MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra atletiky, plavání a sportů v přírodě
Komparační analýza techniky plavců sprintera a vytrvalce Diplomová práce
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracoval:
PaedDr. Miloš Lukášek, Ph.D.
Bc. Ondřej Fleischmann 2. ročník UTV - TI
Brno, 2011
Poděkování Rád bych poděkoval vedoucímu práce PeadDr. Miloši Lukáškovi, za jeho pomoc a cenné připomínky při tvorbě této diplomové práce. Dále děkuji Petru Hutovi za technickou pomoc při měření a zpracování dat, Rostislavu Vítkovi a Martinu Vernerovi, bez kterých by tato diplomová práce nemohla vzniknout.
Prohlašuji: Tuto práci jsem vypracoval samostatně. Veškeré literární prameny a informace, které jsem v práci vyuţil, jsou uvedeny v seznamu pouţité literatury.
V Brně dne 1. května 2011
Bc. Ondřej Fleischmann
OBSAH ÚVOD ..................................................................................................................... 6 1
2
TECHNIKA VOLNÉHO ZPŮSOBU - KRAULU ......................................... 7 1.1
Seznam zkratek......................................................................................... 7
1.2
Charakteristika plaveckého sportu ........................................................... 8
1.3
Všeobecná charakteristika plavání ........................................................... 8
1.3.1
Charakteristika vytrvalostního plavce ............................................... 9
1.3.2
Charakteristika plavce sprintera ...................................................... 10
1.4
Historický vývoj kraulové techniky ....................................................... 11
1.5
Technika kraulového záběru (záběry paţí)............................................. 12
1.5.1
Hnací síly vznikající pohybem horních končetin ............................ 12
1.5.2
Rychlost záběrů a délka záběrů ....................................................... 15
1.5.3
Pohybové fáze horních končetin ..................................................... 16
1.6
Pohyby nohou ......................................................................................... 22
1.7
Souhra paţí s dýcháním .......................................................................... 23
CÍL PRÁCE, HYPOTÉZY ........................................................................... 24 2.1
3
METODIKA VÝZKUMU ............................................................................ 25 3.1
4
Hypotézy ................................................................................................ 24 Charakteristika zkoumaných plavců....................................................... 25
3.1.1
Profil sportovce Rostislava Vítka ................................................... 25
3.1.2
Profil sportovce Martina Vernera ................................................... 26
3.2
Podmínky získávání dat.......................................................................... 27
3.3
Způsob získávání výzkumných dat ........................................................ 28
3.4
Metody zpracování záznamů .................................................................. 30
ROZBOR TECHNIKY ZÁBĚRU PAŢÍ U ZKOUMANÝCH OBJEKTŮ .. 32 4.1
Rozdělení fází zkoumaných objektů ...................................................... 32
4.1.1
Přípravná fáze R. V. ........................................................................ 32
4.1.2
Přípravná fáze M. V. ....................................................................... 34
4.1.3
Rozdíly při přípravné fázi u R. V. a M. V....................................... 36
4.2
Přechodná fáze........................................................................................ 36
4.2.1
Přechodná fáze R. V........................................................................ 36
4.2.2
Přechodná fáze M. V. ...................................................................... 38
4.2.3
Rozdíly v přechodné fázi R V. a M. V. ........................................... 40
4.3
4.3.1
Záběrová fáze R. V. ........................................................................ 40
4.3.2
Záběrová fáze M. V......................................................................... 42
4.3.3
Rozdíly v záběrové fázi R. V. a M. V. ............................................ 43
4.4
Dráha záběru........................................................................................... 44
4.4.1
Dráha záběru R. V. .......................................................................... 44
4.4.2
Dráha záběru M. V. ......................................................................... 46
4.4.3
Porovnání dráhy záběru................................................................... 47
4.5
Maximální hloubka záběru ..................................................................... 48
4.5.1
Hloubka záběru R. V. ...................................................................... 48
4.5.2
Hloubka záběru M. V. ..................................................................... 49
4.5.3
Porovnání hloubky záběru .............................................................. 49
4.6
Rychlost testovaných plavců .................................................................. 50
4.6.1
Rychlost R. V. ................................................................................. 50
4.6.2
Rychlost M. V. ................................................................................ 51
4.6.3
Rozdíly v rychlosti .......................................................................... 52
4.7 5
Záběrová fáze ......................................................................................... 40
Uplavaná vzdálenost............................................................................... 53
DISKUZE...................................................................................................... 54
ZÁVĚR ................................................................................................................. 57 SEZNAM POUŢITÉ LITARATURY .................................................................. 58 RESUMÉ .............................................................................................................. 60
ÚVOD Plavecký způsob kraul je nejrychlejším plaveckým způsobem v závodním plavání. Vzhledem k rozdílným vzdálenostem, které se tímto způsobem plavou 50, 100, 200, 400, 800, 1500 m, 5 km, 10 km, 25 km aţ po maratony a přeplavby různých vzdáleností (kanál La Manche), jsou styly této plavecké techniky u vytrvalců a sprinterů rozdílné. V odborné literatuře se dočítáme o rozdílech v dráze a hloubce záběru, rychlosti, uplavané vzdálenosti a rozdílné technice práce nohou. Jelikoţ se na naší fakultě naskytla moţnost práce s programem Simi Motion 3D, proto jsme se rozhodli provést analýzu dvou nejlepších českých plavců. A to u dálkového plavce Rostislava Vítka a sprintera, specialistu na 100 VZ Martina Vernera. Protoţe jsem měl s nimi moţnost trénovat ve stejné tréninkové skupině a velmi nás zajímají rozdíly mezi těmito špičkovými sportovci a jsou na vrcholu své sportovní kariéry, byla by škoda neporovnat tyto dva sportovce. Tato moţnost uţ se nemusí nikdy opakovat, jelikoţ oba trénují ve stejné tréninkové skupině u stejného trenéra a já jsem měl moţnost s nimi 8 let trénovat, měli bychom této moţnosti vyuţít a udělat výjimečný projekt s nejlepšími plavci v historii České republiky dokud jsou v nejlepší formě a máme k nim takto otevřenou cestu. Nemyslím si, ţe ještě někdy v blízké budoucnosti bude takováto příleţitost pro zrealizování tohoto projektu. V této diplomové práci bychom se chtěli zaměřit na rozdíly v technice plaveckého záběru při kraulu. A k tomu nám poslouţí podvodní kamery a výše zmiňovaný program Simi motion 3D. Naším cílem bude odhalit rozdíly v technice paţí u plaveckého způsobu kraul. Budeme sledovat dráhu záběru, délku cyklu, frekvenci záběrů, hloubku záběrů. Vše bude podloţeno fotodokumentací ze dvou kamer umístěných pod hladinou na krajích bazénu a i 3D obrazem plavce, vytvořeným programem Simi Motion 3D.
6
1
TECHNIKA VOLNÉHO ZPŮSOBU - KRAULU Technika je účelný způsob řešení pohybového úkolu v souladu s pravidly
sportu, biomechanickými zákonitostmi a pohybovými moţnostmi sportovce [5]. Volný způsob je nejrychlejším způsobem a patří k technicky nejnáročnějším. Jak je zřejmé z uvedených pravidel, je při tom jimi nejméně omezen. Rychlost plavání kraulem je dána optimálním vyuţitím záběrové síly paţí a druhým nejmenším kolísáním rychlosti plavání kolem rychlosti střední. Technická náročnost je proti ostatním plaveckým způsobům zvýšena poţadavkem dokonalé souhry dýchání s asymetrickými pohyby paţí a pravidelnou prací nohou. Poloha těla má odpovídat specifické hustotě těla a nedoporučuje se plavcům zaujímat nepřirozeně co nejvyšší polohu na hladině. Je ţádoucí, aby splývavá poloha byla narušována co nejméně. Plavec nesmí při nádechu zvedat hlavu, ale provádět rotaci hlavou v podélné ose těla a nadechovat bočně v nejhlubším bodě vlny, a to po co nejkratší dobu [2,11,14].
1.1
Seznam zkratek Vzhledem k tomu, ţe se v textu nevyhneme běţně pouţívaným zkratkám a
pojmům, předkládáme zde seznam zkratek plavecké terminologie, které se v textu vyskytují. PZ – polohový závod D – delfín nebo M - motýl Z – znak P – prsa K – kraul VZ – volný způsob – volným způsobem myslíme plavecký způsob kraul MČR – mistrovství České republiky ME – mistrovství Evropy 7
SP – Světový pohár MS – mistrovství světa OH – olympijské hry
1.2
Charakteristika plaveckého sportu Plavecké sporty mají mnohostranný význam. Účinek je rozdílný podle
toho, k jakému účelu a za jakých podmínek se provádí. Svou specifikou je vynikajícím prostředkem tělesné výchovy [9]. Plavecký sport lze provádět v různých prostředích (bazén, otevřená voda – rybník, přehrada, moře atd.). Plavecké sporty se rozdělují: 1. Plavání – bazénové plavání – dálkové plavání – zimní plavání 2. Synchronizované plavání 3. Vodní pólo 4. Skoky do vody
1.3
Všeobecná charakteristika plavání Plavání je cyklický rychlostně vytrvalostní sport, jehoţ měřítkem je
rychlost, s jakou byla zvolená trať překonána. Sportovní plavání představuje systematickou přípravu k dosaţení nevyšších individuálních výkonů. Staví na dokonalé plavecké technice, kterou obohacuje zvýšeným svalovým úsilím a práceschopností organismu. Vyţaduje speciální trénink, který je zaměřen na rozvoj všech komponentů výkonu [9,13]. Plave se nejen v bazénu (25 a 50 metrový bazén), ale také na otevřené vodě. Tímto se rozděluje plavání na bazénové a dálkové (vytrvalostní) plavání. 8
Plavání se dále dělí na čtyři plavecké styly a to na kraul - VZ (nejrychlejší styl), motýlek – M (můţeme se setkat i s názvem delfín), znak - Z (plave se v poloze na zádech) a prsa – P (nejpomalejší styl). Dále se v plavecké terminologii setkáme téţ s názvem polohový závod - PZ a ten se skládá ze všech čtyř plaveckých stylů a to plavaný v tomto pořadí – motýl, znak, prsa a kraul.
