přátelé přírody 6|2015 | bulletin spolku Přátelé přírody z. s. | www.pratele-prirody.cz | zdarma
Udělejte si hezké líné Vánoce
V Olomouci slavili pětiletku
Mamadou Mbodji: Afrika v nouzi
Klimatická konference je u konce: Svět má udržet oteplování pod dvěma stupni Celsia PAŘÍŽ (ČTK) Podle dohody mají země představit své národní klimatické cíle snižování emisí skleníkových plynů. Tyto cíle mají být pravidelně monitorovány a státy je budou moci zpřísňovat. Současné závazky, které už předložilo okolo 180 států, totiž deklarovaný cíl zatím zajistit nedokážou Země světa chtějí do konce století udržet globální oteplování výrazně pod dvěma stupni Celsia oproti předindustriálnímu období a co nejvíce se přiblížit hodnotě ještě o půl stupně nižší. Dohoda, která má po ratifikaci od roku 2020 nahradit kjótský protokol, je výsledkem jednání pařížské konference OSN o ochraně klimatu. Zástupci 196 zemí po odkladech schválili v sobotu 12. prosince večer text, který předpokládá, že ve druhé polovině století bude dosaženo rovnováhy mezi emisí skleníkových plynů a jejich absorpcí přírodou. "Nevidím žádné námitky. Dohoda je přijata," prohlásil v půl osmé večer francouzský ministr zahraničí Laurent Fabius. Jeho oznámení o konsensuálním přijetí textu bylo v jednacím sále na pařížském výstavišti Le Bourget přivítáno bouřlivým potleskem. Klimatická konference OSN začala ve francouzské metropoli v závěru listopadu a původně měla skončit už tento pátek. Na dohodě se shodli zástupci 196 de-
legací po dnech a nocích intenzivního vyjednávání. Detaily se řešily ještě v sobotu, kdy byly na poslední chvíli upravovány podrobnosti v poslední verzi kompromisního návrhu. Jeho schválení se tak proti plánu i dnes zpozdilo o několik hodin. "Dámy a pánové, dokázali jste to! Uspěli jste tam, kde se to před šesti lety nepodařilo," řekl večer delegátům francouzský prezident Francois Hollande s připomínkou neúspěšné kodaňské konference. Připomněl, že univerzální a závazná dohoda byla uzavřena navzdory dřívější skepsi. "Budete si dlouho pamatovat, že se to
stalo v Paříži, 12. prosince 2015. A až se nás budou ptát, co byl smysl našeho života, čeho jsme dosáhli, budeme moci říkat mnoho věcí… ale jedna se bude vracet. Budete moci říct, že jste 12. prosince byli v Paříži na klimatické konferenci," podotkl zjevně pohnutý Hollande. Konferenci, jejíž úspěch je provázen uznáním kvalit francouzské diplomacie, hostila Francie měsíc po teroristických útocích, které v Paříži vzaly život 130 lidem. Ministr zahraničí Spojených států John Kerry uzavření dohody bezprostředně označil za úžasné vítězství pro celou planetu a budoucí generace. Více na str. 2
2
Také zástupce Číny Sie Cen-chua má pařížský dokument za milník ve světovém úsilí reagovat na klimatické změny, i když podle něj není dokonalý a vyžadoval by v určitých oblastech vylepšení.
emisí skleníkových plynů. Tyto cíle mají být pravidelně monitorovány a státy je budou moci zpřísňovat. Současné závazky, které už předložilo okolo 180 států, totiž deklarovaný cíl zatím zajistit nedokážou.
Bezprostředně po přijetí Pařížské dohody ale nadšenou atmosféru v sále zchladil Paul Oquist, hlavní vyjednavač Nikaraguy. Dal jasně najevo, že text jeho zemi nevyhovuje, i když Managua nechtěla dohodu blokovat. "Rádi bychom vysvětlili, proč konsensus nemůžeme podporovat," řekl předtím, než skoro deset minut kritizoval podrobnosti nejrůznějších částí přibližně třicetistránkového dokumentu. Podle dohody mají země představit své národní klimatické cíle snižování
Důvěru mezi zeměmi má zajistit vyšší průhlednost při informování a také každých pět let prováděné společné hodnocení dosažených výsledků, první v roce 2023. Dohoda také předpokládá, že vyspělé země pomohou těm rozvíjejícím se. Z právně závazného textu vypadla konkrétní zmínka o 100 miliardách dolarů, kterými by vyspělé státy měly po roce 2020 každoročně pomáhat těm méně rozvinutým. S touto podporou se ale počítá dál s tím, že 100 miliard je spodní hranice.
Rozvinuté země se snažily zapojit do financování státy jako Čína nebo Indie, které jsou sice podle definice stále rozvojové, avšak mají rozhodně více možností než třeba chudé africké země. Dnes představený návrh ale jen uvádí, že finančně by měli pomáhat ti, kdo "jsou v pozici tak učinit". Výsledný kompromis pařížské dohody je tak výsledkem jednání mezi státy, které trvaly na co nejambicióznější podobě dokumentu, a těmi, které jako Čína či Indie - chtěly méně tvrdé podmínky. Účinnost dohody je podmíněna ratifikací alespoň v 55 státech produkujících nejméně 55 procent skleníkových plynů. Ratifikační proces by měl začít v dubnu příštího roku.
Hlavní body nové dohody o klimatu PAŘÍŽ/PRAHA (ČTK) - Hlavní body nové klimatické dohody, kterou přijali na pařížské konferenci OSN o ochraně klimatu zástupci 196 zemí: DLOUHODOBÉ CÍLE (STUPNĚ) Udržet zvyšování teploty "výrazně pod dvěma stupni Celsia a co nejvíce se přiblížit hodnotě 1,5 stupně," což by výrazně snížilo riziko a dopady klimatických změn. (Už summit OSN v Mexiku v roce 2010 stanovil cíl udržet globální oteplování pod dvěma stupni Celsia oproti předindustriálnímu období. Globální teplota zemského povrchu se již zvýšila o jeden stupeň Celsia.) DLOUHODOBÉ CÍLE (EMISE) Podle dohody musí státy "usilovat o dosažení globálního snížení emisí skleníkových plynů co možná nejdříve, s ohledem na skutečnost, že snižování bude trvat déle v rozvojových státech". (Vyjednávači se pokoušeli zformulovat dlouhodobé cíle na zastavení emisí a transformaci světové energetiky. Zástupci ohrožených států a nevládních organizací požadovali jasně formulovaný plán na eliminaci či snížení používání pevných paliv. Čína a Indie, které jsou na používání pevných paliv závislé, se bránily stanovení přesných termínů, kdy by se měla tato paliva přestat používat. Rovněž Saúdská Arábie, závislá na ropě, byla proti. V rámci EU je zase na uhlí závislá polská ekonomika.) FINANCE Nezávazná příloha dnešní dohody uvádí, že vlády rozvinutých zemí se mají do roku 2025 shodnout na výši finanční podpory určené pro potřeby a priority rozvojových zemí, přičemž minimem bude 100 miliard dolarů ročně. (Na této částce se rozvinuté státy dohodly již v roce 2009, kdy slíbily, že po roce 2020 ji každoročně z veřejných i soukromých peněz poskytnou rozvojovým zemím ke snížení jejich emisí skleníkových plynů a ke zvládání povodní, vln veder a zvyšující se hladiny světových moří.) ZTRÁTY a ŠKODY V dohodě jsou zakotveny již existující mezinárodní mechanismy na zvládání nevyhnutelných ztrát a škod způsobených klimatickými změnami, protože nebylo dosaženo shody na jiných formulacích. (Rozvojové státy požadují dlouhodobé mechanismy, které by jim pomohly zvládat ztráty a škody způsobené přírodními pohromami, například tajfuny, anebo důsledky zvyšování hladiny světových moří. Všechny vlády se tomuto tématu věnují od roku 2013, ale dosud s malými výsledky.) TRHY S EMISEMI OXIDU UHLIČITÉHO Právně závazný text dohody neobsahuje žádné konkrétní zmínky o trzích s emisemi oxidu uhličitého ani o možnosti postihů za emise oxidu uhličitého v letectví či lodní dopravě. Obsahuje však zmínku o "využití mezinárodně přenosných zmírňujících opatření," která by umožnila státům na bázi dobrovolnosti kompenzovat jejich vlastní emise nákupem emisních kreditů jiných států. DIFERENCIACE V dohodě se praví, že rozvinuté státy by měly poskytovat finanční zdroje na pomoc rozvojovým státům. Finančně by měli pomáhat ti, kdo "jsou v pozici tak učinit." (Rozvojové země tvrdí, že bohaté státy, tak jak byly stanoveny v konvenci z roku 1992, by mohly činit více pro snižování emisí a poskytování finanční pomoci slabším. Rozvinuté státy zase tvrdí, že některé země, jako Singapur či Jižní Korea, se od té doby staly rozvinutějšími, a mohly by také činit více.)
