klimtov bozk cz.qxd :03 Stránka 9

klimtov bozk cz.qxd 10.2.2015 11:03 Stránka 9

Adam se do Silvie zamiloval ve tfiinácti letech. Chodil do stejné ‰koly jako ona, do vedlej‰í tfiídy. VÛbec netu‰il, Ïe takové dûvãe Ïije. Ani nemohl, byla dokonale utlumená. Kdyby byla lampou, tak by byla stáhnutá na ten nejmen‰í plamínek, jak˘ se je‰tû dokáÏe udrÏet. Ve vûku, kdy se na sebe dospívající dûcka pokou‰ejí upozornit úãesem, obleãením, dûvãata namalovan˘ma oãima, ãerven˘mi nehty, rty, dokázala Silvie zázrak – byla fakticky neviditelná. Dûlala to vûdomû, byla bojovník na tajné frontû. Od dûtství po ní ‰li. Tajn˘ soud nad ní v její nepfiítomnosti vynesl nejpfiísnûj‰í trest. O tom v‰ak Adam nemûl potuchy. Ani ostatní spoluÏáci a vût‰ina uãitelÛ. Ale ti, ktefií mûli patfiiãné informace, se k dûvãeti chovali jako k modle tajné sekty, jako k vyvolené. Na zaãátku jejích problémÛ se staly takové váÏné a „dospûlé“ vûci, Ïe by je Adam nedokázal pochopit a ocenit, ani kdyby mu bylo sto let. DÛvody, proã se Silvie musela stát neviditelnou, byly jako ocelová deska obrovského lisu. Silvie byla odsouzena k promy‰lenému, muãivému rozdrcení. Nejdokonaleji fungující státní organizace v socialistickém âeskoslovensku, která rozhodovala o Ïivotû a smrti tisícÛ lidí, mûla za úkol Silvii zniãit. Ne jednou ranou, ale postupnû, pomalu, bolestivû, dÛkladnû. Silvie si nesmûla nic oblíbit, sebrali by jí to. Nemohla v niãem vyniknout, zakázali by jí to. Nesmûla se nikam pfiihlásit, nepfiijali by ji tam. Anebo pfiijali, aby ji vzápûtí vylouãili. Nemohla nikam chtít, nepustili by ji tam. Mûla jedinou, celkem mizivou ‰anci pfieÏít: kdyÏ se dokáÏe schovat do nejmen‰í komÛrky, kdyÏ proklouzne nejuÏ‰í ‰kvírkou. Nic 9


nechtít, nikoho nemilovat, nikam se nechtít dostat. JestliÏe mûla pfieÏít, musela zmizet. B˘t co nejv‰ednûj‰í, nezajímavá, nenápadná. Zatím se jí to dafiilo témûfi dokonale. Adam s nejlep‰ím kamarádem Petrusem byli v Divadle hudby. Na programu byl veãer nahrávek kytaristy Paca de Lucíi. Vût‰inu ãasu jim na malé plátno promítali jen Pacovu soustfiedûnou tváfi a ruce hrající na kytaru. Ale chvílemi tyto obrazy vystfiídaly ãernobílé diapozitivy, dokumentární zábûry z koncertÛ a nahrávání: Paco u mikrofonu, zvukafii, muzikanti z kapely. Adam s Petrusem sedûli v nepohodln˘ch mal˘ch kfieslech, v místnosti jich bylo asi tfiicet a jen pÛlka byla obsazená. Adam si fiíkal, Ïe oni s Petrusem vypadají jako z Pacovy druÏiny. Jeden druhému se moc nepodobali, ale mûli hodnû spoleãného. V‰echny nedostatky ospravedlÀovalo jejich mládí, osmnáct let. Oba mûli husté vlasy aÏ na záda. Adam jen mírnû vlnité, Petrus odedávna kudrnaté.* Mûli jemné, ale uÏ ne dûtské obliãeje. Vypadali jako dva mladí oholení vlci. Petrus byl vysok˘, ale mûl nesportovní postavu. Nosil zranitelné br˘le s kulat˘m kovov˘m rámem a za jejich skly mûl moudré hnûdé sametové oãi. Celkov˘ dojem kofienil jemn˘ knírek. Adam byl vy‰‰í, tro‰ku shrben˘ a tmav‰í, pÛsobil agresivnûj‰ím dojmem. Mûl husté ãerné vlasy, pokoÏku i v zimû jakoby opálenou, hnûdé oãi, naivnûj‰í neÏ Petrusovy, oválnou tváfi a jizvu ve tvaru písmene S pod lev˘m okem. Vypadal jako indick˘ tenisov˘ junior po autohavárii. Krátk˘ ãas mûl v ulici pfiezdívku Cikán, ale neujala se, protoÏe tam bylo hodnû prav˘ch RomÛ. Adam a Petrus byli v mnohém rozdílní, ale jaksi se spolu r˘movali: obleãením, zpÛsobem fieãi, gesty, tím, jak vidûli vûci okolo sebe a jak je interpretovali. KdyÏ nûkdo poznal nejprve jednoho, pozdûji tomu druhému fiekl: „Jako bych tû uÏ nûkdy sly‰el. Mluví‰ jako Adam.“ Ane* Petrus tvrdil, Ïe se mu vlasy zaãaly kroutit po prvním sexu. A Ïe pokud do té doby nevypadají, po posledním se mu opût narovnají.

