KMEN:
OSTNOKOŽCI
- mořští, většinou při dně, někteří přisedlí stopkou k podkladu - vyžadují vyšší obsah solí ve vodě - paprsčitě souměrné tělo (většinou 5paprsčitá souměrnost), ale larvy dvoustranně souměrné - jednovrstevná pokožka, v podkožním pojivu se tvoří vápenité destičky, které mohou splývat v pevný krunýř nebo vybíhat v ostny na povrchu těla - soustava vodních chodeb zajišťuje pohyb - primitivní nervová soustava, jednoduchá očka, hmat, chemoreceptory - gonochoristé s nepřímým vývojem – larvy prodělávají proměnu, během níž se mění symetrie těla - 5 tříd: Lilijice - nejstarší skupina - přisedlí dlouhou stopkou z vápenatých článků (zkameněliny) Lilijice růžová – stopka jen během vývoje Lilijice lofotská – v norských fjordech
Hvězdice - většinou 5 ramen a středový terč, někdy ramena delší a terč menší (pětipaprsčitá hvězda), jindy ramena kratší a terč větší (spíš pětiúhelník) - u pobřeží i ve větších hloubkách, až 70 cm v průměru - dravé – potravou jsou hlavně mlži → mohou působit škody v chovech ústřic Hvězdice růžová Hvězdice pětiúhlá – Středozemní moře Hvězdice desetiramenná – zvětšený počet ramen
Hadice - okrouhlý terč s dlouhými tenkými rameny, někdy rozvětvenými, velmi pohyblivými - nejrychlejší pohyb pomocí ramen – 2-4 ramena pohyby jako lidské paže při plavání → „skoky“ při dně - při podráždění odvrhují ramena nebo jejich části Hadice obecná
Ježovky - kulovité tělo pokryté pohyblivými ostny, vápenaté destičky srůstají v souvislý krunýř - žvýkací aparát z většího počtu vápenatých útvarů (Aristotelova lucerna)
Ježovka jedlá – ve Středozemním moři, pohl. orgány se pojídají jako lahůdka
Sumýši - válcovité tělo, pomalý pohyb natahováním a zkracováním (mořské „okurky“) - filtrují bahno ze dna - několik cm až 1m - při podráždění vyvrhují vnitřní orgány, které během několika dnů regenerují Sumýš jedlý – potrava v Tichomoří
KMEN:
POLOSTRUNATCI
- málo početná skupina mořských živočichů - žijí přisedle, nebo ryjí v bahně na dně - dvoustranně souměrné tělo ze tří částí : přední – žalud střední – límec zadní – trup - přechod mezi bezobratlými a strunatci → znaky obou skupin - znaky pokroku ve vývoji směrem ke strunatcům : 1. notochord = obdoba struny hřbetní u strunatců, vzniká vychlípením přední části hltanu 2. párové žaberní štěrbiny v přední části trávicí trubice - filtrace potravy z vody - stěny hustě prokrveny → dýchání 3. nervový pruh na hřbetní straně těla – základ míchy - uzavřená cévní soustava – hřbetní a břišní céva - gonochoristé s nepřímým vývojem - 2 třídy: Žaludovci - červovitě protáhlé tělo - ryjí v písku u dna chodby - od několika cm až 2 m Žaludovec malý – 20 cm
Křídložábří - drobní, žijí v keříčkovitých koloniích, přisedlí - přední část těla terčovitá, nese ramena s tykadélky - rozmnožování pohlavní i nepohlavní (pučení) Dvojžábřík atlantský – kolonie na lasturách Graptoliti – vyhynulí, žili od kambria do karbonu (prvohory)
KMEN:
STRUNATCI
- druhoústí mnohobuněční živočichové s dvoustranně souměrným tělem, třemi zárodečnými listy (ektoderm - vnější, entoderm - vnitřní, mezoderm - střední) a druhotnou tělní dutinou (coelom) - vnitřní článkování - vnitřní kostra – základ tvoří struna hřbetní (chorda dorsalis), která vzniká z entodermu hřbetní strany trávicí trubice, během vývoje u většiny strunatců vymizí - trubicovitá nervová soustava – hřbetní nervová trubice vzniká vchlípením ektodermu - trávicí soustava ústí na břišní straně těla – část těla za řitním otvorem, kudy neprochází trávicí trubice, pouze nervová trubice a cévy = ocas (u některých v dospělosti mizí) - párové žaberní štěrbiny po stranách hltanu - cévní soustava na břišní straně těla pod trávicí trubicí - vývojově nejpokročilejší kmen živočichů, obsadil všechna prostředí - vznik patrně v mořích před prvohorami, zásadní pokrok spojen s přechodem do sladkovodního prostředí, kde se vyvinuli obratlovci (asi před 500 milióny let), pak někteří druhotně zpět do moře a hlavně na souš (mladší prvohory) - cca 49000 druhů rozděleno do tří podkmenů:
