JAN[ČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra kl{vesových n{strojů Klavírní pedagogika
Klavír hrou – nový předmět vyučovaný na Z{kladní umělecké škole Hodonín
Bakal{řsk{ pr{ce
Autor pr{ce: Jaroslava Sečk{řov{ Vedoucí pr{ce: doc. MgA. Jan Jiraský, Ph.D. Oponent pr{ce: doc. Mgr. Daniela Velebov{
Brno 2013
Bibliografický z{znam SEČK[ŘOV[, Jaroslava. Klavír hrou – nový předmět vyučovaný na Z{kladní umělecké škole Hodonín *Playing with the piano – new course taught at Elementary Art School Hodonín]. Brno: Jan{čkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra kl{vesových n{strojů, 2013. 48 s. Vedoucí bakal{řské pr{ce MgA. Jan Jiraský, Ph.D.
Anotace Bakal{řsk{ pr{ce s n{zvem Klavír hrou – nový předmět vyučovaný na Z{kladní umělecké škole Hodonín pojedn{v{ o nově vytvořeném předmětu, který je povinný pro všechny klavíristy v prvním až čtvrtém ročníku Z{kladní umělecké školy. Tato pr{ce se zaměřuje na studijní pl{ny předmětu, ve kterém převažují praktické uk{zky her a cvičení na z{kladě tvořivého přístupu k výuce a k samotné hře na klavír.
Abstract Bachelor thesis titled Playing with the piano – new course taught at Elementary Art School Hodonín deals with the newly formed course that is compulsory for all piano students attending first to fourth grade at Elementary Art School Hodonín. This work focuses on the curriculum of the course, in which dominate practical demonstrations of games and exercises based on a creative approach to teaching and playing the piano in general.
Klíčov{ slova tvořivost, klavír, klavírní pedagogika, klavírní improvizace, hudební hry, praktick{ hudební nauka, z{kladní uměleck{ škola
Keywords creativity, piano teaching, piano improvisation, music games, practical music study, music school
Prohl{šení Prohlašuji, že jsem předkl{danou pr{ci zpracovala samostatně a uvedla v ní veškeré prameny a zdroje, které jsem použila. V Brně, dne 13. ledna 2013
Jaroslava Sečk{řov{
Poděkov{ní Na tomto místě bych r{da poděkovala panu doc. MgA. Janu Jiraskému, Ph.D. za podnětné konzultace a paní prof. MgA. Aleně Vlas{kové za její odborný a lidský přístup a její dlouholeté inspirující působení v hudebním školství.
Obsah ÚVOD ................................................................................................................................................... 7 1
PŘEDMĚT KLAVÍR HROU ................................................................................................... 8
2
PRVNÍ ROČNÍK ..................................................................................................................... 11 2.1 ORGANIZAČNÍ PL[N PRVNÍHO ROČNÍKU .......................................................................... 11 2.1.1 Rozvržení počtu hodin ............................................................................................... 12 2.1.2 Stavba hodiny ............................................................................................................ 12 2.1.3 Popis třídy.................................................................................................................. 13 2.1.4 Materi{ly a pomůcky ................................................................................................. 14 2.1.5 Co nosí ž{k s sebou ..................................................................................................... 15 2.2 STUDIJNÍ PL[N PRVNÍHO ROČNÍKU ................................................................................... 15 2.2.1 První vyučovací hodina ............................................................................................. 15 2.2.2 Rozcvičky ................................................................................................................... 16 2.2.3 Metrum ...................................................................................................................... 17 2.2.4 Rytmus, rytmické hodnoty not a pomlk, takty ........................................................... 18 2.2.5 Tempo......................................................................................................................... 20 2.2.6 Čtení not v obou klíčích, desetilinkov{ notov{ osnova, výšky not ............................. 21 2.2.7 Melodie....................................................................................................................... 21 2.2.8 Tonika a dominanta – sluchov{ příprava ................................................................... 22 2.2.9 Druhy úhozu .............................................................................................................. 22 2.2.10 Intervaly..................................................................................................................... 22 2.2.11 Půltón a celý tón ........................................................................................................ 24 2.2.12 Posuvky – křížky ........................................................................................................ 25 2.2.13 Posuvky – béčka ......................................................................................................... 26 2.2.14 Posuvky – odr{žka ..................................................................................................... 26 2.2.15 Mal{ a velk{ tercie ..................................................................................................... 26 2.2.16 Tetrachordy ................................................................................................................ 28 2.2.17 Stupnice ..................................................................................................................... 28 2.2.18 Interval okt{vy ........................................................................................................... 28 2.2.19 Improvizace ................................................................................................................ 29 2.2.20 Improvizace melodie ................................................................................................... 32 2.2.21 Hra lidových písní ..................................................................................................... 33 2.2.22 Výtvarný projev ......................................................................................................... 33 2.2.23 Hry v kolektivu .......................................................................................................... 34
3
DRUHÝ ROČNÍK ................................................................................................................... 35 3.1 STUDIJNÍ PL[N DRUHÉHO ROČNÍKU .................................................................................. 35 3.1.1 Rozcvičky rytmické, sluchové, pohybové a uvolňovací .............................................. 35 3.1.2 Rytmus....................................................................................................................... 36 3.1.3 Tempo......................................................................................................................... 37 3.1.4 Takty .......................................................................................................................... 38 3.1.5 Tetrachordy ................................................................................................................ 39 3.1.6 Kvarta ........................................................................................................................ 39 3.1.7 Kvinta a kvintakord, z{kladní typy kvintakordů ....................................................... 39 3.1.8 Tonika, subdominanta, dominanta ............................................................................ 41 3.1.9 Triton ......................................................................................................................... 42 3.1.10 Sexta........................................................................................................................... 42 3.1.11 Obraty kvintakordu ................................................................................................... 44 3.1.12 Stupnice ..................................................................................................................... 45
3.1.13 3.1.14 3.1.15 3.1.16 3.1.17 4
Vedení hlasů, polyfonie .............................................................................................. 46 Pr{ce s melodií ........................................................................................................... 46 Poslech hudby ............................................................................................................ 47 Improvizace ................................................................................................................ 47 Voln{ improvizace ...................................................................................................... 50
TŘETÍ A ČTVRTÝ ROČNÍK ................................................................................................ 53 4.1 TŘETÍ ROČNÍK ..................................................................................................................... 53 4.1.1 Rytmus, takty ............................................................................................................ 53 4.1.2 Intervaly..................................................................................................................... 53 4.1.3 Stupnice ..................................................................................................................... 53 4.1.4 Harmonie ................................................................................................................... 54 4.1.5 Improvizace ................................................................................................................ 54 4.2 ČTVRTÝ ROČNÍK ................................................................................................................. 55 4.2.1 Improvizace ................................................................................................................ 55 4.2.2 Harmonie ................................................................................................................... 56 4.2.3 Akordové značky ........................................................................................................ 56
Z[VĚR ............................................................................................................................................... 57 PRAMENY A LITERATURA ......................................................................................................... 58 SEZNAM PŘÍLOH ........................................................................................................................... 64 PŘÍLOHY ........................................................................................................................................... 68
Úvod Téma bakal{řské pr{ce bylo pro mě od zač{tku jasnou volbou - nový předmět Klavír hrou, vyučovaný na Z{kladní umělecké škole Hodonín. Vznikl z potřeby rozšířit a obohatit výuku hry na klavír o předmět, ve kterém budou ž{ci klavírního oddělení vyučov{ni podle současných trendů tvůrčím způsobem. Cílem nové výuky je snaha zaplnit mezery ve výuce hudební nauky a hry na klavír. Předmět Klavír hrou by se dal charakterizovat č{stečně jako praktick{ hudební nauka pro klavíristy, č{stečně jako „pomocn{“ hra na klavír a v neposlední řadě klavírní improvizace. Výuka je zaměřena na pr{ci ve skupině s respektov{ním individuality ž{ka. Podle Školního vzděl{vacího programu se nový předmět stal souč{stí povinné výuky v prvním, druhém, třetím a čtvrtém ročníku oddělení kl{vesových n{strojů. V důsledku toho vznikla potřeba podrobnější osnovy výuky. Na z{kladě požadavků učitelů hry na klavír a mých vlastních představ a zkušeností jsem se rozhodla určitou osnovu výuky vytvořit. Ve své pr{ci se zabýv{m výukou v prvním a druhém ročníku podrobněji, třetí a čtvrtý ročník popisuji v z{kladních tématických okruzích učiva. Cílem bakal{řské pr{ce je vytvoření pl{nu výuky nového předmětu s uvedením praktických cvičení a hudebních her. Může se tak st{t určitým konkrétním n{vodem pro vyučov{ní tohoto předmětu a současně inspirovat učitele hry na klavír, přípravné hudební a n{strojové výuky a hudební nauky.
7
1 Předmět Klavír hrou „Tvořivost je jeden ze z{kladů, na kterých m{ spočívat výchova každého dítěte. Tvořivost je obecn{ vlastnost a my u dítěte nesmíme připustit, aby zanikla a zdegenerovala. Zde, v dětství, leží jedin{, neopakovateln{ šance pro naše úsilí, aby se u většiny dětí nen{vratně neztratilo to, co bylo dříve přirozené, a abychom později u dospělých nemuseli nam{havě osvobozovat to, co jsme u nich v dětství zablokovali.“ Elly Bašić1 Když jsem jako mal{ holčička začala navštěvovat „přípravku“ lidové školy umění, měla jsem moc r{da svou paní učitelku. Byla mil{ a hodn{, uměla všechno kr{sně vysvětlit a vyzařovalo z ní nadšení a l{ska k hudbě. Vnímavým dětským pohledem jsem cítila, že to je spr{vné, tak m{ vypadat učitel a jeho výuka. Být laskavým a ch{pajícím člověkem, umět vše dětem vysvětlit a uk{zat jim l{sku k hudbě a její kr{su. O mnoho let později jsem se setkala s člověkem, který mě zavedl zpět do těchto kr{sných vzpomínek. Tímto obětavým a nesobeckým člověkem, vysoce odborně fundovaným a přesto lidským, byla a je paní profesorka Alena Vlas{kov{. Po celou dobu mého studia na Metodickém centru JAMU (d{le MC JAMU) v Brně mě vedla klikatými uličkami pedagogické pr{ce, inspirovala mě ke snaze být nejen lepším učitelem, ale především člověkem. Díky ní jsem o své pedagogické pr{ci mnohokr{t přemýšlela a přemýšlím neust{le. Myšlenky jsem se snažila přetavit v konkrétní činy. Mezi nimi bylo vytvoření několika nových projektů v Z{kladní umělecké škole Hodonín. Společně s kolegyní Jindrou Jakabovou2 jsme zavedly výuku tříletých a čtyřletých dětí, kter{ propojovala hudební, pohybové, výtvarné a dramatické 1
PHILIPP, Günter. O vyučování improvizaci. Ostrava, 1989, s. 18 Elly Bašić – přední chorvatská pedagoţka 2 Jindra Jakabová – klavírní pedagoţka ZUŠ Hodonín
8
prvky. Při zav{dění této přípravné výchovy n{m byla velkou inspirací paní učitelka Marcela Slan{3 se svou výukou předškolních dětí. Začala jsem také vyučovat skupinovou klavírní improvizaci a nejnověji jsem dostala možnost vytvořit a učit nový předmět Klavír hrou. Klavír hrou je nově zařazen mezi povinné předměty prvního až čtvrtého ročníku oddělení kl{vesových n{strojů. Všichni ž{ci budou proch{zet výukou tohoto předmětu. Jak jsem napsala v úvodu, jedn{ se o skupinový předmět, který se zaměřuje na tvůrčí přístup dětí ke klavírní hře. Tvořivým způsobem by mělo být vedeno i vyučov{ní, ve kterém se učitel snaží o přiblížení klavírní hry, hudebních znalostí a dovedností z{bavnou a hravou formou. Do praktické hry tak přev{dí teoretické poznatky. Společn{ tvůrčí pr{ce ve skupině se odlišuje od běžné výuky hry na klavír a otevír{ zcela nové možnosti: Vedle ž{kovy individu{lní hry, kterou předv{dí před ostatními, se pracuje na společných projektech, při kterých se děti vz{jemně učí spolupracovat. Klavír hrou časově navazuje na výuku hudební nauky. Učitel dost{v{ možnost propojovat oba předměty nejen probír{ním nového učiva, ale i procvičov{ním učiva již zn{mého. Navíc přiblíží ž{kům některé teoretické znalosti opomíjené nebo nedostatečně vyučované v hudební nauce, jako jsou intervaly, tetrachordy, harmonické funkce, noty v basovém klíči a podobně. Ve své pr{ci jsem se zaměřila především na praktick{ cvičení a hry. Při výkladu a procvičov{ní jednotlivých okruhů výuky jsem vych{zela z více pramenů a použila jsem také vlastní osvědčen{ cvičení a hry. Někter{ cvičení vznikla až při přípravě na výuku nového předmětu. Mezi nejvýznamnější prameny, z nichž jsem vych{zela ve své pr{ci, patří publikace Aleny Vlas{kové Klavírní pedagogika4, pracovní sešity 3 4
Marcela Slaná – klavírní pedagoţka ZUŠ V. Kaprálové Brno VLASÁKOVÁ, Alena. Klavírní pedagogika. Nakladatelství AMU, Praha 2003
9
Klavihr{tky Ivy Oplištilové a Zuzany Hančilové5, Kdo si hraje, ten je zdravý od Marcely Slané6 a U klavíru bez slz T. B. Judoviny - Galperiny7. Dlouholetou inspirací mi bylo studium a předn{šky na MC JAMU. 5
OPLIŠTILOVÁ, Iva – HANČILOVÁ, Zuzana. Klavihrátky, přípravný pracovní sešit. WinGra,Praha. Bratislava 2003 OPLIŠTILOVÁ, Iva – HANČILOVÁ, Zuzana. Klavihrátky, pracovní sešit 1.WinGra, Praha. Bratislava 2003 OPLIŠTILOVÁ, Iva – HANČILOVÁ, Zuzana. Klavihrátky, pracovní sešit 2.WinGra, Praha. Bratislava 2004 OPLIŠTILOVÁ, Iva – HANČILOVÁ, Zuzana. Klavihrátky ,pracovní sešit 3.WinGra, Praha. Bratislava 2004 6 SLANÁ, Marcela. Kdo si hraje, ten je zdravý…LYNX, Brno 2010 7 JUDOVINA – GALPERINA, Taťána Borisovna. U klavíru bez slz aneb jsem pedagog dětí. LYNX, Brno 2000
10
2 První ročník Ž{ci Z{kladní umělecké školy Hodonín jsou zařazov{ni do prvního ročníku několika způsoby, které souvisí s jejich věkem: Ve věku pěti let nastoupí do PHV, absolvují dva roky přípravného studia a jsou zařazeni do prvního ročníku. Ve věku šesti let nastoupí do PHV, absolvují jeden rok a jsou zařazeni do prvního ročníku. Ve věku sedmi let a výš začnou navštěvovat první ročník bez přípravného studia. Je zcela zřetelné, že pr{ce v hodin{ch takto sestavené třídy je n{ročn{, a to především v zač{tcích. Největší rozdíly pociťuje učitel především při rytmickém procvičov{ní, při pozn{v{ní výšek a délek not a jejich z{pisu. Zač{tky výuky by měly směřovat do oblasti přímé hry s n{strojem, hry s rytmy, sluchovými cvičeními, hrou na tělo. Učitel v prvních hodin{ch nezařazuje do výuky konkrétní pojmy. V této f{zi je velmi vhodn{ spolupr{ce s učitelem hudební nauky, který řeší obdobný problém rozdílných znalostí ž{ků, učitelem hry na klavír, a především s rodiči. Je v z{jmu všech, aby se nově příchozí ž{ci co nejdříve vyrovnali svými znalostmi ostatním dětem.
