KLÍČOVÉ DOVEDNOSTI PRO ZAMĚSTNÁNÍ V SEKTORU SLUŽEB
Lekce 2: Kompetence Školicí modul vytvořený v rámci projektu „KEYROMA: Rozvoj klíčových kompetencí romských žen v oblasti sociálních dovedností s cílem zvýšení jejich zapojení v sektoru služeb“.
Koordinátor projektu: Instituto de Formación Integral, S.L.U. (Španělsko) Webové stránky: www.ifi.com.es
Partneři projektu: Romi Serseni (Španělsko) Webové stránky: www.romiserseni.com
Evropská rozvojová agentura (Česká republika) Webové stránky: http://euda.eu
Evropská romská informační kancelář (Belgie) Webové stránky: www.erionet.eu
Mezikulturní ústav v Temešváru (Rumunsko) Webové stránky: www.intercultural.ro
AMALIPE Centrum mezietnického dialogu a tolerance (Bulharsko) Webové stránky: www.amalipe.com
Tento projekt je financován Evropskou komisí. Názory vyjádřené v této publikaci jsou názory autorů a nevyjadřují nutně stanovisko Evropské komise. Evropská komise nenese zodpovědnost za jakékoliv využití informací obsažených v této publikaci. Projekt 518536-LLP-1-2011-1-ESGRUNDTVIG-GMP
OBSAH LEKCE 2 – ÚVOD .......................................................................................................................2 KAPITOLA 1: KOMUNIKACE ....................................................................................................... 5 1.1. Verbální komunikace ......................................................................................................5 1.2. Neverbální komunikace .................................................................................................. 7 1.3. Nenásilná komunikace.................................................................................................. 10 1.4. Komunikační dovednosti – souhrn ................................................................................ 13 KAPITOLA 2: DOVEDNOSTI TÝMOVÉ SPOLUPRÁCE .................................................................. 14 2.1. Dovednosti týmové spolupráce .................................................................................... 14 2.2. Role v rámci týmu......................................................................................................... 15 2.3. Dovednosti týmové spolupráce – souhrn ...................................................................... 19 KAPITOLA 3: ROZHODOVÁNÍ ................................................................................................... 20 3.1. Techniky potřebné k dělání dobrých rozhodnutí ........................................................... 20 3.2. Stručné fáze rozhodovacího procesu ............................................................................ 20 KAPITOLA 4: ORGANIZOVÁNÍ ČASU ......................................................................................... 22 4.1. Strategie pro efektivní organizování času a každodenních aktivit .................................. 22 4.2. Pozitivní přístup k technikám organizování času ........................................................... 22 4.3. Tipy pro organizování času ........................................................................................... 23 4.4. Proč je organizování času důležité? .............................................................................. 26 4.5. Závěr ............................................................................................................................ 26 SEZNAM LITERATURY POUŽITÉ V LEKCI 2................................................................................. 28 PŘÍLOHA K LEKCI 2 .................................................................................................................. 30 Příloha 1: Odpovědní formulář k týmovému cvičení 2.......................................................... 30
1
LEKCE 2 – ÚVOD Komunikační dovednosti Komunikace je obousměrný proces vzájemného porozumění, při kterém si účastníci navzájem sdělují informace, zprávy, nápady či své pocity, vytvářejí významy a sdílejí je. Komunikace může probíhat formou řeči, signálů, psaného textu nebo činů. Efektivní komunikace je nezbytným předpokladem ke zvládnutí každodenního života. Komunikujeme-li efektivně, dokážeme vyjádřit své myšlenky a dosáhnout toho, že je ostatní pochopí. Díky tomu pak můžeme budovat vztahy a nabýt jistoty potřebné k tomu, abychom od myšlenek přešli k reálným rozhodnutím a stali se úspěšným člověkem. Čím lépe se nám daří komunikovat, tím lépe se nám povede v profesním i osobním životě. Ovšem abychom dokázali dobře komunikovat, potřebujeme napřed pochopit, jak efektivní komunikace funguje a proč je tak důležitá. Tento školicí modul ukazuje, jak je komunikace důležitá, a představuje několik jednoduchých technik, které usnadňují efektivní komunikaci ve všech oblastech života. Modul rovněž poskytuje informace o různých druzích komunikace a upozorňuje na několik běžných překážek v komunikačním procesu, na které je dobré pamatovat. Dovednosti týmové spolupráce Týmová spolupráce není jen jedna dovednost, ale kombinace několika. Ačkoliv v týmové spolupráci jsou zásadní především komunikační dovednosti, každá situace, kdy více lidí spolupracuje na společném cíli či úkolu, vyžaduje i další dovednosti, například plánování, rozhodování či řešení problémů. Při různých projektech je často zapotřebí, aby se o společný cíl zasadila větší skupina lidí, a týmová spolupráce pak od každého člena týmu vyžaduje práci a nasazení. Mimoto týmová spolupráce předpokládá i toleranci a úctu mezi jednotlivými členy skupiny. Skupina funguje efektivně jedině tehdy, když spolu členové dokáží jasně komunikovat a vzájemnou úctou a upřímností budují zdravé skupinové prostředí. Zaměstnavatelé obvykle kladou důraz na to, aby jejich zaměstnanci dokázali dobře pracovat ve skupině. Například výzkum podniknutý v roce 2003 v Americe odhalil, že „schopnost týmové spolupráce“ je nejdůležitější předpoklad kariérního postupu, dokonce důležitější než „výkon a výsledky“, „inteligence“ nebo „vydělávání peněz pro firmu“. Jinými slovy, komunikační dovednosti by měly být pro každého uchazeče o práci základním bodem, na který by se měl soustředit.
2
Rozhodování Dovednost rozhodování využíváme při řešení problémů, kdy se potřebujeme mezi několika alternativami rozhodnout pro konkrétní postup. Umět se rozhodovat je zároveň klíčovým předpokladem pro vhodné organizování času. Rozhodování může někdy být těžké, jelikož téměř každé rozhodnutí vyvolá nějaký konflikt či nespokojenost. Zde je důležité naučit se vybrat takové řešení, při kterém případné škody budou více než vyváženy pozitivními přínosy. Člověk má často tendence se rozhodování vyhýbat, protože se to zdá být snazší, nicméně teprve když začneme vykonávat vlastní rozhodnutí a přijmeme zodpovědnost za jejich následky, získáme kontrolu nad svým časem, úspěchem a životem vůbec. Podstatné je, že rozhodování znamená vybírání mezi dvěma či více možnými postupy. Často se přitom stává, že žádné z nabízených řešení není to „ideální“. Někdy třeba existuje lepší řešení, které nás nenapadlo, jindy v okamžiku rozhodování nemáme k dispozici ty správné informace. Z tohoto důvodu je zapotřebí mít přehled o tom, jaká rozhodnutí jsme vykonali a co nás k tomu vedlo, abychom je v budoucnu případně mohli zlepšit. A kdyby snad nastal nějaký problém, budeme své rozhodnutí moci vysvětlit. Schopnost zpětné reflexe sice nedokáže napravit chyby z minulosti, ale pomůže nám lépe se rozhodovat v budoucnu. Organizování času Organizováním času se rozumí vědomé plánování a promýšlení toho, jaké množství času věnujeme konkrétním aktivitám, především s ohledem na to, abychom zvýšili svou efektivitu či produktivitu. Dobrému organizování času pomáhá celá řada dílčích dovedností, nástrojů a technik, které usnadňují stihnutí určených úkolů, projektů či cílů ve vymezeném čase. Patří sem pestrá škála aktivit, mezi nimi například plánování, přiřazování zdrojů, určování cílů, rozdělování práce, analýza vynaloženého času, monitorování, organizování, příprava harmonogramu či určování priorit. Když se o organizování času začínalo kdysi mluvit poprvé, bývalo to čistě ve spojitosti s prací a profesními aktivitami. Dnes se tento termín rozrostl i o aktivity osobní. Systém organizace času vzniká důmyslnou kombinací procesů, nástrojů, technik a postupů. 1
1
Project Management Institute (2004). A Guide to the Project Management Body of Knowledge (PMBOK Guide). ISBN 1-930699-45-X
3
Vytvořit si a aplikovat dovednosti organizování času vyžaduje dlouhou cestu. Máme však jasný výchozí bod a jasný cíl. Tím cílem je začít si uvědomovat, jak nakládáme se svým časem, který je vlastně jen dalším zdrojem potřebným pro vhodné skloubení našeho osobního i pracovního života do harmonického celku.
