé velmi vynalézaví, už teď je tento stručný přehled neúplný.

1.1.3. Vybavení in-line bruslaře

Vybavení in-line bruslaře můžeme rozdělit na dvě kategorie: 

Brusle



Ochranné pomůcky

Rozdělení typů kolečkových bruslí: Každá brusle je tvořena třemi základními částmi: botou, rámem a kolečky. Velmi obecně si můžeme říct několik pravidel, která nám usnadní výběr brusle konkrétního typu. Čím měkčí bota (lépe polstrovaná, plastový materiál), tím sice pohodlnější, ale také pomalejší. Pro rám je důležitá zejména délka. Dlouhý rám skvěle drží stopu a umožňuje rychlou jízdu, ale je zároveň mnohem hůře ovladatelný. Zase platí, že tvrdé rámy lépe přenáší sílu do odrazu a jsou tudíž rychlejší. Kolečka jsou také velmi důležitým faktorem jízdy. Jinak se nám pojede na měkkých pohodlných a malých kolečkách a jinak zase na závodních tvrdých

18

kolečkách průměru 125 mm. Pro kolečka platí: čím větší a tvrdší, tím rychlejší, ale hůře ovladatelné (upraveno dle Kuban et al., 2004). 

Fitness brusle Fitness brusle je nejrozšířenějším typem in-line bruslí používaných širokou veřejností. Vyznačují se vysokou konstrukcí boty nad kotník, měkkým, velmi pohodlným a prodyšným polstrováním. Počítá se s tím, že ji bruslař bude mít na noze klidně i celý den (dlouhé celodenní vyjížďky). Setkáváme se zde s kolečky o průměru od 76 mm až do v dnešní době velmi populárních 100 mm. Hlavním úkolem této brusle je komfort (Kuban et al., 2004).



Speed – rychlobruslařské brusle Tato brusle je určena pro výkonnostní a závodní bruslaře. Je typická svým nízkým profilem pod kotník, dlouhým rámem a velikými kolečky. Bota je z velmi lehkého a zároveň tvrdého materiálu (většinou karbon). Hliníkový nebo karbonový rám je osazen kolečky o průměru 90 mm až 125 mm s vysokou tvrdostí. Hlavním účelem této brusle je rychlost. Tento typ bruslí je velmi nepohodlný vzhledem k minimálnímu polstrování a tvrdému skeletu boty. Je určena zkušeným bruslařům (upraveno dle Kuban et al., 2004).



Aggressive brusle Brusle pro agresivní ježdění je postavena tak, aby dokázala odolávat velkým nárazům při provádění skoků a akrobatických figur. Noha bruslaře v tomto druhu bruslení je vystavena velké zátěži, proto jsou brusle pro agresivní ježdění speciálně vyztuženy. Typickým znakem tohoto druhu in-line brusle jsou malá kolečka velikosti 55 mm upevněná na robustním rámu se speciální prohlubní mezi druhým a třetím kolečkem, která umožňuje tzv. slajdování (Ladig et al., 2003).

19



Freestyle brusle Na první pohled velmi podobné fitness bruslím, avšak jsou vyrobeny z kvalitnějších materiálů a osazeny menšími kolečky (76 mm – 80 mm), jejichž velikosti se v rámci jedné brusle kombinují. Krajní kolečka mívají menší velikost (76 mm) a prostřední dvě jsou větší (80 mm), čímž je docíleno efektu kolíbky a zlepšení ovladatelnosti brusle (Ladig et al., 2003).



Quads brusle Brusle se čtyřmi kolečky paralelně vedle sebe. Jde o původní konstrukci, ze které vznikly dnes mnohem hojněji používané in-line brusle. Bota je nižší, lehce nad kotník, a měkčí. Používá se v krasobruslení a tanečních disciplínách (Ladig et al., 2003).



Inline hokejové brusle Bota brusle je velmi podobná botě pro lední hokej. Velmi často jsou tyto brusle vyráběny stejným výrobcem, nebo se používá klasická bota pro lední hokej, na kterou se připevní rám pro kolečka. Ta jsou menší, zpravidla 72 mm – 78 mm a rovněž zde dochází ke kombinacím jejich velikostí. Kolečka jsou měkčí a určena speciálně pro povrch na inline hokej (Kuban et al., 2004).



Brusle pro trail (Off-road) Tyto brusle charakterizuje pevná bota a masivní velký rám, na který jsou upevněna dvě až tři velká kolečka (pneumatiky) se vzorkem. Díky této konstrukci, se můžeme s těmito bruslemi vydat na trávu, polní cestu a dokonce i na štěrk (Kuban et al., 2004). Z těchto bruslí se vyvinula novinka posledních let tzv. Nordic skates, což jsou brusle se dvěma pneumatikami, které nejsou pod, nýbrž až za a před chodidlem. Společně s hůlkami do terénu nám umožňují vychutnat si jízdu přírodou bez ohledu na podklad (Ladig et al., 2003).

20

Ochranné pomůcky: (Mišičková, 2009) Neméně důležitou výbavou bruslaře jsou ochranné pomůcky. Ve většině sportovních disciplín je povinná přilba. Výjimkou jsou umělecké disciplíny jako krasobruslení, tanec a podobně. Pro rekreační a zejména začínající bruslaře se ovšem doporučuje. Další ochranné pomůcky jako chrániče kolen, loktů a zápěstí jsou opět doporučovány, nicméně už nejsou ve většině disciplín vyžadovány. Výjimkou je inline hokej, kde pravidla jasně předepisují, jaké chrániče musí mít hráč při utkání na sobě.

1.2. In-line rychlobruslení Jak již bylo zmíněno, tato práce se bude zabývat problematikou kompenzačních cvičení v in-line rychlobruslení, proto se nyní budeme podrobně věnovat právě tomuto sportovnímu odvětví. „In-line rychlobruslení (ve světě známé jako inline speedskating) je velmi atraktivní forma pohybu, kde se kloubí atletická připravenost s cyklistickou taktikou a vytrvalostí. Jedná se o velmi rychlý dynamický sport, kde na vrcholové úrovni dosahuje dospělý závodník rychlostních průměrů atakujících 40 km/hod. Za Mekku tohoto sportu je považována Kolumbie“ (Český svaz kolečkového bruslení, 2012). In-line rychlobruslení se vyvinulo z jeho ekvivalentu na ledě a fitness bruslení. Najdeme zde však i prvky dráhové cyklistiky, atletiky a jiných sportů. Zejména dráhové závody jsou svou strukturou, disciplínami a stylem velmi podobné lednímu rychlobruslení. Liší se kromě povrchu dráhy především rychlostí a výbavou. Led klade bruslařům menší odpor, proto jsou v klasickém rychlobruslení dosahovány vyšší rychlosti. Rozdíly ve výbavě jsou znatelné. V rychlobruslení na ledě má závodník pouze kombinézu (kromě „short tracku“ – rychlobruslení na krátké dráze) a brusle, které mají volnou patu (rám je přichycen

21

pouze ke špičce). Naopak v in-line rychlobruslení je helma povinná a konstrukce brusle je rozdílná. Další odlišnosti bychom našli i v technice jízdy, které jsou způsobeny především povrchem a kolečky, respektive nožem brusle. Dobrým příkladem je „double-push“, technika typická pro in-line bruslení, kdy se využívá postupného odrazu z obou nohou na jednu stranu. V ledním rychlobruslení se využívá klasického odrazu pouze z vnitřní hrany, kdežto „double-push“ nám umožňuje dvojitého odrazu jak z vnitřní tak i vnější hrany. In-line rychlobruslaři využívají tuto techniku při dlouhých nástupech a podobně (United States Olympic Committee, 2016). Rychlobruslařské závody se pořádají na speciálních oválných drahách o délce 166 až 250 m s mírně klopenými zatáčkami nebo na silničních okruzích. Závodí se v závodech jednotlivců a družstev (od 200 m až po maratony) nebo ve speciálních bodovacích a vyřazovacích disciplínách velmi podobných těm, které můžeme vidět v dráhové cyklistice. Velmi populární jsou městské půlmaratony nebo maratony, které se pořádají na všech výkonnostních úrovních od příchozích hobby jezdců až po seriál světového poháru (Český svaz kolečkového bruslení, 2012). Závodí se na bruslích typu SPEED. Oblečení je velmi podobné dresům a kombinézám, které vídáme v cyklistice (Obr. 1). Samozřejmostí je helma (jako nejdůležitější ochranná pomůcka závodníka). Sada chráničů kolen, loktů a rukou je doporučována (u dětských závodníků často povinné).

Obr. 1: Bart Swings při maratonu v Berlíně (Competitor Group Inc., 2014)

22

1.2.1. Závodní disciplíny Tab. 1: Rozdělení závodních disciplín dle F.I.R.S.

Dráhové

Silniční

300m

200m

500m

500m

1000m

5000m

10000m

10000m

15000m

20000m 42195m

V tabulce (Tab. 1) můžeme vidět aktuální rozdělení distančních disciplín in-line rychlobruslení podle F.I.R.S., ve kterých závodí muži i ženy (Fédération Internationale de Roller Sports, 2016). V různých knižních zdrojích se můžeme běžně setkat i s jinými disciplínami. Například Ladig a Rüger (2003), či Kuban, Kirchner a Louka (2004) uvádějí v této kategorii disciplíny jako bodovací a vyřazovací závody, štafetové závody, extrémní vytrvalostní závody i jiné kombinace samotných distancí. Ty ovšem nespadají pod záštitu F.I.R.S., ačkoli se velmi často objevují na samotných závodech. Pro tuto práci je důležité výše zmíněné rozdělení (Tab. 1).

1.2.2. Kineziologická analýza In-line rychlobruslení Pro sestavení programu kompenzačních cvičení v in-line rychlobruslení je důležité nejdříve porozumět problematice daného pohybu. Proto si nyní popíšeme samotný pohyb bruslaře. Literatury, která by popisovala techniku

23

in-line rychlobruslení, je opravdu velmi málo. Většina autorů poukazuje na správnou techniku klasického in-line bruslení. Proto budeme vycházet z těchto zdrojů, které doplníme informacemi z klasického ledního rychlobruslení a především o znalosti autora práce. Rozdíly mezi klasickým a in-line rychlobruslením jsme si popisovali výše, proto se k nim už nebudeme vracet. In-line rychlobruslení vzniklo spojením rychlobruslení a fitness bruslení. Základy jsou tudíž velmi podobné. V čem se ovšem liší tyto dva druhy in-line bruslení je cíl. Zatímco fitness bruslaři jde především o prožitek a příjemnou sportovní aktivitu, rychlobruslař se snaží dosáhnout co nejlepšího času, co nejvyšší rychlosti. Rozdíly tak najdeme jak v základním postoji, tak i v technice samotné.

1.2.2.1.

Rychlobruslařský postoj

Rychlobruslařský postoj nebo také posed je základní poloha těla, ve které je bruslař během všech fází rychlobruslařského skluzu. Typickým znakem je hluboký ohnutý předklon trupu, kdy ramena, kolena a kotníky tvoří jednu přímku. Kotníky jsou zpevněné, kolečka kolmo k zemi, brusle rovnoběžně na šíři ramen. Kolena jsou pokrčená před špičky, stehna svírají s holeněmi úhel 90°. Záda jsou ohnutá, co nejvíce zakulacená, ideálně do téměř rovnoběžné pozice s dráhou. Paže spojeny za zády. Hlava je v mírném záklonu, tak aby závodník viděl přibližně tři až pět metrů před sebe. Váha je na předních dvou třetinách brusle (Konings et al., 2015). Pokud tento posed srovnáme s klasickým a velmi často popisovaným základním postojem v in-line bruslení, najdeme zde několik rozdílů. Především se rychlobruslař snaží dostat těžiště co nejníž. Z toho důvodu jsou stehna v rovnoběžné pozici vůči zemi, hýždě jsou níže, tím se prodlužuje případná dráha dolních končetin pro odraz. Trup téměř leží na stehnech oproti klasickému fitness postoji, kde je bruslař vzpřímený, hlava je v prodloužení trupu a paže jsou před tělem pro lepší udržení rovnováhy a reakci v případě pádů (Kuban et al., 2004). Z tohoto závodního postoje vychází všechny druhy in-line i klasického ledního rychlobruslařského skluzu (Obr. 2). Cílem je, aby závodníkovo těžiště

24

zůstalo v jedné linii a zbytečně se nepohybovalo nahoru a dolů. Tento aerodynamický postoj je extrémně důležitý pro správné obtékání vzduchu, jízdu ve větrném pytli a samotné správné provedení bruslařského skluzu. Zároveň je však velmi obtížné v této pozici vydržet delší dobu. Proto je nácvik tohoto postoje nedílnou součástí tréninku rychlobruslaře (US Speedskating, n.d.). Co se týče svalového zapojení v základním posedu, největší práci zde odvádí svaly dolních končetin (čtyřhlavý sval stehenní, hamstringy, svaly hýžďové) a trupu (vzpřimovače páteře a břišní svaly).

