Školní časopis Základní školy Otokara Březiny Jaroměřice nad Rokytnou Sobota Ráno se probudím a uvidím vedle postele DVD. Měl jsem z toho velkou radost. Po 1. hodině si pustím to DVD. DVD se jmenuje ,,Byl jednou jeden život‘‘.
Neděle Jedeme do Náměště nad Oslavou. Koupím si tam křišťál, celý průhledný. Mám ho s sebou všude kromě školy. Mám z něj pocit štěstí. Adam Horák, 4.A
Perličky ze třídy Zrovna jsme byli na počítačích a pořád někdo bouchal na dveře. Jeden kluk se bál, že to je Otokar Březina. A celou hodinu naříkal, že se bojí a že chce maminku (ze srandy).
1
Všichni jsme se smáli. A najednou zvonilo, já jsem šla jako poslední a u dveří se mi zdálo jako by mně tahal za vlasy. A pak jsem zjistila, že se mi vlasy zadrhly o dveře. Já jsem se tak bála, že jsem málem začala řvát strachy. Asi tak ve 3. třídě o velké přestávce jsme byli potichu a dodělávali jsme si pracovní list. A jeden kluk z naší třídy se chtěl napít. Měl limonádu, ale byla protřepaná, když tu limonádu otevřel, vybouchla. A přímo na strop ta limonáda vybouchla. Pak paní učitelka přišla a všichni jsme ječeli a smáli se. Paní učitelka se ptá: co se tady děje, když jsme jí to řekli, začala křičet: budeš to tu znova natírat. Anna Petříčková, 5.B
Jídelna Nejvíce mi chutná rajská. Jídelna je docela fajn. Nic bych na ni neměnila, protože je to dobré, jak to je. Kuchařky tam vaří dobře, ale nechutná mi treska, tilápie a rybí filé. Ale je to zajímavé, protože já nejím ryby, ale jím rybí prsty. Kuchařky jsou mi sympatické, jednou já a Karolína Bartejsová jsme byly ve frontě a kuchařky si myslely, že jsme dvojčata. Anna Petříčková, 5.B
Jídelna Jídelna tady ve škole je strašně dobrá. Ale to nejlepší na ní je tilápie. Tu mám nejradši. Mohli by ji vařit častěji, ale, nic se nesmí přehánět. Nechápu, jak někomu nemůže chutnat třeba špenát, ale mamka ho dělá nejlépe. Ale někdy by bylo docela fajn, kdyby třeba měla jídelna dvě patra, to dolní by bylo něco jako akvárium jako to v Praze, kde je akvárium s rybami jako zeď. Představte si to, my bychom jedli a kolem nás by plavaly ryby. A to horní patro by bylo jako safari. Na zdech by byla namalovaná zvířata, ale mohla by být klidně opravdová. Natálie Šálková, 5.B
Piha Maminka šila záclonu, já jsem šla zatím nahoru. Pak k nám přijela návštěva, byla jsem z toho veselá. Přijel k nám strýc z jihu, měl na nose velkou pihu. Donesl nám dárečky, mě dal pastelky a barvičky. Anna Petříčková, 5.B
2
Teta To bylo začátkem prázdnin a někdo u nás zazvonil. zvonil. Šla jsem otevřít dveře a byla tam teta. Mamince donesla záclonu, byla tak hezká. Měla barvu fialovou, vou, modrou, růžovou, zelenou a šedou. Pak zazvonila další návštěva, návštěva byl tam můj strejda Milan. Donesl mi kompas (ukazuje na SEVER, ZÁPAD, JIH a VÝCHOD). VÝCHOD S maminkou jsme se obě radovaly, ale strejda pak musel odejít. Budu mít na něj hezké vzpomínky. Anna Petříčková Petříčková, 5.B
Vánoce Byla zima a zrovna pršelo. o. A maminka pekla cukroví a já jsem se dívala na pohádky. Jednou jsem šla sp spát a potom slyším divný ný zvuky. Nevěděla jsem, jestli se mám schovat nebo vzbudit mamku. Šla jsem se podívat, co to je, bylo to v obývacím pokoji, kde de byl stromek stromek. Byl totiž den před Vánoci, myslela jsem, že to je lupič nebo Ježíšek Ježíšek. Tenkrát jsem si ho představovala, že má červený nos nos, barevné kalhoty a šle, že má černé a triko o hnědé. Šla jsem se podívat do obývacího pokoje a teď vidím jak tátu, u, který mi pejsku. Pak se mamka vzbudí a říká: „No, Pavle, ty jsi zase hledal šupinku.“ Anna Petříčková Petříčková, 5.B Vyrobili žáci 1.B