1.3.1 Charakteristika vytrvalostního plavce Za vytrvalostního plavce povaţujeme toho, který v závodě plave 800 metrů a výše. I kdyţ 400 metrů trvá cca 4 minuty, je stále tato trať povaţována za střední. Tito plavci jsou většinou lehčí (lehké kosti, méně svalů). Díky tomu mají výše poloţené tělo na hladině a tím menší odpor vody a nemusí tak vynaloţit tolik energie k udrţení těla a nohou u hladiny. Svalnatější plavec má sice více ponořené tělo, ale zase vyvine větší sílu při záběru. Většina těchto vytrvalostních plavců měří kolem 180 aţ 185 cm a nepřesahují váhu nad 80 kg. Mají v průměru 66 % pomalých (červených) svalových vláken a 34 % rychlých (bílých) svalových vláken. Dálkoví plavci mají většinou více podkoţního tuku, neţ bazénový plavci, jelikoţ plavou ve studených vodách, tak se jejich tělo přizpůsobuje okolním teplotám prostředí. Je to taková ochranná vrstva plavce. Tito plavci mají kolem 10 mm podkoţního tuku. Pro dálkového plavce by bylo spíše na škodu, kdyby tento podkoţní tuk ztratil. Jinak klasičtí vytrvalostní plavci mají podkoţní tuk mezi 5 – 8 milimetry. Samozřejmě se najdou výjimky, které se těmto parametrům vymykají [5,6,14]. Náš testovaný jedinec je zaměřen na závodní disciplíny nad 10 km. Jeho hlavní závodní trať je 25 km, čímţ bezpochyby spadá do kategorie vytrvalců. V atletice by patřil do skupiny ultramaratonců, kdyţ vezmeme v potaz naplavaný objem kilometrů při trénincích. Atleti by museli v porovnání s plavci naběhat desítky kilometrů denně, aby se vyrovnal jejich tréninkovým dávkám. V případě plavců se jedná hlavně o takzvaný cit pro vodu, který se získá jedině trénováním ve vodě. R. V. patřil mezi českou špičku i na středních a vytrvalostních tratích, v době kdy ještě závodil v bazénových disciplínách (200 Z, 400, 800, 1500 VZ). Od
9
OH v Pekingu se uţ věnuje pouze dálkovému plavání a přípravě na OH v Londýně.
1.3.2 Charakteristika plavce sprintera Za sprintera se v plavání povaţuje plavec, který závodně plave 50 a 100 metrů dlouhé tratě. Víme, ţe klasický sprint trvá cca 7 vteřin, ale u plavců je to 22 – 23 vteřin na 50 metrů a 48 – 50 vteřin na 100 metrů. Kdyţ vezmeme čas na 100 metrů (50 vteřin) a čas na 1 500 metrů (15 – 16 minut) tak je to rozdíl téměř patnáctinásobku. Coţ nás opravňuje povaţovat tratě 50 a 100 metrů za sprinty. Plavci sprinteři jsou většinou těţší a svalnatější neţ vytrvalostní plavci. To jim umoţňuje vyvinout větší sílu při záběru a kopu nohama [14]. Díky tomu dokáţou plavat vyšší rychlostí a jejich poloha těla se zvedne, takţe plavou výše poloţeni na hladině, ale jen po omezenou dobu. Tito sportovci mají tělesnou výšku přes 190 cm a váhu většinou nad 90 kg. Toto mám podloţené vlastní zkušeností z mezinárodních závodů a finálových závodů na MČR kde všichni tito sportovci splňují tyto parametry. Sprinteři mají mezi 3 – 6 milimetry podkoţního tuku, záleţí na jednotlivci. Rozloţení svalových vláken je 55 – 60 % rychlých (bílých) vláken a 40 – 45 % pomalých (červených) vláken. Není to jako u sprinterů běţců, jelikoţ při plaveckém tréninku jsou po největší dobu zatěţována pomalá vlákna. Zde ale také platí jako u vytrvalostních plavců, ţe se vţdy najde nějaký sportovec, který se těmto parametrům vymyká. Náš testovaný plavec sprinter je specializovaný na trať 100 m, čímţ by mohl někdo říci, ţe to není typický sprinter. Ale z důvodů, které jsou výše uvedeny patří v plavání do kategorie sprinter. Náš objekt patří mezi špičku u nás i na 50 m trati a to nejen kraulové, ale i znakové a motýlkové, v nichţ uţ několikrát zvítězil na MČR a pokořil české rekordy.
10
1.4
Historický vývoj kraulové techniky Kraulová
technika
se
bouřlivě
rozvíjela
především
v souvislosti
s obnovením novodobých olympijských her. Tento vývoj byl moţný především díky liberálnímu pojetí pravidla disciplíny „volný způsob“. Závodníci v těchto disciplínách mohli plavat jakýmkoli způsobem a obrátkových stěn se dotknout kteroukoli částí těla. Nejrychlejší plavci této doby plavali technikou trudgeon, někdy také nazývanou španělský ráz. Například první olympijský vítěz Maďar A. Hajos plaval s vysoko zvednutou hlavou, střídavě zabíral paţemi, které přenášel vpřed vzduchem. Nohama prováděl nůţkovité záběry, které probíhaly přibliţně ve vodorovných rovinách. Tělo plavce se přitom otáčelo z boku na bok. Brzy se ukázalo, ţe plavci, kteří pouţívali jiné techniky, nemohli trudgeonu konkurovat. Proto byly ve sportovních pravidlech postupně definovány další plavecké způsoby. Avšak i samotný trudgeon měl závaţné nedostatky, coţ si uvědomili i sami plavci. Hlavní zápor u této techniky spočívá v práci nohou. Velké zrychlení, které plavci uděloval nůţkovitý záběr nohou, bylo zmařeno jejich následným pohybem ve směru plavání. Počáteční etapa vývoje nejrychlejší plavecké techniky byla proto spojována s problematikou práce dolních končetin i jejich příspěvkem k celkové propulzi plavce. Velkou pozornost vzbudil Australan F. Lane na olympijských hrách v Paříţi r. 1900. Lane prováděl střídavé kopy nohama vertikálním směrem, a to na jeden záběr paţí, jeden kop nohou. Pohyb nohy přitom vycházel z kolenního kloubu. Touto technikou plavali i další zástupci mladého kontinentu a proto se začalo hovořit o austrálském kraulu. Jiný vynikající plavec té doby Maďar Z. Halmay řešil otázku brzdících pohybů dolních končetin odlišným způsobem. Plaval pouze paţemi. I přesto byl ostatním vţdy rovnocenným soupeřem. Byla tím také potvrzena teze o rozhodujícím podílu paţí při vytváření propulzní síly u kraulu. Vývoj techniky nohou dovršil D. Kahanamoku, havajský plavec, který v barvách Spojených států, zvítězil na 100m volný způsob na olympijských hrách ve Stockholmu v roce 1912. Kahanamoku prováděl kopy vertikálním směrem a
11
pohyb jiţ vycházel z kyčelních kloubů, odkud se vlnovitě přenášel do uvolněných kotníků. Legendární J. Weissmüller společně a jeho trenér W. Barach techniku kraulu dále zdokonalovali. Kladli důraz na vyšší polohu ramen, rytmické dýchání s výdechem do vody relaxovaný přenos paţí a šesti-úderovou souhru paţí a nohou. To vedlo k prvnímu pokoření minutové hranice na 100 m VZ v roce 1922 časem 58,6 s. Tato technika, nazývaná americký kraul se stala základem moderního kraulu a brzy se rozšířila i na delší tratě, kde ale vytrvalci pouţívali spíše dvou aţ čtyř-úderový kraul. V padesátých letech minulého století se začal uplatňovat racionální přístup k plavecké technice, kterým se vyznačovali australští trenéři. Díky zdokonalené filmové technice se ve větší míře zaměřovali na rozbor činnosti končetin ve vodě, ale zasahovali do plavecké techniky jen při nejhrubších nedostatcích, aby plavci umoţnili co nejpřirozenější vývoj. Těmito zásadami se řídí i většina současných trenérů, a proto dnes plavci plavající různými styly dosahují vynikajících výsledků [11,14,20].
1.5
Technika kraulového záběru (záběry paží) Kraulový záběr se u kaţdého plavce liší, dalo by se říct co plavec to
originální styl. V následujících kapitolách si popíšeme, jak by měl takový kraulový záběr vypadat. Od tvaru dlaně, dráhu záběru a rozdělení záběru do fází.
1.5.1 Hnací síly vznikající pohybem horních končetin Rozhodující hnací sílu ve volném způsobu vytvářejí paţe. Hlavní záběrovou plochou je dlaň, která nemá být při protahování vodou miskovitá, ale rovná – plochá, s uvolněnými prsty. Pouze tak splňuje poţadavek největší moţné záběrové plochy [14]. Aţ do konce 60. let se předpokládalo, ţe z hlediska vytvoření maximální hnací síly musí optimální záběr paţe při kraulu probíhat v rovině rovnoběţné se 12
střední rovinou (svislá rovina proloţená dráhou plavce) proti směru lokomoce plavce, přičemţ ruka musí při záběru zaujímat polohu, při níţ je dlaň kolmá na směr pohybu ruky. Tato úvaha vycházela ze známé skutečnosti, ţe odpor vody je při této poloze ruky největší. Reakce odporu vody na dlaň („reakce opory“) měla být převládající hnací silou plavce a prostřednictvím celého řetězce segmentů horní končetiny se přenesla na trup plavce a uvedla jej do pohybu [8]. U špičkových plavců však záznamy trajektorie ruky nafilmované pod vodní hladinou tyto předpoklady nepotvrzovaly. Teoretické i experimentální práce zaměřené na vysvětlení tohoto jevu dospěly ke zjištění, ţe kromě „reakcí opory“ lze ovlivnit velikost hnací síly plavce ještě další hydrodynamickou sílou vznikající při pohybu ruky vodou. V souhlase s technickým názvoslovím, pouţívaným v hydrodynamice kapalin, byla tato síla, kolmá na směr odporu, pojmenovaná hydrodynamickým vztlakem. Při vhodném vedení ruky vodou byla výsledná hydrodynamická síla, vzniklá vektorovým součtem odporu a hydrodynamického vztlaku působícím na ruce, schopna dát do směru pohybu plavce sloţku, jejíţ velikost se přiblíţila, případně byla větší, neţ „reakce opory“. Tento způsob pohonu souvisí s Bernoulliho principem (rovnicí) a poprvé na něj upozornil americký
trenér
Counsilman
[2].
