Školský almanach ZŠ a MŠ Střelice, školní rok 2011 – 2012
Začíná školní rok Magické datum 1. září jako každoročně přivedlo před naši školu obvyklé shromáždění. Sešli se zde rodiče, učitelé, starosta Střelic pan Zdeněk Ondrášek a hlavně 281 žáků, kteří v roce 2011 – 2012 navštěvovali Základní školu ve Střelicích. Největší pozornost byla upřena na 25 prvňáčků, kterým se dostalo náležitého uvítání. Kromě rodičů a paní učitelky Brychtové jim první kroky ve škole usnadnili jejich patroni z deváté třídy. Dovedli své nové malé kamarády až do jejich třídy, kde byli posléze pasováni na řádné členy našeho školního společenství. Základní škola Střelice opět po prázdninách otevřela své brány. Vstupujte bez obav.
Do první třídy nastoupili toto žáci: Daniel Benáček, Marek Driml, Šimon Chytrý, Marek Jahoda, Petr Kroutil, Filip Liška, Sebastian Matějek, Jan Mrázek, Neo Pracný, Filip Ruschka, David Smištík, Richard Suchomel, Daniel Vališ, Matěj Zamazal, Žaneta Blažejová, Aneta Doležalová, Klára Havlíčková, Pavla Humlíčková, Nikol Karasová, Marie Kokorská, Jana Nosová, Kristýna Švestková, Nela Ulbrichová, Laura Vianaová, Eliška Zadáková
Učitelé ZŠ Střelice ve školním roce 2011 – 2012 Sedící zleva: Vendula Antošová, Drahomíra Pernová, Vlasta Sokolová, ředitel školy Vladimír Urbanec, Marcela Bezoušková, Lenka Benešová, Eva Buchníčková. Stojící zleva: Gabriela Brychtová, Blanka Dalecká, Jitka Brimová, Yvona Hájková,Sylva Hradečná, Eva Sázavská, Jarmila Svobodová, zástupkyně ředitele Helena Fialová, Vladislav Kučera, Marek Holešovský, Jiří Beneš, Dagmar Teplá, Aleš Kadlec. Na fotografii chybí paní učitelky Monika Pernová a Monika Zatloukalová
Společenství první a deváté třídy Naši malí spolužáci se v září ve škole rychle zabydleli a po čase už nepotřebovali každodenní doprovod, ale ve společnosti deváťáků jsme je mohli vídat často. Ve středu 19. října obě třídy uspořádaly společnou hodinu tělocviku, v níž se malí i velcí dostatečně vyřádili. Při rozcvičce, štafetách i pohybových hrách se mnohdy setřely věkové rozdíly a projekt partnerství první a deváté třídy tak úspěšně pokračoval. Partnerství první a deváté třídy mělo své pokračování i poslední předvánoční školní den. Obě třídy společně strávily část dopoledne. Nejdřív pozvali prvňáci své starší kamarády do třídy a společně vyráběli vánoční svícny. Následující hodina se odehrála v tělocvičně, kde si malí i velcí zahráli několik her, v nichž bojovali o diamantový poklad. Největším pokladem předvánoční besídky bylo však předávání a rozbalování vánočních dárků. Hodina uplynula jako voda, milé přátelské posezení bylo u konce a všichni už se začali těšit domů, kde je čekaly ty pravé Vánoce. Aleš Kadlec
Školní rok v plném proudu Nejen ti nejmladší si zvykají na školní prostředí. Šesťáci se na třídenním adaptačním pobytu mohli dokonale seznámit s nově příchozími spolužáky. Kromě třídních učitelek Sylvy Hradečané, Moniky Zatloukalové a zkušených instruktorů jim v tom byly nápomocny třeba i obtížné lanové překážky a nepříliš povzbudivé počasí. Zvykat na nové věci si ovšem musí i další žáci i učitelé. Na základní škole se o prázdninách objevilo šest interaktivních tabulí s projektory, které přinášejí nové možnosti do vyučování. Nyní se na naší škole nachází dvě velmi dobře vybavené počítačové učebny a deset tříd, v nichž se dá využívat moderní vyučovací technika. Počáteční fáze práce s těmito přístroji se sice neobejde bez omylů a různých komických situací, ale věříme, že moderní technika přispěje nejen k oživení vyučovacích hodin, ale i k oživení činnosti šedé kůry mozkové u školního žactva. Aleš Kadlec
Cesta za dávnými předky Pyšné pojmenování našeho lidského typu Homo sapiens sapiens svádí k nejrůznějším úvahám a zamyšlením. Vhodným místem k takovému přemýšlení je pavilon Anthropos v Brně, který se stává cílem mnoha školních výprav. Naši letošní šesťáci už o pravěku lecos vědí, a tak jim návštěva přišla vhod. Mamut uprostřed pavilonu je sice umělý, ale kousek pravé mamutoviny si každý mohl do ruky na chvíli vzít. Někdo byl překvapen, že vzácná Věstonická venuše je jen 11 cm velká, ale vesměs se děti shodly, že dávní malíři z jeskyně Altamira by dnes dostali z výtvarné výchovy jedničku. Prohlídku doplnila výstava obrazů legendárního malíře pravěku Zdeňka Buriana, kterou žáci prošli s pracovním listem v ruce. Exkurze se líbila. Nyní už je jen třeba dostát povinnostem, jež vyplývají z názvu Homo sapiens, tedy Člověk rozumný. Snad se to projeví na všech dalších vysvědčeních. Aleš Kadlec Aleš Kadlec
Střelický kros Krásné letošní babí léto bohužel skončilo dva dny před startem devatenáctého ročníku tradiční akce naší školy, a tak devadesátku startujících přivítalo ráno 8. 10. sychravým a studeným počasím. Běžci jsou však na tyto rozmary počasí zvyklí, nepřekvapila je tedy ani občasná přeháňka. Celkem se závodů zúčastnilo 91 běžců v žákovských i dospělých kategoriích. Žáci ZŠ Střelice měli možnost změřit své síly v přespolním běhu s konkurenty z Brna i blízkého okolí. K vítězi nejmladší kategorie Michalu Jahodovi a druhému místu Jakuba Kokorského v běhu na 450 m se třetími místy přiřadili Sára Mlčochová, Filip Liška, Kristýna Jahodová, David Harth, Alexandr Barša, Alois Liška a Martin Sázavský. V hlavních dospělých kategoriích zvítězili Anna Tancerová ze Sokola Přísnotice a Lukáš Olejníček z Moravské Slavie Brno. Aleš Kadlec
Mikulášská nadílka ve škole Pochvala a pokárání, odměna a trest, radost i obava – to vše provází lidský život od narození. Každoroční příchod Mikuláše a jeho poselstva je proto symbolem toho, že dobro a zlo jsou si někdy překvapivě blízko. A přestože se nám zdá, že čerti a andělé se v tak těsné blízkosti nacházejí jen jednou do roka, mnozí by mohli pohovořit o tom, jak těžké je někdy – když jsou v civilu – oba tvory od sebe rozeznat. Těmito úvahami se naštěstí nemusely zabývat děti z mateřské i základní školy, které se letos s Mikulášem, čerty a anděly potkaly. Deváťáci, kteří se jako už tradičně zhostili mikulášského řemesla, obešli všechny třídy, a přestože se čerti hodně snažili o naplnění pekelných kotlů, každému se nakonec nějaký ten dárek dostal. Někdo svatosvatě sliboval, že se polepší, jiným se naopak ve společnosti čertů velmi líbilo. Svatý muž a jeho doprovod si však nejednou posteskl, že dostat z dětí básničku je rok od roku těžší. Mikulášská návštěva skončila, kniha hříchů se zavřela a my si můžeme na další rok oddychnout. Aleš Kadlec
Vánoční dílny Druhou adventní sobotu ožily prostory základní školy předvánoční náladou, o kterou se postarali rodiče, děti i učitelé během této každoroční prosincové předvánoční akce. Pro šikovné dětské ruce byla ve školních třídách nachystána řada možností, jak obohatit vánoční výzdobu hezkými předměty či vlastnoručně vyrobit dárek pro někoho blízkého. V každé dílničce čekal na příchozí děti i rodiče jiný materiál. Vyrábělo se z papíru, přírodnin, textilu, skla, proutí, korálků nebo drátu. Návštěvníky naváděly směrovky na jednotlivé dílny - Andílková, Hvězdičková, Betlémková, Koníčková, Sněhuláčková, Ježečková a další. Celou školou též vonělo pečivo, které si děti mohly upéct ve školní kuchyňce. Malým dětem ještě většinou pomáhali rodiče, větší školáci si už poradili sami. Děti odcházely domů s řadou krásných, ale hlavně vlastníma rukama vyráběných předmětů. Pro dospělý doprovod byl připraven vánoční punč. Poděkování si zaslouží všichni, kteří dílny připravili a po celou dobu se věnovali malým návštěvníkům. Kromě učitelek základní školy to byli i rodiče našich žáků i někteří žáci druhého stupně. Věříme, že se naše výtvarné dílny postaraly o příjemnou adventní sobotu a přiblížily dětem tak očekávaný vánoční čas.