Klimatické změny se dotýkají také "střechy světa", tedy Tibetu PAŘÍŽ (ČTK) - Na vrcholící klimatické konferenci OSN v Paříži jsou v tyto dny hodně viditelné země jako Marshallovy ostrovy. Tedy přímořské či ostrovní státy, které se cítí přímo ohrožené stoupajícími hladinami oceánů. V Le Bourget, kde se jednání koná, ale lobbují také lidé upozorňující na důsledky klimatických změn na "střechu světa", představitelé tibetského exilu. "Dopady změn klimatu na tibetskou planinu jsou výrazné a mají globální důsledky. Ví se však o tom jen málo. Tady se to snažíme změnit," řekla ČTK Dicki Choyangová z organizace CTA, která zastřešuje tibetský exil a bývá často označovaná jako exilová vláda. Himalájskou zemi v roce 1950 anektovala Čína. Tibet je možné označit za "třetí pól" planety, upozorňuje Choyangová. Po jižním a severním pólu je totiž právě tam největší počet ledovců, nyní přes 46 000. V posledním desetiletí se jich 82 procent různě velkým způsobem zmenšilo. Sami čínští badatelé podle Choyangové uvádějí, že teplota v oblasti roste výrazně nad celosvěto-
vým průměrem a při stávajícím tempu bude v polovině století zcela bez ledovců. "Tibet je vodárna Asie. Právě tam začínají největší asijské řeky," zdůraznila Tibeťanka. Změny na tibetské planině - sedmkrát větší než je Francie - tak mají dopad na část světa, kde nyní žije 80 procent světové populace, včetně Číny, Indie a zemí jihovýchodní Asie. Právě na komunity "po proudu" by mohlo rychlé tání tibetských ledovců výrazně dopadnout. Vliv má oblast i nepřímý, na intenzitu a dobu trvání monzunového období a tedy na zemědělství v celém regionu. Zvyšování teplot také znamená tání permafrostu, tedy trvale zmrzlé půdy. Ta představuje 70 procent Tibetské náhorní plošiny. "Proč se o to starat? Zmrzlá půda obsahuje velké množství metanu. Po erozi se ale dostane do ovzduší a přispívá k dalšímu zmenšení ozónové vrstvy," upozornila Choyangová.
vané například OSN. "Chceme také, aby do řešení problému klimatických změn byly zapojeny tradiční vědomosti místních kočovníků," řekla Choynagová. Dva miliony těchto lidí byly v posledních letech čínskými úřady usazeny ve městech. "Čínská vláda říká, že jsou součást problému. Oni ale nejsou problém. Měli by mít možnost udržet si svůj způsob života," uvedla. Problémem jsou podle Choyangové naopak čínské plány na urbanizaci oblasti a rozvoj turistiky. "Urbanizace postupuje velice rychlým tempem," varovala a upozornila na velmi špatné ovzduší, které v posledních dnech panuje například v Pekingu. "Jejich model rozvoje není něco, co je nějak nutné v Tibetu následovat. Tamní ekosystém je velmi křehký," míní Tibeťanka. Pozitivní ale podle ní je, že Peking nedávno přijal zákon o ochraně životního prostředí. "Teď jde o to, aby ho skutečně a spravedlivě prosazovali a dodržovali," podotkla Choyangová.
Tibetský exil prosazuje přeshraniční výzkumné projekty v Tibetu, financo-
Vychází poslední letošní číslo časopisu Naše příroda Vše, co se týká roku 2015, pomalu, ale jistě finišuje a s časopisy je to stejné – vychází poslední číslo Naší přírody v tomto roce. Články jsou v něm ale nejen zimní – můžete se dočíst například něco tom, jak a co nabídnout v zimě k snědku našim ptačím sousedům, ale také zajímavosti o mšicích, jak poznat hřib satan či o naší nejmenší volavce – bukáčkovi malém. Účastníci letošní fotosoutěže budou nejspíše jako první hledat stránky s vyhlášením jejích výsledků. Letos se sešlo bezmála 3000 snímků a vybrat jen pár nejlepších je skoro nadlidský úkol – porota to měla opravdu obtížné. Na facebookovém profilu časopisu budeme postupně zveřejňovat i další fotografie, které stojí za pozornost. Hezké čtení a vše nejlepší do roku 2016! Časopis si můžete objednat na www.nasepriroda.cz.
Co dáš ptá(č)ku do zobá(č)ku? Paní zima už usedla na trůn a vy teď možná přemýšlíte, jak se s ní vyrovnávají zimní tuláci, kterým jsme se věnovali v minulém čísle. Snad jim i přilepšujete vhodným příkrmem. Nesmíme však zapomenout ani na tvory ptačí, a proto se tentokrát zaměříme na jejich zimní starosti a také na možnosti, jak jim od nich pomoci. Někteří ptáci sice na zimu odlétají do teplých krajin, ale mnoho jich u nás zůstává. Ti pak v zasněžené krajině stěží nacházejí cokoliv do zobá(č)ku. Mnohdy jsou dokonce odkázáni pouze na lidskou pomoc, zejména pak drobní pěvci, kteří se bez pořádného nášupu nedočkají ani zítřejšího rána. Noci totiž bývají mrazivé, a aby ptačí drobotina mrazu zcela nepodlehla, musí si zvýšeným příjmem potravy nastřádat dostatek tuku, který jim poslouží jako zdroj energie a tepla.
