Kolokvium 2001
"Co se to tady vlastně děje?" Kolokvium o a po dvanácti letech transformace Jan Poněšický: Příspěvek ke kolokviu na téma “Co se to tady vlastně děje?” po dvanácti letech transformace. Jiří Zajíc: Odkud a - kam. Vztah k hodnotám jako důsledek výchovy
2 Příspěvek ke kolokviu na téma “Co se to tady vlastně děje?” po dvanácti letech transformace. Jan Poněšický Omezím se na jeden aspekt daného tématu, na pocit zklamání z minulé i současné politiky. Věren tradici psychoterapie se budu zabývat tím, jaké má ono zklamání, tedy i žití v klamu, kořeny. Budu se snažit poukázat, více méně heslovitě, na klamné nároky na politiku a politiky, jež vedou, či by měly vést, k vystřízlivění. Psychoterapeuti vědí dobře, jak pomalu a často jen povrchně se člověk mění, a jak minulost, zvláště není-li zpracovaná, dále v novém převleku působí. Budu se tudíž snažit odvodit nynější rozčarování z politiky z dosavadní, zvl. předlistopadové, historie. Tím, že majetek i příroda patřila komunistickému státu, vyvíjela se k obému stále větší neúcta. 1. A tak i dnes jsme na hony vzdáleni faktu, že jen když nám půjde o tento společný majetek, se bude dařit každému z nás lépe. Místo toho delegujeme odpovědnost za naši prosperitu na politiky. S tím souvisí i navyklá tendence kritizovat jiné, k čemuž se komunistický režim báječně hodil, 2. a odpovědnost za vlastní pasivitu bylo možno projikovat na mohutný Sovětský svaz, který by žádnou změnu netoleroval. A tak i dne jsou to “oni”, politici, kteří nesou za vše odpovědnost a vinu. 3. S tím souvisí i tendence zavírat oči před nutností vlastní aktivity, tak jak jsme je zavírali před bezprávím. Účast na volbách stále klesá, v občanských iniciativách se stále angažuje jen velmi málo lidí, přece jen raději delegujeme vše na politiky, kteří tyto naděje a naši pasivitu s klidem využívají. 4. Jednou z příčin tohoto stavu je návyk na existenční jistotu, pohodlnou pasivitu s příjemným pocitem, že jsou na tom všichni stejně, že se nemusíme o nic moc snažit. A tak i dnes více očekáváme, nežli se sami sebe ptáme, co vlastně (státu, společnosti) dáváme. Očekáváme to samozřejmě v prvé řadě od politiků. 5. S tím souvisí i další očekávání, totiž představa, že po svržení omezujícího komunistického režimu dojde automaticky ke všeobecnému zlepšení životní situace, kladně se projeví vzdělání a inteligence českého člověka. Stačí jen, aby politici zavedli k tomu příznivé a spravedlivé zákony a šikovně se prosadili na mezinárodním poli. Zapomínáme tedy na to, že se u nás etabluje nový typ člověka, jež je bezbožný a lehce přizpůsobivý, bez odpovědnosti za přítomnost i budoucnost a bez opravdové hrdosti a vznešenosti, který se velice dobře hodí do bezohledného kapitalismu, do honby za materiálními statky se snahou po využívání všech mezer k vlastnímu užitku, dle starého hesla: “Kdo neokrádá stát, okrádá vlastní rodinu.” Jsme to tudíž my, kdo tento námi zároveň kritizovaný systém vytváříme a nic jiného si nezasloužíme. Nicméně: opět z naší psychoterapeutické praxe víme, že mnohé krize vedou k opravdové změně, a pokud to nějak jde beze změny, nemění člověk tak dlouho nic, dokud není úplně na dně. A za druhé: přese všechnu kritiku je třeba hledat a navazovat na zdroje, na pozitivní možnosti. Uvědomil