Kolovrat čtvrtletník Č.P.S. o.s. Beltine 2014 č. 9. Filip Kubín

Kolovrat | čtvrtletník Č.P.S. o.s. | Beltine 2014 | č. 9

Vydalo Občanské sdružení Česká pohanská společnost.

Šéfredaktorka: Lenka Brichová Redakční rada: Filip Kubín Josef Petr Michal Belšán Táňa Ratajová Vedoucí rubrik a korektoři: Anežka Sobotková Filip Kubín Jiří Posledník Josef Petr Klára Vodičková Michal Belšán Táňa Ratajová

Obálka: Michal Belšán Grafická úprava: Filip Kubín Táňa Ratajová Adresa Č.P.S.: Červeného 611/7, Liberec VI 46006. http://pohanskaspolecnost.cz Kontaktní email časopisu: [email protected]

Děkujeme všem, kteří se ve svém volném čase podílejí na tvorbě a zpracování Kolovratu, a kteří přispěli svým dílem k jeho vytvoření!

1|Stránka


Obsah Úvodník: Pár slov předsedy k výsledkům průzkumu názorů členské základny .... 2 Téma: Strom druidů v ČR: Stručné představení současných druidských uskupení v České republice ............................................................................................... 5 Rozhovor: Cerri Lee: The Art within Us ............................................................. 11 Eko-rubrika: Životní prostředí – věc veřejná a zveřejňovaná ............................ 15 Pohanská tvorba: Beltine ................................................................................. 30 Pohanské stopy: Obr Dráp - příklad práce s duchy krajiny ................................ 34 Slavíkův koutek: Edge of night .......................................................................... 36 Pohanská knihovnička: Kruh mužů, Přechodové rituály pro muže ................... 36 Beltainová povídka........................................................................................... 38 Zprávy z akcí Č.P.S: Mužské a ženské mystériá – Panna a Jinoch. ..................... 45 Ovčí studánka pod patronátem ČPS: Proběhl úklid studánky a víla voděnka už je na svém místě ................................................................................................. 48 Pohanský kotlík: Kopřivová polévka, Marmeládový chléb, Jitrnice bez střívka . 51 Názor: 10 tipů jak pomoci českému pohanství z puberty do dospělosti ........... 54 Č.P.S. Naše vize ................................................................................................ 56

1|Stránka


Úvodník Vážení členové Č.P.S., milí čtenáři, vaše jarní kreativita udělala z beltainového čísla vskutku jedinečný kousek nabytý kvalitními příspěvky. Těší mě, že je prostor v Kolovratu žádaný, proto i já tentokrát zkrátím své úvodní povídání a předám slovo předsedovi Č.P.S., aby se mohl vyjádřit k výsledkům členské ankety. A na co se ještě můžete těšit v Kolovratu? Je libo první veřejně přístupný článek o všech druidských skupinách v Čechách? Skvěle zpracovaný přehled práva ochrany životního prostředí? Nebo famózní beltainovou povídku, co rozesměje k slzám? Přeji příjemné čtení toho, co vás zaujme. Nezapomeňte užívat divokého jara, Lenka Brichová, šéfredaktorka.

Pár slov předsedy k výsledkům průzkumu názorů členské základny Jakub Achrer, [email protected] Vážení přátelé, členové ČPS a její příznivci, Jak někteří z vás víte, proběhla v polovině dubna krátká anketa, jejímž cílem bylo získat od vás zpětnou vazbu k tomu, jak fungujeme, co děláme, jaké to přináší výsledky a co by se mělo zlepšit. Musím se přiznat, že výsledky přinesly několik pro nás zajímavých překvapení a nečekaných podnětů a také několik ne úplně dobrých zpráv. Z necelých šedesáti členů ČPS se ankety zúčastnilo pouze deset z vás, kteří zároveň nejste členy Rady. Právě o názory těchto členů nám šlo především. Znamená to, že z okruhu přibližně čtyřiceti členů, jimž byla anketa určena, považuje za smysluplné poskytovat nám zpětnou vazbu přibližně čtvrtina.

Toto číslo může znamenat několik věcí. Jedním z vysvětlení je, že většina našich členů je s námi především proto, že chtějí podpořit dobrou věc a o více se příliš nezajímá. Může to znamenat také to, že většina našich členů si myslí, že vyplněním dotazníku stejně nic nezmění, protože členská základna má pouze minimum rozhodovacích pravomocí a chybí ji jakákoliv zpětná vazba směrem od Rady. Může to znamenat, že většina našich členů ráda tráví čas smysluplnějším způsobem, než je vyplňování dotazníků. Pravda bude asi někde mezi tím vším. V každém případě se zdá, že výsledky ankety je třeba brát s velkou rezervou a dívat se pouze na zcela zřetelné a jednoznačné trendy. Vzhledem k počtu účastníku ankety jsou totiž výsledky pravděpodobně nereprezentativní. Proto také nebudu komentovat odpovědi na všechny anketní otázky. Diskutovat budu pouze okruh odpovědí členů, kteří nejsou v Radě.

2|Stránka

Kolovrat | čtvrtletník Č.P.S. o.s. | Beltine 2014 | č. 9 Začal bych komentářem k první anketní otázce, která je zároveň otázkou zásadní. Tato otázka zní: Do jaké míry vnímáte své členství v ČPS jako smysluplné? Odpověď členské základny lze charakterizovat přibližně tak, že ze všech aspektů fungování ČPS, které jste hodnotili, dopadla naše organizace právě u této otázky zdaleka nejhůře (2,67 bodů ze 4). K tomu bych podotknul, že i když to hodnocení není vyloženě špatné, pro Radu to není bohužel nejlepší vizitka. Současně bych řekl, že to není úplně nová zpráva. Téma angažování více členů do našich aktivit se objevuje během diskuzí v Radě velmi často a jen pozvolna zjišťujeme, kudy nejlépe tento problém otevřít. Toto téma se navíc táhne dotazníkem i v dalších otázkách, konkrétně v odpovědích na otázky č. 2, 6, 7 a 8, které byly zaměřeny na průhlednost rozhodování a vnitřní komunikaci. Současně bych si dovolil postřeh, že podstata problému je možná ještě starší než ČPS samotná. Naše organizace byla totiž založena tehdejšími členy Mezinárodní pohanské federace (se kterou dodnes spolupracujeme) a proto je její fungování od začátku postaveno na podobném modelu. Podívám-li se na vlastní zkušenost, vidím podobnou situaci. Členem PFI jsem byl od roku 2002 a netrvalo to ani příliš dlouho a měl jsem pocit, že jsem tam jaksi zbytečně, že o mě nikdo nestojí. Skutečnost, že i ČPS s sebou nadále táhne problém pocitu marnosti členství znamená, že je třeba nějakým zásadním způsobem zlepšit její fungování a propojit členy a jejich chuť se angažovat s našimi aktivitami. Je zkrátka třeba hledat nový model a nabídnout něco víc.

zpráva, kterou si z výsledku této anketní otázky odnáším, spočívá v úspěchu komunikovat náš hlavní cíl a étos, který je popsán na našich stránkách jako „Naše vize“. Když konfrontuji tento výsledek s odpověďmi na první otázku, napadá mě věta: Daří se nám formulovat, co chceme, a být v našem směřování konzistentní a čitelní, ale nedaří se nám moc do toho zapojit vás a dát vám možnosti se angažovat. Velmi zajímavé tendence ukázaly odpovědi v anketní otázce č. 11, která zněla: „Označte prosím výroky, se kterými souhlasíte.“ Takřka všichni respondenti se zde vyjádřili v tom smyslu, že ČPS by se měla snažit především důstojně reprezentovat pohanské hnutí ve vztahu k veřejnosti. Taková poptávka po prioritě důstojně reprezentovat je trochu překvapivá. Svědčí zřejmě o tom, že členská základna vnímá obraz pohanství u veřejnosti jako problematický či potenciálně ohrožený a že důstojnou reprezentaci si má proto ČPS zvolit jako jednu z hlavních priorit. Dalším velmi silným sdělením členské základny je poptávka po vytvoření regionální struktury a zvýšení počtu akcí mimo hlavní sídla ČR. Je to věc, kterou je lehké vymyslet, ale složitější zorganizovat, pokud jste centrálně orientovaná jednotka a např. vedete účetnictví. Nicméně zdá se, že je to téma, které bude muset Rada diskutovat. Ani toto téma se neobjevilo poprvé, avšak dosud převládal názor, že po regionální struktuře není dostatečná poptávka. Vaše odpovědi však naznačují pravý opak. Možná, že toto téma má také přímou souvislost s tím, co naznačily vaše odpovědi na otázku smysluplnosti členství.

Naopak nejlépe jsme si vedli (3,42 bodů ze 4) u poslední hodnotící otázky: „Do jaké míry je pro vás srozumitelný charakter ČPS, její směřování, hodnoty, které reprezentuje a její poslání?“ Ta dobrá 3|Stránka

Kolovrat | čtvrtletník Č.P.S. o.s. | Beltine 2014 | č. 9 A nyní do třetice všeho dobrého. Většina respondentů se domnívá, že by se ČPS měla více vymezovat proti nenávistným a xenofobním tendencím v pohanství a současně, že by měla spolupracovat s jinými nábožensky orientovanými skupinami včetně křesťanských. Ty otázky jsem ocitoval současně, protože i přes relativně malý celkový počet respondentů se zdá, že mezi vámi existuje značná poptávka po důrazu na toleranci, otevřenost a spolupráci směrem ven. A současně pouze jediný respondent se domnívá, že ČPS by měla spolupracovat se všemi pohanskými skupinami bez ohledu na jejich mravní, společenský a politický profil. Všechno tohle dohromady skrývá naprosto jasné sdělení. Říkáte, že ČPS by měla jasně držet svou linii vyspěle se profilující organizace začleněné do moderní demokratické společnosti a naopak by neměla spolupracovat s problematickými skupinami, které se profilují konfrontačně a staví na kontroverzi. Za zmínku možná stojí ještě přibližně polovina respondentů, kteří se domnívají, že ČPS by se měla víc orientovat na nábožensky a duchovně laděné akce, které rozvíjejí jednotlivce spíše než na akce ryze sekulárního (nenáboženského) charakteru. Z toho vyvozuji, že mezi vámi existuje neuspokojená poptávka po vyloženě duchovně zaměřených akcích s rituály, meditacemi, workshopy a podobně. Zda se najde někdo ochotný se takového programu chopit je věc jiná, nicméně do

budoucna to naznačuje, že takové akce jsou pro vás perspektivní a stojí za úvahu. Poslední věc, která mě na výsledcích ankety zaujala, je věkový průměr respondentů. Průměrný věk 34 let svědčí zjevně o tom, že se nám daří profilovat se především jako organizace pro dospělé lidi. Ne, že by to bylo až tak zásadní, nebo bych nebyl rád za mladší členy, ale určité pozitivum vnímám v tom, že přitahujeme i starší a zkušenější pohany. A konečně ještě několik slov k jednomu z nápadů, které z průzkumu vzešly: „Snad mi jen chybí více setkávacích (seznamovacích) akcí pro rodiny (např. v Praze a okolí), které se neodehrávají v hospodě či na semináři - pro mě jako matku je obtížné se někam dostavit bez dětí. Možná mám jen nedostatek informací, a něco mi uniklo…“ Bohužel, nic neuniklo a není to jediný podnět v tomto duchu, který se ve vašich odpovědích objevil. ČPS doposud rodiny s dětmi opomíjela. Doufáme, že vás proto potěší zpráva, že jsme se rozhodli (i s přispěním vašich odpovědí v anketě) to změnit. Náš nový projekt se jmenuje Pohanská rodina a měl by se právě rodinně orientovanými akcemi zabývat. Projekt má již vlastní Facebookovou skupinu. Pokud se chcete zapojit, přihlaste se nebo nás kontaktujte. Děkuji ještě jednou všem, kdo jste se ankety zúčastnili. Dozvěděli jsme se i přes poměrně malý počet respondentů velkou spoustu nesmírně cenných informací.

4|Stránka


Téma Strom druidů v ČR: Stručné představení současných druidských uskupení v České republice Filip Airis Kubín, [email protected] Za pomoc velice děkuji: Pavlovi A. Horákovi, Dominice Myškořové a Lence Brichové. Součástí pohanský směrů v dnešní době je i směr druidů, také zvaný druidství nebo druidismus. Cesta druidů a druidek je cestou hlubšího poznání sebe sama i živého psychického a magického výcviku, který v závěru končí vlastním i skupinovým kněžstvím. Zároveň je to cesta naslouchání okolní krajině i přírodním zákonitostem a přijímání jejich moudrosti. Druidství je rozmanité jako větve stromu. To je dobře, protože čím více má strom větví a je košatý, tím je větší pravděpodobnost, že přežije. Přestože má každá cesta stejný základ, často může klást jiné důrazy na vědomosti a povinnosti studenta. Cesta druidů je posvátná. Má mnoho, co předat jejím studentům – nám i světu. Může přispět k tomu, aby se svět stal znovu o něco málo lepším místem, a proto za ní stojíme. S pomocí dalších studentů druidských cest jsem pro vás sestavil přehled aktivních druidských uskupení u nás v České republice. Myslím, že je opravdu důležité, aby spolu studenti a studentky komunikovali, spolupracovali, inspirovali se navzájem a pomáhali si na svých cestách. Sobectví, namyšlenost a povrchnost, které jsou tolik lákavé, když se

člověk nazve druidem, je totiž to jediné, co může naše cesty zničit. Tento článek je tedy hlavně napsán pro další studenty druidství, kteří našli moudrost lesa a rádi by poznali ostatní. Také je pro lidi, kteří by rádi získali přehled o druidských skupinách a organizacích v ČR a zjistili, na co kladou důraz.

Skupiny založené v České republice Druidská skupina Druidská skupina je stará pouze dva roky, ale skládá se z deseti dlouho praktikujících studentů a plně věřících pohanů. Jejím hlavním záměrem je na sobě intenzivně pracovat, rozvíjet se v rámci druidských zaměření, investovat svůj čas do společného rozvoje druidské praxe i prožitku podle moudrosti „více rukou více dokáže“. Druidská skupina organizuje společné rituály celého Kola roku bez přerušení, protože chce žít plný pohanský život a radovat se v celé pohanské a druidské spiritualitě (to je náš styl života a víra, jež nás naplňuje). Konáme přechodové rituály i víkendová setkání, která jsou plná praxe a zaměřená na prohloubení všeho, co si myslíme, že patří do povinného druidského umění. Dáváme si také domácí úkoly v podobně čtení knížek nebo povinných meditací, individuálních rituálů atd. Členové druidské skupiny jsou většinou i členy ADF nebo OBODu (viz níže). Také jsou mezi

5|Stránka

Kolovrat | čtvrtletník Č.P.S. o.s. | Beltine 2014 | č. 9 námi individuální studenti druidství (takzvaní solitéři). Věříme, že druidství je plně spojené s pohanskou vírou, což přináší dvě věci. Za prvé, naše praxe je zaměřená plně polyteisticky a nevěříme tedy, že všichni Bohové jsou jeden. Stejně to platí pro všechny Bohyně (univerzum také nemá v naší praxi místo). Druhou věcí je, že podporujeme ČPS, protože více rukou více dokáže. Věříme, že je důležité, aby druidové uměli s ostatními pohanskými cestami spolupracovat, komunikovat, přátelit se a podporovat se v našem společném snažení. Stejně tak bereme ostatní pohanské cesty jako sobě rovné. Neuznáváme myšlenku, že druidské cesty jsou něco více. Naše rituály jsou dělány v rituální struktuře posvátného háje (ADF struktura). Nepoužíváme tedy magický kruh ani živly. Samozřejmě se ale členové druidské skupiny učí pracovat i s nimi. Magický kruh se občas individuálně používá a zároveň je dobré, aby druid, který přijde na rituál přátelům z jiných pohanských cest, věděl, co kdy má dělat a vyjádřil tak úctu jejich praxi. Rituály, které pořádáme, jsou většinou plně otevřené, polootevřené či uzavřené. Plně otevřené rituály pro veřejnost (jeden či dva do roka) pořádáme většinou pod ČPS, abychom podpořili společné pohanské snahy, přičemž na ně může přijít kdokoliv a jsou veřejně vyhlášeny na stránkách ČPS a jejím facebooku. Polootevřených je většina, na ně není zvána veřejnost - jen aktivní praktikující pohané, přičemž nezáleží na jejich pohanské cestě. Kdo vyjádří zájem přijít, navštíví některé akce ČPS a dá najevo, že je pohodový člověk, určitě bude vítán a pozvánka k němu doputuje. Snažíme se podporovat další generace pohanů a jsme opravdu rádi, že nejsme na své cestě sami. Uzavřené rituály jdou více do hloubky, a proto jsou u nich potřeba

aktivně dlouho praktikující studenti druidství (nebo déle aktivně praktikující pohané). Druidové Boiohaema Skupina Druidové Boiohaema (dále jen DB) vznikla v roce 2006 jako ryze česká skupina. Sdružuje v současné době šest členů různého zaměření. Někteří jsou členy a studenty OBOD. Počet i složení členů DB se během prvních několika let měnily, až se v podstatě ustálily na stávajícím počtu. Aktivity skupiny se za dobu její existence také velmi měnily. Od pořádání otevřených rituálů a oslav svátků přes velké veřejné akce až po soukromé oslavy pouze pro zvané a v úzkém kruhu. Jelikož jsou členové DB různých názorů na druidskou tradici, nemá skupina žádnou jednotnou formu dělání obřadů. Forma rituálu je ve většině případů závislá na člověku, který rituál pořádá či zaštiťuje. V rituálech pro širokou veřejnost členové většinou volí strukturu OBOD. Cílem DB však není navazovat na tradice britské či americké ale na naše „české“ - „keltské“ tradice. DB původně vznikli jako platforma pro sdružování lidí s nějakým povědomým o druidství. V průběhu doby se do společenství hlásilo mnoho uchazečů z řad lidí neznalých s touhou se učit. V možnostech členů DB však nebylo a momentálně ani není nějak organizovaně učit. V současné době se veřejné aktivity společenství utlumily na minimum. Každý z členů následuje svou vlastní cestu a někteří pořádají v nepravidelných intervalech poloveřejné otevřené rituály.