Aby
se
vztlaková
sloţka
celkové
hydrodynamické síly stala účinnější hnací silou plavce, neţ „reakce opory“, je třeba dodrţet řadu podmínek: 1. Tvar ruky (prsty a dlaň) přizpůsobit co nejvíce tvaru křídla (obr. č. 1).
Obr. č. 1 Tvar ruky vhodný k vytváření hydrodynamického vztlaku [2]
13
2. Dráhu pohybu ruky volit takovou, která by umoţnila výslednici hydrodynamického vztlaku a odporu působit ve směru plavání po co nejdelší dobu (obr. č. 2).
Obr. č. 2 Nasazení ruky se průběžně mění pro dosažení maximálního hydrodynamického vztlaku [1]
3. úhel náběhu ruky
upravit podle její okamţité polohy na trajektorii pro
docílení optimální výslednice hydrodynamické síly (obr. č. 3) [9].
Obr. č. 3 Hydrodynamický vztlak a odpor na ruce při jejím pohybu příčném ke směru plavání [9]
14
1.5.2
Rychlost záběrů a délka záběrů Rychlost (frekvence) záběrů se obvykle vyjadřuje počtem záběrových
cyklů, které plavec provede za kaţdou minutu (cyklus záběrů/min). Délka záběrů – plavecký krok – se vypočítává dráhou, o které plavcovo tělo (resp. jeho těţiště) postoupí vpřed ve směru plavání během kaţdého cyklu záběrů (m/cyklus záběru). Poměr mezi rychlostí záběrů a délkou záběrů je negativní. To znamená, ţe délka záběrů má tendenci se zkracovat, jak se zvyšuje rychlost záběrů a naopak. Tyto tendence setrvávají aţ do určité hranice intenzity. Po překročení této hranice se frekvence ještě můţe zrychlovat, ale za cenu neúměrného zkracování délky záběrů. Rychlost plavání se tak někdy dokonce i sniţuje, hlavně u méně zkušených plavců, překročení této hranice je téţ spojeno s velkým výdejem energie. Nejlepší plavci obvykle uplavou kaţdým cyklem záběrů při závodní rychlosti záběrů větší vzdálenost a uplavou tak trať menším počtem záběrů. Muţi mají v průměru delší záběr neţ ţeny, ačkoliv rychlost záběrů na specifickou závodní vzdálenost je u ţen i muţů téměř stejná [14]. Délka plaveckého kroku tedy můţe obecně být kriteriem účinnosti plavecké techniky, avšak sloţitě zde působí ještě řada dalších činitelů, které určují výsledek. Tyto činitele se skládají nejen z oblasti dovednostní, ale i z mnoha fyzikálních a somatických faktorů. Vynikající plavci dokáţou nejen vytvářet velké hodnoty hnacích sil, ale i maximálně redukovat brzdící síly optimálním tvarem těla a jeho polohou. Značnou roli mají v těchto vztazích parametry těla, jeţ se podílejí jak na brzdících silách (např. plochy povrchu těla, plochy příčného průřezu těla, výška ovlivňující vlnový odpor), tak i na propulzi (např. plochy záběrových segmentů). Také velké rozpětí paţí umoţňuje překonat vzdálenost menším počtem plaveckých kroků [8].
15
1.5.3 Pohybové fáze horních končetin Při kraulovém záběru je pohyb paţe rozdělen na několik fází, a to na přípravnou, přechodnou, záběrovou fázi a fázi vytaţení (obr. č. 4). Po těchto fázích následuje přenos paţe vzduchem vpřed a opět začátek dalšího cyklu dané paţe [8].
Obr. č. 4 Trajektorie ruky pod vodou [12]
16
1.5.3.1 Přípravná fáze
Přípravná fáze začíná protnutím hladiny rukou po přenosu vpřed. Druhá paţe je v tomto okamţiku zpravidla uprostřed záběru. Vstupující ruka se zasouvá do vody před hlavou v šíři ramen v pořadí prsty, předloktí, loket a postupně se natahuje těsně pod hladinou vpřed. Během této fáze se celá končetina pohybuje ve směru lokomoce a zasunutí končetiny do vody a následný pohyb vpřed plavce přibrzďuje. Proto je třeba, aby ruka měla výhodnou polohu a příznivý hydrodynamický tvar. Prsty jsou z tohoto důvodu nataţené a směřují vpřed, dlaň je obrácena dolů. Je potřeba co nejvíce omezit vznik turbulencí kolem končetiny při jejím vstupu do vody. Paţe by měla proklouznout do vody stejným místem jako dlaň. Svaly, které jsou následně aktivní při záběru, jsou ještě relaxované. Přípravná fáze trvá 0,1 – 0,3 s a je nejvariabilnější fází celého cyklu [8]. Změnou intenzity plavání se mění délka celého cyklu a nejvíce se to projevuje právě v trvání přípravné fáze. To je ovlivněno i individuálními stylovými odchylkami jednotlivých plavců. Individuální je i vzdálenost v jaké prsty vstupují do vody před hlavou, která vychází zejména ze způsobu přenosu paţe vzduchem. Na konci přípravné fáze začne převaţovat směr pohybu dolů nad pohybem vpřed. Některá literatura popisuje tuto část záběru jako další samostatnou fázi. Jejím hlavním cílem je připravit paţi na přechodnou fázi. Tato mezifáze by měla být provedena rychle, ale s citem a co s nejmenším úsilím. Je důleţité, aby se ruka a paţe pohybovaly stále vpřed. Pokus o záběr v tomto momentu by vedl ke klasické chybě, kdy se propadne loket a záběrová síla je z části směrována dolů a dojde ke ztrátě rychlosti.
1.5.3.2 Přechodná fáze
Přechodná fáze je velmi krátká, trvá méně neţ 0,1 s. V této fázi přechází ruka z polohy klouzající a brzdící do polohy záběrové. Jedná se o obtíţný moment, protoţe plavec musí v krátkém časovém úseku splnit řadu úkolů, bez nichţ by nebylo moţno provést efektivní záběr. Ruka je v tento moment asi 50 aţ 17
70 centimetrů hluboko [12]. Při změně úhlu náběhu je relaxovaná ruka náhle uchopena proudem vody. Samotní plavci tento moment vnímají spíše tak, ţe uchopí proud vody, který směřuje přes prsty ke hřbetu ruky a zápěstí. Toto uchopení je signálem pro plavce k zahájení záběrového úsilí. Nyní začíná první propulsivní fáze záběru pod vodou, a to stlačením paţe dolů a dozadu. Právě v přechodné fázi si plavci nejvíce uvědomují pocit vody. Myslíme, ţe pokud je s plaváním spojován nějaký cit pro vodu, projevuje se právě v této fázi záběru. Hofer se domnívá, „ţe v této části cyklu, je jiţ vytvářena propulzní síla účinkem hydrodynamického vztlaku“ [8]. Maglischo popisuje tři rozdílné styly přechodné fáze. V prvním stylu plavec příliš svou paţi neponoří, místo toho ji vychýlí směrem od těla ven, ohne rychle loket, takţe můţe i chycení záběru, neboli „catch“ [8], proběhnout rychle. Po chycení záběru je nadloktí, které není pod ramenem, směřováno předloktí a paţe (obr. č. 5). Výhody spočívají v rychlejším uchopení záběru a tím i zkrácení periody mezi záběrem jedné a druhé paţe, také v tom, ţe nadloktí není tolik ponořeno do hloubky a tudíţ odpor vody je menší, předloktí totiţ není příliš tlačeno pod vodu. Třetí výhodou potom je fakt, ţe nadloktí je směřováno téměř přímo vzad proti vodě, coţ můţe znamenat větší hnací sílu při přitahování. Nevýhoda spočívá ve velké námaze, kterou tento záběr znamená pro ramenní kloub a v začátku propulsivní fáze, který je hodně mimo osu těla.
Obr. č. 5 První způsob chycení záběru [12]
18
Druhý styl spočívá ve větším vytočení těla a více ponořené paţi, neţ u prvního stylu, stejně tak, i kdyţ v menší míře, paţe stále není pod ramenem. Uchopení záběru je tak provedeno s loktem hlouběji ve vodě, ruka je lehce mimo rameno (obr. č. 6). Výhoda tohoto stylu, jehoţ záběr je blíţe ose těla, je v menší námaze šlach a větší akcelerační rychlosti směrem vpřed. Nevýhody jsou protikladem výhod prvního stylu, tedy pomalejší uchopení záběru, delší doba mezi koncem záběru první a začátkem záběru druhé ruky a menší hnací síla, způsobená jinou polohou nadloktí. Ponoření paţe do větší hloubky bude znamenat delší cestu k hladině v pozdější fázi záběru, takţe část hnací síly můţe být ztracena. Oba dva styly jsou pouţívány plavci světové třídy, vzhledem k popsaným výhodám a nevýhodám, je těţké jeden z nich doporučit.
Obr. č. 6 Druhý způsob chycení záběru [12]
Třetí styl, je podle Maglischa nejméně vhodný. Paţe je téměř napnutá a je velmi hluboko pod vodou při chycení záběru (obr. č. 7). To zvýší odporovou sílu a sníţí propulzi v následném přitahování v záběrové fázi. Také to znamená, ţe plavec dlouhou dobu tlačí nadloktí i předloktí směrem dolů, neţ se dostane do pozice, kdy paţe míří vzad. Tento tlak dolů nadzvedne jeho tělo a způsobí další ztrátu na rychlosti. Dále paţe, která je hluboko, bude muset být v průběhu záběrové fáze vytlačena nahoru, to opět znamená zmenšení propulsivní síly, kterou zmenšuje i další fakt, ţe téměř nataţená paţe musí být prudčeji ohnuta v průběhu přitahování [12]. 19
Obr. č. 7 Uchopení s málo pokrčenou paží [12]
1.5.3.3 Záběrová fáze
Záběrová fáze je hlavní pracovní fáze. V první části záběru, nazývané přitahování, je nejdříve pohyb ruky směřován převáţně dolů, neţ dosáhne své maximální hloubky. Poté se končetina začne ohýbat v loketním kloubu. Záběr rukou je nyní veden směrem vzad a zároveň k podélné ose plavcova těla polokruhovým pohybem, dokud ruka plavce není pod hrudníkem. Loket se v tuto chvíli nalézá ve vysoké poloze, dalo by se říct, ţe ruka předbíhá loket. K největšímu ohybu paţe v loketním kloubu (90 – 120°) dochází, kdyţ ruka protíná svislou rovinu proloţenou ramenní osou [12,8]. Druhá fáze, odtlačování, začíná opětným natahováním paţe. Ruka se tedy pohybuje pod břicho, odtud směrem nazad, a to vně osy těla. V průběhu odtlačování je dlaň a vnitřní strana předloktí uţívána jako „pádlo“, a to tlačením proti vodě. Fáze odtlačování končí v oblasti kyčelního kloubu. V závěru záběrové fáze směřuje ruka směrem k hladině. Tato fáze je nejvíce hnací, mnoho plavců dosahuje nejvyššího bodu rychlostní křivky záběrového cyklu právě v této fázi [12].