4
KAPITOLA 1: KOMUNIKACE 1.1. Verbální komunikace Pojem verbální komunikace značí formu komunikace, při které je sdělení přenášeno slovy. Verbální komunikace může být buď ústní, nebo písemná. Stejně jako u každého jiného druhu komunikace, i zde je cílem, aby příjemce zprávě či sdělované myšlence porozuměl. Když s někým mluvíme, předpokládáme, že našemu sdělení rozumí, protože svému vlastnímu sdělení rozumíme bez problémů. Tento předpoklad však často neplatí. Každý účastník komunikace má jiné postoje, způsob vnímání, pocity a názory na nás či na téma, o kterém mluvíme, a na základě toho mohou vzniknout bariéry, které brání správnému pochopení. Chceme-li, abychom byli pochopeni správně, musíme se vžít do kůže posluchače. Je naše sdělení pochopitelné? Jak zní někomu jinému než nám? Ústní komunikace V ústní komunikaci se k přenosu sdělení využívá slov. Ústní komunikací rozumíme osobní rozhovory, projevy před skupinou lidí, telefonické hovory, video přenosy, radiové i televizní programy. Komunikační proces v takovýchto situacích ovlivňují následující faktory: •
Tón a hlasitost řeči: mluvíme-li příliš potichu, ostatní nám nemusejí správně rozumět. Je třeba také brát ohled na stáří osoby, se kterou mluvíme – staří lidé mohou mít potíže se sluchem. Dále je nutné brát v potaz okolní prostředí, které si může vynutit, abychom mluvili tišeji, nebo naopak hlasitěji.
•
Rychlost a srozumitelnost řeči: mluvíme-li příliš rychle, lidé nám nemusejí stíhat rozumět.
•
Zdvořilost: pokud nebudeme mluvit zdvořile, pak se osoba, se kterou mluvíme, může začít soustředit víc na naše chování než na sdělovanou zprávu.
•
Naslouchání a vhodné odmlky: když mluví někdo jiný, musíme mu pozorně naslouchat a ze všech sil se snažit mu porozumět. Za zdvořilost se považuje i to, že mu neskáčeme do řeči a udržujeme oční kontakt, čímž dáváme najevo, že posloucháme.
5
Výhody ústní komunikace -
Rychlá zpětná vazba (pokud posluchač něčemu nerozumí nebo potřebuje něco objasnit podrobněji, může nám okamžitě pokládat upřesňující dotazy).
-
Při osobní komunikaci můžeme podle výrazu ve tváři nebo gestikulace poznat, zda se řečené věci dá věřit, nebo ne.
Nevýhody ústní komunikace -
Při osobní komunikaci nestíhají účastníci důkladněji promýšlet a analyzovat obsah sdělení.
Psaná komunikace V psané komunikaci se k přenosu sdělení využívá psaných znaků či symbolů. Zpráva může být jak tištěná, tak psaná ručně, a je možné přenášet ji emailem, poštou, jako vzkaz na lístku papíru atd. Zprávu v psané komunikaci ovlivňuje použitý pravopis, styl psaní, formátování textu i výstižnost a jednoznačnost použitých formulací. S psanou komunikací se nejčastěji setkáváme v práci a v profesním prostředí. Právě proto je často považována za jednu z nejdůležitějších pracovních dovedností. V pracovním prostředí narazíme na mnoho různých typů psané komunikace. Interně v rámci firmy to jsou vzkazy, hlášení, vývěsky, pracovní pokyny či emaily. Pro komunikaci s externími partnery či zákazníky se obvykle používají dopisy, emaily, internetové stránky, nabídky, telegramy, faxy, pohlednice, smlouvy, reklamy, brožurky nebo třeba tiskové zprávy. Výhody psané komunikace -
Možnost úprav: zpráva se dá mnohokrát zpětně přečíst, upravit a teprve potom odeslat.
-
Skutečnost, že psané zprávy se dají uchovávat, nám umožňuje zpětně se k nim vrátit a zamyslet se nad tím, co jsme sdělili.
6
Nevýhody psané komunikace -
Na rozdíl od ústní komunikace nedostáváme při psané komunikaci okamžitou zpětnou vazbu.
-
Napsat zprávu trvá déle než ji sdělit slovy. Někteří lidé navíc neumí tak dobře psát.
Překážky v komunikaci Při komunikaci můžou vyvstat překážky způsobené odlišným jazykem, postoji či chápáním účastníků, a proto se pak může stát, že příjemce sdělení neporozumí. Překážky lze překonat tím, že budeme brát ohled na osobu, s níž komunikujeme, na její jazyk i prostředí, ve kterém se pohybuje. Jakmile začneme uvažovat nad postoji a chápáním ostatních, komunikace se hned stává jednodušší. To, zda příjemce rozumí našemu sdělení, můžeme vyčíst i z jeho gest, mimiky a reakcí. Pokud nás například požádá, abychom věc ještě jednou zopakovali, můžeme se zamyslet nad tím, zda nemluvíme příliš rychle či potichu. K překonání komunikačních překážek pomáhá následující: -
Používání jednoduchých slov, vyhýbání se slangu a nářečím.
-
Nezahlcování příjemce informacemi: je důležité soustředit se jen na hlavní body sdělení. V jednoduchosti je síla. Když člověka zahltíme příliš mnoha informacemi, může začít bloudit v myšlenkách a přestat věnovat pozornost.
-
Omezení ruchu a šumu na pozadí.
1.2. Neverbální komunikace Za neverbální komunikaci považujeme komunikaci, která se nezakládá na slovech, například gestikulaci, mimiku, držení těla, tón hlasu nebo výraz ve tváři. Jinými slovy, neverbální komunikací se rozumí řeč těla. Neverbální komunikace pomáhá příjemci správně pochopit sdělení. Často totiž neverbální signály odrážejí skutečnou situaci mnohem přesněji než slova. Občas se však může stát, že je neverbální komunikace v rozporu s komunikací verbální, čímž se podemílá efektivita sdělení.