Školní ples Jedna z tradičních akcí ZŠ Střelice - reprezentační ples - se letos konala v pátek 27. ledna. Nový výbor SRPZŠ se letos postaral o organizaci celé akce a patří mu dík za výbornou organizaci i atraktivní program. Každoročně je nejvíce očekávána úvodní polonéza v podání žákyň a žáků devátého ročníku. Letošní vystoupení opět připravila paní učitelka Hradečná. Proměna znuděných odmítačů vzdělání v zářící mladé muže a ženy byla sice jen dočasná, ale snad toto nahlédnutí do světa dospělých zůstane trvale ve vzpomínkách jich samých i jejich dojatých rodičů. Slavnostní polonézu doplnila vystoupení tanečního souboru Mighty Shake a mladého zpěváka Martina Štěpánka. Spolu s bohatou tombolou a kapelou Galáni strávili návštěvníci plesu příjemný večer. Aleš Kadlec
Valentýnská diskotéka
ZŠ Střelice 2011 - 2012
Valentýn, den zamilovaných a především den lásky, jsme oslavili diskotékou v tělocvičně střelické školy. Tato akce se koná už tradičně, letos jsme však měli možnost použít kvalitní aparaturu, kterou nám ochotně zapůjčil pan Martin Wanke, za což mu patří naše poděkování. Atmosféru diskotéky připravili žáci deváté třídy tím, že provedli výzdobu a zatemnění celé tělocvičny. Kolem desáté hodiny se začali scházet žáci a žákyně druhého stupně v tanečním oblečení i náladě. Pan Wanke nám pomohl vše zapojit a obsluhovat mixážní pult. A pak už mohli DJ Filip a DJ Lukáš pálit jednu pecku za druhou. Podle pohledu na parket jsme si jisti, že se nám diskotéka povedla. Dobrá hudba, krásné světelné efekty i málo žíněnek po obvodu tělocvičny způsobily, že se málo polehávalo a hodně tancovalo. Písniček bylo mnoho, pomalých i rychlých, takže všichni měli šanci si zatancovat. I někteří učitelé si přišli zavzpomínat na svá mladá léta. Diskotéka končila před třináctou hodinou ke spokojenosti účastníků. A to i těch deváťáků, kteří pak celou tělocvičnu uklízeli. Filip Svoboda, Dominik Krajíček, 9.třída
Lyžařský kurs v Hynčicích pod Sušinou Ve dnech 3. až 9. března 2012 se uskutečnil lyžařský výcvikový kurz žáků druhého stupně naší školy v Hynčicích pod Sušinou u Kralického Sněžníku. Počasí nám letos opravdu přálo, po celý týden svítilo sluníčko a i sněhu byl dostatek. A tak nic nebránilo brázdění dobře upravených sjezdovek na lyžích nebo snowboardech. Ti zkušenější zdokonalovali svoji techniku jízdy a začátečníci se seznamovali se záludnostmi nového náčiní. To nakonec všichni žáci v průběhu týdne ovládli, a tak se mohli ve čtvrtek zúčastnit závěrečného slalomu mezi brankami. Pobyt na horách jsme si užívali i mimo sjezdovky, všichni pospolu jsme utvořili dobrou partu s příjemnou atmosférou, a to jak při výcviku, tak při zábavném večerním soutěžení. Týden utekl jako voda, a nezbylo než se vrátit domů. Už nyní se ale těšíme na příští kurz. Lenka Benešová
První setkání se školou Směs zvědavosti, napjatého očekávání i bázně z neznámého prostředí můžeme každoročně vidět ve tvářích dětí, které přicházejí k zápisu do první třídy. Letos se tento slavný den, který se jistě objeví v mnoha rodinných albech či kronikách, odehrál na ZŠ v pondělí 23. ledna. Už u vchodu do školy vítali budoucí prvňáčky žáci a žákyně osmých tříd, kteří se v září stanou jejich patrony a budou jim v prvním roce školní docházky nápomocni. Na chodbách tedy mohli naši budoucí spolužáci potkat prince s princeznou, Karkulku, Křemílka a Vochomůrku i jiné pohádkové postavy. Prvotní ostych rychle zmizel a chvíli čekání všichni strávili v kamarádském hraní. Samotný průběh zápisu je mnohdy složitější pro dospělé než pro děti, protože splnění všech úředních záležitostí bývá záludnější činností než určení barev, znalost bydliště a namalování postavičky. Většina dětí si mnohdy ani neuvědomila rozdíl mezi hraním ve školce a dnešním významným dnem. Více než 30 dětí se vystřídalo v příjemném prostředí první třídy, kde paní učitelky Brychtová, Pernová a Teplá připravily pro budoucí školáky první seznámení se školou. Některé z nich čeká ještě roční odklad školní docházky, ale s většinou z nich se určitě setkáme 1. září při slavnostním zahájení školního roku. Aleš Kadlec
Návštěva muzea v Kralicích Že byla v Kralicích vytištěna Bible kralická, ví téměř každý. Že to bylo na konci 16. století, by už každý netrefil. A k návštěvě památníku Bible kralické se také neodhodlá zdaleka každý. Jako vhodný doplněk k výuce dějin české literatury podnikla devátá třída exkurzi do nedalekých Kralic. Na malém prostoru se nachází zbytky středověké tvrze, kde byla tajná tiskárna českých bratří, kostel sv. Martina i samotný památník Bible kralické. Ukázka práce na tiskařském lisu i několik vzácných výtisků starých biblí příliš neobtěžovaly ani ty, kteří obvykle v muzeích nedávají pozor. Takže zase příště na nějaké exkurzi, milí žáci! Aleš Kadlec
Úspěchy našich žáků v soutěžích Člověk je tvor soutěživý a rád porovnává svoje znalosti a schopnosti v mnoha soutěžích. Školní prostředí se různými olympiádami jen hemží. Dějepisná olympiáda se stala kořistí Davida Rejdy z 8.B, který zvítězil před Terezií Brzobohatou z téže třídy. Biologickou olympiádu v mladší kategorii ovládla Regina Dervišoska ze 7.B před Martinem Křemečkem a Janem Švestkou ze 7.A. Starším ročníkům vládla Linda Koshi z 8.A , druhá skončila Terezie Brzobohatá z 8.B, třetí byla Tereza Kašparová z 9. třídy. Soutěž Přírodovědný klokan vyhrála Terezie Brzobohatá před Davidem Rejdou a Janou Prokopovou, všichni z 8.B. V konverzační soutěži v angličtině postoupily do okresního kola v mladší kategorii Barbora Smutná a Regina Dervišoska, která v něm skončila na 10. místě. Mezi staršími žáky se k úspěchu prokonverzovali Jiří Rulíšek a Filip Svoboda z deváté třídy. Filip pak dosáhl v okresním kole výborného úspěchu, když skončil na 4. místě. Čas v březnu a v dubnu pokročil od školních kol k okresním a v některých případech dosáhli naši žáci a žákyně zaznamenáníhodných výsledků. V některých soutěžích už jen postup do okresního kola vyžaduje vynaložení značného úsilí a ochoty ze strany žáků i učitelů, každé umístění v první třetině výsledkové listiny proto považujeme za úspěch, zvláště v konkurenci dětí z víceletých gymnázií. Na třetí