jsem si to zřetelně, když jsem psal článek na podobné téma do zdejšího (německého) psychoterapeutického časopisu ohledně vývoje bývalé NDR po německo- německém sjednocení, či když Dr.Růžička v diskusi se mnou vyslovil názor, že je situace ve východním Německu o mnoho lepší, neboť je vystaveno daleko silnějšímu tlaku za strany západní Evropy, nežli je tomu v Česku. To je sice pravda, avšak zato se pod tímto tlakem událo něco ještě zhoubnějšího, psychologicky nezdravějšího, než je tomu u nás. Tím, že západní Německo svého východního, slabšího bratra zcela hospodářsky, legislativně i politicky “převálcovalo”, ztratili zdejší lidé pocit kontinuity, nastal zlom v jejich identitě, v nedohlednu se ztratila možnost aktivně, vlastními silami vytvářet svou budoucnost, lidé upadli do pasivity a pocitu, že se jim děje bezpráví. Navíc byli svým silnějším a bohatším partnerem zklamáni, místo slibované solidarity udeřily nelítostně západoněmecké koncerny a téměř zničily nekonkurence schopné východoněmecké podniky, což mělo za následek vysokou nezaměstnanost atp. Oproti situaci v Čechách se na zprávy v televizi moc lidí nedívá, pocit bezmoci a ukřivděnosti zastiňuje materiální výhody či darovanou demokratickou legislativu. Co si opět lidé u nás coby pozitivum neuvědomují? Je to onen sice samozřejmý a někdy i bolestný, avšak i svobodný pocit, že máme jen a právě to, co si sami vybudujeme a zasluhujeme, že můžeme být hrdi na nově opravená města i na to, že i bez těch stovek miliard marek pociťujeme více radosti ze života nežli např. východní Němci. A i ten náš zájem o politiku, o zprávy, znajíce skoro intimně naše politiky, má svou hodnotu. A i tento seminář, tato iniciativa je zde, v Německu sotva představitelná. Konec konců bychom mohli být hrdí na to, že jsme si do čela zvolili dramatika a myslitele Václava Havla. Po ztroskotání pravých i levých ideologií je známkou odvahy, že se nebojí předložit novou vizi české i evropské společnosti a práci na ní, namísto oddávání se klamným iluzím. Jako psychoterapeuti víme, že člověk potřebuje něco, co jej přesahuje, nějaký vyšší nežli ryze materiální
3 cíl, že má potřebu dát svému životu smysl. Dokonce lze říci, že jen společnost s vidinami má šanci na přežití a i materiální prosperita je úzce spjata s celkovou atmosférou ve společnosti. Využijme naší “nevýhody” malého státu, který je - např. ve srovnání s Ruskem - ještě přehledný, kde každý zná každého, je možná celonárodní diskuse, zorganizovatelná pomoc slabším či zprostředkování učebních či volných míst a služeb pomocí computeru, kdy jsou lehčeji uskutečnitelné změny, větší možná flexibilita. “Co se u nás vlastně děje?” Máme ještě daleko k radikální sebereflexi, nelítostné zrcadlo nám nastaví asi až nová generace. To učíme naše pacienty, stejně jako naučit se vážit toho, co máme. Změny nelze urychlit tlakem zvenčí (který je samozřejmě důležitý), nýbrž procházením vlastními krizemi a spolehnutím se na vývojové potenciály. Osobně coby emigrant cítím velkou změnu v ubývání xenofobie, místo strachu ze zahraničního kapitálu jsou investoři vítáni, místo zpupnosti, že si se vším poradíme, nastupuje skromnost a realističtější uvažování a i sebekritická konfrontace s minulostí je méně sentimentální než zde, ve východním Německu.