20
1.5.3.4 Fáze vytažení
Fáze vytaţení spočívá v pohybu ruky nahoru a vpřed, čímţ vznikají brzdící síly. Samotná paţe je uţ relaxovaná, proto je poloha ruky i předloktí usměrňována proudící vodou. Délka celé této fáze je asi 0,1 s. [8]. Následuje fáze přenosu paţe.
Obr. č. 8 Kraul - kinogram plavce [8]
21
1.6
Pohyby nohou Účinnost práce kraulových nohou je podstatně niţší neţ paţí. Práce nohou
není jen stabilizátorem polohy, ale také přispívá k udrţení rovnoměrné rychlosti kolem rychlosti střední. Rozdílným způsobem vyuţívají práci kraulových nohou sprinteři a vytrvalci. Sprinteři pracují na kyslíkový a energetický dluh a pouţívají na krátké tratě vysokou frekvenci kopu nohou. Pracují čtyřdobým aţ šestidobým kopem nohou na jeden záběr paţí. Vytrvalci, kteří musí s jedinou energií v organismu účelně hospodařit, pouţívají na tratě 400 – 1500 m často dvoudobý kop nohou na jedno tempo paţí. Cílem práce nohou vytrvalců je snaha udrţet nohy blízko hladiny a stabilizovat polohu těla a přispět bez velkého výdeje energie k rovnoměrné rychlosti plavání, tj. zmírnit kolísání rychlosti způsobené paţemi. Proto, aby se nezvýšila velikost odporu vody, je potřebné, aby nárty byly maximálně sklopené. Vtočení špiček nohou dovnitř, tj. palci k sobě, doporučujeme pouze těm, kterým to nečiní potíţe. Trénink kraulových nohou je nedílnou součástí kaţdé přípravy ve vodě. Krauleři světové špičky musejí umět zaplavat jenom nohama 100 m v čase 1 min do 1,10. Rozsah kopu nohou závisí na celkové délce dolních končetin, bývá zpravidla 30 – 40 cm. Trénink kraulových nohou musí plavci věnovat značnou pozornost a uplavat jimi stovky kilometrů. Pohyb kraulových nohou vychází z kyčelního kloubu, přenáší se přes uvolněné koleno a končí v uvolněném nártu. Kop má být především v nártu spíše třepetavý neţ záměrně s úsilím řízený. Pouze tak dochází k ţádoucímu maximálnímu sklopení nártu vlivem odporu vody v nejspodnější části kraulového rázu nohou. Anatomická stavba nohy a její kinesiologie je předurčena chůzi, nikoliv k plavání. To způsobuje, ţe plavec můţe vytvářet účinnou hnací sílu pouze malou plochou nártu. Navíc hlezenní kloub je u většiny lidí pevný, tuhý a má malou pohyblivost [11,14,20].
22
1.7
Souhra paží s dýcháním Někteří krauleři provádějí nádech vţdy pouze na jednu stranu, jiní
nádechovou stranu střídají. Zpravidla při záběru silnější paţe se provede nádech pod slabší přenášenou paţí. Dýchání na různé tratě a u různých plavců je různé. Někteří sprinteři dýchají zcela pravidelně i na 100 a 200 m tratích. Jiní zadrţují dech, tj. plavou bez dýchání prvních 25 m a při doplavání posledních metrů před cílem, v zájmu zmenšit odpor a zvýšit frekvenci záběru paţemi, a tím dosáhnout vyšší rychlost. Po startu a po obrátce je výhodné provést několik temp bez dýchání s cílem navodit optimální rychlost s dokonalou technikou. Jsou velké rozdíly mezi technikou kaţdého plavce. Správné zvládnutí techniky souhry vyţaduje stálou, co nejméně nádechem narušovanou polohu. Práce nohou má být v souhře s dýcháním pravidelná tak, aby přispívala především k rovnoměrné rychlosti. Na delší tratě se vyuţívá energie spíše na práci paţí, které jsou rychlejší a mají vyšší účinnost neţ na práci nohou, které jsou pomalejší a přitom mají vyšší energetickou spotřebu. Vrcholoví plavci nesmí vynakládat příliš velké úsilí na dosaţení pro ně nepřirozeně vyšší polohy těla. Proto téţ poloha těla plavců ve vodě je různá, plavci s niţší specifickou hustotou těla mají vyšší polohu těla neţ druzí. Poloha těla všech sprinterů je ve vodě podstatně vyšší neţ u vytrvalců, ale to je dáno frekvencí záběrů paţemi a účinnější prací nohou s vyšším vyuţíváním vztlakové síly[2,11,14,20].
23
2
CÍL PRÁCE, HYPOTÉZY Cílem této práce je analyzovat pomocí 3D analýzy záběry sprintera a
vytrvalce. Pro naplnění tohoto cíle musíme potvrdit či vyvrátit hypotézy formulované na základě rozboru odborné literatury.
2.1
Hypotézy
H1: Předpokládáme, ţe u plavce sprintera bude dráha záběru přímočařejší neţ u vytrvalce. H2: Předpokládáme, ţe dráha záběru sprintera bude procházet větší hloubce neţ u vytrvalostního plavce H3: Předpokládáme, ţe vytrvalostní plavec uplave delší vzdálenost při jednom cyklu záběru neţ sprinter H4: Předpokládáme, ţe záběr vytrvalostního plavce trvá delší dobu neţ u sprintera.
24
3
3.1
METODIKA VÝZKUMU
Charakteristika zkoumaných plavců Pro tuto diplomovou práci jsme si vybrali dva nejlepší plavce ve svém
oboru. A těmi jsou, dálkový plavec Rostislav Vítek a sprinter Martin Verner. Vybrali jsme si je proto, ţe jsou na svých závodních tratích nejlepší v ČR a patří ke špičce i ve světovém plavání, o čemţ nám napovídají následující kapitoly.
3.1.1 Profil sportovce Rostislava Vítka Věk: 35 Váha: 79 kg Výška: 181 cm Rozpětí horních končetin: 196 cm Hlavní disciplína: 10 km, 25 km V posledních deseti letech náš nejlepší dálkový plavec v ČR, drţitel českých rekordů na 10 km a 25 km, reprezentant, olympionik, mnohonásobný mistr ČR, člen plaveckého oddílu Kometa Brno, trenér Zdeněk Tobiáš. Úspěchy: 2000 SP Terracina Itálie 25 km 7. místo 2001 MS Fukuoka Japonsko 25 km 16. místo, 10 km 19. místo 2002 ME Berlín Německo 25 km 8. místo 2002 MS Egypt 25 km 13. místo, TEAM 3. místo 2003 MS Barcelona Španělsko 25 km 16. místo, 10 km 19. místo, 5 km 21. místo 2004 SP Parana Argentina 88 km 8. místo 2004 MS Dubai Spojené arabské emiráty 25 km 12. místo, TEAM 3. místo 25
2005 MS Montreal Kanada 25 km 16. místo, 5 km 20. místo 2006 SP Santa-Fe Argentina 57 km 4. místo 2006 SP Parana Argentina 88 km 5. místo 2006 ME Maďarsko 25 km 6. místo 2006 MS Neapol Italie25 km 9. místo 2007 MS Melbourne Austrálie 10 km 11. místo, 25 km 12. místo 2008 Olympijská kvalifikace Peking Čína 10 km 3. místo 2008 MS Sevilla Španělsko 25 km 10. místo 2008 OH Peking Čína 10 km 17. místo 2009 SP Santa-Fe Argentina 57 km 3. místo 2009 SP Rosario Argentina 25 km 5. místo 2009 MS Řím Itálie 25 km 8. místo 2009 SP Capri Neapol 37 km 1. místo 2009 Kanál La Manche 4. čas na světě 2010 ME Maďarsko 25 km 5. místo 2010 MS Kanada 25 km 12. místo
3.1.2 Profil sportovce Martina Vernera Věk: 31 let Váha: 92 kg Výška: 194 cm Rozpětí horních končetin: 206 cm Hlavní disciplína: 100 VZ V posledních devíti letech náš nejlepší plavec na 100 VZ v ČR, drţitel českých rekordů na 100 VZ a štafety, reprezentant, olympionik, člen plaveckého oddílu Kometa Brno, trenér Zdeněk Tobiáš. Úspěchy: 2000 ME 25m Valencie Španělsko 100m VZ,11. místo 2001 ME 25m Antverpy Belgie 100m VZ, 13. místo 26
2001 ME 25m Antverpy Belgie 50 m VZ, 27. místo 2001 Univerziáda Peking Čína 100 m VZ,12. místo 2002 ME 25m Riesa Německo 100 m VZ,10. místo 2003 ME 25m Dublin Irsko 100 m VZ,17. místo, 48,92 rekord ČR 2004 MČR Pardubice 50 m Z, 1. místo, 26,77 rekord ČR 2005 ME Terst Itálie 50 m M, 27. místo 2005 MS Montreal Kanada štafeta 4x100 m VZ, 15. místo 2005 MS Montreal Kanada 100 m Z, 48. místo 2006 MS 25m Šanghaj Čína 100 m VZ, 8. místo, 2006 MČR Praha, 100 m VZ 1. místo, 50,31 s, rekord ČR 2006 ME Budapešť Maďarsko 100 m VZ,13. místo, 49,83 s, rekord ČR 2007 MS Melbourne Austrálie 100 m VZ, 44. místo 2008 OH Peking Čína, 100 m VZ 21. místo, 48,95 s, rekord ČR 2009 MS Řím Itálie, 100 m VZ 31. místo 2009 ME 25m Istanbul Turecko, 100 m VZ 8. místo 46,96 s, rekord ČR 2010 ME Budapešť Maďarsko, 100 m VZ 12. místo 2010 ME Eindhoven Holandsko, 100 m VZ 5. místo
3.2
Podmínky získávání dat Natáčení zkoumaných plavců probíhalo v krytém šestidráhovém
plaveckém bazénu, dlouhém 25 m, který se nachází na Kraví hoře v Brně. Teplota vody se pohybovala v rozmezí 27° C – 28° C, teplota vzduchu 28° C – 29° C. Měřilo se v nočních hodinách a to mezi 0:00 aţ 2:00 hod. Plavecký bazén byl osvětlen umělým světlem umístěným na stropě místnosti a na bocích vany bazénu pod vodou. Oba zkoumaní plavci, jak R. V., tak i M. V., pouţívali pouze standardní plavky a plavecké brýle.