místo v okresním kole dosáhli v zeměpise David Rejda z 8.B a v biologii Regina Dervišoska ze 7.B. Pro Reginu tento úspěch navíc znamená postup do krajského kola, v němž pak skončila na 19. místě. Na 4. místě v okresním kole zeměpisné olympiády kategorie A skončila Lucie Svobodová ze 6.A . Osmé místo v okrese v biologii kategorie C obsadila Linda Koshi z 8.A. Radost jsme měli také z umístění našich reprezentantek v okresním kole češtinářské olympiády. Nástrahy mluvnických úkolů i následné slohové práce zvládly Marie Blažíková z 8.B na 6. místě, Linda Koshi z 8. A na 13. místě a Dagmar Eckertová z 8.A na 18. místě, což je ve společnosti 65 účastníků velmi krásné umístění. Na dobrém 14. místě se v okresním kole fyzikální olympiády umístil Dominik Krajíček z 9. třídy. Soutěž matematický klokan se odehrává formou třídních kol a má široký záběr od druhých po osmé třídy. Ve 2.A byly nejúspěšnější Libuše Sajvaldová a Eva Brtníková, v 2.B soutěž nejlépe zvládla Dominika Křížová. Mistry 3.A se stali Ondřej Klíč a Tereza Štanglová, ve 3. B nejlépe matematicky skákala Kateřina Pechová. Přeborníkem ve 4. třídě se stal Lukáš Sadílek, v 5. třídě Matěj Perna. Mezi šesťáky byla nejlepší Kamila Antošová, mezi sedmáky Eliška Benešová a soutěž v osmých třídách vyhrála Terezie Novotná. Všem úspěšným soutěžícím blahopřejeme a děkujeme jim za skvělou reprezentaci naší školy. A. Kadlec Tradičně se žáci naší školy účastní okresního kola zeměpisné olympiády. Dlužno dodat, že často s velmi dobrými výsledky. Hned několika žákům se v uplynulém desetiletí podařilo postavit na stupně vítězů. Jmenovitě: Matouš Turoň (1. místo v roce 2004), Tomáš Procházka (3. Místo v roce 2005), Marie Rybová (2. místo v roce 2005), Josef Tichý (4. místo v roce 2008), Anna Hartmannová (3.místo v roce 2010). Ani letošní rok nebyl výjimkou. Posuďte sami: Lucie Svobodová obsadila v konkurenci 25 okresních finalistů 6. ročníku výborné 4. místo, David Rejda pronikl mezi 27 soupeři osmáků a deváťáků dokonce na stupně vítězů a obsadil bronzovou příčku! Oběma olympionikům gratulujeme za skvělé výkony. Nelze než konstatovat, že svými výsledky dělají nejen radost učiteli zeměpisu, ale zejména vzorně reprezentují naši školu. A za to jim patří velké poděkování. J Beneš
Střípky ze semináře country tanců Čtvrtý březnový víkend se ve střelické základní škole uskutečnila zajímavá akce. Měla jsem možnost se zúčastnit a zároveň nahlédnout pod pokličku jakožto matka jedné žákyně. Průkopnice country tanců ve Střelicích, paní učitelky Marcela Bezoušková a Dagmar Teplá, zorganizovaly již druhé setkání fandů country tanců. Kromě Střelické růže se víkendem protančily soubory z Ostravy, Kroměříže, Slavkova a Blažovic. Věkové složení účastníků semináře bylo od pěti do šedesáti let. Nejvíce žáků bylo z druhého stupně základních škol. Ubytování bylo ve škole. Rodičům střelických country tanečnic a tanečníků se tak naskytla příležitost na pár dnů vypustit své ratolesti z domova. Naše druhačka, coby country tanečnice-začátečnice, si takovou akci nemohla nechat ujít. Takže během pátečního odpoledne si sbalila batoh, spacák a karimatku a vydali jsme se směrem ke škole. Před školou jsme se přidali k dalším spolužačkám v doprovodu maminek. Očka našich dítek jiskřila radostným očekáváním. Snad se mnou budou ostatní maminky souhlasit, že kromě sdíleného nadšení našich „dětiček“ nás napadlo, zda zvládnou samostatně a bez úhony fungovat od pátečního podvečera do nedělního oběda. Společně jsme zamířili do naší domovské třídy. Nastalo překotné rozbalování karimatek, spacáků a vyjednávání o „zaléhacím“ pořádku. Netrvalo dlouho a ve 2.A bylo plno. Jeden spacák vedle druhého, u každého batoh nebo kufr, nezbytný plyšák a mezi tím vším skákající dětičky. Některé z maminek se snažily vybalit a uspořádat věci, udělit poslední rady, ale děti už nevnímaly. Přesunuly se do tělocvičny, kde pan lektor Procházka zahájil seminář roztančením 93 účastníků. Ve večerních hodinách bylo na programu „zábavné tančení pro dospělé“. Kromě účastníků semináře i pro rodiče a známé. Byly to čtyři nejen propocené, ale i prosmáté hodiny. Druhý den po obědě v sokolovně měla skupina začátečnic taneční pauzu, kterou strávily na dětském hřišti u zdravotního střediska. Společně s dalšími rodiči jsme se nabídli je pohlídat. Když jsem pozorovala, jak děti kmitají po prolízačkách a houpačkách, říkala jsem si, kde berou tolik energie. Od rána tancují, teď by potřebovaly strávit ten obrovský řízek, co měly k obědu. A ještě se nám chlubily, jak dlouho si před spaním povídaly. Jak vydrží do večera? Po „relaxaci“ na hřišti jsme skupinku odvedli do třídy paní učitelce Bezouškové a Teplé. Paní učitelky jim nabídly ke svačině buchty od maminek, doplnily lahve s pitím. Kluci se převlékli do sněhově bílých nažehlených košilí, holky do sukní a červených triček s nápisem a obrázkem „Střelická růže“ a přesunuli jsme se do tělocvičny. Na odpolední blok společných tanců pokročilých se začátečníky se mohli přijít podívat rodiče a známí. Z rohů místnosti se z reproduktorů linuly svižné country melodie střídané slovem a ukázkami tanečních figur usměvavého lektora Míry Procházky. Tančící ladně zvládali různé sestavy – v několika řadách dvojic nebo kroužků, různě se míjejících či proplétajících. Na první pohled nepochopitelné, ale po zkušenosti z nočního tancování zajímavé. Šlo to všem. V očích byla vidět radost a nadšení. Nebylo znát, kdo je začátečník a kdo pokročilý. Některé skupiny měly své jednotné „kroje“. Naše byla červená „Střelická růže“. Ti nejmladší občas zívli, ale krok drželi. Díky širokému věkovému rozptylu se v některém tanečním páru zadařilo, že tanečnice měla polovinu výšky tanečníka a naopak. Na eleganci to však neubralo. Nám všem přihlížejícím se to moc líbilo. O přestávkách, mezi jednotlivými skladbami, paní učitelky neustále připomínaly svým svěřencům pití. Po jedné přestávce chyběl do páru druhý tanečník. Pan lektor pohotově a úspěšně zapojil jednu z přihlížejících maminek. Po skončení odpoledního tanečního bloku jsme se rozloučili a opustili účastníky semináře. Pro mne to bylo příjemně strávené odpoledne.