4 ODKUD - a KAM Vztah k hodnotám jako důsledek výchovy (Podle výsledků srovnávacího hodnotového výzkumu skautů a obecné populace MEDIAN říjen 2000 až březen 2001)
Jiří Zajíc Motto: K svítání se nemůže nikdo dostat jinak, než stezkou noci Chalíl Džibrán 1. Otázka východiska To, čím si myslím, že bych mohl poněkud přispět k této rozpravě, se bude opírat o výsledky průzkumu, který Ústřední rada junáka - svazu skautů a skautek České republiky zadala agentuře MEDIAN. Půjde tedy o pokus získat z empiricky zjištěných dat několik universálnějších závěrů pomocí interpretace, která se opírá o mou více než třicetiletou zkušenost vychovatele dětí a mladých lidí. Přesto pokládám za nutné alespoň velmi stručně poukázat na specifické předpoklady, za kterých o tom budu hovořit. Onou specifičností myslím přitom pojetí člověka, které podstatně spoluurčovalo právě vztah naší - české - společnosti k hodnotám v posledních deseti letech. Jestliže jsem si jako motto zvolil myšlenku Chalíla Džibrána - světoznámého autora Proroka - pak ono významně určující východisko předložím v podání “proroka české transformace”. Velmi jasně jej zformuloval v souvislosti s pětiletým výročím listopadového převratu, kdy napsal: “Musím říci, že jsme za krátké pětileté období uspěli v přeměně naší země na svobodnou společnost a tržní ekonomiku.... Nic víc nebylo třeba provést. Někteří lidé však chtějí použít konce komunismu k vytvoření něčeho více než “pouze” svobodné společnosti. Tito lidé s naší vizí světa nesouhlasí. Nestačí jim, abychom zde měli občany svobodné, chtěli by zde mít i občany lepší. Tváří se, že vědí jak nás polepšit, co je s námi špatného a proč. Jsme jim příliš materialističtí, příliš egoističtí, příliš krátkozrací, příliš do sebe zahleděni. Osvobození člověka od nejrůznějších pout nepovažují za dostačující. Chtěli by transformovat nejen společenské instituce a pravidla jejich fungování, ale i nás samotné.” Podobných vyjádření prof. Václava Klause bych mohl poskytnout pochopitelně více. To, co na tomto postoji považuji za rozhodující, jsou především dva aspekty, které jsou důležité nejen v souvislosti s naší současnou situací, ale i s fakty, která přinesl výše zmiňovaný průzkum. Tedy předně se jedná o přesvědčení, že to, co je důležité, jsou systémové změny. Poctivě je třeba upozornit, že nelze tento postoj automaticky pokládat za stanovisko, že tyto vnější “systémové změny” jsou jedině důležité. Rozhodně je ovšem tento postoj považuje za změny prvořadé, které jsou klíčem ke všemu ostatnímu. Za druhé pak výše vyjádřený postoj je hluboce skeptický k možnostem výchovy. Snad ještě na úrovni dětí by ji připustil, ale pro dospělé nemůže být ničím jiným, než pokusem druhé ponížit, zbavit suverenity. Zkrátka omezením osobní svobody. Skauting - jako velmi úspěšné celosvětové výchovné hnutí (vznikl v letech 1906-1912 ve Velké Británii, postupně se rozšířil do celého světa; dnes má skoro 40 milionů aktivních členů) - naproti tomu vychází z přesvědčení, že podstatné změny nelze uskutečnit bez proměny nitra člověka, že do jisté míry musejí dokonce tyto změny předcházet změny “systémové” - a že současně cestou k tomu je celoživotní výchova. Na rozdíl od celé řady jiných obrodných pokusů a hnutí ovšem skauting klade velký důraz na účinnost metody, jak skutečně naplňovat ideály, ke kterým směřuje. V tom do značné míry tkví jeho nepochybná úspěšnost. 2. Základní fakta o výzkumu Junák jako největší dětská a mládežnická organizace u nás (téměř 55 tisíc členů) od počátku svého obnovení koncem roku 1989 stále naléhavěji pociťoval potřebu získat hodnověrné poznatky o postojích svých dospělých členů (je jich asi 15 tisíc) k celé řadě otázek týkajících se jak vnitřního života organizace, tak jejího postavení ve společnosti. Proto její nejvyšší orgán - Ústřední rada zadala po několikaleté přípravě agentuře MEDIAN (na základě výběrového řízení, jehož se účastnily např. STEM, Sofres-Factum aj.) na podzim minulého roku vypracování dosti obsáhlého výzkumu. Účastnily se ho tři skupiny dospělých: - vedoucí středisek (středisko - v celé ČR je jich 588 - je tvořeno skupinou několika oddílů z určitého území; v menším městě bývá zpravidla jedno středisko; středisko má zpravidla 100 až 250 padesát členů) - výzkumu se účastnilo 302 vedoucích středisek (51%) - vedoucí oddílů (je to základní výchovná skupina - v ČR je jich 2103; typický oddíl má patnáct až