Obr. 2 Trénink rychlobruslařské postoje při odrazu (Konings et al., 2015)

1.2.2.2.

Technika bruslení

V rychlobruslení se jedná o klouzavý, převážně cyklický pohyb. Rychlobruslařský krok se skládá z odrazu a skluzu. Rozlišujeme celkem čtyři fáze - dvě fáze jednooporové (skluz na jedné noze) a dvě fáze dvouoporové (maximální odraz). Nyní si popíšeme jeden bruslařský cyklus, který začíná jednooporovou fází, kdy levá noha dokončuje skluz, veškerá váha je na levé noze. Pravá noha se postupně přinožuje po předchozím odrazu. Další přichází na řadu dvouoporová fáze, ve které levá noha přechází ze skluzu do maximálního odrazu, pravá noha se dostává na zem a postupně se na ni přenáší váha bruslaře. Následuje opět jednooporová fáze, kdy je váha na pravé noze, která je ve skluzu, levá se přinožuje po odrazu. Celý cyklus končí opět dvouoporovou fází, kdy pravá

25

noha maximalizuje svůj odraz a současně se levá noha pokládá na zem (Havránková & Bartoň, 1982). Celý cyklus je postaven na přenášení váhy z jedné nohy na druhou. Závodník je neustále v základním postavení. Důležitá je dobrá rovnováha na skluzové noze, která se nachází skrčená v úhlu 90°. Po celou dobu jsou brusle co nejvíce rovnoběžné. Odraz směřuje do strany, ne dozadu jako v hokeji! Nepsaným pravidlem je odraz, jehož síla směřuje do třetího kolečka brusle. Na napnuté odrazové noze není žádná váha. Ta je po dokončení odrazu v odpočinkové poloze a postupně se přinožuje pohybem po kružnici zpět (Obr. 2). Těžiště je přímo nad skluzovou (nosnou) nohou, až do přinožení a začátku dalšího cyklu,

kdy

dojde

k postupnému

přenesení

váhy

na

druhou

nohu

(US Speedskating, n.d.; Konings et al., 2015). Podobná je situace i v zatáčce. V dráhovém rychlobruslení se zatáčí pouze na levou stranu. Obdobné je to i na většině silničních závodů. Základní pozice se nemění, bruslař se pouze nakloní směrem do středu zatáčky. Váha je na vnější hraně levé a vnitřní hraně pravé brusle. Z této pozice vychází odraz v zatáčce nazývaný překládání (přešlapování). Přeneseme váhu na vnitřní levou nohu, natočíme hrudník směrem dovnitř do zatáčky (pravé rameno vpřed, levé vzad). Vnější pravou nohu přeneseme před špičkou levé. Postupně na ni přenášíme váhu, zatímco vnitřní levá noha pomocí propnutí v koleni dokončuje odraz z vnější hrany koleček. Jakmile je veškerá váha přenesena na pravou nohu, levá dokončí odraz a vrátí se zpět do základní pozice (Obr. 3). Poté následuje odraz z vnitřní hrany pravé nohy s následným přenesením váhy na levou a celý cyklus se opakuje (US Speedskating, n.d.).

26

Obr. 3: Překládání - Dokončení odrazu levé nohy (Alchetron, 2016) Důležitá je také práce paží. Pohyb je synchronizovaný s odrazem. Do zapažení jde vždy opačná paže proti odrazové noze. Souhlasná paže je mírně pokrčená a koriguje pohyb. Její dráha končí někde v úrovni nosu. V zatáčce bývá vnitřní paže (většinou levá) založená za zády a pracuje pouze pravá (Havránková & Bartoň, 1982). Svalové zapojení při rychlobruslařském kroku: Při fázi odrazové pracují extenzory kyčelního kloubu (velký sval hýžďový, dvouhlavý sval stehenní, sval poloblanitý, sval pološlašitý) a abduktory kyčelního kloubu (střední sval hýžďový, malý sval hýžďový a napínač povázky stehenní), dále se také zapojují extenzory kolen (čtyřhlavý sval stehenní) a plantární flexory (trojhlavý sval lýtkový). V následné fázi se přidávají flexory kyčelního kloubu (sval bedro-kyčlo-stehenní, přímá hlava čtyřhlavého svalu stehenního, sval krejčovský) a adduktory kyčelního kloubu (velký, dlouhý a krátký přitahovač, štíhlý sval stehenní). V kontrakci je neustále čtyřhlavý sval stehenní a při přenosu brusle vpřed se zapojuje přední sval holenní. Rychlobruslař se po celou dobu jízdy nachází

v závodním

aerodynamickém

posedu

(předklon),

což zajišťuje

vzpřimovač páteře (Bernaciková, M., Kapounková, K., Novotný, J., Sýkorová, E., Novotný, J., Bernacik, S., … & Chovancová, J., 2011).

27

1.2.3. Zdravotní aspekty v in-line rychlobruslení Ve spojení s in-line bruslením se mluví velmi pozitivně o zdravotním vlivu na lidský organismus. Často je zdravotní význam in-line bruslení srovnáván s cyklistikou a během. Podle doc. Fostera z Lékařské univerzity ve Wisconsinu, který je reprezentačním lékařem a expertem u rychlobruslařského týmu USA, má in-line bruslení stejný pozitivní význam pro lidské tělo, jako tyto dvě nejčastěji provozované volnočasové aktivity (Kuban et al., 2004). O pozitivním vlivu bruslení na kardiovaskulární systém, pohybový aparát a celkovou psychickou pohodu nemůže být pochyb. Nicméně si musíme uvědomit, že to, co platí pro klasické fitness in-line bruslaře, nemusí platit pro výkonnostní a profesionální in-line rychlobruslaře. Ano, co se týče kardiovaskulárního systému a celkového vlivu na úroveň anaerobní a aerobní kondice, můžeme jednoznačně potvrdit pozitivní účinek (Mišičková, 2009). Problémem ve výkonnostním sportu jsou velmi často svalové dysbalance. Nejinak je tomu i u in-line rychlobruslení, kde už jen základní poloha, ve které závodník tráví nejvíce času, je velmi nepřirozená. Pro srozumitelnost si nyní vysvětlíme několik pojmů spojených právě se svalovou dysbalancí. Svalovou dysbalancí rozumíme nerovnováhu mezi jednotlivými svalovými skupinami. Vlivem nepřiměřených adaptačním pochodů, které nejsou následně kompenzovány, jsou některé svaly (svalové skupiny) ochablé. V tomto případě mluvíme o svalech fázických (svaly s tendencí k oslabení). Naopak dominantní jsou svaly tonické (s tendencí ke zkrácení), které přebírají funkci svalů fázických (Beránková, L., Grmela, R., Kopřivová, J., & Sebera, M., 2012). Tím dochází ke vzniku funkční nerovnováhy, neboli svalové dysbalance. Ta má za následek jednak zvýšení rizika sportovního úrazu, neefektivnost tréninkového procesu, ale především vznik chybných pohybových stereotypů a typických syndromů (Bursová, 2005).

28

1.2.3.1.

Nejvíce zatěžované svalové skupiny

Z pohybové analýzy je jasně vidět, že nejvíce zatěžované jsou svaly dolních končetin a zad. Nejvíce přetíženými svaly jsou vzpřimovače páteře. Ty drží nepřirozenou nadměrnou kyfotickou polohu páteře po celou dobu výkonu. Dále jsou to svaly dolních končetin (konkrétně flexory kyčelního kloubu, hamstringy, svaly hýžďové a plantární flexory). Ty jsou zatěžovány střídavě, kdy svaly na neskluzové dolní končetině jsou v relaxaci. Krční extenzory, mají také možnost krátkého odpočinku, nicméně bruslař musí po většinu závodu sledovat co se děje kolem něj (US Speedskating, n.d.). Další svaly zapojující se během výkonu jsme mohli najít v kapitole Technika bruslení. Dalším zdravotním faktorem v rychlobruslení, na který nesmíme zapomenout, je stranová jednostrannost. Laterární svalová dysbalance však není tak významná jako například u hokejistů nebo florbalistů. Nicméně zapomínat bychom na ni neměli. Jelikož se překládá pouze na jednu stranu, tak zejména u dráhového rychlobruslení musíme počítat s dysbalancí mezi svaly pravé a levé části těla. Hlavním problémem jsou tedy svaly dolních končetin a zad s tendencí ke zkrácení – tonické. Nejčastěji nalezneme problémy s těmito svalovými skupinami - flexory kyčelního kloubu (přímá hlava čtyřhlavého svalu stehenního, bedro-kyčlo-stehenní

sval,

napínač

povázky stehenní,

sval

krejčovský),

hamstringy (sval poloblanitý, sval pološlašitý, dvouhlavý sval stehenní), často také adduktory stehna. Ze svalů zad to jsou především bederní a šíjové vzpřimovače a horní vlákna svalu trapézového. Podrobně rozebereme nejčastěji zkrácené a naopak i oslabené svalstvo v praktické části této práce. Zmíněné přetěžování těchto svalových skupin má za následek narušení svalové rovnováhy a s tím spojené důsledky. Ty si popíšeme v následující kapitole.

29

Chybné pohybové stereotypy

1.2.3.2.

Na začátku si musíme uvědomit, že neexistuje žádné optimální držení těla pro všechny jedince. Každý lidský organizmus je originál a tudíž má i originální držení těla. Můžeme však poukázat na některé obecné faktory, s jejichž pomocí je možné správné držení těla charakterizovat (Hálková, 2001). Konkrétní podobu „správného“ držení těla můžeme přiblížit modelem tzv. ideálního držení těla, který odpovídá vysoké úrovni posturální funkce. Při tomto postoji jsou nohy volně u sebe, kolena a kyčle nenásilně nataženy. Pánev v takovém postavení, aby hmotnost trupu byla vycentrována nad spojnici středů kyčelních kloubů. Páteř je plynule dvojesovitě zakřivena. Ramena jsou spuštěna volně dolů, lopatky jsou celou plochou přiloženy k zadní straně hrudníku a lehce přitaženy k páteři. Hlava je vzpřímená, brada svírá s osou těla pravý úhel (Bursová, 2005).

Posturální funkcí rozumíme zajištění vzpřímené polohy těla v tíhovém poli. Polohu, kterou tělo jako celek zaujímá v klidu, nazýváme postura (Bursová, 2005). U in-line rychlobruslařů můžeme na první pohled vidět zejména horní zkřížený syndrom. Ten se projevuje zkrácením horních vláken svalu trapézového, zdvihače lopatky a hlavy, dále středních a dolních vláken velkého svalu prsního. Naopak oslabeny jsou zejména

flexory krku, dolní

fixátory lopatek,

mezilopatkové svaly a hrudní vzpřimovače (Beránková et al., 2012). Na vině je hlavně nadměrně kyfotická základní poloha bruslaře, která je držena po celou dobu výkonu. Výsledkem je předsunutí hlavy (nadměrná krční hyperlordóza), častá jsou knoflíková ramena (převaha velkého svalu prsního proti svalům mezilopatkovým). Celkově tyto dysbalance vedou k přetížení krčních a hrudních částí páteře, ale i k ovlivnění pohybových stereotypů v oblasti pletence ramenního (Beránková

et

al.,

2012).

Tento

syndrom

můžeme

vidět

především

u rychlobruslařů, kteří se zaměřují na delší disciplíny. Častý je také dolní zkřížený syndrom, který můžeme sledovat spíše u závodníků na kratších distancích. Projevuje se zkrácenými flexory kyčelního kloubu, bederními a šíjovými vzpřimovači páteře. Naopak oslabeny jsou břišní

30

a hýžďové svaly. To jsou nejzákladnější příčiny dolního zkříženého syndromu. Pánev se sklání dopředu, dochází k flekčnímu postavení v oblasti kyčle a tím k prohloubení lordózy v oblasti bederní páteře. To má za následek nejen změny v jednotlivých bederních segmentech, ale také změnu pohybového stereotypu kroku (Beránková et al., 2012). Tyto chybné pohybové stereotypy sdružené do výše zmíněných syndromů, nejsou nikterak výjimečné ani u běžné populace, kde můžou být způsobeny například sedavým způsobem života nebo jinými nevhodnými vlivy na lidské tělo (Beránková et al., 2012). U rychlobruslařů jsou naopak způsobeny opakovaným přetěžováním stejných svalových skupin. Když se podíváme na obrázek rychlobruslaře, nejedná se o příliš příjemnou a zdravou polohu (Obr. 1). Vše je způsobeno snahou dosáhnout co největšího výkonu. Aerodynamický postoj, stovky hodin strávených zlepšováním posedu, techniky skluzu a zvyšováním úrovně fyzické kondice se podepisují na těle bruslaře. Málokdo bude ve výkonnostním sportu předcházet přetížení organismu tím, že sníží tréninkový objem nebo napraví nevhodnou polohu těla, která je pro samotný výkon klíčová. Řešením je nalezení funkční svalové rovnováhy a kompenzace jednostranného zatěžování pohybového aparátu. V této kapitole zmíněné svalové dysbalance, chybné pohybové stereotypy a syndromy můžeme napravovat cvičením, které nazýváme kompenzační.

