KOMPARATIVNÍ ANALÝZA ČESKO-POLSKÉHO A ČESKO-RAKOUSKÉHO POHRANIČÍ

MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA GEOGRAFICKÝ ÚSTAV

KOMPARATIVNÍ ANALÝZA ČESKO-POLSKÉHO A ČESKO-RAKOUSKÉHO POHRANIČÍ Diplomová práce Bc. Jiří Hrabala

Vedoucí práce: doc. RNDr. Milan Jeřábek, Ph.D.

Brno 2014

Bibliografický záznam Autor:

Název práce:

Bc. Jiří Hrabala Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita Geografický ústav Komparativní analýza česko-polského a rakouského pohraničí

česko-

Studijní program:

Geografie a kartografie

Studijní obor:

Sociální geografie a regionální rozvoj

Vedoucí práce:

doc. RNDr. Milan Jeřábek, Ph.D.

Akademický rok:

2013/2014

Počet stran:

98 + 10

Klíčová slova:

hranice; pohraničí; hraniční efekt, komparativní analýza, přeshraniční spolupráce

Bibliographic Entry Author:

Title of Thesis:

Bc. Jiří Hrabala Faculty of Science, Masaryk University Department of Geography Comparative Analysis of the Czech-Polish and CzechAustrian borderland

Degree programme:

Geography and cartography

Field of Study:

Social Geography and Regional Development

Supervisor:

doc. RNDr. Milan Jeřábek, Ph.D.

Academic Year:

2013/2014

Number of Pages:

98 + 10

Keywords:

border; borderland; border effect; cooperation, comparative analysis

cross-border

Abstrakt Diplomová práce s názvem Komparativní analýza česko-polského a česko-rakouského pohraničí se zaměřuje na porovnání vymezených hraničních úseků. Hlavním cílem práce je nastínění socioekonomické a demografické charakteristiky těchto regionů a také přeshraniční spolupráce fungující mezi sousedními státy. Práce přinese také teoretické ukotvení dané problematiky, teritoriální vývoj našeho státu či analýzu negativních jevů vyskytujících se v pohraničí.

Abstract This thesis – Comparative Analysis of the Czech-Polish and Czech-Austrian Borderland – focuses on comparison to delimited border sections. The main task of this thesis is creating socio-economic and demographic characteristics of these regions. There is also described cross-border cooperation among the neighboring countries and negative effects.

Masarykova univerzita Přírodovědecká fakulta

ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Student: Studijní program: Studijní obor:

Jiří Hrabala Geografie a kartografie Geografie

Ředitel Geografického ústavu PřF MU Vám ve smyslu Studijního a zkušebního řádu MU určuje bakalářskou práci s tématem:

Komparativní analýza česko-polského a česko-rakouského pohraničí Comparative Analysis of the Czech-Polish and Czech-Austrian borderland

Zásady pro vypracování: Záměrem práce je komparovat současnou situaci česko-polského a česko-rakouského pohraničí, která se vyznačují značnou územní diferenciací, a to na různé řádovostní úrovni. Základem sledování bude výskyt různých jevů a procesů, které více či méně jsou podmíněny, resp. souvisí jak s geografickou polohou, tak potenciálem konkrétního území. 1. Cíl práce, metodika, rešerše literatury 2. Charakteristika území a dosavadních přístupů sledování příhraničních regionů v Česku a sousedních státech 3. Vymezení řešeného území 4. Výběr procesů, jevů a ukazatelů 5. Vlastní analýza se zaměřením na stabilitu obyvatelstva, demografické poměry, úroveň nezaměstnanosti, kriminalitu, sociálně patologické jevy, dopravní dostupnost apod. 6. Syntéza 7. Návrh opatření a doporučení - přeshraniční spolupráce 8. Závěr

Rozsah grafických prací: Rozsah průvodní zprávy:

podle potřeby cca 60-80 stran

Seznam odborné literatury: JEŘÁBEK, M., DOKOUPIL J., HAVLÍČEK T. České pohraničí: bariéra nebo prostor zprostředkování?. Vyd. 1. Praha: Academia, 2004, 296 s., [8] s. barev. obr. příl. ISBN 8020010513. ZICH, F. et al. Přeshraniční vlivy v českém pohraničí: (přeshraniční spolupráce v pohraničí jako evropeizace zdola?). Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, 2007, 282 s. ISBN 9788070449318. NOVOTNÁ, M. ed. Problémy periferních oblastí. Praha: Univerzita Karlova, 2005, 184 s. ISBN 8086561216. JEŘÁBEK, M. ed. Geografická analýza pohraničí České republiky. Praha: Sociologický ústav Akademie věd České republiky, 1999, 180 s. ISBN 8085950766. HALÁS, M. Cezhraničné väzby, cezhraničná spolupráca: na príklade slovensko-českého pohraničia s dôrazom na jeho slovenskú časť. 1. vyd. Bratislava: Univerzita Komenského, 2005, 152 s. ISBN 8022320544. Vedoucí bakalářské práce:

doc. RNDr. Milan Jeřábek, Ph.D.

Podpis vedoucího práce:

……………………………………………….

Datum zadání bakalářské práce: Datum odevzdání bakalářské práce:

listopad 2012 do 7. května 2013

RNDr. Vladimír Herber, CSc. pedagogický zástupce ředitele ústavu

Zadání práce převzal(a) dne:…………………………………….dne………………………………

Poděkování Na tomto místě bych chtěl poděkovat doc. RNDr. Milanu Jeřábkovi, Ph.D. za jeho čas a cenné rady, které mi poskytl při tvorbě diplomové práce. Také bych rád poděkoval rodině a Leničce za podporu při studiu a zpracování této práce.

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem svoji diplomovou práci vypracoval samostatně s vyuţitím informačních zdrojů, které jsou v práci citovány. Brno 7. května 2013

……………………… Jméno Příjmení

OBSAH ÚVOD ................................................................................................................................ 10 1 METODICKÝ A TEORETICKÝ ÚVOD DO PROBLEMATIKY ......................... 11 1.1 Metodika práce ................................................................................................. 11 1.2 Rešerše literatury .............................................................................................. 12 1.3 Teorie hranice a vymezování pohraničí ............................................................ 15 1.3.1 Státní hranice a její typy ........................................................................ 15 1.3.2 Hraniční efekt ....................................................................................... 17 1.3.3 Vymezování pohraničí .......................................................................... 19 1.4 Historicko-geografický vývoj našeho státu ...................................................... 21 1.4.1 Vytyčování hranic v historii ................................................................... 21 1.4.2 První státní útvary na našem území ........................................................ 22 1.4.3 Vývoj od 14. století do roku 1918 .......................................................... 24 1.4.4 Vývoj mezi lety 1918 a 1945 ................................................................. 25 1.4.5 Vývoj po roce 1945 ............................................................................... 26 2 VYMEZENÍ ÚZEMÍ A FYZICKO-GEOGRAFICKÁ CHARAKTERISTIKA .... 28 2.1 Vymezení studovaného území .......................................................................... 28 2.2 Fyzicko-geografická charakteristika ................................................................. 29 2.2.1 Reliéf a klima ....................................................................................... 29 2.2.2 Vodstvo ............................................................................................... 30 2.2.3 Ţivotní prostředí ................................................................................... 31 3 SOCIOEKONOMICKÁ KOMPARACE STUDOVANÝCH HRANIČNÍCH ÚSEKŮ .............................................................................................................................. 33 3.1 Obyvatelstvo a osídlení .....................................................................................33 3.1.1 Počet obyvatel a hustota zalidnění .......................................................... 33 3.1.2 Obce a města ........................................................................................ 34 3.1.3 Vývoj počtu obyvatel ............................................................................ 36 3.1.4 Věková struktura a stárnutí obyvatelstva ................................................ 39 3.1.5 Vývoj nezaměstnanosti .......................................................................... 41 3.2 Zemědělství .......................................................................................................46 3.2.1 Vyuţití ploch (půdní fond) ..................................................................... 46 3.2.2 Zemědělské výrobní oblasti ....................................................................49 3.2.3 Zaměstnanost v primárním sektoru ......................................................... 50 3.2.4 Počet pracovníků na 100 ha zemědělské plochy ...................................... 51 3.3 Průmysl ............................................................................................................. 52 3.3.1 Zaměstnanost v průmyslu ...................................................................... 52 3.3.2 Těţba nerostných surovin ...................................................................... 53 3.3.3 Struktura průmyslu a průmyslové podniky .............................................. 53 3.4 Doprava .............................................................................................................54 3.4.1 Ţelezniční infrastruktura ........................................................................ 55 3.4.2 Silniční infrastruktura ............................................................................ 57 3.5 Cestovní ruch .................................................................................................... 69 3.5.1 Turistické cíle v česko-polském a česko-rakouském pohraničí .................. 69 3.5.2 Ubytovací zařízení a jejich návštěvnost ................................................... 75 3.5.3 Druhé bydlení – objekty individuální rekreace .........................................79

4 PŘESHRANIČNÍ PROBLEMATIKA ........................................................................ 80 4.1 Euroregiony jako forma přeshraniční spolupráce ............................................. 80 4.1.1 Přeshraniční spolupráce ......................................................................... 80 4.1.2 Euroregiony .......................................................................................... 80 4.1.3 Euroregiony v Česku ............................................................................. 81 4.2 Negativní přeshraniční vlivy a problémy ......................................................... 87 4.2.1 Přeshraniční vliv ................................................................................... 87 4.2.2 Negativní jevy .......................................................................................87 ZÁVĚR .............................................................................................................................. 91 LITERATURA A INTERNETOVÉ ZDROJE ............................................................. 93 PŘÍLOHY ......................................................................................................................... 99

ÚVOD Vybrané území česko-polského a česko-rakouského pohraničí bylo vybráno ze dvou důvodů. Prvním z nich je moje osobní úzká vazba k oběma těmto pohraničním úsekům. Narodil jsem se a vyrůstal v podhůří Orlických hor, takţe jsem prakticky celý svůj ţivot proţil na česko-polském pomezí, přesněji řečeno v okrese Rychnov nad Kněţnou. Ačkoli jsem se nikdy nepovaţoval za obyvatele ţijícího v pohraničí, tak blízkost našeho severního souseda byla mnou často vnímána. Kromě dobře známého území Orlických hor jsem opakovaně navštívil i další úseky při hranici s Polskem jako Liberecko, Krkonoše, Broumovsko či Králický Sněţník. K česko-rakouskému pohraničí mám blízko z nynějšího přechodného bydliště v Brně a v nedávné i vzdálenější minulosti jsem krátkodobě navštívil oblasti Šumavy, Jindřichohradecka, Znojemska, Mikulovska a další. Můţu tedy říci, ţe můj vztah k těmto dvěma pohraničním úsekům je mnohem bliţší neţ k německému či slovenskému pomezí, kde jsem příliš času nestrávil nebo jsem přes tyto hranice pouze přejíţděl. Druhým motivačním faktorem k výběru těchto území ke komparativní analýze byl fakt, ţe tyto oblasti jsou značně odlišné a tudíţ vhodné ke vzájemnému srovnání. Kdyţ pominu fyzicko-geografické podmínky, kdy hranici s Polskem tvoří převáţně pohoří a hranici s Rakouskem s výjimkou krátkého pásu Šumavy a Novohradských hor spíše níţiny či pahorkatiny, tak jsou tato území rozdílná především hospodářsky. O česko-polském pohraničí je moţné hovořit jako hraničním pásu, kde dominuje spíše průmysl (Liberecko, Trutnovsko, Náchodsko, Ostravsko), naopak pro jiţní hranici s Rakouskem je typický spíše zemědělský ráz krajiny. Předpokládám, ţe vývoj a struktura obyvatelstva v těchto oblastech bude také na rozdílné úrovni. Co se týče dopravní dostupnosti, kvality infrastruktury nebo míry nezaměstnanosti, tak budou pohraničí zřejmě také odlišná. V neposlední řadě funguje zřejmě také přeshraniční spolupráce jinak při hranici s Polskem a Rakouskem. Pro oba úseky pohraničí je typický velký potenciál cestovního ruchu, který je ovšem vzhledem k přírodním podmínkám zaměřen na odlišné segmenty. Zatímco při rakouské hranici je hojně vyuţíván potenciál níţinné vinařské oblasti, v česko-polském pohraničí dominuje horský turismus. O těchto a dalších rozdílech v pohraničních pásmech se budu zmiňovat ve své diplomové práci.

10

1 METODICKÝ A TEORETICKÝ ÚVOD DO PROBLEMATIKY 1.1 Metodika práce Metoda komparativní analýzy vyplývá z jejího názvu. Komparativní neboli srovnávací metoda, je jednou z hlavních a nejdůleţitějších metod v přírodních i společenských vědách. Při pouţití této metody dochází ke srovnání dvou nebo více jevů, mezi kterými jsou hledány společné i odlišné jevy. Této metody se hojně vyuţívá, a to nejen v geografii, ale například také sociologii, ekonomii, politologii aj. Diplomová práce se zabývá tématem českého pohraničí, konkrétně prostorem česko-polského a česko-rakouského hraničního úseku. Práce je členěna do čtyř hlavních částí (kapitol). První kapitola je představována teoretickým úvodem do problematiky. Kromě nástinu dosavadní literatury, sepsané k tématům jako hranice či pohraničí (Rešerše literatury), se kapitola zabývá teoretickými definicemi hranice a vymezování pohraničí. Ačkoli se jedná o teoretické ukotvení problematiky, jsou uţ v této části zmíněny konkrétní případy v česko-polském a česko-rakouském pohraničí, které se týkají probíraných teoretických základů. Dále je nastíněn Historicko-geografický vývoj našeho státu. Tato podkapitola je rovněţ zaloţena na odborné literatuře a je kladen důraz na teritoriální změny týkající se proměn česko-polské a česko-rakouské hranice v historickém vývoji od nejstarších dob po současnost. Druhou kapitolu tvoří Vymezení studovaného území a současně také jeho Fyzickogeografická charakteristika. Tato kapitola je kvantitativně nejméně obsáhlá. K příslušným analýzám bylo nutné vymezit pohraničí podle administrativních jednotek, za které byly vybrány správní obvody obcí s rozšířenou působností (viz Vymezení studovaného území). Některé analýzy následující v hlavní kapitole diplomové práce byly provedeny pro lepší názornost na menších územních celcích (správní obvody obcí s pověřeným obecním úřadem) popř. byla analyzována situace v jednotlivých skupinách obcí či samotných obcích. Fyzicko-geografická charakteristika se zaměřuje na základní přírodní aspekty a formy nacházející se ve vymezených hraničních úsecích, jako je reliéf, klima či vodstvo. Hlavní část diplomové práce nese název Socioekonomická komparace studovaných hraničních úseků je členěna do pěti podkapitol podle tematického zařazení jednotlivých okruhů. V následujících řádcích bude pouze nastíněna metodika resp. struktura jednotlivých kapitol, podrobnější metodický popis jednotlivých analýz či ukazatelů bude součástí konkrétní podkapitoly. První část se zaměřuje na Obyvatelstvo a osídlení. Tato podkapitola se dále člení do dalších pěti částí, a to Počet obyvatel a hustota zalidnění, Obce a města, Vývoj počtu obyvatel, Struktura obyvatelstva a Nezaměstnanost. Příslušné okruhy komparují situaci nejen mezi česko-polským a česko-rakouským pohraničím na základě vymezených správních obvodů obcí s rozšířenou působností, ale také ji porovnávají s celorepublikovými hodnotami. Nejen tato část, ale i ostatní části diplomové práce, jsou obohaceny o grafické nebo tabulkové znázornění jevů popř. o mapy nesoucí příslušnou socioekonomickou či v tomto případě demografickou informaci.

11

Další dvě části se zaměřují na problematiku zemědělství a průmyslu. Tyto dvě kapitoly mají odhalit předpokládané skutečnosti ohledně rozdílu v těchto dvou odvětvích mezi oběma hraničními úseky, a to předpokládanou průmyslovou dominanci českopolského pohraničí a naproti tomu zemědělský charakter v pohraničí česko-rakouském. V obou podkapitolách je řešen podíl zaměstnanosti v jednotlivých odvětvích národního hospodářství. Zemědělství se dále zaměřuje na vyuţití ploch (zemědělská půda x lesní pozemky x zástavba) a zemědělské výrobní oblasti, které charakterizují rostlinnou výrobu v jednotlivých úsecích. Průmysl se soustřeďuje především na těţbu nerostných surovin a nejvýznamnější průmyslové podniky ve studovaném pohraničí. Další podkapitola se zabývá Dopravou. Kromě ţelezniční infrastruktury je pozornost věnována především silniční infrastruktuře. Podkapitola se zaměřuje jednak na popis nejdůleţitější silniční infrastruktury v oblasti hranice s Polskem a Rakouskem (dálnice, rychlostní silnice, silnice I. třídy), jednak na ukazatele charakterizující dopravní vybavenost v daném území (hustota pokrytí silnicemi), intenzitu dopravy na hraničních přechodech či dopravní dostupnost. Závěrečná část socioekonomické komparace sleduje potenciál cestovního ruchu ve studovaném pohraničí. Je porovnána turistická přitaţlivost jednotlivých regionů na základě přírodních zajímavostí (např. národní parky, chráněné krajinné oblasti) a také kulturněhistorických památek (např. památky UNESCO, hrady a zámky apod.). Dále je pomocí vybraných ukazatelů (hromadná ubytovací zařízení a jejich návštěvnost) přiblíţen potenciál cestovního ruchu v daném území. Data a informace nejen k této části mohou být čerpána jednak z relevantní literatury, která se nemusí nutně zabývat přímo pohraničními úseky. Jako příklad lze v této kapitole uvést Atlas cestovního ruchu České republiky (Vystoupil, 2006), který se zabývá daným tématem na území celé republiky, ale byl vhodným zdrojem informací i pro analýzu studovaných hraničních úseků. Poslední hlavní kapitola diplomové práce je věnována Přeshraniční problematice. Je charakterizován význam euroregionů, které zajišťují přeshraniční spolupráci mezi sousedními regiony. Dále jsou přiblíţeny jednotlivé euroregiony leţící na hranici s Polskem a Rakouskem, jejich charakteristika, cíle, aktivity či vybrané projekty. Druhou podkapitolou této části jsou negativní vlivy, které jsou více či méně způsobeny přeshraničním vlivem. Jsou řešeny témata týkající se prostituce, kriminality a další problémy vyskytující se v pohraničí.

1.2 Rešerše literatury Problematikou českého pohraničí se v minulosti zabývalo značné mnoţství odborných prací. Nejrůznějšími autory byly sepsány nejen odborné publikace, ale také články ve sbornících a časopisech. Některé základní publikace související s tématy jako hranice, pohraničí, územní vývoj státu nebo přeshraniční spolupráce se pokusím v této podkapitole přiblíţit.

12

Jednou z nejznámějších publikací na téma pohraničí je bezpochyby kniha České pohraničí – bariéra nebo prostor zprostředkování? (Jeřábek, Dokoupil, Havlíček a kol., 2004). Za vznikem této knihy stojí více neţ dvacetičlenný odborný tým, který společnými silami zpracoval tuto publikaci na základě studia relevantní literatury, vlastního výzkumu a také četných rozhovorů s odborníky z praxe. Dřívější publikace přinesly spíše jen dílčí informace, naproti tomu je tato práce značně komplexní, je koncipována jako syntetická publikace, zasazující výzkum do teoretických přístupů, ale i do roviny praktické strukturální (regionální) politiky na všech řádovostních úrovních. Dá se říci, ţe se věnuje českému pohraničí z mnoha různých úhlů pohledu. Další prací zabývající se čistě problematikou českého pohraničí je Geografická analýza pohraničí České republiky (Jeřábek ed., 1999). Publikace se zaměřuje na analýzu českého pohraničí, přičemţ hlavní důraz je kladen na okresy leţící při hranicích se sousedními státy. Tato publikace byla sepsána v roce 1999 zcela záměrně v souvislosti s předpokládaným vstupem České republiky do Evropské unie. Studie je zaloţena především na vyhodnocení statistických dat o vývoji v pohraničních oblastech (okresech) a jejich srovnání s vnitrozemím. Mezi literaturou zabývající se českým pohraničím můţeme najít také několik sborníků. K nejznámějším patří publikace zpracovaná pod vedením sociologa Františka Zicha (2007) pod názvem Přeshraniční vlivy v českém pohraničí (Přeshraniční spolupráce v pohraničí jako evropeizace zdola?). Ta se zabývá nejen pohraničím jako takovým, ale také přeshraničními vlivy v něm působícími. Sborník je rozdělen do třech částí, první je tvořena texty, které se vztahují k hlavním oblastem příhraničních styků a jejich dopadů na místní společenství a shrnutými poznatky z empirických výzkumů z let 2005 – 2007. V druhé části můţe čtenář nalézt podkladové a doplňkové studie vztahující se ke stavu a předpokládanému vývoji ekonomického potenciálu a ke stavu sociálního kapitálu příhraničních regionů. Ve třetí části jsou zaznamenány zprávy z rozhovorů s místními funkcionáři vybraných pohraničních obcí. O dva roky dříve, tedy v roce 2005, byly vydány sborníky taktéţ pod vedením editora Františka Zicha. Tyto sborníky představují vlastně jednu související práci, která nese název – Přeshraniční vlivy působící na místní společenství pohraničí České republiky. První část se zaměřuje na výsledky expertního dotazování, jsou zde prezentovány výsledky dotazování „expertů“ ţijících v pohraničí České republiky. Cílem tohoto dotazování bylo zjistit, jak je vnímán vliv zahraničního souseda pro obyvatele v pohraničí. Druhá část potom prezentuje některé expertní studie a podkladové materiály1. Pokud se podíváme ještě dále do minulosti, tak v roce 2003 uspořádal tentýţ autor sborník s názvem Regionální identita obyvatel v pohraničí. Tento sborník příspěvků2 se zaměřuje především na prostor česko-německo-polského pohraničí v Euroregionu Nisa a 1

Ty byly zpracovány v rámci řešení daného výzkumného projektu, který byl podporován z prostředků Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v rámci programu „Moderní společnost a její změny“. 2 Z konference „Evropská, národní, či regionální identita?“, která se uskutečnila v Praze 3. 10. 2003.

13

kromě zkoumání identity obyvatelstva na české straně hranice, je ve sborníku také ve značné míře zmíněna problematika mentality obyvatelstva na polském, v menší míře potom i na německém, území euroregionu. Problémy periferních oblastí (Novotná ed., 2005) je soubor odborných prací, který se nezabývá jen čistě pohraničními oblastmi, ale periferními, které se nemusí vţdy nutně nacházet při hranici se sousedním státem. Na Katedře geografie Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci působí Marián Halás, který se kromě jiného zabývá také problematikou slovenského pohraničí a také společného česko-slovenského příhraničí. Jako jednu z jeho publikací na toto téma je moţné zmínit Cezhraničné väzby, cezhraničná spolupráca: na príklade slovensko-českého pohraničia s dorazom na jeho slovenskú časť (2005). Forma přeshraniční spolupráce zaloţená na systému euroregionů je stěţejním tématem práce Euroregiony: úvod do problematiky (Netolický, 2007). Problematikou národnostních menšin v českém pohraničí se zabývá publikace Nejsou jako my: česká společnost a menšiny v pohraničí (Spurný, 2011). Začátkem nového století byla vydána publikace Reflexe regionálního rozvoje pohraničí České republiky (Jeřábek ed., 2001), na které se podílelo několik autorů z geografických pracovišť v Ústí nad Labem, Plzni, Praze, Brně a Ostravě. Není zaměřena pouze na české pohraničí, ale i na porovnání našich pohraničních regionů s těmi, které se k naší hranici přimykají z druhé strany. Publikace je také zaměřena na vyhodnocení statistických dat o vývoji v pohraničních okresech a jejich srovnání s vnitrozemím. Vznik této publikace byl doprovázen realizací celé řady empirických šetření se starosty, úřady práce a podniky se zahraničním kapitálem. Obyvatelstvo a bydlení v okresech česko-polského pohraničí je publikace Českého statistického úřadu v Liberci, která vznikla v roce 2005 ve spolupráci se Statistickým úřadem ve Vratislavi a která analyzuje zjištěná data ze SLDB 2001 v Česku a 2002 v Polsku v pohraničních okresech. Potenciálem cestovním ruchem a strategií jeho rozvoje v pohraničí České republiky se kompletně zabývá práce Cestovní ruch v příhraničních oblastech (Jetmar, 2007). Sborník prací Hranice a pohraničí jako geopolitický, ekonomický, historický, sociokoluturní a filosofický fenomén byl zpracován několika autory na Ostravské univerzitě roku 1999. Publikace Sociální realita česko-polského příhraničí po vstupu do Evropské unie (Kolibová a kol., 2010) je sborníkem prací pojednávajícím o rozličných tématech3 v pohraničí českém i polském. Sborník byl realizován Slezskou univerzitou v Opavě a je doplněn mnoţstvím zpracovaných dotazníků k probíraným tématům, které proběhly mezi českými i polskými obyvateli pohraničí. Místní společenství Orlicka (Vajdová ed., 2009) se zabývá pouze malou oblastí v česko-polském pohraničí, a to územím mikroregionu Orlicko, který se nachází v severní částí okresu Ústí nad Orlicí při hranici s Polskem. Tato publikace je komplexní socioekonomickou studií dané oblasti.

3

K tematicky odděleným kapitolám tohoto sborníku patří např. kapitoly Obyvatelé česko-polského pohraničí – identita, identifikace, hodnocení, stereotypy, Vnímání aspektů práce, Rodinné vztahy a genderová současnost a další.

14

Navazující prací z tohoto mikroregionu je potom Orlicko – region v pohraničí (Vaishar a kol., 2009) Z historického hlediska souvisí s problematikou pohraničí a hranice také vědní disciplína historická geografie a to především ve smyslu teritoriálního vývoje spojeného s popisem změn zemských hranic určitého státního útvaru. Přínosnou publikací přinášející náhled na územní vývoj českého státu od nejstarších dob je Přehled územního vývoje našeho státu (Trávníček, 1984). Tato kniha obsahuje kromě popisu teritoriálního vývoje Českých zemí také několik map souvisejících s danou problematikou a znázorňujících důleţité územní změny našeho státu. Dalšími pracemi zabývajícími se postavením našich hranic jsou staré práce z období po vzniku Československé republiky v roce 1918. Mezi ně se řadí například dílo Hranice Československé republiky (Dvorský, 1920), které přibliţuje nově vzniklé hranice samostatného Československa po rozpadu Rakousko-Uherska, jakoţto i sporná území v pohraničí, o kterých ještě v té době nebylo známo, kterému státu připadly. Další publikací z té doby je Hranice republiky Československé ve světle historie (Horna, 1924), která se zaobírá postavením československé hranice po první světové válce se zaměřením na sporná území (Kladsko, Těšínsko). Hranicí a vztahům mezi soudedními státy se mimo jiné věnuje kniha Základy politické geografie a Československý stát (Dvorský, 1923). Historickým vývojem našeho státu se zabýval také Jaromír Korčák ve své publikaci Geopolitické základy Československa (Korčák, 1938). Historickým vývojem našeho státu se zaměřením na státní správu našich zemí se zabývá publikace Dějiny správy v českých zemích od počátku státu po současnost (Janák, Hledíková, Dobeš, 2005). Tato kniha obsahuje kromě podrobného popisu státní správy také kapitolu o územním vývoji českého státu a několik mapových příloh nastiňujících historický vývoj Českých zemí.

1.3 Teorie hranice a vymezování pohraničí Jak zmiňuje Havlíček (2004), hranice a hraniční efekt podmiňují vznik pohraničního prostoru (pohraničí). Různorodost státních útvarů a s tím související hranice a hraniční efekt mezi politicky jednotnými celky způsobuje také poměrně značné kvantitativní a kvalitativní rozdíly mezi jednotlivými pohraničními prostory. Tato podkapitola se bude teoreticky zaměřovat jednak na problematiku hranice a hraničního efektu, jednak na teorii vymezování pohraničí. Některé teoretické pojmy a koncepty budou přiblíţeny na konkrétních případech z česko-polského a česko-rakouského pohraničí.

1.3.1 Státní hranice a její typy Se vznikem Československa po první světové válce a s tím spojenou přeměnou politické mapy střední Evropy nabyl pojem státní hranice v českém prostředí na významu. Tehdejší českoslovenští autoři se tak ve svých dílech začali více zabývat politickou geografií a kromě jiných témat souvisejících s novým rozloţením států se zaměřovali také

15

na definování státu, jeho území a hranice4. Podle Dvorského (1923) je hranice předním znakem státního vývoje, stát a národ se vyvíjí pod ochranou svých hranic a hraniční čára zavazuje sousedy ke zdrţení se všech mocenských činů v jejím území. Hranici, jakoţto pojem politické geografie, je moţné definovat různými způsoby. Šindler (1986) definuje státní hranici jako smluvně stanovenou linii v terénu a na mapě, která odděluje území dvou suverénních států nebo suverénního státu a oblasti volného moře. Tentýţ autor také upozorňuje na to, ţe hranice není pouze linie na povrchu země, ale ţe se jedná o jakousi plochu, která zasahuje pod zemský povrch i do vzdušného prostoru. Heigl (1978, In: Jeřábek, Dokoupil, Havlíček, 20004) si pod hranicí představuje právně fixovanou, v přírodě stanovenou linii, která spojuje homogenní nebo heterogenní regiony tvořící administrativní, hospodářskou nebo politickou jednotu. Státní hranice je vlastně fixní linie oddělující dva státní útvary na základě právního aktu. V geografii je moţné takovou hranici zkoumat na základě fyzicko-geografických, socioekonomických nebo politicko-geografických přístupů. Co se politicko-geografického vymezování hranice týče, dělí se hranice na přírodní (fyzicko-geografické), které jsou tvořeny přírodními prvky v krajině (řeky, pohoří), a na umělé (antropogenní), při jejichţ vymezování je vyuţíván přístup na základě kulturních prvků (národnostních, historických) nebo geometrický přístup na základě geometrického spojení smluvně stanovených bodů. Šindler (1986) i další čeští a zahraniční autoři dále rozlišují politické hranice do čtyř typů. Antecedentní typ hranice existoval jiţ před vznikem současných forem osídlení a pozdější osídlování těchto prostor muselo takovou hranici respektovat (např. pohoří, les, řeka). V našem prostředí můţeme tento typ hranice naleznout v našich pohraničních pohořích (např. na Šumavě nebo v Krkonoších). Subsekventní typ hranice vznikl v důsledku dlouhodobého vývoje a úprav aţ po stabilizaci systému osídlení a diferenciaci sousedních regionů. Tento typ je u nás běţný především tam, kde chybí přirozená přírodní bariéra, tedy např. na jiţní Moravě nebo ve Slezsku. Dalším typem hranice jsou hranice překryvné. Jedná se o hranice, které jsou násilně zanesené do kulturně jednotného a stabilně osídleného území, kde politická opatření znamenala překrytí původních teritorií. Příklad takové hranice v našem pohraničí najdeme v historickém rozdělení jednotného územního celku Těšínska mezi Československo a Polsko po skončení první světové války (viz subkapitola Historicko-geografický vývoj našeho státu). Hranice reliktní jsou druhem historicko-geografických hranic, které jiţ formálně neexistují, ale i přesto jsou lidmi stále vnímány. Mezi takovou hranici můţeme řadit hranici mezi Českem a Rakouskem, která v době, kdy u nás panoval socialismus, oddělovala dva státní útvary s odlišným systémem hospodaření nepropustnou ţeleznou oponou, zabraňující jakékoli spolupráci mezi sousedními regiony. Ţelezná opona je jiţ více neţ 20 let minulostí, nicméně je nadále vnímána nejen tamějším obyvatelstvem.

4

K publikacím pojednávajícím v té době o těchto tématech můţeme řadit Základy politické geografie a Československý stát (Dvorský, 1923), Hranice republiky Československé ve světle historie (Horna, 1924) nebo Geopolitické základy Československa (Korčák, 1938)

16

Hranici je moţné také dělit na symetrickou a asymetrickou. Toto dělení je závislé na socioekonomické shodnosti popř. rozdílnosti sousedních příhraničních regionů. Dále lze hranici definovat podle propustnosti (Maier, 1990, In: Jeřábek, Dokoupil, Havlíček a kol., 2004) – můţe se jednat o hranici uzavřenou, částečně otevřenou nebo otevřenou. Propustnost hranice zásadně ovlivňuje kulturní, sociální a hospodářský rozvoj pohraničních regionů. V dnešní době jsou jiţ naše hranice zcela nebo částečně otevřené a nijak výrazně nebrání přeshraniční spolupráci a rozvoji pohraničních oblastí, nicméně v socialistických dobách byla propustnost hranice značně omezená. V česko-rakouském pohraničí byla hranice zcela uzavřená a bránila rozvoji území s vyuţitím sousedního státu a současně se objevovaly na mnohých místech velké rozdíly mezi centrem a periferními pohraničními regiony. V případě česko-polského pohraničí se jednalo o částečně propustnou hranici v místech hraničních přechodů.

1.3.2 Hraniční efekt „Příhraniční region je oproti jiným regionům charakteristický vlivem hranice, tedy je v něm patrný hraniční efekt.“ (Dokoupil, 2004, str. 53) Síla a charakter hraničního efektu závisí na typu hranice, na její funkci, otevřenosti a propustnosti a na charakteru sousedních regionů leţících při hranici. Na základě propustnosti hranice rozlišuje Strassoldo-Graffenberg (1974, In: Jeřábek, Dokoupil, Havlíček a kol., 2004) čtyři typické situace v příhraničním regionu (Obr. 1). Zavřený příhraniční region (1) je typický pro centralizovaný systém s uzavřenou, nepropustnou hranicí. V takových státech nese prioritní význam centrum na úkor pohraničních území, coţ způsobuje prohlubování nerovností mezi centrem a periferií. V těchto pohraničních oblastech roste význam bariérového hraničního efektu a tato území se výhradně orientují do vnitrozemí, coţ prohlubuje efekt periferní. Tyto regiony jsou znevýhodňovány v důsledku své vzdálenosti od centrálních míst, obtíţné dosaţitelnosti a mnohdy nedokonalé infrastruktury. Jako příklad můţeme uvést česko-rakouské pohraničí před rokem 1989, kdy docházelo k opomíjení těchto oblastí na úkor center5. Druhou extrémní formou fungování příhraničního regionu je případ, kdy je hranice zcela otevřená, ale region je orientovaný pouze jednostranně mimo vlastní stát (2). Tento model nachází své opodstatnění v historickém vývoji států při expanzivních snahách o rozšíření svých území.

5

Toto opomíjení mělo nicméně také svoji pozitivní stránku, a to v oblasti přírodního prostředí, které nebylo tak narušeno činností člověka.

17

Obr. 1. Systém fungování pohraničního regionu podle Strassoldo-Graffenberga (1974) Upraveno podle: Dokoupil, 2004, str. 50

Zbylé dvě situace fungování příhraničního regionu představují kombinaci předchozích systémů. Příhraniční region jako systém mostu mezi sousedními státy (3) funguje v případě, kdy je hranice částečně otevřená a na několika místech existuje spojení mezi sousedním hraničními regiony pomocí hraničních přechodů (mostů). Zde dochází k výměně osob a zboţí, nicméně zůstává zachována identita a nezávislost sousedních regionů. Jako příklad je moţné uvést naše hranice po roce 1989, kdy byla výrazně potlačena bariérovost hranice především s Rakouskem a Bavorskem, zvýšila se její propustnost na základě hraničních přechodů a byla posílena kontaktní funkce hranice s moţností přeshraniční spolupráce. Na druhou stranu se v těchto oblastech výrazně zvýšil objem silničního provozu, který pocítili nejvíce obyvatelé při hlavních dopravních tepnách v místech významných hraničních přechodů (Dokoupil, 2004). V posledním případě systému kontaktního území (4), je hranice otevřená a dochází k větší integraci a kooperaci mezi příhraničními regiony. V tomto systému mnohdy převaţuje nad centrální mocí nadnárodní společnost angaţující se na obou stranách státní hranice. Tento případ je typický v současné době nejen pro hranice Česka, ale i dalších států, kdy je v důsledku jejich vstupu do Evropské unie a Schengenského prostoru stále posilována kontaktní funkce hranice. V těchto otevřených příhraničních prostorech roste význam kontaktního hraničního efektu, který oslabuje perifernost pohraničního území, protoţe zde dochází k rozvoji vztahů přes hranice. Navíc zde dochází k efektu potenciálně diferenčnímu, kdy rozdílnost sousedních regionů podporuje přeshraniční spolupráci, která podporuje také difúzní efekt, při němţ dochází k prolínání sousedních kultur a k rozvoji ovlivněnému sousedním regionem. Tento efekt se projevil například v česko-rakouském pohraničí po pádu ţelezné opony, kdy se na naší straně hranice začaly vyuţívat hospodářské modely převzaté od našeho jiţního souseda.