Co se děje za dveřmi 5. B Jeden kluk, dělá strašný blbosti: v hodině vlastivědy jsme něco psali a ten kluk si v půlce hodiny uvědomil, že místo vlastivědy má přírodovědu a na vrchol ho paní učitelka chytla při jedení v hodině, ale nakonec z toho měla legraci jako my, vždycky v hodině mele blbosti a i na učitele je drzý. drzý Jsou tu i další kluci, co dělají hlouposti, například tenhle: například dne 19.10. zmáčkl spolužákovi pití a to vystříklo na zem i někomu na boty, je drzý na učitele, neposlouchá službu a někdy se směje ostatním. Další takový chlapec: naschvál dělá hloupnosti, hloupnosti aby si ho každý všímal, je to strašný provokatér. provokatér A poslední: vykřikuje a chodí jak nějaký bezdomovec, tím, že je předseda, se strašně vychloubá. vychloubá Natálie Šálková Šálková, 5.B
3
Srdíčko z narozenin Na moje 7. narozeniny jsem dostala talisman ve tvaru srdce. Byla jsem z něho moc šťastná. Pak jsme měli jet ještě za babičkou. Tam jsem měla mít oslavu. Ten talisman jsem si vzala sebou. Když jsem si hrála se svojí tehdy jednoletou sestrou, všimla jsem si, že svůj talisman nemám. Šla jsem za mamkou, ale ta mi jen řekla: ,,Neskákej babičce do řeči!“ Já jsem začala trucovat a ostatní čekali na strejdu, který měl přijet na mé narozeniny mi popřát. Já v pokojíčku, který jsem měla u babičky, trucovala a pak přišla mamka: „Netrucuj a pojď, bude se přát.“ Než babička stačila popřát, ozval se zvonek. Strejda přijel! Do dveří vešel strejda za ním Filip (bratranec a strejdův syn) Veronika (sestřenka a strejdova dcera) a pak teta (Sylva manželka strejdy) s Terezkou (jezevčík). Hned, jak do dveří vešel Filip, jako bych tu zůstala jen já a on. Nikoho jsem nevnímala. Bylo to divné. Filipovi bylo tehdy 19 let, měl hnědé až černé oči a tmavě hnědé vlasy. Já si sedla vedle něho a on se usmál. Úplně jsem zčervenala jako nikdy. Babička na mě ukázala a řekla: ,,Rádi bychom ti taky popřáli drahoušku. Já jsem dala znamení Ano. Potom jsem si zase vzpomněla na můj talisman. Zase jsem byla smutná a babička si toho nejspíš všimla: ,,Nečerti se, tak copak se netěšíš na dárky? Mám zavolat čerty? Víš, že dneska chodí!“ Já dala znamení Ne! A začala se usmívat. Ale pořád mi bylo uvnitř smutno. Rozbalovala jsem dárky a najednou se začala hlasitě radovat. Dostala jsem totiž ten samý amulet, akorát v jiné barvě. Strašně jsem děkovala a byla strašně nadšená jako nikdy. Filip se asi divil, protože se mě zeptal, co se děje a já najednou ztichla… A pak jsem začala vyprávět. Pak se z nás stali dobří přátelé. Povídali jsme si a pak musel jít. Když se zvedl tak jsem se začala smát. Měl pod sebou celou tu dobu můj talisman. Mamka se taky začala smát a to hodně. Vzala jsem amulety a pověsila si je na krk. Rozloučili jsme se a pak šli na dort. Teď je Filipovi už 23 let, ale já ho mám pořád ráda. A pořád jsme ti nejlepší kamarádi. Natálie Šálková, 5.B
Lehátko a mašle Na pláži jsou samá lehátka, pěkně do červena zbarvená. Na jednom byla mašle, sytě zelená. Ta mašle patřila jedné paní, o tom že je na lehátku neměla zdání. Prý ji do kufru nedávala, aby tam vlezla, jí zakázala. Natálie Šálková, 5.B
Byl hezký slunečný den Zrovna ten den kdy jsme měli jet do Řecka na pláž. Vyskočila jsem s postele a začala jsem se připravovat. Zabalila jsem si hlavně lehátko, ať se mám na čem opalovat. Konečně jsme přijeli a už z té dálky byla vidět krásná pláž plná usměvavých lidí. Už jsem tam chtěla běžet, ale mamka mě zadržela, prý se ještě musíme ubytovat. Konečně jsme běžely na pláž.