1.3. Kompenzační cvičení Kompenzační cvičení (někdy také nazývané jako vyrovnávací cvičení) jsou jednou z cest jak účinně pracovat s problémem výše zmíněných svalových dysbalancí a chybných pohybových stereotypů. „Jako kompenzační cvičení označujeme variabilní (proměnlivý) soubor jednoduchých cviků v jednotlivých cvičebních polohách, které můžeme účelně modifikovat s využitím různého náčiní a nářadí“ (Bursová, 2005).

31

„Jejich cílem je zlepšit funkční parametry – kloubní pohyblivost, sílu, nervosvalovou koordinaci i charakter pohybových stereotypů, odstranit nežádoucí zvýšené svalové napětí. Obsahují složku pohybovou, dechovou a relaxační a při vyrovnávacím procesu zdůrazňujeme tu či onu složku, abychom dosáhli vzájemného funkčního propojení“ (Beránková et al., 2012). Pro pozitivní efekt kompenzačního cvičení musíme dbát jistých pravidel. Především by mělo být voleno individuálně a musí respektovat funkční stav hybného aparátu jedince. Cviky volíme od nejlehčího po nejtěžší. Dalším velmi důležitým faktorem je přesnost provedení a správné dýchání. V opačném případě může dojít nejen k nedostavení se kýženého výsledku, ale také k negativním vlivům, které nám mohou daný problém prohloubit, či dokonce vytvořit nový. Proto je důležité dbát daných didaktických zásad. Ty si pro konkrétní druhy kompenzačních cvičení popíšeme níže. Kompenzační cvičení můžeme podle Bursové (2005) rozdělit na: 

Uvolňovací



Protahovací (strečink)



Posilovací Dále bychom mohli zařadit balanční cvičení, dechová cvičení, relaxační

cvičení, aerobní cvičení a specifické formy pohybové aktivity (Beránková et al., 2012). Důležité je dodržovat danou posloupnost jednotlivých cvičení. Nejdříve organismus uvolníme, poté přijdou na řadu cviky protahovací a jako druhé posilovací cviky antagonistických svalových skupin. Po ukončení cviků posilovacích se doporučuje vždy zařadit relaxaci. Nikdy by kompenzační jednotka neměla skončit posilovacími cviky! Znalost vlastního těla po stránce anatomické a funkční nám samotné cvičení může velmi usnadnit. Naučit se tělo vnímat „zevnitř“ a subjektivně je základem pro přesné a zautomatizované provádění jednotlivých cviků (Bursová, 2005).

32

1.3.1. Uvolňovací kompenzační cvičení Každému cvičení by mělo předcházet zahřátí a uvolnění. Provádíme dokonalé zahřátí všech svalových skupin o délce 5-10 minut nízkou intenzitou kolem 50-60% maximální tepové frekvence. Můžeme zařadit i různé formy pohybových her, které zahřejí nejen svaly, ale i navodí příjemnou atmosféru, která relaxaci svalů jen prospěje. Následné uvolnění je zaměřeno vždy na určitý kloub nebo pohybový segment. Jedná se o pomalé kontrolované pohyby s využitím gravitace. Rozsah pohybu odpovídá aktuálnímu stavu jedince. Toto kloubně mobilizační cvičení prokrvuje a zahřívá struktury, které jsou méně prokrvené (kloubní vazy, chrupavky). Nikdy nesmíme tuto část přeskočit (Beránková et al., 2012)!

1.3.2. Protahovací kompenzační cvičení „Umožňuje obnovit normální fyziologickou délku svalů zkrácených a zachovat ji svalům, které mají ke zkrácení předem daný sklon. Je třeba překonávat určitý pasivní odpor plynoucí jak z tonu svalu, tak zejména z pružné rezistence jeho vazivové složky“ (Beránková et al., 2012). Sval je schopný zvětšit svou délku až na 1,8 násobek své klidové délky. Po aplikaci protahovacích cviků zůstává sval asi o 5% delší a do původní délky se navrátí do 48 hodin. Důležitá je délka výdrže v protažení. Bylo zjištěno, že za 10 vteřin se plně projeví pružnost vaziva. Obvykle je ovšem doporučovaná délka výdrže v protahovací poloze 15 - 30s. Navrácení normální délky svalu se může dostavit při správném cvičení nejdříve po 3 - 4 týdnech. Každý cvik opakujeme minimálně třikrát (Beránková et al., 2012). Protahujeme se vždy v teplé klidné místnosti ve vhodném oblečení. Všechny polohy zaujímáme a měníme pomalu tahem. Ideální je dané cviky provádět ve stabilních polohách (leh, sed, sed na míči,…), čímž dosáhneme snadněji úplného uvolnění protahovaného svalu. Nejsou proto vhodné polohy

33

ve stoji, kdy se tělo a někdy i protahované svaly musí vypořádat s vlivem gravitace

(Brusová,

2005).

Protahování

nesmí

být

nikdy

bolestivé!

Tím se vyvarujeme obranému reflexu svalu, kdy se sval stáhne a může dojít k mikroskopickým trhlinkám. Ty se sice časem zahojí, ale funkčnost svalu už je jizvičkou ovlivněna. Tento jev je doprovázen náhlou prudkou bolestí ve svalu (Šebej, 2001). Zapomenout nesmíme na správné dýchání, které podporuje správný účinek protažení. Většinou s nádechem zaujmeme výchozí polohu a s pomalým dlouhým výdechem se dostáváme do protažení, které poté prodýcháme. Důležité je cvičit pravidelně a k tomu nám pomůže i pestrost protahovacích cviků (Bursová, 2005). Metody protahování: 

Statický (klasický) strečink – výdrž v krajní poloze za pocitu mírného tahu, plynulé dýchání, po 15 – 20s zrelaxujeme a po cca 3s můžeme znovu protahovat. Tato metoda je pro cíle této práce nejvhodnější, neboť není tak technicky náročná jako níže zmíněné formy protahování.



Dynamický strečink – využívá kontrolovaných švihu jednotlivých částí těla s postupným zvyšováním rozsahu pohybu (pozor na riziko nadměrného protažení nebo poškození svalu).



Pasivní strečink – jedná se o formu strečinku, při které je nutná asistence. Cvičenec je v absolutní relaxaci, partner protahuje danou svalovou skupinu. Tato metoda je vhodná při velkém svalovém zkrácení.



Technika

recipročního

útlumu

(inhibice)

–

„Nejprve

provedeme

izometrický stah protilehlého, převážně fázického svalu proti velkému odporu asi ve střední poloze rozsahu po dobu 30 sekund (dokud se sval nezačne třást, což utlumí antagonistu). Následně, po uvolnění kontrakce, dokončíme pohyb v kloubu v plném rozsahu. Tyto dvě fáze se střídají až do dosažení maximálního rozsahu pohybu“ (Beránková et al., 2012). o Technika post-izometrického protažení (PIP) – označována za nejkvalitnější

protahovací

metodu,

využívá

techniky

recipročního útlumu. Nejdříve protahovaný sval dostaneme do pozice pasivního protažení na cca 10s, poté provedeme

34

izometrickou kontrakci proti opoře (partner, ruka) o délce 5 – 10s, následuje uvolnění na 2-3 vteřiny s nádechem a opět pasivní protažení s pomalým výdechem, které by mělo trvat kolem 15-30s (Beránková et al., 2012; Vaculíková, P., Šimberová, D. & Svobodová, L., 2013).

1.3.3. Posilovací kompenzační cvičení Už bylo zmíněno, že častou příčinou chybných pohybových stereotypů, jsou ochablé svalové skupiny, jejichž práci přebírají svaly jiné a tím dochází ke svalovým dysbalancím. Je poměrně běžné, že pokud je nějaký sval zkrácený a přetížený, jeho antagonista bude velmi často ochablý. Proto je důležité ochablé svalové skupiny, ale i svalové skupiny s tendencí k oslabení (fázické) pravidelně a cíleně posilovat. Toho je možné dosáhnout různými metodami. Obecně musíme dosáhnout svalové kontrakce, kdy sval překonává nějaký odpor. Podle Bursové (2005) rozeznáváme dva druhy takovýchto cvičení: 

Statická (izometrická) – Déletrvající izometrické kontrakce, proti odporu. Dochází k navýšení klidového napětí posilované svalové skupiny. Současně se kontrahují stabilizační a fixační svalové skupiny. Typickým příkladem těchto cvičení jsou nejrůznější vzpory a výdrže v daných pozicích.



Dynamická (izokinetická) – Tento druh posilovacích cvičení dále dělíme na dvě kategorie: o Rychlá dynamická cvičení – Jedná se většinou o cvičení se sportovním, tréninkovým charakterem. koordinace

vnitrosvalové

i

mezisvalové.

Dochází k rozvoji Pohyb

se

stává

ekonomičtější, plynulejší, přesnější. Důsledkem je samozřejmě nárůst výkonnosti. o Pomalá dynamická cvičení – Pro naši práci jsou nejdůležitější pomalá dynamická cvičení. Ta se výborně hodí pro nápravu funkční nerovnováhy a zejména pro posílení oslabených svalových

35

skupin, které se podílejí na svalových dysbalancích a chybných pohybových stereotypech. Jedná se o pomalé a přesně vedené kontrolované pohyby působící proti pasivnímu odporu gravitace. Charakteristické je postupné zvyšování jak napětí, tak i intenzity kontrakce ve svalu. Důležitý je opět individuální přístup k jednotlivci. Pokud najdeme během diagnostiky chybný pohybový stereotyp, musíme jej nejprve přeučit a poté až posilovat. Tento proces je dlouhodobého charakteru a může trvat i více než tři měsíce. Důležité je začít posilovat nejdříve s využitím vlastní váhy těla (jeho částí) a až poté ztížit odpor pomocí různých pomůcek (gumy, činky, závaží, apod.). Opět je nutné dbát na jistá pravidla. Zpočátku musíme protáhnout antagonistické svalové skupiny. Dále je důležité věnovat se nácviku správného pohybového stereotypu, chybné cvičení má za následek prohlubování svalové nerovnováhy. Při posilování zaujmeme takovou polohu, kdy záměrně vyřadíme z funkce svalové skupiny, které by mohli převzít funkci posilovaného svalu. Typickým příkladem je posilování břišních svalů, kdy cvičenci jsou drženy dolní končetiny nebo je má pod lavičkou, žebřinami. V takový moment dochází k přebírání funkce břišních svalů svaly dolních končetin. Musíme cvičence naučit vnímat svalové skupiny, které chceme posilovat. Volíme pestré cviky, obvykle ve třech sériích po 10-20 opakováních. Zde zase platí individuální přístup. Pokud je cvičenec schopen zvládnout jen tři přesně provedené opakování, nebudeme pokračovat dál. Docházelo by pouze k přebírání svalové práce jinými skupinami svalů. Důležitá je trpělivost a vytrvalost. Před samotným posilováním se doporučuje zpevnit pánevní oblast a hluboký stabilizační systém. Břišní svaly posilujeme vždy na konci posilovací části, jelikož se významně podílejí na správném držení těla a fixaci pánve. Posilujeme od centra k periferii. Nezapomínáme na správné a pravidelné dýchání (Beránková et al., 2012). Do této kategorie můžeme zařadit také balanční cvičení, která jsou typická pro aktivaci hlubokého stabilizačního systému. Využívají se při něm různé balanční pomůcky (bosu, čočka, overball a podobně). Jedná se o poměrně

36

náročná cvičení, u kterých musíme klást velký důraz na správnou polohu držení těla. Z toho důvodu doporučujeme provádět tato cvičení v nízkých polohách. Nutno také zmínit aerobní cvičení jako chůze, běh, jízda na kole, lyžování, kolečkové brusle,… U těchto cvičení je nutné dodržovat správné pohybové návyky. Poté mohou také pozitivně ovlivňovat stavbu našeho organismu. Jako poslední zmiňme specifické formy pohybové aktivity. Sem zařadíme psychomotoriku, jógu, rytmiku a tance a pohybové hry. Všechny tyto pohybové aktivity jsou různými způsoby spojeny s vnímáním lidského organismu. Objevují se zde protahovací, posilovací i relaxační a dechová cvičení. Mohou se tedy stát vhodným doplňkem nejen posilovacích kompenzačních cvičení (Beránková et al., 2012).