27
3.3
Způsob získávání výzkumných dat Nejprve byl v plaveckém bazénu vymezen prostor, ve kterém mělo
probíhat snímání plavců. Jednalo se o kvádr o rozměrech 268 cm x 180 cm x 110 cm. Na dno byly ponořeny hokejové puky v obdélníkovém uspořádání a od nich byly určeny vertikály k hladině. Pak byly změřeny jednotlivé vzdálenosti a určen daný kvádr. Poloha jeho osmi rohů nám vytknula kalibraci snímaného prostoru. Tuto kalibraci jsme pak vyuţili pro zpracování získaných dat. Snímání bylo prováděno dvěma vysokofrekvenčními kamerami Basler A602FC 100 hz v rozlišení 656 x 490 pixelů. Ty byly kabelem propojeny přes rozhraní USB do přenosného počítače, ve kterém byly záznamy synchronně ukládány ve formě video souborů pomocí programu Simi Motion 3D. Výstupem tedy byly dva video soubory s korespondujícím časovým průběhem. Kamery byly umístěny v ponořených skleněných boxech, které byly nainstalovány na boční a čelní stěně bazénu. Úhel mezi nimi vzhledem ke snímanému prostoru byl 90°. Tento úhel jsme zvolili po zkoušení několika variant, jako nejlepší z hlediska viditelnosti pohybů plavce a sledovaných bodů na jeho těle. Vzdálenost od středu snímaného prostoru byla 7 metrů u čelní kamery a 7 metrů u boční kamery. Kamera byla v hloubce 50 cm pod hladinou. Schéma umístění kamer v bazénu můţeme vidět na obr. č. 9.
28
Plavec
Ka mera 2
Ka mera 1
Obr. č. 9 Schéma bazénu
Skleněné boxy byly pevně ukotveny pomocí kovové konstrukce, kterou jsme navíc museli zatíţit závaţím, kvůli síle vytvářené výtlakem boxů. Toto zatíţení nám navíc pomohlo eliminovat pohyby celé konstrukce způsobené vlnami v bazénu. Skleněné boxy o rozměrech 35 cm x 12 cm x 70 cm jsme nechali vyrobit u skláře. Kovovou konstrukci slouţící k jejich uchycení ke krajům bazénu jsem vyrobil, po řádné konzultaci s PaedDr. Milošem Lukáškem a dalším diplomantem, který se zabýval podobným tématem, sám. Kamery byly uchyceny na dně skleněných nádob pomocí oboustranné lepicí pásky, aby nedošlo k jejich pohybu. Záznamy byly pořizovány z hloubky 50 cm pod hladinou. Pro účely snadnější identifikace, byly pomocí lihového popisovače na těle R. V. a M. V. označeny body, které byly vyuţívány při následném zpracování získaných dat. Šlo zejména o kloubní spojení. Ramenní kloub, loket a zápěstí. Samotné snímání probíhalo tak, ţe oba zkoumaní plavci plavali svým závodním tempem, vymezeným prostorem, ve kterém bylo prováděno snímání. Úsek byl zahájen odrazem od protější stěny bazénu. Plavec tak mohl dosáhnout 29
jiţ před snímaným prostorem maximální rychlosti a proplavat jí skrz něj. Zkoumaný plavec R. V. plaval zkoumaný úsek závodním tempem, kterým plave své vytrvalostní disciplíny a plavec M. V. plaval snímaný úsek maximálním úsilím (sprintem). Z důvodu omezené šíře záběru z boční kamery, dané jejím objektivem, byl záznam pořizován několikrát, abychom měli jistotu, ţe bude zachycen celý záběrový cyklus. Oba plavci plavali skrz snímaný úsek bez nádechu, aby nebyl zkreslený záběr paţe a ramena. Při nádechu jde ruka více pod tělo a rameno je více potopené, tudíţ by došlo ke zkreslení dráhy záběru. Mezi jednotlivými záznamy byl odpovídající interval odpočinku a nemohlo tak docházet k postupnému ovlivňování výkonu únavou. Naše měření probíhalo v pozdních večerních hodinách a v přípravném období, kdy jsou oba zkoumaní plavci v plném tréninku. Tudíţ můţe být jejich plavecký styl a rychlost ovlivněn únavou z těţkých tréninků, kde mají za úkol naplavat co nejvíce kilometrů. V závodním období, se můţe jejich styl nepatrně lišit od stylu v přípravném období, jelikoţ jsou odpočinutí a jsou v období vylaďování své formy. Styl se můţe lišit hloubkou a tvarem záběru („esíčkem“), rychlostí a polohou těla, kdy v předzávodním období je poloha těla vyšší neţ v přípravném období. Toto vše je dáno vyladěním, odpočinkem a pocitem sportovce.
3.4
Metody zpracování záznamů Při samotném měření jsme získali jako výstup dva obrazové záznamy
téhoţ pohybu natočené ze dvou různých úhlů. Snímání bylo provedeno dvěma kamerami současně se stejnou rychlostí záznamu a se synchronizací času. Snímání bylo provedeno vysokorychlostními kamerami s rychlostí snímání 100 snímků za sekundu. Tím byl dán předpoklad k trojrozměrnému rozboru a zpracování získaných dat. Náš rozbor jsme začali vizuálním zkoumáním jednotlivých záznamů. Vybrali jsme nejvhodnější ze všech pokusů, který zkoumaní jednotlivci absolvovali. Zkoumali jsme pohyby zaznamenaného plavce jak v pohybu, tak i po
30
jednotlivých snímcích záznamu. Z této analýzy jsme byli schopni popsat jednoduše jednotlivé pohyby, jejich průběh a souhru. Poté jsme k hlubší kinematické analýze vyuţili software Simi Motion 3D ve verzi 7.5.292, který má v licenci k pouţívání Fakulta sportovních studií Masarykovy univerzity. Předpoklady pro jeho vyuţití k trojrozměrné analýze jsme měli splněny. První byl souřadnicový systém, který jsme získali, kdyţ jsme provedli kalibraci prostoru, který byl snímán. Druhým byly záznamy s odpovídajícími časovými údaji. V samotném programu byl nejprve nastaven souřadnicový systém. Poté bylo nutno v kaţdém snímku záznamu zvlášť označit nadefinované body těla. Tyto body byly: zápěstí, loketní kloub a ramenní kloub levé paţe, ramenní kloub pravé paţe a střed hlavy. Označení bodů v obou záznamech vytvořilo průměty, z nichţ jsme získali souřadnice definovaných bodů těla v prostoru. Po zpracování celé délky záznamu jsme jednotlivé skupiny bodů spojili a vyhladili do křivek. Tím jsme dostali jednotlivé dráhy bodů těla a v podstatě pohyblivý trojrozměrný model plavce. Občas bylo obtíţné určit přesnou polohu některého z bodů. Šlo o problém, ţe bod byl na snímku špatně rozpoznatelný nebo nebyl vůbec vidět. Většinou byl v zákrytu za jinou částí těla nebo se ztrácel ve víru vzduchových bublinek vytvářením kolem těla plavce. Proto jsme z tohoto důvodu vynechali definování pravé paţe obou sportovců. Nebylo by přesné. Pokud nebyl bod identifikovatelný a nešla jinak určit jeho pozice, snaţili jsme se aspoň co nejpřesněji určit jeho polohu v předcházejícím a následném snímku. Poté co jsme takto získali vstupní data, mohl program generovat výstupy ve formě grafů, videí, obrázků, 3D a 2D modelů plavce i číselných dat. Tyto výstupy jsme pak vyuţili ke kinematické analýze a popisu kraulového záběru paţemi u R. V. a M. V..
31
4
ROZBOR TECHNIKY ZÁBĚRU PAŽÍ U ZKOUMANÝCH OBJEKTŮ
4.1
Rozdělení fází zkoumaných objektů Záběr paţe obou plavců si opět rozdělíme do několika fází. Vyuţijeme
rozdělení z výše uvedené kapitoly 1.4.3. Popíšeme si přípravnou, přechodovou a záběrovou fázi. Vyuţijeme zde natočené snímky z podvodních kamer a 3D model vytvořený v programu Simi Motion 3D.
4.1.1 Přípravná fáze R. V. Ruka u R. V. vstupuje do vody při pokrčené, ne úplně napnuté paţi. Úhel v lokti, v momentě kdy ruka vstupuje do vody, je 165˚. Vstup je prováděn daleko před hlavou, ruka vstupuje v šíři ramen, lehce míří ven. Dlaň ruky je taktéţ jemně vytočena a vstupuje do vody palcem napřed a palec je mírně odtaţen od prstů. Jelikoţ paţe není natolik pokrčena, aby loket vstupoval výrazně později neţ dlaň do vody, vstupují skoro ve stejném okamţiku. Tento vstup paţe do vody způsobuje větší výskyt vzduchových bublinek a víření kolem paţe, protoţe nevstupuje jedním bodem pod hladinu, ale velkou plochou celé paţe. To znamená, ţe je paţe téměř nataţena ve směru plavání ihned po vstupu pod hladinu a tím se minimalizují brzdné síly a zvyšuje splývavost po hladině (obr. č. 10 a 11). Druhá paţe v tomto okamţiku začíná druhou část záběrové fáze a to odtlačení a nachází se za svislou osou ramenního kloubu.
32
Obr. č. 10 Přípravná fáze R. V.
