KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ
V Bruselu dne 10.1.2006 KOM(2006) 3 v konečném znění
ZPRÁVA KOMISE RADĚ o uplatňování zásady vzájemnosti ve věci bezvízového styku s některými třetími zeměmi v souladu s článkem 2 nařízení Rady (ES) č. 851/2005 ze dne 2. června 2005, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 539/2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, a jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni ve věci mechanismu vzájemnosti
CS
CS
OBSAH I. Úvod ...................................................................................................................................... 3 II. Provádění nového mechanismu vzájemnosti:........................................................................ 3 III. Výsledky nového mechanismu vzájemnosti ........................................................................ 5 1.
V případě některých třetích zemí již bylo dosaženo kladných výsledků:.................... 5
1.1.
Kostarika ...................................................................................................................... 5
1.2.
Nikaragua ..................................................................................................................... 5
1.3.
Panama ......................................................................................................................... 6
1.4.
Venezuela..................................................................................................................... 6
1.5.
Brazílie ......................................................................................................................... 6
2.
V případě řady dalších třetích zemí již bylo řešení problémů neuplatňování zásady vzájemnosti oznámeno, ale vyžaduje další provádění a/nebo ověření......................... 7
2.1.
Brunej Darussalam ....................................................................................................... 7
2.2.
Malajsie ........................................................................................................................ 8
2.3.
Singapur ....................................................................................................................... 8
2.4.
Uruguay........................................................................................................................ 8
3.
V případě tří zemí jsme od řešení otázky neuplatňování zásady vzájemnosti podstatně dále............................................................................................................... 9
3.1.
Austrálie ....................................................................................................................... 9
3.2.
Spojené státy americké............................................................................................... 11
3.3.
Kanada ....................................................................................................................... 13
Annex 1A ................................................................................................................................. 17 Annex 1B.................................................................................................................................. 18 Annex 2 .................................................................................................................................... 20
CS
2
CS
I. ÚVOD Nařízení Rady (ES) č. 539/2001 ze dne 15. března 2001 tvoří základ společné vízové politiky EU, jelikož stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum (příloha I nařízení), a těch třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni 1 (příloha II nařízení). Spojené království a Irsko nejsou nařízením Rady (ES) č. 539/2001 vázány. Mechanismus vzájemnosti, a tudíž i tato zpráva se vztahují na všechny členské státy, včetně států přistoupivších v roce 2004, a navíc i na Island a Norsko, které jsou vázány nařízením (ES) č. 539/2001, a to vzhledem k jejich přidružení k schengenskému acquis. Nařízení Rady (ES) č. 851/2005 ze dne 2. června 2005, kterým se mění nařízení (ES) č. 539/2001, obsahuje nový mechanismus vzájemnosti2 zaměřený na vytvoření vzájemnosti na základně příslušných kroků vůči třetím zemím, které stále ještě vyžadují od občanů členských států vízum k pobytům kratším než 90 dnů, i když dotčené členské státy EU takovéto vízové požadavky vůči občanům těchto třetích zemí neuplatňují. Tento nový mechanismus vzájemnosti se provádí takto: –
členské státy musely do 24. července 2005 oznámit veškeré stávající situace neuplatnění zásady vzájemnosti a tato oznámení byla uveřejněna dne 11. října v Úředním věstníku;
–
po tomto uveřejnění musela Komise po konzultacích s členskými státy okamžitě podniknout nezbytné kroky vůči orgánům třetích zemí neuplatňujících zásadu vzájemnosti s cílem znovu zavést bezvízový styk;
–
do tří měsíců od uveřejnění oznámení v Úředním věstníku musí Komise předložit Radě zprávu eventuálně doprovázenou návrhem na dočasné znovuzavedení vízové povinnosti pro státní příslušníky dotčených třetích zemí. Tato zpráva je předmětem tohoto sdělení.
Kromě toho společné prohlášení Rady a Komise (Úř. věst. C 172, 12.7.2005, s. 1) odkazuje na možnost uplatnění jiných prozatímních opatření vůči dotčeným zemím, zejména v oblasti politické, hospodářské a obchodní. II. PROVÁDĚNÍ NOVÉHO MECHANISMU VZÁJEMNOSTI: Oznámení o stávajících situacích neuplatnění zásady vzájemnosti k datu vstupu nového nařízení v platnost (24. června 2005) učinilo 18 členských států, a to ,Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Itálie, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Německo, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko a Švédsko. Oznámení předložily i Island a Norsko3.
1 2 3
CS
Úř. věst. L 81, 21.3.2001, s. 1 Pokud jde o dřívější mechanismus vzájemnosti, viz pracovní dokument útvarů Komise o mechanismu vzájemnosti v otázce víz (dokument JAI-B-1(2004)1372, 18.2.2004). Informovaly Radu v souladu s článkem 8 odst. 2 písm. a) dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto států k provádění, uplatňování
3
CS
První oznámení byla uveřejněna v Úředním věstníku dne 11. října 20054. Toto oznámení bylo počátkem 90denního období, během něhož měla Komise podniknout kroky směrem k orgánům dotčených třetích zemí s cílem přesvědčit je, aby zrušily vízovou povinnost, které dosud podrobovaly státní příslušníky některých členských států, a aby o tom podaly zprávu Radě. Několik členských států však toto oznámení nepředložilo v řádném termínu; proto byla jejich oznámení uveřejněna později (dne 10. listopadu 2005 v případě rakouského, dánského a švédského oznámení5 a dne 8. prosince 20056 v případě oznámení norského a islandského7). Ve světle počtu oznámených případů je třeba uznat, že situace ohledně zásady vzájemnosti se od doby bezprostředně po posledním rozšíření EU velmi výrazně zlepšila. Na základě neoficiálních informací získaných Komisí vyžaduje víza od jednoho či více nových členských států 22 z 33 třetích zemí uvedených v příloze II nařízení Rady 539/2001. K 1. květnu 2004 se vůči novým členských státům vyskytlo celkem 112 případů neuplatnění zásady vzájemnosti (viz přílohu 1 A). Systém oznamování zavedený v rámci nového mechanismu vzájemnosti ukazuje, že počet případů neuplatnění zásady vzájemnosti od rozšíření značně klesl (viz přílohu 1 B). Oznámení se týkala pouze 13 zemí, přičemž 5 z těchto 13 bylo oznámeno z jiných důvodů než uložení vízové povinnosti. Ve vztahu k těmto 13 třetím zemím bylo oznámeno 75 případů a 18 z nich se týkalo omezení doby pobytu v rámci zproštění od vízové povinnosti (méně než 90 dnů) a 4 se týkaly specifických náležitostí pro překračování hranic či krátkodobý pobyt. Zlepšení situace je výsledkem diplomatického úsilí Komise a členských států od 1. května 2004 a potvrzuje účinnost metodiky, na níž je nový mechanismus vzájemnosti založen, včetně dialogu a diplomatických styků s dotčenými třetími zeměmi. V reakci na tato oznámení zaslala Komise členským státům, Islandu a Norsku dopisy s výzvou k poskytnutí dalších informací o případech neuplatňování zásady vzájemnosti se zvláštním zřetelem na možné důvody toho, proč jsou podrobovány vízové povinnosti, a na dvoustranné kroky podniknuté s cílem napravit situaci. Na základě získaných informací vedla Komise dle nutnosti další konzultace s členskými státy v zájmu objasnění nesrovnalostí. Komise pravidelně podávala Radě aktuální informace o vývoji situace. Po těchto oznámeních a na základě informací, které členské státy, Island a Norsko získaly, doručila Komise dotčeným třetím zemím verbální nóty a uskutečnila řadu dvoustranných schůzek s jejich orgány.
