KNIHA O PĚSTOUNSKÉ PÉČI PRO DĚTI
Když nemůžeš zůstat doma se svou vlastní rodinou, je stát odpovědný za to, aby o Tebe bylo řádně postaráno a abys měl/a všechny věci, které potřebuješ ke svému životu. Přeje si, aby ses cítil/a dobře a myslí, že bude nejlepší, když budeš vyrůstat v náhradní rodině. A proto pověří některé lidi pracující na úřadě sociálně – právní ochrany dětí, aby vyhledával vhodné pěstounské rodiny pro děti, o které se nemohou starat jejich vlastní rodiče. Posláním pěstounů je starat se o Tebe každý den a zabezpečit, abys měl/a dostatek jídla, mohl/a chodit do školy, aby sis dělal/a domácí úkoly, mohl/a někde pohodlně spát, dostával/a hračky a knihy, někdy také nějaké malé dárky, nové oblečení, když je potřebuješ, chodil/a k doktorovi, když jsi nemocný/á, a měl/a kolem sebe kamarády, kteří by si s Tebou hráli. Jednoduše všechny věci, které děti mají a dělají v každé rodině. Co to je orgán sociálně – právní ochrany dětí? Je to orgán státu, pro který pracují lidé, jejichž úlohou je zajistit, aby o Tebe bylo dobře postaráno. Členem tohoto orgánu je také Tvůj sociální pracovník. Přestože o Tebe pečují Tvoji pěstouni, kteří na tebe každý den myslí a starají se o Tebe, je také úlohou úřadu péče o děti dohlédnout na to, aby se o Tebe v pěstounské rodině dobře postarali. Všichni si přejí, abys byl/a v bezpečí a šťastný/á.
Kdo jsou pěstouni? Jsou to lidé, kteří nabízejí svůj domov a svou péči dětem, které nemohou z různých důvodů vyrůstat ve vlastní rodině. Pěstouni jsou v kontaktu s orgánem sociálně – právní ochrany dětí.
Standardy Nejlepší cestou, jak zajistit dětem dobrou péči, je vytvořit soubor pravidel, které popisují, jak by měl život v pěstounské rodině vypadat. Nejdůležitější jsou standardy pro děti, které jsou určeny pro děti v pěstounské
péči.
Mají zajistit, abys byl/a v bezpečí a aby o Tebe bylo důkladně a dobře postaráno.
Další pravidla se nazývají „Standardy pěstounských služeb“. Tyto standardy mají zabezpečit, aby ses cítil/a bezpečně, aby se o Tebe pěstouni řádně a dobře starali, naslouchali Ti, věnovali dostatečnou pozornost tomu, co říkáš, jak se cítíš a jaké máš potřeby a respektovali Tě. Standardy jsou určeny především poskytovatelům pěstounské péče, registrujícímu a kontrolnímu orgánu těchto služeb, orgánu sociálně–právní ochrany dětí, pěstounům a všem organizacím spolupracujícím s poskytovateli pěstounských služeb.
NÁSLEDUJÍCÍCH 13 PRAVIDEL TI ŘEKNE VŠECHNO, CO BYS MĚL/A VĚDĚT O ŽIVOTĚ V PĚSTOUNSKÉ RODINĚ. 1. Děti v pěstounské péči by se měly cítit dobře a mělo by o ně být dobře postaráno. Orgán sociálně – právní ochrany dětí by měl udělat všechno pro to, aby sourozenci vyrůstali společně, nestojí-li tomu v cestě závažné překážky. Sourozenci by měli být umisťováni tak, aby spolu mohli vyrůstat v jedné pěstounské rodině. Měl/a bys mít pěstounskou rodinu v místě, kde se cítíš šťastný/á. Stát si myslí, že děti budou šťastné, když budou vyrůstat v pěstounské rodině, která bydlí blízko jejich vlastní rodiny. Výhodou je, že se můžeš stále vídat se svými kamarády a chodit do stejné školy. Všichni se snaží, aby tomu tak bylo. Také si s sebou můžeš z původního domova přinést svoje oblíbené věci, například některé tvé hračky, knihy a fotky, které máš rád. Je velice důležité Ti vysvětlit všechno, čemu nebudeš rozumět, a dát Ti všechny informace o pěstounské péči, které potřebuješ.