Pláštěnci - mořští živočichové s jednovrstevnou pokožkou a hltanem upraveným k filtrování potravy z vody - struna hřbetní a nervová trubice pouze u larev - tělo obklopeno rosolovitým pláštěm vylučovaným pokožkou - cévní soustava otevřená, srdce pulsuje střídavě – několika stahy žene krev k přednímu konci těla, pak několika stahy k zadnímu - rozmnožování pohlavní i nepohlavní (pučení), často kombinované ve složitou rodozměnu = střídání pohl. a nepohl. generace - nepřímý vývoj – larvy volně plavou, vzhledem se výrazně liší od dospělců - dospělí jedinci volně plovoucí nebo přisedlí, někteří tvoří kolonie tvarově i funkčně rozlišených jedinců - 3 třídy: Sumky - larvy připomínají miniaturní pulce s dlouhým ocáskem se strunou hřbetní a nervovou trubicí, při proměně v dospělce ztrácejí ocásek a přisedají k podkladu - několik mm až 20-30 cm, v mělkých vodách teplejších moří Sumka obecná – ve Středozemním moři, žije jednotlivě
Pospolitka svijonožcovitá – v Atlant. oceánu, tvoří kolonie
Salpy - většinou soudečkovitý tvar těla, složité rozmnožování - drobné, součást planktonu - některé druhy světélkují díky symbiotickým baktériím Doliola zoubkatá – hojně v mnoha teplých mořích
Vršenky - drobní, při proměně v dospělce neztrácejí ocásek → zachovaná struna hřbetní i v dospělosti - plášť tvoří schránku, která je mnohem větší než tělo a je opatřena sítky k zachycování potravy → často se ucpávají, pak musí schránku opustit a vytvořit si novou, někdy i několikrát denně - součást planktonu Vršenka středozemní – ve Středozemním moři a některých částech Atlantiku
Bezlebeční - mořští živočichové rybovitého tvaru, žijí na písčitých mělčinách - nejvíce znaků společných všem strunatcům → patrně nejbližší společným předkům celého kmene¨ - znaky společné s pláštěnci - jednovrstevná pokožka, žaberní štěrbiny - znaky společné s obratlovci - článkování svaloviny a nervové a vylučovací soustavy, uzavřená cévní soustava (nemají srdce) - primitivní smysly, dýchají celým povrchem těla nebo žaberním košem, velký počet pohl. orgánů (až 25 párů) - gonochoristé s nepřímým vývojem, samci a samice se vzhledem neliší Kopinatec plžovitý – 5-6 cm, ocasní ploutvička - oporou těla je struna hřbetní, prochází celým tělem - přes den zahrabán v písku, v noci plave při dně, může plavat i břišní stranou nahoru, dopředu i dozadu, živí se hlavně řasami a prvoky, popř. organickými zbytky - kolem evropských břehů kromě nejsevernějších zálivů
Obratlovci - dvoustranně souměrní, aktivně pohybliví strunatci - ve všech vodních i suchozemských prostředích - tělo členěno na hlavu, trup a ocas - mnohovrstevná pokožka, zpravidla krytá zrohovatělými útvary – šupiny, peří, srst, krunýř - struna hřbetní pouze během zárodečného vývoje - vnitřní kostra – chrupavčitá nebo kostěná opora těla 3 části: 1. kostra hlavy – lebka 2. kostra trupu – osou je páteř složená z obratlů 3. kostra končetin – 2 páry končetin přizpůsobené pohybu v určitém prostředí (vodní – ploutve, suchozemští – kráčivé končetiny, někdy přeměněné v křídla, nebo redukované) - nervová trubice obvykle rozdělena na mozek a míchu - smysly soustředěny hlavně na hlavě nebo uvnitř hlavy - uzavřená cévní soustava, srdce pumpuje krev obsahující červené krevní barvivo = hemoglobin, umožňující přenos kyslíku - vylučovací soustava – párové ledviny vznikly z mezodermu - gonochoristé, častý pohlavní dimorfismus, rozmnožování pohlavní - různá kritéria pro další dělení: a) podle utváření obličejové části lebky bezčelistnatci – párové žaberní oblouky čelistnatci – přeměna 1. páru žaberních oblouků v horní a dolní čelist b) podle stupně ochrany zárodku bezblanní – kladou vejce do vody blanatí – kladou vejce na souš nebo jsou živorodí → zárodečné obaly c) podle schopnosti udržovat stálou tělesnou teplotu teplokrevní – schopni regulace - teplota těla vyšší než teplota okolního prostředí a stálá (člověk 37˚C) → aktivní i v zimě studenokrevní – neschopni regulace - teplota těla kolísá v závislosti na teplotě okolního prostředí → v zimě neaktivní (obojživelníci, plazi)