6|Stránka


Klan zářícího býka (Beletarvolucti) Klan Zářícího býka je skupina, která se věnuje keltské kontinentální spiritualitě. Rituální praxe vychází především z díla Alexeie Kondratieva a opírá se o rekonstruovaný indoevropský pantheon se zvláštním důrazem na tradice a zvyky spojené s českou krajinou, přestože jejich keltský původ není jasně vystopovatelný. Cílem je navázat na odkaz kontinentálních Galů a vytvořit novou životaschopnou tradici pro moderní život. Členství ve skupině je placené, členské příspěvky činí 500,- Kč měsíčně. Studenti a matky na mateřské mají 50% slevu. Děti do 15 let neplatí. Ze společné pokladny jsou pak financovány společné akce, rituální prostory, knihovna a např. se jednotlivým členům přispívá na některé kurzy – historická řemesla, léčitelské praktiky apod. Platí se přednášky a kurzy externích lektorů pořádané pro členy klanu. Klan poskytuje svým členům základní výcvik Tří světů, kterým musí projít všichni. Je to výcvik v základních rituálech a magie kmene. Dále je pak na uvážení každého člena, jak chce pokračovat. Je možné si vybrat Cestu meče, což je výcvik válečníka zaměřený na boj - bojovou a válečnou magii. Cesta dubu a kotle je výcvik zaměřený na pokročilou magii spojenou se Třemi světy, věštecké umění a tradice kmene. Je tu i Cesta Trojího plamene, která se zaměřuje na uměleckou a řemeslnou oblast – kovářství, řezbářství, hudby i poezie. Někteří členové se věnují i speciálním oborům mimo Cesty. V současnosti klan svým členům nabízí výcvik v bylinkářství, několik větví šamanismu, eklektické čarodějnictví, keltské hvězdopravectví (vysoce odlišné od tradiční astrologie hermetického typu),

věštecký systém oghamu, tarot, ptakopravectví a chiromantii. Každý člen klanu má povinnost věnovat se nějakému projektu a každoročně se hodnotí výsledky či průběh. Obvykle se jedná o překlady zahraniční odborné literatury a článků do společné knihovny. Pokročilejší členové klanu např. sestavují specializované výcvikové programy. Na těch pak často spolupracují s externisty. Klan se pravidelně schází k oslavě svátků a za účelem výcviku. Slaví se křížové svátky, slunovraty, rovnodennosti, půlměsíce, astronomické jevy typu pravidelných meteorických rojů, zatmění apod. obvykle jednou týdně. V současné době klan čítá 58 členů, z toho 14 dětí pod 15 let.

Mezinárodní druidské skupiny Ár nDraíocht Féin

Je mezinárodní druidská organizace, která má zastoupení v ČR a zároveň je druhá největší na světě. V ADF se za celou dobu jejího fungování vystřídalo přes 4500 členů, přičemž stálých aktivních je okolo 1300. "S trochou štěstí, požehnáním bohů a velkého množství tvrdé práce můžeme vytvořit autentické druidské neopohanské náboženství, na které by naši předkové mohli být hrdí." Isaac Bonewits při zakládání ADF Ár nDraíocht Féin znamená v překladu “Naše vlastní druidství”, což je vlastně přesně to, co ADF zastupuje- tedy kompletní nezávislou tradici novopohanského druidství. ADF byla založena v USA roku 1983 Isaacem Bonewitsem- členem Reformovaných druidů Severní Ameriky (RDNA) a autorem 7|Stránka

Kolovrat | čtvrtletník Č.P.S. o.s. | Beltine 2014 | č. 9 mnoha knih o magii, pohanství a druidství. Záměrem bylo vytvořit druidskou organizaci, která bude plně založená na pohanské víře našich předků, bude se přizpůsobovat a učit od nejnovějších archeologických objevů (rekonstrukcí), ale zároveň bude i vhodná pro lidi 20. a 21. století. Bude tedy s moderním pohledem na vědu, umění, ekologii a vnitřní celistvost. “Proč ne excelentně?" (Why not excellence?) - První motto ADF Výcvik v ADF se skládá z několika stupňů, přičemž první má název Dedicant path (stezka zaslíbení/zasvěcence). V ní se člověk pomocí tolik důležitého studia, komunikace s mentorem, ale hlavně se vlastní praxí učí svému vlastnímu osobnímu druidství (proto také název Ár nDraíocht Féin - Naše vlastní druidství). Dedicant path je rozdělena do několika částí, které jsou zakončeny závěrečnými pracemi. Po ukončení Dedicant path je člověk uvítán do dalších možných výcviků, které ADF nabízí. Je v něm například výcvik v gildách, jichž se člověk může stát členem a které jsou zájmově zaměřené. V ADF je například gilda bardů, válečníků, magiků, věštců, léčitelů, umělců, tanečníků, liturgistů atd. Zároveň jsou součástí ADF klany, které se zabývají studiem panteonů/etnik jako například galských, velšských, helénských, východních, římských, slovanských i protoindoevropských. Následuje také množství dalších zájmových skupin s tématy jako pohané v armádě, pohanské rodičovství apod. Pokud se člověk rozhodne po Dedicant path pro další rozvoj, je zde možnost kněžského výcviku nebo výcviku iniciačního.

Co se týče rituálů, ADF používá jinou, ne obecně používanou praxi magického kruhu a vyvolání živlů. Místo nich používá takzvaný posvátný háj, o kterém si můžete přečíst např. ve věstníku pohanské federace v období Imbolc 2011 až Samhain 2011 či přímo v ukázkách rituálů ADF. Při rituálu ADF se na začátku uctívá Matka Země a odvolávají se nespříznění, kteří nejsou naklonění našemu účelu. Volitelná část je děkování duchům místa za to, že můžeme využít jejich domov pro náš účel. Následně se vytváří posvátný háj v podobě ustanovení tří posvátných symbolů (ohně, studně a stromu světa). Poté se otevřou brány do světa Bohů a Předků. K tomu se vyvolává ještě strážce, který má střežit, aby do našeho světa neprošli Bohové, kteří nejsou vítáni. Následně se přivolávají tři spříznění (Bohové, Předkové, Přírodní duchové), kterým se vzdává úcta, jsou také zváni k účasti na rituálu. Následuje střed rituálu, který je uzpůsoben oslavám daného svátku kola roku, nebo danému záměru. Díky členství v ADF má člověk také možnost účastnit se demokratických voleb organizačního vedení ADF, vrchního arcidruida nebo zástupce lokálního území. ADF také vydává OakLeaves - čtvrtletník, který si můžete předplatit a který se zabývá všemi tématy druidského či pohanského života. V České republice mají členové možnost připojit se do gildy ADF na Pohanském otevřeném fóru, kde si předávají možné potřebné informace i knihy, debatují nad výcvikem a řeší vše potřebné.

“Asi tak rychle, jako pospíchající dub." (As fast as a speeding oak tree) - Druhé motto ADF 8|Stránka

Kolovrat | čtvrtletník Č.P.S. o.s. | Beltine 2014 | č. 9 OBOD Order of Bards, Ovates and Druids (v překladu Řád bardů, ovatů a druidů) pochází z Britských ostrovů a je největším druidským řádem na světě (cca 9000 členů). OBOD byl založen v roce 1964 Rossem Nicholsnem (1902 – 1975), který předtím odešel z vedení řádu The Ancient Druid Order protože chtěl, aby druidové byli více propojeni s keltskými mýty a folklorem. Spolupracoval také se svým přítelem a kolegou Geraldem Gardnerem, zakladatelem Wiccy. Ross Nichols zemřel roku 1975 a na jeho místo v OBODu nastoupil Philip Carr-Gomm, autor mnoha literárních děl o druidství, který celý řád po domluvě se všemi členy od roku 1988 plně otevřel veřejnosti. Philip Carr-Gomm díky svým znalostem psychologie poté vytvořil základní třístupňový výcvik pro rozvoj ducha propojený s přírodou, živly i kolem roku, který je otevřen všem lidem každého věku a vyznání. Výraz „každého vyznání“ zdůrazňuji, protože OBOD bere výcvik jako individuální spirituální cestu, která není závislá na náboženství daného uchazeče. OBOD je tedy spíše magickým řádem nikoliv nutně pohanským, ale většina členů jsou pohané. Rituální struktura OBODu se skládá z magického kruhu a přivolání čtyř živlů ze čtyř světových stran. Výcvik v Řádu se dělí na tři části, na výcvik na Barda, Ovata a Druida. Každý stupeň trvá minimálně rok (často ale déle) a záleží plně na každém, jestli chce poté na daném stupni zůstat nebo se rozvíjet dále. Každý takový roční výcvik je dále rozložen na minimálně týdenní lekce (Gwers), které se zaměřují na teorii a hlavně živou praxina různá témata druidského a pohanského světa (ať už toho starého nebo novodobého). Vše je završeno závěrečnou prací na zvolené specifické téma, kterou musí člověk na každém stupni vytvořit.

Prvním stupněm výcviku je stupeň barda, kde se člověk mimo jiné učí realizaci svého vlastního uměleckého vyjádření. Objevení svého vnitřního barda a to ať už v rámci skládání básní, písní, vypravěčství, výuky na hudební nástroj či například sochařství, tesařství, malby nebo jiné kreativní činnosti. Celá tato nauka umělecké tvorby je zároveň plně propojena s duchovní praxí, ať už za pomoci meditací, rituálů či jiné pathworkingové praxe. Tímto úvodním individuálním výcvikem se člověk učí propojení svého vnitřního světa se světem okolo něj. Zároveň se na tomto stupni také člověk učí větší úctě k přírodě, základní rituální praxi, magické praxi a hlavně psychickému výcviku pro hlubší poznání sebe sama a vnitřního já. Druhý stupeň je výcvik Ovata, kde se člověk učí (kromě mnoha jiných věcí z druidské a pohanské filosofie) také rozšířené rituální praxi, věštecké praxi, přírodní léčebné praxi, herbalistice, magické praxi a hlavně práci se svým vlastním stínem. Opět se vše děje za pomoci rituálů, meditací či jiné pathworkingové praxe. Třetí stupeň je stupeň druidů. Řád a jeho lokální skupiny - háje (v překladu grove) pořádají kromě otevřených rituálů kola roku také různé každoroční několikadenní kempy a jiná setkání, kam se mohou členové přihlásit. OBOD dále vede například Forum, kde se domlouvají různé akce, vyhlašují otevřené rituály, také se povídá o zkušenostech z vlastní praxe. V České republice se pořádají rituály pro členy OBODu a jejich přátele buď pod vedením Talcerna nebo plně otevřené rituály v Nasavrkách. Česká sekce také vede oběžník Tvář druida pro své členy a pořádá bardské soutěže ke každému svátku Kola roku. 9|Stránka


OBOD rituál.

10 | S t r á n k a


Rozhovor The Interview with Cerri Lee: The Art within Us Veronika Štěpánová, [email protected] Do you think that artistic abilities are given only to some people, or is anybody able to awaken them in the same intensity? And if anybody can, how? I feel that most people can develop artistic skills to a good level, no matter how bad they think they are. Picking up a pencil and drawing or playing with modelling clay is something that most children do without even thinking. How they develop that later on depends entirely on how they feel about the activity and the feedback they get from the people around them. With encouragement the joy of creating can stay with you throughout your life. However there are some people who are driven to create, they cannot do without it in their lives; they may or may not make a career out of their chosen medium, but they constantly work at it. What they work at may be painting, drawing, sculpture or it may be gardening, cake making, dance or writing, it really does not matter it is a passion for them and they feel empty without it. And then there are the Artists who have something extra, something that goes beyond just being able to draw or paint. It is more a question of how they see the world and then interpret it. People like Leonardo da Vinci or Rodin the sculpture, they looked at the world and saw something different and wanted to paint or sculpt an idea or a concept, not just what they saw with their eyes, they go beyond artistry and into visionary.

What helps you develop and improve your artistic ability? Is there anything you´d recommend to us to be more creative? What helps me develop my creativity? Lots of things really: my druidry is an inspiration, a constant seeking for new ideas both in the natural world and in exploring lots of culture’s folklore and myth, reading up on techniques and trying new things all the time. I get a lot of chances to stretch my abilities through the commissions I take on interpreting other people´s ideas can be sometimes frustrating, but also incredibly rewarding when it works and people are happy that you have captured what they had in their own vision. Reading and close observation are the keys to any artwork, if you don’t understand your subject how can you interpret it? What is the meaning/function of art? (in your opinion of course) In my opinion art’s meaning is subjective, a piece of music, writing or visual art can say one thing to one person, but may convey something entirely different to another. This is good to know as an artist as you put a lot of yourself: your ideas, emotions and inspirations into your art, but then you have to let it go and not worry what other people think it means; if it is good art then it will touch people emotionally in some way as long as it does that, for me it is for filing its function. What is the meaning/function of art in pagan practise? Spiritual art, whatever the path, has always been full of cultural ideas and magical symbology. Its function often is to 11 | S t r á n k a

Kolovrat | čtvrtletník Č.P.S. o.s. | Beltine 2014 | č. 9 convey religious instruction, story or ritual. In the times before writing this would have been a useful aid to religious rites, art of this kind can say more in one image than a whole lot of talking sparking ideas and emotions within, allowing the viewer to have their own experience without the overlay of the priest or shaman. Symbolic art can be best described using the the idea of mandalas; you have a whole journey within a single image, similar to a labyrinth, where the viewer can walk through a sacred landscape and access altered states of mind, contemplating the symbols held within it and so they are using it as a focus for devotional activities. Who inspires you? So many people inspire me. I think within the people who inspire me most

are the ones that live with passion and commitment to their emotional, spiritual and creative lives. People who see the whole world as learning experience and value every aspect of it, striving to make it better for themselves and everyone else. People, who are open to new ideas and ways of being and encourage others to do the same. There are many famous examples of these kinds of people such as Eddie Vedder (from the band Pearl Jam), Leonardo Da Vinci to name just two. But to be honest I think it is the ordinary person in the street who has been through dreadful pain and suffering and yet still manages to be happy and caring, the nurses that care for people every day, the people who rescue animals and the environment from abusers of all kinds, they are the ones who inspire me most.

12 | S t r á n k a


Rozhovor s Cerri Lee: Umění, které nás prostupuje

byste nám doporučila, jak být kreativnější?

Překlad: Lukáš Velehradský, [email protected]

Co mi pomáhá rozvíjet tvořivost? Takových věci je mnoho: má druidská cesta je inspirací, nepřetržité hledání nových nápadů v přírodním světě a prozkoumávání folklóru a mytologií jiných kultur, čtení o různých technikách a neustálé zkoušení nových věcí.