10


bo: „Mluví‰ pfiesnû jako Petrus.“ Nebyla to náhoda. Od páté tfiídy spolu sedûli v jedné lavici. Spoleãnû chodili do fotografického krouÏku v Domû pion˘rÛ Klementa Gottwalda. Celé hodiny trávili na dvofie a hráli fotbal na malé branky nebo pfii basketbalu. Kromû ping-pongu nikdy nehráli proti sobû. Za cel˘ Ïivot se nikdy nepohádali. Petrus fiíkal, Ïe je to podezfielé, Ïe nûco není v pofiádku. Ale Ïe je o tom ‰koda mlãet. A oni nemlãeli, stále si mûli co povídat. Paco de Lucía právû poskytoval rozhovor mladé ‰panûlské novináfice. Jeho ukázky mûly titulky: „KdyÏ je va‰ím stimulem hlad, je vym˘‰lení nov˘ch vûcí snadné. Ale kdyÏ je va‰ím zámûrem b˘t dobr˘m kytaristou, pokud moÏno nejlep‰ím, je to mnohem komplikovanûj‰í, protoÏe du‰e je nenasytná; Ïaludek se nasytí snadno, ale du‰e ne.“ Po programu ‰li k Adamovi. V jeho pokoji pfii svíãce poslouchali Richieho Heavense, povídali si o tom, co Paco povídal o Ïaludku a o du‰i. Podle Petruse hrál geniálnû, ale v rozhovoru machroval. Adam Paca de Lucíu bránil. „To, jak fiíkal, Ïe po dlouhém ãase sly‰el v rádiu hrát slu‰nû nûjakého chlápka a potom zjistil, Ïe je to on sám – to nemûlo chybu.“ „Jasnû. AÈ je skromn˘ ten, kdo má b˘t na co skromn˘. Paco aÈ je neskromn˘. Do vyãerpání se dohadovali o tom, kdo je momentálnû nejlep‰í kytarista na svûtû. A po kytaristech pfie‰li na basketbalisty. Vypili hodnû ruské vodky a vykoufiili dvû krabiãky cigaret. Velk˘ popelník ve tvaru pneumatiky byl královsk˘m zdrojem zápachu. Cigaretové nedopalky z nûj vylézaly jako ãervi. Ve dvû v noci Petrus nakonec zívl a smífilivû fiekl: „KdyÏ jsme to minule nevyfie‰ili opilí, tak to dneska stfiízliví urãitû nevyfie‰íme.“ „My pfiece jsme opilí,“ namítal Adam. „Ale ne dost!“ rozhodl Petrus, na druh˘ pokus vstal z mûkkého kfiesla a vy‰el z místnosti. MoÏná ‰el do koupelny, moÏná na toaletu, moÏná uÏ ode‰el pryã. Adam ho 11


nemusel vyprovázet, jeho nejlep‰í kamarád byl u nich jako doma. Po chvíli v‰ak Petrus je‰tû jednou nakoukl do pokoje a fiekl pomalu: „Mûl jsi pravdu, opilí jsme dost, ale ani tak to dnes nevyfie‰íme. Dobrou noc!“ Ráno Adama vzbudil telefon. Jedno zvonûní, dvû, tfii – a dost. Zfiejmû volala máma. Za chvíli zavolá znovu. Adam otevfiel okno a uvidûl mrakodrapy, které ve tmû vypadaly jako nádherné kosmické rakety pfiipravené ke startu. Byl to velk˘ plakát, kter˘ koupil za stovku na burze jako noãní New York. Ve skuteãnosti to byl zábûr na noãní Hongkong, ale Adam svÛj omyl zjistil aÏ pozdûji v Americe. Mûl rád svÛj pokoj, zdûdil ho po svém otci i s psacím stolem a knihovnou plnou knih. Témûfi cel˘ Shakespeare, kompletní Hemingway, Camus, hodnû RusÛ, Dostojevsk˘, Tolstoj, âechov. KdyÏ se od nich otec odstûhoval, nechal si Adam vymalovat stûny pokoje na modro, aby chladily. Dvefie mûl z vnitfiní strany celé oblepené prázdn˘mi krabiãkami od cigaret Marlboro. ¤íkal tomu izolace proti socialismu. Mezi knihami se klanûla gumová postaviãka vousatého muÏíãka s turbanem na hlavû. Byl to talisman letecké spoleãnosti Air India, kter˘ dostal jeho str˘ãek Bohu‰ od indické letu‰ky, pr˘ za dobré sluÏby. Uprostfied knihovny byl na provázku zavû‰en˘ beznoh˘ a bezruk˘ JeÏí‰ Kristus. Adam ho na‰el na Ondfiejském hfibitovû na hromadû smetí mezi such˘mi vûtvemi, rozbit˘mi láhvemi a poláman˘mi rameny kfiíÏÛ, urãitû pocházel z nûjakého zru‰eného hrobu. U okna stála skfiíÀka s velk˘mi zásuvkami a na ní gramorádio znaãky Tesla. Na volné stûnû byl pfiipevnûn zmen‰en˘ basketbalov˘ ko‰ s kulatou deskou. Adam spal na válendû v rohu proti dvefiím. U postele mûl pfiipraven˘ mal˘ oranÏov˘ míã, kter˘ po probuzení vÏdy hodil smûrem na ko‰. To, jestli trefil, nebo se míã odrazil, byla první vû‰tba toho dne. I teì chytil míãek do ruky jako pomeranã, namífiil, udûlal pohyb, jako by chtûl hodit, ale neudûlal to. Ten den nemûl náladu na vû‰tby. 12