4
Rozdělali jsme lehátko a mamka mi zalehla místo. Něco jí tam vadilo, takže nevěděla, jak si lehnout. Mamka se teda zvedla a byla tam mašle. Mašli jsem si dala na hlavu a šla se koupat. Natálie Šálková Šálková, 5.B
POKLAD, VZÁCNOST V DLANI Šli jsme do lesa na houby a já jsem si sebou vzal TABLET!!!!! Vzal jsem si ho tam, protože otože se na houbách strašně nudím. Sedl jsem si na pařez a pařil a pařil. Když jsme šli domů, tak mi došla baterka a bylo po ptákách. Došli jsme domů a já letěl pro nabíječku. Zazvonil zvonec a pohádky je konec. Máma to viděla, a tak jsme měli po ptákách. Já, táta, bratr a dokonce i máma, protože jsem nic nenasbíral. Patrik Kotačka, 5.B
Úplatek pro Mikuláše Mikuláši, poslouchej, já jsem hodný, oukej? Nějakou zlatku ti dám, zkušenosti už mám. Hana Honzáková, 4.A
Vyrobila Nikola Stoklasová, 6.B
Vyhodnocení soutěže ,,O nejlepší vánoční ozdobu‘‘ Vyhlásila redakce školního časopisu Bystré Očko Za skupiny a třídní kolektivy: kolektivy 1. místo - 1. B, andílci paní učitelky Šustové 2. místo - školní družina paní učitelky Chromé 3. místo - 3. A, paní učitelka lka Pevná Za jednotlivce: 1. místo – Marie Machovcová a Natálie Švaříčková, 4. B 2. místo – Nikola Stoklasová, 6. B 3. místo – Simona Kutálková, 1. B Když jsem tuhle soutěž vymýšlela, tak jsem vůbec netušila, že se někdo zúčastní. Popravdě jsem moc překvapená z počtu. Když jsme to s paní učitelkou Jandovou odhadovaly, tak jsme
5
dospěly k závěru, že se k nám dostalo víc než sto ozdob. Dětí se zúčastnilo aasi 120. Ještě bych chtěla poděkovat paní Martě Nemeškalové, která nám pomohla s nafocením všech šech ozdob. Vítěze se dozvíte o posledním setkání etkání před Vánoci v tělocvičně. Všem moc děkujeme. ěkujeme. Vaše ozdoby najdete na stříbrných h smrcích na školním dvoře a na náměstí před radnicí. Za školní časopis Zuzana Sapíková, 9. A
„Poznej Poznej kvalitu, vyhraj kvalitu.“ Žáci naší školy se zapojili již třetím rokem v rámci předmětu Výtvarná vých výchova, zájmového kroužku Barvička a předmětu Svět práce do soutěže „Poznej kvalitu, vyhraj kvalitu.“ Účelem této soutěže bylo, aby se zamysleli nad významem slova „kvalita“ a její úlohou v životě. Žáci kreslili a psali o výrobcích našeho jaroměřického regionu. Celkem se sešlo 38 výtvarných a 35 literárních prací, které byly zaslány zasl Národnímu informačnímu středisku pro podporu kvality v Praze. Děti psaly o výrobcích z pekáren Klas a Malena, vychvalovaly králíky svých babiček a ovoce ze zahrad. Popisovaly chvíle svého odpočinku na autohřišti, autohřišti, v kruhu svých rodin a také s kamarády. Vychvalují, hvalují, že nejlepší domácí čaj i dort je z rukou jejich maminky. Pokud chceme dobré jitrnice, máme volit Borotice. Milují přírodu, koně a okolí svého bydliště. Cituji jednu práci: „U babičky na dvorku se mi líbí nejvíce, chroustám mrkev a na pekáči mám zajíce.“ Hana Jandová,, učitelka ZŠ O. Březiny Jaroměřice nad Rokytnou
Marek Vecheta, ta, 7. B Adéla Šimonová, 5. B
6
Aneta Smetanová, 5. B
Nikola Stoklasová, 6. B
Jitka Krotká, 3. A Anna Makovičuková, 1. A
Jurij Škadrij, 3. A Julie Dusíková, 6. B
7
Práce žáků odeslané do celostátní soutěže „Poznej kvalitu, vyhraj kvalitu“.
Marek Vecheta, 7. B
Natálie Šálková, 5. B
Nikola Svobodová, 1. A
Sára Machálková, 6. B
Simona Krátká, 2. A
8
Z Jaroměřic nad Rokytnou do Itálie Před Vánocemi jsme se zapojili do mezinárodní soutěže "Malí umělci" (Piccoli artisti). Chrám Pražského Jezulátka v Arenzanu (Janov - Itálie) sponzoruje uměleckou soutěž pro děti ve věku ZŠ, jejímž cílem je vytvořit umělecká díla zobrazující tajemství Vánoc. Budeme dětem prvního, druhého stupně a zájmového kroužku Barvička přát úspěch. Spontánní projev kouzelného dětského světa naplňuje obsah tohoto biblického příběhu. Hana Jandová, učitelka ZŠ O. Březiny Jaroměřice nad Rokytnou
Michaela Kršková, 4. B
Anna Makovičuková, 1. A
Tereza Hochová, 6. B Mirka Helmová, 9. B
9
Práce žáků odeslané do mezinárodní soutěže "Malí umělci" (Piccoli artisti) artisti).
Lenka Flodrová, 7. B
Simona Maurerová, 4. B
Vydavatel: Základní škola Otokara Březiny Jaroměřice nad Rokytnou Adresa: Komenského 120, 675 51 Jaroměřice nad Rokytnou Autoři: žáci 4., 5., 6. a 9. ročníku Grafická úprava: Ing. Hana Jandová Ilustrovali: žáci ZŠ Jaroměřice nad Rokytnou a zájmového kroužku Barvička Redakční rada: - šéfredaktorka Zuzana Sapíková (9.A), - ilustrátoři Natálie Šálková (5.B) a Roman Bednář (6.A) (6.A), (5.B). - členové redakční rady Adam Horák (4.A), Partik Kotačka (5.B)
10