4 5 6 7
CS
a rozvoji schengenského acquis, že akceptují obsah nařízení Rady (ES) č. 851/2005. Mechanismus vzájemnosti tudíž platí i pro tyto země. Island předložil své oznámení o situacích neuplatňování zásady vzájemnosti dne 25. října a Norsko dne 15. listopadu 2005. Úř. věst. C 251, 11.10.2005 [uveřejnění prvního oznámení ČR, Úř. věst. C 163 z 5.7.2005]. Úř. věst. C 277, 10.11.2005. Úř. věst. C 310, 8.12.2005. V návaznosti na oznámení Islandu a Norska je zajištěn stejný postup jako v případech neuplatnění zásady vzájemnosti oznámených členskými státy, je však třeba vzít patřičně v úvahu právní omezení vztahující se na možnost vnějšího zastupování Norska a Islandu ze strany Evropské komise.
4
CS
III. VÝSLEDKY NOVÉHO MECHANISMU VZÁJEMNOSTI V důsledku výše uvedených styků s orgány třetích zemí rozlišuje Komise podle stupně dosažených výsledků tři kategorie třetích zemí8: 1.
V PŘÍPADĚ NĚKTERÝCH KLADNÝCH VÝSLEDKŮ:
1.1.
Kostarika
TŘETÍCH
ZEMÍ
JIŽ
BYLO
DOSAŽENO
Oznámení: Slovensko a Estonsko (zproštění od vízové povinnosti omezeno na 30denní návštěvy). Kostarické orgány poskytly Komisi Obecná vízová pravidla pro nerezidenty s datem 22. listopadu 2005, podle nichž jsou Slovensko a Estonsko zproštěny od vízové povinnosti u pobytů v Kostarice do 90 dnů. Při ověřování těchto obecných pravidel Komise zaznamenala, že jediným schengenským státem, který není na seznamu zemí, na něž se vztahuje zproštění od vízové povinnosti u pobytů do 90 dnů, je Island. Komise na to upozornila kostarické orgány a bylo jí řečeno, že Island bude mít brzy stejný statut. Bylo oznámeno, že za tímto účelem budou výše uvedená Obecná pravidla pozměněna. Hodnocení Komise má za to, že podle informací poskytnutých kostarickými orgány jsou nyní od vízové povinnosti osvobozeni občané všech členských států a přidružených zemí – včetně Islandu ve velmi blízké budoucnosti. 1.2.
Nikaragua
Oznámení: Lotyšsko (požadavek opatřit si při příletu turistickou kartu), Rakousko (zproštění od vízové povinnosti u pobytů do jednoho měsíce) a Island (vízová povinnost). Nikaragujské orgány poskytly Komisi informace ohledně svých vnitrostátních právních předpisů (Decreto Presidencial n°57-2005), které vstoupily v platnost dne 5. září 2005 a na jejichž základě jsou osvobozeni od vízové povinnosti mj. občané všech členských států a přidružených zemí v případě pobytů do 90 dnů. Občané všech zemí, na něž se nevztahuje vízová povinnost, musí při vstupu do země zaplatit daň a je jim vydána turistická karta. Hodnocení Podle informací poskytnutých nikaragujskými orgány jsou nyní osvobozeni od vízové povinnosti občané všech členských států a přidružených zemí.
8
CS
Island podal oznámení o Paraguaji (vízová povinnost). Vzhledem k tomu, že toto oznámení přišlo pozdě, byla paraguayským orgánům zaslána verbální nóta teprve dne 5. prosince 2005. Dosud nedošla žádná odpověď. Dodatečné objasnění si zaslouží specifický případ Bolívie. Bolívii oznámily tři členské státy (Malta, Estonsko, Lotyšsko). Avšak Komise nezařadila tuto zemi do svých demarší podle nového mechanismu vzájemnosti s ohledem na svůj chystaný návrh převést Bolívii do přílohy I nařízení (ES) č. 539/2001.
5
CS
1.3.
Panama
Oznámení: Estonsko, Malta, Slovenská republika, Island a Norsko (vízová povinnost). Estonsko, Slovenská republika a Malta následně informovaly Komisi, že Panama osvobodila jejich státní příslušníky od vízové povinnosti. Panamské orgány potvrdily, že občané Estonska, Malty a Slovenska nemusí mít vízum pro vstup na panamské území. Komisi byly zaslány doplňující informace týkající se seznamu zemí (clasificación migratoria) ze dne 10. června 2005, v nichž se praví, že občané ze všech členských států jakož i z Islandu a Norska jsou osvobozeni od vízové povinnosti. Hodnocení Komise má za to, že podle informací poskytnutých panamskými orgány jsou nyní osvobozeni od vízové povinnosti občané všech členských států a přidružených zemí. 1.4.