V neděli před obědem jsme si naše roztančené a spokojené „Střelické růže“ vyzvedli. I ostatní „roztančení“ nasedali do aut, nebo s batohy na zádech a karimatkami pod paží pochodovali směrem k nádraží. Takže moc děkuji paní učitelce Marcele Bezouškové, Dagmar Teplé a všem, co jim pomáhali, za skvělý nápad a ochotu zorganizovat takovou veselou a příjemnou akci. K. Brtníková
Projekt VODA pro žáky 6. ročníku Již několik let absolvují žáci 6. ročníku naší školy v rámci ŠVP projekt Voda. Jde o zajímavé činnostní učení žáků v terénu v údolí řeky Bobravy mezi Radosticemi a Anenským mlýnem. Zde žáci plní úkoly zejména z oborů biologie a geografie na dané téma. Samozřejmě Komenského škola hrou má na této akci také své nezastupitelné místo. A tak se děti při hrách a vyplňování pracovních listů nejen pobaví, ale dozví se i spoustu věcí a některé z nich si mohou také osahat. Druhým rokem se přesunujeme na jednotlivá stanoviště na kolech, což dělá pro většinu žáků akci ještě atraktivnější. A pozitivní reakce dětí po absolvování projektu nás jenom utvrzují v tom, že se akce líbí a měla by se v kalendáři akcí naší školy objevovat i v dalších letech Jiří Beneš
Připomenutí tragických událostí za 2. světové války Každoročně si v květnových dnech připomínáme ukončení největšího válečného konfliktu v dějinách. V hodinách dějepisu v 9. třídě je 2. světové válce věnováno hodně času, a tak se zvídaví žáci mají možnost lecos dovědět. Mezi stěžejními válečnými událostmi, které změnily běh světa, se mnohdy ztrácí osudy jednotlivců. Jako doplnění učiva jsme proto letos zvolili nenápadnou, ale velmi vypovídající výstavu v Moravském muzeu, která se věnovala tragickému osudu brněnských Židů v době Protektorátu. Kromě dobových artefaktů a fotografií měli žáci v ruce i kopie skutečných transportních seznamů, které s německou důsledností rozhodovaly o osudech tisíců rodin. Za pomoci seznamů, historických listin i internetu pak skupinky žáků pátraly po osudech konkrétních jednotlivců, jejichž čísla si na začátku náhodně vylosovali. Z neosobních čísel, jež v učebnicích dějepisu hodnotí výsledky Hitlerovy zvrácené ideologie, se najednou objevila konkrétní jména obchodníků, advokátů, řemeslníků, jejichž konec života byl bezpečně zmapován německou administrativou. Drtivá většina životních osudů končila podobně - zemřel v Osvětimi........ Z pohledu do neblahých seznamů mrazí ještě dnes. Ze zpráv o akcích novodobých nacistů mrazí taktéž. Tato smutná, ale hodnotná výstava snad může přispět k tomu, aby se jejich řady nerozšířily. Aleš Kadlec
Den dětí První červnový den patřil oslavě Dne dětí. Zatímco děti z prvního stupně se vypravily do kina, žactvo od šesté do deváté třídy se zúčastnilo zábavného dopoledne pod názvem Střelický víceboj. Počasí se ještě v noci tvářilo nepříjemně, ale ráno už bylo vše v pořádku. Tradiční štafety a přetahování lanem zahájily tuto akci, která pak pokračovala dalšími disciplínami s názvy Velká pardubická, Škola kata Mydláře či Zkamenělý cyklista. Družstva, jež vznikla náhodným losováním, mohla osvědčit spolupráci, rychlost, obratnost i trochu toho přemýšlení. Vyhrát mohli jen někteří, pobavit se mohli všichni. Aleš Kadlec
Pohádkový les Pondělní dopoledne 4. června patřilo na naší škole především dětem z prvního stupně. Po skupinkách se vypravili prozkoumat blízký les. Děti zjistily, že zrovna dnes se v něm usadilo množství zajímavých pohádkových postav, které byly velmi ochotné si s nimi hrát. Nejdříve se do lesa vydali prvňáčci, po nich i jejich starší spolužáci. Na cestě potkali anděly, bílou paní, loupežníky, indiány, rytíře a další postavičky pohádkového světa. U Šmoulů čekalo malé cestovatele skákání, loupežníci je kupodivu o nic neobrali, šašci je přivítali s kouzelnou krabicí a padlo i několik dobře mířených ran v rytířských soubojích. Deváťáci, kteří ztvárnili pohádkové bytosti, se pak vydali za dětmi do tříd a za úspěšný pochod pohádkovým lesem je obdarovali drobnými odměnami, které pro ně připravily paní učitelky. Samotný vládce pohádkové říše byl na své zvláštní vyslance i malé lidské bytosti hodný, protože prudký déšť spustil až čtvrt hodiny poté, co se všichni vrátili do reálného světa. Aleš Kadlec
Jak se žáci 7.B nekoupali ve Vranovské přehradě Na školní výlet jsme jeli na jižní Moravu. Protože máme rádi vodu, těšili jsme se, jak se budeme koupat v přehradě. Počasí nám však příliš nepřálo. I když jsme termín výletu posunuli až na polovinu června, bylo celkem chladno. A tak místo koupání jsme se věnovali památkám Znojma, návštěvě zámku ve Vranově nad Dyjí a prohlídce vodní elektrárny na Vranovské přehradě. Nejvíce nás pobavily ochranné přilby, které jsme dostali, abychom se při exkurzi nemohli zranit. Někteří dokonce měli v úmyslu odnést si ji s sebou jako zajímavý suvenýr. Sotva jsme večer dorazili na ubytovnu, strhla se parádní bouřka. Obloha zšedla, nebe křižovaly blesky, uši zaléhaly od burácení hromů. A pak přišly kroupy. Ty během chvíle pokryly všechno kolem. Naštěstí jsme už byli v suchu. Druhý den se počasí umoudřilo, svítilo sluníčko a bylo tepleji. Na koupání to však nestačilo, a tak jsme se po přehradě svezli alespoň parníkem. Ale i to se nám líbilo. A pak už jsme zamířili k autobusové zastávce. Protože nápad jet v tu stejnou dobu mělo několik dalších tříd, které zde byly na výletě, pěkně jsme se v autobusu mačkali. Cesta však naštěstí nebyla dlouhá a během půlhodinky jsme byli ve Znojmě. Zde jsme se ochladili zmrzlinou a a utratili jsme poslední peníze. Potom jsme nasedli do vlaku a jeli domů. Do Střelic jsme přijeli před sedmou hodinou večer. (Zpracovala Blanka Dalecká)
Proč bychom se báli na Adršpašské skály Letošní výlet 6.A a 6.B směřoval do Teplicko- adršpašských skal a okolí. Šesťáci sbírali zážitky při průchodu Vlčí roklí i Sibiří a užívali si zasloužené rozhledy po okolí ze skalních vyhlídek. Cesty byly sice kamenité a některé kopce zdály se býti nekonečné, ale pobyt v příjemném prostředí této turisticky oblíbené oblasti se všem líbil. Navštívili jsme též klášter a dřevěný kostel v Broumově. Počasí nám ukázalo svou vlídnější tvář, a tak mohly večer proběhnout i nějaké hry venku, završené stezkou odvahy. Výlet se vydařil a cesta k prázdninám byla opět o něco kratší. Aleš Kadlec
Prvňáci na výletě Kouzlo pohádek odedávna láká malé i velké. Prvňáci si ho dosyta užili na výletě do zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou. Při prohlídce zámeckých komnat na ně dýchla pohádková atmosféra doby princů a princezen. Pak si na vlastní kůži okusili, k čemu se používají divadelní kostýmy a sami si v nich pohádku zahráli. Pak nakoukli na výstavu divadelních kulis a loutek všech druhů, typů a velikostí a v zámeckém divadle se pobavili při pohádce, kterou jim zahráli herci divadélka Mrak. Tečkou za náročným programem byl dozlatova opečený špekáček, procházka a hry v nádherné zámecké zahradě. Na zpáteční cestě je čekalo ještě jedno překvapení – návštěva Kozí farmy v Ratibořicích. Zde si mohli prohlédnout a pohladit kozy i kůzlata a ochutnat kefír a sýry z kozího mléka. Výlet se všem líbil. G. Brychtová
Škola v přírodě – 3.A V červnu III.A již potřetí vyjela na školu v přírodě na Vysočinu, tentokrát na Milovy. V okolí Milov se nachází několik skalních útvarů, které se staly cílem každodenních vycházek. Z programové nabídky si totiž děti překvapivě vybraly právě turistiku. Možná je zaujaly lákavé názvy skalisek – Malinská skála, Dráteníčky, Čtyři palice. Vycházka do osady Blatiny, kde má svou základnu jezdecký oddíl, byla odměnou za nachozené kilometry. Děti se projely v kočáře taženém koňmi a některé si zkusily kočírovat koně i kočár, samozřejmě pod dozorem zkušeného kočího. 5 dní uteklo jako voda a zbydou vzpomínky v podobě fotek nebo zápisků a obrázků v deníčku.