Myslíte si, že umělecké schopnosti jsou dány pouze vyvoleným, nebo je v sobě může probudit kdokoliv ve stejné míře? A pokud kdokoliv, tak jak? Myslím, že většina lidí dokáže rozvinout své umělecké schopnosti do velmi dobré úrovně bez ohledu na to, jak špatní si sami říkají, že jsou. Vzít do ruky tužku a začít kreslit nebo si hrát se sochařskou hlínou je něco, co většina dětí dělá bez jakéhokoliv přemýšlení. Jak to budou následně rozvíjet, to záleží na tom, jaký z toho budou mít pocit a jakou zpětnou vazbu dostanou od lidí kolem. S podporou může radost z tvorby s člověkem zůstat po celý život. Nicméně jsou ale lidé, kteří jsou puzeni k tvorbě a nemohou se bez toho ve svém životě obejít; mohou nebo nemusí si z toho udělat živobytí, ale neustále pracují se svým zvoleným médiem. Je jedno zda si oblíbili malbu, kreslení, sochařství, nebo třeba zahradničení, pečení, tanec nebo poezii, je to pro ně vášeň, bez které se cítí nenaplněni. A potom jsou tu také Umělci, kteří mají něco navíc, něco víc než pouhou schopnost kreslit nebo malovat. Je to spíše otázka, jak vidí svět a jak ho dokážou interpretovat. Lidé jako Leonardo da Vinci nebo sochař Rodin se dívali na svět a viděli něco neobyčejného a chtěli namalovat nebo vytvarovat určitou myšlenku či koncept, ne pouze to, co viděli svýma očima – jdou nad rámec umění, do vizionářství. Co Vám pomáhá rozvíjet a zlepšovat Vaše umělecké schopnosti? Je něco, co

Mám mnoho příležitostí rozvíjet své schopnosti díky zakázkám, na kterých pracuji. Zpracovávat nápady jiných lidí je sice občas frustrující, ale také nesmírně uspokojující když se to podaří a lidé jsou nadšení z toho, jak se vám podařilo zachytit jejich vize a přání. Četba a pečlivé pozorování jsou klíčem k jakémukoliv uměleckému dílu – pokud nerozumíte své předloze, jak ji můžete chtít interpretovat? Jaký je, podle Vás, smysl/účel umění? Řekla bych, že význam umění je subjektivní. Hudba, text nebo vizuální dílo může vyjadřovat jednu věc pro jednoho člověka, ale pro jiného znamenat něco úplně jiného. Toto je dobré si jako umělec uvědomovat, protože do svých výtvorů člověk vkládá hodně ze sebe: své nápady, emoce a inspiraci, ale poté je nutné se od svého díla odpoutat a nestarat se, co si ostatní myslí že v tom je. Jaký je smysl/účel umění v pohanské praxi? Duchovní umění, bez ohledu na to v jaké tradici, bylo vždy plné kulturních názorů a magického symbolismu. Jeho funkce často je předávat náboženské poučení, příběh nebo rituál. V dobách před písemnictvím to byla užitečná pomůcka při náboženských obřadech – takovéto umění dokáže říci více jedním obrazem, než dlouhé povídání a probouzí v člověku emoce a nápady zevnitř, čímž dovoluje, 13 | S t r á n k a

Kolovrat | čtvrtletník Č.P.S. o.s. | Beltine 2014 | č. 9 aby prožil svou vlastní zkušenost bez zabarvení, které tam vnáší kněz nebo šaman. Symbolické umění může být nejlépe popsáno na myšlence mandal – v jednom obrázku se nachází celá dlouhá cesta, podobná labyrintu, kde se pozorovatel může procházet v posvátné krajině a dosáhnout změněných stavů vědomí pozorováním skrytého symbolismu – tímto způsobem se používají jako ohnisko pro zaměření pozornosti při náboženských obřadech. Kdo je pro Vás inspirací? Spoustu lidí mě inspiruje. Mezi lidi co mě nejvíc inspirují, patří ti, co žijí s vášní a zaujetím pro své emocionální, duchovní a kreativní stránky. Lidé, kteří vidí svět jako

příležitost k učení se, váží si všech jeho aspektů a snaží se ho udělat lepším pro sebe i ostatní. Lidé, kteří jsou otevřeni novým nápadům a způsobům bytí a pomáhají ostatním dělat to samé. Je mnoho známých příkladů takových lidí, například Eddie Vedder (z kapely Pearl Jam) nebo Leonardo da Vinci, abych uvedla alespoň dva. Ale abych byla upřímná, myslím si, že hlavně obyčejní lidé, co potkáváme na ulici, kteří prožili příšerné věci a utrpení ale stále se jim daří být šťastní a láskyplní, pečovatelé, kteří se každý den starají o ostatní, lidé co zachraňují zvířata a krajinu před zneužíváním všeho druhu, to jsou ti, kdo mě nejvíce inspirují.

14 | S t r á n k a


Eko-rubrika Životní prostředí – věc veřejná a zveřejňovaná Jarmila Cikánková, [email protected] V polovině února jsme v Liliové čajovně uspořádali první z akcí nového projektu Pohané Zemi, přednášku k tématu práva na informace o životním prostředí a rovněž na spolurozhodování v otázkách ochrany životního prostředí. Vzhledem k množícím se dotazům ohledně tématu přinášíme v tomto článku shrnutí nejdůležitějších informací, které na přednášce zazněly. Pohanská komunita rozhodně patří k vnímavější a věříme, že i zodpovědnější části společnosti ve vztahu k prostředí, ve kterém žijeme. Jako občané máme právo se dozvědět, v jakém stavu je naše krajina, kdo je za její stav zodpovědný a jak se o ni starají oficiální struktury. Můžeme také být úspěšně u toho, když se rozhoduje o záležitostech, které ji ovlivní. Právo na příznivé životní prostředí je považováno za jedno ze základních lidských práv, a proto je, společně s právem na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů, zakotveno již v Listině základních práv a svobod1. Zásadní závazek, týkající se přístupu k environmentálním informacím a participace veřejnosti při rozhodování, přijaly evropské státy v roce 1998 v rámci 4. ministerské konference EHK OSN

„Životní prostředí pro Evropu“ v dánském Aarhusu, kde byla přijata Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v otázkách životního prostředí, která vešla v povědomí jako tzv. Aarhuská úmluva. Úmluvu ratifikovala řada zemí z Evropy a střední Asie, samostatný podpis připojila také Evropská společenství. Český parlament ratifikoval úmluvu až v roce 2004. Aarhuská úmluva se stala základním dokumentem, na základě kterého je veřejnost rovnocenným partnerem veřejné správy a má právo získávat srozumitelné, úplné a včasné informace o životním prostředí, účastnit se rozhodování v otázkách ochrany životního prostředí a mít zajištěnu právní ochranu v případě, že jsou tato její práva porušena.2 Závazky plynoucí z ratifikace Aarhuské úmluvy byly do českého právního řádu přeneseny zákonem č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí.

V dalším období se právo na informace nejenom o životním prostředí promítlo v celé řadě dalších zákonů, nicméně zákon 123 zůstává v oblasti životního prostředí základním pilířem informačního práva. Co

2 1

Listina základních práv a svobod č. 23/1991 Sb.

Podrobné informace o Aarhuské úmluvě lze najít např. na http://www.ucastverejnosti.cz

15 | S t r á n k a

Kolovrat | čtvrtletník Č.P.S. o.s. | Beltine 2014 | č. 9 konkrétně ustanovení tohoto zákona veřejnosti garantují? Zákon především vymezuje, co je považováno za informaci o životním prostředí. Jedná se o dlouhý výčet informací, kam kromě stavu složek životního prostředí (voda, ovzduší, půda atd.) a informací o využívání přírodních zdrojů patří např. také informace o geneticky modifikovaných organizmech, vlivu staveb, činností a výrobků na lidské zdraví a životní prostředí nebo stavu kulturních a architektonických památek. Vymezuje rovněž, kdo jsou tzv. povinné subjekty, tedy organizace povinné poskytovat veřejnosti informace. Kromě orgánů státní a veřejné správy a jim podřízených organizací jsou to rovněž všechny subjekty, které na základě smlouvy poskytují služby ovlivňující stav životního prostředí. V tomto smyslu mají povinnost poskytovat informace např. i soukromé firmy, zajišťující různé služby jako údržbu zeleně nebo odvoz odpadů v obci. Zákon rozlišuje dva způsoby poskytování informací: tzv. pasivní přístup, kdy organizace poskytují informace na základě žádosti (tj. pasivní ze strany úřadu), a tzv. aktivní přístup, kdy jsou organizace povinny zveřejňovat informace neomezenému okruhu uživatelů, aniž by bylo potřeba podávat žádost (tedy aktivně ze strany úřadu). Jedná se zejména o zpřístupňování databází s informacemi na internetu, ale také formou ediční činnosti. Poskytování informací na základě žádosti se řídí pravidly, která jsou poměrně přísná pro povinné subjekty, a ve srovnání s jinými oblastmi mimořádně vstřícná vůči žadateli, tedy veřejnosti. Žádost především není nutné jakkoliv zdůvodňovat. Lze ji podat jakoukoliv technicky proveditelnou formou (není nutné využívat speciální formulář nebo

postup). Úřad (případně organizace) je na druhé straně povinen poskytnout informaci i v případě, že se jedná o informaci již zveřejněnou, musí sám zajistit předání žádosti jinému subjektu, pokud požadované informace nemá, a nesmí si za poskytnutí informací účtovat poplatky, s výjimkou nákladů na pořízení kopií nebo technických nosičů, na kterých je informace poskytnuta. Odmítnout poskytnutí informace je možné pouze ve výjimečných případech, jedná-li se o utajované skutečnosti, osobní údaje nebo obchodní tajemství. Obchodním tajemstvím ovšem není informace o znečištění vypouštěném nebo vyzařovaném do životního prostředí. Firmy a organizace znečišťující svou činností životní prostředí se tedy nemohou bránit zveřejňování informací o svém vlivu na prostředí s odvoláním na obchodní tajemství. Odepřít však lze informaci, jejíž zveřejnění by mohlo mít negativní vliv na ochranu životního prostředí v místě, kterého se týká. Proto nedostanete např. informaci o přesném místě výskytu chráněných či ohrožených druhů živočichů a rostlin. Odepření poskytnutí informace se řídí správním řádem, příslušný úřad musí dodržet zákonem stanovený postup, který je kontrolovatelný, vymahatelný a lze se vůči němu odvolat. Zákon o právu na informace o životním prostředí má v právním řádu výjimečné postavení i proto, že práva garantovaná tímto zákonem nelze omezit nebo vyloučit aplikací jiného zákona. Nejdůležitějším dokumentem, který Ministerstvo životního prostředí na základě tohoto zákona zveřejňuje, je každoroční Zpráva o životním prostředí České republiky. Kompletní text zprávy, kterou pro ministerstvo připravuje CENIA, česká informační agentura pro životní prostředí, je k dispozici na webových 16 | S t r á n k a

Kolovrat | čtvrtletník Č.P.S. o.s. | Beltine 2014 | č. 9 stránkách CENIA. Zpráva je koncipována na základě sady indikátorů – ukazatelů stavu a vývoje životního prostředí. Podrobnější informace o jednotlivých indikátorech lze najít v Informačním systému ISSaR, který CENIA rovněž provozuje. Největším poskytovatelem informací v rezortu životního prostředí je Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ). V ČHMÚ pracují tři samostatné úseky. Úsek meteorologie a klimatologie je pravděpodobně nejznámější, protože je autorem oficiální předpovědi počasí, kterou z ČHMÚ přebírají všechna ostatní média. Na adrese http://portal.chmi.cz můžete kromě předpovědi počasí nalézt i aktuální výpočty numerického modelu Aladin, aktuální radarová data týkající se srážek aktualizovaná v patnáctiminutových intervalech, družicové snímky oblačnosti,

odhady srážek a webové kamery zachycující aktuální počasí na různých místech republiky. ČHMÚ je rovněž autorem dat týkajících se kvality ovzduší. Úsek ochrany čistoty ovzduší zveřejňuje informace na stejném portálu v záložce ovzduší. Kromě přehledu aktuální situace týkající se kvality ovzduší zde najdete on-line zveřejňované údaje automatického imisního monitoringu, tedy ze všech měřících stanic, které pracují automaticky. Hodnoty hodinových průměrů kterékoliv z měřených látek na kterékoliv stanici lze zobrazit i graficky v rozmezí 5 dní od zadaného data. Kromě samotných hodnot znečištění zde naleznete také podrobné informace o měřících stanicích. ČHMÚ zveřejňuje rovněž data zpracovaná v tabelárních i mapových přehledech.

17 | S t r á n k a

Kolovrat | čtvrtletník Č.P.S. o.s. | Beltine 2014 | č. 9 V sekci ovzduší naleznete kromě dalších ještě data z inventarizace emisí skleníkových plynů a všechny související informace. V ochraně vody si kompetence dělí rezort životního prostředí s rezortem zemědělství. Společně provozuje informační portál Voda, kde lze najít kompletní informace o množství povrchové vody (stavy a průtoky na vodních tocích i hladiny vody v nádržích), srážkách či jakosti povrchových i podzemních vod. Ve spolupráci s dalšími úřady se zde zveřejňují také informace o kvalitě koupacích a rybných vod, zdrojích pitné vody, záplavových územích a řada dalších vodohospodářských informací, včetně informací z plánování v oblasti vod. Vzhledem k mimořádnému zájmu veřejnosti o informace o kvalitě koupacích vod provozuje KSRZIS3 speciální portál Koupací vody. Ten obsahuje výběr

agregovaných informací o kvalitě vody v nádržích (obvykle pouze slovní hodnocení a „smajlík“). Informace jsou aktualizovány během koupací sezóny, tedy přibližně od poloviny května do konce srpna. Ukázka zobrazení informací na portálu Koupací vody. Z desítek dalších zdrojů, v nichž lze nalézt informace týkající se životního prostředí, bych ráda upozornila ještě na několik. Především je to Informační systém o posuzování vlivu na životní prostředí (EIA/SEA). Obsahuje všechny dokumenty související s procesem posuzování vlivů záměrů na životní prostředí. Cílem procesu EIA/SEA je vyhodnotit předpokládané vlivy připravovaných záměrů staveb a koncepcí na životní prostředí. Zpracování posudku EIA je proto součástí standardního stavebního řízení.

3

Koordinační středisko rezortních zdravotnických informačních systémů.

18 | S t r á n k a

Kolovrat | čtvrtletník Č.P.S. o.s. | Beltine 2014 | č. 9 Neméně zajímavým zdrojem informací je Integrovaný registr znečišťování (IRZ), který obsahuje adresné informace o množství látek, které jednotliví znečišťovatelé v ČR v průběhu uplynulého roku vypustili do životního prostředí. Souhrnná data za předchozí rok zveřejňuje Ministerstvo životního prostředí vždy do 30. září následujícího roku. Registr GMO, který provozuje přímo MŽP na svých stránkách, obsahuje jednak informace o osobách, které mají v ČR oprávnění nakládat s geneticky modifikovanými organizmy, a současně také seznam GMO, se kterými je možné nakládat na základě zvláštního povolení MŽP. Program označování ekologicky šetrných výrobků je jednou z aktivit, které jsou na úrovni EU sjednoceny. V ČR tradičně MŽP uděluje ekoznačku Ekologicky šetrný výrobek, resp. Ekologicky šetrná služba na základě národní legislativy. Podobně další evropské země udělují své národní ekoznačky. Kromě toho lze v ČR získat také evropskou ekoznačku, jejíž získání se řídí evropskou směrnicí. Všechny národní ekoznačky i evropská ekoznačka mají platnost pro celé území EU. V evropské databázi ekologicky šetrných výrobků

proto naleznete všechny výrobky bez ohledu na to, ve kterém státě ekoznačku získaly.

Česká ekoznačka

Evropská ekoznačka

Informační systém ochrany přírody přináší základní informace o územní i druhové ochraně v České republice. Na rozdíl od jiných oblastí, kde se v principu zveřejňují všechny dostupné informace, je oblast ochrany přírody jednou z těch, na které se uplatňuje výjimka z práva na informace s ohledem na možný nepříznivý vliv zveřejnění konkrétních informací. Chcete-li tedy v české přírodě vidět nebo slyšet něco opravdu vzácného, nespoléhejte na databáze Ministerstva životního prostředí, ale vydejte se ji poznávat a zkoumat na vlastní oči. V tom jsme přece my pohané více než dobří! V příštím díle se blíže podíváme na druhý pilíř Aarhuské úmluvy, tedy možnost účasti při rozhodování v otázkách životního prostředí. Jinými slovy jak informace, které již umíme najít, úspěšně použít ve prospěch společné věci.

19 | S t r á n k a


Pohanská tvorba Beltain Taliesi, [email protected] Nastává Beltine, čas radosti a lásky, který je nejen pro pohany časem velké inspirace rozkvétajícího jara. Tužky, štětce a pera se sami zvednou a přiletí tvůrci přímo do ruky a chtějí se na papíře vyjádřit. Podívejte se, jak to vypadá, když se Beltine vyjádří v obrazech, básních i mezi řádky a nechte se unášet. Svými povídkami nám opět přispěli Štěpán Šůs (veršovaná povídka) a Aaen Jan Kratochvíl (www.aaen.sweb.cz), fotografie přírody nám zaslal Airis a něco málo přidávám ze své tvorby i já (www.taliesi.com ,

Airis - Pokora

www.ceskecanty.taliesi.com). Svými živlovými fotografiemi a básněmi nám přispěl Majkí (Michal Belšán), který pro ČPS vytváří každoroční skvělý kalendář. Jako překvapení pro vás mám novou talentovanou malířku Lucii Holíkovou. Lucie nejraději tvoří obrazy víl, rusalek a přírody. Zaměřuje se na propojení pohanských svátků, bohyní a cyklů přírody. Maluje pastelkami, které nejlépe vystihují její krajinu fantazie. Každý obrázek vypráví spoustu příběhů a záleží na Vás, které objevíte. Více informací najdete na těchto odkazech: www.lucieholikova.estranky.cz https://www.facebook.com/pages/LucieHolikova-Art/234165883326565.