Poprvé na světě V Česku vznikla první lokalita, kde jsou divocí koně, zubři a pratuři Česko má od letošního 6. prosince světový unikát. Bývalý vojenský výcvikový prostor Milovice, který se nachází mezi městy Milovice a Benátky nad Jizerou, se stal prvním místem, kde se vyskytují všechny tři klíčové druhy velkých kopytníků Evropy. Tedy divocí koně, zubři a pratuři. 4
„Podobný pohled se lidem nenaskytl možná několik posledních tisíc let,“ říká Dalibor Dostál, ředitel společnosti Česká krajina. Zubři byli v přírodě vyhubeni až počátkem dvacátého století, pratuři o tři sta let dříve a koně zřejmě již před mnoha sty lety a možná i tisícovkou let. Jejich poslední populace však přežívaly na různých
koně a zpětně šlechtění pratuři se nacházejí na čtyřicetihektarové pastvině v sousedství města Milovice, zubři dnes začali zabydlovat aklimatizační ohradu v lokalitě Traviny nedaleko Benátek nad Jizerou, kde budou mít po karanténě k dispozici pastvinu o rozloze zhruba sto dvaceti hektarů. Skupina sedmi samic přijela ze tří
„Největším překvapením bylo, že ze všech tří druhů zvířat, která jsme v rezervaci letos vypouštěli, byli zubři
místech, takže v jedné lokalitě se neměly možnost potkat několik tisíciletí.
polských rezervací Pszczyna, Niepołomice a Kiermusy. Nejstaršímu zvířeti je sedm let, nejmladšímu dva roky. Transport měl na pastvinu původně dorazit v pondělí, kvůli administrativním potížím na polské straně nakonec přijel v neděli. Oproti původnímu plánu však nabral několikahodinové zpoždění.
nejméně plaší. Přestože byli odchyceni v polských rezervacích uprostřed lesů, a nikdy nežili v zajetí, po otevření beden před lidmi neutíkali a několik minut stáli v blízkosti více než stovky diváků. S příjezdem divokých koní, kteří před lidmi okamžitě utekli do vysoké vegetace, se to nedalo srovnat,“ porovnává Dalibor Dostál.
Navíc jeho cestu v posledním úseku a také vykládání zvířat komplikovalo bahno, které se vytvořilo po vydatném nočním dešti. První dva zubři tak byli
Zbývajících pět zvířat bylo postupně vypuštěno již za tmy kolem půl šesté. Někteří zubři se potom vraceli k místu s přepravními bednami, což pak kom-
„V bývalém vojenském prostoru Milovice se velcí kopytníci vyskytují na dvou pastvinách vzdálených přes čtyři kilometry. Zubři a pratuři jsou totiž příbuzné druhy a jejich soužití zatím není vyzkoušeno, ani jedna z pastvin navíc není pro dvě stáda velkých turů dostatečně velká,“ vysvětluje Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky. Zatímco divocí
vypuštění v posledních paprscích zapadajícího slunce těsně před šestnáctou hodinou. Přepravní bedny otevřeli hejtman Středočeského kraje Miloš Petera a přední český biolog David Storch.
plikovalo vypouštění dalších zvířat, protože ošetřovatelé museli dávat pozor na zubry, kteří se již volně pohybovali kolem. Svážení prázdných přepravních beden pak trvalo až do jedenadvacáté hodiny. Býk za samicemi přijede s několikadenním zpožděním. Původně vybraný samec totiž neprošel přísnými veterinárními testy. Zubři patří v České republice k původním živočišným druhům. Na území současného Středočeského kraje se přitom dochovaly jedny z posledních archeologických dokladů o jejich výskytu. Nálezy z Libice nad Cidlinou na Nymbursku je dokládají ještě v 10. století. Na území dnešní České republiky žili zřejmě až do 14. století. V šestnáctém století se pak arcikníže Ferdinanda Tyrolský pokusil zubry vrátit do lesů na Brandýsku a později i na Křivoklátsku. Návrat zubrů umožnila podpora několika partnerů projektu. Mezi nejvý znamnější patří Středočeský kraj. „Stádo zubrů, které dnes přibylo do areálu divoké přírody v Milovicích, vřele vítám. Středočeský kraj podporuje aktivity společnosti Česká krajina, která se snaží o návrat některých druhů zvířat do naší přírody, které lidé už v dávných dobách vyhubili. Po divokých koních a praturech tak nyní obohacují místní faunu i zubři. Očekávám, že nový druh zvířat v Milovicích bude pro zdejší obyvatele a návštěvníky stejnou atrakcí, jako předchozí vypuštěná zvířata. Sleduji i velmi pozitivní vliv velkých savců na proměnu stepní krajiny Milovicka, kde se opět šíří vzácné druhy rostlin. Budu i nadále pozorně sledovat, jak se zde bude zvířatům dařit,“ ocenil hejtman Středočeského kraje Miloš Petera. Projekt podporuje i město Benátky nad Jizerou. „Město Benátky nad Jizerou vítá iniciativu společnosti Česká krajina v nasazení velkých kopytníků v oblasti Traviny u Benátek nad Jizerou. Doufáme, že zubři a divocí koně budou postupně napravovat to, co člověk zanedbal. Šetrným cíleným spásáním se vytváří podmínky pro obnovu původní skladby ohrožených stepních biotopů v této oblasti,“ konstatoval Jaroslav Král, starosta města Benátky nad Jizerou. Podle jeho slov chce město navíc vybudováním naučné cyklostezky a pozorovatelny přiblížit
toto téma široké veřejnosti a šetrnou turistikou citlivě zvýšit osvětu a propagaci celého území. Péči o zvířata bude zajišťovat Správa městských lesů Benátky nad Jizerou. Záchranu biodiverzity bývalého vojenského prostoru, který je dnes evropsky významnou lokalitou, podporuje i Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, která spravuje část tamních pozemků. „Zachování specifických stanovišť pomocí velkých spásačů vegetace vidím jako smysluplnou a efektivní cestu péče o připravovanou národní přírodní památku. Navíc se jedná o projekt významný z vědeckého hlediska, a to nejen pro přírodovědce, pominout nelze ani jeho určitou zajímavost pro veřejnost“ řekl Ladislav Pořízek, ředitel příslušného regionálního pracoviště AOPK ČR, kterým je Správa CHKO Kokořínsko – Máchův kraj. Projekt návratu zubrů do jeho počátku podporuje rovněž společnost Ekospol, pivovaru Zubr, Nadačního fondu rodiny Orlických a veřejné sbírky. Cílem návratu velkých kopytníků je nejenom vracet do přírody původní druhy velkých zvířat, ale především s jejich pomocí chránit a obnovovat ohrožené stepní biotopy s mnoha ohroženými druhy rostlin a živočichů, které se s nimi vyvíjely po tisíce let. Zubři budou po příjezdu pobývat v dvouhektarové aklimatizační ohradě. Poté budou vypuštěni na hlavní pastvinu. Krátce na to je doplní druhá skupina divokých koní, kteří přijedou z anglického Exmooru. Péči o zvířata bude zajišťovat Správa městských lesů Benátky nad Jizerou. Pro vznik přirozené mozaiky je klíčová právě kombinace zubrů a divokých koní. Každé z těchto zvířat se totiž zaměřuje na jiný typ potravy. Zatímco koně spásají především traviny, zubři spásají jiné spektrum bylin a budou více odstraňovat náletové dřeviny. Díky tomu vznikne přirozená mozaika, kterou pro svůj život potřebuje řada ohrožených druhů rostlin a živočichů. Dalším cílem projektu je podpořit šetrný turistický ruch v regionu. „Díky tomu, že jde o celosvětově unikátní projekt a velká zvířata jsou v národních parcích Afriky i Asie tím nejatraktivnějším cílem turistů, má bývalý prostor Milovice velkou šanci stát se