2.1 Organizační pl{n prvního ročníku Předmět Klavír hrou navazuje časově na hudební nauku. Děti po skončení hudební nauky přech{zí do třídy předmětu Klavír hrou. Toto spojení je výhodné: děti mají předměty v jednom bloku znají se mezi sebou učitel může využít učivo probírané v HN. 11
2.1.1 Rozvržení počtu hodin Předmět Klavír hrou m{ hodinovou dotaci 0,5 vyučovací hodiny jedenkr{t týdně, případně jednu vyučovací hodinu jedenkr{t za dva týdny. Tato hodinov{ dotace je určena osnovami Školního vzděl{vacího programu Z{kladní umělecké školy Hodonín (Příloha č. 77). Ž{ci prvního ročníku navštěvují předmět Klavír hrou jedenkr{t týdně 0,5 vyučovací lekce. Pro děti nižšího školního věku je doba dvou týdnů poměrně dlouh{. Je tedy vhodnější pracovat společně každý týden i za cenu kr{tké vyučovací doby. Je to minim{lní čas pro výuku. Proto je předmět Klavír hrou časově spojen s výukou hudební nauky a navazuje na ni. Počet vyučovaných lekcí vych{zí přibližně na 18 během jednoho pololetí, 3 – 4 v jednom měsíci.
2.1.2 Stavba hodiny Rozcvička Na úvod hodiny je vhodné zařadit rozcvičku. M{ více funkcí - slouží jako přivít{ní, zklidnění a uvolnění ž{ků a ke stmelení kolektivu. Ž{ci se hravou formou zapojí do výuky hned od zač{tku a z{roveň zkoncentrují mysl. Rozcvička slouží také k opakov{ní učiva a současně jako příprava na nově probírané učivo. Rozcvička by neměla trvat příliš dlouho. Vzhledem k celkovému času vyučov{ní (cca 25 minut) postačí 5 – 10 minut. Z{leží na tom, co chce učitel s ž{ky procvičit. Mezi z{kladní druhy rozcviček patří pohybov{, pocitov{, rytmick{ a sluchov{. Opakov{ní učiva Potřeba neust{lého opakov{ní je u dětí velmi důležit{. Toto opakov{ní nemusí n{sledovat vždy po rozcvičce. Někdy přistoupí učitel hned k novému učivu. Učitel db{ na to, aby opakov{ní bylo vždy zajímavé, volí proto formu hry a cvičení. Opakované učivo postupně rozšiřuje, přid{v{ 12
nové podněty, nové způsoby pr{ce, jako jsou pracovní listy, sluchov{ cvičení. Neust{le obměňuje pomůcky, a tím se st{v{ učení z{bavnějším i lépe zapamatovatelným. Nové učivo Při zad{v{ní nové l{tky navazující na již probrané učivo vych{zí učitel z toho, jak ž{ci celkově pochopili předchozí učivo. Vzhledem k tomu, že se jedn{ o skupinovou výuku, ve které se sejdou ž{ci stejného ročníku, ale odlišných znalostí a dovedností, musí učitel st{le sledovat znalosti všech dětí. Šikovnějším ž{kům může zadat pr{ci nebo úkoly navíc, mohou se st{t učitelovými pomocníky. U pomalejších dětí spolupracuje více s rodiči a učiteli klavíru i hudební nauky. Je dobré spojit při pr{ci dva ž{ky rozdílných schopností a dovedností, z nichž jeden pom{h{ druhému. Z{věr hodiny Z{věr by měl být z{bavný, hravý, optimisticky laděný. Děti by se měly těšit na další výuku.
2.1.3 Popis třídy Klavír – křídlo. Vzhledem k hraným improvizacím ho považuji za nezbytnost. Ž{ci hrají nejen na kl{ves{ch, ale také na strun{ch, ozvučné desce, a to prsty, různými n{strojky a pomůckami. Pokud jsou v místnosti dva klavíry, je to mnohem lepší. V naší výukové třídě m{me dvě křídla a jedno pianino. Tak se mohou zapojit do hry všechny děti současně. Prostor, kde mohou děti ps{t. Stoly a židličky nejsou nutné, je to však pohodlnější. Je dobré využít prostornější třídu s kobercem, v tom případě jsou vhodně psací podložky.
13
Otočn{ pojízdn{ magnetick{ tabule s notovou osnovou na jedné a čistou plochou na druhé straně (s použitím psacích fixů nebo magnetických pomůcek). Přehr{vač CD, případně televize s DVD vstupem nebo počítač. Do výuky je zařazen poslech hudebních uk{zek. N{stěnka, na které mají děti vystaveny své pracovní listy, obr{zky k učivu nebo improvizaci. Materi{l a pomůcky.
2.1.4 Materi{ly a pomůcky Knížky s hudební tematikou, knížky říkadel, b{sniček, poh{dek, knížky rozvíjející obrazotvornost, vhodnou k improvizačním tématům – příroda, vesmír, zvířata. Knížky o hudbě, skladatelích a umění (výtvarném, architektonickém) různých slohových období. Pracovní listy ke všemu probíranému učivu. Dostatečný poslechový materi{l - CD a DVD nosiče s hudební tématikou. Rytmické n{strojky - drhlo, triangl, dřívka, rolničky, tamburína, bubínek. Rytmické předměty vlastnoručně vyrobené. Kartičky všeho druhu – rytmické, melodické, intervaly, TSD, stupnice, akordy, hudební n{stroje. Předměty na procvičení citlivosti prstů a pohyb těla – balónky, hračky s odlišným povrchem, š{tky. Magnetické pomůcky – barevné magnety, klíče, noty, pomlky. Různé předměty, nejlépe běžné potřeby, vyd{vající zajímavé zvuky.
14
2.1.5 Co nosí ž{k s sebou Děti nosí vlastní složku, do které vkl{dají pracovní listy, případně dom{cí úkoly. Mají v ní listy s většími notovými osnovami. Na přední stranu dost{vají za odměnu n{lepky nebo razítka. D{le nosí pouzdro s tužkou, gumou, pastelkami a ž{kovskou knížku pro učitelův z{pis. Mohou nosit vlastní pomůcky a materi{ly, související s pr{vě probíraným učivem a tématy
improvizace.
Z
pracovních
pomůcek
doporučuji
především
Klavihr{tky8.
2.2 Studijní pl{n prvního ročníku Během několika prvních lekcí se učitel seznamuje s ž{ky – s jejich povahou, charakterem, schopnostmi a znalostmi. Získ{v{ důvěru dětí.
2.2.1 První vyučovací hodina V úvodu první hodiny se učitel představí dětem a představí také nový předmět. N{sleduje seznamovací hra, ve které ž{ci s učitelem utvoří kruh, tleskají, případně zpívají sv{ jména, chodí v kruhu, hrají hru na tělo. Pokud jsou ž{ci zakřiknutí, nesmělí nebo si jen neví rady, učitel jim pom{h{ a vede je. Stane se na chvíli jedním z nich, což děti ocení. Po kr{tké pohybové a rytmické rozcvičce zavede učitel děti ke klavíru. Klavír je otevřený, m{ zvednuté křídlo a sundaný pult, případně i víko. Většina dětí vidí takto upravený klavír poprvé a je to pro ně silný z{žitek. Po prohlédnutí učitel uk{že, jak zní klavír na různých místech – na strun{ch, ozvučné desce, při použití ped{lu i bez něj. Děti poslouchají rozdílnost zvuků a postupně se zapojují do hry. Nejprve bez použití pomůcek – volají do klavíru, poklep{vají prsty na desce, drnkají o struny, hřbetem ruky hrají na strun{ch, ťukají klouby, tleskají dlaní atd. Postupně přid{vají hru dřívkem 8
OPLIŠTILOVÁ, Iva – HANČILOVÁ, Zuzana. Klavihrátky, pracovní sešit 1.WinGra, Praha. Bratislava 2003
15
na strun{ch, případně položí některý n{strojek do strun. Mezi velmi oblíbené a zvukově zajímavé patří rolničky. Děti reagují téměř okamžitě s velkou chutí si vše vyzkoušet, dobře se uvolní a otevřou. V z{věru hodiny učitel rozd{ dětem pracovní složky, které si samy vyzdobí hudebními motivy.
2.2.2 Rozcvičky Rozcvičky začín{me postupně od velmi kr{tkých cvičení v úvodních hodin{ch, až po rozcvičky sestavené z několika na sebe navazujících. Takov{ cvičení mají za úkol děti připravit na výuku, zkoncentrovat a uvolnit. Učitel při nich může opakovat probranou l{tku a připravit na nové učivo. Jedno z prvních cvičení je Hra na tělo: Toto cvičení jsem převzala od docenta Jaroslava Šťastného9, z jeho výuky improvizace na MC JAMU. Začín{ tím, že rozehřejeme svůj organismus. Nejprve třeme dlaněmi o sebe, až ucítíme teplo, pak si přiložíme dlaně na tv{ře a vním{me teplo z dlaní. Postupně zapojíme další č{sti těla, tím z{roveň vznikají zvuky, které společně poslouch{me. Učitel neust{le vede ž{ky k poslouch{ní, předv{dí různé způsoby, později děti samy vytv{ří své vlastní zvuky jednotlivě i v kolektivu. Zpoč{tku jsou zvuky pouze nahodilé, později je začneme rytmizovat. Zapojujeme všechny č{sti těla, tím děti vnímají celé tělo a sluchem kontrolují rozdílnost zvuků a rytmů. Postupně se rozcvička rozšíří na Hru na různé předměty v místnosti. Děti zkouší, jaké zvuky vyd{vají běžné předměty, učitel je směřuje ke kreativitě s aktivním zapojením sluchu. Inspirace projektem Slyšet jinak10. Hra s rytmy, rytmické rozcvičky vych{zí z pohybu těla. Při rytmických cvičeních vede učitel ž{ky k pružnému pohybu, tlesk{ní nem{ 9
ŠŤASTNÝ, Jaroslav. Výuka improvizace na Metodickém centru JAMU. Brno září 2011 – květen 2012 10 www.slysetjinak.upon.cz
16
být statické. Tady vych{zím z předn{šek paní profesorky Aleny Vlas{kové na MC JAMU11 a její Klavírní pedagogiky12. Dalším příkladem cvičení je Lavina rytmu podle Zdeňka Šimanovského13. Učitel začne s{m rytmicky tleskat, postupně se k němu po jednom přid{vají ž{ci, až tleskají všichni. Zvuk zesiluje a pak na gesto učitele ztichne. Lze hr{t i opačně - od forte všech po posledního v pianu. Hra R{ček (Příloha č. 1), zn{mé Ot{zky a odpovědi, Hra na ozvěnu. Perpetuum mobile je cvičení k vytvoření rytmického řetězu, který nekončí, dokud učitel hru nezastaví. Sluchové hry zah{jíme cvičením Poslouch{me ticho, které je výborné na koncentraci. Děti nejprve zcela ztichnou, po chvíli je učitel vyzve, aby se snažily něco v tichu uslyšet - tik{ní hodin, vzd{lený zvuk auta, hlasy z vedlejší místnosti. Toto cvičení je vhodné rozšířit o cvičení dynamiky, kdy začneme mluvit v pianissimu do ticha. Zvuk postupně roste až do forte a vrací se zpět do pianissima. V pohybových rozcvičk{ch můžeme uplatnit pohybov{ a pocitov{ cvičení podle materi{lu Elce, pelce, kotrmelce autorů V. Fišera a P. Ebena 14, kter{ jsou uvedena v Klavírní pedagogice A.Vlas{kové15. K nejčastěji používaným patří Sedmikr{ska, Prší, Divok{ husa, Mlýn.