Venezuela
Oznámení: Rakousko (zproštění od vízové povinnosti pouze v případě pobytů do 60 dnů), Německo (vízová povinnost při vstupu do Venezuely po souši či moři), Lotyšsko a Švédsko (povinnost opatřit si turistickou kartu). Venezuelské orgány poskytly Komisi dokument vypracovaný ministerstvem zahraničí této země (Generální ředitelství konzulárních vztahů), který je přístupný na internetové stránce ministerstva k veřejným konzultacím a v němž je uveden seznam zemí, jejichž občané nemusí mít vízum na dobu kratší než 90 dnů. V tomto seznamu jsou všechny členské státy jakož i Island a Norsko. Občané všech zemí na seznamu musí před vstupní kontrolou nebo během ní vyplnit turistickou kartu DEX-2. Tato karta se skládá ze dvou částí: jednu si ponechá imigrační úředník a druhá je vrácena příslušné osobě. Venezuelské orgány zachovávají toto opatření ze statistických důvodů. Komisi bylo potvrzeno, že v rámci nynějšího systému vízové a hraniční kontroly už neexistuje žádný rozdíl mezi vstupem do země vzduchem, po souši a po moři. Hodnocení Komise má za to, že podle informací poskytnutých venezuelskými orgány jsou nyní osvobozeni od vízové povinnosti občané všech členských států jakož i Islandu a Norska. Turistická karta DEX-2, která je vyžadována při příjezdu do Venezuely, nepředstavuje vízovou povinnost. Je jednotně uplatňována vůči všem občanům zemí nepodléhajících vízové povinnosti, kteří cestují do Venezuely; odpovídá dokladu o vylodění nebo prohlášení o příjezdu a je bezplatná. 1.5.
Brazílie
Oznámení: Rakousko, Kypr, Česká republika, Estonsko, Lotyšsko, Litva a Malta (vízová povinnost). Brazilské orgány již vyjádřily a oficiálně potvrdily politickou vůli osvobodit od vízové povinnosti občany těch členských států, na které se tato povinnost stále ještě vztahuje. V této souvislosti zaslala Brazílie v červenci 2005 Komisi předlohu dohody s Evropským
CS
6
CS
společenstvím o osvobození od vízové povinnosti pro vstup do Brazílie státních příslušníků těch členských států, na něž se tato povinnost stále ještě vztahuje, přičemž stávající dvoustranné dohody s ostatními členskými státy by zůstaly nedotčeny. Brazilské orgány informovaly Komisi, že vzhledem k tomu, že podle brazilské ústavy představuje osvobození od vízové povinnosti ztrátu finančních příjmů, je k němu zapotřebí schválení brazilským parlamentem. Proto je třeba sjednat mezinárodní dohodu. Brazílie také informovala Komisi o tom, jaké potíže by z politického hlediska přineslo nahrazení nebo pozměnění stávajících dvoustranných dohod s ostatními členskými státy. Hodnocení Vzhledem k výlučné vnější kompetenci Společenství v této oblasti není možné uzavření takové dohody o zproštění od vízové povinnosti mezi ES a Brazílií, která by platila jen pro omezený počet členských států. Při výkonu své vnější kompetence tak Společenství činí jménem celého Společenství, pokud nejsou uplatněna ustanovení o možných výjimkách ve vztahu k Irsku a Spojenému království. Proto, se zřetelem na politický závazek brazilských orgánů zajistit úplnou vzájemnost vůči všem členským státům ohledně osvobození od vízové povinnosti, by mělo být dále zkoumáno jak tyto právní a politické překážky překonat. Komise má v úmyslu předložit Radě doporučení zaměřené na získání instrukcí k jednání o takové dohodě o zproštění od vízové povinnosti mezi Evropským společenstvím a Brazílií, jež by se vztahovala na všechny členské státy a nahradila by stávající dvoustranné dohody o zproštění od této povinnosti s členskými státy. 2.
V PŘÍPADĚ ŘADY DALŠÍCH TŘETÍCH ZEMÍ JIŽ BYLO ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ NEUPLATŇOVÁNÍ ZÁSADY VZÁJEMNOSTI OZNÁMENO, ALE VYŽADUJE DALŠÍ PROVÁDĚNÍ A/NEBO OVĚŘENÍ
2.1.
Brunej Darussalam
Oznámení: Česká republika, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Malta, Portugalsko, Slovinsko, Finsko a Island (vízová povinnost); Itálie, Kypr, Maďarsko, Slovensko, Švédsko a Norsko (bezvízový pobyt omezen na 14 dnů); Německo, Řecko a Rakousko (bezvízový pobyt omezen na 30 dnů). Na technické úrovni brunejské orgány uznaly rozdíly v přístupu k členským státům a oznámily, že příslušné orgány mají uvažovat o možných řešeních, která by zajistila rovný přístup ke všem členským státům. I když bylo konstatováno, že občané Bruneje mají možnost bezvízového pobytu na území členských států po dobu 90 dnů, bylo zároveň zdůrazněno, že Brunej je malá země, která neuděluje bezvízový pobyt na dobu delší než 30 dnů ani svým asijským sousedům (podle informací, které má Komise k dispozici, existuje jen jedna třetí země, a to USA, která se ze strany Bruneje těší osvobození od víza na 90denní pobyty). Hodnocení I když bezvízový pobyt na dobu kratší než 90 dnů pro občany členských států (s tím, že délka je stejná pro občany všech členských států) nelze považovat za poskytnutí úplné vzájemnosti, nabídla Brunej stejně výhodné podmínky všem občanům EU tak, jak je uplatňuje ve vztazích se svými nejbližšími asijskými partnery. Tímto by tedy byl zaručen stejný přístup k členským
CS
7
CS
státům. Se zřetelem na rozlohu Bruneje Darussalamu, na malý počet dotčených občanů EU a na přístup Bruneje k občanům sousedních zemí by se mělo s členskými státy projednat, zda by omezená doba bezvízového pobytu – do 30 dnů – nebyla pro profesionální a soukromé potřeby občanů EU postačující. V každém případě musí být bezvízový pobyt pro všechny členské státy a přidružené země, byť časově omezený na méně než 90 dnů, i tak potvrzen orgány Bruneje Darussalamu. 2.2.
Malajsie
Oznámení: Řecko, Lotyšsko a Estonsko (zproštění od vízové povinnosti omezeno na návštěvy kratší než 30 dnů). Komisi se dostalo od malajské strany ujištění, že nevidí žádné větší obtíže bránící rozšíření bezvízového statutu u návštěv do 90 dnů na tyto tři členské státy a Portugalsko, které je zjevně ve stejné situaci. Malajské orgány informovaly, že tuto otázku zkoumají a že přijdou s oficiální odpovědí, která však dosud nebyla obdržena. Hodnocení Po povzbudivých kontaktech s malajskými orgány Komise soudí, že v této věci by se měly učinit další kroky, aby se zajistila úplná vzájemnost, pokud jde o bezvízový režim pro občany všech členských států i přidružených zemí. 2.3.