návštěvníky vyhledávanou destinací, samozřejmě v míře, která nebude rušit místní přírodu,“ doplňuje Dalibor Dostál. Již letos se na divoké koně do Milovic přijely podívat tisíce turistů, zprávy o příjezdu divokých koní a praturů obletěly svět a přinesla je sdělovací prostředky na pěti kontinentech, včetně prestižních médií jako New York Times, Washington Post, BBC nebo Die Welt. První část rezervace otevřela společnost Česká krajina letos v lednu. Do lokality Pod Benáteckým vrchem u města Milovice tehdy přivezla první skupinu divokých koní z Anglie. V říjnu je pak doplnila skupina šesti praturů dovezených z Holandska. S lokalitou na Travinách tak rozloha rezervace na území bývalého vojenského prostoru dosáhne přibližně sto šedesáti hektarů. Ochranářská organizace na projektech spojených s návratem a ochranou velkých kopytníků spolupracuje s experty z Biologického centra Akademie věd České republiky, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Univerzity Karlovy v Praze, Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky, Výzkumného ústavu živočišné výroby, České zemědělské univerzity v Praze, Mendelovy univerzity v Brně, Masarykovy univerzity v Brně a dalších odborných institucí. Projekty návratu a ochrany velkých kopytníků podporují společnosti Ekospol, Net4Gas, Pivovar Zubr, Nadační fond rodiny Orlických, JK Jewels, Operační program Životní prostředí, Státní fond životního prostředí, Středočeský kraj, Město Milovice, Město Benátky nad Jizerou, American International school ve Vídni, milovická Mateřská škola Kostička i veřejnost. V rámci svého dobrovolnického programu projekt podpořili i studenti z Townshend International School v Hluboké nad Vltavou. Na péči o zubry může přispět také veřejnost zasláním dárcovské zprávy ve tvaru DMS KRAJINA na číslo 87 777. Cena dárcovské zprávy je 30 korun, na péči o koně jde 28,50 korun. Dárcovské SMS zastřešuje Fórum dárců. □ Česká krajina o. p. s. Foto: M. Köpping a G. Matlášková
Jak si udělat hezké Vánoce: Buďte prostě líný člověk
6
Čas adventu je dobou rozjímaní, Vánoce pak svátky klidu a míru. Řve to z každého reklamního poutače už od začátku listopadu. Jeden z receptů na hezké Vánoce je být líný. Být líný na nákupní běsnění. Být líný na prohlížení slevových serverů. Být líný na nesmyslné uklízení, navařování a pečení. Líný člověk si dopřeje trochu oddechu, pohody a odpočinku. Bez výčitek. Je to jak v jeho zájmu, tak v zájmu přírody. Takový líný, tedy pardon, ekologicky uvědomělý člověk je pro přírodu přínos. Například tím, že neprodukuje nadbytečnou spotřebu. Líný člověk může svým dětem dát i jen třeba jen dva nebo i jeden dárek, a přesto může své děti nade všechno milovat. A místo hory balicího papíru a plastových krámů, co za chvíli skončí v
koutě dětského pokoje, může blízkým nadělit něco mnohem cennějšího. Svůj čas a pozornost. Líný člověk bude pochopitelně líný tahat se domů s obřím stromkem. Jestli, tak přinese stromek malý, jestli vůbec jaký. Malý stromek se ozdobí snáze a pak u popelnice nezabírá tolik místa. Líný člověk si vánoční stromek dost možná koupí v květináči a půjde ho vysadit až na jaře. Takové příjemné prodloužení vánočních svátků. Anebo ještě líněji: jen si stromek půjčí a po Vánocích vrátí. A někdy to jde úplně bez koupeného stromečku. Prostě si líný člověk o vánocích pomalu zajde na vycházku do lesa a tam si stromek
najde a ozdobí jablky. Anebo si poradí takto. Zcela beze stromku. I dárky jsou lepší, když jsou malé a když jich je málo. Kvantita není kvalita. Dárky líný člověk balí zásadně do starých kalendářů, krabic nebo map, protože je příliš líný na to jít koupit zbrusu nový balicí papír z Číny. Líný člověk si možná přečte článek s radami, jak vánoční dárky zabalit hezky i ekologicky. Nebo „luxusněji“ po japonském způsobu do šátků a zbytků látek. Víc ale po líném člověku příroda nechce. Líný člověk touží po pohodě o Vánocích. Vyhne se proto nákupnímu šílenství a rozmyslí si každou cestu do obchodů nebo klikání po e-shopech. Vánoce mají být svát-
kem klidu a míru, ví líný člověk, a proto se se svými blízkými dohodne, že letošní Vánoce budou líné a střídmé. Žádné hromady nesmyslných dárků. Líný člověk, když svým blízkým něco dá, pak je to něco, co s jistotou ví, že opravdu potřebují. Líný člověk ani nešílí kolem štědrovečerní večeře. Ví, že je dobré se hezky se svými blízkými najíst, ale na přípravu vánoční žranice je líný.
Líný člověk ušetřený čas tráví se svými blízkými, s rodinou, s přáteli. Musí jim jen vymluvit, aby na poslední chvíli neodběhli koupit ještě další dárek, protože jim operátor poslal slevový kupon. Líný člověk je líný podporovat konzum. Jde mu o klid, mír a přírodu. □ Zdeňka Vítková a Martin Mach Ondřej (vyšlo na Ekolist.cz)
Co je u nás nového
Přátelé přírody se setkali na Vysočině. Neodradily je ani říjnové vrtochy počasí
7
NOVÉ MĚSTO NA MORAVĚ - V pořadí již čtvrtý celostátní turisticko-poznávací zážitkový víkend s názvem Setkání Přátel přírody, které pořádá jednou za rok stejnojmenný spolek, se uskutečnil o druhém říjnovém víkendu v okolí Nového Města na Moravě v Kraji Vysočina. Přes třicet zástupců skupin Přátel přírody z různých koutů Česka sem vyrazilo za svými místními kolegy na čtyřdenní akci, aby se lépe poznali a načerpali dobré nápady a tipy pro svoji činnost. Mnozí již se znají z předchozích ročníků Setkání, která se konají od roku 2012 vždy v místě, kde působí některá ze skupin českých Přátel přírody. Od čtvrtka do neděle absolvovali účastníci program podle vlastního výběru. Byly to turistické výšlapy krajinou Novoměstska nebo zajímavé exkurze včetně té do jaderné elektrárny v Dukovanech nebo do dalešického pivovaru. Vždy večer se Přátelé přírody sešli k posezení s živým doprovodem amatérských muzikantů, při kterých byla příležitost neformálně navazovat
kontakty a domlouvat spolupráci. Proběhla i valná hromada s workshopem o příležitostech pro činnost místních skupin Přátel přírody, výměnou příkladů dobré praxe a zkušeností. Po ní má spolek nové vedení, které bude pracovat na tom, aby Přátelé přírody byli atraktivní značkou pro volný čas v přírodě pro všechny generace. A ještě předtím, než se v neděli v poledne rozloučili a zamířili domů, absolvovali prohlídku centra Nového Města s rodákem. „Musím říct, že naše členy baví nejen činnost v rámci skupiny, kde se dobře znají. Čtyři uplynulé ročníky našich Setkání potvrzují, že mají chuť se potkávat s podobně naladěnými lidmi odjinud z Česka a navzájem se inspirovat. Mnohdy z kontaktů navázaných na Setkání vznikla nejen společná akce, ale i osobní přátelství,“ přiblížil smysl Setkání Přátel přírody předseda spolku Hynek Pečinka. To letošní proběhlo přitom za nevyzpytatelného počasí - účastníci zažili déšť, mlhy a mrholení, jasnou oblohu se sluníčkem i vítr a teploty blízké nule. Zkrátka čtyři dny na Vysočině a z toho každý jiný. Kandidáti na příští ročník jsou známí už teď. Jsou jimi Olomouc a Jablonec nad Nisou. V obou městech mají Přátelé přírody silné zastoupení a mají co nabídnout. Jedno je jasné - bude opravdu těžké vybrat.