5 dvacet členů) - výzkumu se účastnilo 496 vůdců oddílů (tedy 1|4) - roveři a rangers (mladí lidé starší než 16 let, kteří nejsou vedoucími oddílů, ale mají vlastní program; jejich skupiny jsou tvořeny především studenty - 80% - ve městech, kde jsou vysoké školy) - bylo vybráno 501 (tj. 1|4) V rámci jednotlivých skupiny byli dotazovaní vybráni na základě s ohledem na reprezentativitu v základních ukazatelích (věk, pohlaví, regionalita), přičemž referenční datovou základnu poskytly údaje z registrace Junáka pro rok 2000. První kolo šetření se uskutečnilo postupně v jednotlivých skupinách 10|2000, 1-2|2001 a 3-4|2001. Jedna kombinovaná položka se přitom týkala důležitosti následujících 16 hodnot (uvádím je v prezentovaném pořadí - nikoliv podle obsahové “spřízněnosti”): - získat co nejvyšší vzdělání a kvalifikaci - být odolný, schopný snášet nepohodlí a fyzickou námahu - mít své záliby a koníčky - mít zajímavou a užitečnou práci - žít klidně bez rizik a napětí - mít možnost ovlivňovat veřejné záležitosti - žít podle vlastních zásad bez ohledu na mínění ostatních - žít pro svou rodinu a děti resp. mít vážnou známost - aktivně se podílet na rozvoji společnosti - posilovat porozumění a vzájemnou pomoc lidí - soukromě podnikat - dostat se do dobré party - mít hodně peněz a dobře si žít - aktivně se podílet na ochraně přírody - dosáhnout společenského uznání, mít úspěch - věřit v Boha, žít podle náboženských zásad - vyznávat duchovní hodnoty - vždy říkat pravdu - čestně jednat - žít v míru - milovat, sexuálně žít - žít zdravě, dodržovat správnou životosprávu - žít podle vyšších mravních principů, které nás přesahují - sportovat - mít stálou práci, sociální jistotu - mít kamaráda, na kterého je spolehnutí Tázaní každou z hodnot zařadili na škále “velmi důležité - spíš důležité - spíš nedůležité - naprosto nedůležité”. MEDIAN tu při formulaci vycházel z dotazníků, které se u nás používají už mnoho let na zjišťování hodnotové orientace (viz např. “Hodnotové orientace české populace”, FACTUM|1995 - pro Český rozhlas). I když se tato typologie úplně nekryla s návrhem Junáka (např. v položce “věřit v Boha, žít podle náboženských zásad”, kdy se jedná o dvě dosti odlišné skutečnosti), vzhledem k možné kompatibilitě s jinými výzkumy jsme ji akceptovali. To MEDIANU umožnilo provést srovnání s vlastním šetřením, který v rámci výzkumu Market & Media & Lifestyle uskutečnil mezi 3937 respondenty v období 3.7 - 24. 9. 2000. MEDIAN dosud předal Junáku souhrnné výsledky za všechny tři skupiny (vedoucí středisek, vedoucí oddílů, roveři a rangers) a srovnání vedoucích středisek s obecnou populací. Právě o tato data se následně budu opírat. Typickým vedoucím střediska je muž středního věku (40 až 50 let, případně 35 až 40 let) minimálně se středoškolským vzděláním. Tam, kde se objevilo nějaké významnější odlišení v postojích ostatních dvou skupin od vedoucích středisek, na to upozorním. 3. Konkrétní výsledky Získané výsledky lze rozdělit v zásadě do čtyř skupin: 1) Případy, kdy výsledky postojů vedoucích středisek a obecné populace jsou v zásadě shodné 2) Případy, kdy výsledky postojů vedoucích středisek a obecné populace jsou odlišné zejména v důrazu - např. tam, kde u jedněch převládá “velmi důležité”, u druhých “spíše důležité”. 3) Případy, kdy se obě skupiny zásadně liší - to, co jedni převážně považují za důležité, považují druzí za nedůležité. 4) Případy, kde je srovnatelnost sporná; ty v dalším pominu - byť by jejich výsledky hovořily jakkoli příznivě ve prospěch hypotéz, které na závěr vyslovím.