18

Martinez (1994, In: Jeřábek, Dokoupil, Havlíček a kol., 2004) vychází z modelů fungování příhraničního regionu od Strassoldo-Graffenberga a rozlišuje čtyři typy hraničních efektů v příhraničních regionech (Obr. 2). Při uzavřené hranici a absentující přeshraniční interakci dochází k efektu odcizení (1). Při otevírání hranice a uskutečňování omezených kontaktů mezi sousedními regiony přichází na řadu efekt koexistenční (2). Ke kooperačnímu efektu dochází v momentě, kdy sousedé jsou schopni socioekonomicky spolupracovat a vzájemně se v příhraničních regionech doplňovat (3). Při jakémsi odstranění hranice ve smyslu celního území s fiskálními důsledky dochází k efektu integračnímu (4).

Obr. 2. Hraniční efekty podle Martinezova modelu Upraveno podle: Havlíček, 2004, str. 54

1.3.3 Vymezování pohraničí Jaký je rozdíl mezi pohraničním a příhraničním regionem (oblastí) popř. pohraničím a příhraničím? Ačkoli se tyto termíny mohou zdát významově stejné, geografové se je snaţí od sebe odlišovat. Podle Heffnera6 (1998) je pod pojmem pohraniční region myšlena oblast po obou stranách státní hranice, naopak pod termínem příhraniční region pouze oblast podél jedné strany hranice. Mezi českými geografy také nepanuje jednotná definice těchto termínů. Mnohými jsou uţívána jako synonyma, nicméně někteří autoři se přiklání k definicím K. Heffnera. V této práci bude naopak pod pojmem pohraničí myšlen úsek na jedné straně hranice a pojem příhraničí ponese význam území po obou stranách hranice. Pohraniční oblasti je moţné vymezit různými způsoby. Mezi nejjednodušší patří vymezení podle určitých administrativních jednotek, které hraničí s cizím státním útvarem. 6

Krystian Heffner (1951) je polský geograf působící na Univerzitě v Katovicích.

19

Pohraničí nám tak mohou tvořit kraje, okresy, obvody obcí s rozšířenou působností nebo i menší správní jednotky. Vymezit pohraniční prostor by bylo moţné dokonce na základě obcí. Nicméně je důleţité si uvědomit, ţe příliš malé (obce) nebo naopak příliš velké (kraje) administrativní jednotky, nemusí být při vymezování pohraničí vhodné. Definování pohraničí podle administrativních jednotek je sice značně zjednodušené a můţe být zavádějící, nicméně je hojně vyuţívané z důvodu dobré dostupnosti dat při následných analýzách pohraničních úseků7. Podle Havlíčka (2004) se kromě administrativního definování vyuţívá také vymezení geometrické (distanční)8 na základě administrativních území obcí nebo katastrů. V tomto případě do vymezeného pohraničí spadají obce, které leţí v určené vzdálenosti od hranice. Jako příklad lze uvést celní zóny, tedy pohraniční území do vzdálenosti 20 km od státní hranice. V této zóně mohou být osoby kontrolovány bez zvláštního zmocnění celní sluţbou. Pohraničí je moţné vymezit také z historického hlediska na základě tzv. reliktní hranice . V případě Česka se jedná o hranici, která v době druhé světové války tvořila Protektorát Čechy a Morava. Jedná se tedy o hranici, která v té době oddělovala české vnitrozemí od sudetského pohraničí zabraného Němci. Sudety se sice po válce staly opětovně součástí Československa, nicméně jejich území můţe být stále vnímáno jako pohraniční pásmo. 9

Vymezení kulturní na základě etnicity také souvisí s historií, jejíţ důsledky jsou ovšem patrné v přítomnosti. Jedná se o území, které bylo etnicky homogenní, ale politickými rozhodnutími bylo rozděleno mezi dva státy. Ze strany etnika, které se stalo na území cizího státu menšinou, přetrvávají vazby přes hranice. Tato území při hranici, kde převáţně ţijí obyvatelé cizího etnika, mohou být chápany jako pohraniční oblasti. Klasickým případem takového pohraničí jsou oblasti na jihu Slovenska, kde ţije početná maďarská menšina. Česko je etnicky víceméně homogenní a v našem pohraničí se nevyskytuje významnější koncentrace cizího etnika. Pro vymezení pohraničí je moţné také vyuţít subjektivního cítění obyvatel ţijících při hranici s cizím státem. V tomto případě je důleţitý postoj konkrétního občana k tomu, zdali z jeho pohledu subjektivně ţije nebo neţije v pohraničí. Podle většinového mínění občanů nebo skupiny pověřených osob je poté moţné určit, které obce se cítí být pohraniční a které naopak vnitrozemské. Vymezovat pohraničí lze ovšem také mnohem komplexněji. Kaţdé pohraničí je svým způsobem specifické, a proto je důleţité tato specifika popsat a najít určité jevy a 7

Evropská unie navíc poţaduje pro přidělení dotací jasně vymezené administrativní jednotky (euroregiony) leţící při hranici se sousedním státem. V tomto případě můţeme také hovořit o vymezení ekonomickém. (více o euroregionech v kapitole Přeshraniční problematika). 8 Toto vymezení se vyuţívá například pro definování území, ve kterém platí určitá omezení (zákaz dovozu zboţí) nebo uvolnění (volnější pohyb pracovních sil). 9 Hranice, která formálně jiţ neexistuje, ale její efekty jsou nadále patrné a vnímané.

20

procesy, které úzce souvisí s přítomností hranice a které se podobně projevují ve více pohraničních oblastech. Na místě jsou bezpochyby otázky, zdali lze vůbec pohraniční prostor objektivně vymezit, jestli má svou identitu odlišnou od ostatních území, zda existuje nějaký měřitelný rozdíl mezi pohraničím a vnitrozemím nebo jestli jsou vybrané metody pro vymezování pohraničí odpovídající.

1.4 Historicko-geografický vývoj našeho státu Na pohraničí lze bezpochyby pohlíţet i z historického hlediska. Existují oblasti, které se v historickém vývoji střídavě dostávaly pod nadvládu Českých zemí, ale i našich sousedů, tedy zpravidla Němců, Rakušanů a Poláků. Obyvatelstvo těchto pohraničních úseků se tak můţe do jisté míry cítit více pohraniční neţ obyvatelstvo ţijící např. při hranici se Slovenskem, kde vlastně ţádná hranice po desetiletí novodobé historie neexistovala nebo nebyla tak vnímána jako při hranicích s ostatními státy. Regionální identita obyvatelstva pohraničních oblastí je tak spjata s historickým vývojem české hranice. Tato kapitola, která vychází především z publikace Přehled územního vývoje našeho státu (Trávníček, 1984) se zaměřuje na historicko-geografický vývoj našeho státu, především potom na vývoj pohraničních oblastí v místech, kde se nacházejí současné hranice České republiky, se zaměřením na pohraničí česko-polské a česko-rakouské. 1.4.1 Vytyčování hranic v historii V období starověku a středověku neměly hranice charakter jasných a v krajině jednoznačně a pevně označených linií. Nebyly přesně administrativně ani topograficky vymezené, protoţe neexistovala výraznější politická ani vojenská potřeba (Jeleček, Boháč, 1989, In: Jeřábek, Dokoupil, Havlíček a kol., 2004). Jednotlivé státní útvary byly odděleny širokými hraničními pásy, které byly zpravidla tvořeny horami, lesy nebo močály. Tyto hraniční pásy byly zpravidla vylidněné a často plnily obrannou funkci. V oblastech s nízkou hustotou zalidnění byly tyto pásy širší, zuţovaly se se vzrůstající hustotou zalidnění. Sousední státy tak nebyly prakticky ve vzájemném „fyzickém“ kontaktu. Důleţitější neţ hranice mezi státy byly hranice mezi sousedními panstvími, která byla tvořena určitým hraničním prostorem, a pouze v místech, kde docházelo ke sporům, byla hranice pevně označena. Vymezování hranic jako souvislých linií můţeme datovat do období raného novověku. Z dnešního pohledu se v rámci habsburské monarchie hranice mezi jednotlivými zeměmi částečně utvářela a fungovala jako hranice vnitřní. Znakem moderního centralistického státu bylo zrušení vnitřních hranic a efektivnější kontrola vnější hranice. V 19. století se vlivem průmyslové revoluce transformovala tradiční společnost ve společnost moderní (industriální). Od této doby dochází k posílení významu hranic jak z hlediska politického, tak kulturně společenského. Od 19. století se také začíná společnost na základě jazykového, etnického a politického hlediska výrazněji územně

21

stratifikovat. Hranice státního území tak nabyly na významu. Relativní svoboda občana spolu s komunikačními prostředky umoţnily zvýšenou mobilitu a frekvenci přechodu hranic (Chromý, 2004). 1.4.2 První státní útvary na našem území Během stěhování národů, které proběhlo v 5. a 6. století, se na území dnešních Čech a Moravy začaly usidlovat kmeny Slovanů. V 7. století se začaly tyto kmeny západních Slovanů politicky koncentrovat pod vedením franckého kupce Sáma z důvodu hrozby kočovných a výbojných Avarů. Centrum moci tzv. Sámovy říše je sporné, ale předpokládá se, ţe se nacházelo při dolním toku řeky Moravy. Po Sámově smrti se do popředí dostal kníţecí rod Mojmírovců, který zaloţil Velkomoravskou říši. Ta je také povaţována za první historicky doloţený státní útvar na území dnešní České republiky. Tato říše existovala v 9. a na začátku 10. století a její centrum moci bylo situováno do oblasti dolního a středního toku řeky Moravy. Tato lokalita politické koncentrace západních Slovanů vycházela z jiţ existující obchodní stezky v tomto území, která vedla od Dunaje údolím Moravy k Moravské bráně (Trávníček, 1984). Můţeme tedy říci, ţe jádro prvního českého státu a místo, kde se odehrával náš tehdejší hlavní historický vývoj, bylo soustředěno mimo jiné i do oblasti dnešního česko-rakouského pohraničí. Po rozpadu Velkomoravské říše v 10. století, který byl zapříčiněn vpády maďarských kočovníků na naše území, byly české kmeny trvale vytlačeny od Dunaje a toto území tak v českých dějinách ztratilo na významu. V té době naopak začínal narůstat v oblasti středního Podunají vliv německých kolonizátorů. Pomoraví tím navţdy ztratilo část své koncentrační síly. Evropský význam dunajsko-moravské křiţovatky pak připadl hlavně Vídni. V souvislosti s německou kolonizací dnešních Dolních Rakous začalo počátkem 2. tisíciletí slovanské území severně od Dunaje ustupovat aţ k dnešní státní hranici mezi Českou republikou a Rakouskem. Toto období tak hraje klíčovou roli v rozmístění českého a rakouského obyvatelstva podél společné hranice. Těţiště státního vývoje se v té době přesunulo z Moravy do Čech, do Polabské níţiny. Tamější rod Přemyslovců zaloţil přemyslovský stát, kterému se také říkalo stát český. Ke vzniku jednoho politického celku napomohly také fyzicko-geografické předpoklady tohoto území, a to především jednotná hydrografická síť povodí Labe a Vltavy a také hraniční horská pohoří10, porostlá tehdy hustým pralesem, která tvořila výbornou ochranu před nepřáteli zvenčí. Pro vznik státu v oblasti Čech nahrával také fakt, ţe toto území leţelo stranou od hlavních cest, bylo dostatečně velké a hospodářsky dobře vybavené. V průběhu vývoje se tak chráněná poloha Čech a potenciál území staly základními podmínkami trvání Českého státu. Nicméně je nutné dodat, ţe v té době byly Čechy ještě značně roztříštěné v celou řadu kmenových území a trvalo ještě několik století, 10

Přírodou dané hranice jsou představovány především pohraničními pohořími Šumavou, Českým lesem, Krušnými horami, Krkonošemi a Orlickými horami.

22

neţ došlo k úplnému politickému sjednocení. Současně také není moţné hovořit o státu s pevně vymezenými hranicemi. Vliv českého státu se v té době koncentroval v Polabí a Povltaví, nicméně úsilí o připojení Slezska naznačovalo, ţe Český stát usiloval o rozšíření svého vlivu za Moravskou bránu. Územní expanze však nebyla jednoduchá, protoţe jiţ v 10. století vystupoval v oderské oblasti silný soupeř – Polsko. Současné česko-polské pohraničí představované oblastí Slezska se tak od té doby stalo střediskem zájmů jak polského, tak i českého a německého obyvatelstva. Sporným územím na česko-polském pomezí se v té době stala také oblast Kladska, která se v následujících stoletích stala oblastí sporů. Ve 13. století bylo z Kladska vyčleněno Broumovsko, které připadlo Českému státu. Samotné Kladsko se ovšem dostávalo střídavě pod nadvládu českých, polských, později také německých či pruských panovníků. Trávníček (1984) se zmiňuje o tom, ţe jiţ ve středověku byly snahy rozšířit naše území za horská pohraniční pásma, a to především do Míšně (Meißen)11, tzv. Záhvozdí (Zagost)12 a do Chebska. Na dnešním česko-polsko-německém trojmezí se krystalizovala hranice kolem dnešních hraničních měst Ţitavy (Zittau) a Zhořelce (Görlitz/Zgorzelec). Tato oblast se ve 12. – 14. století střídavě dostávala pod nadvládu Českých zemí, pod niţ od poloviny 13. století patřily podle tehdejšího církevního rozdělení také výběţky Šluknovský a Frýdlantský. Ve východní části dnešního česko-polského pohraničí získalo v 11. století olomoucké biskupství oblast dnešního Osoblaţského výběţku, které bylo postupem času přiřazeno pod moravskou správu, kam spadalo také rozlehlé kníţectví Opavské. Lesnaté Těšínsko, tedy nejvýchodnější část dnešního pohraničí s Polskem, nemělo ještě v té době velký význam a pod střet zájmů se dostalo aţ později. Nejjiţnější hranice dnešní České republiky v okolí obcí Vyšší Brod a Dolní Dvořiště, tedy česká hranice s rakouskou spolkovou zemí Horní Rakousy, se v podstatě vykrystalizovala v 11. století. Dále na severovýchod se formovala hranice v oblasti Vitorazska13. Ve 12. století došlo v této oblasti k prvnímu vzájemnému střetu mezi Čechy a Němci14. Poté co Vitorazsko připadlo dnešnímu Rakousku, stalo se součástí našeho jiţního souseda také území kolem Ličova (Litschau), které je v současnosti nejsevernějším rakouským výběţkem do České republiky. Dále na východ pokračovala naše jiţní hranice v podstatě totoţně jako současná hranice mezi Moravou a Dolními Rakousy, tzn. podél toku řeky Dyje – místy severně, místy jiţně od jejího toku. V následujících stoletích byly drobné změny hraniční čáry v této oblasti poměrně časté, protoţe zde chybí přirozená hranice (Janák, Hledíková, Dobeš, 2005). Nejvýchodnějším hraničním bodem s Rakouskem potom byl, stejně jako je tomu i dnes, nejjiţnější moravský bod, tedy soutok Moravy a Dyje.

11

Toto významné středověké město proslulé míšeňským porcelánem leţí na Labi v dnešní německé spolkové zemi Sasko zhruba 50 km od českých hranic. 12 Středověký název oblasti mezi dnešními saskými městy Budyšínem (Bautzen) a Ţitavou (Zittau). 13 Oblast v česko-polském pohraničí nacházejí se kolem obce Vitoraz (Weitra). 14 V té době byly spory o toto území velmi časté, spor se projednával i před německým císařem, který rozhodl, aby hranici tvořila řeka Luţnice aţ po její soutok se Skřemelicí v dnešním pohraničním městě Gmünd. Tím se Vitorazsko ocitlo na rakouské straně hranice.

23

1.4.3 Vývoj od 14. století do roku 1918 V době, kdy vládli na českém trůně Lucemburkové, tedy ve 14. a 15. století, dosáhli čeští panovníci významného teritoriálního rozvoje a získali četná území mimo Český stát, která s ním byla spojena personální unií15. Tato území byla mnohdy velmi vzdálená od jádra Českého státu, a proto jsou z hlediska vývoje českého pohraničí nedůleţitá, i kdyţ v té době prakticky představovala pohraničí Českého státu. Tyto vzdálenější drţavy16 se nikdy nepodařilo udrţet pod českou nadvládou a nějakým způsobem je proměnit v trvale česká území, coţ vycházelo především z jiţ daného rozloţení národů, různorodosti těchto teritorií a častých válek, které se o tato území vedly. Podle Trávníčka (1984) se důleţitou oblastí zájmů té doby stalo Slezsko. Toto území se jiţ tehdy vyznačovalo jedinečnou geografickou polohou17. Spolu se Slezskem získal Český stát ve 14. století také oblast Těšínska a před nástupem Habsburků se prakticky stabilizoval. Docházelo jen k nevýznamným změnám, z nichţ mnohé měly jen dočasný charakter. Nástupem Habsburků v 16. století se pak otevřela cesta ke zcela novému teritoriálnímu vývoji, kdy se země koruny České dostaly po téměř čtyři století pod nadvládu habsburského soustátí. Nejrozsáhlejší územní ztrátu za Rakouska-Uherska utrpěly České země v době tereziánské v 18. století, a to na česko-polském pomezí. Zesílená moc Pruska si od Habsburků vynutila odstoupení větší části Slezska, kde ţily v té době zhruba dvě třetiny německého obyvatelstva. České země ztratily v té době rozsáhlá území v současném Polsku (35 000 km2) a z někdejšího Slezska tak zbyla Českým zemím zhruba jedna osmina (Trávníček, 1984). Českému státu zůstalo Těšínsko a přilehlá panství, ale území Opavska a Krnovska bylo značně zredukováno po řeku Opavu. Území Osoblahy, Vidnavy a Javorníku bylo ponecháno Českému státu, který naopak nadobro ztratil celé území Kladska, které se přičlenilo k pruské části Slezska18. Těmito teritoriálními změnami ztratily země koruny České prakticky celou jednu třetinu svého území, a tak se od té doby omezovaly kromě části Slezska pouze na obě své původní země – království České a markrabství Moravské. Ztráta Slezska a Kladska byly prakticky poslední teritoriální změny, které se týkaly rozsahu Českých zemí, aţ do konce první světové války v roce 1918.

15

Spojení dvou nebo více monarchistických státu pod vládou jednoho panovníka. Například oblasti při pobřeţí Jaderského moře. 17 Na jihu leţí mezi Jeseníky a Beskydy, na sever se rozprostírá do rozsáhlé níţiny. Kromě toho byl jeho význam zvýrazněn polohou mezi Jaderským a Baltským mořem a také fakt, ţe leţí v oblasti hlavního evropského rozvodí i na průsečíku významných obchodních cest. O jeho potenciálu z hlediska zásob nerostných surovin se v té době ještě nevědělo. 18 Kladsko bylo odstoupeno Prusku roku 1742 během válek o rakouské dědictví (Horna, 1924). 16

24

1.4.4 Vývoj mezi lety 1918 a 1945 V roce 1918 se s koncem první světové války významně proměnila celá politická mapa Evropy. Vznikla celá řada nových samostatných států, mezi nimi také Československo. Podle Horny (1924) šlo z geografického hlediska především na českém území o pokračování našeho někdejšího historického státu. Politické hranice byly jen s několika změnami staré zemské hranice Čech, Moravy a české části Slezska. V dnešním česko-polském pohraničí19 jsme získali Hlučínsko, tedy pohraniční oblast mezi Opavou a Ostravou. Československo naopak po sedmidenní válce20 a následné konferenci ve Spa21 ztratilo značnou část Těšínska, které bylo naší součástí od 14. století. K našemu území připadlo jen 55 % rozlohy tohoto původního historicky jednotného celku (Trávníček, 1984). Československu tak zůstala v současné nejvýchodnější části pohraničí s Polskem oblast od Bohumína přes Český Těšín a Třinec aţ po Jablunkov, kde se nacházela důleţitá ţelezniční trať. Při rakouské hranici se k našemu státu připojilo Valticko při dolním toku Dyje a neosídlené území tzv. moravsko-dyjského trojúhelníka při soutoku řek Moravy a Dyje. V západní části česko-rakouského pohraničí nám byla navrácena část území Vitorazska kolem dnešních Českých Velenic. Tato pohraniční území jsme pro náš stát získali ze strategických a dopravních důvodů. V dalších prvorepublikových letech probíhaly uţ jen drobné úpravy státní hranice týkajíce se především jednotlivých katastrálních území pohraničních obcí. Nicméně Trávníček (1984) poukazuje na to, ţe jiţ v prvních letech existence Československa byly snahy německého obyvatelstva v pohraničních oblastech o vytvoření samosprávného celku, tzv. „Deutschböhmen“. Tyto snahy byly neúspěšné i z toho důvodu, ţe byly prakticky teritoriálně nerealizovatelné. Nicméně naše první republika si udrţela svoje hranice jen po dobu dvaceti let, kdyţ na základě Mnichovské dohody čtyř mocností z roku 1938 musely být Německu ponechány tzv. sudetské oblasti. Československo tak muselo vyklidit rozsáhlá pásma podél hranic s Německem, Rakouskem i Polskem, která místy zasahovala hluboko do našeho vnitrozemí. Poprvé v našich dějinách byly úředně vymezeny hranice uvnitř státu (Chromý, 2004). V některých zabraných oblastech byla převaha německy mluvícího obyvatelstva, nicméně Němci byly zabrány i obce, které byly zcela české (např. Břeclav, Znojmo nebo obce v okolí Ještědu). Naše republika tak ztratila přirozené historické hranice zajišťující ochranu prostřednictvím pohraničních hor s vojenskými pevnostmi.

19

Po první světové válce sahalo území Německa aţ k Ostravě, takţe naše severní hranice byla aţ na menší východní část hranice česko-německá. 20 Vojenské střetnutí v rámci československo-polského sporu o Těšínsko v roce 1919. 21 Poválečná konference v belgickém městě Spa, kde se mimo jiné řešila otázka sporných území v československo-polském pohraničí.

25

Obr. 3. Oblasti českého pohraničí zabrané Němci v roce 1938 Převzato: Jeřábek, Dokoupil, Havlíček a kol., 2004, s. 63

V česko-rakouském pohraničí byl Německu odstoupen prakticky jednolitý pás českého území, čímţ Československo ztratilo mnohé významné pohraniční obce. Na česko-polském pomezí jsme přišli o pás pohraničí od Liberecka aţ k Broumovsku, dále potom uţší pás Orlických hor. Na severní Moravě jsme ztratili rozsáhlá území kolem Jeseníků a prakticky celé Slezsko se spoustou důleţitých průmyslových podniků. Kromě toho jsme museli Polsku přenechat ekonomicky a strategicky důleţitá území v Těšínsku. Celková ztráta všech území v Československu dosahovala podle Trávníčka (1984) téměř 30% podílu původní rozlohy a 33% podílu počtu obyvatel. Z většiny obsazených území vytvořili nacisté zvláštní ţupu Sudetenland s hlavním městem Libercem. Jiţ v roce 1939 byla obsazena i zbylá území ve vnitrozemí, byl zřízen tzv. Protektorát Čechy a Morava a české území se tak dostalo na šest válečných let pod správu německé říše.

1.4.5 Vývoj po roce 1945 Konec války v roce 1945 znamenal kromě odsunu německého obyvatelstva a dosidlování českého pohraničí také opětovné vytvoření Československé republiky s víceméně původními hranicemi vytvořenými v roce 1918. Po roce 1945 se hranice Československé republiky nijak významně neměnila, nicméně se změnil pohled lidí na vnímání našich jednotlivých pohraničních úseků. Poté, co se v 50. letech stala ţelezná opona, vybudovaná na našich západních a jiţních hranicích, nepropustnou bariérou, bylo vytvořeno místy aţ 10 km široké hraniční pásmo, do nějţ byl povolen vstup pouze na speciální propustku. Pohraničí s Rakouskem se tak stalo oblastí na okraji zájmů, zaostávalo nejen demograficky a ekonomicky, ale také co se občanské a technické infrastruktury týče. Hranice se socialistickým Polskem byla naproti tomu poměrně průchodná a v mnohých

26

příhraničních oblastech se po sovětském vzoru rozvíjelo hospodářství, a to především těţký průmysl. Z teritoriálního hlediska se po válce vedly spory hlavně v česko-polském příhraničí. Kromě sporů o části území Kladska, Hlubčicka a Ratibořska, kde ţila česká menšina, se vedl především dlouholetý spor o území Těšínska, který byl ukončen na konci 50. let smlouvou mezi oběma státy o konečném vytyčení státních hranic, které nakonec zůstaly v předmnichovské podobě. Podle Chromého (2004) byly novodobými mezníky ve vývoji českého pohraničí roky 1989 (pád ţelezné opony) a 1993 (rozdělení Československé federace). Otevření našich jihozápadních hranic znamenalo nástup kvalitativně nových moţností rozvoje v pohraničním pásmu. Po roce 1993 se hranice Česka měnila uţ jen velmi zřídka a zpravidla se jednalo jen o výměny malých území mezi sousedními státy. Hranice se v nynější době mění především v důsledku vývoje říční sítě podél hraničních řek a výstavby a údrţby komunikací. V posledním desetiletí se z hlediska propustnosti hranice staly významnými roky 2004 (vstup Česka do Evropské unie) a především 2007, kdy se naše země stala součástí Schengenského prostoru, coţ způsobilo otevření hranic, volný pohyb přes hranice a ukončení kontrol na hraničních přechodech

27

2 VYMEZENÍ ÚZEMÍ A FYZICKO-GEOGRAFICKÁ CHARAKTERISTIKA 2.1 Vymezení studovaného území Česko-polská hranice dosahuje délky 762 km, táhne se od Frýdlantského výběţku v jihovýchodním směru aţ k Jablunkovu a nachází se na ní několik výběţků do obou sousedních států. Oproti tomu naše jiţní hranice s Rakouskem není tak členitá a je dlouhá pouze 466 km. Na české straně zasahuje k polské hranici pět krajů (viz Obr. 4). Moravskoslezský kraj disponuje vůbec nejdelší hranicí s Polskem. Naproti tomu nejkratší hranici s tímto severním sousedem má kraj Pardubický. Z polské strany zasahují ke společné hranici čtyři polská vojvodství – Dolnoslezské, Opolské a Slezské. S Rakouskem přímo hraničí pouze dva české kraje, a to kraj Jihočeský a Jihomoravský. Oba tyto kraje mají s Rakouskem zhruba stejně dlouhou hranici. Jihočeský kraj sousedí s rakouskými spolkovými zeměmi Horní a Dolní Rakousy. S druhou jmenovanou spolkovou zemí sousedí také kraj Jihomoravský. Jak bylo zmíněno v podkapitole Teorie hranice a pohraničí, vymezit územně pohraniční úseky je moţné různými způsoby. Pro objektivní, relativními daty podloţenou, statistickou analýzu je potřeba tuto oblast vymezit na základě určitých administrativních jednotek. Mezi českými geografy (Jeřábek, Dokoupil apod.) zabývajícími se pohraničím je často vyuţívaná metoda vymezování pohraničí na základě okresů, které mají společnou hranici se sousedním státem. Takto vymezené pohraničí je ovšem podle mého názoru příliš rozsáhlé a v některých místech zasahuje do oblastí, které nejsou hranicí příliš ovlivněny, a je moţné je povaţovat spíše za vnitrozemské neţ pohraniční. V opačném případě leţí některá území naopak nedaleko hranice, ale okres, pod jehoţ správu území spadá, nesousedí přímo s cizím státním útvarem22. Toto vymezení tak můţe být v některých analýzách poněkud zavádějící. Za základní jednotky byly tudíţ zvoleny správní obvody obcí s rozšířenou působností. Při obou hraničních úsecích byly vybrány obvody, které sousedí s Polskem nebo Rakouskem a dále také obvody, které logicky zapadají do pohraničního pásu – tedy přímo se nepřimykají ke státní hranici, ale spolu s ostatními vybranými oblastmi utváří zhruba pravidelný pohraniční pás23, který zpravidla dosahuje šířky 15 – 25 km od státní hranice. Na základě takto zvolených kritérií bylo v česko-polském pohraničí vybráno 31 správních obvodů, v česko-rakouském pohraničí bylo vymezeno takových obvodů 14 (Obr. 4). Rozloha vymezeného česko-polského pohraničí je 9 206 km2 (11,7 % rozlohy ČR), území česko-polského pohraničí zaujímá 7 540 km2 (9,6 % rozlohy ČR). Největšími 22

Jako příklad lze uvést okres Třebíč v Kraji Vysočina, kdy jeho nejjiţněji poloţená obec Police leţí vzdušnou čarou necelých 8 km od státní hranice s Rakouskem (mapy.cz). 23 V česko-polském pohraničí je typickým příkladem SO ORP Nové Město nad Metují, v česko-rakouském pohraničí SO ORP Moravské Budějovice (viz Obr. 4).

28

správními obvody při hranici s Polskem jsou s více neţ 700 km2 Šumperk a Jeseník, více neţ 500 km2 mají ještě obvody Trutnov, Liberec, Krnov a Opava. Naopak nejmenšími jsou zpravidla obvody velkých měst v Moravskoslezském kraji, a to Havířov, Bohumín, Orlová a Český Těšín (Příl. 1). Ve vymezeném česko-rakouském pohraničí se nachází podstatně méně správních obvodů, ty ale povětšinou dosahují větší výměry neţ obvody při hranici s Polskem. Průměrná velikost obvodů při hranici s Rakouskem je 539 km2, zatímco při hranici s Polskem pouze 297 km2. Největšími obvody v tomto hraničním úseku jsou Znojmo a Český Krumlov, které mají více neţ tisíc km2. K nejmenším patří Telč, Mikulov a Pohořelice (Příl. 1).

Obr. 4. Vymezené studované území česko-polského a česko-rakouského pohraničí podle správních obvodů obcí s rozšířenou působností

2.2 Fyzicko-geografická charakteristika 2.2.1 Reliéf a klima Reliéf obou studovaných pohraničí je poměrně rozdílný. V česko-polském pohraničí se vyskytuje velké mnoţství pohoří – Jizerské hory, Krkonoše (s nejvyšší českou horou Sněţkou – 1 602 m n. m.), Orlické hory, Králický Sněţník či okrajově také Jeseníky a Beskydy (více o ochraně těchto oblastí a jejich turistickém potenciálu v podkapitole

29

Cestovní ruch). Do polského území vystupují z české strany hned čtyři výběţky – Frýdlantský, Broumovský, Javornický a Osoblaţský, které jsou zpravidla tvořeny pahorkatinami a vrchovinami. Do vymezeného česko-polského pohraničí (okolí Kravaří, Hlučína či Opavy) zasahuje také úrodná Slezská níţina z Polska, která je součástí rozsáhlé geomorfologické subprovincie Středoevropská níţina (Demek, Mackovčin, 2006) a která patří k nejúrodnějším oblastem nejen v česko-polském pohraničí (viz podkapilota Zeměděství). Česko-rakouské pohraničí je tvořeno pohořími pouze ve své západní části – Šumavou (nedaleko česko-rakousko-německého trojmezí se nachází nejvyšší hora Plechý – 1 378 m n. m.) a Novohradskými horami. Další území směrem na východ jsou představována niţšími formami reliéfu. Ve východní části tohoto pohraničí se pak nachází níţinný geomorfologický celek Dolnomoravský úval, který spadá do subprovincie Panonská pánev (Demek, Mackovčin, 2006). Jedná se o velmi úrodnou oblast černozemních půd, která patří mezi nejteplejší regiony v Česku. Naopak místem, kde je nejniţší roční průměrná teplota vzduchu, je naše nejvyšší hora Sněţka.

2.2.2 Vodstvo Vymezený úsek česko-polského pohraničí spadá do všech tří úmoří24, která se v Česku vyskytují. Většina západní části patří do povodí Labe, které odvádí vodu do Severního moře, východní část pohraničí potom spadá z větší části pod úmoří Baltského moře (Odra) a část také pod úmoří Černého moře (Morava a dále Dunaj) (viz Příl. 2). K povodí Odry patří také některé toky na Liberecku a ve Frýdlantském (Luţická Nisa) a Broumovském výběţku (Stěnava). Hora Klepý (1 143 m n. m.), nacházející se v oblasti Králického Sněţníku, je potom z hydrografického hlediska unikátním místem. Svahy této hory náleţí do všech třech výše zmíněných úmoří. Ze západní části česko-rakouského pohraničí odvádí vodu Vltava do Labe, tudíţ tato oblast patří k úmoří Severního moře, řeky východní části potom odvádí vodu do Černého moře (povodí Dunaje). V česko-polském pohraničí se vyskytují všechny tři nejvýznamnější řeky protékající Českem, jejichţ povodí25 zaujímají naprostou většinu rozlohy naší republiky (povodí Labe, Moravy a Odry)26, přičemţ dvě z nich zde pramení. V Krkonoších pramení řeka Labe, v Králickém Sněţníku řeka Morava, Ostravskem pouze protéká řeka Odra, která směřuje dále do Polska a do Baltského moře. Dalšími, většími řekami pramenícími či protékajícími studovaným česko-polským hraničním úsekem jsou Luţická Nisa, Jizera, Úpa, Opava, Ostravice a Olše. Česko-rakouským pohraničím protéká Morava na Břeclavsku a dále pokračuje podél rakousko-slovenské hranice do Dunaje. Na Šumavě

24

Úmoří je část pevniny, ze které všechna povrchová voda teče do jednoho moře nebo oceánu. Povodí je oblast (plocha), ze které voda odtéká do jedné konkrétní řeky. 26 Některá území při jihozápadní hranici v pohořích Šumava a Český les spadají do povodí Dunaje, malé území ve Zlínském kraji v pohraničí se Slovenskem zase k povodí Váhu. 25

30

pramení nejdelší řeka na území Česka – Vltava. Další velkou řekou, která místy tvoří státní hranici Česka s Rakouskem, je Dyje. V obou hraničních úsecích se také nachází významné přehradní nádrţe. V podhůří Šumavy leţí na Vltavě největší vodní nádrţ v Česku – Lipno. K dalším větším vodním dílům v pohraničí s Rakouskem patří Vranov a Nové Mlýny. Obě se nacházejí na řece Dyji. Oblast Třeboňska je zase proslulá rozsáhlou rybniční soustavou. Zde se vyskytuje také největší český rybník Roţmberk. K větším vodním plochám v pohraničí s Polskem je moţné zařadit přehradu Rozkoš u Nového Města nad Metují (ta je vůbec největším vodním dílem v tomto hraničním úseku), vodní nádrţ Josefův Důl a Souš nedaleko Liberce v Jizerských horách či vodní nádrţ Těrlicko a Ţermanice leţící v oblasti Ostravska.

2.2.3 Ţivotní prostředí Ţivotní prostředí je tvořeno soustavou přírodních prvků, mezi něţ patří ovzduší, voda, půda, organismy atd. Je ovlivňováno nejen v pohraničních oblastech lidskou činností. Na kvalitu ţivotního prostředí má vliv např. lokalizace těţebního průmyslu, průmyslová výroba, hustota dopravní sítě a další interakce člověka s prostředím (Havrlant, 1999). Tyto vlivy se více či méně projevují v kvalitě ovzduší, vod, antropogenního reliéfu apod. Kvalitní ţivotní prostředí je závislé na těchto fyzicko-geografických prvcích, tudíţ je nutné dodrţovat určité normy, které zajistí, aby nedocházelo k jeho poškozování, ale naopak k udrţitelnému rozvoji. Přestoţe se v česko-polském hraničním úseku nacházejí regiony, kde ţivotní prostředí není tak narušeno, tak především oblast Moravskoslezského kraje výrazně sniţuje kvalitu ţivotního prostředí česko-polského úseku jako celku. Ostravská pánev, hustě osídlená, dopravně frekventovaná oblast s velkým mnoţstvím průmyslových podniků, je jednou z lokalit s nejvíce znečištěným ovzduším a vodami v Česku. Kromě toho je zde také velmi narušený reliéf zástavbou, infrastrukturou a těţbou. Další části česko-polského pohraničí jsou z větší části tvořeny horami a podhůřími hor, kde se nenachází větší urbanizované prostory nebo průmyslové komplexy na jednom místě, takţe je zde ţivotní prostředí lepší. Prostřednictvím map znečištění ovzduší jednotlivými škodlivými látkami (ČHMÚ, 2013) je moţné definovat oblasti s dobrým a špatným ovzduším. Tyto mapy naznačují, ţe kromě regionu Ostravska (Ostrava, Karviná, Havířov, Orlová apod.) jsou horší podmínky, co se emisí škodlivých látek týče, ještě na Liberecku či Trutnovsku, tyto regiony nicméně nedisponují tak znečištěným vzduchem jako je tomu v případě Ostravska. Znečištění ovzduší je samozřejmě závislé na počasí či roční době, takţe není během roku stejné. V česko-rakouském pohraničí je poměrně nízká hustota zalidnění, současně se zde nenachází velké průmyslové podniky, které by ve větší míře znečišťovaly ovzduší či vody. Tento hraniční úsek je moţné povaţovat za venkovský z důvodu velkého podílu vesnic na

31

celkovém počtu obcí (viz kapitola Obyvatelstvo a osídlení). Venkovské oblasti se potýkají s celou řadou negativních jevů, nicméně vykazují velmi dobré ţivotní prostředí z hlediska kvality ovzduší, vod apod.

