KNIHOVNA RANÉ KŘESŤANSKÉ LITERATURY. centrum biblick ch studiì

KNIHOVNA RANÉ KŘESŤANSKÉ L I T E R AT U RY

centrum biblick˝ch studiÌ

K N I H O V N A R A N É K Ř E S Ť A N S K É L I T E R AT U RY

V Y D ÁV Á C E N T R U M B I B L I C K Ý C H S T U D I Í AKADEMIE VĚD ČESKÉ REPUBLIKY A UNIVERZITY KARLOVY V PRAZE

EDIČNÍ RADA: J A R O S L AV B R O Ž , T h . D . , S . S . L . Prof. PhDr. RŮŽENA DOSTÁLOVÁ, CSc. Mgr. JAN A. DUS P r o f . T h D r . P E T R P O K O R N Ý, D r S c . P r o f . P h D r . PAV E L S P U N A R , C S c .

S VA Z E K 2 PŘÍBĚHY APOŠTOLŮ ( N O V O Z Á K O N N Í A P O K RY F Y I I )

VYŠEHRAD

PRAHA

2003

PÿÕBÃHY APOäTOLŸ Novoz·konnÌ

II

n

n

apokryfy U S POŘÁDAL JAN A. DUS

VYŠEHRAD

Na přebalu: Apoštol Petr detail z mozaiky z kaple chrámu sv. Sofie v Soluni Na vazbě: Thekla s divokými šelmami a anděly kamenný reliéf The Nelson-Atkins Museum of Art Kansas City, Missouri

© Centrum biblických studií Akademie věd ČR a Univerzity Karlovy v Praze, 2003 Studies and Translations © PhDr. Josef Bartoň, Dušan Coufal, Prof. PhDr. Růžena Dostálová, CSc., Mgr. Jan A. Dus, Mgr. Lucie Kopecká, Mgr. Jiří Pavlík, PhDr. Petr Peňáz, Prof. ThDr. Petr Pokorný, DrSc., Jan Roskovec, Th.D., 2003 ISBN 80-7021- 593-3

OBSAH 1. ÚVOD 1.1 O sbírce novozákonních apokryfů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2 Hodnocení apokryfů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2.1 Apokryfy jako heretické spisy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2.2 Apokryfy jako historické prameny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.3 Starozákonní a novozákonní apokryfy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.4 KřesUanské apokryfy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.5 O spisech v tomto svazku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.6 Několik upozornění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

17 18 18 19 20 21 23 25

2. O PŘÍBĚZÍCH APOŠTOLŮ 2.1 Osudy apoštolských příběhů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 2.1.1 Na prahu legend . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 2.1.2 Nové objevy a úkoly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 2.2 Starověká svědectví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 2.2.1 Svědectví manichejského žaltáře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 2.2.1.1 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 2.2.1.2 Edice a literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 2.2.1.3 Překlad z koptštiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 Žalm o vytrvalosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 Žalm o deseti pannách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 2.2.2 Svědectví církevních otců . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 2.2.2.1 O Leuciovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 2.2.3 Svědectví Fótiovo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 2.2.3.1 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 2.2.3.2 Edice a literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 2.2.3.3 Překlad z řečtiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 2.2.4 Fótiovy náměty v soudobé diskusi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 2.2.4.1 Gnóze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 2.2.4.2 Enkratismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 2.3 Perspektiva kánonu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.1 Biblická dějeprava, nebo dějiny spásy? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.2 Kánon a apokryfní skutky apoštolů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.3 Učedníci – apoštolové – apoštol . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

51 52 54 55

2.3.4 Misie podle Lukáše . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.5 Tradice o losování misijních oblastí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.5.1 Ze Skutků Filipových . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.5.2 Z Eusebiových Církevních dějin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

57 58 59 59

2.4 Mezi románem a aretalogií . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.4.1 Erós . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.4.2 Propaganda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.4.3 Periodoi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.4.4 Teras . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.4.5 Areté . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.4.6 Martyrium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.4.6.1 Martyrium jako žánr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

61 63 66 68 71 73 76 78

2.5 Doba vzniku jednotlivých skutků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79 2.5.1 Quo vadis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80 3. SKUTKY PETRA A DVANÁCTI APOŠTOLŮ 3.1 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.1.1 Charakter spisu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.1.2 Kompozice a obsah . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.1.2.1 Lithargoél a perla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.1.2.2 Zjevení Vzkříšeného . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.1.2.3 Rozhovor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.1.3 Místo a doba vzniku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2 Edice a literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.3 Překlad z koptštiny (NHC VI/1) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

85 85 85 85 87 88 89 89 90

4. APOKRYFNÍ SKUTKY APOŠTOLSKÉ 4.1 Skutky Petrovy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.1 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.1.1 Charakteristika díla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.1.2 Jazyk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.1.3 Místo apokryfu v dobové realitě („Sitz im Leben“) . . . . . . . . . . 4.1.1.4 Skutky Petrovy a stará křesUanská vyznání . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.1.5 Testimonia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.2 Edice a literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.3 Skutky Petrovy (překlady z koptštiny, latiny a řečtiny) . . . . . . . .

105 105 105 107 108 108 109 111 115

4.1.3.1 O dceři Petrově (překlad z koptštiny, P. Berol. 8502/4) . . . . . . 4.1.3.2 O dceři zahradníkově (překlad z latiny, Pseudo-Titus) . . . . . . . 4.1.3.3 Skutky Petrovy (překlad z latiny, Actus Vercellenses) . . . . . . . Pavlův odjezd z Říma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Šimonův příchod do Říma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Petrova plavba do Říma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Petr v Římě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Petrovo první kázání v Římě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Marcellus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Mluvící pes . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Císařova socha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Oživlá ryba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Mluvící nemluvně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Petrovo vidění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vyprávění o Šimonově krádeži . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Uzdravení slepé vdovy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vyprávění o proměnění Páně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Uzdravení dalších slepých vdov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Marcellovo vidění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Souboj Petra a Šimona na foru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Oživení tří mladíků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.3.4 Martyrium Petrovo (překlad z řečtiny) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Nevěstka Chrýsé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Šimonův pád . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Agrippa a Albinus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Quo vadis? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Petrovo zatčení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Petrův kříž . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Petrův pohřeb . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.4 Svědectví Obecného učení dvanácti apoštolů (překlad z řečtiny) Setkání apoštolů se Šimonem v Samaří . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Falešní proroci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Petr a Šimon v Kaisareji Stratónově . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Šimonův pád v Římě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.5 Svědectví Jana Malaly (překlad z řečtiny) . . . . . . . . . . . . . . . . . . Příchod Šimona a Petra do Říma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Mluvící pes . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Šimon, Petr a Pilát před Neronem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Oživený býk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Šimonův pád . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Petrova smrt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

115 117 118 118 122 123 124 126 128 130 132 133 134 135 136 138 139 141 142 143 146 151 151 152 153 154 155 156 159 160 161 162 162 163 163 164 165 166 166 167 167

4.2 Skutky Pavlovy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2.1 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2.1.1 Testimonia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2.1.2 Charakteristika spisu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2.1.3 Kompozice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2.1.4 O Pavlově vzhledu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2.2 Edice a literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2.3 Skutky Pavlovy (překlady z koptštiny a řečtiny) . . . . . . . . . . . . . 4.2.3.1 Z Damašku do Jeruzaléma (PHeid 60/59 a 61/62) . . . . . . . . . . 4.2.3.2 Pavel v Antiochii (PHeid 1– 6) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2.3.3 Skutky Pavla a Thekly (AAA I, str. 235 –272) . . . . . . . . . . . . . . . Ikonium – Pavel a Oneziforos . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Thekla a Thamyris . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zatčení Pavla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zkouška ohněm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Shledání Thekly a Pavla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Antiochie – Thekla a Alexandros . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Thekla a Tryfaina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zápasy se šelmami . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Theklino svědectví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Myra – další shledání Thekly a Pavla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ikonium – Thekla a její matka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Seleukie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2.3.4 Pavel v Myře (PHeid 28 –35) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2.3.5 Pavel v Sidónu (PHeid 35 –39) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2.3.6 Pavel v Týru (PHeid 40) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2.3.7 Pavel v Efezu (PH 1–5) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2.3.8 Pavel ve Filipech a Třetí list Korintským . . . . . . . . . . . . . . . . . . Úvod (PHeid 45 – 46) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Korintští Pavlovi (PBod 50 –51) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zpráva o předání dopisu (PHeid 47– 48) . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pavel Korintským o těle (PBod 51–57) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pavel ve Filipech – závěr pobytu (PHeid 41, 42, 44) . . . . . . . . . 4.2.3.9 Pavel v Korintu (PH 6 –7) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2.3.10 Z Korintu do Itálie (PH 7– 8) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pavlovo kázání v Klaudiově domě (PH 8 a PHeid 79 – 80) . . . . 4.2.3.11 Martyrium Pavlovo (AAA I, str. 104 –117) . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2.3.12 Počátek Pavlova pobytu v Efezu (výtah z PG) . . . . . . . . . . . . . 4.2.3.13 O pokřtěném lvu (Dopis Pelagiin) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

171 171 171 172 173 173 174 181 181 182 185 185 187 189 191 191 193 193 193 196 197 197 197 198 203 206 207 213 213 214 215 216 220 221 223 225 228 232 233

4.3 Skutky Ondřejovy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.3.1 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.3.1.1 Doba vzniku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.3.1.2 Charakteristika spisu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.3.1.3 Příbuzné spisy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.3.2 Edice a literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.3.3 Skutky Ondřejovy (překlady z koptštiny a řečtiny) . . . . . . . . . . . 4.3.3.1 O uzdraveném vojákovi (překlad z koptštiny, P. Cop. Utrecht 1) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.3.3.2 Zlomek Skutků Ondřejových (překlad z řečtiny, Vat. gr. 808) . 4.3.3.3 Martyrium Ondřejovo (překlad z řečtiny, Vat. gr. 807) . . . . . . .

239 239 239 239 240 241 245

4.4 Skutky Janovy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.4.1 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.4.1.1 Charakteristika textu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.4.1.2 Kompozice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.4.1.3 Teologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.4.1.4 Autorství, testimonia a doba vzniku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.4.1.5 Ježíšův tanec s učedníky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Tanec jako metafora . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Tanec jako iniciační obřad . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Tanec místo eucharistie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.4.1.6 O Metastázi a dalších spisech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.4.1.7 O dalších příbězích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zeuxis a démonova hrozba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vzácné a bezcenné . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jan ve vroucím oleji . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.4.2 Edice a literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.4.3 Skutky Janovy (překlad z řečtiny) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Skutky Janovy v Římě, návrat do Efezu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Lykomédés a Kleopatra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Janův obraz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Uzdravení starých žen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jan hlásá evangelium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Mnohotvárný Kristus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hymnus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Tajemství kříže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Závěrečná napomenutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zničení Artemidina chrámu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pokání Efezských . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vzkříšení Artemidina kněze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

269 269 269 270 271 272 275 275 276 276 277 279 279 280 282 283 290 290 290 293 295 298 298 301 305 308 308 310 310

245 249 257

Setkání s otcovrahem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pozvání do Smyrny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Uzdravení Antipatrových synů ve Smyrně . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jan a křepelka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Cesta z Laodikeje do Efezu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Poslušné štěnice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Drúsiané a Kallimachos . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Janova metastáze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Poslední modlitba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Janova smrt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

311 313 314 315 315 316 317 327 331 334

4.5 Skutky Tomášovy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.5.1 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.5.1.1 Charakteristika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.5.1.2 Svátosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.5.1.3 Duch svatý jako Matka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.5.1.4 Píseň o perle . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.5.1.5 Z parafráze Níkéty Soluňského . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.5.1.6 Z novějších výkladů Písně o perle . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.5.1.7 Edessa, Parthie, Indie, Čína . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.5.1.8 Gundaforův palác . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.5.1.9 Testimonia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.5.2 Edice a literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.5.3 Skutky Tomášovy (překlad z řečtiny) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Příběh první – o svatbě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Píseň o nevěstě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Příběh druhý – o králi Gundaforovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Příběh třetí – o drakovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Příběh čtvrtý – o oslíkovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Příběh pátý – o démonovi, který přebýval v jedné ženě . . . . . . . . Příběh šestý – o mladíkovi, který zavraždil dívku . . . . . . . . . . . . Příběh sedmý – o vysokém důstojníkovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Příběh osmý – o divokých oslech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Příběh devátý – o ženě Charisiově . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Píseň o perle . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Příběh desátý – jak Mygdonia přijala křest . . . . . . . . . . . . . . . . . Příběh jedenáctý – o ženě Misdaiově . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Příběh dvanáctý – o Uazanovi, synu Misdaiově . . . . . . . . . . . . . . Příběh třináctý – jak Uazanés a ostatní přijali křest . . . . . . . . . . . Martyrium Tomášovo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

339 339 339 339 340 341 342 343 344 347 349 349 358 358 360 361 367 375 381 383 387 392 395 401 412 418 425 427 434 439

5. VYPRÁVĚNÍ O ZESNUTÍ PANNY MARIE 5.1 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.1.1 Apokryfní spisy o posledních dnech Panny Marie . . . . . . . . . . . . 5.1.2 „Ratolest stromu života“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.1.3 „Betlém a kadidlo“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

447 448 449 450

5.2 Edice a literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 451 5.3.1 Slovo Jana Teologa (překlad z řečtiny) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 454 5.3.2 Vyprávění Josefa Arimatejského (překlad z latiny) . . . . . . . . . . . 464

6. LISTY 6.1 Korespondence Seneky a Pavla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.1.1 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.1.1.1 Charakter spisu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.1.1.2 Doba vzniku a svědectví o korespondenci . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.1.1.3 Mohla církev přijmout Seneku? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.1.1.4 Mohl Seneca přijmout křesUanskou víru? . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.1.1.5 Z dějin bádání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.1.1.6 Mohli se Pavel a Seneca setkat? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.1.1.7 Proč falzum vzniklo? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.1.1.8 Domácí úkol ze stylistiky? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.1.1.9 Parodie apokryfu? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.1.1.10 Uvedení Pavla mezi Římany . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.1.1.11 Uvedení Seneky mezi křesUany . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.1.1.12 Náhražka apoštolské legitimity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.1.1.13 Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.1.2 Edice a literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.1.3 Překlad z latiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

473 473 473 474 477 478 479 480 480 482 482 483 484 485 486 486 488

6.2 List Laodikejským . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2.1 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2.1.1 Význam . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2.1.2 Literární charakter . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2.1.3 Původ a nejstarší svědectví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2.1.4 Zaměření a teologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2.2 Edice a literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2.3 Překlad z latiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

496 496 496 496 496 498 499 500

6.3 List o neděli . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.3.1 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.3.2 Edice a literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.3.3 Překlad z řečtiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

502 502 503 504

Seznam zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Bibliografie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rejstřík spisů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rejstřík osobních jmen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rejstřík místních jmen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rejstřík vybraných pojmů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ediční poznámka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Mapka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

511 519 522 546 554 557 563 564

(1)

ÚVOD

Annibale Carracci (1560 –1609) Domine, quo vadis? National Gallery, Londýn

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [17]

1.1 O SBÍRCE NOVOZÁKONNÍCH APOKRYFŮ Zatímco první svazek novozákonních apokryfů v českém překladu byl věnován nekanonickým zprávám o Ježíšovi,1 v druhém svazku vystupují do popředí Ježíšovi učedníci jako hrdinové misijních cest a apoštol Pavel současně i jako fiktivní autor několika epištol; do třetího svazku bychom pak rádi shromáždili apokryfní proroctví a apokalypsy. Držíme se tak rozvržení apokryfní látky podle hlavních útvarů Nového zákona (evangelia – skutky – epištoly – apokalypsa), zavedeného již kolem roku 1700 německými badateli T. Ittigem2 a J. A. Fabriciem3 a dodnes užívaného v německé4 a anglické5 jazykové oblasti. Podle stejného klíče je uspořádán i standardní přehled těchto spisů,6 opírající se o normativní výsledky dlouholetých studií Bollandistické společnosti v Bruselu.7 Zvolené tradiční členění však v sobě přes nepopiratelné výhody praktického rázu skrývá i některá úskalí, na něž od 80. let znovu živě upozorňují frankofonní badatelé8 v souvislosti s významným vydavatelským projektem Corpus Christianorum – Series Apocrypha.9 Nyní se k nim připojil i německý badatel Ch. Markschies,10 jenž se přiklání k nové terminologii a jako pří1

J. A. Dus – P. Pokorný (eds.), Neznámá evangelia. Novozákonní apokryfy I, Praha 2001 (dále: NZA I). Ke zkratkám a bibliografickým údajům viz závěrečný oddíl. 2 De pseudepigraphis Christi, Mariae et Apostolorum (Leipzig 1696). 3 Codex Apocryphus Novi Testamenti (Hamburg 1703, 17192) obsahuje v I. díle evangelia dětství, Nikodémovo evangelium a další texty Pilátovského cyklu, v II. díle apokryfní skutky, listy, apokalypsy a další pseudo-apoštolské spisy. 4 E. Hennecke r. 1904 založil a postupně aktualizoval sbírku nz. apokryfů v německém překladu; od 50. let pokračuje v jejím vydávání W. Schneemelcher. 5 M. R. James r. 1924 vydal anglický překlad nz. apokryfů; revidované vydání připravil J. K. Elliott r. 1993. Kromě toho byla koncem 20. století do angličtiny přeložena poslední verze Schneemelcherovy sbírky. 6 M. Geerard, Clavis Apocryphorum Novi Testamenti, Turnhout 1992. 7 Geerard odkazuje na nomenklaturu zavedenou v korpusech Bibliotheca hagiographica graeca, latina, orientalia. 8 Viz např. E. Junod, Apocryphes du NT ou Apocryphes chrétiens anciens? Remarques sur la designation d’un Corpus et indications bibliographiques sur les instruments de travail recents, EThR 58 (1983), str. 409 – 421. Týž, „Apocryphes du Nouveau Testament“. Une appellation erronée et une collection artificielle. Discussion de la nouvelle définition proposée par W. Schneemelcher. Apocrypha 3, Turnhout 1992, str. 17– 46. J.- D. Kaestli, Les écrits apocryphes chrétiens. Pour une approche qui valorise leur diversité et leurs attaches bibliques, in: Kaestli/ /Marguerat, Myste`re, 1995, str. 27– 42. 9 Ediční řada apokryfních textů s francouzským překladem a podrobnými komentáři vycházející od r. 1983 v nakladatelství Brepols. 10 Ch. Markschies, „Neutestamentliche Apokryphen“: Bemerkungen zu Geschichte und Zukunft einer von Edgar Hennecke im Jahr 1904 begründeten Quellensammlung, Apocrypha 9 (1998), str. 97–132.

[18] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Úvod pravu k sedmému vydání německé sbírky předkládá koncept „antických křesUanských apokryfů“. Vedle změny názvu je tu nápadnou novinkou posun chronologický11 a rozšíření spektra apokryfních „žánrů“.12 Pro „křesUanské apokryfy“ namísto „novozákonních“ se vyslovuje i polský badatel M. Starowieyski, jenž zdůrazňuje, že apokryfy nevznikaly v konkurenci ke kánonu, ale že každý spis měl svou vlastní historii.13 Pro podrobný rozbor argumentů, jež v diskusi zaznívají, zde ovšem není místo. V následujících odstavcích chceme proto alespoň načrtnout, jaký význam mohou mít tyto terminologické otázky pro hodnocení apokryfních spisů.

1.2 HODNOCENÍ APOKRYFŮ Fabriciův termín „kodex“ navozuje mylný dojem, že skupinu těchto spisů lze přesně definovat; slovo „novozákonní“ pak napovídá, že apokryfy je třeba zkoumat, ale také hodnotit pouze z hlediska Nového zákona. Z historického hlediska je to pochopitelné, neboU o apokryfy se vždy zajímali především teologové a kazatelé, pro něž byl normou života a víry biblický kánon. To, co v apokryfech hledali a nacházeli (nebo se domnívali, že nacházejí), lze proto jen velmi obtížně oddělit od jejich věroučných, homiletických, apologetických či jiných, přiznaných i nepřiznaných záměrů. Může tak snadno docházet k dvojímu nedorozumění: tradičně jsou apokryfy marginalizovány, v moderní době bývají však i přeceňovány.

1.2.1 Apokryfy jako heretické spisy Ti, kdo chápou vznik apokryfů jen jako dodatečný pokus o zpochybnění či doplnění novozákonního kánonu, dospívají – aU již na základě své církevní příslušnosti nebo prostě na základě předsudku, že „co je starší, to je lepší“ – k paušálnímu odsuzování těchto spisů i jejich autorů. Kromě toho má slovo „apokryf“ v církvi špatný zvuk14 od dob, kdy ho v kladném smyslu užívali 11 Zatímco Hennecke do své sbírky přijímal spisy vzniklé nejpozději v polovině 3. století, podle Markschiese (Bemerkungen, 1998, str. 128) sahá „apokryfní“ období až do pozdní antiky (r. 754, údajné datum smrti Jana Damašského, uplatňuje také Geerard, Clavis). 12 K evangeliím, listům, skutkům a apokalypsám přidává Markschies (Bemerkungen, 1998, str. 125) z Junodova podnětu ještě hymny (žalmy). 13 M. Starowieyski, Barwny świat apokryfów, Poznań 1998, str. 14 –15. 14 Jedním z nejstarších dokladů odmítání apokryfů v církvi je potrestání neznámého presbytera maloasijského sboru, jenž se přiznal, že sepsal falešné Skutky Pavlovy (Tert. de baptismo 17, před r. 200).

Hodnocení apokryfů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [19]

gnostikové.15 Co se týče apokryfních skutků apoštolů, církevní otcové se při jejich hodnocení ocitají v bludném kruhu: odmítají je proto, že prý jsou čteny nebo sepisovány heretiky,16 a heretikům zase vytýkají, že čtou, sepisují či šíří apokryfy;17 přitom je z vágnosti jejich formulací zřejmé, že sami dotyčné spisy ani nečetli a jen přebírají záporná hodnocení jiných. Čestnou výjimku z pravidla představuje teprve v 9. století Fótios, jenž apokryfní skutky prokazatelně četl;18 i on k nim však přistupuje s předem hotovým názorem, přesvědčen o neblahém spojenectví apokryfních autorů s heretiky.19

1.2.2 Apokryfy jako historické prameny Na druhé straně dochází i k opačnému extrému, kdy jsou apokryfní spisy datovány do velmi rané doby, někdy i před vznik nejstarších kanonických spisů, a současně je přeceňován jejich význam. V dobách, kdy odmítavé stanovisko církve postupně ztrácí moc, objevují se vedle kritických badatelů lidé, kteří se v úsudku nechávají svést lákavou příchutí donedávna zakázaného ovoce. Jistě přitom hraje roli i optimistické renesanční heslo „zpět k pramenům“, sklouzávající do již zmíněného předsudku o mimořádné kvalitě a historické spolehlivosti všeho, co je dostatečně staré. Tak například francouzský humanista Jacques Lefe`vre d’Étaples nepochybuje o autentičnosti korespondence Seneky a Pavla; je nadšen jejím přátelským, uvolněným stylem a čtenářům ji nabízí v přesvědčení, že se stane „zamilovanou četbou všech přátel Pavla a Krista“.20 V moderní době se častěji než s iluzemi o rané církvi můžeme setkat s nedůvěrou k církvím dnešním, živnou půdou bizarních smyšlenek. Podle

15

Podle Klémenta Alexandrijského (strom. I,69,6) se gnostikové chlubili svými „tajnými spisy“ (bËbloi %pçkrufoi). 16 Philastr. haer. 88,5 –7 (CCSL 9, str. 255 –256). 17 Epiph. haer. 45,4,1; 47,1; 61,1; 63,2,1. Theodoretus Cyrrhensis, Haereticaorum fabularum compendium 2,4 (PG 83, 405). 18 Phot. bibl. cod. 114 (český překlad viz níže na str. 43 – 44). 19 Analýzu Fótiova výkladu podává E. Junod, Actes apocryphes et hérésie: le jugement de Photius, in: Bovon, Actes, 1981, str. 11–24. 20 Z předmluvy k vydání korespondence Seneky a Pavla (1512), citováno podle: G. Poupon, Les Actes apocryphes des apôtres de Lefe`vre a` Fabricius, in: Bovon, Actes, 1981, str. 25 – 47, zejm. str. 28. – Lefe`vre (Jacobus Faber Stapulensis) vydával počátkem 16. stol. spisy apoštolských otců (např. Listy Ignatiovy), ale i apokryfy (např. Pseudo-Klémentovy Rekognice, Pseudo-Linovo Martyrium Petrovo, List Laodikejským). Spatřoval v nich, patrně pro své sympatie k hnutí devotio moderna, doklad svých představ o rané církvi; zájem o mystiku ho zase přivedl ke spisům jako Poimandrés či Hermův Pastýř.

[20] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Úvod jedné z nich Ježíš před svým vystoupením v Palestině prošel buddhistickým školením v Indii; o tom vypráví spis „Neznámý život Ježíše Krista“, který sepsal ruský cestovatel N. Notovič a vydal jej roku 1894 v Paříži. Notovič se odvolával na rozhovor s tibetskými lámy v klášteře, který ve skutečnosti ani nenavštívil.21 Za zmínku stojí i módní pověra, že svitky od Mrtvého moře jsou ukrývány kdesi ve vatikánských archivech, protože jejich obsah je prý v rozporu s oficiálním církevním učením.22 – Zmíněné případy nemají nic společného s apokryfními skutky apoštolů; slouží nám spíše k připomenutí, že žádná doba nemá patent na rozum; dnešní čtenář by to měl mít na paměti, kdykoli se setká s projevy naivity a fantazie apokryfních tvůrců, aby je příliš snadno neodsuzoval.

1.3 STAROZÁKONNÍ A NOVOZÁKONNÍ APOKRYFY Další nevýhodou pojmu „novozákonní apokryf“ je mylný dojem, že apokryfy lze rozlišit na „starozákonní“ a „novozákonní“; to je však pouze slovní symetrie, která se nezakládá na realitě. Termínem „starozákonní apokryfy“ se běžně označují dvě odlišné skupiny textů, přičemž ani jedna z nich není zrcadlovým protějškem „novozákonních“ apokryfů. V užším smyslu se jedná o spisy zvané též „deuterokanonické“ (tj. druhotné z hlediska kánonu). Nacházejí se v řeckém a latinském překladu Starého zákona,23 nikoli však v hebrejském kánonu – Tóbijáš, Júdit, Kniha Moudrosti, Sírachovec, Báruk, První a Druhá kniha Makabejská. V širším smyslu lze jako „starozákonní apokryfy“ označit spisy zvané též „židovské pseudepigrafy“24 – Henoch, Jubilea, ZávěU Abrahamova, Závěti dvanácti patriarchů, ZávěU Mojžíšova, Nanebevzetí Izajášovo, Žalmy Šalomounovy, Ódy Šalomounovy, Sibylliny

21 Srv. W. Schneemelcher, NTA I, 19875, str. 73 –74. K dalším prokazatelným falzům viz P. Beskow, Strange Tales about Jesus, Philadelphia 1983. 22 Svitky od Mrtvého moře jsou k dispozici v kritických vydáních a překladech do světových jazyků; základní úvod do problematiky nabízí J. H. Charlesworth (ed.), Jesus and the The Dead Sea Scrolls, New York etc. 1993 (česky: Ježíš a svitky od Mrtvého moře, Praha 2000). 23 Tedy v Septuagintě a Vulgátě. Byly zařazeny i do českého ekumenického překladu (Praha 1991). V katolické tradici se těší větší úctě nežli v protestantské. M. Luther je považoval za spisy, jež se sice „nevyrovnají svatému Písmu, ale jejich četba je užitečná a dobrá“. 24 Samotný termín „pseudepigraf“ lze doslovně přeložit jako „nepravý název“: mohli bychom tak tedy označit každý spis připisovaný jinému nežli pravému autorovi. Tím by se ovšem do našeho zorného úhlu dostala velká část starověké literatury vůbec, včetně kanonické.

Starozákonní a novozákonní apokryfy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [21]

věštby, Josef a Asenat, Třetí a Čtvrtá kniha Ezdrášova, Třetí a Čtvrtá kniha Makabejská a další.25 Ani v jednom ani v druhém pojetí však „starozákonní apokryfy“ nejsou jakýmsi protipólem apokryfů „novozákonních“. Jinými slovy, aU už zkoumáme apokryfní spisy podle jakéhokoli kritéria, například z hlediska žánru, údajného autora, hlavní postavy, místa či doby vzniku, nikdy nedospějeme k přehledné dichotomii „starozákonních“ a „novozákonních“ apokryfů; dělící čáry jsou plynulé, sporných případů neubývá.

1.4 KŘESŤANSKÉ APOKRYFY Výhrady k Fabriciově a Schneemelcherově koncepci vedou některé badatele k prosazování pojmu „křesUanské apokryfy“. Junodova26 definice je ve srovnání se Schneemelcherovou nápadná tím, že (a) počítá se spisy křesUanského původu, jež mají určitý vztah nejen k novozákonním, ale i starozákonním postavám; (b) nepracuje s pojmem „kánon“; (c) neomezuje vznik apokryfů na první staletí církevních dějin. Schneemelcher27 oproti tomu (a) upozorňuje na rozdíl mezi původní křesUanskou tvorbou a christianizací židovských spisů; (b) nadále vychází z kanonických žánrů a forem; (c) zdůrazňuje zasazení do historického kontextu („Sitz im Leben“); trvá na časovém vymezení apokryfů vůči pozdější hagiografické literatuře, i když uznává, že se nejedná o náhlý zlom, ale plynulý proces, související s postupným rozšiřováním kultu svatých.28 Je ovšem třeba připomenout, že Schneemelcher již ve starší verzi své definice29 odmítal „strnulé“ uplatňování kanonického principu. Do své sbírky přijímal i spisy, jež si nárok na zařazení do kánonu nekladly, a také hagiografické spisy, v nichž starší apokryfní tradice výrazně přežívaly. O otevřenosti tohoto pojetí svědčí i to, že sbírka „novozákonních apokryfů“ byla již od 60. let minulého století postupně rozšiřována,30 a to i o některé spisy 25

Podtitul české sbírky těchto spisů zní: „Mimobiblické židovské spisy: pseudepigrafy“ (KTM I–III, Praha 1995 –1999). Uplatňuje se i název „intertestamentární literatura“, jenž vyjadřuje, že tyto spisy vznikaly v období „mezi“ Starým a Novým zákonem. 26 Junod, Apocryphes, EThR 58 (1983), str. 412. 27 NTA I, 19906, str. 51. 28 Blíže viz str. 78 –79. 29 NTA I, 19593, str. 6. 30 Je to patrné především na dalších překladových sbírkách: M. Erbetta (1966: apokryfní skutky); L. Moraldi (1971); M. Starowieyski (1980: apokryfní evangelia); W. Schneemelcher (NTA5, 1987, 1989); viz též názor Ch. Markschiese (viz pozn. 11 na str. 18).

[22] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Úvod z Nag Hammádí.31 Při použití nové definice, navržené E. Junodem, dojdeme k podobnému výsledku – výčet zahrnutých spisů nebude příliš odlišný32 –, což je argument spíše pro setrvání u zavedené terminologie nežli pro její nahrazení. Od pojmu „křesUanské apokryfy“ konečně nelze ani očekávat, že by přispěl k zřetelnému vymezení těchto spisů vůči apokryfům „židovským“. Souvisí to jednak se složitým procesem jejich vznikání – některé významné křesUanské apokryfy navazují na starozákonní látku (Nanebevzetí Izajášovo); řada apokryfů židovského původu byla zase ve větší či menší míře christianizována takovým způsobem, že o rázu a rozsahu některých pasáží nelze definitivně rozhodnout (Sibylliny věštby). Ale nejen to – také z hlediska obsahu lze uvnitř apokryfů, o jejichž orientaci na postavu Ježíše není pochyb, pozorovat různou míru reflexe židovských důrazů – od přímého navazování33 přes polemiku34 až po naprosté odmítání a primitivní antijudaismus.35 I v tomto případě symetrické hledisko selhává, protože v „židovských“ apokryfech nalezneme protikřesUanskou polemiku jen zcela výjimečně.36 Vyslovené námitky proti termínu „novozákonní apokryfy“ lze tedy s malými obměnami použít i proti navrhovanému pojmu „křesUanské apokryfy“. Z výkladu o apokryfních evangeliích v úvodu k prvnímu svazku naší sbírky37 je navíc zřejmé, že uplatnění kanonického hlediska nemusí nutně vést k takové marginalizaci38 apokryfních spisů, před jakou varují frankofonní 31 NTA5, 1987, 1989. Markschies sice navrhuje vyloučení spisů z Nag Hammádí, avšak pouze z důvodů pragmatických: korpus těchto spisů je již k dispozici v anglickém překladu a německý překlad postupně vychází (Bemerkungen, 1998, str. 130 –131). 32 Viz např. spis Nanebevzetí Izajášovo (Ascensio Isaiae, česky: KTM II, str. 153 –178). Ve Schneemelcherově sbírce figuruje mezi „novozákonními“ apokryfy, protože předmětem Izajášova vidění je zvěst o vtělení Ježíše Krista (NTA II, 19895, str. 548 –549). Kaestli ho ze stejného důvodu považuje za apokryf „křesUanský“, i když pro něj odmítá označení „novozákonní“ – jednak proto, že jeho údajným autorem je postava starozákonní, jednak proto, že spis vznikl podle něj dříve než Matoušovo evangelium (Les écrits apocryphes chrétiens, in: Kaestli/Marguerat, Myste`re, 1995, str. 30). 33 Kladná role židovských kněží v celém Protoevangeliu Jakubově (NZA I, str. 257–269); výzva k sociální solidaritě se syny Abrahamovými ve zlomku židokřesUanského evangelia (EvNaz XXII, NZA I, str. 189); obhajoba autority Mojžíšova Zákona v úvodních pasážích Pseudo-Klémentových Homilií (německy: NTA II, 19895, str. 447– 456). 34 Srv. diskusi o sobotě v Pseudo-Tomášově evangeliu dětství 2,3 – 4 (NZA I, str. 276 –277). 35 Např. v mladších spisech Pilátovského cyklu (Potrestání Piláta, Pomsta Spasitele, srv. NZA I, str. 370, 375). 36 G. Schlichting (ed.), Ein jüdisches Leben Jesu, WUNT 24, Tübingen 1982. 37 Viz studii P. Pokorného o vzniku apokryfních evangelií v souvislosti s vývojem novozákonního kánonu (NZA I, str. 17–34). 38 Srv. Markschies, Bemerkungen, 1998, str. 125.

KřesUanské apokryfy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [23]

badatelé. Stačí si uvědomit složitost vývoje jednotlivých biblických spisů i ideje kánonu, abychom byli uchráněni pokušení, že apokryfní spisy paušálně odsoudíme. – Současně prosíme čtenáře, aby toto úvodní upozornění přijali jako jistou protiváhu vůči různým kritickým zmínkám k jednotlivým spisům, jimž jsme se v následujících výkladech a poznámkách nemohli vyhnout.

1.5 O SPISECH V TOMTO SVAZKU Na první místo zařazujeme Skutky Petra a dvanácti apoštolů (kap. 3). Tento spis se nachází na rozhraní mezi apokryfními evangelii a apokryfními skutky. S prvními ho spojuje to, že apoštolové tvoří uzavřenou skupinu a společně hovoří s Ježíšem,39 s druhými pak některé prvky antického románu (putování, skrytá totožnost) i další motivy, například metafora perly.40 – Jeho postavení v naší sbírce je výjimečné i tím, že byl do doby svého objevení a prvního vydání (r. 1971) naprosto neznámý. Dochoval se v koptském znění mezi spisy nalezenými v Nag Hammádí. V dalších apoštolských příbězích (kap. 4) se Ježíšovi učedníci rozcházejí do různých krajin světa.41 Nejstarší a nejvýznamnější z nich jsou Skutky Petrovy (4.1), Skutky Pavlovy (4.2), Skutky Ondřejovy (4.3), Skutky Janovy (4.4) a Skutky Tomášovy (4.5). Na rozdíl od kanonických Skutků apoštolů, v nichž vystupují různí apoštolové, se apokryfní skutky soustředí vždy jen na jednoho apoštola, který cestuje,42 káže evangelium, uzdravuje nemocné, křísí mrtvé, koná další mocné činy43 a zpravidla umírá mučednickou smrtí. Apoštolové, rozptýlení po dálných končinách země, se přece jen ještě jednou setkávají. Nemáme tu ovšem na mysli první jeruzalémský koncil (r. 49), při němž Pavel a Barnabáš obhajovali před Jakubem, Petrem a dalšími apoštoly a staršími své pojetí misie mezi pohany,44 nýbrž legendární setkání Dvanácti u smrtelného lože Panny Marie. Vyprávění o zesnutí a nanebevzetí 39

Podobně jako např. v Rozhovoru se Spasitelem (česky: P. Pokorný, in: NZA I, str. 167–176). Srv. s Písní o perle, jež je součástí Skutků Tomášových, viz str. 412– 416. 41 Srv. Mt 28,19n a oddíl 2.3.5 na str. 58n. 42 Proto se v názvech spisů někdy objevuje slovo „cesty“ (řec. perËodoi). 43 Odtud název „skutky“ (řec. pr#xeiV, lat. actus). Některé rozsáhlejší spisy (Skutky Tomášovy, Skutky Filipovy) byly již ve starověku členěny na jednotlivé epizody (pr'xiV a\ b\ g\), pro něž v českém překladu volíme přiléhavější označení „příběhy“. – Ve standardních edicích apokryfních Skutků (AAA, CCSA) se ujalo ne zcela přesné latinské označení acta, jež navozuje spíše představu úředního záznamu (srv. výklad o Aktech Pilátových, NZA I, str. 318–319) a jako takové má své pravé místo v názvech spisů o křesUanských mučednících (acta martyrum). Srv. A. Hilhorst, The Apocryphal Acts as martyrdom texts, in: SAAA 1, 1995, str. 1–14. 44 Srv. Ga 2,1–10; Sk 15. 40

[24] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Úvod Panny Marie (kap. 5) jsou pozdním ohlasem teologických sporů 4. století; ti, kdo je skládali a šířili, byli vedeni přesvědčením, že Maria je Bohorodičkou (QeotçkoV), jak vyznal efezský koncil r. 431. Přesto má tato tradice své místo i mezi apoštolskými příběhy, neboU dokumentuje lidové představy o apoštolech, například o jejich hierarchii. V další části našeho výboru (kap. 6) se nacházejí fiktivní dopisy apoštola Pavla. Ovšem, již v Novém zákoně se vedle Pavlových epištol (Ř, 1–2K, Ga, Fp, 1Te, Fm) nacházejí spisy, které nenapsal Pavel, ale jeho žáci (Ef, Ko, 2Te, 1–2Tm, Tt, Žd).45 A do rané křesUanské epistolografie patří také dopisy jiných autorů, např. Klémenta Římského, Cypriána či Ignatia Antiochejského. Jejich autorita byla od počátku tak veliká, že ani nevznikla potřeba dodávat jejich názorům větší váhu fiktivním autorstvím některého Ježíšova učedníka.46 Z řady dopisů, jež v rané církvi kolovaly, nejenže bylo velké množství (21) přijato do kánonu, ale i ty, jež do kánonu nepronikly, byly nadále uznávány jako významný zdroj apoštolské autority. Tím byl prostor pro vznik nekanonických epištol, jež by mohly být považovány za apokryfní, značně zúžen od samotného počátku. U apoštolských skutků je poměr obrácený.47 Touha křesUanů dovědět se více o osudech dvanácti učedníků mohla být uspokojena pouze jediným kanonickým spisem, Lukášovými Skutky apoštolskými. Proto byla v lidových vrstvách vděčně přijímána řada dalších vyprávění, a to bez ohledu na přítomnost prvků, jež církevní učitelé odsuzovali jako heretické a kvůli nimž pak ona vyprávění byla označena za apokryfní a odmítána (i když, jak ještě uvidíme, s nestejnou intenzitou). Z Pavlovy fiktivní korespondence je nejzajímavější tzv. Třetí list Korintským, který se dochoval jednak samostatně v arménské tradici, jednak jako součást již zmíněných řeckých Skutků Pavlových (4.2.3.8). Autor listu polemizuje s gnostiky: obhajuje užívání Starého zákona v křesUanské církvi, hlásá vzkříšení těla a Ježíšovu inkarnaci. Díky těmto ortodoxním důrazům neodmítala církev tento pseudepigraf – a s ním i celé Skutky Pavlovy – tak vehementně jako Skutky Ondřejovy, Janovy či Tomášovy. Korespondence Seneky a Pavla ze 4. století (6.1) se pokouší vyvolat dojem, že známý římský stoik se s apoštolem Pavlem přátelil. Vlastní obsah čtrnácti

45

Srv. např. E. Schweizer, Theologische Einleitung in das Neue Testament, Göttingen 1989, str. 56. 46 Naopak, některé spisy, jež vznikly ještě později, byly už připisovány právě jmenovaným autorům – např. Druhý list „Klémentův“ či „Ignatiův“ list Magneským. Zpravidla nenesou označení „apokryf“, protože nekonkurují novozákonnímu kánonu. 47 V přehledu nz. apokryfů (Geerard, Clavis ANT, 1992) zabírají apokryfní skutky řádově desetkrát více položek než epištoly.