7
Když se naučíme chápat řeč těla, bude pro nás jednodušší správně odhadnout ostatní, a tím pádem se nám s nimi pak bude i snáze komunikovat. U neverbální komunikace je důležitá dbát především na tyto čtyři faktory: Vzhled Při komunikaci bychom měli vždy dbát na vhodné oblečení, účes, používání kosmetiky a celkovou upravenost. Špinavé nebo nevhodné oblečení totiž nevyhnutelně rozptyluje příjemce, který se pak nesoustředí na naše sdělení nebo nás nepovažuje za důvěryhodné. V průběhu komunikace je dále důležité nejíst a nepít. Ucházíme-li se o nové zaměstnání, je dobré napřed si zjistit, jaké oblečení se ve firmě nosí, a zamyslet se nad tím, co o sobě svým oblečením říkáme. Neupravený uchazeč o zaměstnání může být považován za nespolehlivého nebo nepozorného. Je dobré pamatovat, že ostatní si o nás vytvářejí první dojem z velké části na základě vzhledu, a upravovat se podle toho, jaký dojem chceme vzbudit. Prostředí Komunikace se může odehrávat v mnoha rozmanitých prostředích: mezi přáteli, doma, v práci, při hledání zaměstnání. I tato se mohou lišit – například každé pracoviště je jiné. V následujících bodech uvádíme nejlepší druh komunikace pro různá pracovní prostředí: • Kancelářská práce/pohovor: řeč by měla být formální, používání slangu je nevhodné. V psané komunikaci je důležité zvážit nejen formalitu řeči, ale i formátování výsledného dokumentu (nadpisy, mezery). Konečným cílem je, aby naše sdělení bylo snadno srozumitelné. •
Nekancelářská práce: pokud pracujeme v sektoru služeb (jako číšnice, asistentka nebo třeba kadeřnice), je zapotřebí volit vhodný jazyk, aby nám bylo rozumět. V určitých kontextech může být dobrý nápad zkráceně zopakovat to, co nám bylo právě řečeno, abychom se ujistili, že jsme sdělení porozuměli správně. To je obzvláště důležité při práci v hlučném či rušném prostředí, například v hotelu nebo restauraci.
•
Mezi přáteli a rodinou: v osobním prostředí nemusíme být při volbě vhodných slov nebo oblečení tolik striktní.
8
Řeč těla U řeči těla hrají roli především následující faktory: •
Oční kontakt – pokud při komunikaci nedokážeme udržet oční kontakt, příjemce si bude myslet, že něco skrýváme, případně že jsme stydliví či nervózní.
•
Držení těla – uzavřené držení těla (například takové, kdy člověk stojí s rukama zkříženýma na prsou nebo se při mluvení odvrací stranou od příjemce) poukazuje na to, že se nám do komunikace moc nechce.
•
Výraz tváře – mimika může pomoci v pochopení sdělení (například pokud se člověk při mluvení ani neusměje, je velice pravděpodobné, že sdělovaná zpráva je vážná).
•
Osobní odstup – je důležité respektovat osobní prostor ostatních lidí. Pokud si stoupneme tak blízko, že narušíme osobní prostor druhého člověka, možná se začne cítit nepohodlně a úplně se přestane soustředit na naše sdělení.
•
Pozdravy – ve formálních pracovních situacích je zvykem potřást druhému na uvítání rukou. Při vítání osobních přátel může být naopak vhodnější volit jiný pozdrav.
Zvuky Komunikace je ovlivňována hlasitostí, tónem i rychlostí řeči, proto bychom všechny tyto faktory měli přizpůsobit posluchačům. Například při mluvení se staršími lidmi je vhodné mluvit hlasitěji a pomaleji, aby nám snáze rozuměli. Cvičení 1: Interpretace řeči těla: školitel rozdá účastnicím kartičky, na kterých jsou napsána slova vyjadřující určité duševní rozpoložení. Vhodná duševní rozpoložení pro toto cvičení jsou například: sebejistota, stydlivost, rozpaky, rozhodnost, stres z přílišného množství práce, nechápavost. Každá účastnice pak musí herecky předvést, co má napsáno na kartičce, a ostatní hádají, o jaké rozpoložení se jedná. Poté, co účastnice toto rozpoložení zahraje a ostatní ho uhádnou, mohou ostatní diskutovat o tom, podle jakých prvků řeči těla poznaly, o jaké rozpoložení se jedná.
9
Typy komunikace podle účelu a stylu V závislosti na stylu a účelu komunikace rozlišujeme dvě hlavní kategorie komunikace, z nichž každá se vyznačuje jinými charakteristikami. Komunikační typy podle stylu a účelu jsou: 1. Formální komunikace 2. Neformální komunikace 1. Formální komunikace Při formální komunikaci se každé sdělení musí řídit určitými pravidly, zvyklostmi a zásadami. Formální komunikace probíhá ve formálním a oficiálním duchu. Obvykle se používá v pracovním prostředí, například na firemních poradách nebo konferencích. Při formální komunikaci se vyhýbáme používání slangu a nespisovných slov. Je vyžadována správná výslovnost. 2. Neformální komunikace Neformální komunikace je jednoduše přátelské povídání. Používá se v osobních rozhovorech s přáteli či rodinou. Při neformální komunikaci není nutné omezovat používání slangu. Neformální komunikace obvykle probíhá ústně a za pomoci gest. Neformální komunikace na rozdíl od formální komunikace neklade důraz na společenské postavení. Proto i v práci může být vhodné použít neformální řeč například v případech, kdy chceme zjistit, co koho trápí – lidé jsou obecně při neformální komunikaci sdílnější. Neformální komunikace pomáhá utužovat vztahy. 1.3. Nenásilná komunikace Tato lekce představuje koncept násilné a nenásilné komunikace. „Násilím“ v komunikaci se rozumí jakákoliv forma komunikace, která vychází z hněvu, diskriminace, neúcty nebo vylučování někoho ze skupiny – jde jinými slovy o komunikaci, která nebere ohledy na potřeby druhých. Se systémem nenásilné komunikace poprvé přišel americký psycholog Marshall Rosenberg, jehož přáním bylo omezit konflikty v mezilidských vztazích. Nenásilná komunikace vychází z toho, že zvažujeme, jak naše sdělení zapůsobí na ostatní, a snažíme se je neodsuzovat 10
a nesvalovat na ně vinu. Snažíme se při ní stručně a klidně sdělit, co si myslíme, místo toho, abychom ponechávali volné pole interpretaci. Tato lekce účastnice naučí, jak nejlépe využívat nenásilnou komunikaci na pracovišti. Nejlepší způsob, jak zajistit, že při komunikaci na pracovišti nebude docházet ke konfliktům, je řídit se následujícími body: −
Nehodnotit, místo toho pozorovat a naslouchat: když s někým komunikujeme, je důležité poslouchat, co se nám snaží sdělit nebo co potřebuje. Není dobré ho hned přerušovat našimi postřehy – na ty bude prostor, až domluví. Když za námi někdo přijde s nějakým návrhem, nejdřív si ho celý vyslechneme. Pokud v něm objevíme nějaký problém, není dobrý nápad reagovat negativně, jako třeba: „to nepůjde, protože…” Místo toho je lepší se druhého zeptat, co by dělal v určité situaci (v takové situaci, ve které by podle nás byl návrh problematický). Pro příklad tohoto stylu komunikace si představte, že jste zaměstnavatel a jeden z vašich zaměstnanců za vámi přijde s tím, že by každý týden chtěl mít den volna, aniž by k tomu měl dobrý důvod. Dobrá odpověď je třeba zeptat se, co byste měli jako zaměstnavatel dělat, kdyby si den volna chtěli vzít úplně všichni zaměstnanci. Jde v zásadě o to, že druhou stranu požádáme, aby se na situaci podívala z jiné perspektivy. Pamatujme při tom na to, že být kritický k návrhům ostatním lidí působí velmi demotivačně.
−
Přijímat zodpovědnost, nepopírat ji: jsme-li za něco zodpovědní a něco se pokazí, nejlepší je na rovinu svou zodpovědnost přiznat. V opačném případě může vzniknout hádka o tom, kdo je vlastně zodpovědný. Lepší než se hádat je soustředit se na nápravu problému.
−
Přicházet s prosbami, ne s požadavky: pokud například musíme k doktorovi a potřebujeme si vzít volno v práci, je lepší přijít za zaměstnavatelem s prosbou a říct něco jako: „Nemohla bych zítra odejít o trochu dřív, abych stihla doktora?“ raději než: „Zítra jdu k doktorovi, tak budu odcházet dřív.“ Ne vždy totiž víme, co přesně od nás zaměstnavatel potřebuje, a může se stát, že nás zrovna nutně bude potřebovat a nebude nás moct pustit dřív.