32

3 SOCIOEKONOMICKÁ KOMPARACE STUDOVANÝCH HRANIČNÍCH ÚSEKŮ 3.1 Obyvatelstvo a osídlení V této podkapitole bude pozornost věnována počtu obyvatel, hustotě zalidnění, počtu obcí a měst a jejich podílu ve velikostních kategoriích obcí ve vymezených hraničních úsecích k roku 2012. Dále bude analyzován vývoj počtu obyvatel v letech 2002 aţ 2012, budou porovnávány mezi sebou vymezená pohraničí, jednotlivé správní obvody ORP a zjištěné údaje budou srovnány rovněţ s celorepublikovými hodnotami. Kromě populační změny bude analyzována struktura obyvatelstva podle věku, která vypovídá o procesu demografického stárnutí obyvatelstva v našem státě. Tento proces bude doloţen na základě porovnání podílu základních věkových kategorií předproduktivního (0 – 14 let) a poproduktivního obyvatelstva (65 let a více), tzn. bude analyzován vývoj hodnot ukazatele indexu stáří27 a také průměrného věku28 v letech 2002 – 2012.

3.1.1 Počet obyvatel a hustota zalidnění Počtem obyvatel vymezené česko-polské pohraničí jednoznačně převyšuje českorakouský úsek. Tento stav je dán historickým vývojem, není zapříčiněn pouze jeho větší rozlohou, ale především výskytem populačně větších center s dvěma krajskými městy (Liberec, Ostrava), dalšími deseti bývalými okresními městy a populačně velkou ostravskou konurbací29, kde ţije více neţ 500 tisíc obyvatel, coţ je dáno historickým významem Slezska. Celkově vykazoval vymezený česko-polský úsek v roce 2012 hodnoty necelých 1,7 mil. obyvatel, coţ představovalo téměř 16 % celkového počtu obyvatel naší republiky. Populačně největšími správními obvody obcí s rozšířenou působností jsou pochopitelně oba obvody s krajským městem, následovány moravskoslezskými obvody Frýdkem-Místkem, Opavou a Havířovem. Naproti tomu ţilo v roce 2012 méně neţ 20 tisíc obyvatel na území obvodů Broumov, Nové Město nad Metují, Ţelezný Brod a Králíky. Hustota zalidnění dosahuje v tomto pohraničním úseku hodnoty 182 obyv./km2, coţ je více neţ celorepublikový průměr (133 obyv./km2). Pokud ovšem vezmeme průměrnou hustotu zalidnění za jednotlivé správní obvody, dostaneme hodnotu 262 obyv./km2, coţ je opět zapříčiněno populačně velkými obvody na Ostravsku. Sedm nejhustěji zalidněných správních obvodů se nachází právě v této oblasti, přičemţ ve všech je hustota zalidnění vyšší neţ 400 obyv./km2. V případě Havířova je tato hodnota dokonce vyšší neţ tisíc obyv./km2 (Příl. 1). V 15 správních obvodech je hustota zalidnění naopak niţší neţ 27

Základním ukazatelem pro porovnání základních věkových skupin je ukazatel index stáří, který vyjadřuje poměr mezi sloţkou poproduktivní (65letí a starší) a předproduktivní (mladší 15 let). 28 Průměrný věk je aritmetickým průměrem věku všech jedinců ve vybrané populaci. 29 Do městské konurbace Ostravy je moţné zařadit kromě krajského města Ostravy také okolní města, která se nachází v jejím těsném sousedství, a to Bohumín, Orlová, Karviná, Havířov, Doubrava, Petřvald a Rychvald. Tato města tvoří populační většinu správních obvodů Ostrava, Bohumín, Havířov, Orlová a Karviná.

33

představuje průměr za celou ČR, jedná se především o horské oblasti, přičemţ nejméně populačně velké obvody vzhledem k jejich rozloze jsou Králíky a Jeseník. Ve vymezeném česko-rakouském pohraničí se nenachází ţádné krajské město, pouze čtyři bývalá okresní města30 a celková populační velikost jen nepatrně přesahuje 450 tisíc obyvatel (4,3% podíl ČR). Nejvíce zalidněnými správními obvody ORP jsou Znojmo, Břeclav, Jindřichův Hradec a Český Krumlov. Nejméně obyvatel ţije naopak v obvodech Pohořelice a Telč. Hustota zalidnění je v daném úseku hluboko pod průměrnou hodnotou ČR, nedosahuje hodnoty 60 obyv./km2. Jediným správním obvodem, kde se tento ukazatel pohybuje nad hranicí celorepublikového průměru, je SO ORP Břeclav (136 obyv./km2). V ţádném jiném správním obvodu nepřesahuje hustota zalidnění hodnotu 100. Nejméně zalidněnými obvody na jednotku plochy jsou jihočeské pohraniční obvody Dačice, Trhové Sviny, Kaplice a Český Krumlov (Příl. 1).

Obr. 5. Hustota zalidnění a obce s více neţ 3 000 obyvateli v česko-polském a česko-rakouském pohraničí v roce 2012 Zdroj: Regionální časové řady, ČSÚ, Krajské správy, ČSÚ

3.1.2 Obce a města Ve vymezeném česko-polském pohraničí se nachází celkem 562 obcí, coţ představuje 9 % všech obcí v našem státě, v česko-rakouském pohraničí se vyskytuje 480 30

Český Krumlov, Jindřichův Hradec, Znojmo a Břeclav.

34

obcí (7,7% podíl ČR). Počet obcí v obou hraničních úsecích je jednoznačně největší ve správním obvodu Znojmo, který disponuje 111 obcemi. Při hranici s Rakouskem jsou dále co do počtu obcí největší obvody Jindřichův Hradec, Moravské Budějovice a Telč. Nejméně obcí leţí v Trhových Svinech, Kaplici a Pohořelicích. U polských hranic se nejvíce obcí vyskytuje ve správních obvodech ORP Opava, Frýdek Místek, Náchod a Šumperk, nejméně potom v málo rozlehlých obvodech Moravskoslezského kraje (Havířov, Karviná, Bohumín, Orlová a Český Těšín), kde počet obcí nepřesahuje hodnotu 10. Co se týče počtu měst, tak pěti a více městy disponují obvody Trutnov, Liberec, Náchod, Jeseník a Tanvald. Naproti tomu pouhé jedno město leţí zpravidla v malých moravskoslezských obvodech, ale také v ORP Nové Město nad Metují, Ţelezný Brod a Králíky (Příl. 1). Populačně největšími městy jsou při hranici s Polskem kromě Ostravy a Liberce povětšinou města leţící v Moravskoslezském kraji, a to Havířov, Opava, Karviná a Frýdek-Místek. Všechna tato města vykazují více neţ 50 tisíc obyvatel. Z 20 populačně největších center se jich v Moravskoslezském kraji vyskytuje celkem 11 (pět v Královéhradeckém a dva v Libereckém a Olomouckém kraji) (viz Tab. 1). Tab. 1. 20 populačně největších obcí ve vymezených hraničních úsecích k 31. 12. 2012 Česko-polské pohraničí Česko-rakouské pohraničí Pořadí Název obce Počet obyvatel Název obce Počet obyvatel 1 Ostrava 297 421 Znojmo 33 964 2 Liberec 102 113 Břeclav 24 925 3 Havířov 77 371 Jindřichův Hradec 21 824 4 Opava 58 054 Český Krumlov 13 290 5 Karviná 57 842 Třeboň 8 588 6 Frýdek-Místek 57 523 Dačice 7 642 7 Jablonec nad Nisou 45 305 Moravské Budějovice 7 580 8 Třinec 36 401 Mikulov 7 410 9 Trutnov 30 860 Kaplice 7 219 10 Orlová 30 722 Moravský Krumlov 5 893 11 Šumperk 26 870 Hustopeče 5 883 12 Český Těšín 25 106 Telč 5 576 13 Krnov 24 518 Trhové Sviny 4 982 14 Bohumín 21 726 Pohořelice 4 678 15 Náchod 20 434 Jemnice (ORP Moravské Budějov.) 4 195 16 Hlučín 14 049 Větřní (ORP Český Krumlov) 4 063 17 Vrchlabí 12 676 Borovany (ORP Trhové Sviny) 4 052 18 Jeseník 11 711 Velešín (ORP Kaplice) 3 887 19 Rychnov nad Kněţnou 11 247 Velké Bílovice (ORP Břeclav) 3 876 20 Nové Město nad Metují 9 749 Lanţhot (ORP Břeclav) 3 766 Zdroj: Krajské správy, ČSÚ, vlastní zpracování

35

Největšími obcemi při hranici s Rakouskem jsou Znojmo, Břeclav, Jindřichův Hradec a Český Krumlov. Pouze tato čtyři města přesahují počtem obyvatel hodnotu 10 tis. (Tab. 1). Dále se v tomto hraničním úseku vyskytuje 22 obcí ve velikostní kategorii 3 001 aţ 10 000 obyvatel a 72 obcí ve velikostní kategorii 1001 – 3000 obyvatel (Tab. 2). Obcí se statutem města nalezneme v tomto hraničním úseku celkem 40, coţ tvoří z celkových 602 měst v naší republice necelý 7% podíl. Největší počet měst se ve vymezeném pohraničí nachází v SO ORP Jindřichův Hradec. Pouze jedno město, které představuje centrum daného obvodu, leţí na území Telče, Mikulova a Pohořelic. Z 20 největších měst se jich devět nachází v Jihočeském kraji, tři v Kraji Vysočina a osm v kraji Jihomoravském (Tab. 1). Zajímavou velikostní kategorií je kategorie nejmenších obcí do 99 obyvatel. Těchto obcí se při hranici s Rakouskem vyskytuje celkem 63, coţ představuje více neţ 13 % všech obcí v česko-rakouském pohraničí. Naproti tomu na česko-polském pomezí se těchto obcí nachází pouze 9 (1,6 % podíl všech obcí). Největší koncentrace těchto malých vesnic je při hranici s Rakouskem ve správních obvodech Telč (21), Jindřichův Hradec (13) a Znojmo (13). Jak vidíme v Tab. 2, ve vymezeném česko-rakouském hraničním úseku se nachází téměř 80 % obcí ve velikostní kategorii obcí s méně neţ tisícem obyvatel, naopak v českopolském pohraničí představuje tento podíl pouhých 60 %. Výše zmíněné skutečnosti tak napovídají tomu, ţe česko-rakouské pohraničí má větší venkovský charakter neţ českopolské pohraničí. Tab. 2. Počet obcí podle velikostních kategorií obcí ve vymezených hraničních úsecích k 31. 12. 2012 Česko-polské pohraničí Česko-rakouské pohraničí Velikostní Relativní Počet Absolutní Relativní Počet Absolutní kategorie obcí počet obcí obyvatel v počet počet obcí obyvatel v počet (%) obcích obcí (%) obcích Méně neţ 99 9 1,6 648 63 13,1 4 650 100 – 499 181 32,0 52 245 223 46,5 58 162 500 – 999 150 26,7 108 097 96 20,0 66 430 1000 – 2 999 138 24,7 229 404 72 15,0 118 003 3000 – 9 999 65 11,6 321 731 22 4,6 109 570 10 000 – 49 999 13 2,3 311 625 4 0,8 94 003 50 000 – 99 999 4 0,7 250 790 100 000 a více 2 0,4 399 534 Celkem 562 100,0 1 674 074 480 100,0 450 818 Zdroj: Regionální časové řady, ČSÚ, vlastní zpracování

3.1.3 Vývoj počtu obyvatel Zatímco v česko-polském hraničním úseku se za posledních deset let počet obyvatel sníţil, kdy výraznější populační pokles byl zaznamenán především po roce 2008, v česko-rakouském úseku počet obyvatel od roku 2002 vzrostl, přičemţ aţ do roku 2010 tato hodnota stoupala, jen za poslední dva roky došlo k nepatrnému početnímu úbytku (viz

36

graf bazických indexů31 na Obr. 6). Je moţné tedy říci, ţe v česko-rakouském pohraničí proběhl v posledních deseti letech obdobný vývoj počtu obyvatel jako v případě celorepublikových hodnot, kdy do roku 2011 počet obyvatel naší republiky stoupal, ale mezi roky 2011 a 2012 byl zaznamenán početní úbytek obyvatelstva. Česko-polské pohrnaičí

Česko-rakouské pohraničí

102 101.5 101 (%)

100.5 100 99.5 99 98.5 98

Rok Obr. 6. Bazický index vývoje počtu obyvatel v česko-polském a česko-rakouském pohraničí v letech 2002 – 2012 Zdroj: Regionální časové řady, ČSÚ, vlastní zpracování

Moravskoslezský kraj patří k populačně největším krajům a současně také k nejvíce urbanizovaným prostorům v rámci Česka. V jeho studovaných pohraničních správních obvodech ORP ţije téměř 60 % veškerého obyvatelstva vymezeného pohraničí s Polskem. Tento podíl se ovšem za posledních deset let sníţil téměř o jedno procento, kdy tento pohraniční úsek ztratil více neţ 30 000 obyvatel. Téměř veškerý tento úbytek byl lokalizován v ostravské konurbaci. Tento početní úbytek tak představoval nejvýznamnější část celkové ztráty obyvatel česko-polského pohraničí za posledních deset let. Kromě záporného přirozeného přírůstku32 je hlavní příčinou poklesu počtu obyvatel moravskoslezské části pohraničí především záporné migrační saldo33. K nejčastějším důvodům stěhování lidí z tohoto regionu patří špatné ţivotní prostředí, sloţité hledání práce a špatné moţnosti profesního růstu. Tento početní úbytek obyvatelstva je sice poměrně mírný, nicméně je trvalý uţ od 90. let. Je ovšem nutné podotknout, ţe ne ve všech správních obvodech Moravskoslezského kraje ve vymezeném pohraničí došlo ve sledovaném období k poklesu počtu obyvatel. Výjimku tvoří správní obvody Jablunkov, Kravaře, Hlučín a především Frýdek-Místek, kde se zvětšil počet obyvatel o více neţ dva tisíce. Tento početní nárůst tamější populace je dán především kladným migračním saldem. 31

Bazický index porovnává hodnoty určitého ukazatele v jednotlivých obdobích s hodnotou téhoţ ukazatele ve zvoleném stále stejném období, v tomto případě s výchozím rokem 2002. 32 Rozdíl mezi narozenými a zemřelými v dané populaci. 33 Rozdíl mezi přistěhovalými a vystěhovalými v dané populaci.

37

Obr. 7. Změna počtu obyvatel v letech 2002 – 2012 ve vymezeném česko-polském a česko-rakouském pohraničí Zdroj: Regionální časové řady, ČSÚ

Počet obyvatel se v letech 2002 – 2012 dále sníţil ve správních obvodech Olomouckého a Královéhradeckého kraje. V těchto obvodech se nicméně sníţil počet obyvatel oproti obvodům Moravskoslezského kraje jen nepatrně a ne všechny správní obvody zaznamenaly úbytek obyvatelstva (Obr. 7). Nejvýrazněji počet obyvatel narostl v pohraničním úseku kraje Libereckého, kde byl zaznamenán absolutní populační nárůst téměř 9 tis. obyvatel. V tomto hraničním úseku nicméně nezaznamenaly všechny správní obvody ORP početní nárůst populace. V Tanvaldu, Semilech a Jilemnici došlo k poklesu počtu obyvatel, ovšem v obvodech Ţelezný Brod, Frýdlant, Jablonec nad Nisou a především Liberec, kde přibylo více neţ 8 tis. obyvatel (v samotném krajském městě 5 tis. obyvatel), došlo k velikostnímu zvětšení populace. Tento stav je způsoben z velké části přílivem obyvatel, kteří se usazují jednak v zázemí krajského města, jednak přímo v Liberci, kde dochází v posledních letech k rozvoji bytové výstavby a tento trend má pokračovat i v budoucnu. V česko-rakouském hraničním úseku vzrostl za posledních deset let počet obyvatel téměř o 5 tis., tato změna představuje 1% populační nárůst, coţ je moţné povaţovat spíše za stagnaci počtu obyvatel. Populační nárůst byl zaznamenán jak ve správních obvodech ORP Jihočeského, tak také Jihomoravského kraje, ve kterém ţije v současnosti zhruba 54 % obyvatel vymezeného česko-rakouského pohraničí. Ve správních obvodech Kraje

38

Vysočina (Telč a Moravské Budějovice) byl naopak pozorován populační úbytek obyvatelstva. Více neţ tisíc obyvatel přibylo v letech 2002 – 2012 ve správních obvodech Znojmo, Trhové Sviny, Hustopeče a Pohořelice, naproti tomu nejvíce ubylo obyvatel v obou obvodech Kraje Vysočina (Telč, Moravské Budějovice) a také v Dačicích, které zaznamenaly vůbec největší úbytek obyvatel. V česko-rakouském pohraničí neproběhly v posledních letech tak výrazné změny v počtu obyvatel jako v pohraničí česko-polském, coţ pochopitelně souvisí s populačně menšími středisky v tomto území.

3.1.4 Věková struktura a stárnutí obyvatelstva Proces stárnutí populace je jedním ze současných demografických problémů, se kterým se potýká nejen Česko, ale i další, zejména evropské země34. Jedním z důvodů tohoto procesu je prodluţování naděje na doţití. Lidé se doţívají především díky dobře dostupné zdravotní péči stále vyššího věku, takţe se sniţuje specifická míra úmrtnosti a přibývá podíl seniorů v populaci. U nás se tento stav začal po roce 2010 ještě umocňovat z důvodu vstupu silných poválečných ročníku do důchodového věku. Kromě toho se naše republika potýká s reprodukčními problémy, kdy po roce 1989 nastaly v naší zemi společensko-ekonomické změny, se kterými souvisí výrazný pokles porodnosti a plodnosti35. Mladá generace změnila svůj ţivotní styl. Přestoţe se v 90. letech dostaly do plodného věku silné ročníky ţen narozených v 70. letech, porodnost byla stále na nízké úrovni. Mladí lidé dávají v současnosti přednost seberealizaci, vstup do manţelství a zaloţení rodiny odkládají do stále vyššího věku. Přestoţe došlo po roce 2000 k oţivení míry porodnosti a plodnosti, kdy začaly mít ţeny silných ročníků 70. let děti, tak v posledních letech dochází opět k poklesu či stagnaci těchto měr a do budoucna není moţné předpokládat, ţe nastane zlepšení této situace, protoţe ročníky 80. a především 90. let nejsou tak početně silné. Proces stárnutí populace se nevyhnul ani obyvatelstvu ve správních obvodech obcí s rozšířenou působností vymezených hraničních úseků. Podíl obyvatel ve věku 65 let a více se mezi roky 2003 a 2012 zvýšil v obou hraničních úsecích o více neţ tři procentní body (Tab. 3). Naproti tomu se podíl dětí ve věkové kategorii do 15 let sníţil. Z těchto důvodů dochází k postupnému navyšování indexu stáří a průměrného věku. V 90. letech se hodnoty indexu stáří za obce i větší územní celky pohybovaly hluboko pod hranicí 100. Současně ale začal tento ukazatel v tomto období razantně stoupat v důsledku výše zmíněných skutečností. Ve sledovaném období mezi roky 2003 a 2012 potom došlo 34

Kromě stárnutí obyvatelstva ve většině evropských států se tento demografický problém vyskytuje i v dalších vyspělých zemích mimo evropský kontinent, a to především v Japonsku, USA, Kanadě, Austrálii a na Novém Zélandu. 35 Pokles porodnosti a plodnosti je vysvětlován prostřednictvím tzv. druhého demografického přechodu. K jeho nejvýznamnějším projevům můţeme zařadit pokles úhrnné plodnosti (ţeny ve vyšším věku přestaly rodit děti), sníţení počtu porodů dětí ve vyšším pořadí, sníţení počtu předmanţelských koncepcí a počtu sňatků vynucených z důvodu těhotenství, prodlouţení intervalu mezi sňatkem a prvním porodem nebo zvyšování rozvodovosti a nárůst nesezdaných souţití (kohabitací) (Rabušic, 2001).

39

k tomu, ţe věková kategorie seniorů začala převaţovat nad osobami v nejmladší věkové kategorii (index stáří se přehoupl přes hodnotu 100), coţ se stalo poprvé v historii a tento stav se v následujících letech zvrátí jen velmi těţko. V roce 2003 dosahoval index stáří hodnoty 82 v česko-polském pohraničí a 81,3 v česko-rakouském pohraničí. Obě tyto hodnoty byly pod celorepublikovým průměrem (Tab. 3). V roce 2009 v česko-rakouském hraničním úseku, o rok dříve v česko-polském pohraničí a dokonce o tři roky dříve v roce 2006 v celém Česku, začala nad dětskou sloţkou převaţovat sloţka seniorů, index stáří se dostal přes hodnotu 100 a nyní (rok 2012) se pohybuje těsně nad hranicí 110 ve všech zmíněných územích. Tab. 3. Podíl obyvatel v základních věkových kategoriích, průměrný věk a index stáří v česko-polském a česko-rakouském pohraničí a v České republice v letech 2003 a 2012 2003 2012 Ukazatel Česko-polské Česko-rakouské Česko-polské Česko-rakouské ČR ČR pohraničí pohraničí pohraničí pohraničí Podíl osob 0 – 14 let 15,7 16,1 15,2 14,7 14,8 14,8 Podíl osob 15 – 54 let 71,2 70,7 70,8 68,6 69,1 68,4 Podíl osob 65+ 13,1 13,1 13,9 16,7 16,1 16,8 Průměrný věk 38,8 38,6 39,5 41,2 41,0 41,3 Index stáří 82,0 81,3 91,6 111,5 110,1 113,3 Zdroj: Regionální časové řady, ČSÚ, Česká republika od roku 1989 v číslech, ČSÚ, vlastní zpracování

Správními obvody ORP s největším podílem starého obyvatelstva (65+) vůči dětské sloţce (0 – 14 let) jsou při hranici s Polskem Karviná, Havířov, Nové Město nad Metují, Semily, Ţelezný Brod a Náchod. V těchto obvodech index stáří přesahuje hodnotu 120. Pouze ve čtyřech obvodech stále převaţují osoby mladší 15 let (IS < 100), a to v Českém Těšíně, Frýdlantu, Jablunkově a Kravařích. V česko-rakouském pohraničí je index stáří větší neţ 120 v obvodech Třeboň, Telč, Moravské Budějovice a Moravský Krumlov. Naproti tomu hodnoty 100 nedosahuje v Trhových Svinech, Českém Krumlově a Kaplici, tedy v obvodech Jihočeského kraje, který se řadí ke krajům s průměrnou hodnotou tohoto ukazatele36. Průměrný věk se jakoţto aritmetický průměr věků všech obyvatel daného území pochopitelně zvyšuje s narůstajícím indexem stáří. V roce 2003 byl tento ukazatel pod hodnotou 40, která byla ovšem postupně překonána a v současnosti se v obou hraničních úsecích pohybuje nad 41 roky. Z demografické struktury obyvatelstva podle věku je zřejmé, ţe průměrný věk i index stáří budou i nadále stoupat. Otázkou zůstává, zdali je moţné někdy v budoucnu tento trend zmírnit nebo mu zamezit a do jakých hodnot mohou ukazatele reprezentující stárnutí populace vystoupat.

36

Index stáří vykazoval v Jihočeském kraji v roce 2012 hodnoty 113,2. S touto hodnotou se řadil v mezikrajském srovnání na 7. pozici. Nejniţší index stáří byl ve Středočeském (97,4), Ústeckém (100,8) a Libereckém kraji (105,2). Naopak nejvyšší hodnoty tohoto ukazatele byly zaznamenány v Praze (129,2), Zlínském (121,1) a Královéhradeckém kraji (120,5).

40

3.1.5 Vývoj nezaměstnanosti V socialistické éře v našem státě nezaměstnanost oficiálně neexistovala. Koncem 80. let byla prakticky nulová a k většímu uvolňování zaměstnanců a nárůstu hodnot tohoto ukazatele začalo docházet aţ s nástupem nového systému v roce 1990, který přinesl změny nejen politických poměrů, ale také sociálních a ekonomických. V tomto roce u nás vznikly úřady práce37, jejichţ náplní byla kromě jiného registrace nezaměstnaných, nově vznikajících volných pracovních míst, jakoţ i např. zprostředkování práce resp. aktivní politika zaměstnanosti. Tato podkapitola se zaměří právě na problematickou otázku nezaměstnanosti ve vymezených hraničních úsecích. Pozornost bude věnována jednak regionálním rozdílům na úrovni jednotlivých správních obvodů obcí s rozšířenou působností při hranici s Polskem a Rakouskem, jednak budou veškeré zjištěné skutečnosti porovnány s celorepublikovými hodnotami. Jak bylo jiţ zmíněno, pozornost bude věnována především míře nezaměstnanosti. Tento ukazatel nejvíce vypovídá o stavu na trhu práce v daných regionech. Analyzován bude současný stav hodnot tohoto ukazatele, ale i vývoj v období let 2001 – 2011. Hlavními zdroji dat pro tuto podkapitolu je Integrovaný portál MPSV a také Český statistický úřad. Nezaměstnanost měříme pomocí míry nezaměstnanosti, která vyjadřuje podíl nezaměstnaných osob na celkovém počtu ekonomicky aktivních obyvatel – pracovní síle. Český statistický úřad definuje pracovní sílu, jako součet zaměstnaných a nezaměstnaných osob. Ekonomicky aktivní obyvatelstvo je obyvatelstvo, které je legálně schopné vykonávat práci za úplatu. Nezaměstnaní jsou osoby, které nemají zaměstnání a ani nejsou osobou samostatně výdělečně činnou, aktivně hledají práci, jsou připraveni a schopni v krátké době nastoupit do zaměstnání.

Vývoj od 90. let do roku 2011 Od začátku 90. let se začala nezaměstnanost s transformací ekonomiky z centrálně řízené na trţní postupně zvyšovat. Prudší nárůst byl nicméně zaznamenán aţ na konci 90. let, kdy náš stát prošel první výraznou ekonomickou recesí. V tomto období zanikla celá řada neproduktivních podniků, proběhlo významné uvolňování pracovníků z primárního a sekundárního sektoru, které nebyl terciér schopný zcela pojmout, coţ přispělo k nárůstu nezaměstnanosti. Některé zemědělské a průmyslové regiony se staly více postiţenými tímto nepříznivým trendem, jiné naopak tak výrazné změny nepocítily nebo k nim nárůst nezaměstnanosti dorazil aţ se zpoţděním. Začátkem 21. století došlo k dalšímu nárůstu 37

Úřady práce zjištěné údaje o nezaměstnaných a volných pracovních místech zasílají Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR (MPSV), které na svých webových stránkách Integrovaného portálu MPSV vede statistiky za jednotlivá období a územní jednotky. Kromě tohoto sledování probíhá pravidelně také Výběrové šetření pracovních sil (VŠPS) organizované Českým statistickým úřadem. Toto šetření se provádí kontinuálně v náhodně vybraném vzorku domácností a je zaměřené na zjišťování ekonomického postavení obyvatelstva na území celé republiky.

41

počtu nezaměstnanostých, který byl následován poklesem po roce 2004, nicméně v roce 2008 nezaměstnanost začala opětovně narůstat v důsledku ekonomické krize a opět se začaly prohlubovat regionální rozdíly. Vývoj nezaměstnanosti je podle Pleskota (2008) především závislý na domácích faktorech a podmínkách. Rozhodující byl průběh transformace a konsolidace trţních vztahů v 90. letech v podnikové sféře. Vliv sousedního státu se v oblasti nezaměstnanosti v našem pohraničí projevuje mnohem menší měrou neţ vliv domácích změn. To dokazují křivky míry nezaměstnanosti, které mají v pohraničních oblastech shodný průběh s vývojem míry nezaměstnanosti v celorepublikovém průměru (Obr. 8). V obou pohraničních úsecích je nicméně míra nezaměstnanosti dlouhodobě vyšší neţ v rámci celé republiky. Rozdíl v mírách nezaměstnanosti mezi roky 2001 a 2011 není nikterak velký, ovšem vývoj tohoto ukazatele v daném období nestagnoval, ale naopak došlo k několika významným změnám, jak k nárůstu (období recese), tak poklesu (období konjunktury) míry nezaměstnanosti. Česko-polské pohraničí

Česko-rakouské pohraničí

Česká republika

Míra nezaměstnanosti [%]

14.00 12.00 10.00 8.00 6.00 4.00 2.00 0.00 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 Rok Obr. 8. Vývoj míry nezaměstnanosti (%) ve vymezeném česko-polském a česko-rakouském pohraničí a v České republice vţdy k 31. 12. v letech 2001 – 2011 Zdroj: Česká republika od roku 1989 v číslech, ČSÚ, Regionální statistiky, ČSÚ, vlastní zpracování

Ve vymezených správních obvodech ORP byla v roce 2001 míra nezaměstnanosti vyšší v pohraničí s Polskem oproti hraničnímu úseku s Rakouskem. Největší míru nezaměstnanosti vykazovaly obvody Moravskoslezského kraje. S výjimkou Opavy vykazovaly všechny správní obvody v této části česko-polského pohraničí hodnoty vyšší neţ 10 %. Absolutně nejvyšší míra nezaměstnanosti byla ve správních obvodech Orlová a Karviná, kde přesahovala dokonce 20% hranici38. Nejniţších měr nezaměstnanosti 38

V těchto regionech se na vysoké nezaměstnanosti podílí velkou měrou specifická míra nezaměstnanosti nekvalifikované pracovní síly.

42

dosahovaly správní obvody Královéhradeckého kraje, s výjimkou Broumovska a Trutnovska, jejichţ hodnoty se řadily spíše k průměrným (Příl. 4). Ve správních obvodech Libereckého kraje byla nezaměstnanost niţší s výjimkou Frýdlantska. Tento region se dlouhodobě potýká s hodnotami nezaměstnanosti převyšujícími krajský i celorepublikový průměr. Vysoká míra nezaměstnanosti byla také v obvodech Olomouckého kraje (Šumperk a Jeseník). Ty vykazovaly podobné hodnoty jako obvody v Moravskoslezském kraji. Z územního hlediska je tak moţné v míře nezaměstnanosti vymezit v dlouhodobém horizontu česko-polské pohraničí na západní část, s menšími hodnotami nezaměstnanosti, které jsou zpravidla pod celorepublikovým průměrem, a východní část s nadprůměrnými a místy extrémními hodnotami míry nezaměstnanosti. Ve vymezeném česko-rakouském hraničním úseku byla nezaměstnanost v roce 2001 pod celorepublikovým průměrem v celkem šesti správních obvodech, nad touto hranicí bylo zbývajících osm správních obvodů. Vyšší míru nezaměstnanosti vykazovaly správní obvody Jihomoravského kraje (nejvyšší Mikulov a Znojmo), naproti tomu v obvodech kraje Jihočeského byla nezaměstnanost zpravidla niţší (nejniţší v Jindřichově Hradci, Třeboni a Trhových Svinech) (viz Příl. 4). Míra nezaměstnanosti rostla nejen v celé republice, ale také v obou hraničních úsecích aţ do roku 2004 (Obr. 8). V roce 2003 a 2004 byla míra nezaměstnanosti na rekordní hodnotě 10,3 % (v ČR), v česko-polském a česko-rakouském pohraničí byla tato hodnota ještě vyšší. Od tohoto roku, kdy Česko vstoupilo do Evropské unie, je ovšem moţné pozorovat klesající tendence tohoto ukazatele. Začalo přibývat pracovních příleţitostí a česká ekonomika mezi roky 2004 a 2008 rostla. Kromě toho vstup do EU přinesl evropské dotace a také nové zahraniční investice, s čímţ souvisí výstavba nových průmyslových zón apod., jakoţ i změnu metodiky sledování39. V roce 2008 se míra nezaměstnanosti dostala na nejniţší hodnotu od roku 1997, v česko-polském pohraničí – 7,6 %, v česko-rakouském pohraničí – 7,3 % a celorepublikový průměr dokonce nedosahoval ani 6 %. V letech 2004 a 2008 se sníţila téměř ve všech správních obvodech obou hraničních úseků míra nezaměstnanosti o několik procentních bodů. U hranic s Polskem byl nejvýraznější pokles zaznamenán v obvodech Moravskoslezského a Královéhradeckého kraje. Konkrétně se jednalo o správní obvody Jablunkov, Třinec, Frýdek-Místek, Ostrava a Nové Město nad Metují, kde klesla nezaměstnanost o více neţ polovinu. V česko-rakouském pohraničí tuto hodnotu překročil pouze správní obvod Pohořelice, ale i ve všech ostatních obvodech se míra nezaměstnanosti sníţila, nejméně ve Znojmě, ale i tam byla v roce 2008 oproti roku 2004 niţší o čtvrtinu. V česko-polském hraničním úseku se pokles nezaměstnanosti projevil nejméně v obvodech Libereckého

39

Od roku 2005 se také změnila metodika sledování míry nezaměstnanosti. Do roku 2004 byla míra nezaměstnanosti počítaná ze všech uchazečů o zaměstnání, od roku 2005 uţ pouze z dosaţitelných uchazečů. Tzn. z uchazečů o zaměstnání, kteří mohou bezprostředně nastoupit do zaměstnání při nabídce vhodného pracovního místa. Tato nová metodika tak přinesla ve statistikách určité sníţení míry nezaměstnanosti.

43

kraje. Ţelezný Brod byl potom jediným správním obvodem v obou zkoumaných pohraničích, kde se míra nezaměstnanosti v tomto období zvýšila, a to z 6,1 na 8,3 %. Koncem roku 2008 se jiţ u nás začala projevovat globální ekonomická krize, která zasáhla celý svět, Českou republiku nevyjímaje40. Tato krize je v posledních letech nejvýznamnějším faktorem ovlivňujícím současný stav i budoucí vývoj světové i české ekonomiky. Krize zasáhla především průmyslové podniky různého zaměření, které začaly ve velkém propouštět své zaměstnance41. V období od roku 2008 do roku 2010, kdy míra nezaměstnanosti dosáhla svého maxima (nedosáhla však hodnot z let 2003 a 2004, kdy byla míra nezaměstnanosti u nás historicky nejvyšší), byl předchozí výrazný pokles míry nezaměstnanosti nahrazen ještě strmějším nárůstem (Obr. 8). Ve všech správních obvodech ORP obou hraničních úseků míra nezaměstnanosti v tomto období vzrostla. Největší relativní nárůst zaznamenaly při hranici s Polskem regiony s dlouhodobě nejniţší mírou nezaměstnanosti – správní obvody Královéhradeckého kraje (Nové Město nad Metují, Dobruška, Náchod a Rychnov nad Kněţnou). Ve zhruba polovině správních obvodů v tomto hraničním úseku vzrostla nezaměstnanost o více neţ polovinu dosavadních hodnot. Nejméně vzrostla nezaměstnanost v oblastech, kde je dlouhodobě nejvyšší, a to ve správních obvodech Moravskoslezského kraje. Tyto obvody (např. Karviná, Havířov, Orlová, Český Těšín) sice zaznamenaly nejmenší relativní nárůst nezaměstnanosti, nicméně stále patřily spolu s dalšími pohraničními oblastmi Moravskoslezského a Olomouckého kraje, Frýdlantskem a Ţeleznobrodskem v Libereckém kraji k nejvíce postiţeným regionům, co se nezaměstnanosti týče. Nárůst nezaměstnanosti se ale snad ještě více projevil v pohraničí s Rakouskem. Na Obr. 8 je vidět, ţe mezi roky 2008 a 2009 se míra nezaměstnanosti ve vymezeném českorakouském pohraničí dostala nad hodnotu za česko-polský hraniční úsek. Ve vymezených správních obvodech ORP při hranici s Rakouskem stoupla mezi roky 2008 a 2010 nezaměstnanost průměrně o 73 %, zatímco u polských hranic „jen“ o necelou polovinu. Od roku 2009 je tak v obvodech při rakouské hranici v průměru vyšší míra nezaměstnanost neţ u polských hranic. V roce 2010 přesahovala míra nezaměstnanosti kromě tří správních obvodů (Trhové Sviny, Jindřichův Hradec a Třeboň) v česko-rakouském pohraničí hodnotu 10 %. Největší potom byla v obvodech Znojmo, Mikulov a Moravské Budějovice, kde přesahovala dokonce hranice 15 % (Příl 4).