Drahoslava Pernová
Školní výlet 8. B do Krkonoš S osmáky jsme letos vyrazili na školní výlet do Pece pod Sněžkou a jejího okolí od 18. do 21. června. Počasí bylo velmi teplé, a tak jsme program prvního dne operativně upravili a strávili jsme odpoledne po příjezdu do Trutnova na velmi pěkném místním koupališti. Po osvěžení v bazénu jsme se autobusem přesunuli na ubytování do penzionu Toska v Peci pod Sněžkou. Druhý den nás čekala vrcholová prémie v podobě 1602 metrů vysoké Sněžky. Chtěli jsme si cestu ulehčit tím, že bychom se alespoň část cesty svezli lanovkou. Jenže - začala stavba nové lanovky na Sněžku a v době našeho výletu lanovka nejela ani na Růžovou horu. A tak nám nezbylo nic jiného, než se na vrchol nejvyšší české hory vydrápat pěšky. Převýšení bezmála 900 výškových metrů Obřím dolem okolo malebné říčky Úpy jsme nakonec všichni zvládli, a tak jsme se mohli z vrcholu všichni těšit z krásného výhledu do okolí. Po cestě zpět jsme se ještě stavili na občerstvení na Luční boudě a přes Výrovku zamířili zpět do Pece. Následující den jsme si naordinovali klidový režim. Autobusem jsme se dopravili do Janských Lázní a po prohlídce městečka a ochutnávce místních specialit jsme novou lanovkou vyjeli na Černou horu. Na jejím vrcholu jsme se z místní rozhledny potěšili výhledem do okolí a pak už jsme pokračovali pěšky přes Černohorské rašeliniště zpět do Pece pod Sněžkou. Poslední den výletu jsme se ráno sbalili, rozloučili se s penzionem i Krkonošemi a autobusem jsme se přesunuli do Trutnova. Po prohlídce města a po obědě jsme vlakem odjeli zpátky do Střelic. Všichni jsme se vraceli s unavenými svaly, ale také se spoustou nových zážitků z krásné přírody i s upevněným přátelstvím se svými spolužáky. Lenka Benešová
Devátá třída na Vranově Poslední společný výlet deváťáků se odehrával v mírně pohodovém duchu v oblasti Vranovské přehrady.
Na koupání sice počasí nevypadalo, ale na rozdíl od jiných oblastí republiky se nám déšť téměř vyhnul. Navštívili jsme Znojmo, kde jsme bloudili v místním podzemí a podívali jsme se na město z výšky radniční věže. Druhý den nás kroky zavedly až na rakouskou stranu do Hardeggu, kde jsme pocítili, že koruna ještě pořád marně dohání euro. V Čížově jsme si sáhli na zbytky železné opony z doby reálného socialismu. Na závěr jsme navštívili zámek ve Vranově a zatím ještě opuštěnou přehradní pláž. A to už byli deváťáci myšlenkami zase o pár dní dál, neboť jejich pobyt v naší škole se zatraceně rychle chýlil ke konci. Aleš Kadlec
Devět let je pryč Pro patnáctiletého žáka deváté třídy je devítiletý pobyt v naší škole zážitkem, který obsáhne větší část jeho dosavadního života. A přestože ještě před rokem si tento den málokdo připouštěl, teď najednou nastal. Žáci deváté třídy prožili rok nabitý událostmi, v nichž se krok za krokem vzdalovali dětství a začali se přibližovat světu dospělých. To s sebou přináší nejen jistou míru samostatnosti a svobody, ale také starostí a odpovědnosti. Zjistili, že některé věci se prostě udělat musí, i když by se jim člověk nejraději vyhnul. Myslím, že letošní deváťáci tímto přelomovým rokem prošli se ctí. Zvládli úkoly vyučovací, dostali se na své zvolené střední školy, obstáli i jako patroni prvňáčků i při organizaci různých školních akcí. Navíc se v tomto překotném běhu času stali dobrým kolektivem a dokázali si poslední rok na základní škole náležitě vychutnat. Přejme jim na jejich další životní cestě hodně úspěchů. Aleš Kadlec
Na slavnostním zakončení školního roku v pátek 29. června se s naší školou loučili: Ondřej Fukan, Lukáš Kadlec, Dominik Krajíček, Aleš Král,Tomáš Peška, Daniel Rujbr, Jiří Rulíšek, Dominik Slabý, Milan Smištík, Ondřej Sokola, Filip Svoboda, Martin Volánek, Tomáš Volánek, Šarlota Kadaňková, Klára Kalvodová, Tereza Kašparová, Veronika Kašparová, Patricie Lišková, Kristýna Pešková, Kateřina Prokopová, Edita Rejdová, Michaela Sojková, Marie Zborovská.