1.3.4. Dechová a relaxační cvičení Poslední a neméně důležitou kategorií kompenzačních cvičení jsou dechová a relaxační cvičení. Bohužel můžeme s jistotou říci, že se jedná o nejvíce zanedbávanou část kompenzačního programu. Přitom právě špatný dechový stereotyp je často spojován s nesprávným držením těla. Speciální dechová cvičení jsou zaměřena na vnímání hlubokého vdechu a výdechu. Mohou nám pomoci v odstranění určitých poruch páteře, ale i upravit polohu pánve a hrudníku. Nejdůležitějším úkolem dechových cvičení je zažití správného dechového stereotypu (fyziologická dechová vlna). Pro její pochopení musíme nejdříve poukázat na 3 základní druhy dýchání: 

Spodní (brániční, břišní, abdominální) – v klidu převládající druh dýchání, podílí se na něm především bránice a svaly břišní, velmi prospěšné pro oblast bederní páteře



Střední (hrudní, kostální) – hrudník se rozšiřuje dopředu a do stran



Horní (podklíčkové, klavikulární) – nejméně užitečný druh dýchání, často spojován se zvýšeným napětím v krčních svalech a svalech pletence ramenního, podílí se na něm především mezižeberní svaly, má význam

37

pouze v kombinaci s výše uvedenými druhy dýchání (Beránková et al., 2012). Dechová vlna by měla obsahovat všechny tři typy dýchání. Vdech do břišní části, přes střední až do horní části hrudníku. Dech je klidný, hluboký a rytmický. Vdech a výdech nosem mají na sebe optimálně navazovat (Bursová, 2005). Velkým přínosem dechových cvičení je také snížení nervosvalové dráždivosti, čímž se velmi zefektivňuje vliv protahovacích cvičení. Dalším pozitivním faktorem jsou zklidňující účinky. Dechová cvičení se zařazují na začátek kompenzačního programu (Bursová, 2005). Posledním typem, který si v této práci zmíníme, jsou cvičení relaxační. Jejich úkolem je vědomě navodit pocit dokonalého uvolnění. Rozdíl mezi kontrakcí a uvolněním je přitom velmi důležitý pro správně prováděná kompenzační cvičení. Často během relaxace procházíme dvěma základními kroky. Prvním je vědomá relaxace celého těla v příjemné poloze například v lehu na zádech. Poté následuje uvolnění po izometrickém napětí. Zde je optimální začít aplikovat na menší segmenty lidského těla, kde snáze rozeznáme rozdíl mezi uvolněním a napětím a až poté se zaměříme na celkovou relaxaci, která vyžaduje mnohem větší míru koncentrace (Beránková et al., 2012). Pro správný účinek relaxačních cvičení je důležité nerušené prostředí, můžeme zavřít oči, navodit správnou atmosféru hudbou a podobně. Relaxační cvičení zařadíme po posilovacích a vytrvalostních cvičeních, nebo je můžeme využít v rámci uvolnění (Beránková et al., 2012). V teoretické části jsme si popsali vznik in-line bruslení, co to je a z čeho vzniklo in-line rychlobruslení, popsali jsme si techniku rychlobruslařského kroku, svalové zapojení a vznikající dysbalance v tomto sportovním odvětví. Dále jsme si ukázali cestu, jakou je možné tyto zdravotní potíže řešit. Z těchto informací budeme čerpat v následující praktické části, kdy sestavíme intervenční program kompenzačních cvičení pro in-line rychlobruslaře.

38

Vzhledem k nedostatku kompenzačních cvičení pro in-line rychlobruslení v odborné literatuře budeme vycházet z výsledků diagnostiky pohybového aparátu tří probandů. Dále se autor práce nechal inspirovat doporučenými cviky pro in-line bruslaře, kde ovšem shledal jisté nevhodně použité cviky a praktiky. Také musíme znovu zdůraznit rozdíl mezi fitness a závodním in-line bruslením, který je opravdu nezanedbatelný.

39

2. Cíle práce, výzkumné otázky a úkoly práce 2.1. Cíle práce Cílem této práce je ověřit, zda vlivem dvanácti týdenního intervenčního programu kompenzačního charakteru došlo k nápravě funkčních parametrů diagnostikovaných skupin společně s nápravou zjišťovaných pohybových stereotypů.

2.2. Výzkumné otázky Jaký vliv

mělo

aplikování

pravidelného

kompenzačního

cvičení

na pohybový aparát in-line rychlobruslaře?

2.3. Úkoly práce 

Studium literatury na dané téma



Výběr testovaných osob



Vytvoření testové baterie



Diagnostika pohybového aparátu – před, během a po aplikování intervenčního programu



Vytvoření intervenčního programu kompenzačních cvičení na základě získaných znalostí a dat z diagnostiky pohybového aparátu na začátku případové studie



Instruování testovaných osob, vysvětlení správné techniky cvičení, názorná ukázka, korekce techniky v průběhu cvičení



Analýza zjištěných výsledků

40

3. Metodika práce 3.1. Zkoumaný soubor In-line rychlobruslení je poměrně mladá sportovní disciplína, která v České republice nemá tak velkou členskou základnu. V našich podmínkách se většinou nejedná o profesionální sportovní odvětví. Často můžeme shledat rychlobruslení jako doplňkový sport. Z těchto důvodů jsme se rozhodli aplikovat intervenční

program

formou

případové

studie

tří

probandů

věnujících

se této sportovní disciplíně. Proband 1: Tab. 2: Základní údaje - proband 1 Pohlaví

Věk

Výška

Hmotnost

Muž

24

180

81

Prvním zkoumaným probandem je student Masarykovy univerzity fakulty sportovních studií v Brně. Je lektorem zájmových kroužků pro děti. In-line rychlobruslení se věnuje na závodní úrovni. Je registrovaným členem českého svazu in-line rychlobruslení, pravidelně trénuje (4 x týdně po cca dvou hodinách) a zaměřuje se na kratší až střední distance. V zimním období se věnuje florbalu (na soutěžní úrovni – tréninky 3 x týdně) a pravidelně provozuje i jiné pohybové aktivity jako jsou posilovna, jízda na kole, tenis a jiné sporty, často spojené s výukou na zmíněné vysoké škole. Od pěti let se věnoval lednímu hokeji na vrcholové úrovni (tréninky šestkrát až desetkrát týdně). S aktivní kariérou skončil v roce 2014. Souběžně s ledním hokejem se do svých 16 let věnoval silniční a dráhové cyklistice (také na závodní úrovni). V minulosti se setkal s různými zdravotními problémy. Na druhém stupni základní školy se potýkal s problémy v oblasti bederní páteře. V 8. třídě mu byl diagnostikován malý výhřez ploténky v oblasti bederní páteře. Prodělal několik rehabilitací a s celkovými problémy zad se potýkal až do svých dvaceti let. Od té doby zejména kvůli uvědomělému cvičení a obezřetnosti potíže ustaly, 41

nebo se alespoň zmírnily. V roce 2004 došlo ke zlomenině zánártní kůstky na levé noze. V roce 2010 si přetrhal vazy v pravém kloubu ramenním a podrobil se operaci a následné rehabilitaci. Poměrně často má problémy s podvrtnutým hlezenním kloubem pravé nohy. Proband 2: Tab. 3: Základní údaje - proband 2 Pohlaví

Věk

Výška

Hmotnost

Muž

22

182

81

Druhou osobou naší případové studie je in-line rychlobruslař věnující se tomuto sportovnímu odvětví na závodní úrovni. Je registrovaným členem českého svazu in-line rychlobruslení, pravidelně trénuje (3 x týdně po cca dvou hodinách). Nespecializuje se na konkrétní distance, nicméně se neúčastní dráhových závodů na krátkém oválu. Společně s rychlobruslením se věnuje lednímu hokeji na poloprofesionální úrovni v druholigovém týmu (čtyřikrát až šestkrát týdně), kde působí jako trenér mládežnických družstev. Doplňkově se věnuje různým sportovním aktivitám – posilovna (pravidelně), kolo, tenis, plavání. Proband 2 neprodělal v posledních letech výrazné zdravotní problémy. Zmiňme zlomený kotník v roce 2008, výron kotníku v roce 2010, nebo lehké problémy s bederní páteří, které se objevily poprvé před čtyřmi lety a s přestávkami

přetrvávají.

Žádný

z uvedených

problémů

nebyl

řešen

pravidelnou rehabilitací. U probanda 2 nalézáme výraznou bederní lordózu. Proband 3: Tab. 4: Základní údaje - proband 3 Pohlaví

Věk

Výška

Hmotnost

Muž

19

175

68

42

Proband číslo 3 je studentem Střední průmyslové školy ve Zlíně. Věnuje se na vrcholové úrovni lednímu hokeji od svých sedmi let. Hraje juniorskou extraligu, přičemž trénuje šestkrát až desetkrát týdně. In-line rychlobruslení se věnuje na výkonnostní úrovni a to především jako doplňkový sport k lednímu hokeji. Z dalších aktivit bychom mohli zmínit inline hokej, posilovnu, badminton a aktivity spojené se suchou přípravou pro lední hokej. Velkou část dne tráví vsedě, ať už ve škole nebo při práci na PC. Co se týče zdravotního stavu, můžeme sledovat v posledních dvou letech zvýšené množství potíží s pohybovým aparátem. Během této doby se opakovaně potýká s problémy krční a bederní páteře. Oba tyto segmenty byly podvrtnuty a nataženy. S krční páteří musel tento problém za poslední dva roky řešit celkem třikrát. Pokaždé absolvoval rehabilitace. Tyto potíže ovlivnily i samotný průběh intervenčního programu. Přibližně před rokem došlo ke zlomenině zápěstí.

3.2. Metoda výzkumu Zkoumaný soubor jsme na začátku celého výzkumu podrobili diagnostice pohybového aparátu pomocí funkčního svalového testu a diagnostiky hybných pohybových stereotypů. Vycházeli jsme z měření dle Jandy (2004) a Beránkové et al. (2012), které jsme poupravili pro lepší objektivnost testování. U vyšetření nejčastěji zkrácených svalových skupin jsme na místo klasické stupnice 1 (nezkrácen), 2 (mírně zkrácen) a 3 (zkrácen), použili pětistupňovou stupnici. Velmi často se totiž stává, že při diagnostice narazíme na polohu testovaného segmentu a nejsme si úplně jisti, do které kategorie ji zařadit. Proto jsme se rozhodli v této práci pro tzv. mezistupně. Ty nám pomohou právě v takovýchto nejasných stupních zkrácení. Diagnostikovali jsme celkem devět svalových skupin s tendencí ke zkrácení (extenzory hlavy, lateroflexory hlavy, prsní svaly, vzpřimovače páteře, čtyřhranný sval bederní, flexory kyčelního kloubu, hamstringy, adduktory a svaly lýtkové). Dále jsme testovali čtyři svalové skupiny funkčními svalovými testy. Opět jsme vycházeli z měření dle Jandy (2004) a Beránková et al. (2012), které bylo upraveno stejným způsobem jako vyšetření

43

nejčastěji zkrácených svalových skupin. Míru stavu funkční zdatnosti jsme hodnotili na stupnici 1 (neoslaben), 2 (téměř neoslaben), 3 (mírně oslaben), 4 (oslaben), 5 (velmi oslaben). Testovali jsme břišní svaly, dolní fixátory lopatek, abduktory a svaly hýžďové. Diagnostika

proběhla

v rámci

případové

studie

celkem

třikrát

a to na začátku výzkumu, poté po šesti a nakonec dvanácti týdnech aplikování cvičebního programu. Intervenční program byl sestaven na základě výsledků z prvního měření. To nám ukázalo nejvíce zatěžované (zkrácené) a oslabené svalové skupiny. Na ty se poté ve cvičebním plánu kladl největší důraz. Všichni probandi dostali shodný plán kompenzačního cvičení sestavený z nejčastěji se vyskytujících svalových zkrácení, oslabení a dysbalancí. Testování probíhalo vždy za stejných podmínek. Cvičenci byli nerozehřátí a ten den neprotažení. Vždy se měřilo na stejném místě a stejnou osobou. Jednotlivé cviky byly prováděny vždy ve stejném pořadí, které je uvedeno v kapitole testovací baterie.

3.2.1. Testovací baterie Testování svalů s tendencí ke zkrácení: Extenzory hlavy – horní vlákna svalu trapézového, šíjové vzpřimovače páteře, hluboké svaly šíjové

Obr. 4: Testování zkrácení extenzorů hlavy Poloha: Vzpřímený sed na židli, horní končetiny volně podél těla. Důležité je dbát na polohu pánve. Páteř je protažená v podélné ose a hlava v prodloužení trupu,

44

brada lehce zasunuta vzad. Ramena jsou stažena dolů a do šířky, lopatky jsou přitisknuty k páteři. Fixace: Vyšetřující fixuje ramena tak, aby nedocházelo k jejich zvedání. Dále hlídáme, aby nedošlo k předsunutí hlavy. Pohyb: Testovaný provede maximální předklon hlavy (Obr. 4). Hodnocení: Měříme vzdálenost mezi bradou a hrudní kostí. 1) 2) 3) 4) 5)

Vzdálenost mezi bradou a hrudní kostí je 2,5 cm (2 prsty) a méně Mezistupeň Vzdálenost mezi bradou a hrudní kostí jsou 3 cm (2 prsty s jistou vůlí) Mezistupeň Vzdálenost mezi bradou a hrudní kostí je 3,5 cm (2 prsty mají velkou vůli, je možné přidat prst třetí) a více

Lateroflexe – úklon hlavy – horní vlákna svalu trapézového, zdvihač hlavy, svaly kloněné, zdvihač lopatky

Obr. 5: Testování zkrácení lateroflexorů hlavy Poloha: Vzpřímený sed na židli, horní končetiny volně podél těla. Důležité je dbát na polohu pánve. Páteř je protažená v podélné ose a hlava v prodloužení trupu, brada lehce zasunuta vzad. Ramena jsou stažena dolů a do šířky, lopatky jsou přitisknuty k páteři. Fixace: Vyšetřující fixuje rameno vyšetřované strany tak, aby nedocházelo k jeho zvednutí. Dále hlídáme, aby nedošlo k záklonu nebo k otočení hlavy. Pohyb: Testovaný provede maximální možný čistý úklon hlavy. Pohyb ukončíme, jakmile testovaný poruší základní fixovanou polohu (Obr. 5).