Trojnásobné pětileté výročí. To si žádá oslavit! V sobotu 28. listopadu oslavily tři ze skupin spolku Přátelé přírody z. s. pětileté výročí činnosti. Popřát jsme mohli Přátelům přírody ze skupiny Javory (Nové Město na Moravě), Malá liška (Olomouc) a Orsej (Krnov). Na Vysočině se věnují poznávání a ochraně naší přírody převážně s dětmi, v Olomouci je to turistika, kultura a zahraniční spolupráce pro dospělé, ale nevyhýbají se ani mladší generaci, a ve slezském Krnově jde v současnosti o aktivity pro seniory. Máme radost, že jste s námi! Asi nejvíce se slavilo v Olomouci, o čemž si můžete přečíst dále. 8
Olomoučtí Přátelé přírody oslavili páté výročí. A mají se za čím ohlížet V Olomouci dlouhodobě chyběla platforma, v níž by se mohli potkávat „normální“ lidé, kteří mají rádi svůj kraj a baví je zkoušet nové věci a poznávat nové lidi, jsou rádi spolu a nejsou už úplně malí a zároveň ani úplně na odpis. Proto 28. listopadu 2010 založili Štěpánka Štrajtová, Hynek Pečinka a Martin Haberle skupinu přátel přírody s názvem Malá liška. A světe, div se, po pěti letech jsou olomoučtí Přátelé stále tady, mají šedesátku dospělých členů a třikrát tolik příznivců, uspořádali za tu dobu asi 300 akcí od jednodenních po víc než týdenní, podívali se do všech sousedních zemí Česka a leckdy i dál a na předměstích Olomouce vytvořili soustavu 50 kilometrů vycházkových tras. Jak to ale všechno začalo? Činnost skupiny, kam zprvu pozvali své dobré známé, se rozjela na konci ledna 2011, první akcí se připojili k turistickému pochodu Zmrzlé Hanák v okolí hradu Sovince. V únoru k turistickému zaměření přibyly další dvě „nohy“ - výtvarné dílny a hudební večery. „Akce se nečekaně plnily zájemci o činnost. Na jaře a na podzim jsme kromě této pravidelné trojnožky zařadili i dvě vícedenní akce. Vyjeli jsme na Zábřežsko a do Jizerských hor. Nechyběla ani dvě česko-německá setkání v Českém krasu a jižním Německu. V říjnu na posezení se členy v Blues baru Garch vstoupila 50. členka. Konec roku 2011 patřil diskusím o potřebných pravidlech, které vyvrcholily valnou hromadou, na níž jsme naplánovali další činnost a zvolili lidi, kteří nás do ní povedou.“ přiblížil cestu olomouckých Přátel přírody od neformální platformy po organizovanou skupinu jejich předseda Hynek Pečinka. Tak to chodí, když člověk míní a Pánbůh mění. V listopadu 2010 si zakladatelé ve třech lidech říkali, že začnou pořádat akce pro dospělé, především turistické a že bude jedno, kolik lidí se zúčastní. Vždyť jít do lesa se dá i ve dvou. Už po roce činnosti ale bylo jasné, že jít do lesa ve dvou se v Malé lišce nedá. Spousta zájemců by musela zůstat před lesem, anebo losovat, kteří dva z lidí, co přišli na sraz, to budou - a to by asi neprošlo. Za pět let si členové, ale i zájemci z řad veřejnosti, u Přátel přírody z Malé lišky mohli vyzkoušet netradiční výtvarné techniky spjaté s přírodou, vzniklo pravidelné posezení nad literaturou, oblíbené jsou tematické večery s cestovateli nebo amatérskými muzikanty a výjezdy do zahraničí, kde Olomoučtí využívají své kontakty z mezinárodní sítě Friends of Nature, jejíž jsou součástí a díky níž mají možnost poznávat cizí kraje jinak než běžní turisté. Stálé partnerství udržují se skupinou Přátel přírody z jihoněmeckého Metzingenu a samozřejmě i s ostatními skupinami tohoto hnutí v Česku. Loni si „Lišáci“ již natolik věřili, že kromě jednotlivých aktivit se pustili i do něčeho trvalejšího a za podpory města Olomouce a místního dopravního podniku vytvořili soustavu 50 kilometrů vycházkových tras na předměstích svého města. Ty propojují konečné zastávky MHD se zajímavými místy v jejich bezprostředním okolí a projekt nese název Do přírody ve městě.