O spisech v tomto svazku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [25]

dopisů je poněkud nudný, autor falza nám však bezděčně poskytl cenné svědectví o církvi své doby. Jeho úsilí lze chápat jako projev konzervativního myšlenkového proudu, jenž buduje apoštolskou autoritu na idealizovaném obrazu rané církve. Protože se podobné tendence, jež neváhají ani falšovat historii, vyskytují ve všech církvích dodnes, můžeme v osudech tohoto jinak nezajímavého apokryfu nalézt obecně platná poučení. Proto jsme mu věnovali rozsáhlejší úvod, v němž se alespoň stručně zastavíme u dějin bádání a také u romantické představy, že Seneca pod Pavlovým vlivem přijal křesUanství. Úvahy o motivech spisu zůstávají ovšem otevřené; v úvodu předkládáme i jiný možný výklad, podle nějž byla výměna dopisů sepsána jako parodie apokryfního žánru. Další ukázkou z Pavlovy fiktivní korespondence je List Laodikejským (6.2). Dopis je pouhou kompilací veršů z jiných epištol a vznikl ve snaze vyplnit „mezeru“ v kánonu, o níž zdánlivě svědčila zmínka v závěru epištoly Koloským (4,16). Nicméně i tento apokryfní spis je pro nás významným svědectvím o tom, jak se v rané církvi vyvíjel pohled na apoštolskou autoritu, v tomto případě na postavu apoštola Pavla. Poslední spis zařazujeme za skupinu apokryfních apoštolských dopisů jen s jistými rozpaky. Údajným autorem Listu o neděli (6.3) není totiž apoštol, ale sám Ježíš. Text, který přinášíme, je jedním z mnoha „dopisů spadlých z nebe“, jež obsahují různá napomenutí k řádnému křesUanskému životu (zde se jedná o svěcení neděle). Záhy se však tohoto žánru chopili autoři, kteří chtěli světu nebeským prostřednictvím sdělit i jiné rozmanité názory a vize. Častým motivem je varování před blížícím se koncem světa; apokalyptické prvky nacházíme i v našem textu. Z širšího hlediska sem spadají i projevy sociálního protestu (Komenského Listové do nebe). V lidových vrstvách byl žánr oblíben také proto, že samotný dokument obsahoval ujištění o svém magickém ochranném účinku.48

1.6 NĚKOLIK UPOZORNĚNÍ Sluší se poznamenat, že pro toho, kdo by v těchto spisech hledal poučení o prvních apoštolech, jsou tyto spisy téměř bezcenné. Nejsou dílem současníků – vznikaly nejdříve od poloviny 2. století – a jejich základním zdrojem nejsou historické zprávy o první církvi, nýbrž soudobá náboženská a zábavná literatura. Autoři apokryfních skutků využili několika obvyklých

48 Pro polské prostředí viz nejnovější studii: M. Zowczak, Listy z nieba w kulturze ludowej, in: M. Starowieyski, ANTLA, 2001, str. 106 –111.

[26] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Úvod žánrových rámců antického písemnictví a naplnili je pozoruhodnou směsí biblických i jiných citací a dalších prvků, pospojovaných nevyčerpatelnou lidskou fantazií. O historickou skutečnost zde nejde, jejich neskrývaným záměrem bylo přesvědčit čtenáře apoštolovými ústy o správnosti několika náboženských tezí a životních postojů. K překážkám, jež stojí mezi námi a realitou, o níž apokryfní skutky vyprávějí, musíme navíc připočíst ještě mnoho let, často staletí, jež oddělují vznik těchto spisů od vzniku prvních písemných památek, které zachovaly jejich text. Během té doby se část textů nenávratně ztratila a část byla různými, stěží rekonstruovatelnými způsoby upravována. Představa, že bychom se na následujících stránkách dočetli o skutečném životě prvních Ježíšových učedníků, by tedy byla notně naivní. Na druhé straně je třeba zdůraznit, že úsilí vědců, kteří se apokryfními památkami již po staletí zabývají, není marné. Apokryfní skutky obsahují nepřeberné množství motivů, jež mohou posloužit především teologům a církevním historikům při poznávání mentality církve v době, kdy vznikaly, tedy od 2. století. Za určitých metodických podmínek z nich lze čerpat poznatky, či alespoň náznaky, přispívající k obrazu tohoto období i v pohledu mnoha dalších disciplín – od historie a literární vědy přes archeologii či sociologii až po numismatiku či ikonografii. Apokryfní skutky se zvláště v poslední době těší velkému zájmu vědecké veřejnosti. Není účelem této sbírky – a nebylo by to ani v našich silách – nabídnout čtenáři přehled všech otázek, jež si nad jednotlivými spisy i nad průřezovými tématy kladou teologové, literární vědci a další badatelé v monografiích, sbornících, článcích a na mezinárodních konferencích. Místo toho odkazujeme v úvodních a bibliografických částech na vybrané publikace zásadního rázu a na periodika a sborníky, jež dokumentují současný stav bádání. Jen ve výjimečných případech jsme si dovolili věnovat se vybraným otázkám v kratších exkursech, jejichž účelem je povzbudit zájemce k hlubšímu samostatnému studiu. Volba témat exkursů byla do jisté míry subjektivní, sledovali jsme jí však i další účel – rádi bychom jimi ilustrovali, že apokryfy mohou poskytnout mnoho zajímavých podnětů rozmanitým vědeckým oborům – aU už se jedná o dějiny dogmatu (4.1.1.4 Skutky Petrovy a stará křesUanská vyznání), ikonografii (4.2.1.4 O Pavlově vzhledu), religionistiku (4.4.1.5 Ježíšův tanec s učedníky) či literární vědu (4.5.1.8 Gundaforův palác). V apokryfních spisech se vyskytuje mnoho narážek na biblické a další starověké spisy. Jejich shromáždění, zhodnocení a výběr podle určitých kritérií jsou tři úkoly, s nimiž se vyrovnávají editoři, překladatelé i čtenáři. Podobně jako v Neznámých evangeliích, i zde jsme se snažili udržet poznámkový aparát v rozumné míře a neupozorňovat na všechny, často jen náhodné

Několik upozornění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [27]

shody formální (ustálená slovní spojení).49 Na druhé straně nelze pominout shody obsahové ve zjevných případech citací a imitací.50 Mezi těmito krajními polohami se nachází široká šedá zóna narážek, o jejichž charakteru lze vést složité diskuse. Proti zařazení aluze do poznámkového aparátu zpravidla mluví argument, že autor apokryfního textu nemusel mít na mysli příslušný kanonický kontext. Jenže i nepochopená či z kontextu vytržená citace může o autorovi a jeho spisu leccos vypovídat. Ve svém souhrnu nám takové doklady pomáhají nejen poznat autorův jazyk a styl, ale i lépe pochopit jeho teologickou perspektivu.51

49

S pomocí konkordance a dalších příruček lze počet takových aluzí značně rozmnožit. Z biblických aluzí někdy uvádíme jen jednu a na ostatní upozorňujeme zkratkou „aj.“. 50 Nejběžnějším příkladem citace jsou Ježíšovy výroky, jež se vyskytují ve všech apokryfních skutcích. Složitější jsou imitace, tj. taková přenesení výroku či akce z jednoho textu do druhého, při nichž se mění postava mluvčího či aktéra a dochází i k závažnějším obsahovým posunům. Například ve SkPaT 5 – 6 Pavel učí ve formě blahoslavenství podobně jako Ježíš v Mt 5,3 –11; v apokryfním učení jsou ovšem jiné, především enkratické důrazy. Imitace může být i několikanásobná: například ve SkPt 25 –28 Petr postupně oživuje tři mrtvé mladíky, přičemž oživení vdovina syna je zřejmou imitací L 7,11–17, kde Ježíš křísí syna naimské vdovy. O citaci, imitaci a adaptaci jakožto třech projevech intertextuality viz blíže F. Bovon, The Synoptic Gospels and the Noncanonical Acts of the Apostles, HTR 81 (1988), str. 19 –36. 51 Například velké množství janovských aluzí a Ježíšových titulů ve Skutcích Janových je pro čtenáře nepřehlédnutelným upozorněním, aby při úvahách o christologických předpokladech tohoto apokryfu věnoval pozornost v první řadě termínům, jež jsou typické pro Janovo evangelium, a teprve v druhé řadě termínům synoptických evangelií či pavlovských epištol.

(6)

LISTY

Setkání apoštolů Petra a Pavla ikona (pol. 16. stol.), Athos

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [473]

6.1 KORESPONDENCE SENEKY A PAVLA 6.1.1 Úvod 6.1.1.1 Charakter spisu Fiktivní korespondence Seneky a Pavla (dále SenPa) se skládá ze čtrnácti dopisů individuálního charakteru.1 Nemá tedy nic společného s Pavlovými ani dalšími novozákonními epištolami, jež byly psány s vědomím jejich nadčasovosti a jež se obracely k širšímu okruhu čtenářů.2 Ze stejného důvodu lze vyloučit příbuznost SenPa s dopisy pravého Seneky.3 Žánrově je jí bližší sbírka krátkých, obsahově plytkých dopisů římského řečníka Q. Aurelia Symmacha ze 4. století, jejichž jediným účelem je udržení přátelských kontaktů s adresátem.4 Podobně i SenPa přinese čtenáři zklamání: místo výměny názorů dvou duchovních velikánů lidstva se před ním rozvíjejí zdvořilostní fráze a komplimenty. Jen jediný list (11) má skutečné téma: požár Říma roku 64 a následné pronásledování křes8anů. Přesné vyčíslení škod (132 paláce, 4000 domů) budí ovšem podezření, že se jedná o běžný pseudepigrafický manévr: výmysl obsahuje natolik podrobné údaje, aby se zdálo, že nemohl být vymyšlen.5 Spolehlivější jsou obecněji laděné zprávy Tacitovy (ze 14 římských čtvrtí tři byly zničeny úplně a sedm částečně)6 a Suetoniovy (bezpočet domů),7 s nimiž se SenPa shoduje jen v časovém údaji (požár zuřil šest dní). Falešné obvinění křes8anů ze žhářství bylo obecně známou skutečností. Významnějším motivem listu jsou zastřené narážky na císaře Nerona, v nichž se ozývají populární 1

Seneca píše Pavlovi 8x, Pavel Senekovi 6x. V záhlaví dvou listů (6, 7) jsou ještě další jména, to je však jen kosmetická úprava. 2 Platí to i o listech, jež jsou sice adresovány jednotlivcům (1–2Tm, Tt, Fm), ale vyjadřují se k zásadním otázkám života křes8anského společenství. 3 Listy Luciliovi (Epistulae morales ad Lucilium) z let 63 – 64. Lucilius Iunior, Senekův přítel a žák, byl asi o 10 let mladší než Seneca a v době korespondence spravoval římskou provincii Sicílii. V listu 21 Seneca vyjadřuje přesvědčení o trvalém významu svých dopisů: „Hlubina času nás všechny zalije, jen malý počet nadaných jedinců z ní pozvedne své hlavy…“ (Výbor z Listů Luciliovi, Praha 1969, str. 32, přel. B. Ryba). 4 Na tuto souvislost upozornil Liénard (1932). Srv. níže SenPa 4 s krátkým Symmachovým dopisem (ep. 9,98): „Mám radost z Tvého dopisu, ale čekám, až přijdeš. Vždy8 kalendář mi slibuje (že dorazíš brzy). Naděje na Tvůj příchod mi nedovoluje psát více, avšak zkrátíme-li nyní dopis, nahradíme si to v rozhovoru, až budeš zde.“ 5 Brox (1977), str. 272–294. Výsledkem podobného manévru je podle Broxe i zmínka o zapomenutém plášti (2Tm 4,13). 6 Tac. ann. 15,40,2. 7 Suet. Nero 38,2.

[474] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Korespondence Seneky a Pavla představy ze 4.–5. století: podle nich tento krutý nepřítel křes8anů v závěru dějin obživne (Nero redivivus) a znovu přijde na svět jako Antikrist.8 Korespondence vykazuje řadu vnitřních rozporů na formální9 i věcné rovině. Nejednoznačné je hodnocení císaře Nerona,10 jakož i řešení otázky, má-li být Nero o Pavlových listech informován (8, 14). O Židech se většinou hovoří jako o konkurentech křes8anů, jindy však s křes8any sdílejí stejný osud i Pseudo-Senekovy sympatie.11 Proto se někteří badatelé pokoušejí vyčlenit z dochovaného textu některé dopisy jakožto část původní korespondence,12 a ostatní jako pozdější (středověký) pokus o její doplnění. Převládá však názor, že všechny dopisy vznikly současně.

6.1.1.2 Doba vzniku a svědectví o korespondenci Korespondence byla sepsána někdy po roku 324, kdy Lactantius13 upozorňuje na Senekovy téměř křes8anské názory, o jeho údajném přátelství s Pavlem však ještě neví: „Kdyby mu někdo býval ukázal cestu, mohl by se stát pravým vyznavačem božím! Kdyby byl nalezl vůdce k pravé moudrosti, jistě by si již nevážil Zénóna14 a svého učitele Sótióna!“15 Termínem ante quem je nejstarší svědectví z roku 392 v Hieronymově16 výkladu o význačných osobnostech: „Lucius Annaeus Seneca z Corduby, žák stoika Sótióna a strýc básníka Lucana,17 vedl nanejvýš zdrženlivý život. 8 Srv. Sibylliny věštby 5,362–370, zvl. 363 „matkovrah“ (česky: P. Pokorný, KTM I, str. 350 –351) aj. 9 Nejnápadnější jsou nedůslednosti v preskriptech a datování. Zatímco Pseudo-Seneca uvádí na prvním místě odesílatele a po něm adresáta, Pseudo-Pavel užívá způsobu novějšího, obvyklého od 2. stol. po Kr., kdy na prvním místě stojí adresát (gentlemanskému řešení „problému“ jsou věnovány celé dva, jinak zcela bezobsažné listy 10 a 12). – Jen čtyři dopisy (10 –13) jsou datovány; to vede k pokusům o odlišné řazení a dataci korespondence nebo jejích částí. 10 Potenciální sympatizant křes8anství (2, 3, 7, 8, 9) – tyran a žhář (11). Bickel (1959) upozornil na opomíjený fakt, že Nero byl oblíben v lidových vrstvách a ve východní polovině říše. 11 Srv. listy 5, 8, 14 a 11. 12 Podle Westerburga (1881) jsou to listy 10 –12, ostatní měly vzniknout až v 9. století. Jeho argumenty však vyvrátili již Ramorino (1900) a Vouaux (1913). V letech 1937–1952 předložil Kurfess několik různých pokusů o rozdělení korespondence a dataci jednotlivých částí, společně s řadou konjektur. Diskusi shrnuje Fürst (1998), str. 89, 96 –101. 13 Lact. div. inst. VI,24,14. 14 Zénón z Eleje (asi 490 – 430), řecký filozof. 15 Patrně míní Sótióna z Alexandrie, peripatetického filozofa z 2. stol. př. Kr. 16 Hier. vir. ill. 12. Řada rukopisů přebírá tuto pasáž jako předmluvu k SenPa. 17 M. Annaeus Lucanus (39 – 65), stoický básník. V historickém eposu Pharsalia se přiklonil k republikánským ideálům a vyjádřil odpor k absolutní vládě. Poté, co byl odhalen jako účastník spiknutí proti Neronovi, byl přinucen k sebevraždě.

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [475]

Nezařadil bych ho do seznamu křes8anů, kdyby mě k tomu nepřiměly jeho dopisy, jež čte mnoho lidí. Jsou to Pavlovy dopisy Senekovi a Senekovy Pavlovi. Seneca tehdy sice byl Neronovým učitelem a velmi mocným člověkem, v oněch dopisech však praví, že by si přál, aby mezi svými lidmi zaujímal takové postavení, jaké má Pavel mezi křes8any. Seneca byl Neronem zabit necelé dva roky předtím, než Petr a Pavel přijali korunu mučedníků.“ Z Hieronymovy opatrné formulace a také ze skutečnosti, že při jiných vhodných příležitostech o korespondenci mlčí, lze usuzovat, že sám o pravosti korespondence pochyboval.18 Nechal se však – bohužel! – zviklat názorem „mnoha lidí“, jakož i nesprávným pochopením jediné věty,19 kterou z korespondence vybral na ukázku. Svou roli tu mohlo sehrát i pokušení, demonstrovat na osobním vztahu význačného filosofa k apoštolovi vysokou intelektuální úroveň raného křes8anství.20 Ve 4. století nebyl Hieronymus jediným křes8anským autorem, který si stěžoval na nedostatek klasického vzdělání v církvi a hořekoval nad stylistickou úrovní biblických knih;21 jistě tedy vítal každou, i pochybnou příležitost, jak tento obraz vylepšit. Asi po dvaceti letech, roku 414, píše Augustinus dopis, v němž dokazuje, že Bůh je otcem všech lidí, a to i zlých. Za tím účelem cituje: „Správně dí Seneca, jenž žil za časů apoštolů, a také se čtou některé jeho dopisy apoštolu Pavlovi: ,Kdo nenávidí špatné, nenávidí všechny.‘“22 Z citátu nevyplývá, že by Augustinus znal obsah korespondence. Z jiného Augustinova dopisu23 však víme, že přinejmenším od roku 397 věděl o zmíněném Hieronymově spise, a právě z něj nejspíše pochází i jeho podobně formulovaná zmínka (leguntur epistolae). Ve spise O Boží obci Augustinus chválí Seneku za to, že zkritizoval státní římské náboženství,24 na druhé straně však lituje, že se Seneca jako senátor 18

Vouaux (1913), str. 332–334. Ve 12. listu Pseudo-Seneca vybízí Pseudo-Pavla, aby se ve svých dopisech přidržel starší formy preskriptu a kladl své jméno na první místo: qui meus tuus apud te locus, qui tuus velim ut meus („přál bych si, aby mé místo /tj. první, podle preskriptu dosavadních Pseudo-Pavlových listů/ bylo tvým u tebe /tj. ve tvých listech/, a tvé místo mým“); z preskriptu 14. listu pak vyplývá, že apoštol si vzal jeho radu k srdci. – Podle Fürsta bylo toto prosté vysvětlení dosud přehlíženo a slovo locus bylo překládáno jako „společenské postavení“ (Fürst, 1998, str. 96, pozn. 74). Prvním, kdo se omylu dopustil, byl právě Hieronymus; mohlo se tak stát například nepochopením bezprostředně předcházející zmínky o Pavlově římském občanství. 20 Bocciolini Palagi (1985), str. 19 –23. 21 Hier. vir. ill. (prologus); Ambrosius, ep. 8. 22 Aug. ep. 153,14 (PL 33, 659): omnes odit, qui malos odit. V Senekově díle však nelze citát identifikovat. 23 Aug. ep. 40,2. 24 Pravděpodobně vychází ze Senekova nedochovaného spisu De superstitione (O pověře). 19

[476] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Korespondence Seneky a Pavla přetvařoval a klaněl se bohům, jež odsuzoval.25 Dále si všímá, že Seneca vedle pohanských pověr zavrhoval i židovské zvyklosti, a uvažuje o tom, proč se Seneca vůbec nevyjádřil o křes8anech, v dobrém ani ve zlém.26 Otázku lze uzavřít s tím, že jediné Augustinovo svědectví o údajné korespondenci Seneky a Pavla je v kontextu Augustinova díla okrajové a formulačně závislé na Hieronymovi. Na druhé straně se Augustinus nezmiňuje o žádné Senekově korespondenci, ba ani o vztahu k Pavlovi, a to ani tam, kde bychom to nejspíše očekávali, totiž v souvislém výkladu o Senekovi a jeho náboženských názorech. Zvláštním svědectvím o existenci korespondence je latinská legenda o Pavlově mučednické smrti, připisovaná biskupu Linovi.27 Tento apokryf se v mnohém shoduje s řeckým Martyriem Pavlovým, jež je součástí Skutků Pavlových.28 Pseudo-Linus ho však hned v 1. kapitole výrazně rozšířil (srv. výše str. 228): „…sbíhalo se k němu veliké množství věřících z císařova domu a věrní se den ze dne stále více radovali a veselili. Dokonce i císařův vychovatel se s ním spřátelil, protože v něm zpozoroval božskou moudrost. V rozhovoru se od něj nemohl odtrhnout. Když spolu nemohli mluvit tváří v tvář, posílali si často dopisy, aby tak mohli v milém a přátelském rozhovoru pokračovat. Pavlovo učení se působením Ducha svatého šířilo a získávalo na oblibě, až mu bylo povoleno učit, a mnozí ho rádi poslouchali. Vedl také disputace s pohanskými filosofy a vítězil nad nimi, takže mnozí mu v jeho učitelské činnosti pomáhali. Císařův učitel dokonce předčítal císaři některé jeho spisy29 a všichni je velice obdivovali. Nemálo si ho považovali i v senátu.“30 Vzhledem k tomu, že v řeckém Martyriu Pavlově, jež bylo předlohou citovaného místa, podobná zmínka chybí, se jedná o zjevnou interpolaci: Pseudo-Linus věděl o údajné korespondenci a na její existenci založil líčení úspěšné Pavlovy misie na císařském dvoře. Na této fantazii je kuriózní především fakt, že v dalším průběhu řecké i latinské verze je Nero představen jednoznačně v záporném duchu. Následuje překvapivě dlouhé období, kdy se o korespondenci nikdo nezmiňuje. Teprve kolem roku 800 ji znovu objevil latinský vzdělanec Alkuin

25

Aug. civ. 6,10. Aug. civ. 6,11. 27 Passio sancti Pauli apostoli, ed. Lipsius, AAA I, str. 23 – 44. Vzniklo patrně v 5. stol. jako protějšek Pseudo-Linova Martyria Petrova. 28 Jeho překlad přinášíme v oddílu 4.2.3.11, str. 228 –231. 29 Srv. níže listy 3,7,8,9. 30 Pseudo-Linus, Passio sancti Pauli apostoli, kap. 1 (ed. Lipsius, AAA I, str. 24). Podobně jako v MPa 2 následuje příběh o císařovu číšníku Patroklovi. 26

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [477]

z Yorku. Ten svému žákovi, jímž nebyl nikdo menší než císař Karel Veliký, slavnostně daroval dvě sbírky dopisů: jednou z nich je náš pseudepigraf, druhou pak rovněž nepravá, ale mnohem zajímavější korespondence Alexandra Velikého a brahmánského krále Dindima.31 Díky Alkuinovi se SenPa dostává do širšího povědomí a začíná se masivně šířit.

6.1.1.3 Mohla církev přijmout Seneku? K uvedeným svědectvím o Senekově korespondenci s Pavlem lze přidat už jen nemnoho zmínek o samotném Senekovi a o jeho filosofických či náboženských názorech.32 Významní křes8anští myslitelé se o Senekovi vyjadřují se sympatiemi, nepropadají však nekritickému obdivu. Tertullianus sice prohlašuje: „Seneca byl vždycky náš,“33 nemůže ovšem souhlasit s filosofovým přesvědčením, že po smrti přestává všechno, i on sám.34 Pro Hieronyma byl Seneca jen jedním z těch, kdo mu prostředkovali řeckou filosofii.35 Augustinus lituje, že Seneca uplatňoval svou svobodomyslnost v psaní, nikoli však v životě.36 Lactantius se o Senekovi vyjadřuje s velkým uznáním,37 ale nepokládá ho za nejvyšší filosofickou autoritu. Když například kritizuje Senekovo pojetí filosofie, omlouvá ho tím, že se nechal svést Ciceronem.38

31

Ed. B. Kübler, in: Iulii Valerii Opera, Leipzig 1888, str. 169–189, znovu A. Hamman, in: PLS 1, sl. 679 – 690. Sbírka obsahuje pět dopisů, sepsaných koncem 4. století po Kr. Vladař a brahmán si vyměňují názory na správné uspořádání společnosti; nejvíce prostoru zabírá Dindimova obhajoba utopického brahmánského života: neznají války a peníze, necestují a neobchodují, nestaví si domy, hrobky ani chrámy, vysmívají se modlářství a polyteistickým představám, nezabíjejí zvířata a neprolévají krev, nezkoumají budoucnost, odmítají násilí, hry v cirku jim připadají odpudivé, nemají soudce ani vladaře, krátce: jejich jediným pravidlem je neprotivit se řádu přírody (contra ius non ire naturae). Poslední slovo má Alexandr, jenž brahmánské řešení odmítá jako z nouze ctnost; autor falza nicméně prozrazuje i sympatie k Dindimovi a vkládá do jeho úst nemálo kritických postřehů vůči vlastní civilizaci. Srv. výše oddíl 2.4.4 na str. 72. 32 Sidonius Apollinaris, Boethius a Isidor ze Sevilly se o Senekovi zmiňují v souvislosti s latinskou stenografií, Cassiodorus se na něj zase odvolává v oblasti astronomie. Doklady uvádí Fürst (1998), str. 106. 33 Tj.: jeho názory se shodovaly s našimi (Tert. de anima 20: Seneca saepe noster). Jindy ovšem „náš Seneca“ znamená pouze „píšící latinsky, nikoli řecky“ (Hier. adv. Iovin. 1,49; Lact. ep. 4,3). 34 Tert. de anima 42,2; resurr. 1,4. 35 S Pýthagorou, Platónem a Empedoklem se prý seznámil četbou spisů Cicerona, Bruta (Caesarova vraha) a Seneky (Hier. adv. Rufin. 3,39). 36 Aug. civ. 6,10. 37 Lact. inst. VI,24,14, viz výše začátek oddílu 6.1.1.2. 38 Lact. inst. III,15,1. Vytýká filosofii, že je rozdělena do mnoha navzájem protichůdných učení. Proto nesouhlasí s názorem Cicerona a Seneky, že filosofie je umění jak správně žít.

[478] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Korespondence Seneky a Pavla Jen jedinkrát39 narazily Senekovy spisy v rané církvi na zásadní odpor: autor básně ze 6. století, připisované Honoriovi Scholastikovi, nepřijímá Listy Luciliovi jako zdroj mravního ponaučení, protože Seneca prý nebyl křes8anem.40 Přesto právě v téže době Seneca výrazně postupuje ve své „církevní kariéře“: roku 567, na druhém koncilu v Tours, je jmenovitě citován, čímž se postřehy pohanského filosofa o morálce stávají součástí oficiálního církevního usnesení.41 I později zaznívají odmítavé hlasy jen ojediněle – ve 12. století Walter od sv. Viktora a v 16. století Erasmus Rotterdamský42 vytýkají Senekovi, že schvaloval sebevraždu. Teprve během 17. a 18. století se pohled katolické církve na filosofa mění v souvislosti s odmítáním neostoicismu.43

6.1.1.4 Mohl Seneca přijmout křesNanskou víru? Otázka, zdali se Seneca sám stal křes8anem, hraje v křes8anské recepci zpočátku zanedbatelnou roli. Samotná korespondence vyvolává dojem opačný.44 Autor takovou tradici zřejmě neznal (jinak by ji převzal), ani neměl v úmyslu ji vytvořit. V závěrečném listu (14) sice Pseudo-Pavel vyjadřuje naději, že se Pseudo-Seneca stane šiřitelem křes8anství;45 to je však očekávání orientované do budoucnosti a v korespondenci není potvrzeno. Vcelku se SenPa shoduje s názorem Lactantiovým: Seneca křes8anem nebyl, ale svými názory stál křes8anství blízko. Jednoznačné přesvědčení, že Seneca byl křes8anem, je poprvé doloženo až v roce 1332 u dominikána Giovanniho Colonny: ten se odvolává na Hieronyma a korespondenci SenPa, „kterou zná celý svět“. V období humanismu nalezlo zastánce mezi známými osobnostmi (Giovanni Boccaccio). Iluzi dále podpořil španělský jezuita J. Román de la Higuera (1551–1624), když 39

Podle Fürsta (1998), str. 106. F. Buecheler – A. Riese (eds.), Anthologia Latina I/2, Leipzig 1906, str. 137 (č. 666). 41 Mansi, 9, 795. Pamětihodnost této události neumenšuje ani to, že šlo o citaci zkomolenou. 42 P. S. Allen – H. M. Allen (eds.), Opus epistolarum Des. Erasmi Roterodami VIII, Oxonii 1934, str. 41, ep. 2092. Text je sice zařazen do sbírky Erasmových dopisů, ve skutečnosti se však jedná o část předmluvy k vydání Senekových spisů z roku 1529. 43 Fürst (1998), str. 108, pozn. 138. 44 Autor zřetelně rozlišuje Senekův a Pavlův pohled na svět: Pseudo-Seneca: disciplina tua (1), Pseudo-Pavel: secta mea (10). Pseudo-Seneca hovoří o křes8anech v 2. os. plurálu (11). Senekovu příslušnost ke křes8anskému společenství křes8anství samozřejmě nedokládá ani oslovení „bratr“ (1, 7, 11), jež bylo běžné i mezi pohany. 45 Proto mohl neznámý písař ve 14. století (Cod. Bodleianus 292, fol. 154) připojit marginální poznámku: „V tomto listu Pavel jasně dosvědčuje, že Seneca přijal křes8anskou víru.“ Momigliano (1950), str. 336; cit. podle: Fürst (1998), str. 111. 40

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [479]

do spisu římského analisty z 4./5. stol. vsunul poznámku, že Seneca byl tajným křes8anem.46 Jiný jezuitský autor sestavil ze Senekových myšlenek knihu nazvanou Seneca Christianus,47 jež byla populární ještě dvě stě let po svém vzniku.48 – V táboře odpůrců stojí na prvním místě Erasmus Rotterdamský, jenž legendu vyvrátil v již zmíněné předmluvě k Senekovým spisům,49 po něm pak všechny podstatné argumenty shromáždil Charles Aubertin (1857).

6.1.1.5 Z dějin bádání Zoufalý rozpor mezi bezobsažností padělku na straně jedné a romantickou iluzí o přátelství významných myslitelů na straně druhé provokuje generace laiků i vážených odborníků ke stále složitějším a riskantnějším úvahám, není-li v korespondenci přece jen skryto jakési hluboké filosofické či teologické poselství. Proto jsou v tomto případě dějiny bádání o tématu zajímavější než téma samotné. Harnack vyslovil hypotézu o řeckém originálu, jenž mohl být překladem do latiny zkomolen,50 Kreyher se zase domníval, že původní korespondence se ztratila, a ta, jež se nám dochovala, je její bezcennou náhražkou.51 Přesvědčivé námitky proti pravosti korespondence byly vysloveny již v předminulém a minulém století.52 Falzum však má tuhý život: mimo jiné i proto, že z doby, kdy byl spis nejoblíbenější (12.–15. století) se dochovalo asi 300 rukopisů s mnoha textovými variantami a spornými místy, takže prostor pro spekulace je značný. Proto stále „vstávají noví bojovníci“, kteří hájí pravost korespondence;53 do druhé „zákopové linie“ pak ustupují ti, kdo sice korespondenci neuznávají, pokoušejí se však prokázat, že se Pavel a Seneca přece jen znali.54

46

Flavius Lucius Dexter, Chronicon, PL 31, 189 –190 (k roku 64). Johann Baptist Schellenberg, Seneca Christianus, id est Flores Christiani ex L. Ann. Senecae epistolis collecti, Augsburg 1637. Kniha inspirovala A. Fleuryho (1853). 48 K celému odstavci: Momigliano (1950), str. 333 –342; cit. podle: Fürst (1998), str. 109 –110. 49 Viz výše pozn. 42. 50 Harnack (19582), str. 765. Vzhledem k tomu, že autor SenPa zřejmě ani nevěděl, že kanonické Pavlovy listy byly napsány řecky (srv. list 13), je Harnackova domněnka mírně absurdní. 51 Kreyher (1887), str. 178. Nepravděpodobné už proto, že Hieronymus cituje, by8 zkomoleně, z jednoho nám dochovaného listu (12). 52 Baur (1858, 1876); Sevenster (1961). 53 Franceschini (1981); Gamba (1998). 54 Fleury (1853), Kreyher (1887). 47

[480] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Korespondence Seneky a Pavla

6.1.1.6 Mohli se Pavel a Seneca setkat? Pavel po dlouhých misijních cestách dorazil do Říma asi roku 60, zdržoval se zde nejméně dva roky a užíval relativní volnosti (Sk 28,30n); jeho mučednickou smrt klade tradice až do roku 67. Seneca pocházel z hispánské Corduby, většinu života však prožil v Římě. Za císaře Claudia strávil devět let ve vyhnanství na Korsice. Roku 54 ho Neronova matka Agrippina Mladší povolala zpět ke dvoru, takže mohl mladého císaře v prvním období jeho vlády příznivě ovlivňovat. Když však Agrippina roku 59 zemřela, upadl v nemilost i Seneca; roku 65 byl obviněn z účasti na spiknutí a donucen k sebevraždě. Základní časové a místní podmínky jsou tedy splněny, Pavlovo setkání se Senekou nelze vyloučit. Pozitivní doklad či aspoň náznak55 však neexistuje. Pro úplnost uvádíme tři spekulace, opírající se o text Nového zákona; nejsou to ovšem historické doklady, spíše jen inspirativní podněty pro fantazii autorů historických románů. První z nich je Pavlova zmínka v závěru listu Filipským (4,22): „pozdravují vás i ostatní bratří, zvláště ti, kteří jsou z císařského domu“. – Nemohl mezi nimi být i Seneca? Druhým záchytným bodem je textová varianta jednoho verše ze Skutků apoštolských (28,16): „Když jsme přišli do Říma, důstojník předal vězně (plurál) veliteli vojska (stratopedarchos), a Pavel dostal povolení, že může bydlet v soukromém bytě s vojákem, který ho bude hlídat.“ Oním velitelem vojska mohl totiž být velitel pretoriánů Afranius Burrus, který v prvních letech Neronovy vlády ve shodě se Senekou prakticky řídil císařský dvůr. – Co když právě on upozornil svého přítele a spojence na jednoho mimořádného vězně? Také další, třetí spekulace počítá s prostředníkem. Pavlův spor s Židy v Korintu vyústil v setkání s místodržitelem Gallionem (Sk 18,12–17). Ten se však původně jmenoval M. Annaeus Novatus a byl to Senekův starší bratr (nové jméno přijal podle L. Iunia Galliona, který ho adoptoval). – Nemohl bratrovi vyprávět, koho mu přivedli před soud?

6.1.1.7 Proč falzum vzniklo? Běžným motivem křes8anské apokryfní tvorby je snaha o vyrovnání informačního deficitu z doby rané církve. Dvě Pavlovy zmínky například stály u zrodu dvou apokryfů, jimiž se neznámí autoři pokusili doplnit mezery v kánonu Pavlových listů.56 Tato úvaha nás však daleko nedovede: v Novém zákoně nenalezneme narážky na Seneku, jež by volaly po doplnění, nepočítáme-li právě zmíněný verš o „císařském domě“ (Fp 4,22). 55 56

Seneca nevystupuje v textu Nového zákona, ani Pavel v Senekových listech. Ko 4,16: List Laodikejským (zde str. 496); 1K 5,9: Třetí list Korintským (zde str. 213 –220).

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [481]

U každého pseudepigrafu musíme počítat i s možností, že skutečný autor měl v úmyslu rozšířit své vlastní názory s pomocí známé autority, a to nejlépe z natolik vzdálené minulosti, aby podvod nebyl snadno odhalitelný. V takovém případě se však falzum musí alespoň formálně podobat jiným známým spisům údajného autora a obsahovat příbuzné názory. V případě naší korespondence tomu tak není. Její autor se nevyznal v díle Senekově ani Pavlově. Co se týče Seneky, jen v jednom listu (11) nalezneme výrazněji stoicky laděné obraty. Ohledně Pavla je zřejmé, že autor neznal ani základní reálie jeho života. Zastavíme se na několika místech, kde komolí jeho myšlenky. V 6. listu Pseudo-Pavel napomíná Pseudo-Seneku, jak se má chovat na císařském dvoře, a přitom hovoří o „trpělivosti“. Zatímco skutečný Pavel ukazuje na boží trpělivost s hříšnými lidmi (Ř 2,4; 3,25n aj.), případně nabádá k trpělivému snášení těžkostí pro Krista (Ř 2,7; 5,3n aj.), Pseudo-Pavel dává jeho slovům zcela jiný obsah: trpělivost, kterou doporučuje Pseudo-Senekovi, je vlastně uměním nikoho si nepohněvat. Taktické manévrování obratného misionáře je ovšem neslučitelné s Pavlovým eschatologickým a prorockým výhledem.58 V 10. listu vyjadřuje Pseudo-Pavel rozpaky nad tím, zda se sluší, aby jeho jméno stálo hned za jménem senátorovým, a přemýšlí, jestli by se neměl podepsat až na konec.59 Své zdvořilostní skrupule vyjadřuje slovy Pavlovými (1K 9,22; 10,33), imituje tedy zásadu omnibus omnia esse („být všechněm vším“, případně „všem se líbit“) v posunutém smyslu „každému co jeho jest“. V autentickém kontextu šlo ovšem o něco zcela jiného. Rozhorlený Pavel před Korintskými hájí důstojnost svého poslání, k níž paradoxně patří i dobrovolné ponížení: apoštol užívá svobody v Kristu (1K 9,1), přitom se však stává otrokem všech, aby mnohé získal (1K 9,19). Autor SenPa toto závažné téma vůbec nechápal: jedině tak lze vysvětlit, proč z uvedené zásady vyrobil pravidlo protokolu, ve kterém se nadto ani sám nevyznal („římský zákon“, který by předepisoval, jak psát dopis senátorovi, neexistoval; mohlo jít nanejvýš o zvyklost). Ve 14. listu se vedle imitací filosofických pojmů objeví i slova, jež vzdáleně připomínají teologická témata, spíše se však jedná o neorganické shluky biblických obrazů. Když Pseudo-Pavel hodnotí svůj misijní vliv na Pseudo-Seneku, směšuje obraz semene jakožto božího slova, rozsévaného do různě kvalitních půd (Mk 4,13 –20 par) s obrazem protikladu pomíjivého a nepomíjivého semene (1Pt 1,23); tentýž verš přitom komolí, protože ignoruje jeho kontext a výslovnou starozákonní paralelu (1Pt 1,24nn, Iz 40,6nn); výsledné znění přitom nedává valný smysl ani ve vlastním kontextu SenPa.60

57 58 59 60

Viz níže pozn. 100 a 106 (k listu 7), pozn. 140 (k listu 13). Srv. pozn. 99 na str. 490 (k listu 6); srv. Fürst, Pseudepigraphie (1998), str. 84. Jako v závěru tří kanonických epištol (1K 16,21; Ko 4,18; 2Te 3,17). Srv. pozn. 144 na str. 495 (k listu 14).

[482] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Korespondence Seneky a Pavla

6.1.1.8 Domácí úkol ze stylistiky? Nechtěl-li autor šířit Pavlovy ani Senekovy názory, a to ani domnělé, co bylo skutečným motivem jeho počínání? Extrémní vysvětlení nabízí Barlow (1938): podle něj není spis ničím jiným než řečnickým cvičením – školní úlohou, v níž žák předvádí své formulační schopnosti.61 Autor skutečně úzkostlivě dodržuje epistolografická pravidla.62 Někdy je dokonce parafrázuje v samotném textu dopisu pod průhlednou záminkou, že Pseudo-Seneca učí Pseudo-Pavla stylistice (listy 2, 7, 12, 13). Tato teorie, na niž nedávno navázal i Malherbe (1991), přináší jisté ulehčení: kdyby se skutečně jednalo jen o školácký výtvor, nemuseli bychom se trápit absurdní představou, že někdo vážně chtěl vylíčit Seneku a Pavla jako nudné patrony, kteří svůj čas marní psaním dopisů o tom, jak se mají psát dopisy.

6.1.1.9 Parodie apokryfu? Za novou – a pokud je nám známo, zatím přehlíženou – variantu právě zmíněného řešení lze považovat výklad, který se sám nabízí hned v první větě prvního listu: „Věřím, že ti, Pavle, vyprávěli o tom, jak jsme včera s naším Luciliem rozprávěli o apokryfech a jiných věcech.“ Moderní překlady obvykle tlumočí zvýrazněné slovo jako „(hluboké) tajemství“.63 Správněji postupuje Vouaux, který se neuchyluje k širšímu výkladu, ale chápe latinský výraz de apocrifis v jeho technickém smyslu. Sporné je však jeho vysvětlení, že autor falza se touto narážkou chtěl distancovat od jiných apokryfů a zvýšit tím věrohodnost vlastního textu.64 Na tom by nebylo nic divného: nemálo apokryfních autorů činí v úvodních pasážích totéž. Problém je ovšem v tom, že ti cítí potřebu kritizovat apokryfy velmi halasně,65 zatímco citovaná zmínka v SenPa takovou výslovnou distancí není. Co když je ale celá korespondence parodií apokryfu? Hříčkou, jež byla možná zhotovena na pokyn učitele stylistiky a do jejíhož úvodu byla zapracována drobná narážka, prozrazující pravý charakter toho, co následuje?