Singapur
Oznámení: Estonsko (vízová povinnost u návštěv delších než 30 dnů). Singapurské orgány informovaly Komisi, že při vstupu na jeho území opatří Singapur cestovní pas občanů členských států záznamem specifikujícím nárok na pobyt po 30 dnů. Občan členského státu pak může dvakrát požádat o prodloužení délky pobytu vždy o 30 dnů. Žádost je jednoduchá a bezplatná. Tento postup platí pro občany všech zemí spadajících pod bezvízový režim. Singapurská strana odůvodnila svůj postup oprávněným zájmem Singapuru znát vzhledem ke své poměrně malé rozloze důvody, proč chce konkrétní osoba pobývat v Singapuru více než jeden měsíc. Hodnocení Komise má za to, že se zřetelem na okolnosti, za nichž je základní bezvízový režim omezen na 30 dnů (zejména: stejný přístup ke všem státním příslušníkům osvobozeným od vízové povinnosti; snadný postup prodloužení bezvízového pobytu; rozloha země), a na zásadu proporcionality není důvod se touto věcí dále zabývat. 2.4.
Uruguay
Oznámení: Estonsko (vízová povinnost). Uruguayské orgány ústně informovaly Komisi, že není právních námitek proti zrušení vízové povinnosti pro estonské občany a že v důsledku toho je připraven a měl by být brzy schválen výnos stanovující vzájemnost.
CS
8
CS
Hodnocení Komise má za to, že podle informací poskytnutých uruguayskými orgány bude zásada vzájemnosti brzy uplatněna vůči všem členským státům. Komise bude Radu průběžně informovat ve věci vstupu v platnost tohoto výnosu oznámeného uruguayskými orgány. 3.
V PŘÍPADĚ TŘÍ ZEMÍ JSME OD ŘEŠENÍ OTÁZKY NEUPLATŇOVÁNÍ ZÁSADY VZÁJEMNOSTI PODSTATNĚ DÁLE.
Austrálie, Kanada a Spojené státy posuzují všechny členské státy, vůči nimž není v současné době uplatňována zásada vzájemnosti, případ od případu v souladu se svými platnými zákony i jinými kritérii nevyplývajícími ze zákona. I když se uznává, že dotčené členské státy musí podniknout opatření ke splnění těchto kritérií, je nezbytné, aby pro každou zemi byl stanoven soubor komplexních, konkrétních a měřitelných kritérií, která je třeba splnit, čímž se jim ukáže cesta směřující k dosažení vízové vzájemnosti. 3.1.
Austrálie
Všechny ostatní osoby kromě vlastních občanů9 musí před cestou do Austrálie získat vízum. V závislosti na státní příslušnosti dotčené osoby musí být žádost o vízum podána elektronickou cestou – jedná se buď o elektronické cestovní povolení (Electronic Travel Authority - ETA) nebo o systém eVisa (podrobnosti viz přílohu 2) – či na diplomatické misi. Kromě toho musí mít státní příslušníci několika zemí tranzitní vízum pro tranzit přes Austrálii při cestě do jiné země. Austrálie vyžaduje pouze povolení ETA od státních příslušníků 14 členských států (Belgie, Dánsko, Německo, Řecko, Španělsko, Francie, Itálie, Lucembursko, Malta, Nizozemsko, Rakousko, Portugalsko, Finsko, Švédsko), jakož i od přidružených států Islandu a Norska. Použití systému eVisa se vyžaduje od státních příslušníků 9 členských států (Česká republika, Estonsko, Kypr, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Polsko, Slovinsko a Slovensko). Od 1. listopadu 2005 byly zrušeny veškeré povinnosti týkající se tranzitních víz, které dosud platily pro státní příslušníky těchto 9 členských států spadajících do systému eVisa. Austrálie byla tudíž předmětem oznámení ze dvou různých důvodů neuplatňování zásady vzájemnosti: sedm členských států jakož i přidružené státy Norsko a Island uvedly ve svém oznámení systém elektronického cestovního povolení (ETA), devět členských států oznámilo, že jsou podrobeny vízové povinnosti přesahující rámec ETA Systém eVisa je k dispozici devíti členským státům od 1. července 2004 (pro pobyty do tří měsíců a od 1. července 2005 všem členským státům pro pobyty do dvanácti měsíců) a tři z nich mají možnost tzv. „samoudělování“ (Estonsko, Lotyšsko a Slovinsko). Australské orgány zdůrazňují, že ve srovnání s Evropskou unií není jejich „vízová“ politika zaměřena na krátkodobé tříměsíční pobyty, ale že skýtá velkorysejší přístup u pobytů do dvanácti měsíců včetně velkorysých a usnadněných vstupních a pobytových podmínek. Patří sem podávání žádosti o vízum on-line v případě víz platných až dvanáct měsíců od července 9
CS
Pouze občané Nového Zélandu, kteří jsou držiteli platného novozélandského pasu, si nemusí opatřit před cestou do Austrálie vízum, pokud v jejich případě nejsou žádné zdravotní nebo osobnostní obavy. Při příjezdu do Austrálie se občanům Nového Zélandu automaticky udělí vízum zvláštní kategorie, které je elektronicky zaznamenáno.