6 Pro stručnost a přehlednost budu vždy uvádět zkratku souboru (VS = vedoucí středisek, VO = vedoucí oddílů, RR = roveři a rangers, OP = obecná populace) a poté v procentech výskyty odpovědí velmi důležité|spíše důležité|spíše nedůležité|zcela nedůležité. Součet nemusí vždy dát rovných 100%, protože se občas v malé míře vyskytly případy “neodpověděl” (častěji u OP). ad 1) "Shoda" Důležitost "dobrých přátel, dobré party": VS ... 58,3|33,1|6,6|2,0 VO ... 39,1|49,4|8,1|0,6 RR ... 44,7|41,7|10,8|0,2 OP ... 55,5|29,0|11,0|4,1 Důležitost života v míru: VS ... 90,1|8,6|1,3 VO ... 83,1|15,1|0,6|0,6 RR ... 80,6|16,8|0,2|0,2 OP ... 79,2|14,4|4,1|1,7 Důležitost pravdomluvnosti: VS ... 60,6|36,1|3,0|0,3 VO ... 53,4|43,1|3,1|0,4 RR ... 41,7|51,5|6,2|0,2 OP ... 53,1|36,6|7,1|2,2 Shoda je tedy v podstatě na hodnotách, které jsou buď na první pohled žádoucí (mír) a nebo jsou prvořadě “výhodné pro mě” (mít kolem sebe dobré lidi, kteří mně pomohou, moct se spolehnout na to, že nejsem druhými obelháván). Posun v hodnocení pravdomluvnosti mezi VS, VO a zejména RR, u kterých je postoj dokonce “volnější”, než v obecné populaci, dává podklad k hypotéze o destruktivním působení současné společnosti na hodnotu pravdomluvnosti: výrazný věkový rozdíl mezi VS a RR, kteří byli začátkem 90. let ještě malými dětmi, hraje nejspíš rozhodující roli v proměně chápání hodnoty pravdomluvnosti. ad 2) "Relativní neshoda" Důležitost vzdělání a kvalifikace: VS ... 28,1|43,4|25,2|3,3 VO ... 35,9|47,0|14,7|1,0 RR ... 38,5|50,1|9,8|0,2 OP ... 35,3|36,2|19,9|7,8 Žít si klidně bez rizik a napětí: VS ... 40,7|34,8|21,5|3,0 VO ... 35,5|44,6|16,9|1,0 RR ... 31,5|40,3|24,6|0,4 OP ... 54,9|27,9|12,8|3,9 V těchto dvou hodnotách se VS shodují s obecnou populací na jejich důležitosti, v OP se ovšem na ně klade větší důraz. Co se týče “klidného života”, je ale rozdíl s klesajícím věkem (u skautů) značný. Je zajímavé, že v hodnocení vzdělání jsou VS zdrženlivější, ačkoliv jejich vzdělání je v průměru podstatně vyšší než v OP (už vědí o reálném významu vzdělání a kvalifikace u nás své?). U mladších skautů (VS a zejména RR) je patrné přebírání postoje ostatní společnosti, která zejména v první polovině 90. let zdůrazňovala velký význam “odbornosti”. Důležitost zajímavé a užitečné práce: VS ... 68,5|27,5|4,0 VO ... 69,6|27,8|2,2|0,4 RR ... 70,9|26,3|2,6|0,2 OP ... 35,6|51,0|9,9| 1,0 Důležitost jistoty zaměstnání: VS ... 62,3|30,5|6,6|0,7 VO ... 60,1|34,5|4,4|1,0 RR ... 56,1|36,9|6,0|0,2 OP ... 49,2|35,5|9,9|2,4 Důležitost zálib a koníčků: VS ... 50,7|39,4|9,9 VO ... 57,7|37,9|3,6|0,8 RR ... 55,9|39,3|4,4|0,4 OP ... 