Zdárek kamarádi! Máme tu říjen a s ním přichází první číslo našeho oddílového časopisu Vejrej! pro tento školní rok (a taky podzimní deprese, barevné listí, bláto, vánoční dekorace v obchodech, rýmičky… znáte to). A s novým školním rokem přicházejí velké změny. Vejrej! už nikdy nebude jako dřív. Redakci totiž opustila Iveta, takže nám ostatním nezbylo než se této funkce zmocnit. Články do časopisu budou v tomto školním roce hlavně v režii Natky, Martina, Kuby, Ondry a celému tomu bude velet Jarkáč. Vznikají nové rubriky, zanikají staré a celkově se teď budeme zmítat v chaosu, což ovšem považujeme za klad a nikoliv za zápor!:-) Přáli bychom si, aby Vejrej! bylo hlavně vaším časopisem. Proto ho pojďte vytvářet společně s námi! V tomto čísle budeme vítat nováčky, zavzpomínáme na krásné léto 2016, budeme vás lákat na nadcházející akce, můžete si zde přečíst článek o dracích nebo povídku na pokračování. Na závěr bych chtěla říct, že jsem skutečně ráda, že náš oddíl pokračuje v činnosti už jednatřicátým rokem. A že neznám nic hezčího než jsou naše společné akce. A že mám velikou radost, že se u nás neustále něco děje a že jsme od září zas o několik členů větší parta. Je to fajn! Díky vám všem. Užijte si čtení! (Jarkáč)
Vítejte! Tímto článkem bychom všichni v redakci chtěli přivítat nováčky. Jelikož se letos hojně rozrostly naše řady, chceme tímto článkem osvětlit novým tvářím, co vlastně Sůvy jsou a co od nich můžete čekat. Takže si vytáhněte zápisník a pozorně čtěte. Tak v první řadě bychom vás chtěli ujistit, že jste právě přišli mezi skvělou partu lidí, a že jen tak lepší nenajdete. My to víme a vy to brzy zjistíte. Ze Sův budete mít ty nejlepší zážitky, kamarády, kteří vám vydrží na celý život, a naučíte se tady věci, co se vám budou rozhodně hodit. Já osobně jsem v oddíle osm let a ještě tady nějaký čas rozhodně pobudu, protože nevím, kde jinde bych mohl být v takové pohodě a zároveň udělat tolik věcí.
Za druhé bychom vám rádi vysvětlili, co vlastně znamená být Sůvou. Nejsme Skaut. Naším úkolem není poznat stopy zvířat, která vymřela před dvaceti tisíci lety, ani dokázat rozdělat oheň na vodě. I když tábornické činnosti na slušné úrovni zvládáme, nezakládáme si na nich. Být Sůvou znamená dokázat se nadchnout pro nesmyslné věci jen pro to, abyste si užili legraci, zvládnout postavit se jeden za druhého, a hlavně užít si toho, že můžete být s bandou pohodářů. A ke konci bychom vás chtěli poprosit o dvě věci. Za prvé – hele, nejste ve škole. Normálně si tady tykáme a oslovujeme se jménem. A rozhodně nejsme učitelé (nebo si tak aspoň neříkáme ). A za druhé – jelikož nám teď prořídly řady redaktorů, chtěli jsme vás poprosit o to, jestli byste občas něco nenapsali do Vejrej!. Ne, že bychom to nezvládali, ale pravdou je, že je toho doopravdy hodně. Tak bychom byli doopravdy vděční za pomoc. Ďýýýk (Martin J.)
Klubovna v novém Na schůzkách začínáme vylepšovat a zabydlovat naši klubovnu. Takže vypadá čím dál tím lépe.
Akce pro školní rok 2016/2017 Na úvodních schůzkách jsme rozdávali plán akcí, kde máte napsáno, co všechno nás v tomto školním roce čeká. Důležité jsou hlavně termíny táborů, které si určitě zapište, ať můžete jet s námi. Kdo by plán ztratil, najde ho na našem webu v sekci Ke stažení.
Strašidelná víkendOFFka V plánu akcí je i strašidelná víkendOFFka pro starší Sůvy. Na tuto akci vás srdečně zveme a účast na ní vřele doporučujeme!:-) Nebojte se a pojeďte! Nebo se bojte, ale pojeďte!