40

Globální ekonomická krize, jejíţ kořeny sahají do hypoteční krize v USA, která dosáhla vrcholu v roce 2007 a následně pokračovala světovou finanční krizí v roce 2008, je označována za největší ekonomickou krizi od dob velké hospodářské krize z přelomu 20. a 30. let 20. století. 41 Jako příklad je moţné uvést hromadné propouštění v automobilovém, sklářském či hutnickém průmyslu.

44

Obr. 9. Míra nezaměstnanosti (%) ve správních obvodech ORP vymezeného česko-polského a českorakouského pohraničí k 31. 12. 2011 Zdroj: Regionální analýzy, ČSÚ

Po roce 2010 došlo k mírnému oţivení ekonomiky a míra nezaměstnanosti zpravidla ve všech správních obvodech klesla, jak ovšem napovídají celorepublikové hodnoty, v roce 2012 byl pozorován další nárůst nezaměstnanosti42. Mezi roky 2010 a 2011 nedošlo k ţádným významnějším změnám v nezaměstnanosti v pohraničních regionech. Nejvíce postiţenými správními obvody obcí s rozšířenou působností zůstávají v česko-polském pohraničí obvody Moravskoslezského kraje43, s výjimkou těch nejvýchodnějších (Třinec a Jablunkov), kde je míra nezaměstnanosti pod celorepublikovým průměrem. Špatné ekonomické podmínky se projevují také v obvodech Olomouckého (Jeseník, Šumperk) a Libereckého kraje (Frýdlant, Ţelezný Brod, Tanvald, Semily). Vyšší míra nezaměstnanosti přesahující 10 % byla také v SO ORP Broumov v Královéhradeckém kraji, jehoţ některé pohraniční obvody patří stále k regionům s nejniţší mírou nezaměstnanosti, která nepřesahuje hodnotu 7 % (Obr. 9). Průměrná míra nezaměstnanosti za správní obvody hraničního úseku s Polskem i Rakouskem byla v roce 2011 stejně jako v celém sledovaném období nad 42

Za správní obvody obcí s rozšířenou působností bohuţel nejsou dostupná novější data míry nezaměstnanosti neţ za prosinec 2011. 43 V Moravskoslezském kraji je kromě jiného problémem také dlouhodobá nezaměstnanost, kdy je osoba bez práce déle neţ jeden rok. V takovém případě je velmi těţký opětovný návrat do pracovního poměru.

45

celorepublikovým průměrem (Obr. 8). V česko-rakouském pohraničí přetrvává výrazný rozdíl v nezaměstnanosti mezi západní a východní částí tohoto hraničního úseku, tzn. mezi správními obvody Jihočeského a Jihomoravského kraje (Obr. 9). Vyšší hodnoty míry nezaměstnanosti vykazují také obvody Kraje Vysočina (Moravské Budějovice a Telč). Ze všech regionů při hranici s Rakouskem je pouze ve třech nezaměstnanost niţší neţ je hodnota celorepublikového průměru. V česko-polském pohraničí je takových obvodů celkem devět, takţe v obou případech platí, ţe ve většině pohraničních regionů je vyšší míra nezaměstnanosti neţ v celém Česku.

3.2 Zemědělství Ve vymezených hraničních úsecích jsou poměrně velké regionální rozdíly v přírodních podmínkách pro zemědělství. Charakter reliéfu a s ním související další faktory (klima, půdy apod.) jsou nejvýznamnějším faktorem pro rozvoj zemědělské výroby. V prakticky celém úseku česko-polského pohraničí a v západní části pohraničí s Rakouskem se nachází horská pásma. Pro tyto oblasti není tak příhodná produkce zemědělských plodin jako spíše pastevectví a lesnictví. V podhůří hor jsou jiţ podmínky pro zemědělství lepší, a tak jsou při hranici s Polskem nejpříhodnější podmínky pro zemědělství například v podhůří Orlických hor, kam zasahuje Česká tabule nebo na území správních obvodů ORP Opava, Hlučín a Kravaře, kam zasahuje úrodná půda Slezské níţiny. Při hranici s Rakouskem jsou nejlepší přírodní podmínky pro zemědělství na jiţní Moravě, a to konkrétně v úvalech Dyjsko-svrateckém a Dolnomoravském. Potenciál pro zemědělskou výrobu a význam zemědělství v daném území je moţné hodnotit na základě různých ukazatelů. Tato podkapitola se zaměří na hodnocení zemědělství v pohraničních úsecích s Polskem a Rakouskem, srovnání stavu a vývoje s hodnotami za celou republiku a na regionální rozdíly na úrovni studovaných správních obvodů. Pozornost bude věnována především vyuţití ploch se zaměřením na zemědělskou půdu, zemědělské výrobní oblasti, vývoj zaměstnanosti v primárním sektoru a syntetizující ukazatel počtu pracovníků v primárním sektoru na 100 ha zemědělské půdy. Hlavním zdrojem dat budou Sčítání lidu, domů a bytů 1991, 2001 a 2011, popř. regionální analýzy na úrovni správních obvodů dostupné na webových stránkách Českého statistického úřadu. K popisu a analýze vyuţití ploch či zemědělských výrobních oblastí budou vyuţity odborné publikace zabývající se těmito tématy.

3.2.1 Vyuţití ploch (půdní fond) Jednou ze základních sloţek jak přírodního tak i ţivotního prostředí je půda. Ta je člověkem vyuţívána zejména v zemědělství a lesním hospodářství. Vyuţití půdy je důleţitým ukazatelem ekonomického a ekologického potenciálu daného území, charakterizuje, do jaké míry a jakým způsobem člověk dané území vyuţívá. Struktura

46

půdního fondu a její změny jsou výsledkem vzájemného působení přírody a lidské společnosti, která v průběhu svého vývoje výrazným způsobem přetváří krajinu (Jeleček, Burda, Chromý, 1999 in Malenová, 2008). Jedním z nejviditelnějších projevů jsou změny ve vyuţití ploch (land use), které odráţejí změny vztahu přírodní a socioekonomické sféry v konkrétním území a čase. V místech, kde jsou vhodné fyzicko-geografické podmínky pro zemědělskou výrobu, je také větší zastoupení zemědělské půdy. V Tab. 4 je názorně vidět, ţe větší podíl na celkové ploše má zemědělská půda v česko-rakouském pohraničí, ve kterém se pohybuje mírně nad hranicí celorepublikového průměru (53,6 %). V česko-polském pohraničí se naopak pohybuje zhruba o šest procentních bodů pod touto hodnotou. V případě lesních pozemků a zastavěných ploch je situace naprosto opačná, kdy českopolské pohraničí je se svými hodnotami nad průměrem za celou republiku, naproti tomu je česko-rakouské pohraničí pod ní (viz Tab. 4). V česko-polském pohraničí je podíl lesních pozemků menší jen o šest procentních bodů, zatímco v česko-rakouském pohraničí je to o téměř dvacet procentních bodů. To jasně vypovídá o dominanci zemědělské půdy při hranici s Rakouskem, zatímco při polské hranici se nachází z důvodu hojně zalesněných četných horských pásem větší podíl lesních ploch. Podíl zastavěných ploch je větší v česko-polském pohraničí především z důvodů vysoce urbanizovaného Moravskoslezského kraje. Tab. 4. Podíly vyuţití ploch (%) v česko-polském a česko-rakouském pohraničí a České republice v roce 2012 Území Zemědělská půda Lesní pozemky Zastavěné plochy Ostatní plochy Česko-polské pohraničí 47,2 41,0 1,9 9,8 Česko-rakouské pohraničí 53,7 32,7 1,1 12,6 Česká republika 53,6 33,8 1,7 11,0 Zdroj: Česká republika od roku 1989 v číslech, ČSÚ, Regionální statistiky, ČSÚ, vlastní zpracování

Kdyţ se podíváme blíţe na úsek česko-polského pohraničí, zjistíme, ţe nejniţší podíl zemědělské půdy se nachází ve správních obvodech, jejichţ značná část území je součástí horských celků. Méně neţ 40 % zemědělské půdy na celkové rozloze se vyskytuje v obvodech Tanvald, Jablonec nad Nisou, Jablunkov, Jeseník, Šumperk a Vrchlabí. V těchto územích naopak dominují lesní pozemky, které představují více neţ 50% podíl všech ploch (v česko-rakouském pohraničí těchto hodnot ţádný správní hodnot nedosahuje). Nejvíce zalesněným správním obvodem je potom Tanvald, kde je 72 % území pokryto lesy. Naproti tomu největší podíl zemědělské půdy nalezneme ve správních obvodech Moravskoslezského (Kravaře, Opava, Český Těšín) a Královéhradeckého kraje (Nové Město nad Metují, Dobruška). Správní obvod obce s rozšířenou působností Kravaře vykazuje v obou hraničních úsecích vůbec největší podíl zemědělské půdy na celkové rozloze území. Z deseti správních obvodů s nejmenším podílem lesů se jich nachází devět v Moravskoslezském kraji. V nich je naopak největší podíl zastavěných ploch z důvodu vysoce urbanizovaného Ostravska a jeho nejbliţšího okolí, kde se nachází značné mnoţství

47

samostatných správních obvodů. Nejmenší podíl zastavěných ploch je naproti tomu v horských oblastech Jeseníků a Králického Sněţníku ve správních obvodech Jeseník, Králíky, Šumperk, Krnov a také Frýdlantský výběţek v Libereckém kraji.

Obr. 10. – Podíl zemědělské půdy (%) v roce 2012 a zaměstnanost v primárním sektoru (%) v roce 2011 ve správních obvodech vymezeného česko-polského a česko-rakouského pohraničí Zdroj: SLDB, 2011, Regionální analýzy, ČSÚ

V česko-rakouském pohraničí je podíl zemědělské půdy největší v úrodných oblastech Jihomoravského kraje. Více neţ 70% podíl se vyskytuje ve správních obvodech Hustopeče, Pohořelice a Moravský Krumlov. Nadprůměrných hodnot v porovnání s celorepublikovým průměrem (53,6 %) vykazuje ještě dalších šest obvodů, které se všechny nachází v západní části hraničního úseku s Rakouskem. V těchto územích je kromě velkého podílu orné půdy také značná část zemědělské půdy tvořena vinicemi. Méně neţ polovina zemědělské půdy na celkové rozloze území je naproti tomu kromě Dačic ve všech správních obvodech Jihočeského kraje. S podílem lesních pozemků je to naprosto opačně – největší podíly jsou v obvodech Jihočeského kraje, průměrné hodnoty za hraniční úsek vykazují obvody Kraje Vysočina (Telč a Moravské Budějovice), nejniţších hodnot potom jihomoravské obvody. V Mikulově, Hustopečích a Pohořelicích je dokonce méně neţ 15 % lesů na celkovou rozlohu, coţ je méně neţ například ve vysoce urbanizovaných správních obvodech Ostrava, Orlová, Havířov či Karviná při polské hranici. V česko-rakouském pohraničí je největší podíl zastavěných ploch ve správním obvodu Břeclav. V tomto úseku

48

uţ pouze jeden obvod (Hustopeče) převyšuje hodnotu celorepublikového průměru (1,7 %). Všechny ostatní jsou pod touto hranicí, přičemţ ve všech správních obvodech Jihočeského kraje je podíl zastavěných ploch na celkové rozloze území menší neţ 1 %. V českopolském pohraničí je pod touto hodnotou pouze správní obvod Jeseník. Větší podíl ostatních ploch se nachází ve správním obvodu Třeboň. To je způsobeno tím, ţe do ostatních ploch řadíme mimo jiné také vodní plochy, které zde díky rozsáhlé rybniční soustavě zaujímají poměrně velký podíl na celkové rozloze území.

3.2.2 Zemědělské výrobní oblasti V roce 1996 byly vymezeny zemědělské výrobní oblasti (ZVO) a podoblasti, které měly nahradit staré členění z roku 1959. Při vymezení rozsahu ZVO a jejich charakteristice bylo přihlédnuto zejména ke strukturálním změnám, ke kterým došlo v zemědělství po roce 1990. Soustava zemědělských výrobních oblastí dělí zemědělsky vyuţívané území Česka do pěti výrobních oblastí (kukuřičná, řepařská, obilnářská, bramborářská a pícninářská) a 21 podoblastí (Tyšer, 2007). Mapu zemědělských výrobních oblastí je moţné si prohlédnout v Příl. 5. V četných horských oblastech a podhůří hor česko-polského pohraničí se vyskytuje zejména pícninářská a obilnářská zemědělská výrobní oblast. Pícninářská oblast zaujímá především horské oblasti s nadmořskou výškou větší neţ 600 m n. m. V těchto oblastech je vysoká lesnatost, vysoké zastoupení luk a pastvin a méně příznivé podmínky pro rostlinnou výrobu. V navazující obilnářské oblasti, která se vyskytuje v celém hraničním pásu v podhůří hor, převaţuje pěstování obilovin, některých technických plodin a řepky. Jako příklad výskytu této oblasti při hranici s Polskem je moţné uvést Frýdlantsko, Broumovsko, podhůří Orlických hor, území při státní hranici ve správním obvodě Jeseník či oblasti východně od Ostravy (Karvinsko). Kromě těchto dvou oblastí, které v pohraničí s Polskem převaţují, se zde nachází v menší míře ještě řepařská oblast, a to ve správních oblastech Krnov, Opava, Kravaře a Hlučín. Pro tuto oblast je typický vyšší podíl orné půdy a niţší lesnatost. Pěstuje se především cukrová řepa, kvalitní pšenice, sladovnický ječmen, kořenová zelenina a rané brambory. V západní části česko-rakouského hraničního úseku se vyskytuje na Šumavě a v jejím podhůří pícninářská oblast, na kterou navazuje obilnářská oblast ve správních obvodech Kaplice, Trhové Sviny, Třeboň a Jindřichův Hradec. Pro oblast Vysočiny je typická zemědělská výrobní oblast bramborářská. Ta ve vymezeném pohraničí s Rakouskem kromě správních obvodů Telč a Moravské Budějovice zasahuje také do Jihočeského kraje na území Dačicka a Jindřichohradecka. Převaţuje zde pěstování konzumních, průmyslových a sadbových brambor, krmných obilovin, v niţších polohách potom řepky. Dále na východ se nachází obilnářská oblast na Znojemsku, na kterou navazuje kukuřičná oblast, která je pro zemědělskou činnost nejvhodnější a která se na našem území vyskytuje pouze na jiţní Moravě. V pohraničí s Rakouskem je významně zastoupena ve všech studovaných jihomoravských obvodech. Tato oblast se nachází 49

v nejniţších nadmořských výškách do 250 m n. m., je zde velký podíl orné půdy a velmi nízká lesnatost. Kromě kukuřice se pěstuje cukrová řepa, teplomilné ovoce a zelenina, vinná réva, kvalitní pšenice a sladovnický ječmen.

3.2.3 Zaměstnanost v primárním sektoru Ve čtyřicetileté éře socialistického reţimu prošlo československé zemědělství výraznou ekonomickou přestavbou44. Zemědělství bylo státem značně podporované a zaměstnanost v primárním sektoru byla do roku 1990 relativně velmi vysoká. Po tomto roce ovšem došlo v závislosti na transformaci celé ekonomiky z centrálně plánované na trţní ke změnám ve výrobní struktuře zemědělství, k poklesu zemědělské výroby, poklesu výměry zemědělských ploch a k postupnému úbytku pracovních sil v zemědělství. Největší pokles byl zaznamenán zpočátku 90. let, v dalších letech jiţ nebyl úbytek počtu pracovníků v zemědělství tak razantní, nicméně klesající trend přetrval. Podíly pracovníků v primárním sektoru (zemědělství, lesnictví a rybolov) je moţné zjistit z příslušných sčítání lidu, domů a bytů. Zatímco v roce 1991 pracovalo v našem státě v priméru ještě 11,6 % ekonomicky aktivního obyvatelstva, v roce 2001 to bylo uţ pouhých 4,4 %. V dalším desetiletém období klesl počet zaměstnaných zhruba o dalších 100 tisíc na hodnotu 2,6 %. Údaje zjištěné za celou republiku je moţné převést na vymezené hraniční úseky s Polskem a Rakouskem, které samozřejmě také zaznamenaly pokles v počtu pracovníků v primárním sektoru. Jednotlivé pohraniční úseky a jejich správní obvody prošly nicméně odlišným vývojem ve sniţování zaměstnanosti v priméru a pro současnou situaci jsou charakteristické mnohé regionální rozdíly. V česko-polském hraničním úseku byl v roce 2011 větší podíl zaměstnaných v priméru oproti celorepublikovému průměru (2,6 %) ve 14 správních obvodech, v 17 byl potom niţší. Ve správních obvodech při rakouské hranici byl naproti tomu tento podíl větší ve všech 14 studovaných správních obvodech, coţ jednoznačně vypovídá o větším zemědělském charakteru česko-rakouského pohraničí. Průměrný podíl zaměstnaných v primárním sektoru byl v roce 2011 ve správních obvodech česko-polského pohraničí 2,7 %, v obvodech česko-rakouského pohraničí potom 6,6 %. Při hranici s Polskem byl tento podíl nejniţší zpravidla v obvodech Moravskoslezského kraje, ve kterých se ve většině případů pohyboval pod celorepublikovým průměrem a hned v šesti dokonce pod 1% hranicí (Příl. 6). Pod touto hodnotou se nacházel také ve správních obvodech Liberec a Jablonec nad Nisou, tedy v Libereckém kraji, kde podíl zaměstnaných v priméru je ve většině případů také pod hodnotu za celé Česko. Ve vysoce urbanizovaných správních obvodech s niţším podílem zemědělské půdy je tak tento ukazatel na nejniţší moţné hodnotě, absolutně nejniţší je v SO ORP Bohumín a Karviná (0,4 %). 44

K významným změnám patřil např. vznik nových socialistických výrobních vztahů nebo vybudování velkých zemědělských podniků JZD.

50

Pro úsek česko-polského pohraničí jsou typické hraniční pohoří (Krkonoše, Orlické hory, Jeseníky, Moravskoslezské Beskydy) a jejich podhůří. Podíl zaměstnaných v primárním sektoru je ve správních obvodech zasahujících do těchto hraničních horských pásem poměrně velký, protoţe v těchto územích je kromě zemědělství v podhůří hor také hojně rozvinuto především pastevectví a lesnictví. V česko-polském pohraničí tak není největší podíl zaměstnaných v priméru v oblastech, pro které je typická produkce zemědělských plodin, ale spíše horské hospodářství. Největší zastoupení pracovníků v priméru je tak ve správních obvodech Ţamberk, Dobruška, Králíky, Jilemnice, Jeseník, Rychnov nad Kněţnou, Semily a Nové Město nad Metují. V těchto obvodech pracuje v primárním sektoru více neţ 4 % ekonomicky aktivního obyvatelstva. Jak uţ bylo zmíněno, ve všech studovaných správních obvodech v českorakouském pohraničí byl v roce 2011 podíl zaměstnaných v zemědělství, lesnictví a rybolovu větší neţ představoval celorepublikový průměr. Všechny obvody dokonce vykazovaly hodnot vyšších 4,5 %. Největší podíl pracovníku v priméru měly obvody, které se zpravidla nachází ve střední části tohoto hraničního úseku. Největší hodnoty tohoto ukazatele, dosahující téměř 10 %, vykazoval správní obvod Telč, následovaný Dačicemi, Mikulovem, Moravskými Budějovicemi a Jindřichových Hradcem. Naopak nejniţší podíl zaměstnaných v primárním sektoru byl kromě Břeclavi ve správních obvodech Jihočeského kraje. Nicméně i nejniţší podíl pracovníků v priméru v česko-rakouském pohraničí v ORP Břeclav (4,6 %) převyšuje s výjimkou pěti všechny obvody v hraničním úseku s Polskem.

3.2.4 Počet pracovníků na 100 ha zemědělské půdy V předchozích podkapitolách byl zmíněn jednak podíl zemědělských ploch na celkové rozloze daného území, jednak absolutní počty a podíly zaměstnaných v primárním sektoru. Tyto dva ukazatele je moţné vyuţít pro výpočet ukazatele počtu pracovníků v primárním sektoru na 100 ha zemědělské půdy, který je jedním z ukazatelů charakterizující produktivitu zemědělství na daném území. Počet pracovníků v primárním sektoru na 100 ha zemědělské půdy se v našem státě od roku 1991 výrazně sníţil. Celorepubliková hodnota tohoto ukazatele, která byla v roce 14,7, se za 20 let sníţila na hodnotu 3,1 pracovníků na 100 ha. Pohraniční úseky vykazovaly k roku 2011 zhruba stejné hodnoty jako je celorepublikový průměr (Tab. 5). Tab. 5. Zaměstnanost v primárním sektoru a zemědělská půda v česko-polském a česko-rakouském pohraničí a v České republice v roce 2011 Podíl Počet Zemědělská půda Počet pracovníků na 100 pracovníků pracovníků (ha) ha zemědělské půdy (%) Česko-polské pohraničí 13 396 2,7 434 697 3,1 Česko-rakouské pohraničí 11 956 6,6 404 769 3,0 Česká republika 132 355 2,6 4 229 167 3,1 Zdroj: SLDB 2011, ČSÚ

51

Na úrovni správních obvodů pracuje v primárním sektoru v česko-polském pohraničí největší počet pracovníků na 100 ha zemědělské půdy v obvodech Ţamberk, Opava, Ostrava, Orlová, Jablunkov a Jablonec nad Nisou. Ve všech těchto obvodech je hodnota větší neţ čtyři. Vzhledem k tomu, ţe v případě Ostravy, Orlové či Jablonce se nejedná o typické zemědělské regiony, můţe se zde jednat vedle nízkého zastoupení zemědělské půdy pravděpodobně o pracovníky různých zemědělských společností (Jančák, Novotná, Reinöhlová, 1999). Nejniţší intenzita zemědělských pracovníku je naopak v obvodech Bohumín, Broumov, Frýdlant a Liberce, kde se hodnota pohybuje pod hranicí dvou pracovníků v primárním sektoru na 100 ha zemědělské půdy. V česko-rakouském pohraničí připadají více neţ čtyři pracovníci v zemědělství na 100 ha zemědělské půdy ve správních obvodech Břeclav a Mikulov. Nejmenších hodnot dosahují správní obvody Jihočeského kraje – Trhové Sviny a Kaplice.

3.3 Průmysl 3.3.1 Zaměstnanost v průmyslu Politické změny koncem roku 1989 a následná transformace ekonomiky od centrálně řízené (plánované) k trţní se dotkla stejně jako zemědělství také odvětví průmyslu. Průmyslová výroba byla v době socialismu zaměřena především na těţký průmysl, který byl jedním z nosných pilířů naší ekonomiky. Komplexní změny po roce 1989 znamenaly mimo jiné transformaci odvětvové struktury průmyslu. Dále byla posilována role sluţeb na úkor průmyslu, docházelo k tzv. deindustrializaci. Tento proces sebou nesl postupné sniţování podílu osob zaměstnaných v sekundárním sektoru a posilování sektoru terciárního. Tato podkapitola se zaměří na změny v zaměstnanosti v sekundárním sektoru (průmysl a stavebnictví) od roku 1991 a především na regionální rozdíly v hraničních úsecích vymezeného pohraničí na úrovni správních obvodů v roce 2011. Pro tuto analýzu budou klíčové výsledky SLDB 1991, 2001 a především 2011. Dále budou zmíněna průmyslová zaměření jednotlivých správních obvodů a největší průmyslové podniky nacházející se u hranic s Rakouskem a Polskem, v neposlední řadě také místa, která jsou významnými lokalitami těţebního průmyslu. Tato podkapitola má za cíl především odhalit předpokládanou průmyslovou dominanci česko-polského pohraničí. V roce 1991 byl podíl zaměstnaných v sekundárním sektoru na celkovém počtu ekonomicky aktivního obyvatelstva v našem státě na hodnotě 44 %. Vlivem počínající deindustrializace, zavíráním neefektivních průmyslových podniků a odlivem pracovní síly do terciárního sektoru klesl počet zaměstnaných v sekundárním sektoru do roku 2001 o více neţ šest procentních bodů. V samotném průmyslu – bez stavebnictví, kde naopak počet pracovníku vzrostl – se sníţil podíl zaměstnaných dokonce o osm procentních bodů a

52

klesl pod hodnotu 30 %. Za dalších deset let se tento podíl sníţil na 24 % (necelých 31 % se stavebnictvím). Ve vymezeném česko-polském pohraničí se zaměstnanost v sekundárním sektoru pohybovala v roce 2011 kolem hodnoty 38,5 %, coţ byla hodnota převyšující republikový průměr. V česko-rakouském pohraničí je tato hodnota niţší, nicméně i zde se pohybuje nad průměrem za celé Česko. Ve všech správních obvodech obou vymezených hraničních úseků je podíl zaměstnaných v sekundéru nad celorepublikovým průměrem s výjimkou správního obvodu Ostrava, který je sice velmi průmyslovým regionem, nicméně je zde i velký podíl zaměstnaných v terciéru, a správního obvodu Jeseník, kde je zase nadprůměrný počet pracovníků v zemědělství. Obecně je větší podíl zaměstnaných v sekundéru ve správních obvodech bez populačně většího centra, kde je velká koncentrace sluţeb, která dominuje nad průmyslovými podniky. V případě česko-polského pohraničí je to příklad obvodů Ţelezný Brod, Kravaře, Frýdlant, Broumov nebo Rychnov nad Kněţnou. Při hranici s Rakouskem v obvodech Dačice, Moravské Budějovice, Kaplice nebo Telč.

3.3.2 Těţba nerostných surovin Co se těţby nerostných surovin ve vymezených hraničních úsecích týče, dominuje jednoznačně těţba černého uhlí v Moravskoslezském kraji. Těţbu a úpravu černého uhlí v této lokalitě má na starosti nejvýznamnější těţební podnik v česko-polském pohraničí zaměstnávající více neţ 10 tisíc pracovníků – OKD, a. s. Ostravsko-karvinské doly se sídlem v Ostravě zaznamenaly v 90. letech útlum těţby a po zavření veškerých dolů na území Ostravy v současnosti spravují uţ jen doly Karvinsku (Důl ČSM, Důl Karviná, Důl Darkov) a na Frýdecko-Místecku (Důl Paskov). V obou pohraničních úsecích se nachází celá řada dalších nerostných surovin, ovšem jen některé jsou v současné době těţeny. V česko-polském pohraničí se kromě černého uhlí těţí ve stejné lokalitě také zemní plyn, dále se v pohraničí s Polskem těţí ve větší míře jíly, sádrovec, vápenec, štěrky, štěrkopísky a písky. Tyto nerudní suroviny jsou těţeny také v pohraničí s Rakouskem, kde se těţí v malém mnoţství také ropa a zemní plyn na Břeclavsku, loţiska se nicméně nacházejí spíše při státní hranici se Slovenskem. (Surovinové zdroje České republiky, ČGS, 2013).

3.3.3 Struktura průmyslu a průmyslové podniky V česko-polském pohraničí se kromě značně rozvinutého těţebního průmyslu v Moravskoslezském kraji, koncentrují i další průmyslová odvětví do této oblasti. Významný je hutnický průmysl, kterým je proslulé město Třinec, kde sídlí druhý největší průmyslový zaměstnavatel v pohraničí s Polskem, a to Třinecké ţelezárny, a. s., které zaměstnávají více pět tisíc pracovníků. Stejný počet zaměstnanců pracuje také v dalším hutnickém podniku - ArcelorMittal Ostrava a.s. Dalším velkým automobilovým podnikem 53

v tomto pohraničním úseku je Hyundai Motor Manufacturing Czech s.r.o., zaměřující se na strojírenský průmysl osobních automobilů. Na ten se v pohraničním úseku zaměřují také pobočky Škoda Auto, a. s. v Kvasinách (SO ORP Rychnov nad Kněţnou) a ve Vrchlabí. Tyto pobočky zaměstnávají tisíce pracovníků a Škoda Auto tak patří k důleţitým zaměstnavatelům v těchto regionech. Strojírenský průmysl je dále rozvinutý v Libereckém kraji, konkrétně v Liberci a Chrastavě a dále také v Moravskoslezském kraji (Hradec nad Moravicí, Opava, Ostrava, Bohumín). Sklářský průmysl zaměstnává velké mnoţství lidí na Liberecku. Největší firmou je jablonecká PRECIOSA, a. s., v níţ pracuje více neţ tři tisíce zaměstnanců (UUR, 2010). Průmyslové podniky zaměřující se na chemický průmysl jsou kromě Ostravska také v Náchodě či Liberci. V Královéhradeckém kraji je také významný textilní průmysl s největším podnikem v Broumově, zaměstnávajícím více neţ tisíc pracovníků – VEBA, textilní závody, a. s. Všechny průmyslové podniky s více neţ 500 zaměstnanci v česko-rakouském a více neţ tisícem zaměstnanců v česko-polském pohraničí je moţné zhlédnout společně s jejich zaměřením a místem výskytu v Příl. 6. V česko-rakouském pohraničí se nevyskytují tak velké průmyslové podniky jako při hranici s Polskem, ani se zde nenachází významnější koncentrace průmyslu, jako tomu je na Ostravsku. Pouze dva podniky disponují více neţ tisícem zaměstnanců, a to dačická TRW – DAS, a.s., zabývající se strojírenským průmyslem, a také GUMOTEX, a. s. se sídlem v Břeclavi zaměřující se na chemický průmysl. Z dalších významnějších podniků je moţné zmínit společnost papírenského průmyslu JIP - Papírny Větřní, a. s., nacházejícím se ve správním obvodu Český Krumlov, strojírenský podnik Jihostroj a.s. se sídlem v jihočeském Velešíně, a centra potravinářského průmyslu na Vysočině Krahulčí (masné výrobky), Ţeletava (mléčné výrobky) a jihomoravské Hrušovany nad Jevišovkou (cukrovar).

3.4 Doprava Dopravní infrastruktura tvořená dopravními cestami, dopravními zařízeními a dopravními prostředky má ve veřejné infrastruktuře významnou a nezanedbatelnou úlohu. Má taktéţ mimořádný význam pro uspokojování potřeb a zájmů obyvatel, pro ekonomiku a rozvoj regionů, musí ovšem splňovat některé předpoklady (chránit ţivotní prostředí, minimalizovat negativní dopady dopravy a velikost území zabraného pro dopravu apod.). Hlavním posláním dopravy je slouţit rozvoji regionů, zabezpečovat všechny nároky na přepravu a optimálním způsobem zajišťovat dopravní obsluhu území, a to vše při ohledu na bezpečnost všech aktivních i pasivních účastníků dopravy (Doprava v regionálním pohledu, ČSÚ, 2009). V této subkapitole bude pozornost zaměřena zejména na dopravní infrastrukturu vymezených hraničních úseků, intenzitu vozidel na silničních hraničních přechodech a dopravní dostupnost krajských center z jednotlivých hraničních regionů. Z hlediska infrastrukturní vybavenosti bude pozornost zaměřena na nejdůleţitější dopravní komunikace, které zajišťují přepravu osob a nákladu. Kromě ţelezniční infrastruktury bude 54

nejvíce pozornosti věnováno silniční dopravě se zaměřením na dálnice, rychlostní komunikace, silnice I. třídy a mezinárodní tahy procházející vymezeným pohraničím. Silniční infrastruktura jednotlivých druhů silnic bude analyzována pomocí ukazatele hustota pokrytí silnicemi (m/km2) ve vybraných pohraničních okresech. Co se silničních hraničních přechodů týče, bude porovnán roční průměr denních intenzit dopravy na nejvýznamnějších silničních hraničních přechodech mezi roky 2005 a 2010. Dopravní dostupnost se bude zaměřovat na časovou dostupnost obcí s pověřeným obecním úřadem do příslušného krajského města. Závěrem kapitoly budou ještě analyzovány počty silnic II. a vyšší třídy, kterými jsou jednotlivé obce s rozšířenou působností spojeny se svým okolím. K hlavním zdrojům informací a dat pro tuto kapitolu budou slouţit především webové stránky Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) a také mapový portál mapy.cz.

3.4.1 Ţelezniční infrastruktura Ţelezniční síť Česka je ve srovnání s jinými státy Evropy poměrně hustá. Nicméně podle informací Českého statistického úřady se od roku 2006 provozní délka ţelezničních tratí v České republice sniţuje. V roce 2011 dosáhla na národní úrovni celkové délky 9 572 km, tj. o 42 km méně neţ v roce 2005. Počet přepravených osob po ţeleznici má z dlouhodobého pohledu také klesající tendenci. V roce 2012 bylo přepraveno po ţeleznici 172 mil. cestujících, coţ odpovídá přepravnímu výkonu 7,2 mld., který se měří v osobokilometrech45. Průměrná přepravní vzdálenost činila 42 km. Oproti roku 2000 byl zaznamenán pokles přepravených osob o 6,5 %, coţ se promítlo do sníţení přepravního výkonu o 0,6 %. Naproti tomu průměrná přepravní vzdálenost se prodlouţila o zhruba 2,5 km. Současně bylo zaznamenáno také sníţení v nákladní ţelezniční dopravě. Celková přeprava zboţí v roce 2012 ve výši 83 mil. tun se oproti roku 2000 sníţila o 15 %. Sníţení přepravovaného zboţí je registrováno zejména na vnitrostátní přepravě – její podíl na celkové přepravě zboţí poklesl o 4 procentní body. Tato skutečnost společně se sníţením průměrné přepravní vzdálenosti o 3,4 % na 172 km negativně ovlivňuje i sníţení přepravních výkonů ţelezniční dopravy zboţí o 18,5 % (ČSÚ, 2013). Vymezeným česko-rakouským pohraničím prochází 1. tranzitní ţelezniční koridor. Tento hlavní dálkový ţelezniční tah prochází naší republikou z Děčína, přes Prahu, Pardubice, Českou Třebovou a Brno, do Břeclavi (Obr. 11) a dále pokračuje na Slovensko. Břeclaví prochází také 2. tranzitní ţelezniční koridor z Rakouska ve směru Přerov a Ostrava (a dále Polsko). Břeclav je tedy důleţitou ţelezniční křiţovatkou mezinárodního významu. Západní částí tohoto hraničního úseku prochází kolem Kaplice 4. tranzitní ţelezniční koridor46, směřující přes ţelezniční hraniční přechod Horní Dvořiště do 45

Osobokilometr představuje přepravu jedné osoby v osobní dopravě na vzdálenost jednoho kilometru. (Statistický metainformací systém, ČSÚ) 46 Ţelezniční trať Praha – Benešov u Prahy – Tábor – České Budějovice – Horní Dvořiště patří k nejdůleţitějším tratím České republiky, spojující aglomeraci hlavního města s Táborskem a Jiţními Čechami. Zároveň je významnou trans-evropskou ţelezniční trasou sítě TEN-T na severojiţní ose Balt – Jadran a hraje důleţitou roli ve výměně zboţí mezi Českou republikou a Rakouskem (4-koridor.cz).

55

Rakouska. Při hranici s Rakouskem jsou tak nejlépe dostupné tyto hlavní a moderní ţelezniční tratě právě v těchto dvou oblastech. Nicméně je nutné dodat, ţe i do všech ostatních obcí s rozšířenou působností ve studovaném pohraničí s Rakouskem, s výjimkou Trhových Svin, vedou ţeleznice niţšího řádu, kam jezdí osobní či spěšné vlaky, takţe obsluţnost česko-rakouského pohraničí prostřednictvím ţeleznic je poměrně dobrá.