18,5|55,0|20,6|4,6 V těchto třech hodnotách, které se vesměs týkají tvůrčí aktivity, projevují skauti výraznější přesvědčení, že jde o hodnoty velmi důležité. S velkou pravděpodobností to souvisí s jejich zkušeností z oddílového života (kde kvalitní smysluplná a tvůrčí práce hraje významnou roli a záhy se pozná, jaký kdo k ní má skutečný postoj) i s jejich vztahem k veřejnému životu (viz dále). Skutečnost, jakou váhu dali skauti “zálibám a koníčkům”, je vysvětlitelná jen tím, že drtivá většina z nich do této kategorie zařadila i vlastní angažovanost ve skautingu. Jinak by bylo u rozhodující části z nich - vzhledem k časovému vytížení skautskými aktivitami (součástí výzkumu byl i týdenní časový snímek aktivit) nepochopitelné tak vysoké hodnocení této položky (na jinou “zálibu či koníčka” totiž nemají vůbec čas). Důležitost rodiny: VS ... 79,1|17,5|2,3|1,0 VO ... 65,3|30,4|4,1|0,2 RR ... 57,1|38,3|4,2|0,4 OP ... 59,5|31,6|6,8|1,3 Důležitost vzájemné pomoci a porozumění: VS ... 68,5|29,5|2,0 VO ... 58,9|37,7|2,8|0,4 RR ... 37,5|55,1|6,4|0,9 OP ... 46,6|34,9|13,7|4,2
7 Žít podle vlastních názorů a zásad i bez ohledu na mínění ostatních: VS ... 33,1|35,4|24,5|7,0 VO ... 29,4|41,3|22,0|6,7 RR ... 25,9|41,3|28,3|4,3 OP ... 25,4|35,3|25,5|13,2 Do postojů k rodině se jistě promítá i dlouhodobá zkušenost s tím, jak se na výchově a životních perspektivách dětí podepisuje nefungující rodina - k čemuž skautský oddíl poskytuje velmi dobrou příležitost. Je docela příznačné, že postoj OP k rodině je shodný s postojem RR - kteří jsou z 95% svobodní. Skutečnost, že v postojích k dalším dvěma hodnotám je nejmladší skautská generace mnohem podobnější OP než svým starším předchůdcům, vede k hypotéze, že lhostejnost resp. sobectví a konformita jsou postoje, které jsou zvlášť intenzivně podporovány celkovou “hodnotovou atmosférou” naší doby. Rozbor typického nástroje této atmosféry - reklamy - by tu nejspíš přinesl významné potvrzení. Mít věrného, spolehlivého přítele: VS ... 83,1|15,6|1,3 VO ... údaje chybí RR ... 83,8|14,8|1,2|0,2 OS ... 50,8|29,3|12,7|6,5 Důraz na spolehlivého přítele vskutku charakterizuje jeden z rozhodujících rozměrů skautingu. Potvrzuje to i shoda mezi VS (lidé středního věku) a RR, kterým je kolem dvaceti. ad 3) "Podstatná neshoda" Mít hodně peněz a dobře si žít: VS ... 6,3|30,8|44,7|18,2 VO ... 8,9|38,9|39,3|12,1 RR ... 17,4|38,3|34,9|9,0 OP ... 56,4|32,2|9,2|1,8 Dosáhnout společenského uznání, úspěchu: VS ... 11,9|41,7|35,4|10,9 VO ... 17,7|49,8|27,2|4,3|0,6 RR ... 21,0|49,9|26,1|2,8 OP ... 45,0|33,4|14,4|6,5 V těchto dvou hodnotách se zásadně rozcházejí postoje “klasických skautů” (které představují vedoucí středisek) a OP. Vývoj, který je patrný na VO a RR, ukazuje, že i tady působí současná společenská atmosféra erozivně proti klasické skautské orientaci ve prospěch důrazu na rychlý úspěch a snadný život - ve smyslu sloganu “Nevaž se - odvaž se!” Být odolný, snášet nepohodlí a námahu: VS ... 