20 | S t r á n k a


Má magie

Lucie Holíková – Příslib jara

Taliesi Pobíhám před očima tvýma, dívka nebe a vína, tančím v záři Luny, kdy pouštní duny se zvednou mou magií a já upiji z poháru lásky rudé a snad i na tebe zbude.

21 | S t r á n k a


Příběh nejdávnějšího srdce Štěpán Šůs Bylo ticho a nad dunami vyvstávalo slunce. Náhle zadul vítr snad ze všech stran, to kráčí pouští starý kouzelník a Egypťan. Za nimi ještě dva znavení velbloudi, co občas zachručeli v protestu, že nákladu jim naložili více, než fakýr dukátů dá na vestu. Po dlouhém putování se k večeru zastavili, aby svá znavená těla občerstvili a ke spánku uložili. Na temném nebi se rychle zrodilo snad tisíce hvězd. Učeň kouzelníkův se zeptal mistra svého, zda by kouzlem alespoň jednu na zemi mohl snést. Starý muž se pousmál a pravil k mladíkovi. Co prý by dělal s hvězdou dál? Té nejkrásnější ze všech žen by jí přinesl a jejím mužem za to se stal. V tom se však stařec obořil na učně svého! Vždyť jen neštěstí milé své a hoře pel! Neboť pro krásu hvězdy, bys tu její více neuzřel. Kouzelník za přísnost svou, se tiše pod vousy musel smát, zatím co mladík překvapený, jen stěží mohl snít a spát. A jak už to na pouštích všeho světa bývá, jak rychle padá do tmy - tak kvapně se i rozednívá. Když opadlo jitro, tak opět zadul vítr snad ze všech stran. Dál kráčí starý kouzelník a Egypťan. Putovali pomalu, však stále se střežili, aby zlé bouři písků v cestě nebyli. Po dlouhé pouti zas červánek padl. A jen co velbloudy napojili, zas toužili spát. Při světélku lampy, hoch mistra zeptal, jestli i on někdy lásku v srdci svém přivítal. Nato kouzelník povzdechl a se slzou v oku odvětil. Ach, ano můj všetečný hochu! I já kdysi byl silný a mlád. Míval jsem srdce Lucie Holíková – Rozkvetlý máj ohnivé k jedné panně nevinné, než přišel temný princ - jež zval se Noční had. Z daleké země za obzory, přijeli válečníci jak hřmotné hory. Jejich vůdcem Noční had byl, zakrátko si národ náš porobil. Avšak jeho krutost, se ze samoty duše zrodila. Tedy až do doby, než má milá při svátcích králů, na dvoru tančila. Tehdy v ten den započal, můj hluboký to žal. Já původu prostého se s faraonem nemohl měřit. Tak utonul jsem ve svitcích chrámů a tůně magie zatoužil čeřit. Nyní však museli jít spát, neb čekala je pouť dlouhá, A ten kdo ukrádá spánku - prý za smrtí se loudá.

22 | S t r á n k a

Kolovrat | čtvrtletník Č.P.S. o.s. | Beltine 2014 | č. 9 Ráno je probudil jitřní chlad. Pojedli datle sušené, i velbloudům loudivým museli po hrsti dát. Náhle zase zadul vítr snad ze všech stran, dál pouští kráčí kouzelník a Egypťan. Mladík teď toužil, jen aby večer přišel, a příběh starcův až do konce slyšel. Když ztemnělo nebe a nalezli dobře krytý val. Pojedli skromně a kouzelník vyprávěl svůj příběh dál. Když mnohá kouzla jsem si osvojil, tak po lásce své jsem opět zatoužil. Poté jsem se vydal tam, kde paláce dlí a v srdci vzbouřeném si nesl úmysl vražedný a zlí. Avšak faraon zvěděl dříve jaký je úklad můj. Tak seznal jsem bičů solených i vězení sluj. Však milá má trýznivě plačíce, vyprosila vyhnanství pro mága, jež spatřit ji nesměl už více. Nyní, ale musíme oba jít spát, a třeba spatříme ty, jež toužíme milovat. Po drsném jitru opět zadul vítr snad ze všech stran, dál výhní pouště kráčí kouzelník a Egypťan. Poprvé za dne se učeň zeptal, kde leží jejich cíl. Kouzelník odvětil tiše. Již noci jediné, ale šetři svých sil. Po noci bezesné, nedočkavě stařec vstal, probudil chlapce i velbloudy, a kráčeli pouští stále dál. Za dunami rudými do velbloudů jakoby vstoupil bláznivý duch. To nozdry jejich, poznali vůni vody a zeleně, jež prosytila pouštní vzduch. Airis – Životní dálky Hoch popohnán radostí utíkal za nimi, ani nepovšimnul si kamenů a soch, co nesli jména mnohého hrdiny. Stařec potěšen mládím též smutný byl. Sám teď bez hocha a velbloudů, k hrobkám králů se vypravil. Učeň brzy seznal samoty, tak vydal se hledat mistra svého. V koutu chrámů nalezl jej plačícího a zlomeného. Poté stařec modlitbu k soše překrásné královny uložil a přeříkal. Teprve až nyní spatřit směl tu, kterou celý život miloval. V noci úlevné vyšlo snad tisíce hvězd. A stařec se zeptal hocha zasněného. Stále toužíš z nebe jednu utrhnout a snést? Mladík se usmál a odvětil. Tys mistře vznešený a moudrý více, než leckterý král, neb mír a klid mi do srdce zavítal. Nyní však spěme mistře až do svítání. Jistě nás čeká další krásné putování. Starý kouzelník šel smířen a spokojen spát, neboť učeň nejmocnější kouzlo života pochopil a zvládl. Po ránu opojném zadul vítr snad ze všech stran, dál kráčí pouští- šťastný kouzelník a Egypťan.

23 | S t r á n k a


Aaen Jan Kratochvíl Kybersvěty Konečně chvilka volna. Zavírám oči… „Jste v systému. Připravte se, soustřeďte se na svůj dech.“ Barvy, zářící, průlet časem, sebou. Tohle jsem necítil už od včerejška. Nejradši bych se nevrátil a zůstal tady. Jsi můj domov. Ne tam, v „realitě“. Takhle se léčí špína. Vždycky miluju, jak mám lehké tělo. Před rokem po mně „něco“ chtěla kolegyně. Prostě to nepochopím. Co na tom vidí. Možná je v nějaký sektě. Nebo chce dítě. U ní bych tipoval spíš to druhý. Máme všechno, jen zavřít oči. Nejsme omezeni pěti smysly, implantáty jdou napřímo. Zvykli jsme si, odmalička. Začalo to už před desítkami let, instantní emoce – digitální jedničky a nuly na cédéčkách a empétrojkách, televize, video; nuly a jedničky, které už nebyly zvuk. Systém je pořád stejný. Ona, duše, pokud existuje… Tahle realita, do které jsme se propadli a ze které jsme vyrostli. Jako kytky ve skleníku. Dnes už jde všechno, jenom to nejobyčejnější se možná ztratilo. Je to moc obyčejné, pro naše spálené receptory. Všemi těmi kyber krásami to už nemůžeme cítit. Začal jsem jíst přirozeně, dlouho to trvalo, ale už umím poznat chutě, které byly tak slabé a neznatelné. Vím, že takhle to půjde i s tím dalším. Přitom stačilo jen jíst jinak. Nějakou dobu. Nepotřeboval jsem umělou intenzitu jídla a nepotřebuju ani umělou inteligenci. Dlouho jsem řešil, co je to „já“, a přišlo mi, že možná žádné nemáme. Jen chaotické neuronové spoje a k nim aplikace. Není to tak. Ale pokud žijeme jen pro sebe, stáváme se propastí. Je čas si pustit starej dobrej death metal, obejmout tě a dát ti pusu. Natron. Z gramodesky. A dáme si hrachovou kaši, bez aditiv, jenom tak. A jablko ze zahrady. (Více od autora na www.aaen.sweb.cz)

Airis – Dryáda na hranici přírody

24 | S t r á n k a


Taliesi – Pouštní vidina Lucie Holíková – Rozkvetlý máj Láska k jaru Taliesi Pavučina po vánku letí, Třpytí se a plápolá, Žlutý motýl nad lesní cestou, Jako ve snu, čeká, až ho druhý zavolá. A já uprostřed nové mýtiny, obklopena zelenými strážci, Něco nového teď v mém srdci – naplnění, láska a jaro.

25 | S t r á n k a

Kolovrat | čtvrtletník Č.P.S. o.s. | Beltine 2014 | č. 9 Modlitba čtyř – Majkí

Země, má matko. Má síla pochází z tebe, tvé tělo mne sytí a vede mé kroky. Hladíš mne ve spánku a nedáš mi zapomenout na lůno, z něhož jsem se zrodil a do kterého se vrátím. V každém okamžiku jsme nerozlučně spojeni. Země, má matko, cítím tě v sobě, neboť z tebe jsem se zrodil a k tobě směřuji.

Vzduchu, můj otče. Plníš mne láskou, krásou a dáváš mi poznat poezii života. Protékáš každým mých nádechem a přinášíš mi poznání radosti z pohybu. Od tebe přichází má inspirace k tvorbě nového a zlepšení starého. Vzduchu, můj otče, cítím tě v sobě, neboť ty jsi radost, smutek, láska a tanec. 26 | S t r á n k a


Vodo, má sestro. Učíš mne o cestách času, o začátku a konci, o porozumění věcí minulých, potěšení ze současnosti a otevřenosti k tomu co přijde. Díky tobě znám a mám v úctě věčný kruh světa a života a vím, že i já v něm mám své místo. Vodo, má sestro, cítím tě v sobě, neboť má krev je řekou a stejně jako ty, plyne uvnitř mého těla.

Ohni, můj bratře. Tvůj žár je mou vůlí žít a tvůj plamen sytí mou touhu poznávat a dobývat. Hoříš mi v srdci, pálíš na popel pochybnosti, chamtivost a žárlivost, abych mohl zářit tvým světlem, jako zapálená pochodeň. Ohni, můj bratře, cítím tě v sobě, neboť můj život je tvůj plamen a bez tebe bych byl mrtvý jako vyhaslá lucerna.

27 | S t r á n k a


Lucie Holíková – Tajemství vrby 28 | S t r á n k a


Lucie Holíková – Bříza

29 | S t r á n k a


Pohanské stopy Pohanské stopy – Obr Dráb, příklad práce s duchy krajiny Josef Petr, [email protected] Pověst: Nedaleko Mnichova Hradiště stojí pískovcové skály. Vypadají jako tajemný hrad, ve kterém jsou rozsedliny a jeskyně. Prý tam za dávných časů bydlel obr, zvaný Dráb. O obrovi z Drábských světniček se vypráví tato pověst. (převzato z www.cesky-raj.info)

kde obr bydlí, najdeme ho a vysvobodíme tě!” Anička souhlasila. Když se vracela k Drábovi, sypala na cestičku popel. Lidé se za dívkou vypravili, ale popel už byl dávno rozfoukán větrem. Anička musela u obra zůstat. Po čase Anička opět Drába poprosila:”Drábe, ráda bych se podívala do vesnice, zda-li jsou rodiče v pořádku.” I nyní obr souhlasil: ”Ale jenom do večera.”

Dráb bydlel ve skalách, tak daleko od lidí, aby jeho bouřlivé kroky nerušily klid vesnice, ale tak blízko, aby si mohl dojít pro dobytčata k obědu. Jeho žena však zemřela a on neměl nikoho, kdo by mu hospodařil.

Den, který Anička trávila s rodiči, utekl jako voda a Anička se musela rozloučit. Tentokrát jí však maminka dala klubíčko:” To klubíčko pečlivě odmotávej a my podle něj najdeme cestu do obrovy jeskyně.”

Proto se jednoho dne vypravil do nedaleké vesnice.Těšil se, že získá děvečku, která by mu ve skalách pomáhala. Tu zahlédl na poli krásné děvče. Vzal ji do dlaně jako malého vrabčáka a donesl ji do jeskyně.

“ Daří se rodičům dobře?” ptal se Dráb, když se Anička vrátila.

Ačkoli byl na dívku Aničku Dráb hodný, plakala a chtěla se vrátit domů. “ Mohla bych se jít podívat za maminkou a tatínkem? Jistě se jim stýská!”poprosila jednoho dne obra. “ Samozřejmě, ale do večera se vrať!” odpověděl Dráb. Anička se mu velmi zalíbila, nechtěl ji ztratit. To bylo ve vesnici radosti! Anička všem vyprávěla, jak u Drába bydlí a jak mu pomáhá! Nechtělo se jí zpět do tmavé jeskyně, ale věděla, že dala Drábovi slib. “ Víš co, Aničko?” zapřemýšlela její maminka, která chtěla, aby Anička zůstala doma,” vezmi si hrstku popela a až půjdeš k obrovi, syp ho na cestu. Tak poznáme,

Anička souhlasila. Když se vracela domů, odmotávala z klubka přízi.

“ Dobře,” odpověděla Anička, když v tom uslyšeli hlasy. “ Co se děje?” zeptal se Dráb. Ale již tušil, že ho Anička zradila, že lidem ukázala cestu k jeho ukrytému obydlí. Vesničané se ocitli před jeskynní a křičeli na Drába:” Pusť Aničku! Je člověkem a má žít s lidmi!” Dráb se posadil na mohutný pařez a řekl:” Vím, že lidé mají žít s lidmi a obři s obry. Ale já nemám nikoho, proto jsem byl rád, že mi tu Anička pomáhala. Dobře, pustím ji zpátky. Za její služby se odměním. Až budete na sv.Jana slunce vstávat, pozorujte, na kterou borovici dopadnou první paprsky. Tam je poklad.” Lidé se zamysleli. Nejprve chtěli obra Drába svázat a odvést daleko do jiného 30 | S t r á n k a

Kolovrat | čtvrtletník Č.P.S. o.s. | Beltine 2014 | č. 9 kraje, ale nyní pochopili, že on není zlý, že se snaží s lidmi dobře vycházet. “ Obře,” promluvil nejstatečnější z nich,” jsi hodný, neublížíme ti! Jestli chceš, zůstaň dál ve své jeskyni!” Vesnice netrpělivě čekala na den sv. Jana. Za svítání už všichni stáli na nohou a pozorovali, kam slunce zasvítí. Jakmile sluneční paprsky dopadly na mohutný strom, začali kopat. A opravdu! Nalezli truhlu plnou pokladů! To byla výslužka Aničky, kterou jí Dráb věnoval.

Lidé začali Drába navštěvovat, aby se necítil tak sám. Obr měl z každé návštěvy velikou radost! A když bylo potřeba, pomohl vesničanům orat pole či sklízet úrodu! Lidé si vážili Drába a Dráb lidí. Z velkého přátelství vzniklo i pojmenování těchto skal, kterým nikdo neřekne jinak než Drábské světničky. Až si půjdete prohlédnout Drábské světničky, podívejte se do všech možných skrýší. Obr Dráb prý neschoval všechny zlaťaky pod strom, ale některé zlaté mince ukryl také do jeskyně, ve které přebýval! Třeba budete mít štěstí!

Drábské světničky. Stavba oltáře a vedená meditace pro setkání s Drábem Při odchodu z Drábských světniček se zastavíme na nějakém viditelném místě a dáme rozchod. Každý bude mít za úkol najít během 15 minut, nějaké pěkné místo, kde bychom si mohli v klidu sesednout, udělat meditaci a postavit malý oltář pro Drába. Mělo by to být daleko od cesty, na klidném místě, kam nechodí turisti.