2. Děti v pěstounské péči by měly být v kontaktu se svojí rodinou a se svými kamarády. Mnoho dětí v pěstounské péči je v kontaktu se svou vlastní rodinou a se svými kamarády, a proto bys měl/a mít možnost se s nimi vídat. Jestliže se chceš vídat se svou rodinou, měli by Ti tvoji pěstouni a sociální pracovník dovolit schůzky a návštěvy. Můžeš jim rovněž zatelefonovat, poslat textovou zprávu, nebo napsat e-mail. 3. S dětmi v pěstounské péči by se mělo zacházet s respektem. Pěstouni by se o Tebe měli řádně starat a být na Tebe milí. Tvoji pěstouni a sociální pracovník by k Tobě měli být laskaví, naslouchat Ti a nechat Tě mluvit o tom, jak se cítíš v pěstounské péči. Měli by Ti dovolit dostávat dopisy a jiné osobní věci. Měli by Tě nechat trávit nějaký čas jen se svými přáteli, když přijdou na návštěvu, pokud je s Tebou všechno v pořádku a je to pro Tebe bezpečné. Jestliže pěstouni činí důležitá rozhodnutí, která se Tě týkají (například se stěhují na jiné místo), měli by Tě o tom dopředu informovat a všechno ti vysvětlit. Měli by Ti umožnit udělat nějaká vlastní rozhodnutí, například zvolit si svůj styl oblečení, které rád nosíš. Zvláště když si přineseš z domova nějaké své oblečení anebo si nějaké koupíš ze svého kapesného. Pěstouni by o Tobě měli mít správné informace, pokud tomu tak není, měl bys je na to upozornit. Měli by naslouchat tomu, co jim říkáš a pokud máš nějaké otázky týkající se pěstounské péče, měli by ti všechno vysvětlit. Pokud nejsi s něčím spokojený/á, měli byste se domluvit, co se s tím dá dělat a jak situaci zlepšit. Pokud si nevíš s něčím rady, můžeš se jim kdykoliv svěřit a oni by se měli pokusit Ti pomoci a poradit Ti. 4. Pěstounská rodina by měla respektovat potřeby dětí a Tvoje speciální potřeby. To znamená, že když pocházíš z náboženské rodiny, měli by ti povolit chodit do nějakého kostela, mešity, nebo synagogy, pokud jsi byl/a zvyklý/á tam chodit. Také to znamená, že pokud jste ve své rodině mluvili jiným jazykem než tvá nynější pěstounská rodina, měl/a bys mít šanci mluvit někdy ve Tvém rodném jazyce a Tvoji pěstouni by se měli trochu zajímat o tvůj jazyk a kulturu. Pokud máš nějaké postižení, měli by se ujistit, že dostáváš dostatečnou péči a pomoc, kterou potřebuješ, abys všechno zvládl/a.
5. Děti v pěstounské péči by měly mít každý svého sociálního pracovníka. Tím se myslí to, že máš svého vlastního sociálního pracovníka, osobu, jejímž úkolem je přesvědčit se o tom, že se Ti vede dobře a že jsi ve své pěstounské rodině spokojený/á. Tvůj sociální pracovník se zajímá o to, jestli s pěstouny můžeš o všem mluvit, jestli Ti naslouchají, radí a odpovídají na otázky, jestli se Ti snaží pomoci, když si s něčím nevíš rady a jsi kvůli něčemu nešťastný/á. Jestliže si myslíš, že od Tvých pěstounů nedostáváš takovou péči, jakou bys měl/a mít, měl bys to někomu povědět. Sociální pracovník Ti slibuje, že tě vždycky vyslechne a popovídá si s Tebou o Tvých problémech v pěstounské rodině. 6. Potřeby každého dítěte by měly být vyhodnoceny předtím, než dítě odchází do pěstounské rodiny. To znamená, že Tvůj sociální pracovník by měl mluvit s Tebou a s Tvou rodinou o tom, jakou péči potřebuješ ještě předtím, než pro Tebe vybere vhodnou pěstounskou rodinu. Na základě rozhovorů s Tebou, s Tvou rodinou a odborníky je pak vytvořen program rozvoje osobnosti dítěte, ve kterém je napsáno, jak by o Tebe mělo být do budoucna postaráno v případě, že pro Tebe není vhodné zůstat se svou vlastní rodinou. 7. Každé dítě v pěstounské péči by mělo mít individuální plán péče. Tvůj sociální pracovník by měl s Tebou, s Tvými rodiči (je – li to možné) a s Tvými pěstouny mluvit o tom, jak o Tebe bude v pěstounské rodině postaráno. Po tom, co si promluvíme, by mělo být všechno napsáno do individuálního plánu péče o dítě, který sociální pracovník ukáže Tvým rodičům a pěstounům a promluví si s vámi o jeho obsahu. Měli by si vyslechnout, co si o tom myslíš a pokud to bude potřeba, měli by něco pozměnit. Čas od času se konají speciální schůzky, říká se jim „kontrolní“. Na těchto schůzkách se Ty, tvoji pěstouni a Tvoji rodiče sejdete se sociálním pracovníkem a promluvíte si o tom, jak se vám daří postupovat podle plánu a jaké máte úspěchy nebo obtíže.