Obr. č. 11 Přípravná fáze R. V. 3D model
Poté se ruka pohybuje po obloučku vpřed dolů a šikmo do vnější strany. Přitom dochází k minimálnímu narovnání v loketním kloubu. Loket směřuje spíše do strany a zachovává si vysokou polohu. Úhel v lokti se v přípravné fázi pohybuje od 165˚, kdy ruka vstupuje do vody aţ do 171˚, kdy přechází v přechodnou fázi. Můţeme tedy říci, ţe se paţe mírně narovnává. Přípravná fáze R. V. trvá 0,356 sekundy, od vstupu ruky do vody aţ do přechodu na přechodnou fázi. 33
4.1.2 Přípravná fáze M. V. Ruka u M. V. vstupuje do vody při mírně pokrčené, téměř napjaté paţi. Úhel v lokti je v momentě, kdy ruka vstupuje do vody 174˚. Vstup je tedy prováděn daleko před hlavou, ruka vstupuje v šíři ramen. Dlaň ruky je obrácena dolů, prsty jsou nataţené vpřed a palec je přitaţen k prstům. Protoţe se paţe dopne skoro jiţ nad hladinou, loket se protíná hladinu téměř ve stejný okamţik jako dlaň ruky. To způsobuje více víření a vzduchových bublinek kolem paţe, protoţe ta nevstupuje do vody jedním místem, ale plochou pod větší částí paţe. Taktéţ jako u vytrvalce to znamená, ţe je paţe nataţená ve směru plavání ihned v okamţiku, kdy se dostane pod hladinu, minimalizuje brzdné síly a zvyšuje v tento moment splývavost. Druhá paţe, taktéţ jako u vytrvalce, v tomto okamţiku začíná záběrovou fázi odtlačení a nachází se kousek za svislou osou z ramenního kloubu (obr. č. 12 a 13).
34
Obr. č. 12 Přípravná fáze M. V.
Obr. č. 13 Přípravná fáze M. V. 3D model
Poté se ruka pohybuje po obloučku vpřed dolů a šikmo do vnější strany. Při tom dochází v loketním kloubu k minimálnímu pokrčení. Loket směřuje spíše do strany a zachovává si vysokou polohu, taktéţ jako u vytrvalce. Úhel v lokti se pohybuje v přípravné fázi od 174˚, kdy paţe vstupuje do vody dále přes 178˚, aţ do 175˚ kdy přechází v přechodnou fázi. Můţeme říci, ţe paţe je po celou dobu nataţena.
35
Přípravná fáze M. V. trvá 0,227 sekundy, od vstupu ruky do vody aţ do přechodu na přechodnou fázi.
4.1.3 Rozdíly při přípravné fázi u R. V. a M. V. Rozdíly v přípravné fázi u zkoumaných plavců jsou v mírném pokrčení paţe R. V. oproti M. V., při vstupu do vody. Dále se liší tvarem dlaně a prstů, kdy sprinter vstupuje do vody přímo a s prsty u sebe, kdeţto vytrvalec s mírně vytočenou rukou a palcem mírně odtaţeným od prstů. Poté se liší délkou skluzu, kdy sprinter jde daleko dříve do záběru neţ vytrvalec, jelikoţ plave sprint. To nám dokládá i časový údaj o době přípravné fáze, který v něm plavci stráví. R. V. se po ruce sklouzne o 0,138 sekundy, coţ je na procenta vyjádřeno obrovským rozdílem a to 38 %. Další rozdíl je v mírném narovnání vytrvalcovi paţe v přípravné fázi, kdeţto sprinter ji mírně pokrčí. V této fázi záběru nejsou rozdíly mezi plavci tak viditelné, jelikoţ se teprve chystají na nejdůleţitější část záběru.
4.2
Přechodná fáze Nyní se pokusíme u obou plavců popsat jejich přechodnou fázi záběru. V
této fázi dochází k „uchopení“ vody a získání opory pro paţi. Jak jsme se jiţ zmínili v teoretické části této práce, tato přechodná fáze trvá jen 0,1 s, a proto se jí pokusíme popsat co nejlépe a následně porovnáme přechodnou fázi obou plavců.
4.2.1 Přechodná fáze R. V. V přechodné části vytrvalostního plavce vidíme, ţe paţe zabírá v hloubce 50 cm (měřeno od hladiny). Ruka je v této fázi nejvíce vzdálena od svislé roviny procházející podélnou osou těla (obr. č. 14 a 15). Paţe je téměř napnutá a úhel v lokti svírá 170˚. Palec je mírně odtaţen od ostatních prstů.
36
Tato přechodná fáze trvá R. V. 0,08 sekundy, coţ je standardní doba, kterou se dočítáme v odborných literaturách. Je to část, kde se ruku nachystá, z přípravné fáze na záběrovou fázi, k uchopení záběru.
Obr. č. 14 Paže R. V. v přechodné fázi z čelního a bočního pohledu 3D model
Obr. č. 15 Přechodná fáze R. V.
37
4.2.2 Přechodná fáze M. V. V přechodné části plavce sprintera vidíme, ţe paţe zabírá v hloubce 50 cm (měřeno od hladiny). Ruka je v této fázi nejvíce vzdálena od svislé roviny procházející podélnou osou těla (obr. č. 16 a 17). Paţe je téměř napnutá a úhel v lokti svírá 176˚. Nyní uţ má i M. V. palec mírně odtaţen od ostatních prstů, aby byl záběr co nejmohutnější a nachystán na záběrovou fázi. Tato přechodná fáze trvá M. V. 0,69 sekundy, coţ se dá u sprintera povaţovat za standardní dobu, kterou paţe v této části stráví. Je to část, kde se ruku nachystá, z přípravné fáze na záběrovou fázi, k uchopení záběru.
38
Obr. č. 16 Paže M. V. v přechodné fázi 3D model
Obr. č. 17 Přechodová fáze M. V.
39
4.2.3 Rozdíly v přechodné fázi R V. a M. V. V této části fázi záběru se oba plavci příliš neliší. Jak R. V., tak i M. V. dosahují přechodné fáze v hloubce 50 cm, Jejich paţe jsou téměř napnuté, i úhly v lokti jsou téměř shodné. U vytrvalce 170˚ a u sprintera 175˚. Mírné rozdíly jsou v poloze ramen, které má R. V. více ponořené a paţe směřuje více ven od osy těla a tyto rozdíly jsou velmi nepatrné. Literatura uvádí, ţe plavci v této fázi stráví 0,08 aţ 0,1 sekundy. Naši plavci v této části záběru stráví 0,08 sekund v případě vytrvalce a u sprintera tento čas činí 0,069 sekundy. V případě M. V. je tento čas dán tím, ţe plaval sprintem a vyjádřeno procentuálně se od sebe liší 14 %. Můţeme říct, ţe i v této fázi se od sebe liší.
4.3
Záběrová fáze V této kapitole popíšeme záběrové fáze R. V. a M. V. Záběrovou fázi si
rozdělíme podle odborné literatury na dvě fáze. A to na první přitaţení a druhou odtlačení.
4.3.1 Záběrová fáze R. V. Po „uchopení“ v přechodné fázi začíná paţe svou první část záběrové fáze a to přitahování. Ruka se pohybuje stále dolů, ale pokračováním v oblouku jiţ směřuje mírně pod tělo. Paţe se začíná mírně pokrčovat v loketním kloubu. Celkově můţeme říct, ţe R. V. paţi mírně krčí. Naměřené úhly v loketním kloubu byly v první části záběrové fáze od 169˚, kdy začíná přitahování aţ do 119˚, kdy paţe přechází do druhé fáze odtlačování. Samotný loket si při přitahování stále zachovává vysokou polohu a ruka tak loket pomalu předbíhá. Maximální hloubka záběru R. V. je 74 cm (měřeno od hladiny). Levá paţe se mírně dostává pod hrudník, v podstatě aţ pod osu těla (obr. č. 18).
40
Vyjádřeno časově, v této první části záběrové fáze R. V. přitahuje paţi 0,167 sekundy, coţ povaţujeme za velmi rychlé u vytrvalce.
Obr. č. 18 Přitažení v záběrové fázi
V momentě kdy se paţe dostává nejblíţe pod podélnou osu těla, končí záběrová fáze přitahování a začíná záběrová fáze odtlačování. Ruka začíná směřovat svůj pohyb vně a nahoru, jak můţeme vidět na 3D modelu a snímku (obr. č. 19). Loketní kloub svírá na začátku druhé části odtlačování úhel 115˚, dále ruka směřuje pod tělo, kde má loket nejmenší úhel a to 84˚ a pokračuje zpod těla ven a záběr končí v oblasti kyčelního kloubu. Paţe se na konci záběru nedopíná aţ do nataţení. Nad hladinu vychází jako první loket a aţ pak ruka. Loket svírá při výstupu nad hladinu úhel 128˚, čímţ můţeme říct, ţe je paţe pokrčena. Čas, který paţe R. V. stráví odtlačováním v záběrové fázi je 0,317 sekundy. Je to nejdelší a nejdůleţitější fáze z celého záběru. Zde záleţí na tvaru „esíčka“ a co největšího uchopení vody.
Obr. č. 19 Záběrová fáze – odtlačování
41
4.3.2 Záběrová fáze M. V. Po „uchopení“ v přechodné fázi začíná paţe první část záběrové fáze a to přitahování. Ruka se pohybuje stále dolů, ale pokračováním v oblouku jiţ směřuje pod tělo. Paţe se při tom znovu mírně pokrčuje v loketním kloubu. Celkově M. V. paţi příliš nekrčí. Neměřené úhly v loketním kloubu v první části záběrové fáze po přechodu z přechodné fáze byly od 175˚ aţ do 140˚, kdy paţe dokončuje první část záběrové fáze přitaţení a přechází do odtlačování. Samotný loket si při přitahování stále zachovává vysokou polohu, ne však tak vysokou jako u vytrvalce, a ruka tak loket pomalu předbíhá. Maximální hloubka záběru M. V. je přibliţně 84 cm (měřeno od hladiny). Levá paţe, taktéţ jako u vytrvalce, se mírně dostává pod hrudník, v podstatě aţ pod osu těla (obr. č. 20). Vyjádřeno časově, v této první části záběrové fáze M. V. přitahuje paţi 0,160 sekundy, coţ je velmi podobné jako u vytrvalce.