9
CS
2005 (pro všechny členské státy), opatření pracovní dovolené (11 členských států a Norsko), na jejichž základě si lze doplnit prostředky na cestu prostřednictvím příležitostného zaměstnání, usnadnění vízového postupu pro studenty a zjednodušení formou vydávání povolení kombinujících pobyt s prací. Při několika oficiálních i neoficiálních kontaktech s útvary služeb Komise australské orgány zdůraznily, že univerzální vízový režim Austrálie je přiměřeným a hospodárným zohledněním její zeměpisné polohy i bezpečnostních zájmů. Austrálie považuje za nutné zkontrolovat cestující pomocí systému ETA již před odjezdem, aby se vyhnula na jedné straně bezpečnostním rizikům (i pro spolucestující) a aby na druhé straně předešla nepříjemnostem, jež by mohly vzniknout cestujícím, pokud by jim byl po dlouhé cestě zamítnut vstup do země. Austrálie zdůraznila, že kladně reagovala na přistoupení deseti nových členských států v květnu 2004 a že jim od té doby zařídila snadnější vydávání víz. Pokud jde o rozdíly v přístupu k jednotlivým členským státům, Austrálie zdůvodňuje nutnost zachování svého současného systému eVisa u krátkodobých pobytů pro devět členských států takto: u tří členských států došlo ke zvýšení koeficientu překročení délky povoleného pobytu od zavedení systému eVisa v červenci 2004; tři nové členské státy nemají systém, který by umožňoval on-line odlišit cestovní dokumenty vydávané občanům EU od dokumentů vydávaných členskými státy EU občanům jiných států; v případě šesti členských států existuje vysoká míra používání falešných podkladových dokumentů; navíc se Austrálie v případě několika členských států zmínila o počtu zrušených a odmítnutých víz. Ve své velmi komplexní odpovědi na verbální nótu Komise však Austrálie zdůraznila své odhodlání pokračovat během prvního pololetí 2006 v přezkoumávání svých postupů ve vztahu k jednotlivým zemím: „Austrálie i nadále aktivně zvažuje otázky vznesené Komisí včetně problematiky poplatku spojeného s žádostí o vízum, dalšího snížení požadavků na počet povinných dokumentů, jakož i jiných vylepšení elektronického vízového systému tak, aby byl dále podporován pohyb osob mezi Austrálií a EU. Pro dosažení tohoto cíle budeme pokračovat v postupných úpravách našich systémů a zajistíme, aby Komise i členské státy byly pravidelně informovány o vývoji situace.“ Na schůzkách s útvary Komise daly australské orgány najevo, že připraví harmonogram zavádění těchto opatření k zefektivnění. „Australská vláda je odhodlána postupovat ve směru trvalého zlepšování systému ETA a jako součást tohoto procesu bude při zohlednění aktuálního bezpečnostního prostředí třeba posoudit možnost jeho rozšíření na zbývajících 9 členských států EU, které k němu v současné době nemají přístup.“ Australské orgány daly najevo, že problematika uplatňování vzájemnosti v otázce víz si vyžádá široký mezirezortní přístup a že bude řešena v první polovině roku 2006. Hodnocení Je třeba uznat, že při zachování svého současného vízového systému projevuje Austrálie ochotu a otevřenost vůči usnadňování vstupu do Austrálie pro státní příslušníky těch členských států, které ještě nemají přístup k systému ETA, jakož i podmínek vstupu a pobytu obecně, i pokud je o pobyty delší než tři měsíce. Skutečně už byla realizována řada usnadňujících opatření jako zrušení přetrvávající povinnosti tranzitních víz (devět členských států) a používání systému eVisa, byť jako prostředku „samoudělování“. V této souvislosti by od australských orgánů měla být vyžadována větší jednoznačnost a průhlednost se zřetelem na
CS
10
CS
uplatňovaná kritéria, na přesný časový sled zefektivňujících opatření a na kroky, které budou muset dotčené strany podniknout k dosažení pokroku. Komise má v úmyslu v tomto cílevědomém dialogu s Austrálií pokračovat. S australskými orgány by měl být dále objasněn určitý okruh otázek jako např. rozlišování v elektronickém systému různých druhů pasů vydávaných jedním členským státem a funkčnost určitých prostředků nabízených v rámci systému eVisa, kterou některé členské státy kritizují. Pro Komisi je prvořadou prioritou dosažení stejného přístupu k občanům všech členských států na základě zařazení do systému ETA těch z nich, které v současné době podléhají systému eVisa. Otázkou systému ETA – přičemž ETA představuje vízum, tj. povolení, které je třeba získat před cestou, ovšem bez nepohodlného předkládání žádosti o vízum – je možné se zabývat později. Nelze popřít, že zejména australské podmínky a postupy pro vstup a pobyty přesahující tři měsíce jsou pro cestující příznivé a méně složité než příslušná pravidla v rámci EU. 3.2.
Spojené státy americké
Deset členských států (Česká republika, Řecko, Estonsko, Kypr, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Malta, Polsko a Slovensko) oznámilo, že USA vůči jejich občanům uplatňuje vízovou povinnost. Americký program bezvízového styku10 umožňuje státním příslušníkům 27 účastnických zemí vstup do USA jakožto krátkodobým návštěvníkům cestujícím služebně nebo za odpočinkem, aniž by museli nejprve získat vízum na některém konzulátu USA v zahraničí. Země účastnící se tohoto programu určuje ministr vnitřní bezpečnosti po konzultacích s ministrem zahraničních věcí. Podmínky účasti v programu stanovují zákony USA11 a jsou shrnuty v příloze 2. USA zdůrazňují, „že požadavky pro přijetí zemí do amerického programu bezvízového styku byly stanoveny Kongresem formou zákona... Země usilující o účast v programu bezvízového styku musí individuálně splnit všechna tato kritéria. Změna současných kritérií je možná jen na základě zákona schváleného Kongresem.“ Členské státy EU, které ještě nejsou součástí programu, nesplňují všechna tato kritéria, a proto není možné je v krátkodobém horizontu do programu zařadit. USA nepovažují členství v Evropské unii samo o sobě za dostatečný důvod způsobilosti k programu. Představitelé USA shodně konstatovali, že po teroristických útocích dne 11. září 2001 neprojevuje Kongres žádné nadšení pro zmírnění kritérií způsobilosti k účasti v programu. Americké orgány nicméně veřejně potvrdily, že je žádoucí zahrnout nové členské státy a Řecko do programu, pokud splní kritéria. S tímto na zřeteli navrhl prezident Bush v únoru 2005 koncepci plánování, jak usměrnit a vést toto společné úsilí k cíli potenciální budoucí účasti v programu bezvízového styku. Takový plán má nyní devět z 10 dotčených evropských
10
11
CS
Program bezvízového styku byl vytvořen jako dočasný program na základě zákona o reformě a kontrole přistěhovalectví z roku 1986 (P.L. 99- 603). Kongres pravidelně schvaloval právní úpravy rozšiřující jeho působnost. Nakonec získal tento program trvalý statut dne 30. října 2000 na základě přijetí zákona o stálém programu bezvízového styku (P.L. 106-396). Podmínky jsou stanoveny zákonem o přistěhovalectví a národnosti (U.S.C. 1187), zákonem o bezpečnosti hranic, a zákonem o zvýšení bezpečnosti hranic a o reformě vstupních víz
11
CS
členských států (Kypr je výjimkou). Ve všech nových členských státech EU byly nyní vytvořeny společné konzulární pracovní skupiny, které se pravidelně scházejí, aby rozvíjely tyto plány a postupovaly v této agendě dál. Plány jsou přizpůsobeny okolnostem každé země, ale obsahují řadu společných prvků jako: –
souhlas USA zabývat se procesem přezkoumávání žádostí o víza;
–
vynětí všech případů z doby před rokem 1989 z výpočtů koeficientu překročení délky pobytu;
–
nutnost, aby dotčená vláda splnila opodstatněné technické požadavky zákonů USA (např. výpočet koeficientů překročení délky povoleného pobytu a odmítnutí udělení jiných než přistěhovaleckých víz, biometrie, hlášení ztracených a odcizených pasů atd.)
–
nutnost, aby vlády podporovaly veřejné osvětové kampaně za účelem zvýšení úrovně znalostí o povinnostech a závazcích spojených s cestováním do USA.