Telefon zaãal zvonit znovu. Adam s potû‰ením zjistil, Ïe spal obleãen˘, a tak jen vstal a pfie‰el do pfiedsínû. Byla to máma. „âau, Nini, tady Zozo,“ fiekl Adam jejich tajné heslo. „âau Zozo, tady Nini,“ odpovûdûla máma. „V Tuzexu koneãnû dostali zboÏí. Volala mi paní Ví‰která. Schovala ti dvoje vÏdyÈ ví‰ co.“ „Proboha, mami, proã z toho dûlá‰ konspiraci?“ „Nûkteré vûci se do telefonu nikdy nefiíkají.“ „Tak proã mi je volá‰?“ znervóznûl Adam jako vÏdycky, kdyÏ s mámou telefonoval. „A jak ti to mám povûdût? Peníze má‰, ví‰ kde.“ „Vím,“ zavrãel Adam a chtûl zavûsit. „Je‰tû to nepokládej,“ pfiedbûhla ho máma. „Dobfie si ty kalhoty vyzkou‰ej. Aby nebyly malé a moc dlouhé! Ohrnuté je nosí uÏ jen gádÏové.“ „Ano. Konãím, tvá MáÀa,“ fiekl Adam, a je‰tû neÏ sluchátko poloÏil do vidlice, sly‰el její slábnoucí hlas, jako kdyby máma odcházela nûkam hluboko do lesa: „A podûkuj paní Ví‰které. Îe ji moc pozdravuju.“ Adam poloÏil sluchátko a rukama nad ním naznaãil, jak by mámu za‰krtil. Ale byl rád, Ïe mu zafiídila ty texasky. âekal na nû uÏ druh˘ rok. A v ãemkoli jiném se cítil úplnû nemoÏn˘. Dostal chuÈ na ãaj. Nasypal do plechového vajíãka plnou lÏiãku a zalil ho horkou vodou. Mûl rád v ‰álku s ãajem polostín. A barvu, kterou do vody postupnû vypou‰tûjí ãajové lístky. A ãervenohnûd˘, jakoby podzimní kal, kter˘ se postupnû usazuje na dnû. Pfii ãaji fie‰il stejné dÛleÏité otázky jako kaÏd˘ den: jak se ohodit, co kde uzobnout, s k˘m se setkat. Kolem obûda si Adam koupil od star‰í Ïeny pod bránou na Gorkého ulici bony.* * Bony byly papírové poukázky, které lidé dostávali místo valut a v Tuzexu se pouÏívaly jako platidlo.

13


U prodejny Tuzex postávalo cel˘ den nûkolik star‰ích Ïen, které vypadaly jako bezdomovkynû. Mûly na sobû neforemné obno‰ené kabáty a v jejich velk˘ch kapsách schované ãeskoslovenské koruny a tuzexové nákupní poukázky. Lidé tûm Ïenám fiíkali vexlaãky. Nenávidûli je, ale potfiebovali je. Petrus tvrdil, Ïe to nejsou opravdové baby, ale maskovaní fízlové. Kousek od star˘ch Ïen hlídkoval pfiíslu‰ník Vefiejné bezpeãnosti v uniformû. Vypadalo to, Ïe dohlíÏí, aby se ne‰melilo s valutami, ale ve skuteãnosti dával pozor, aby obchod probíhal hladce a neru‰enû. KdyÏ pfii‰lo do Tuzexu zboÏí, stála pfied prodejnou dlouhá fiada lidí. Byli zamraãení, neklidní a podráÏdûní. Pfied chvíli ilegálnû koupili bony. Mohli je za to zavfiít. Bony mohly b˘t fale‰né. A nebyli si jistí, jestli pfii‰lo to zboÏí, po kterém touÏili. A kdyÏ pfii‰lo, nemuselo ho pfiijít tolik, aby se dostalo na kaÏdého. NaplÀovaly je touha, strach, nenávist a pocit viny, aÏ se z nich vypafiovaly v‰emi póry. Lidé ãekající hodiny v fiadû na nedostatkové zboÏí vydávali natrpkl˘ a kysel˘ zápach. Spoleãné poníÏení je odtlaãovalo od sebe jako souhlasné póly dvou magnetÛ, ale prostor a situace je nutily se tisknout jeden na druhého a spojovat svoje negativní vlny. Po pÛlhodinû stání v takové fiadû Adam cítil, Ïe se rozpadá jako chléb ve vodû. Îe se drolí na drobeãky. Chtûl utéct, ale touha mít po dvou letech nové, tûÏko dosaÏitelné kalhoty ho udrÏela na boji‰ti. V zásobování âeskoslovenska se vÏdy nûco zaseklo. Jednou nebylo v obchodech kofiení, potom toaletní papír, stále byly problémy s masem a jiÏním ovocem. Ale nakonec se ty problémy vyfie‰ily, stát obchody jak˘msi zázrakem na ãas zásobil. Texasky, japonské televize anebo italské praãky nemusely pfiijít nikdy. To byl bonus, odmûna, hrozinka. Texasky opût jednou dorazily a lidé si je museli utrápenû a poníÏenû vystát. Nûktefií ãekali zbyteãnû, na kaÏdého se nedostalo. Adam mûl kalhoty schované pod pultem na jméno. Znepokojovala ho v‰ak znaãka. Moh14