2.2.3 Metrum Metrum je z{kladním prvkem vním{ní pulsace hudby. Nejprve by děti měly zn{t metrum, pak teprve učitel přech{zí k rytmickým hodnot{m16. Metrum ch{peme jako živou pulsaci, tlukot srdce živého organismu. Začín{me element{rní výukou. Pro spr{vnou ž{kovu představu zvolíme 11
VLASÁKOVÁ, Alena. Přednášky na Metodickém centru JAMU, Brno v letech 1993 – 2012 VLASÁKOVÁ, Alena. Klavírní pedagogika. Nakladatelství AMU, Praha 2003 13 ŠIMANOVSKÝ, Zdeněk. Hry s hudbou a techniky muzikoterapie ve výchově, sociální práci a klinické praxi. Portál s.r.o. Praha 2011, s. 48 14 FIŠER, Václav – EBEN, Petr - PALEČEK, Josef. Elce pelce kotrmelce. Supraphon Praha 1973 15 VLASÁKOVÁ, Alena. Klavírní pedagogika. Nakladatelství AMU, Praha 2003, s. 113-118 16 VLASÁKOVÁ, Alena. Přednášky na Metodickém centru JAMU, Brno v letech 1993 – 2012 12
17
výbornou pomůcku, kterou n{m představila na svých předn{šk{ch v MC JAMU prof. A. Vlas{kov{. Jsou to hudební zvíř{tka17. Č{p jako dirigent je představitelem metra – pulsace. M{v{ volným křídlem a ud{v{ metrum. Metrum je z{kladem každé skladbičky, říkadla, písničky. Pro spr{vnou představu pohybu těla propojeného s metrem je vhodné říkadlo Houpy, houpy, které vede ž{ky ke spr{vnému metrickému cítění. Děti zpívají říkadlo a z{roveň se houpou, na první slabiku cítí napětí, které vyj{dří větším pohybem, na druhou cítí uvolnění. Metrické cítění děti nejlépe vnímají přes konkrétní hudbu, učitel zařadí poslech vhodného hudebního materi{lu. Výborné jsou například staré tance, které mají zřetelnou pulsaci. Děti chodí v řad{ch, v kruhu, pohybem vyjadřují těžké doby. Učitel pouští dětem uk{zky
skladeb
různých
charakterů
–
pochod,
ukolébavka,
tanec.
Poslouchejte, jak chodí hudba18. Každ{ m{ jinou n{ladu, barvu, krok, děti ji vnímají a pohybují se jako hudba, přitom zapojují ruce. Vše dělají pružným pohybem. Ve hře na dirigenta se děti střídají ve funkci dirigenta a ostatní zpívají podle něj písničku (Příloha č. 2). Hru můžeme oživit n{strojky, osvědčené jsou š{tky, kterými m{vají, případně si je na těžkou dobu posílají kolem dokola. Toto cvičení popsala Judovina-Galperina v knize U klavíru bez slz19. Jako obměna š{tků poslouží míčky. Posíl{ním měkkých míčků se navíc aktivují konečky prstů. Učitel db{ na to, aby děti nebraly míčky do dlaní, ale jen konečky prstů. Tak zůstane dlaň pružn{ a nefixuje se.
2.2.4 Rytmus, rytmické hodnoty not a pomlk, takty Rytmus, rytmické hodnoty not a pomlk a jejich z{pis procvičujeme společně i individu{lně více způsoby. Pracujeme s rozličnými pomůckami a 17
MILER, Zdeněk: KRTEK A HUDBA. Jiri MODELS, Písek 2011 VLASÁKOVÁ, Alena. Klavírní pedagogika. Nakladatelství AMU, Praha 2003, s. 73 19 JUDOVINA – GALPERINA, Taťána Borisovna. U klavíru bez slz aneb jsem pedagog dětí. LYNX, Brno 2000 18
18
pracovními listy (Příloha č. 3 – č. 9). Z{pis tleskaného rytmu je společnou prací na tabuli, poté individu{lní do pracovního sešitu. Úkoly se mohou kombinovat s vypracov{ním úloh v Klavihr{tk{ch20 (Příloha č. 10 – č. 12). Při hře „Přečti, než zmizí“ drží učitel v ruce karty s rytmickými hodnotami not a pomlk (cel{, půlov{, čtvrťov{, osminov{) podle toho, co děti v danou chvíli znají). První kartu učitel dětem uk{že, musí si ji zapamatovat, pak ji schov{ a uk{že další kartu s jinou notou. Děti tleskají notu z předch{zející karty, i když se dívají na další. Jakmile učitel kartu schov{, děti opět tleskají předch{zející notu. Tato hra patří mezi velmi oblíbené. Rytmické kartičky Rytmický vlak21 obsahují kartičky lokomotiv s označením taktu a vagónky s určitým počtem not a pomlk. Děti staví vl{čky – spr{vnou lokomotivu se spr{vnými vagónky. Poh{dkou O holčičce Pomlce (Příloha č. 13) přiblížíme dětem význam pomlky. Hra na dvě kamar{dky - jeden ž{k je nota, druhý pomlka. Nota se s pomlkou kamar{dí vždy ve stejných hodnot{ch (čtvrťov{ nota – čtvrťov{ pomlka). Spolu zn{zorňují daný kr{tký text. Nota ho řík{ a tlesk{, pomlka si ho myslí a ukazuje ve vzduchu. Pak text předv{dí na přesk{čku. Příklad: děti mají rytmicky zn{zornit text „kočička je bíl{“ rytmickými slabikami Dítě – nota řík{ nahlas slova a tlesk{ rytmus „ ty ty ty ty t{ t{“. Dítě – pomlka si „myslí“ slova a ve vzduchu ukazuje rytmicky pomlky. Obě děti se střídají. Tady m{ učitel možnost hru různě obměňovat, například text začne „nota“ a dokončí „pomlka“. Při téhle hře si děti dobře 20
OPLIŠTILOVÁ, Iva – HANČILOVÁ, Zuzana. Klavihrátky, přípravný pracovní sešit. WinGra, Praha. Bratislava 2003 21 SCHEPS, Tamara. Die Reise mit dem Rhythmuszug. Ein musikalishes Kartenlegen spiel. Schott Music GmbH a Co. KG, Mainz 1998
19
uvědomí, že hudba plyne i v pomlk{ch, že nezmizí ani se nezastaví při pomlce. Důležité je, aby si děti text i v pomlk{ch říkaly. Mohou si ho říkat tiše nebo „v duchu“. Procvičujeme na pracovních listech (Příloha č. 14 a č. 15) a zpív{me písničku Pomlka (Příloha č. 16). Do výuky zařadíme chůzi ve dvoudobém a třídobém taktu s akcentem na těžké době. Děti vnímají lépe počet dob, pokud zařadíme pohyb, m{vnutí š{tkem apod. Stejné cvičení děl{me při metrickém n{cviku. Využijeme pracovního sešitu Klavihr{tky 122 (Příloha č. 17 – č. 23). Cvičení podle Judoviny-Galperiny - hudebně rytmick{ výchova23. Děti poslouchají nahr{vky různých tanců (valčík P. I. Čajkovského, mazurka F. Chopina, pochod, menuet, sarabandu, polku). Je dobré, aby učitel vypr{věl o době, kdy vznikly, jak se lidé v té době oblékali, připraví dětem dobové obr{zky. Děti chodí, tančí, m{vají rukama, cítí těžkou dobu.
2.2.5 Tempo Druhy temp učitel nejlépe vysvětlí a uk{že při poslechu tempově odlišných skladeb24. Děti chodí po místnosti podle daného tempa. Jiný způsob je ten, že děti sedí v kruhu, říkají společně b{sničku nebo říkadlo. Hrou na n{strojky vyjadřují tempo. Obměna - říkadlo říkají jednotlivě s postupnou n{vazností na sebe, učitel db{ na dodržení tempa. Hlíd{, aby tempo nezpomalovalo, nezrychlovalo. Opět pom{h{ hra s n{strojky. Ritenuto a accelerando – hra na vlaky. Tato hra patří mezi oblíbené, především při zrychlov{ní. Děti při něm umí dos{hnout velmi rychlých temp. 22
OPLIŠTILOVÁ, Iva – HANČILOVÁ, Zuzana. Klavihrátky, pracovní sešit 1.WinGra, Praha. Bratislava 2003 23 JUDOVINA – GALPERINA, Taťána Borisovna. U klavíru bez slz aneb jsem pedagog dětí. LYNX, Brno 2000, s. 74 24 VLASÁKOVÁ, Alena. Přednášky na Metodickém centru JAMU, Brno v letech 1993 – 2012
20
2.2.6 Čtení not v obou klíčích, desetilinkov{ notov{ osnova, výšky not Čtení v obou klíčích procvičujeme od poč{tku velmi pečlivě. Hra na zrcadlo – vše je v zrcadle: houslový a basový klíč, nota „c1 - c1, c2 - c, c3 – C “, pomocné noty „g, f“ jsou obr{cené. Zrcadlově píšeme i první skladbičky na třech tónech –„c1,d1,e1“ v houslovém klíči v pravé ruce a k nim zrcadlově „c1, h, a“ v basovém klíči v levé ruce. Metodiku poč{teční tvorby melodie na třech tónech se současným z{pisem v obou klíčích jsem převzala z materi{lu We Make Our Own Music25. Způsob rozv{dím v této kapitole v odstavci Improvizace melodie. Pracujeme se sešitem Klavihr{tky 126 (Příloha č. 24 – č. 26).
2.2.7 Melodie Melodie a její pohyb je zřetelně vidět na čtyřech z{kladních písničk{ch - Sedí liška pod dubem, Kočka leze dolů, Ovč{ci, čtver{ci, V zahradě na hrušce27. Děti malují ve vzduchu pohyb melodie, pak ji zn{zorní na tabuli nebo na pracovním listě. Při hře na ozvěnu učitel zazpív{ kr{tkou melodii a děti ji opakují. Složitější způsob je opakovanou melodii zahr{t na klavíru. Učitel pom{h{ ž{kovi, aby se neb{l vyhled{vat melodii na klaviatuře. Ve hře na melodické ot{zky a odpovědi spolupracují dvě děti. První se melodicky zept{ nebo zazpív{ ot{zku a druhé mu podobným způsobem odpovíd{. Hra na obchod je uvedena v knize U klavíru bez slz28. 25
GRINDEA, Carola and her pupils. We Make Our Own Music. Kahn&Averill, Londýn 1982 OPLIŠTILOVÁ, Iva – HANČILOVÁ, Zuzana. Klavihrátky, pracovní sešit 1.WinGra, Praha. Bratislava 2003 27 JANŢUROVÁ, Zdena – BOROVÁ, Milada. Klavírní školička pro děti 4-7 leté. Panton, Praha 28 JUDOVINA – GALPERINA, Taťána Borisovna. U klavíru bez slz aneb jsem pedagog dětí. LYNX, Brno 2000, s. 68-70 26
21
2.2.8 Tonika a dominanta – sluchov{ příprava Z{kladní harmonické funkce pojmenujeme dětem blízkou představou. Tonika je domov, je to dům, kam se vracíme po celém dnu, kde jsme v bezpečí (Příloha č. 27). Začneme sluchovým cvičením k určení toniky: R{no z domu vych{zíme - učitel zahraje toniku, pak hraje různé akordy po celé klaviatuře a nakonec se vr{tí domů do toniky. Zpoč{tku na ni upozorním děti, později ji samy pozn{vají. Dalším cvičením je pozn{v{ní toniky v lidových písničk{ch. Tady se mohou zapojit děti se svými písničkami, které hrají ve výuce klavíru, ostatní děti poslouchají a hledají toniku. Po sluchovém upevnění toniky přid{me hru dominanty – tatínka (Příloha č. 28). Tatínek stojí ve dveřích domu a vol{ n{s: „Tak kdepak jste? Pojďte domů!“ Tatínek je hodný a r{zný, m{ autoritu a mluví výrazným hlasem - označuje napětí v dominantě. Sluchové cvičení na rozlišení toniky a dominanty, při kterém děti ukazují na obr{zek domečku nebo tatínka (Příloha č. 27 a č. 28).