Jaký to je, být posledních pár dnů deváťákem Jo, být deváťákem, byl náš sen už od první třídy. Být tím, koho se všichni bojí a mají k němu respekt. Stejně tak, jako jsme měli, většinu základky, z deváťáků my. Doba se změnila a proto, se nám naše představa nesplnila. Malý děcka jsou teď tak drzí, otřískaní a já nevím co ještě, že od nich nás žádnej respekt nečeká. S tím ale teď už nic neuděláme a možná, že letošní osmáci budou od začátku takový tvrďáci, že oni ten respekt mít budou. Uvidíme. Vzpomínám si, jak jsem se do čtvrté třídy bála jen vstoupit na horní hlavní chodbu. Pamatuju si, jak vždycky byla plná těch obřích kluků, holky byly krásný a všichni z nich byli za frajery. Měla jsem z nich takovej strach. Zajímalo by mě, jak první stupeň vidí nás. Jestli jsme pro ně taky takový ti, na který se jen bojíš podívat. Nevím, do hlav jim nevidím. A v dnešní době ani nechci. Vidím to u svýho nejmladšího bráchy Fildy, jak je úplně jinej, než jsem byla já. Ne, není to tím, že je kluk. Je to tím, že se změnila doba. Už v první třídě je takovej frajer, že když někdy poslouchám ty jeho hlášky (ano, někteří zasvěcení ví, o čem mluvím), brečím smíchy. Musí mít Nike boty, tričko s obřím nápisem kterékoli sportovní značky a od první třídy přítelkyni. Je to vtipný pozorovat. Když se spolužákama o přestávkách jen tak povalujeme, bavíme se o kravinách a dostáváme neuvěřitelný záchvaty smíchu, je to skvělý. Všichni se už tolik známe a najednou se máme rozdělit. Je to zvláštní pocit. Vždycky si všichni devátáci na konci devítileté školní docházky slibujou, jak se budou scházet, budou slučáky a všechno možný a pak se to nesplní a když se potkají ve vlaku, tak si řeknou jen „ahoj“ a dál si nemají co říct. Nechci, abychom dopadli stejně. Učitelé si myslí, že máme hroznej kolektiv. My víme, že je to blbost a že máme skvělej kolektiv. Nemáme ve třídě skupinky, který se mezi sebou nebaví, jako tomu bývalo v minulých letech. My máme jednu obří partu. Partu blbečků. Děláme průšvihy a učitelé jsou z nás na prášky. Ale my se neuvěřitelně bavíme. Uvidíme příští rok, jestli se dostaneme do skupiny deváťáku s nesplněnýma slibama, a nebo se budeme opravdu scházet a dál budeme stejná parta…..uvidíme. Patricie Lišková
Sportovní výsledky školního roku 2011 / 2012 Okrskové kolo. Atletika starší dívky – 3.místo Halová kopaná – 2. místo Kopaná 4.-5.třída – 1.místo Šplh – 1.místo Okresní finále. Basketbal mladší žáci – 3.místo Basketbal starší žáci – 3.místo Kopaná 1.-3.třída – 3.místo Šplh – 1.místo Tomáš Peška, Veronika Kašparová, Tadeáš Perna, Eliška Benešová, Jan Švestka, Ester Lukavská, Šimon Jáger, Stella Ferencová. Gymnastika družstva – 1.místo Ester Lukavská, Regina Dervišoska, Adéla Vláčilová, Barbora Smutná, Tereza Bartáková. Gymnastika jednotlivci – 1.místo Regina Dervišoska, 2.místo Barbora Smutná, 3.místo Adéla Vláčilová, kladina – 1.místo Adéla Vláčilová, 2.místo Regina Dervišoska , 3.místo Barbora Smutná. Krajský přebor. Gymnastika, medaile sbírali Martin Reguli, Vladimír Kočvárek, Michal Hajman, Stella Ferencová, Regina Dervišoska, Nikola Vláčilová, Valerie Tomšů, Adéla Vláčilová a Barbora Smutná. V. Kučera
Až se nás prázdniny zeptají…….. Až se nás prázdniny zeptají, co jsme dělali v červnu, můžeme říct, že jsme toho stihli dost. Od běžného učení a klasifikace přes dětské dny, výlety a školy v přírodě až po školní inspekci a jmenování nového vedení školy. Rozhodně se nenudili ani žáci, ani učitelé. První červnový den je už tradičně určen dětským hrám. Žáci druhého stupně si užili celé dopoledne ve vylosovaných skupinách při plnění různých netradičních disciplin s názvy Zkaměnělý cyklista, Škola kata Mydláře či Velká pardubická. Nechyběly tradiční štafety a přetahování lanem. Hned následující pondělí připravili deváťáci pro své malé spolužáky z prvního stupně pohádkový les. Ježibaby, rytíři, šašci, loupežníci či Šmoulové čekali se zajímavými úkoly na skupinky nedočkavých vandrovníků. V dalších dnech začal kolotoč zkoušení, písemek a závěrečného opakování. Letos nám ministerstvo přidalo ještě něco navíc, a tak proběhla celostátní zkouška testování žáků 5. a 9. tříd z češtiny, matematiky a angličtiny. Žáci brali tyto testy se vší vážností a uspěli v nich. Školy v přírodě a výlety jsou nedílnou součástí závěrečné fáze školního roku. Přestože úřední šiml přidává neustále další a další podmínky a překážky, naše škola stále tyto akce pěstuje a podporuje. A tak zatímco šesté třídy se potulovaly po Adršpašských skalách a páťáci pobývali v Prudké, zavítala 8.A do Jeseníků a 8.B do Krkonoš. 7.A trávila výlet v Koryčanech a 7.B i deváťáci letos zavítali na Vranov. Také všechny třídy prvního stupně spokojeně strávily své školy v přírodě, za což patří dík jak učitelkám a učitelům, ale i rodičům, kteří se na mnohých akcích svou pomocí také podílejí. Pokud zrovna nebyla třída na výletě, mohla se těšit na návštěvu České školní inspekce, která po několika letech do Střelic zavítala. Vedení školy i učitelé měli o několik starostí navíc, ale žáci v postatě nic nepoznali a i tento týden všichni přežili ve zdraví. Vytoužené i zatracované vysvědčení se rychle přiblížilo a děti (snad kromě odcházejících deváťákú) si vůbec nedělaly starosti, co bude v září. Ne tak ovšem nové vedení naší školy, které ve složení Helena Fialová (ředitelka) a Jiří Beneš (zástupce) se už v červnu zabývlo novým školním rokem. Přejme jim i jejich podřízeným, aby se v novém školním roce vložili s elánem do práce a připravili tak pro naše žáky pěkné a inspirující prostředí k chápání složitého světa kolem nás. Aleš Kadlec
O sportu a odcházení Kdo někdy sportoval, ví, že sport má tři základní podoby. Jedna je podoba televizní, kdy se divák nechává strhnout výkony svých reprezentantů a přesně ví, jak by měli hrát. Druhá podoba sportu přichází tehdy, když si divák obleče tepláky, obuje tenisky a jde si do lesa zaběhat, projet se na kole či na lyžích. Změna ke třetí podobě sportu nastává tehdy, když se člověk odhodlá na sebe navléknout startovní číslo a postavit se na start závodu. A pak už zase není tak závratný rozdíl mezi krajským přeborem a mistrovstvím světa. Dlouholetý ředitel ZŠ Střelice Vladimír Urbanec na sobě nosí startovní čísla po většinu svého života. Ať už ta skutečná, běžecká, basketbalová či šachová, nebo startovní čísla pomyslná, se kterými vkročil do jiné dimenze sportu – trenérské. Kromě toho, že byl více než dvacet let koučem kolektivu učitelů (a zejména učitelek) naší základní školy, stihl i po dvě volební období vést i obec Radostice. Obojí není jistě nic extrémně výjimečného, ale obě tato imaginární startovní čísla mohou být někdy hodně těžká a z daleka viditelná. Ne každý je ochoten je na hrudi nést. Kdo nevěří, ať si ten závod běží. Každý kolektiv hráčů má vždy na působení trenéra různé a často protichůdné názory. Občas dochází ke konfliktům a projevům nespokojenosti. Je proto určitě hodno zaznamenání, že se Vladimíru Urbancovi podařilo po dobu vedení školy stabilizovat svůj tým natolik, že v něm docházelo jen k minimálním změnám. Jsou trenéři, kteří preferují častější obměnu hráčského kádru, ale to nebyl styl pana ředitele. Nechával svým hráčům a hráčkám na hřišti poměrně velkou svobodu v tom, co a jak učit. Nenutil tým do desítek nesmyslných akcí, projektů a různých činností, které tak zůstávaly většinou na dobrovolnosti jeho podřízených. A že se jeho tým neflákal, posoudí snad i nezaujatí pozorovatelé střelického školství. Vladimír U. pochopil, že učitel ve stálém stresu a v obavách o místo nemůže podávat výkony, které by žactvu prospěly. Jeho