Hledáme tábořiště Už jsme to předesílali koncem loňského školního roku, ale od roku 2018 budeme muset začít jezdit na tábory jinam než do Hůrek. Pokud byste náhodou narazili na nějakého majitele velké louky, co stojí někde o samotě poblíž lesů, má vlastní zdroj pitné vody a v blízkosti je i nějaké to koupání… Dejte nám na něj kontakt. Třeba právě přemýšlí, co si s takovou loukou počít a nám by se moc hodila pro vybudování tábořiště! Děkujeme! (Jarka)
Léto 2016
Za okny fouká vítr, stromy ztrácejí listí, brzy se stmívá, je zima… Jistě podzim má i své světlé stránky, ale ani ty ho nezbaví jeho největšího prokletí – není léto. Ale my se můžeme zahřát vzpomínkami na zážitky z letošních prázdnin, které jsme společně prožili. Nejdříve zavzpomínejme na čarodějnický tábor a potom si připomeňme dobrodružnou výpravu na Slovensko. (Jarka)
Letní tábor Hůrky - Bradavice Letošní tábor byl velmi vydařený a mohli jsme si vyzkoušet, jaké to je být v kůži studentů školy Čar a kouzel v Bradavicích. Na místo nás dovezl autobus (alespoň pokud si dobře vzpomínám) a po vybalení věcí a zabydlení stanů se odehrávalo rozřazení do kolejí Moudrým kloboukem. Při této příležitosti jsme se seznámili s profesory, kteří nás měli vyučovat v průběhu tábora. Poté jsme hráli první hry. Proběhla první večeře a pak jsme měli slavnostní zahajovací táborák. První noc měli hlídky na starost vedoucí, ale to se brzy změnilo a každý si na vlastní kůži vyzkoušel, jaké je to hlídat přes noc tábořiště. Na táboře jsme si také vyrobili hůlky, pláště, šály a košťata. S hůlkami jsme se museli vydat na strastiplnou cestu k Olivanderovi, který sídlil na hradě Landštejně. Od té doby, co nám je aktivoval, to v tábořišti nabralo obrátky, protože jsme po sobě mohli metat různá kouzla a zaklínadla. V průběhu tábora se udály všechny možné příhody a zážitky, které patří ke kouzelnickému světu. Na tábor zaútočili pavouci, okolo se potloukal Bazilišek a dokonce došlo i ke zkamenění. Také jsme museli bojovat se Smrtijedy, školu navštívila Umbridgeová se svými nesmyslnými pravidly, které jsme samo sebou nechtěli dodržovat, a nakonec se nám podařilo s pomocí hada Naginiho porazit i Toho, jehož jméno
nesmíme vyslovit, tj. Pána Zla. Během tábora jsme se také samozřejmě chodili koupat do blízkého rybníka Osika. Dokonce jsme na puťáku došli až do Rakouska, resp. na jeho hranice s ČR. Vyzkoušeli jsme si spaní pod širákem a vaření na ohni. Puťák byl zakončen koupáním v rybníku Zvůle, který se nám moc líbil. Velký ďýýýk a chvála patří zejména všem, kdo se podíleli na vaření, protože všechna jídla byla výtečná. Na táboře se velmi utužil kolektiv a lépe jsme se mezi sebou poznali. Velmi se těším na další tábor! :-D (Kuba Š.)
Sůví zahraničí – Tatry 2016 Je to tady! Rok se s rokem sešel a my jsme opět vyrazili do zahraničí! Letos jsme se rozhodli pro naši sousední zemi Slovensko, a tak jsme se směle vydali do Tater. Pokud by se vám na fotkách zdálo, že nám počasí nepřálo, tak máte částečně pravdu. Prvních pár dní doopravdy nebylo nejtepleji, ale jelikož jsme již ostřílení turisti, tak se jen tak něčeho nezalekneme a i přes strašlivý vítr, zimu, mlhu a déšť jsme hrdinně pochodovali dál. Později nad námi démoni Tater zlomili hůl
a rozhodli se, že nás jen tak nezastaví, a tak nám přestali škodit. Udělalo se krásně a nás i přes bolavé nohy neopouštěla dobrá nálada. Je vážně legrační, jak jsme naprosto nevyčerpatelní. Chvíle volna (během kterých jsme měli odpočívat) jsme strávili hrami, anebo jsme si zpívali. Nejspíše nejoblíbenější aktivitou byla hra s kamením, se kterou vás nyní seznámím: 1. Vyberte si vhodně velký kámen (ideální rozměr se odvíjí od vaší tělesné kondice, osobně doporučuji něco mezi 500g – 700g) 2. Kámen zdvihněte ze země (nyní se přesvědčíte o tom, jestli jste vybrali ideální velikost kamene) 3. Hrajte si (a v tom spočívá krása celé hry – žádná pravidla. Pro vás, co jste bohužel bez fantazie, mezi osvědčené hry patří: hod kamenem na cíl, hod kamenem do dálky, házení žabek, házení kamenem v kroužku…)
A co říci závěrem? Slovensko je opravdová divočina a zvládli jsme ji zdolat jako největší experti! Všichni se už těšíme na další akce a sám za sebe můžu říct jen to, že se Sůvama se nebudu bát vyrazit ani do Severní Korey (což je ostatně jediný návrh na příští zahraničí )! (Martin J.)