2.2.9 Druhy úhozu Děti zn{zorňují pohybem úhoz prstu. Cvičení s pohybem - děti chodí plynulými kroky – legato, poskakují – staccato, zvedají nohu jako č{p – non legato. Do improvizací a vlastní tvorby zařadíme různé úhozy – podle typu skladbičky. Učitel db{ na to, aby ž{ci cítili staccato a portamento vždy ve fr{zi.
2.2.10 Intervaly Vzhledem k tomu, že s výukou intervalů začín{me co nejdříve a předmět mohou re{lně navštěvovat úplní zač{tečníci, začneme nejdříve poh{dkovým příběhem. Je spousta možností, jak dětem osvětlit intervaly. Jednou z nich je poh{dka, kterou vytvořila Soňa Jarošov{ a uvedla ve své
22
z{věrečné pr{ci29 v MC JAMU. Vych{zela z knížky V. Sutějeva Poh{dky a obr{zky30. V poh{dce se zvíř{tka schov{vají před deštěm pod hříbek, který neust{le roste. Každé zvíř{tko představuje jeden interval, hříbek primu a sluníčko okt{vu (Příloha č. 29). Aktivujeme sluch sluchovou rozcvičkou – děti pozn{vají rozdíl mezi dvěma stejně vysokými tóny (prima) a dvěma stoupajícími nebo klesajícími tóny (mal{ sekunda). Stojí z{dy ke klavíru a dost{vají od učitele h{danky: Jak to zní? Mal{ sekunda zní jako mravenec, prima je hříbek. Jakmile vnímají rozdíl, učitel hned řekne spr{vný n{zev – prima nebo sekunda. Děti se zapojí do hraní malé sekundy – vyhled{vají ji po celé klaviatuře, pozn{vají ji na dvou bílých („e - f“ a „h - c“). Pokud jsou děti hravé, pracujeme více s obr{zky, ale u sedmiletých můžeme hned přejít k „obr{zkům“ not. Nakonec si děti interval zazpívají. Hra mravenec a hříbek: děti na klavíru hrají hříbek – primu, ke které přich{zí mravenec – mal{ sekunda. Hříbků je spousta („c - c“, „fis - fis“), každý roste jinde a mravenec je hled{. Příklad: lev{ ruka zahraje primu „c - c“, pak přich{zí mravenec – prav{ ruka, cestou hraje malé sekundy, schov{ se pod hříbek „c“ a zahraje nejbližší malou sekundu „c - des“. Učitel by měl při výuce vych{zet z pravidla „SLYŠÍM – HRAJI – VIDÍM – ZPÍV[M“31. Hrajeme hru na intervaly (Příloha č. 30), hudební poh{dky (Příloha č. 31) a obměny úkolů. V další hodině opakuje učitel s ž{ky předchozí cvičení a přid{v{ novou hru, ve které se spojuje zrakov{ - sluchov{ představa s hmatovou a intonační. Ž{ci pozn{vají interval harmonicky a melodicky, učí se z{kladům transponov{ní. Metodu transponov{ní jsem převzala od paní profesorky A. Vlas{kové, kter{ ji uv{dí ve své Klavírní pedagogice 32: Transponovat 29
JAROŠOVÁ, Soňa. Klavírní škola Aniko Drabon „Tastenzauberei“(„Čarování na klávesách“) se zaměřením na 1. díl. MC JAMU, Brno 2012 30 SUTĚJEV, Vladimír. Pohádky a obrázky. Nakladatelství Progress, Moskva, nedatováno 31 LJOCHINA, L. Cesta do země intervalů. Klasika XXI, Moskva 2002, s. 4 32 VLASÁKOVÁ, Alena. Klavírní pedagogika. Nakladatelství AMU, Praha 2003
23
začín{me od malých a velkých sekund. Metoda využív{ sluchovou představu, ale i bezprostřední hmatovou a pohybovou reakci na ni. Děti se potřebují prakticky naučit, že vztah dvou tónů, který slyší – například mal{ sekunda – se hraje bez ohledu na tvar a barvu kl{vesy, vždy na dvou bezprostředně nejbližších kl{ves{ch. Hmatový a zrakový vjem dítěte je variabilnější než sluchový – m{ tři možnosti hmatové realizace (bíl{ - bíl{, bíl{ - čern{, čern{ – bíl{). Je na učiteli, aby hmatov{ představa nezastínila sluchovou. Děti musí poznat sluchem, o jaký interval se jedn{. A. Vlas{kov{ označuje tento metodický postup n{zvem Intervalov{ stavebnice (Příloha č. 32). Hra na schov{vanou: děti hledají interval v písničce, případně skladbičce. Vhodné písničky jsou: Kočka leze dírou, Sedí liška, Běžím na kopec (vzestupně), Kočka leze dolů, Maličk{ su (s primou), Hajej dítě, Liška šiška (sestupně). Tuto hru je dobré zařazovat až po utvrzení sluchové představy intervalu, aby děti nehledaly nejprve písničku, ale poslouchaly vzd{lenost jednotlivých tónů. Hra s chromatikou: děti hrají chromaticky slova nebo cel{ říkadla opět s hmatovou a sluchovou představou.
2.2.11 Půltón a celý tón Učitel představí ž{kům pojem půltón jako malou sekundu a zahraje dva půltóny vzestupně. Ze dvou půltónů se skl{d{ celý tón a tak najdou velkou sekundu. Vr{tíme se k poh{dce – velk{ sekunda je motýl (Příloha č. 29). Společně poslouch{me rozdíl mezi velkou a malou sekundou, na klaviatuře si ji zahrajeme, děti hmatem a zrakem vnímají rozdíl. Přirovn{me k malému a velkému kroku. Další postup je stejný jako u n{cviku malé sekundy – obr{zky, kartičky, hry (Příloha č. 33). Hra s celými tóny: děti hrají říkadla na třech bílých a třech černých kl{ves{ch. Hra se stříd{ním malé a velké sekundy: je to hra kr{tkých hudebních motivků, ve kterých si děti 24
samy vytv{ří posloupnost jednotlivých sekund. Tím je d{n prostor pro výuku tercií. Při hře na třech bílých kl{ves{ch nebo třech černých vynech{me prostřední kl{vesu a dostaneme velkou tercii33. Jako další dodatečnou pomůcku můžeme zvolit zpěv písniček s velkou tercií v úvodu, například Ovč{ci, čtver{ci, Volala kukačka.
2.2.12 Posuvky – křížky K z{pisu obou sekund je zapotřebí zn{t posuvky. Jelikož se je ž{ci v hudební nauce učí později, je na učiteli, aby posuvky učil od z{kladu. Začín{me křížky. Děti si vezmou své čepice a nasadí si je na hlavu. Každé z dětí představuje jednoho trpaslíka – jeden tón hudební abecedy. Když budou mít čepice na hlavě, stanou se vyššími trpaslíčky a mluví trpasličím jazykem: Kdo jsi? J{ jsem „fis“ a kdo jsi ty? J{ jsem „ais“. Když si čepici sundají, budou z nich „jen“ obyčejní trpaslíci
- tóny hudební abecedy.
Zahrají na klavíru každý svou „obyčejnou“ kl{vesu i „trpasličí“kl{vesu. Když m{ trpaslík na hlavě čepičku, je vyšší, proto musí být „trpasličí“ kl{vesa výš. S čepičkou je trpaslík vyšší, ale poř{d je to stejný trpaslík, proto hledejte nejbližší kl{vesu – půltón“, radí učitel (Příloha č. 34). Z{pis křížků: Křížek je okýnko, kterým se trpaslíčci dívají z domečku (Příloha č. 35). Učitel vysvětlí ž{kům jeho n{zev - vypad{ jako křížek, proto se mu tak řík{. Postupně se naučí pořadí křížků podle písničky (Příloha č. 39). Učitel přirovn{ pořadí křížků k sourozencům, kteří se narodili postupně, někdo je starší, někdo mladší. U trpaslíků je nejstarší Franta - fis. Procvičov{ní pořadí: děti říkají křížky postupně dokola – každé řekne jeden, případně dva – dva - tři. Další hra: učitel řík{ jejich pořadí a zastaví pokaždé jinde. Děti musí pokračovat tam, kde učitel přestal. Tuto hru jsem převzala 33
VLASÁKOVÁ, Alena. Přednášky na Metodickém centru JAMU, Brno v letech 1993 – 2012
25
z výuky předškolních dětí paní M. Slané. Vše procvičujeme na pracovních listech (Příloha č. 36) a v Klavihr{tk{ch34 (Příloha č. 37 a č. 38).
2.2.13 Posuvky – béčka Trpaslíčci šli na b{l všech trpaslíků, tam odložili čepičky a uklonili se. Přitom pozdravili tajným pozdravem, každý řekl své heslo – hes, es, as, des, ges, ces, fes. Každé z dětí zahraje sebe a svůj tajný pozdrav na klavíru. Když se trpaslíček ukloní, je menší, sníží se o půltón. Po sluchovém a hmatovém cvičení n{sleduje z{pis béček. N{zev „ béčko“ odpovíd{ tvaru posuvky – připomín{ písmeno „b“. Naučíme se b{sničku o „béčk{ch“ (Příloha č. 40).
2.2.14 Posuvky – odr{žka Odr{žku dětem přirovn{me ke gumě, kter{ „gumuje“ ostatní posuvky. Zazpív{me písničku Posuvky (Příloha č. 41) a procvičíme v Klavihr{tk{ch35 (Příloha č. 42 a č. 43).
2.2.15 Mal{ a velk{ tercie V poh{dce přich{zí další zvíř{tka k hříbku – mal{ tercie je myška, velk{ tercie je vrabeček (Příloha č. 29). Děti nejprve hrají říkadla sestaven{ z malých a velkých sekund. Při hře na třech bílých kl{ves{ch („c d e“, „g a h“), případně třech černých kl{ves{ch, vynech{me prostřední kl{vesu a dostaneme velkou tercii. Při hře tří tónů s velkou a malou sekundou vynech{me prostřední kl{vesu a dostaneme malou tercii. Rozdílné znění obou tercií učíme poslouchat a vnímat pocitově, ž{ci poslouchají, jak zní. Jako další dodatečn{ pomůcka slouží zpěv písniček, které začínají velkou tercií v úvodu – Ovč{ci, čtver{ci, 34
OPLIŠTILOVÁ, Iva – HANČILOVÁ, Zuzana. Klavihrátky ,pracovní sešit 1.WinGra, Praha. Bratislava 2003 35 OPLIŠTILOVÁ, Iva – HANČILOVÁ, Zuzana. Klavihrátky, pracovní sešit 1.WinGra, Praha. Bratislava 2003
26
Volala kukačka a malou tercií - V zahradě na hrušce a říkadla, například Pekař peče housky, Houpy, houpy. Poslech, hra, z{pis, učitel pracuje s pracovními listy. Hra na „intervalové kapsičky“ uv{dí Judovina-Galperina36 pod n{zvem „Notov{ pokladna“. Sedm kapsiček znamen{ sedm not, na každé kapsičce je zobrazena nota v obou klíčích na obou notových osnov{ch. V každé kapsičce jsou kartičky s již zn{mými intervaly od této noty v obou klíčích. Děti si vytahují kartičky a h{dají interval. Hru můžeme obměňovat tím, že děti mohou vyt{hnout všechny kartičky a říkat n{zvy intervalů, případně d{vat h{danky spoluž{kům. Skl{d{ním dvou tercií nad sebe připravujeme ž{ky na kvintakordy. Hra s kostkami: m{me několik hracích kostek, které představují malé a velké tercie. Děti je skl{dají na sebe a získ{vají vizu{lní představu stavby kvintakordu37. Co postaví, to zahrají a zazpívají. Postupně se je učí zapisovat. Obměňov{ním malých a velkých tercií získají sluchovou, hmatovou a zrakovou představu z{kladních kvintakordů
- durového, mollového,
zvětšeného a zmenšeného. Z{kladní kvintakordy barevně rozlišíme, určíme jejich charakter. Tady učitel spolupracuje s dětmi, neřík{ jim svou představu, ale nech{ je několikr{t za sebou poslouchat daný kvintakord. Většinou k durovému akordu přiřazují červenou barvu a radostnou n{ladu, k mollovému pastelové barvy a smutek. U zvětšeného a zmenšeného se n{zory různí, děti slyší údiv, napětí úzkost, velký smutek, barvy přiřazují od fialové až po černou barvu. Důležité je poslouch{ní rozdílů mezi akordy. Tónický durový kvintakord: pro spr{vnou představu umístění tónického kvintakordu na prvním, třetím a p{tém stupni použijeme pracovní list s napsanou durovou stupnicí. Z prvního, třetího a p{tého stupně vedou 36
JUDOVINA – GALPERINA, Taťána Borisovna. U klavíru bez slz aneb jsem pedagog dětí. LYNX, Brno 2000, s. 84 37 VLASÁKOVÁ, Alena. Přednášky na Metodickém centru JAMU, Brno v letech 1993 – 2012
27
kvetoucí růže, které se spojují v jeden růžový keř – durový kvintakord (Příloha č. 44).