Obr. 11. Tranzitní ţelezniční koridory v Česku Upraveno podle: Ţelezniční mapy ČR, SŢDC

V Jihomoravském kraji funguje Integrovaný dopravní systém Jihomoravského kraje (IDS JMK), jehoţ rozvoj započal v roce 2004 a od roku 2010 pokrývá celé území kraje s malými přesahy do krajů sousedních (ČD, 2014). Ţelezniční doprava hraje v IDS JMK velmi podstatnou roli. V Jihočeském kraji ţeleznice spojuje největší města v kraji i odlehlejší části Šumavy, úspěšně se rozvíjí přeshraniční doprava do Bavorska a Rakouska (např. ţelezniční spojení Českých Budějovic, Českých Velenic a Vídně) (ČD, 2014). V kraji, jakoţto i ve studovaném hraničním úseku patří mezi zajímavosti jednak zbytky koněspřeţní ţeleznice, jeţ byla první v Evropě, spojující město České Budějovice s rakouským Lincem, a také úzkokolejná dráhá směřující z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice (ČSÚ, 2013). V kraji Vysočina se nenachází ţádný ţelezniční koridor, nicméně i zde zastává ţelezniční doprava významné postavení a je nedílnou součástí dopravní obsluţnosti regionu. Do obcí s rozšířenou působností Telč i Moravské Budějovice ve vymezeném pohraničí vede ţelezniční trať z krajského města Jihlavy. Ţelezniční infrastruktura je v česko-polském hraničním úseku nejvíce rozvinutá v pohraničí Moravskoslezského kraje, kterým prochází dva tranzitní ţelezniční koridory. Jedná se o 2. ţelezniční koridor, který prochází Ostravou a Bohumínem a směřuje do

56

Polska a také o 3. ţelezniční koridor, který prochází napříč celou republikou ve směru Německo, Cheb, Plzeň, Pardubice, Česká Třebová, Olomouc, Ostrava, Bohumín, za nímţ se stáčí na jihovýchod (viz Obr. 11) a směřuje podél česko-polské hranice přes Karvinou, Český Těšín, Třinec a Jablunkov na Slovensko. Region Ostravska se tak nachází na křiţovatce evropských tranzitních koridorů a je odsud moţná rychlá ţelezniční doprava do třech směrů. I některé další oblasti česko-polského pohraničí jsou, co se ţelezniční infrastruktury týče, velmi dobře vybavené. Z Liberce vede do okolí celkem pět ţelezničních drah, přičemţ na trase Liberec – Mladá Boleslav – Praha je zamýšleno vybudovat tzv. 5. ţelezniční koridor (mdcr.cz). Také do horských či podhorských center Krkonoš (Harrachov47, Rokytnice nad Jizerou, Vrchlabí) vedou ţelezniční tratě. I periferní oblast Broumovského výběţku v Královéhradeckém kraji je dostupná po ţeleznici, a to hned ze tří směrů – od Trutnova a od Náchoda48 z české strany a současně vede trať přes hraniční přechod Meziměstí do Polska. Ţelezniční spojení Šumperka a Krnova vede přes horské pásmo a město Jeseník podél česko-polské hranice, a protoţe zasahuje částečně na území Polska (Glucholazy), je tato trať nazývána tratí peáţní. Tento polský úsek, za jehoţ průjezd platí Česko Polsku miliony korun ročně, je ovšem v havarijním stavu a hrozí mu zavření (Český rozhlas, 2012). Dostupný po ţeleznici je také Javornický i Osoblaţský výběţek49.

3.4.2 Silniční infrastruktura Jedním ze základních ukazatelů vypovídajícím o kvalitní a dostupné silniční infrastruktuře je hustota pokrytí daného území silnicemi (počet metrů silnic na kilometr čtvereční rozlohy). Vyšší hustota silnic vede k vyššímu uspokojování potřeb obyvatel. Důleţitá je dobrá dopravní obsluţnost vzdálenějších obcí od mezoregionálních center a dostupnost hlavních komunikačních tahů. Vyšší hustota silnic vyšších tříd a dálnic je pak podmínkou pro ekonomický ţivot regionů, a pro další jejich rozvoj, sniţování nezaměstnanosti a rozvoj regionálních i mezoregionálních center. Nutné je ale také vidět nepříznivé působení vysoké hustoty silnic v oblasti ţivotního prostředí a tvorby krajiny. Zvolený ukazatel není v Česku sledován na úrovni správních obvodů obcí s rozšířenou působností, a tak bude analyzován na úrovni vybraných okresů, ve kterých celou nebo většinu rozlohy zaujímají správní obvody vymezených hraničních úseků. V česko-polském pohraničí vykazuje největší pokrytí silnicemi na jednotku plochy 47

Ţelezniční trať Liberec – Tanvald – Harrachov skýtá několik zajímavostí. Úsek ţeleznice z Tanvaldu do Kořenova je jedinou českou ozubnicovou tratí a nejstrmější ţeleznicí v České republice se stavebně nejdelším jednokolejným tunelem pod Velšským vrchem o délce necelého jednoho kilometru. Na necelých sedmi kilometrech mezi Tanvaldem (466 m. n. m.) a Kořenovem (701 m. n. m.) překonává ţeleznice výškový rozdíl 235 metrů (sklon 58 promile). Na trati jsou tři ozubnicové úseky o celkové délce 4,43 km (ČD, 2014) 48 Ţelezniční trať Meziměstí – Náchod – Choceň propojuje oblast Broumovského výběţku a podhůří Orlických hor se 3. tranzitním ţelezničním koridorem. 49 Třemešnou ve Slezsku spojuje s Osoblahou úzkorozchodná ţeleznice. Tato unikátní dráha na Osoblaţsku se stavěla v dobách rakousko-uherského mocnářství a do provozu byla uvedena v roce 1898 (msregion.cz).

57

s hodnotou více neţ tisíc m/km2 okres Jablonec nad Nisou (SO ORP Jablonec nad Nisou., Tanvald a Ţelezný Brod). Ostatní okresy jiţ nepřesahují hodnotu tisíc, přičemţ nejvíce se jí přibliţuje okres Ostrava-město, Semily a Karviná (Tab. 6). Naproti tomu nejniţší hustotu pokrytí silnicemi mají okresy Jeseník, Frýdek-Místek a Trutnov, tedy okresy, ve kterých se nachází hornatý reliéf, kde samozřejmě není dopravní infrastruktura tak rozvinuta, a v případě okresu Jeseník, kde je hodnota tohoto ukazatele nejniţší, hraje roli značně periferní poloha tohoto území. Dálnice nebo rychlostní silnice, tedy silniční komunikace slouţící k nejrychlejšímu přesunu osob a zboţí, zasahují do pouhých sedmi okresů z dvanácti. Nejlépe vybavené okresy touto infrastrukturou jsou okresy Moravskoslezského kraje – Ostrava-město, Karviná a Frýdek-Místek. Největším pokrytím silnicemi I. třídy disponují okresy Karviná, Ostrava, Jablonec nad Nisou a Opava, nejniţším naopak Náchod, Rychnov nad Kněţnou a Frýdek-Místek. Tab. 6. Hustota pokrytí vybraných okresů jednotlivými druhy silnic (m/km2) ve vymezených hraničních úsecích k 1. 1. 2014 Okres Dálnice Rychlostní s. I. třída II. třída III. třída Celkem Vybrané okresy česko-polského pohraničí Liberec 20,6 95,8 118,6 481,7 716,7 Jablonec n. N. 159,7 99,3 847,3 1106,2 Semily 2,6 84,1 269,5 530,6 886,7 Trutnov 99,4 157,1 315,6 572,1 Náchod 70,4 179,7 495,2 745,3 Rychnov n. K. 77,5 258,9 462,2 798,6 Šumperk 4,1 84,8 139,5 395,7 624,1 Jeseník 97,9 172,3 140,8 411,0 Opava 1,1 125,6 155,8 423,7 706,2 Ostrava-město 65,1 176,2 288,0 423,8 962,0 Karviná 23,9 12,9 213,2 206,2 391,9 848,0 Frýdek-Místek 25,7 78,5 92,4 261,8 458,3 Vybrané okresy česko-rakouského pohraničí Český Krumlov 42,4 110,0 273,8 426,1 Jindřichův Hradec 71,3 179,9 355,5 606,7 Znojmo 40,9 239,7 337,9 618,5 Břeclav 42,9 50,0 191,7 258,6 543,1 Česká republika celkem 9,8 5,8 73,4 184,7 433,3 707,0 Zdroj: Ředitelství silnic a dálnic ČR, ČSÚ, vlastní zpracování

V česko-rakouském hraničním úseku se nachází dálnice pouze v okrese Břeclav (tzn. v ORP Břeclav a Hustopeče). Hustota pokrytí silnicemi I. tříd je podstatně niţší neţ v okresech při hranici s Polskem. Jediným okresem při polské hranici, který má niţší hustotu silnic I. tříd neţ vybrané čtyři okresy při rakouské hranici, je Náchod. Všechny tyto okresy jsou jako jediné ve studovaném pohraničí s hodnotou niţší neţ 73,4 pod tímto celorepublikovým průměrem. Absolutně nejniţší hodnoty vykazují okresy Znojmo (tzn. správní obvody Znojmo a Moravský Krumlov) a Český Krumlov (správní obvody Český Krumlov a Kaplice). Pokrytí silnicemi niţších tříd i celkové pokrytí silnicemi všech druhů se opět v česko-rakouském pohraničí pohybuje ve všech okresech zpravidla pod celorepublikovým průměrem.

58

Obr. 12. Silniční mapa s vymezeným česko-polským hraničním úsekem

Obr. 13. Silniční mapa s vymezeným česko-rakouským hraničním úsekem

59

Dálnice a rychlostní silnice Dálniční síť a síť rychlostních silnic, tedy nejrychlejší moţná silniční infrastruktura, je v našem státě stále velmi nerovnoměrná. Délka dálnic dosahuje k 1. 1. 2014 necelých 776 km, délka rychlostních silnic potom téměř 460 km. Je ovšem nutné podotknout, ţe do některých krajů tyto druhy silnic zasahují jen okrajově, anebo vůbec a jejich dostupnost je tak na mnoha místech nejen v pohraničí velmi špatná. Jak bylo zmíněno jiţ výše, ve vymezeném hraničním úseku s Rakouskem mají nejblíţe k dálniční síti obyvatelé jiţní Moravy, a to především v SO ORP Břeclav a Hustopeče, kterými jako jedinými prochází dálnice D2 vedoucí z Brna do Bratislavy. Dálniční spojení mezi Českem a Rakouskem nicméně prozatím chybí. Výhledově se plánují postavit úseky dálničního typu, které mají propojit naši dálniční síť s rakouskou, tedy trasy z Brna do Vídně a z Prahy přes České Budějovice do Lince. Z Brna má vést rychlostní silnice R35, která v současnosti končí u Pohořelic, aţ na hraniční přechod v Mikulově, kde má navázat na plánovanou rakouskou dálnici A5, která má být hotova v roce 2017. Ačkoli představitelé obou sousedních regionů zdůraznili, ţe Jihomoravský kraj i Dolní Rakousy povaţují rychlou spojnici Brna s Vídní za absolutní prioritu, úsek na české straně tak rychle hotový nebude. Kromě financování a chybějících Zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje50 brání projektu také ekologové, kteří kritizují plánovanou stavbu napříč Chráněnou krajinnou oblastí Pálava a kolem Novomlýnské nádrţe. V posledních letech se tak pozornost upírá spíše k dálničnímu spojení s Rakouskem prostřednictvím dálnice D3 od Prahy přes Středočeský kraj do Českých Budějovic a dále po plánované rychlostní silnicí R3 na hraniční přechod Dolní Dvořiště, kde by trasa navázala na připravovanou rakouskou rychlostní komunikaci S10, která má propojit dálniční síť u Lince s česko-polskou státní hranicí. Na obou stranách hranice jsou v současné době hotové části těchto komunikací, nicméně se jedná spíše o úseky, které se nenachází v bezprostřední blízkosti hranice51. V příhraničních oblastech leţících nyní na mezinárodní silnici E55 se tak nesníţí negativní dopady provozu52 a neuleví se zde ani od nadměrné intenzity dopravy ještě několik dalších let. V česko-polském hraničním úseku se vyskytují silnice dálničního typu pouze v jeho nejzápadnější a především nejvýchodnější části. Z Liberce vede silnice pro motorová vozidla R35 do Prahy, která spojuje pouze tato dvě centra. Silnice dálničního typu se dále vyskytují uţ pouze na Ostravsku, kde severozápadně od Ostravy a Bohumína prochází dálnice D1, která za hranicemi navazuje na polskou dálnici A1. V tomto regionu se dále 50

Zásady územního rozvoje Jihomoravského kraje byly dne 21. června 2012 zrušeny rozsudkem Nejvyššího správního soudu (Geoportál územního plánování JMK). 51 Na české straně je hotový dálniční úsek mezi Táborem a Veselí nad Luţnicí, na rakouské straně jsou práce hotovy především v jiţní a střední části úseku. 52 Česká silnice I. třídy I/3 je součástí mezinárodní silnice E55 a je to jedna z nejrizikovějších silnic na našem území, kde dochází k velkému mnoţství dopravních nehod.

60

nachází rychlostní silnice R53 propojující svými 13 km Frýdek-Místek s Ostravou a také R48 spojující délkou více neţ 20 km Frýdek-Místek s Českým Těšínem. Obě tyto rychlostní komunikace jsou propojené silnicí I. třídy vedoucí přes centrální část města Frýdku-Místku. V nejbliţších letech je naplánována výstavba jiţního obchvatu města, která má jednak propojit obě rychlostní silnice a jednak ulevit městu od nadměrné dopravní vytíţenosti.

Silnice I. třídy Silnice I. třídy53 jsou po dálnicích a rychlostních silnicích nejvýznamnějšími komunikacemi silniční dopravy. Jsou určeny zejména pro dálkovou a mezistátní dopravu. Silnice I. třídy propojují pohraničí s vnitrozemím a současně také se sousedními státy. Některé vedou také podél státní hranice a jsou tak spojnicí mezi pohraničními městy. Nejdelší silnice I. třídy (354 km) na našem území významně zasahuje do česko-polského pohraničí. Je jí I/11, která vede z Poděbrad do Hradce Králové a dále kolem Rychnova nad Kněţnou, přes Ţamberk, Šumperk, Opavu, Ostravu, Havířov, Český Těšín, Třinec a Jablunkov aţ do slovenské Ţiliny. V česko-polském hraničním úseku představuje takovou spojnici silnice I. třídy I/14, která propojuje v severozápadní části tohoto pohraničí většinu center správních obvodů (Liberec, Jablonec nad Nisou, Tanvald, Jilemnici, Vrchlabí, Trutnov, Náchod, Nové Město nad Metují, Dobrušku a Rychnov nad Kněţnou54). Dále pokračuje silniční spojení podél česko-polské hranice po výše zmíněné nejdelší české silnici I. třídy I/11 přes Ţamberk, kolem Králík, do Šumperka a dále do Opavy, z níţ vede do Ostravy kromě I/11 také I/56 přes Kravaře a Hlučín. Z Ostravy potom vedou opět dvě silnice I. třídy do Českého Těšína, jedna přes Havířov (I/11), druhá přes Karvinou. Z Českého Těšína vede přes Třinec a Jablunkov na hranici se Slovenskem I/11. Pohraniční úsek při hranici s Rakouskem není v porovnání s polským úsekem tak dobře vybaven, co se silniční infrastruktury týče. Silnic I. třídy je zde velmi málo a povětšinou vedou ve směru z vnitrozemí ke státní hranici. Propojení česko-rakouského pohraničí podél státní hranice zajišťují spíše silnice II. třídy. Tento stav je dán především menšími městy v tomto hraničním úseku a niţší hustotou zalidnění. Zatímco při hranici s Polskem je téměř kaţdé centrum svého správního obvodu napojeno minimálně na silnici I. třídy55, ve vymezeném česko-rakouském pohraničí neobsluhuje silnice I. třídy hned tři taková centra (Trhové Sviny, Dačice a Moravský Krumlov). Nejlepší infrastruktura je k dispozici ve správních obvodech okresu Břeclav, kde je mimo jiné důleţitá dostupnost dálnice D2. Dobrou vybaveností silnicemi I. třídy disponují také Třeboň a Jindřichův 53

Označují se jednomístným nebo dvojmístným číslem, před nímţ se někdy v dokumentaci uvádí ještě římské číslo I oddělené lomítkem. 54 Z Rychnova nad Kněţnou směřuje I/14 přes Ústí nad Orlicí do České Třebové, za níţ se napojuje na I/43, která vede z Brna severním směrem do Králík a dále do Polska. 55 Jedinou výjimkou jsou obce s rozšířenou působností Semily a Broumov.

61

Hradec. U obou těchto center se sbíhají dvě silnice I. třídy ze čtyř směrů. Naproti tomu se oblasti jiţně od Českých Budějovic (Českokrumlovsko, Kaplicko a okolí Trhových Svin) potýkají s nízkou hustotou silniční infrastruktury, kdy jedinou větší komunikace je nedostačující, přetíţená a riziková silnice I. třídy I/3. V oblasti mezi Dačicemi, Moravským Krumlovem a Znojmem se kromě jedné silnice I. třídy I/38, která vede napříč tímto územím z Jihlavy přes Moravské Budějovice do Znojma, nenachází ţádná jiná silnice tohoto druhu a obyvatelé tohoto periferního pohraničního úseku se musejí spoléhat pouze na silnice II. a III. třídy.

Intenzita dopravy na hraničních přechodech silnic I. třídy Nejvýznamnější hraniční přechody se nacházejí zpravidla na silnicích I. třídy, které současně leţí ve většině případů také na mezinárodních silnicích (viz další podkapitola). Na hlavních hraničních přechodech se sleduje roční průměr denních intenzit překročení hranice nákladními vozidly, osobními vozidly a motocykly (průměrný počet vozidel za 24 hodin). Tyto sčítání provádí v pravidelných pětiletých intervalech na dálnicích, silnicích I. třídy a vybraných úsecích silnic niţších tříd Ředitelství silnic a dálnic jako součást celostátního sčítání dopravy, které proběhlo naposledy v roce 2010. V česko-polském hraničním úseku se nachází celkem 13 hraničních přechodů leţících na silnicích I. třídy, na česko-rakouské hranici jich je pouze pět. Jak je vidět na Obr. 14, na všech přechodech s Rakouskem došlo mezi roky 2005 a 2010 k poklesu denní intenzity dopravy. Naproti tomu se na většině přechodů s Polskem navýšilo průměrné mnoţství projetých vozidel za den (nejvíce v Krnově). K nejfrekventovanějším hraničním přechodům s Polskem patří kromě toho krnovského také bohumínský, náchodský a především chotěbuzský u Českého Těšína, kterým projede průměrně za den nejvíce vozidel. Na česko-rakouské hranici se nachází nejvýznamnějších a nefrekventovanějších hraniční přechodů pět, přičemţ větší průměrnou intenzitu dopravy za den vykazují přechody Jihomoravského kraje (především Hatě a Mikulov). V Jihočeském kraji je nevytěţovanější přechod v Dolním Dvořišti na mezinárodní silnici E55 (silnice I. třídy I/3), která vede od Prahy přes České Budějovice a dále na rakouskou silniční síť směr Linec. Nejméně frekventovaným hraničním přechodem leţícím na silnici I. třídy na společné česko-rakouské hranici jsou Halámky, které se stejně jako I/3 nachází na mezinárodní silnici, které ovšem není tak vytěţovaná a je vyuţívaná ve větší míře těţkými vozidly neţ osobními automobily.

62

2005 10000

2010 Hraniční přechody s Rakouskem

Hraniční přechody s Polskem

9000 8000 7000 6000 5000 4000 3000 2000 1000 0

Obr. 14. Roční průměr denních intenzit všech vozidel na hraničních přechodech silnic I. třídy ve vymezených hraničních úsecích s Polskem a Rakouskem Zdroj: Intenzita dopravy, ŘSD, 2012, vlastní zpracování

Právě porovnáním intenzit průjezdů těţkých (nákladních) vozidel, osobních automobilů a motocyklů mezi roky 2005 a 2010 docházíme k zajímavému zjištění (Příl. 7). Na téměř všech hraničních přechodech na obou hranicích byl mezi těmito roky zaznamenán relativní pokles56 těţkých aut na celkovém počtu vozidel (výjimkou jsou hraniční přechody Mikulovice, Sudice, Bohumín a Poštorná). Kromě změny metodiky můţe být další příčinou poklesu intenzity dopravy sníţení poptávky po přepravě nákladů v důsledku hospodářské recese od roku 2008 (ČSÚ, 2013). V roce 2010 tak jiţ v ţádném ze sledovaných hraničních přechodů nedominuje nákladní doprava nad osobní, jak tomu bylo v roce 2005 v případě Bartulovic (54% podíl těţkých vozidel na celkovém počtu vozidel), Chotěbuzi a Halámkách (oba přechody 55% podíl). Co do absolutního počtu nákladních automobilů, které projedou průměrně kaţdý den hraničním přechodem, patřil v roce 2010 k nejvytěţovanějším přechod v Chotěbuzi (necelých pět tisíc vozidel denně), dále s větším odstupem následují Náchod, Mikulov, Hatě, Bohumín a Dolní Dvořiště (všechny více neţ tisíc vozidel denně). Nejvíce osobních automobilů projede denně hraničními přechody s Polskem v Krnově, Chotěbuzi, Bohumíně a Náchodě, na česko-rakouské hranici potom v Hatích a Mikulově (na všech těchto přechodech je to více neţ tři tisíce projetých osobním automobilů za den). Na téměř všech hraničních přechodech s Polskem byl mezi sledovanými roky zaznamenán nárůst počtu 56

Tento pokles můţe být dán metodickou změnou při sčítání mezi jednotlivými roky, kdy nákladní vozidla s přívěsy a tahače s návěsy byly v roce 2010 na rozdíl od předchozích výsledků celostátního sčítání dopravy počítány za jedno vozidlo. Tím se částečně sníţil počet sečtených těţkých vozidel a v úsecích s intenzivní nákladní dopravou se tato změna projevila i niţšími hodnotami celkové intenzity dopravy v porovnání s rokem 2005.

63

osobní dopravy přes hranice. Jedinou výjimkou je hraniční přechod Bohumín, kde došlo k nepatrnému poklesu. Ten se bude v následujících letech pravděpodobně dále sniţovat, protoţe koncem roku 2012 byl zprovozněn dálniční úsek od Bohumína na státní hranici, který tak umoţnil propojení české D1 a polské A1 (ŘSD, 2012).

Mezinárodní silnice v česko-polském a česko-rakouském pohraničí Komunikací mezinárodního významu se v České republice nachází celkem třináct o celkové délce zhruba tři tisíce km. Devět z nich představují hlavní mezinárodní (evropské) silnice označené písmenem E, čtyři patří k vedlejším57. Vymezenými hraničními úseky s Polskem a Rakouskem prochází z těchto 13 hlavních a vedlejších evropských mezinárodních silnic celkem deset58. Pět z nich prochází česko-rakouským pohraničím, šest pohraničím s Rakouskem (E65 prochází oběma hraničními úseky). Je ovšem nutné zdůraznit, ţe pouze čtyři z nich v obou hraničních úsecích překonávají hranici buď s Polskem, nebo Rakouskem (viz Obr. 12 a 13). Mezinárodní silnice E442 vede od Karlových Varů podél naší severní hranice s Německem, kolem Ústí nad Labem aţ k Liberci, kde zasahuje do vymezeného hraničního úseku s Polskem jen svojí velmi malou částí, a dále pokračuje ve směru Hradec Králové, Olomouc a Ţilina59. Mezinárodní silnice E65 zasahuje do obou hraničních úseků. Tato silnice vede ze švédského Malmö, přes Polsko a hraniční přechod v Harrachově, kolem Tanvaldu a Ţelezného Brodu na Prahu, po dálnici D1 na Brno, odtud po D2 kolem Hustopečí, Břeclavi a Lanţhotu na Bratislavu a končí aţ v jiţní Evropě v Řecku. Tato silnice tak umoţňuje spojení mezi Českem a Polskem, nikoli mezi Českem a Rakouskem. Další mezinárodní silnicí umoţňující spojení s Polskem je E67. Ta vede z Prahy po dálnici D11 k Pardubicím a Hradci Králové, odtud na severovýchod kolem České Skalice na hraniční přechod v Náchodě. Silnice pokračuje přes Polsko a Pobaltské státy do finských Helsinek. Mezinárodní silnice E462 spojuje také Česko a Polsko, a to ve východní části společné hranice. Silnice vede z Brna po D1 na Olomouc, dále kolem Frýdku-Místku na hraniční přechod v Chotěbuzi u Českého Těšína a odtud do polského Krakova.

57

Hlavní evropské tahy jsou ve tvaru Exx, vedlejší jsou ve tvaru Exxx. Tahy, které vedou ze severu na jih, jsou číslovány ve tvaru Ex5 a tahy, které vedou z východu na západ, jsou číslovány ve tvaru Ex0. 58 K dalším patří Mezinárodní silnice E48, která vede v trase Praha - Karlovy Vary - Bayeruth - Schweinfurth a na našem území měří 190 km, Mezinárodní silnice E50 vedoucí v trase Paříţ - Norimberk - Praha - Brno Košice - Kyjev a na našem území měří 481 km a Mezinárodní silnice E53, která vede v trase Plzeň Mnichov a na našem území měří 83 km. 59 E442 je dlouhá 590 km a bývala v tak velké délce jedinou mezinárodní silnicí v Československu, která vedla jen vnitrozemím a nepokračovala dále za hranice, jako ostatní evropské silnice.

64

Mezinárodní silnice E75 dosahuje délky více neţ čtyři tisíce kilometrů a vede z Norska v severojiţním směru napříč celou Evropou aţ do Řecka. Na české území zasahuje jen zhruba 40 km a celá se nachází ve vymezeném česko-polském pohraničí. Stejně jako E462 spojuje Česko s Polskem na hraničním přechodu v Chotěbuzi, odtud pokračuje kolem obchvatu Českého Těšína a Třince na Jablunkov, za nímţ se dostává na hraničním přechodě v Mostech u Jablunkova na Slovensko. S Rakouskem spojují Česko čtyři mezinárodní silnice. E55 vede ze Švédska přes Dánsko a Německo do naší republiky, kde směřuje kolem Ústí nad Labem, východně od Prahy na D1 a dále směr jiţní Čechy. V tomto území vede částečně po silnici I. třídy I/3, částečně po rozestavěné dálnici D3, do Českých Budějovic. Dále vede kolem Kaplice aţ na hraniční přechod Dolní Dvořiště. Přes Rakousko a Itálii se tato silnici dostává do Řecka, kde končí. V Jihočeském kraji patří k důleţitým rozvojovým investicím v oblasti silniční infrastruktury právě výstavba dálnice D3, která má nahradit nevyhovující a přetíţenou silnici I. třídy I/3 a propojit Prahu a oblast jiţních Čech, a tak napojit Jihočeský kraj na republikovou dálniční síť. Jiţně od Českých Budějovic má na dálnici navázat připravovaná rychlostní silnice R3, která povede na hraniční přechod Dolní Dvořiště a díky připravované rakouské rychlostní komunikaci S10, která povede k dálnici A7 a dále do Lince na dálnici A1, se napojí jihočeské pohraničí také na dálniční síť Rakouska. Mezinárodní silnice E49 je další trasou vedoucí přes Jihočeský kraj do Rakouska. Vede z Německa přes západní a jiţní Čechy do Vídně. Od Českých Budějovic směřuje ke státní hranici přes jihočeská města Třeboň a Suchdol nad Luţnicí a nad Českými Velenicemi se přes hraniční přechod Halámky dostává na území Rakouska. E49 a E55 jsou propojeny s dálnicí D1 prostřednictvím evropské silnice E551, která měří 106 km a vede z Českých Budějovic na nájezd na dálnici D1 u Humpolce. Ve vymezeném hraničním úseku s Rakouskem vede tato silnice přes Třeboň a Jindřichův Hradec. Mezinárodní silnice E59 začíná na dálničním sjezdu na D1 u Jihlavy, kolem níţ vede v jiţním směru k rakouským hranicím. Prochází kolem Moravských Budějovic a Znojma na hraniční přechod Hatě. Odtud pokračuje přes Vídeň a Maribor do Záhřebu. Poslední mezinárodní silnicí, která směřuje do Rakouska je E461. Ta vede od Svitav do Brna a dále kolem Pohořelic a Mikulova na stejnojmenný hraniční přechod a odtud do Vídně.

Dopravní dostupnost Dostupnost je jedním z nejvýznamnějších faktorů ovlivňujících geografickou organizaci společnosti, je nejvíce ovlivňována geografickou polohou, blízkostí uzlů a

65

charakteristikou dopravních sítí. Zvyšuje se s rostoucím významem a napojením dopravního uzlu60. Dostupnost nemusí být chápána čistě jako vzdálenost měřená jednotkami délky, ale můţe se jednat o časovou vzdálenost, ekonomickou vzdálenost (cena cesty) nebo o vzdálenost vnímanou individuálně. Dříve nejdůleţitější aspekt dostupnosti – vzdálenost – téměř ztratil na významu vzhledem k dostupnosti časové, neboť čas hraje v dnešní době nejdůleţitější roli v rozhodování obyvatel (Hudeček, 2010). V důsledku zlepšování časové dostupnosti dochází ke zmenšení (smrštění) prostoru. Toho je dosahováno neustálým vývojem dokonalejších a rychlejších dopravních prostředků a zkvalitňováním infrastruktury. Je moţné říci, ţe města se k sobě přibliţují jako výsledek zkrácení času potřebného k dopravě mezi nimi. Ačkoli se obecně v posledních desetiletích zvýšila mobilita, pro některé skupiny lidí (bez přístupu k autu a při omezení veřejné dopravy) se mohla dostupnost sníţit a zkrácení vzdálenosti v důsledku zlepšení dostupnosti tak nemusí být stejné pro všechny obyvatele.

Obr. 15. Časová vzdálenost mezi obcemi s pověřeným obecním úřadem a krajským městem Zdroj: Mapový portál mapy.cz, vlastní zpracování

60

V historii je toho dokladem např. rozvoj měst při jejich napojení na ţeleznici, kdy zvýšení dostupnosti mělo za následek nejen populační, ale i významový růst sídla, zatímco v dnešní době tuto roli převzal rozvoj individuální osobní dopravy, která zatím v historii lidstva nejvíce zvýšila dostupnost a mobilitu obyvatel (Hoyle, Knowles, 2001 in Hudeček, 2010).

66

Silniční propojení krajských měst s blízkým i vzdálenější okolím ovlivňuje nezanedbatelným způsobem sociální i ekonomickou stránku ţivota obyvatel krajů. V centru kraje jako největším městě a ve většině případů i historickém centru regionu je koncentrována řada vrcholových regionálních orgánů a organizací, ať jiţ z oblasti státní správy a samosprávy, tak z oblasti sluţeb ekonomických a jiných činností61. S těmito institucemi občas přichází do styku kaţdý obyvatel kraje. Musí mít proto moţnost se za rozumný čas dopravit do krajského města k vyřízení svých záleţitostí a zpět do svého bydliště. V česko-polském pohraničí se vyskytují dvě krajská města, takţe pochopitelně bude nejlepší dostupnost do nich z obcí leţících v jejich zázemí (Obr. 15). V tomto hraničním úseku jsou tak oblasti s výbornou dostupností do příslušného krajského města, naproti tomu se zde ale vyskytují také území správních obvodů obcí s pověřeným obecním úřadem, ze kterých se člověk dostane do krajského města za více neţ hodinu i hodinu a půl. Extrémním případem je potom Javorník. Nejrychlejší cesta z něho do Olomouce trvá podle mapového portálu mapy.cz více neţ dvě hodiny (Příl. 8). Nejhůře dostupnými oblastmi jsou v česko-polském pohraničí zpravidla oblasti výběţků do Polska (Javornický, Osoblaţský a Broumovský). Špatná dostupnost je také z Králík do Pardubic. Z tohoto centra na pomezí Orlických hor a Králického Sněţníku se člověk dostane rychleji do dvou jiných krajských měst (Hradce Králové a Olomouce), coţ určitě není tak běţné. O česko-rakouském hraničním úseku je moţné říci, ţe jak z jeho západní, tak i východní části je poměrně dobrá dostupné do krajských měst Jihočeského a Jihomoravského kraje. Nejproblémovějšími oblastmi jsou nejvzdálenější území těchto krajů leţící zhruba v polovině česko-rakouské hranice, a to správní obvody Dačic, Slavonic a Vranova nad Dyjí. Z těchto oblastí je časová dostupnost do příslušného krajského města vyšší neţ jedna hodina. Ještě z Českých Velenic do Českých Budějovic se člověk dostane přesně za hodinu, jinak trvá dostat se ze všech oblastí při hranici s Rakouskem do krajského města méně neţ šedesát minut.

Silniční spojení center správních obvodů s okolím Údaje uváděné v tabulce níţe shrnují počet komunikací spojujících centrum správních obvodů obcí s rozšířenou působností se svým okolím ve vymezených hraničních úsecích od silnic II. třídy přes silnice I. třídy aţ po silnice určené pro rychlou přepravu včetně dálnic. Do této analýzy se nezapočítávají pouze silnice III. třídy. Nejvíce propojujících silnic se nachází v populačně největším regionu Ostravska. Většina center tohoto východního hraničního úseku s Polskem má více neţ padesát tisíc obyvatel (Ostrava, Opava, Havířov, Frýdek-Místek) a s okolím je spojuje sedm a více silnic. Naproti tomu Liberec, převyšující v současné době počtem obyvatel hodnotu 100 61

Do této kategorie můţeme zařadit např. soudnictví, finančnictví, zdravotnictví, sociální péči, bezpečnost, kulturu, školství, obchod, sport apod.

67

tisíc, vykazuje se svými čtyřmi komunikacemi (tři silnice I. třídy a jedna rychlostní komunikace) ve srovnání nejen s centry Ostravska a jejího okolí velmi nízký počet komunikací spojujících ho s jeho okolím. Hodnota mediánu62 počtu silnic spojujících centra správních obvodů s okolím v česko-polském pohraničí je pět, tudíţ patří Liberec, jako druhé největší město v tomto hraničním úseku, s hodnotou niţší neţ je medián aţ k druhé polovině obcí s rozšířenou působností s horším silničním spojením centra a okolí. Nejniţší počet silnic vede do izolovaného nejvýchodnějšího města naší republiky – Jablunkova, který je kvůli bariéře Moravskoslezských Beskyd dostupný pouze ze severní strany silnicí I. třídy, která vede kolem Třince a dále se rozdvojuje jednak na rychlostní komunikaci na Frýdek-Místek, jednak na silnici I. třídy vedoucí na Český Těšín a dále na Havířov a Ostravu. Z Jablunkova vede silnice na druhou stranu ke slovenským hranicím na nedaleký hraniční přechod Mosty u Jablunkova a dále do Ţiliny, kde se napojuje na Slovensko dálnici D1 směřující na Bratislavu. Tab. 7. Silniční spojení center správních obvodů obcí s rozšířenou působností s okolím po silnicích II. a vyšší třídy ve vymezeném česko-polském a česko-rakouském pohraničí D+RS+I. tř. II. Třída Celkem Česko-polské pohraničí D+RS+I.tř. II. třída Celkem Broumov 0 4 4 Ostrava 8 6 14 Kravaře 2 2 4 Opava 7 2 9 Hlučín 2 2 4 Havířov 2 5 7 Orlová 2 2 4 Frýdek Místek 4 3 7 Třinec 3 1 4 Trutnov 5 1 6 Tanvald 3 0 3 Dobruška 2 4 6 Králíky 2 1 3 Ţamberk 2 4 6 Jablunkov 2 0 2 Šumperk 4 2 6 Česko-rakouské pohraničí Krnov 4 2 6 D+RS+I. tř. II. třída Celkem Karviná 3 3 6 Znojmo 3 6 9 Český Těšín 4 2 6 Dačice 0 7 7 Ţelezný Brod 2 3 5 Telč 2 5 7 Jilemnice 2 3 5 Břeclav 5 2 7 Náchod 4 1 5 Český Krumlov 2 4 6 Nové Město n. M 2 3 5 Třeboň 4 2 6 Rychnov nad Kněţnou 2 3 5 Jindřichův Hradec 3 3 6 Jeseník 3 2 5 Moravské Buděj. 2 4 6 Bohumín 4 1 5 Pohořelice 3 3 6 Liberec 4 0 4 Hustopeče 2 4 6 Frýdlant 2 2 4 Mikulov 3 2 5 Jablonec nad Nisou 3 1 4 Kaplice 2 2 4 Semily 0 4 4 Trhové Sviny 0 4 4 Vrchlabí 2 2 4 Moravský Krumlov 0 4 4 Zdroj: Mapový portál mapy.cz, vlastní zpracování

V česko-rakouském pohraničí vykazuje nejvíce komunikací spojující centrum s jeho okolím město Znojmo, ze kterého vychází tři silnice I. třídy a šest silnic II. třídy. Znojmo tak sice leţí v poměrně periferní části Jihomoravského kraje, ale jeho nejbliţší 62

Medián dělí soubor sestupně seřazených hodnot na dvě stejně velké části, přičemţ platí, ţe polovina hodnot je větších a polovina menších neţ medián.