způsob rozlišování důležitých a nedůležitých věcí mu umožnil přežít v trenérské funkci více než dvě desítky let, přestože na rozřazování problémů do těchto dvou kategorií neměli mnohdy stejný pohled ani kolegové, ani školní inspekce. Někdy byl jeho mužský nadhled až příliš vysoký. Co ještě patří k životu sportovce a trenéra? Naprosté zaujetí pro sportovní výkon? Snaha o vítězství za každou cenu? Kritika rozhodčích? Snaha vždy s plným nasazením dohrát zápas? Drobné fauly a nepřiznání přešlapů? Přehlížení vlastních zdravotních problémů? Ano, to všechno, a ještě mnohem víc… Zvláštní kapitolou života každého sportovce je ukončení závodní činnosti. Co platí v dnešním světě víc? Výhoda letitých zkušeností, nebo nevýhoda ubývajících sil? Mnoho slov už bylo řečeno na téma, jestli se má odcházet na vrcholu kariéry, nebo počkat na její sestupnou fázi. Existuje velké množství příkladů, jež podporují jednu či druhou možnost. Vladimír U. volil druhou variantu, a možná proto bylo jeho loučení se školou rozpačitější, než by se ještě před několika lety zdálo. Většina kolegů na ZŠ Střelice prožila s panem ředitelem mnoho pracovních let. Z obrovského množství vzpomínek a zážitků se stává jistý nepřehledný myšlenkový propletenec, z něhož vystupují jeho zásluhy o rozvoj školy, jeho zaujetí pro sport, jeho schopnosti mnohé situace vyřešit sice nestandardně, ale ku prospěchu věci, ale též jeho horšící se zdravotní stav a zvyšující se počet různých kontroverzních rozhodnutí, jimiž v poslední době často své kolegy překvapoval. Pan Vladimír Urbanec věnoval sportu i střelickému školství značnou část života. Jeho stopa zůstane na ZŠ Střelice už nesmazatelná. Svou prací a svým příkladem ovlivnil nejen stovky žáků, ale též spolupracovníky, rodiče, spoluhráče i protihráče. Bylo by velkou chybou na jeho dlouholeté působení okamžitě zapomenout. Než bude éra Vladimíra U. definitivně odsunuta do nenávratné historie, upřímně mu za jeho závodní i trenérskou činnost poděkujme. Stojím si za tím, že si to poděkování skutečně zaslouží. Aleš Kadlec, učitel ZŠ Střelice
Něco z literárních výkonů našich žáků Jak a kudy do krajiny jídla Text Ivana Vyskočila Jak a kudy do krajiny snů, který se vyskytuje v čítance pro 7. třídu, inspiroval sedmáky k napsání podobného vyprávění na téma jídlo. Přečtěte si, jak se s tímto tématem vypořádala Barbora Chmelová ze 7.A. Usadíme se pohodlně na židli ke stolu a podíváme se do talíře. Poté na talíř nasedneme a letíme ze stanice Hlad do stanice Nasycenost. Cestou si všimneme, že je tu mnoho stromů brokolicovníků a květákovníků, ale také keřů zelovníků a kapustovníků. Po zemi se prohánějí dlouzí špagetoháři a pod stínem bramborovníků si líně leží knedláři. Letíme tak rychle, že je téměř nemožné zahlédnout pepřáky, solňáky a kořeňáky. Pomalu přilétáme do stanice Pochoutka. Kdybychom se obrátili na druhou stranu a letěli hodně dlouho, dostali bychom se do Anorexiogy. Tam není vůbec nic. V dálce je vidět kopec Žrout, ale tam naše cesta nevede. Jedeme dále do stanice Nasycenost. Cestou potkáváme velké rybníky Bramboračka a Nudlák, také vidíme skály Vepřák a Drůbežák. Ještě musíme projet Dortovým údolím do Zmrzlinového lesa. Cestou se zastavíme u studánek Svíčkovky a Rajskovky. Všechny tyto vůně nás zcela pohltí. Pomalu přistáváme ve stanici Nasycenost. Zde vystupujeme, neboť nechceme pokračovat dál do krajiny Nevolnost.
Literární pokusy třeťáků Oblíbená a milá domácí zvířátka posloužila žákům a žákyním třetí třídy jako námět pro jejich básnické pokusy. Zde přinášíme několik úspěšných básniček, jak je napsaly děti ze 3.B, které vyučuje český jazyk paní učitelka Vlasta Sokolová. Fabián Smutný: Křeček Jmenuje se Espík, rychlý je jak Rexík. Kdo je Rexík? Přece pes, velký je jak pidi les. Espík, to je nezbeda, jídlo, pití nehledá. Protože ví, kde ho má.
Kateřina Pechová: Moje želvičky Máme doma želvičky, krmíme je červíčky. Želvy máme všichni rádi, jsou to naši kamarádi. Želvy mají krunýře, barevné jak talíře.
Martin Soldán: Želvička Máme doma želvičku, říkáme jí Džekýšku. Spává každý den, budíme ji světýlkem. Ráno papá mrkvičku, odpoledne travičku. Když jí dáme granulky, odpinkne je do dálky. V pět hodin jde spát, a já si jdu hrát.
Ondřej Chytrý: Akvárium Ryby, ryby, rybičky, máte velké chybičky. Akvárko mám špinavé, rybičky jsou churavé. Podívej se jen na ně, páchnou jako piraně. Akvárko hned vyčistím, rybičky tak potěším.
Michal Antoš: Kamarád Matěj Máme doma psa Matěje, co se nikdy nemeje. Na zahradě hlídá svoji boudu, a pak přeskočí z hlíny hroudu. Má velké oči, hnědou srst, rád mi olizuje prst. Celé dny štěká velmi rád, ale přesto je můj kamarád.
Klára Svobodová: Pejsci Chodím s nimi na procházky,ve větru vlajou nám vlásky. Naši pejsci mají dlouhé uši, tolik jim to sluší. Jeden má krátkou srst, druhý dlouhou, třetí hladkou, pusinku mají sladkou. Dva jsou černí, jeden bílý, sežrat všechno trvá jim jen chvíli.
Malí spisovatelé Někteří žáci naší školy rádi čtou a zároveň se pokoušejí tvořit vlastní literární texty. Někdo si oblíbil poezii, jiný zase dává přednost próze. A tady jsou ukázky z nejzajímavějších prací žáků páté a šesté třídy.
Erik Benáček (6. třída): Bolavé srdce Zraněné srdce do žalu balím, než se vyléčí, slzou ho skropím. Rádo by chtělo veselé býti, se mnou ho nebaví smutně žíti. Proč naše láska zemřela mladá, slyším tvá slova, že mě máš ráda. Teď zrada krutá do mě buší, zraňuje srdce, tráví mi duši. Snad jiné děvče vyhojí rány, radostný svět pak otevře brány. Zatím si smutním, kleju a pláču, hned vidím milou, za chvíli káču. Nevolám vrať se, nemá to cenu, občas si ale na tebe vzpomenu. Zůstaneš moje bohyně snová, za čas však přijde milenka nová.
Smrt Miláčku, jsi tak nádherný a ani smrt to nezmění. I když ti srdce již netluče, beru tě do své náruče. Máš bledou kůži, tvé ruce studí, nic už tě, má lásko, neprobudí. Tvé modré oči jsou navždy zavřené, vzpomínám, že bývaly zasněné. Jsme spolu sami, jen měsíc svítí, smrt rozdělila naše šťastné žití. Pryč jsou naše plány i naše sny, naposledy líbám tvé mrtvé rty. Však tvoji tvář a vzpomínky, které mám, věř, ty si navždy zachovám.
Láska je sladká Láska je sladká, někdy k smíchu, někdy vede k nevinnému hříchu. Také k slzám dovést může, kdo je jí polapen, kvete jak růže. Kdo ji nepoznal, cítí se sám, nenaučí se nevinným hrám. Láska je silná a umí se prát, kdo ji pozná, má ji vážně brát. Pomůže ti v nejhorší chvíli, dokáže navést k správnému cíli. Může být všude a ty ji nevidíš, když ji má druhý, tak mu závidíš. Někde tě potká, zůstaneš s ní, pocit štěstí tě nemine. Někdy tě potká a jde dál, přesto má moc jako král.
Ida a hernimortit Autorkou této práce je Anička Tichá, žákyně 5. třídy. Tento příběh přechází z generace na generaci a součástí těchto generací byla i malá Ida … Ida byla osmiletá holčička, která neměla ani nejmenší tušení, co na ni čeká. Měla krásné dlouhé hnědé vlasy skoro až po kolena a tmavohnědé oči. Když šla jednoho dne Ida ze školy, zakopla a spadla. „Au!“ Podívala se, o co mohla zakopnout. Byl to kámen. Nebyl jako všechny ostatní, něčím kouzelným Idu přitahoval. Zvedla ho a hned druhý den s ním šla do města do zlatnictví. Za pultem seděl starý, vousatý pán. „Co potřebuješ?“ ptá se. „Já jsem našla na zemi tenhle kámen a zajímalo by mě, jak se jmenuje a jakou má cenu.“ Prodat ho však samozřejmě nechtěla. Prodavač ho prohlížel a něco si pod vousy zamumlal. „Moc pěkný,“ řekl a mluvil dál. „Řekl bych, že má velkou cenu. Podle mě je to hernimortit.“ „Mockrát děkuju,“ řekla Ida a šla domů. Doma kámen ukázala rodičům a nechala si ho pro štěstí.