61

Barlow (1938), str. 91– 92. Srv. též pozn. 125 na str. 493 (k listu 11). Stručnost (brevitas observanda), zřetelnost (cavenda obscuritas, 13), komplimenty (1, 2, 12 aj.), ohled na postavení partnera (personae qualitas, 2, 10), omluva za opožděnou odpověk a vysvětlení (2, 6), otázky preskriptu (10, 12), závěrečný pozdrav (formula valetudinis). 63 Römer: „über die tiefen Geheimnisse“; Obrycki: „o tajemnicach“. 64 Vouaux (1913), str. 348. 65 Srv. např. výklad a prolog k Pseudo-Matoušovu evangeliu dětství ve formě fingované korespondence s Hieronymem, známým odpůrcem apokryfů (NZA I, str. 286 –290). 62

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [483]

Potom by věta měla opačný smysl, než jaký jí přikládá Vouaux, a byla by laskavým varováním pozornému čtenáři, aby korespondenci za pravou nepovažoval. – Slabinou naší teorie je, že se zakládá na jediném slově „apokryf“ v úvodu a dále na předpokladu, že leckteré, ne-li všechny doklady autorovy nekompetence, na které jsme již narazili a ještě narazíme, jsou ve skutečnosti dokladem mimořádné rafinovanosti, jež nekompetenci pouze předstírá.66

6.1.1.10 Uvedení Pavla mezi Římany Proti Barlowově teorii lze namítnout, že v SenPa se vedle pravidel obecných nápadně často uplatňují jevy speciální, typické pro tzv. „přátelské dopisy“67 – takové, které slouží především k udržení přátelských kontaktů. Tato skutečnost je zase nejlépe pochopitelná za předpokladu, že záměrem padělatele skutečně bylo vyvolat dojem, že Pavel a Seneca se dobře znali. Zbývá tedy zamyslet se nad možností, že autor chtěl touto cestou doporučit jednoho myslitele lidem, kteří již uznávali myslitele druhého. Harnack se domníval, že Pseudo-Seneca chtěl ovlivnit římskou elitu, která sice už přijala křes8anství, ale Pavlovy listy a další kanonické spisy nepokládala za „salonfähig“ pro jejich nízkou stylistickou úroveň.68 Seneca ovšem za svého života platil za znalce ve věcech vkusu (arbiter elegantiae), avšak již tehdy, a ještě více v pozdní antice byl také odmítán. Fürst pro to uvádí řadu dokladů,69 mj. příkrý soud vlivného historika 3. století: Seneca vychoval tyrana.70 Ani jako filosof nedosahuje Seneca velikého ohlasu, protože filosofie byla považována za doménu Řeků. Neodvolávají se na něj dokonce ani myslitelé, kteří by mu měli stát nejblíže, stoikové Epiktétos či Marcus Aurelius. Není tedy pravděpodobné, že právě Senekovými ústy by měli být vzdělanci pozdní antiky přesvědčováni o Pavlově významu. Jen pro úplnost tu zmiňme obrácenou variantu téhož řešení: Pseudo-Seneca prý nechtěl Pavla propagovat, ale naopak očernit; korespondence prý je rafinovaným ztvárněním pomluvy vycházející z ebionitských (židokřes8anských) kruhů, že se Pavel přátelil se zlým Neronem; táž pomluva

66

Srv. např. pozn. 106 na str. 491 (k listu 7). Radost z přijetí dopisu (2), touha po osobním setkání (1, 3, 4, 5), představa, že fyzicky vzdálený je díky dopisu blízko (4; srv. 1Te 2,17; Ko 2,5), vyprázdněnost slov ze sémantického pole „lásky“, jež zpravidla neznamenají nic jiného než „přátelství“: amor (8), carissimus (3, 9, 11, 12, 14), alter similis tui (12). 68 Harnack (1893), str. 765. 69 Fürst (1998), str. 95. 70 Dio Cassius, LXI,10,1– 6 (turannodid#skaloV) – názor objevující se dodnes. 67

[484] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Korespondence Seneky a Pavla stojí prý v pozadí Pseudo-Linova výkladu o Pavlově misii na císařském dvoře, kde je ovšem přeformulována v Pavlův prospěch (viz výše). Jedná se o vysvětlení zjevně překombinované, jež je navíc závislé na záhy vyvrácené teorii o rozdělení korespondence na dvě části.71

6.1.1.11 Uvedení Seneky mezi křesNany Zrcadlovým řešením otázky motivu by byl úmysl neznámého autora propagovat Seneku v církvi. Jeho motiv mohl být například ekonomický: podle jedné teorie to byl obchodník s knihami, který mezi křes8any hledal odbytiště pro Senekovy spisy.72 Nelze to vyloučit ani potvrdit, ovšem skutečnost, že právě ta Senekova díla, z nichž křes8anští autoři rádi citovali,73 se nedochovala, hovoří spíše proti této možnosti. Další vysvětlení vychází z existence jiného, poměrně nedávno objeveného latinského pseudepigrafu: dopisu velekněze Annáše Senekovi o pýše a modlářství.74 Co když se o něm neznámý křes8an dověděl a znelíbila se mu představa, že si „náš Seneca“ dopisoval s židovským veleknězem?75 Nemohl se pokusit vytvořit konkurenční falzum, aby Seneku „přetáhl“ do blízkosti Pavla, tedy na stranu křes8anů? Diskuse o novém nálezu však není uzavřena76 a jeho souvislost s korespondencí Seneky a Pavla zůstává čirou spekulací.

71

Westerburgovo řešení (1881) vyvrací Fürst, viz výše pozn. 12 na str. 474. Kraus (1867). Korespondence SenPa byla často zařazována na úvod souborných vydání Senekových děl. 73 Lactantius: Exhortationes, De immatura morte, Moralis philosophia; Hieronymus: De matrimonio; Augustinus: De superstitione. 74 Text se dochoval v rukopise z 9. století, vydal ho B. Bischoff, Der Brief des Hohenpriesters Annas an den Philosophen Seneca – eine jüdisch-apologetische Missionsschrift (Viertes Jahrhundert)?, in: Týž, Anecdota novissima. Texte des vierten bis sechzehnten Jahrhunderts, Quellen und Untersuchungen zur lateinischen Philologie des Mittelalters 7, Stuttgart 1984, str. 1– 9. 75 Odesílatem je zřejmě míněn Annáš, velekněz roku 62, zavražděný roku 68. A. Momigliano, The new letter by „Anna“ to „Seneca“ (Ms. 17 Erzbischöfliche Bibliothek in Köln), Athenaeum NS 73 (1985), str. 217–219, znovu in: Týž, Ottavo contributo alla storia degli studi classici e del mondo antico, Storia e letteratura 169, Roma 1987, str. 329 –332. Podobně soudí L. Cracco Ruggini, La lettera di Anna a Seneca nella Roma pagana e cristiana del IV secolo, Augustinianum 28 (1988), str. 301–325, zejm. 301n. 76 Někteří soudí, že je dílem křes8anské apologetiky. A. Hilhorst, The Epistola Anne ad Senecam. Jewish or Christian? With a new edition of the text, in: Eulogia, FS A. A. R. Bastiaensen, Steenbrugge 1991, str. 147–161. 72

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [485]

6.1.1.12 Náhražka apoštolské legitimity Fürst zasazuje korespondenci do kontextu církevní recepce Seneky v období pozdní antiky (viz výše 6.1.1.3) a dochází k paradoxnímu závěru: Senekova osobní autorita byla v křes8anské církvi veliká, ale reálný dopad jeho myšlenek zanedbatelný. O samotné SenPa platí totéž, ba ještě ve vyhraněnější podobě: zájem autora se soustředí na Senekovu osobnost, zatímco o Senekově filosofii se nedovídáme téměř nic.77 Autor se tedy sepsáním falza v ničem neodchýlil od toho, jak Seneku běžně hodnotili jeho současníci. Jeho dílo je v souladu s obecným myšlenkovým modelem, který považuje existující skutečnost za odedávna platnou a zásadně preferuje staré před novým. V prostředí křes8anské církve vede takový konzervativní postoj k idealizaci rané církve a zdůrazňování apoštolské autority. Nejznámějším, nikoli však jediným projevem takového způsobu myšlení je představa, že vyznání víry a řada dalších ustanovení pochází již od samotných apoštolů.78 Přesvědčení, že cokoli je v církvi důležité dnes, muselo být důležité již v rané církvi, samozřejmě bývá v rozporu s historickou skutečností, což často vede k politováníhodné snaze o upravování minulosti, při čemž se dává zbožnému přání přednost před pravdou. Do minulosti jsou bez rozpaků promítány zkušenosti ze současnosti, aby bylo možno hlásat kontinuitu přítomných rozhodnutí s normami minulosti.79 Popsaný model byl použit i v případě Seneky. Padělatel vycházel z postoje církve své doby a přenesl ho zpět do rané církve, aniž by ho v něčem měnil. A protože pro církevní spisovatele 4. století byl Seneca významný jen jako osoba, a nikoliv jako stoický myslitel, nebylo ani pro padělatele důležité zabývat se Senekovými skutečnými myšlenkami. Šlo mu především o to, proklamovat blízkost proslulého filosofa k církvi. Nejsnáze toho mohl dosáhnout navozením iluze, že se Seneca přátelil s některou neméně proslulou osobností rané církve. Do takové role mohl být teoreticky dosazen kterýkoli apoštol či evangelista. Pavel se hodil proto, že pobýval v Římě a psal o „císařském domě“ (Fp 4,22); jeho skutečné myšlenky byly z hlediska padělatele samozřejmě právě tak irelevantní jako Senekovy.

77

Fürst (1998), str. 107–109. Apoštolské vyznání víry vzniklo prý tak, že každý z dvanácti apoštolů vyřkl jeden z jeho článků. Tuto pověst, která se poprvé objevuje v pramenech z konce 4. století, nepřijala východní církev; v polovině 15. století ji vyvrátil Laurentius Valla; dnes je v církvi obecně odmítána. Srv. H. Denzinger – A. Schönmetzer, Enchiridion symbolorum, Barcinone 197636, str. 20. 79 K celému odstavci srv. Fürst (1998), str. 114 –117. Ten pro uvedený myšlenkový model užívá označení „Apostolizität“. Model se ovšem uplatňuje v církvi všech dob a vyznání v bezpočtu variací. 78

[486] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Korespondence Seneky a Pavla

6.1.1.13 Závěr Z hlediska historického zkoumání Pavlovy či Senekovy osobnosti a poměrů prvního století je padělek bezcenný. Přesto není jeho studium zbytečné. Při zkoumání různých interpretačních možností se leccos dovídáme o latinské církvi čtvrtého století: nejen o tom, jak pohlížela na Seneku, ale také – a to je snad ještě závažnější – o tom, jak se v ní prosazoval konzervativní myšlenkový model, který legitimizoval přítomnost vytvářením umělé apoštolské autority (Fürst). Vzhledem k obrovské popularitě, jaké se později korespondence těšila, si tyto závěry podržují svůj význam, a to i v případě, že by korespondence samotná byla pouhým školním cvičením (Barlow) či dokonce parodií apokryfní tvorby.

6.1.2 Edice a literatura DOCHOVANÉ RUKOPISY A PUBLIKOVANÁ VYDÁNÍ Korespondence se dochovala ve velkém množství rukopisů z nichž Vouaux vyzdvihuje: M Ambrosianus, C 90 (ca. 9. stol.) A Štrasburg, Argentoratensis, C. VI, 5 (ca. 9. stol. – shořel při obléhání roku 1870) Základem většiny vydání (někdy jako součást souborných vydání Senekových děl) je rkp. M. C. W. Barlow, Epistolae Senecae ad Paulum et Pauli ad Senecam „quae vocantur“, PMAA 10, Rom 1938 [lat. text podle 25 vybraných rkp.]. L. Bocciolini Palagi, Il carteggio apocrifo di Seneca e San Paolo, Academia toscana di scienze e lettere „La Colombaria“, Studi 46, Firenze 1978. L. Bocciolini Palagi, Epistolario apocrifo di Seneca e San Paolo, Biblioteca Patristica 5, Firenze 19852 [vychází z Barlowova textu, dalších tří rkp. a emendací (viz níže Kurfess, Franceschini)]. A. Hamman (ed.), PLS 1, Paris 1958, sl. 673 – 678 [= Barlowův text; přehled 25 rkp.]. L. Vouaux, Les Actes de Paul et ses lettres apocryphes, Paris 1913, str. 332–369 [lat. text podle rkp. M; franc. překlad].

PŘEKLADY A DALŠÍ LITERATURA C. Aubertin, Étude critique sur les rapports supposés entre Séne` que et saint-Paul, Paris 1857 [18692, 18723]; F. C. Baur, Seneca und Paulus. Das Verhältnis des Stoicismus zum Christenthum nach den Schriften Seneca’s, ZWTh 1 (1858), str. 161–246; 441– 470, znovu in: Týž, Drei Abhandlungen zur Geschichte der alten Philosophie und ihres Verhältnisses zum Christentum, Leipzig 1876 (= Aalen 1978), str. 377– 480; E. Bickel, Seneca und Seneca-Mythus, Das Altertum 5 (1959), str. 90 –100; N. Brox (ed.), Pseudepigraphie in der heidnischen und jüdisch-christlichen Antike, WF 484, Darmstadt 1977; J. K. Elliott, The Apocryphal NT, 1993, str. 547–553 [angl. překlad]; A. Fleury, Saint Paul et Séne` que. Recherches sur les rapports du philosophe avec l’apôtre, Paris 1853; E. Franceschini, in: Mélanges J. de Ghellinck 1, Museum Lessianum, Section historique 13, Gembloux 1951, str. 149 –170; E. Franceschini, E` veramente

Edice a literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [487] apocrifo l’epistolario Seneca – S. Paolo? Letterature comparate. Problemi e metodo, FS E. Paratore 2, Bologna 1981, str. 827– 841; A. Fürst, Pseudepigraphie und Apostolizität im apokryphen Briefwechsel zwischen Seneca und Paulus, JbAC 41 (1998), str. 77–117; G. Gamba, Il carteggio tra Seneca e San Paolo: Il „problema“ della sua autenticita`, Salesianum 60/2 (1998), str. 209 –250; A. Harnack, Geschichte I/2, Leipzig 19582, str. 763 –765; F. X. Kraus, Der Briefwechsel Pauli mit Seneca. Ein Beitrag zur Apokryphen Litteratur, ThQ 49 (1867), str. 603 – 624; J. Kreyher, L. Annaeus Seneca und seine Beziehungen zum Urchristentum, Berlin 1887; A. Kurfess, Der Brand Roms und die Christenverfolgung im Jahre 64 n. Chr., Mnemosyne 3, Ser. 6 (1938), str. 261–272; Týž, ThQ 119 (1938), str. 318 –331; Týž, Aevum 26 (1952), str. 42– 48; O. Liénard, Sur la correspondance apocryphe de Séne` que et de Saint-Paul, RBPH 11 (1932), str. 5 –23; J. Malherbe, „Seneca“ on Paul as letter writer, in: The future of Early Christianity, FS H. Koester, Minneapolis 1991, str. 414 – 421; A. Momigliano, Note sulla leggenda del Cristianesimo di Seneca, in: RSIt 62 (1950), str. 325 –344, znovu in: Týž, Contributo alla storia degli studi classici, Storia e Letteratura 47, Roma 1955, str. 13 –22; K. Obrycki, in: Starowieyski, ANTLA, Kraków 2001, str. 55 – 66 [pol. překlad]; C. Römer, in: NTA II, 19895, str. 44 –50 [něm. překlad]; J. N. Sevenster, Paul and Seneca, Leiden 1961; E. Westerburg, Der Ursprung der Sage dass Seneca Christ gewesen sei, Berlin 1881. POZNÁMKA K PŘEKLADU V překladu vycházíme z Barlowova vydání a upozorňujeme jen na některá různočtení.

[488] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Korespondence Seneky a Pavla

6.1.3 Korespondence Pavla a Seneky (překlad z latiny) LISTY SENEKY, UČITELE CÍSAŘE NERONA, APOŠTOLU PAVLOVI, A PAVLOVY LISTY SENEKOVI 80 LIST PRVNÍ: SENECA ZDRAVÍ PAVLA Věřím, že ti, Pavle, vyprávěli o tom, jak jsme včera s naším Luciliem81 rozprávěli o apokryfech82 a jiných věcech. Byli tam totiž přitom někteří z těch, kdo se přidružili k tvému učení; byli jsme v Sallustiových zahradách83 a ti, o nichž jsem se právě zmínil, tam náhodou byli a jakmile nás spatřili, hned se chopili příležitosti a připojili se k nám, ačkoli měli namířeno jinam. Pochopitelně jsme si přáli, abys byl s námi. A také chci, abys věděl toto: přečetli jsme tvůj spisek, to jest některé z tvých mnoha dopisů, jež jsi zaslal do některé obce či hlavního města provincie84 a v nichž mírně nabádáš85 ke ctnostnému životu, a velice nás potěšil. Domnívám se, že nejsi autorem, ale tlumočníkem těchto myšlenek,86 a někdy87 jsi jistě autorem i tlumočníkem.88 Jsou přece tak vznešené a vyzařuje z nich taková ušlechtilost, že se domnívám, že lidem nebude stačit celý život, aby se jimi dokázali řídit a dospět tak k dokonalosti.89 Měj se, bratře,90 dobře.

80

Titul podle rkp. M. Viz výše pozn. 3 na str. 473 a preskript listu 7. 82 Skryté upozornění na pravý charakter celé korespondence? Viz výše 6.1.1.9. 83 Zahrady na Quirinalu byly ve vlastnictví rodu, z něhož pocházel i známý historik Gaius Sallustius Crispus (86 –35 př. Kr.). 84 Slova „to jest některé … provincie“ považuje Kurfess (Aevum, 1952) za interpolaci. 85 Barlowovo čtení počítá s gramaticky chybným tvarem adjektiva (mita hortatione) a navíc i s autorovou neznalostí skutečného (rozhodně nikoli „mírného“) Pavlova stylu. Vouaux čte mira hortatione („obdivuhodně nabádáš“). 86 Dosl. „… nebyly vyřčeny z tebe, ale skrze tebe“ (quos sensus non puto ex te dictos, sed per te). 87 Lat. aliquando může také odkazovat do budoucnosti: „a později (tj. jako uznávaný apoštol) budeš jistě (podle názoru lidí) autorem i tlumočníkem“ (Römer). 88 Slova „a někdy … tlumočníkem“ považuje Kurfess (Aevum, 1952) za interpolaci. 89 Lat. ut vix suffecturas putem aetates hominum quae his institui perficique possint. Místo quae his čte Vouaux quibus: „že se sotva kdy objeví (tak krásná) lidská pokolení, v nichž by mohly být uplatněny a naplněny“. 90 Oslovení frater (srv. listy 7, 11) bylo běžné mezi křes8any i pohany 81

Listy 1–3 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

[489]

LIST DRUHÝ: ANNAEA SENEKU ZDRAVÍ PAVEL Včera jsem dostal tvůj dopis. Udělal mi radost a hned bych ti byl odpověděl, kdyby tu byl ten mladík, kterého jsem k tobě chtěl poslat. Ty přece víš, komu a co, kdy a po kom a v jaké době se může posílat a svěřovat.91 Proto si, prosím, nemysli, že jsem něco zanedbal, když beru ohled na vážnost osoby.92 Ovšem když na jiném místě píšeš, že jste můj dopis přijali v dobrém, cítím se velice obš8astněn úsudkem takového muže.93 Neřekl bys to totiž – ty, jenž jsi sofista, cenzor94 a učitel takového vladaře a s ním i všech – kdybys nemluvil pravdu.95 Přál bych si, aby se ti dlouho vedlo dobře.

LIST TŘETÍ: SENECA ZDRAVÍ PAVLA Uspořádal jsem některé svazky a seřadil jejich části.96 Rozhodl jsem se také, že je přečtu císaři, jen jestli mi bude štěstěna nakloněna a on dopřeje sluchu něčemu novému. Snad i ty budeš přitom; pokud ne, určím ti jiný den, abychom to dílo prozkoumali společně. Vždy8 bych mu ani nemohl dát ten spis před tím, než bych se s tebou poradil, dá-li se to vůbec uskutečnit bez nebezpečí; to proto, abys věděl, že tě nechci obcházet. Buk zdráv, nejmilejší Pavle!

91

Snad výraz obavy, že by dopis mohl být zachycen nepřáteli (srv. listy 5, 6, 8). Autor falza však možná zde i v další větě jen předvádí své znalosti rétorických pravidel (Barlow). 92 Lat. dum personae qualitatem respicio. Úcta k Pseudo-Senekovi brání Pseudo-Pavlovi využít ledajakého posla. 93 Lat. tanti viri. Kurfess (ThQ 1938; Aevum 1952) čte casti viri podle rkp. P (Paříž, Nár. knihovna 2772, 9./10. stol.): „bezúhonného muže“. 94 Ve 4. stol. byl řeckým slovem sophista označován učitel řečnictví, latinským slovem censor pak moralizující filosof. Quintilianus například na jednom místě chválí Seneku za vybroušený styl i „horlivý boj s nepravostmi“ (inst. 10,1,129). Bocciolini Palagi však soudí, že v apokryfu splynul Seneca Mladší (zvaný též Filosof) a jeho otec Seneca Starší (Řečník); ke konfúzi obou postav běžně docházelo ještě dlouho ve středověku. 95 V této větě považuje Kurfess (Aevum 1952) některá slova za interpolaci (magister tanti principis <etiam omnium>, nisi quia vere ): „Jako sofista, cenzor a učitel takového vladaře bys to totiž neřekl, kdyby tomu tak opravdu nebylo.“ 96 Patrně se míní pokus o přepracování Pavlových epištol podle stylistických pravidel (srv. níže listy 7, 13).

[490] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Korespondence Seneky a Pavla LIST ČTVRTÝ: ANNAEA SENEKU ZDR AVÍ PAVEL Kdykoli poslouchám tvůj dopis, představuji si, že jsi přítomen, a nemyslím na nic jiného, než abys byl se mnou stále. A tak, jen co přijdeš, uvidíme se spolu a budeme si nablízku. Přeji ti, aby ses měl dobře.

LIST PÁTÝ: SENECA ZDRAVÍ PAVLA Tvá dlouho nepřítomnost v nás budí úzkost. Co se děje? Co tě tak odrazuje? Snad že vladařka97 nelibě nese, že ses odklonil od starého obřadu a náboženství a obrátil ses jinam? Však se naskytne příležitost poprosit ji, aby uznala, že se tak stalo s rozmyslem, a ne lehkovážně. Buk zdráv!

LIST ŠESTÝ: SENEKU A LUCILIA ZDRAVÍ PAVEL O tom, co jste mi napsali, není dovoleno vyjadřovat se perem a inkoustem98 – z nichž prvním se cosi poznamenává a kreslí, a druhým se to zviditelňuje – zvláště když vím, že mezi vámi, to jest u vás a ve vašem středu, jsou ti, kdo by mi mohli rozumět. Každému je třeba vzdát náležitou čest, a to tím spíš, že se chápou každé příležitosti, aby se mohli rozhněvat. Budeme-li s nimi mít strpení, nakonec je úplně získáme, jsou-li to ovšem lidé, kteří by mohli činit pokání.99 Bukte zdrávi!

97

Poppaea Sabina (viz též níže list 8). Podle Tacita (ann. 13,45) měla Neronova manželka špatnou pověst, zatímco podle Josepha Flavia byla „bohabojná“ (qeoseb¢V; Ant. 20,8,11; Vita 16). Tímto adjektivem byli někdy označováni i sympatizanti s židovským náboženstvím, případně proselyté. Odtud pochází tradice o Poppaeiných přátelských vztazích s Židy, která však jinak není doložena. 98 Srv. 2J 12; 3J 13. 99 Obtížně přeložitelnou slovní hříčku patientia – paenitentia („strpení – pokání“) mohl autor nalézt v Ř 2,4 vg; tam však Pavel napomíná čtenáře, aby nepohrdali boží (nikoli jeho) shovívavostí a uvědomili si, že boží (nikoli jeho) dobrotivost je chce přivést k pokání. Viz též exkurs k 6. listu v oddíle 6.1.1.7 na str. 481.

Listy 4 –7 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [491]

LIST SEDMÝ: ANNAEUS SENECA ZDRAVÍ PAVLA A THEOFILA 100 Přiznávám, že s potěšením čtu tvé dopisy, jež jsi poslal Galatským, Korintským a Achajským.101 Chceme spolu podle nich žít, právě tak jako ty, když je předkládáš s nábožnou úctou.102 Nebo8 je to duch svatý, jenž je v tobě a nad výsostmi,103 jenž (tvými) vznešenými ústy vyjadřuje vskutku úctyhodné myšlenky. Když ovšem hovoříš o tak velebných věcech, přál bych si, aby jejich vznešenost netrpěla úrovní (tvého) vyjadřování. Nechci mít, bratře, na svědomí, že bych ti něco tajil, a tak ti to prozradím: sám císař byl pohnut tvými myšlenkami. Když jsem mu přečetl (co říkáš) o původu síly, která je v tobě,104 pravil, že se diví,105 jak může takhle uvažovat někdo, kdo nemá řádné vzdělání.106 Na to jsem mu odpověděl, že bohové mají ve zvyku promlouvat spíše ústy prostých lidí,107 nežli skrze ty, kdo by svou naukou mohli zakrývat vlastní selhání.108 A uvedl jsem mu příklad109 rolníka Vatiena, kterému se na poli v Reate ukázali dva muži, později nazývaní Castor a Pollux. A zdá se, že se s tímto vysvětlením spokojil. Buk zdráv! 100

Jméno neznámé postavy, která byla možná jen vymyšlena jako symetrický doplněk k preskriptu předchozího listu. Tam Pseudo-Pavel kromě Pseudo-Seneky oslovuje v 2. os. plurálu i jeho žáka Lucilia, zatímco zde Pseudo-Seneca Theofila ignoruje a obrací se jen k Pseudo-Pavlovi. – Z Nového zákona známe adresáta Lukášových spisů Theofila (L 1,3; Sk 1,1). Jiný Theofilos spolu s dalšími Korin8any píše Pavlovi (3K 1,1). 101 Dopisem „Achajským“ se zřejmě míní 2K, která je podle preskriptu (2K 1,1) určena nejen Korintským, ale „i všem bratřím v celé Achaji“. 102 Při překladu obtížného místa (et ita invicem vivamus, ut etiam cum horrore divino eas exhibes) volíme různočtení honore divino. – Vouaux čte esse exhibes: „ukazuješ, že /tě provází/ božské ohromení“. Horror divinus může označovat hrůzu z božského, nepřirozeného zážitku, což by odpovídalo obsahu následující věty (naplnění duchem). 103 Rkp. M: „který je v tobě a vyvýšený nad tebou“. 104 Překlad je pokusem o výklad zkomoleného místa (cui perlecto virtutis in te exordio). Autor mohl mít na mysli např. 1K 1,18 –31; 1K 8,1–11; 2K 1,1–11 (Obrycki). Vzhledem ke kontextu následující věty (překvapivá moudrost „nevzdělaného“ apoštola) přichází nejspíš v úvahu první z uvedených pasáží (srv. 1K 1,27: „co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré“). – Méně pravděpodobný je výklad: „když jsem mu přečetl, co říkáš v úvodu (svého spisu) o ctnosti“ (Vouaux). 105 Srv. s reakcí posluchačů na kázání Ježíše a apoštolů (Mk 6,1– 6 par; Sk 4,13). 106 Vysmívá se autor falza zastřeně Neronovi, případně i Pseudo-Senekovi, že nevědí o Pavlově skutečném, kvalitním vzdělání (srv. Sk 22,3)? Anebo prozrazuje vlastní neznalost? Srv. níže pozn. 140 na str. 495 (k listu 13). 107 Srv. Ž 8,3; Mt 11,25; Ř 16,18. 108 Nebo: „kdo by mohli kvůli své učenosti sejít z pravé cesty“ (Römer). 109 Exemplum doložené poprvé u Cicerona (nat. deor. 2,6; 3,11): rolníkovi Publiovi Vatienovi z Reate se v noci po bitvě u Pydny (r. 168 př. Kr.) zjevili ve snu Dioskúrové Castor a Pollux na bílých koních a oznámili mu, že L. Aemilius Paullus porazil makedonského krále Persea.

[492] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Korespondence Seneky a Pavla LIST OSMÝ: SENEKU ZDRAVÍ PAVEL Není mi sice neznámo, že náš císař je milovníkem podivuhodných věcí,110 i když se občas dopustí poklesku; nenechá se ovšem napadat a přijme jenom napomenutí. Proto si myslím, že ses dopustil vážné chyby, když jsi ho chtěl seznamovat s něčím, co je v rozporu s jeho obřadem a učením. Pokud totiž on uctívá bohy pohanů, nechápu, proč chceš, aby o tom věděl – ledaže bych předpokládal, že tak jednáš z přílišné náklonnosti111 ke mně. Prosím tě, příště to nedělej. Jen aby se vladařka neurazila kvůli tomu, že jsi mým přítelem! Její nelibost, kdyby trvala déle, by nám sice neuškodila, ale ani by nám neprospěla, kdyby přestala. Je-li královnou, nebude rozladěná, a je-li ženou, urazí se.112 Buk zdráv! LIST DEVÁTÝ: SENECA ZDRAVÍ PAVLA Vím, že tě nerozrušil ani tolik ten dopis, kde jsem ti psal, že jsem tvé listy předal císařovi, ale spíše to, že některé věci odvádějí lidskou mysl od všeho poznání a dobrých mravů. Já už se tomu dnes vůbec nedivím, protože o tom dobře vím a mám pro to mnoho důkazů.113 Zkusme to tedy znovu, a jestli jsem v minulosti provedl něco lehkovážného, jistě mi odpustíš. Poslal jsem ti knihu o slovní zásobě.114 Buk zdráv, milý Pavle. LIST DESÁTÝ: SENEKU ZDRAVÍ PAVEL Kdykoli ti píšu a své jméno kladu za tvé, dopouštím se něčeho, co je z hlediska mého náboženství115 závažným nedopatřením. Měl bych totiž – jak

110

O Neronově pověrčivosti vypráví např. Suetonius (Nero 56). Lat. amore; slova jako „láska“ či „nejdražší“ (viz hned dvakrát v listu 12) tu ovšem neznamenají víc než „přátelství“. Viz též pozn. 67 na str. 483 v úvodu. 112 Pasáž „Její nelibost … urazí se“ je beznadějně zkomolená. Podle Kurfesse (Aevum 1952) se jedná o interpolaci. 113 Pseudo-Senekův povzdech vysvětluje Obrycki jako narážku na to, že Seneca po smrti prefekta Burra ztratil vliv na Nerona (Tac. ann. 14,52). 114 Pseudo-Seneca učí Pseudo-Pavla vybranému stylu (viz též listy 7, 13). – Podobnost s názvem díla De copia verborum (jiný název: De quattuor virtutibus), připisovaného Senekovi na základě Quintilianovy poznámky (inst. 12,10,11), je náhodná; dílo je pozdější kompilací ze Senekových Listů Luciliovi a výrazně přepracovaných pasáží spisu Formula vitae honestae, jehož autorem je Martin z Bragy († 580). 115 Zde mea secta. Autor neříká „naše náboženství“, nesnaží se tedy vyvolat dojem, že Seneca byl křes8anem. 111

Listy 8 –11 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [493]

jsem sám často vyznal – být všechněm vším; a co se týče tvé osoby, měl bych brát ohled na úctu, jež podle římského zákona náleží senátu, a umístit své jméno až na konec listu.116 Takhle to vypadá, jako bych chtěl svého záměru dosáhnout nemožným a trapným způsobem. Buk zdráv, nejmilejší učiteli! Dáno 27. června za třetího konsulátu Neronova a konsulátu Messalova.117 LIST JEDENÁCTÝ: SENECA ZDRAVÍ PAVLA Buk zdráv, můj milý Pavle! Myslíš, že nejsem naprosto zdrcen a zarmoucen kvůli tomu, že jste přes svou nevinu stále trestáni na hrdle? A kvůli tomu, že si všichni lidé myslí, jak jste zlí a schopní každé špatnosti, takže vás pokládají za původce všeho zlého, co se ve městě stane? Avšak snášejme to s vyrovnanou myslí a přizpůsobme se tomu místu, kam nás osud postavil, než tomu trápení učiní konec118 blaženost, již nikdo nezničí.119 Vždy8 i v dřívějších dobách museli lidé snášet Makedoňana, syna Filipova,120 Kýry,121 Dáreia,122 Dionýsia123 a v naší době i Gaia Caesara,124 kteří si mohli dělat, co se jim zachtělo.125 Jak vznikají požáry, jež často sužují Řím, je nabíledni.126 Kdyby však prostí 116

Viz exkurs k 10. listu v oddílu 6.1.1.7 na str. 481. Tj. roku 58. M. Valerius Messalla Corvinus. 118 Výraz finem imponere malis připomíná styl Senekův (ep. 61,1) i Vergiliův (Aen. IV,639). 119 „Vyrovnaná mysl, osud, blaženost“ (aequus animus, sors/fatum, felicitas) patří k ústředním pojmům stoické filosofie. 120 Makedonský král Alexandr Veliký, syn Filipa II., zemřel r. 323 př. Kr. 121 Míní se patrně Kýros I. (perský král v letech 559 –530) a Kýros II. (padl r. 401 př. Kr. u Kúnax). Vouaux (podle rkp. M) místo Cyros, Darium čte et post Darium („a po Dáreiovi…“). 122 Patrně Dáreios I., perský král, poražený r. 490 př. Kr. Řeky u Marathónu. 123 Dionýsios I. nebo jeho syn a nástupce Dionýsios II. Oba vládli v Syrákúsách jako „tyrani“ (406 –367 a 367–344), první z nich proslul podobně jako Nero zájmem o umění. 124 Gaius Caesar Caligula (římský císař v letech 37– 41). 125 Jmenovaní vladaři figurují v různých Senekových spisech jako typičtí samovládci. To ovšem nedokazuje, že by autor falza Senekovo dílo dobře znal. Seznam mohl mechanicky převzít z některého školského výčtu exempel. Nasvědčuje tomu i to, že uvedená jména začínají na první písmena abecedy ACD. Bocciolini Palagi (1985), str. 125. 126 Incendium urbs Romana manifeste saepe unde patiatur constat. V překladu se opíráme o doslovné chápání slova „často“ a o různočtení rkp. M (unde saepe patiatur); potom by se jednalo o obecné příčiny (např. existence velkého množství dřevěných staveb). – Jiní považují slovo saepe za stylistickou neobratnost a počítají s tím, že Pseudo-Seneca již v této větě mluví o jednom konkrétním požáru (r. 64) a o jeho dobře známém viníkovi (Römer, Obrycki). – Jiný výklad, totiž že by Pseudo-Seneca obviňoval Nerona z většího počtu požárů (manifeste saepe – „nápadně často“), není pravděpodobný. V každém případě následující věta navazuje na soudobé dohady o Neronově vině (Tac. ann. 15,38: forte an dolo principis incertum – „není jisté, zda /se tak stalo/ náhodou či ze zlého úmyslu vladaře“). 117

[494] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Korespondence Seneky a Pavla lidé mohli vyslovit, co je toho příčinou, a kdyby se v těchto temnotách smělo beztrestně promluvit, bylo by všem všechno jasné. Křes8ané a Židé127 jsou neustále – jaká hrůza! – popravováni, jako by byli původci požáru. A8 už je kdokoli oním zákeřníkem, jenž prahne katanskou vášní a skrývá se pod maskou lži,128 i na něj dojde v určeném čase,129 aby za všechny propadl klatbě a ohni, stejně jako když byl za mnohé obětován nejlepší ze všech.130 Během šesti dnů shořely sto třicet dva paláce a čtyři tisíce domů;131 teprve sedmý den se oheň zastavil. Přeji ti, bratře, aby ses měl dobře. Dáno 28. března132 za konsulátu Fruga a Bassa.133 LIST DVANÁCTÝ: SENECA ZDRAVÍ PAVLA Buk zdráv, můj milý134 Pavle! Ty jsi tak významný muž a ve všech ohledech milovaný Bohem,135 že tvému Senekovi nejlépe prospěje, budeš-li se mnou a s mým jménem spojen, neřku-li dokonce smíšen. Chceš snad, abych se neradoval z toho, že jsem tak blízko tobě, jenž jsi vrcholem nejvyšší hory ze všech?136 Vždy8 takhle mohu být považován za tvé druhé já!137 Nemysli si, že nejsi hoden toho, abys byl v dopise uveden napřed: vždy8 to vypadá, jako bys mě chtěl spíš uvádět v pokušení nežli chválit. Víš přece, že jsi římským občanem. Přál bych si, aby ve tvých dopisech mé místo bylo tvým, a tvé místo mým.138 Buk zdráv, můj milý Pavle! Dáno 23. března za konsulátu Aproniona a Capitona.139 127 Křes8ané a Židé v očích okolního světa často splývali (srv. Suet. Claudius 25,3), ze založení požáru r. 64 byli však obviněni jen křes8ané (Tac. ann. 15,44). 128 Srv. 2Te 2,9nn. Narážka na Nerona. 129 Srv. 2Te 2,6. 130 Dosl. „nejlepší hlava ze všech“, vergiliovský obrat (Aen. V,815); srv. Ř 5,15; 2K 5,14. 131 Lat. insulae quattuor milia. Vouaux mlčky odstraňuje slovo milia a překládá „sto třicet dva domy a čtyři domovní bloky“. Stejné řešení zvolil Westerburg ve snaze prokázat jiný původ listů 10 –12: autor se podle něj domníval, že šlo o čtyři „ostrovy“, neznal tedy římské poměry a pocházel snad z Malé Asie. – K nevěrohodně detailnímu líčení viz 6.1.1.1. na str. 473. 132 K požáru však došlo až 19. července (Tac. ann. 15,41). 133 Tj. roku 64. Plná jména konsulů: M. Licinius Crassus Frugi, C. Laecanius Bassus. 134 Dosl. „nejdražší“, stejně v závěru listu. Viz výše pozn. 67 na str. 483. 135 Překlad podle Barlowovy konjektury a Deo dilectus místo dochovaného adeo dilectus („natolik milovaný“). 136 Neobratné superlativní vyjádření se Westerburg pokouší opravit s pomocí rkp. A (gentium, v rkp. opraveno na montium): „jenž jsi nejvyšším vrcholem ze všech národů“. 137 Dlouhá řada dokladů začínající údajně již u Pýthagory (Fürst, 1998, str. 93) dosvědčuje, že motiv alter ego byl v antické epistolografii běžným jevem, ničím jiným než prázdnou floskulí. 138 Viz výše Hieronymovo testimonium a Fürstovo vysvětlení (pozn. 19 na str. 475). 139 Tj. roku 59. C. Vipstanus Agrippa, C. Fonteiros Capito.