ly to b˘t Rifle, to by nebylo nejhor‰í, ale ani nejlep‰í. Lee by byly katastrofa. Levi’s, to by byl ráj. Levisky mu nejlíp sedly a v pomyslném Ïebfiíãku originálních dÏín neohroÏenû kralovaly. Adam zmítan˘ pochybnostmi, nenávistí, netrpûlivostí a chvûjivou nedoãkavostí vystál tu odpornou fiadu. KdyÏ se koneãnû dostal z ulice do prodejny, vidûl na regály, v nichÏ byly podle velikostí naskládány poklady z modré látky. Byl by si nechal useknout malíãek, jestli to nejsou Levi’s. Suprové kalhoty starého Leviho Strausse. Dobré znamení. Dostal se aÏ k pultu. Cel˘ ãas si pfiísahal, Ïe prodavaãce nefiekne ani slovo, ale ona ho pozdravila oãima. Nechtû její pfiihrávku pfiijal a fiekl, Ïe dûkuje a Ïe ji máma pozdravuje. „Zlatá paní, tvoje maminka. Pro ni kdykoli cokoli,“ odpovûdûla prodavaãka v modrém plá‰ti a ti z fiady, ktefií to sly‰eli, zesmutnûli, protoÏe to nepatfiilo jim. Adam odevzdal prodavaãce pfiipravené bony a ona mu podala plastovou kartiãku a kalhoty v papírové ta‰ce. Bylo to tak sloÏitû vymy‰lené, aby zákazníci neutíkali s nezaplacen˘m zboÏím. Pfiedtím si nûktefií odnesli texasky, blÛzky a svetry do kabinky, tam si je oblékli, natáhli na nû svoje staré ‰aty a odkráãeli s úlovkem jako by nic. Nedávno byly v oddûleních zavedeny zálohové kartiãky, které potom u pokladny platily jako bony. Kalhoty tak je‰tû nebyly Adamovy, kdyby mu nesedûly, nemusel si je vzít. V prodejnû panovala atmosféra mezi rentgenovou kabinkou a v˘slechem na policii. Adam si ‰el texasky vyzkou‰et do kabiny tvofiené konstrukcí z kovov˘ch trubek a hadrov˘mi stûnami. Nenávidûl, kdyÏ se musel pfii zkou‰ení vyzout, svléknout si svoje kalhoty, bos˘ skákat na jedné noze po starém linoleu a potom v za‰lém zrcadle zkoumat, jestli mu dÏíny sedí. Kabinka byla tak tûsná, Ïe do sebe pfies látkovou stûnu stále naráÏeli s nûk˘m, kdo stejnû vrávoravû zkou‰el vedle. Adamovi byly kalhoty v pase dobfie, ale tro‰ku del15


‰í. AspoÀ si je bude moci na spodním okraji vyhrnout. Nevûdûl, zda má b˘t rád, Ïe mají poklopec na knoflíky. Vypadalo to dobfie, ale po ãase se dírky vytahaly a ãlovûk pofiád chodil s rozepnut˘m poklopcem. Vy‰el z obchodu zpocen˘, jako kdyby bûÏel maratón. Cítil, Ïe i on vydává nakysl˘ zápach jako ostatní nakupující. V takové situaci si vÏdycky vzpomnûl na rozhovor mezi matkou ‰krkavkou a její zvûdavou dcerkou. Malá ‰krkavka chce vûdût, jak vypadá louka (nûco krásného, zeleného, plného voÀav˘ch kvûtÛ, mot˘lÛ a vãel), jak vypadá mofie (spousta slané vody plné barevn˘ch ryb a na hladinû plavou bílé lodû) a co je to slunce (velká Ïhavá koule, která svítí na louky i na mofie, hfieje a dává Ïivot). A potom se zeptá: „Maminko, proã tedy Ïijeme v téhle hnusné vlhké dífie?“ „ProtoÏe je to na‰e vlast, dcerko,“ odpoví jí maminka. Adam si pral koupené texasky ve vanû. V takov˘ch novouãk˘ch kalhotách se nemohl ve ‰kole ani v klubu objevit. V‰echno, co si na sebe Adam a jeho kamarádi oblékli, muselo pÛsobit otrhanû a obno‰enû. Teì kalhoty americk˘ch zlatokopÛ usilovnû drhnul tvrd˘m kartáãem, aby ze stehen ãásteãnû odstranil sytû modrou barvu. Voda ve vanû se zabarvila do inkoustova. Texasky byly ‰ité ze zázraãného materiálu. Namoãené vypadaly jako z ãerného plechu. Snesly drsné zacházení. Adam dfiel látku kartáãem nejmíÀ dvacet minut. Potom kalhoty zavûsil na ‰ÀÛru v koupelnû a kaÏdou ãtvrthodinu chodil pozorovat pohádkovou pfiemûnu. Hnusná tmavá barva mokr˘ch texasek se pomalu mûnila na nádhernou berlínskou modfi, na ‰vestkovû modrou, na námofinickou modfi, a jak ztrácela vlhkost, byla stále mûkãí a útulnûj‰í. Postupnû pro‰la v‰emi odstíny modré barvy, jaké ve vesmíru existují. A ke konci byla vût‰ina látky dokonale texaskovû modrá, ale na vy‰oupan˘ch stehnech byly celé plochy nebesky svûtlemodré, která pfiecházela aÏ do bílé, ale tak jemnû, jako kdyby do mléka spadla pomnûnka. Adam miloval svoje nové vydrhnuté kalhoty, jako mají lidi 16


rádi svého psa nebo koãku. Texasky byly jeho domov, jeho druhá (moÏná i krásnûj‰í) kÛÏe. Byl ‰Èastn˘, Ïe Ïije v dobû, kdy je mÛÏe mít. Poslouchal legendy o tom, jak si je star‰í kluci dávali ‰ít z maìarské dÏínoviny. Podle fotografií v rakousk˘ch katalozích je pro celé mûsto vyrábûl star˘ krejãí Dietrich. Jedny takové dala máma u‰ít i Adamovi. Byly z látky mûkké jako hadr a obû nohavice se kroutily do opaãn˘ch smûrÛ. Adam si je oblékl jednou, uvidûl se v zrcadle – vypadal jako z ústavu pro mrzáãky – a uÏ je na sebe nikdy nevzal. To, co mûl teì, byly originální levisky. Americké. Vydrbal z nich v‰echen ten socialistick˘ smrad, kter˘m nasákly v Tuzexu. KdyÏ uÏ byly kalhoty vlhké jenom v pase a na spodním okraji, oblékl si je na nahé tûlo, aby na nûm doschly. Za tu pÛlhodinu Adama obepnuly a získaly definitivní tvar. Jen tak naboso, do pÛl pasu nah˘, se v pfiedsíni postavil pfied vysoké zrcadlo. V dÏínách nevypadal jako cikán, ale jako indián. Ze tfií prstÛ pravé ruky vyãaroval kolt, pfiikrãil se v kolenou, levou rukou jistil palbu a pfiitom napodobil zvuk v˘stfielÛ: „Tch! Tch!“ naãeÏ vyfoukl z pomyslné hlavnû koufi. Nemohl se ubránit pocitu, Ïe mu nové levisky slu‰í. Adamova máma si zakládala na tom, Ïe má vynikající vkus. A je‰tû o hodnû víc na povûsti kultivované dámy. Adam jednou v podveãer neãekanû ve‰el do kavárny Reduta. Osvûtáfii tam mûli podnikovou zábavu. V‰ichni stáli v kruhu, tleskali do rytmu a máma tancovala s choreografem Mikim Siv˘m americk˘ rokenrol tak divoce, Ïe jí dlouhé blond vlasy i kostkovaná zvonová suknû lítaly aÏ ke stropu. Adam na ni zakfiiãel: „Mami, takhle tancuje dáma?“ A ona mu odpovûdûla: „Ano, synu, rokenrol takhle!“ Byli si s mámou nesnesitelnû blízcí. V noci, kdyÏ uÏ Adam spal, to máma nevydrÏela. Vkradla se do synova pokoje, sebrala texasky, zahnut˘ kus na obou nohavicích odstfiihla a okraje starostlivû obroubila na ‰icím stroji. Adam si druhého dne vÛbec niãeho nev‰iml. 17