2.2.16 Tetrachordy Děti znají malou a velkou sekundu a mohou vytv{řet hady – tetrachordy38.Využijeme hry ve dvojicích, případně v celé skupině. Děti nejprve společně zahrají prvního hada na klavíru (v2, v2, m2) a pak ho vytvoří na tabuli z magnetických not. Hned zkoušíme od různých tónů – hadi lezou všude a je jich spousta. Nakonec spojí dva hady k sobě a vznik{ durov{ stupnice. Při procvičov{ní využív{me pracovní listy a Klavihr{tky, pracovní sešit 2 (Příloha č. 45).
2.2.17 Stupnice Děti většinou pojem stupnice znají z výuky hry na klavír. Umí stupnici zahr{t, ale neznají ji jako dva spojené tetrachordy. Děti si namalují schodiště s osmi schody a na nich hady, označí si malé a velké sekundy. Další pomůckou a z{roveň procvičením z{pisu a čtení not v obou klíčích je pracovní list se z{pisem stupnicové řady C dur v desetilinkové notové osnově: v houslovém klíči stoupající, v basovém klíči klesající. Pomocné noty jsou graficky zn{zorněny nad sebou (Příloha č. 44).
2.2.18 Interval okt{vy Děti znají pojem okt{va z výuky hry na klavír, proto ji zařazujeme do výuky dřív než další intervaly. V intervalové poh{dce představuje okt{vu sluníčko (Příloha č. 29). Výuku okt{vy propojíme s pojmenov{ním okt{v celé klaviatury pomocí barevných fólií39 . 38
OPLIŠTILOVÁ, Iva – HANČILOVÁ, Zuzana. Klavihrátky, pracovní sešit 2.WinGra, Praha. Bratislava 2004 39 VLASÁKOVÁ, Alena. Přednášky na Metodickém centru JAMU, Brno v letech 1993 – 2012
28
K procvičov{ní intervalů použijeme více druhů pomůcek. Nejprve obr{zky zvíř{tek zn{zorňující intervaly, d{le kartičky s notovým z{pisem intervalů, magnetické noty na tabuli, hry s intervaly (Příloha č. 30), pracovní sešit Klavihr{tky40 – str{nky s intervaly a vlastní pracovní listy.
2.2.19 Improvizace Výuka improvizace je propojena s celým vyučov{ním. Je souč{stí procvičov{ní jednotlivých složek výuky. Volnou improvizaci začín{me hrou s klavírem a to hned na úvodní hodině, tak jak jsem uvedla v odstavci První vyučovací hodina. V několika n{sledujících hodin{ch tvoříme s dětmi volnou improvizaci. Abychom navodili uvolněnou a tvořivou n{ladu, povíd{me si o zadaném tématu. Vytvoříme dětem prostor pro jejich představy a myšlenky. Probouzíme dětskou fantazii. Při výuce improvizace jsem vych{zela z inspirace výuky Petra Hanouska na Pr{zdninových kurzech v Mikulově41 a společným vystoupením dětí42. Osvědčeným prvním tématem je Noc a hvězdy. Ot{zkami se snažíme navodit dětem spr{vnou atmosféru, zjišťují, co všechno na obloze můžeme vidět. Jdeme ke klavíru, na kterém společně hled{me, kde bydlí noc a kde hvězdy. Poprvé si děti vyberou buď noc nebo hvězdy, ostatní hraje učitel. Odv{žnější chtějí hned hr{t sami, umožníme jim to. Ke hvězd{m přid{me další motivy – měsíc, souhvězdí, letadlo, kometa, mléčn{ dr{ha, padající hvězda. Děti hrají i na strun{ch s pomocí dřívek, trianglu a dalších n{strojků. Zpoč{tku ž{ci pouze berou jednotlivé tóny a skupinky tónů. Později d{v{me slovům rytmický z{klad – měsíc na nebi, letadlo letí, hvězdičky svítí. V další hodině vytvoří děti společnou oblohu každý m{ svůj motiv. Učitel vede ž{ky ke spolupr{ci a vz{jemnému 40
OPLIŠTILOVÁ, Iva – HANČILOVÁ, Zuzana. Klavihrátky, pracovní sešit 1.WinGra, Praha. Bratislava 2003 OPLIŠTILOVÁ, Iva – HANČILOVÁ, Zuzana. Klavihrátky, pracovní sešit 2.WinGra, Praha. Bratislava 2004 41 PRÁZDNINOVÉ KLAVÍRNÍ KURZY. Audaces fortuna iuvat. Mikulov 2001 - 2012 42 HANOUSEK, Petr. Výuka společné improvizace dětí na Prázdninových klavírních kurzech. Mikulov v letech 2001-2012
29
poslouch{ní. Při další hře zařadíme představu končící noci a motiv vych{zejícího slunce a začínajícího dne. Při improvizaci tématu Zvíř{tka si opět povíd{me, pro lepší představu si prohlížíme knížky o zvíř{tk{ch. Učitel představí vlastnosti zvíř{tek pt{ček zpív{ a lét{, kočka se plíží a protahuje, zajíc sk{če a pan{čkuje. Děti mohou do hry zapojit i pohyb, prvky dramatizace, kterými se lépe vžijí do role zvíř{tka. Příběh se zvíř{tkem později namalují (Příloha č. 46). Hra na h{danky a úkoly: Děti si vyberou mezi zadaným úkolem, které zvíře mají zahr{t, nebo h{dankou, kdy si samy vymyslí zvíře, které ostatní h{dají. Hra na dvě zvíř{tka: Dvě děti se společně domluví, jak ztv{rní vybran{ zvíř{tka. Zpoč{tku opět pom{h{ učitel. Mezi oblíbené dvojice zvíř{tek patří kočka a myš, ž{ba a č{p, kom{r a motýl. Hra na příběhy: Děti společně vytvoří kr{tký hraný příběh. Může to být kočka, kter{ leží a spí, probudí ji hlad, protahuje se a začne slídit, uvidí pt{čka, plíží se k němu. Pt{ček si vesele zpív{ a nic netuší. Vtom po něm kočka skočí a pt{ček uletí. Poh{dky: Poh{dka Boudo budko, kdo v tobě přebýv{, je společn{ pr{ce všech. Každé z dětí m{ jedno zvíř{tko z poh{dky a postupně se zapojují do hry. Pro společnou improvizaci jsou vhodné poh{dky z knížky V. Sutějeva
Poh{dky a obr{zky43. Knížka obsahuje 13 poh{dek, mezi
nejvhodnější patří Tři koť{tka (Příloha č. 47) – hra velkých sekund na třech bílých a třech černých. Neposedn{ koť{tka nejdříve spadnou do mouky a pak vlezou do začazené roury. V poh{dce Kdo to mňoukl (Příloha č. 48) vystupuje spousta zvíř{tek, děti si rozdělí role. Poh{dka Kuř{tko a kachň{tko (Příloha č. 49) je založena na principu opakov{ní, kdy kuř{tko opakuje vše, co předtím udělalo kachň{tko. Můžeme zapojit dvě děti nebo může hr{t ž{k s{m a ruce představují dvojici. Poh{dka Z{zračn{ hůlka 43
SUTĚJEV, Vladimír. Pohádky a obrázky. Nakladatelství Progress, Moskva, nedatováno
30
(Příloha č. 50) obsahuje spoustu dobrodružství, kter{ se dají na klavíru ztv{rnit různými druhy úhozů a pohybem přes celou klaviaturu. Poh{dka Kohout a barvičky (Příloha č. 51) rozvíjí představivost. Na poč{tku příběhu je
nevýrazný
nevybarvený
kohout,
který
postupně
získ{v{
barvy
jednotlivých č{stí těla. Tady můžeme pracovat s výrazovými prostředky, s barvou tónu. Počasí – děti pohybově předv{dí déšť, l{ny obilí ve větru, padající vločky a podobně. Několik dětí tvoří zvuky na celém klavíru (bubnov{ní deště na víku). Hra na prostředí: děti se proch{zí v různých prostředích – ve sněhu, v písku, v mlze, v mechu, v horku, v mrazu. Kroky přizpůsobují daným podmínk{m. Poh{dkové postavy – nejprve poh{dkové postavy rozdělíme na hodné a zlé. Postup je stejný jako u zvíř{tek. Kromě zn{mých poh{dkových knížek využív{me například text a obr{zky z knížky Jiřího Havla44. Poh{dky jako z{věrečný projekt. Děti v něm uplatní jak volnou improvizaci, s jednoduchým
tak
promyšlenou
harmonickým
vlastní
doprovodem
tvorbu. podle
Vytv{ří
melodie
charakteru
dané
poh{dkové postavy. 1) Individu{lní tvorba – každé z dětí si vybere některou ze zn{mých poh{dek. Vhodné jsou klasické poh{dky O červené Karkulce, Perníkov{ chaloupka, O Budulínkovi, O veliké řepě atd. a předvede zkr{cenou poh{dku společně s učitelem. Při hře ji vypr{ví, případně čte z textu. 2) Společn{ tvorba – rozšíření poh{dek na jednotlivé postavy. Hru obohatíme o výtvarný a dramatický projev. Děti si poh{dku namalují, při hře předv{dí postavy a děj. 44
HAVEL, Jiří. Než zazvoní potřetí. Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1988
31
Při společné tvorbě je důležité vz{jemné poslouch{ní a spolupr{ce, případně ustoupení z vlastní představy, pokud je na úkor ostatních, nebo naopak vlastní prosazení. Děti se učí vnímat své spoluž{ky, učí se ocenit výkon druhého a povzbudit ho potleskem. Tento projekt je zakončen z{věrečným veřejným vystoupením. Děti mohou mít rekvizity, obléknou si kostýmy, stylizují se do svých postav. Jako pomůcky využijeme kromě knížek s poh{dkovou tématikou také rekvizity.
2.2.20 Improvizace melodie Při vytv{ření vlastní melodie začín{me hrou na dvou a třech černých kl{ves{ch45. Použijeme zn{m{ říkadla, například Pekař peče housky. Učitel zahraje říkadlo na dvou černých kl{ves{ch, společně s dětmi ho zazpív{. Děti si hru sami vyzkouší. Hrají podle sebe, pouze dodržují hru dvou černých kl{ves. Obměna - učitel zazpív{, zahraje říkadlo a vybere jednoho ž{ka, který říkadlo dohraje a dozpív{. Vystřídají se všechny děti. Šikovnější děti mohou hr{t celé říkadlo, méně zdatné jen č{st, st{le na dvou tónech. Nakonec si říkadlo zapíší graficky jako dvě klesající a stoupající noty (linka – mezera). V další hodině hrají děti na třech černých kl{ves{ch. Říkadlo se st{v{ zajímavějším, postupujeme stejným způsobem. Tvorbu vlastní melodie rozšíříme na hru přes celou klaviaturu na dvou a třech černých, podle možností a schopností jednotlivých ž{ků. Obdobně začín{me tvořit melodii na třech bílých kl{ves{ch. Dětem zahrajeme zn{mé říkadlo (Ententýky dva špalíky) na tónech „c1, d1, e1“, přičemž „c1“ hrajeme palcem. Děti postupují stejně a tvoří si samy melodii. Několikr{t ji zopakují, tak si ji lépe zapamatují. Zapíší ji do not. Učitel jim vz{pětí uk{že, jak hr{t melodii oběma rukama. Lev{ ruka hraje zrcadlově v 45
VLASÁKOVÁ, Alena. Klavírní pedagogika. Nakladatelství AMU, Praha 2003, s. 101 EMONTS, Fritz. Evropská klavírní škola, 1. díl. Schott Music, Mainz 1998, ţluté stránky
32
protipohybu „c1,h, a,“. Dětem to neděl{ ž{dný problém. Poté opět zapíšeme, tentokr{t do basového klíče. Tak děti zvl{dnou vytvořit a zapsat vlastní melodii v obou klíčích bez větší n{mahy (vych{zím z metody, kterou uv{dí Carola Grindea46). Postupně přid{v{me další tóny až k pětitónové řadě „c – g“. Melodie o pěti tónech je plně dostačující pro různé kombinace. Hra na Sněhurku a sedm trpaslíků (Příloha č. 52) – tři bydleli u dvou černých kl{ves a čtyři bydleli u tří černých kl{ves. Trpaslíci zpívají a pracují, děti kombinují skupinky not „c-d-e, f-g-a-h“. Opět zapíšeme, nyní už do notové osnovy, případně na tabuli. Pokud znají děti tercie, vedeme je k jejich využití při tvorbě vlastní melodie se stříd{ním tercií a sekund. V dalším postupu uplatníme basové noty toniky a dominanty jako doprovod k vlastní melodii.