Listy 11–14 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [495]

LIST TŘINÁCTÝ: SENECA ZDRAVÍ PAVLA Mnohé věci vyjadřuješ alegoricky a hádankovitě. Je tedy třeba, aby ty závažné věci i tvé poslání byly obdařeny nejen zdobnými slovy, ale i jakousi kultivovaností. A neboj se – vzpomínám si, že jsem to již řekl častěji – , že mnozí z těch, kdo se o to snaží, přitom poruší smysl a ochromí význam věci. Opravdu bych si přál, abys mi vyhověl, vyjadřoval se dobrou latinou140 a svým poctivým slovům dával i poctivý tvar. Tak budeš schopen důstojným způsobem plnit vznešené poslání, jež ti bylo svěřeno. Buk zdráv! Dáno 6. července za konsulátu Lurcona a Sabina.141 LIST ČTRNÁCTÝ: PAVEL ZDRAVÍ SENEKU Během tvého bádání se ti vyjevily věci, jichž božstvo dopřálo jen málokomu. S jistotou tedy rozsévám do již úrodné142 půdy velice mocné símě, ovšem nikoli hmotné, jež, jak vidno, podléhá zkáze, ale trvalé slovo boží, vycházející143 z toho, jenž roste a zůstává navěky.144 To, k čemu dospěl tvůj rozum, musí bezvýhradně platit: nesmíme se řídit příkazy pohanů ani Izraelců. Měl by ses stát novým hlasatelem Krista Ježíše a pomocí řečnického umění ukazovat k nedostižné moudrosti, kterou jsi sám již téměř získal, abys ji vštípil časnému králi i jeho služebníkům a věrným přátelům. Přemluvit je bude ovšem obtížné a nesnadné, nebo8 většina z nich se tvými výklady sotva nechá pohnout. Až jim však bude vnuknuto životodárné boží slovo, zplodí v nich ona věčně živá bytost145 nového člověka146 bez kazu, jenž odtud bude spěchat k Bohu. Buk zdráv, náš nejmilejší Seneko! Dáno 1. srpna za konsulátu Lurcona a Sabina.147

140

Pavel ovšem nepsal latinsky, ale řecky. Zdá se, že ani to o něm autor falza nevěděl. Tj. roku 58. A. Petronius Lurco, A. Paconius Sabinus (consules suffecti). 142 Srv. Mk 4,20 par (v podobenství o rozsévači). 143 Slovo derivamentum, dosl. „výron, odvozenina“, je zcela ojedinělé. Příbuzné derivatio se objevuje ve 4. stol. v diskusích o Trojici: heretikové (podle Hilaria, trin. 2,22 aj.) s jeho pomocí vyjadřovali vztah Otce a Syna. Tato témata jsou ovšem SenPa cizí. 144 Srv. 1Pt 1,23: „znovu jste se narodili, nikoli z pomíjitelného semene, nýbrž z nepomíjitelného, skrze živé a věčné slovo boží“. Pseudo-Pavlův Bůh nelogicky „roste“ proto, že adjektivum „živý“ (jež v 1Pt 1,23 patří k „slovu božímu“) bylo nahrazeno adjektivem „rostoucí“ (patrně pod vlivem představy rostoucího semene) a přemístěno k podnětu „Bůh“. Viz výše exkurs k 14. listu v oddílu 6.1.1.7 na str. 481. 145 Lat. perpetuum animal. 146 Srv. Ef 4,22nn; Ko 3,10. 147 Viz pozn. 141 (k listu 13). 141

[496]

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . List Laodikejským

6.2 LIST LAODIKEJSKÝM 6.2.1 Úvod 6.2.1.1 Význam List Laodikejským psaný údajně apoštolem Pavlem je napodobenina, která sice nikdy nebyla zahrnuta do kánonu, ale přesto sehrála poměrně významnou roli v dějinách církve, a to zejména církve české. Ve spojení s epištolou Koloským se objevuje v některých českých předkralických překladech bible, které vycházely z latinského vulgátního textu.1 V První Severýnově bibli (1529) je uvedena slovy: „Tato epištola mezi epištolami v řeči latinské se nenalézá, než toliko v řeči české a zdá se, že jest výběrek z jiných epištol. Avšak poněvadž táž pravda jest, muož státi.“2

6.2.1.2 Literární charakter Epištola Laodikejským je skutečně z velké části kombinací vět z jiných Pavlových listů, zejména z epištoly Filipským. Je to opravdu „výběrek“. Čtenář si to může ověřit sledováním kanonických paralel uváděných za českým překladem. Takovým útvarům se říkalo řecky kentón, latinsky cento. Jednalo se však především o básnický žánr, který jako takový svou závislost na starších textech přiznával, a dovednost v kombinaci a ve vytváření nových souvislých textů z různých fragmentů byla právě tím, co čtenáři i kritici oceňovali. Jinak je tomu v epištole Laodikejským, která chtěla zřejmě budit dojem původního Pavlova listu. A protože je sestavena z vět Pavlových listů, lze z ní vyčíst to, co čteme v listech Pavlových – přesněji řečeno, vyčteme to z ní jen tehdy, když už Pavlovy listy známe. Epištola Laodikejským zcela postrádá teologickou argumentaci, takže čtenář bible se z ní nedozví mnoho nového, ale také rozhodně nic, co by pavlovskému myšlení odporovalo („táž pravda jest“).

6.2.1.3 Původ a nejstarší svědectví Nejstarší doklad o existenci listu Laodikejským je obsažen v tzv. Muratoriho kánonu, soupisu bohoslužebného čtení (patrně) z římské křes8anské 1 Začíná se objevovat v tzv. II. redakci českého překladu, má ji většina biblí III. redakce, obě bible IV. redakce a všechny biblické tisky z 16. století (informace dr. Jar. Pečírkové). 2 Srv. V. Kyas, Česká bible v dějinách národního písemnictví, Praha 1997, str. 140.

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [497]

obce okolo roku 200 (dochováno v pozdním latinském překladu).3 Mluví se tam o listu Laodikejským a listu Alexandrijským,4 které pod Pavlovým jménem falšovali stoupenci Markiónovi.5 Analýza listu Laodikejským však Markiónovo autorství nedokládá ani nevyvrací. Objevují se tu sice některé pavlovské pojmy, které Markión rád užíval (věčný život, pravda evangelia aj.), ale text je příliš krátký na to, aby z těchto shod mohly být vyvozovány jakékoli závěry. Navíc křes8anský autor Tertullián (Tertullianus) ve svém spise proti Markiónovi6 tvrdí, že Markiónovi stoupenci pokládali kanonický list Efezským za ztracený list Laodikejským, o kterém mluví Pavel v Ko 4,16. Dovedeme si představit, že takové pojetí bylo přitažlivé z několika důvodů. Předně zasazovalo do Pavlova života list Efezským, který postrádá bližší určení („v Efezu“ v Ef 1,1 neobsahují nejstarší rukopisy, osobní údaje jsou prakticky jen v Ef 6,21), kromě zmínky o Pavlových poutech v Ef 6,20. Za druhé jakoby „objevilo“ epištolu Laodikejským. Dnes však víme, že nejen list Efezským, ale i list Koloským jsou pseudepigrafní texty, jež vznikly v určitém časovém odstupu. Autor listu Efezským pokládal list Koloským za autentický a pokusil se jeho výroky zobecnit pro širší oblasti církve. V Ko 4,16 jde sice o fiktivní situaci, ale s jistou pravděpodobností lze počítat s tím, že Pavel z Tarsu mohl také do Laodikeje nějaký list poslat. Ten by ale nebyl totožný ani s kanonickým listem Efezským ani s dochovaným listem Laodikejským. Je vskutku možné, že Muratoriho kánon se opravdu zmiňuje o dochovaném listu Laodikejským, který právě komentujeme, a jen jej mylně připisuje žákům Markiónovým. Zato málo pravděpodobné je, že by se mýlil Tertullián. Nelze tedy doložit, že dochovaný list je totožný s tím, o němž mluví Muratoriho kánon. Pokud by dochovaný (nekanonický) list Laodikejským byl ten, o němž se mluví v Muratoriho kánonu, musel by vzniknout nejpozději počátkem třetí třetiny 2. století. Pokud jde o jiný list, mohl vzniknout později, a to až snad až na počátku 4. století. Potom by latina, v níž se dochoval, mohla být jazykem, v němž byl původně sepsán. Jinak bychom museli počítat s řeckým originálem, o němž však nejsou žádné doklady. Rozborem latinské verze tuto otázku nemůžeme rozhodnout. 3

O Muratoriho kánonu viz NZA I, str. 28 –29. Údajný list Alexandrijským se nedochoval. Nepodložená je Zahnova domněnka, že jeho obsah se skrývá pod názvem „Pavlova epištola Koloským“ v bohoslužebné příručce ze 7. stol. (Lectionarium Bobbiense, lat. text in: Zahn, Geschichte, 1892, str. 586 –592; text a franc. překlad in: L. Vouaux, Actes de Paul, 1913, str. 327–332 [Epitre aux Alexandrins]; pol. překlad in: Starowieyski, ANTLA, 2001, str. 54 –55 [List Pawła Apostoła do Kolosan]). 5 O Markiónovi viz NZA I, str. 26. 6 Tert. adv. Marc. V,11.17. 4

[498] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . List Laodikejským Koncem 4. století se objevuje více zmínek o listu Laodikejským, který byl patrně totožný s dochovaným textem.7 Tehdy totiž byl kánon Nového zákona již ohraničen a epištola Efezským v něm měla své pevné místo, nemohlo proto dojít k záměně. Výslovně tento list cituje Řehoř Veliký (cca 540 – 604).8 Jeho rozšíření umožnila zmínka v Ko 4,16. Ve středověku byl přeložen i do arabštiny a staroslověnštiny.

6.2.1.4 Zaměření a teologie Řekli jsme již, že list neobsahuje vlastní teologickou argumentaci a ve své době a svém prostředí měl patrně upozornit na aktuální dosah Pavlových listů. V listu Koloským se již můžeme setkat s aktualizací jeho díla pro druhou generaci žijící v jím založených a jím ovlivněných křes8anských obcích. Apoštol je již vzdálen, s jeho osobní návštěvou nelze počítat, ale stále je třeba žít tak, jakoby „na nás hleděl“ (Ko 2,5).9 Historicky byl „vzdálený“ a „nepřítomný“ Pavel patrně mrtvý, ale dopis měl naznačit, že tento předěl nehraje v případě živého duchovního dědictví rozhodující roli. V epištole Laodikejským nabývá tato tendence nové podoby. Že doba Pavlovy (možné) osobní přítomnosti je minulostí, lze usoudit z verše 10 („jak jste slyšeli v mé přítomnosti“). Navíc výrok „…k věčné spáse mi slouží to, co se koná pro vaše modlitby za pomoci Ducha svatého“ (v. 7) již naznačuje, jak se Pavlovo dědictví přenáší a aktualizuje v dalších generacích: modlitbami, za pomoci Ducha svatého, uchováváním toho, co přejali a co pověděl apoštol (v. 16) a ustavením pavlovských obcí s jejich viditelnými společnými rysy v životním stylu (věci „které jsou ode mne“ – v. 5). Předávání apoštolského dědictví je pokračováním procesu tradice, který Pavel naznačuje v 1K 15,1–3a. Za aktuální se zřejmě pokládalo konkrétně varování před scestným učením (falešnou interpretací základních křes8anských vyznání; srv. verš 4 a 2Pt 2,18) a nezbytné přijetí některých životních norem okolní společnosti (v. 15). V tomto smyslu mohl list splnit své poslání.10

7 Prvním bezpečným testimoniem je traktát z přelomu 5. a 6. stol., připisovaný Augustinovi, v němž je citován nejen název apokryfu, ale i jeho 4. verš (Liber de divinis scripturis, kap. 50, ed. F. Weihrich, CSEL 12, 1887, str. 516). 8 PL 76, 778. 9 Srv. Masarykovo „Budu se na vás dívat“. 10 K teologickému problému pseudepigrafie viz P. Pokorný, Literární a teologický úvod do Nového zákona, Praha 1993, str. 222–224.

Edice a literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [499]

6.2.2 Edice a literatura DOCHOVANÉ RUKOPISY A PUBLIKOVANÁ VYDÁNÍ Z velkého množství latinských rukopisů Nového zákona, v nichž se list Laodikejským dochoval (zpravidla je zařazen hned za list Koloským, srv. Ko 4,16), zde uvádíme jen nejvýznamnější: B Abiascensis, Milán, Bibl. Ambros. E 53 inf. (10. stol.) C Cavensis, Archivio della Badia 1 (14) (9. stol.) D Ardmachanus, Dublin, Trinity College 52 (9. stol.) F Fuldensis / Victoris, Fulda, Landesbibl., Bonifatianus 1 (r. 547) – nejstarší pramen M Frisingensis, Mnichov, Bayer. Staatsbibl. Clm 6229 (8. stol.) Q Milán, Bibl. Ambros. B. 48 sup. (9. stol.) L Legionensis2, León, S. Isidoro, codex gothicus (r. 960) R Brit. Reg. I E VII/VIII (10. stol.) X Cambridge, Trinity College B 5 1 (12. stol.) A. Harnack, Apocrypha IV, KlT 12, Bonn 1912, str. 2– 6 [kritická edice lat. textu, z níž vychází náš překlad, připojuje různočtení rkp. RX]. L. Vouaux, Les Actes de Paul et ses lettres apocryphes, Paris 1913, str. 315 –326 [text rkp. F a franc. překlad]. R. Weber – B. Fischer (eds.), Biblica sacra iuxta vulgatam recensionem, Stuttgart 19833, str. 1976 [text podle Harnackovy Ledice a různočtení rkp. FMQBDCL].

PŘEKLADY A DALŠÍ LITERATURA R. Burnet, Pourquoi avoir écrit l’insipide aux Laodicéens?, NTS 48 (2002), str. 132–141 [zahrnuje i nový franc. překlad]; J. K. Elliott, The Apocryphal NT, 1993, str. 543 –546 [nový angl. překlad]; B. M. Metzger, The Canon of the New Testament, Oxford 1987, str. 182–183; R. Rumianek, in: M. Starowieyski, ANTLA, Kraków 2001, str. 51–54 [pol. překlad]; W. Schneemelcher, in: NTA II, 19895, str. 41– 44 [něm. překlad]. POZNÁMKA K PŘEKLADU Protože jde o text, který je v češtině prakticky nedostupný, klade překlad v rámci možností současné české skladby větší důraz na ekvivalenci, než na stránku estetickou.

[500] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . List Laodikejským

6.2.3 List Laodikejským (překlad z latiny) Pavel, apoštol ne od lidí ani skrze člověka, ale skrze Ježíše Krista, bratřím, kteří jsou v Laodikeji: 2Milost vám a pokoj od Boha Otce a Pána Ježíše Krista. 3Děkuji Kristu ve vší své modlitbě za to, že v něm stále setrváváte a jste vytrvalí v jeho skutcích, očekávajíce zaslíbení pro den soudu. 4A8 vás neklamou žádné plané řeči lidí,11 kteří mezi vás pronikají, aby vás odvrátili od pravdy evangelia, které zvěstuji. 5A nyní nech8 vám Bůh dá, aby ty věci, které jsou ode mne, k prospěchu pravdy evangelia […] sloužili12 a činili dobré skutky, které (vedou ke) spáse věčného života. 6Nyní jsou zjevná má pouta, v nichž trpím pro Krista a z nichž se těším a raduji. 7A k věčné spáse mi slouží to, co se koná pro vaše modlitby za pomoci Ducha svatého, a8 v životě, a8 skrze smrt. 8Pro mne je život v Kristu a smrt radostí. 9Jeho milosrdenství a8 ve vás způsobí, že budete mít tutéž lásku a budete jednomyslní. 10Proto tedy, milovaní, jak jste to slyšeli v mé přítomnosti, tak to dodržujte a čiňte v bázní boží a získáte věčný život. 11 Je to totiž Bůh, kdo ve vás působí. 12Všechno, co děláte, čiňte bez zdráhání. 13 A co ještě, milovaní: Radujte se v Kristu a vyhýbejte se těm, kdo mají špinavé zisky. 13 jsou zjevné před Bohem; a bukte pevní v smýšlení 14Kéž vaše prosby Kristově. 15Čiňte to, co je bezúhonné, pravdivé, čestné, spravedlivé a co hodné lásky. 16Ve svém srdci uchovávejte to, co jste slyšeli a přijali, a pokoj bude s vámi. [17Pozdravujte všechny bratry svatým polibkem!]14 18Pozdravují vás svatí.15 19Milost Pána buk s vaším duchem. 20Zařikte, aby to [četli Koloští a] abyste četli list do Kolos.16 [21Bůh pak a Otec Pána našeho Ježíše Krista kéž vás zachová bez úhony v Kristu Ježíši, jemuž náleží čest a sláva na věky věků. Amen.]17 1

11

Rkp. QCL: „a že vás (CL: nás) neoklamalo žádné plané povídání lidí…“ Rkp. FMQDCL: ut qui sunt ex me (CL přidávají: perveniant) ad profectum veritatis evangelii deservientes. Text je zkomolen. Překlad počítá s Harnackovou konjekturou quae sunt (podle Fp 1,12 quae circa me sunt magis ad profectum venerunt evangelii) a dále s lakunou za slovem evangelii; výrazem „věci, které jsou ode mne“ přitom již nejsou míněny okolnosti Pavlova uvěznění (Fp 1,12), ale Pavlova napomenutí (viz výše 6.2.1.4). – Některé rukopisy (např. CL) se pokusily text doplnit jiným způsobem: „aby, ti, kdo jsou ze mne, (přišli /k vám?/), sloužili k prospěchu pravdy evangelia a činili…“. Výrazem qui sunt ex me by pak byli míněni Pavlovi žáci, poslové či duchovní děti (srv. Fm 10). 13 Překlad podle rkp. BCL, které se patrně chtěly ještě více přiblížit Fp 4,6. Rkp. FMQD mají navíc slovo omnes: „Kéž všechny vaše prosby…“. 14 Verš doplněn podle rkp. BD; chybí ve F a dalších rkp. 15 „Svatí“ – členové křes8anské obce – „bratři (a sestry)“. 12

List Laodikejským . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [501] BIBLICKÉ ODKAZY 1 2 2–3 4 5 6 7 8 9 10 11

16

Ga 1,1 Ga 1,3 Fp 1,2– 4 1Tm 1,6; Ga 1,11 Fp 1,12 Fp 1,13.18 Fp 1,19n Fp 1,21 Fp 2,2 Fp 2,12 Fp 2,13

12 13a 14 15 16 17 18 19 20 21

Fp 2,14 (Ko 3,17) Fp 3,1 Fp 4,6 Fp 4,8 Fp 4,9 1Pt 5,14 Fp 4,22 Fp 4,23 Ko 4,16 Fp 4,7.19n

Verš je protějškem Ko 4,16: „Až tento list u vás přečtete, zařikte, aby byl čten také v laodikejské církvi a abyste vy četli list Laodikejským.“ V rkp. FMQCL chybí údaj o předání listu do Kolos /Colosensibus et/; vynechávka však ruší stavbu věty, takže je patrně druhotná. 17 Závěrečné požehnání se nachází jen v některých rkp. (překlad podle RX).

[502] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . List o neděli

6.3 LIST O NEDĚLI 6.3.1 Úvod Nejstarší zpráva o „Listu o neděli“ se zachovala v dopisu, jímž kartagénský biskup Licinianus († před 602) odpovídal Vincentiovi, biskupovi Ibizy,1 který mu poslal „dopis spuštěný z nebe na památku apoštola Petra na oltář Kristův“. Licinianus ve své odpovědi kárá ty, „kteří věří v existenci dopisů seslaných z nebe,“ vytýká Vincentiovi, že takový dopis předčítal na veřejnosti a vedl lid k tomu, aby věřil v jeho božský původ.2 Podle Liciniana šlo o údajný „dopis Kristův seslaný z nebe a připomínající povinnost svěcení neděle“. Protože v něm shledával judaizující prvky, předpisy o svěcení neděle mu připomínaly židovské předpisy o svěcení soboty, dopis roztrhal a zničil. A. de Santos Otero3 spojuje tuto zprávu s textem, jehož původním jazykem byla řečtina a který se od 6. stol. těšil velké popularitě, byl rozšiřován v řadě orientálních jazyků (v arménštině, syrštině, karšunštině, arabštině a etiopštině aj.) i v jazycích západních (v latině, rumunštině, ruštině, vlámštině, islandštině aj.). Zachovala se řada různých řeckých textů (viz níže), které lze rozdělit do tří redakcí. Redakce A lokalizuje zjevení listu do Říma, redakce B a C do Jeruzaléma, kde naň byl upozorněn patriarcha Ioannikios. V této verzi byl list uzavřen do kamene, který bylo nutno roztříštit. Rozdíly mezi jednotlivými řeckými texty jsou tak veliké, že na jejich základě nelze rekonstruovat archetyp, tj. znění původního řeckého textu. Význam textu spočívá i v tom, že během svého šíření přijímal do různých recenzí prvky rozličných období a kultur. Byzantsko-řecký původ dosvědčují prvky z byzantské liturgie a z byzantských projevů zbožnosti: motiv Deésis, přímluvy Bohorodičky a Jana Křtitele u trůnícího Krista, známý z byzantské ikonografie, motiv tzv. Starozákonní Trojice, návštěvy tří andělů v domě Abrahamově, který v nejznámější podobě zobrazil ruský ikonopisec A. Rubljov (1360/70 –1430). Později vniklo do textu odsuzování některých heretických hnutí (pneumatomachové, odpůrci víry v Ducha svatého v rukopisu redakce B z Carpentras, ikonoklasté, patarini a bogomilové v rukopisu Barberini III 3 (r. 1497) redakce A. De Santos odmítá Licinianovu domněnku o judaizujících prvcích v textu Listu o neděli, soudí, že kartagénský biskup patrně dopis nedočetl a pře1

Viz A. C. Vega (ed.), Scriptores Ecclesiastici Hispano-Latini, III, Escorial 1944. De Santos soudí, že autora apokryfu mohla inspirovat legenda o fiktivní korespondenci edeského krále Abgara s Ježíšem (NZA I, str. 385 –391). 3 De Santos, Der apokryphe sogenannte Sonntagsbrief, in: StPatr 3, TU 78, Berlin 1961, str. 290 –296; Týž, EA, 199910, str. 670 – 672. 2

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [503]

hlédl ryze křes8anský motiv Kristova vzkříšení, spojovaný rovněž s nedělí, a zdůrazňování jeho božství. Na základě Licinianova listu klade vznik apokryfního Listu o neděli asi do poloviny 6. století.

6.3.2 Edice a literatura DOCHOVANÉ RUKOPISY ŘECKÉ VERZE REDAKCE A Vatikán, Biblioteca Barberini III 3 (r. 1497), fol. 55 – 65 Paříž, Bibl. Nationale 925 (15. stol.), fol. 548 –561 REDAKCE B Řím, Biblioteca Casanatense G VI 7 (16. stol.), fol. 27–37 Oxford, Bibliotheca Bodleiana, Huntington 583 Carpentras 120 REDAKCE C ?Epistol£ toÝ kurËou ¥mºn ?IhsoÝ CristoÝ (Atény 1894)

VYDÁNÍ ŘECKÁ VERZE A. Vassiliev, Anecdota graeco-byzantina I, Mosquae 1893, str. 23 –28 [Barberini III 3]; 28 –32 [Casanatense G VI 7]. M. Bittner, Der vom Himmel gefallene Brief Christi in seinen morgenländischen Versionen und Rezensionen, Denkschriften d. kais. Akad. d. Wiss., Philos.-hist. Klasse, Bd. 51, Wien 1906, str. 1–240, 17 tab. [6 verzí řeckých, dále arménské, syrské, karšunské, arabské, etiopské, orientální verze s německým překladem; na str. 231–234 připojuje vydavatel hebrejský Dopis o sobotě, vzniklý snad podle vzoru Listu o neděli]. De Santos, EA, 199910, str. 673 – 682 [Paříž, Bibl. Nationale 925]. LATIN SKÉ VER Z E H. Delehaye, Note sur la légende de la Lettre du Christ tombée du ciel, Bulletin de l’Académie royale de Belgique, Classe des Lettres, Bruxelles 1899, str. 171–213 (= Mélanges d’hagiographie grecque et latine, SHG 42, Bruxelles 1966, str. 150–178; na str. 155–159 text dvou lat. verzí). J. A. Fabricius, Codex apocryphus Novi Testamenti, I, Hamburgi 17192, str. 309 –313. J.-P. Migne, Dictionnaire des Apocryphes, II, Paris 1858 (Turnhout 1989), sl. 367–369. P. Priebsch, Letter from Heaven on the Observance of the Lord’s Day, Oxford 1936, str. 35 –37. R. Röhricht, in ZKG 11 (1890), str. 440 – 442. S TARO SLOVĚN SKÉ PŘ EK L AD Y De Santos, Altslav. Apokr. I, str. 158 –169 [soupis 65 pramenů].

[504] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . List o neděli PŘEKLADY A DALŠÍ LITERATURA Erbetta, Apocrifi del NT III, 1981, str. 113 –118; M. van Esbroeck, La Lettre sur la dimanche, descendue du ciel, AnBoll 107 (1989), str. 267–284; G. Graf, Der vom Himmel gefallene Brief Christi nach cod. Monac. arab. 1067, ZS 6 (1928), str. 10 –23 [arab. verze]; A. Koníř, Apokryf „Epištola na neděli“ v literatuře církevněslovanské, in: LFil 41 (1914), str. 23 –35; 104 –111; 217–230; A. De Santos Otero, Der apokryphe sogenannte Sonntagsbrief, in: StPatr 3, TU 78, Berlin 1961, str. 290 –296; M. Starowieyski, in: ANTLA, 2001, str. 96 –111 [pol. překlad lat. verze (ed. Delehaye, 1966, str. 155 –156); dvě staré polské verze; pol. překlad Listu Licinianova (ed. J. Madoz, Liciniano de Cartagena y sus cartas, Madrid 1948, str. 125 –129)].

6.3.3 Překlad z řečtiny4 LIST O NEDĚLI Ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého, amen. Řeč o neděli, dni Páně svatém mezi ostatními, v němž povstal z mrtvých náš Pán a Bůh Ježíš Kristus. Uděluj požehnání, Pane.5 List našeho Pána, Boha a spasitele Ježíše Krista, byl poslán do starého Říma6 do chrámu svatého Petra,7 prvního z apoštolů, jemuž8 Kristus řekl: „Ty jsi Petr a na té skále zbuduji svou církev, kterou brány Hádu nepřemohou, dám ti klíče království nebeského, co svážeš na zemi, bude svázáno i na nebi, a co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno i na nebi.“9

4 Text je přeložen podle vydání A. de Santose Otery, který se opírá o redakci A, rkp. 925, str. 548 –561 pařížské Národní knihovny. De Santos převzal text z edice M. Bittnera. 5 Formule dosvědčuje, že text byl čten při shromáždění věřících jako sakrální text. 6 Názvem Starý Řím byl v byzantských textech označován Řím v Itálii na rozdíl od Konstantinopole – Nového Říma. 7 Do Říma lokalizují událost i orientální verze. Řecké redakce B a C ji kladou do Jeruzaléma (viz úvod). Aténský tisk z r. 1894 nechává list spadnout na hrob Panny Marie v zahradě Getsemanské. Na tento tisk vzpomíná řecký spisovatel N. Kazantzakis (1883 –1957) ve svých memoárových esejích Hlášení El Grekovi, vydaných roku 1961 (čes. překlad 1978, kap. 8, str. 60). Píše tu, jak v dětství prožitém v Irakliu na Krétě chtěl – sotva se naučil číst –, „aby mu matka koupila legendu Svatá epištola … z nebe spadl kámen na zem … ten kámen se rozlomil a uvnitř bylo psáno: Běda tomu, kdo užívá olej a pije víno ve středu a v pátek!“ 8 V originálu akuzativ în místo dativu Ê. Dativ se v době vzniku textu už ztrácel a býval nahrazován předložkovou vazbou. I dále je v textu řada odchylek od klasické syntaxe a morfologie, ukazujících už na vývoj k nové řečtině. 9 Srv. Mt 16,18n. ČEP: „Co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi, a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi.“

List o neděli . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [505]

Tento dopis visel ve svatyni uprostřed chrámu.10 Římskému biskupovi se ve snu zjevil Petr, velký apoštol Páně, a řekl: „Biskupe, vstaň a podívej se na neposkvrněný list našeho Pána Ježíše Krista.“ Vystrašený velekněz vstal a vešel do svatyně. Když spatřil neposkvrněný dopis (vznášející se) ve vzduchu uprostřed chrámu, zaslzel a vykřikl: „Pane, jsi velký a tvé skutky jsou obdivuhodné, protože jsi nám ukázal tento list (určený) celému světu.“ Biskup sezval všechny kleriky velkého chrámu,11 kněze, mnichy, muže, ženy i děti, kteří se tři dny a tři noci v slzách modlili: „Ukaž, Pane, bohatství svého milosrdenství tomu, kdo se k tobě poníženě modlí, i když není tvého milosrdenství hoden.“12 Kolem třetí hodiny se neposkvrněný dopis snesl do rukou velekněze, který mu se strachem a hrůzou projevil úctu a políbil jej. Když dopis otevřel, začal číst, co tam našel napsáno: „Hlekte, hlekte, synové lidí, dal jsem vám svatý den Páně, ale vy jste jej nectili ani jste jej neslavili. I poslal jsem na vás barbarské národy, které prolily vaši krev, vyvolal jsem mnoho pohrom, ale ani pak jste se nekáli. Neslyšeli jste, že evangelium říká: ,Nebe a země pominou, ale má slova na věky nepominou.‘13 Seslal jsem na vás bouře, mráz, mor, zemětřesení, krupobití,14 sarančata, housenky, kobylky a mnoho jiných (ran) kvůli svatému dni Páně, ale vy jste se vůbec nekáli. Dal jsem vám obilí, víno a olej a mnoho jiných dobrých věcí, ale když jste se nasytili, zase jste se změnili k horšímu. I chtěl jsem zahubit všechny lidi kvůli svatému dni Páně, ale opět jsem se slitoval kvůli přímluvě15 své neposkvrněné matky, svatých andělů, apoštolů a mučedníků a také (kvůli přímluvě) Předchůdce a Křtitele.16 Oni odvrátili od vás můj hněv. Vdovy,17 sirotci a chudí volají ke mně, a vy jste se nad nimi neslitovali. Pohané mají (s nimi) slitování, a vy, křes8ané, slitování nemáte. Židům jsme dal zákon skrze Mojžíše a oni jej neporušují. Vám jsem dal svaté evangelium, svůj zákon i svůj křest, a vy jste je nezachovali. Nevíte, lidé, že jsem prvního dne stvořil nebe a zemi i počátek dnů a časů,18 že jsem dal jméno jasnému19 dni Páně, velikonocům a vzkříšení? V rkp. 9n ÏerÄ snad chybně místo 9n %7ri („ve vzduchu“), jak je dále. Velký chrám = chrám sv. Petra. 12 Srv. Ž 84,8 LXX (85,8). 13 Mk 13,31. 14 V rkp. c#laza s vypuštěným koncovým n, jev příznačný pro vývoj k novořečtině. 15 Řec. d7hsiV. Motiv Bohorodičky po pravici a Jana Křtitele s gestem přímluvy po levici Krista na trůnu s biblí na klíně je rozšířený v byzantské ikonografii jako „Malá Deésis“. Po určitou dobu se objevovala v apsidě chrámu jako součást ikonografického programu. Ve světovém malířství se objevuje na El Grekově obrazu Pohřeb hraběte Orgaze. 16 V řečtině Ióannés Prodromos, Jan Předchůdce. 17 V řec. textu c¦reV místo c¦rai. 18 V řec. textu akuzativ crçnon („stvořil jsem … počátek dnů a čas“) vydavatel navrhuje číst 10 11

[506] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . List o neděli Proto každý pokřtěný člověk musí ten den ctít, slavit20 a chodit do svatého chrámu Páně. Nevíte, že v pátek jsem stvořil Adama21 a Evu a opět v pátek jsem byl ukřižován a pohřben a že v neděli jsem vstal z mrtvých22 pro spásu světa? Proto jsem vám přikázal, že každý křes8an se ve středu23 a v pátek musí zdržovat masa, sýra a oleje. Nevíte, že ve svatý den Páně jsem pobýval v domě Abrahamově díky jeho pohostinnosti, když obětoval tele, aby pohostil svatou Trojici?24 V den Páně jsem se ukázal Mojžíšovi na hoře Sinaj a po jeho čtyřicetidenním půstu jsem mu dal desky25 psané boží rukou. O svatém dni Páně zvěstoval můj archanděl Gabriel „Zdrávas“26 (neboli Zvěstování). V den Páně jsem přijal křest od Předchůdce, abych vám dal vzor, abyste neodmítali křest od chudých kněží. Jan, můj křtitel, byl oděn pouze (v šat) z velbloudí srsti, nejedl ani chléb a nepil ani víno.27 Běda tomu, kdo nectí svého kmotra a své vlastní děti. Běda těm, kteří pošlapávají kříž. Nevíte, že o svatém dnu Páně budu soudit celý svět, že přede mnou budou stát králové a páni, bohatí i chudí nazí a beze studu? Přísahám při svém vysokém trůnu, že na vás pošlu28 šelmy chrlící jed, aby sežraly prsy žen, které pak nebudou kojit nemluvňata, jež proto nebudou mít mateřské mléko, nebudete-li zachovávat svatý den Páně, středu a pátek a svaté slavné svátky. Divocí vlci uchvátí vaše děti. Prokletý je člověk, který nectí svatý den Páně od deváté hodiny sobotní až do pondělního svítání, nedodržuje půst a nejí jen skrovně o středách a pátcích. Oslavujte mé velké jméno. Jestliže to nebudete činit,29 nepošlu vám druhý dopis, ale otevřu nebesa a sešlu ohnivý déš8, krupobití, vařící vodu, protože člověk setrvává ve své neznalosti, vyvolám hrozné zemětřesení, sešlu v dubnu krvavý déš8 a vymýtím každou setbu, vinice a rostliny, zničím vaše ovce i dobytek kvůli svaté neděli. Sešlu okřídlené šelmy, aby požíraly vaše těla a abyste říkali: ,Otevřte

genitiv crçnwn („stvořil jsem … počátek dnů a časů“). Mezi krátkými a dlouhými vokály nebyl už v pozdní řečtině rozdíl, proto bylo o a w v dobovém pravopisu často zaměňováno. 19 V textu lampr$ kuriak¢, i dnes je v Řecku velikonoční neděle nazývána L#mprh. 20 V textu éfeËlei tim0 kaÌ :ort#z- (- za ei), infinitivy bez koncového n. 21 Barberini III 3 uvádí, že stvoření Adama je prefigurací inkarnace a vzkříšení Krista. 22 Pro byzantskou liturgii je charakteristické spojování svěcení neděle se vzkříšením Krista. 23 Řec. tetr#dh = tetr#dhn. Týden začíná v řečtině nedělí, takže středa je čtvrtý den týdne. 24 V byzantských pramenech jsou tři andělé, kteří navštívili Abrahama (Gn 18,2), obrazem svaté Trojice. Z ikonografie je nejznámější obraz A. Rubljova – starozákonní Trojice z Trojičného chrámu v Moskvě (15. stol.). 25 Srv. Ex 31,18. 26 Srv. L 1,26nn. 27 Srv. Mt 3,4. 28 V řec. textu analytické futurum p7myein
List o neděli . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [507]

hroby vy, kteří jste už po měsíce mrtví, a skryjte nás před hněvem všemocného Pána Boha.‘ Zatemním sluneční světlo a vyvolám tmu, jak jsem to kdysi udělal Egyp8anům kvůli svému služebníku Mojžíšovi. Pošlu (na vás) izmaelitský lid, abyste se stali jeho otroky, zahubí vás zlou smrtí a nožem, pak budete plakat a litovat, ale já kvůli svaté neděli odvrátím svou tvář, abych vás neslyšel. Lidé ničemní, lháři, cizoložníci, buřiči, bezbožníci, protivníci spravedlnosti, nepřátelé, zrádcové, strojitelé úkladů, rouhači, pokrytci, ohavové, falešní proroci, bezbožníci, …30 kladeči léček, …31 nepřátelé vlastních dětí, pošlapávači kříže, zneuživatelé zla, neposlušní, pomlouvači, kteří nenávidíte světlo a milujete tmu32 a říkáte: ,Milujeme Krista, nectíme bližního, …33 a z nenávisti ožebračujeme chudé.‘ Ó jak budou litovat v den soudu ti, kteří takto jednají. Jak se nemá rozevřít země a nepohltit vás za živa? Protože konají skutky kábelské a spolu se satanem je postihne prokletí, jejich děti zmizí jako prach z tváře země. Při mé neposkvrněné matce, při cherubínech s mnoha očima a při Janu, mém křtiteli, tento dopis nenapsal člověk, ale celý jej napsal neviditelný Otec. Jestliže se najde nějaký zlomyslný a podezřívavý člověk, který prohlásí, že tento dopis není od Boha, pak na něho i na jeho dům padne prokletí, jak tomu bylo v Sodomě a Gomoře, jeho duše odejde do vnějšího ohně,34 protože (tento člověk) nevěří. Nemožné u lidí je u Boha možné.35 Běda tomu knězi, který dopis nepřijal, aby jej přečetl před lidem. Běda tomu městu a tomu lidu, který jej nevyslyší z celého srdce. Běda tomu člověku, který uráží a zneuctívá kněze, neuráží totiž kněze, ale církev boží, víru a svůj křest. Kněz se modlí za všechen lid, za ty, kteří jej nenávidí, i za ty, kteří jej milují. Běda těm, kteří spolu mluví při bohoslužbě a pomlouvají kněze, který se modlí za jejich hříchy. Kněz a diakon se modlí za velekněze a za křes8anský lid. Běda těm, kdo nectí svého kmotra. On přinesl do tvého domu Kristův kříž a skrze křest se stal tvým druhým otcem. Běda těm, kteří nevěří Písmu svatému, běda těm, kteří připojují dům k domu a pole k poli,36 nech8 neutiskují svého bližního. Běda těm, kteří …37 připravují dělníky Porušené nejasné místo: Üdèn nomiataË („traviči studní“?). Porušené nejasné místo: fonoËskioi („zákeřní vrazi“?). 32 Srv. J 3,19. 33 Porušené nejasné místo: ptwcoÚV t$V kçpaV („trápíme chudé“?). 34 Řec. eÎV tè pÝr tè 9c¶teron. De Santos překládá „al fuego eterno“ („do věčného ohně“), snad pod vlivem aténského tisku z r. 1894, kde čteme: eÎV tè pÝr tè aζnion kaÌ tè skçtoV tè 9x¶teron („do věčného ohně a vnější temnoty“). 35 L 18,27. 36 Iz 5,8. 37 Porušené nejasné místo: oÏ poim7neV („pastýři“) – nelze zařadit do věty. 30 31

[508] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . List o neděli o mzdu. Běda těm, kteří půjčují peníze na úrok, protože budou souzeni s Jidášem. Běda mnichu, který nezůstane ve svém klášteru a ve svaté církvi boží! Běda mnichu, který se dopustí neřesti. Běda tomu, kdo opustí svou ženu a spojí se s jinou. Proklet budiž kněz, který nepřečte tento (list) před lidmi, protože jim uzavírá království boží, nevejde do něho ani on sám a brání těm, kteří (do něho) chtějí vejít.38 Požehnán budiž kněz, který má tento list, předčítá jej lidu a opíše jej pro jiné město a země. Amen, říkám vám, že dojde odměny v den soudu a odpuštění hříchů. Běda hospodáři, který nesklízí plody svého hospodářství, protože shoří v ohni jako neplodný strom. Běda tomu, kdo přináší dary do chrámu, ale sváří se se svými bližními.39 Běda knězi, který slouží mši jsa ve sporu,40 neslouží totiž mši sám a nepozdvihuje svátost sám, ale spolu s ním ji slouží i andělé.41 Já Bůh jsem první a po mně a kromě mne není žádný jiný. Kam byste se utekli před mou tváří?42 Nebo kam byste se skryli? Já zkoumám srdce i ledví, znám myšlenky lidí a odhalím, co je skryto. Já přikazuji, aby každý člověk se po pravdě zpovídal z toho, co učinil od své mladosti, svému duchovnímu otci. On totiž byl ustanoven mnou a mou svatou církví, aby promíjel nebo uchovával lidské hříchy.43 Blažený je člověk, který ctil svatou neděli. Já Kristus jsem mu požehnal a on bude požehnaný.“ Arcibiskup, římský papež, řekl všem: „Bratři a děti mé poníženosti. Poslouchejte krále a pány, bukte rozumní a učte se činit dobro. Sukte a vyslyšte spravedlivé věci, patriarchové, metropoliti, biskupové, představení klášterů, duchovní, kněží, mniši, diakonové a všechen křes8anský lide Páně. Zachovávejte příkaz Krista Pána o svaté neděli, abyste žili v míru na tomto světě. Bez čisté lásky se člověk netěší žádnému dobru. Tak jako jídlo bez soli je neužitečné a bez chuti, tak jsou neužiteční lidé bez lásky. Proto vás prosím: zachovávejte a ctěte svatý den Páně a vzkříšení, jak byl (tento den) nazván, a slavné svátky, abyste došli slitování v den soudu v Ježíši Kristu, našem Pánu, jeho budiž sláva a moc na věky, amen.“

38

Srv. Mt 23,13. Srv. Mt 5,23n. 40 Carpentras 120 (redakce B) připojuje: „a pozdvihuje svatý chléb řka ,svaté svatým‘“ (výraz z byzantské liturgie). 41 Barberini III 3 zde připojuje kletby proti bogomilům (dualistická sekta na Východě) a patarinům (katharům), dále proti těm, kteří nevěří ve svatou Trojici a neuctívají obrazy (ikonoklasté). Carpentras 120 odsuzuje i pneumatomachy, neuznávající božství sv. Ducha. 42 Srv. Ž 139,7. 43 V řec. textu: toÝ lÙein kaÌ desmeÍn t$ tºn %nqr¶pwn &mart¢mata. 39

Evangelista Jan diktuje, Prochoros zapisuje ruská ikona (16. stol.)