Až to místo najdeme, postavíme Drábovi malý oltář z věcí, které nalezneme a sesedneme se v kruhu. Následuje vyprávění pověsti o obru Drábovi, kterak se usídlil v Drábských světničkách. Po pověsti provedeme meditaci: Uvolnění, dýchání, bílé světlo… …bílé světlo začíná pomalu ztrácet svůj jas a vy před sebou začínáte rozeznávat obrysy jarní přírody. Stojíte na zeleném palouku, kde všechno kvete a žije. Slunce vás hřeje do zad a vzduch krásně voní. 31 | S t r á n k a

Kolovrat | čtvrtletník Č.P.S. o.s. | Beltine 2014 | č. 9 Zkuste na chvíli nasát tu vůni. Jaká je? Co vám připomíná? Podívejte se kolem sebe a zapamatujte si, co vidíte. Možná, že vám ta krajina něco připomíná. Možná vidíte nějaká zvířata, skály, kopce… Najednou si všimnete, že kousek od vás vede pěšina, která se ztrácí vysoko na kopci mezi kameny a skalkami. Vykročíte na tu cestu a pomalu, pomalu po ní kráčíte. Zkuste se zaposlouchat do větru, který začíná olizovat svah, po kterém kráčíte. Možná něco říká, možná, když se pořádně zaposloucháte, uslyšíte kousky příběhu tohoto místa… Když konečně dojdete k prvnímu kameni, zjistíte, že na zemi leží konec příze, který za první skalou zahýbá doprava a dál se ztrácí v nepřehledném bludišti skal a kamenů. Vezměte ten konec příze do ruky a nechte se jím vést. Jděte a nebojte se… Příze vede bludištěm skal a vy kličkujete, zakopáváte a trmácíte se, ale pořád jdete a nevzdáváte se. Slunce zatím začíná na obzoru zapadat a vám začíná být trochu zima. Stíny skal najednou vypadají poněkud strašidelně a zlověstně. Nad hlavou vám přelétne velký pták a usadí se nad jednou z velkých skal, za kterou právě zapadá slunce. K vašemu překvapení zjistíte, že v zobáku drží druhý konec příze. Najednou roztáhne křídla a v záři zapadajícího slunce vypadá majestátně a královsky. V tu ránu zobákem třikrát uhodí o skálu, na které sedí. Ta se s ohromným praskotem a hřmotem rozevře a vy stojíte tváří v tvář ohromné černé puklině. Nevidíte, co skrývá. Je tam ohromná tma a ticho. Zastavte se chvíli a zkuste procítit, jak na vás ta zející černá propast působí. Máte strach? Cítíte odhodlání? Necítíte nic? Jak tak stojíte a díváte se do temnoty, najednou se vám zdá, jako byste zaslechli slabý dívčí zpěv. Nevíte přesně, odkud

vychází, ale melodii slyšíte stále zřetelněji a stále víc nahlas. Cítíte, že je to prastará, dojemná píseň o životě kamenů. O příběhu bez konce, o věčnosti… Zaposlouchejte se do té melodie a možná uslyšíte i nějaká slova…jen poslouchejte… Píseň je čím dál hlasitější a krásnější. Těžší a bolestnější, cítíte, jak kolem začínají pulzovat kameny a celá země pod vašima nohama. Pomalu a klidně, v rytmu vašeho srdce… A v tom rytmu náhle rozeznáváte pomalé a těžké kročeje něčeho velkého a těžkého, co přichází z temnoty před vámi. Všechny zvuky do sebe krásně zapadají a vy se cítíte jejich součástí. Dívčí hlas najednou plynule vystřídá hluboký a dunivý, mužský bas, který je stále hlasitější, stejně jako jsou stále hlasitější rázné kroky, které doprovází. Za pár chvil už z pukliny vykoukne veliká hlava s dobráckým úsměvem a velkými hlubokými oky a vy už jste si naprosto jistí, že tohle musí být obr Dráb. Nechte ho vylézt a promluvte si s ním. Má velice rád lidskou společnost a podle toho jak mu září úsměv, jistě ho hodně dlouho nikdo nenavštívil. Zůstaňte s ním chvíli a povídejte mu o světě venku, zeptejte se ho, na co chcete. Můžete mu dát i nějaký dárek. Tahle chvíle zkrátka patří jen vám dvěma. … Slunce už za skálou úplně zapadlo a veliký pták slétl dolů. Je čas se rozloučit, pravil líbezným dívčím hlasem a vy v tom hlase poznáváte hlas z té prastaré písně a ještě jednou si v hlavě vybavíte její tesknou melodii. Rozloučíte se tedy s obrem a řeknete si poslední důležité věci. Pak vám obr zamává, usměje se a vsouká se zpátky do pukliny ve skále, která se za ním zase 32 | S t r á n k a

Kolovrat | čtvrtletník Č.P.S. o.s. | Beltine 2014 | č. 9 zavře. Ten velký pták se na vás otočí a praví: Už dost bylo země, skály a kamene, ty jsi člověk a tvůj duch míří ke hvězdám. Tu roztáhne svá ohromná křídla a vy na něj usednete a rozletíte se vysoko, vysoko ke stmívající se obloze. Nad sebou vidíte jasnou bílou hvězdu, která se víc a víc přibližuje a vy začnete natahovat ruku, protože si myslíte, že byste ji snad mohli uchopit a dosáhnout na ni. Jenže se blížíte víc a vy najednou zjistíte, že světlo té hvězdy vás začíná obklopovat a pohlcovat, je bílé a jasné a až všechno pohltí a vy poznáte, že pod vámi už není žádný pták,

ale že sedíte na zemi. Těžké pevné zemi a světlo mizí a místo něj přicházejí staré známé vůně a zvuky. A vy už víte, že sedíte na zemi nedaleko Drábských světniček, v kruhu přátel, kteří postavili oltář obru Drábovi a já jsem vás starý známý… a vy všichni přeci taky máte jméno. Tak to svoje jméno nahlas vyslovte a nechte si chvíli na ten návrat, na vydýchání, na to, abyste si uvědomili svoje tělo. Můžete se sami sebe dotknout, dotknout se země a až budete zpátky a připravení, můžete otevřít oči. Následují obětiny obru Drábovi. Rozloučení a odchod.

Skalní průchod.

33 | S t r á n k a


Slavíkův koutek Edge of night Josef Petr, [email protected] Pro další díl Slavíkova koutku jsem si opět nevybral klasický pohanský chant, ale „píseň“ z filmu. Podle mě není náhoda, že někteří nepohanští tvůrci dokáží zamířit svým dílem daleko hlouběji do podstaty věci než autoři pohanští, kteří se zpravidla omezí na jednoduché fráze o živlech, měsíci, Bohyních a Paroháčích. A nemyslím to zle. Zkrátka je to jiný styl. I mezi pohanskými popěvky jsou takové, které si

i na omezeném prostoru dokáží hrát s obrazotvorností a fantazií člověka. Jsou ale velmi vzácné. O něco jiný pohled se nám naskytne, pokud se nebojíme trochu si rozšířit náš popěvkový repertoár i o autorská díla, která pohanská nejsou. Základ následujícího díla má na svědomí dokonce docela zapálený křesťan – J. R. R. Tolkien.

Home is behind, the world ahead / domov za námi, svět před námi And there are many paths to tread /čeká nás mnoho cest, kterými musíme jít Through shadow, to the edge of night / skrze šero až na kraj noci Until the stars are all alight / dokud se nerozsvítí všechny hvězdy Mist and shadow / mlha a šero Cloud and shade / mrak a stín All shall fade / všechno jednou zanikne All shall fade / všechno jednou zanikne Píseň v této verzi (a hlavně její melodie), ve které ji zná i většina lidí, pochází z filmu Pán prstenů a dal ji dohromady patrně někdo z tvůrců filmu. Text má ovšem svůj původ již v Tolkienově sáze. Konkrétně je součástí jedné cestovní písně Bilba Pytlíka. To ale pro naše potřeby není zase tak důležité. Důležitá je její hloubka. Význam slov a obrazů s nimi spojených. Nemusíte se mnou souhlasit, ale podle mne je tato krásná píseň především o naději, která je skrytá v kráse konečnosti. Hledání smyslu života nás někdy zavede na ta nejtemnější místa, kde teprve tváří v tvář té největší tmě v sobě dokážeme najít světlo. A nakonec všechno končí, abychom se mohli rozplynout

v něžném světle. Tak jako Frodův příběh je někdy i náš život tak hutný a naše rány tak hluboké, že se nakonec nalodíme na loď do západních krajin a uvolníme tak prostor něčemu novému, dosud nezjizvenému. Ale do té doby, než se tak stane, je třeba, abychom šli dál. Skrze šero a stíny. Až na okraj noci. Pak jsou tu hvězdy. Průvodkyně nocí. Nejen v Tolkienově mytologii hrají důležitou roli. Jsou světlem, které ve tmě udává správný směr. Pro mě osobně jsou hvězdy jakýmsi archetypálním obrazem ideálů. Morálních maxim, podle kterých žijeme. Nemůžeme na ně dosáhnout, pouze nám ukazují, kudy zhruba jít. Pod nohy nám neposvítí a na cestě nočním 34 | S t r á n k a

Kolovrat | čtvrtletník Č.P.S. o.s. | Beltine 2014 | č. 9 lesem nám tak moc neposlouží, protože díky klikatícím se cestám, kořenům, kamenům a potokům musíme neustále dělat kompromisy. Ale zároveň jsou něčím, co nás drží na nohou. Kvůli nim jdeme a zpravidla se díky nim můžeme z temných zákoutí vyhrabat zpátky na správnou cestu.

Píseň není vhodná pro rituální účely. Spíše pro krátkou melancholickou chvíli u ohně pod hvězdami, kdy cítíme, že jsme součástí něčeho, co nás přesahuje natolik, že nám nezbývá než vzít vlastní úděl s hrdostí, ale také s pokorou.

35 | S t r á n k a


Pohanská knihovnička Recenze majkii, [email protected] Přinášíme Vám, našim čtenářům, další doporučení, tentokrát ke konzumaci duchovní potravy. Narazili jste na knihu, knižní řadu nebo jiný literární skvost, o kterém chcete říct ostatním? V naší knihovničce je prostor pro pohany, aby ostatním doporučili čtivo s pohanskou tematikou, které může oživit, zlepšit nebo podpořit znalosti i praxi. Stačí jen přečíst si doporučení na konci této rubriky a řídit se několika základními pravidly. Název knihy: KRUH MUŽŮ, Přechodové rituály pro muže Autor: Jan Bílý Nakladatelství: Synergie Rok vydání: 2012 ISBN: 978-80-7370-204-5 Zahrnuta v: Samostatná kniha Hned na první pohled mne kniha zaujala, a to svou velikostí. Jedná se totiž spíše o tenký sešit s tvrdšími deskami o rozměru A5. Mé sympatie si titul získal z jednoho prostého důvodu: průměrný muž je instinktivně odpuzován tlustým elaborátem, slibujícím týdny moření se nad poučkami, psychoanalýzami a metaforami k nepochopení. Zde jsem hned vycítil, že autor zná muže, mluví s muži a chápe, jak mužská mysl funguje. Tento názor mi jen potvrdila informace na přebalu knihy, kde Jan Bílý stručně vysvětlil a popsal pozadí vzniku publikace (vlastní zkušenosti a posléze sérii setkání mužských kruhů) a její primární účel, tedy nasměrování muže, zmateného tím, co se děje uvnitř a kolem něho. Samotné zavedení do problematiky je pak velmi srozumitelně sepsáno v kapitole „Na úvod“.

První část knihy, v obsahu nazvaná „Díl první“, nás provede a seznámí s přechodovými rituály pro muže. Jedná se o jednotlivá stádia vývoje naší (rozumějte mužské) osobnosti. Autor u každého stádia uvádí nejprve popis, oč se vlastně jedná, vylíčí možné potíže a bloky, které si můžeme donést z předchozích stádií, a časté problémy, vysledované v rámci praktických mužských kruhů. Na konci 36 | S t r á n k a

Kolovrat | čtvrtletník Č.P.S. o.s. | Beltine 2014 | č. 9 těchto kapitol si autor položí otázku, na kterou hledal s ostatními muži odpověď v rámci zmíněných setkání, a doplní hlavní postřehy jejich účastníků. Tato část je velice přínosná, neboť často obsahuje náhled z několika rozdílných úhlů a nasazuje mnohdy do hlavy témata, která by se tam jinak dost dobře možná nikdy neobjevila. V první části projdeme s autorem Narození muže, Přechod od matky k otci, Přechod od chlapce k muži, Hierosgamos – posvátný sňatek mezi mužem a ženou, Zaměstnání, povolání a poslání, Oběť, Zasvěcení, Orfeovu cestu, Moudrého muže a konečně Smrt. Díl druhý, tedy druhá část knihy, má dílčí název „Palčivé otázky, aneb: jak se stát králem“. Nacházíme zde pět témat, ve kterých jsou pokládány otázky a k nim v návaznosti připojeny odpovědi, případně podnětné postřehy a možná řešení. Jednotlivá témata se jmenují: Otec a syn, Láska, sex a vztah, Agresivita, boj a válka, Král, blázen a kat a Smrt a vzkříšení. Upřímně mohu říct, že málokdy mne nějaká kniha přinutí začít si dělat poznámky. Kruhu mužů, především pak

druhé části, se toto podařilo. Než jsem se nadál, už jsem měl za sebou první dvě témata a po stranách textu, kde bylo na stránkách volné místo, přibývaly šipky, značky a řádky s postřehy. Je to především tato část knihy, která dá plně pocítit praktické zkušenosti autora v dané problematice, protože je zde evidentně čerpáno právě ze setkání mužských kruhů v roce 2011. Jan Bílý se vyjadřuje jasně a věcně, ovšem nikoli suchopárně. U valné většiny myšlenek pokyvujete hlavou, a to i v případě, že se řešený problém netýká přímo vás. Styl vyjadřování je neformální, osobní, ale nijak čtenáře neuráží. Kruh mužů od Jana Bílého je přesně ten druh literatury, kterou současní muži potřebují. Živá, věcná, snadno přijatelná a pochopitelná bez dlouhých a nic neříkajících statí. Přináší radu a pomoc, po které se muž nemusí stydět sáhnout a mnohdy zavdává podněty k zamyšlení. Jako příklad a zároveň drobnou ochutnávku zmíním otázku a odpověď z tématu Otec a syn: Co mám dělat, když mám se synem problém? Podívej se na svůj vztah s otcem.

Jak napsat článek o knize? Sepište stručně faktické informace o knize, napište proč Vás zaujala nebo z jakého důvodu ji doporučujete ostatním pohanům, připojte recenzi, popis děje nebo jiné přiblížení obsahu, které přitáhne pozornost a navnadí budoucí čtenáře a celý článek o velikosti 1 – 2 stran textu velikosti 12 bodů, opatřený jménem, které máme zveřejnit jako autora pošlete na emailovou adresu [email protected].

37 | S t r á n k a


Povídka Beltain Barbora Hrůzová, [email protected] Michal a Petr, kteří si nechávali říkat Maky a Pete, dojeli ve své staré škodovce k benzínové pumpě. Řidič Pete s kšiltovkou vraženou do čela vystoupil z auta, líně se rozhlédl a natankoval plnou nádrž. Aniž by zaplatil, vklouzl zpátky za volant a rozjel se tak razantně, až staré škodovce na protest zakvílely gumy. Bezohledně se vecpal do škvíry mezi auty na hlavní silnici a ve vteřině zmizel z dohledu. Muž z obsluhy vyběhl ven, zahrozil za nimi pěstí a pak spokojeně pohlédl na kameru, zaznamenávající dění u pumpy. „Jen počkejte vy hajzlíci, však mám vaši espézetku! Jen se tady zkuste ještě ukázat!“ odfrkl, a vrátil se dovnitř. Škodovka zastavila na parkovišti u supermarketu a oba parťáci vystoupili. Maky s kapucí přes hlavu obešel auto dozadu a sundal fólii s falešnou espézetkou, Pete udělal totéž vepředu. Hodili ji do kufru auta a pak se s úsměvem družně bok po boku vydali procházkou do supermarketu na snídani. Nabrali si do košíku různé potraviny a pak si je u pultu s občerstvením nerušeně snědli. Nato zašli do sekce s nápoji a Maky strčil do košíku láhev drahého koňaku. Pokračovali k oddílu s elektronikou. Chvíli chodili sem a tam, pak si vybrali krabici s elektrickým holicím strojkem a poodešli do míst, kam neviděly kamery. Bylo jasné, že systém mají dokonale zmapovaný a přesně znají místa, kam kamery nevidí. Na jednom takovém bezpečném místě zbavil Pete holicí strojek krabice a obalů a zastrkal je za regál. Tím odstranil bezpečnostní čip.