2.2.21 Hra lidových písní V prvním ročníku předmětu Klavír hrou se zabýv{me hrou lidových písní formou zajímavých doprovodů a jejich transponov{ním do jiné tóniny. Děti hrají písničky dostatečně ve výuce klavírní hry, většinou však pouze s jedním typem doprovodu a v jedné tónině. Doprovody začín{me co nejjednodušeji, dud{ckou kvintou, kterou znají pod tímto n{zvem z výuky klavíru. N{zev kvinta použijeme, děti se naučí pozn{vat kvintu sluchem podle poh{dky a pomocí basových not toniky dominanty ji umí vyhledat. Transponujeme a přid{v{me rytmické obměny dud{cké kvinty. Děti r{dy hrají ostinato. N{sleduje doprovod basových not toniky a dominanty. Tak opět využijeme sluchové představy ž{ků.
2.2.22 Výtvarný projev Výtvarný projev děti uplatní především v improvizacích. Zkoušejí malovat své skladby, zvíř{tka, příběhy a poh{dky. Další možností zapojení 46
GRINDEA, Carola and her pupils. We Make Our Own Music. Kahn&Averill, Londýn 1982
33
výtvarného projevu do výuky je malov{ní samotné hudby. Dětem pouštíme uk{zky skladeb, především z orchestr{lní a klavírní tvorby. Ž{ci při poslechu vyjadřují své pocity z hudby výtvarně.
2.2.23 Hry v kolektivu Společné hry s hudebními motivy zařazujeme do výuky nepravidelně, ale nevynech{v{me je. Těchto her je velké množství, jednou z oblíbených je „Hudební přihořív{“47: Vybraný ž{k jde za dveře, ostatní se domluví, kterou věc v místnosti bude hledat. Po příchodu jej navigují zn{mým „přihořív{“ a „sam{ voda“, které rytmicky odřík{vají nebo zpívají na určenou melodii, například na melodii Prší, prší. Tuto hru zařazujeme ve volnějších hodin{ch, například po pr{zdnin{ch.
47
ŠIMANOVSKÝ, Zdeněk. Hry s hudbou a techniky muzikoterapie ve výchově, sociální práci a klinické praxi. Portál s. r.o. Praha 2011, s. 155
34
3 Druhý ročník Ž{ci druhého ročníku již mají za sebou rozdílné zač{tky výuky hry na klavír a hudební nauky. Během studia prvního ročníku se jejich znalosti relativně srovnaly. Všichni ž{ci druhého ročníku prošli předch{zejícím ročníkem předmětu Klavír hrou. Tím dostali možnost získat stejné znalosti učiva například v oblasti intervalů, sluchové představy toniky a dominanty. Učitel tak může lépe sjednotit výuku, upevnit a opakovat již probranou učební l{tku a nav{zat na ni nové učivo. Výuka opět propojuje hudební, výtvarný, pohybový a dramatický projev ž{ka, a to individu{lně i v kolektivu. Stavba hodiny m{ obdobný charakter jako stavba hodiny v prvním ročníku. V úvodu hodiny rozcvička, opakov{ní učiva, nové učivo a z{věr.
3.1 Studijní pl{n druhého ročníku 3.1.1 Rozcvičky rytmické, sluchové, pohybové a uvolňovací Rytmické rozcvičky můžeme opakovat a rozšiřovat z výuky1.ročníku, Lavina rytmu je vhodn{ také na zkoncentrov{ní pozornosti. Rytmické slabiky s kartičkami48 využívají slabik TA KA na dvě osminy, TA KY TA při triol{ch, TA KA DY MY při více osmin{ch za sebou (Příloha č. 53). K oblíbeným rytmickým hr{m patří Přečti, než zmizí, kterou ž{ci znají z 1. ročníku. Hru rozšíříme o čtení a tlesk{ní celých rytmických úseků z kartiček, ž{ci netleskají rytmus kartičky, kterou vidí, ale tento rytmus začnou tleskat, až učitel kartičku schov{. Během tlesk{ní předchozí kartičky již sledují další kartičku očima. Po jejím „zmizení“ ji opět zatleskají a přitom již sledují novou kartičku. 48
ŠŤASTNÝ, Jaroslav. Výuka improvizace na Metodickém centru JAMU. Brno září 2011 – květen 2012
35
Cvičení na postřeh Ping pong49: učitel hraje na klavír opakovaný tón, který nem{ předem daný rytmus, vytv{ří ho nahodile. Ž{k musí co nejrychleji po zaznění učitelova tónu zahr{t svůj tón (hraje o okt{vu výš nebo níž). Pokud se zpozdí, učitel získ{v{ bod a přiblíží se o půltón. Hra pokračuje d{l. Končí ve chvíli „dostižení“ž{ka, případně se hraje na skóre. Sluchovými rozcvičkami můžeme procvičit intervaly. Jedním z cvičení jsou hry Obměny úkolů (Příloha č. 54). Pohybové a pocitové rozcvičky: Cvičení Tančící ruce 50 vych{zí z japonského divadla nó nebo kabuki, v němž m{ i nejmenší pohyb ruky velký význam. Ž{ci zkouší rozhýb{vat jednotlivé č{sti rukou a těla, což vede k uvědomění si vlastního těla. Pak nav{žeme na pohyb celým tělem, například cvikem „sedmikr{ska“, „divoké husy“ nebo „mlýn“.51 Relaxační cvičení Jste hudbou<(Příloha č. 55). Toto cvičení zařadíme ve vhodně zvolenou dobu. Zabere ve výuce více času, přesto by nemělo chybět. Učitel může vytvořit podobné cvičení. Vych{zí z celkového uvolnění těla a mysli, rozvíjí dětskou fantasii a osobní vyj{dření ž{ka ve vztahu k hudbě.
3.1.2 Rytmus Rytmus procvičujeme pohybově, sluchově, zrakově a hmatově. Ž{ci druhého ročníku jsou obezn{meni s hodnotami not a pomlk ve vztahu: čtvrťov{ - osminov{ – šestn{ctinov{; čtvrťov{ – půlov{ - cel{. Trioly a osminy učíme pomocí slov (kytička – kvete). Kombinujeme trioly s osminami střídavě po sobě nebo současně ve dvojicích ž{ků. U tlesk{ní not s tečkou db{ učitel na rytmickou přesnost, kterou opět podloží slovy (čtvrťov{ nota s 49
ŠŤASTNÝ, Jaroslav. Výuka improvizace na Metodickém centru JAMU. Brno září 2011 – květen 2012 50 ŠIMANOVSKÝ, Zdeněk. Hry s hudbou a techniky muzikoterapie ve výchově, sociální práci a klinické praxi. Portál s. r.o. Praha 2011 51 VLASÁKOVÁ, Alena. Klavírní pedagogika. Nakladatelství AMU, Praha 2003, s. 113 - 118
36
tečkou – pampeliš, osmina – ka a podobně). Při vytlesk{v{ní db{me na pružný pohyb s energií, děti by neměly zapojovat pouze č{st ruky, ale celý hrací apar{t od lopatek. Použív{me rytmické kartičky. Co zatlesk{me, hned zapíšeme do pracovního sešitu nebo poskl{d{me z not na magnetickou tabuli. Pracujeme individu{lně i společně. Nakonec rytmické kousky zahrajeme nejprve na jednom tónu, pak z nich vytv{říme jednoduchou melodii. Při čtení db{me na to, aby děti měly glob{lní představu rytmického úseku, viděly ve větších rytmických ploch{ch. Vhodnou pomůckou je Rytmický vlak52. Skl{dají k sobě různé rytmické kousky, mohou hr{t „puzzle“, při kterém skl{dají rozstříhanou zn{mou písničku zpět do spr{vného tvaru. Děti si vz{jemně d{vají úkoly na procvičov{ní. Cvičení rytmického polyfonního myšlení – čtení dvou linek současně, a to v různých rytmech a s mnoha kombinacemi zapojení jednotlivce i skupiny dětí (Příloha č. 56). Pracujeme s rytmickými str{nkami sešitu Klavihr{tky53.
3.1.3 Tempo Děti nejlépe cítí tempo v pohybu. Učitel nav{že na první ročník, kdy ž{ci vnímali hudbu v pohybu při poslechu skladeb. Hraje skladbičky v z{kladních tempech – andante, allegro, adagio, případně pouští hudbu s těmito tempy. Ž{ci při chůzi vnímají dané tempo a z{roveň se dozví jeho spr{vný n{zev. Postupně přid{v{ další pojmy - accelerando, ritardando, rubato. N{cvik tempa rubata: Děti poslouchají, kdy hudba mluví, kdy tančí, zpív{, kdy maluje. Navozujeme pocity napětí a uvolnění. Děti dobře vnímají napětí a uvolnění na příkladu zvíř{tek. Kočka klidně leží, vstane, zbystří, 52
SCHEPS, Tamara. Die Reise mit dem Rhythmuszug. Ein musikalishes Kartenlegen spiel. Schott Music GmbH a Co. KG, Mainz 1998 53 OPLIŠTILOVÁ, Iva – HANČILOVÁ, Zuzana. Klavihrátky, pracovní sešit 2.WinGra, Praha. Bratislava 2004
37
plíží se, rozeběhne se, skočí a opět se dostane do klidu – lehne si. Kolik času ubereme, tolik musíme přidat. Poslouch{me CD Co umí hudba54.
3.1.4 Takty Opakov{ní a procvičov{ní 2/4, 3/4, 4/4 taktu. Cvičení v kruhu: zní hudba a děti si „posílají“ těžkou dobu pomocí š{tku po kruhu, hra na dirigenta: děti stojí v kruhu, postupně jeden po druhém dirigují. Opakov{ní cvičení Hudebně rytmick{ výchova55: poslech dobových tanců s povíd{ním o době, ve které vznikly. Učitel může hr{t vlastní uk{zky tanců, při kterých děti h{dají druh tance. Postupně zapojují pohyb. Uk{zky tanců můžeme hr{t z různých materi{lů. Vhodné jsou publikace V. Petrova56, E. Hradeckého57 nebo Metodika klavírní improvizace J. Bažanta58, ve které jsou zn{zorněny kr{tké uk{zky starých českých tanců jako hul{n, sousedsk{ apod. (Příloha č. 57). K
procvičení
osminových
taktů
použív{me
Klavihr{tky59
.
Procvičujeme také pomocí kartiček Rytmických vl{čků60, které obsahují i osminové takty. Opěrné noty: pro rychlejší zvl{dnutí čtení v obou klíčích i nad{le pracujeme s opěrnými tóny „c1 – c2 – c – c3 – C“ a „F – f – g1 – g2“. Využív{me
pracovních
str{nek
v Klavihr{tk{ch61
nebo
společně
vyhled{v{me opěrné tóny ve skladb{ch. Děti mají za úkol si do Klavíru hrou 54
CD Umění poslouchat hudbu, Supraphon, Praha 2004 JUDOVINA – GALPERINA, Taťána Borisovna. U klavíru bez slz aneb jsem pedagog dětí. LYNX, Brno 2000, s. 74 56 PETROV, Vadim. Klavír a akordické značky. Jiří Churáček – Jc - Audio, Netolice 2008 57 HRADECKÝ, Emil. Hrajeme na klavír podle akordových značek. EDIT, Praha 1998 58 BAŢANT, Jaromír. Metodika klavírní improvizace. Eset cz v. o. s, Plzeň 1998 59 OPLIŠTILOVÁ, Iva – HANČILOVÁ, Zuzana. Klavihrátky, pracovní sešit 2.WinGra, Praha. Bratislava 2004 60 SCHEPS, Tamara. Die Reise mit dem Rhythmuszug. Ein musikalishes Kartenlegen spiel. Schott Music GmbH a Co. KG, Mainz 1998 61 OPLIŠTILOVÁ, Iva – HANČILOVÁ, Zuzana. Klavihrátky, pracovní sešit 2.WinGra, Praha. Bratislava 2004 55
38
přinést noty se skladbičkami, které hrají ve výuce klavíru. Své skladbičky si vz{jemně vymění a hledají opěrné noty v „cizím“ textu.
3.1.5 Tetrachordy Výuku
tetrachordů
rozšíříme
o
jejich
transponov{ní:
hadi
z tetrachordů lezou po celé klaviatuře, děti je hrají od všech kl{ves. Na z{kladě znalostí o tetrachordech, získaných v prvním ročníku, dok{ží sluchovou, hmatovou a zrakovou metodou hr{t durové stupnice od všech tónů. Lev{ ruka hraje spodní tetrachord, prav{ vrchní. D{le tento způsob rozv{dím v odstavci Stupnice. Procvičujeme v Klavihr{tk{ch, v pracovním sešitě 262 (Příloha č. 58).