−
Zvládat hněv: hněv na pracoviště nepatří. Pokud nás něco rozzlobí, je dobré svůj hněv zklidnit třeba tím, že se zhluboka nadechneme a pokusíme se odprostit od situace, která nás rozhněvala. Potom je dobré se nad tím, co nás rozzlobilo, zamyslet a zvážit, 11
co se od situace dalo rozumně očekávat. Nakonec si naplánujeme, jak na situaci budeme reagovat, a teprve poté si o ní promluvíme s ostatními.
12
Cvičení 2: Scéna A – Zahrajte scénku se dvěma dobrovolnicemi Dobrovolnice 1: vchází do místnosti. Dobrovolnice 2: sedí na židli a křičí: „Zase jdete pozdě! Když vás potřebuju, tak tu nikdy nejste. A když vám volám, tak mi neberete telefon. Už mě to s vámi vážně nebaví. Jestli to takhle bude pokračovat, budu si na vás muset stěžovat. A teď už radši běžte.“ Požádejte účastnice, ať se podělí o své názory a postřehy k této situaci. Scéna B – Zahrajte scénku se dvěma dobrovolnicemi Dobrovolnice 1: vchází do místnosti. Dobrovolnice 2: sedí na židli a vítá ji úsměvem: „Všimla jsem si, že v posledních dvou týdnech chodíte vždy o půl hodiny pozdě. Přiděláváte mi tím starosti, protože je nás tu jenom pár a máme spoustu práce. Potřebuji, abyste se víc zapojovala. Mohli bychom si o tom později promluvit?“ Dobrovolnice 1: „Omlouvám se. Ale ano, můžeme se sejít za 20 minut?“ Požádejte účastnice, ať se podělí o své názory a postřehy k této situaci. 1.4. Komunikační dovednosti – souhrn Komunikační dovednosti Základem komunikace je vzájemné porozumění a sdílení myšlenek, názorů atd. s ostatními lidmi. V komunikačním procesu rozlišujeme mezi odesilatelem sdělení a jeho příjemcem. Mezi oběma potom vzniká vzájemné porozumění tomuto sdělení. Efektivní komunikace vyžaduje, abychom byli schopni komunikovat verbálně i neverbálně. Důležitá jsou jak slova, tak i řeč těla. Je nezbytné naučit se efektivně používat neverbální komunikaci a zároveň umět rozumět gestům a mimice ostatních. Jak slova, tak mimoslovní signály jsou nedílnou součástí komunikace a předpokladem efektivního porozumění. Řeč těla pomáhá správně si vyložit významy předávané slovy. Často se zapomíná na to, že komunikaci mohou bránit určitě překážky. Když tyto překážky poznáme, budeme se s nimi moct snáze vypořádat. K dosažení harmonické a uctivé komunikace s ostatními je pak důležité naučit se komunikovat nenásilně.
13
KAPITOLA 2: DOVEDNOSTI TÝMOVÉ SPOLUPRÁCE 2.1. Dovednosti týmové spolupráce Tato lekce se zabývá sadou dovedností, které jsou nezbytné pro úspěšnou týmovou spolupráci, a nabízí nápady a nástroje, jak zdárně pracovat ve skupinách. Úspěšná týmová spolupráce vyžaduje kromě příslušných technických schopností i pestrou škálu sociálních dovedností, mezi nimi: −
Naslouchání: je důležité naslouchat nápadům ostatních. V prostředí, kde každý může volně vyjádřit svůj nápad, se z těchto nápadů přirozeně rodí další a další.
−
Kladení otázek: důležité je rovněž klást otázky, navázat interakci, diskutovat nad skupinovými cíli.
−
Přesvědčování: členové týmu by se měli umět podělit o své nápady, obhajovat si je a případně je přepracovat na základě připomínek.
−
Uctivost: ke spolupracovníkům je třeba chovat se s úctou. Je totiž velký rozdíl mezi konstruktivní kritikou a zesměšňováním názorů někoho jiného.
−
Vzájemná pomoc: pomáhat ostatním kolegům je základním principem týmové spolupráce.
−
Sdílnost: je důležité podělit se o své nápady s ostatními, protože tak mohou vzniknout nápady nové.
−
Komunikace: pro efektivní týmovou spolupráci je klíčové, aby si všichni členové týmu osvojili jisté komunikační dovednosti a dokázali mezi sebou efektivně využívat komunikační kanály (např. e-mail, skupinové porady a podobně). Jenom díky tomu pak budou moct zdárně spojit síly k dosažení společného cíle.
−
Osobní zodpovědnost: každý člen týmu je zodpovědný za splnění svého individuálního úkolu, který mu byl přidělen na základě společných diskuzí a dělby práce.
−
Konstruktivní zpětná vazba: zpětnou vazbu je třeba dávat zdvořile a v nápomocném duchu. Za žádnou cenu nechceme v člověku vzbudit dojem, že by bylo lepší, kdyby nic neříkal a nechal si své nápady pro sebe.
−
Řešení problémů: členové týmu by měli ostatním pomáhat řešit problémy a konflikty.
14
−
Řízení a organizace: skupina by si měla promyslet, jak konkrétně splní daný úkol. To zahrnuje rozdělení úkolů mezi členy týmu, určení pracovního postupu a vymezení času, v jakém se vše musí stihnout.
−
Rozhodování a dělba práce: skupina by se měla ujistit, že rozhodování vzniká společnou diskuzí a že úkoly jsou rozdělovány vhodným způsobem.