45

Hodnocení: Hodnotíme úhel úklonu hlavy. 1) 2) 3) 4) 5)

Úklon je možno provést do úhlu 45° a více Mezistupeň Úklon je možno provést do úhlu 40° Mezistupeň Úklon je možno provést do úhlu 35° a méně

Prsní svaly

Obr. 6: Testování zkrácení prsních svalů - výchozí pozice

Obr. 7: Testování zkrácení prsních svalů

Poloha: Leh, horní končetiny v předpažení (Obr. 6). Fixace: Pokrčené dolní končetiny, bederní páteř přitisknuta k podložce. Pohyb: Napnuté horní končetiny vzpažíme a necháme volně klesnout na podložku (Obr. 7). Hodnocení: 1) Horní končetina se po celé délce dotýká podložky 2) Mezistupeň 3) Horní končetina se po celé délce nedotýká podložky, ale je možné ji lehkým stlačením přitisknout k podložce 4) Mezistupeň 5) Horní končetina se po celé délce nedotýká podložky a je velmi obtížné až nemožné ji přitlačit k podložce

46

Vzpřimovač páteře - Ohnutý předklon trupu

Obr. 8: Testování zkrácení vzpřimovačů páteře Poloha: Vzpřímený sed na židli, horní končetiny volně podél těla, bérce jsou kolmo na podložku a se stehny svírají úhel 90°. Chodidla jsou celou plochou na podložce. Fixace: Vyšetřující fixuje pánev za lopaty kostí kyčelních tak, aby nedocházelo k překlopení pánve. Kolmé postavení kosti křížové. Pohyb: Maximální ohnutý předklon, při kterém se páteř musí rozvíjet plynulým obloukem (od hlavy až k hornímu okraji pánve). Během celého pohybu nesmí pánev změnit své výchozí postavení (Obr. 8). Hodnocení: Měříme kolmou vzdálenost čelo – stehno. 1) 2) 3) 4) 5)

Vzdálenost čela od stehna není větší než 10 cm. Mezistupeň Vzdálenost čela od stehna je 10–15 cm. Mezistupeň Vzdálenost čela od stehna je větší než 15 cm.

47

Čtyřhranný sval bederní – lateroflexe – úklon trupu

Obr. 9: Testování zkrácení čtyřhranného svalu bederního Poloha: Vzpřímený sed na židli, bérce jsou kolmo na podložku a se stehny svírají pravý úhel, chodidla jsou celou svou plochou na podložce. Fixace: Testující fixuje pánev – paty se nezvedají od země a nedochází k vysunutí pánve na opačnou stranu. Kontrolujeme nezvedání ramen a druhostranné kosti sedací. Pohyb: Testovaný provede čistý úklon bez rotace hlavy a trupu (Obr. 9). Hodnocení: Hodnotíme průchod kolmice spuštěné z axily. 1) 2) 3) 4) 5)

Kolmice prochází intergluteální rýhou. Mezistupeň Kolmice se nachází ve vzdálenosti do 5 cm před intergluteální rýhou. Mezistupeň Kolmice se nachází před intergluteální rýhou ve vzdálenosti větší než 5 cm.

48

Flexory kyčelního kloubu – Přímá hlava čtyřhlavého svalu stehenního, bedro-kyčlo-stehenní sval, napínač povázky stehenní

Obr. 10: Testování zkrácení flexorů kyčelního kloubu - výchozí pozice

Obr. 11: Testování zkrácení flexorů kyčelního kloubu - boční pohled

Obr. 12: Testování zkrácení flexorů kyčelního kloubu - čelní pohled Poloha: Leh na švédské bedně na zádech, hýžděmi na hraně bedny. Skrčením dolních končetin a přitažením kolen co nejblíže k hrudníku za pomoci rukou dosáhneme požadovaného postavení pánve (Obr. 10). Fixace: Je provedena přitažením kolen dolních končetin k trupu. Důležité je protažení v podélné ose páteře, přitažení brady k hrudníku, rozložení ramen do šířky a bederní páteř musí být po celou dobu přitisknuta k podložce. Pohyb: Testovaná osoba pomalu spustí testovanou dolní končetinu dolů přes okraj bedny. Netestovaná dolní končetina je stále držena v základní poloze (koleno přitaženo k hrudníku) (Obr. 11, 12).

49

Hodnocení: Hodnotíme podle postavení stehna, bérce a vzájemného postavení s trupem. 1) Stehno je v prodloužení trupu (svírá s trupem úhel 180° nebo větší) – bedro-kyčlo-stehenní sval – fyziologický rozsah, bérec visí při relaxovaném koleni kolmo k zemi (úhel mezi stehnem a bércem je 90°) – přímá hlava čtyřhlavého svalu stehenního – fyziologický rozsah, osa testovaného stehna je rovnoběžná s osou trupu, stehno není vychýleno do unožení, na zevní ploše stehna je jen nepatrná prohlubeň – napínač povázky stehenní – fyziologický rozsah. 2) Mezistupeň 3) Stehno svírá s trupem úhel 165° a více – zkrácený bedro-kyčlo-stehenní sval, bérec trčí šikmo vpřed – zkrácená přímá hlava čtyřhlavého svalu stehenního, stehno je v lehkém unožení a prohlubeň na laterální straně stehna je zvýrazněna – zkrácený napínač povázky stehenní. 4) Mezistupeň 5) Stehno svírá s trupem úhel menší jak 160° – velmi zkrácený bedro-kyčlo-stehenní sval. Bérec trčí šikmo vpřed, patela je vytažena vzhůru, takže je viditelný a dobře hmatný její horní okraj – velmi zkrácená přímá hlava čtyřhlavého svalu stehenního. Stehno je v abdukčním postavení, na laterální ploše stehna je výrazná prohlubeň – velmi zkrácený napínač povázky stehenní. Hamstringy – Dvojhlavý sval stehenní, sval poloblanitý, sval pološlašitý

Obr. 13: Testování zkrácení hamstringů Poloha: Leh, horní končetiny podél těla. Dolní končetiny spočívají na podložce v nulovém postavení. Fixace: Vyšetřující fixuje pánev na testované straně. Uchopí testovanou dolní končetinu a zajišťuje její stálé propnutí v kloubu kolenním. Netestovaná dolní končetina je neustále v nulovém postavení.

50

Pohyb: Testující provádí přednožení testované dolní končetiny v maximálním rozsahu (Obr. 13). Hodnocení: Hodnotíme rozsah přednožení. Vyšetření ukončujeme v okamžiku, kdy začneme cítit tendenci k pokrčení v kolenním kloubu testované končetiny nebo pohyb pánve (tzn. sklápění pánve nazad). 1) 2) 3) 4) 5)

Propnutá testovaná dolní končetina svírá s podložkou úhel větší než 80° Mezistupeň Propnutá testovaná dolní končetina svírá s podložkou úhel v rozmezí 70–75° Mezistupeň Propnutá testovaná dolní končetina svírá s podložkou úhel menší než 70°

Adduktory stehna

Obr. 14: Testování zkrácení adduktorů stehna Poloha: Leh, dolní končetiny jsou v nulovém postavení, paže podél těla. Fixace: Uchopíme testovanou dolní končetinu a zajišťujeme její stálé propnutí v kloubu kolenním. Netestovaná dolní končetina je neustále v nulovém postavení. Pohyb: Vyšetřující provede maximální pasivní unožení v kloubu kyčelním (Obr. 14). Hodnocení: Hodnotíme maximální rozsah unožení v kloubu kyčelním. 1) 2) 3) 4) 5)

Rozsah unožení v kyčelním kloubu 45° Mezistupeň Rozsah unožení v kyčelním kloubu je v rozmezí 30° – 40° Mezistupeň Rozsah unožení v kyčelním kloubu je menší než 30°

51

Lýtkové svaly

Obr. 15: Testování zkrácení lýtkových svalů Poloha: Leh, netestovaná dolní končetina v pokrčení, chodidlo na podložce. Fixace: Vyšetřující přiloží dlaň na chodidlo vyšetřované nohy. Pohyb: Provedeme vztyčení chodidla. Bráníme vybočení nohy (Obr. 15). Hodnocení: Hodnotíme velikost úhlu v hlezenním kloubu. 1) 2) 3) 4) 5)

V hlezenním kloubu je možno dosáhnout alespoň 90° postavení Mezistupeň V hlezenním kloubu chybí do 90° postavení 5° Mezistupeň V hlezenním kloubu chybí do 90° postavení více než 5°

52

Testování svalů s tendencí k oslabení: Břišní svaly - Flexe trupu

Obr. 16: Testování oslabení břišních svalů - výchozí pozice

Obr. 17: Testování oslabení břišních svalů

Poloha: Leh, dolní končetiny jsou napnuté, chodidly provádíme aktivní tlak proti dlaním vyšetřujícího. Horní končetiny předpaženy (Obr. 16). Fixace: Podporujeme fixaci, při níž se aktivují plantární flexory nohy a flexory kolenních kloubů. Snažíme se o vyloučení, resp. snížení aktivity svalu bedro-kyčlo-stehenního během předklonu trupu. Pohyb: Postupnou kyfotizací nejprve krční, pak hrudní a nakonec bederní páteře testovaná osoba přejde do sedu. Horní končetiny předpaženy. Pohyb končíme v okamžiku, kdy vyšetřovaný není schopen udržet paty na podložce a dostatečně netlačí chodidly proti odporu (Obr. 17). Hodnocení: Během pohybu určujeme pohledem nebo palpací okamžik, kdy se začne kontrahovat sval bedro-kyčlo-stehenní. Rovněž tak sledujeme rozvíjení lumbálních segmentů páteře. 1) Osoba je schopna se posadit oblým předklonem s napnutými dolními končetinami a současným aktivním tlakem chodidel proti odporu bez zvednutí dolních končetin. 2) Mezistupeň 3) Vyšetřovaný není schopen se posadit, aniž by nezvednul dolní končetiny. Klesá tlak chodidel proti odporu. Pohyb doprovází třes a nekoordinovanost. 4) Mezistupeň 5) Vyšetřovaný není schopen se posadit.

53

Dolní fixátory lopatek – Klik

Obr. 18: Testování oslabení dolních fixátorů lopatek - výchozí pozice

Obr. 19: Testování oslabení dolních fixátorů lopatek

Poloha: Vzpor ležmo (Obr. 18) Pohyb: Testovaný provede klik (Obr. 19). Hodnocení: Sledujeme práci mezilopatkových svalů, míru odstátí lopatek. 1) 2) 3) 4) 5)

Testovaný je schopný provést klik, aniž by lopatky odstávaly Mezistupeň Testovaný je schopný provést klik, lopatky mírně odstávají Mezistupeň Testovaný není schopný provést klik, aniž by lopatky neodstávaly

Abduktory stehna – Unožení DK

Obr. 20: Testování oslabení abduktorů stehna Poloha: Leh na boku, spodní dolní končetina je pokrčena, spodní horní končetina je ve vzpažení pod hlavou a horní je před trupem pro zajištění stability.

54

Fixace: Pánev a trup jsou kolmo k podložce, nedochází k předklonu ani záklonu, testovaná dolní končetina je v prodloužení trupu. Pohyb: Testovaný provede unožení v rozsahu 30° - 40° a následnou výdrž po dobu 30s (Obr. 20). Hodnocení: 1) Testovaná dolní končetina vydrží v dané pozici bez chvění a změny úhlu 2) Mezistupeň 3) Testovaná dolní končetina se chvěje a dochází k lehké změně pozice, vždy se ovšem po chvíli ustálí v předepsané pozici. 4) Mezistupeň 5) Testovaná dolní končetina se výrazně chvěje, vyšetřovaný není schopný udržet DK v předepsané pozici, dochází k vytočení pánve. Velký sval hýžďový – zanožení DK

Obr. 21: Testování oslabení hýžďového svalu - výchozí pozice

Obr. 22: Testování oslabení hýžďového svalu

Poloha: Leh na břiše, horní končetiny pod čelem (Obr. 21). Pohyb: Vyšetřovaný provede zanožení testované DK v rozsahu 10° - 20° nad horizontálu (Obr. 22). Hodnocení: Sledujeme pořadí, ve kterém se zapojují jednotlivé svalové skupiny. 1) Nejdříve se kontrahuje velký sval hýžďový, poté hamstringy a jako poslední bederní vzpřimovače páteře 2) Mezistupeň 3) Prvně se kontrahují hamstringy, poté velký sval hýžďový a nakonec bederní vzpřimovače páteře 4) Mezistupeň

55

5) Jako první se zapojují bederní vzpřimovače páteře, poté hamstringy a nakonec velký sval hýžďový.