Zkratky spisů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [511]

SEZNAM ZKRATEK 1. ZKRATKY SPISŮ 1.1 Starý zákon Gn Ex Lv Nu Dt Joz Sd Rt 1S 2S 1Kr 2Kr 1Pa 2Pa Ezd Neh Est Jb Ž Př Kaz Pís Iz Jr Pl Ez Da Oz Jl Am Abd Jon Mi Na

1. Mojžíšova (Genesis) 2. Mojžíšova (Exodus) 3. Mojžíšova (Leviticus) 4. Mojžíšova (Numeri) 5. Mojžíšova (Deuteronomium) Jozue Soudců Rút 1. Samuelova 2. Samuelova 1. Královská 2. Královská 1. Paralipomenon (Letopisů) 2. Paralipomenon (Letopisů) Ezdráš Nehemjáš Ester Jób Žalmy Přísloví Kazatel Píseň písní Izajáš Jeremjáš Pláč Ezechiel Daniel Ozeáš Joel Ámos Abdijáš Jonáš Micheáš Nahum

Abk Sf Ag Za Ma

Abakuk Sofonjáš Ageus Zacharjáš Malachiáš

1.2 Nový zákon Mt Mk L J Sk Ř 1K 2K Ga Ef Fp Ko 1Te 2Te 1Tm 2Tm Tt Fm Žd Jk 1Pt 2Pt 1J 2J 3J Ju Zj

Matouš Marek Lukáš Jan Skutky apoštolské Římanům 1. Korintským 2. Korintským Galatským Efezským Filipským Koloským 1. Tesalonickým 2. Tesalonickým 1. Timoteovi 2. Timoteovi Titovi Filemonovi Židům Jakubova 1. Petrova 2. Petrova 1. Janova 2. Janova 3. Janova Judova Zjevení Janovo

[512] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Seznam zkratek

1.3 Novozákonní apokryfní knihy v tomto svazku (případně oddíly v rámci jiných spisů či jinak formulované názvy textů) 3K MOn MPa MPt PBod PH PHeid Pseudo-Titus SenPa SkJ SkOn SkPa SkPaT SkPt SkTm – – – –

Třetí list Korintským Zpráva o umučení Ondřejově (Martyrium Andreae prius) Utrpení svatého apoštola Pavla (Martyrium Pauli) Mučednictví svatého apoštola Petra (Martyrium Petri) Papyrus Bodmer X Papyrus Hamburg Papyrus Heidelberg Epistula Titi, discipuli Pauli, de dispositione sanctimonii Korespondence Seneky a Pavla Skutky Janovy Skutky Ondřejovy Skutky Pavlovy Skutky Pavla a Thekly Skutky Petrovy Skutky Tomášovy List Laodikejským Skutky Petra a dvanácti apoštolů Slovo Jana Teologa o zesnutí svaté Bohorodičky Vyprávění Josefa Arimatejského o nanebevzetí Panny Marie

1.4 Další zkratky starověkých spisů APil ArabEv Barn 1Clem 2Clem Did EvS 1Hen 2Hen Herm (vis) JkEv 2Mak Mdr MPol SkFp TmEv

Akta Pilátova (Acta Pilati, tj. první část Nikodémova evangelia) Arabské evangelium dětství List Barnabášův 1. list Klémentův 2. list Klémentův Didaché Evangelium Spasitele První Henoch (etiopský) Druhý Henoch (řecký) Hermův Pastýř (visio) Protoevangelium Jakubovo Druhá Makabejská Kniha Moudrosti Martyrium Polykarpovo Skutky Filipovy Tomášovo evangelium

Zkratky pramenů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [513]

2. ZKRATKY PRAMENŮ 2.1 Bible ČEP LXX vg

Bible. Písmo svaté Starého a Nového zákona (včetně deuterokanonických knih), Praha 1991 (Český ekumenický překlad); A. Rahlfs (ed.), Septuaginta, Stuttgart 1979 (řecký překlad Starého zákona); R. Weber – B. Fischer (eds.), Biblica sacra iuxta vulgatam recensionem, Stuttgart 19833.

2.2 Křes8anští autoři BHG CCSA CCSL CSCO CSEL GCS Mansi PG PL PLS

F. Halkin (ed.), Bibliotheca hagiographica graeca, SHG 8, Bruxelles 19573; Corpus Christianorum. Series Apocryphorum, Turnhout, od r. 1983; Corpus Christianorum. Series Latina, Turnhout – Paris, od r. 1953; Corpus Scriptorum Christianorum Orientalium, Paris – Louvain, od r. 1903; Corpus Scriptorum Ecclesiasticorum Latinorum, Wien, od r. 1866; Die griechischen christlichen Schriftsteller der ersten drei Jahrhunderte, Leipzig – Berlin, od r. 1897; I. D. Mansi (ed.), Sacrorum Conciliorum nova collectio, Paris – Leipzig 1901–1927; J.-P. Migne (ed.), Patrologiae cursus completus. Series Graeca, 161 vol., Paris 1857–1866; J.-P. Migne (ed.), Patrologiae cursus completus. Series Latina, 221 vol., Paris 1841–1864; A. Hamman (ed.), Patrologiae cursus completus. Series Latina, Supplementum I–V, Paris 1958 –1974.

2.3 Další prameny NHC

J. M. Robinson (ed.), The Facsimile Edition of the Nag Hammadi Codices, I–XI, Leiden 1971–1977; P. Oxy. B. P. Grenfell – A. S. Hunt (eds.), The Oxyrhynchus Papyri, London etc., od r. 1898; PGM K. Preisendanz (ed.), Papyri Graecae Magicae. Die griechischen Zauberpapyri, I–III, Leipzig – Berlin 1928 –1941.

[514] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Seznam zkratek

3. ZKRATKY POUŽITÝCH PERIODIK A KNIŽNÍCH ŘAD Podle: S. Schwertner, IATG: Internationales Abkürzungsverzeichnis für Theologie und Grenzgebiete. Zeitschriften, Serien, Lexika, Quellenwerke mit bibliographischen Angaben (Berlin – New York 1974). AOC AAL.R

Archives de l’Orient chrétien, Paris, od r. 1948 Atti della Reale Accademia dei Lincei. Rendiconti. Classe di scienze morali, storiche e filologiche. IV. Series, Roma 1884 –1891 AJSL The American Journal of Semitic Languages and Literatures, Chicago, IL, od r. 1895 AnBoll Analecta Bollandiana, Bruxelles, od r. 1882 ANRW Aufstieg und Niedergang der Römischen Welt, W. Haase – H. Temporini (eds.), Berlin – New York, od r. 1979 Apocrypha Apocrypha, le champ des apocryphes, Turnhout, od r. 1990 ARW Archiv für Religionswissenschaft, Leipzig, od r. 1898 BAC Biblioteca de autores cristianos, Madrid, od r. 1947 BASP Bulletin de l’Académie impériale des sciences de St.-Pétersbourg, od r. 1860 BT Bibliotheca scriptorum Graecorum et Romanorum Teubneriana, Leipzig, od r. 1850 BZNW Beihefte zur Zeitschrift für die neutestamentliche Wissenschaft, Berlin etc., od r. 1923 CFHB.SB Corpus fontium historiae Byzantinae. Series Berolinensis, Berlin – New York CThM Calwer Theologische Monographien, Stuttgart, od r. 1972 ETR Études théologiques et religieuses, Montpellier, od r. 1926 FRLANT Forschungen zur Religion und Literatur des Alten und Neuen Testaments, Göttingen, od r. 1903 KlT Kleine Texte (für theologische und philosophische Vorlesungen und Übungen), Bonn JbAC Jahrbuch für Antike und Christentum, Münster, od r. 1958 JSL Journal of Sacred Literature and Biblical Record, London, od r. 1848 JThS Journal of Theological Studies, Oxford, 1899 –1949 KR Křes8anská revue, Praha, od r. 1927 LFil Listy filologické, Praha, od r. 1874 MGH.SRM Monumenta Germaniae Historica: Scriptores rerum Merovingicarum, Hannover, 1884 –1920

Zkratky použitých periodik a knižních řad . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [515]

Muséon NHS NKZ OrChr PMAA PO PTS PWS

RAC RBen RBPH RHE RHPhR ROC RSIt RSLR SAAA

SBL(.DS) SBL(.SPS) SBS SC SECA Semeia SHG SPAW StPatr

StT

Muséon. Revue d’études orientales, Louvain etc., od r. 1882 Nag Hammadi Studies Neue kirchliche Zeitschrift, Erlangen etc., od r. 1890 Oriens Christianus, Roma etc., od r. 1901 Papers and Monographs of the American Academy in Rome, Rome etc., od r. 1919 Patrologia Orientalis, R. Graffin – F. Nau (eds.), Paris 1907–1979 Patristische Texte und Studien, Berlin, od r. 1964 Paulys Realencyclopädie der classischen Altertumswissenschaft, neue Bearbeitung begonnen von Georg Wissowa … Supplementband, München Reallexikon für Antike und Christentum, Stuttgart, od r. 1950 Revue bénédictine de critique, d’histoire et de littérature religieuses, Maredsous, od r. 1884 Revue belge de philologie et d’histoire, Bruxelles, od r. 1922 Revue d’histoire ecclésiastique, Louvain, od r. 1900 Revue d’histoire et de philosophie religieuses, Strasbourg etc., od r. 1921 Révue de l’Orient chrétien, Paris, od r. 1896 Rivista storica italiana, Napoli etc., od r. 1884 Rivista di storia e letteratura religiosa, Firenze, od r. 1965 Studies on the Apocryphal Acts of the Apostles, Kampen, 1995 –2000 (viz oddíl 2. Sekundární literatura, ed. J. N. Bremmer; od 6. svazku pokračuje jako SECA) Society of Biblical Literature (Dissertation Series) Society of Biblical Literature (Seminar Papers) Stuttgarter Bibelstudien, Stuttgart, od r. 1965 Sources chrétiennes, Paris, od r. 1941 Studies on Early Christian Apocrypha, Leuven, od r. 2001 (pro svazky 1–5 viz SAAA) Semeia. An experimental journal for biblical criticism, SBL, od r. 1974 Subsidia Hagiographica, Bruxelles Sitzungsberichte der preussischen Akademie der Wissenschaften, Berlin Studia patristica. Papers presented to the international conference on patristic studies, Berlin, od r. 1957 [řada StPatr je součástí řady TU] Studi e testi. Biblioteca apostolica Vaticana. Citt`a del Vaticano, od r. 1900

[516] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Seznam zkratek STV T&S

Studia Theologica Varsaviensia, Warszawa, od r. 1963 Texts and Studies. Contributions to biblical and patristic literature, Cambridge etc., od r. 1891 ThQ Theologische Quartalschrift, Tübingen, od r. 1918 TU(.NF) Texte und Untersuchungen zur Geschichte der altchristlichen Literatur, Berlin etc., od r. 1882 (Neue Folge) VigChr Vigiliae Christianae. Review of early Christian life and language, Amsterdam, od r. 1947 VKČSN.FHF Věstník Královské české společnosti nauk. Třída filosoficko-historicko-filologická, Praha, od r. 1897 WF Wege der Forschung, Darmstadt, od r. 1956 WSA Würzburger Studien zur Altertumswissenschaft, Stuttgart, od r. 1931 WST Warszawskie Studia Teologiczne, Warszawa, od r. 1983 WUNT Wissenschaftliche Untersuchungen zum Neuen Testament, J. C. B. Mohr (Paul Siebeck), Tübingen ZDMG Zeitschrift der Deutschen morgenländischen Gesellschaft, Wiesbaden, od r. 1847 ZKG Zeitschrift für Kirchengeschichte, Stuttgart, od r. 1877 ZNW Zeitschrift für die neutestamentliche Wissenschaft und die Kunde der älteren Kirche, Berlin, od r. 1900 ZS Zeitschrift für Semitistik und verwandte Gebiete, Leipzig, od r. 1922 ZWTh Zeitschrift für wissenschaftliche Theologie, Jena etc., od r. 1858

4. RŮZNÉ ZKRATKY A ZNAČKY AAA I AAA II a/b ČEP dosl. EA ed. FS hebr.

– R. A. Lipsius (ed.), Acta apostolorum apocrypha I (viz bibliografie) – M. Bonnet (ed.), Acta apostolorum apocrypha II (viz bibliografie) – první / druhá část verše (za číslem verše) – ve znění Českého ekumenického překladu bible (za veršem) – doslova – A. de Santos Otero (ed.), Los Evangelios Apócrifos (viz bibliografie) – vydal, vydání – Festschrift – hebrejsky

Různé zkratky a značky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [517]

kral. kap. kopt. KTM lat. LXX mj. n / nn NHC

– ve znění českého kralického překladu bible (za veršem) – kapitola – koptsky – Z. Soušek (ed.), Knihy tajemství a moudrosti (viz bibliografie) – latinsky – (za veršem) ve znění řeckého překladu SZ, Septuaginty – mimo jiné – následující / dva následující verše – kodex z Nag Hammádí (následuje buk číslo kodexu, lomítko a číslo spisu, nebo číslo kodexu, čárka, číslo strany v kodexu, číslo řádku), v bibliografii viz J. M. Robinson. NTA – W. Schneemelcher, Neutestamentliche Apokryphen (viz bibliografie) NZA I – J. A. Dus – P. Pokorný (eds.), Neznámá evangelia. Novozákonní apokryfy I (viz bibliografie) NZ – Nový zákon nz. – novozákonní P. Berol. – Papyrus Berolinensis P. Oxy. – Papyrus Oxyrhynchus par – a paralelní místa v synoptických evangeliích rkp. – rukopis(y) ř. – řádek řec. – řecky scil. – scilicet, rozumí se sl. – sloupec str. – strana srv. – srovnej syr. – syrsky SZ – Starý zákon tj. – to jest tzv. – tak zvaný vg – Vulgáta (latinský překlad bible) zejm. – zejména

[518]

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Poznámky k úpravě překládaných textů

POZNÁMKY K ÚPRAVĚ PŘEKLÁDANÝCH TEXTŮ Ve shodě se zvyklostmi ve většině uvedených edic užíváme zjednodušeného leydenského systému: doplněný či rekonstruovaný text uvádíme v hranatých závorkách [ ], slova doplněná pro lepší porozumění textu v závorkách kulatých ( ). Ve vybraných koptských fragmentech znázorňujeme rozložením řádků stupeň jejich poškození (počet teček = počet předpokládaných písmen). Na biblické odkazy upozorňujeme poznámkami pod čarou. V některých spisech vyznačujeme kurzivou takovou pasáž v textu, která se v překladu shoduje se zněním ČEP. Při přepisu osobních a místních jmen se zpravidla držíme původního znění; výjimku představují zavedená jména biblických postav, která přizpůsobujeme Českému ekumenickému překladu. U některých termínů, jejichž pravopis bývá předmětem zajímavých, ale nekonečných debat, jsme v příslušných oddílech ponechali tu podobu, kterou preferovali jednotliví autoři (např. „boží“, „filosofie“). Několik hebrejských slov přepisujeme podle zásad, které navrhl ThDr. M. Prudký (K transkripci hebrejštiny, Teologická reflexe 1, Praha 1995, str. 69 –74). Nehlasné hrdelnice ’alef a ‘ajin se vyslovují jen jako dechový ráz (’even „kámen“ – asi jako v českém spojení „v autě“) nebo se ignorují (rá’šéchem „vaše hlavy“; Jéšúa‘ „Jahve je zachránce“). Horními indexy se přepisují vyprchané samohlásky. Souhlásky h. t. s. se vyslovují podobně jako české „ch, t, c“.

Bibliografie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [519]

BIBLIOGRAFIE 1. Edice, překlady a bibliografie novozákonních apokryfních spisů (Edice jednotlivých apokryfů jsou uvedeny v příslušné úvodní kapitole.) Allberry, C. R. C. (ed.), A Manichaean Psalm-Book (Part II), Manichaean Manuscripts in the Chester Beatty Collection (Vol. II), Stuttgart 1938 = Allberry, Manich. Psalm-Book; Amsler, F., Acta Philippi. Commentarius, CCSA 12, Turnhout 1999 [text viz Bovon]; Bonnet, M. (ed.), Acta apostolorum apocrypha II/1–2, Leipzig 1898 –1903, reprint Hildesheim 1959 = Bonnet, AAA II; Bovon, F. – Bouvier, B. – Amsler, F. (eds.), Acta Philippi. Textus, CCSA 11, Turnhout 1999 [komentář viz Amsler]; Bovon, F. – Geoltrain, P., Écrits apocryphes chrétiens I, Paris 1997 = Bovon-Geoltrain, Écrits I; Budge, E. A. W. (ed.), The Contendings of the Apostles (Mashafa Gadla Hawaryat), being the Ethiopic version of the histories of the Lives, Martyrdoms and Deaths of the twelve Apostles and the Evangelists, I. The Ethiopic text, London 1899, II. The English translations, London 1901, 19352 (reprint obou dílů Amsterdam 1976) = Budge, Contendings; Budge, E. A. W. (ed.), Miscellaneous Coptic Texts in the Dialect of Upper Egypt, London 1915 = Budge, Miscellaneous; Dus, J. A. – Pokorný, P., Neznámá evangelia. Novozákonní apokryfy I, Praha 2001 = NZA I; Elliott, J. K., The Apocryphal New Testament. A Collection of Apocryphal Christian Literature in an English Translation, Oxford 1993 (reprint 1999) = Elliott, The Apocryphal NT; Erbetta, M., Gli Apocrifi del Nuovo Testamento I–III, Casale Monferrato (I/1: 1975, I/2: 1981, II: 1966, 19782, III: 1981) = Erbetta, Apocrifi del NT; Fabricius, J. A., Codex Apocryphus Novi Testamenti, 1703, 17192; Geerard, M., Clavis Apocryphorum Novi Testamenti, Turnhout 1992 = Geerard, Clavis ANT; Hennecke, E., Handbuch zu den Neutestamentlichen Apokryphen, Tübingen 1904 = Hennecke, Handbuch; Hennecke, E., Neutestamentliche Apokryphen in deutscher Übersetzung, Tübingen 1904, 19242 = Hennecke, NTA; Hennecke, E. – Schneemelcher, W., Neutestamentliche Apokryphen in deutscher Übersetzung I–II, Tübingen 19593–19643 = 19684–19714 (5. a 6. vyd. viz Schneemelcher) = Hennecke/ Schneemelcher, NTA; James, M. R., The Apocryphal New Testament, Oxford 1924 (reprinty 1926, 1945, 1950) = James, ANT; James, M. R. (ed.), Apocrypha Anecdota. A Collection of Thirteen Apocryphal Books and Fragments, T&S 2.3, Cambridge 1893; James, M. R. (ed.), Apocrypha Anecdota. Second series, T&S 5.1, Cambridge 1897; Klijn, A. F. J., Apokriefen van het Nieuwe Testament, I–II, Kampen 1984 –1985; Leloir, L., Écrits apocryphes sur les apôtres: Traduction de l’édition arménienne de Venise, I–II, CCSA 3 – 4, Turnhout 1986 –1992 [franc. překlad různých apokryfů, vydaných r. 1904 v Benátkách] = Leloir, Arm. Apocr.; Lipsius, R. A., Die apokryphen Apostelgeschichten und Apostellegenden I–II, Braunschweig 1883 –1890 (reprint Amsterdam 1976) = Lipsius, Apostelgeschichten; Lipsius, R. A. (ed.), Acta apostolorum apocrypha I, Leipzig 1891, reprint Hildesheim 1959 = Lipsius, AAA I;

[520]

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Bibliografie

Malan, S. C., The Conflicts of the Holy Apostles, London 1871 [anglický překlad z etiopských rukopisů] = Malan, Conflicts; Mánek, J., Výbor z novozákonních apokryfů. Evangelia a Skutky apoštolů, Praha 1958 [český překlad] = Mánek, Výbor; Michaelis, W., Die apokryphen Schriften zum Neuen Testament, Sammlung Diederich Bd. 129, Bremen 1956, 19582, 19623 [německý překlad] = Michaelis, Apokr. Schr.; Moraldi, L., Apocrifi del Nuovo Testamento I–II, Classici delle Religioni, sez. 5, Torino 1971 = Moraldi, Apocrifi del NT; Peeters, P. (ed.), Évangiles apocryphes. Textes et documents pour l’étude historique du christianisme, I–II, Paris 1914 = Peeters, EA; Pick, B., The Apocryphal Acts of Paul, Peter, John, Andrew and Thomas, London 1909 = Pick, Apocryphal Acts; de Santos Otero, A. (ed.), Los Evangelios Apócrifos, BAC 148, Madrid 1956, 19632, 19753, 19844, 19855, 19938 [špan. překlad, lat. a řec. texty v originálním znění] = De Santos, EA; de Santos Otero, A., Die handschriftliche Überlieferung der altslavischen Apokryphen I–II, PTS 20.23, Berlin 1978 –1981 [soupis rukopisů] = De Santos, Altslav. Apokr. Schneemelcher, W., Neutestamentliche Apokryphen in deutscher Übersetzung I–II, Tübingen 19875–19895, 19906–19976, reprint 1999 (viz též Hennecke) = Schneemelcher, NTA; Schneemelcher, W. – Wilson, R. McL., The New Testament Apocrypha I–II, Louisville 1991–1992 [angl. překlad 5. vyd. něm. sbírky, viz Schneemelcher, NTA] = Schneemelcher/Wilson, NTA; Smith-Lewis, A., Acta mythologica apostolorum, Horae Semiticae III, London 1903 [arab. a další texty]; The Mythological Acts of the Apostles, Horae Semiticae IV, London 1904 [angl. překlady] = Smith-Lewis, Horae Semiticae; Soušek, Z. (ed.), Knihy tajemství a moudrosti. Mimobiblické židovské spisy: pseudepigrafy I–III, Praha (I: 1995, 19982, II: 1998, III: 1999) [komentovaný překlad nejznámějších apokryfů z období „mezi Starým a Novým zákonem“] = Soušek, KTM I–III; Starowieyski, M., Apokryfy Nowego Testamentu. Listy i apokalipsy chrzeÐcija¸skie, Kraków 2001 = Starowieyski, ANTLA; Stegmüller, F., Repertorium biblicum medii aevi, I–V, Matriti 1950 –1955 [„Apocrypha Novi Testamenti“, soupis 283 (dále dělených) položek, in: I, str. 103 –250]; Tischendorf, C. (ed.), Acta apostolorum apocrypha, Lipsiae 1851 = Tischendorf, AAA; Tischendorf, C. (ed.), Apocalypses apocryphae Mosis, Esdrae, Pauli, Iohannis, item Mariae dormitio, additis Evangeliorum et Actuum apocryphorum supplementis, Lipsiae 1866 (reprint Hildesheim 1966) = Tischendorf, ApA; Tischendorf, C. (ed.), Evangelia apocrypha, Lipsiae 1852, 18762 (reprint Hildesheim 1966) = Tischendorf, EA; Vassiliev, A. (ed.), Anecdota Graeco-byzantina, Mosquae 1893 [řec. texty]; Wright, W. (ed., transl.), Contributions to the Apocryphal Literature of the New Testament, collected and edited from Syriac manuscripts in the British Museum, London 1865; Wright, W. (ed.), Apocryphal Acts of the Apostles, London 1871 (reprint Amsterdam 1968), I–II [syrské texty a angl. překlad] = Wright, AAA.

2. Sekundární literatura k novozákonním apokryfům (Literatura k jednotlivým apokryfům je uvedena v příslušné úvodní kapitole.) Altaner, B. – Stuiber, A., Patrologie. Leben, Schriften und Lehren der Kirchenväter, Freiburg in Breisgau etc., 19788, paperback 1993;

Bibliografie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [521] Blumenthal, M., Formen und Motive in den apokryphen Apostelgeschichten, TU 48,1, Leipzig 1933; Bovon, F., et al., Les Actes apocryphes des Apôtres. Christianisme et monde paďen, Publications de la Faculté de Théologie de l’Université de Gene` ve 4, Gene` ve 1981 = Bovon, Actes; Bovon, F. (ed.), The Apocryphal Acts of the Apostles, Cambridge (MA) 1999; Bremmer, J. N. (ed.), The apocryphal Acts of John, SAAA 1, Kampen 1995 = SAAA 1; Bremmer, J. N. (ed.), The Apocryphal Acts of Paul and Thecla, SAAA 2, Kampen 1996 = SAAA 2; Bremmer, J. N. (ed.), The Apocryphal Acts of Peter. Magic, Miracles and Gnosticism, SAAA 3, Leuven 1998 = SAAA 3; Bremmer, J. N. (ed.), The Apocryphal Acts of Andrew, SAAA 5, Leuven 2000 = SAAA 5; Bremmer, J. N. (ed.), The Apocryphal Acts of Thomas, SECA 6, Leuven 2001 = SECA 6; Bremmer, J. N., The Five Major Apocryphal Acts: Authors, Place, Time and Readership, in: SECA 6, 2001, str. 149 –170; Canfora, L., Dějiny řecké literatury, Praha 2001 (italský originál Storia della letteratura greca, Roma – Bari 1994); Findlay, A. F., Byways in Early Christian Literature. Studies in the Uncanonical Gospels and Acts, Edinburgh 1923; Graesse, J. G. Th. (ed.), Jacobi de Voragine Legenda Aurea vulgo Historia Lombardica dicta, Dresden 1846, Leipzig 18502, Vratislaviae 18903 (reprint 3. vyd. Osnabrück 1965) = Graesse, Legenda Aurea; Graf, G., Geschichte der christlichen arabischen Literatur, I–III, StT 118, 133, 146, Cittŕ del Vaticano, 1944, 1947, 1949 = Graf, Christl. Arab. Lit.; Harnack, A., Geschichte der altchristlichen Literatur bis Eusebius I–II, Leipzig 1893, 19582 = Harnack, Geschichte; Junod, A., Origčne, Eusčbe et la tradition sur la répartition des champs de mission des Apôtres (Eusčbe, Histoire ecclésiastique, III, 1, 1–3), in: Bovon, Actes, 1981, str. 233 –248 = Junod, Origène; Kaestli, J.-D. – Marguerat, D. (eds.), Le mystčre apocryphe. Introduction a` une littérature méconnue, Gene`ve 1995 = Kaestli/Marguerat, Mystère; Ljungvik, H., Studien zur Sprache der apokryphen Apostelgeschichten, Uppsala 1926; Plümacher, E., Apokryphe Apostelakten, in: PWS 15, München 1978, sl. 11–70; Reitzenstein, R., Hellenistische Wundererzählungen, Leipzig 1906; Schermann, Th., Propheten- und Apostellegenden nebst Jüngerkatalogen des Dorotheus und verwandter Texte, Leipzig 1907; Söder, R., Die apokryphen Apostelgeschichten und die romanhafte Literatur der Antike, WSA 3, Stuttgart 1932 (reprint Darmstadt 1969) = Söder, Romanhafte Literatur; Starowieyski, M., Barwny Ðwiat apokryfów, Pozna¸ 1998; Sturhahn, C. L., Die Christologie der ältesten apokryphen Apostelgeschichten, Heidelberg 1952; Šmelhaus, V., Řecká patrologie, Praha 1972, str. 31– 62; Weis-Liebersdorf, J. E., Christus- und Apostelbilder. Einfluss der Apokryphen auf die ältesten Kunsttypen, Freiburg im Breisgau 1902; Zahn, Th., Geschichte des neutestamentlichen Kanons II/2, Erlangen – Leipzig 1892 (reprint Hildesheim 1975) = Zahn, Geschichte.

[522]

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rejstříky

REJSTŘÍK SPISŮ Za názvem spisu uvádíme názvovou variantu, případně zkratku. Polotučně vytištěné názvy označují apokryfní texty, jejichž překlady byly zařazeny do tohoto svazku. Polotučně vytištěná čísla odkazují na strany, na nichž se nachází překlad pasáže nebo její sumář.

1. Biblické knihy STARÝ Z ÁKO N 1. Mojžíšova (Genesis, Gn) Gn 1,1–2,3 53 Gn 1,1 382 Gn 1,2 340 Gn 1,14 60 Gn 1,14 –15 60 Gn 1,16 –18 60 Gn 1,27 49, 343 Gn 2,4 –25 53 Gn 3 250, 264 Gn 3,1–5 376 Gn 3,5 218 Gn 3,8 251 Gn 3,17nn 402 Gn 3,18 376 Gn 4,5 – 8 376 Gn 4,10nn 402 Gn 6,1– 4 157, 376 Gn 15,6 235 Gn 15,18 225 Gn 18,2 506 Gn 19 204 Gn 22,1–19 235 Gn 25,31–34 402 Gn 37–50 430 Gn 37,28 359 2. Mojžíšova (Exodus, Ex) Ex 1,13 –16 376 Ex 4,21 376 Ex 7,3 376 Ex 7,8 –12 73 Ex 14,4 376 Ex 14,17 376 Ex 15 53 Ex 20,1–17 235 Ex 20,5 189

Ex 20,8 –11 53 Ex 23,24 260 Ex 31,18 506 Ex 32 376, 394 Ex 33,23 299 4. Mojžíšova (Numeri, Nu) Nu 6 49 Nu 21,1 225 Nu 21,33 225 Nu 22,21–34 382 5. Mojžíšova (Deuteronomium, Dt) Dt 5,6 –21 235 Dt 5,12–15 53 Dt 6,4n 235 Jozue (Joz) Joz 14 –19 58 Soudců (Sd) Sd 5 53 Sd 6,36 – 40 58 Sd 6,39 58 1. Samuelova (1S) 1S 3,4.6.8 461 1S 25,38 222 1S 31,4 222 2. Samuelova (2S) 2S 10,1–5 56 1. Královská (1Kr) 1Kr 17,1 235 1Kr 17,3 –7 49 1Kr 18,1 235 1Kr 19,6 369

1Kr 21,19 1Kr 21,23 1Kr 22,19

361 361 348

2. Královská (2Kr) 2Kr 1,8 49 2Kr 2,1–11 235 2Kr 2,23n 363 2Kr 4,8 –37 235 2Kr 5,1–14 235 2Kr 13,21 219, 235 2. Paralipomenon (2Pa) 2Pa 20,7 235 Žalmy (Ž) Ž 4,3 LXX 316 Ž 7,10 426 Ž 8,3 135, 491 Ž 16,10 (15,10 LXX) 456 Ž 22,17 127 Ž 23,2 371 Ž 26,2 373 Ž 34,17 (33,17 LXX) 208 Ž 37,36 118 Ž 39,7– 9 LXX 380 Ž 44,22 426 Ž 58,5n (57,5n LXX) 262 Ž 62,13 374 Ž 84,8 LXX 505 Ž 86,8 420 Ž 94,1 189 Ž 115,3 259 Ž 118,22 145 Ž 119,105 415 Ž 132,11 225 Ž 133,1 (132,1 vg) 468 Ž 139,1–12 426 Ž 139,7 508

Biblické knihy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [523] Přísloví (Př) Př 8,1– 9,6 Př 8,23n 340 Př 21,1 290 Kazatel (Kaz) Kaz 3,1– 8 421 Kaz 3,1.8 394 Píseň písní (Pís) Pís 2,2 466 Pís 4,4 362 Izajáš (Iz) Iz 1,3 131 Iz 5,8 507 Iz 5,27 433 Iz 7,14 145 Iz 9,2 226 Iz 28,16 145 Iz 40,6 280 Iz 40,6nn 481 Iz 41,8 235 Iz 42,1– 4 54 Iz 53,2 144 Iz 53,4nn 140 Iz 53,8 144 Iz 64,3 159 Jeremjáš (Jr) Jr 5,21 401 Jr 10,1–15 67 Jr 20,1– 9 234 Jr 37,11–16 234 Pláč Jeremjášův (Pl) Pl 3,6 435 Ezechiel (Ez) Ez 12,2 401 Daniel (Da) Da 2,34 145 Da 3,1–30 234 Da 6,7–28 171, 234 Da 7,13 145, 458 Da 14,28 – 42 171, 234 Da 14,32–38 vg 468 Da 14,33 –39 468

Jóel (Jl) Jl 4 467 Ámos (Am) Am 9,6 348 Jonáš (Jon) 218 Jon 1,9 358 N O VÝ Z ÁK O N Matouš (Mt) Mt 1,1–17 54 Mt 2,1 460 Mt 2,9 224 Mt 2,16 376 Mt 3,4 506 Mt 3,7 220 Mt 3,9 275 Mt 3,12 219 Mt 3,12 par 208 Mt 3,17 196 Mt 4,2 par 403 Mt 4,7 par 146 Mt 4,10 262 Mt 4,16 226 Mt 4,18 –22 par 347 Mt 5,3 –12 406 Mt 5,3 –11 27, 186 Mt 5,3 95, 280 Mt 5,4 187 Mt 5,5 186, 406 Mt 5,6 407 Mt 5,7 187, 394 Mt 5,8 186n, 406 Mt 5,9 187 Mt 5,11 412 Mt 5,12 76, 407, 412, 430 Mt 5,13 330 Mt 5,23n 508 Mt 5,33 –37 235 Mt 5,39 361 Mt 5,44 149 Mt 6,5 – 8 388 Mt 6,9 –13 431 Mt 6,9 192 Mt 6,10 359 Mt 6,11 407 Mt 6,19 296

Mt 6,20 433 Mt 6,25 379 Mt 6,26 374 Mt 6,30 219, 374 Mt 6,34 374 Mt 7,7 292, 406 Mt 7,7 par 388 Mt 7,8 388 Mt 7,8 par 137 Mt 7,12 402 Mt 7,14 395 Mt 7,15 128, 399 Mt 7,17 364 Mt 8,12 119, 133 Mt 8,19 192 Mt 8,20 253 Mt 8,22 par 159 Mt 9,9 71 Mt 9,13 380 Mt 10,1n 55 Mt 10,2nn 358 Mt 10,3 39, 71, 258 Mt 10,5n 57 Mt 10,8 226, 258 Mt 10,8nn 369 Mt 10,9n 258 Mt 10,16 371 Mt 10,22 371 Mt 10,28 207 Mt 10,38 par 260 Mt 10,42 187 Mt 11,1 55 Mt 11,7 426 Mt 11,8 49 Mt 11,8 par 379 Mt 11,17 par 302 Mt 11,18 49 Mt 11,19 49 Mt 11,25 371, 491 Mt 11,25 par 135 Mt 11,28 141, 401 Mt 11,29 187, 394 Mt 11,29n 374, 403 Mt 12,17–21 54 Mt 12,18 190 Mt 12,39nn 218 Mt 12,43nn 385 Mt 13,3 – 8 405 Mt 13,25 432

[524]

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rejstříky

Mt 13,31 par 141 Mt 13,44 141, 330 Mt 13,45 86 Mt 13,45n 39, 343 Mt 13,46 141, 330, 433 Mt 13,47 330 Mt 13,55 134, 348, 358 Mt 14,28n 127 Mt 14,30n 131 Mt 15,24 57 Mt 16,16 87, 97, 364 Mt 16,17 323 Mt 16,17nn 144 Mt 16,18 97 Mt 16,18n 504 Mt 16,22 224 Mt 16,26 397, 404 Mt 16,27 156, 230, 333, 374 Mt 17,20 par 131 Mt 17,27 431 Mt 18,18 406 Mt 18,23 –35 432 Mt 19,6 49 Mt 19,12 49n Mt 19,21 266 Mt 19,23 par 379 Mt 19,28 400, 463 Mt 19,28 par 226 Mt 19,29 par 392 Mt 20,12 392 Mt 20,23 400 Mt 21,8n 460 Mt 21,15n 460 Mt 21,16 135 Mt 22,2–14 360 Mt 22,11–13 432 Mt 22,37 235 Mt 23,13 508 Mt 23,33nn 252 Mt 23,37 153 Mt 24,11 399 Mt 24,43 433 Mt 25,1–13 39, 362 Mt 25,6 247 Mt 25,8 433 Mt 25,12 39 Mt 25,14 –30 par 406 Mt 25,30 119 Mt 25,31– 46 432

Mt 26,3nn 376 Mt 26,14nn par 376 Mt 26,15 359 Mt 26,30 301 Mt 26,52 200 Mt 26,52n 403 Mt 27,5 402 Mt 27,6 –10 377 Mt 27,34 306, 438 Mt 27,60 159 Mt 27,60 par 438 Mt 27,63 386, 431 Mt 28,1 460 Mt 28,16 –20 87 Mt 28,16 97 Mt 28,18nn 257, 262 Mt 28,19 57 Mt 28,19n 23 Mt 28,20 76 Marek (Mk) Mk 1,6 49 Mk 1,13 par 436 Mk 1,15 par 226 Mk 1,19 298 Mk 2,1–12 74, 115 Mk 2,2– 4 401 Mk 2,4 228 Mk 2,10nn 100 Mk 3,13n 226 Mk 3,14 55 Mk 3,18 258 Mk 4,1– 9 254 Mk 4,9 156 Mk 4,9 par 401 Mk 4,13 –20 par 481 Mk 4,13 –20 254 Mk 4,15 par 432 Mk 4,20 par 495 Mk 4,26 141, 306, 330 Mk 4,35 – 41 par 226 Mk 4,35 432 Mk 5,1–20 par 262 Mk 5,7 par 384 Mk 5,30 122 Mk 5,36 par 438 Mk 5,43 par 198 Mk 6,1– 6 par 491 Mk 6,3 348, 358, 447

Mk 6,3 par 144 Mk 6,6 –13 par 407 Mk 6,7 55 Mk 6,8n 258 Mk 6,9 par 433 Mk 6,20 191 Mk 6,30 – 44 par 385 Mk 6,30 55 Mk 6,35 – 44 par 26 Mk 6,35 55 Mk 6,42 par 300 Mk 6,45 –52 par 385 Mk 6,45 –51 par 226 Mk 6,48 par 224, 394 Mk 8,1–10 par 385 Mk 8,8 par 300 Mk 8,18 401 Mk 8,34 par 260 Mk 8,35nn par 397 Mk 8,36 par 131 Mk 9,1 429 Mk 9,2– 8 par 47, 139, 299, 431 Mk 9,3 88 Mk 9,14 –29 394 Mk 9,19 par 316 Mk 9,24 394 Mk 9,42 131 Mk 9,42 par 126 Mk 9,43 148, 297 Mk 10,21 281 Mk 10,25n par 324 Mk 10,27 par 132, 198 Mk 10,38 –39 37 Mk 10,43 55 Mk 10,45 par 225 Mk 11,1–10 382 Mk 11,8nn 460 Mk 11,18 440 Mk 11,22nn par 227 Mk 12,10 par 145 Mk 13,26 par 145 Mk 13,31 505 Mk 14,2 440 Mk 14,3 – 9 par 360 Mk 14,22 par 373 Mk 14,22nn par 438 Mk 14,26 301 Mk 14,48 par 200, 301

Biblické knihy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [525] Mk 14,50 305 Mk 14,66 –72 par 127 Mk 15,1 par 129 Mk 15,17 par 438 Mk 15,19 par 306, 438 Mk 15,25 305 Mk 15,26 194 Mk 15,33 305 Mk 15,34 77, 305 Mk 15,36 par 306, 438 Mk 15,37 305 Mk 15,42 305 Mk 15,46 par 159, 438 Mk 16,1– 8 57 Mk 16,1 40 Mk 16,2 460 Mk 16,6n par 442 Mk 16,14 –20 par 55 Mk 16,14 131 Mk 16,15 57, 262 Mk 16,15n 257 Mk 16,16 262 Mk 16,17n 260 Mk 16,18 290 Mk 16,19 308 Mk 16,20 442 Lukáš (L) L 1,1– 4 53 L 1,3 214, 491 L 1,26 –38 460 L 1,26nn 506 L 1,28 462 L 1,30 461 L 1,42 462 L 1,45 462 L 1,47 456 L 1,48n 458 L 2,13 458 L 3,23 –38 54 L 4,25 235 L 5,23 147 L 6,16 358 L 6,18 391 L 6,48 255 L 7,11–17 27, 146 L 7,14 147 L 7,25 49 L 7,33 49

L 7,34 49 L 7,36 300 L 8,50 369 L 9,1– 6 55 L 9,1 122 L 9,3 258 L 9,10 55 L 9,28 299 L 9,51–56 56 L 9,62 141, 330, 433 L 10,1–12 55 L 10,4 258 L 10,17–20 55 L 10,39 190 L 11,9 292, 406 L 11,27 462 L 11,37 300 L 12,18 433 L 12,24 374 L 12,28 374 L 12,33 266 L 12,35 433 L 12,36 433 L 12,38 433 L 13,27 39 L 14,1 300 L 14,16 –24 432 L 15,11–32 343 L 15,11–21 322 L 15,13 323 L 15,17 155 L 15,24 217 L 16,9 348 L 16,19 –31 281 L 16,19 –25 297 L 16,31 281 L 18,27 507 L 19,1–10 162 L 19,2– 4 401 L 19,16 432 L 19,23 par 432 L 19,26 par 432 L 19,37– 40 255 L 19,38 460 L 21,34 379 L 22,3 219 L 22,15 301 L 22,32 155 L 22,42 359

L 23,6 –12 376 L 23,40 – 43 263 L 23,46 230 L 24,1 460 L 24,5 40 L 24,9 97 L 24,27 391 L 24,33 97 L 24,39 87 L 24,47 57, 257, 262 L 24,48 76 L 24,49 257 Jan (J) J 1,1 141, 158, 256, 262, 306, 330 J 1,10 158, 259 J 1,10n 131 J 1,14 141, 262, 392, 404, 420 J 1,18 127 J 1,3 158 J 1,5 141, 256, 301 J 1,9 158 J 2,1–11 332 J 2,6 419 J 2,15 463 J 3,13 145 J 3,14 276 J 3,17 126, 460 J 3,19 141, 507 J 4,6 385 J 4,10 141 J 4,14 141, 371 J 4,24 306 J 4,34 360, 399 J 4,35 433 J 4,48 153 J 4,50 196 J 5,23 94 J 6,1–13 300, 385 J 6,19 224 J 6,30 133 J 6,35 141, 306 J 6,46 127 J 6,48 306 J 6,70n 129 J 7,12 386 J 7,38 141, 371