Holicí strojek pak ukryl pod bundu a Maky udělal totéž s lahví alkoholu. Pak už bez problémů prošli bez zaplacení bezpečnostním rámem okolo pokladen. Pracovník ostrahy se díval jinam. Další zastávkou povedené dvojice bylo malé bistro. Maky tam odnesl láhev koňaku a dostal pár stokorun, které pečlivě rozdělil na přesné poloviny. Jednu si nechal, druhou dal Petemu. Poslední zastávkou byl bazar a tentokrát byl na řadě Pete. Vystoupil a šel prodat holicí strojek. Získané peníze ovšem nerozdělil na poloviny, ale nechal si podstatně víc. „Konec pracovní doby,“ oznámil Pete.“Tady máš výplatu a mazej.“ Druhý den se sešli v pivnici U kočičího drápu. Bylo zde ticho a klid, dopoledne a v krásný jarní den navíc poloprázdno. Sedli si v nejvzdálenějším koutě pivnice u dubového stolu, který měl od nespočitatelného množství rozlitých piv a panáků osobitou patinu. Objednali si pivo. „Tak co máš za tip?“ zeptal se nedůvěřivě Pete. „Je to tutovka!“ horoval Maky. „Kája je rovnej, ten by mě nepodrazil!“ „Rovnej, nerovnej, něco za to stejně bude chtít, ne? A vůbec, když je to taková tutovka, proč do toho teda nejde sám?“ „Vždyť jsem ti říkal, že je v podmínce. A navíc má Líbu. Tvrdí, že spolu mají krásný vztah a nechce si to pokazit.“ „Co to meleš, jaký krásný vztah?“ Pete znechuceně vrtěl hlavou. „Já znám krásný vztahy jenom zbožně peněžní. Víš co to je, ne?“

38 | S t r á n k a

Kolovrat | čtvrtletník Č.P.S. o.s. | Beltine 2014 | č. 9 Maky zatěkal nejistě očima. Jeho starší kamarád a vzor byl chytřejší než on, dokonce měl i maturitu a často a rád to dával najevo. Maky mu občas nerozuměl, ale vždycky to statečně zakrýval. „Jasně že vím, co to je, jenom teď zrovna…“ Pete ho ještě chvilku nechal škvařit a pak se hurónsky rozesmál. „Prostě zbožňuju peníze, ty vole!“ Maky se k němu s úlevou přidal, i když vtip příliš nepochopil. „No tak to vybal, cos mu za to slíbil?“ zeptal se po chvilce už smířlivějším tónem Pete.

v bezprostřední blízkosti se momentálně nikdo takový nevyskytoval. Maky vytáhl z tašky mapu a na stole ji rozložil. „Podívej, je to tady v té malé dědině kousek za Prahou.“ „Tak ono to ani není v Praze?“ vzdychl otráveně Pete, ale se zájmem se díval, kam směřuje kamarádův prst. „No, autem to není tak daleko,“ uznal. „Ale budeme si to tam muset nejdřív omrknout.“

„Nic nechtěl, fakt,“ pípnul Maky a samotnému mu to teď přišlo divné. Že by na ně Kája chtěl ušít boudu? To by přece neudělal!

„Jasně, jasně, já jsem tam už byl včera odpoledne,“ přikyvoval horlivě Maky a pokračoval: „Je to dům až na konci a skoro na samotě. Od sousedního je oddělený kouskem lesa a velikou zahradou. Bydlí tam nějaká stará babka a úplně sama! Ani psa nemá.“

„Teda von nic nechtěl, ale já jsem mu stejně nabídl třetinu, jestli tam najdeme peníze. To je zlodějská čest, víš?“

„Hm, stará bába, ta bude mít malý důchod a jedny rozbitý starožitný hodiny na stěně. Má to vůbec cenu?“

Pete se opět rozesmál na celé kolo, ale už v tom nebylo tolik upřímného veselí, spíš trochu vteku a pohrdání.

„Tak to nevíš to nejlepší,“ triumfoval Maky. „Ta babka má peněz jako želez. Chodí jí pravidelně poštou a ona prej nevěří bankám a ukládá si je někde doma!“

„Ty seš ale prosťáček, Maky! Já se z tebe jednou zblázním! Zlodějská čest! To máš z televize, nebo co?“ Maky se urazil. „Tak zajímá tě to nebo ne?“ zeptal se dotčeně a hrábl do ušmudlané plátěné tašky, přehozené přes opěradlo židle. Čekal s rukou uvnitř na kamarádovu reakci. Pete věděl, kdy je třeba vycouvat a přestal se smát. „No tak povídej, poslouchám,“ řekl milostivě. S přimhouřenýma očima naklonil hlavu nad stůl, aby mohli mluvit tišeji. Nestál o žádné zvědavé posluchače, i když

„Maky, tys už zase naletěl, co? Víš kolik dělá průměrnej důchod? To by musela bejtvysloužilej politik, aby jí chodily velký prachy!“ „Houby! To není důchod! Ona byla nějaká vědkyně nebo co a chodí jí peníze z toho… z patentů! Teda, vono se vo ní po dědině vykládá, že je to čarodějnice a ty peníze jsou prej prokletý, ale já tomu nevěřím.“ „Aha, no jo,“ zamyslel se Pete. „Čarodějnice nečarodějnice, jestli jí chodí peníze z patentů, to by možná dávalo smysl, hm… Tak babka vykládá, že má prokletý peníze, aby jí je nikdo z těch 39 | S t r á n k a

Kolovrat | čtvrtletník Č.P.S. o.s. | Beltine 2014 | č. 9 vidláků nečajznul, to je chytrý! Tak jo, zajedem to omrknout a uvidíme. Bábu trochu přiškrtíme, když bude potřeba, a bude to.“ „Počkej,“ polekal se Maky. Krást mu nevadilo, ale násilí a ještě k tomu na staré babce, na to by neměl žaludek. „Ještě jedna věc: ta bába jede na víkend pryč a barák bude úplně prázdnej.“ „To už je ale nějak moc štěstí najednou, ne? Odkud má ten tvůj Kája všechny tyhle informace?“ Pete se odtáhl a zavětřil jako pes. Pyšnil se tím, že ho nikdy nikdo nenachytá, že má nos na maléry a umí se jim zdaleka vyhnout. Zatím mu štěstí přálo, nebo měl skutečně silně vyvinutý pud sebezáchovy. Teď na něho všechno křičelo, ať dá od téhle akce ruce pryč, že to nějak smrdí. „Že bude babka pryč, jsem zjistil já sám,“ zatvářil se Maky ukřivděně. „Kecáš,“ ušklíbl se Pete. „Nekecám,“ zvýšil Maky hlas, ale vzápětí ztichl, když zaregistroval znepokojený pohled macaté servírky od výčepu. „Poptal jsem se nenápadně v tý dědině v hospodě,“ pokračoval už tišeji. „Ta bába prej dodržuje tydlety pohanský zvyky a na štyry keltský svátky v roce jezdí kamsi slavit se svejmakamarádkama.“ Po chvilce ticha, kdy se oba komplicové navzájem měřili pohledy, Pete kupodivu ustoupil. Uvědomil si, jak bídná je jeho finanční situace a koneckonců, když se mu to nebude zdát, prostě to odpíská. Věřil, že jeho nos ho nenechá na holičkách ani tentokrát. Mávl na servírku, která je nepřestávala pozorovat, a poručil každému panáka. „Tak jo, jdeme do toho.“ Seděli v autě ukrytém v lesíku a čekali. Pete si otevřel notebook a hledal na

internetu význam keltského svátku Beltain. Dozvěděl se, že je to svátek k uctění boha ohně, oslava znovuzrození. Když člověk projde očistným obřadem, nechá za sebou svoje špatné skutky, je mu odpuštěno a žije pak už navždycky lepším životem. Čarodějnice tento svátek milují, je zasvěcený sexu – spojení keltské bohyně s bohem. Pete si pohrdavě odfrkl. Takové mystické srágořiny jsou dobré leda tak pro hlupáky, jako je Maky. Definitivně umlčel neodbytný hlásek v podvědomí, který mu radil zdrhnout, dokud je čas. Maky ho zatahal za rukáv a bradou mu ukázal k domu. Čilá babka s pěkným novým kufrem vyšla z branky, posadila se na lavičku před domem, a čekala, dokud nepřijel taxík s pražskou SPZ. Taxikář úslužně vyskočil, naložil babce kufr a rozjel se s takovou razancí, až se mu protočila na štěrku kola. Pak všechno ztichlo a jedinými zvuky široko daleko byl ptačí zpěv. Maky a Pete chvilku čekali, ale okolo baráku se už nehnulo ani peříčko. Nikde ani stopa po psu, nebo jiném živém tvorovi, natožpak po alarmu nebo nějakém hlídacím zařízení. „Byl pozdní večer, první Máj, večerní máj byl lásky čas…“ Verše Petemu najednou vklouzly na jazyk, ani si neuvědomil, že recituje nahlas. Teprve Makyho udivený pohled ho vrátil do reality. „Ale kuš,“ okřikl sám sebe udiveně a trochu zahanbeně. „No co? Zítra je první máj, no…“ „Vidíš, to je fakt, úplně jsem na to zapomněl,“ podivil se Maky. „No jo, dneska se pálí čarodějnice, všude se budou zapalovat ohně,“ poučil ho Pete. „To budou mít zase hasiči pohotovost. A taky je to tajemnej starej keltskej svátek Beltain. Bububu!!“ Houkl najednou na 40 | S t r á n k a

Kolovrat | čtvrtletník Č.P.S. o.s. | Beltine 2014 | č. 9 Makyho a rozesmál se, jak sebou kamarád polekaně trhnul. Slunce zmizelo za kopcem a na krajinu se pomalu ukládala tma. Ptáci se rozezpívali silnými hlasy a staženým okénkem auta k nim zavanula sladká vůně rozkvetlého šeříku. Makymu, který se sesunul až do pololeže se na obličeji rozlil přihlouplý úsměv a Pete ho podrážděně nakopnul. „Nespi, za chvilku jdeme na věc!“ „Já nespím,“ bránil se ukřivděně Maky. Vyhrabal se do sedu a vyhlédl ven. Sáhl po svojí ušmudlané tašce, hodil si ji přes rameno a tázavě se podíval po parťákovi. Ten přikývl a rázně vystoupil z auta. Dvířka však přibouchl jemně, aby nezpůsobil ránu, která by byla v podvečerním tichu daleko slyšet. Protáhl se, ztuhlý po dlouhém sezení, a na záda si hodil batoh s nezbytnými věcmi. Pak se oba opatrně vydali k domu, který byl jen pár metrů odsud, a prosvítal za hradbou hustých smrků. Pete se zastavil u chatrného drátěného plotu, kterým byla obehnaná zahrada, a pátravě se rozhlédl okolo. Všude panoval klid, byl krásný a vlahý jarní večer. Vůně rozkvetlých stromů zaútočily na jeho čichové buňky a oči se mu zamlžily zvláštní touhou. Opět mu vytanuly na mysli verše Karla Hynka Máchy. Prudce potřásl hlavou, aby zahnal všechno, co ho rozptylovalo a ohlédl se po Makym. Ten stál o krok za ním zase s tím přihlouplým úsměvem a zasněně se díval do koruny rozkvetlé jabloně v zahradě. Že ale letos všechno rozkvetlo nějak brzo, bleskla Petemu hlavou myšlenka, ale hned ji zahnal a popadl parťáka za rameno. Nasměroval ho k brance a šel za ním, přičemž ho stále držel za rameno. Branka byla podle očekávání zamčená, ale to pro ně nepředstavovalo žádný problém. Stačilo v ní trochu zašťourat a během krátké chvilky se s cvaknutím a tichým vrznutím otevřela dokořán. Prošli

cestičkou tvořenou velkými dlaždicemi až ke dveřím do domu a pátravě se rozhlíželi po možném nebezpečí. Všude klid a voňavé ticho. Dveře do domu byly bytelné a na první pohled nemělo smysl s nimi ztrácet čas. Obešli dům dozadu okolo temných oken a Pete se bezděčně přikrčil, jako by ho mohl někdo zevnitř pozorovat. Když došli na zadní dvorek, zamračeně si třel paže, na kterých mu naskočila husí kůže. Zezadu měl dům krásnou širokou dřevěnou verandu se stříškou, obrostlou popínavými růžemi. Široké, moderní dvoukřídlé dveře s bytelnými dřevěnými rámy byly prosklené a přímo si říkaly o to, aby se tudy pokusili dostat dovnitř. Přiblížili se k nim a pro jistotu vzal Maky za kliku, kdyby snad nějakou šťastnou náhodou zůstaly odemčené. K jejich bezmeznému údivu mu skutečně pod rukou povolily a bez odporu se tiše otevřely do černočerné tmy panující za nimi. Podívali se po sobě a Maky chtěl vkročit dovnitř, Pete ho však zadržel. Hrábl do batohu pro silnou baterku, rozsvítil ji a namířil kužel světla do prostoru před nimi. Světlo přejelo po tlustém sytě červeném koberci, olízlo křesla a pohovku a odrazilo se od velkého zrcadla na protější stěně. Lekli se náhlého záblesku a Pete baterku instinktivně zhasnul. Hned mu však došlo, že ho vyděsilo jen obyčejné zrcadlo a zahanbeně a naštvaně baterku znovu rozsvítil. Jsou jak dva malí vystrašení kluci! Pokynul netrpělivě Makymu a vstoupili dovnitř. Jen co se ocitli za prahem, dveře se za nimi zabouchly a baterka zhasla. Od této chvíle jakoby zmizel reálný svět a zavládlo šílenství. Tma se pomaloučku rozptylovala a mizela v mihotavém světle svíček, které se rozsvěcely jedna po druhé. Připomínalo to dramaticky postupné osvětlování jeviště v očekávání začátku představení. Celý pokoj byl najednou bohatě vyzdobený květinami a větvičkami s prvními svěže 41 | S t r á n k a

Kolovrat | čtvrtletník Č.P.S. o.s. | Beltine 2014 | č. 9 zelenými jarními lístečky. Těžká a sytá vůně jim omámila smysly a utlumila první náznaky paniky, která se jich začala zmocňovat. Stáli bez hnutí, zhluboka dýchali, až se jim začala točit hlava a rozostřovat vidění. Jako ve snu se otáčeli a rozhlíželi okolo sebe. Pak se ozvala tichá hudba, které pomalu zesilovala. Najednou se otevřely dveře a v bouřlivém crescendu vstoupila dovnitř majestátním krokem podivná dvojice. Krásná žena v průsvitné bílé říze, sepnuté na rameni zlatou sponou, s květinovým věncem na hlavě a malými věnečky okolo nahých paží se vedla za ruku s urostlým mužem v bederní roušce a chlupatou kozlí hlavou se zatočenými rohy. Oba mladíci stáli s otevřenými ústy a nechápavě třeštili oči na teatrální výjev. Dvojice k nim přistoupila a muž se natočil bokem, aby si je mohl pořádně prohlédnout. Žena zvrátila hlavu dozadu a nahlas a nevázaně se rozesmála. Pak je vzala každého za jednu ruku a pokynula jim k prostřenému stolu uprostřed místnosti, na kterém bylo náhle jídlo a pití pro mnoho hostů. Velké kouřící mísy s pečeným masem, ošatky s chlebem a nazdobené mísy s ovocem a zeleninou. Protože mladíci stáli dál jako zařezaní a ztuhlí strachem, kozlí muž se rozhodl je popohnat rohy. Mocnými trkanci je donutil doklopýtat a usadit se ke stolu a pak hlasitě zamečel. „I já vám přeju dobrou chuť a vítám vás na oslavě našeho krásného svátku beltainu,“ navázala žena a pozvedla číši s vínem k přípitku. „Jsem Paní Zeleného lesa a tohle je můj druh Rohatý. Maky se definitivně rozhodl, že to musí být jenom sen a že si ho tudíž pořádně užije. S úsměvem zvedl svoji číši k pozdravu a pak se s chutí zhluboka napil. Pete ještě chvíli vzdoroval, ale protože ani on nedokázal najít nějaké rozumné a

přijatelné vysvětlení, také posléze podlehnul zvláštní atmosféře a pustil se do jídla a pití. Žaludek sevřený napětím zpočátku protestoval, ale pak s nadšením přijímal lahodné maso a čerstvý křupavý chleba. Hodovali dlouho a vydatně, po celou dobu odkudsi zněla příjemná hudba, ke které se žena občas přidávala trochu falešným zpěvem a kozlí muž veselým mečením. Víno bylo silné a vůně omamné, žádný div, že oběma mladíkům se začaly klížit oči a hlavy jim padaly do nedojedených talířů. Probralo je popleskávání a výskot. Okolo se najednou hemžilo množství krásných polonahých dívek, ozdobených květinami, které je braly za ruce, hladily a smály se. Donutily je vstát od stolu a zkoušely s nimi tančit, což však vzhledem k jejich stavu byl pokus předem odsouzený k nezdaru. Když veselí vrcholilo, Paní Zeleného lesa najednou zatleskala a všichni ztichli. Utvořili kolem ní a Rohatého uctivý půlkruh a s očekáváním se na ně zahleděli. „Blíží se půlnoc“, oslovila je Paní. „Posvátné ohně hoří, čeká nás vyvrcholení našeho svátku. Pojďme!“ Dvoukřídlé dveře vedoucí na zahradu se na tento pokyn otevřely dokořán a vypustily chichotající a výskající dívky do zelené náruče přírody. Maky a Pete vyklopýtali za nimi, zraky zamlžené a rozostřené, nohy klopýtající a mysli zastřené. Uprostřed zahrady plápolaly dvě vysoké vatry a všichni zamířili právě k nim. Dívky ječely a výskaly, probíhaly divoce mezi ohni sem a tam a postupně odhazovaly všechno, co měly na sobě. Jejich vzrušení se přeneslo i na oba podnapilé mladíky, rozproudilo jim krev a vzbudilo v nich náhlý silný chtíč. Napodobili dívky, klopýtavě se rozběhli k ohňům a cestou ze sebe strhávali oblečení.