47,0|42,7|10,3 VO ... 48,2|45,0|6,3|0,2 RR ... 43,5|49,3|6,8|0,4 OP ... 3,7|17,0|42,4|35,0 Důležitost sportu: VS ... 47,4|42,7|9,6|0,3 VO ... 40,1|52,0|6,3|0,4 RR ... 44,5|47,3|7,4|0,2 OP ... 14,4|24,6|31,0|27,8 Žít zdravě, dodržovat správnou životosprávu: VS ... 47,7|45,0|7,0|0,3 VO ... 39,5|52,0|7,1|0,4 RR ... 33,3|54,9|11,0|0,2 OP ... 9,4|49,8|34,7|5,3 V těchto třech hodnotách (v případě první nebyl výzkum úplně srovnatelný) se kromě zjevné korelace ukázala zásadní odlišnost v postoji k fyzickému zdraví a odolnosti, jaký zastávají skauti a jaký sdílí většina OP. Vypadá to, že po desetiletích zdůrazňování potřeby pečovat o své zdraví, podstatná část české populace na to rezignovala. Rozdíl, který je mezi OP a skauty v postoji vůči odolnosti (byla testována fyzická, ale dá se předpokládat určitá analogie i pro psychickou), jistě vyrůstá z naprosto odlišné životní zkušenosti těchto skupin: ti druzí vědí z vlastní zkušenosti, k čemu je odolnost dobrá a jak to dopadá, jestliže chybí. Mít vliv na veřejné záležitosti: VS ... 21,9|47,7|22,8|7,6 VO ... 12,9|45,6|35,5|5,6 RR ... 12,6|40,9|37,5|8,8 OP ... 14,0|31,0|34,8|19,2 Aktivně se podílet na rozvoji společnosti: VS ... 48,0|42,4|9,6 VO ... 31,5|53,2|14,3|0,8 RR ... 19,6|51,1|27,1|2,0 OP ... 3,6|10,0|26,8|52,9 Aktivně se podílet na ochraně životního prostředí: VS ... 66,9|28,5|4,6 VO ... 50,4|42,5|5,8|0,6 RR ... 37,7|53,1|8,6|0,4 Nejkřiklavější rozdíl mezi skauty a OP je v ochotě angažovat se ve prospěch veřejných záležitostí. Současně je vidět, že mladší lidé i mezi skauty jsou pro tuto veřejnou angažovanost méně “nadšení”. Tyto výsledky nepochybně ukazují, že současná atmosféra ve společnosti doslova ubíjí v lidech ochotu angažovat se pro veřejný život. Odolávají jenom ti, kteří na základě své (často draze zaplacené) životní zkušenosti si váží možnosti podílet se na utváření veřejného života. Život podle mravních principů, které nás přesahují: VS ... 58,3|35,1|6,3|0,3 VO ... 44,8|42,9|9,9|1,8 RR ... 29,1|48,9|18,4|0,6 OP ... 11,6|47,0|31,8|7,6
8 Čestně jednat, poctivě žít: VS ... 86,8|12,9|0,3 VO ... 78,2|21,0|0,4 RR ... 71,5|26,5|1,8|0,2 OP ... 16,5|27,6|37,7|16,9 Věřit v Boha: VS ... 29,1|22,2|25,5|23,2 VO ... 22,6|20,8|27,2|28,8 RR ... 14,8|20,8|28,5|35,5 OP ... 13,7|15,6|19,6|50,2 Postoje k poslední skupině hodnot jen potvrzují to, co se dalo tušit z předchozích zjištění: výrazné rozdíly mezi skauty a ostatní populací nejsou jen v dílčích orientacích, ale i v kořenech, ze kterých tyto jednotlivé hodnotové preference vyrůstají. I tady se současně ukazuje, že nejvíce je “hodnotovou skepsí” zasažena nejmladší generace. 