68

okolí je poměrně dobře dostupně po silnicích. Ačkoli Dačicemi neprochází silnice I. třídy, tak se z nich vybíhá do okolí hned sedm silnic II. třídy, takţe celkovým počet silnic vykazuje toto jihočeské centrum v porovnání s ostatními nadprůměrné hodnoty. Sedmi silničními komunikacemi dále disponují Telč a Břeclav. Nejhorší spojení mezi obcí s rozšířenou působností a jeho okolím je v Kaplici, Trhových Svinech a Moravském Krumlově, ze kterých vybíhají vţdy pouze čtyři silnice maximálně II. třídy. V posledních dvou jmenovaných chybí dopravní spojení s okolím po silnici I. třídy a obyvatelstvo těchto oblastí je tak odkázáno pouze na silnice II. třídy a niţší.

3.5 Cestovní ruch Česko-polské i česko-rakouské pohraničí disponuje výbornými přírodními předpoklady pro rozvoj cestovního ruchu. Přírodní podmínky, které jsou nezbytným faktorem většiny aktivit cestovního ruchu a rekreace, se ovšem při polských a rakouských hranicích poměrně liší. Přírodní atraktivita je dána především členitými formami povrchu (např. horské hřebeny a údolí, skalní města, soutěsky, jeskyně, propasti), hydrologickými jevy (např. řeky, jezera, rybníky, vodopády, minerální vody), klimatickými a biogeografickými podmínkami (lesy, rašeliniště, území s chráněnými rostlinnými a ţivočišnými druhy). Oba hraniční úseky disponují do jisté míry rozdílnými, výše zmíněnými, přírodními předpoklady. Kromě atraktivity místní přírody a krajiny, jsou dalším předpokladem pro cestovní ruch kulturně-historické zajímavosti v daném místě, resp. regionu. Tato kapitola bude zaměřena na popis přírodních a kulturních atraktivit při hranici s Polskem a Rakouskem ve vymezených pohraničích. Budou zmíněny nejatraktivnější přírodní a kulturní památky, které lákají turisty k jejich návštěvě. Dále se budu zabývat interpretací statistických ukazatelů, které dokládají turistický potenciál jednotlivých oblastí. Mezi vybrané ukazatele patří počet hromadných ubytovacích zařízení, počet turistických lůţek a počet návštěvníků hromadných ubytovacích zařízení podle správních obvodů a obcí v pohraničních úsecích. Na závěr kapitoly bude zmíněn potenciál druhého bydlení jako specifické formy rekreace.

3.5.1 Turistické cíle v česko-polském a česko-rakouském pohraničí Velkoplošná zvláště chráněná území se svými zajímavostmi Velkoplošná zvláště chráněná území, tedy národní parky (NP) a chráněné krajinné oblasti (CHKO), jsou nejhodnotnější a nejnavštěvovanější přírodní lokality v České republice. V současné době se u nás nachází 4 národními parky a 25 chráněných krajinných oblastí. Vyuţívání těchto lokalit a turistická expanze se bohuţel negativně projevuje ve všech sloţkách přírodního prostředí, a proto stoupá význam ochrany přírody z hlediska cestovního ruchu. 69

Národní parky jsou nejpřísněji chráněná území jedinečná v národním i mezinárodním měřítku. Všechny naše národní parky se nachází při hranici se sousedním státem. V česko-polském pohraničí nalezneme Krkonošský národní park (KRNAP). Na jeho území se nachází naše nejvyšší horské pásmo Krkonoše s nejvyšší horou Sněţkou (1 602 m n. m.). Toto pohoří je jednou z nejnavštěvovanějších přírodních lokalit v České republice. Oblast je turisticky hojně vyuţívaná v letním i zimním období. V létě je k dispozici řada turistických stezek a cyklostezek, které vedou k celé řadě přírodních zajímavostí (údolí, vodopády apod.), v zimě mohou návštěvníci vyuţít sluţeb velkého mnoţství sjezdovek a běţeckých tratí. K největším krkonošským lyţařským areálům podle délky sjezdových tratí patří Špindlerův Mlýn, Rokytnice nad Jizerou a Pec pod Sněţkou. K dalším hojně navštěvovaným místům patří v západní části Krkonoš centrum zimní rekreace Harrachov, ve východní části se pod sjezdovkami Černé hory rozprostírá lázeňské město Janské Lázně. Při naší jihozápadní hranici se táhne pohoří Šumava s Národním parkem Šumava (NP Šumava). Tento národní park ovšem sousedí s Rakouskem pouze svojí jihovýchodní částí, převáţná většina území se nachází v česko-německém pohraničí. Při hranici s Rakouskem, nedaleko trojmezního bodu, se nachází nejvyšší vrchol Šumavy – Plechý (1 378 m n. m.). Oblast v okolí Plechého, kde se mimo jiné nachází jedno z našich mála jezer ledovcového původu – Plešné jezero, patří k nejnavštěvovanějším lokalitám na Šumavě. Druhým národním parkem při hranici s Rakouskem je NP Podyjí, nacházející se v okrese Znojmo, východně od tohoto jihomoravského města. NP Podyjí, zaloţený roku 1991, je nejmenším českým národním parkem, jeho rozloha dosahuje pouhých 63 km2. Území, které je z 84 % zalesněné, se nachází při řece Dyji, která zde vytváří hluboké meandrovité údolí. V těchto lokalitách se vyskytuje několik vzácných dřevin a endemických druhů rostlin. Chráněné krajinné oblasti jsou území disponující niţším stupněm ochrany neţ národní parky. V česko-polském pohraničí se nachází 5 takto chráněných území. V Libereckém kraji se při hranici s Polskem rozprostírá CHKO Jizerské hory s nejvyšším vrcholem Smrkem (1 124 m n. m.). Jizerské hory jsou stejně jako nedaleký Ještědskokozákovský hřbet s dominantním Ještědem (1 012 m n. m.), na němţ se tyčí televizní vysílač, vyhledávanými lokalitami k aktivnímu letnímu i zimnímu odpočinku. CHKO Broumovsko, které se nachází v turistické oblasti63 Kladské pomezí, je pozoruhodnou a jedinečnou chráněnou oblastí na území Česka. Tato oblast prakticky celá zaujímá Broumovský výběţek v Královéhradeckém kraji, je jedinečná svými pískovcovými skalními městy a patří k velmi oblíbeným turistickým cílům. K nejznámějším patří 63

V České republice bylo z marketingových důvodů vymezeno na základě turistického potenciálu 43 turistických oblastí. Ve vymezeném česko-polském pohraničí se nachází celkem 13 takových oblastí (Luţické hory a Ještědský hřbet, Frýdlantsko, Jizerské hory, Krkonoše – západ, střed a východ, Kladské pomezí, Orlické hory a podhůří, Jeseníky, Opavské Slezsko, Ostravsko, Těšínské Slezsko a Beskydy – Valašsko), do česko-rakouského pohraničí zasahuje 6 oblastí (Šumava – východ, Jiţní Čechy, Vysočina, Podyjí, Lednicko-valtický areál a Slovácko).

70

Adršpašsko-teplické skály, které jsou oblíbeným letním výletním místem a nabízí rozsáhlá skalní města s jezírky a vodopády, které je moţné navštívit na okruţních prohlídkových trasách, ale také prostřednictvím vyhlídkové plavby na lodích. CHKO Orlické hory s nejvyšším bodem Velká Deštná (1 115 m n. m.) tvoří hranici mezi Českou republikou a Kladskem, které bylo v minulosti po dlouhá léta součástí našeho státu (viz kapitola Historicko-geografický vývoj našeho státu). V Orlických horách je moţné navštívit kromě jiného také pohraniční opevnění postavené před druhou světovou válkou. K nejznámějším objektům v této oblasti patří Dělostřelecká tvrz Bouda a Dělostřelecká tvrz Hanička, ve kterých je moţné navštívit kromě nadzemních bunkrů také rozsáhlé podzemí a muzea s vojenskou technikou. V jiţní části Orlických hor je navštěvovanou lokalitou letní rekreace vodní nádrţ Pastviny. Králický Sněţník, nacházející se na hranici Pardubického a Olomouckého kraje při hranici s Polskem a dosahující výšky 1 424 m n. m., je sice jen národní přírodní rezervací (NPR), nicméně je kromě jiného unikátní především z hydrografického hlediska. Nachází se totiţ na hranici tří úmoří – Severního, Baltského a Černého moře. V pohraničí se dále částečně nachází na hranici Olomouckého a Moravskoslezského kraje CHKO Jeseníky, která patří mezi největší v České republice. Kromě přírodních krás s rozmanitou flórou a faunou láká k návštěvě hlavně nejvyšší hora Hrubého Jeseníku – Praděd (1 491 m n. m.). Praděd se nachází na historické hranici mezi Moravou a Slezskem a stojí na něm televizní vysílač s rozhlednou, který zároveň představuje nejvyšší umělý bod u nás (1 638 m n. m.). CHKO Beskydy se nachází spíše při hranici se Slovenskem, nicméně její severovýchodní hranice zasahuje i do česko-polského pohraničí. Orlické hory, Králický Sněţník, Hrubý Jeseník i Beskydy jsou stejně jako Krkonoše hojně navštěvovány nejen v letních měsících, ale také v zimě za účelem zimní rekreace a sportovního vyţití v lyţařských střediscích64. Při hranici s Rakouskem navazuje na Šumavský národní park CHKO Šumava, kde se mimo jiné nachází naše největší vodní nádrţ Lipno, turisticky hojně navštěvovaná oblast především v letních měsících za účelem rekreace a vodních sportů. Okolí Lipna disponuje celou řadou rekreačních zařízení a kempů, které slouţí také jako výborné východisko pěších i cyklistických výletů jihovýchodní Šumavou. V jiţních Čechách se při hranici s Rakouskem rozprostírají také Novohradské hory s nejvyšším bodem Kamenec (1 072 m n. m.). CHKO Třeboňsko, která je proslulá rozsáhlou rybniční soustavou, se vyskytuje z větší části v okrese Jindřichův Hradec. Se svými necelými 500 ha se zde nachází největší český rybník – Roţmberk, který leţí vzdušnou čarou pouhých 15 km od hranic s Rakouskem. Chráněnou oblastí pro svoje specifické přírodní rysy je také CHKO Pálava, která leţí mezi Novými Mlýny a státní hranici s Rakouskem. Tato oblast se nachází v nejteplejší a téměř nejsušší části ČR, coţ umoţňuje pěstování vinné révy a výskyt mnoha druhů rostlin, které u nás nikde jinde nerostou. Vodní dílo Nové Mlýny na řece Dyji, je děleno na tři přehradní nádrţe, slouţí k letní rekreaci a nachází se na něm také přírodní rezervace s mnoţstvím ostrůvků. 64

K největším areálům podle délky sjezdových tratí patří v těchto pohořích Deštné a Říčky v Orlických horách, Dolní Morava v Králickém Sněţníku, Ostruţná a Praděd v Hrubém Jeseníku a Javorový vrch v Beskydech.

71

Památky UNESCO, městské památkové rezervace a zóny V českém pohraničí nalezneme celou řadu lokalit, které jsou díky svému historickému vývoji vyhledávanými centry cestovního ruchu. Nejlákavější pro návštěvníky jsou města se svými historickými jádry, která oplývají koncentrací jedinečných architektonických staveb s uměleckou hodnotou. Významné kulturně-historické památky jsou chráněny státem a jsou označovány buď za cennější a méně početné městské památkové rezervace (MPR), nebo méně chráněné a početnější městské památkové zóny (MPZ)65. Některé památky s vysokou kulturní, historickou a architektonickou hodnotou jsou dokonce zapsány do seznamu světového dědictví UNESCO66. Pokud se podíváme konkrétně na sledované hraniční úseky, tak co se výše zmíněných památkových rezervací, zón a památek UNESCO týče, větší mnoţství jich nalezneme v česko-rakouském pohraničí. Zatímco při hranici s Polskem se ţádná z kulturních památek UNESCO nenachází, v pohraničí s Rakouskem nalezneme tyto památky hned tři. V Jihočeském kraji se jedná o historické jádro města Český Krumlov s hradem a zámkem, které leţí v meandru řeky Vltavy. Dalším městem v pohraničí zapsaným do seznamu světového dědictví je Telč. Historické jádro města je tvořeno unikátními městskými domy s arkádami a původně gotickým hradem, který byl přestavěn na renesanční zámek (Vystoupil, Šauer a kol., 2011). Ve východní části česko-rakouského pohraničí se nachází třetí památka UNESCO, a to Lednicko-valtický areál, který představuje jedinečnou kulturní krajinu, která je tvořena nejen přírodními atraktivitami (parky, systém umělých rybníků), ale také četným mnoţstvím kulturně-historických památek, kterým dominuje novogotický zámek v Lednici a barokní zámek ve Valticích. Kulturně hodnotných městských památkových rezervací se vyskytuje více také při hranici s Rakouskem. Zde se jich nachází hned sedm (Český Krumlov, Třeboň, Jindřichův Hradec, Slavonice, Telč, Znojmo a Mikulov). Naproti tomu v pohraničí s Polskem je tato památková rezervace pouze jedna, a to v Novém Městě nad Metují v Královéhradeckém kraji. Městských památkových zón se vyskytuje více při hranici s Polskem, coţ ale vyplývá z výrazně většího počtu měst v tomto hraničním úseku.

Národní kulturní památky České pohraničí, jakoţto i celá Česká republika, je poměrně bohaté na kulturněhistorické památky, které jsou významným pozůstatkem po historickém vývoji naší společnosti. Kulturně-historické památky jsou pro náš stát bezpochyby velmi hodnotné, jak z hlediska historického, uměleckého či architektonického. Díky této hodnotě jsou tak tyto památky z hlediska cestovního ruchu pro návštěvníky velmi atraktivní. Jedinečnost těchto 65

V roce 2013 se v České republice nacházelo celkem 40 městských památkových rezervací a 253 městských památkových zón. 66 Kulturních památek zapsaných do seznamu světového dědictví UNESCO nalezneme v současnosti v Česku dvanáct.

72

nejvýznamnějších památek je umocněna jejich zapsáním na seznam národních kulturních památek (NKP)67. Z turistického hlediska jsou nejzajímavějšími a nejnavštěvovanějšími národními kulturními památkami hrady, zámky a církevní památky (kostely, kláštery apod.)68. Česko se řadí k zemím s velkým mnoţstvím těchto památek, coţ je podmíněno dlouhou tradicí královských a šlechtických rodů a také tradicí náboţenskou. Tyto objekty mají v dnešní době velkou historickou a kulturní hodnotu a jsou součástí národního dědictví. V českopolském i česko-rakouském pohraničí se nachází celá řada těchto památek. Jejich rozmístnění a návštěvnost je moţné si prohlédnout na Obr. 16. Návštěvnost je moţné povaţovat za jeden z významných indikátorů skutečné atraktivity kulturně-historických památek, které se stávají motivem návštěvy turistů (Vystoupil a kol., 2006)69.

Obr. 16. Návštěvnost hradů, zámků a církevních památek v česko-polském a česko-rakouském pohraničí v roce 2012 Zdroj: Návštěvnost památek v krajích ČR, NIPOS, 2013 67

Národní kulturní památky jsou děleny na nemovité a movité. K nemovitým patří zpravidla významné stavby (hrady, zámky, církevní, technické nebo vojenské stavby), k movitým patří umělecká výtvarná díla malířství, sochařství, díla uměleckého řemesla, liturgické předměty, hudební památky, ale i technická díla, architektonické články ze zaniklých staveb, archeologické nálezy apod. (Památkový fond, npu.cz) 68 Hrady, zámky a církevní památky představují 68 % všech národních kulturních památek v ČR (Vystoupil a kol., 2006). Zbytek tvoří architektonické památky (muzea, divadla, radnice, náměstí apod.) (11 %), vojenské památky (památníky, pomníky, pevnosti apod.) a hradiště (7 %), technické památky (mosty, opevnění, ţeleznice apod.) (6 %) a památky lidové architektury (1 %). 69 Statistiku návštěvnosti kaţdoročně sleduje Národní informační a poradenské středisko pro kulturu (NIPOS).

73

Co do počtu těchto památek jsou oba pohraniční úseky vybaveny prakticky stejně. Významnější a navštěvovanější památky jsou ovšem spíše v pohraničí s Rakouskem. Nejnavštěvovanějšími památkami tohoto druhu na mnou vymezeném území byly podle publikace Návštěvnost památek v krajích ČR v roce 2012 (NIPOS, 2013) v českorakouském pohraničí Zámek Český Krumlov (315 979 návštěvníků) a Zámek Lednice (312 691 návštěvníků). V tomto hraničním úseku navštívilo více neţ 10 000 osob za rok dalších 15 objektů, přičemţ nejvíce turistů zavítalo na Zámek Červená Lhota (69 114), Zámek Telč (68 904) a Zámek Vranov (68 925). Ve vymezeném úseku česko-polského pohraničí byl v roce 2012 nejnavštěvovanější Slezskoostravský hrad v Ostravě, kam zavítalo 129 049 návštěvníků, dále Zámek Ratibořice (68 089), Zámek Frýdlant (36 252) a Zámek Náchod (34 350). Celkem se na česko-rakouském pomezí nachází 18 hradů, zámků či církevních památek, které byly v roce 2012 navštíveny více neţ 10 tisíci turisty.

Turistické cíle spjaté přímo se státní hranicí Z turistického hlediska mohou být také zajímavá místa leţící přímo na státní hranici, a to především hraniční přechody, které jiţ v současné době formálně neexistují, mezní body České republiky, pozůstalosti ţelezné opony nebo tzv. trojmezí (trojstátí, trojzemí), tedy místa kde se stýkají hranice třech států. Trojmezní bod je výjimečným hraničním stykem států, a proto je označen zvláštními hraničními znaky a doplněn o další zajímavosti (státní symboly nebo vlajky, památníky, informační tabule apod.) K těmto bodům vedou zpravidla turistické stezky nejen od nás, ale také ze sousedních států. Při hranici s Polskem je moţné navštívit takové trojmezí jednak u Hrádku nad Nisou, kde se střetávají hranice Česka, Německa a Polska70, jednak východně od obce Hrčava, kde nalezneme trojmezí Česko-Polsko-Slovensko. Nedaleko tohoto bodu, méně neţ 5 km severně, se nachází v katastrálním území obce Bukovec nejvýchodnější bod České republiky, který je stejně jako trojmezní bod označený informační tabulí a vede k němu turistická stezka. U nejjiţnějšího moravského bodu v okrese Břeclav se nachází trojmezí českorakousko-slovenské při soutoku řek Moravy a Dyje. Nejbliţší obcí z české strany je Lanţhot, který je vzdálený více neţ 10 km severním směrem. Tento trojmezní bod se nachází ve špatně přístupné, neobydlené oblasti pralesního luţního lesa a není dostupný po turistických trasách. Šumavský trojmezní bod mezi Českem, Rakouskem a Německem se nachází v tamějším národním parku nedaleko Plechého, nejvyššího bodu na české straně Šumavy. Na česko-rakouské hranici se nachází také nejjiţnější bod naší republiky, který

70

Trojmezí Česko-Německo-Polsko je tvořeno soutokem řek Luţické Nisy a Oldřichovského potoka. Tyto vodní toky současně tvoří hranici mezi Českem a Německem (Luţická Nisa) a Českem a Polskem (Oldřichovský potok).

74

leţí nedaleko od pěšího hraničního přechodu Radvanov71, necelých 10 km jiţně od Vyššího Brodu a který je opět přístupný po značené turistické trase.

3.5.2 Ubytovací zařízení a jejich návštěvnost Turistický význam určitého regionu a jeho středisek můţe být prezentován počtem ubytovacích zařízení72, počtem turistických lůţek nebo návštěvností těchto zařízení. Dále je moţné turistickou a rekreační atraktivitu území vyjádřit na základě počtu objektů individuální rekreace, tedy počtem chat a chalup. Pomocí těchto statistických ukazatelů se pokusím v této podkapitole poukázat na to, které oblasti v pohraničí s Polskem a Rakouskem jsou turisticky atraktivní pro návštěvníky a vykazují vyšší počty ubytovacích zařízení a lůţek. Z hlediska individuální rekreace bude poukázáno na regiony, kde se vyskytuje větší mnoţství chat a chalup a kde je tzv. druhé bydlení nejvíce rozvinuté.

Hromadná ubytovací zařízení a jejich návštěvnost Informace o počtu, kapacitách či návštěvnosti hromadných ubytovacích zařízení jsou získávány na základě pravidelného šetření organizovaného ČSÚ. Hromadné ubytovací zařízení je zařízení s minimálně pěti pokoji nebo deseti lůţky slouţící pro účely cestovního ruchu. Hromadné ubytovací zařízení poskytuje přechodné ubytování hostům za účelem dovolené, zájezdu, lázeňské péče, sluţební cesty apod. Kromě počtu těchto zařízení v mnou vymezených pohraničních úsecích se zaměřím také na počet lůţek v hromadných ubytovacích zařízeních, tzn. celkový počet lůţek vyčleněných výhradně pro hosty. Posledním ukazatelem73, který bude v této podkapitole vyuţit, je návštěvnost v hromadných ubytovacích zařízeních, tedy počet hostů74 v hromadných ubytovacích zařízeních za zvolený rok. Rozmístění hromadných ubytovacích zařízení je podle předpokladu ve významném vztahu s turistickou atraktivitou daného území. Územní rozloţení hromadných ubytovacích 71

Radvanov býval naší nejjiţnější osadou, která ovšem zanikla po postavení ţelezné opony. Ubytovací zařízení (hromadná i individuální) jsou zařízení, která pravidelně nebo nepravidelně poskytují přechodné ubytování hostům. Mezi hromadná ubytovací zařízení patří hotely, motely, botely, penziony, turistické ubytovny, chatové osady, kempy a ostatní hromadná ubytovací zařízení. Mezi ostatní hromadná ubytovací zařízení patří např. rekreační zařízení podniků, školicí střediska, kulturně-historické objekty, lázeňská zařízení a jiná ubytovací zařízení, která vyčleňují lůţkovou kapacitu pro cestovní ruch (např. domovy mládeţe, vysokoškolské koleje, podnikové ubytovny apod.). Mezi individuální ubytování se zařazují pronajímané pokoje, byty, chaty, chalupy a ubytování na rodinných farmách slouţících agroturistice. 73 Kromě výše zmíněných ukazatelů je ČSÚ sledován také počet pokojů v hromadných ubytovacích zařízeních, počet míst pro stany a karavany, počet přenocování hostů v hromadných ubytovacích zařízeních a další. Ubytovací zařízení jsou kromě toho členěna podle kategorie ubytovacího zařízení na hotely, motely, penziony, kempy, turistické ubytovny a další. 74 Hostem v ubytovacím zařízení je myšlena kaţdá osoba (nezahrnuje se personál a majitelé ubytovacího zařízení, kteří v ubytovacím zařízení bydlí), která pouţila sluţeb zařízení k přechodnému ubytování včetně dětí. Host můţe pouţít sluţeb ubytovacího zařízení z důvodu dovolené, zájezdu, lázeňské péče, sluţební cesty, školení, kursu, kongresu, symposia, pobytu dětí ve škole v přírodě, v letních a zimních táborech. 72

75

zařízení při hranici s Polskem i hranici s Rakouskem vykazuje zřejmé geografické rozdíly s koncentrací těchto zařízení především do regionů a středisek s významným kulturněhistorickým (města) nebo přírodním potenciálem (horská střediska). Z dvaceti správních obvodů ORP s největší koncentrací hromadných ubytovacích zařízení (dále HUZ) a největším počtem turistických lůţek ve studovaných hraničních úsecích patří 6 obvodů k česko-rakouskému pohraničí a 14 obvodů k česko-polskému pohraničí (Obr. 17). Nejvyšší počet HUZ, s čímţ souvisí také nejvyšší počet lůţek v těchto objektech, nalezneme v horských oblastech Krkonoš. Největšími kapacitami pro turisty disponují správní obvody Trutnov a Vrchlabí, v nichţ se kromě jiných nachází především kapacitně největší horská centra Pec pod Sněţkou (169 HUZ) a Špindlerův Mlýn (145 HUZ). Tato místa pro letní i zimní rekreaci výrazně převyšují například krajská města na česko-polském pomezí – Liberec (24 HUZ) a Ostravu (59 HUZ) (viz Obr. 17). V oblasti Krkonoš se nachází celkem 9 z 10 obcí s nejvyšším počtem HUZ ve vymezeném pohraničí s Polskem (Příl. 10). Lůžka

400

16000

350

14000

300

12000

250

10000

200

8000

150

6000

100

4000

50

2000

0

0

Počet lůžek v hromadných ubytovaích zařízeních

Počet hromadných ubytovacích zařízení

Hromadná ubytovací zařízení

Správní obvod ORP Obr. 17. Správní obvody ORP česko-polského a česko-rakouského pohraničí s největším počtem hromadných ubytovacích zařízení a počtem lůţek v hromadných ubytovacích zařízeních v roce 2010 Zdroj: Regionální časové řady, ČSÚ, vlastní zpracování

Kromě vysokého počtu HUZ v Krkonoších se vyskytují nadprůměrné ubytovací kapacity také v dalších horských oblastech (vyjádřeno prostřednictvím SO ORP), a to v Jizerských horách (Tanvald, Jablonec nad Nisou), následují oblasti Jeseníků, Králického Sněţníku a Orlických hor (Jeseník, Šumperk, Rychnov nad Kněţnou, Ţamberk a Dobruška). V těchto správních obvodech se nachází také nadprůměrné mnoţství HUZ ve

76

střediscích letní a zimní rekreace75. Aţ za těmito správními obvody se nachází populačně větší pohraniční správní oblasti jako Liberec, Náchod či Ostrava. Více neţ 30 hromadných ubytovacích zařízení vykazuje ještě správní obvod Frýdek-Místek, kde se projevuje turistický potenciál Beskyd. Nejniţší mnoţství hromadných ubytovacích zařízení vykazují správní obvody ORP leţící v Moravskoslezském kraji – Kravaře, Český Těšín, Bohumín, Hlučín a Karviná (Příl. 10). Tyto regiony jsou z turistického hlediska jen minimálně zajímavé a vyskytuje se v nich méně neţ 10 hromadných ubytovacích zařízení, která slouţí povětšinou pro návštěvníky daného města, která ačkoli jsou populačně poměrně velká (Bohumín, Karviná, Havířov), tak se v nich zpravidla nachází malé mnoţství ubytovacích kapacit (viz Obr. 18, Příl. 10). V rámci česko-polského pohraničí se nachází největší počet hromadných ubytovacích zařízení ve správním obvodu Český Krumlov (249 HUZ). S více neţ dvojnásobně niţším počtem následuje Znojmo (100), Jindřichův Hradec (87) a Třeboň (86). Ostatní správní obvody jiţ vykazují o poznání niţší hodnoty tohoto ukazatele. Více neţ 30 HUZ se nachází ještě v SO ORP Břeclav a Mikulov. Nejméně turisticky atraktivními lokalitami, co se ubytovacích kapacit týče, jsou Moravské Budějovice a Moravský Krumlov (Příl. 10). Na úrovni obcí dominují pohraniční střediska letní rekreace v Jihočeském kraji. 80 hromadných ubytovacích zařízení se nachází v Českém Krumlově, který tak potvrzuje svůj velký kulturně-historický turistický význam. Následují Horní Planá (43 HUZ), Třeboň (31) a Lipno nad Vltavou (30). Mimo Jihočeský kraj jsou největší ubytovací kapacity v Lednici (25), Telči (17) a Znojmě (16). Návštěvnost v hromadných ubytovacích zařízeních76 (Obr. 18) nemusí vţdy odpovídat jejich počtu a mnoţství dostupných lůţek. Výjimky představují především správní obvody obcí s rozšířenou působností, kde se nachází velké město (v našem případě se jedná zejména o Liberec a Ostravu). V těchto správních obvodech se nenachází vysoké mnoţství hromadných ubytovacích zařízení ani turistických lůţek, nicméně jejich návštěvnost se vyrovná návštěvnosti turisticky atraktivnějších regionů, a to především z toho důvodu, ţe jsou tato zařízení hojně vyuţívaná celoročně, zatímco například ubytovací zařízení horských středisek jsou obsazena sezónně.

75

Jako příklad lze uvést Kořenov (60 HUZ), nacházející se na rozhraní Krkonoš a Jizerských hor, Deštné v Orlických horách (33 HUZ) nebo Staré Město (33 HUZ) leţící na hranici Králického Sněţníku, Rychlebských hor a Jeseníků. 76 Údaje o návštěvnosti v hromadných ubytovacích zařízeních vycházejí z pravidelného šetření organizovaného ČSÚ. Šetření je rozděleno na měsíční šetření, do kterého jsou zahrnuty vybrané jednotky, a čtvrtletní šetření obsahující zbylá hromadná ubytovací zařízení. Údaje o návštěvnosti jsou souhrnem zpracovaných dat za předloţené dotazníky a za statisticky dopočtená data ubytovacích zařízení, od kterých nebyl vyplněný dotazník získán.

77

Obr. 18. Návštěvnost v hromadných ubytovacích zařízeních v roce 2010 a obce s více neţ pěti hromadnými ubytovacími zařízeními v roce 2013 v česko-polském a česko-rakouském pohraničí Zdroj: Hromadná ubytovací zařízení České republiky, Veřejná databáze, ČSÚ

Nejnavštěvovanějšími SO ORP v pohraničí s Polskem jsou horské obvody Vrchlabí a Trutnov, kde se nachází největší mnoţství hromadných ubytovacích zařízení, která jsou hojně navštěvována jak v zimě, tak v létě. Za rok 2010 navštívilo tyto oblasti celkem téměř půl miliónů návštěvníků, kteří vyuţili sluţeb hromadných ubytovacích zařízení. Třetím nejnavštěvovanějším regionem je Ostrava (145 078 návštěvníků v roce 2010), která je tak navzdory nevelkému mnoţství 38 ubytovacích zařízení jako kulturní centrum oblasti a třetí největší město České republiky hojně navštěvována nejen turisty. Nejméně navštěvovanými regiony jsou i vzhledem k nízké turistické atraktivitě a s tím souvisejícímu nízkému mnoţství ubytovacích zařízení správní obvody ORP Český Těšín, Kravaře, Ţelezný Brod a především Hlučín, jehoţ ubytovací zařízení vyuţilo k pobytu v roce 2010 pouhých 729 návštěvníků (Příl. 10). V česko-rakouském pohraničí počet hostů v hromadných ubytovacích zařízeních prakticky odpovídá jejich počtu. Výjimku tvoří správní obvod Pohořelice, kde se nacházelo k roku 2010 jen 15 HUZ, nicméně jejich návštěvnost přesáhla 70 000 návštěvníku. Tento fakt je zapříčiněn existencí kempu u obce Pasohlávky na břehu vodní nádrţe Nové Mlýny, kde jsou kromě jiného také velké kapacity pro stany a karavany. Pouze správní obvody ORP Český Krumlov, Znojmo a Třeboň navštívilo v roce 2010 více návštěvníků neţ Pohořelice, přičemţ nejvíce návštěvníků vyuţilo ubytování v ORP Český

78

Krumlov (282 318). Nejméně turistů zavítalo do ORP Moravský Krumlov a Moravské Budějovice. Jejich počet byl nicméně stále vyšší neţ počty návštěvníků v nejméně navštěvovaných správních obvodech při hranici s Polskem.

3.5.3 Druhé bydlení – objekty individuální rekreace Podle Vystoupila (2006) představuje druhé bydlení (objekty individuální rekreace) specifický a velmi významný potenciál v ubytovací turistické infrastruktuře. Na našem území se jedná především o vyuţívání chat a chalup, jejichţ vysokým počtem a úrovní vybavenosti domácností zaujímá Česká republika v Evropě významné a specifické postavení. Masové rozšíření druhého bydlení je moţné pozorovat v poválečných letech a především od 70. a 80. let77. Druhé bydlení je moţné rozdělit na chataření a chalupaření78. Chataření převaţuje ve většině okresů České republiky, a to zejména v rekreačních oblastech v zázemí velkých měst, ale také v oblastech letní rekreace u vody a horských oblastech. V česko-rakouském pohraničí patří k typickým oblastem chalupaření zejména oblast kolem vodních nádrţí Lipno a Vranov. V česko-polském pohraničí je rozšířeno spíše chalupaření, a to především v horských oblastech Krkonoš, Jizerských hor, Orlických hor, Jeseníků a Beskyd. V těchto oblastech se chalupaření rozvíjelo od 50. let, kdy začala postupná transformace obytné a výrobní funkce v nedosídlených horských a podhorských krajinářsky a turisticky atraktivních oblastech na funkci obytně-rekreační (Vystoupil, 2006).

77

V roce 1935 existovalo na našem území 5 000 objektů individuální rekreace, v roce 1976 to bylo jiţ 156 000 objektů a při sčítání lidu v ČR v roce 1991 bylo zjištěno téměř 430 000 těchto objektů. 78 Chataření je formou druhého bydlení odehrávající se na chatě a v jejím blízkém okolí, spočívající především v odpočinkovém pobytu, který bývá doplněn volnočasovými aktivitami v okolní, většinou přírodně hodnotné krajině. Chalupaření je formou druhého bydlení odehrávající se na chalupě, tedy v objektu, který byl dříve vyuţívaný k trvalému bydlení na venkově. Chalupy jsou součástí lidských sídel, a proto jejich vyuţívání nezatěţuje krajinu a ţivotní prostředí tolik jako chataření.

79

4 PŘESHRANIČNÍ PROBLEMATIKA 4.1 Euroregiony jako forma přeshraniční spolupráce 4.1.1 Přeshraniční spolupráce Přeshraniční spolupráci je moţné charakterizovat jako souhrn všech administrativních, technických, ekonomických, sociálních a kulturních opatření, směřujících k upevnění a rozvíjení sousedských vztahů mezi oblastmi po obou stranách státní hranice. (Matoušek, 1995 In: Jeřábek, Dokoupil, Havlíček a kol., 2004). Základem přeshraniční spolupráce jsou integrované a strategicky zaměřené programy, v jejichţ rámci se pak realizují jednotlivé projekty (Havlíček, 2004). Podle Netolického (2007) pomáhá přeshraniční spolupráce zmírňovat nevýhody pohraničních regionů daného státu, překonávat jejich periferní polohu a zlepšovat ţivotní podmínky obyvatel. Řešení hraniční problematiky se po dlouhou dobu odehrávalo pouze v rámci jednotlivých států. Právní rámec přeshraniční spolupráce byl poloţen Evropskou rámcovou úmluvou o přeshraniční spolupráci (tzv. Madridská úmluva), ta byla schválena Radou Evropy v Madridu roku 1980. Přeshraniční spolupráce se v rámci regionální politiky dále prosadila zaloţením Pracovního společenství evropských hraničních regionů a přijetím Evropské charty hraničních a přeshraničních regionů v roce 198179 (Jeřábek, 2004). Smyslem mezistátní politiky je otevřít hranice, zabezpečit přeshraniční spolupráci a společně vyuţívat infrastrukturní zařízení.

4.1.2 Euroregiony Euroregion je funkční územní celek v příhraničních oblastech sousedních států v Evropě. Je to oblast přeshraniční spolupráce, která vznikla na základě vzájemné dohody příhraničních regionů dvou nebo více zemí. Euroregion funguje na základě vlastních stanov. Podporuje zájmy měst a obcí, sdruţení organizací i fyzických osob (Euroregiony v České republice, ČSÚ, 2007). První euroregiony vznikly v západní Evropě v 50. letech 20. století. Euroregiony vznikají na územích, která vykazují určitou kulturní, hospodářskou a mnohdy také historickou spojitost překračující státní hranici. Prostřednictvím přeshraničních projektů dochází k překonávání nevýhody periferního postavení, k udrţování dobrých sousedských vztahů a ke vzájemnému poznávání. Výhodou vzniklých euroregionů jsou lepší podmínky pro ţádání o finanční prostředky na společné projekty Evropskou unii. K hlavním cílům euroregionů patří společné aktivity za účelem rovnoměrného a vyváţeného rozvoje regionu a sbliţování jeho 79

V preambuli jsou zmíněny tři zásadní myšlenky přeshraniční spolupráce: 1. Hraniční regiony se stávají stavebními kameny a mosty při procesu evropského sjednocení, 2. Přeshraniční spolupráce pomáhá zmírňovat nevýhody hranic, překonávat okrajovou polohu a zlepšovat ţivotní podmínky obyvatel, 3. Subsidiarita a partnerství mezi úrovní evropskou, státní, regionální a místní jsou v přeshraniční spolupráci nepostradatelné (Jeřábek, 2004).