2.2. Role v rámci týmu Britský výzkumník Meredith Belbin navrhl v roce 1993 deset rolí, které by měl každý úspěšný tým obsahovat. Každý člen týmu může disponovat hned několika z níže uvedených vlastností, které zde uvádíme pro ilustraci toho, jakou směs dovedností může tým potřebovat k úspěchu: Koordinátor: Tato osoba má neustále přehled o skupinových cílech a umí motivovat ostatní členy týmu ke společnému úsilí, nejen prosazovat svoje vlastní názory. Koordinátor (nebo též předseda) je disciplinovaný a stejnou disciplínu pak přenáší i na celý tým. Je sebevědomý a uvědomělý, dokáže vyhodnotit názor skupiny a na základě toho rozhodovat. Usměrňovač: Usměrňovač je plný energie, má chuť pustit se do práce a pohnout s ní. Nevadí mu přitom přehodnocovat své předchozí názory, rád překonává výzvy a zároveň je vždy připraven poskytnout ostatním kritiku. Při debatách vyhledává styčné body a snaží se potom shrnout vše do uceleného výstupu, na základě kterého by mohl tým začít pracovat. Inovátor: Tento člen týmu nejčastěji přichází s novými nápady a kriticky se zamýšlí nad dosavadním způsobem práce. Čas od času je tak nápaditý a kreativní, že jeho nápady přijdou ostatním členům týmu zcela irelevantní. Bez inovátora, který by zaséval semínka nových myšlenek, však každý tým brzy zjistí, že se zasekl na místě. Síla inovátora nespočívá ani tak v podrobném promýšlení toho, co je třeba udělat, jako spíš v umění přicházet s nedocenitelnými novými podněty či návrhy na změnu. Vyhledávač zdrojů: Vyhledávač zdrojů je člen skupiny s nejobsáhlejší sítí kontaktů a známých. Vyniká v získávání informací a podpory zvenčí. Tento člen dokáže velmi nadšeně jít za skupinovými cíli, ačkoliv ne vždy mu toto nadšení vydrží dlouhodobě. 15
Realizátor: Realizátor je ten, kdo zasedne k práci a dá se do ní. Je organizovaný a umí dělit velké cíle či myšlenky do konkrétních úkolů a plánů, které se dají vykonat v praxi. Takovéto osoby bývají disciplinované a uvažují velmi logicky. Jsou to tvrdí, systematičtí dříči, i když občas dokáží být málo flexibilní a nepřizpůsobiví. Týmový pracovník: Týmový pracovník je ten, kdo má neustále přehled o ostatních spolupracovnících a o tom, co potřebují nebo co je trápí. Je vnímavý a nápomocný ostatním, snaží se v týmu budovat harmonické vztahy a zažehnávat konflikty. Týmoví pracovníci jsou důležití obzvláště ve chvílích, kdy skupina prochází náročným, stresujícím obdobím. (V ideálním případě by měli všichni členové týmu být kromě své specializace i dobrými týmovými pracovníky.) Kompletovač: Jak už napovídá název, kompletovač je ten, kdo sleduje blížící se uzávěrky a hlídá, aby se vše stihlo. Kompletovač v případě potřeby dává jasně najevo, že něco hoří, a tím motivuje ostatní k aktivitě. Je svědomitý a má oko pro detail, což je v každé skupině nezbytná vlastnost. Občas se mu však stane, že v detailech příliš „zabředne“. Monitor vyhodnocovač: Monitor vyhodnocovač má dobrý přehled o všech možných řešeních. Disponuje strategickým nadhledem a dokáže vhodně posoudit situaci. Na druhou stranu dokáže takovýto člen týmu být nadmíru kritický a není zrovna dobrý v motivování a povzbuzování ostatních. Specialista: Tento člověk přináší do týmu specializované vědomosti a dovednosti. Má velmi specifické a úzce vymezené zaměření. Někdy může mít jen omezený úhel pohledu a nevidí věci v celkové perspektivě. Finišer: Finišer je člověk, který si pečlivě střeží uzávěrku a má rád, když práce odsýpá. Méně svědomití členové týmu ho pravděpodobně budou popuzovat.
16
Při práci v týmu je dobré vyhýbat se následujícímu: −
Přílišná upovídanost, která brání ostatním zapojit se do diskuze. A naopak, žádný člen týmu by neměl být příliš mlčenlivý a měl by se podělit o své názory.
−
Hádky/konflikty: k řešení konfliktů použijte nástroje popsané výše v části o nenásilné komunikaci. Měli bychom se vyvarovat nadměrného odsuzování názorů ostatních, protože to vede k poklesu pracovní morálky a tomu, že lidé si začnou své názory nechávat pro sebe. Vždy je třeba brát ohled na to, abychom se ostatních nedotkli.
−
Přeskakování od tématu k tématu: na skupinových poradách je dobré, když jedna osoba dělá předsedu a přijde s programem porady. Díky tomu pak může skupina vést o společném projektu strukturovanou diskuzi.
−
Zaseknutí se u jednoho problému: pokud se tým nedokáže na nějaké části projektu shodnout, možná bude lepší přejít k něčemu jinému a k problematickému bodu se vrátit až později.
−
Členové, kteří neplní své povinnosti: pokud nějaký člen týmu neplní svou roli, pak možná bude zapotřebí pověřit jednoho člověka tím, aby rozděloval povinnosti a dohlížel na ně. Jeho zodpovědností pak bude mít přehled o práci skupiny.
Cvičení 3: Lidský uzel Všichni se postaví do kroužku, pravou ruku vystrčí doprostřed a chytnou se s někým na druhé straně kroužku. Pak stejným způsobem vystrčí levou ruku a chytnou se s někým jiným. Skupina teď utvořila „uzel“. Cílem je rozmotat uzel, aniž by se kdokoliv rozpojil rukama. Smyslem tohoto cvičení je ukázat si, že skupina musí pro dosažení společného cíle spolupracovat. Školitel musí celou dobu hlídat, aby skupina komunikovala efektivně a aby se jí skutečně podařilo se rozplést. Mimo jiné je zapotřebí, aby každý člen týmu komunikoval stručně a výstižně, protože jedině tak se může skupina zdárně koordinovat a vymotat se z uzlu. Školitel by měl rovněž hlídat, aby si členky týmu neskákaly do řeči a nepřekřikovaly se.
17
Cvičení 4: Týmové cvičení na přežití Rozdělte velkou skupinu do dvou menších skupinek. Požádejte každou skupinku, ať si představí, že během zimního zájezdu se její autobus porouchal při přejíždění hor. Je právě polovina ledna, denní teploty dosahují 15 stupňů pod nulou a v noci je až 20 stupňů pod nulou. Na zemi leží sníh, okolí je zalesněné a protkané několika potoky. Nejbližší město je vzdálené 10 kilometrů. Účastnice na sobě mají běžné oblečení do města. Dohromady u sebe mají tyto předměty: • Kovový zapalovač • Mapu • Pár tabulek čokolády (jednu na osobu) • Plechovka sádla • Noviny (jedny na osobu) Po krátké chůzi došla skupina k lesní boudě, ve které našla: • Klubko vlny • Malou sekerku • Náhradní oblečení (jedna sada oblečení na osobu) • Litr tvrdého alkoholu • Kompas
Každá skupinka dostane 10-15 minut na to, aby výše uvedených 10 předmětů seřadila podle toho, nakolik jsou důležité k přežití. U každého předmětu musí účastnice vysvětlit, jaké by pro něj měly využití. Na pořadí předmětů se musí shodnout celá skupinka. Vyhrává ta skupinka, která se nejvíce přiblíží expertnímu hodnocení uvedenému v klíči, který dostane školitel zvlášť 2. Školitel udělí šesti nejvýše umístěným předmětům body podle toho, na kolikátém místě jsou uvedeny v klíči. Například pokud skupinka umístila na první pozici předmět, který je ve skutečnosti v klíči až na desátém místě, dostane za něj 10 bodů. Vyhrává ta skupinka, která nasbírá za svých prvních šest předmětů nejméně bodů.
2
Viz přiložené materiály, ve kterých je uvedeno, jak tuto sadu předmětů seřadili experti podle jejich nezbytnosti.
18
Po skončení aktivity probere školitel se skupinkami následující otázky: - K jakým rozhodnutím se dospělo? Kdo o nich rozhodoval? - Jakým procesem rozhodnutí vznikala? - Kdo ovlivňoval rozhodnutí a jak? - Která rozhodnutí mohla být vykonána lépe? - Poslouchaly se účastnice navzájem? Pokud ne, proč? - Jaké role zaujali jednotliví členové skupiny? - Jak se řešily rozpory? - Jaké typy chování skupině pomohly, a jaké naopak škodily? - Co si skupinka o svých rozhodnutích myslí? Školitel pak může navrhnout způsoby, jak se mohly skupinky lépe koordinovat a jak se mohly lépe rozhodovat. 2.3. Dovednosti týmové spolupráce – souhrn V dnešní době je čím dál tím důležitější, aby lidé dokázali spolupracovat v týmech, díky kterým lze dosáhnout větších úspěchů. Měli bychom vědět, jaké role musí různí členové týmu zastávat, aby celá skupina fungovala efektivně, a jak ve skupině efektivně komunikovat. Úspěch týmové práce závisí na tom, zda si členové týmu osvojí několik klíčových dovedností. Zároveň je však důležité umět se vypořádat s běžnými problémy, které se v každém týmu vyskytují, a překonávat je.