3.3. Intervenční program kompenzačních cvičení pro in-line rychlobruslaře Na základě výše uvedené diagnostiky pohybového aparátu jsme sestavili intervenční program kompenzačních cvičení pro in-line rychlobruslaře, který jsme následně ověřili pomocí případové studie tří probandů. Intervenční program můžeme najít v příloze 2. Pro jeho sestavení byla nejdůležitější četnost výskytu svalového zkrácení a oslabení u konkrétních svalových skupin. Kompletní výsledky vstupní diagnostiky, která vedla k sestavení intervenčního programu, najdeme v příloze 1. Při sestavování programu kompenzačních cvičení jsme museli brát v potaz několik důležitých faktorů. Prvním je rozsah. Cílem bylo vytvořit cvičební plán, který nebude delší než 45 minut. Pokud si uvědomíme, že většinou se tento program bude cvičit přímo po tréninkové jednotce, tak se při vynechání zahřátí dostaneme k třiceti minutám cvičení, což je dle názoru autora práce optimální délka

„nadstavby“

tréninkové

jednotky.

Z těchto

důvodů

byly

často

upřednostněny cviky, které protahovaly obě párové svalové skupiny najednou. Dále jsme se při sestavování tohoto programu snažili aplikovat cviky v nízkých polohách, které nejsou technicky náročné a minimalizujeme při nich práci ostatních svalových skupin. Autor práce důrazně odmítá cviky, které jsou uváděny v literatuře zabývající se in-line bruslením a to z důvodu jejich cvičení v bruslích. Tyto cviky jsou naprosto nevhodné pro běžné fitness bruslaře, neboť udržet rovnováhu na bruslích není pro začátečníka jednoduchá záležitost. Ani pokročili in-line rychlobruslař však nedokáže vždy správně zafixovat tělo a udržet rovnováhu pokud má na nohách brusle. Proto cvičíme vždy bez bruslí! Pauza mezi jednotlivými kompenzačními jednotkami nesměla být delší než 48 hodin. Cviky se prováděly v uvedeném pořadí. První týden se cvičilo s korekcí správné techniky a nácvikem správných pohybových stereotypů. Dále 56

byla korekce možná dle potřeby a domluvy. V případě nevhodnosti, vysoké obtížnosti určitého cviku byla možná obměna kompenzačního programu. Cvičilo se celkem dvanáct týdnu. Měření proběhlo po šesti a dvanácti týdnech.

3.4. Kritické body práce Jako kritické body práce bych označil zejména naprostý nedostatek odborné literatury na dané téma. Výběr testovaných osob byl zpočátku také problémem, neboť se nepřihlásil dostatek testovaných osob a z toho důvodu jsme byli nuceni aplikovat případovou studii. Komplikovaný byl také osobní kontakt s probandy. Korekce správné techniky cvičení probíhala intenzivně během prvního týdne, poté pouze při kontrolních měření.

57

4. Výsledky práce a diskuze V této části práce si popíšeme podrobně výsledky u každého probanda zvlášť. V následujících grafech můžeme vidět znázorněny výsledky diagnostiky pohybového aparátu před aplikováním intervenčního programu (modrá barva), po šesti týdnech (červená barva) a po dvanácti týdnech pravidelného cvičení (zelená barva). Proband 1 (Obr. 23, 24): U probanda číslo 1 můžeme vidět, že některé svalové skupiny se na počátku výzkumu nacházeli v poměrně dobrém funkčním stavu. Zejména svalové skupiny náchylné na oslabení se nacházeli v dobré kondici, přičemž jsme ani jednou nenaměřili míru oslabení větší než 2 (téměř neoslaben). To připisujeme především větším znalostem pohybového aparátu díky studiu na vysoké škole se sportovním zaměřením a většímu uvědomění o významu správně prováděné pohybové aktivity. Nutno však podotknout, že před aplikováním kompenzačního programu se proband protahoval velmi zřídka a nepravidelně. To se projevilo na svalových partiích náchylných ke zkrácení. Ve velmi špatném stavu se nacházeli vzpřimovače páteře, čtyřhranný sval bederní, flexory kyčelního kloubu a hamstringy. Tento stav připisujeme především vleklým potížím s bederní oblastí zad v průběhu dospívání a samozřejmě velmi náročnému sportovnímu odvětví, ať už v minulosti lední hokej, cyklistika, nebo dnes in-line rychlobruslení. Nelze přehlédnout i mírnou formu svalové laterarity, kterou připisujeme lednímu hokeji, kde proband držel hůl napravo. Tím došlo k přetěžování pravé části pohybového aparátu. Při testování zkrácení pravého prsního svalu bylo do jisté míry limitující operované rameno, které nemá takovou pohyblivost jako rameno levé.

58

0

1

2

3

4

5

Extenzory hlavy Lateroflexory hlavy - pravá Lateroflexory hlavy - levá Prsní svaly - pravá Prsní svaly - levá Vzpřimovače páteře Čtyřhranný sval bederní - pravá Čtyřhranný sval bederní - levá Přímá hlava čtyřhlavého svalu stehenního - pravá Před

Přímá hlava čtyřhlavého svalu stehenního - levá

Během Po

Napínač povázky stehenní - pravá Napínač povázky stehenní - levá Sval bedro-kyčlo-stehenní - pravá Sval bedro-kyčlo-stehenní - levá Hamstringy - pravá Hamstringy - levá Adduktory - pravá Adduktory - levá Lýtkové svaly - pravá Lýtkové svaly - levá

Obr. 23: Svalové skupiny s tendencí k oslabení – Proband 1 59

0

1

2

3

4

5

Dolní fixátory lopatek Břišní svaly Před

Abduktory stehna - pravá

Během Po

Abduktory stehna - levá Velký sval hýžďový - pravá Velký sval hýžďový - levá

Obr. 24: Svalové skupiny s tendencí k oslabení – Proband 1

Během kontrolního měření po šesti týdnech bylo možné u většiny svalových skupin pozorovat zlepšení. Výjimkou byl čtyřhranný sval bederní a hamstringy. Tuto stagnaci mohl zapříčinit fakt, že v době zahájení intervenčního programu se proband nacházel v objemové fázi tréninku před nadcházející sezónou. Ta se vyznačuje dlouhými tréninky o nízké intenzitě, které jsou doplňovány silovým tréninkem v posilovně. Po dvanácti týdnech cvičení kompenzačního programu, došlo oproti úvodnímu měření ke zlepšení u všech svalových skupin s výjimkou levé části čtyřhranného svalu bederního. Nejvýraznější zlepšení pozorujeme u hamstringů, přímé hlavy čtyřhlavého svalu stehenního a svalu bedro-kyčlo-stehenního. U svalových

skupin

s tendencí

k oslabení

nebyl

rozdíl

mezi

úvodním

a závěrečným měřením tak markantní. Připisujeme to zejména dobrému počátečnímu stavu těchto svalových skupin, kde jednotlivé rozdíly mohou být ovlivněny subjektivním vnímáním diagnostiky. Nutno podotknout, že proband 1 cvičil pravidelně a dodržel pravidlo 48 hodin po celou dobu sledovaného období.

60

Proband 2 (Obr. 25,26): Vstupní diagnostika tohoto probanda nám poukázala na dolní i horní zkřížený syndrom, kterým testovaný trpí. Výrazné zkrácení svalů krční a bederní páteře, flexorů kyčelního kloubu a nefyziologický rozsah prsních svalů nám poukazuje na výskyt výše zmíněných syndromů. Tento stav byl docílen zejména neznalostí správné techniky kompenzačních cvičení. Proband sám pravidelně protahoval a cvičil již před aplikováním intervenčního programu. Nicméně z diagnostiky a následných společných kompenzačních jednotek vyplývá, že většina cviků nebyla prováděna správnou technikou. To samé platí u cviků posilovacích, kde se tato cvičení míjela účinkem a naopak paradoxně prohlubovala svalové dysbalance. Během kontrolního měření se šestitýdenní aplikování intervenčního programu výrazně neprojevilo. Velká část svalových skupin zůstala beze změny. Výraznější zlepšení se projevilo pouze u levých flexorů kyčelního kloubu. Mírně lépe na tom byly svalové skupiny s tendencí k oslabení. Závěrečné měření nám ukázalo mnohem výraznější změny pohybového aparátu testovaného probanda. Došlo ke zlepšení velkého počtu svalových skupin. Nejvýrazněji se aplikování pravidelného a korigovaného cvičení projevilo na flexorech kyčelního kloubu a extenzorech hlavy. U partií náchylných na oslabení došlo k výraznému zlepšení u naprosté většiny testovaných svalových skupin. Proband 2 byl ukázkou toho, jak je nutné kontrolovat techniku jednotlivých kompenzačních cviků. Výsledky ukazují, že prvních cca šest týdnů trvalo, než si cvičenec navykl na správné pohybové stereotypy. Tím se vysvětluje prvotní stagnace při kontrolním měření.

61

0

1

2

3

4

5

Extenzory hlavy Lateroflexory hlavy - pravá Lateroflexory hlavy - levá Prsní svaly - pravá Prsní svaly - levá Vzpřimovače páteře Čtyřhranný sval bederní - pravá Čtyřhranný sval bederní - levá Přímá hlava čtyřhlavého svalu stehenního - pravá Před

Přímá hlava čtyřhlavého svalu stehenního - levá

Během Po

Napínač povázky stehenní - pravá Napínač povázky stehenní - levá Sval bedro-kyčlo-stehenní - pravá Sval bedro-kyčlo-stehenní - levá Hamstringy - pravá Hamstringy - levá Adduktory - pravá Adduktory - levá Lýtkové svaly - pravá Lýtkové svaly - levá

Obr. 25: Svalové skupiny s tendencí k oslabení – Proband 2 62

0

1

2

3

4

5

Dolní fixátory lopatek Břišní svaly Před

Abduktory stehna - pravá

Během Po

Abduktory stehna - levá Velký sval hýžďový - pravá Velký sval hýžďový - levá

Obr. 26: Svalové skupiny s tendencí k oslabení – Proband 2

Proband 3 (Obr. 27,28): U třetí sledované osoby můžeme vidět podobný počáteční stav jako u probanda 2. Výrazné zkrácení lateroflexorů hlavy, přímé hlavy čtyřhlavého svalu stehenního a napínače povázky stehenní. Opět se jedná o poměrně klasický stav nejvíce přetěžovaných a zkrácených svalových skupin. Celkový stav probanda před započetím intervenčního programu byl ovlivněn nedostatečným kompenzováním jednostranné zátěže. Vleklé problémy s krční a bederní páteří se také projevili na funkčním stavu pohybového aparátu. Velká část dne strávená v sedu a polosedu, taktéž negativně ovlivnila stav jednotlivých svalových skupin. Poměrně velkým překvapením byl stav svalových skupin s tendencí k oslabení. U vrcholově sportujícího jedince bychom neočekávali tyto naměřené hodnoty. Zejména břišní a hýžďové svalstvo pak jasně ukazuje na problém s bederní páteří. Nutno zmínit držení hole v ledním hokeji nalevo, které se opět projevuje mírnou svalovou lateralitou.

63

0

1

2

3

4

5

Extenzory hlavy Lateroflexory hlavy - pravá Lateroflexory hlavy - levá Prsní svaly - pravá Prsní svaly - levá Vzpřimovače páteře Čtyřhranný sval bederní - pravá Čtyřhranný sval bederní - levá Přímá hlava čtyřhlavého svalu stehenního - pravá Před

Přímá hlava čtyřhlavého svalu stehenního - levá

Během Po

Napínač povázky stehenní - pravá Napínač povázky stehenní - levá Sval bedro-kyčlo-stehenní - pravá Sval bedro-kyčlo-stehenní - levá Hamstringy - pravá Hamstringy - levá Adduktory - pravá Adduktory - levá Lýtkové svaly - pravá Lýtkové svaly - levá

Obr. 27: Svalové skupiny s tendencí k oslabení – Proband 3 64

Při kontrolním měření jsme mohli zaregistrovat zlepšení většiny svalových skupin. Nejvýraznější posun můžeme vidět v oblasti krční páteře. V pátém a šestém týdnu cvičení došlo k přerušení intervenčního programu z důvodu problému s krční páteří. Následoval dvanácti denní klid, během kterého proband absolvoval několik rehabilitačních procedur. Následné měření po této pauze ukázalo jednoznačně pozitivní vliv této pauzy společně s aplikováním rehabilitačních procedur na svalové zkrácení v oblasti krční páteře. 0

1

2

3

4

5

Dolní fixátory lopatek Břišní svaly Před

Abduktory stehna - pravá

Během Po

Abduktory stehna - levá Velký sval hýžďový - pravá Velký sval hýžďový - levá

Obr. 28: Svalové skupiny s tendencí k oslabení – Proband 3

Dvanácti týdenní intervenční program, který byl v tomto případě narušen téměř dvoutýdenní pauzou, splnil očekávání a došlo ke zlepšení funkčního stavu většiny svalových skupin. Opět sledujeme minimální zlepšení, co se týče čtyřhranného svalu bederního, který jak nám výsledky ukazují, se jeví jakožto nejvíce problémová partie z hlediska nápravy funkčních vlastností. Výrazné zlepšení můžeme vidět zejména u svalů krční páteře, přímé hlavy čtyřhlavého svalu stehenního, vzpřimovačů páteře a břišních svalů.