42 | S t r á n k a

Kolovrat | čtvrtletník Č.P.S. o.s. | Beltine 2014 | č. 9 Maky se probral zimou. Sotva pohnul hlavou, zasyknul bolestí. Opatrně zamžoural přivřenýma očima, protože mu působily bolest i jásavé sluneční paprsky, prodírající se k němu mezi větvemi stromů. Bolelo ho celé tělo, měl pocit, jako by ho celou noc zpracovávala míchačka na beton. Nejvíc ho však trápila hlava. Třeštila a pulzovala jako by se měla každou chvíli rozskočit. Zvedl se mu žaludek a Maky se prudce vyzvracel do křoví vedle sebe. Trochu se mu ulevilo. Svalil se opět do původní polohy na zádech a zasténal. Pak se opatrně zvedl do sedu a zachvěl se zimou. Zděšeně si uvědomil, že tady ležel nahý, jak ho pánbůh stvořil, s husí kůží jako struhadlo. Kde má oblečení? A vůbec, kde je Pete? Divoce se rozhlédl kolem, což mu vyneslo další vlnu pulzující bolesti v hlavě a dosud citlivý žaludek se nepěkně zahoupal. Zaskučel a znovu zavřel oči. Po chvilce to zkusil opatrně ještě jednou a pomalu se s přivřenýma očima rozhlédl. Necelý metr od sebe uviděl zmuchlanou kupičku svého oblečení a vedle svoji milovanou špinavou tašku. Tráva se třpytila čerstvou rosou, ptáci zpívali jako o život a Maky by se nejraději rozplakal vděčností, že má alespoň svoje věci. Roztřesenýma rukama se začal oblékat a trochu přitom kňučel. Oblečení bylo navlhlé od rosy a nepříjemně studilo na holém těle. Najednou ztuhnul, zmučený mozek měl náhle zavalený vzpomínkami na včerejší večer a velmi, velmi dlouhou noc. Do tváře se mu vlila červeň a už mu bylo jasné, proč se cítí tak, jak se cítí. Zmatené výjevy plné sexuálních orgií mu vířily hlavou a nechápal, kde se v něm vzala ta neuvěřitelná nenasytnost a výdrž. Měl pocit, že vystřídal celý zástup dívek a s každou to bylo jiné a zvláštní. Jen těch pozic, co vyzkoušeli! Nadmul se jako holub a hned mu bylo líp. Dokončil oblékání a sáhl do tašky, jestli tam má svoje věci. Bylo tam všechno a ještě něco navíc. Třináct

trošku zaschlých květinových věnečků. Když se jimi probíral, napadla ho jistá symbolika, která ho nadchla. Teprve teď si vzpomněl na Peteho a pomalým krokem se vydal směrem, kde stálo jejich zaparkované auto. Peteho ráno se podobalo Makyho, ovšem zakončení bylo poněkud trudnější. Probral se nikoliv zimou, nýbrž krutou bolestí hlavy a celého těla, obzvlášť intimní partie měl abnormálně citlivé. Vzpomínky na včerejší večer a noc měl milosrdně zamžené ovšem jen do chvíle, kdy se pokusil zjistit, kde se to vlastně nachází. Na rozdíl od svého parťáka neležel venku, ale spořádaně v posteli pod tlustou venkovskou duchnou. Ovšem nikoli ve své posteli, ale v jakési cizí a poněkud nepohodlné. Příčinu nepohodlí odhalil vzápětí, když se vedle něho vztyčila jakási postava, která mu ubírala prostor. Sotva ji poznal, zaječel hrůzou. Bezzubými ústy se na něho smála čilá babka, majitelka domu, který přišli vykrást, a která se měla touhle dobou nacházet někde úplně jinde a hlavně hodně daleko. Tam si ostatně přál v tuhle chvíli být i on. Pete vyskočil z postele jako zajíc, zděšeně si uvědomil svoji absolutní nahotu a v panice začal divoce hledat svoje oblečení. Naštěstí bylo na hromádce hned vedle postele. Adrenalin mu zaplavil tělo a na chvíli přehlušil i úpornou bolest. Pud sebezáchovy zapracoval, Pete na sebe rychle naházel oblečení a vrhnul se ke dveřím na svobodu. Cestou ještě zakopl o svůj batoh, který vypadal netknutě. Popadl ho za popruh a pádil ven z děsivého domu. Celou cestu naříkal a oči mu slzely. Když se mu v půli cesty vybavily střípky vzpomínek na včerejší večer a hlavně noc, rozplakal se už naplno a bez zábran. Sotva vyběhl z prokletého domu, stále zpomaloval a k autu už se sotva dovlekl. Teprve teď si vzpomněl na svého kamaráda a s úlevou zjistil, že ten už sedí 43 | S t r á n k a

Kolovrat | čtvrtletník Č.P.S. o.s. | Beltine 2014 | č. 9 v autě a čeká na něho. Kupodivu se netvářil tak zničeně jako on a vítal ho docela radostně. Protože se Maky evidentně cítil líp, přesedl si za volant a pomalu se rozjeli ku Praze. Maky se poočku podíval na svého kamaráda, zhrouceného na sedadle pro spolujezdce a otevřel pusu. Výraz v Peteho tváři ho však odradil a tak zase sklapnul. Pete vypadal hrozně, zelený jak sedma a kruhy pod očima jako talíře od borůvek. Rozhodl se zjistit, jestli má v batohu všechny svoje věci a nejistou rukou hrábl dovnitř. Nahmátl zcela prozaický balíček několika stokorun, převázaný zelenou stužkou a s připevněným vzkazem. Na papíru bylo roztřeseným stařeckým rukopisem napsáno: „Díky za vášnivou noc, mládenče. Cítila jsem se jako za mlada, ty divochu!“ Vztekle roztrhal vzkaz na malé kousíčky a stáhl okénko, aby je mohl pustit po větru. Balíček stokorun štítivě odhodil na zadní sedadlo. Takhle mizerně se necítil už hodně dlouho a jeho sebevědomí kleslo k bodu mrazu. Vždyť on se zachoval jako prostitut té staré babky a dokonce za to od ní dostal zaplaceno! Zbožně peněžní vztah, vytanulo mu na mysli a zasténal. Tak tenhle termín už nikdy v životě nepoužije. Studem by se propadl! Zajeli k benzínové pumpě, Maky vystoupil a natankoval. Jako vždycky chtěl ujet bez placení, ale najednou před ně předjelo policejní auto, z něho vystoupil policista, opřel se o otevřené dveře a zadíval se na ně. Druhý policista zůstal sedět za volantem a čekal. Maky zkrotle sáhl do auta a nahmátl balíček stokorun od babky. Odešel se svěšenou hlavou zaplatit. Další zastávkou bylo parkoviště supermarketu. Oba vystoupili a loudali se dovnitř, kde si chtěli dopřát zadarmo

snídani. Hned od vstupu se na ně přilepil příslušník ochranky a s úsměvem je doprovázel, ať se hnuli kamkoliv. Nabrali si do košíku potraviny, ale nemohli si je sníst, tak je nechali v košíku a naštvaní ze supermarketu odešli. „Sakra, co to je? Co se to děje? Někdo nás prásknul, nebo co?!“ zařval vztekle Pete a praštil pěstí do auta. Pak se zarazil. Vybavil si stránku na internetu, kterou četl před nepodařenou vloupačkou: „Když člověk projde očistným obřadem, nechá za sebou svoje špatné skutky, je mu odpuštěno a žije pak už navždycky lepším životem.“ „Ježíšikriste, to znamená… že my už nebudeme moct krást, my se snad budeme muset živit pracííí…To nééé, úúú…“ Zašeptání přešlo ve výkřik a ten se změnil v lítostivé zavytí. O rok později… Maky stojí v parku a mluví se dvěma na první pohled podezřelými mladými muži. „No fakt, je to tutovka!“ Vytahuje z ušmudlané plátěné tašky mapu a ukazuje jim, kde bydlí úplně osamělá a bezmocná stará babka s pohádkovým bohatstvím. Pak mrkne na hodinky a lekne se. „Soráč, kluci, musím jít, končí mi polední pauza.“ Hází na sebe oranžovou vestu, bere odložené koště a odchází… Je pozdní večer a v nadupaném nočním podniku je vřava. Do rytmu hudby se tam vlní Pete a předvádí rozvášněnému davu fanynek pánský striptýz. Po skončení prchá do šatny, zamyká se tam a brečí. Kleká si, spíná ruce a prosí: „Čarodějnice… eee, teda Paní, prosím, prosím, já už jsem napravenej, fakt, já už nechci dělat striptýz, já chci fakt radši pracovat…“ 44 | S t r á n k a


Zprávy z akcí Č.P.S. Mužské a ženské mystériá – Panna a Jinoch Juraj Melo, [email protected] Na rozhraní února a března som sa zúčastnil víkendovej akcie ČPSky: Mužských a Ženských mystérií. Témou stretnutia boli archetypy Panna a Jinoch. Celý víkend pozostával z niekoľkých konštalácií, prostredníctvom ktorých sme si prežili niektoré významné prechody nášho doterajšieho života. Ak som dobre zachytil výklad, tak konštalácia je zvláštnym typom meditácie, ktorá vyzerá na prvý pohľad ako divadlo. Určia sa role pre niekoľko osôb a scenár, čo sa bude počas konštalácie diať. Zmyslom týchto konštalácií bolo, aby sme si každý prežili jednu rolu, znázorňujúcu dôležitú udalosť v živote. Konštalácie sa preto niekoľkokrát opakovali a mohli sme sa tak prežiť hneď niekoľko rolí. Prvou dôležitou udalosťou bolo naše narodenie, potom odchod z domova pre mužov, prvá menštruácia pre ženy, a nakoniec premena z jinocha na muža a odchod ženy za svojim novým mužom. Šťastnou náhodou sme sa tejto akcie zúčastnili všetci v pároch. Zážitok bol tak o mnoho intenzívnejší a popravde, neviem si predstaviť že by som nasledovné situácie nezažíval so svojou partnerkou, ale s niekym iným. Ďalšími opatreniami, ktoré mali zvýšiť účinok mystérií boli, na pohanské akcie neobvyklé, oddelené izby a zákaz alkoholu. Až na záverečnú konštaláciu sme teda pracovali celý víkend oddelene muži a ženy. Hneď v prvý večer sme sa rozdelili a začali sme diskutovať na tému týchto dvoch aspektov. Táto diskusia bola obohacujúca a veľmi aktuálna, pretože sami prežívame pozvoľný prechod medzi

dvoma fázami života: jinochom a mužom. Bolo zaujímavé sledovať, ako sme postupne dospeli k tomu, čo znamená byť jinochom, čo znamená byť mužom a aká cesta vedie od jedného k druhému. Záver diskusie bol venovaný vzťahom k ženám v oboch týchto fázach. Sformulovali sme niekoľko teórií a načrtli mnoho diagramov znázorňujúcich prechod človeka z fáze jinocha do fáze muža a jeho následné splynutie so ženou. Všetky naše teórie mali ten istý základ, ktorý bol podaný rôznymi spôsobmi od psychológie, cez metafyziku, až po ohýbanie časopriestoru :) Na druhý deň som nesmelo navrhol, aby sme si s dievčatami po raňajkách vymenili poznatky z našich diskusií. Dobre som urobil. Naše teórie dievčatá potvrdili a doplnili svojimi postojmi. Vďaka tomu som začal objavovať dôležitosť a úlohu muža vo vzťahu. Silným zážitkom bola konštalácia, pri ktorej sme mali prežiť svoj pôrod, lásku našich rodičov a prijatie do rodiny. Konštalácia vyzerala tak, že sme si určili role a scenár. Veľmi rýchlo sa nám podarilo vžiť do rolí a namiesto striktného držania sa scenára sme robili veci tak, ako sme ich cítili. Musím sa priznať, že namiesto role novorodenca som si viac prežil rolu otca. Veľmi intenzívne som sa vžil do očakávania svojho potomka a radosti, ktorú som prežíval s mojou partnerkou v roli matky. Zrovna to tak vyšlo, že naše dieťa bolo dievča. S úžasom som zistil aký silný a výnimočný je vzťah otca a dcéry, pretože dovtedy som to vôbec netušil. Ostatní ľudia mi potvrdili, že to prežívali veľmi podobne. Na druhý deň sme vyrazili do prírody a dostali sme úlohu vyrobiť si drevený oštep. Ten nám dobre poslúžil v nasledovnej konštalácií znázorňujúcej 45 | S t r á n k a

Kolovrat | čtvrtletník Č.P.S. o.s. | Beltine 2014 | č. 9 odchod z domova - teda prechod z obdobi adetstva do obdobia jinošstva. Prežili sme si rozlúčenie s matkou a od otca sme dostali vyrobený oštep ako symbol zručností, ktoré nás naučil. Po odchode z domova sme sa dostali pod patronát nášho sprievodcu, ktorý nás sprevádzal celým obdobím jinošstva. Dievčatá už predtým absolvovali konštaláciu, v ktorej si pripomenuli prvú menštruáciu a privítanie medzi dospelé ženy. V posledný deň mystérií bolo naplánovaná konštalácia, ktorá bola vyvrcholením. Z jinochovsa stali muži a ženy si z nich vyberali partnerov. Prebiehalo to tak, že jinoch si vo svete našiel svoj pevný bod a vytvoril zázemie, ktoré mohol poskytnúť svojej budúcej žene. Žena potom prešla z rodičovského

zázemia do zázemí a svojho nového muža. Na záver konštalácie obaja znázornili prvý sexuálny styk. Vďaka tejto akcii som si uvedomil mnohé o úlohe muža a ženy v rodine. Páčilo sa mi, že v konštaláciach sa dalo intenzívne pracovať aj s vedľajšími rolami. Mohol som si tak prežiť pocity pri očakávaní dieťaťa, lúčení sa s dcérou, ktorá odchádzala za svojim mužom a podporovaní svojej ženy v roli matky. Prekvapivým zistením bolo, že už samotná prítomnosť otca, o ktorého sa môže oprieť matka, keď posiela svoje dieťa do sveta, je veľmi dôležitá. Najúžasnejšia vec však bola tá, že všetko toto sme sa nedozvedeli z knihy, alebo od inej osoby. Všetky pocity a poznatky sme mali v sebe.

46 | S t r á n k a


Ovčí studánka pod patronátem ČPS: Proběhl úklid studánky a víla voděnka už je na svém místě Jarmila Cikánková, [email protected] Myslím, že to všichni už dávno víte, ale kdyby se mezi čtenáři Kolovratu přece našel někdo, kdo ještě neví, tak zopakuji, že Česká pohanská společnost navázala

spolupráci s Odborem rozvoje veřejného prostoru Magistrátu hlavního města Prahy na projektu Pražské studánky. Vybrali jsme si Ovčí studánku, nacházející se v přírodním parku Šárka, v bezprostřední blízkosti bývalého slovanského hradiště. Našim dlouhodobým cílem je nejenom pečovat o čistotu a technický stav studánky a jejího okolí, ale i vytvořit zde pohanům blízké místo pro rozjímání, meditace, oslavy a spojení s krajinou.

Orientační mapka převzatá ze serveru http://envis.praha-mesto.cz/

V sobotu 22. března jsme vyhlásili první veřejnou akci a to Jarní úklid v okolí studánky. Načasování nebylo náhodné. Nejenom, že jsme vědomě zvolili víkend nejbližší jarní rovnodennosti, kdy se přírodní bytosti tradičně probouzejí ze zimní strnulosti, ale 22. březen je navíc i Světovým dnem vody.

15 lidí, reprezentující tři generace pohanů a jejich přátel společně vytvořilo na místě úžasnou atmosféru, prožilo krásný den, ale především odvedlo obrovský kus práce. Ať už jste tam byli, či nebyli, atmosféru si můžete připomenout na sérii fotek, za které vděčíme Majkiímu a Lipienovi.

47 | S t r á n k a


Pohanská akce by nebyla opravdovou, kdyby jí chyběla oslava, či rituál. Onoho dne jsme my, přítomní, stvrdili svůj záměr pečovat o místo a ctít jeho obyvatele, ať už patří do kterékoliv říše, slavnostním slibem. A jaký by to byl rituál bez hudby a zpěvu?! Tali a Ali v rámci svého projektu České čanty věnovali jeden krásný vodní i naši studánce. Jmenuje se Klidná tichá a poslechnout si je můžete zde. Přátelství s místem, které je prosycené dávnou pohanskou historií, a jeho duchy, bylo zpečetěno. Naše konání a jeho výsledek potěšil evidentně, kromě jiných i velkého Peruna, který téměř okamžitě zareagoval na výzvu a odpověděl rozpoutáním první letošní bouřky nad Prahou. Voda naplnila jezírko – čisté, leč téměř prázdné po zásahu „očistného“ týmu. Očistu jezírko potřebovalo nejen proto, že má i příští sezónu sloužit jako napajedlo. Chystalo se totiž navíc stát novým domovem pro

studánkovou vílu, kterou k poctě místa stvořili Fíba s Mrázem.