3.1.6 Kvarta Opakov{ní zn{mých intervalů: prima, mal{ a velk{ sekunda, mal{ a velk{ tercie. Ž{ci intervaly poslouchají, rozpozn{vají, hrají a zapisují. Po dostatečném opakov{ní přid{v{me nové učivo. Při hled{ní kvarty na klaviatuře vych{zíme ze hry hadů tetrachordů. Hra na neviditelné hady: představíme si hada na poušti, plazí se po písku, zmizí v něm a zase se objeví. Tam, kde had zmizel a v místě, kde se objevil, zůstane v písku stopa, což je první a čtvrtý tón tetrachordu – kvarta. Had mizí pokaždé jinde, děti hledají, kde se objeví. V intervalové poh{dce představuje kvartu zajíc (Příloha č. 29).
3.1.7 Kvinta a kvintakord, z{kladní typy kvintakordů Kvintu představuje žabka63. Opakov{ní hry s kostkami z prvního ročníku: skl{d{ní malé a velké tercie nad sebe. Ž{ci si sluchově a hmatově utvrzují kvintu a n{sledně kvintakord. Kvinty hrajeme od všech bílých, 62
OPLIŠTILOVÁ, Iva – HANČILOVÁ, Zuzana. Klavihrátky, pracovní sešit 2.WinGra, Praha. Bratislava 2004 63 JAROŠOVÁ, Soňa. Klavírní škola Aniko Drabon „Tastenzauberei“(„Čarování na klávesách“) se zaměřením na 1. díl. MC JAMU, Brno 2012
39
chromaticky i ve skocích. Děti je zapíší a sestaví z not na tabuli. Obměnami tercií rozlišíme z{kladní druhy kvintakordů – durový, mollový, zvětšený a zmenšený. A. Vlas{kov{ uv{dí v Klavírní pedagogice cvičení „Houpačky“64, ve kterém lev{ ruka hraje spodní tercii kvintakordu, prav{ opakuje jeho prostřední tón, přid{v{ svou tercii a naopak. Toto cvičení můžeme rozšířit na společnou hru dvou dětí. Ve cvičení Cestov{ní s kvintakordy65 hrajeme kvintakordy od každého stupně přirozené tónové řady. Každý si poslechneme a přiřadíme mu charakter. III. a VI. stupeň m{ kr{sný a smutný charakter, VII. stupeň je vratký – čern{ labuť, II. stupeň je bíl{ labuť. Hru stupnicových akordů můžeme podložit b{sničkou, kter{ textem vych{zí z výrazu a n{lady jednotlivých akordů. Nejprve ji ž{k hraje jednou rukou, pak může zvolit doprovod, který tvoří basovou notu akordu nebo celý akord. Mohou vznikat různé obměny. Příklad textu: Slunce svítí, těší n{s ( Cdur), teď zas fouk{, přijde mr{z (d moll). Mraky déšť n{m přinesou (e moll), odletí v d{l, kdepak jsou (F dur). Pokračov{ní na stejný text se zařazením zmenšeného a zvětšeného kvintakordu: Slunce svítí, těší n{s (G dur), teď zas fouk{ (a moll), přijde mr{z (zmenšený od tónu h). 64
VLASÁKOVÁ, Alena. Klavírní pedagogika. Nakladatelství AMU, Praha 2003, s. 95 JUDOVINA – GALPERINA, Taťána Borisovna. U klavíru bez slz aneb jsem pedagog dětí. LYNX, Brno 2000, s. 113 65
40
Mraky déšť n{m přinesou (a moll), odletí v d{l (G dur), kdepak jsou (zvětšený od tónu g)? Děti si samy vymyslí příběh, nejlépe společnými silami. V příběhu a při hře zachov{vají pořadí n{sledujících akordů. Hra na „kouzelný“ 3. prst: děti zahrají durový kvintakord, který 3. prstem „začarují“ na mollový. Hra se stříd{ním dur a moll od stejného z{kladního tónu. Hra se zařazením předchozího textu, tentokr{t ž{ci hrají všechny druhy kvintakordu od stejného z{kladního tónu. Z{pis durového, mollového, zvětšeného a zmenšeného kvintakordu od stejného z{kladního tónu aneb „Co to děl{ s posuvkami?“
3.1.8 Tonika, subdominanta, dominanta Děti již rozpoznají sluchem toniku a dominantu, umí ji pojmenovat a zahr{t její basové tóny, případně dud{ckou kvintu a doprovodit ji v písničce. Pokud znají trojzvuk, zahrají variantu doprovodu - bas levou rukou a tercii nad ním pravou rukou66. K tomu si samy zpívají melodii písničky, případně zpívají všechny děti společně. Při hře dvou ž{ků hraje jeden ž{k doprovod a druhý melodii, pak se vystřídají. Mohou se střídat i během písničky. Například v písni Sk{kal pes začne melodie nahoře a při slovech „šel za ním myslivec“ přebír{ melodii doprov{zející ž{k67. Akordické doprovody můžeme různě variovat, například rozkl{dat od basové, vrchní i prostřední noty nebo použít jednodušší figurace. Hezké příklady najdeme v publikaci Klavír a akordické značky 68 (Příloha č. 59). Subdominanta:
sluchov{
představa
subdominanty
vych{zí
z představy maminčiny rozevřené n{ruče (Příloha č. 60). Děti nejprve 66
JUDOVINA – GALPERINA, Taťána Borisovna. U klavíru bez slz aneb jsem pedagog dětí. LYNX, Brno 2000, s. 110 67 MARCOLOVÁ, Jana. Klavírní improvizace pro děti předškolního věku a ţáky 1. -3. ročníku LŠU. Panton, Praha 1989, s. 30 68 PETROV, Vadim. Klavír a akordické značky. Jiří Churáček – Jc - Audio, Netolice 2008, s. 18-19
41
poslouchají učitelovu hru toniky a dominanty, pak n{hle zazní jiný akord – subdominanta. Hned ji zařazujeme do ž{kovy hry, nejprve její basovou notu, později akord. Využijeme ji také při hře doprovodů lidových písní a to stejným způsobem jako toniku a dominantu. Procvičujeme na pracovních listech (Příloha č. 61). Harmonick{ kadence: nejprve ji ž{ci hrají v z{kladních kvintakordech toniky, subdominanty a dominanty. Hru z{kladních harmonických funkcí spojíme se znalostí jejich polohy ve stupnici. Použijeme pracovní list s vyobrazenou stupnicovou řadou a třemi z{kladními akordy. Teprve potom ž{ci hrají toniku jako kvintakord, subdominantu jako kvartsextakord a dominantu jako sextakord. Hru obměňujeme obraty. Hra T-S-D by měla být co nejpestřejší, využit{ v různých obměn{ch, variacích a postupech. Opět by ji měli ž{ci zn{t sluchově, hmatově a zrakově (Příloha č. 62).
3.1.9 Triton Triton - zvětšenou kvartu znají děti zběžně poslechem z intervalové poh{dky, kde ji zn{zorňuje zlý liš{k. Pracujeme se sluchovou představou čisté kvarty, čisté kvinty a tritonu. Kr{sné přirovn{ní m{ Ljochina69 ve své poh{dce, kde je Triton - černokněžník mezi dvěmi kr{snými princeznami, a to čistou kvartou a čistou kvintou (Příloha č. 63). Poh{dku si s dětmi zahrajeme při pozdějším procvičov{ní.
3.1.10 Sexta Intervalov{ poh{dka pokračuje dalšími zvíř{tky. Malou sextu představuje veverka a velkou sextu kohout70. Poslech rozdílného charakteru obou sext procvičujeme na písničce „Vyrostla bíl{ jedlička“ s velkou sextou na prvních dvou tónech. Malou sextu vytvoříme změnou v melodii a 69
LJOCHINA, L. Cesta do země interval. Klasika XXI, Moskva 2002, s. 8 JAROŠOVÁ, Soňa. Klavírní škola Aniko Drabon „Tastenzauberei“(„Čarování na klávesách“) se zaměřením na 1. díl. MC JAMU, Brno 2012 70
42
smutným textem „Uřízli malou jedličku“71. Sexty můžeme dětem přiblížit pomocí skladbiček, ve kterých se sexty často vyskytují a děti je samy hrají. Střídav{ hra kvint a sext se objevuje v řadě skladbiček, například ve skladbičce Pan Čuník72 (Příloha č. 64): dvě děti hrají nejprve daný z{klad, který podle svých schopností rytmicky improvizují a přid{vají vlastní text. Zpoč{tku líné pras{tko se může během improvizace měnit až ke sprinterovi. Další možnost je přid{ní tercie, tak vzniknou kvintakordy a kvartsextakordy – tonika a subdominanta. Obdobné cvičení z kvint a sext můžeme vytvořit na z{kladě
houpavého
jazzového
rytmu,
čímž
vznikne
podklad
pro
jednoduchou boogie woogie skladbičku (Příloha č. 65). Septima a dominantní septakord Sezn{mení s malou a velkou septimou pokračuje Intervalovou poh{dkou. Ježek je mal{ septima a pt{ček velk{ septima. Po sluchovém utvrzení přid{me cvičení na stříd{ní sexty a septimy z Klavihr{tek 73. Použijeme hru s kostkami tercií - tentokr{t přid{me další kostku. Kombinujeme velké a malé tercie, například: velk{ tercie, mal{ tercie, mal{ tercie (m7 a dominantní septakord), velk{ tercie, mal{ tercie a velk{ tercie (v7 – citlivý tón). Dominantní septakord učíme z{roveň s malou septimou. Děti ho pozn{vají stejně jako při výuce toniky, subdominanty a dominanty. Učitel hraje několikr{t za sebou toniku, subdominantu a dominantu. Pak bez přípravy přid{ malou septimu k dominantě. Několikr{t za sebou vystříd{ hru dominanty a dominantního septakordu. Dominantu děti znají jako tatínka, její septakord pojmenujeme Kr{lovsk{ dominanta – m{ korunu (malou septimu) na hlavě. Je to tatínek pan kr{l. Hudební n{zev „dominantní septakord“ uvedeme také. 71
LJOCHINA, L. Cesta do země intervalů. Klasika XXI, Moskva 2002, s. 5 JANŢUROVÁ, Zdena – BOROVÁ, Milada. Klavírní školička pro děti 4-7 leté. Panton, Praha, s. 47 73 OPLIŠTILOVÁ, Iva – HANČILOVÁ, Zuzana. Klavihrátky, pracovní sešit 2.WinGra, Praha. Bratislava 2004, s. 32 72
43
Po sezn{mení ž{ků se všemi intervaly zav{díme do vyučov{ní hry a cvičení různého charakteru. Hudební hry, poh{dky a obměny úkolů -výběr z materi{lu Cesta do země intervalů74. Hudební hra pro sluchové upevnění harmonických intervalů: „Čí jsou to stopy?“ (Příloha č. 30), hudební poh{dky: „Kdo koho přeh{d{“ (Příloha č. 31), „Tritonova poh{dka“ (příloha č. 63) a „Oslík na proch{zce“ (Příloha č. 66). Všechny poh{dky procvičují znalost intervalů, jsou výborné, pouze obměňujeme postavy příběhů podle svých vlastních představitelů intervalů. V Obměn{ch úkolů (Příloha č. 54) pracujeme se všemi úkoly. Jsou kr{tké, nezaberou moc času a propojují sluch, hmat, zrak a zpěv. Ž{ci mohou poslouchat intervaly, které se objevují ve skladbě hrané učitelem. Ta je nejprve jednodušší s jednohlasou melodií. Děti vyhled{vají melodické intervaly, postupně přid{v{me vyhled{v{ní harmonických intervalů ve dvojhlasu a také v polyfonním vedení hlasů. Při hled{ní intervalů v notovém z{pisu skladby opět začín{me od jednodušších melodických úryvků.
3.1.11 Obraty kvintakordu Pro lepší představu volíme hru s kostkami – obdoba skl{d{ní tercií nad sebe. Nyní skl{d{me velkou tercii, malou tercii a kvartu. S kostkami jdeme ke klavíru a hrajeme to, co vidíme. S dětmi si vytvoříme představu kvintakordu a jeho dvou kotrmelců. Použijeme tři pastelky, každou d{me na jednu kl{vesu kvintakordu a začneme dělat „kotrmelce“. Děti vezmou spodní pastelku a položí ji o okt{vu výš, tím vznikne sextakord. Tímto způsobem postupujeme d{l až ke kvintakordu. Pokračujeme hrou kvintakordu a jeho obratů jednou rukou: jedna ruka hraje, přičemž nehrající ruka posunuje pastelku. Je dobré zvolit například červenou barvu na z{kladní tón kvintakordu a dvě další barvy méně výrazné. Tak ž{ci dobře 74
LJOCHINA, L. Cesta do země intervalů. Klasika XXI, Moskva 2002
44
vidí, jak z{kladní tón „putuje“. Výbornou pomůckou jsou str{nky z Klavihr{tek, pracovního sešitu 275, zejména cvičení „Hled{ní z{kladního tónu“ (Příloha č. 67). Děti získají jasnou představu o tom, kde se nach{zí z{kladní tón akordu. Z{kladní tón je v kvintakordu dole, v sextakordu nahoře a v kvartsextakordu uprostřed. Tedy pokud m{ akord kvartu, jeho z{kladní tón tvoří vždy horní tón kvarty.