KaÏd˘, kdo vidûl Silviinu matku poprvé, fiekl: „To je hezká Ïenská.“ Její tváfi se vyznaãovala tro‰ku unavenou krásou, poznaãenou kolem úst dvûma vráskami z velkého úsilí pÛsobit za kaÏdé situace dÛstojnû a spokojenû. Paní Poláková byla stfiednû vysoká, tmavovlasá, mûla klidné pohyby. Husté ãerné vlasy nosila vyãesané do sloÏitého uzlu s velkou vyfoukanou vlnou. Jen nedávno opustila pfiístav ãtyfiicítky; bylo zvlá‰tní, Ïe aãkoli mûla sytû ãerné vlasy, pÛsobily, jako by byly pro‰edivûlé (coÏ nikdy nebudou, protoÏe bude do konce Ïivota nosit stejn˘ úães a nechá si vlasy barvit na stejn˘ odstín). Hovofiila klidn˘m hlasem, pûknou sloven‰tinou, v níÏ bylo celkem vzadu sly‰et slab˘ sladk˘ ko‰ick˘ pfiízvuk. Tak jako ona vypadalo v Bratislavû mnoho Ïen s maìarsk˘mi pfiedky. Mûla nádhernou hlavu a celou horní polovinu tûla, ale od pasu dolÛ byla roz‰ífiená jako ‰achová figurka. Oblékala se elegantnû a stfiídmû. VÏdy mûla na sobû to, co se v jejích kruzích povaÏovalo za obleãení vhodné pro dámu. Kost˘my, blÛzky, dlouhé suknû, stfievíce na nízkém podpatku, flau‰ové kabáty s velkou broÏí na klopû. Dávala si velk˘ pozor, aby to v‰e pÛsobilo elegantnû, ale ne pfiíli‰ luxusnû. ZáleÏelo jí na tom, co o ní lidé fiíkají, chtûla, aby ji povaÏovali za silnou a spokojenou, ale skromnou. MoÏná proto, Ïe cítila, co si myslí – Ïe svoji válku prohrála. Byla rozhodnutá pfiesvûdãit v‰echny o opaku. „Je‰tû jsem neskonãila!“ fiíkala nepfiejícníkÛm pohledem, úãesem, voÀavkou i drÏením tûla. Vûfiila, Ïe dokáÏe splnit svoje plány, i kdyby mûla zbourat Berlínskou zeì. Podfiídila tomu kaÏdou svoji my‰lenku, v‰echny síly a schopnosti. Zakázala si pochybovat o sobû i o manÏelovi. Kdyby její plán nevy‰el, zhroutil by se jí cel˘ svût. Ale moÏná by se jí potom Ïilo lépe a urãitû klidnûji. KdyÏ vypnula jejich star˘ rusk˘ televizor, zÛstávala uprostfied obrazovky svûtlá skvrna, která se pomalu zmen‰ovala z velikosti pûtikoruny na mizející flíãek. Pozorovala ji a s neurãitou touhou ji chtûla zadrÏet, chápala ji jako existenci lidského vztahu v tmavém vesmíru, kter˘ neú18


prosnû zhasíná. A do koneãkÛ prstÛ se jí vkrádaly jehliãky úzkosti. Silvie si mohla pfiipsat na konto jedno kfiehké vítûzství. Po nekoneãn˘ch rozhovorech a rozepfiích paní Poláková souhlasila, Ïe ji pustí s Adamem do Jugoslávie. Nejradûji by mûla dceru celé prázdniny doma, ale cítila, Ïe kdyÏ teì Silvii dovolenou s Adamem zakáÏe, dítû se jí vzepfie. MoÏná tam pojede i navzdory zákazu, a uÏ ji nikdy nedostane zpátky pod kontrolu. Toho se paní Poláková obávala nejvíc, otevfieného konfliktu, jímÏ by dcefii umoÏnila, aby jejich nekoneãn˘ spor ukonãila tím nejhor‰ím moÏn˘m zpÛsobem – odchodem z domu. Jediná moÏnost, jak si ji udrÏet, bylo souhlasit tak, aby její souhlas byl zároveÀ nesouhlasem. Paní Poláková vûdûla, Ïe uÏ nemÛÏe prohru odvrátit, a tak se rozhodla, Ïe problém dlouhodobû vyuÏije ve svÛj prospûch. Nejdfiív se bude vzpírat, vystupÀuje napûtí, nechá se porazit a potom s dÛkladn˘m zdÛraznûním vlastní bolesti a zoufalství povolí. UÏ pfiedem se jí vybavovaly vûci, o nichÏ s jistotou vûdûla, Ïe je udûlá, ale jako kdyby je udûlal nûkdo jin˘. Drobné akty krutosti. Neospravedlnitelné lÏi. Malá poranûní. Hádky. Její dcera mÛÏe odjet za cenu velké vdûãnosti, kterou v pravou chvíli zúroãí. ProtoÏe pokud Silvie skuteãnû odcestuje s Adamem do Jugoslávie, matku ãekají váÏné komplikace se srdcem, moÏná i hospitalizace. Silvie musí odejít tak, aby litovala, Ïe se vzboufiila. Paní Poláková chtûla mít v‰echno, co tím rozhodnutím ztratila, okamÏitû nazpût. Bála se konzultovat problém s manÏelem. Polák by nesouhlasil, ale co on v Mnichovû vûdûl, jaké to je Ïít se zamilovanou osmnáctiletou dcerou, které spoleãnû pohnojili Ïivot? Potfiebovala si s nûk˘m promluvit, aby v sobû uvolnila napûtí a pfienesla alespoÀ ãást zodpovûdnosti na nûkoho jiného. Rozhodla se oslovit sestru, které odmaliãka pfiezdívali Mimi. Mimi byla z obou sester mlad‰í, ale vdávala se dfiív. Vzala si velkého laskavého muÏe, kter˘ tehdy právû konãil 19