Po pěti letech Prázdniny skončily a Ida začala zase chodit do školy. Když si po hodině přírodopisu balila věci do tašky, tak si všimla, že má na lavicí nějaký vzkaz. Zvedla ho a četla: Přijď dnes večer v 6 hodin do skladu B4. Ve skladu B4 pracoval Idin otec, takže dobře věděla, kam má jít. Vzala si baterku a šla. Když došla do skladu, tak chvíli čekala. Pak se objevilo modré světlo. A potom se zjevil podivný duch. Ida upustila baterku na zem a řekla: „Kdo jsi?“ „Jsem duch a chci tě varovat. Kámen, který jsi našla, když jsi byla malá, musíš zničit!!“ Hned potom zmizel. Ida se lekla a utekla pryč. Nikomu o tom neřekla, ale v hlavě jí to zůstalo. Jednou ráno se probudila a šla k zrcadlu. Zjistila, že má namodralé oči. Nikdo jiný si toho však nevšiml. Další ráno uviděla, že má modrý pramínek vlasů. Utekla do lesa a hernimortit si vzala s sebou a taky duchařskou knihu po babičce. Sedla si pod nejvyšší strom a pokoušela se vyvolat ducha. Konečně se jí to povedlo. „Co se to se mnou děje? Proč začínám pomalu modrat?“ zeptala se. „Stáváš se mořskou pannou…“ Ida se lekla. „Přece musí být nějaký způsob, jak to zastavit?“ Duch se zamyslel a řekl: „ Ano.“ Trochu se usmál a pokračoval: „ Musíš zničit hernimortit!“ „Ale jak?“ zeptala se Ida. „Ještě dnes,“ pravil duch, „ běž do přístavu a hernimortit hoď na mořské dno. Rozpustí se tam a ty budeš volná.“ Ida neváhala a hned běžela k přístavu. Tam se rozhlédla po vhodném místě. Stoupla si až na okraj mola a natáhla ruku nad hladinu, ale najednou jí hlavou prolétla myšlenka. Opravdu se ho chci zbavit? Byl součástí mého dětství a mou oporou, ať se stalo cokoli. Otevřela oči a všimla si, že se jí po ramenou šíří modrá skvrna a že je větší a větší … Najednou uslyšela: „Tak ho pusť! Pusť ho!“ Lekla se, kámen pustila a ten spadl až na dno. Vtom modrá skvrna na jejím rameni zmizela. Za několik dnů jí zase zhnědly oči i vlasy. Když ale chtěla duchovi poděkovat za rady, tak už se jí ho vyvolat nepodařilo a ani o něm nikdy neslyšela. Měla už jen vzpomínku. Také ji zajímalo, jak to, že o hernimortitu nikdo nic nevěděl, jen ten jeden zlatník. Šla se ho na to zeptat. Ale když přišla do zlatnictví, byl tam úplně jiný muž, který o hernimortitu nikdy neslyšel. Řek jí, že předcházející majitel před pár dny náhle zemřel. Bylo to toho dne, kdy Ida zničila hernimortit. Ida to dál nezkoumala. Nikdy však na tuto událost nezapomněla. (Zpracovala Blanka Dalecká)
Malý princ na návštěvě v sedmé třídě Slavná knížka A.de Saint-Exupéryho Malý princ se možná vybaví i leckterému dospělému, protože je napsána pro děti všech generací. Jistě si vzpomenete, že malý princ létá z planety na planetu a nachází na nich dospělé, kteří jsou „nějací zvláštní“. Nachází tak krále, domýšlivce, pijana či byznysmena. Žáci sedmé třídy si dovolili ve slohové práci dopsat ke knize další kapitoly. Objevila se planeta sladkostí, planeta kuřáka, planeta nesmyslů či planeta války, jak ji popsal žák 7.A Jan Švestka: „Dobrý den,“pozdravil malý princ. „Dobrý den,“ odpověděl mu ten vousatý pán a ani se na příchozího nepodíval. „Co tu děláte?“ zeptal se malý princ a prohlížel si to kolem. „Válčím,“odpověděl pán. „A proč válčíte?“ zeptal se malý princ. „Abych porazil nepřítele,“odpověděl pán, zatáhl za jednu páku, ozval se velký výbuch a zem se otřásla. „A proč ho chcete porazit?“ zeptal se malý princ trochu ustrašeně. „To už jsem za ta léta zapomněl,“ odpověděl smutně pán. Malý princ nic nechápal, a tak raději odešel z budovy. Šel po planetě dál a dál. Tu se před ním otevřela další podobná budova. Ani ho nepřekvapilo, že vypadá podobně. I pán, který seděl za stolem, díval se na obrazovky a tahal za páčky, vypadal skoro stejně. Malý princ pochopil, že by tu dopadl stejně jako na druhé straně. Raději se otočil a odlétl z této nebezpečné planety. Díval se na ni z velké dálky. „Ti dospělí jsou ale opravdu divní,“ říkal si, když mířil k další planetě.
Okénko do hodin slohu Žáci 8. A si v rámci českého jazyka, kde právě probírali líčení, vyzkoušeli aktivitu, která jim měla navodit pocity, jaké prožívají dnes a denně nevidomí. Ve dvojicích si udělali procházku po škole, přičemž měl vždy jeden zavázané oči a druhý ho vedl. Potom si sedli a měli na pár řádcích popsat, jak jim bylo. Pěkně téma zpracovala Marie Vidláková. „Měla jsem stále pocit, že přede mnou něco je, ale co? - Nikdy nevíte, kde jste. Vidíte jen tmu a cítíte svou bezmoc, to že bez někoho druhého nejste schopni udělat krok. Máte pocit, jako byste se vznášeli, ale přitom snili. Jako byste se houpali na moři. Co je ale hrozné, to je strach. Strach, že do něčeho či do někoho narazíte, že se zřítíte například ze schodů, že zakopnete a spadnete, ale snad to nejhorší je pocit, že vám třeba nikdo nepomůže a vy budete ještě více bezmocní. Alespoň trochu se můžete orientovat podle závanu z otevřených oken, vůně oběda z jídelny nebo povědomého „vzduchu“ okolo vás. Ale nakonec vám stejně nezbývá nic jiného, než věřit tomu človíčkovi, který vás vede.“ zpracovala Vlasta Sokolová Patricie Lišková z deváté třídy pojala svoje líčení na téma předjaří jako pocity starého člověka, který se dovede radovat i z každodenních, a přece neobyčejných věcí. Předjaří Jako každý den mě dcera hned po snídani posadí do křesla před velké francouzské okno. Naučil jsem se milovat tento pohled. Vnímám každodenní změny přírody, které probíhají před mým zrakem. Každý den děkuji Bohu, že jsem se na poslední léta svého života dostal pryč z rušného prostředí velkoměsta. Každý člověk, který žije ve městě a nedostane se mu možnost pohledět do nádherného prostředí venkova, je ochuzen. V mládí jsem netušil, jak jediný pohled na tuto čistou a nepoškozenou krajinu dokáže uklidnit. Už několik dní pozoruji, jak se mezi holými stromy prodírají sluneční paprsky. Paprsky odrážející se od posledních hromádek bílého sněhu mě ostře bodají do očí, které se mi zalévají slzami. Ptáci, co poskakují po okraji krmítka, zpívají jarní melodie. Dohromady s úzkou bystřinou, která vede podél zahrady, tvoří dokonalý orchestr. Je skvělé vidět ty dva rozdíly. Sníh a hned vedle něj zelenající se neupravenou trávu s čistě bílými sněženkami. Modrá obloha s bílými oblaky mi připomíná nebe na obraze, který visí na stěně v ložnici. Těším se, až zde budu zítra sedět znovu a budu pozorovat, jakou změnu pro moje oči příroda vytvořila. zpracoval Aleš Kadlec