Obr. č. 20 Přitažení v záběrové fázi
V momentě kdy se paţe dostává nejblíţe pod podélnou osu těla, končí záběrová fáze přitahování a začíná záběrová fáze odtlačování. Ruka začíná směřovat svůj pohyb vně a nahoru, jak můţeme vidět na 3D modelu (obr. č. 21). Loketní kloub svírá na začátku druhé části odtlačování úhel 139˚, dále ruka směřuje pod tělo, kde má loket nejmenší úhel a to 85˚ a pokračuje zpod těla ven a záběr končí v oblasti kyčelního kloubu. Prsty ruky jsou od sebe, aby plavec mohl záběl lépe „chytit“ a byl mohutnější. Paţe se na konci záběru nedopíná aţ do nataţení. Nad hladinu vychází jako první loket a aţ pak ruka. Loket svírá při výstupu nad hladinu úhel 137˚, čímţ můţeme říct, ţe je paţe mírně pokrčena. 42
Čas, který paţe M. V. stráví odtlačováním v záběrové fázi je 0,305 sekundy. Je to nejdelší a nejdůleţitější fáze z celého záběru. Zde záleţí na tvaru „esíčka“ a co největšího uchopení vody. Proto se tento čas příliš neliší od vytrvalcova času v této části záběrové fáze.
Obr. č. 21 Záběrová fáze odtlačování
4.3.3 Rozdíly v záběrové fázi R. V. a M. V. V první části záběrové fáze přitahování, se plavci od sebe odlišují v hloubce záběru, ta činí 10 cm. Tento rozdíl je dán menším pokrčením paţe v lokti u sprintera a mírným vychýlením záběru vytrvalce ven od těla. Oběma plavcům se pak shodně paţe dostává mírně pod tělo. Vytrvalec má v této fázi více ponořené rameno. Hloubka záběru je také dána somatotypem sportovců, kdy M. V. má větší rozpětí paţí o 10 cm neţ R. V. Jak vytrvalec, tak sprinter mají při této fázi mírně rozevřené prsty ruky a odtaţený palec. Doba trvání této fáze se u obou plavců příliš neliší u R. V. je tento čas 0,167 sekundy a u M. V. tento čas činí 0,160 sekundy. Vyjádřeno procentuálně nám vychází rozdíl pouhá 4 %. V druhé části záběrové fáze odtlačování se od sebe oba zkoumaní plavci odlišují v rozdílných úhlech v lokti a v dráze záběru. Na začátku odtlačování má vytrvalec pokrčenou paţi v lokti 115˚ a sprinter 139˚, coţ je rozdíl 24˚. Dále paţe pokračuje pod tělo, kde plavec udělá „esíčko“ a směřuje z pod těla ven. M. V. udělá pod tělem o jednu „vlnku“ více, jako by si se záběrem „pohrál“. Nejmenší úhel v lokti je, kdyţ je ruka nejvíce pod tělem. Úhel u R. V je 84˚ a u M. V. činí 85˚. Zde máme rozdíl pouhý 1˚. Poté paţe pokračuje u obou sportovců po stejné dráze ven z vody. Ruka vychází v oblasti kyčelních kloubů. R. V. má paţi při 43
výstupu nad hladinu více pokrčenou neţ M. V. Úhel v lokti, pod kterým paţe vystupuje z vody je u R. V. 128˚ a u M. V. činí 137˚. Rozdíl je 9˚, coţ není tak velký rozdíl. Kaţdopádně vytrvalec krčí paţi při vytahování z vody více neţ sprinter. Prsty ruky jsou v této fázi rozevřeny a palec je odtaţen od ruky, pro tuto fázi typické. Doba trvání této fáze je u R. V. 0,317 sekundy a u M. V. činí 0,305 sekundy. Vyjádřeno procenty, 4%. Tento rozdíl můţeme povaţovat za zanedbatelný. Podobný čas záběru obou plavců přisuzujeme sprinterově vlnce navíc, kterou dělá v části kdy je ruka pod tělem.
4.4
Dráha záběru V této části si zobrazíme celý záběr sloţený ze všech tří fází (přípravná
fáze, přechodná fáze a záběrová fáze). Všechny tyto tři body nám dají kompletní záběrovou křivku.
4.4.1 Dráha záběru R. V. Na zde znázorněném 3D modelu vidíme dráhu záběru levé horní končetiny sprintera, konkrétně dlaně. Z čelního (obr. č. 22), bočního (obr. č. 23) a horního pohledu (obr. č. 24).
44
Obr. č. 22 Dráha záběru levé paže z čelního pohledu
Obr. č. 23 Dráha záběru levé paže z bočního pohledu
Obr. č. 24 Dráha záběru levé paže z horního pohledu
45
4.4.2 Dráha záběru M. V. Na zde znázorněném 3D modelu vidíme dráhu záběru levé horní končetiny sprintera, konkrétně dlaně. Z čelního (obr. č. 25), bočního (obr. č. 26) a horního pohledu (obr. č. 27).
Obr. č. 25 Dráha záběru levé paže z čelního pohledu
Obr. č. 26 Dráha záběru levé paže z bočního pohledu
Obr. č. 27 Dráha záběru levé paže z horního pohledu
46
4.4.3 Porovnání dráhy záběru Na těchto obrázcích názorně vidíme, jak se dráha záběru liší. U sprintera je na začátku křivky vidět strmější a rychlejší záběr do hloubky, kdeţto u vytrvalce je vidět, jak má záběr delší skluz a nejde tolik do hloubky pod hladinu. V druhé části záběrové fáze vidíme největší rozdíly a to hlavně u M. V., který ve fázi odtlačování, udělá o oblouček víc, pro sprintera ne příliš typické, jakoby vodu více „pohladil“ a se záběrem si hrál. Jde vidět, ţe M. V. provádí svůj záběr více pod tělem neţ R. V., který svůj záběr dělá spíše více ven od osy těla a své levé rameno ponořuje do větší hloubky, tím dochází k větší rotaci těla. Je zde také čitelné, ţe při vytaţení paţe nad hladinu R. V. nekrčí ruku v lokti tolik jako M. V. a paţi přenáší téměř nataţenou. Kdeţto sprinter při přenosu paţe nad hladinou krčí svůj loket o mnoho více. Tento fakt je čitelný pouhým okem i pro laiky. Ne nadarmo se říká co plavec, to originální styl. Zde se nám to jen potvrzuje. Tato dráha záběru se také liší v době, za jakou ji oba plavci dokáţou zdolat. R. V. zvládne tuto záběrovou křivku za 0,929 sekundy a M. V. tento záběr provede za 0,761 sekundy. Procentuálně se od sebe liší 18 %. V tabulce č. 1 uvádíme všechny fáze záběru a jejich doby trvání.
Tabulka č. 1 Fáze plaveckých záběrů a jejich časové členění
Fáze plaveckých záběrů a jejich časové členění Vytrvalec R. V. Sprinter M. V. rozdíl v sekundách
rozdíl v %
Přípravná fáze
0,365 s
0,227 s
0,138 s
38%
Přechodná fáze
0,08 s
0,069 s
0, 011 s
14%
Záběrová fáze přitahování
0,167 s
0,16 s
0,007 s
5%
Záběrová fáze odtlačování
0,317 s
0,305 s
0,012 s
4%
Celkový čas záběru paže
0,929 s
0,761 s
0,168 s
18%
47
4.5
Maximální hloubka záběru Hloubka záběru obou plavců se odvíjí od jejich antropometrických
parametrů. My jsme se zaměřili na rozdíly v úhlech, při kterých se nachází levá paţe v záběrové fázi, kdy přechází z první části do druhé. To se paţe nachází v největší hloubce.
4.5.1 Hloubka záběru R. V. Vytrvalostní plavec R. V. zabírá při svém závodním stylu do maximální hloubky od hladiny 74 cm a úhel v lokti mezi paţní kostí a předloktím svírá 115˚ (obr. č. 28). Paţe je více pokrčena, jak se zmiňuje i odborná literatura, u vytrvalostního stylu kraulu.
Obr. č. 28 Maximální hloubka záběru R. V.
48
4.5.2 Hloubka záběru M. V. Sprinter M. V. zabírá při svém závodním stylu do maximální hloubky od hladiny 84 cm a úhel v lokti mezi paţní kostí a předloktím svírá 141˚ (obr. č. 29). Paţe je více nataţena, coţ je typické pro sprinterské pojetí kraulu. Záběr je mohutnější a přímočařejší, jak se uvádí ve většině odborné literatury.
Obr. č. 29 Maximální hloubka záběru M. V.
4.5.3 Porovnání hloubky záběru Rozdíly v hloubce záběru jsou typické jak pro vytrvalce, tak pro sprintera. Sprinter má paţi více nataţenou, jeho úhel v lokti je 141˚ a hloubka záběru činí 84 cm. Kdeţto vytrvalec má paţi pokrčenou a jeho úhel v lokti je 115˚, záběr není tak hluboký, je o 10 cm mělčí, tedy 74 cm, coţ je typické pro vytrvalostní záběr. Sprinterské pojetí záběru je více namáhavé a vytrvalec by jím nedokázal efektivně plavat celou svoji závodní trať. Hluboký záběr umoţňuje M. V. plavat 49
sprint co nejvyšší rychlostí, neţ kdyby plaval s více pokrčenou paţí, sice efektivněji, ale nemohl by se o záběr „opřít“ naplno.
4.6
Rychlost testovaných plavců Oběma zkoumaným plavcům jsme také změřili maximální rychlost, kterou
se pohybují a v jaké části záběru je rychlost nejvyšší.
4.6.1 Rychlost R. V. Maximální rychlost R. V. při záběru levé paţe dosahovala 1,866 m/s (obr. č. 30) a to v druhé části záběrové fáze při odtlačování (obr. č. 31). V této fázi dosáhl testovaný plavec nejmohutnějšího záběru, a hnací síla byla v tomto okamţiku největší. Pravá paţe byla v přípravné fázi, klouzajíc po hladině a připravena na záběr.
Obr. č. 30 Maximální rychlost R. V. (m/s)
50
Obr. č. 31 Poloha paže, kdy R.V. dosahuje nejvyšší rychlosti
4.6.2 Rychlost M. V. Maximální rychlost M. V. Při záběru levé paţe dosahovala 2, 023 m/s (obr. č. 32). A to v záběrové fázi a v nejhlubším bodě záběru (obr. č. 33) , kdy záběrová fáze přechází do své druhé části a pokračuje pod tělo. Plavec měl v této fázi nejmohutnější záběr a v yvinul největší rychlost. Pravá paţe byla na konci přenosové fáze a byla z větší části na hladině.