80

obyvatel a institucí v příhraničních oblastech, a to zejména v oblastech výměny zkušeností a informací týkajících se regionu, trhu práce, územního plánování a stavebnictví, řešení společných problémů v oblastech dopravy, telekomunikací, problémů ekologie a ţivotního prostředí, hospodářství, obchodu, průmyslu a spousty jiných aktivit, včetně rozvoje turistiky a cestovního ruchu (Euroregiony na česko-polské hranici, ČSÚ, Liberec, 2003)

4.1.3 Euroregiony v Česku Euroregiony začaly s přispěním velké podpory regionální politiky vznikat podél české hranice jiţ na počátku 90. let. První přeshraniční spolupráce se rozvíjela především na hranici s Německem a Rakouskem. První euroregion byl vytvořen v roce 1991 na česko-německo-polském trojmezí a byl posléze pojmenován po řece protékající tímto územím jako Euroregion Nisa. První styky s Rakouskem byly navázány vznikem Euroregionu Šumava v roce 1993. Spolupráce mezi postsocialistickými zeměmi (tedy mezi Českem a Polskem a Českem a Slovenskem) se začaly vyvíjet o něco později v roce 1996 zaloţením Euroregionu Glacensis. V současnosti v Česku funguje celkem 13 euroregionů, které se nachází při všech hraničních úsecích s našimi sousedy (Příl. 10). Přeshraniční spolupráce s Polskem funguje v šesti euroregionech, přičemţ dva z nich jsou spoluprácí mezi třemi zeměmi. V česko-rakouském příhraničí se nachází tři euroregiony a dva z nich jsou opět kooperací mezi třemi sousedními státy. Tab. 8. Euroregiony na česko-polské a česko-rakouské hranici v roce 2010 (v závorce je uvedena hodnota ukazatele za českou stranu euroregionu) Český název Rok Počet Rozloha Počet obyvatel Partnerské země euroregionu zaloţení obcí (km2) (tis.) Česko, Polsko, 307 12 436 1 606 Nisa 1991 Německo (135) (2 581) (438) 132 5 082 745 Glacensis Česko, Polsko 1996 (99) (1 717) (260) 117 7 621 878 Praděd Česko, Polsko 1997 (73) (1 864) (128) 77 2 739 810 Silesia Česko, Polsko 1998 (58) (1 286) (523) 55 1 690 649 Těšínské Slezsko Česko, Polsko 1998 (39) (723) (341) Česko, Polsko, 133 3 844 779 Beskydy 2000 Slovensko (55) (605) (116) Česko, Rakousko, Šumava 1993 (125) (3 678) (182) Německo 103 10 639 669 Silva Nortica Česko, Rakousko 2000 (39) (6 035) (445) Česko, Rakousko, 692 11 525 1 100 Pomoraví 1999 Slovensko (470) (4 610) (594) Zdroj: 20 let Euroregionu Neisse-Nisa-Nysa Ročenka 2011, ČSÚ Liberec

Většina euroregionů je zájmovým sdruţením právnických osob. Pouze euroregiony Labe a Pomoraví jsou výhradně sdruţením obcí. Euroregiony mají svoji vlastní 81

organizační strukturu. Její forma je ovlivněna především právním postavením jednotlivých národních částí, ale také rozsahem činností euroregionu či zvyklostmi specifickými na druhé straně hranice. Některé orgány v jednotlivých euroregionech liší spíše jen názvy, nicméně jejich zaměření je podobné (Branda, 2009). Součástí organizační struktury euroregionů je zpravidla valná hromada (prezidium), představenstvo (rada), sekretariát a odborné pracovní skupiny. Financování euroregionů je zajišťováno prostřednictvím příspěvků členů daného euroregionu, vkladů občanských sdruţení, spolků, podnikatelských subjektů a institucí, dále výnosy z publicistické, vydavatelské a jiné činnosti sdruţení, dobrovolných darů a podpor apod. Finanční prostředky na projekty jsou čerpány také z programů Evropské unie. Do roku 2003 plnil tuto funkci program CBC Phare, od roku 2004 jsou vyuţíván program INTERREG IIIA. Česko-polská spolupráce je financována také prostřednictvím Operačního programu přeshraniční spolupráce Česká republika-Polská republika 2007 – 2013. Obdobný program slouţil k financování euroregionů při hranici s Rakouskem. Tyto jednotlivé programy spadají pod strukturální fond Cíl 3 – Evropská územní spolupráce. Společným atributem projektů přeshraničního charakteru realizovaných na území nějakého euroregionu je vţdy jejich přeshraniční dopad či přímo účast přeshraničního partnera při přípravě a realizaci projektů. Následující charakteristiky jednotlivých euroregionů v česko-polském a českorakouském pohraničí, jejich cíle, aktivity či příklady projektů vychází zejména z oficiálních internetových stránek příslušných euroregionů (viz Elektronické zdroje).

Euroregiony v česko-polském příhraničí Euroregion Nisa se nachází na pomezí tří států – Česka, Německa a Polska. Byl zaloţen v německé Ţitavě (Zittau) v roce 1991 jako první euroregion na našich hranicích. Sídlo euroregionu je na české straně v Liberci. Rozloha i počet obyvatel euroregionu je v Česku nejmenší. Většina členských obcí na české straně leţí v Libereckém, menší počet potom v Ústeckém a Středočeském kraji. Na území vymezeného česko-polského pohraničí jsou součástí euroregionu téměř všechny obce ve správních obvodech obcí s rozšířenou působností Liberec, Frýdlant, Jablonec nad Nisou, Ţelezný Brod a Tanvald. Ve správních obvodech Semily a Jilemnice patří k euroregionu kromě center těchto obvodů pouze několik dalších obcí. K cílům euroregionu patří práce ve prospěch hospodářského, sociálního rozvoje a trvalého zlepšování podmínek a kvality ţivota obyvatel. Dále také rozvoj přeshraniční spolupráce, výměna informací, stanovení priorit rozvoje euroregionu, propagace euroregionu jako atraktivního integrovaného turistického a prázdninového regionu, podpora aktivit odpovídajících prioritám euroregionu při vyuţití evropských fondů a dotačního programů a další. V euroregionu je kaţdoročně schváleno velké mnoţství projektů. Jako příklady z roku 2013 je moţné uvést např. Rozvoj cestovního ruchu

82

Frýdlant – Ţitava, 20 let pozemkové péče v Trojmezí, Hrajeme volejbal přes hranice, Technické vzdělávání v Euroregionu Nisa – společný problém, různé způsoby řešení atd.

Obr. 19. Ukázka vymezení euroregionu – v tomto případě Euroregion Neisse-Nisa-Nysa k 31. 12. 2010 Převzato: 20 let Euroregionu Neisse-Nisa-Nysa Ročenka 2011, ČSÚ Liberec

Euroregion Glacensis byl zaloţen v roce 1996 v Hradci Králové jako první euroregion zaloţený čistě na spolupráci Česka a Polska. Na české straně je sídlo euroregionu v Rychnově nad Kněţnou, na polské straně potom v Kłodzku. Součástí tohoto euroregionu jsou obce ve čtyřech českých krajích (Královéhradecký, Pardubický, Olomoucký a Liberecký), které se mnohdy nachází ve značné vzdálenosti od státní hranice. Ze studovaného pohraničí jsou členy euroregionu obce po celé délce tohoto hraničního úseku ve výše zmíněných krajích, přičemţ nejvíce se jich nachází v kraji Královéhradeckém. Největší podíl obcí, které jsou součástí euroregionu je ve správních obvodech ORP Dobruška a Rychnov nad Kněţnou. Euroregion se orientuje na podporu rozvoje v oblastech územního plánování, spolupráce v oblasti hospodářství a obchodu, zachování a zlepšení ţivotního prostředí, výstavba a přizpůsobení infrastruktur přesahující státní hranice, spolupráce v oblasti školství a další. Současné projekty euroregionu se zaměřují kromě jiného na podporu turistického ruchu (cykloturistiky). Jako příklad takového projektu je moţné uvést Cyklobusy Orlických hor 2013. Tento projekt fungoval v roce 2013 uţ po jedenácté a v letošním rok bude 11 autobusových linek tří dopravců vyjíţdět do Orlických hor, oblasti Bukové hory a Králického Sněţníku opět. Vzhledem k neustále se rozvíjející spolupráci s polskými partnery bude v letošním roce od 25. 5. opět v provozu linka směřující také do polských Bystřických hor. Dalším projektem, který má za cíl rozvíjet cestovní ruch, je projekt Za přírodními krásami Euroregionu Glacensis, který je zaměřen na přiblíţení

83

území polské části euroregionu české veřejnosti (a naopak) prostřednictvím vydaných produktů cestovního ruchu. Účelem projektu Místa plná rozhledů v euroregion Glacensis je propagace rozhleden v česko-polském příhraničí. Euroregion Praděd vznikl na česko-polském pomezí v roce 1997. Na české straně je jeho rozloha menší a zasahuje do dvou krajů (Olomoucký a Moravskoslezský) a pouze do dvou správních obvodů ORP vymezeného pohraničí (Jeseník a Krnov). Sídla euroregionu jsou ve Vrbně pod Pradědem a Prudniku. Jak jiţ název euroregionu napovídá, jeho značná část se na naší straně nachází v obcích leţících v pohoří Hrubý Jeseník. K cílům euroregionu patří mimo jiné rozvoj venkova a cestovního ruchu, rozvoj dopravní infrastruktury a obsluţnosti, podpora podnikání a místní ekonomiky, rozvoj lidských zdrojů, zachování a zlepšování ţivotního prostředí či podpora kultury. Fond mikroprojektů realizovaný na území více euroregionů v česko-polském příhraničí byl nástroj, zaměřený na malé projekty. Celkovým cílem tohoto opatření bylo rozvíjet a podporovat přímou přeshraniční spolupráci v regionech mezi komunitami na obou stranách hranice se zaměřením na společné zlepšování kulturní, vzdělávací, sociální a ekonomické oblasti. Jako příklad projektů podpořených z tohoto fondu jsou: Oslavy bez hranic – 800 let města Bruntál, Česko-polský běh Krnov – Pietrowice 2012, Ramzovské česko-polské hudby, tanec a poezie ve Vidnavě, Hasiči-sport-příroda – moravsko-opolské přátelství 2012. Euroregion Silesia zasahuje na naší straně pouze do Moravskoslezského kraje na území čtyř správních obvodů studovaného pohraničí s Polskem, a to do Krnova, Opavy, Kravaří a Hlučína. Byl zaloţen v roce 1998 v Opavě, kde je v současnosti také jeho sídlo na české straně hranice. Polská část Euroregionu Silesia je vedoucím partnerem projektu Euroregio PL-CZ realizovaného v letech 2012 – 2014, jehoţ cílem je prohloubení vzájemné spolupráce a získání nových zkušeností v euroregionech v česko-polském příhraničí. Partnery projektu jsou všechny česko-polské euroregiony. Jako další projekty z minulosti z území euroregionu je moţné uvést projekt Modernizace komunikačního systému ve směru hraničních přechodů Pietraszyn – Sudice a Chalupki – Bohumín, Mapa Euroregionu Silesia, „Příroda bez hranic“ – zapojení českých a polských dětí do studia příhraniční krajiny s cílem navrhnout biokoridory nerespektující státní hranice či „Ruku v ruce“ – projekt spolupráce hotelových škol. Euroregion Těšínské Slezsko byl zaloţen rovněţ roku 1998, centrem euroregionu české části je Český Těšín. Na české straně jsou součástí euroregionu obce ve správních obvodech vymezeného pohraničí Bohumín, Orlová, Karviná, Havířov, Český Těšín, Třinec a Jablunkov. Úkolů a cílů má euroregion celou řadu, nicméně intenzivního řešení se dočkaly především body týkající se rozvoje dopravní a technické infrastruktury, oblast turistiky a cestovního ruchu, oblast kultury je v přeshraniční spolupráci rozvinuta nejrozsáhleji,

84

ovšem zapojení Euroregionu Těšínské Slezsko je zde minimální, poněvadţ jeho hlavním úkolem je tvorba a realizace projektů, které čerpají finanční prostředky z fondů Evropské unie. Jako příklad lze uvést projekty v rámci Fondu mikroprojektů – Interturism (společná česko-polská strategie rozvoje turismu v Moravskoslezských a Slezských Beskydách), Infobusiness - sběr, zpracování a šíření ekonomických a hospodářských informací v euroregionu, Image Prospect (prezentační materiál euroregionu). Posledním euroregionem v příhraničí Česka a Polska je Euroregion Beskydy, který je zaloţen podobně jako euroregion Nisa na spolupráci tří států (Česka, Polska a Slovenska). Obce euroregionu spojuje společné pohoří Beskydy a na české straně je sídlem euroregionu Frýdek-Místek. Euroregion vznikl v roce 2000 jako vůbec první euroregion spojující hranice tří postsocialistických zemí. Ve vymezeném pohraničí zasahuje pouze do správního obvodu Frýdek-Místek a Havířov. Také v Euroregionu Beskydy je pozornost věnována klasickým cílům, jako je rozvoj regionu, řešení dopravních a ekologických problémů, rozvoj turistiky a cestovního ruchu, péče o bezpečnost obyvatel a další. Euroregion leţí v turisticky vyhledávané horské lokalit, a proto je velká pozornost věnována projektům podpory rozvoje cestovního ruchu. K nim patří např. propagační projekt Společně poznáváme Euroregion Beskydy a jeho sídelní města. Dále byl zaloţen internetový portál nesoucí jméno Cykloturistický informační systém Euroregionu CISE, který slouţí k plánování cyklovyjíţděk okolím Beskyd. Byly vydány také tištěné cyklomapy s vyznačenými cyklostezkami a doprovodnými informacemi. Dalším projektem zaměřeným na cestovní ruch byl projekt Cezhraničný turizmus v Euroregióně Beskydy. Cílem projektu bylo vytvoření, vydávání a distribuce periodického propagačního magazínu Vítejte v Euroregionu Beskydy a knihy Frýdek-Místek srdce Regionu Beskydy.

Euroregiony v česko-rakouském příhraničí Euroregion Šumava leţí na trojmezí Česka, Rakouska a Německa. Většina přidruţených obcí na české straně se nachází spíše v pohraničí s Německem, nicméně několik obcí ve správních obvodech ORP Český Krumlov a Kaplice spadá do vymezeného česko-rakouského hraničního úseku. Euroregion byl zaloţen v roce 1993 v Českém Krumlově. Hlavními činnostmi Euroregionu Šumava je zkvalitnění a koordinace přeshraniční spolupráce, reprezentace regionu, výměna informací a správa Dispozičního fondu Programu přeshraniční spolupráce Cíl 3 Česká republika – Svobodný stát Bavorsko v regionu Šumava a účast na tvorbě strategií rozvoje a programů EU. K prioritám a aktivitám Euroregionu Šumava patří malé investiční projekty – značení a vybavení turistických stezek, informační značení měst a obcí, malé projekty v oblasti ţivotního prostředí, obnova a výstavba malých památníků, plánovací a rozvojové studie, a také neinvestiční projekty (people-to-people) – např. plánovací a rozvojové studie, hospodářský

85

rozvoj, cestovní ruch, ţivotní prostředí atd. Ke konkrétním projektům patří např. Naučná stezka Švihov a okolí – ta je věnována historickým a přírodním zajímavostem ve Švihově a jeho nejbliţším okolí. Šumavské řemeslné trhy jsou vimperským projektem ukázky řemeslného trţiště s příklady pro region charakteristických řemesel. Projekt na podporu přeshraniční spolupráce v oblasti kultury, vzdělávání a sportu nese název Přeshraniční spolupráce gymnázií Český Krumlov a Straubing. Euroregion Silva Nortica byl zaloţen v roce 2000. Je jediným euroregionem zaloţeným čistě na spolupráci mezi Českem a Rakouskem. Ve vymezeném českém pohraničí do něj patří obce Jihočeského kraje ve správních obvodech Trhové Sviny, Třeboň, Jindřichův Hradec a Dačice. K hlavním cílům Euroregionu Silva Nortica patří trvale udrţitelný rozvoj pohraničí – především rozvoj infrastruktury, podpora zemědělství a údrţby krajiny, ochrana ţivotního prostředí, rozvoj cestovního ruchu a kvalita ţivota společnosti. Cílem nebo spíš vizí je rozvinutý euroregion, dobré sousedství, spokojení občané, všestranná spolupráce, odstranění hranic a rozdílů mezi regiony. K velkým projektům euroregionu je moţné zařadit Zaloţení hospodářské platformy ERSN. Výstupem tohoto projektu je broţura, DVD či nástěnné mapy. Dále projekty Meziregionální mobilita – mobilita bez hranic, Evropský region Dunaj-Vltava nebo QUALIST – Zlepšení ţivota v malých městech (tento projekt je společným projektem s některými obcemi v německé spolkové zemi Sasko). V euroregionu také funguje Fond malých projektů, jehoţ cílem je podporovat přímou přeshraniční spolupráci v regionech v rámci finančně menších projektů. Těchto projektů je celá řada, jak příklad lze uvést projekty Na kole se sousedy, Silva Nortica Run nebo Společně pomáhat, společně, chránit. Členské obce Euroregionu Pomoraví, který byl zaloţen v roce 1999 jako 10. euroregion na českém území, se ve vymezeném pohraničí nachází především ve správním obvodu obce s rozšířenou působností Břeclav. Menší měrou potom i v dalších pohraničních obvodech. Euroregion je na naší straně tvořen pouze obcemi Jihomoravského kraje. Euroregion je zaloţen na spolupráci třech států a je oproti jiným euroregionům, které jsou sdruţeními právnických osob, sdruţením měst a obcí. K cílům euroregionu patří kulturně-společenské, ekonomické a ekologické aktivity, koordinace vyuţívání stávajících moţností venkovské turistiky a vytvoření podmínek pro její další rozvoj, snaha eliminovat administrativní a legislativní překáţky a rozdíly v přeshraniční spolupráci. Euroregionu chybí obecná vize, společná strategie, která by vedla k postupnému a dlouhodobému naplňování jednotlivých cílů. Euroregion se angaţuje ve všech moţných odvětvích (doprava, sport, kultura, ţivotní prostředí apod.). Ke konkrétním projektům euroregionu patří např. projekt Technické památky v Euroregionu Pomoraví. Tento projekt byl realizován v letech 2011 a 2012 prostřednictvím Fondu malých projektů, kdy byly představeny ve čtyřech městech Jihomoravského kraje a čtyřech městech v Dolních Rakousech technické památky pomocí výstav. Dalším projektem je

86

EUROREGION city.net, jehoţ cílem je vytvoření funkční přeshraniční sítě měst spolupracujících v oblastech trvale udrţitelného rozvoje.

4.2 Negativní přeshraniční vlivy a problémy 4.2.1 Přeshraniční vliv Vzhledem ke geografické poloze je vliv sousedních států na ţivot obyvatel naší republiky značný. Česko sousedí jednak s bývalými socialistickými státy, které prodělaly v posledních desítkách let podobný vývoj (Polsko, Slovensko), jednak se státy, které je moţné řadit k vyspělým zemím západní Evropy (Německo, Rakousko). Na určitých hraničních úsecích je tak moţné pozorovat rozdílné přeshraniční vlivy a působení cizího státu. Přeshraniční vlivy vzrostly především po období politických změn na počátku 90. let, kdy se začaly obnovovat či vznikat nové přeshraniční vztahy a vazby. V současnosti, kdy uţ jsou hranice na základě Schengenské dohody zcela otevřené, se moţnosti těchto vazeb ještě prohlubují a vzájemné působení sousedních států nabývá na intenzitě. Vzhledem ke změně role státní hranice v rámci procesu evropské integrace dochází ke stále silnějšímu prolínání sousedních kultur a rozvoji přeshraniční spolupráce (Zich ed., 2008). Přeshraniční vlivy a spolupráce jsou rozdílné v závislosti na historickém vývoji vztahů mezi jednotlivými sousedními zeměmi a iniciátorech této spolupráce. Bariérou pro navazování vztahů mohou být jazykové, kulturní, historické či socioekonomické rozdíly. Nicméně právě rozdílné ekonomické a kulturní prostředí sousedních států můţe v sobě skýtat různé moţnosti řešení místních aktuálních sociálních, ekologických a dalších problémů, umoţňuje přístup k vytváření společných projektů a přístup k prostředkům fondů Evropské unie.

4.2.2 Negativní jevy Přeshraniční vlivy sousedního státu s sebou přináší negativní jevy projevující se v našem pohraničí. V rámci výzkumného projektu „Přeshraniční vlivy působící na místní společenství českého pohraničí“80 byly zpracovány jednak rozhovory s místními experty v prostotu pohraničí v roce 2005, jednak dotazníkové šetření s obyvateli v tomto prostoru v roce 2006 mimo jiné na téma negativních jevů v pohraničním prostoru (Matoušek, 2008). Lidé ţijící v různých pohraničních úsecích sami vymezovali negativní jevy ve svém okolí. Některým z nich připisovali větší vliv ze zahraničí, jiné byly naopak hodnoceny spíše jako místní problémy s menším přeshraničním vlivem. Nejvíce vnímaným 80

Tento projekt byl součástí programu „Moderní společnost a její proměny“ MPSV ČR. Hlavním cílem výzkumu bylo zjistit jak nové podmínky ţivota a přeshraniční spolupráce v rámci EU působí na chování, myšlení a postoje obyvatel v českém pohraničí (Zich ed., 2006)

87

negativním jevem byla pro obyvatele pohraničí nezaměstnanost (špatné pracovní podmínky, nízké platy) – ta ale není podmíněna příhraničním vlivem, a proto o ní v této kapitole řeč nebude (více viz Vývoj nezaměstnanosti). Dalšími problémy, které mají menší či větší zahraniční vliv je kriminalita, prostituce, doprava a ekologické problémy (nedostačující dopravní síť, přetíţené silniční tahy, dovoz odpadů na naše území ze zahraničí), problematika jiných etnik (Vietmanci v pohraničí s nimi spojená kriminalita) a také pašování drog či alkohol ze zahraničí. K negativním souvislostem přeshraničních vztahů patří i přetrvávající rozdíly v ţivotní úrovni obyvatel a někde i další prohlubování nerovností v ekonomické oblasti nebo vznik a fungování různých nelegálních aktivit přesahujících aţ do roviny kriminálních vazeb a činností.

Prostituce Prostituce je negativním jevem vyskytujícím se v pohraničí, který je velkou měrou způsoben vlivem ze zahraničí. Velké rozšíření prostituce v pohraničních oblastech souvisí s charakterem tohoto prostoru. Podle Matouška (2008) jsou důvodem nízké ceny nemovitostí v těchto oblastech, jistota průjezdu hraničních přechodů potenciálními zákazníky a anonymita jak zákazníků, tak poskytovatelů sluţeb. Poskytování sexuálních sluţeb za úplatu je nejvíce rozšířeno při hranici s německy mluvícími zeměmi. Pro tato pohraničí je charakteristická výše zmíněná anonymita, dostupnost objektů a malý počet hraničních přechodů s vysokým provozem. Důleţitým faktorem je také silný ekonomický potenciál obyvatel těchto sousedních zemí. Největší boom prostituce byl zaznamenán v průběhu 90. let. V některých pohraničních obcích byly i desítky nevěstinců. V posledních letech ovšem těchto míst rapidně ubývá, a to především vlivem ekonomické krize, kdy se významně sniţuje počet Němců či Rakušanů, tedy zásadní většiny všech zákazníků, směřujících za tímto druhem zábavy do českého pohraničí. V hraničním úseku s Polskem či Slovenskem není negativní jev prostituce tak rozšířený (rozhlas.cz, idnes.cz). V česko-rakouském pohraničí je problematika prostituce v oblasti hraničních přechodů stálým jevem v obou krajích sousedících s Rakouskem. V Jihomoravském kraji je prostituce značně rozšířena na Znojemsku. Podle neziskové organizace R-R bylo v roce 2012 na území Jihomoravského kraje kolem šedesáti nočních klubů. Kromě Brna se pouliční prostituce vyskytuje právě na Znojemsku, ovšem nikoli přímo ve Znojmě, kde to zakazuje vyhláška. Vznikají i velké organizované nonstop priváty. Typickým lokalitou v této oblasti, kde se projíţdějící setkávají s prostitutkami na silnici je okolí hraničního přechodu Hatě. Přestoţe prostituce bývá obvykle spojovaná s kriminalitou, Znojemsko je podle policie poměrně klidné (znojemsky.denik.cz). Značné problémy s prostitucí jsou také v jihočeském pohraničí s Rakouskem např. při hraničním přechodu Dolní Dvořiště. V této obci se tak začátkem roku 2014 rozhodli spolupracovat s bezpečností agenturou, která má nahradit minimální pomoc ze strany policie. Agentura bude dohlíţet na dodrţování obecních vyhlášek v katastru obce (5plus2.cz). 88

Kriminalita Přeshraniční vliv můţe mít bezpochyby také kriminalita. Nejniţší výskyt kriminality, tedy chování, které je v rozporu se zákonem, je vnímán podle průzkumu obyvateli rakouského pohraničí. Rozmístění tohoto negativního jevu v prostoru pohraničí je jiné, neţ tomu bylo u prostituce. Nejproblémovějším hraničním úsekem je úsek českopolský a česko-slovenský. Po vstupu Česka do schengenského prostoru stoupá kriminalita v těchto pohraničích a s ní také obava a nejistota obyvatel ohledně vlastní bezpečnosti v souvislosti s reorganizací celní správy a policie. Dochází k častému vloupání do domů a bytů, ke krádeţím aut, ale také k distribuci drog. Nejvíce problémovými lokalitami ve studovaných hraničních úsecích jsou podle mapy kriminality81 (mapakriminality.cz), co se vloupání a krádeţí týče v průběhu roku 2013, oblasti Ostravska a Libereckého kraje. Problémovými místy těchto negativních jevů jsou kromě krajských měst a jejich okolí také například Frýdlantský výběţek či oblast Krkonoš. V česko-rakouském pohraničí se jako nejrizikovější oblast jeví podle Mapy kriminality východní část tohoto úseku (Mikulovsko a Břeclavsko).

Obr. 20. Ukázka Mapy kriminality – počet trestných činů (v tomto případě: vloupání do obydlí, vloupání do chat a chalup, krádeţe automobilů, krádeţe věcí z automobilů, krádeţe jízdních kol) a index kriminality za jednotlivá obvodní oddělení policie ČR v oblasti Ostravska a okolí Zdroj: mapakriminality.cz

Ostatní negativní jevy K ostatním negativním jevům je moţné řadit kriminalitu jiných etnických skupin. Ty jsou zpravidla jiţ delší dobu součástí naší společnosti, stále však zůstávají mimo kolektivní identitu (Matoušek, 2006). V případě vietnamského etnika je myšlena 81

Projekt Mapakriminality.cz je projektem organizace Otevřená společnost, o. p. s., který na mapovém podkladu vizualizuje kriminalitu v ČR na základě pravidělně zveřejněných dat Policie ČR. Tento projekt byl spuštěn v roce 2012. Pomocí indexu kriminality (přepočet zjištěných trestných činů na 10 tisíc obyvatel) můţe uţivatel jednoduše porovnávat jednotlivá území.

89

přítomnost různých trţnic, obchodů a stánků v pohraničním prostoru. Tento problém je vnímán především z hlediska zániku místních maloobchodů. Vietnamské trţnice jsou také místem, kde se obchoduje s drogami a alkoholem, který je nejen na těchto místech prodáván po předešlém ilegálním dovozu ze zahraničí, který vzrostl po vstupu Česka do Schengenu. V pohraničí stojí také desítky nelegálních heren (v česko-rakouském pohraničí je moţné jmenovat např. Hatě či Mikulov). Zainteresovaní jsou v nich často právě Vietnamci. Chybí jim povolení, neplatí daně, porušují hygienické normy, ignorují na místní vyhlášky i na policii. Navíc se v některých pod rukou prodává marihuana nebo pervitin (parlamentnilisty.cz). Nadměrná doprava v určitých pohraničních úsecích je problémem způsobeným jak ze zahraničí, tak z našeho území. Přetěţované silnice především kamionovou dopravou jsou negativním jevem hned na několika frekventovaných silničních tazích ve vymezených hraničních úsecích česko-polského a česko-rakouského pohraničí (viz kapitola Doprava). Jako příklad je moţné uvést východočeský Náchod. Toto město leţí v těsné blízkosti hraničního přechodu s Polskem, který je velmi frekventovaný. Značný podíl projíţdějících vozidel tvoří kamiony, které musejí v obou směrech projet skrz město, které stále nedisponuje městským obchvatem. Obyvatelé města se tak dostávají do přímého kontaktu s nadměrnou dopravou velkého počtu nejen kamionů, ale také osobních vozidel, které způsobují na hlavním tahu vedoucím napříč celým městem místy několikahodinové dlouhé zácpy, nadměrný hluk a znečištění ovzduší.

90

ZÁVĚR Pohraniční oblasti jsou bezpochyby místy, které si zaslouţí bliţší pozornost, nejen ze strany geografů. Socioekonomické či demografické analýzy pohraničních úseků jsou důleţité pro regionální rozvoj těchto oblastí či přeshraniční spolupráci. První kapitola nesoucí název Metodický a teoretický úvod do problematiky měla nabídnout, jak uţ její název napovídá, počáteční náhled do zvoleného tématu diplomové práce. Ačkoli byly v této kapitole řešeny teoretické otázky – problematika hranice a vymezování pohraničí – jiţ tato úvodní část se v určité míře pokusila zjištěnou teorii přiblíţit na konkrétních případech ve studovaných pohraničích. Také teritoriální vývoj českého státu se zaměřil především na změny hranice v nynějším česko-polském a českorakouském pohraničí. Fyzicko-geografický charakter obou hraničních pásů je značně rozdílný – hranici s Polskem tvoří z velké části pohoří a podhůří hor, v česko-rakouském pohraničí se nachází pohoří pouze v nejzápadnější části tohoto hraničního úseku, jinak je úsek tvořen niţšími formami reliéfu. Ţivotní prostředí je moţné hodnotit lépe v česko-rakouském pohraničí, a to především díky malému zatíţení ovzduší emisemi této oblasti. Česko-polský úsek naproti tomu zaujímá vzhledem ke špatnému postavení Ostravska, co se ţivotního prostředí týče, horší pozici. Za stěţejní cíl diplomové práce byla povaţována socioekonomická komparace vymezeného česko-polského a česko-rakouského pohraničí. Byly provedeny analýzy v pěti hlavních socioekonomických a demografických oblastech – obyvatelstvo a osídlení, zemědělství, průmysl, doprava a cestovní ruch – které měly poukázat na předpokládaný rozdílný vývoj a současný stav hraničních úseku a jejich správních obvodů obcí s rozšířenou působností ve výše uvedených okruzích. Počtem obyvatel i hustotou zalidnění česko-polský úsek jednoznačně dominuje, a to především díky velkému počtu obyvatel v pohraničních oblastech Moravskoslezského kraje. Vývoj počtu obyvatel zaznamenal v letech 2002 – 2012 také rozdílné tendence. Počet obyvatel se v česko-polském pohraničním úseku sníţil, a to především kvůli ztrátě obyvatel migrací v populačně silném regionu Ostravska, naopak v česko-rakouském pohraničí počet obyvatel stoupl, i kdyţ velmi nepatrně. Průměrná míra nezaměstnanosti je v obou vymezených hraničních úsecích podobná, nicméně se zde vyskytují rozdíly na regionální úrovni. V česko-polském pohraničí je horší situace na Ostravsku (především SO ORP Orlová, Havířov a Karviná) dále v obvodech Jeseník a Krnov a ve Frýdlantském výběţku. Míra nezaměstnanosti v česko-rakouském úseku je obecně vyšší v obvodech Jihomoravského kraje a Kraje Vysočina, naproti tomu v obvodech kraje Jihočeského je situace o poznání lepší. Komparace ukazatelů zaměřujících se analýzu zemědělství a průmyslu jednoznačně ukázala předpokládaný stav průmyslové dominance česko-polského pohraničí a

91

zemědělský charakter pohraničí s Rakouskem. V česko-rakouském pohraničí je větší podíl zemědělské půdy a větší podíl zaměstnaných v primárním sektoru, naproti tomu se zde prakticky nenachází ţádné větší průmyslové podniky. Těch je naopak v česko-polském pohraničí velké mnoţství a jejich největší koncentrace je v oblasti Ostravska. Silniční a ţelezniční infrastrukturu je moţné v obou pohraničích hodnotit jako dobrou, přesto se vyskytují místa, kde nejsou silnice či ţeleznice tak dobře dostupné. Dopravní dostupnost z jednotlivých oblastí vymezených úseků do krajského města vyjádřena časovou vzdáleností vykazuje značné regionální rozdíly. Nejlépe dostupnými místy jsou pochopitelně okolí krajských měst, které se nacházejí přímo ve hraničním úseku s Polskem. V tomto pohraniční jsou ovšem místa, odkud je špatná dostupnost do krajského města – jsou to především oblasti Broumovského, Javornického a Osoblaţského výběţku a dále také oblast pohoří Králický Sněţník, které spadá do kraje Pardubického, nicméně je odsud rychlejší dopravní spojení s jinými krajskými městy. V česko-rakouském pohraničí je poměrně dobrá dostupnost do krajských měst v západní a východní části tohoto úseku. Nejhorší je naopak ve střední části pohraničí na Dačicku či Znojemsku, odkud trvá dojet do příslušných krajských měst místy více neţ hodinu a půl. Cestovní ruch je rozvinutý v obou hraničních pásech ve velké míře. Oba úseky mají velký turistický potenciál jednak díky fyzicko-geografickým podmínkám, jednak kvůli velkému mnoţství kulturních památek. Větší počet významnějších kulturních památek (např. UNESCO) se nicméně nachází v pohraničí s Rakouskem. Přeshraniční spolupráce se v Česku začala rozvíjet po roce 1990, od té doby vzniklo na našem území celkem 13 euroregionů. Na česko-polské hranici jich funguje šest, spolupráce s Rakouskem je zaloţena na systému tří euroregionů. V obou pohraničních úsecích se projevují různé negativní jevy v důsledku příhraničního vlivu. K největším problémům je moţné zařadit prostituci, kriminalitu či dopravní zátěţ. Komparativní analýza česko-polského a česko-rakouského pohraniční ukázala, ţe oba hraniční úseky bezpochyby disponují jistými nevýhodami, vyskytují se v nich negativní jevy či horší hodnoty zjištěných ukazatelů. Důleţité je tak především zlepšovat současnou situaci např. prostřednictvím regionální politiky a regionálního rozvoje či přeshraniční spolupráce.

92

LITERATURA A INTERNETOVÉ ZDROJE Knihy a tištěné časopisy DEMEK, J., MACKOVČIN P. Zeměpisný lexikon ČR. Vyd. II. Brno: AOPK ČR, 2006, 580 s. ISBN 8086064999. DOKOUPIL, J. 2004, In: JEŘÁBEK, M., DOKOUPIL, J., HAVLÍČEK, T. a kol. České pohraničí: bariéra nebo prostor zprostředkování?. Vyd. 1. Praha: Academia, 2004, 296 s. ISBN 8020010513. DVORSKÝ, V. Hranice československé republiky. Praha: Státovědecká společnost, 1920, 8 s. DVORSKÝ, V. Základy politické geografie a Československý stát. Praha, 1923. Euroregiony v České republice. Praha: Český statistický úřad, 2007, 54 s. ISBN 978-80250-1288-8. Euroregiony na česko-polské hranici. Liberec: Český statistický úřad, Krajská reprezentace Liberec, 2003, 52 s., [67] s. obr. příl. ISBN 80-250-0647-6. HALÁS, M. Cezhraničné väzby, cezhraničná spolupráca: na príklade slovensko-českého pohraničia s dôrazom na jeho slovenskú časť. 1. vyd. Bratislava: Univerzita Komenského, 2005, 152 s. ISBN 8022320544. HAVLÍČEK, T. 2004, In: JEŘÁBEK, M., DOKOUPIL, J., HAVLÍČEK, T. a kol. České pohraničí: bariéra nebo prostor zprostředkování?. Vyd. 1. Praha: Academia, 2004, 296 s. ISBN 8020010513. HAVRLANT, M. 1999, In: JEŘÁBEK, Milan. Geografická analýza pohraničí České republiky. Praha: Sociologický ústav Akademie věd České republiky, 1999, 180 s. ISBN 8085950766. HEFFNER, K. 1998. In: JEŘÁBEK, M., DOKOUPIL, J., HAVLÍČEK, T. a kol. České pohraničí: bariéra nebo prostor zprostředkování?. Vyd. 1. Praha: Academia, 2004, 296 s. ISBN 8020010513. HEIGL, F. 1984, In: JEŘÁBEK, M., DOKOUPIL, J., HAVLÍČEK, T. a kol. České pohraničí: bariéra nebo prostor zprostředkování?. Vyd. 1. Praha: Academia, 2004, 296 s. ISBN 8020010513. HORNA, R. Hranice republiky Československé ve světle historie. Bratislava: Academie, 1924, 38 s., 1 l. HLEDÍKOVÁ, Z., JANÁK, J., DOBEŠ, J. Dějiny správy v českých zemích: od počátků státu po současnost. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005, 568 s. ISBN 8071067091.