USA uznaly, že současné plány nejsou komplexní (tzn. že nezahrnují všechna kritéria pro posouzení toho, zda nějaká země je způsobilá k účasti v programu) a že v některých případech jsou kritéria v zásadě subjektivní. Kromě toho některé ze statistických údajů používaných pro vyhodnocování těchto kritérií (např. překročení doby povoleného pobytu) jsou nedokonalé. Otázku vízové vzájemnosti zařadila strana EU na pořad jednání mezi EU a USA na všech úrovních včetně setkání na nejvyšší úrovni. Tato záležitost byla projednána i na schůzce mezi předsedou Barrosem a prezidentem Bushem dne 18. října 2005 ve Washingtonu. Ve své písemné odpovědi na verbální nótu Komise potvrdily orgány USA význam této otázky ve vztazích mezi EU a USA, uznaly aspekty Společenství v ní a souhlasily s poskytováním Komisi čtvrtletních informací o aktuálním stavu ve věci programu plánování. USA nicméně stále zdůrazňují, že „budou i nadále individuálně vyhodnocovat, jak dalece země pokročily směrem k členství v programu tak, jak to požaduje zákon“. Jako oficiální krok následující po verbální nótě měla Komise v listopadu ve Washingtonu schůzku s vysokými představiteli USA, aby zde vysvětlila charakter pozměněného mechanismu vzájemnosti a aby prosazovala dosažení pokroku, pokud jde o problém neuplatňování zásady vzájemnosti. Zástupci Komise měli rovněž užitečnou výměnu názorů s washingtonskými představiteli 10 členských států, které jsou v současné době mimo program. Ta byla prospěšná při hledání možnosti důslednějšího a ucelenějšího přístupu k dosažení společného cíle. Hodnocení Komise uznává závazek USA na nejvyšší politické úrovni, pokud jde o proces plánování v rámci programu. Při zvážení reakce členských států a vízové politiky USA je Komise toho názoru, že proces plánování programu by mohl být adekvátním prostředkem k zajištění osvobození od vízové povinnosti pro všechny občany EU ve střednědobém horizontu, a je ochotna s tímto přístupem souhlasit. Aby však tento přístup mohl být plně účinný, potřebujeme více konkrétnosti a důslednosti při stanovování cílů a hodnotících kritérií v těchto plánech. To bylo akceptováno ze strany vlády USA v rámci společného pracovního programu EU a USA
CS
12
CS
z listopadu 2005 se zřetelem na naplňování hospodářské iniciativy z vrcholné schůzky mezi EU a USA v červnu 2005: jedním z cílů je „stanovit jasné a komplexní procesy v rámci plánů pro jednotlivé země – všechny členské státy EU, které nejsou účastníky programu bezvízového styku, čímž se těmto členským státům EU nezapojeným do programu otevře cesta ke splnění požadavků tohoto programu USA a k účasti v něm.“ Konkrétní činnosti zahrnují: úsilí o „vypracování a uplatňování komplexních a konkrétních individuálních plánů pro všechny členské státy EU nezapojené do programu, které budou zahrnovat aspekty zákonného i jiného charakteru a příslušné nástroje srovnání“, a o „spolupráci zaměřenou na podporu bezvízového statutu a využívání konzulárních výborů ve všech členských státech EU, které usilují o vstup do programu, za účelem dalšího dolaďování jejich individuálních plánů, včetně mechanismů vyhodnocování dosaženého pokroku.“ USA dosud neprojevily ochotu posoudit prozatímní usnadňující opatření jako např. osvobození od poplatku za vízum. Na USA by nicméně měl být i nadále vyvíjen tlak, aby přinejmenším zjednodušily některé aspekty postupu podávání žádostí o vízum. 3.3.
Kanada
Sedm členských států (Česká republika, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Polsko a Slovensko) oznámily, že Kanada podrobuje jejich občany vízové povinnosti. Přístup kanadských orgánů k osvobození členských států EU od vízové povinnosti se podobá postoji USA. Kanada vyhodnocuje osvobození zemí od vízové povinnosti individuálně a neuděluje blokovou výjimku na základě členství v EU. V Kanadě nejsou právně definována jasná kritéria jako předpoklad pro zrušení vízové povinnosti. Jak to formulují kanadské orgány ve své odpovědi ze dne 13. prosince 2005 na verbální nótu Komise: „Posuzování žádostí o vízum je v Kanadě správním postupem založeným na objektivním vyhodnocení rizik a výhod spojených s pohybem občanů jednotlivých zemí.“ Hodnotící kritéria jsou uvedena v příloze 2. V roce 2004 provedlo Ministerstvo pro občanství a přistěhovalectví Kanady přezkoumání svého programu bezvízového styku. Sedm dotčených členských států obdrželo dotazníky lišící se dost značně svým obsahem. Kanadské orgány potvrdily, že „přezkum byl realizován na základě individuálního přístupu a že při něm bylo přihlédnuto k rozsáhlým reformám a k rychlému tempu změn v rámci dotyčných nových členských států.“ Značným zklamáním bylo oznámení v květnu 2005, že žádné z těchto sedmi zemí nebyla v důsledku přezkoumání zrušena vízová povinnost. Kanadské orgány uvedly různé důvody, proč byla tato rozhodnutí učiněna, jako zabezpečení pasů a dokumentů a s tím spojené podvody, vysoké procento odmítnutých žádostí o vízum, organizovaný zločin, hospodářská migrace, vládní korupce, liberalizace pracovního trhu v EU12, míra nezaměstnanosti a platové poměry, sociální rozdíly, uprchlické nároky a vazby na politiku USA13.
12
13
CS
Kanadské orgány konstatovaly, že „programy registrace pracovních sil v Irsku, Spojeném království a ve Švédsku prokázaly, že obyvatelé nových členských států jsou mobilní a snaží se získat zaměstnání mimo svou zem.“ Bylo připomenuto, že Kanada zrušila vízovou povinnost Maďarsku v roce 1994 a České republice v roce 1996. Byla však znovu zavedena České republice v roce 1997 a Maďarsku v roce 2001 po přílivu žadatelů o azyl z těchto zemí. Kanadské orgány zdůraznily, že před tím, než se vízová povinnost opět zruší, bude zapotřebí důkladného vyhodnocení, aby se podobná situace neopakovala.