„Jsem rád, že tolik lidí z Olomouce i větší dálky, mladších i starších, oslovila nabídka aktivit pod hlavičkou Přátel přírody. Členů máme nyní asi 60, ale je na nás navázáno ještě více jednotlivců, kteří se během roku několikrát ukážou. V listopadu 2010 jsme si rozhodně nepředstavovali, že o čtyři roky později budeme evidovat 900 účastníků našich akcí. Chtěl bych jim všem na tomto místě poděkovat. Trochu více těm, co se nebojí s námi vyjet do větších dálek a byli s námi třeba ve Skotsku, v Litvě nebo rumunském Banátu. A nejvíc děkuji těm, kteří pro ostatní dělají něco navíc – všichni zadarmo a dobrovolně. Účastníci a organizátoři aktivit pomáhají uskutečňovat a propagovat ideály Přátel přírody, hnutí, které je na světě už 120 let – být blízko k přírodě, být blízko k lidem, být otevřený a tolerantní k ostatním, pro něco žít. Tak se snažíme vyplňovat v dnešní podivné době místo, kde tyto hodnoty byly a odkud nějak zmizely. Snad je zase všichni najdeme. A k tomu zveme i ty, kteří nás doposud neměli příležitost potkat, a rádi je u nás přivítáme,“ dodává Hynek Pečinka. 9
A je to za námi! Načali jsme druhou pětiletku, zaznělo z Olomouce Oslavy pětiletého výročí olomoucké skupiny Přátel přírody "Malá liška" probíhaly v sobotu 28. listopadu. Dopoledne se uskutečnil výlet k dubu, který mají už tři roky zasazen v Rodinném háji mezi městskými částmi Chomoutovem a Černovírem, a také exkurze v minipivovaru Chomout. K Malé lišce příroda patří a sobotní dopoledne ji nabídlo ve stavu syrovém i tekutém. Tu první podobu přírody si patnáct turistů užilo na čerstvém vzduchu, tu druhou v teple pivovaru a jeho lokálu, odkud pak odcházeli s dárkovými krýglíky, které hned tak někdo nemá. Hlavní a toužebně očekávanou akcí oslav byl Společenský večer v baru Jak se sluší a patří, jemuž dodávala atmosféru kapela Exstres, vzpomínání na vydařené výlety a jiné akce a setkání s dalšími členy, hosty a příznivci toho, co v Olomouci - a nejen tam - Přátelé přírody z Malé lišky dělají. Bar praskal ve švech - není ale divu, vždyť večírku se zúčastnila sedmdesátka členů a příznivců včetně milých hostů zvysoka i zdaleka. A parket byl plný od začátku do konce. Události zachytili objektivem Jana Votroubková, Dana Hagenová, Petr Leinert, Tomáš Pospíšil a Zdeněk Šupina. Na výběr fotek se podívejte na http://goo.gl/wZLTBH □ Hynek Pečinka, Přátelé přírody, z. s. – skupina Malá liška
Jablonečtí Přátelé přírody bilancují právě končící rok V tomto roce se nám podařily všechny naplánované akce naplnit a uskutečnit. Každý z našich téměř 300 členů si mohl vybrat z autobusových turistických a poznávacích zájezdů jednodenních i vícedenních, v Česku i do blízké i vzdálené ciziny i z krátkých pěších výletů kolem Jablonce. Cyklisté jezdili v Německu a v Česku, po rovině i na kopcích. Při jednodenních autobusových zájezdech kombinujeme turistiku, poznávání krajiny, turistických a kulturních zajímavostí. Byli jsme ve Štěchovicích, seznámili jsme se s Vltavskou kaskádou i trempskými osadami. Jako každý rok jsme se vydali do Krkonoš, tentokrát z polské strany přes Sněžné jámy. Další výlet do Polska mířil na hrad
Chojník blízko Jelení Gory. V létě jsme jeli do Benešova nad Ploučnicí, navštívili zámek a novou rozhlednu na Sokolím vrchu. Při dalším výletě do této oblasti jsme vystoupali na vrch Ralsko se zříceninou hradu a navštívili přírodní zajímavost Průrva Ploučnice. Hodně stoupání jsme si užili na výletě do Českého Středohoří, kde některé trasy vedly přes pořádný kopec Sedlo. Na jarním zájezdu jsme zase poznávali údolí říčky Biela u našich německých sousedů v Saském Švýcarsku a krásné skalní útvary. Do Německa jsme se vypravili také vlakem, jeli jsme do Drážďan na novou výhodnou skupinovou jízdenku, kterou pro obyvatele Liberecka připravil německý provozovatel dráhy.
Nejdelší zájezd jsme směřovali do Francie na Azurové pobřeží. Strávili jsme zde celý týden, pobývali jsme v městě Antibes v apartmánech u moře. Navštívili jsme Cannes, Nice, Monako, vesničku Éze vysoko v horách, Gourdon, soutěsku v Bar sur Loup, lodí jsme vyjeli na Lérinské ostrovy. Celodenní výlet ke kaňonu Verdon jsme spojili s návštěvou městeček Castellane a Moustier. Týdenní turistický zájezd do slovenského pohoří Malá Fatra absolvovalo 80 přátel. Bydleli jsme ve Vrátné dolině v hotelu a podnikali túry s pomocí našich autobusů a lanovek. Krásu hor umocňovalo nádherné slunečné počasí.
10
Pěšky jsme čtyři dny v srpnu poznávali Železné hory z ubytování v Nasavrkách. Navštívili jsme hrady Lichnice a Žumberk, zámek Slatiňany a hřebčín kladrubských koní, Sečskou přehradu i vodní nádrž Křižanovice, vystoupali na rozhledny Boika, Bára, Chlum. Viděli jsme keltské oppidum Hradiště, skanzen na Veselém kopci a prohlédli si Betlém v Hlinsku.
Kladskou, jeli jsme údolím Kosího potoka do Plané. Konec zájezdu jsme si užili ve vedru v Chyši u pivovaru.
Dva vícedenní cyklistické zájezdy jsme připravili do kraje Boženy Němcové a Babičky. Bydleli jsme ve Zlíči u Ratibořic, jezdili jsme Babiččiným údolím, projeli jsme kolem přehrady Rozkoš, do měst Opočno a Nové Město a na závěr vyjeli na kopec Chlum, kde se v roce 1866 odehrávala bitva u Hradce Králové v prusko-rakouské válce.
Vydali jsme se na kolech i k našim sousedům do Německa na pětidenní zájezd do Brém. Využili jsme dům německých přátel přírody Kimmerheide a z něho podnikali výlety do Ganderkeese, Hude a Oldenburgu. Deštivého dne jsme využili k pěší návštěvě města Brém, prošli se po Schnoorviertel, navštívili Frauenkirche a další památky. Další den jsme se přemístili busem k moři do oblasti Wattenmeer, mělkého moře s mělčinami, které je na seznamu UNESCO. Zpět jsme jeli kolem řeky Wesery po Weserradweg. Ještě nás čekalo město Wildeshausen a potom už cesta domů.
Náročná cyklistika nás čekala v Tepelské vrchovině. Z kempu Betlém u Teplé jsme každý den vyjížděli do kopcovité krajiny. Navštívili jsme Stříbro, Konstantinovy Lázně, klášter Teplá, Mariánské Lázně, Prameny a
Koncem září jsme strávili čtyři krásné dny cyklistiky v oblasti saských jezer. Jezera vznikají zatopením bývalých hnědouhelných dolů a nyní se zde budují cyklostezky a in-line dráhy, kempy, koupaliště. Celá tato oblast je
v pohybu a nad tím vším ční a kouří elektrárna Boxberg. Projeli jsme města Loebau s domem Schminke, Cunewalde s obrovským kostelem a Bautzen se starobylým městem obehnaným hradbami. Další dny jsme jezdili oblastí biosférické rezervace Oberlausitzer Heide- und Teichlandschaft, vyjeli na kopec Monumentberg nad přehradou Quitzdorf a objeli jezero Baerwaeldersee po krásné cyklostezce. Zpáteční cesta nás vedla přes obce lužických Srbů a Kamenz. Kromě autobusových zájezdů jsme v březnu, dubnu, říjnu a listopadu každý čtvrtek podnikali výlety linkovými busy a vlakem do našeho okolí. Celkem jsme připravili 18 výletů, každého se účastnilo 20 - 30 kamarádů, našlapali jsme přes 200 km. □ Sylvie Staňková, ČSTS Přátelé přírody, Jablonec nad Nisou
I z Prahy zazněl o víkendu hlas na ochranu klimatu. Byli jsme při tom V předvečer pařížské klimatické konference, v neděli 29. listopadu, se na Václavském náměstí v Praze sešla asi pětistovka lidí na pochodu za klima, spravedlnost a zelená pracovní místa. Podobné pochody se již od pátku odehrávaly po celém světě, v Melbourne se například sešlo 60 tisíc lidí.