51
Obr. č. 32 Maximální rychlost M. V. (m/s)
Obr. č. 33 Poloha paže, kdy M. V. dosahuje nejvyšší rychlosti
4.6.3 Rozdíly v rychlosti Je zajímavé, jak se liší poloha levé paţe u obou plavců. Vytrvalostní plavec dosahuje maximální rychlosti aţ v samotném závěru záběru, kdeţto 52
sprinter dosahuje své maximální rychlosti uprostřed záběru, kde jeho paţe je v největší hloubce. Rychlost se lišila v procentuálním vyjádření o 18 %. U obou plavců hraje velkou roli práce dolních končetin. U vytrvalce se neklade takový důraz na práci nohou jako u sprintera. R. V. plave dvoudobým kopem, aby své nohy udrţel na hladině, a co nejméně s nimi kope, aby ušetřil energii. Víme, ţe velké svalové skupiny spotřebovávají velké mnoţství kyslíku z krve a dochází tak k zakyselení svalů, proto vytrvalci pouţívají své nohy co nejméně. Sprinter naopak své nohy vyuţívá maximálně. K zakyselení svalů dochází v závěrečné části závodu a po závodě. M. V. plave šestidobým kopem a tento styl mu pomáhá k vyšší poloze těla a také mu nohy ovlivňují maximální rychlost a polohu paţe v momentě své nejvyšší rychlosti. Na obr. č. 30 a obr. č. 32 názorně vidíme rozdíly v poloze paţe, kde oba plavci dosahují maximální rychlosti.
4.7
Uplavaná vzdálenost Oběma plavcům jsme také změřili vzdálenost, kterou uplavou za jeden
cyklus. V programu Simi Motion 3D jsme si označili za záchytný bod hlavu a podle ní jsme vypočítali vzdálenost, kterou urazili. Uplavaná vzdálenost u vytrvalostního plavce R. V. činila 2, 514 m a u sprintera M. V. nám program ukázal 2, 356 m. Vyjádříme-li se procentuálně, tak vytrvalostní plavec uplave o 7 % větší vzdálenost neţ sprinter. Pro laika tento výsledek můţe být překvapivý, ale my jsme si potvrdili, ţe sprinter na úkor rychlosti urazí menší vzdálenost za jeden cyklus. Sprinter zabírá naplno a přímočařejší dráhou záběru, takţe jeho paţe jakoby promáchne vodou. Kdeţto vytrvalec má „čas“ na to, „pohrát“ si se záběrem. Jeho dráha záběru není tak přímočará, takţe díky více času a pokrčeným paţím můţe se záběrem lépe a účinněji pracovat.
53
5
DISKUZE V naší komparační analýze jsme porovnávali dva plavce. Jedním byl
vytrvalostní plavec R. V. a druhým byl sprinter M. V. Při řešení úkolu pro splnění cíle práce, jsme došli k následujícím závěrům. H1: Předpokládáme, ţe u plavce sprintera bude dráha záběru přímočařejší neţ u vytrvalce. Pro zodpovězení této hypotézy jsme vizuálně hodnotili dráhu záběru obou plavců. Tuto metodu jsme zvolili pro náročnost jiných metod. Při tomto hodnocení jsme vynechali fáze přípravné a přechodné, které jsou dle literatury u plavců velmi podobné, a liší se pouze dobou trvání a úhlem v lokti. Tyto údaje však nevypovídají o přímočarosti těchto fází. Při rozboru hlavních záběrových fází – přitahování, odtlačování je z křivek patrné následující: -
fáze přitahování: Dráha záběru sprintera je v této fázi při porovnání ze všech pohledů přímočařejší, neboť je vedena méně pokrčenou paţí do větší hloubky, čímţ opisuje větší rádius neţ u vytrvalostního plavce. Výsledky viz kapitola 4.3 str. 40 - 44.
-
fáze odtlačování: Při rozboru této fáze jsme dospěli k tomu, ţe dráha záběru paţe sprintera má méně přímočarý tvar. K největšímu vychýlení od předpokládané a literaturou popsané dráhy dochází ve střední části této fáze, kdy dlaň provádí atypickou smyčku. Předpokládáme, ţe tato zakřivení je ovlivněno únavou plavce, který se tři dny před datem měření vrátil z náročného tří týdenního vysokohorského soustředění.
Na základě těchto výsledků můţeme konstatovat, ţe se hypotéza H1 nepotvrdila.
54
H2: Předpokládáme, ţe dráha záběru sprintera bude procházet větší hloubce neţ u vytrvalostního plavce Pro zodpovězení této hypotézy jsme měřili největší hloubku, kterou prochází dlaň obou plavců. Hloubku jsme změřili pomocí programu Simi Motion 3D, který nám ukázal přesnou hloubku záběru. Při tomto hodnocení jsme se zaměřili na záběrovou fázi, konkrétně přechod z přitahování do odtlačování, kdy byla dlaň obou plavců v největší hloubce. A to konkrétně u sprintera 84 cm a u vytrvalostního plavce 74 cm. O tom, ţe sprinter zabírá ve větší hloubce, nám uţ napovídaly samotné úhly v lokti u obou plavců, kdy M. V. plaval s více nataţenou paţí neţ R. V. Podrobnější rozbor viz. kapitola 4.5 str. 48 – 50. Na základě těchto výsledků můţeme konstatovat, ţe se hypotéza H2 potvrdila. H3: Předpokládáme, ţe vytrvalostní plavec uplave delší vzdálenost při jednom cyklu záběru neţ sprinter Pro zodpovězení této hypotézy jsme hodnotili uplavanou vzdálenost pomocí programu Simi Motion 3D. Z výsledků uvedených v kapitole 4.7 str. 53 je patrné, ţe sprinter uplaval 2,356 m a vytrvalostní plavec 2,514 m. Na základě těchto výsledků můţeme konstatovat, ţe se hypotéza H3 potvrdila.
55
H4: Předpokládáme, ţe záběr vytrvalostního plavce trvá delší dobu neţ u sprintera. Pro zodpovězení této hypotézy jsme opět vyuţili programu Simim Motion 3D. Při tomto hodnocení jsme vyhodnotili všechny fáze záběru, jak u vytrvalce tak sprintera (kapitola 4.4.3 str. 47). Rozdíl v době trvání záběru byl 0, 168 sekundy, coţ je 18 %. Největší rozdíl byl nalezen v přípravné fázi a činil v přepočtu 38 %. Ostatní fáze záběru obou plavců byly z časového hlediska téměř shodné. Na základě těchto výsledků můţeme konstatovat, ţe se hypotéza H4 potvrdila.
56
ZÁVĚR V naší práci jsme se zaměřili na rozdílné charakteristiky záběrů u plavců sprintera a vytrvalostního plavce. Řešením hypotéz jsme ve většině případů potvrdily literaturou popisované rozdíly, čímţ jsme splnili cíl práce. Pro doplnění tohoto rozboru by bylo vhodné provést měření u sprintera v době vrcholné sportovní formy.
57
SEZNAM POUŽITÉ LITARATURY
1. COLWIN, C. M. Swimming into the 21st century. Champaign : Human Kinetics, 1992. 255 s. il. ISBN 0-87322-456-6. 2. COUNSILMAN, J. E. Závodní plavání. 1. vyd. Praha : Olympia, 1973. 333 s. 3. COUNSILMAN, J. E. The science of swimming. 3. vyd. London : Pelham Books, 1970. xiii, 457 s. . fot, il. 4. ČECHOVSKÁ, I. Problematika plavání a plaveckých sportů III. 1. vyd. Praha : Karolinum, 2003. 230 s. ISBN 80-246-0637-2. 5. DOVALIL, J.et al. Výkon a trénink ve sportu. 1. vyd. Praha : Olympia, 2002. 336 s. ISBN 80-7033-760-5. 6. HAVLÍČKOVÁ, L. a kol. Fyziologie tělesné zátěže II. Speciální část – 1. díl. 1. vyd. Praha : Karolinum, 1997. 267 s. ISBN 382-124-93. 7. HANNULA, D. THORNTON, N. The Swim Coaching Bible. 1. vyd. Champaign (USA): Human Kynetics Publishers, Inc., 2001. ISBN 0-73603646-6 8. HOFER, Z. et. al. Technika plaveckých způsobů. Dotisk 1. vyd. Praha: Karolinum, 2003. 100 s. ISBN 80-246-0169-9 9. HOCH, M. Plavání (teorie a didaktika). 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1983. 176 s. 10. MAGLISCHO, E., W. Swimming faster. 1. vyd. Palo Alto (California) : Mayfield Publishing Company, 1982. ISBN 0-87484-548-3. 11. MAGLISCHO, E. W. Swimming Even Faster. Mayfield Publishing Company, 1993. 755 s. ISBN: 1559340363 12. MAGLISCHO, E. W. Swimming Fastest. 1. vyd. Human Kinetics Publishers, 2003. 744 s. ISBN: 0-7360-3180-4. 13. MOTYČKA, J. Teorie a didaktika plavání. 1. vyd. Brno : Masarykova Univerzita, 1991. 92 s. ISBN 80-210-0286-7.
58
14. MOTYČKA, J. et al. Teorie plaveckých sportů. 1. vyd Brno : Masarykova univerzita, 2001. 201 s. ISBN 80-210-2711-8. 15. OLBRECHT, J. The Science of Winning- Planning, Periodizing and Optimizing Swim Training. 1.vyd. Luton(England) : Swimshop, 2000. 16. PASCAL, B. Nová australská technika kraulu. Swimming World and Junior Swimmer, Leden 2000 17. PYNE, D. Trénink vytrvalosti: Kolik námahy vyžaduje? Swimming Technique, Leden – Březen 1999 18. RALEIGH, V. Trénink sprintu. Swimming in Australia, Květen – Červen 2002 19. SELIGER, V. CHOUTKA, M. Fyziologie sportovní výkonnosti. 1. vyd. Praha : Olympia, 1982. 120 s. 20. SWEETENHAM, B. ATKINSON, J. Trénink plaveckých šampionů. 1. vyd. Praha : Olympia, 2006. 144 s. ISBN 80-7033-978-0. 21. TURETSKIJ, G. Příprava na sprinterské disciplíny. Swimming in Australia, Leden – Únor 2001
59
RESUMÉ Práce se zabývá komparační analýzou pohybu vytrvalostního plavce a sprintera s vyuţitím programu Simi Motion 3D. Cílem je porovnat techniku plaveckého způsobu kraul mezi reprezentantem v dálkovém plavání a reprezentantem na sprinterské trati.
SUMMARY This thesis deals with comparation analysis of swimming crawl technique between elite open water swimmer and elite sprint swimmer, both members of Czech swimming national team.
60