13
CS
Ze strany EU byla otázka vízové vzájemnosti dána na pořad všech jednání mezi EU a Kanadou a bylo dáno na srozuměnou, že EU ji považuje za jeden z problémů ve vztazích mezi EU a Kanadou. Vedoucí představitelé EU a Kanady se u příležitosti videokonferenční vrcholné schůzky dne 24. listopadu 2005 dohodli „postupovat dále v průhledném procesu ještě intenzivnějšího dialogu v otázce nastolení bezvízového styku pro občany členských států EU a Kanady.“ Kanada potvrdila, že je odhodlána pokračovat v dialogu a „nadále sledovat dosahovaný pokrok a v roce 2007 zahájit další komplexní přezkum otázek víz v případě zemí, které do té doby nezískají bezvízový statut. ... Tento další přezkum bude ze strany Kanady načasován tak, aby následoval po schengenském hodnotícím procesu, kdy se předpokládá, že nové členské státy zaujmou plné členství v schengenském bezhraničním prostoru.“ V rámci tohoto dialogu vykonaly kanadské orgány v listopadu 2005 technické návštěvy v pobaltských státech a v Polsku a navrhly, že v lednu 2006 dále navštíví i Maďarsko, Slovensko a Českou republiku. Kanada potvrdila, že těchto sedm členských států se od sebe liší mírou plnění příslušných požadavků a že „Kanada průběžně sleduje vývoj těchto záležitostí a je i nadále připravená podniknout kroky směrem ke zrušení vízové povinnosti i před přezkumem v roce 2007, pokud to vývoj v některém z nových členských států umožní. Veškeré nové skutečnosti v této věci, o nichž budou nové členské státy chtít Kanadu uvědomit, budou kdykoliv vítány.“ Kanada rovněž odkazuje na své společné závazky s USA se zřetelem na otázky bezpečnosti a řízení pohraničního styku: „Kanada a USA jsou odhodlány úzce koordinovat své jasně formulované postupy v otázce víz. Obě země si i nadále zachovají nezávislost při tvorbě vlastní vízové politiky a požadavků, přičemž každá z nich souhlasí s tím, že bude zvažovat důsledky předpokládaných změn ve své vízové politice nebo požadavcích pro druhou stranu. Proto se vzájemně pravidelně konzultujeme pro zajištění toho, aby směr, kterým chceme jít, i nadále odpovídal našim vzájemným cílům a zájmům.“ Zrušení nebo podstatné snížení vízových poplatků, jak to navrhla Komise jako první krok v procesu směřujícímu k osvobození od víz, bylo odmítnuto. Hodnocení: Kanada vstoupila do dialogu o vytvoření vzájemného bezvízového styku, avšak dosud bez skutečného pokroku. Je i nadále otevřená dalšímu dialogu a potvrdila, že je v zásadě připravena zrušit v příhodné době vízovou povinnost pro státní příslušníky všech členských států EU. Komise je toho názoru, že dialog zahájený s Kanadou musí pokračovat, ale že by měl být více orientovaný na dosažení výsledků. Proto by měl být nastaven průhledný proces s jasnými orientačními body, který by vedl ke zproštění občanů všech členských států od vízové povinnosti.
CS
14
CS
IV. Závěry: Komise má za to, že dialog s třetími zeměmi v rámci nového mechanismu vzájemnosti již prokázal svou účinnost: –
v případě čtyř třetích zemí - Kostariky (pokud bude poskytnuto potvrzení v souvislosti s Islandem), Nikaraguy, Panamy a Venezuely – již bylo dosaženo bezvízového styku na základě vzájemnosti; v případě Brazílie již bylo oznámeno právní řešení.
–
u čtyř třetích zemí - Bruneje Darussalamu, Malajsie, Singapuru a Uruguaje – je řešení problémů neuplatňování vzájemnosti v dohledu, ale během příštích měsíců bude zapotřebí dalšího provádění nebo ověření.
–
u tří dalších třetích zemí dosud nedošlo k žádnému pohybu vpřed, pokud jde o rozšíření bezvízového režimu na občany všech členských států EU, a to i přesto, že bylo dosaženo určitého pokroku v otázkách průhlednosti. Pokud jde o Austrálii, nejsou zde žádné bezprostřední vyhlídky na to, že systém ETA se bude vztahovat na občany všech členských států. Austrálie však už zavedla určité usnadňující prvky v postupu vydávání víz občanům těch členských států, které nemohou využívat systém ETA, a vyjádřila ochotu dále tyto postupy zjednodušovat. To je sice pozitivní krok, ale lze jej považovat jen za přechodné opatření s tím, že naším prvořadým cílem zůstává zapojení všech členských států do systému ETA a tím i dosažení stejného přístupu ke všem občanům EU (aniž by se tím předjímalo konečné stanovisko EK k systému ETA). Po jednání na nejvyšších úrovních zaznamenala Komise politický závazek Spojených států a Kanady pokračovat v dialogu a průhledněji a přesněji vyjádřit požadavky, které musí dotčené členské státy splnit pro to, aby mohly být zproštěny vízové povinnosti. Komise bude i nadále ve spojení s partnery pro jednání na straně USA a Kanady, aby se zajistilo splnění těchto závazků a aby se prozkoumaly konkrétní náměty k řešení problému neuplatňování zásady vzájemnosti. S těmito zeměmi bychom také měli hledat i nadále možnosti usnadnění vydávání víz jako prozatímního opatření.
Komise i členské státy po tomto prvním kole, které znamenalo určitý úspěch, musí nadále zůstat zavázány k dosahování společných cílů v této oblasti a angažovat se při jejich plnění a jednotném postupu. K dosažení očekávaných cílů je nezbytně nutné, aby členské státy plně podporovaly Komisi, přispívaly v rámci každého stádia procesu a byly navzájem solidární. Podle čl. 1 odst. 5 nařízení 539/2001 ve znění nařízení 851/2005 připraví Komise do července 2006 druhou zprávu monitorující, zda řešení oznámená některými třetími zeměmi budou do té doby uskutečněna a zda další dialog s ostatními zeměmi otevírá perspektivy bezvízového styku na základě vzájemnosti. Komise usuzuje, že s ohledem na pokrok dosažený s našimi partnery, byť různým tempem, není v této fázi zapotřebí doprovodit tuto zprávu předlohou opatření tak, jak je uvedeno v čl. 1 odst. 4 písm. c) nařízení 539/2001 ve znění nařízení 851/2005 nebo společného prohlášení vydaného Radou a Komisí v době přijetí nařízení 851/2005.
CS
15
CS
Komise však bude i nadále pečlivě sledovat dosažený stupeň pokroku, aby se ujistila, že naši partneři plní stávající závazky. Se zřetelem na ty země, kde řešení otázek neuplatňování zásady vzájemnosti není nablízku, bude mít zásadní význam pokrok při naplňování uvedených kritérií. Komise uznává, že si to vyžádá úsilí na obou stranách, avšak zároveň připomíná, že článek 4 nařízení 539/2001 a společné prohlášení Rady a Komise o nařízení 851/2005 odkazují na konkrétní opatření se zřetelem na usnadnění dosažení bezvízového styku na základě vzájemnosti.