architekturu. Jmenoval se Martin, teì mu bylo uÏ témûfi ‰edesát, mûl husté bílé kudrnaté vlasy, povislé bfiicho, vrásãitou tváfi a v‰ichni mu fiíkali MaÀo. Mimi a její manÏel, to byl vÏdy azyl pro Silvii, pro jejího bratra a pro kaÏdého, kdo se potfieboval vypovídat, vyplakat, najíst, popít, anebo jen tak sedût a mlãet. Mimi koufiila sto cigaret dennû, mûla postavu jako dítû, ale nebyla ‰tíhlá. Byla to kostra potaÏená unavenou kÛÏí. Nad dûtsk˘m tûlem mûla pûknou tváfi s nádhern˘ma rodinn˘ma oãima. Vypadala, jako by ji pustili na krátkou dovolenou z koncentráku. Byla sotva ãtvrtinou svého velkého usmûvavého chlapa. MaÀo vafiil, pral, uklízel a staral se o jejich vymodleného malého syna. Mimi byla stále pfied operací, v rekonvalescenci nebo na vy‰etfieních. S Manûm chodila od sv˘ch patnácti a dal‰ích patnáct let mûli spolu sex kaÏd˘ den. Ale Mimi se jaksi zasekla a nedokázala otûhotnût. Trpûli pfietlakem rodiãovství, ale jejich buÀky se navzájem nechtûly. Vynahrazovali si to tím, Ïe si k nim v‰ichni pfiátelé a známí odkládali dûti na libovolnû dlouh˘ ãas a ty dûti od nich potom odmítaly odejít. MaÀo Molnár byl jako dobr˘ obr z pohádky. Vyzafioval vlny porozumûní a spolehlivosti. V‰echny laskavosti poskytoval pfiíjemnû, pfiímo a bez nároku na vdûk. Kamarádi lékafii Mimi a MaÀa vy‰etfiili a jen kroutili hlavami, protoÏe podle v˘sledkÛ mûli dávno mít aspoÀ tfii dûti. Byli uÏ rozhodnuti, Ïe si dítû adoptují, kdyÏ se najednou nûco uvolnilo a Mimi otûhotnûla. Poprvé a naposled v Ïivotû vypadala jako dospûlá. Tak jako jiné Ïeny pfiijdou v tûhotenství o zuby a o vlasy, Mimi kypûla zdravím. Pfiibrala, narostla jí hfiíva, zuby jí zesílily a je‰tû dvû stoliãky, zuby hlouposti, jak jim fiíkala, jí dorostly. S vûãnû koufiící cigaretou v ruce donosila krásného chlapeãka a znovu se zasekla. UÏ navÏdycky. Paní Poláková zavolala sestfie, naãeÏ se jí Mimi zeptala, jestli nedokáÏe nic rozhodnout bez tety Munzové. Paní Poláková fiekla, Ïe se s tetou Munzovou o niãem neradí, a sestra ji obvinila ze lÏi. Skonãilo to tak, Ïe paní Polá20


ková poloÏila sluchátko. Byla pfiesvûdãená, Ïe uÏ nezavolá, pfiece se nenechá uráÏet od mlad‰í sestry. Ale nakonec jí znovu zavolala. Komu jinému mûla zatelefonovat? Sestry sedûly u MolnárÛ v kuchyni. Pily kávu z drah˘ch porcelánov˘ch ‰álkÛ a Mimi pfiedvádûla zvlá‰tní umûní: vÏdycky vyfoukla dvojnásobné mnoÏství koufie, neÏ pfied chvílí vtáhla. UÏ mûla pro sestfiiãku vymy‰lené fie‰ení: „Tvoje milovaná dcera nepojede s mlad˘m do Umagu, ale s námi na Hvar, do Jelsy. Silvinka i JoÏka budou bydlet s námi. Já budu mít v‰echny peníze, a kdyÏ s ní mlad˘ bude chtít b˘t, pfiijde pûknû k nám.“ Mimi to fiíkala pfiesvûdãivû a s chutí, jako v‰echno. Specializovala se na rychlá a jasná fie‰ení. To na ní ti, kdo ji mûli rádi, obdivovali. Ostatní ji z celého srdce upfiímnû a intenzivnû nenávidûli. Mimi umûla b˘t velmi netolerantní a nenechávala si to pro sebe. ¤íkala lidem do obliãeje nepfiíjemné pravdy pfiesnû tak, jak by to sama nesnesla. Právû sestfie nemilosrdnû vyãetla: „Udûlali jste dûtem ze Ïivota galimatyá‰. Karel i ty. Ano, i ty, i kdyÏ to nerada sly‰í‰. UÏ dávno ses mohla smífiit s tím, Ïe tu zÛstanete. A BÛh ví, Ïe já jsem, i kdyÏ mû za to bude‰ nenávidût, já jsem ráda, Ïe je to tak.“ „Asi se bude‰ divit, ale já ne,“ pronesla Silviina matka rezervovanû. Ale byla ráda, Ïe její sestra na sebe opût jednou pfievzala zodpovûdnost za nepfiíjemnou vûc. „Tak jak, teto, pustí‰ ji?“ zeptala se Mimi, podívala se na sestru a stáhla rty, jako kdyÏ si spolu hrávaly na kÛzlátko. Ria byla past˘fika a Mimi kÛzlátko. Sklonûnou hlavou, sevfien˘mi rty a oãima vytoãen˘ma k nebi si vypro‰ovala shovívavost pfiísné star‰í sestry. Îivot je obsadil do protichÛdn˘ch úloh. Ria byla dáma a Mimi klaun. I teì pfiivolala na pomoc dávné vzpomínky, aby do nich mohla zabalit nepfiíjemná témata. „Mimi, nedûlej koziãku, na mû to uÏ neplatí,“ fiekla paní Poláková a hned si uvûdomila, Ïe její mlad‰í sestra uÏ nemusí koziãku hrát, Ïe tak díky té chorobné vyhublosti 21