Draci
Jistě se k vám už doneslo, že na víkendovce o podzimních prázdninách se budeme věnovat drakům. A to nejen těm, co se pouští na podzim, ale i drakům opravdovým. Abyste se o nich něco dozvěděli, tak Kuba pro vás připravil krátké povídání:
2v1: Nadpis povídání + omalovánka! To chceš!!! Kdysi dávno chodili po zemi obrovští a hrůzostrašní draci. Ale jako například u zvířat nebo lidí jich bylo více druhů. Zde jsou některé z nich - včetně míst, kde žili:
Evropský drak Žil na území dnešní Evropy s výjimkou Skandinávie a byl velmi rozšířený. Dokázal se přizpůsobit téměř jakémukoliv prostředí, a proto známe velmi mnoho typů. Zpravidla vypadal jako netopýr s tělem hada. Často chrlil oheň či měl jedovatý dech.
Evropský drak – lesní typ Byl rozšířen po všech Evropských lesích a díky svému skvělému maskování nebyl dlouho vůbec objeven. Kvůli jeho malým rozměrům se však často stával kořistí větších dravců a rysů.
Evropský drak – Italský typ Nemáme po něm dochované žádné pozůstatky, neboť sídlil v sopce Vesuv a po jejím výbuchu byly všechny kosterní pozůstatky zničeny lávou. Údajně žil pouze jeden jedinec.
Evropský drak – Alpský typ Obýval zejména Alpy ale i jiná Evropská pohoří. Tento exemplář je červený, protože žil v blízkosti lávy. Toto zbarvení ho však vydalo napospas lovcům draků.
BONUS: Skandinávský drak Obýval Fjordy (zálivy) na Skandinávském poloostrově. Byl velmi mírumilovný a živil se rybami, avšak skandinávští válečníci toho využívali a lovili ho, a proto byl velmi brzy vyhuben.
A jak draci vymřeli? Na tuto otázku existuje více odpovědí, ale já tu uvedu dvě: 1) Draci byli býložravci. Všichni se pokojně pásli na lukách a pasekách. Populace se rozrůstala a draci žili ve stádech. V nich se vždy pásli tím stylem, že šli v řadě za sebou a jedli okolo sebe trávu a byliny. Jednou se ale stalo, že když se takhle pásli tak jeden drak místo do trávy kousl do ocasu draka před ním. Tak mu to ale zachutnalo, že od té doby jedl už jen maso. No netrvalo dlouho a draci se mezi sebou začali požírat. Nakonec zbyl jen jeden nejsilnější, a ten umřel smutkem z toho, že nemůže mít malá dráčátka. 2) Na začátku byl jeden největší drak. Velikostí se rovnal Slunci a poletoval si vesmírem. Snesl dvě vejce. Jedno neznámo kam a druhé do naší galaxie, ke Slunci aby mu bylo teplo. Z toho vejce se narodil o polovinu menší drak a ten snesl také dvě vejce. Shodou okolností jedno z nich právě na Zemi. A tak to šlo dál a dál: každý drak snesl dvě vejce a z těch vajec byli dva o polovinu menší draci. Časem byli tak malincí, že už je mohla požírat zvířata, a tak už se dál nerozmnožovali. A zbytek draků? Ty menší postupně lidé vylovili a ti větší buď odletěli ze Země, nebo vlezli pod zem a staly se z nich kameny nebo láva. (Kuba Š.) Přišlo mi jako dobrý nápad vytvořit příběh, který byste mohli ovlivňovat i vy, takže tady ho máte. V každém čísle Vejrej! bude vždy kus příběhu a pod ním několik možností, ze kterých si můžete vybrat pokračování. A jak to udělat? Je to úplně jednoduché. V klubovně se bude nacházet krabička a do ní stačí vhodit lísteček s možností. A ta možnost, pro kterou bude hlasovat nejvíce z vás, se objeví v další části příběhu, jehož hlavní postavou je jedenáctiletý kluk jménem Petr. Tak, snad se vám bude líbit!
Část první - Krásné prázdniny To mě zas rodiče k něčemu donutili! Místo válení se doma a hraní her na počítači teď jedu na tábor s oddílem, který našim doporučila máma mého nejlepšího kamaráda Adama. Rodičům se nápad na strávení dvou týdnů někde v divočině bez elektřiny hrozně líbil a ihned začali komunikovat s vedoucími, jestli bych mohl jet. Bohužel to klaplo a já jsem ve vlaku někam do háje se skupinou lidí, ze které znám jenom Adama. Ten sedí hned vedle mě a zasněně kouká ven z okna. Já se ho zeptám: "Adame, co vlastně budeme celou dobu dělat?" "Ty jsi jako nikdy nebyl na táboře?" Vypadá docela překvapený. "No, naposledy jsem byl asi před pěti lety na příměstském táboře a tam jsme celou dobu byli v jedné místnosti a hráli jsme deskovky." "A byl jsi aspoň někdy pod stanem?" zkouší to dál.