19
KAPITOLA 3: ROZHODOVÁNÍ 3.1. Techniky potřebné k dělání dobrých rozhodnutí Významnou složkou rozhodovacích dovedností je znát a používat techniky dobrého rozhodování: 1. Určení, co je cílem rozhodnutí. Jaký přesně problém řeším? Proč je třeba ho vyřešit? 2. Shromáždění informací. Jaké faktory problém zahrnuje? 3. Určení principů, podle kterých budeme posuzovat různé alternativy. Jaké standardy a kritéria hodnocení by mělo řešení splňovat? 4. Sepsání seznamu možností, a to metodou brainstormingu. Vytvoření návrhů řešení. 5. Zhodnocení každé možnosti podle jejích následků. V tomto bodě podle výše určených standardů a kritérií hodnocení určíme přínosy a zápory každé alternativy. 6. Určení nejlepší možnosti. Rozhodnutí je poté, co jsme provedli všechny předešlé kroky, mnohem snazší. 7. Praktická realizace rozhodnutí. Na základě rozhodnutí vytvoříme specifický plán s konkrétními kroky. Plán vykonáme. 8. Zhodnocení výsledku našeho rozhodnutí a podniknutých kroků. Jaké poučení si z něj můžeme odnést? Tento bod je důležitý pro další rozvoj našeho úsudku a rozhodovacích dovedností. 3.2. Stručné fáze rozhodovacího procesu •
Fáze jedna: vypsání všech dostupných možností a řešení.
•
Fáze dva: vymezení časového harmonogramu a určení, kdo je za rozhodnutí zodpovědný.
•
Fáze tři: shromažďování informací.
•
Fáze čtyři: zvážení přítomných rizik.
•
Fáze pět: určení hodnot, jinými slovy toho, co je důležité.
•
Fáze šest: zvážení přínosů a záporů každého možného řešení.
•
Fáze sedm: samotné rozhodnutí. 20
Cvičení 5: Účastnice se zamyslí nad nějakým rozhodnutím, které činí pravidelně nebo které je v budoucnu čeká. Pokud nechtějí vycházet z vlastních zkušeností, mohou si vymyslet fiktivní situaci. Školitel jim s výběrem rozhodnutí může pomoct. Pomocí výše uvedených technik se pak účastnice pokusí najít nejlepší řešení daného problému. Potom se sehraje scénka, ve které dvě účastnice ztvární rozhovor mezi zaměstnankyní a zaměstnavatelkou. Jedna bude představovat zaměstnavatelku, druhá bude zaměstnankyně zodpovědná za vyřešení problému. (Tím může být prakticky cokoliv – znovu se nad výběrem problému zamyslete. I rozeznání toho, co může být problém, je součástí rozhodovacího procesu.) Účastnice by měly používat relevantní argumenty odpovídající postavení zaměstnavatelky, respektive zaměstnankyně. Zbytek skupiny se pak podělí o své postřehy ke scénce. Měla by následovat diskuze.
21
KAPITOLA 4: ORGANIZOVÁNÍ ČASU 4.1. Strategie pro efektivní organizování času a každodenních aktivit Vytvoření prostředí, které prospívá efektivitě – U účastnic jakožto žen můžeme předpokládat, že mají spoustu práce, povinností a starostí s péčí o rodinu. Proto je důležité udržovat svou domácnost organizovanou, aby se nám v ní dobře fungovalo. Pokud víme, kde co máme, každá práce je pak snazší. Stejná logika platí i pro pracovní prostor v zaměstnání. V obou prostředích – domácím i pracovním – je nezbytné udržovat pořádek a snažit se z nich aktivně vytvářet pohodlná, bezpečná místa, kde se budeme cítit pohodlně. Prostředí je prioritou nejen proto, že odráží naši povahu, ale i proto, že pomáhá vzbuzovat dobrou náladu a pozitivní přístup k životu. Obojí je základem produktivního dne bez stresu. Určení priorit – Na začátku nového dne je důležité položit si otázku: kterou ze všech těch věcí, které dnes musím zvládnout, potřebuji udělat jako první? Jde vlastně o to, že si jednotlivé povinnosti pomyslně oceníme a pak začneme od té s největší hodnotou. V praxi to znamená, třeba že vyrazíme do banky vybrat peníze na nájem, místo toho abychom šli nakupovat nové oblečení. Péče o domácnost a rodinu je totiž důležitější než nakupování, a tím pádem má i větší hodnotu. Vykonávání ostatních aktivit i mimo určené priority – I když jsme si určili své priority pro daný den nebo týden, neznamená to ještě, že bychom se měli soustředit jen na ně a ostatním záležitostem se nevěnovat. Občas je zapotřebí zvládat více věcí najednou. Svým prioritám bychom měli věnovat více pozornosti, ale zároveň ještě musíme zvládnout i méně důležité aktivity. Například pokud vyrazíme na důležitý pohovor kvůli zaměstnání, cestou si pořád ještě můžeme zatelefonovat a zkontrolovat děti, případně se zastavit v obchodě a nakoupit na oběd. Stačí jen nezapomínat na to, co je naší hlavní prioritou – ale zároveň nezapomínat ani na všechny ty maličkosti okolo. 4.2. Pozitivní přístup k technikám organizování času Organizování času je snadné, stačí jen mít odhodlání se mu věnovat. K lepší organizaci vlastního času a také k tomu, abychom ho naučili někoho jiného, nám pomůžou následující činnosti: plánování, určování priorit, rozdělování úkolů, péče o prostředí, porozumění sobě samým a rozhodnutí se, které své návyky, rutiny nebo postoje chceme změnit.
22
Klíčem ke zdárnému organizování času je plánování a následné dodržování plánu. Lidé, kteří tvrdí, že nemají na nic čas, ve skutečnosti jenom špatně plánují nebo své časové plány nedodržují. Když si však naplánujeme, co a kdy chceme udělat, a dodržíme to, ušetříme spoustu času. To zahrnuje i péči o naše prostředí a snahu ho zlepšovat. V případě lidí, kteří musejí plnit požadavky ostatních, například svých vedoucích, zákazníků nebo jiných oddělení ve firmě, vyžaduje organizování času i to, abychom byli schopni diplomaticky zvládat požadavky ostatních. Celkově vzato spočívá organizování času v tom, že přetváříme své okolí, namísto toho abychom se nechali přetvářet jím. Když budeme každý požadavek nebo přání ostatních lidí tolerovat a bez připomínek přijímat, tak tím vlastně tyto překážky, které brání efektivní organizaci času, jen dále utvrzujeme. 4.3. Tipy pro organizování času Zde uvádíme několik základních tipů pro organizování času, které vám pomohou lépe vyvážit svůj pracovní život s životem osobním: •
Buďte připraveni provést drastické změny. Buďte kreativní, hledejte a používejte nové
způsoby vykonávání aktivit. •
Mějte své emaily a telefonáty pod kontrolou – nedovolte, aby kontrolovaly ony vás.
•
Snažte se minimalizovat čas, ve kterém jste k dispozici pro neohlášené telefonáty.
