Školní výlet - 16. června 2015 IX. třídy
Je úterý 16. června 2015 sedm hodin ráno, polojasno, pravděpodobnost srážek 0%, vlhkost 58%, předpoklad pociťované teploty maximálně +22 stupňů a s touto předpovědí počasí usedá 11 žáků a jeden učitel do osobního vlaku ve směru Český Těšín, Frýdek Místek, Frenštát pod Radhoštěm. Po dvou hodinách jízdy se třemi výstupy-nástupy konečně přichází pouze výstup a ocitáme se v srdci kraje, o kterém se říká: „Kraj krásný, lid tichý, nářečí měkké, jak by máslo krájel.“ Tomuto kraji se říká Valašské království.
Obloha je skoro bez mráčků a my čekáme jednu celou hodinu na místní autobus, který nás dopraví do oblasti, které se říká Trojanovice – Ráztoka. Přijíždějící autobus nás výletníky docela vylekal - bude v něm pro nás místo? Anebo začneme s turistickým pochodem už nyní. To by nás čekalo 5 km k lanové dráze. Vyznáme se v tlačenici, tak jsme se do autobusu vtlačili a trošičku si ušetřili síly pro nadcházející hřebenový pochod. Přicházíme k lanové dráze Ráztoka – Pustevny. My, kteří jsme ještě lanovkou nikdy nejeli, koukáme na ni s respektem i trošku se strachem, i s výkřiky – nejedu, jdu raději pěšky! Lanová dráha se nachází v oblasti Radhošťské hornatiny ve výšce 620 m až 1020 m n.m. Klimatické podmínky umožňují, aby lanovka jela. Strach se najednou někde vytratil a po dvojicích doslova naskakujeme na sedačky lanovky a rychlosti 2m/s šikmo stoupáme s převýšení 400 m k Pustevnám. Jízda je pohodlná, se zajímavým pohledem na krajinu z ptačí perspektivy. Jak rychle jsme na lanovku naskočili, tak ji rychle opouštíme a nacházíme se na horském sídle Pustevny, které patří mezi nejoblíbenější turistické cíle Beskyd. Dříve zde žili poustevníci.
Se zatajeným dechem obdivujeme z roku 1899 dvě dřevěné stavby takzvané „útulny“ Maměnku a bohužel vyhořený Libušín od slovenského architekta Dušana Jurkoviče. Mezi skvost patří horský hotel Tanečnice z roku 1926. Areál Pusteven se v roce 1995 stal Národní kulturní památkou. Začíná se ozývat hlad. Využijeme místní bufety a do sytosti se najíme. Ne však všichni, někteří dojídají svačinu z domova od mámy. A nyní konečně začíná turistická procházka v délce 4 km: Pustevny – socha Radegast – hora Radhošť.
Jeden kilometr a pět set metrů jsme ušli raketovým tempem a už se fotíme u sochy pohanského boha hojnosti a úrody. Autorem sochy Radegast je světově známý sochař Albín Polášek. Socha o velikosti 320 cm je umístěná v nadmořské výšce 1100 m. Krátké občerstvení, zakoupení suvenýrů, pohlednic s razítkem sochy Radegast nám všem přišlo vhod a po hřebeni s krásným výhledem do širokého okolí pokračujeme směrem na horu Radhošť (1129 m n.m.). Na jeho vrcholku se nachází sousoší a v byzantském stylu kaple sv. Cyrila a Metoděje.
Sousoší sv. Cyrila a Metoděje je sochařské dílo Albína Poláška. Sousoší je duté, měří 260 cm, váží 800kg a je ulito z bronzu. Stojí na žulovém podstavci měřícím 160 cm, jenž je zdobeno zlatým citátem z bible, který jsme si všichni přečetli:“ Spravedliví budou na věky živi.“ Zaujala nás také rozevřená kniha v rukou sv. Cyrila, ve které je hlaholici napsáno: „Na počátku bylo Slovo a to slovo bylo u Boha a to slovo byl Bůh.“ Dominantou Radhoště je však kaple sv. Cyrila a Metoděje, která byla vysvěcena 11. 9. 1898. Bylo nám umožněno spatřit umělecká díla uvnitř kaple, včetně výstupu do zvonice. Dozvěděli jsme se zajímavý fakt, že kaplí prochází hranice Moravskoslezského a Zlínského kraje. Sluníčko se stále usmívalo a naše fotoaparáty jen cvakaly. Být zvěčněn u sousoší či kaple si nikdo nenechal ujít.
Z Radhoště jsme nechtěli jít zpět stejnou cestou. Na prvním rozcestí jsme odbočili vlevo a po zelené značce kráčíme do údolí až do obce Trojanovice – Ráztoka. Pochod byl strmý, zdlouhavý, ale není nic krásnějšího než kráčet nádhernou zalesněnou krajinou a skutečným kapradinovým pralesem. Kam se oko kouklo, široko daleko jen samé kapradí. Autobusem uháníme 5 km na vlakové nádraží města Frenštátu pod Radhoštěm.
V čase 16,47 hodin výpravčí nám dává zelenou ve směru naší cesty domů. V čase 18,57 hodin na to vystupujeme v našem bydlišti plni nádherných zážitků, rozčarováni z toho jak ten den rychle utekl a současně kolik nám přinesl podob, které jsme mohli vidět, procítit a prožít. Petr Korč