A to jsem byl. Každý rok jsem jel s rodiči na vodu a tam jsem spal ve stanu na takové krásně měkké nafukovací karimatce. Mám jí zabalenou s sebou a doufám, že snad trochu zmenší stesk po mojí posteli. Ale fakt, že jsem už někdy v životě stan viděl, Adamovi evidentně stačí a zbytek cesty už nic neříká. Tábor stojí na docela velké louce uprostřed lesa, do nejbližší vesnice to je asi 2 km. Kousek od vesnice se má nacházet rybník, do kterého se půjdeme koupat ještě dnes odpoledne. Vydáme se tam hned po tom, co se trochu zabydlíme ve stanu. Ten mám překvapivě s Adamem a hned potom, co nám ho ukázali, začínám s vybalováním věcí. Jako první vyndám samozřejmě svoji nafukovací karimatku a hned ji roztáhnu na dřevěné posteli a začnu ji plnit vzduchem. Po chvíli vidím, že se rychleji vyfukuje, než nafukuje, a hned mi to dochází? "Ty blbé třísky mi do ní udělaly díru!" zuřím v duchu. Chvíli se snažím tu dírku najít a naštěstí se mi to podaří. Propíchnuté místo rychle zalepuji náplastí a karimatka je téměř jako nová. Adam to komentuje slovy: "Dobrá práce, Petře, už jsi jako táborník." To se poprvé od srazu rozesměju a připadá mi, že tábor by mohl být docela fajn. Prohlídka tábořiště proběhla bez žádných větších komplikací a potom jsme dostali pokyn, že si máme najít plavky a půjdeme se koupat. Takový program se mi zatím líbí a docela se těším. Před odchodem ještě dostaneme svačinu a vydáváme se na cestu skrz les. Vůbec nechápu, podle čeho určují vedoucí trasu, protože tady nikde není žádná cesta ani pěšinka. Po nějaké době doběhnu za jedním z vedoucích a zeptám se, jestli si můžu odskočit na záchod. Ten v tom nevidí žádný problém, akorát oni zatím budou pokračovat dál a Adam zůstane se mnou a bude mě vést, protože tady už byl. Já tedy vykonám vše potřebné a skupina mezitím zmizí z dohledu, ale pořád ji slyšíme. "Tak už pojď, ať nám moc neutečou" popohání mě Adam. Mě ale zaujmou velké borůvky, které rostou kousek od nás. "Počkej, jenom si jich pár dáme a hned půjdeme," prosím ho. Není zas tak těžké Adama přemluvit, a tak během chvilky sedíme u keříku. Po pár minutách začíná Adam protestovat, že bychom měli jít. "No tak jo," odtrhnu se od krásného keříku a běžíme za ostatními. "Tady u toho stromu doleva!" zavelí Adam a zatočíme. "A tady vpravo!" "A vlevo." Já už vůbec nevím, kde jsme a Adam najednou taky znejistí. Před námi se objeví zbytek vysoké kamenné zdi. "Co dělá zeď uprostřed lesa?" ptám se. "Já nevím, asi jsem někde špatně zahnul. Tady jsme nikdy nebyli," Adam vypadá zmateně, neustále se rozhlíží a snaží se najít něco známého. Já vůbec nevím, co si mám myslet, vždyť jsem se ztratil první den na táboře.
První kus příběhu je u konce a teď je to na vás. Můžete vybírat z následujících pokračování: Co mají Adam a Petr dělat? A) Mají se vydat na průzkum zdi a toho, co by mohlo být za ní. B) Mají začít panikařit a co nejrychleji se vrátit zpátky do tábora. C) Mají se vydat na cestu k rybníku, kam se měli jít koupat. D) Mají se vrátit ke keříkům s borůvkami. E) Mají se pokusit najít nějaký objekt (třeba silnici nebo vesnici) a podle něj se vrátit zpět. (Ondra M.)
PŘÍSPĚVKY DO ČASOPISU A DOPISY ČTENÁŘŮ MŮŽETE ZASÍLAT TAKÉ NA ADRESU:
[email protected] UZÁVĚRKA PŘÍŠTÍHO ČÍSLA: 5. listopad 2016 Vydává:
Turistický oddíl mládeže - Sůvy, Čimická 780/61, Praha 8 – Čimice www.suvy.cz facebook.com/TOMsuvy
Nepodepsané texty a obrázky: vedení TOM Sůvy, Internet Šéfredaktor: Jarka, Sazba: Mravenec Uzávěrka čísla: 6. 10. 2016 Aktivity dětského kolektivu jsou podporovány Asociací TOM ČR, prostředky MČ Prahy 8 a Magistrátu hl. m. Prahy.