•
Přestaňte automaticky říkat „ano“ cizím požadavkům, aniž byste se nad nimi předem
zamysleli. Začněte se ptát, co přesně obnášejí, co je třeba a co se od vás ve skutečnosti očekává. •
Důkladně se zamyslete nad tím, jak trávíte čas. Pokud sami nevíte, zjistěte to tak, že si
několik dní povedete záznamy o svých aktivitách. •
Omezte vše, co by mohlo být ztrátou času nebo energie, zejména pak zažité úkoly,
porady nebo hlášení, při kterých jde jen o přetlumočení příkazů shora a u kterých nemusíte být. •
Zamyslete se nad svými aktivitami z hlediska svých osobních krátkodobých i
dlouhodobých životních a kariérních cílů, a podle toho si určete priority. •
Používejte diář nebo zápisník k rozplánování toho, kdy co chcete udělat. Pokud víte, že
v budoucnu vás čeká nějaký úkol nebo povinnost, vyhraďte si na něj prostor předem. 23
•
Mějte své prostředí pod kontrolou. Pokud bez připomínek přijmete všechny změny,
pak tím jen otevíráte prostor dalším požadavkům ukrajujícím z vašeho času, dalším rozptýlením, úkolům či závazkům. Pokaždé, když budete mít možnost přijmout novou technologii nebo jinou změnu, se raději zamyslete, co to pro vás bude znamenat z hlediska času a efektivity. Položte si otázku: ušetří mi to čas, nebo mi to jen přidělá práci? •
Procvičujte se v dovednosti rozhodování.
Cvičení 6: Představte si, že všechny členky vaší skupiny pracují v jedné firmě. Každá účastnice dostane přidělenu vlastní roli. Pokud bude třeba, může více účastnic vykonávat stejnou roli (například roli uklízečky mohou vykonávat tři) nebo můžete skupinu rozdělit (je lepší vytvořit menší skupinky, aby se mohla zapojit každá účastnice). Cvičení rovněž můžete provést několikrát s vyměněnými rolemi. Jeho cílem je nejen věnovat se samotnému organizování času, ale i zamyslet se nad možnostmi jiných lidí. Každá účastnice si vybere, jakou práci teoreticky vykonává, a přečte si úkoly, které musí během následujících dní splnit (každý den má 8 pracovních hodin). Všechny pracují v hotelu a k dispozici jsou následující role: ředitelka, kuchařka, hotelová kadeřnice (nepracuje přímo pro ředitelku hotelu, nýbrž pro externí společnost), uklízečka, prodavačka v obchodě sídlícím v hotelu. Aktivity se rozdělí následujícím způsobem: •
Ředitelka/zaměstnavatelka – organizovat všechny zaměstnance, určit výši jejich platů,
uskutečnit pohovor se zájemcem o místo recepčního, vyřešit problém s asistentkou, která jezdí pozdě do práce, vymyslet novou podnikovou strategii. •
Kuchařka – uvařit pro svatbu s 50 hosty, sehnat nového dodavatele masa pro hotel,
protože ten starý rozvázal spolupráci. Také je problém s tím, že kuchyně má zastaralé vybavení a zaměstnavatelka odmítá pořídit nové. Na starém se nedá efektivně vařit, takže je nutné najmout tři nové pomocníky. •
Kadeřnice – obsloužit v kadeřnickém salónu 15 zákazníků. Došly zásoby šamponu a je
třeba nakoupit nový – u té příležitosti chcete změnit značku. Pronajímatel prostoru, ve kterém kadeřnictví sídlí, vás chce vystěhovat a vy si s ním musíte promluvit a přesvědčit ho, buď aby vás nevyháněl, protože byste pak neměla kde pracovat, nebo aby vám alespoň dal dost času k sehnání nových prostor.
24
•
Uklízečka – uklidit 50 hotelových pokojů. Jeden host vylil víno na velice drahé křeslo a
vy ho musíte rychle vyčistit. Šéf vám chce dát výpověď a vy ho musíte přesvědčit, že k tomu nemá důvod. Dostala jste za úkol vybrat nové uniformy pro všechny hotelové uklízečky, ideálně ty nejhezčí a nejlevnější. •
Prodavačka – blíží se Vánoce a vy musíte obsloužit 400 zákazníků. Všichni si chtějí
koupit nový parfém, ale vy už nemáte žádné parfémy na skladě, takže potřebujete sehnat další. Váš zaměstnavatel chce dát výpověď vaší nejoblíbenější pomocnici a místo toho si nechat dva neefektivní zaměstnance – přesvědčte ho, ať to nedělá. Jedna zákaznice roztahala všechny zbývající parfémy po celém obchodě a vy je musíte co nejdřív vrátit na správné místo.
Cvičení 7: Účastnice si nacvičí, jak mezi svými povinnostmi rozeznat priority. Nejdřív sepíší seznam věcí, které musí udělat. Pod seznam uvedou i své cíle do budoucna (sem patří něco, co by rády udělaly a co by prospělo jejich kariéře – například naučit se anglicky nebo chodit na doučování atd.). Vyzvěte je, ať se zamyslí nad důležitostí jednotlivých bodů a seřadí je do tří nebo více kategorií. Je důležité nakombinovat kategorie tak, aby obsahovaly všechno. Také je důležité nevěnovat se jenom těm nejdůležitějším úkolům, ale i těm méně důležitým. U toho je nutné řídit se prioritami. Během této aktivity by se mělo vyjevit, že když má někdo dobře rozplánovaný den, stihne během něj udělat více věcí: například je možné učit se něco, co mě zajímá a zároveň je to přínosné pro mě osobně i mé budoucí zaměstnání. Pokud účastnice nevědí, jak sestavit vlastní seznam aktivit, školitel by jim s ním měl pomoci. S pomocí školitele by mělo být jednoduché vyjmenovat své aktivity a navíc i osobní cíle. Každý cíl se dá splnit, když se ukáže, že by se na něj denně našlo alespoň 20 nebo 30 minut (zde opět zmiňte možnost naučit se anglicky). Příklad seznamu aktivit, které je třeba vykonat: Kategorie nejdůležitějších aktivit, které musejí být vykonány co nejdřív: -
Být šest hodin v práci.
-
Zajít na poštu a zaplatit účet za elektřinu.
25
-
Nakoupit jídlo na večeři (doma nic není).
-
Napsat se dvěma dětmi domácí úkoly.
Kategorie věcí, které jsou důležité, ale není nutné udělat je ihned: -
Koupit dárek pro syna – blíží se jeho narozeniny.
-
Sehnat si brigádu na přivydělání.
-
Zajít k doktorovi na prohlídku kvůli častým migrénám.
Kategorie věcí, které jsou méně důležité, ale bylo by dobré se k nim v budoucnu dostat, nebo které prostě slouží pro zábavu: -
Naučit se anglicky.
-
Cvičit (chodit na jógu, na volejbal...).
-
Navštívit kamarády.
4.4. Proč je organizování času důležité? Každý musí zvládat mnoho věcí a různě je střídat. V první řadě se musíme postarat o domácnost a děti, ve druhé řadě potřebujeme chodit do práce a také se vzdělávat (jak už bylo uvedeno výše, vzdělávání může znamenat angličtinu nebo jiné téma, které nás zajímá). Pochopitelně není nutné věnovat se všemu najednou a začít se vším ihned po přečtení této kapitoly. Důležité je hlavně vytvořit si plán. Co je pro vás důležité nyní a čeho byste chtěli dosáhnout v budoucnu? Když si člověk najde novou práci, může mu nějaký čas trvat, než se přizpůsobí novému režimu a než se mu podaří zdárně skloubit pracovní povinnosti s těmi rodinnými. Vzdělávání se můžeme věnovat později, až tyto dvě základní povinnosti zvládneme. Cílem této kapitoly by nemělo být nutit účastnice k tomu, aby začaly dělat všechno najednou, protože to by mohlo mít nežádoucí dopady. Je to vlastně stejné, jako když člověk začíná sportovně běhat. Kdyby bez předchozího tréninku začal běhat hned dvacetikilometrové tratě, pravděpodobně by to hned u prvního pokusu vzdal. 4.5. Závěr Tato část školicího modulu byla věnována procesu rozhodování a organizování osobního i pracovního času. Obě části spolu velice úzce souvisí. Navzájem se ovlivňují a obě musí fungovat dobře, aby uspěly jako celek. Jak už bylo řečeno, svůj čas nemůžeme organizovat efektivně, pokud se napřed nenaučíme vykonávat rozhodnutí. Proces rozhodování je dlouhý a vyžaduje, 26
aby se každý z nás krok za krokem seznámil s potřebnými postupy. Není to možné nijak ošidit. Naštěstí si každý může vymyslet i vlastní metody, které mu pomohou udržet si soustředění a jít za svým cílem. Není nutné řídit se vším doslova, důležité je především umět se zamyslet nad vlastním časem a také nad tím, co bychom rádi dělali, i když na to třeba zrovna nemáme čas. Cvičení jsou navržena tak, aby účastnicím pomohla zvýšit efektivitu organizování svého času. Nejlepší začátek je ale tento: začít přemýšlet nad tím, jak trávíme svůj čaj, a zda není možné provést nějakou změnu, která by nás udělala zase o kousek spokojenějšími.