[526]

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rejstříky

J 8,1–11 56 J 8,12 141, 374 J 8,28 276 J 8,43 131 J 8,44 301, 431 J 8,59 153 J 10,3 372 J 10,7 141 J 10,9 141, 303, 306, 330 J 10,11–16 131 J 10,11–14 371 J 10,11 382 J 10,12 131 J 10,14 372 J 10,16 277, 307 J 10,38 140, 277, 307 J 11,25 141, 306, 330 J 11,25n 230 J 11,40 395 J 11,44 87 J 12,6 402 J 12,12n 460 J 12,24 306 J 12,32nn 276 J 12,35n 374 J 12,47n 460 J 13,1–15 276 J 13,2 129 J 13,7 304 J 13,23 299 J 13,25 299 J 13,27 129, 422 J 13,36nn 155 J 14,2 348 J 14,3 247 J 14,6 141, 303, 306, 330 J 14,10n 140, 307 J 14,18 440 J 14,20 140, 307 J 14,27 395 J 15,1–11 432 J 15,1 141, 379 J 16,3 397 J 16,32 305 J 17,4 328 J 17,11 147 J 17,12 127 J 18,6 437 J 18,11 403

J 18,28n 376 J 18,36 230, 301 J 18,37 277, 307 J 19,11 207 J 19,12 459 J 19,14 305 J 19,15 305 J 19,17 441 J 19,18 305 J 19,26 273, 299 J 19,26n 448, 455, 465 J 19,29n 306 J 19,34 306n, 441 J 20,1 460 J 20,2 299 J 20,7 87, 91 J 20,17 152, 190 J 20,19 124, 372 J 20,19 –20 87 J 20,21 124, 372 J 20,23 406 J 20,24 –29 87 J 20,26 124, 365, 372 J 20,27 299 J 20,28 359, 364, 401, 431, 442 J 21,6 385 J 21,7 299 J 21,11 57 J 21,11n 385 J 21,20 299 J 21,22 335 J 21,25 300 Skutky apoštolské (Sk) Sk 1,1 214, 491 Sk 1,2 308 Sk 1,3 222 Sk 1,8 52, 57, 76 Sk 1,13 358 Sk 1,15 –26 58 Sk 1,16 225 Sk 1,18 402 Sk 1,23 –26 71 Sk 1,23 466 Sk 1,24 119, 192 Sk 1,26 97, 466 Sk 2,1–11 75, 257 Sk 2,11 123, 185, 308

Sk 2,19 209 Sk 2,30 225 Sk 2,38 210 Sk 2,41 228 Sk 2,42 186 Sk 2,46 160, 186 Sk 2,47 152n, 442 Sk 3,6 198, 260 Sk 3,7 259 Sk 3,12 147 Sk 3,13 190 Sk 3,17 120, 381 Sk 3,20 292 Sk 3,26 190 Sk 4,7 411, 428 Sk 4,8 229 Sk 4,13 491 Sk 4,24 192 Sk 4,29 204 Sk 5,1–11 57, 116 Sk 5,14 373 Sk 5,15 260, 391 Sk 5,16 115 Sk 5,17–24 420 Sk 5,29 282 Sk 5,32 76 Sk 5,41 412 Sk 6,1– 6 58 Sk 6,5 331 Sk 6,15 186 Sk 7 54 Sk 7,5 225 Sk 7,49 348 Sk 7,52 225 Sk 7,59 230 Sk 8,4 –24 161, 213 Sk 8,6 260 Sk 8,9 –13 144 Sk 8,10 122 Sk 8,14 109 Sk 8,17n 144 Sk 8,18 –24 144 Sk 8,18n 161 Sk 8,20 –24 56 Sk 8,20 –23 161 Sk 8,24 161 Sk 8,27 468 Sk 9,3 88 Sk 9,10 200

Biblické knihy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [527] Sk 9,25 38 Sk 9,33 – 41 260 Sk 9,40 syh** it 292 Sk 10 162 Sk 10,26 56 Sk 10,38 261 Sk 10,39 76 Sk 10,42 262, 374n Sk 10,48 210 Sk 11,27n 293 Sk 13,6 –12 57 Sk 13,11 57, 258 Sk 13,13n 203 Sk 13,50 191 Sk 14,8 –18 56 Sk 14,11 150 Sk 14,12 173 Sk 14,15 147, 189, 192, 196, 198, 428 Sk 14,19 153, 184 Sk 14,21 193 Sk 15 23, 60 Sk 15,8 119, 192 Sk 16,9 200, 374 Sk 16,15 150 Sk 16,16 293 Sk 16,23 –28 420 Sk 16,25 –34 342 Sk 17,30 120, 380 Sk 17,31 230 Sk 17,32 215 Sk 18,3 347 Sk 18,9 200, 358 Sk 18,12–17 480 Sk 18,18 173 Sk 18,26 296 Sk 18,28 391 Sk 19,12 316 Sk 19,19 154 Sk 19,22 122 Sk 19,24 208 Sk 19,26 207 Sk 19,29 208 Sk 19,31 208 Sk 20,7 186 Sk 20,9 –12 228 Sk 20,25 118 Sk 20,29 128, 395 Sk 20,38 118

Sk 21,10n 293 Sk 21,23 –26 173 Sk 21,33n 190 Sk 22,3 491 Sk 22,6 88 Sk 22,24 191 Sk 22,34 190 Sk 23,10 190 Sk 23,11 358 Sk 24,25 326 Sk 26,13 88 Sk 27,40 223 Sk 28,6 56 Sk 28,8n 260, 480 Sk 28,16 480 Sk 28,26 401 Sk 28,30 106 Sk 28,30n 480 Římanům (Ř) 24 Ř 1,3 216 Ř 1,3n 53 Ř 1,5 331 Ř 1,26 389 Ř 1,28 158 Ř 2,4 481 Ř 2,4 vg 490 Ř 2,5 128 Ř 2,7 481 Ř 3,25 380 Ř 3,25n 481 Ř 4 235 Ř 5,3n 481 Ř 5,12–17 157 Ř 5,15 494 Ř 8,3 262, 400 Ř 8,15 217 Ř 8,17 186 Ř 8,23 209, 217 Ř 8,28n 422 Ř 8,29 386, 392 Ř 9 –11 54 Ř 9,4 217 Ř 11,8 401 Ř 12,1 150 Ř 12,17 149, 184, 324, 391 Ř 13,13 207 Ř 14,8 230 Ř 15,19 60

Ř 16,11 126 Ř 16,18 491 Ř 16,20 125, 386 Ř 16,23 118 Ř 16,25 155 1. Korintským (1K) 24, 491 1K 1,16 214 1K 1,18 –31 491 1K 1,24 122 1K 1,27 491 1K 2,7 145 1K 2,9 159, 327, 379 1K 3,10n 255 1K 3,12 207 1K 3,13 209, 219 1K 3,14 219 1K 3,15 219 1K 3,16n 365, 406, 437 1K 3,17 218 1K 4,5 216 1K 4,12 347 1K 4,14n 365 1K 4,20 137 1K 5,9 480 1K 6,3 187 1K 6,19 186, 365, 437 1K 7 49 1K 7,3 65 1K 7,7 49 1K 7,20 224 1K 7,25n 49 1K 7,28 49 1K 7,29 186, 216 1K 7,31 49, 187 1K 8,1–11 491 1K 8,6 207 1K 9,1 481 1K 9,19 481 1K 9,22 481 1K 9,24 246 1K 9,25 430 1K 10,11 216 1K 10,33 481 1K 11,2 214 1K 11,23 216, 301 1K 11,27–30 119, 387 1K 11,29 375 1K 12,13 116

[528]

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rejstříky

1K 15,1–3a 498 1K 15,3 216 1K 15,3b–5 87 1K 15,3nn 53 1K 15,4 – 8 216 1K 15,8 216 1K 15,12 215 1K 15,24 207 1K 15,35 –50 218 1K 15,35 215 1K 15,36 37 1K 15,37 218 1K 16,13 125 1K 16,15nn 214 1K 16,21 481 2. Korintským (2K) 24, 491 2K 1,1–11 491 2K 1,1 491 2K 2,4 216 2K 2,15n 326 2K 3,17 306 2K 5,14 494 2K 7,6n 314 2K 6,7 224 2K 6,16 186 2K 10 –13 174 2K 10,10 174 2K 11,2 366 2K 11,7 369 2K 11,13 399 2K 11,23 –29 432 2K 11,29n 174 2K 11,33 38 2K 12,4 158 2K 12,5 174 2K 12,9 174 2K 12,9n 174 2K 12,10 174 2K 13,3n 174 2K 13,9 174 Galatským (Ga) Ga 1,1 501 Ga 1,3 501 Ga 1,4 225 Ga 1,6 216 Ga 1,11 501 Ga 1,12 216

24, 491

Ga 1,19 447 Ga 2,1–10 23 Ga 2,9 60, 447 Ga 3,28 360, 402, 423 Ga 4,5 209, 217 Ga 4,19 365 Ga 5,19nn 207 Ga 6,16 219 Ga 6,17a 219 Ga 6,17b 219 Ga 11,31n 81 Efezským (Ef) 24, 497 Ef 1,1 497 Ef 1,5 209, 217 Ef 1,6 185 Ef 1,18 441 Ef 1,21 207 Ef 2,2 218 Ef 2,3 218 Ef 2,20 255 Ef 2,21 218 Ef 3,1 216 Ef 3,9 256 Ef 3,13 439 Ef 3,16 120 Ef 4,5n 207 Ef 4,22 386, 391 Ef 4,22nn 495 Ef 4,25 391 Ef 4,28 391 Ef 5,6 218 Ef 6,14n 433 Ef 6,20 497 Ef 6,21 497 Filipským (Fp) Fp 1,2– 4 501 Fp 1,11 186 Fp 1,12 500n Fp 1,13 501 Fp 1,18 501 Fp 1,19n 501 Fp 1,21 501 Fp 1,23n 216 Fp 1,24 214 Fp 2,2 501 Fp 2,5 –11 53 Fp 2,6n 381

24, 496

Fp 2,6nn 262 Fp 2,7 400 Fp 2,9 372 Fp 2,12 501 Fp 2,13 501 Fp 2,14 501 Fp 2,19 122 Fp 2,23 122 Fp 2,27 216 Fp 3,1 501 Fp 3,8 219 Fp 3,11 219 Fp 4,6 500n Fp 4,7 501 Fp 4,8 501 Fp 4,9 501 Fp 4,19n 501 Fp 4,22 121, 228, 480, 485, 501 Fp 4,23 501 Koloským (Ko) 24, 496 Ko 1,15 120 Ko 1,16 207 Ko 1,24 155 Ko 2,5 483, 498 Ko 2,8 118 Ko 2,16 118 Ko 2,22 118 Ko 3,8 391 Ko 3,9n 340, 386, 391 Ko 3,10 495 Ko 3,12 218 Ko 3,17 501 Ko 4,14 185 Ko 4,16 25, 480, 497n, 501 Ko 4,18 481 1. Tesalonickým (1Te) 1Te 24 1Te 2,9 347 1Te 2,17 483 1Te 3,5 432 1Te 4,3 373 1Te 5,15 149, 324, 391 2. Tesalonickým (2Te) 2Te 1,7 196 2Te 2,4 217

24

Biblické knihy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [529] 2Te 2,6 494 2Te 2,9nn 494 2Te 3,17 481 1. Timoteovi (1Tm) 24, 473 1Tm 1,6 501 1Tm 1,13 120 1Tm 1,15 216 1Tm 1,17 231 1Tm 1,18 229 1Tm 2,5 207 1Tm 2,7 223 1Tm 2,11–15 1752 1Tm 4,3 172 1Tm 5,2 116 1Tm 6,11 163 1Tm 6,16 139, 196 2. Timoteovi (2Tm) 24, 172, 473 2Tm 1,7 225 2Tm 1,15 185 2Tm 1,16nn 185, 313 2Tm 2,3n 156, 225, 229 2Tm 2,3nn 246 2Tm 2,5 318 2Tm 2,6 318 2Tm 2,18 189, 214n 2Tm 2,21 121 2Tm 3,6 172, 399 2Tm 3,11 210 2Tm 4,1 460 2Tm 4,6 430 2Tm 4,10 185, 228 2Tm 4,12 224 2Tm 4,13 473 2Tm 4,14 185 2Tm 4,19 185 2Tm 4,21 167, 214 Titovi (Tt) 24, 473 Tt 2,14 225 Tt 3,3 –5 275 Filemonovi (Fm) Fm 9 216 Fm 10 500 Fm 24 185

24, 473

Židům (Žd) 24 Žd 3,12 225 Žd 4,15 190 Žd 9,15 225 Žd 10,5 – 8 380 Žd 11,5 186 Žd 11,8 235 Žd 11,17–20 235 Žd 11,22 235 Žd 11,31 234 Žd 11,32 235 Žd 13,5 384 Žd 13,8 404, 418 Žd 13,12 441 Jakubova (Jk) Jk 1,12 225 Jk 1,17 301 Jk 2,1–7 88 Jk 2,10nn 235 Jk 2,14 –17 88 Jk 2,17 235 Jk 2,19 235, 323 Jk 2,20 235 Jk 2,21 235 Jk 2,23 235 Jk 2,25 234 Jk 2,26 235 Jk 5,1– 6 88 Jk 5,17n 235 1. Petrova (1Pt) 1Pt 1,1 59 1Pt 1,10nn 217 1Pt 1,23 481, 495 1Pt 1,24nn 481 1Pt 2,4 – 8 145 1Pt 3,9 149, 324, 391 1Pt 4,5 460 1Pt 4,14 319 1Pt 4,16 319 1Pt 5,8 256 1Pt 5,14 501 2. Petrova (2Pt) 2Pt 1,16 –18 88 2Pt 1,18 139 2Pt 2 400 2Pt 2,1n 399

2Pt 2,12–17 133 2Pt 2,16 133, 400 2Pt 2,18 498 2Pt 3,2 219 2Pt 3,7 209 2Pt 3,17 255 1. Janova (1J) 1J 1,1– 4 298 1J 1,1 272, 300, 431 1J 1,5 301 1J 1,9 113, 119 1J 2,4 328 1J 3,12 252 1J 3,18 308 1J 4,2n 215 1J 4,19 316 2. Janova (2J) 2J 7 215 2J 12 490 3. Janova (3J) 3J 13 490 Zjevení Janovo (Zj) Zj 1,9 68 Zj 1,12–16 299 Zj 1,13 –16 88 Zj 1,13 458 Zj 2,2 162 Zj 2,6 162 Zj 2,14 162 Zj 2,15 162 Zj 2,20 162 Zj 2,24 162 Zj 3,10 222 Zj 4,2 348 Zj 9,4 372 Zj 9,11 377 Zj 9,20 208 Zj 11,18 460 Zj 12,9 125 Zj 14,4 49, 188 Zj 18,23 362 Zj 19,8 362 Zj 21,14 255 Zj 21,23 303 Zj 22,4 406

279

[530]

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rejstříky

2. Novozákonní apokryfy a další apokryfní, deuterokanonické, pseudepigrafní, gnostické a hermetické spisy Vybrané apokryfní spisy jsou soustředěny do pěti skupin věnovaných jednotlivým postavám (Jan, Maria, Ondřej, Pavel, Petr, Tomáš). Názvy některých spisů jsou odvozeny od způsobu jejich dochování (papyry). Bližší údaje o pramenech a edicích se nacházejí v příslušných bibliografických oddílech. JAN Akta níkajského koncilu 273, 284, 287, 294, 301n, 305n Janova metastáze (=SkJ 106 –115) 270, 277n, 287, 327–335, 330 Prochorovy Skutky Janovy 32, 278, 282, 285, 287, 342 prolog 330 kap. 3 – 44 313 kap. 33 75 Pseudo-Abdiáš, Virtutes Iohannis (ed. Junod/ Kaestli, CCSA 2, 1983, str. 798 – 834) 280, 282, 285, 287 str. 818 281 Pseudo-Melitón, Passio Iohannis (PG 5, 1239 –1250) 279nn, 286 PG 5, 1239 42 PG 5, 1244 281 Skutky Janovy v Římě (=SkJ 1–17) 68, 270, 274, 278, 285, 288, 290, 330 Skutky Janovy (SkJ) 70, 80, 23n, 27, 34, 40 – 43, 68n, 110, 290 –335 SkJ 1–17 viz Skutky Janovy v Římě SkJ 6 290 SkJ 7 290 SkJ 9 37, 277, 279, 290 SkJ 14 –17 290 SkJ 14 290 SkJ 18 –55 33 SkJ 18 –36 270 SkJ 18 278 SkJ 19 314 SkJ 20 290 SkJ 22 44, 389 SkJ 23 73 SkJ 24 44, 56, 73, 291 SkJ 26 –29 44, 269, 271 SkJ 26 291 SkJ 27–28 287

SkJ 27 76 SkJ 30 73, 280, 330 SkJ 31 297 SkJ 33 –36 48 SkJ 35 67 SkJ 36 73 SkJ 37–55 270 SkJ 37– 45 67, 274 SkJ 37 296 SkJ 41 296 SkJ 42 205 SkJ 44 205, 260 SkJ 46 74, 293 SkJ 47 73 SkJ 48 293 SkJ 49 388 SkJ 52 73 SkJ 53 –54 48, 50 SkJ 56 –57 270 SkJ 56 –57 (Bonnet) 288 SkJ 56 –57 (Junod/Kaestli) SkJ 56 (Bonnet) 74 SkJ 57 291 SkJ 58 – 86 270 SkJ 59 38, 40, 280 SkJ 60 – 61 271 SkJ 60 75 SkJ 61 280, 330 SkJ 63 – 86 271 SkJ 63 38, 40, 63, 297 SkJ 70 –76 65 SkJ 73 46, 73 SkJ 75 73 SkJ 77 44, 400 SkJ 79 73 SkJ 80 73 SkJ 81 334, 391 SkJ 82– 83 73 SkJ 83 313

270, 289n

Apokryfy a další spisy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [531] SkJ 84 128 SkJ 85 272 SkJ 85 (Bonnet 193,8) 190 SkJ 86 74, 293, 313 SkJ 86 (Bonnet 193,14) 124 SkJ 87–105 33, 270, 283, 289, 298 SkJ 87– 93 44 SkJ 87 38, 40, 46, 297 SkJ 88 –102 298 SkJ 88 – 93 47, 298 SkJ 88 291, 300 SkJ 89 48 SkJ 90 – 91 47, 139, 299, 431 SkJ 92 131 SkJ 93 – 95 287 SkJ 93 273 SkJ 94 –102 275n, 271, 298, 300 SkJ 94 – 96 271, 273, 275n, 301 SkJ 94 54, 272, 276 SkJ 95 – 96 286 SkJ 95 272n, 276, 362 SkJ 95,1–17 276 SkJ 95,31–36 276 SkJ 95,37– 42 276 SkJ 95,43 –50 276 SkJ 96 276 SkJ 97–101 44 SkJ 97– 98 287 SkJ 97 273 SkJ 98 –100 263 SkJ 100 140 SkJ 102 44 SkJ 103 –104 300 SkJ 103 314 SkJ 104 272 SkJ 105 296 SkJ 106 –115 viz Janova metastáze SkJ 107–109 44 SkJ 107 329 SkJ 108, ř. 4 292 SkJ 109 271n, 300 SkJ 109 (Bonnet 207,8) 222 SkJ 111 77, 278, 280 SkJ 112 44 SkJ 113 48, 431 SkJ 114 77 SkJ 115 78 Slovo Jana Teologa viz Maria Tajná kniha Janova (NHC II/1) NHC II,1,30 –2,15 300

Vyprávění o blaženém Janovi (Beatha Eoin Bruinne, irské) 279 Život Janův (Jeruzalém, Bibl. Patriarch., S. Sabas 30, 10./11. stol., fol. 29 –38) 282 MARIA Homilie Jana Soluňského (ed. A. de Santos Otero, EA, 19855, str. 607– 645) 453 kap. 6 465 kap. 12 462 kap. 13 462n Pseudo-Melitón (ed. C. Tischendorf, ApA, 1866, str. 124 –136: „Transitus Mariae B“; PG 5, 1231–1240) 42, 449, 452 kap. 1,2 454 kap. 2,1 454 kap. 2,2 465 kap. 2,2–3 454 kap. 10 462 kap. 12,1 463 kap. 14,2 463 kap. 15 –17 463 Slovo Jana Teologa 23, 450n, 454 – 464 kap. 30 459 kap. 31–34 448 kap. 32 456 kap. 37– 45 460 kap. 46 – 47 460 Vyprávění Josefa Arimatejského 23, 451, 464 – 469 kap. 4 454 kap. 6 456 kap. 14 –15 463 kap. 17–21 448 kap. 17 467 kap. 20 467 kap. 21 467 Šest knih (etiopská verze, ed. M. Chaine, 1909, str. 17– 49) 452 str. 19 454 str. 20 –21 455 str. 23 455 str. 29 458 str. 30 458 str. 32–34 460 str. 38 – 41 462 Šest knih (syrská verze) 450, 453 Mariino evangelium (P. Berol. 8502/1) 47 Zjevení Mariino 450

[532]

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rejstříky

ONDŘEJ Skutky Ondřejovy 23n, 33n, 70, 80, 40 – 43, 68n, 245, 291 Gregorii Turonensis Liber de miraculis beati Andreae Apostoli 37, 68, 241, 243, 354 prolog 75, 354 1–2 241 11 241 18 245 20 277 35 65 Skutek Ondřejův (O uzdraveném vojákovi, P. Cop. Utrecht 1) 73, 240n, 245 –248 str. 15 229 Skutky Ondřeje a Bartoloměje (koptské) 243, 346 Skutky Ondřeje a Filemóna (koptské) 244 Skutky Ondřeje a Matěje v městě lidojedů 32, 68n, 71, 241n kap. 5 –1547 kap. 1044 kap. 17–1844 kap. 1975 kap. 2475 kap. 3344 Skutky Ondřeje a Pavla (koptské) 32, 244 Skutky Petra a Ondřeje (řecké) 243 Zlomek Skutků Ondřejových (Vat. gr. 808) 240, 242, 249 –256 kap. 1 51, 66 kap. 1 (Bonnet 38,12) 322 kap. 2 40, 42 kap. 3 – 4 64 kap. 5 – 9 48 kap. 5 – 8 40 kap. 5 40 kap. 5 (Bonnet 39,33 – 40,1) 63 kap. 12 (Bonnet 43,6 – 8) 317 kap. 14 40 kap. 14 (Bonnet 44,1) 46 Zpráva o umučení Ondřejově (MOn, Vat. gr. 807) 241n, 257–266 MOn 1 358 MOn 2 60 MOn 6 73, 310 MOn 8 277 MOn 13 –19 37 MOn 14 306 MOn 15 77n MOn 18 67, 78

PAVEL Dopis Pelagiin 180, 233 –236 Korespondence Seneky a Pavla (SenPa) 19, 24, 228, 484, 488 – 496 1 478, 482n 2 474, 482n 3 474, 476, 483 4 473, 483 5 474, 483, 489 6 473, 481n, 489 7 473n, 476, 478, 481nn, 488n, 492, 498 8 474, 476, 483, 489n 9 474, 476, 483 10 –13 474 10 –12 494 10 474, 478, 481n 11 473n, 478, 481nn, 488 12 474n, 479, 482n, 492 13 479, 481n, 489, 491n, 495 14 474n, 478, 481, 483 List Alexandrijským 497 List Laodikejským (Laod) 19, 25, 177, 480, 500 4 498 5 498 15 498 16 498 10 498 biblické odkazy 501 Martyrium Pavlovo (MPa) 33, 73, 172, 176, 228 –231, 476 MPa 1 (Lipsius 106,6) 293 MPa 2–3 246 MPa 2 476 MPa 2 (Lipsius 110,1–2) 248 MPa 4 –7 74 MPa 5 78 MPa 6 78 MPa 7 78 Papyrus Hamburg (PH, řecké fragmenty SkPa) 207–213, 221–226 PH 2–5 40 PH 2,17–29 209, 404 PH 2,24 –29 209, 229 PH 3 73 PH 3,13 –15 46 PH 3,28 –31 46 PH 4 –5 75 PH 4,4 119

Apokryfy a další spisy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [533] PH 4,18 –5,18 41 PH 4,35 –36 73 PH 6,15 –20 277 PH 6,27–32 200 PH 7,3 – 4 293 PH 7,4 – 8 200 PH 7,18 –24 223 PH 7,22 124 PH 7,39 155, 171 PH 8,10 –19 54 PH 8,16 –21 217, 224 PH 8,20 217 PH 8,21–24 226 PH 8,24 –30 226 PH 8,25 217 PH 8,31–37 226 PH 8,9 –26 225 PH 8,9 –21 226 PH 9,8 –12 209, 229 PH 10,20 –21 230 PH 10,22–23 230 PH 11,1–2 231 PH 11,5 – 6 231 PH 11,24 231 Papyrus Heidelberg (PHeid, koptské fragmenty SkPa) 181–184, 198 –206, 213 –216, 220n, 226n PHeid 1–3 73 PHeid 5,11–13 207 PHeid 13,24 –25 189 PHeid 28 73, 184 PHeid 31–32 73 PHeid 32 73 PHeid 34 73 PHeid 35 184 PHeid 38,20 309 PHeid 39 184 PHeid 41– 42 73 PHeid 44 184 PHeid 45,12 56, 162 PHeid 45,14 –23 213 PHeid 45,14 –15 213 PHeid 45,19 –20 213 PHeid 46,13 214 PHeid 48,16 216 PHeid 49,16 217 PHeid 79 – 80 226 PG (koptský papyrus) 207, 232 Pseudo-Basileius, De vita et miraculis sanctae Theclae 172

Pseudo-Hegesippus, Passio Petri et Pauli, viz „Petr“ Pseudo-Linovo Martyrium Pavlovo (ed. Lipsius, AAA I, str. 23 – 44) 32, 177, 476 kap. 1 476 Pseudo-Marcellus, Martyrium Petra a Pavla, viz „Petr“ Skutky Ondřeje a Pavla (koptské), viz „Ondřej“ Skutky Pavla a Thekly (SkPaT) 33, 70, 172, 175, 185 –197 SkPaT 3 76, 173 SkPaT 5 – 6 27, 48, 172, 406 SkPaT 7– 8 (Lipsius 241,1.13 –14) 63 SkPaT 7 64, 172, 174 SkPaT 10 64, 193 SkPaT 12 48n SkPaT 14 313 SkPaT 17 67 SkPaT 17 (Lipsius 246,11–12) 327 SkPaT 18 117, 418 SkPaT 20 –22 38 SkPaT 21 47 SkPaT 22 77, 234, 236 SkPaT 23 64 SkPaT 24 230 SkPaT 25 64 SkPaT 26 48, 64, 75 SkPaT 28 –35 77 SkPaT 28 75 SkPaT 33 –35 38 SkPaT 33 75, 234 SkPaT 35 (Lipsius 262,1) 207 SkPaT 40 64 SkPaT 41 172 Skutky Pavlovy 70, 80n, 18, 23, 24, 31, 33, 41nn, 61, 68, 107, 143, 160, 171, 239, 181–236, 291, 476 Třetí list Korintským (3K) 24, 33, 172, 176, 213 –220, 221, 400, 480 3K 1 177 3K 1,1–16 176 3K 1,1 491 3K 1,2 162 3K 1,8 200 3K 1,10 –15 213 3K 3 177, 213 3K 3,1–10 176

[534]

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rejstříky

3K 3,4 – 8 216 3K 3,4 214 3K 3,5 185, 225 3K 3,6 215 3K 3,9 –11 217, 224 3K 3,9 214n 3K 3,10 214 3K 3,11 225 3K 3,12 213 3K 3,13 225 3K 3,26 –28 218 3K 3,36 214 PETR Actus Vercellenses (=SkPt 1–29) 118 –150 Kázání Šimona Kéfy v městě Římě (syrské) 32 Martyrium Petrovo (=SkPt 30 – 41) 105, 151–160 MPt 1–12 111 MPt 4 –12 111n MPt 5 – 6 110 MPt 7–12 111 MPt 7 (Lipsius 88,20 –22) 76 MPt 8 –10 107 MPt 8 109 MPt 9 110 MPt 10 107 O dceři Petrově (Skutek Petrův, P. Berol. 8502/4) 48, 73n, 88, 106, 110n, 115 –117, 333, 389 O dceři zahradníkově (Pseudo-Titus) 112, 117 Petrovo Evangelium (PtEv) 109, 160 PtEv III/9 306 PtEv V/16 306 PtEv X/40 299 Petrův list Filipovi (NHC VIII/2) NHC VIII,134,9 –13 88 Pseudo-Hegesippus, Passio Petri et Pauli 109, 146, 347 kap. III,2 109 Pseudo-Linovo Martyrium Petrovo (ed. Lipsius, AAA I, str. 1–22) 19, 32, 110, 476 str. 7– 8 155 str. 13 –16 157 Pseudo-Marcellus, Martyrium Petra a Pavla 177, 347

Skutky Petra a dvanácti apoštolů (NHC VI/1) 23, 33, 83, 85, 90–100, 107 NHC VI,1,1–29 86 NHC VI,1,1– 9,1a 85 NHC VI,1,30 –3,11 86 NHC VI,2,14 87 NHC VI,2,21–25 87 NHC VI,2,29 86 NHC VI,3,11–5,1 87 NHC VI,4,14 –15 98 NHC VI,4,33 –34 98 NHC VI,5,1–14 86 NHC VI,5,5 – 6 88 NHC VI,5,9 88 NHC VI,5,12–14 87 NHC VI,5,14 – 6,8 87 NHC VI,5,16 –19 86 NHC VI,6,9 –7,22 86 NHC VI,6,23 –24 86 NHC VI,7,5 87 NHC VI,7,23 – 8,20 86 NHC VI,8,21–12,20 86 NHC VI,9,1b–29 87 NHC VI,9,1b–13 97 NHC VI,9,15 89 NHC VI,9,30 –12,19 88 NHC VI,10,23 89 NHC VI,11,19 –26 100 Skutky Petra a Ondřeje 243 kap. 2 44 kap. 11 75 kap. 16 44 Skutky Petra a Pavla (ed. Lipsius, AAA I, str. 178 –222) Skutky Petrovy (SkPt) 23, 31, 33, 43, 68, 70, 80n, 85, 103, 107, 118 –150, 143, 160, 291 SkPt 1–3 106 SkPt 1 347 SkPt 2 56, 67, 117, 222, 387, 419 SkPt 4 106, 151 SkPt 5 – 6 81 SkPt 5 56, 76, 110, 119, 223, 374 SkPt 5 (Lipsius 50,33 –51,2) 373 SkPt 6 106 SkPt 7 151 SkPt 8 128, 151, 304, 377, 384 SkPt 9 41, 72, 75, 109n, 106 SkPt 10 300

Apokryfy a další spisy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [535] SkPt 10 (Lipsius 57,32) 67 SkPt 11 73, 109n, SkPt 12 75, 109n, SkPt 13 44, 67 SkPt 14 136, 144 SkPt 15 110 SkPt 16 46 SkPt 17 40, 74, 106, 133, 136 SkPt 18 133 SkPt 19 –21 128 SkPt 19 128 SkPt 20 –21 47, 299, 431 SkPt 20 (Lipsius 68,12–13) 86 SkPt 21–22 47 SkPt 21 44, 116, 300 SkPt 21 (Lipsius 68,30 – 69,13) 373 SkPt 22 44 SkPt 22 (Lipsius 70,19) 46 SkPt 23 106, 136, 161 SkPt 23 (Lipsius 71,24 –25) 348 SkPt 25 –28 27, 73 SkPt 25 –26 111 SkPt 25 128, 145 SkPt 26 73, 145 SkPt 27 73, 128, 145 SkPt 28 56, 73, 110, 128, 145, 152, 324 SkPt 28 (Lipsius 76,28) 391 SkPt 29 56, 76, 128 SkPt 30 – 41 viz Martyrium Petrovo SkPt 31 73 SkPt 32 133 SkPt 33 64 SkPt 34 64 SkPt 35 224, 277 SkPt 36 128, 264 SkPt 37–39 78, 107 SkPt 37–38 59, 263 SkPt 37 37, 109 SkPt 38 110 SkPt 39 308, 323 SkPt 40 78, 295 SkPt 41 78, 106 Svědectví Didaskalie VI,7– 9 161–163, viz též „Didascalia apostolorum“ Svědectví Jana Malaly X,32–35 164 –167 Utrpení Petra a Pavla (ed. Lipsius, AAA I, str. 119 –177) 229

Zjevení Petrovo (řecké) 42, 109, 171 řecká verze 21–34 389 etiopská verze 7–10 389 Zjevení Petrovo (koptské, NHC VII/3 – jiné než předchozí) NHC VII,81,7–21 308 Zvěstování Petrovo (Kerygma Petri, fragmenty) 374 Cl. Al. strom. VI,43,3 123 Cl. Al. strom. VI,48,1 123 TOMÁŠ Martyrium Tomášovo (=SkTm 159 –170) 352, 431, 439 – 443 De miraculis beati Thomae apostoli 353 2 353 7– 8 361 26 372 46 –50 425 55 – 60 429 60 354 90 443 Kniha Tomáše Atleta (NHC II/7) 382 Passio sancti Thomae apostoli 353 8 361 11 72 11–12 364 12–13 365 16 368 21–31 371 27–29 354 55 – 60 353, 429 61 353, 443 62 443 Píseň o nevěstě (=SkTm 6 –7) 353, 361–363 Píseň o perle (=SkTm 108 –113) 23, 33, 39, 86, 339nn, 346, 349, 352, 353, 356, 412– 416, 416, 430 Píseň o perle podle Níkéty Soluňského (ed. M. Bonnet, Le poe`me de l’âme, AnBoll 20, 1901, str. 159 –164) 343, 349 str. 161,16 –162,5 343 str. 162,11–12 412 str. 162,33 414 str. 163,5 –7 414 str. 163,8 414 str. 163,9 –11 414 str. 163,15 –16 414 str. 163,16 –20 415 str. 163,21–164,6 343

[536]

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rejstříky

Pseudo-Tomášovo evangelium dětství (PsTm) 447 PsTm 2,3 – 4 22 PsTm 6 –7 399 PsTm 13,1 348 PsTm 14 –15 399 PsTm 19 399 Skutky Tomášovy 23n, 33, 40, 42n, 68nn, 80, 291, 358 – 443 SkTm 1–29 351n SkTm 1–3 350 SkTm 1 75, 257, 381, 456 SkTm 2 39, 339, 346, 348, 440 SkTm 3 339, 345, 348, 358n SkTm 4 –16 350 SkTm 4 423 SkTm 5 339 SkTm 5 359, 438 SkTm 6 – 9 41, 349 SkTm 6 – 8 74 SkTm 6 57, 73 SkTm 7 340 SkTm 7 (Bonnet 110,13) 340 SkTm 8 (Bonnet 111,7– 9) 63 SkTm 10 39, 72 SkTm 11–16 317 SkTm 11 46, 365, 381 SkTm 12–15 48 SkTm 12 296, 340, 365 SkTm 15 64, 343 SkTm 16 64 SkTm 17–29 350 SkTm 17 345, 348, 358n SkTm 18 348, 358 SkTm 19 368 SkTm 20 73, 393 SkTm 21–23 367 SkTm 22 348 SkTm 24 –27 368 SkTm 24 354 SkTm 25 –27 371 SkTm 26 –27 339 SkTm 26 367 SkTm 27 339nn, 387 SkTm 28 67, 123 SkTm 29 48, 339, 345 SkTm 30 –158 351 SkTm 30 –38 350 SkTm 30 359

SkTm 31 381 SkTm 32 129, 304, 343, 346, 374, 382, 441 SkTm 33 73, 386 SkTm 36 340 SkTm 37 67, 292, 344, 371, 418 SkTm 39 – 41 350 SkTm 39 – 40 41 SkTm 39 75, 339n, 371 SkTm 41 44 SkTm 42–50 350 SkTm 42– 46 73 SkTm 42 398 SkTm 43 115 SkTm 44 46, 377 SkTm 45 339, 377 SkTm 47– 48 366 SkTm 47 344 SkTm 48 (Bonnet 165,7– 9) 340 SkTm 49 –50 339 SkTm 49 339 SkTm 49 (Bonnet 166,2– 6) 124 SkTm 50 340, 372, 382 SkTm 50 (Bonnet 166,12–13) 341 SkTm 51– 61 350 SkTm 51 48, 119 SkTm 52 73 SkTm 53 292, 389 SkTm 54 –58 67 SkTm 54 73 SkTm 55 –57 389 SkTm 58 365 SkTm 59 73, 344 SkTm 62– 67 350 SkTm 62– 65 73 SkTm 62 369, 404, 409 SkTm 66 67 SkTm 68 – 81 350 SkTm 68 75 SkTm 71– 81 73 SkTm 72 344 SkTm 76 339, 359 SkTm 79 222, 359, 365 SkTm 80 322, 344, 366 SkTm 81 359 SkTm 82–118 350 SkTm 82–105 40 SkTm 82– 83 51 SkTm 83 – 86 351

Apokryfy a další spisy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [537] SkTm 83 402 SkTm 84 – 85 402 SkTm 84 48, 67, 365, 376 SkTm 87 404 SkTm 88 64, 67, 209, 340, 344, 418 SkTm 89 – 92 64 SkTm 94 186 SkTm 95 – 98 64 SkTm 96 48, 317 SkTm 99 –100 64 SkTm 100 –101 48 SkTm 100 64 SkTm 106 76 SkTm 107 73, 343 SkTm 108 –113 86 SkTm 108 (Bonnet 220,2) 346 SkTm 111 340 SkTm 112–113 343 SkTm 113 263 SkTm 115 64 SkTm 117 48, 404 SkTm 119 –137 40 SkTm 119 –133 350 SkTm 119 73 SkTm 120 –121 119 SkTm 120 340 SkTm 121 339n SkTm 121 (Bonnet 230,23 –24) 437 SkTm 124 48 SkTm 126 365 SkTm 129 48, 76, 360 SkTm 130 48, 64, 371 SkTm 130 (Bonnet 238,4 –5) 48 SkTm 132 339, 341 SkTm 132 (Bonnet 239,15) 340 SkTm 133 339n SkTm 134 –138 350 SkTm 135 48, 339 SkTm 137 48 SkTm 139 –149 350 SkTm 140 353 SkTm 142–143 277 SkTm 142 359 SkTm 143 47, 139, 292, 299, 348, 366 SkTm 144 –146 359 SkTm 144 –145 392 SkTm 144 333, 359 SkTm 145 –148 351 SkTm 148 77

SkTm 150 –158 350, 457 SkTm 150 246, 354 SkTm 152 424 SkTm 154 –155 209 SkTm 154 209 SkTm 157–160 40 SkTm 157 339n SkTm 158 339n, 344, 360, 419, 424 SkTm 159 –170 350 SkTm 160 56, 344, 359 SkTm 161–162 73 SkTm 162 209 SkTm 165 38 SkTm 167 77, 359, 434 SkTm 168 38, 78 SkTm 169 40, 78 SkTm 170 78, 345, 353 Tomášovo evangelium (TmEv, NHC II/2) prolog 364, 381, 385 log. 6 402 log. 8 156, 401 log. 13 371, 385, 400, 433 log. 15 145 log. 17 159, 379 log. 20 432 log. 22 158, 433 log. 37 366 log. 42 392 log. 42 (NHC II,40,19) 303 log. 48 381 log. 50 381 log. 52 442 log. 54 392 log. 55 392 log. 66 145 log. 76 39 log. 90 374 log. 108 371 Žalmy Tomášovy (manichejské) 36 DALŠÍ SPISY Abgarova korespondence s Ježíšem 345, 443, 455, 502 Actus Vercellenses (Codex Vercellensis), viz „Petr“ Akta Pilátova 23 APil II,3 –5 447 Báruk 20 Codex Cambrai 254 (SkPt) 106

[538]

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rejstříky

Codex Claromontanus 42, 171 Daniel ve lví jámě (Přídavek k Danielovi) Da 14,32–38 vg 468 Da 14,33 –39 ČEP 468 Druhé zjevení Jakubovo (NHC V/4) NHC V,57,10 300 NHC V,61– 63 38 Epištola apoštolů (Epistula apostolorum) 11–12 87 Evangelium Hebrejců (EvHebr) EvHebr I 426 Evangelium Nazorejců (EvNaz) EvNaz XXII 22 Evangelium Spasitele (P. Berol. 22220) 226 str. 107,12–19 142 3. Ezdrášova 21 4. Ezdrášova (apokalypsa) 21 Filipovo evangelium (FpEv, NHC II/3) NHC II,57,28 –58,10 48 NHC II,62,18 –26 86 NHC II,67,30 – 68,17 158 NHC II,68,7– 8 119 NHC II,72 362 NHC II,73,1–7 189, 313 NHC II,86 362 1. Henoch (etiopský) 20 1Hen 6,1–2 376 1Hen 14,10 –23 348 2. Henoch (řecký) 20 2Hen 8,5 437 Hermův Pastýř 19, 39, 42, 50, 160, 171 vis 3,8,9 216 Josef a Asenat 21, 87 12,12 348 28 324 Jubilea 20 Kniha Júdit 20 Korespondence Alexandra Velikého a krále Dindima 72, 477 Korespondence Pavla a Seneky, viz „Pavel“ List Alexandrijským, viz „Pavel“ 3. list Korintským, viz „Pavel“ Kristův sestup do pekel 43 List Laodikejským, viz „Pavel“ List o neděli 25, 502 List velekněze Annáše Senekovi 484 1. kniha Makabejská 20 2. kniha Makabejská 20 2Mak 7,36 348