11
Akci spoluorganizovala řada nevládních organizací v čele s Klimatickou koalicí. Ke shromážděným promluvili odborníci na změny klimatu a životní prostředí, ale i zástupkyně Ekumenické rady církví. V průvodu, který se vydal na Petřín, nechyběly alegorické vozy a živá hudba. A naši zástupci z pražské skupiny Přátel přírody byli také při tom.
Přátelství překračující státní hranice Jestliže slavíme „stříbrnou svatbu“ po 25 letech manželství, můžeme slavit něco jako „stříbrný partnerský svazek ve jménu přírody a mezilidských vztahů“? Zní to nějak nadneseně…! Partnerské vztahy mezi Přáteli přírody se sídlem v Jablonci nad Nisou a Naturfreunde v Löbau jsou ale zcela neformální a mají velmi konkrétní výstupy. Každoročně se uskuteční několik společných akcí. Když se ohlédneme za letošním rokem, vše začíná tradičně mezinárodním jarním pochodem v okolí Jablonce. Letos jsme uvítali i německé účastníky z jiných organizací NF z Euroregionu Nisa, bylo nás na trase ke stovce. Pro naše přátele jsme měli připravený program na celý víkend. Pak už následoval jednodenní výlet jabloneckých do Drážďan, kde je provedl přítel Siegfried z Löbau, a prohlídka to byla určitě lepší než s placeným průvodcem. V letní sezoně se löbauští účastnili našich zájezdů na Malou Fatru a na kolech do Lužice. Nejedná se o masovou účast jako na našem pochodu, prostě se přidá, kdo má zájem. Naopak velká byla účast našich cyklistů na /také už tradičním/ jednodenním cyklovýletě do oblasti euroregionu, který pořádají löbauští. Výlet se vydařil, problémy jsme měli
jen na zpáteční cestě vlakem, protože kapacita vagonů nestačila pro takový počet cyklistů. Kolařský byl také náš autobusový zájezd k Hornolužickým jezerům, kde jsme opět využili obětavé průvodcovské práce našich přátel. Na podzim se na německé straně Krušných hor uskutečnil ještě kombinovaný společný pobyt. Vždycky znovu oceňujeme, že vypravit se někam jako turista není zdaleka takový zážitek, jako když člověk může poznat krajinu ale také zvyklosti přímo s místními. Vyvrcholením letošních společných akcí bylo pozvání na oslavu 25 let obnovené činnosti Naturfreunde v Německu. Tradice by byla delší, téměř stoletá, ale hitlerovský režim Přátele přírody jako organizaci nestrpěl a socialistická NDR jí také nebyla nakloněna, takže ke znovuzrození došlo až po sjednocení Německa, podobně jako u nás po sameto-
vé revoluci. Oslava se vydařila a společně s námi z Jablonce do Löbau dorazili i naši přátelé z NF Tübingen, kteří už oslavili stovku, a přátelé z Aix ve francouzské Provence. S těmi ovšem nejsme v tak čilém kontaktu z důvodu vzdálenosti, která nás dělí. A jsem znovu u stříbrné svatby. Pouhý rok po obnovení činnosti NF Löbau bylo totiž navázáno partnerství s naší nově vzniklou organizací. Myslím, že příští rok slavit budeme! A rozhodne se to už počátkem prosince, kdy se pravidelně setkávají zástupci obou výborů, aby zkoordinovali programy na další rok. Tak vzhůru do partnerského roku 2016! □ Sylvie Staňková, ČSTS Přátelé přírody, Jablonec nad Nisou
Přátelé přírody ve světě
12
Řečtí Přátelé přírody sněmovali Řečtí Přátelé přírody mají za sebou 4. kongres své národní organizace. Proběhl o víkendu 17. a 18. října v Chaidari poblíž metropole Atén. Na programu byly kromě zhodnocení uplynulého období volby vedení, připraveno bylo pět diskusních panelů a z nich vyšly návrhy na budoucí směřování organizace a na prohlášení k současnému stavu životního prostředí v Řecku i ve světě. Delegáti nemohli opomenout diskusi o dopadech aktuální uprchlické krize, která se Řecka jako prvního státu Evropské unie, kam se uprchlíci z Afriky dostanou, bezprostředně týká.
Přátelé přírody jsou v Řecku silně orientováni na ochranu přírody, krajiny a místního i celosvětového klimatu. Většina závěrů kongresu se týkala právě těchto témat. Kongres se zabýval řeckým systémem nakládání s odpady, obranou veřejných statků, ochranou a propagací krajiny regionu Atika a Řecka celkově, závislostí na fosilních palivech či Transatlantickou obchodní dohodou. Prezidentem řeckých Přátel přírody byl zvolen Konstantine Fotinakis. Více o organizaci najdete zde: http://naturefriends-gr.blogspot.cz
Brožura plná nápadů jak propojit přírodu a společnost Hnutí Přátel přírody od svého vzniku, tedy už po 120 let, podporuje mezilidskou solidaritu a možnosti pro trávení volného času v souladu s přírodou. Naší silou je přibližně půl milionu členů na všech světadílech a jejich myšlenky a nápady obohacují naše hnutí. Především na místní a regionální úrovni se líhnou inovativní aktivity – a zaslouží si, aby se o nich vědělo! Přesně k tomu slouží ocenění Naturefriends Innovation Award, neboli Cena Přátel přírody za inovace. Ta byla poprvé udělena v rámci 22. kongresu Mezinárodních Přátel přírody v červnu 2015. Z 15 nominovaných byly vybrány dva oceněné projekty – skupin Přátel přírody z německého Eberswalde a české Olomouce. Všechny přihlášené projekty a nápady shrnuje brožura, která vyšla na konci listopadu. Různost uvnitř našeho hnutí se odráží i v pestrosti projektů propojující sociální a environmentální aspekty. Lze se jimi inspirovat, motivovat a obohatit činnost svého kolektivu. Z většiny prezentovaných projektů dokonce zjistíte, že hodně muziky lze pořídit i za málo peněz. Názorně ukazují, že v době, která neziskovým aktivitám příliš nepřeje, můžeme přispět k udržitelnému rozvoji svého okolí a komunity. Brožura: goo.gl/4jAiff
Jak klimatické změny ohrožují Afriku Ačkoli změny klimatu jsou globální fenomén, dopady na člověka a přírodu se rozhodně netýkají všech stejně. Dopady klimatických změn trpí především chudé země. V Africe je dnes opravdu dramatická situace. „Lidé umírají jako mouchy,“ říká Mamadou Mbodji, expert na ochranu životního prostředí.