27
SEZNAM LITERATURY POUŽITÉ V LEKCI 2 Komunikační dovednosti Mberia, H. (2011) „Communication Training Module“, International Journal of Humanities and Social Science, 1(20), 231-255. Rosenberg, M. (2003) Non-violent communication: A language of compassion. Center for Non-violent Communication. Rosenberg, M. a Leu, L. (2003) Non-violent communication companion workbook. Center for Non-violent Communication.
Dovednosti týmové práce Breslow, L. (1998, January/February) Teaching Teamwork Skills. In Massachusetts Institute of Technology Faculty Newsletter Teach Talk Columns.
http://web.mit.edu/tll/tll-library/teach-talk/teamwork-1.html#top Breslow, L. (1998, March/April) Teaching Teamwork Skills, Part 2. In Massachusetts Institute of Technology Faculty Newsletter Teach Talk Columns.
http://web.mit.edu/tll/tll-library/teach-talk/teamwork-2.html#top Crebert, G., Patrick, C.-J., Cragnolini, V., Smith, C., Worsfold, K., a Webb, F. (2011) Teamwork Skills Toolkit. Joe Wittneben, Osobně na: SSC Teambuilding Games and Activities Ohio DECA Summer Leadership Retreat.
Rozhodování a organizování času PACOVSKÝ, Petr. Člověk a čas: time management VI. generace. 2., aktualizované vydání. Praha: Grada Publishing, 2006. 260 s. MÁRA, Petr. PETR MÁRA [online]. 8. 9. 2008. David Allen - Mít vše hotovo, Get Things Done aka GTD. Dostupné
z
WWW:
hotovo-get-things.html >. Morgenstern, Julie (2004). Time Management from the Inside Out: The Foolproof System for Taking Control of Your Schedule — and Your Life, 2. vydání, New York:Henry Holt/Owl Books, 285.
28
Grid
analysis,
making
a
Decision
by
weighing
up
different
factors
(http://www.mindtools.com/pages/article/newTED_03.htm). Monahan, G. (2000). Management Decision Making. Cambridge: Cambridge University Press. str. 33– 40.ISBN 0-521-78118-3.
29
PŘÍLOHA K LEKCI 2 Příloha 1: Odpovědní formulář k týmovému cvičení 2 HODNOCENÍ – Názory expertů na důležitost předmětů 1. Kovový zapalovač Největší nebezpečí, kterému skupina čelí, je zima. Proto je nejdůležitější obstarat si zdroj tepla. Hned druhou největší prioritou je mít způsob, jak signalizovat o pomoc. Z obou důvodů vychází, že prvním úkolem je zapálit oheň. Bez zápalek budeme potřebovat něco, co dokáže vykřesat jiskru, a k tomu je kovový zapalovač ideální, i kdyby zrovna byl prázdný. 2. Klubko vlny K rozdělání ohně budou účastnice zájezdu potřebovat povrch, na který mohou chytit jiskru vykřesanou zapalovačem. Vlna je nejlepší dostupnou látkou pro chycení jiskry a rozdmýchání ohně, a vůbec nevadí, když bude trochu vlhká. 3. Náhradní oblečení Oblečení nejenže zahřívá tělo, ale navíc se dá použít k vybudování přístřešku, signalizaci, jako pokrývky na spaní, obvazy, provaz (když se rozplete) nebo k přiložení do ohně. 4. Plechovka sádla Plechovka sádla má mnoho využití. Z víčka se dá vytvořit signalizační zrcátko. Navíc se vyleštěným víčkem dají odrážet sluneční paprsky, což vytváří stejný jas jako 5 až 7 miliónů svíček – dost na to, aby odlesk byl vidět až za horizontem. Viditelnost sice může být omezená stromy, ale to se dá vyřešit tím, že někdo vyleze na strom a víčkem bude signalizovat prolétajícím letadlům. I kdyby skupina neměla žádný jiný prostředek signalizace než tento, pořád by měla 80% šanci, že bude zachráněna už během prvního dne. Tento předmět má ale i další využití. Sádlo se dá namazat na kůži jako ochrana před omrzlinami. Když se roztopí, dá se použít jako palivo. Když se do roztopeného sádla namočí kus látky, bude hořet jako svíčka. Prázdná plechovka se pak dá využít k rozpouštění sněhu nad ohněm, aby bylo co pít. Je mnohem bezpečnější pít roztopenou vodu než jíst sníh, jelikož teplá voda neplýtvá tělesným teplem. Voda je důležitá, protože dehydrovaný člověk ztrácí schopnost dobře se rozhodovat.
30
5. Malá sekyrka K udržování ohně potřebují účastnice neustálý přísun dřeva. Sekera se ale dá použít nejen k přípravě dřeva, ale i k vytvoření mýtiny pro přístřešek nebo nasekání větví, které se položí jako izolace na zem či se použijí jako konstrukce pro stan. 6. Tabulky čokolády (jedna na osobu) Čokoláda poslouží jako zdroj energie. Jelikož obsahuje především sacharidy, poskytuje energii, aniž by tělo zatěžovala přílišným zažíváním. 7. Noviny (jedny na osobu) Noviny se hodí k rozdělání ohně. Když se smotají a nastrkají do nohavic nebo rukávů, mohou sloužit jako izolační vrstva pod oblečení. Když se srolují do tvaru megafonu, dají se použít ke zvukové signalizaci. A nakonec se dají číst, což poskytne vítané rozptýlení a odvede myšlenky od stresující situace. 8. Litr tvrdého alkoholu Jediné využití alkoholu je jako palivo při rozdělávání ohně nebo jako palivo pro pochodeň (ta se vyrobí tak, že namočíme kus oblečení do alkoholu a omotáme ho kolem větve). Prázdná lahev se dá použít k uskladnění vody. Nebezpečí alkoholu spočívá v tom, že by ho někdo mohl začít pít v domnění, že se zahřeje. Alkohol ale přitom přebírá teplotu okolí, takže při pití v mrazu by si jím člověk akorát tak zmrazil hrdlo a žaludek. Alkohol také roztahuje cévy v kůži, takže krev se více ochladí a pak putuje zpět do srdce, což způsobuje rychlý úbytek tepla. Opilý člověk má tedy mnohem větší pravděpodobnost, že se podchladí, než člověk střízlivý. 9. Kompas Kompas je nebezpečný předmět, jelikož by někomu mohl vnuknout myšlenku, že se pěšky vydá do nejbližšího města. Jeho jedinou předností je, že se díky skleněnému vršku dá používat k odrážení slunečních paprsků. 10. Mapa vyrobená z plastu Mapa je jedním z nejméně užitečných předmětů, protože bude účastnice ponoukat k tomu, aby se pěšky vydaly do nejbližšího města. Hodí se leda tak k položení na zem, aby nebylo vlhko na nohy.
31