vypadá, i kdyÏ si na ni nehraje. Jako zestárlá utrápená... nechtûla ani v duchu vyslovit co. No – koza. „KdyÏ ji nepustí‰, tak ti uteãe,“ fiekla Mimi nahlas, co si její sestra uÏ dávno myslela. Paní Poláková se zdráhala vyslovit souhlas se sestfiin˘m plánem, oddalovala svoje ano. VÏdycky mûla radûji slova jako moÏná, aÏ jestli, je‰tû to zvaÏme. „Slibuje‰?“ naléhala Mimi. „A mám snad jinou moÏnost?“ „Ty? VÏdycky! I kdyÏ teì fiekne‰ ano, neznamená to, Ïe tvoje dcera odcestuje s tím sv˘m Adamem.“ „Slibuji.“ Teta Munzová byla drobná stará Ïena s profilem laskavého velblouda a s fialov˘mi vlasy. Sedûla u Polákov˘ch v kuchyni, pila kávu a právû si schovávala tváfi do mûkk˘ch vrásãit˘ch rukou, aby vyjádfiila svÛj nesouhlas a zdû‰ení. „Riu‰, propánajána! Ty ji pfiece jen pustí‰ na dovolenou s tím cizím ãlovûkem?“ „A co mám dûlat?“ „No, nezlob se. VÏdyÈ jsou to dûti. Nedávno maturovaly. I kdyby to byl chlapec ze slu‰né rodiny, jako Ïe není, tak na spoleãné dovolené mají je‰tû ãas, nemyslí‰?“ Paní Poláková myslela. A svÛj souhlas se Silviinou dovolenou odvolala. Milá Silvie! Chtûl bych Ti jednou napsat tak dokonal˘ dopis, kter˘ by obsáhl celou ‰kálu na‰ich vzájemn˘ch pocitÛ ve v‰ech jejich odstínech, polotónech, jemnostech intonace, s cel˘ rozpûtím souãasnû hran˘ch klávesnic srandy a plné váÏnosti, s jakou se akceptujeme. Dopis, kter˘ by dokázal postihnout celou promûnu, kterou jsme pro‰li, neÏ jsme se stali tûmi dne‰ními. Máme po sobû tolik otiskÛ toho druhého, jsme navzájem tak nasáknutí vzájemn˘mi vÛnûmi a obdafiení sv˘mi ‰Èávami, Ïe v téhle chvíli musím sám sobû zvûstovat zvlá‰tní zprávu: my, aÈ chceme, nebo nechceme, uÏ nejsme ti lidé, ktefií se náho22


dou potkali. A obávám se, Ïe uÏ ani nikdy nebudeme. Ví‰, nemûl bych Ti to fiíkat, ale jsi stra‰nû bezva koãka. A pofiád jsem rád, Ïe jsem Tû potkal. Od první chvíle se od Tebe stra‰nû moc uãím. Jeden z dÛleÏit˘ch poznatkÛ je, Ïe není tfieba v‰emu rozumût. Nûkdy staãí cítit. Stále mû baví a vzru‰uje jednoduch˘ fakt bytí s Tebou, vytváfiení nev‰edních v‰edností, mal˘ch obfiadÛ a na‰ich soukrom˘ch zákoutí ãasu. Mám chuÈ spolu s Tebou tu v‰ehochuÈ poru‰ovat, objevoval nová území rozhovoru, dotykÛ a na‰ich tûl. Mám chuÈ se s Tebou nejen toulat po okolí, ale i vyrazit na skuteãnou cestu. Tak to, prosím, nûjak vymysli. Hodnû jsem se na ty dva t˘dny v Umagu tû‰il, pfiedstavoval jsem si je jako souvislou pohodu, která je s Tebou víc vzru‰ující neÏ dobrodruÏství. Ale najednou je z toho kysele. ¤etûz polonervózních setkání smûfiujících k nedorozumûní a po nûm následujícímu mlãenlivému souboji, usmífiení se a dal‰í veãefii s konfliktem a se soubojem mlãení – nejlep‰í cesta, jak zniãit v‰echno, co jsme si posplétali. Ano, ne, ano, ne! Nevím, co si o tom mám myslet. TvÛj Adam Silvie odepsala: Jestli mû má‰ rád aspoÀ jak mal˘ máãek, pfieplavu za tebou Dunaj tam a zpût. Jsi mÛj miláãek. A kdyÏ mû nemá‰ rád ani za mal˘ máãek, budu se tedy jin˘m líbit. Jsi mÛj hlupáãek. Silvie uÏ s matkou nic nefie‰ila. Za‰la za Mimi a postûÏovala si, co teta Munzová sv˘mi fieãmi napáchala. ¤ekla 23