Systém - 2 nadtřídy: Bezčelistnatci 2 třídy: Štítnatci - vyhynulí, prvohorní Kruhoústí Čelistnatci 8 tříd : Pancířnatci - vyhynulí, prvohorní Trnoploutví - vyhynulí, prvohorní Paryby Ryby Obojživelníci Plazi Ptáci Savci třída: Kruhoústí - sladkovodní i mořští obratlovci - hadovité tělo bez párových končetin - kostra chrupavčitá - 7 párů žaberních štěrbin - ústa kruhovitá nebo hvězdicovitá se svalnatým jazykem s rohovitými zuby - 2 podtřídy: Mihule - nepřímý vývoj – larva minoha připomíná kopinatce, má oči pod kůží, asi po 4 letech metamorfóza → oči vystoupí na povrch, takže uvidí - larvy ve sladké vodě, dospělci převážně v moři - dravé – přisávají se na ryby, ozubeným jazykem ostrouhávají tělní stěnu a nasávají kašovitou svalovinu s krví - některé sladkovodní druhy v dospělosti nepřijímají potravu - rozmnožují se jednou za život, pak obvykle hynou Mihule mořská – až 1 m, při pobřeží Atlant. oceánu na sev. polokouli
Mihule potoční – do 15 cm, ve sladkých vodách povodí Baltu a Severního moře (u nás v čistých horských potocích) - v dospělosti nepřijímá potravu
Sliznatky - výhradně mořské druhy, živí se mořskými měkkýši a členovci, mrtvými a poraněnými rybami, výjimečně napadají zdravé ryby – provrtají tělní stěnu nebo vlezou do těla skřelemi - přímý vývoj - rozmnožují se vícekrát za život Sliznatka cizopasná – 50 cm, u pobřeží Atlantského oceánu - nevhodný název - z ekologického hlediska není parazit
třída: Paryby - mořští (až na výjimky) obratlovci většinou větších rozměrů (od cca 50 cm do 18 m) - tělo torpédovitého tvaru nebo shora zploštělé - kostra chrupavčitá - 5 – 7 párů žaberních štěrbin - kůže kryta šupinami – pevné kostěné plakoidní šupiny, na čelistech zvětšené, tvoří zuby - v několika řadách, postupně nahrazovány
- pohyb zajišťují ploutve – párové prsní a břišní - nepárové hřbetní – trojúhelníkovitá, 1 - 2 řitní ocasní – asymetrická, horní lalok větší
- ve střevě spirální řasa – zvětšuje povrch sliznice střeva pro vstřebávání živin
- ze smyslů nejdůležitější čich a proudový orgán – vnímá vlnění vody zrak – malá ostrost vidění, většinou dalekozrakost - rozmnožování pohlavní, u vejcorodých velká vejce často s přívěsky, častá živorodost
- oplození vnitřní
- vývoj přímý - většinou rychlí plavci, draví, malá část se živí planktonem, rejnoci a chiméry hlavně u dna, často ve značných hloubkách - 2 podtřídy: Příčnoústí - ústa na spodní straně hlavy protažené v rypec (rostrum) - tělo kryté šupinami - žaberní štěrbiny nekryté - 2 žijící řády : Žraloci - torpédovité tělo, volné prsní ploutve - většinou draví, ale největší druhy se živí planktonem Žralok obrovský – až 18 m, živí se planktonem Žralok lidožravý – až 13 m, při pobřeží USA a Austrálie - jeden z mála druhů, které napadají i člověka Máčka skvrnitá – asi 1 m, hojný, loví se pro maso Ostroun obecný – totéž
Kladivouni – rozšířená přední část hlavy do tvaru T, oči na koncích ramen - mohou být nebezpeční i člověku Rejnoci - shora zploštělé tělo, párové ploutve srostlé v lem
Rejnok ostnatý – na mělčinách při evropských březích Parejnok elektrický – ve Středozemním moři - kruhovité tělo - elektrické orgány (přeměněná svalová tkáň) vydávají při podráždění el. výboje (až 300 V) → obrana, lov Rejnok obrovský (manta) – až 7 m, v tropických mořích - živí se planktonem a drobnými rybami Pilouni – pilovitý útvar na hlavě = protažené ozubené rostrum → mohou využít v sebeobraně Trnuchy – rejnoci s dlouhým bičovitým ocasem, na němž jsou 1 – 2 ozubené trny (až 25 cm) s jedovou žlázou → zranění může být smrtelné
- trny se mohou ulomit, ale brzy dorostou - sladkovodní i mořské - i v Baltu, Středozemním a Černém moři Trnucha skvrnitá
Chiméry - hlubinné paryby s redukovanými šupinami - žaberní štěrbiny kryty kožním záhybem - zuby se nevyměňují Chiméra hlavatá