4. Závěry Uvedený výzkum umožňuje vyslovit jednu hlavní (ve své podstatě nijak originální) a několik dílčích tezí: Vytváření hodnotové orientace člověka je podmíněno celou řadou faktorů, a to jak vnějších, tak vnitřních, jejichž význam pro tento proces je vázán na osobní situaci (opět vnější i vnitřní) dotyčného člověka. Přitom platí, že (1) Tento proces je možno podstatně ovlivnit výchovou (celková zkušenost skautingu, potvrzená ve výzkumu řadou odlišností od obecné populace). (2) Efektivita tohoto ovlivnění je významně závislá na celkovém hodnotovém kontextu, v jakém tato výchova probíhá (ve skautingu jsou to tři základní principy odpovědnosti vůči Absolutnu, ostatním i sobě, které jsou konkrétně vyjádřeny ve slibu a zákoně; ve výzkumu se to projevilo odlišností jak v primárních postojích - viz poslední tři hodnoty, tak v konkrétních důsledcích - viz např. postoj k životosprávě, fyzické odolnosti či veřejnému životu). (3) Pro zvnitřnění hodnot je podstatné jejich “zažití v akci” - ve výzkumu se to projevilo zejména v postojích k přírodě, práci, odolnosti, prostotě života a veřejné angažovanosti. O potřebě hájit tyto hodnoty se skauti přesvědčují z bezprostřední zkušenosti oddílového života. (4) Hodnotová orientace probíhá v neustálé interakci s okolím. Proto je významné celkové “hodnotové klima” společnosti. Podstatné rozdíly mezi nejmladší a střední skautskou generací potvrzují intenzivní destruktivitu tohoto současného českého “hodnotového klimatu”, s nímž se obtížně vyrovnává i tak účinná výchovná metoda, jakou je skauting. Oč beznadějnější je situace dětí a rodin, které jsou v tomto boji osamělé. (5) Způsob, jakým dosud probíhala “česká transformace”, významně posílil přesvědčení, že se nevyplácí žít čestně a poctivě. Naopak zdůraznil nutnost bezohlednosti, sobeckého prosazování na úkor druhých a lhostejnosti k jejich potřebám. Téměř udusil étos veřejného života. Posílil touhu po snadném a bezrizikovém životě i po konformitě. Nepřinesl jedinou novou pozitivní hodnotu. To všechno potvrzují výsledky výzkumů hodnotových orientací v naší společnosti. Některé z nich jsem tu rovněž prezentoval. Tahle poslední teze je dost chmurná. Přesto hlavní poselství tohoto mého příspěvku takové není. To ukazuje na reálnou alternativu této zničující “léčbě Klausem”. Potvrzuje ji zkušenost skautingu - i jeho výsledky v naší situaci prokázané prezentovaným výzkumem. Východiskem z této všeobecné krize hodnot může být pak myšlenka muže, jehož citátem jsem svůj příspěvek i začal: "Význam člověka nespočívá v tom, čeho dosáhl, ale spíše v tom, čeho si přeje dosáhnout." (Chalíl Džibrán)