velmi pfiesvûdãivû, Ïe pokud matka nezmûní názor, odjede s Adamem sama do Jugoslávie nebo kamkoli se to podafií. A matka aÈ zapomene na nûjak˘ Mnichov. Nemusela zdÛrazÀovat, Ïe to myslí váÏnû. Mimi jí vûfiila kaÏdé slovo. Znala Silviina otce. Vûdûla, Ïe kdyÏ hovofií se Silvií, jako by si povídala s ním. A chápala, proã dcera nechce fie‰it problém s matkou. Byl by z toho nov˘ konflikt a obû dvû by vyslovily vûci, které se nedají vzít zpátky a navÏdy by je bolely, mrzely a deformovaly jejich vztah, kter˘ uÏ nemûl mnoho rezerv. Mimi své oblíbené netefii slíbila, Ïe si s její mámou promluví. Silvie byla jedin˘ ãlovûk na svûtû, pfied nímÏ mûla Mimi respekt. Jejího otce se kdysi dokonce bála, ale to se nesmûl nikdo dozvûdût. Mimi si zakládala na tom, Ïe je ocelová bojovnice, která se nezalekne nikoho a niãeho. Ale Polák uÏ jako mlad˘ muÏ vypadal jako krut˘ samuraj z ãernobíl˘ch japonsk˘ch filmÛ. Byl ve skuteãnosti je‰tû niÏ‰í, neÏ se na pohled zdál, ale chodil vÏdy vojensky vzpfiímen˘. PÛsobil nebezpeãnû; to, co jiní získávají díky v˘‰ce a svalnaté postavû, mûl Polák odjakÏiva v oãích, v pohledu, kterému nikdo netouÏil vzdorovat. V‰ím – pohyby, intonací, chováním – dával okolí najevo, Ïe nikoho nepotfiebuje. Îe dokáÏe b˘t sám, Ïe je rád sám, Ïe samota je jeho posilovna. V letní ko‰ili, v drahém obleku nebo v Ïupanu, vÏdy vypadal soustfiedûn˘, obrnûn˘ a ozbrojen˘. Mimi v Ïivotû nepotkala tvrd‰ího ãlovûka. A doufala, Ïe uÏ ani nepotká. Mimi pozvala sestru do Klubu novináfiÛ. Daly si kávu a Mimi si k ní objednala cinzano. Potom druhé a tfietí. „Teto, nûco jsi mi slíbila,“ fiekla Mimi. „Prosím tû, Mimi, nefiíkej mi, teto.“ „Tak v tom je problém?“ „Ne, v tom ne. Ty velmi dobfie ví‰, v ãem je. A já nemám v úmyslu to teì rozebírat. A hlavnû ne to celé je‰tû víc komplikovat.“ „To uÏ nemusí‰, teto. UÏ se to stalo. Jenom ty si to nedokáÏe‰ uvûdomit. Îe se to celé definitivnû posralo. Pro24


boha, proã se na to nevyka‰le‰ a nezaãne‰ Ïít normální Ïivot?“ „Slíbila jsem to Karlovi, kdyÏ odcházel,“ fiekla paní Poláková, ale Mimi to jako argument nepfiijala. „TakÏe ty svÛj slib plní‰. A jak ho plní on?“ „Dûlá, co se dá, aby splnil svÛj slib, Ïe nás dostane ven.“ „JenÏe zatím jste pofiád tady. CoÏ mi maximálnû vyhovuje. Ale nepfiipou‰tí‰, Ïe to vyhovuje i jemu? Îe nijak nespûchá, abyste uÏ byli s ním?“ „Není to vylouãené. Jsem pfiesvûdãená, Ïe pro to dûlá maximum. Problém je moÏná v tom, Ïe nedûlá nic víc, neÏ pfiipou‰tûjí západonûmecké zákony. On jednodu‰e není schopn˘ udûlat nûco, co není stoprocentnû podle pravidel. A myslí si, Ïe tak pfiem˘‰lejí i jiní.“ „Polituj ho trochu. Trápí se v mercedesu, musí bloudit ve ãtyfipokojovém bytû, jednou mûsíãnû cestovat do Benátek a do PafiíÏe...“ „V Benátkách a v PafiíÏi má klienty. Cestuje sluÏebnû, Karel na dovolené nikdy nejezdil.“ „Tak za co utrácí v‰echny peníze, Ïe ti posílá jen pár marek?“ „Posílá tolik, kolik potfiebujeme – i tak to tûm, ktefií o tom vûdí, pfiipadá hodnû,“ odpovûdûla paní Poláková klidnû, ale tak pfiesvûdãivû, aby uklidnila i sebe. „No a kdyÏ nepfiijedete, tak jako by ty uloÏené marky na‰el,“ fiekla Mimi a zdviÏen˘m ukazovákem si objednala je‰tû jedno cinzano. „Ty si myslí‰, Ïe on tam Ïije víc neÏ deset let jako mnich?“ „To nevím, a ani nechci vûdût. Ale jak˘ v˘znam by mûlo pfiedpokládat, Ïe ne? Posílá peníze. KdyÏ spolu telefonujeme, je pofiád stejn˘. Ale já s ním nemusím ani telefonovat. Vím, co si myslí a cítí i na dálku. Tak jako to vûdûla na‰e máma a babiãka. Jsem s ním, i kdyÏ s ním nejsem.“ „Proto jsi tu tolik let bez chlapa, bez pfiítele? UÏ ti z toho musí hrabat.“ „Je mi tak nejlíp. Mám dost starostí s dcefiin˘mi pfiáteli.“ 25

klimtov bozk cz.qxd :03 Stránka 9

Recommend Documents