13
„Před nedávnem jsem se setkal s jedním sedlákem ze Senegalu. Jak jsme si povídali, ukázal na hladinu oceánu a říká: Tady jsem se narodil.“ Příhod jako je tato zná Mamadou Mbodji bezpočet. Jako předseda africké sítě Přátel přírody se chystá na světovou klimatickou konferenci do Paříže, kde chce upozornit na znepokojivé příznaky globálního oteplování, které už postihly Afriku. Nejde jen o stoupající hladinu oceánu nebo zasolování půdy na jeho březích. Déšť nepřichází „Tři čtvrtiny africké populace se živí zemědělstvím. To je z 95 procent závislé na dešťových srážkách. Jenže kvůli změnám klimatu déšť nepřichází,“ říká Mbodji. „Můžete si snadno představit, jaké to má důsledky. Životy lidí jsou v ohrožení.“
Seznam problémů by mohl pokračovat dále: Rozloha Čadského jezera se oproti 60. letům zmenšila na jednu desetinu. Kilimandžáro, nejvyšší hora Afriky, už na svém vrcholku neudrží skoro žádný sníh. Výnosy zemědělských plodin se snižují a hladomory jsou rok od roku horší. Podle statistiky OSN je v důsledku neobyčejně dlouhého období sucha jen na jihu Afriky ohroženo 13,5 milionu lidí. Samozřejmě, že příčinou tohoto všeho není jen klima. Hlad a nemoci, drancování zdrojů a války byly v Africe už před oteplováním planety. Jenže klimatická změna tyto problémy druhého největšího světadílu ještě dramatizuje, i když by stačily už samy o sobě. Nejchudší trpí nejvíce Podíváme-li se na příčiny tohoto neštěstí, uvidíme velký paradox. Byly to totiž bohaté státy, kdo vykolejily klimatický systém z rovnováhy, ale dopadem změn klimatu má trpět jih planety, kde jsou státy, které za ně mohou nejméně. Tyto státy navíc nemají ani peníze, ani technologie na to, aby se klimatickým změnám mohly bránit. Je třeba zavést pravidlo klimatické spravedlnosti a požadovat, aby viníci, státy Západu, konečně převzali zodpověd-
nost a pomohli trpícím. Neprosazují to jen rozvojové země, ale také mnoho západních nevládních organizací. „Kodaň byla zklamání“ Má tento požadavek šanci stát se na nadcházející světové klimatické konferenci v Paříži skutečností? Mamadou Mbodji není přílišný optimista. „Od kodaňské klimatické konference v roce 2009 jsem si hodně sliboval. Byl jsem ale zklamán, stejně jako v následujících letech. Nejsem si jistý, jestli to tentokrát bude jiné.“ Vezmeme-li oznámení západních států jako měřítko, mohlo by se tentokrát změnit aspoň něco. V Paříži by měla být dohodnuta pravidla pro období po roce 2020, kdy vyprší platnost Kjótského protokolu. Zároveň by se na jejich plnění neměla podílet jen hrstka angažovaných zemí, ale celé světové společenství včetně USA, Číny a rozvojových zemí. Přichází změna v chápání solidarity? Problémem je, že dosáhnout významné úspory emisí pro ochranu klimatu je už nyní docela těžké. Je to totiž v rozporu s ekonomickým sobectvím jednotlivých národních států, které – jak ukazuje zkušenost – je pořád ještě silnější než povědomí o globálních dopadech činnosti jejich ekonomiky. Prosadit koncept klimatické spravedlnosti tak půjde pouze tehdy, pokud svůj egoismus překonají ve prospěch jihu planety. „Jde zde o solidaritu,“ říká Mbodji. Před několika lety se v jedněch amerických novinách objevil komiks ukazující obtížnost tohoto východiska. Muž ze Západu projíždí svým velkým autem jednu z rozvojových zemí a zkouší přesvědčit místního domorodce, aby neskácel strom. Argumentoval: „Potřebujeme ten strom, abychom se chránili před změnou klimatu!“ Opravdu bychom ten strom potřebovali. Nechat to jen u tohoto zjištění by ale byla opravdu smutná pointa. Robert Czepel, science.ORF.at Překlad Hynek Pečinka
Senegalské stromy mají podporu až od Bodamského jezera Němečtí Přátelé přírody, konkrétně ti od Bodamského jezera na jihu země, podporují vysazování ovocných stromů v dalekém Senegalu. Proč? Cílem je omezit rozrůstání pouště v tomto západoafrickém státě. Projekt pomáhají financovat dary hostů Domu Přátel přírody v Markelfingenu.
14
Cestování je příjemné. Jenže kdo se pohybuje autem, železnicí nebo letadlem, přírodě rozhodně neprospívá. Hosté Domu Přátel přírody v jihoněmeckém Markelfingenu teď mohou malým darem aspoň trochu napravit svoji bilanci CO pocházejícího z cestování. Příspěvkem nebo zaplacením drobně navýšené ceny za ubytování v tomto zařízení jsou financovány dva projekty. Peníze hostů jdou na podporu obnovy pěstování tradičních odrůd ovocných stromů, které patří na břehy Bodamského jezera, a zároveň přispívají vysazování ovocných stromů v dalekém Senegalu. Při tom místní spolupracují s Přáteli přírody v Senegalu , jejichž organizace existuje už 32 let a v současno sti sdružuje 12 tisíc členů. Západoafrický Senegal leží v přechodo vém pásmu Sahelu a tropů. Zvláště na severu, východě a ve středu země je ale permanentním problémem nedostatek vody. Ve vnitrozemských oblastech této bývalé francouzské kolonie navíc se vyschlá půda, pokud není osázená, mění v poušť. Výsadba ovocných stromů v této krajině tak z pohledu místních obyvatel přináší hned několik pozitivních efektů zaráz. „Jakmile vyrostou, poskytují stín a působí proti vysoušení půdy,“ vysvětluje bioložka a vedoucí projektu Daniela Dietscheová. „Kromě toho mohou sloužit k obživě lidí,“ doplňu-
je Mamadou Mbodji, viceprezident senegalských Přátel přírody. Sám ze Senegalu pochází a zná problémy místních lidí a přírody. „Změny klimatu postihuje naši zemi docela dramaticky,“ říká. To je důvodem, proč se Přátelé přírody od Bodamského jezera rozhodli „pomoci, aby si Senegalci mohli sami pomoci,“ dodává Christian Sprießler z jihoněmecké skupiny Přátel přírody. Kromě pořízení a výsadby stromů je důležité zajistit jim ochranu a péči. Malé mangovníky, pomerančovníky a citroníky musejí nejprve přečkat kritickou fázi růstu. Protože mají stát hned v nejbližší m okolí vesnic, kde se pohybuje spousta volně chovaných domácích zvířat, jsou ovocné stromy vystaveny stálému nebezpečí, že je zvířata spasou. Je tedy nezbytné zapojit do ochrany a péče o vysazené stromky místní obyvatele. Projekt existuje už dva roky, a protože se mu daří, chtějí ho Přátelé přírody z jihu Německa podporovat i nadále. Přislíbili už pomoc na další tři roky a podpoří tři senegalské obce. Náklady jsou vyčísleny na 6000 eur. Christian Sprießler je přesvědčen, že to opět bude úspěšná akce. „Pár euro navíc naše hosty bolet nebude.“ říká s jistotou.
Přátelé přírody z. s. / Friends of Nature Czechia A: Senovážné nám. 24, CZ 110 00 Praha 1 T: +420 602 431 149 E:
[email protected] W: www.pratele-prirody.cz
„Každý přece potřebuje přátele – lidé i příroda“