65

Závěr V této bakalářské práci jsme se věnovali problematice kompenzačních cvičení v in-line rychlobruslení. Obecným problémem tohoto tématu je výrazný nedostatek odborné literatury. Proto jsme si na začátku popsali stručně historii, vznik a vývoj samotného in-line bruslení, jaké máme druhy in-line bruslení a jednotlivá specifika vybavení. Následně jsme se dostali ke stěžejnímu druhu in-line bruslení pro tuto práci a to k in-line rychlobruslení. Zde jsme poukázali na vývoj tohoto druhu in-line bruslení, představili si jednotlivé závodní disciplíny a zaměřili se především na kineziologickou charakteristiku pohybu. Rozebrali jsme základní postoj, techniku jízdy a určili si nejvíce zatěžované svalové skupiny a z toho pramenící svalové dysbalance. Poté jsme si popsali kompenzační cvičení, jakožto možnost nápravy výše zmíněných funkčních stavů pohybového aparátu in-line rychlobruslaře. Cílem této práce je ověřit, zda vlivem dvanácti týdenního intervenčního programu kompenzačního charakteru došlo k nápravě funkčních parametrů diagnostikovaných skupin společně s nápravou zjišťovaných pohybových stereotypů. Na základě stanoveného cíle byla formulována výzkumná otázka: Jaký vliv mělo aplikování pravidelného kompenzačního cvičení na pohybový aparát in-line rychlobruslaře? Na základě vybrané testovací baterie, jsme provedli diagnostiku pohybového aparátu tří probandů. Data, která jsme získali z počáteční diagnostiky, vedla společně s informacemi z teoretické části práce k sestavení dvanácti týdenního intervenčního programu kompenzačních cvičení pro in-line rychlobruslaře. Ten jsme následně aplikovali na skupiny tří probandů, kteří se věnují tomuto sportovnímu odvětví. Již vstupní diagnostika nám jednoznačně ukázala, které svalové skupiny jsou nejvíce přetěžovány a které naopak výrazně oslabeny. Jako nejvíce zkrácené svalové skupiny se ukázali flexory kyčelního kloubu společně s hamstringy, bederními a šíjovými vzpřimovači. Naopak mezi svalovými skupinami s tendencí k oslabení se v nejhorším stavu ukázaly svaly

66

břišní a dolní fixátory lopatek. Častý byl také výskyt chybného pohybového stereotypu zanožení. Intervenční program zapůsobil velmi pozitivně na naprostou většinu sledovaných svalových skupin. U svalových skupin s tendencí k oslabení jsme sledovali výrazné zlepšení u všech probandů. To svalové skupiny s tendencí ke zkrácení nám ukázaly nejvíce problémové partie z hlediska nápravy funkčních vlastností (hamstringy, vzpřimovače páteře, čtyřhranný svale bederní). Čtyřhranný sval bederní dopadl v tomto ohledu vůbec nejhůře. Mírné zlepšení bylo zaznamenáno pouze ve třech z osmnácti měření! Z tohoto důvodu, bychom doporučili věnovat této svalové skupině zvýšenou pozornost. Při zachování optimální délky kompenzačního programu se nabízí jako řešení vynechání protahování některé ze svalových skupin, které při vstupní diagnostice dopadnou výrazně lépe. I z názorů samotných probandů vyplývá, že pro výrazně zkrácené svalové skupiny by bylo vhodné zařadit více než jen jeden cvik v intervenčním programu.

Určitě

zajímavým

poznatkem

je

snížení

drobných

zranění

v tréninkovém i závodním zatížením, kterou zmínili všichni probandi. Stejně jako pozitivní psychologický efekt toho, že dělali něco prospěšného a nového pro své tělo.

67

Zdroje Alchetron. (2016) Alchetron: Joey Mantia. Dostupné z http://alchetron.com/JoeyMantia-223198-W (Načteno 20. 4. 2016) Beránková, L., Grmela, R., Kopřivová, J., & Sebera, M. (2012). Zdravotní tělesná výchova: Diagnostika pohybového aparátu. Dostupné z https://is.muni.cz/auth/do/rect/el/estud/fsps/js12/ztv/web/pages/04diagnostika-text.html (Načteno 14. 4. 2016) Beránková, L., Grmela, R., Kopřivová, J., & Sebera, M. (2012). Zdravotní tělesná výchova: Funkční poruchy pohybového aparátu. Dostupné z https://is.muni.cz/auth/do/rect/el/estud/fsps/js12/ztv/web/pages/03funkcni-poruchy-text.html (Načteno 14. 4. 2016) Bernaciková, M., Kapounková, K., Novotný, J., Sýkorová, E., Novotný, J., Bernacik, S., … & Chovancová, J. (2011). Fyziologie sportovních disciplín: Rychlobruslení – speed skating. Dostupné z http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/fsps/ps10/fyziol/web/sport/brusleni-rychlo.html (Načteno 14. 4. 2016) Bursová, M. (2005). Kompenzační cvičení: uvolňovací, protahovací, posilovací (1. vyd.). Praha: Grada. Competitor Group Inc. (2014) Competitor: Inline Skaters Break Records At Berlin Marathon. Dostupné z http://cdn.running.competitor.com/files/2014/09/BartSwings-800x449.jpg (Načteno 20. 4. 2016) Český svaz kolečkového bruslení. (2012). Český svaz kolečkového bruslení: Historie. Dostupné z http://www.cskb-inline.cz/historie (Načteno 14. 4. 2016) Český svaz kolečkového bruslení. (2012). Český svaz kolečkového bruslení: Inline. Dostupné z http://www.cskb-inline.cz/line (Načteno 14. 4. 2016) Fédération Internationale de Roller Sports. (2016). FIRS - Fédération Internationale Roller Sports: Record. Dostupné z http://www.rollersports.org/discipline/speed/record (Načteno 14. 4. 2016) Hálková, J. (2001). Zdravotní tělesná výchova: speciální učební text (2. vyd.). Praha: Česká asociace Sport pro všechny. Havránková, D., & Bartoň, B. (1982). Vybrané kapitoly z didaktiky tělesné výchovy (1. vyd.). Praha: Státní pedagogické nakladatelství.

68

Janda, V. (2004). Svalové funkční testy (Vyd. 1.). Praha: Grada. Konings, M. J., Elferink-Gemser, M. T., Stoter, I. K., van der Meer, D., Otten, E., & Hettinga, F. J. (2015). Performance Characteristics of Long-Track Speed Skaters: A Literature Review [Online]. Sports Medicine, 45(4), 505-516. http://doi.org/10.1007/s40279-014-0298-z Kuban, J., Kirchner, J., & Louka, O. (2004). Inline bruslení: vybavení, technika jízdy, kam vyjet (1. vyd.). Praha: Grada. Ladig, G., & Rüger, F. (2003). Inline bruslení (České vyd.). České Budějovice: Kopp. Mišičková, L. (2009). Škola inline bruslení: krok za krokem (1. vyd.). Praha: Grada. Procházka, J. (2010). Inline bruslení bezpečně (1. vyd.). Praha: Grada. Reichert, J., & Krejčíř, J. (2006). Jak dokonale zvládnout inline bruslení (1. vyd.). Praha: Grada. Starec, P., Vychodilová, R., Vespalec, T., Kubíková, Z., Bernaciková, B., Kalichová, M.,… & Vít, M. (2011). Bezpečně a hravě na inline bruslích: Historie. Dostupné z http://www.fsps.muni.cz/sdetmivpohode/kurzy/inline/historie.php (Načteno 14. 4. 2016) Šebej, F. (2001). Strečink. Bratislava: Timy. Vaculíková, P., Šimberová, D. & Svobodová, L. (2013). Základní Gymnastika I: Protahovací cvičení. Dostupné z http://www.fsps.muni.cz/frvs/2012/zakladnigymnastika/protahovaci.html (Načteno 14. 4. 2016) United States Olympic Committee. (2016). Team USA: USA Roller Sports. Dostupné z http://www.teamusa.org/USA-Roller-Sports (Načteno 14. 4. 2016) US Speedskating. (n.d.) Ice Skating Information & Resources: Ice Skating Sports. Dostupné z http://www.iceskatingresources.org/BasicSpeedSkatingManual.pdf (Načteno 14 .4. 2016)

69

Seznam obrázků Obr. 1: Bart Swings při maratonu v Berlíně (Competitor Group Inc., 2014) ....... 22 Obr. 2 Trénink rychlobruslařské postoje při odrazu (Konings et al., 2015) ......... 25 Obr. 3: Překládání - Dokončení odrazu levé nohy (Alchetron, 2016) .................. 27 Obr. 4: Testování zkrácení extenzorů hlavy ......................................................... 44 Obr. 5: Testování zkrácení lateroflexorů hlavy..................................................... 45 Obr. 6: Testování zkrácení prsních svalů - výchozí pozice .................................. 46 Obr. 7: Testování zkrácení prsních svalů .............................................................. 46 Obr. 8: Testování zkrácení vzpřimovačů páteře ................................................... 47 Obr. 9: Testování zkrácení čtyřhranného svalu bederního.................................... 48 Obr. 10: Testování zkrácení flexorů kyčelního kloubu - výchozí pozice ............. 49 Obr. 11: Testování zkrácení flexorů kyčelního kloubu - boční pohled................. 49 Obr. 12: Testování zkrácení flexorů kyčelního kloubu - čelní pohled .................. 49 Obr. 13: Testování zkrácení hamstringů ............................................................... 50 Obr. 14: Testování zkrácení adduktorů stehna ...................................................... 51 Obr. 15: Testování zkrácení lýtkových svalů ........................................................ 52 Obr. 16: Testování oslabení břišních svalů - výchozí pozice................................ 53 Obr. 17: Testování oslabení břišních svalů ........................................................... 53 Obr. 18: Testování oslabení dolních fixátorů lopatek - výchozí pozice ............... 54 Obr. 19: Testování oslabení dolních fixátorů lopatek ........................................... 54 Obr. 20: Testování oslabení abduktorů stehna ...................................................... 54 Obr. 21: Testování oslabení hýžďového svalu - výchozí pozice .......................... 55 Obr. 22: Testování oslabení hýžďového svalu ...................................................... 55 Obr. 23: Svalové skupiny s tendencí k oslabení – Proband 1 ............................... 59 Obr. 24: Svalové skupiny s tendencí k oslabení – Proband 1 ............................... 60 Obr. 25: Svalové skupiny s tendencí k oslabení – Proband 2 ............................... 62 Obr. 26: Svalové skupiny s tendencí k oslabení – Proband 2 ............................... 63 Obr. 27: Svalové skupiny s tendencí k oslabení – Proband 3 ............................... 64 Obr. 28: Svalové skupiny s tendencí k oslabení – Proband 3 ............................... 65 Obr. 29: Nácvik držení těla v lehu ........................................................................ 74 Obr. 30: Uvolnění ramenního kloubu ................................................................... 75 Obr. 31: Uvolnění pánve a bederní páteře - podsazení pánve............................... 76 Obr. 32: Uvolnění pánve a bederní páteře - prohnutí bederní páteře .................... 76 Obr. 33: Uvolnění pánve a bederní páteře a) ........................................................ 76 Obr. 34: Uvolnění pánve a bederní páteře b) ........................................................ 76 Obr. 35: Uvolnění páteře v předozadním směru - prohnutí .................................. 77 Obr. 36: Uvolnění páteře v předozadním směru - vyhrbení.................................. 77 Obr. 37: Uvolnění kyčelního kloubu..................................................................... 77 Obr. 38: Protažení extenzorů hlavy....................................................................... 78