3. kniha Makabejská 21 4. kniha Makabejská 21 Kniha Moudrosti (Mdr) 20 Mdr 7,26 303 Mdr 3,1– 9 348 Mučednictví Bartolomějovo (latinské) kap. 2 75 kap. 6 –7 67 Mučednictví Matoušovo (řecké) 72 Nanebevzetí Izajášovo 20, 22 10,7–31 48 11,9.13n 145 Nikodémovo evangelium 17, 43, 77 O archandělích Michaelu a Gabrielovi (koptský spis) 86 O Osmičce a Devítce (NHC VI/6) NHC VI,58,17–21 303 Ódy Šalomounovy 20, 341 P. Berol. 8502/1, viz „Maria“ P. Berol. 8502/4, viz „Petr“ P. Oxy. 849 (SkPt) 105, 112, 146 Papyrus Kellis 1 (SkJ) 327 Papyrus Heidelberg (SkPa) 69 Pistis Sofia 247 Poimandrés 19 Pomsta Spasitele 22, 455 Potrestání Piláta 22 POxy 850 (SkJ) 279n, 287 Protoevangelium Jakubovo 22, 32, 447 JkEv 8,3 – 9,2 447 JkEv 9,3 348 První Severýnova bible (1529) 496 Příběh tesaře Josefa 448 2–3 447 Pseudo-Matoušovo evangelium 447, 451 prolog 31, 482 2,1 467 8,5 465 Pseudo-Titus, De dispositione sanctimonii, in: RBen 37 (1925), str. 47–72 48, 106, 274 str. 49 (Rufina) 119 str. 50 (SkPt) 112 str. 55 (SkPaT) 190 str. 58 (SkJ) 333 str. 59 (SkJ) 317 str. 63 187 Rkp. B.M. (SkTm, Píseň o perle) 342, 352 Rkp. P (SkTm) 349

Apokryfy a další spisy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [539] Rkp. Patmos 188 (rkp. SkJ) 33 Rkp. U (SkTm, Píseň o perle) 342, 349 Rkp. Vallicellanus B 35 (SkTm) 33 Rkp. Vat. gr. 808 (SkOn) 33 Rkp. Vat. gr. 824 (SkFp) 33 Rkp. Vídeň, hist. gr. 63 (SkJ) 33 Rozhovor se Spasitelem (NHC III/5) 23, 226 Sedmnáct zázraků při Kristově narození (irský apokryf) 135 Sibylliny věštby (Sib) 20, 22 5,362–370 474 8,457– 474 145 Sírachovec (Sír) 20 Sír 10,17 208 Sír 24,9 340 Sír 35,22 374 Skutky Barnabášovy (koptské) 32 Skutky Bartolomějovy (koptské) 346, 348 Skutky Filipovy (SkFp) 23, 32nn SkFp 40 110 SkFp 80 – 85 110, 149 SkFp 94 59n SkFp 140 158

SkFp 142 110 SkFp XI,9 273 Skutky Jakuba Zebedeova (koptské) 75 Skutky Matoušovy (koptské) 72 Skutky Ondřeje a Bartoloměje (koptské) 346 Skutky Pavla a Thekly, viz „Pavel“ Šimon Kéfa, viz „Petr“ Thekla, viz „Pavel“ Tóbit (Tóbijáš) 20 Tób 4,15 402 Trojdílný traktát (NHC I/5) NHC I,57,33 –35 86 Vyprávění Josefa Arimatejského, viz „Maria“ Závě8 Abrahamova 20 20,14 (verze A) 348 Závě8 Mojžíšova 20 Závěti dvanácti patriarchů 20 Žalm o deseti pannách 39n, 247 Žalm o vytrvalosti 37n, 247 Žalmy poutníků (manichejské) 37 Žalmy Sarakotů (manichejské) 37 Žalmy Tomášovy (manichejské) 36 Žalmy Šalomounovy 20

3. Patristická a další církevní literatura Acta Nerei et Achillei 15 110

110, 146

Acta Xanthippae et Polyxenae 24 110

Augustinus, Contra Adimanti calumnias Aug. c. Adim. 7,2 349 Aug. c. Adim. 17,5 106, 109, 116

Ć lfric, Homiliae 285, 332

Augustinus, Contra adversarium legis et prophetarum Aug. c. adv. legis et proph. I,20 273

Ambrosius, Epistulae ep. 8 475 Ambrosiaster PL 17, 518 (ad 2Tm 2,18)

Augustinus, Confessiones Aug. conf. 9,25 158

189

Amphilochius (ed. C. Datema, CCG 3, 1978) str. 235 –236 273, 305 Apostolicum 109, 474 Apostolicae Constitutiones, viz Didascalia apostolorum Athenagoras, Legatio pro Christianis Athenag. leg. 21 425

Augustinus, Contra Faustum Aug. c. Faustum 22,79 41, 349, 361 Aug. c. Faustum 30,4 41, 273 Augustinus, Contra Felicem Aug. c. Fel. II,6 41 Augustinus, De civitate Dei Aug. civ. 6,10 476n Aug. civ. 6,11 476

[540]

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rejstříky

Augustinus, De sermone domini Aug. de serm. domini 1,20,65 (CCSL 35, str. 75) 349 Augustinus, De superstitione

484

Augustinus, Epistulae (ed. A. Goldbacher, CSEL 57, 1911) Aug. ep. 40,2 475 Aug. ep. 153,14 475 Aug. ep. 237 (SkJ 95 – 96) 273, 302–304 Augustinus, Sermones Aug. sermo 215,2 109

Cyprianus, De lapsis Cypr. de lapsis 10,11–13

88

41, 171, 239, 347,

Didache (Učení dvanácti apoštolů) 50, 160, 171 Did 1,2 402 Did 9,2.3 272 Did 10,2 272

287

110, 496n

Certamen apostolorum

42

Commodianus, Carmen apologeticum 626 110 629 110

Decretum Gelasianum 349, 449 PL 59, 162C 450

Beda Venerabilis, Homiliae Beda Vener. hom. 1,9 283

Canon Muratori

Codex Claromontanus

Cyrillus, Catechesis mystagogica II,3 360 IV,36 40

Barnabas 171 Barn 4,3 216 Barn 5,6 217 Barn 21,3 216

Calimachus, viz Hroswitha

2Clem 24, 50 2Clem 1,5 397 2Clem 6,9 187 2Clem 8,6 186

32

Clemens Alexandrinus (eds. O. Stählin – L. Früchtel, GCS 17, 19702) str. 210 (fragment) 273

Didascalia apostolorum 58, 161n VI,7– 9 109, 161–163 VI,8 56, 213

Clemens Alexandrinus, Protrepticus Cl. Al. protr. 1,4,4 275 Cl. Al. protr. 1,7,2 275 Cl. Al. protr. 12,119 –120 275 Cl. Al. protr. 12,119,1 275

Edeská kronika (ed. L. Hallier, 1893) str. 89 – 93, 103 345

Clemens Alexandrinus, Stromata Cl. Al. strom. I,69,6 19 Cl. Al. strom. II,45,5 (=EvHebr I) Cl. Al. strom. II,52,2 152 Cl. Al. strom. III,25 162 Cl. Al. strom. III,52,5 110 Cl. Al. strom. IV,71,3 439 Cl. Al. strom. VI,43,3 123, 374 Cl. Al. strom. VI,48,1 123, 374 Cl. Al. strom. VII,63 110 Cl. Al. strom. VII,94 145

Ephraem Syrus, Commentarii in Pauli Epistolas (arm.) 176, 214n, 217n Ephraem Syrus, Carmina Nisibena 42 345 426

Clemens Romanus, Epistulae ad Corinthios 1Clem 50 1Clem 24,5 218 1Clem 30,1 207

Epiphanius, De haeresibus Epiph. haer. 30,30 145 Epiph. haer. 31,2 162 Epiph. haer. 45,4,1 19 Epiph. haer. 47,1 19 Epiph. haer. 47,1,5 239, 273, 349 Epiph. haer. 51,6,7– 9 41 Epiph. haer. 61,1 19, 239 Epiph. haer. 61,1,5 349 Epiph. haer. 63,2 239 Epiph. haer. 63,2,1 19 Epiph. haer. 78,11 450

Patristická a další církevní literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [541] Hieronymus, De matrimonio

Eusebius, Demonstratio evangelica Eus. d.e. III,3 158

484

Hieronymus, De perpetua virginitate B. Mariae, adversus Helvidium 447

Eusebius, Historia ecclesiastica Eus. h.e. I,3,20 158 Eus. h.e. I,13,11–22 353 Eus. h.e. I,13,11 345 Eus. h.e. II,23,22 38 Eus. h.e. III 278 Eus. h.e. III,1,1–3 59 Eus. h.e. III,1,1 69, 345 Eus. h.e. III,1,2 109 Eus. h.e. III,2 167 Eus. h.e. III,3,2 109 Eus. h.e. III,3,5 171 Eus. h.e. III,4,2 59 Eus. h.e. III,25 171 Eus. h.e. III,25,4 160 Eus. h.e. III,25,6 239, 273 Eus. h.e. III,39,6 331 Eus. h.e. IV,22 162 Eus. h.e. IV,22,5 162 Eus. h.e. V,10 346 Eus. h.e. VI,8,1–3 50 Eus. h.e. VI,24,2 109 Eus. h.e. VII,22,6 – 9 88 Eus. h.e. X,9 59

Hieronymus, De viris illustribus prologus 475 Hier. vir. ill. 7 34, 171 Hier. vir. ill. 12 474, 494 Hieronymus, Epistulae Hier. ep. 117 117 Hieronymus, Commentarii in Matthaeum Hier. in Matth. 20,23 282 Hilarius, De trinitate trin. 2,22 495

354

Hippolytus Romanus, Refutatio omnium haeresium Hipp. refut. VI,17 152 Hipp. refut. VI,20 110 Hipp. refut. VI,31,3 361 Hippolytus, Commentarii in Danielem Hipp. in Dan. III,29 171 Hroswitha de Gandersheim, Resuscitatio Drusianae et Calimachi 287

Georgius Hamartolus (ed. de Boor, II) str. 496,4 – 499,7 166

Ignatius, Epistulae 19, 165 Magn. 24 Magn. 8,2 158, 217 Magn. 11 215 Smyrn. 1 215 Trall. 9 215

Gregorius Nazianzenus, Orationes or. 33,11 (PG 36, 228 C) 58

Innocentius I., Epistulae ad Exuperium 7,13 42, 349

Gregorius Turonensis, Miraculorum liber I praefatio 349

Irenaeus, Adversus haereses Iren. haer. I,16,2 215 Iren. haer. I,24,1–5 45 Iren. haer. I,24,4 307 Iren. haer. I,25,1 215 Iren. haer. I,25,6 162, 294 Iren. haer. I,30,4 340 Iren. haer. II,1 215

Evodius, De fide 38 42, 65, 239 40 280

Pseudo-Hegesippus, De excidio urbis Hierosolymitanae 110 Hieronymus, Adversus Iovinianum Hier. adv. Iovin. 1,26 282 Hier. adv. Iovin. 1,49 477 Hieronymus, Apologia adversus libros Rufini Hier. adv. Rufin. 3,39 477 Hieronymus, Commentarii in Isaiam Hier. in Is. 34 (CCSL 73, str. 423)

58

Iustinus Martyr, Apologia I Iust. apol. I,21 425 Iust. apol. I,25 425 Iust. apol. I,26,2 130 Iust. apol. I,67 311

[542]

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rejstříky Muratoriho kánon, viz Canon Muratori

Iust. apol. I,95 – 97 272 Iust. apol. II,6,5 295 Iustinus Martyr, Apologia II Iust. apol. II,9 158 Iustinus Martyr, Dialogus cum Tryphone Iudaeo Iust. dial. 80,4 215 Jakub de Voragine, viz Legenda Aurea Komenský, J. A., Listové do nebe Lactantius, De immatura morte

25

Nicetas Paphlagon, Laudatio PG 105, 121–125 278

Origenes, Contra Celsum Or. Cels. I,28 447 Or. Cels. I,32n 447 Or. Cels. I,46 295 Or. Cels. I,69 447 Or. Cels. II,11 402 Or. Cels. II,64 46 Or. Cels. IV,74 331

484 484

Legenda Aurea (Jakub de Voragine) 32, 34, 450 II (Andreas) 243 V (Thomas) 347n, 353 IX (Johannes) 287, 281, 283 LXXXIX (Petrus) 112 XC (Paulus) 178 CXVII (Laurentius) 348

Origenes, De principiis Or. princ. I,2,3 (Rufinus)

Origenes, Homiliae in Iesu Naue XVIII,1 58 Passio Perpetuae et Felicitatis

Linus, viz „Pavel“, „Petr“

Passio Scillitanorum

Malalas, Chronographia 163 X,32–35 110, 164 –167 X,32 44 X,33 164

Passio Perpetuae 7– 8 194 10 143

Marius Victorinus, Adversus Arium 78

Martyrium Polycarpi MPol 8,3 194 MPol 11,2 207 MPol 15,1 191

78

Martinus Bracarensis, Formula vitae honestae 492

171

Origenes, Homiliae in Genesim I,6 –7 60

Leontius Neapolitanus, Vita Iohannis Eleemosynarii 27 348

Martyrium Iustini

269, 349

Origenes, Commentarii in Matthaeum Or. comm. in Matth. XV,2–3 50

Lactantius, Epistulae Lact. ep. 4,3 477

Lactantius, Moralis philosophia

Nicephorus, Stichometria PG 100, 1060 105

Origenes, Commentarii in Iohannem Or. comm. in Ioh. XX,12 171, 224

484

Lactantius, Divinae institutiones div. inst. III,15,1 477 div. inst. VI,24,14 474, 477

Lactantius, Exhortationes

Nicephorus Callistus Xanthopulus, Historia ecclesiastica II,40 347 II,42 278

78

Passionál staročeský (14. stol.) 354

78

34

Peregrinatio Aetheriae 17,1 345 19,2–18 345 19,3 345 Philastrius, De haeresibus Philastr. haer. 88 109 Philastr. haer. 88,5 –7 19 Philastr. haer. 88,6 41, 239, 273

Patristická a další církevní literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [543] Photius, Bibliotheca 43 Phot. bibl. cod. 112–113 160 Phot. bibl. cod. 114 19, 43, 107, 110, 166, 172, 269, 349 Phot. bibl. cod. 179 40, 44, 164 Polycarpus, Epistula ad Philippenses Polyc. Phil. 7 215 Prochorus, viz „Jan“ Pseudo-Abdias, Historiae Apostolicae (Virtutes Apostolorum, viz též „Jan“) 32, 33, 280

Tertullianus, De resurrectione carnis Tert. resurr. 1,4 477 Tertullianus, Adversus Marcionem Tert. adv. Marc. V,11.17 497 Tertullianus, Apologeticum Tert. apol. 13 130 Tertullianus, De baptismo Tert. de baptismo 17 18, 171 Tert. de baptismo 17,5 107 Tertullianus, De carne Christi Tert. de carne Christi 23 145

Pseudo-Augustinus, De divinis scripturis 50 498

Tertullianus, De carnis resurrectione Tert. resurr. 20 376 Tert. resurr. 32 218

Pseudo-Clemens, Apostolicae Constitutiones (viz též Didascalia apostolorum) 160

Tertullianus, De corona militis

Pseudo-Clemens, Homiliae 22, 110 PsClem. hom. 2,24 162 PsClem. hom. 3 164 Pseudo-Clemens, Recognitiones 110, 151 PsClem. rec. 1,45 437 PsClem. rec. 1,54 162 PsClem. rec. 2,8 –11 162 PsClem. rec. 9,29,2 345

19, 105,

Pseudo-Cyprianus, De singularitate clericorum 117 Pseudo-Cyprianus, De montibus Sina et Sion 13 273, 303 Pseudo-Melito, viz „Jan“, „Maria“ Pseudo-Symeon Metaphrastes, Acta Sanctorum Iunii 5 (1709) str. 411– 424 69 Socrates Scholasticus, Historia ecclesiastica h.e. IV,18 345 Symbolum Romanum

108

Symeon Metaphrastes, Hypomnema (PG 116, 684 –705) 282, 287 PG 116, 697–701 282 PG 116, 701–704 282 Tertullianus, De anima Tert. de anima 20 477 Tert. de anima 42,2 477

215

247

Tertullianus, De praescriptione Tert. de praescriptione 36,3 282 Theophilus, Ad Autolycum II,8 295 Theodoretus Cyrrhensis, Haereticarum fabularum compendium 2,4 (PG 83, 405) 19 Turribius, Epistulae ad Idacium et Ceponium 5

42, 349

Uighisdin Mac Raighin, Beatha Eoin Bruinne (viz též „Jan“) 279 Virtutes Apostolorum, viz Pseudo-Abdias Vita Abercii (ed. Th. Nissen, Lipsiae 1912, kap. 13, 15, 24, 26) 109, 118 str. 11,12–13 120 str. 11,18 –12,2 120 str. 12,6 – 9 120 str. 13,8 139 str. 13,16 –14,3 140 str. 14,3 –16 140 str. 14,17 141 str. 19,13 126 str. 19,16 –17 127 str. 20,17–21,1 141 str. 21,2– 9 142 str. 22,14 –16 142 Vita Constantini 6 166 Vita Silvestri (ed. Combefis) str. 327 166

[544]

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rejstříky

4. Řeckořímská literatura Aesopus

62

De Bello Judaico, tzv. Hegesippus, latinská parafráze 109

Appianus, Mithridates 103 257

Josephus Flavius, Vita 16 490

Apuleius, Apologia 36 136 Apuleius, Metamorphoses XI 87

61, 67

Livius, Ab Urbe condita 8,20,8 130 Lucianus Samosatensis, Verae Historiae 71n

Cicero, De natura deorum nat. deor. 2,6 491 nat. deor. 3,11 491

Ovidius, Metamorphoses (Proměny)

Cicero, In Verrem

Philo, De mutatione nominum 54 152

Periplus Maris Rubri (Plavba Rudým mořem) 5, 7 258

128

Corpus Hippocraticum

62

Philo, De somnibus 2,220 152

Dio Cassius XXXVI,54 257 LXI,10,1– 6 483 Diodorus Siculus, Bibliotheca

72

Diogenes Laertius VI,87 281 VIII,1–50 69 VIII,69 335

Plinius, Naturalis historia VI,29.39 257

Flavius Lucius Dexter, Chronicon PL 31, 189 –190 479 Gellius, A., Noctes Atticae 5,14 212 61, 65, 67, 343

Homerus, Odysseia IV,393 412 XI 87 Charito

Philostratus, Vita Apollonii 62, 105 Philostr. Apoll. 1,20 72 Philostr. Apoll. 3,9 72 Philostr. Apoll. 3,15 152 Philostr. Apoll. 5,20 136 Plato, Protagoras 313c–e 86

Erasmus Desiderius ep. 2092 479

Heliodorus, Aethiopica VI,14,1–15,5 108

46

61

Iulius Valerius Polemius (ed. B. Kübler, BT, 1888) str. 169 –189 72, 477 (viz též rejstřík 2, Alexandr) Josephus Flavius, Antiquitates Iudaicae Ant. 18,21 49 Ant. 20,8,11 490 Ant. 20,9,1 38

Plutarchus, Pompeius 34 257 Porphyrius, De abstinentia carnium Porphyrius, Vita Pythagorae

240

62

Pseudo-Aristoteles, Physiognomonica Pseudo-Callisthenes

174

61

Ptolemaeus, Geographica III,13,23 257 V,12 257 Q. Aurelius Symmachus, Epistulae ep. 9,98 473

473

Quintilianus, Institutio oratoria inst. 10,1,129 489 inst. 12,10,11 492 Seneca, De superstitione

475

Seneca, Epistulae ad Lucilium 492

473, 478,

Řeckořímská literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [545] Tac. ann. 15,38 493 Tac. ann. 15,40,2 473 Tac. ann. 15,41 494 Tac. ann. 15,44 494

ep. 21 473 ep. 61,1 493 Sextus, Sententiae 50 sent. 13, 230, 273 50 Sophocles, Oedipus Tyrannus

318

Strabo, Commentarii XI,501 257 Suetonius, De vita Caesarum Suet. Claudius 25,3 494 Suet. Nero 38,2 473 Suet. Nero 56 492 Tacitus, Annales Tac. ann. 13,45 Tac. ann. 14,52

Varro, De lingua Latina 52 130 Vergilius, Aeneis IV,639 493 V,815 494 VI,450.494 87 Xenophon Ephesius, Ephesiaca Xenophon, Cyropaedia

490 492

61, 87

61

Xenophon, Memorabilia Xen. mem. I,5,4 49

5. Jiné spisy a texty Inscriptiones Latinae selectae (ed. H. Dessau, II/1) č. 3472–3476 130 č. 3474 130 Korán súra 3,48 307 súra 4,156 307 Manichejský žaltář (ed. C. R. C. Allberry, A Manichaean Psalm-Book, Stuttgart 1938) 35, 109, 297, 317 str. 97–110 39 str. 133 –186 37 str. 141,1–143,34 37 str. 141,4 –7.18.28 37 str. 141,26 –29 373 str. 142,10 –16 37 str. 142,17–143,14 273 str. 142,18 59 str. 142,20 –21 239 str. 142,24 38 str. 142,27–30 349 str. 143,4 –10 172 str. 143,11–12 38 str. 143,13 239 str. 143,17–18 37 str. 143,19 –31 37 str. 143,25 –26 37

str. 143,32–34 37 str. 187–202 39 str. 191,18 –193,12 39 str. 191,18 –29 39 str. 191,30 –192,1 39 str. 192,2–3 39 str. 192,6 239 str. 192,15 –16 345 str. 192,16 –18 349 str. 192,26 –28 239 str. 193,2–3 401 str. 193,4 –12 39 str. 194,21–22 40 str. 203,33 –204,1 362 Neznámý život Ježíše Krista

20

Papyri Graecae Magicae (ed. K. Preisendanz, II, 1931) str. 104 108 str. 204 –205 108 Talmud B. Bava Batra 17a 376 B. Šabbat 55a 376 J. Pe,a 16b 376 Turfanské fragmenty M 18 40

[546]

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rejstříky

REJSTŘÍK OSOBNÍCH JMEN V závorce následuje bližší určení (někdy biblický odkaz) nebo jiná významně odlišná forma jména. Abbanés (kupec, SkTm) 358 –360, 367 Abdiáš (učedník Šimona a Judy) 32 Ábel 252 Abgar (Abgar V. Ukkamar, edesský král) 345, 353, 443, 454, 455 Abraham (praotec) 54, 235, 460, 462, 463, 502, 506 Abrahamovi synové 22, 275 Absa (služebnice Mariina) 455 Adam 37, 54, 157, 161, 251, 252, 343, 344, 376, 402, 462, 506 Adar/Arad 225 Ć lfric (benedikt. opat, 10. stol.) 332 Aetheria (Egerie, poutnice do Svaté země, 4. stol.) 345 Afrahat Syrský 341 Afranius Burrus 480 Agrippinna Mladší (matka Neronova) 480 Agrippa (prefekt, SkPt) 81, 146, 147, 149, 153–156, 160, 166 Agrippina (SkPt) 153 Agrippinus (SkPt) 136, 137 Aigeatés (SkOn) 65, 250, 252, 254, 261–265 Akvila 185, 232 Akvilas (bratr Klémenta Římského, SkPt) 162 Albinus (SkPt) 154 Alexander (SkPa) 185 Alexandr (římský císař) 443 Alexandr Veliký (Makedonský) 71, 72, 75, 477, 493 Alexandros (SkPa) 193–196 Alfeus (učedník) 39 Aliné (SkPa) 203 Alkuin z Yorku 476, 477 Alžběta (matka Jana Křtitele) 462, 463 Ambrosius (milánský biskup) 109 Amfilochios z Ikonia 273, 305 Ammia (dcera vdovy Lemmy) 232 Ananiáš 57, 117 Androklos 212 Androníkos (žák Janův, SkJ) 271, 279, 296, 297, 308, 310, 316–318, 320, 321, 323–325, 327

Ancharés (SkPa) 182–184 Anianos (žák apoštola Marka) 165 Anna (matka P. Marie) 462 Anna (služebnice P. Marie) 455 Annáš (velekněz) 484 Antheia (hrdinka Héliodórova románu) 65 Antifanés (MOn) 161 Antipatros (SkJ) 314, 315 Antipatrovi synové 289, 314 Antoninus Pius (římský císař) 258 Antulus (SkPt) 136 Apellés 172 Apollofanés (3k 215 Apollón 67, 72, 204, 205 Apollónios z Tyan 72 Apollos (Sk) 296 Appiános 257 Apronianus (konsul) 167, 494 Apuleius z Madaury 61, 67, 87, 341 Aríón (bájný pěvec) 275 Aristeus (SkPt) 121 Aristippos (SkJ) 316 Aristobúla (SkJ) 38, 40, 316 Aristodémos (SkJ) 290, 293 Aristón (SkPt) 124–126 Aristotelés (řecký filosof) 294 Áron 73 Arsenoé (učebnice Ježíšova) 40 Artemilla (SkPa) 208–212 Artemis 75, 79, 270, 274, 278, 308–311 Artemón (lodní kapitán, SkPa) 81, 223, 224 Assia/Lysia (Ježíšova nevl. sestra) 447 Athanasios (Atanáš, 4. stol.) 349 Atticus (SkJ) 281 Augustinus (Aurelius Augustinus) 41, 46, 106, 109, 115, 273, 302–305, 349, 354, 361, 475-477, 484, 498 Augustus (římský císař) 135 Balbus (ze stavu jezdců, SkPt) 121 Bardesanés (křes8. gnostik) 46, 172, 215, 346 Barnabáš (apoštol) 23, 56, 122, 162, 466 Barsabáš Justus 229, 231

Rejstřík osobních jmen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [547] Bartoloměj (apoštol) 39, 257, 346, 348, 358, 457 Basileidés (křes8anský gnostik) 45, 162, 214, 307 Basileios ze Seleukie (5. stol.) 172, 178 Bassus, C. Laecanius (konsul) 494 Beda Ctihodný (Venerabilis) 283 Bileám (SkTm) 382 Birro (diakon) 280 Boccaccio, Giovanni 478 Boethius 477 Bohorodička („Matka Páně“) viz též Maria 24, 454, 458–461, 463, 502 Brutus (vrah Caesara) 477 Caesar, Gaius Iulius 135, 149 Caligula, Gaius Caesar 493 Candida (SkPt) 118 Capito, C. Fonteiros (konsul) 167, 494 Cassiodorus 477 Castor 491 Ceretius (biskup v Grenoblu?) 274 Cestus/Egestius (centurio, MPa) 229-231 Cicero, Marcus Tullius (1. stol. př. Kr.) 477, 491 Claudius (římský císař) 136, 480 Clemens Alexandrinus viz Kléméns Alexandrijský Colonna, Giovanni (dominikán) 478 Commodianus (3.–5. stol.?) 110 Craton (filosof) 281 Cyprianus (Thascius Caecilius Cyprianus, 3. stol.) 24 Dafnos (SkPa) 214 Dámoníkos (SkJ) 290, 293 Daniel (prorok) 171, 232, 234, 468 Dáreios I. (perský král) 493 David 56, 118, 127, 214, 216, 222, 232, 463 Debora 53 Decius (římský císař) 89, 348 Deinokratos (bratr Perpetui) 194 Démas (SkPa) 185, 186, 188, 189 Démétrios (senátor, SkPt) 121 Démétrios, sv. 342 Dindimus (brahmánský král) 72, 477 Dio Cassius 257 Diodóros Sicilský 72 Diofantos (SkPa) 208, 211

Díogenés Laertský 69 Dión (syn Hermokratův, SkPa) 199–202 Dionýsios (ze stavu jezdců, SkPt) 121 Dionýsios I. (syrakúský tyran) 493 Dionýsios II. (syrakúský tyran) 493 Dioskúrové 491 Domitianus (římský císař) 278, 282, 283 Domninos (kronikář) 164 Dóris (SkPt) 154 Dósitheos (zakladatel jedné z Žid. sekt) 162 Drúsiané (žena Androníkova, SkJ) 38, 40, 270, 271, 277, 297, 298, 308, 316–318, 320–325 „Dvojče“ viz Juda Tomáš Efraim Syrský (4. stol.) 172, 176, 214, 215, 217, 341, 345 Egerie viz Aetheria Egestius viz Cestus Eirénaios z Lyonu (Irenej, Irenaeus, 2. stol.) 46, 160, 162, 167, 218, 294 Eirúsia (SkOn) 246 El Greco 505 Elagabal (král) 346 Eliáš (prorok) 219, 235, 460, 462 Elíša (prorok, žák Elijášův) 219, 235 Elymas (kouzelník) 56 Empedoklés (řecký filosof) 335, 477 Epifanios (mnich) 447 Epifanios (SkPa) 221 Epifanios ze Salamíny (4. stol.) 41, 46, 273, 349, 450 Epiktétos (stoický filosof) 483 Erasmus Rotterdamský 478, 479 Eubola (vdova, SkPt) 106, 136–138, 144 Eubúla (žena Diofantova, SkPa) 208–212 Eubúla (SkPt, SkPa) 40 Eubúlos (3K) 214 Eufémie 153 Eugenius (SkJ) 281 Eukleia (otrokyně) 65, 66 Euodos/Euodios (biskup v Antiochii) 165 Eusebios z Kaisareie (církevní historik, 3./4. stol.) 38, 58, 60, 69, 88, 109, 160, 165, 167, 171, 239, 273, 278, 345, 346 Euthýmios Hagiorités 331 Eutychés zvaný Verus (SkJ) viz též Verus 278, 330

[548]

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rejstříky

Eutychos (jáhen, SkPa) 214, 215 Eva 251, 344, 376, 506 Evodius z Uzaly (biskup) 42, 51, 65, 239, 280 Ezau 402 Ezechiel 145, 234 Falkonilla (dcera Tryfainy, SkPaT) 194 Faustus z Mileve (manichejec) 41, 273, 361 Felix (Sk) 326 Ferétos (MPa) 230 Festus Galatský (MPa) 229 Fila (žena Ancharova, SkPa) 183 Filastrius z Brescie 41, 109, 239, 273 Filétos (2Tm) 189 Filip (apoštol) 39, 41, 59, 110, 149, 161, 227, 257, 260, 358, 456, 466, 468 Filip II. Makedonský 493 Filón Alexandrijský (novoplatonik, 1. stol. př. Kr./po Kr.) 58, 257 Filostratos 62, 105, 132 Firmilla (SkPa) 220 Flavius, Josephus viz Josephus Flavius Fortunatus (správce Androníkův, SkJ) 312, 321, 324, 325, 327 Fótios (konstantinopolský patriarcha) 19, 35, 43–46, 48, 107, 164, 166, 172, 269, 272, 273, 349 Frontina (SkPa) 220, 221 Frugi, M. Licinius Crassus (konsul) 494 Gabriel (archanděl) 454, 458, 460, 506 Gad (králův bratr, SkTm) 348, 367, 369–371 Gallio (M. Annaeus Novatus, místodržící) 480 Gallio, L. Iunius 480 Ganymédés 348 Gedeón (Gedeónovo roucho) 58 Gemellus (SkPt) 153 Geórgios Hamartólos 166 Gondofernés (indo-parthský král) 367 Gudan 367 Gundaforos/Gúdnafar (král, SkTm) 346–350, 354, 358, 367, 371 Habakuk (prorok) 468 Hadrianus (římský císař)

239, 258, 290

Hamartólos, Geórgios viz Geórgios Hamartólos Hekataios z Abdér 72 Héliodóros z Emesy 61, 67, 108, 343 Hélios 343 Henoch 37, 462 Hérakleón (gnostik, žák Valentinův) 439 Héraklés 348 Hermeios (SkPa) 197 Hermés 56, 173 Hermippos 199, 201, 202 Hermogenés/Ermogenés (kovář, SkPaT) 185, 186, 188, 189 Hermokratés (SkPa) 198, 199, 202 Herodes 129, 191, 376 Hierónymos (SkPa) 208–212 Hieronymus (sv. Jeroným, 4./5. stol.) 34, 58, 171, 447, 475, 477-479, 482, 484, 494 Hilarius 354, 495 Hippolytos Římský (círk. otec) 171, 218 Homér 68 Honorius Scholasticus 478 Hymenaios (2Tm) 189 Charikleia 343 Charínos (SkPa) 203 Charisios (SkTm) 346, 350, 401, 404–411, 416–418, 420–427, 435 Charisios (hrdina románu) 64 Charitón z Afrodísiady 61 Chrýsa (SkPa) 203, 204 Chrýsé (nevěstka, SkPt) 151 Chrýsippos (SkPa) 206 Ífidama (SkOn) 40, 42, 65, 66, 250, 254 Ifitos (SkPt) 121 Ignatios (zvaný Theoforos, biskup v Antiochii, 1./2. stol.) 24, 160, 165 Ikaros 75 Innocentius I. (4./5. stol.) 42, 349 Ióannés Prodromos („Jan Předchůdce“) viz též Jan Křtitel 505, 506 Ioannikios (patriarcha) 502 Isidor ze Sevilly 477 Ísis 62, 67 Italicus (SkPt) 136 Iulianus Apostata (římský císař) 354 Izajáš 22 Izák 235, 460, 462, 463

Rejstřík osobních jmen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [549] Jákob 460, 462, 463 Jakub (apoštol, syn Zebedeův, bratr Janův) 23, 38, 39, 75, 257, 298–300, 358, 456, 457, 466 Jakub (bratr Páně) 38, 60, 447, 454 Jakub (syn Alfeův) 39, 358 Jakub de Voragine 32, 34, 283 Jakub ze Sarugy (syrský básník) 347, 349 Jan (apoštol) 31, 38-42, 59, 60, 68, 75, 76, 78, 99, 144, 161, 257, 270, 272–274, 276–283, 290–300, 305, 308–318, 320–335, 347, 358, 449, 450, 455–458, 462, 466 Jan (arcibiskup) 348 Jan (Dopis Pelegiin) 236 Jan Damašský 18 Jan Geometr 447 Jan Křtitel 49, 191, 426, 463, 502, 505–507 Jan Předchůdce viz Ióannés Prodromos Jan Soluňský 449, 462, 463 Jefóniáš (Žid) 462, 463 Ježíš, jeho portrét 294 Ježíš, jeho pozemský život 54 Ježíš, nekanonické zprávy o 17 Ježíš, tradice o jeho narození a dětství 54 Ježíš (jako kapitán lodi) 68 Ježíš Nazarejský, člověk, syn tesaře 144, 258 Ježíš neviditelný 275 Ježíš v různých podobách (mladík, stařec, konkrétní apoštol, Šimon z Kyrény) 46–48, 141, 191, 298, 307, 365 Jidáš Iškariotský 32, 39, 46, 58, 71, 358, 376, 377, 402, 508 Joachim (otec Mariin) 467 Jonáš, syn Amatjášův 218, 219 Josef (manžel Mariin) 359, 447, 448 Josef Barsabas, zvaný Justus 466 Josef z Arimatie 465, 468 Josef 235, 359 Josephus Flavius 38, 49, 109, 490 Juda, syn Jakubův 358, 466 Juda (bratr Páně) 232 Juda (učedník Ježíšův) 32 Juda zvaný Tomáš, též Didymos („Dvojče“) 344, 345, 358, 365, 369, 375, 381, 389, 392, 395–397, 405, 418, 419, 421–423, 425–429, 434–437 Juno 425 Jupiter 425

Kaifáš (velekněz) 129, 376 Kain 252, 376, 402 Kalaisiris (egyptský kněz) 108 Káleb (Zesnutí P. Marie) 460 Kallimachos (SkJ) 270, 271, 320–325 Kallippos 291 Karel IV. 34 Karel Veliký (císař) 477 Kastelios (místodržitel) 189 Kašpar (zkomolenina jm. Gondofernés) 367 Kéfas (SkPa) 185 Kelsos (řecký filosof) 447 Kérinthos (křes8. gnostik) 41, 162 Klaudanús 457 Klaudios (SkPa) 179, 224 Kléméns Alexandrijský (Clemens Alexandrinus) 123, 272, 273, 275, 276, 346, 439 Kléméns Římský (Clemens Romanus, římský presbyter, pozd. biskup) 24, 151, 160, 163 Kleobios (SkJ) 290, 291, 293, 316 Kleóbios (SkPa) 213, 214 Kleóbios (SkPt) 121 Kleón (SkPa) 203, 204 Kleopatra (SkJ) 270, 290–293, 295 Komenský, Jan Amos 25 Konstantin Veliký (římský císař) 166 Kornélius 162 Kosmas Indikopleustés 346 Kratés z Théb (kynický filosof) 281 Kristus (Kristovo evangelium) 60 Kristus světelný 88 Kýros I. (perský král) 493 Kýros II. (perský král) 493 Lactantius 474, 477, 478, 484 Lazar 87, 281, 297 Lebeos/Lebbaios (zvaný Tadeáš) 258 Lefe`vre d´Étaples, Jacques (Jacobus Faber Stapulensis, franc. humanista) 19, 32 Lektra (žena Oneziforova, SkPa) 185 Lemma (vdova) 232 Leonidas (filosof) 42 Lesbios (prokonsul) 258, 260 Leucius (manichejec) 31, 41–43, 65, 171, 449, 450 Leukios? (učedník Janův) 41, 43 s přídomkem Charínos/Karinus 43, 272

[550]

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rejstříky

Lev I. (5. stol.) 269 Licinianus (biskup v Kartágu) 502, 503 Linos (žák Pavlův, první či druhý římský biskup) 167 Linus viz Pseudo-Linus Lithargoél (Litharkuel) 85–88, 90, 94, 96, 97 Longinos (SkPa) 220, 221 Longus/Longinus (prefekt) 229–231 Lucanus, M. Annaeus (stoický básník) 474 Lucilius Iunior (žák Senekův) 482, 488, 491 Lukáš (evangelista) 40, 53, 54, 57, 60, 76, 456, 466 Lukáš z Galileje (MPa) 228, 230, 231 Lúkiános ze Samosat 71, 72, 275 Lurco, A. Petronius (konsul) 495 Luther, Martin 20 Lydia (Ježíšova nevl. sestra) 447 Lykomédés (SkJ) 270, 290–295, 316 Lýsimachos (SkPt) 121

Maximilla (žena Aigeatova, SkOn) 36, 38, 40, 42, 51, 65, 66, 250, 252, 254, 265 Mazdai (král, SkTm) viz též Misdaios 403 Menandros (Šimonův žák ze Samaří) 162 Messalus (Marcus Valerius Messalus Corvinus 493 Michael, archanděl 279, 458, 462 Mirjam (sestra Áronova) 53, 461 Misdaios (král, SkTm) 346, 350, 352, 392, 404, 405, 421, 422, 425, 427–429, 435–437, 440–443 Mnésara (SkTm) viz též Manasara 434, 435–438 Mojžíš 53, 73, 129, 299, 301, 394, 460, 462, 505–507 Mygdonia (žena Charisiova, SkTm) 40, 51, 346, 350, 401, 404–408, 410, 411, 416– –423, 425–427, 434–437, 439, 440, 442 Myrta (SkPa) 223

Mac Raighin, Uighisdin (augustiánský mnich, 14./15. stol.) 179 Malalas, Jan (Ióannés) 163–166 Manasara/Mnésara (SkTm) 354 Mání (zakladatel manichejského hnutí) 31, 36–39, 41, 46, 342 Marcellus (senátor) 107, 128–134, 138, 139, 142, 143, 146, 150, 151, 154, 159 Marcus Aurelius 483 Marek (apoštol) 165 Marek (evangelista) 456, 457 Maria (Panna Maria) viz též Bohorodička 36, 37, 39, 77, 126, 185, 190, 214–216, 377, 430, 434, 447–451, 454–456, 458–461, 464–469 Maria Galilejská (Panna Maria) 217, 225 Mariam 461 Marius Victorinus 354 Markellova žena (SkJ) 290 Markia/Narkia (chůva Mygdoniina, SkTm) 419, 420, 423, 434, 436, 439 Markión 172, 214, 497 Markos (gnostik) 162 Marta (sestra Mariina) 40 Matěj (apoštol, nástupce Jidášův) 59, 71, 257, 466 Matouš (celník) 39, 59, 71, 358, 457, 466 Maxim Vyznavač 447 Maximianus 466