93

HOYLE, KNOWLES, 2001, In: HUDEČEK, T. Dostupnost v Česku v období 1991-2001: vztah k dojíţďce do zaměstnání a do škol. Vyd. 1. Praha: Česká geografická společnost, 2010, 141 s. ISBN 9788090452145. HUDEČEK, T. Dostupnost v Česku v období 1991-2001: vztah k dojíţďce do zaměstnání a do škol. Vyd. 1. Praha: Česká geografická společnost, 2010, 141 s. ISBN 9788090452145. CHROMÝ, P. 2004, In: JEŘÁBEK, M., DOKOUPIL, J., HAVLÍČEK, T. a kol. České pohraničí: bariéra nebo prostor zprostředkování?. Vyd. 1. Praha: Academia, 2004, 296 s. ISBN 8020010513. JELEČEK, L., BOHÁČ, Z. 1989, In: JEŘÁBEK, M., DOKOUPIL, J., HAVLÍČEK, T. České pohraničí: bariéra nebo prostor zprostředkování?. Vyd. 1. Praha: Academia, 2004, 296 s. ISBN 8020010513. JEŘÁBEK, M. Reflexe regionálního rozvoje pohraničí České republiky. Praha: Sociologický ústav Akademie věd České republiky, 2001, 107 s., ISBN 8085950855. JEŘÁBEK, M. 2004. In: JEŘÁBEK, M., DOKOUPIL, J., HAVLÍČEK, T. a kol. České pohraničí: bariéra nebo prostor zprostředkování?. Vyd. 1. Praha: Academia, 2004, 296 s. ISBN 8020010513. JEŘÁBEK, M., DOKOUPIL, J., HAVLÍČEK, T. a kol. České pohraničí: bariéra nebo prostor zprostředkování?. Vyd. 1. Praha: Academia, 2004, 296 s. ISBN 8020010513. JEŘÁBEK, M. Geografická analýza pohraničí České republiky. Praha: Sociologický ústav Akademie věd České republiky, 1999, 180 s. ISBN 8085950766. JETMAR, M. Cestovní ruch v příhraničních oblastech. Vyd. 1. Praha: Vysoká škola hotelová v Praze 8, 2007, 122 s. ISBN 978-80-86578-65-1. KOLIBOVÁ, H. Sociální realita česko-polského příhraničí po vstupu do Evropské unie. 1. vyd. Opava: Slezská univerzita, 2010, 175, 168 s. ISBN 978-80-7248-612-0. KORČÁK, J. Geopolitické základy Československa. Praha, 1938. MAIER, J. 1990, In: JEŘÁBEK, M., DOKOUPIL, J., HAVLÍČEK, T. a kol. České pohraničí: bariéra nebo prostor zprostředkování?. Vyd. 1. Praha: Academia, 2004, 296 s. ISBN 8020010513. MARTINEZ. 1994, In: JEŘÁBEK, M., DOKOUPIL, J., HAVLÍČEK, T. a kol. České pohraničí: bariéra nebo prostor zprostředkování?. Vyd. 1. Praha: Academia, 2004, 296 s. ISBN 8020010513. MATOUŠEK, P. 2008, In: ZICH, F. ed. Přeshraniční vlivy působící v českém pohraničí. Vyd. 1. Ústí nad Labem: Univerzita J.E. Purkyně v Ústí nad Labem, 2008, 189 s. ISBN 978-80-7414-092-1.

94

MATOUŠEK, V. 1995, In: JEŘÁBEK, M., DOKOUPIL, J., HAVLÍČEK, T. a kol. České pohraničí: bariéra nebo prostor zprostředkování?. Vyd. 1. Praha: Academia, 2004, 296 s. ISBN 8020010513. NETOLICKÝ, V. Euroregiony: úvod do problematiky. Vyd. 1. Praha: Vysoká škola finanční a správní, 2007, 75 s. ISBN 9788086754789. NOVOTNÁ, M. ed. Problémy periferních oblastí. Praha: Univerzita Karlova, 2005, 184 s. ISBN 8086561216. Obyvatelstvo a bydlení v okresech česko-polského pohraničí. Liberec: Český statistický úřad, Krajská reprezentace Liberec, 2005, 58 s. ISBN 80-250-1065-1. PETRUCIJOVÁ, J. ed. Hranice a pohraničí jako geopolitický, ekonomický, historický, sociokulturní a filosofický fenomén: sborník z konference s mezinárodní účastí konané ve dnech 4. a 5. května 1999 v Ostravě. Vyd. 1. Ostrava: Ostravská univerzita, 1999, 122 s. ISBN 80-7042-154-1. PLESKOT, I. 2008, In: ZICH, F. ed. Přeshraniční vlivy působící v českém pohraničí. Vyd. 1. Ústí nad Labem: Univerzita J.E. Purkyně v Ústí nad Labem, 2008, 189 s. ISBN 978-807414-092-1. RABUŠIC, L. Kde ty všechny děti jsou?: porodnost v sociologické perspektivě. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství, 2001, 265 s. ISBN 8086429016. SPURNÝ, M. Nejsou jako my: česká společnost a menšiny v pohraničí (1945-1960). Praha: Antikomplex, 2011, 373 s. ISBN 9788090442139. STRASSOLDO-GRAFENBERG. 1974, In: JEŘÁBEK, M., DOKOUPIL, J., HAVLÍČEK, T. a kol. České pohraničí: bariéra nebo prostor zprostředkování?. Vyd. 1. Praha: Academia, 2004, 296 s. ISBN 8020010513. ŠINDLER, P. Základy politické geografie. 1. vyd. Ostrava: Pedagogická fakulta, 1986, 184 s. TRÁVNÍČEK, D. Přehled územního vývoje našeho státu. 1. vyd. Brno: Univerzita J.E. Purkyně, 1984, 76 s. VAISHAR, A. Orlicko - region v pohraničí: výstup projektu Národního programu výzkumu II číslo 2D06001 : rozvojové zájmy pohraničních regionů (na příkladu Orlicka). Brno: Ústav geoniky AV ČR, 2009, 116 s. VAJDOVÁ, Z. Místní společenství Orlicka. 1. vyd. Praha: Sociologický ústav Akademie věd České republiky, 2009, 139 s. ISBN 978-80-7330-170-5. VYSTOUPIL, J. Atlas cestovního ruchu České republiky. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj, 2006, 157 s. ISBN 8023972561.

95

VYSTOUPIL, J., ŠAUER M. Geografie cestovního ruchu České republiky. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2011, 315 s. ISBN 9788073803407. Zich, F. ed. Přeshraniční vlivy v českém pohraničí: (přeshraniční spolupráce v pohraničí jako evropeizace zdola?). Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, 2007, 282 s. ISBN 9788070449318. Zich, F. ed. Přeshraniční vlivy působící na místní společenství pohraničí České republiky. Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, fakulta sociálně ekonomická, 2005, 206 s. ISBN 8070447214. Zich, F. ed. Přeshraniční vlivy působící na místní společenství pohraničí České republiky. Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, fakulta sociálně ekonomická, 2005, 143 s. ISBN 8070447222. ZICH, F. ed. Přeshraniční vlivy působící v českém pohraničí. Vyd. 1. Ústí nad Labem: Univerzita J.E. Purkyně v Ústí nad Labem, 2008, 189 s. ISBN 978-80-7414-092-1. Zich, F. ed. Regionální identita obyvatel v pohraničí: sborník z příspěvků z konference "Evropská, národní, či regionální identita?". 1. vyd. Praha: Sociologický ústav Akademie věd České republiky, 2003, 262 s. ISBN 8073300397.

Internetové zdroje 20 let Euroregionu Neisse-Nisa-Nysa Ročenka 2011. ČSÚ Liberec. Dostupný na WWW: 4-koridor.cz, IV. tranzitní ţelezniční koridor. Dostupné na WWW: 5plus2.cz: Zatočit s prostitucí má v Dolním Dvořišti bezpečnostní agentura. Dostupný na WWW: < http://jihocesky-kraj.5plus2.cz/bezpecnostni-agentura-dolni-dvoriste-dx1-/ceskykrumlov.aspx?c=A140403_131355_ppd-cesky-krumlov_p2ras> ČD České dráhy. 2014. Dostupné na WWW: < http://www.cd.cz/default.htm > Český rozhlas: Prostituce v českém pohraničí změnila tvář. dostupný na WWW: < http://www.rozhlas.cz/zpravy/politika/_zprava/922111> ČHMÚ, Český hydrometeorologický ústav, [online] Dostupný na WWW ČSÚ, Český statistický úřad,Regionální časové řady, Krajské správy ČSÚ. [online] Dostupný na WWW:

96

ČSÚ, Český statistický úřad: Česká republika od roku 1989 v číslech. [online] Dostupný na WWW: < http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/cr_od_roku_1989 > ČSÚ, Český statistický úřad: Regionální analýzy, ČSÚ. [online] Dostupný na WWW: ČSÚ Český statistický úřad: Doprava v regionálním pohledu, dostupný na WWW: ČSÚ, Český statistický úřad: SLDB, 2011 dostupný na WWW: < http://www.scitani.cz/ > ČSÚ Český statistický úřad: Hromadná ubytovací zařízení České republiky, Veřejná databáze, dostupný na WWW: < http://apl.czso.cz/huz/ > ČSÚ, Český statistický úřad: Euroregiony v České republice, Dostupné na WWW Geografický web: Vodstvo ČR , Dostupné na WWW: Geoportál územního plánování JMK. Dostupný na WWW: Idnes.cz: Krize drtí pohraniční prostituci, z nevěstinců jsou obchody a byty. Dostupný na WWW: < http://zpravy.idnes.cz/krize-drti-pohranicni-prostituci-z-nevestincu-jsouobchody-a-byty-1dq-/domaci.aspx?c=A090713_102400_domaci_pje> Integrovaný portál MPSV. [online] Dostupný na WWW: < http://portal.mpsv.cz/ > Mapakriminality.cz, dostupná na WWW: Ministrestvo dopravy. Dostupné na WWW: < http://www.mdcr.cz/cs/default.htm > Mapový portál mapy.cz, [online] Dostupný na WWW: < http://mapy.cz/> NIPOS. 2013: Návštěvnost památek v krajích ČR v roce 2012 dostupný na WWW: < http://www.nipos-mk.cz/wp-content/uploads/2013/05/navstevnost_pamatek_2012.pdf> Ministerstvo dopravy. Dostupné na WWW: < http://www.mdcr.cz/cs/default.htm > Památkový fond. Dostupný na WWW: < http://www.npu.cz/pro-odborniky/pamatky-apamatkova-pece/pamatkovy-fond/ > ŘSD Ředitelství silnic a dálnic: Silniční a dálniční síť. Dostupné na WWW: < http://www.rsd.cz/Silnicni-a-dalnicni-sit > ŘSD Ředitelství silnic a dálnic: Intenzita dopravy, dostupný na WWW:

97

Parlamentnilisty.cz: Drogová doupata pod krytím heren v pohraničí. Totální bordel, soudí exorcista hazardu. Dostupný na WWW: Surovinové zdroje České republiky, ČGS, 2013. dostupný na WWW: SŢDC Správa ţeleznic dopravní cesty: Ţelezniční mapy ČR, dostupné na WWW: < http://www.szdc.cz/o-nas/zeleznicni-mapy-cr.html > TYŠER, L., 2007. Kategorizace zemědělského území České republiky. dostupný na WWW: < http://www.zemedelske-systemy.cz/rajonizace.pdf> UUR Ústav územního rozvoje. 2010. dostupný na WWW: Znojemsky deník: Prostitutky ze Znojemska se stěhují do privátů. Dostupný na WWW:

98

PŘÍLOHY

Seznam příloh Příl. 1 Základní statistické údaje za správní obvody obcí s rozšířenou působností ve vymezeném česko-polském a česko-rakouském pohraničí v roce 2012 Příl. 2 Rozdělení Česka podle úmoří Příl. 3 Zemědělské výrobní oblasti v Česku Příl. 4 Vývoj míry nezaměstnanosti ve správních obvodech ORP vymezených hraničních úseků a v Česku v letech 2001 – 2011 Příl. 5 Podíl zaměstnaných v priméru, sekundéru a terciéru a nezjištěný stav ve vymezených SO ORP česko-polského a česko-rakouského pohraničí v roce 2011 Příl. 6 Největší průmyslové podniky ve vymezených hraničních úsecích k roku 2010 Příl. 7 Příl. 7. Intenzita dopravy na hraničních přechodech silnic I. tříd na česko-polské a česko-rakouské státní hranici v letech 2005 a 2010 Příl. 8 Kilometrická a časová (min) vzdálenost z obcí s pověřeným obecním úřadem do příslušného krajského města Příl. 9 Počet hromadných ubytovacích zařízení, počet lůţek a návštěvnost hromadných ubytovacích zařízení v roce 2010 Příl. 10 Euroregiony na české straně hranice v roce 2010

99

Příl. 1. Základní statistické údaje za správní obvody obcí s rozšířenou působností ve vymezeném českopolském a česko-rakouském pohraničí v roce 2012 Hustota Rozloh Počet Počet Počet Kraj Správní obvod ORP zalidnění 2 a (km ) obyvatel obcí měst 2 (obyv./km ) Liberec 578 141 134 244 28 7 Frýdlant 349 24 763 71 18 4 Jablonec nad Nisou 142 54 909 386 11 3 Liberecký Tanvald 191 21 291 112 10 5 Ţelezný Brod 74 12 297 166 11 1 Semily 230 26 037 113 22 3 Jilemnice 279 22 524 81 21 3 Vrchlabí 293 28 121 96 16 3 Trutnov 596 64 381 108 31 8 Broumov 259 16 667 64 14 3 Královéhradecký Náchod 356 61 378 173 36 6 Nové Město nad Metují 98 14 371 147 13 1 Dobruška 279 20 293 73 26 2 Rychnov nad Kněţnou 479 33 952 71 32 4 Ţamberk 281 29 284 104 27 3 Pardubický Králíky 159 8 910 56 5 1 Šumperk 857 70 838 83 36 3 Olomoucký Jeseník 719 40 189 56 24 5 Krnov 574 41 680 73 25 3 Opava 567 101 758 179 41 2 Kravaře 101 21 324 212 9 1 Hlučín 165 40 224 243 15 2 Ostrava 332 328 323 990 13 4 Bohumín 73 34 051 467 3 2 45 39 091 867 3 2 Moravskoslezský Orlová Karviná 106 69 158 655 4 1 Havířov 88 92 319 1 047 5 1 Český Těšín 44 26 300 592 2 1 Frýdek Místek 480 110 532 230 37 3 Třinec 235 55 264 236 12 1 Jablunkov 176 22 711 129 12 1 Česko-polské pohraničí 9 206 1 674 074 262 562 89 Český Krumlov 1 130 41 639 37 31 4 Kaplice 485 19 592 40 15 2 Trhové Sviny 452 18 563 41 16 3 Jihočeský Třeboň 538 25 026 46 25 4 Jindřichův Hradec 934 47 595 51 58 7 Dačice 472 19 601 42 23 2 Telč 291 13 259 46 45 1 Vysočina Moravské Budějovice 414 23 732 57 47 2 Znojmo 1 242 91 197 73 111 3 Moravský Krumlov 348 22 235 64 33 2 Pohořelice 195 13 439 69 13 1 Jihomoravský Hustopeče 355 35 503 100 28 3 Mikulov 244 19 695 81 17 1 Břeclav 439 59 742 136 18 5 Česko-rakouské pohraničí 7 540 450 818 63 480 40 Česká republika 78 866 10 516 125 133 6 251 605 Zdroj: Regionální časové řady, ČSÚ, vlastní zpracování

100

Příl. 2. Rozdělení Česka podle úmoří

Převzato: Geografický web, 2010

Příl. 3. Zemědělské výrobní oblasti v Česku

Upraveno podle: Tyšer, 2007

101

Příl. 4. Vývoj míry nezaměstnanosti ve správních obvodech ORP vymezených hraničních úseků a v Česku v letech 2001 – 2011 SO ORP

2001

2002

2003

2004

2005

2006

Krnov Karviná Jeseník Frýdlant Orlová Havířov Šumperk Kravaře Bohumín Ostrava Tanvald Český Těšín Semily Broumov Ţelezný Brod Opava Trutnov Králíky Jilemnice Frýdek Místek Hlučín Liberec Jablonec nad Nisou Ţamberk Jablunkov Vrchlabí Třinec Dobruška Náchod Nové Město nad Metují Rychnov nad Kněţnou

14,57 20,10 14,58 13,53 20,51 17,43 12,60 10,34 15,61 15,56 6,68 18,15 7,46 9,11 4,76 9,80 8,64 9,71 7,43 13,91 13,44 6,68 6,15 5,93 13,38 5,72 13,13 4,71 5,02 4,08 5,20

16,29 21,00 16,09 15,42 22,12 17,92 12,83 11,37 17,17 16,88 8,63 18,95 8,41 10,54 5,73 10,68 10,46 12,13 8,84 14,86 14,04 7,97 7,67 6,31 16,48 7,33 14,62 6,10 5,97 5,08 5,98

18,29 21,43 17,24 17,19 21,85 18,95 12,96 12,55 16,97 17,92 9,66 19,05 9,28 11,38 6,13 11,13 10,08 14,52 8,82 15,56 14,63 8,85 7,79 6,66 16,13 7,47 14,86 6,45 6,96 6,13 7,23

18,37 22,02 18,43 16,73 22,41 19,98 13,39 12,18 16,41 17,57 9,62 19,18 9,38 11,40 6,09 11,00 9,45 13,22 8,86 15,57 13,78 8,46 7,77 7,80 16,96 6,60 15,20 6,83 7,41 6,28 7,53

15,07 20,97 15,95 15,36 19,72 18,03 11,44 12,58 14,49 14,87 7,96 18,01 8,41 10,89 4,29 10,36 9,06 13,02 7,73 13,05 11,82 7,51 6,14 6,72 12,76 6,76 12,25 5,59 6,82 5,59 6,81

12,21 18,87 14,14 14,07 18,58 16,79 9,74 11,57 13,31 12,93 7,62 16,26 7,23 10,17 4,97 9,89 9,46 10,99 7,57 11,09 10,29 6,78 5,36 5,19 12,06 6,27 10,56 4,72 5,25 4,67 4,44

Průměr za hran. úsek

10,77

12,06

12,71

12,77

11,29

10,10

Znojmo Moravské Budějovice Moravský Krumlov Mikulov Břeclav Telč Pohořelice Český Krumlov Hustopeče Dačice Kaplice Trhové Sviny Jindřichův Hradec Třeboň

13,32 12,52 10,61 14,85 10,32 7,28 10,54 9,16 8,51 8,84 9,18 5,87 4,53 4,60

15,46 14,74 12,89 16,81 11,26 9,70 11,88 11,02 9,87 10,91 10,41 6,52 5,53 5,59

13,90 16,83 13,36 15,70 11,13 12,74 12,10 11,10 10,21 11,30 10,64 5,42 6,19 5,86

15,34 15,91 14,11 15,73 12,12 12,39 13,00 10,92 10,61 11,61 10,72 5,97 7,06 7,10

14,76 15,64 13,93 14,89 10,42 11,37 11,25 10,64 10,40 11,42 10,07 5,90 7,26 6,46

14,06 13,03 11,71 12,17 9,47 9,43 9,13 9,20 9,15 9,66 8,05 4,64 5,51 5,04

Průměr za hran. úsek

9,30

10,90

11,18

11,62

11,03

9,30

Průměr za ČR

8,90

9,81

10,31

10,33

8,88

7,67

2007

2008

9,90 15,59 11,20 11,71 14,40 14,09 7,97 9,65 10,35 9,50 7,14 11,58 6,46 7,07 6,00 7,53 7,37 7,62 6,04 8,32 7,69 5,31 4,13 4,45 8,88 4,65 8,11 2,91 3,69 3,14 2,95

9,51 13,27 11,19 12,28 12,32 11,94 7,88 9,18 8,71 8,30 8,26 9,61 7,06 6,52 8,33 6,54 6,99 7,90 7,25 6,43 6,94 6,04 5,50 5,21 6,37 4,89 5,72 4,10 3,92 3,03 3,83

2009 14,30 15,87 14,94 17,66 15,37 15,05 13,79 13,04 13,10 11,51 13,38 13,02 10,58 10,44 14,12 10,01 10,32 12,45 10,85 11,26 9,66 9,89 10,04 8,72 8,73 7,72 8,34 7,03 7,12 7,26 7,30

2010 15,90 15,90 17,79 16,68 15,18 15,35 13,58 14,52 11,95 11,92 11,85 12,53 10,27 10,87 12,03 11,20 10,40 11,76 10,97 11,14 10,22 10,07 9,22 7,80 7,82 7,83 8,02 7,86 7,21 6,50 6,82

16,07 15,06 14,91 14,63 13,82 13,21 12,84 12,23 11,21 11,20 11,04 11,02 10,24 10,12 10,08 9,90 9,77 9,43 9,41 9,38 9,09 8,97 7,88 7,35 7,21 7,17 6,93 6,24 6,00 5,49 5,39

7,92

7,58

11,38

11,33

10,11

12,39 9,99 9,42 9,82 7,26 7,94 6,16 7,58 7,09 7,03 5,83 3,83 4,23 3,90

11,49 9,98 9,27 8,25 7,02 8,14 5,83 7,97 7,16 6,71 6,95 4,12 4,00 3,89

16,26 13,41 14,00 14,25 12,03 14,05 11,27 10,98 11,87 12,82 11,79 8,01 7,30 7,39

16,52 15,86 13,74 15,89 13,41 14,34 12,55 12,65 13,14 12,53 11,47 8,06 7,70 6,93

14,95 13,88 12,56 12,47 12,02 11,27 11,27 11,08 10,34 10,03 9,39 7,15 7,05 6,42

7,32

7,20

11,82

12,48

10,71

5,98

5,96

9,24

9,57

8,62

Zdroj: Česká republika od roku 1989 v číslech, ČSÚ, Regionální statistiky, ČSÚ, vlastní zpracování

102

2011

Příl. 5. Podíl zaměstnaných v priméru, sekundéru a terciéru a nezjištěný stav ve vymezených SO ORP českopolského a česko-rakouského pohraničí v roce 2011 podle SLDB (seřazeno podle největšího podílu v priméru) SO ORP Ţamberk Dobruška Králíky Jilemnice Jeseník Rychnov nad Kněţnou Semily Nové Město nad Metují Krnov Broumov Šumperk Opava Náchod Frýdland Jablunkov Kravaře Vrchlabí Trutnov Frýdek Místek Ţelezný Brod Hlučín Tanvald Třinec Liberec Jablonec nad Nisou Český Těšín Ostrava Havířov Orlová Bohumín Karviná Průměr za hran. úsek

Telč Dačice Mikulov Moravské Budějovice Jindřichův Hradec Znojmo Moravský Krumlov Hustopeče Pohořelice Třeboň Trhové Sviny Český Krumlov Kaplice Břeclav Průměr za hran. úsek

PRIMÉR 6,9 6,0 5,4 4,9 4,7 4,5 4,4 4,1 4,0 4,0 3,7 3,6 2,9 2,9 2,5 2,4 2,4 2,1 1,8 1,5 1,4 1,3 1,1 0,8 0,7 0,6 0,5 0,5 0,5 0,4 0,4 2,7 9,8 8,6 8,3 8,2 7,4 6,4 6,2 5,8 5,8 5,7 5,6 5,2 4,8 4,6 6,6

SEKUNDÉR 42,4 38,5 38,6 38,9 28,9 41,3 36,1 41,2 33,8 42,4 38,8 34,5 40,1 43,5 41,8 44,8 39,5 37,5 37,0 45,4 35,9 37,3 42,2 34,4 37,7 37,6 30,6 37,3 39,7 37,8 36,7 38,5 40,0 43,6 36,6 41,0 33,1 30,1 39,8 37,6 32,9 37,1 38,4 35,2 40,9 33,6 37,1

Zdroj: SLDB 2011, ČSÚ

103

TERCIÉR 38,4 41,9 39,8 39,7 49,4 39,9 43,8 41,6 47,4 37,4 45,4 47,3 41,7 37,9 42,5 36,9 40,2 44,0 48,5 37,1 47,7 42,2 42,3 48,9 44,6 48,8 54,5 50,2 45,8 46,5 49,6 43,9 35,5 35,2 41,7 39,7 45,2 46,9 39,8 42,1 45,8 45,6 39,8 46,8 36,6 48,3 42,1

nezjištěno 10,3 10,6 14,1 13,4 13,7 11,9 13,4 10,3 12,5 14,3 9,4 11,7 12,4 13,6 10,6 13,4 14,8 13,6 10,0 13,4 12,4 16,2 11,3 12,0 13,4 8,6 10,8 8,8 11,6 12,7 10,1 12,1 11,8 10,5 10,1 9,3 11,4 12,7 12,2 12,0 13,4 8,7 13,8 9,5 14,2 10,9 11,5

Příl. 6 – Největší průmyslové podniky ve vymezených hraničních úsecích k roku 2010 SO ORP

Počet zaměstnanců

Dačice Břeclav Český Krumlov Kaplice Telč Moravské Budějovice Znojmo Mikulov Břeclav Břeclav

1000-1499 1000-1499 500-999 500-999 500-999 500-999 500-999 500-999 500-999 500-999

Ostrava Třinec Ostrava Jablonec nad Nisou Bohumín Frýdek Místek Ostrava Opava Liberec Ostrava Ostrava Ostrava Ostrava Ostrava Ţamberk Liberec Liberec Jilemnice Vrchlabí Trutnov Broumov Opava Opava Ostrava Ostrava Ostrava Bohumín

10000+ 5000-9999 5000-9999 3000-3999 2500-2999 2000-2499 2000-2499 2000-2499 2000-2499 1500-1999 1500-1999 1500-1999 1500-1999 1500-1999 1500-1999 1500-1999 1000-1499 1000-1499 1000-1499 1000-1499 1000-1499 1000-1499 1000-1499 1000-1499 1000-1499 1000-1499 1000-1499

Název podniku Česko-rakouské pohraničí TRW - DAS a.s. GUMOTEX, akciová společnost JIP - Papírny Větřní, a. s. Jihostroj a.s. Krahulík-MASOZÁVOD Krahulčí, a.s. EGSTON SYSTEM ELECTRONIC, s r.o. Moravskoslezské cukrovary, a.s. Gebauer a Griller Kabeltechnik, spol. s r.o. Euro - Jordán, s.r.o. OTIS a.s. Česko-polské pohraničí OKD, a.s. TŘINECKÉ ŢELEZÁRNY, a. s. ArcelorMittal Ostrava a.s. PRECIOSA, a.s. ŢDB GROUP a.s. Hyundai Motor Manufacturing Czech s.r.o. ČEZ Distribuční sluţby, s.r.o. BRANO a.s. Magna Exteriors & Interiors (Bohemia) s.r.o. Dalkia Česká republika, a.s. PEGATRON Czech s.r.o. SUNGWOO HITECH s.r.o. VÍTKOVICE HEAVY MACHINERY a.s. VÍTKOVICE POWER ENGINEERING a.s. OEZ s.r.o. DENSO MANUFACTURING CZECH s.r.o. Benteler ČR s.r.o. Cutisin, s.r.o. OPTREX Czech a.s. Tyco Electronics EC Trutnov s. r. o. VEBA, textilní závody a.s. Model Obaly a.s. Teva Czech Industries s.r.o. ArcelorMittal Tubular Products Ostrava a.s. EVRAZ VÍTKOVICE STEEL, a.s. OKK Koksovny, a.s. BONATRANS GROUP a.s.

Zdroj: UUR, 2010

104

Obec Dačice Břeclav Větřní Velešín Krahulčí Jemnice Hrušovany nad Jevišovkou Mikulov Podivín Břeclav Ostrava Třinec Ostrava Jablonec nad Nisou Bohumín Niţní Lhoty Ostrava Hradec nad Moravicí Liberec Ostrava Ostrava Ostrava Ostrava Ostrava Letohrad Liberec Chrastava Jilemnice Vrchlabí Trutnov Broumov Opava Opava Ostrava Ostrava Ostrava Bohumín

Příl. 7. Intenzita dopravy na hraničních přechodech silnic I. tříd na česko-polské a česko-rakouské státní hranici v letech 2005 a 2010 Hraniční přechod

2005

2 010

Nákladní

Osobní+motocykly

Celkem

Nákladní

Osobní+motocykly

Celkem

Hrádek n. N.

118

3511

3629

172

3 052

3 224

Habartice

248

1351

1599

199

1 643

1 842

Harrachov

501

853

1354

461

1 174

1 635

Královec

189

966

1155

210

1 218

1 428

Náchod

2297

2880

5177

1 743

3 543

5 286

Dolní Lipka

159

847

1006

151

1 017

1 168

Bílý Potok

127

591

718

59

640

699

Mikulovice

87

720

807

199

805

1 004

Bartultovice

640

551

1191

359

596

955

Krnov

286

1881

2167

490

4 616

5 106

Sudice

115

519

634

158

653

811

Bohumín

873

3634

4507

1 283

3 595

4 878

Chotěbuz

5162

4152

9314

4 274

4 309

8 583

Dolní Dvořiště

1455

2294

3749

1 190

2 347

3 537

Halámky

1098

902

2000

609

826

1 435

Hatě

1971

4681

6652

1 363

4 787

6 150

Mikulov

2252

3933

6185

1 430

3 624

5 054

Poštorná

408

3927

4335

448

2 782

3 230

Zdroj: Intenzita dopravy, ŘSD, 2012

105

Příl. 8. Kilometrická a časová (min) vzdálenost z obcí s pověřeným obecním úřadem do příslušného krajského města (seřazeno podle nejvyšší časové vzdálenosti v jednotlivých úsecích) SO POÚ

Kraj Česko-polské pohraničí

Javorník Zlaté Hory Osoblaha Jeseník Králíky Broumov Teplice nad Metují Město Albrechtice Vrchlabí Hanušovice Letohrad Jablonné nad Orlicí Police nad Metují Jilemnice ŢACLÉŘ Krnov HOSTINNÉ Ţamberk Rokytnice Orl. h. Hronov Svoboda nad Úpou Úpice Červený Kostelec Rokytnice nad Jizerou Jablunkov Trutnov Šumperk Lomnice nad Popelkou NÁCHOD Nové Město n. M. Rychnov n. K. Opava Semily Vamberk Nové Město pod Smrkem Třinec Dobruška Česká skalice Český Těšín Kravaře Tanvald Opočno Ţelezný Brod Karviná

Olomoucký Olomoucký Moravskoslezský Olomoucký Pardubický Královéhradecký Královéhradecký Moravskoslezský Královéhradecký Olomoucký Pardubický Pardubický Královéhradecký Liberecký Královéhradecký Moravskoslezský Královéhradecký Pardubický Královéhradecký Královéhradecký Královéhradecký Královéhradecký Královéhradecký Liberecký Moravskoslezský Královéhradecký Olomoucký Liberecký Královéhradecký Královéhradecký Královéhradecký Moravskoslezský Liberecký Královéhradecký Liberecký Moravskoslezský Královéhradecký Královéhradecký Moravskoslezský Moravskoslezský Liberecký Královéhradecký Liberecký Moravskoslezský

km

čas

133 96 100 107 86 78 74 78 73 73 72 75 64 61 64 64 53 62 57 56 60 47 56 54 61 50 60 46 45 40 40 37 48 40 38 53 31 35 48 29 34 27 38 26

123 106 102 99 93 92 87 80 79 73 73 73 72 71 68 67 64 62 61 60 60 59 57 56 55 51 50 48 46 45 44 44 43 42 41 41 39 37 36 36 35 33 30 30

SO POÚ Frýdlant Jablonné v Podještědí Český Dub Hrádek nad Nisou Jablonec nad Nisou Orlová Havířov Frýdek-Místek Bohumín Hlučín Vratimov Hodkovice nad Mohelkou Chrastava Liberec Ostrava

Kraj Liberecký Liberecký Liberecký Liberecký Liberecký Moravskoslezský Moravskoslezský Moravskoslezský Moravskoslezský Moravskoslezský Moravskoslezský Liberecký Liberecký Liberecký Moravskoslezský

Průměr za hran. úsek Česko-rakouské pohraničí Dačice Jihočeský Slavonice Jihočeský Vranov nad Dyjí Jihomoravský České Velenice Jihočeský Nová Bystřice Jihočeský Znojmo Jihomoravský Jemnice Vysočina Jindřichův Hradec Jihočeský Vyšší Brod Jihočeský Horní Planá Jihočeský Moravské Budějovice Vysočina Hrušovany nad Jevišovkou Jihomoravský Nové Hrady Jihočeský Suchdol nad Luţnicí Jihočeský Moravský Krumlov Jihomoravský Břeclav Jihomoravský Mikulov Jihomoravský Miroslav Jihomoravský Telč Vysočina Kaplice Jihočeský Třeboň Jihočeský Český Krumlov Jihočeský Trhové Sviny Jihočeský Hustopeče Jihomoravský Klobouky u Brna Jihomoravský Pohořelice Jihomoravský

Zdroj: Mapový portál mapy.cz, vlastní zpracování

106

Průměr za hran. úsek

km

čas

26 27 25 22 16 17 18 23 17 14 12 16 11 0 0 49

26 25 25 24 22 21 20 20 18 18 16 14 12 0 0 51

87 79 89 61 58 68 50 53 52 52 46 53 36 44 39 61 39 47 30 30 27 26 22 34 34 28 48

82 82 80 60 56 56 56 50 47 47 47 46 43 43 42 41 40 39 37 29 29 28 27 26 26 24 46

Příl. 9. Počet hromadných ubytovacích zařízení, počet lůţek a návštěvnost hromadných ubytovacích zařízení v roce 2010 Název ORP Vrchlabí Trutnov Ostrava Tanvald Liberec Jilemnice Šumperk Jeseník Jablonec nad Nisou Náchod Frýdek Místek Dobruška Ţamberk Jablunkov Rychnov nad Kněţnou Frýdland Opava Karviná Králíky Třinec Broumov Havířov Semily Bohumín Krnov Nové Město nad Metují Český Těšín Kravaře Ţelezný Brod Hlučín Český Krumlov Znojmo Třeboň Pohořelice Břeclav Mikulov Jindřichův Hradec Hustopeče Telč Dačice Trhové Sviny Kaplice Moravský Krumlov Moravské Budějovice

Počet hromadných ubytovacích zařízení Česko-polské pohraničí 261590 251 203805 358 145078 38 130627 185 124108 51 102406 224 83318 98 82073 102 61490 110 52618 50 35796 34 35283 45 32452 54 27517 27 27037 59 21139 22 20681 17 19502 7 15932 29 15359 16 15234 21 11940 11 8361 16 4360 3 3693 13 3064 11 1941 3 1561 3 1377 8 729 6 Česko-rakouské pohraničí 282318 249 138221 100 88376 86 70954 15 70844 39 55846 34 52424 87 38013 24 22459 27 12115 22 6889 17 4358 11 2930 4 2734 7 Návštěvnost

Počet lůţek 11626 14003 3608 7365 4784 8262 5415 5347 4129 2616 1758 2156 2437 1255 2342 1654 1098 1206 1298 800 1475 545 855 52 554 578 105 91 218 133 10311 5461 4280 1105 2684 1314 4142 1394 1164 1007 614 223 153 238

Zdroj: Zdroj: Regionální časové řady, ČSÚ, Hromadná ubytovací zařízení České republiky, Veřejná databáze, ČSÚ, vlastní zpracování

107

Příl. 10. Euroregiony na české straně hranice v roce 2010

Převzato: Euroregiony v České republice, ČSÚ

108