70

Obr. 39: Protažení lateroflexorů hlavy .................................................................. 78 Obr. 40: Protažení zdvihače lopatky ..................................................................... 79 Obr. 41: Protažení prsních svalů ........................................................................... 79 Obr. 42: Protažení vzpřimovačů páteře ................................................................. 80 Obr. 43: Protažení čtyřhranného svalu bederního - výchozí pozice ..................... 80 Obr. 44: Protažení čtyřhranného svalu bederního ................................................. 80 Obr. 45: Protažení přímé hlavy čtyřhlavého svalu stehenního ............................. 81 Obr. 46: Protažení bedro-kyčlo-stehenního svalu - výchozí pozice ..................... 81 Obr. 47: Protažení bedro-kyčlo-stehenního svalu ................................................. 81 Obr. 48: Protažení napínače povázky stehenní ..................................................... 82 Obr. 49: Protažení hamstringů .............................................................................. 82 Obr. 50: Protažení adduktorů stehna ..................................................................... 83 Obr. 51: Posílení dolních fixátorů lopatek - výchozí pozice................................. 83 Obr. 52: Posílení dolních fixátorů lopatek ............................................................ 83 Obr. 53: Posílení hlubokých svalů zádových - výchozí pozice ............................ 84 Obr. 54: Posílení hlubokých svalů zádových ........................................................ 84 Obr. 55: Posílení hýžďových svalů - výchozí pozice ........................................... 84 Obr. 56: Posílení hýžďových svalů ....................................................................... 84 Obr. 57: Posílení svalů břicha - spodní část - výchozí pozice .............................. 85 Obr. 58: Posílení svalů břicha - spodní část .......................................................... 85 Obr. 59: Posílení šikmých svalů břicha - výchozí pozice ..................................... 85 Obr. 60: Posílení šikmých svalů břicha ................................................................ 85 Obr. 61: Posílení přímých břišních svalů - výchozí pozice .................................. 86 Obr. 62: Posílení přímých břišních svalů .............................................................. 86

71

Seznam tabulek Tab. 1: Rozdělení závodních disciplín dle F.I.R.S. ............................................... 23 Tab. 2: Základní údaje - proband 1 ....................................................................... 41 Tab. 3: Základní údaje - proband 2 ....................................................................... 42 Tab. 4: Základní údaje - proband 3 ....................................................................... 42

72

Seznam příloh Příloha 1 Kompletní vstupní diagnostika všech probandů Svalová skupina Proband 1 Proband 2 Proband 3 Tendence ke zkrácení Extenzory hlavy 1 4 3 Lateroflexory hlavy - pravá 2 4 3 Lateroflexory hlavy - levá 3 3 4 Prsní svaly - pravá 3 3 2 Prsní svaly - levá 2 3 2 Vzpřimovače páteře 4 4 3 Čtyřhranný sval bederní - pravá 4 3 3 Čtyřhranný sval bederní - levá 3 3 3 Přímá hlava čtyřhlavého svalu stehenního - pravá 4 4 4 Přímá hlava čtyřhlavého svalu stehenního - levá 3 5 4 Napínač povázky stehenní - pravá 2 3 3 Napínač povázky stehenní - levá 3 3 4 Sval bedro-kyčlo-stehenní - pravá 2 4 2 Sval bedro-kyčlo-stehenní - levá 3 4 3 Hamstringy - pravá 4 2 3 Hamstringy - levá 3 3 3 Adduktory - pravá 2 3 3 Adduktory - levá 2 2 2 Lýtkové svaly - pravá 1 1 1 Lýtkové svaly - levá 1 1 1 Tendence k oslabení Dolní fixátory lopatek Břišní svaly Abduktory stehna - pravá Abduktory stehna - levá Velký sval hýžďový - pravá Velký sval hýžďový - levá

1 2 2 2 1 2

73

4 4 2 2 4 3

3 4 2 2 3 3

Příloha 2 Intervenční program kompenzačních cvičení pro in-line rychlobruslaře Každá kompenzační jednotka by měla začínat zahřátím (5-10 minut, 50 až 60% maximální tepové frekvence). Často se tento intervenční program bude cvičit přímo po samotné tréninkové jednotce, kde tedy můžeme úvodní zahřátí vynechat. Cvičíme v teple a adekvátně oblečení. Pauza mezi jednotlivými kompenzačními jednotkami nesmí být delší než 48 hodin. Cviky se provádí v uvedeném pořadí. Celková délka aplikace intervenčního programu je dvanáct týdnů. Měření proběhne po šesti a dvanácti týdnech. Uvolňovací cviky: 10 opakování Protahovací cviky: 3 x 15-20s Posilovací cviky: 15 - 20 opakování (dle zdatnosti - začít se správným pohybovým stereotypem! To znamená nejprve se naučit správný pohyb a potom až dělat větší počet opakování.) 1) Nácvik správného držení těla v lehu na zádech – podsazená pánev, bedra přitisknutá k zemi, hlava v prodloužení trupu, bradu mírně zasunout, ramena dolů a do šířky – bederní/hrudní dýchání (Obr. 29)

Obr. 29: Nácvik držení těla v lehu

74

2) Uvolnění ramenního kloubu – sed na míči, pokrčit upažmo poníž předloktí vzhůru a dolů (Obr. 30)

Obr. 30: Uvolnění ramenního kloubu 3) Uvolnění krční páteře – sed na míči, úklony hlavy, záklony hlavy, předklony hlavy, otočení s klonem hlavy, kroužení hlavou

75

4) Uvolnění pánve a bederní páteře a. Sed na míči, s výdechem do podsazení pánve až vyhrbení (Obr. 31), s nádechem do vysazení až do zvětšené bederní lordózy (Obr. 32).

Obr. 31: Uvolnění pánve a bederní páteře - podsazení pánve

Obr. 32: Uvolnění pánve a bederní páteře - prohnutí bederní páteře

b. Sed na míči, s výdechem plynule odlehčit jeden bok (zešikmení pánve), aktivní podsazení pánve (Obr. 33), s nádechem zpět do sedu – druhý bok (Obr. 34)

Obr. 33: Uvolnění pánve a bederní páteře a)

76

Obr. 34: Uvolnění pánve a bederní páteře b)

c. Sed na míči, plynulé kroužení pánví 5) Uvolnění páteře v předozadním směru – Vzpor klečmo mírně roznožný, s nádechem postupné prohnutí páteře od hlavy k bedrům, zaklonit hlavu mírným vytažením temene šikmo vzhůru, zatažená ramena, vyklenout hrudník (Obr. 35), s výdechem postupně vyhrbit páteř podsazením pánve, kontrakcí břišních a hýžďových svalů (Obr. 36)

Obr. 35: Uvolnění páteře v předozadním směru - prohnutí

Obr. 36: Uvolnění páteře v předozadním směru - vyhrbení

6) Uvolnění kyčelního kloubu – leh na břiše, pokrčit upažmo dolů, s nádechem sunem pokrčit únožmo levou (pravou) DK, s výdechem výdrž s uvědoměním podsazení pánve (Obr. 37), s nádechem zpět do ZP

Obr. 37: Uvolnění kyčelního kloubu

77

7) Protažení extenzorů hlavy – Sed na míči, ruce v týl – aktivní flexe hlavy za pomoci paží (Obr. 38)

Obr. 38: Protažení extenzorů hlavy 8) Protažení lateroflexorů hlavy – Sed na míči, pravá paže přes hlavu na levé ucho – aktivní úklon hlavy na pravou stranu (Obr. 39)

Obr. 39: Protažení lateroflexorů hlavy

78

9) Protažení zdvihače lopatky – Sed na míči, pravá paže v týl – klon s natočením hlavy o 45° vpravo (Obr. 40)

Obr. 40: Protažení zdvihače lopatky 10) Protažení prsních svalů – Vzpor klečmo, pravá paže pokrčit upažmo, loket na velký míč – protlačit hrudník směrem k zemi (Obr. 41)

Obr. 41: Protažení prsních svalů

79

11) Protažení vzpřimovačů páteře – Sed na židli, hluboký ohnutý předklon (Obr. 42)

Obr. 42: Protažení vzpřimovačů páteře 12) Protažení čtyřhranného svalu bederního – Sed na míči, ruce v týl (Obr. 43) – Úklon na neprotahovanou stranu (Obr. 44)

Obr. 43: Protažení čtyřhranného svalu bederního - výchozí pozice

Obr. 44: Protažení čtyřhranného svalu bederního

80

13) Protažení flexorů kyčelního kloubu (přímá hlava čtyřhlavého svalu stehenního)- leh na břiše, skrčit protahovanou DK a uchopit ji souhlasnou paží za nárt, s nádechem podsadit pánev, s výdechem provést cílené protažení (Obr. 45)

Obr. 45: Protažení přímé hlavy čtyřhlavého svalu stehenního 14) Protažení flexorů kyčelního kloubu – klek zánožný pravou (Obr. 46), s výdechem podsadit a protlačit pánev dopředu, neprohýbat v bedrech (Obr. 47)

Obr. 46: Protažení bedro-kyčlostehenního svalu - výchozí pozice

Obr. 47: Protažení bedro-kyčlostehenního svalu

81

15) Protažení flexorů kyčelního kloubu (napínač povázky stehenní) – leh, s nádechem skrčit přednožmo pravou, levou paží uchopit pravé koleno, táhnout směrem k protilehlému rameni, pravá paže v upažení poníž dolů, s výdechem přitahujeme koleno a vnímáme pocit tahu na vnější straně protahované DK (Obr. 48)

Obr. 48: Protažení napínače povázky stehenní 16) Protažení hamstringů – Vzpor dřepmo oporem o velký míč – s výdechem do vzporu stojmo (propnout kolena), rovný předklon (Obr. 49)

Obr. 49: Protažení hamstringů

82

17) Protažení adduktorů – sed skrčmo, chodidla k sobě, dlaně na chodidla – pocitově a lokty protlačit kolena k podložce (Obr. 50)

Obr. 50: Protažení adduktorů stehna 18) Posílení dolních fixátorů lopatek – číšník (Obr. 51), (Obr. 52)

Obr. 51: Posílení dolních fixátorů lopatek - výchozí pozice

Obr. 52: Posílení dolních fixátorů lopatek

83

19) Posílení hlubokých svalů zádových – turecký sed, pokrčit upažmo, dlaně vpřed (Obr. 53) – kontrolovaná rotace páteře vlevo/vpravo (Obr. 54)

Obr. 53: Posílení hlubokých svalů zádových - výchozí pozice

Obr. 54: Posílení hlubokých svalů zádových

20) Posílení hýžďových svalů – leh na břiše na míči (Obr. 55), s výdechem zanožovat ohnutou dolní končetinu (za patou vzhůru) (Obr. 56)

Obr. 55: Posílení hýžďových svalů výchozí pozice

Obr. 56: Posílení hýžďových svalů

84

21) Posílení svalů břicha a. Spodní břicho – leh na zádech, DK skrčit přednožmo (Obr. 57) – s výdechem,

podsazením

pánve přitáhnout

DK k hrudníku

(Obr. 58)

Obr. 57: Posílení svalů břicha - spodní část - výchozí pozice

Obr. 58: Posílení svalů břicha - spodní část

b. Šikmé břišní svaly – leh na zádech, pokrčit přednožmo bérce položit na míč, stehna kolmo k zemi, ruce v týl, bedra na podložce (Obr. 59) – s výdechem pravý loket k levému koleni (Obr. 60)

Obr. 59: Posílení šikmých svalů břicha - výchozí pozice

Obr. 60: Posílení šikmých svalů břicha

c. Přímé břišní svaly – Leh na zádech na míči, záda opřít o míč, ruce v týl, ramena zvednuta z míče, hlava v prodloužení trupu (Obr. 61) 85

– s výdechem zvednout trup do mírného předklonu kontrakcí břišních svalů, bedra přitisknout k míči (Obr. 62)

Obr. 61: Posílení přímých břišních svalů - výchozí pozice

Obr. 62: Posílení přímých břišních svalů

86

Resumé Tato bakalářská práce se zabývá problematikou kompenzačních cvičení v in-line rychlobruslení a klade si za cíl sestavení intervenčního programu pro in-line rychlobruslaře a jeho následné ověření pomocí případové studie. V teoretické části je popsána charakteristika a historie in-line bruslení, dále jeho druhy a jednotlivé vybavení. Nejvíce prostoru je věnováno závodnímu in-line rychlobruslení a to jak z hlediska kineziologie, tak i zdravotního vlivu na lidský organizmus. Také se zde zabýváme charakteristikou kompenzačních cvičení. Praktická část zahrnuje testovací baterii, která vedla k sestavení intervenčního programu a následně jeho analýze. Sledujeme zde výsledky jednotlivých probandů po aplikování dvanáctitýdenního cvičení tohoto programu.

Summary This bachelor thesis is dealing with an issues of corrective exercises in in-line speed skating and is trying to create an intervention programme for in-line speed skaters. Furthermore, it is trying to verify this programme by case study. In the theoretical part, there is description of characteristics and history of in-line skating, its types and equipment used for this sport. The biggest part is trying to describe competitive in-line speed skating in the question of kinesiology as well as health aspects (which influence the whole human organism). There are also mentioned basic facts about corrective exercises. The practical part involves test battery, which led to creating an intervention programme, which was subjected to the analysis. We can see here the results of individual probands after the application of twelve week exercises of this programme.

87