CS
16
CS
Annex 1A Visa requirement imposed by third countries listed in Annex II to Regulation No 539/2001 upon nationals of the new Member States on 1 May 2004. CY
CZ
EE
HU
LT
LV
MT
PL
SI
SK
V
V
V
V
V
V
*
V
V
V
V
V
V
(V)
V
V
V
Andorra Argentina Australia Bolivia
V
V
Brazil
V
V
V
Brunei
V
V
V
V
V
V
V
V
V
V
V
V
V
Bulgaria Canada
V
V
Chile Costa Rica
V
(V)
V
V
(V)
V
V
Croatia Guatemala
V
V
V
V
V
V
(V)
Holy See Honduras
V
V
Hong Kong SAR Israel Japan Macao SAR
V
Malaysia
V
Mexico
V
V
V
V
V
V
V
V
Monaco New Zealand
V
Nicaragua
V
Panama Paraguay
V
V
V V
V
V
V
V
(V)
(V)
Romania Salvador
V
V
V
V
V
San Marino
V
V
V
V
V
V
(V)
V
V
V
V
(V)
V
V
V
V
V
Singapore
V
South Korea United States
V
Uruguay Venezuela
V
V
V
V
V
V V
V V
V
V
V
(V)
V
* ETA required. (V) : visa exemption agreement not yet entered into force.
CS
17
CS
Annex 1B Visa requirement imposed by third countries listed in Annex II to Regulation No 539/2001 upon EU citizens on 24 June 2005. CY
CZ EE
EL
V
V
V
FI HU
LT LV
MT PL PT SI SK
DE
AT
IT
SW DK
V
V
V
V
V
V
Andorra Argentina Australia 1
V
V
(V)
Bolivia
V
V
V V
V
(V) V
Brazil
V
V
V
V
V
V
Brunei
(V) V
V
(V) V (V) V
V
V
V
V
V4 V
V (V) (V) (V) (V) (V)
Bulgaria Canada
V
V
V
V
V
Chile (V)
Costa Rica
(V)
Croatia Guatemala Holy See Honduras Hong Kong SAR
Israel Japan Macao SAR (V) (V)
Malaysia
(V)
Mexico Monaco New Zealand V³
Nicaragua V
Panama
(V) V
Paraguay Romania Salvador San Marino (V)
Singapore South Korea United States
V
V
Uruguay Venezuela
V
V
V
V
V
V
V
V
V V3
V²
(V)
V3
V : visa requirement (V) : visa exemption for a period of less than 90 days.
CS
18
CS
1. Australia : Electronic Travel Authority (ETA) is required from citizens of EL, FI, MT, PT, DE, AT, IT, SW, DK, IS, NO as well as from citizens of the other Member States not indicated in the table 2. in case of entry at land and sea borders 3. tourist card is required upon entry 4. visa is required from business travellers IS notified the following cases of non-reciprocity: Australia, Brunei, Nicaragua, Panama and Paraguay
NO notified the following cases of non-reciprocity: Australia, Brunei (for stays exceeding 14 days), Panama (visa issued free of charge on arrival)
CS
19
CS
Annex 2 Australian visa procedures The two visa procedures subject of the notifications can be summarised as follows: The ETA: Before travelling and before an air ticket is issued, the traveller himself/herself, or the travel agent/airline on his/her behalf, sends an electronic application for an ETA to the relevant Australian authorities. This involves entering in the ETA system data identifying the traveller and details of his/her passport. The data are compared with an on-line file held by the relevant Australian authorities (Department of Immigration and Multicultural and Indigenous Affairs, DIMIA) on persons whose entry into Australia is undesirable (Movement Alert List, MAL). The response is almost immediate. If the response is positive, i.e. if consultation of the file does not produce an alert with respect to the traveller or his/her passport, an ETA number is assigned electronically and the air ticket can be issued. If the response is negative, no ETA number can be assigned and the traveller is asked to contact the Australian consular authorities. On arrival in Australia, the immigration authorities check that the passport holder has an ETA. The eVisa (e676 visa): applicants or travel agents can apply for a visa on the internet. The applications are processed in Australia and, depending on the risk assessment level further supporting documents can be required from the applicant. If the risk is low, they can be granted more or less automatically (“autogrant” facility). US Visa Waiver Programme To qualify for the VWP, a country must: offer reciprocal privileges to United States citizens; have had a non-immigrant refusal rate of less than 3% for the previous year; certify that the country issues machine-readable passports; have a program to incorporate biometric identifiers into the passports; certify that it reports the theft of blank passports on a timely basis to the U.S. authorities. In addition the Department of Homeland Security in consultation with the Secretary of State has to prepare an evaluation report on the effect that a country’s designation as a VWP participant would have on the law enforcement and security interests of the United States, including interests related to enforcement of immigration laws and the existence and effectiveness of extradition agreements and procedures. In order for a country to be designated as a VWP participant, a determination must be made that such interests would not be compromised by the designation of the country. Furthermore there are specific factors that are considered but are not established in the legislation: security of a country’s passport application, production and issuing process; security of passports and other documents used to demonstrate identity and citizenship, and incidence of fraud or misuse involving such documents; nationality and citizenship laws, and their implementation; existence of security and law enforcement threats in the country (terrorist activities, organised crime, money laundering, human and drug trafficking, etc.), and efforts to address such threats; immigration controls and alien smuggling activities in the country, and efforts to address such threats; stability of the government politically and economically; degree of cooperation with the U.S. and other international partners on law enforcement issues, including extradition.
CS
20
CS
Canadian assessment criteria for visa exemption The Canadian authorities take into consideration the complex push and pull factors that trigger migration movements, from broad socio-economic conditions to specific regional issues. The country assessment of risks and benefits includes many factors, such as (but not limited to): –
Immigration issues (i.e. non bona-fide refugee claimants and clandestine or undocumented migrants),
–
public safety and security issues (i.e. organized crime and counter terrorism, the trafficking and smuggling of persons and goods, serious criminal activity, health risks and concerns),
–
the stability of government and public institutions (level of public confidence in institutions, legal system, police and security agencies, immigration and asylum systems, protection of human rights),
–
the health and stability of the economy, such as unemployment rates and regional disparities,
–
the social and human rights environment,
–
the trends and patterns related to incidences of application fraud, passport fraud and visa refusal rates.
Factors are reviewed to ensure that they are consistent with Canadian immigration program and the broader mandate, objectives and priorities of the Government of Canada. Decisions to change the visa status of a given country are well-informed and are made after a comprehensive review of key considerations and upon extensive internal consultation.
CS
21
CS