8. Každé dítě, které jde do pěstounské péče, by mělo žít s takovou rodinou, která je nejlépe schopna se o něj postarat. Každý je jiný. Někteří potřebují určitý druh péče a ti další potřebují zase něco jiného. Když se pěstounská rodina rozhodně o Tebe pečovat, měla by to být taková rodina, která Ti porozumí, a která je schopná dát Ti přesně takovou péči, jakou potřebuješ. Je možné, že nejdřív budeš do pěstounské rodiny jenom docházet na návštěvy a uvidíš, jak se Ti tam bude líbit a zda se tam budeš chtít přestěhovat. Orgán sociálně – právní ochrany dětí by se Tě měl zeptat, co si o pěstounské rodině myslíš, a vyslechnout, co jim budeš chtít říct. Tvůj sociální pracovník by tě měl vyslechnout vždy, když máš nějaký problém. 9. Každá pěstounská rodina by měla mít dům nebo byt na místě, kde se budeš cítit v bezpečí a který se bude nacházet v hezkém prostředí. Dům nebo byt Tvých pěstounů musí být na místě, kde se cítíš v bezpečí. Mělo by tam být zdravé prostředí pro Tvůj růst. Tvoji pěstouni by se k Tobě měli hezky chovat, měli by Ti pomoci, aby ses cítil/a sám se sebou spokojený. Také Ty by ses měl/a ke svým pěstounům hezky chovat, být laskavý/á a pomáhat jim. Měl/a bys mít možnost chodit si hrát se svými kamarády. Tvoji pěstouni by Ti měli pomoci najít si nové kamarády a poznávat nové věci, zvláště by Tě měli naučit, jak se máš o sebe starat a jak se máš chovat, aby ses nevystavoval/a nebezpečným situacím. Měl/a bys dostávat dobré a výživné jídlo, které rád/a jíš. A také bys měl/a dostávat nové oblečení, když ho potřebuješ. 10. Děti v pěstounské péči by měly být chráněny před zneužíváním a neměly by být zanedbávány. Jedna z nejdůležitějších věcí je zajistit, abys nebyl/a ve své pěstounské rodině zneužíván/a a zanedbáván/a. Od svých pěstounů bys neměl/a být fackován/a ani pohlavkován/a. A neměl/a bys být k ničemu nucen/a. Jestliže se Ti v pěstounském domě stane něco ošklivého, měl/a bys to okamžitě říct svému sociálnímu pracovníkovi, aby s tím mohl co nejdříve něco udělat.