Na místě tedy už nic nebránilo uvítat krásku z jižních Čech, stvořenou k poctě a oslavě vodních božstev. Den D nastal v neděli 13. dubna, kdy skupina, tentokrát převážně přátel pohanů provedla stěhovací manévr a technickou instalaci. 48 | S t r á n k a

Kolovrat | čtvrtletník Č.P.S. o.s. | Beltine 2014 | č. 9 Vše se zdařilo, jak bylo v plánu. Autoři sochy věnovali zároveň s ní i oltářní kámen, který je instalován na protějším

Ovčí studánka i Voděnka jsou tedy připraveny přijímat návštěvy z řad pohanů putujících krajinou a hledajících klidné místo pro své rozjímání, rituály, nebo jenom posezení. Místo se nachází v chráněném území, během jeho návštěvy dodržte, prosím několik základních pokynů: 



V místě je zákaz rozdělávání ohně. Pokud pro svůj rituál oheň bezpodmínečně potřebujete, použijte svíčky, které si poté opět odnesete sebou a buďte maximálně opatrní. Obětujte pouze to, co krajina dokáže rychle pojmout (přírodniny,

břehu jezírka. Nedostupná kouzelná bytost tak bude zpovzdálí sledovat vaše počínání i přijímat dary, které pro ni nachystáte.





jídlo, květiny apod.) nenechávejte na místě keramiku, sklo a cokoliv, co se promění v odpad. Voda ve studánce není pitná. Podle informací MHMP nesplňuje kvalitativní ukazatele pro pitnou vodu. Přineste si proto raději vlastní nápoje. Magistrát v okolí studánky rozvíjí aktivity napodobující tradiční způsoby péče o kulturní krajinu v zájmu zachování unikátních rostlinných společenstev. Jezírko slouží jako napajedlo pro stádo ovcí a koz, které tuto péči v létě 49 | S t r á n k a






zajišťují, ale i divoké zvěři a ptákům. Je třeba dbát, aby pro ně zůstalo snadno přístupné. Pokud během své návštěvy objevíte něco – pozitivního, či negativního - co bychom jako patroni měli vědět, napište o tom na jarmila.cikankova@pohanskaspole cnost.cz Své dojmy, případně fotografie z místa můžete také sdílet na g+ stránce Ovčí studánka

Česká pohanská společnost tímto ještě jednou děkuje všem svým členům i ostatním spřízněným z řad pohanů i jejich přátel za všechno úsilí, které do projektu vložili. Buďte požehnáni! Během úklidu a následné instalace Voděnky se, bohužel, ukázalo, že jezírko je technicky v horším stavu, než se původně zdálo. Což je, na druhé straně, dobrá zpráva pro ty, kteří se těší na další víkendovou akci u studánky. Proběhne zřejmě v polovině měsíce května a její cíl bude jediný: oprava jezírka. Sledujte nás na fb, nebo g+ a dozvíte se vše včas.

50 | S t r á n k a


Pohanský kotlík Kopřivová polévka, marmeládový chléb a jitrnice bez střívka

3 větší brambory (asi 500 g)

Jiří „Seóras“ & Blanka „Žofinka“ Posledníkovi

1 větší pórek

Moudro ode dna: „Ten, kdo má bochník, sežene si i nůž, aby si ho ukrojil.“ (irské přísloví) Milí čtenáři, v naší rubrice vám postupně představíme recepty na pokrmy použitelné pro sváteční slavení. Recepty sebrané z různých koutů pohanské Evropy a takové, které nedají moc práce a jsou použitelné i pro oslavy ve volné přírodě.

1 cibule 200 g mladých kopřiv (nebo listového špenátu) 1 l kuřecího (nebo zeleninového) vývaru 2 dl smetany sůl a pepř na ochucení

Kopřivová polévka V Irsku se kdysi každoročně konala na 1. máje slavnost s názvem „Féile na Neantóg“. Děti se v tento den honily se svazečky kopřiv. Někdy kopřivy také předem namočily, to pak po vyšlehání pocítily ještě větší „ohýnek“. Starší lidé věřili, že žahnutím kopřivy lze vyléčit revmatismus. Lidé ze sebe shazovali šaty a nechávali se kopřivami „vymrskat“ někým z rodiny. V mnoha venkovských oblastech se z kopřiv dosud na jaře připravují osvěžující a posilující vývary, lidé tam totiž věří, že jim na celý další rok pročistí krev a zažene „bolení“. Brzy zjara, kdy toho na zahrádce ještě tolik neroste, je kopřiva připravená na způsob špenátu výborným zeleninovým pokrmem. Hodí se zvláště k drůbežímu masu. Ostatně právě drůbež se po kopřivách může přímo utlouct. Kopřiva je kromě toho také obdařena kouzelnou mocí - člověk kletbou stižený prý může zlou moc prolomit, napěchuje-li váček kopřivami a nosí ho kolem krku.

V polévkovém hrnci (větším) rozpusťte máslo. Do másla vhoďte pórek a cibuli oboje nakrájené na kostičky, pórek i se zelenou části. Osolte, opepřete a duste asi 10 minut. Přidejte brambory nakrájené na kostičky a vývar. Vařte do změknutí brambor. Poté přidejte listy kopřiv (je jasné, že ve městě není tolik šancí nalézt čisté kopřivy, proto je uvedená i obměna se špenátem). Povařte pár minut, vlijte smetanu a nakonec umixujte na hladký krém. Podávejte horké.

50 g másla 51 | S t r á n k a


Marmeládový chléb Chléb byl dlouho považován za jedinou potravu, na které závisí přežití, a proto jak jeho pečení, tak i jedení často nabývalo magický význam. Tento kult kouzelné moci chleba měl mnoho forem, od pečení chleba v nejrůznějších symbolických tvarech až po pronášení kouzel a zaříkadel před jeho konzumací. My objevili a vyzkoušeli jednu z jeho irských variant: 2,5 dl černého čaje 300 g sušeného ovoce 300 g hnědého cukru 1 vejce 4 lžíce pomerančové nebo citrónové marmelády 500 g hladké mouky špetka soli

1 lžička mleté skořice 0,5 lžičky strouhaného muškátového oříšku 1 sáček prášku do pečiva Nejprve sušené ovoce (my jsme použili směs rozinek, brusinek, krájených švestek a meruněk) a cukr zalijeme čajem a necháme přes noc odstát. Druhý den přidáme vejce a marmeládu a pečlivě promícháme. Přidáme mouku, koření a prášek do pečiva. Vzniklé řidší těsto nalijeme do vymazané a moukou vysypané formy na biskupský chlebíček (velikost asi 22x12 cm) a pečeme na 180° C asi hodinu. Jestli je chléb upečený, vyzkoušíme zapíchnutím špejle. Pokud je špejle po vytažení suchá a nelepí, je chléb upečený.

52 | S t r á n k a


Jitrnice bez střívka I se závěrečným receptem zůstáváme stále v Irsku… s překvapivě jednoduchým a „úderným“ receptem: 500 g mletého vepřového masa hrstka petrželky, pažitky, tymiánu a majoránky (lze použít bylinky čerstvé, mražené nebo i sušené) 100 g strouhanky

1 vejce sůl a pepř dle chuti olej na smažení Všechny přísady důkladně zpracujeme. Ze směsi vytvoříme 10 až 12 malých placiček, které zvolna smažíme na oleji dozlatova. Podáváme s chlebem. Přejeme dobrou chuť a radost při experimentování s novými recepty.

1 stroužek prolisovaného česneku

53 | S t r á n k a


Názor 10 tipů jak pomoci českému pohanství z puberty do dospělosti Josef Petr, [email protected] Česká pohanská subkultura (upřednostňuji tento termín před „komunitou“) už má svoje dětství za sebou. Roste jako z vody, objevuje svět a má za sebou slušnou řádku životních zkušeností a dětských hádek o písečky a bábovičky. Jsme na začátku puberty. Začínáme hledat sami sebe, náš smysl, naši identitu. Hádky o písečky pomalu střídají skutečné názorové střety. A co je nejdůležitější, stále více se střetáváme se světem a s tím, co je tam venku. Zjišťujeme, že jsme součástí sociokulturního kontextu, který se v mnohém od našeho pojetí světa může lišit. A to i dost radikálně. Mezi lidmi, kteří pohanství znají pouze z dálky, je celkem rozšířený názor, že naše praxe je jenom útěk před realitou. V lepším případě je pohanství vnímáno jako zábava snílků, co si až moc šňupli z Tolkiena. V tom horším jako prostor pro osobní realizaci lidí, kteří se z různých důvodů nedokázali uchytit ve většinové společnosti. Ať už proto, že jsou úplně mimo realitu nebo proto, že myšlením zastydli někde v době mezi lovením mamutů a národním obrozením. Jako pohan vím, že to z velké části není pravda. Zároveň si ale myslím, že vnější pozorovatel má k této úvaze velmi pádné důvody. Pohanství především určité množství nezralých individuí opravdu přitahuje. Tak jako každé náboženství. Troufám si ale tvrdit, že se jedná o dobře viditelnou menšinu. Většina pohanů jsou normální lidi. Někteří mohou mít zajímavější příběhy

než jiní, ale hlavní důvod, proč z venku vypadáme tak strašidelně, je naše nedospělost. Klíčovým slovem pro dospívání je „identita“. A znát svoji identitu znamená umět si odpovědět na tři otázky: „Odkud jsem?“, „Kdo jsem?“ a „Kam chci jít?“. Jinak řečeno, pochopit sám sebe v kontextu svého okolí a vědět čeho chci dosáhnout. Pohani v Čechách to neví. A je to na nás poznat. Budeme se ještě dlouho hledat. Zažijeme ještě hodně bitev o bábovičky, které se nám budou zdát hrozně zásadní, přičemž skutečný svět bude tam někde venku, za hranicí našeho uvažování. Bude ještě hodně dlouho trvat, než se názorové proudy v pohanství vytříbí a začnou zde fungovat praktikující skupiny spojené společným zájmem a záměrem a nejenom tím, že nikoho jiného neznáme. Bude ještě dlouho trvat, než se v pohanství objeví takové osobnosti, které dokáží jednotlivé tradice a skupiny táhnout a konfrontovat s realitou. Do té doby mi dovolte nabídnout následujících 10 tipů jak z pohanství udělat dospělé náboženství: 1. Dospělá (sub)kultura si žádá především dospělé a zralé osobnosti. Proto pracujme v první řadě každý sám na sobě. Hledejme každý sám za sebe odpovědi na základní otázky související s identitou. 2. Naučme se rozlišovat mezi posvátným a profánním časoprostorem. V prvním případě dejme větší prostor fantazii. V tom druhém rozumu. Spojnici mezi oběma světy hledejme ve zralých morálních ideálech, ne 54 | S t r á n k a


3.

4.

5.

6.

7.

v jednoduchých lákavých ideologiích. Začněme se věnovat především vlastnímu náboženství. Vlastní praxi. Míň hospodských keců a víc rituálů. Víc praktikujících skupin a méně „pohanských organizací“. Buďme součástí současné kultury. Neomezujme se na pohanské autory a osobní zkušenost. Snažme se znát co nejvíc různých pohledů na to, co děláme. I na svět kolem nás. Vzdělání ještě nikomu neublížilo. Vadí někomu systém? Ať to zkusí dálkově nebo samostudiem. Mysleme globálně i lokálně. Jednejme také pod obojím. Každá (sub)kultura je součástí široké sítě vazeb a vztahů. Včetně té naší, pohanské. Respektujme odlišnost v myšlení. Mějme svůj názor, ale dovolme jej

mít i ostatním. Buďme zásadoví, ale otevření. Neustále pochybujme. Především o tom, co se nám zdá jasné jako facka. 8. Podporujme výzkum současného i historického pohanství a sami se z něj poučme. Podívejme se i do zahraničí a na praxi pohanských skupin za hranicemi. 9. Vstaňme od počítačů a pojďme do lesů. V tom, jak niterně vnímáme přírodu a její cykly je naše největší přednost. 10. Berme věci s větším nadhledem. Kdo se bere moc vážně, ten je k smíchu úplně ze všech nejvíc. Tak ať se nám daří. Věřím, že za 10 let budu moci nostalgicky přemýšlet o naší podařené pubertě, tak jako teď nostalgicky vzpomínám na naše útlé dětství. P.S.: K této úvaze mě přiměl úžasný zážitek z Pohanského jara. Díky Filipe!

55 | S t r á n k a


Č.P.S.Naše vize Důstojnost Přejeme si důstojnou roli pohanských náboženství v moderní společnosti, zejména v České republice. Proto klademe důraz na prezentaci pohanských náboženství bez senzací a zbytečných kontroverzí. Naším cílem je věcný a přesný obraz pohanského hnutí v moderní společnosti, který není zkreslený popkulturou nebo politickou agendou. Proto mimo jiné odmítáme laciné útoky na křesťanství, neboť jej chápeme jako neodmyslitelnou a sobě rovnocennou součást evropského duchovního a kulturního dědictví. Věříme, že své Bohy můžeme uctívat a své tradice si udržet i bez nepřátelství vůči jiným náboženstvím. Civilní prostředí Chceme, aby naše akce sloužily k setkávání pohanů nebo zájemců o pohanské tradice v příjemném, uvolněném prostředí bez očekávání kamkoliv patřit nebo čemukoliv věřit. Zakládáme si na tom, že neříkáme nikomu, co si má myslet. Naopak poskytujeme prostor a zajímavé podněty a zážitky pro to, aby si každý z nás mohl utvořit vlastní pohled na věc a rozvíjet svou spiritualitu v souladu sama se sebou. Ctíme dar daný člověku spočívající ve schopnosti utvořit si vlastní názor a vlastní cestu k Bohům, předkům a přírodním duchům. Považujeme proto za důležité tento dar kultivovat otevřeností a sdílením, namísto dogmatismu a sektářství. Otevřenost Neuzavíráme se sami do sebe, vítáme mezi sebou příslušníky různých tradic i náboženství. Stejně tak na našich setkáních vítáme i ty, kdo se za pohany přímo nepovažují, ale mají z nějakého důvodu k pohanským náboženstvím blízko nebo teprve s pohanskou cestou začínají. Stejný postoj očekáváme také od účastníků našich akcí. Tolerujeme vše kromě projevů netolerance. Ctíme heslo „Žij a nech žít“ a totéž očekáváme jak od našich členů, tak od účastníků našich akcí či spolupracujících partnerů. Tuto kvalitu bychom rádi viděli zakořeněnou v pohanském hnutí i do budoucna. Přirozenost Věříme ve zlatou střední cestu mezi aktivním dosahováním cílů a přirozeným vývojem. Chápeme pohanská náboženství jako přirozeně se vyvíjející a tento jejich předobraz ctíme i v našich činnostech. Preferujeme postupný rozvoj a neformální prostředí před násilnými a umělými metodami. Stejným způsobem chápeme i budoucnost pohanských náboženství v České republice. Věříme na pohanská náboženství přirozeným způsobem etablovaná ve společnosti. Vnímáme pohanství jako primárně rodinně či klanově založené, proto nevyvíjíme aktivitu směrem k jakékoliv centralizaci věrouky či fungování, které známe z obvyklých církevních uspořádání.

56 | S t r á n k a

Kolovrat | čtvrtletník Č.P.S. o.s. | Beltine 2014 | č. 9 Vyzrálost Naším ideálem je vyzrálé prostředí, které je přitažlivé pro lidi všech věkových kategorií a kde je běžná rozdílnost ve světonázoru a náboženském paradigmatu. Preferujeme věcná témata před zbytečnými konflikty. Naším primárním zájmem jsou činy a jejich dotahování do konce. Vidíme pohanská náboženství jako rovnocenná ostatním, proto chceme, aby i Česká pohanská společnost byla vždy rovnocenným a důstojným partnerem pro jakákoliv jednání. Tvořivost Tvořivost, řemeslo a sebevyjádření považujeme za jednu z nejhodnotnějších stránek pohanského hnutí. Sympatizujeme s tvorbou, zejména uměleckou a řemeslnou a věříme, že je ideální základnou pro setkávání a hledání vzájemného porozumění. Umělecké počiny také považujeme za jednu z nejlepších cest, kterou se pohanství prezentuje veřejnosti. Preferujeme odvahu tvořit před obavou z nedokonalosti. Z tohoto důvodu tvořivost podporujeme a považujeme ji za jednu z hlavních priorit naší organizace.

57 | S t r á n k a

Kolovrat čtvrtletník Č.P.S. o.s. Beltine 2014 č. 9. Filip Kubín

Recommend Documents