Nábal 222 Narcissus (presbyter) 121, 122, 126, 134, 139 Nero (římský císař) 59, 69, 81, 119, 160, 164, 166, 167, 172, 228, 229–213, 282, 473-476, 480, 483, 488, 491, 493, 494 Nestorianos (kronikář) 164 Nicostratus (senátor, SkPt) 148 Nikaria (SkPt) 153 Níkéforos (autor Stichometrie) 105, 349 Níkéforos Kallistos (Xanthopulos) 278, 347 Níkétás (bratr Klémenta Římského?, SkPt) 162 Níkétás Soluňský (11. stol.) 342, 343, 349, 412–415 Níkétás z Paflagonie (10. stol.) 172, 278 Nikodém 466 Noe 37 Novatus, M. Annaeus 480 Nymfa (žena Hermokratova, SkPa) 199, 201, 202, 204 Odysseus 69 Óg (Nu 21, král) 225 Ondřej (apoštol) 31, 37, 41, 47, 48, 51, 59, 60, 65, 66, 68, 71, 75–77, 240, 241, 245–250, 254, 258–265, 277, 298, 317, 358, 456, 466 Oneziforos (SkPa) 173, 185–187, 189, 191

Rejstřík osobních jmen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [551] Orfeus (bájný pěvec) 275 Órigenés z Alexandrie (2./3. stol.) 46, 50, 58, 60, 69, 108, 109, 171, 224, 345, 447 Osíris 62 Ovidius (Publius Ovidius Naso) 46 Panna Maria viz Maria Pantainos (žák Klémenta Alexandrijského) 346 Pantheras 447 Parthenios (MPa) 230 Patroklos (císařův číšník, MPa) 228, 231, 476 Paullus, L. Aemilius 491 Pavel z Tarsu (apoštol) 17, 19, 23, 24, 25, 27, 31, 32, 34, 38, 39, 48–50, 52–54, 56, 58, 63, 67–69, 75–78, 80, 81, 88, 106, 109, 110, 118–121, 125, 130, 144, 155, 159, 163, 171–193, 197–216, 220–224, 228–234, 236, 260, 277, 282, 301, 326, 347, 447, 456, 457, 462, 466, 473–486, 488–498, 500 Pelagia (králova dcera) 236 Perpetua (mučednice) 143, 194 Perseus (makedonský král) 491 Petr (apoštol) viz též Šimon zvaný Petr 23, 31, 37, 39, 41, 42, 46, 48, 52, 59, 60, 68, 69, 72, 74–77, 81, 86–88, 90, 93, 96– 99, 106–110, 115–117, 123–135, 138–167, 223, 227, 257, 260, 277, 282, 292, 298, 299, 308, 335, 346–348, 391, 403, 448, 456–458, 462, 463, 466–468, 475, 502, 505 Petrova dcera (Petronilla?) 106, 110, 111, 115, 333 Pilát (Pontius Pilatus) 166, 376, 447 Pius XII. (papež) 451 Platón (řecký filosof) 86, 275, 294, 477 Plinius (římský historik) 257 Plótínos (novoplatonik, 3. stol. po Kr.) 257 Plútarchos z Chaironeie 257 Pollux 491 Polyfémos (mytický obr) 71 Polykarpos 207, 330 Pompeius (místodržící Judska) 138 Poppaea Sabina (manželka Neronova) 490 Porfyrios 62, 240 Priscilla 232 Priska 185

Prochoros (SkJ) 280, 331, 335 Prokla 232 Pseudo-Abdiáš 32, 33, 280, 282 Pseudo-Cyprianus 273, 303 Pseudo-Kallisthenés 61 Pseudo-Leucius viz Leucius a Leukios Pseudo-Linus 110, 155, 157, 177, 476 Pseudo-Melitón 31, 42, 280, 281, 449, 454, 462, 463 Pseudo-Pavel 478, 491 Pseudo-Seneca 478, 491 Pseudo-Titus 106, 117, 119, 190 Psýché 341 Ptolemaios (SkPt) 115, 116 Ptolemaios (geograf) 257 Pýthagorás 69, 294, 477, 494 Quartus (SkPt)

118

Rachab (nevěstka) 234 Román de la Higuera, J. (jezuita) Rúben (Žid) 467 Rubljov, A. (ikonopisec) 502 Rufina (SkPt) 119, 120 Rufinus 59 Řehoř Naziánský 58 Řehoř Veliký 498 Řehoř z Tours (biskup a kronikář) 75, 241, 245, 349, 354

478

65, 68,

Sabinus, A. Paconius 495 Safira 57, 117 Safnon (egyptský král) 458 Saga (služebnice Mariina) 455 Sallustius (Gaius S. Crispus, římský historik) 488 Salómé 40 Samuel 461 Satornilos (křes8. gnostik) 162 Saul 222 Semmath (SkOn) 246 Seneca (filosof) 19, 25, 473-486, 488–495 Seusisp (kněz) 279, 280 Severus, C. I. (císařský legát) 258 Sextus 50 Sidonius Apollinaris 477 Sifór/Sifur (důstojník, SkTm) 346, 392, 409–411, 424–427, 435, 436, 438, 442, 443

[552]

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rejstříky

Silvestr (papež) 166 Simmias (syn Oneziforův, SkPa) 185 Sindibád 75 Sofoklés (antický dramatik) 318 Sókratés (církevní historik) 345 Sókratés (filosof) 49 Sol Invictus 353, 354 Sótión z Alexandrie (filosof) 474 Stacteus (syn vdovy, SkJ) 281 Strabón (historik) 257 Stratoklés (bratr Aigeatův, SkOn) 253, 254, 265 Stratoniké (žena Apollofanova, SkPa) 215 Stratonikos (SkPt) 152 Suetonius 473 Symeón Metafrastés 32, 172, 281, 282, 331, 447 Symmachus, Q. Aurelius 473 Šápúr (parthský král) 345 Šém 37, 462 Šét (syn Adamův) 37, 462 Šimon (SkPa) 213, 214 Šimon (SkPt) 67, 68 Šimon (učedník Ježíšův) 32 Šimon (gnostik, někdy ztotožňovaný se Šimonem kouzelníkem) 172, 214, 215 Šimon Kananejský 39, 59, 258, 358, 456, 466 Šimon Kyrénský 45, 307 Šimon z Gittai (kouzelník) 44, 45, 56, 72, 75, 77, 106–110, 122, 123, 125, 126, 128–138, 143–149, 151–153, 160–167 Šimon zvaný Petr 227, 358, 456 Štěpán (diakon) 54, 186 Tabita 292 Tacitus 473, 490 Tadeáš (zvaný Lebbaios) 258, 345, 353, 358, 456 Tafonya (Žid) 460 Tarasios (bratr Fótiův) 43 Tatiános (Tatián, 2. stol.) 50, 240 Tertia (žena krále Misdaia, SkTm) 48, 425–427, 434–440 Tertullianus (2./3. stol.) 31, 107, 171, 282, 477, 497 Tertullos (manžel Aristobúly, SkJ) 316 Thamyris (SkPaT) 187–191, 193, 197

Thath 108 Thekla 36, 38, 40, 47, 48, 63, 64, 75, 171–174, 185, 187–197, 207, 234, 236 Theofilos (kronikář) 165 Theofilos (SkPaT) 214 Theofilos (žák Pavlův?) 491 Theokleia (matka Thekly) 187, 188, 191, 197 Theón (lodní kapitán) 81, 123–126, 223 Theonoé (SkPa) 214 Theudés (SkPa) 205 Thrasymachos (SkPa) 203, 204 Threptos (jáhen, SkPa) 214, 215 Tiberius (král) 454, 455 Tiberius (římský císař) 459 Timotheos (kronikář) 164 Timotheus 122 Titus 185, 228, 230, 231 Tomáš (zvaný Didymos, apoštol) viz též Juda Tomáš 31, 38, 39, 41, 42, 44, 48, 50, 56, 59, 60, 67, 75, 76, 257, 277, 299, 339, 340, 342, 344–350, 352–354, 358–361, 365, 367–371, 374, 381, 391, 395, 411, 420, 423, 429, 431, 432, 439–442, 448, 451, 456, 457, 462, 463, 467, 468 Traianus (římský císař) 165, 257 Troilos (biskup) 348 Tryfaina (královna, SkPaT) 193, 194, 196, 197 Turribius z Astorgy 42, 349 Uazanés (syn krále Misdaia, SkTm) 346, 350, 425, 427–429, 434–438, 441, 442, 457 Urión Kappadocký 229 Valentinos (křes8. gnostik, 2. stol.) 46, 215 Valerianus (římský císař) 345 Valla, Laurentius 485 Varianus (SkOn) 245, 246 Vatienus, Publius 491 Vavřinec, sv. 348 Vergilius, Publius Maro 493 Verus (SkJ) 295, 316, 330 Vincentius (biskup Ibizy) 502 Vipstanus (C. Vipstanus Agrippa, konsul) 167, 494 Virinus (prokonsul, SkOn) 245

Rejstřík osobních jmen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [553] Walter od sv. Viktora

478

Xanthos (SkPa) 204 Xantippa (SkPt) 110, 154 Xenocarides (filosof) 42 Xenofón (antický autor) 61, 87 Xenofón (jáhen, SkTm) 394, 395 Xenofón (SkJ) 316 Xenofón z Efezu 61 Xerxés (perský král) 443

Zacheus (L 19,2, celník) 162 Zambré(s) (židovský mág) 166 Zebedeus (otec apoštolů Jakuba a Jana) 330, 333 Zebedeovi synové 37, 139 Zénón (SkPa) 214 Zénón (syn Oneziforův, SkPa) 185 Zénón z Eleje (řecký filosof) 474 Zeus 56 Zeuxis (SkJ) 279 Zuzanis (SkTm) viz též Uazanés 353, 354, 425

[554]

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rejstříky

REJSTŘÍK MÍSTNÍCH JMEN Afghánistán 346 Afrika, severní 108 Achaia 59, 258, 262 Aitólie 258 Akarnánie 258 Albanopolis 257 Alexandrie 69, 80, 89, 165, 456, 457 al-Fajjúm 258 Amaseia 70 Andrapolis (fiktivní město?) 68, 70, 360, 438 Antinoopolis 175 Antiochie 70, 179, 182, 184, 185, 193, 198, 467 Antiochie v Pisidii 193 Antiochie v Sýrii (na Orontu) 162, 163, 165, 172 Arábie 72 Aricie (dn. Ariccia) 122, 153 Arimatie 465 Arménie 60, 257 Arsinoités (eg. nomos, dn. al-Fajjúm) 258 Asie 59, 60, 185 Athos 273 Axuma 441 Babylón 60, 415 Barbarie 258 Benátky 176 Beronikis/Berenikis 258 Betlém 226, 448–450, 454, 455–460 Bíthýnie 59, 60, 107, 258 Británie 69 Bulharsko 164 Byzantion 70 Carpentras 502 Cejlon 347 Cesarea (Kaisareia) 70, 123, 162 Corduba 474, 480 Černé moře 69, 257 Čína 347 Dafné 191 Dalmácie 228 Damašek 34, 38, 70, 81, 175, 179, 232 Delfy 137 „Devět bran“ (město zvané) 86–88, 95 Edessa 70, 344–347, 443, 454

Efez (Efesos) 31, 59, 68, 70, 76, 79, 162, 179, 185, 207, 232, 270, 274, 278, 281–283, 290–292, 295, 296, 308, 310, 313–316, 347, 455, 457, 465, 497 Egypt 35, 36, 274, 320, 327, 343, 346, 348, 359, 412–414, 448, 458, 464 Enadróch viz Andrapolis Épeiros 258 Etiopie 59 Etna 335 Eufrat 257, 455 Evropa, západní 451 Filipy 70, 177, 213, 215, 220, 221 Forum Iulium (řím. náměstí) 135, 138, 152 Forum Romanum (řím. náměstí) 152 Galatie 59 Galilea 228 Gehenna 333, 397 Gennesaret 300 Gerasa 384 Getsemane 463, 504 Gittai 161 Golgota 307, 454 Gruzie 257 Hérakleia 258 Hispánie (viz též Španělsko) 59, 274 Iberie (Gruzie) 257 Ibiza 502 Ikonium 70, 184, 185, 191, 193, 197 Illýrie (Illyricum) 60, 257 Indie Přední 59 Indie 20, 39, 59, 68, 70, 75, 257, 258, 344–347, 353, 358, 361, 383, 392, 393, 409, 417, 420, 426, 443, 456, 468 Indus 346, 360 Iraklio 504 Itálie 122–124, 163, 175, 179, 223, 504 Jaderské moře 124 Jericho 162, 232 Jeruzalém 52, 57, 59, 69, 70, 75, 106, 109, 123, 144, 161, 175, 179, 181, 182, 226, 257, 278, 306, 353, 358, 448, 449, 455–457, 463, 465–467, 502, 504 Jóšafat (údolí) 463, 467 Judsko/Judea 57, 123, 124, 136, 138, 144, 468

Rejstřík místních jmen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [555] Kaisareia Stratónova neboli Cesarea Přímořská 162 Kaisareia 167 viz též Cesarea Káně Galilejská 332, 468 Kapitol (jeden z římských pahorků) 152 Kappadokie 59 Kartágo 69 Kaspické moře 257 Kavkaz 60, 257 Kolosy 500 Konstantinopol 160, 504 Korint 70, 175, 179, 213, 214, 216, 221, 223, 258, 480 Korsika 480 Kréta 504 Kúnaxa 493 Labyrinthos 414, 415 Lahore 361 Lakedaimonie 258 Laodikea 70, 270, 313, 315, 500 Lykaónie 59 Lykie 197 Lystra 56, 185 Madrás 345 Maišán 413, 415 Makedonie 122, 212, 214, 257 Malá Asie 60, 68, 80, 107, 147, 171, 257, 258, 278 Marathón 493 Megara 70 Mermidona (fiktivní město?) 70 město Devíti bran viz Devět bran Mezopotámie 60, 70, 401, 443 Mílétos 70, 270, 290 „Místo přebývání“ 86, 88, 91, 98 Myra 70, 179, 197, 198, 201–203 Myrménidské město 257 Nag Hammádí (v Horním Egyptě) 22, 23, 46, 85 Nazaret 226 Neapol 124, 136, 137, 153 Níkaia 70, 269 Níkomédeia 70, 107 Ninive 218 Nisibis 401 Olivová hora 305, 448, 449, 454, 467, 468 Osroéné 346 Ostie 121 Oxyrhynchos 279

Paflagonie 60 Pákistán 346 Palestina 20, 57, 123 Pamfýlie 203 Parthie 59, 60, 257, 345, 347, 414 Patmos 68, 70, 278, 279, 282, 290 Patras 68, 70, 258, 261 Peloponésos 258 Pergamon 162 Perge 203 Perinthos 70 Pisidie 193, 203 Pontos 41, 59 Prokúmenos 72 Propontis 258 Puteoli (dn. Pozzuoli) 70, 122, 124, 153 Pydna 491 Quirinal (jeden ze římských pahorků) 488 Reate 491 Řecko 41, 59 Řecko, střední 258 Řím 31, 59, 60, 68, 69–70, 80, 81, 107, 109, 118, 121–123, 125, 126, 130, 143, 151–155, 159, 163–167, 185, 222–224, 228, 229, 250, 270, 278, 282, 290, 347, 456, 457, 473, 480, 485, 493, 502, 504 Samařsko/Samaří 57, 109, 144, 161, 162 Sandarúk viz Andrapolis Seleukie 197 Sidón 70, 179, 202, 203, 206 Simonion 167 Sinaj 506 Sinópé Sión 454, 462, 467 Skýthie 59, 69 Smyrna 70, 176, 232, 270, 289, 308, 310, 313–315 Sodoma a Gomora 204, 507 Somálský poloostrov 258 Sparta 70, 258 Stratónova tvrz 162 Středomoří 57 Syrakúsy 493 Sýrie, východní 80 Sýrie 69, 160, 162, 274, 278, 345 Španělsko (viz též Hispánie) 110, 118, 125, 347 Tábor (hora) 466 Taprobané (Cejlon) 347

[556]

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rejstříky

Tatta 346 Terracina 153 Tesalonika (Soluň) Théby 69 Thessalie 258 Tibera 121, 130

70

Tiberie 456, 457 Tigris 257 Tours 478 Týros 70, 179, 206 Urfa (Edessa Parthská) Vercelli 69, 105

345

Rejstřík vybraných pojmů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [557]

REJSTŘÍK VYBRANÝCH POJMŮ (vybrané výskyty) alegorie, podobenství 99, 218, 391, 415, 495 aloe 159 amen 159, 203, 276, 301, 375, 386, 420, 438, 456 amomum 195 anagnorize 87 anděl (Ježíš) 48 anděl (Pavel) 173, 186 anděl (Petr) 133 anděl (Šimon, anděl káblův) 133, 138, 148, 153 andělé 40, 86, 157, 186n, 214, 275, 281, 303, 334, 370, 379, 403 andělé (káblovi) 125, 129 andělé (v příbězích o zesnutí Panny Marie) 455, 458, 462n andělé sloužící mši 508 antijudaismus 301 Antikrist (v.t. nepřítel) 279, 474 antilegomena 349 antropologie gnostická 240 apokalyptický 25, 279 apokryfy 17, 20n, 482, 488 apologie 425, 484 apoštol 55, 75, 90, 133, 163, 263, 266, 291, 381, 399, 500 apoštolové 55, 86, 216, 262, 331, 399, 448 apoštolové (12) 214, 226, 361 apoštolové (72) 361 apoštolská autorita, dědictví 56, 485, 498 apotaktikové 239 arcibiskup 508 aréna 211 aretalogie 62, 105, 269, 339 ariánci 354 askeze 49, 173, 246, 250, 283, 290 astronomie 477 atlet/ka, zápasník (v.t. zápasy se šelmami) 40, 143, 246n, 282, 382, 406, 437 babylónští synové 414 bakchantky 275 Baktrové 347 balzám 362 barvy 294n

bdít, bdělý 117, 232, 308, 392, 394, 464 beránek 181, 211, 262, 264, 382, 399, 424 bezbožný 155, 193, 209, 507 bičovat 160, 191, 208, 262, 308, 411, 460 bílá 432, 462 bílá a černá 309, 393 biskup 147, 167, 345, 348, 508 blahoslavení, blažení 227, 230, 249, 255, 402, 412 blahoslavenství 27, 186n, 406 bogomilové 502, 508 bohatství, bohatý 99n, 250, 317, 379, 394 bohoslužba 374, 507 boj, bojovat (v.t. atlet, voják) 38, 200, 247, 256, 377, 381 bolest lidská 304 bouře 95, 121, 318n, 457, 505 bozi (pohanští) 207, 232, 259, 417, 492 boží člověk, božský muž 136, 163, 259 brahmáni 347, 477 brána 96, 368, 414, 416, 458, 463 brána (Ježíš) 141 brána zlatá 348 brány (město Devět bran) 86, 95 brány (městské) 122, 155, 291, 331, 362, 382, 396 brány (podsvětí) 129, 364 bratr 89, 91, 413n, 478, 488 bratr (Ježíš) 159, 343, 365 bratři 120, 225, 468 býci 38, 94, 96, 195 celník 39, 49, 433, 442 cento (kentón) 496 centurio 229, 231 cenzor 489 cesta (Ježíš) 141, 303, 306, 330 cesta, cesty 43, 68, 75, 94, 173, 269, 346, 374, 412 církev 88, 100, 187, 218, 361n, 455, 504, 507n císař 128, 132, 146, 196, 228, 260, 459, 489 císařský dům 228, 480, 485 cizinci 128, 360, 377 cizinec (apoštol) 92n, 188n, 193, 250, 259, 366, 392, 407, 413

[558]

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rejstříky

cizoložit, smilstvo 117, 119n, 235, 297, 312, 365, 373, 388 –391, 398nn, 402, 422, 507 cudný, čistota 38, 154, 186nn, 246n, 252, 325, 332, 365, 422 čaroděj (obvinění apoštola) 122, 189, 191, 211, 258, 293, 367, 409 – 412, 425, 435, 440 čarovat, kouzla 148, 163n, 246, 253, 262, 281, 297, 310, 414 čas (obecně) 249, 296, 473, 505 čas (určená chvíle) 49, 157, 292, 377, 384, 394, 421, 430, 494 černá 94, 143 červ 334, 390 číšník (SkTm) 349, 361 číšník císařův 228, 476 člověk (niterný, nový) 120, 251, 306n, 386, 424, 433, 495 člověk Ježíš (v.t. inkarnace, Syn člověka) 48, 134, 252, 261, 308, 364, 385, 396, 435 člověk první 129, 157n, 343, 364 čtyři bratři 376 čtyři vojáci 38, 441 kábel 127, 228, 255, 264, 334, 469 datle 72, 290, 365 dědic (nebeského království) 186, 225, 394, 406, 413 démoni 44, 67, 132, 226, 245n, 314, 334, 397n, 397, 442, 458 déš8 191, 235n, 506 děti (nemluvňata) 39, 390, 506n děti (plození dětí) 250, 296, 365, 365, 404, 422 dítě Ježíš 399 divadlo 163, 191, 194, 205, 208, 232, 295 dluh, dlužník 151, 281n, 374, 431n dobro (dobrý a zlý) 397, 423, 428, 508 dokétismus 47, 86, 107, 172, 271, 307, 344, 384, 396, 400 dopis 368, 414n, 502, 505 dotýkat se 190, 273, 316, 458 drahokamy 99, 136, 207, 281, 297, 365, 412, 415 drak 343, 375, 383, 412– 415, 442 družbové, družičky 39, 362 dřevo (SkTm) 359, 367 dřevo a kříž 157, 265, 306, 340, 437

dualismus 36, 42, 49, 240, 249, 279 Duch (svatý) 217, 301, 305n, 340, 354, 363, 373, 382, 491 Duch svatý (dar apoštolům) 161, 257, 260 Duch svatý (Slovo Jana Teologa) 455 – 459 passim dům 303, 402, 507 duše 131, 251, 264, 314, 315, 319, 327, 341, 406 duše Mariina 39, 448, 461– 464 dvanáct 272, 303, 362 dveře 303, 306, 362 dveře (Ježíšův vstup do zavřených dveří) 330, 365, 468 dveře (zázračně otevřené) 210, 320, 420, 435, 440 dvojče 39, 47, 341, 381, 387 ebionité 483 egyptský 143, 164, 205, 342, 413, 458, 507 enkratismus (v.t. zdrženlivost) 239, 249, 273, 333, 349, 354 epistolografie 482 esejci 49 Etiopka 143 eucharistie (v.t. chléb) 124, 222, 272, 279n, 326, 329, 339n, 372–375, 386n, 419, 438, 508 eunuch 49 evangelium 39, 139, 163, 185, 219, 331, 358, 398, 447, 505 exodus Izraelců 462 exorcismus 245 facka 361 faraón 225, 235, 376 farizeus 300 fíkovník 71 filosofové 231, 281, 428, 476, 489 flétna 302, 363 flétnistka 361, 363, 367 fyziognomie 174 Gehenna 333, 397 Germáni 347 gnóze valentinská 86, 272, 276, 361 gnóze, gnostikové 19, 24, 45, 107, 152, 157, 160, 172, 341 had (kábel, zlo) 36, 40, 161, 218, 252n, 264, 272, 301, 319, 344, 384, 442 had, hadi (v.t. drak) 319nn, 327, 346

Rejstřík vybraných pojmů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [559] haleluja 462n harmonie 275, 306 havrani 374 Hebrej, hebrejsky 230, 358, 363, 370, 409, 429 hereze, kacířství 18, 24, 31, 45, 56, 67, 160, 161, 163, 502 hlad 66, 140, 192, 297, 406 hlas (božský pokyn z nebe) 116, 119, 123, 290n, 306, 320, 333, 378, 420, 438, 456, 462 hlas boží (=JK) 158, 316, 364 hlava 253, 360n, 390 hlava sahající k nebi 44, 299 hlavu setnout 143, 229, 282 hněv 120, 128, 189, 218, 297, 318n, 334, 410, 438, 507 holub, holubice 341, 387, 405 horečka 152, 317, 458 hořčice 141 hostina 189, 372, 387, 432 hřebíček 362 hřebík 158 hřích, odpustit 74, 100, 119, 139, 248, 250n, 280, 331, 361, 366, 387, 397, 406n, 424n, 438, 465, 508 hymny, zpívat 36, 275, 301, 303, 361, 412, 416, 459, 462, 466 chalkedony 412 chaos 334 chléb (eucharistie, SkJ) 320, 326, 329n chléb (eucharistie, SkPa) 192, 198, 203, 210, 223 chléb (eucharistie, SkPt) 117, 124 chléb (eucharistie, SkTm) 339, 374n, 379, 386n, 419n, 424n, 431, 435, 438 chléb (Ježíš) 141, 306 chléb (prostá strava) 39, 93n, 134, 136, 192, 369, 407, 411, 506 chléb (zázračně rozmnožený) 226, 300, 385 chudí 128, 187, 197, 426, 432, 463, 506n chudí a bohatí 47, 92, 145, 156, 296, 360, 402, 423, 506 chvalozpěv 249, 398, 464 Indové 358, 418, 425 inkarnace (vtělení JK) 24, 215 –218, 225, 262, 366, 386, 400, 506 ironie 47, 71, 143

izmaelitský lid 507 Izrael 462, 466, 495 Izrael, dvanáct kmenů 400, 463 jáma 234n, 331 jazyk 119, 158, 308, 362, 390 jed 135, 279, 281, 290, 297, 314, 422, 506 jednorozený (JK, v.t. prvorozený) 141, 354, 362n, 386, 420 jeskyně 305, 390, 460 jho (břemeno) 95, 374, 376, 401n, 414 kadidlo 136, 362, 450, 454nn, 458, 460 kalich (v.t. víno, voda) 37n, 272, 420, 437 kámen 126, 132, 159, 463, 468, 502, 504 kámen (Lithargoél) 86, 94 kámen úhelný 145 kameník (Tomáš) 358 kamenovat 38n, 56, 75, 134, 153, 184, 275 kletby, zatracení, zlořečení 128n, 135, 161, 270, 325, 506nn kniha 157n, 414 kojenec mluvící 110, 134 koroptve 405 koruna (mučednická, trnová) 37, 360, 438, 454, 475 království (Boží, nebeské, v.t. dědic) 49, 87, 95, 127, 145, 158, 226, 234, 266, 278, 327, 335, 379, 430n, 508 křest 124, 187, 339, 343, 360, 424, 505nn kříž 44, 78, 157n, 260, 265, 276, 374, 419, 437, 454, 465, 506n kříž (tvar kříže) 191, 195, 282, 331, 334n, 387, 389 kříž Ondřejův 76, 263nn kříž Petrův 37, 59, 76, 156 –159 kříž světelný 276, 306 kříž Tomášův 38 Kušáni 346, 412 Kúšité 347 kynik 281 lampa 39, 210, 393, 419, 433, 435 lázeň, lázně 115, 192, 228, 294, 372, 383 lazurity 415 lékař (léčící zdarma) 96, 118, 261, 314, 292, 314, 329, 364, 380, 408, 430, 436n lékaři 99, 319, 407 leopard 195, 245 lev a Pavel 34, 171, 180, 208, 211, 232, 236 lev, lvi 38, 57, 94, 96, 165, 234, 264, 363, 458, 468

[560]

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rejstříky

lilie 157, 466 lok 68, 90, 123, 212, 298, 359, 457 logos 264 lvice 193n, 232 majetek (v.t. bohatství) 94, 128, 131, 199, 235, 266, 281, 417 malíř 294 malomocný 226, 235, 258, 469 manichejci 36, 42, 46, 50, 239, 349, 361, 398 matka 159, 261, 340, 363, 372, 382, 387, 425, 467 mírnost, mírný 120, 403, 406 mléko 159, 231, 393, 506 modalismus 44, 271, 329 modlářství, modly 67, 190, 209, 235, 260, 309, 398, 425, 429, 477 modlit se 194n, 310, 325, 408, 420, 505, passim modlitba lví 236 modlitby Janovy 292, 309, 312, 314, 321nn, 329nn modlitby Mariiny 454, 461 modlitby Ondřejovy 259nn modlitby Pavlovy 120, 210, 230, 234 modlitby Petrovy 117, 136, 149, 167 modlitby Tomášovy 364, 396, 429, 431, 436, 442 monarchianismus 271 myrha 37, 159, 362, 463 myrta 360, 362 nahá Thekla 191, 195, 195, 196 nahý, svléknout 97, 136, 218, 258, 296n, 320, 331, 408, 410, 417, 420, 437, 440, 506 náušnice 190 nazír 173 neděle (den Páně) 25, 150n, 209, 327, 374, 376, 460, 466, 502 nepřítel 253, 255, 318, 329, 375, 432 nevědomost (hříchy z nevědomosti) 120, 127, 230, 264, 275, 328, 381, 390n, 408 nevěsta 188, 332, 361, 365n nevěstka 49, 151, 316 obraz (portrét) 44, 167, 173, 293nn, 415n obraz Boží 264, 343 ocet 37, 306, 438 odměna 98, 187, 246, 318, 348, 378, 393, 397, 410, 419, 429, 433, 439

orel 405, 414 osel 67, 400 osel, osli (SkTm) 41, 349, 381n, 395nn, 399nn, 410 otroctví a svoboda 148n, 265, 322, 360, 381, 402, 413, 423, 433, 440, 442, 481 otrok uprchlý 143, 154, 173, 212, 409 otrok, otroci 134, 136, 190, 346, 359, 401, 429n, 432 ovce 39n, 129, 131, 191, 372, 382, 391, 436n, 506 pád Šimonův 153, 163, 167 palác 246n, 250, 281, 347n, 368, 412, 415 peklo, podsvětí 137, 204, 218, 262, 281, 292, 332, 369, 389, 436, 450 perla (SkTm) 341, 412– 416 perla, perly 23, 39, 86, 90 – 93, 281, 343 Peršané 347 pes mluvící 41, 72, 109n, 130, 132, 165 Písmo svaté 507 plevel 432 pluh 141, 330 pohřeb Janův 335 pohřeb Mariin 463, 467 pohřeb Ondřejův 265 pohřeb Petrův 159 pohřeb Tomášův 442n pokání 67, 108, 119, 158, 207, 250, 315, 324, 343, 490 poklad (Ježíš) 141, 330 poklady 296, 348, 412, 419, 424, 426, 426 pokrm (božský, nesmrtelný) 302, 361, 363, 379, 392, 464 pokušení, zkouška 115, 125n, 192, 197, 225, 228, 250, 272, 280, 298, 322, 431 pomazání 339n, 360, 372, 395, 420 pramen (JK) 371, 380n, 424, 433 pravda 158, 190, 224, 228, 258, 306, 362, 378, 431, 433, 496 pravda evangelia 497, 500 priscillianisté 42, 274, 277, 349 proroci (starozákonní) 56, 67, 76, 134, 214, 217nn, 225, 144n, 331, 387, 391 proroci falešní 162, 507 proselyté 490 prvorozený 73, 402 prvorozený (JK) 120, 386, 392 příchod (druhý Kristův) 119, 125, 156, 216, 230, 374, 439

Rejstřík vybraných pojmů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [561] Příjemce 247 přirozenost (dobrá, lidská) 156, 158, 246, 251nn, 255, 327, 384, 429 přirozenost (zlá, démonská) 256, 325, 385n, 397, 398, 434 psi 94, 127, 264, 361, 363 půst 94, 118, 173, 222, 428, 506 ráj 376, 462nn růže 157 sandály 335, 433 sarančata 505 satan 123, 306, 320, 332, 439 satyr 136 sebevražda 279, 281, 290n, 312, 474, 478 sedm 362, 372 sekera 282 sí8 39, 330 slaný, sůl 192, 309, 330, 369, 374, 411, 508 sláva (oslavné hymny a modlitby) 131, 250, 263, 301, 392, 400, 424, 435, 441, 455 smrt Janova 38, 335 smrt Mariina 462, 466 smrt Ondřejova 37, 265 smrt Pavlova 38, 231 smrt Petrova 37, 159, 167 smrt Šimonova 153, 167 smrt Tomášova 38, 442 sobota 53, 118, 152, 209, 502, 506 sofista 489 socha, sochy 71, 130nn, 262, 309 soudce (Bůh, JK) 108, 137, 182, 230, 262, 374, 430, 506 srdce 186, 275, 360, 408, 412 srdce (Bůh zkoumá srdce) 119, 400, 426, 508 stenografie 477 svatba 72, 360, 365, 393, 421, 433 svatební komnata 39, 421 svatost 403, 428 svoboda, svobodný (v.t. otroctví) 149, 190, 209, 330, 377, 414, 420n, 441 Syn Boží 141, 190, 341, 377, 384, 439, 455, 460, 463 Syn člověka 145, 253, 276, 330, 394 šelmy (v.t. zápasy se šelmami) 41, 506 šípy 127, 129, 405 štěnice 316

tajemství 145, 247, 275, 304, 364, 372, 385, 441 tanec 33, 143, 275, 292, 302nn, 307, 362 tesař (syn tesařův) 134, 143, 339, 348, 358, 367, 430 ticho 158, 303, 387, 402, 407 trní 376, 466 Trojice 340, 344, 354, 371, 424, 495, 502, 506 trpělivost 86, 91, 95, 98, 149, 361, 412, 481 trpět, utrpení 37, 88, 155n, 253, 264, 272, 277, 304, 307n učedníci (11) 97 učedníci (JK) 55, 97, 465 utopie 73, 86, 477 uzdravování (obecně) 99, 295 uzdravovat (apoštolové) 115, 139, 150, 161, 165, 258, 316, 369, 391 uzdravovat (Ježíš) 74, 226, 394, 469 vdovy a sirotci 128, 138, 156, 365, 369, 505 věnec 193, 294, 360 věnec (vítěství) 91, 247, 263, 318, 329, 403, 406, 430, 433, 437 vězení Janovo 297 vězení Ondřejovo 250, 252 vězení Pavlovo 190, 215, 236, 500 vězení Tomášovo 342, 369, 412, 418 – 421, 429, 432, 438, 440 vězení, žalář 40, 71, 231, 308, 317, 341 vinice, vinná réva 141, 348, 354, 506 víno 37, 72, 136, 159, 189, 228, 363, 398, 504nn víno a voda 332, 419, 469 víra 75, 95n, 120, 127, 131, 141n, 150n, 190, 214, 228, 234n, 262, 295, 306, 311, 318, 333, 362, 380, 382, 389, 394, 430, 435 víra (odpadnout od víry) 106, 128, 151 vlasy 136, 173, 192, 390, 416 vlk, vlci 94, 96, 128n, 262, 371, 382, 395, 399, 506 voda 94, 273, 368n, 411 voda (eucharistie) 210, 339, 419, 435 voda (Ježíš) 141 voda (křest) 124, 192, 195, 232, 437 voda (očistná) 132, 138, 388 voda (pohroma) 71, 429, 506

[562]

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rejstříky

vůně 361, 417, 462, 464, 466 vůz 235, 395, 414 vytrvalost 37, 191, 222, 247, 500 zápasy se šelmami 193n, 208n, 211, 245 zapřít, zradit 127, 129, 166, 304, 324, 507 zdrženlivost (v.t. enkratismus) 120, 173, 186, 326, 366, 403, 434 zedník (Tomáš) 358, 402 zelenina 94, 96, 192, 374 zlatník 136, 208, 280n zlato a stříbro 72, 99, 207, 280, 292, 368, 389, 412 zlo neoplácet zlem 149, 184, 324, 391 zmije 262, 422 zrcadlo 190, 273, 294, 303, 366, 415 zvířata 94, 316, 331, 403

zvířata mluvící 41, 74, 109, 133, 232, 381 žalmy (Davidovy) 223, 275, 459, 466, 467 žárlit, žárlivost 186, 189, 265, 319, 361 železo 389, 422, 429 ženich 247, 332, 340, 362–367, 421 Žid (Ježíš) 134 Židé 54, 206, 217, 257, 272, 301 Židé (SkPt) 118, 127, 139, 143, 153 Židé (v příbězích o zesnutí Panny Marie) 454 – 469 passim Židé a křes8ané 58, 278, 474, 494, 505 žízeň 96, 140, 363 žluč 306, 377, 438 žně 433 žrout, obžerství 297, 373, 422

Ediční poznámka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [563]

EDIČNÍ POZNÁMKA Z řeckých, latinských a koptských originálů přeložili a úvody a komentáři opatřili: Josef Bartoň Skutky Tomášovy (4.5.3: překlad z řečtiny společně s J. A. Dusem) Dušan Coufal Slovo Jana Teologa (5.3.1: překlad z řečtiny společně s J. A. Dusem) Růžena Dostálová Fótiovo svědectví (2.2.3: překlad z řečtiny) Skutky Petrovy – Úvod (4.1.1– 4.1.2) Skutky Petrovy – Actus Vercellenses (4.1.3.3: překlad z latiny) Skutky Petrovy – Martyrium Petrovo (4.1.3.4: překlad z řečtiny) Svědectví Obecného učení dvanácti apoštolů (4.1.4: překlad z řečtiny) Svědectví Jana Malaly (4.1.5: překlad z řečtiny) List o neděli (6.3: překlad z řečtiny) Jan A. Dus Úvod (1) O příbězích apoštolů (2) Skutky Petrovy a stará křes8anská vyznání (4.1.1.4) Skutky Pavlovy – O Pavlově vzhledu (4.2.1.4) Skutky Janovy – Ježíšův tanec s učedníky (4.4.1.5) Skutky Janovy – O Metastázi a dalších spisech (4.4.1.6) Skutky Janovy – O dalších příbězích (4.4.1.7) Skutky Tomášovy – Úvod (4.5.1– 4.5.2) Skutky Tomášovy (4.5.3: překlad z řečtiny společně s J. Bartoněm) Vyprávění o zesnutí Panny Marie – Úvod (5.1–5.2) Slovo Jana Teologa (5.3.1: překlad z řečtiny společně se Z. Coufalem)

Vyprávění Josefa Arimatejského (5.3.2: překlad z latiny) Korespondence Seneky a Pavla (6.1) List Laodikejským (6.2: překlad z latiny společně s P. Pokorným) Zkratky, bibliografie Rejstřík spisů Rejstřík vybraných pojmů Radka Fialová Rejstřík osobních jmen Rejstřík místních jmen Lucie Kopecká O dceři Petrově – P. Berol. 8502/4 (4.1.3.1: překlad z koptštiny) Skutky Pavlovy (4.2: překlady z kopštiny a řečtiny) O uzdraveném vojákovi – P. Cop. Utrecht 1 (4.3.3.1: překlad z koptštiny) Jiří Pavlík Skutky Ondřejovy – Úvod (4.3.1– 4.3.2) Skutky Ondřejovy – Vat. gr. 808 (4.3.3.2: překlad z řečtiny) Skutky Ondřejovy – Vat. gr. 807 (4.3.3.3: překlad z řečtiny) Petr Peňáz Skutky Janovy (4.4: překlad z řečtiny) Petr Pokorný Skutky Petra a dvanácti apoštolů – NHC VI/1 (3: překlad z koptštiny) List Laodikejským (6.2: překlad z latiny společně s J. A. Dusem) Jan Roskovec O dceři zahradníkově – Pseudo-Titova epištola (4.1.3.2: překlad z latiny)

•Řím

•Puteoli

•Sparta

•• • Athény Patras• Korint

M eg ara

Filipy • Tesalonika•

Alexandrie •

Patmos

• •Efez •Mílétos Myra •

Smyrna

• Níkomédeia • Níkaia

Byzantion

Perinthos• •

•

Seleukie

•Edessa

Sidón • Týros •

•

Jeruzalém

•Damašek

•Antiochie

Cesarea •

• Ikonium

• Amaseia

• Sinópé

[564] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Mapka

VYCHÁZÍ S PŘISPĚNÍM GRANTOVÉ AGENTURY UNIVERZITY KARLOVY (GRANT Č. 333/2001 „PŘEKLAD NOVOZÁKONNÍCH APOKRYFŮ II.“) USPOŘÁDAL JAN A. DUS Z ŘECKÝCH, LATINSKÝCH A KOPTSKÝCH ORIGINÁLŮ PŘELOŽILI A ÚVODY A KOMENTÁŘI OPATŘILI JOSEF BARTOŇ, DUŠAN COUFAL, RŮŽENA DOSTÁLOVÁ, JAN A. DUS, LUCIE KOPECKÁ, JIŘÍ PAVLÍK, PETR PEŇÁZ, PETR POKORNÝ, JAN ROSKOVEC REDAKČNĚ ZPRACOVAL JAN A. DUS ILUSTRACE VYBRALY A USPOŘÁDALY R ŮŽE N A D O S T Á LO V Á A RA DKA F IA L OV Á TYPOGRAFIE ZBYNĚK KOČVAR VYDALO NAKLADATELSTVÍ VYŠEHRAD, SPOL. S R. O., ROKU 2003 JAKO SVOU 562. PUBLIKACI VYDÁNÍ PRVNÍ. POČET STRAN 568 ODPOVĚDNÁ REDAKTORKA RADKA FIALOVÁ VYTISKLA TISKÁRNA S -TISK, VIMPERK DOPORUČENÁ CENA 448 KČ NAKLADATELSTVÍ VYŠEHRAD, SPOL. S R. O. PRAHA 1, BARTOLOMĚJSKÁ 9 E-MAIL: [email protected] WWW.IVYSEHRAD.CZ ISBN 80 -7021-593-3