11. Mělo by být dohlíženo na zdraví dětí v pěstounské péči. Všichni pěstouni by měli znát zásady první pomoci a měli by vědět, jak se starat o děti, které jsou nemocné. Jestliže onemocníš, potřebuješ brýle nebo jít k zubaři nebo máš nějaké jiné zdravotní problémy jako je astma, cukrovka, nějaký handicap, nebo prostě potřebuješ nějaké léky či zvláštní dohled, tak se Tvůj sociální pracovník a Tvoji pěstouni musí přesvědčit, že dostáváš všechny věci a léky, které potřebuješ. Měli by si být jisti, že navštívíš lékaře, když to bude potřeba, a že budeš přicházet včas na termíny sjednané u lékaře nebo na klinice. Pokud to bude třeba, dostaneš se do nemocnice, kde Tě budou léčit. Musí být zajištěno, že budeš jíst správný druh jídla a léky nebo jiné věci, které lékař nařídí, že máš užívat. 12. Děti v pěstounské péči by měly chodit do školy a připravovat se na vyučování. Tvoji pěstouni by měli zajistit, že chodíš do školy, a děláš svoje domácí úkoly. Měli by udržovat kontakt s Tvými učiteli a chodit na třídní schůzky. Měli by Ti dodávat sebedůvěru, abys ve škole pracoval/a jak nejlépe umíš. A když jsi starší, měli by ti pomoci při vybírání předmětů a projednat s Tebou, co bys chtěl/a studovat dále nebo jaké zaměstnání bys chtěl/a dělat, až opustíš školu. 13. Starší děti by měly být podporovány při plánování budoucnosti a dalšího života v dospělosti po opuštění pěstounské rodiny. Když děti dospívají, začínají si dělat plány pro svůj vlastní život. Tvoji pěstouni a Tvůj sociální pracovník by Ti měli pomoci s tímto rozhodováním a s plánováním Tvé budoucnosti. V období, kdy se připravuješ opustit pěstounskou rodinu a postavit se na vlastní nohy, by Ti sociální pracovník a pěstouni měli poskytnout dostatečnou pomoc a podporu při přechodu do dalšího života mimo pěstounské rodiny. 14. Lidé, kteří chtějí být pěstouny, musí být řádně kontrolováni, aby se zjistilo, že jsou to ti nejlepší lidé, kteří se o tebe dobře postarají a u kterých se cítíš milovaný/á a v bezpečí. 15. Pěstouni by měli mít své vlastní sociální pracovníky (to jsou jiní lidé než tvůj sociální pracovník), kteří jim pomohou odvádět dobrou práci, která je od pěstounů vyžadována.
16. Pěstouni potřebují důkladný výcvik pro jejich velice důležitou práci, měli by být náležitě proškoleni, měli by navštěvovat kurzy a semináře. 17. Práce pěstounů musí být čas od času kontrolována, aby se ověřilo, že je stále dobře vykonávána. Pokud budeš chtít získat nějaké informace o svých pěstounech, můžeš se vždycky zeptat svého sociálního pracovníka. Nakonec je důležité mít jistotu, že orgán sociálně – právní ochrany dětí dělá dobře svou práci. Musí se zajistit, aby se lidé z tohoto úřadu zajímali o rodiny a o děti, aby jim věnovali dostatečnou pozornost a měli všechny potřebné informace. 18. Orgán sociálně – právní ochrany dětí by měl poskytnout dětem, které to potřebují, dobrou pěstounskou péči. 19. Úkolem orgánu sociálně – právní ochrany dětí je přesvědčit se, že práce pěstounů je vykonávána dobře. 20. Orgán sociálně – právní ochrany dětí by měl nalézt co nejvíce pěstounů a pomoci jim starat se o dětí, které potřebují pěstounskou péči. 21. Orgán sociálně – právní ochrany dětí musí zajistit, že pěstounská péče bude poskytnuta i dětem se speciálními potřebami. 22. Jestliže orgán sociálně – právní ochrany dětí pomáhá při hledání pěstounských rodin jiná organizace, musí se orgán ujistit, že tato organizace se řídí stejnými pravidly a dodržuje stejné normy jako orgán sociálně – právní ochrany dětí. 23. Jestliže mají děti, jejich vlastní rodiny nebo pěstounské rodiny nějaký problém, měli by kontaktovat orgán sociálně – právní ochrany dětí a podat stížnost. Tento orgán je musí vyslechnout a musí se stížností zabývat.
24. Jestliže nejsi spokojen se svým sociálním pracovníkem, můžeš se obrátit na vedoucí orgánu sociálně – právní ochrany dětí. Ten se bude tvou stížností zabývat. Pokud bys nebyl spokojen s výsledkem stížnosti, můžeš se obrátit na krajský úřad, sociální odbor. Kontakt ti pomůže najít někdo z dospělých, komu Ty důvěřuješ.
Zdroj: Zásahy veřejné moci do rodičovských práv a jejich dopad na rodinný život, který vydala Poradna pro občanství/Občanská a lidská práva.
Tento materiál vznikl v Amalthea o.s. v rámci spolupráce s Nadací LUMOS z finančních prostředků Nadace Sirius, 2010.