3.1.12 Stupnice Děti již poznaly, jak se tvoří stupnice z tetrachordů. Hrají je od bílých i černých kl{ves. Při výuce stříd{me hru dvou ž{ků, při níž každý hraje jeden tetrachord, s hrou individu{lní. Jízdní ř{d durových stupnicových vlaků pracuje na z{kladě hry tetrachordů.Toto cvičení vych{zí z bulharské klavírní školy76, kde lev{ ruka hraje spodní tetrachord „c d e f „ a prav{ ruka vrchní tetrachord „g a h c „ s opakov{ním tónů „h c“jako utvrzení citlivého a z{věrečného tónu stupnice. D{le lev{ ruka zahraje tetrachord „g a h c“ a prav{ ruka „ d e fis g – fis – g“. Tak cestujeme stupnicovými vlaky po stoupajícím kvintovém kruhu od C dur až k Cis dur. Dolů zase cestujeme po kvartovém kruhu: prav{ hraje tetrachord „c h a g“, lev{ tetrachord „f e d c“ s opakov{ním posledních tónů „d c“. N{sleduje hra pravou „f e d c“, levou „hes a g f g f “. Tak můžeme cestovat až ke stupnici Ces dur (Příloha č. 68). Mollové stupnice učíme děti porovn{ním s jejich paralelní durovou stupnicí. Ž{ci nejprve poslouchají odlišné znění přirozené mollové stupnice a n{sledně ji sami hrají. Nejjednodušším způsobem je hra nejprve durové a hned za ní mollové paralelní stupnice, kterou jednoduše vyhledají o malou tercii níž. Opět hrají dva ž{ci – jeden ž{k hraje dur, druhý moll. Ž{ci 75
OPLIŠTILOVÁ, Iva – HANČILOVÁ, Zuzana. Klavihrátky, pracovní sešit 2.WinGra, Praha. Bratislava 2004 76 KURTEVA, Milena. Klavírna škola pre začiatočníkov. H plus, Bratislava 1994
45
mollovou stupnici dobře pochopí podle cvičení „Hadi z různých kr{lovství“ (Příloha č. 69). Vidí ji jako totožnou durovou, pouze o malou tercii níž. Ž{ci se sezn{mí s přirozenou mollovou stupnicí sluchově, hmatově a také ji dok{ží zapsat. K tomu připojí hru durového a mollového akordu, které také poznají a dok{ží zapsat.
3.1.13 Vedení hlasů, polyfonie Je dobré uvést děti do polyfonie poslechem CD s polyfonním vedením dvou hlasů, nejlépe hrou dvou různých n{strojů. Při praktickém n{cviku začín{me recitací textu. Děti rozdělíme na dvě skupiny. První skupina vytv{ří první polyfonní linku tím, že opakuje dokola daný text, druh{ skupina se k ní po chvíli přid{ se svým textem. Příklad textu:sluníčko svítí – vlaštovička přiletí. Dalším cvičením bude zpěv předem dané melodie. Oběma skupin{m určíme stejnou kr{tkou jednoduchou melodii. Budou ji zpívat od různých tónů – například první skupina v E dur a druh{ skupina v H dur. Zahraji ji na klavír, děti ji zazpívají nejprve odděleně ve své skupině. Při společném zpěvu začne nejprve skupina E dur, na ni nav{že skupina H dur. Tak se mohou několikr{t vystřídat. Nakonec si ji zahrají na klavír. Poslech klavírní polyfonie: na kr{tkých úryvcích učíme ž{ky vyhledat motiv (téma), který se vícekr{t opakuje. Postupně se naučí rozpozn{vat, co se s motivem (tématem) děje. Naučí se rozlišovat, co je opakov{ní melodie, posun, inverze a augmentace.
3.1.14 Pr{ce s melodií Při vyhled{v{ní melodie z poslechu nebo z notového textu se snaží děti rozpoznat nejen, kde se melodie nach{zí, ale co se s ní děje, jak se obměňuje. Děti se učí z{kladním pojmům pr{ce s melodií - opakov{ní melodie, posun melodie, inverze melodie a augmentace melodie. Tento
46
odstavec je propojen s odstavcem Hr{tky s lidovou písní, v němž se děti učí měnit danou melodii. Pomůckou je cvičení „I v převleku tě pozn{m“ (Příloha č. 70), kde jsou vyobrazeny uk{zky melodie i s obměnami.
3.1.15 Poslech hudby Poslech hudby patří mezi z{kladní prvky výuky malých hudebníků. Poslech proch{zí všemi složkami vyučov{ní. Komplet CD Umění poslouchat hudbu s průvodním slovem Ilji Hurníka je pro tento účel velmi vhodným materi{lem. Postupně zařazujeme poslech skladeb podle pořadí, tak, aby na sebe tématicky navazovaly. Vždy db{me na to, aby z{roveň doplnilo pr{vě probíranou l{tku, případně tvůrčí proces při improvizacích. Dalším poslechovým materi{lem jsou skladby různých slohových období. Dobu jejich vzniku přibližujeme uk{zkami architektury, oblečení a výtvarného umění. Seznamujeme děti se z{kladní charakteristikou slohových období a z jejich vrcholnými představiteli.
3.1.16 Improvizace Tvorba melodie s jednoduchým doprovodem T a D je opakov{ním z prvního
ročníku.
Děti
vytv{ří
melodii
s většími
intervalovými
vzd{lenostmi. Mohou hr{t různými klavírními úhozy a tím charakterově odlišovat rozdílné úryvky. Při pr{ci na melodii jim pom{h{ učitel tím, že zahraje č{st určité melodie a ž{k ji podle svých možností dokončí. Z{leží na něm, jestli jeho č{st bude znít jako pokračov{ní, tedy ot{zka nebo z{věr, tedy tečka, případně vykřičník. Hra na setk{ní dvou protikladů: hrají dva ž{ci - potkají se dva lidé, jeden je veselý – ž{k hraje melodii ve staccatu, v dvojhmatech tercií, druhý je smutný – melodie mírně obměněna, například o malou sekundu, hru v pomalejším tempu a legato. Tuto hru můžeme kombinovat s různými
47
charaktery postav jako jejich rozhovor apod. Děti zapisují vlastní melodie do svého pracovního notového sešitu. Mal{ písňov{ forma. Pr{ce se dvěma kontrastními motivy vytvoří z{klad pro tvorbu malé písňové formy a – b, třídílné a- b –a. Ž{ci poznají více druhů kontrastů. Improvizace došk{lných kvintakordů77: Lev{ ruka zahraje kvintakord, prav{ ruka k němu vytv{ří melodii na tónech daného kvintakordu. Postupujeme po stupních přirozené tónové řady. Melodii můžeme podložit textem říkadla (Ž{ba leze do bezu). Také můžeme hr{t ve dvoudobém nebo třídobém taktu. Tím se ž{ci začnou velmi dobře orientovat v dané tónině. Improvizace z{kladních typů kvintakordů je uvedena v odstavci o kvintakordech. Improvizace melodie na zadaný rytmický útvar. Melodii hr{t co nejjednodušším způsobem, později ji různě obměňovat, například artikulací, dynamikou, směrem melodie. Obměna – lev{ ruka hraje daný rytmus na z{kladních basových tónech, prav{ ruka k ní vytv{ří melodii. Improvizace na předem určený takt. Ž{ci využijí znalostí z{kladních tanců – polka a 2/4 takt, valčík a ¾ takt. Hra s kartičkami. Na každé kartičce jsou vertik{lně zobrazeny dva rytmické úseky, případně dva obr{zky, podle kterých se vytvoří kr{tký rytmický text. Vrchní pro pravou ruku, spodní pro levou ruku. Rytmus je daný, melodii vytv{ří ž{k. Nejprve několikr{t za sebou zahraje rytmus kvůli zapamatov{ní, pak k němu přid{ jednoduchou melodii. Vše se zpoč{tku hraje s malým počtem tónů. Při obměně hrají dva ž{ci spolu, přičemž by se měli domluvit, jak bude jejich hudba znít a určit si postup. 77
VLASÁKOVÁ, Alena. Přednášky na Metodickém centru JAMU, Brno v letech 1993 – 2012
48
Hr{tky s lidovou písní: ž{ci nejprve zvl{dnou hru lidových písní a teprve pak přistoupíme k jejich improvizaci. Není potřeba s improvizací čekat dlouho, je z{bavn{ a není obtížn{. Improvizaci lidové písně výborně zpracovala J. Marcolov{ ve své Klavírní improvizaci78 (Příloha č. 71): 1) Transponov{ní 2) Variace melodie – hra na schov{vanou. Učitel zahraje zn{mou písničku, kterou „schoval“ v jednoduché variaci a děti ji „hledají. Učitel naučí ž{ky hr{t a zpívat svou variaci, pak budou ž{ci přidané noty zaměňovat za jiné a tak vytvoří svou vlastní variaci. Děti mohou vz{jemně soutěžit o to, kdo lépe schov{ písničku, nebo kdo ji dřív najde. Aby se písnička neztratila úplně, ponech{me text, který si děti st{le zpívají. Tím zůstane zachov{n rytmus a počet taktů, tedy forma. 3) Variace rytmické – stříd{me je s melodickými variacemi. Děti opět zpívají text písně, pouze obměňují rytmické hodnoty. Tím může doch{zet ke změně taktu. 4) Z{měny tónů – učitel nejdříve určí jeden nebo dva tóny k z{měně, pak n{sleduje z{měna jednoho tónu v každém taktu, a to nejlépe na stejnou slabiku v textu, nebo na stejnou dobu, například poslední dobu v taktu. Variacemi písní přech{zíme postupně od napodobov{ní učitele k uvědomělé tvůrčí činnosti. Ž{ci pozn{vají, jak skladba vznik{. Zhudebňov{ní textu vych{zí z rytmického ztv{rnění b{sničky. Nejprve o ní získ{me rytmickou představu. Pak určíme rytmické hodnoty a takt. Nezapomín{me na obsahovou str{nku b{sničky, o čem je, jakou m{ n{ladu, charakter. Zpoč{tku pom{h{ učitel s doprovodem ke zhudebněnému textu. 78
MARCOLOVÁ, Jana. Klavírní improvizace pro děti předškolního věku a žáky 1. -3. ročníku LŠU. Panton, Praha 1989, s. 31 - 34
49
3.1.17 Voln{ improvizace N{lady – povíd{ní o lidech, lidských vlastnostech a n{lad{ch. Hra Kroky za z{dy79 je hrou na pozn{v{ní n{lad podle rytmického zvuku kroků. Vybrané děti se společně domluví na určité n{ladě, kterou budou vyjadřovat. Ostatní děti se k nim otočí z{dy a h{dají, jakou n{ladu představují. Může to být b{zeň, neklid, únava, radost. Toto cvičení lze zařadit také jako rozcvičku. Pro první tvoření n{lady na klavíru zvolíme nejprve dvě kontrastní n{lady – veselou a smutnou. Tím d{me z{klad pro poslech dur a moll. Pak přid{v{me další n{lady. Ž{ci poslouchají úryvky skladeb, vyjadřující různé n{lady, společně hledají rozdíly ve skladb{ch, jakými prostředky je skladatel popsal. Hra s kartičkami: Děti si vyberou kartičku s určitou n{ladou nebo vlastností, nejlépe tu, kter{ je jim nejbližší. Snaží se ji několika tóny představit. Učitel jim může poradit. Vesel{ n{lada – hra staccato, tercie ve dvojhmatech, taneční rytmus; smutek – pomalejší tempo, nižší dynamika, sekundy; zlost velk{ energie, disonantní čtyřzvuk, hra celou dlaní. Mezi n{lady můžeme zařadit ospalost, nervozitu, strach, znuděnost. Hra na h{danky: Jeden ž{k hraje svou představu n{lady, ostatní h{dají. Hrajeme s pohybovým a dramatickým ztv{rněním. Hry se dají rozšířit o společnou hru čtyřruční až šestiruční. Tady se st{v{ učitel koordin{torem, který usměrňuje představy ž{ků. Každému z dětí určí jeden motiv, přičemž motivy na sebe mohou navazovat, mohou postupně narůstat nebo se ztr{cet. Příroda – zařadíme poslech několika skladeb s motivy přírody. Děti vnímají hudbu, pohybem ztv{rňují příběh. Nav{ží vlastní tvorbou. Pocitové cvičení V jeskyni u moře (Příloha č. 72) výtvarně dotvoří n{ladu a umocní vním{ní hudby. 79
ŠIMANOVSKÝ, Zdeněk. Hry s hudbou a techniky muzikoterapie ve výchově, sociální práci a klinické praxi. Portál s. r.o. Praha 2011, s. 46
50
Roční doby – čtvrtletní projekt - společn{ pr{ce pro celou třídu, zapojení výtvarných, pohybových a dramatických prvků. Projekt je zakončen veřejným vystoupením.
Uk{zka ze scén{ře: ROČNÍ DOBY Jaro Lenka: přich{zí v barevném oblečení s květinou ve vlasech. Sed{ ke klavíru, hraje fanf{ru – kr{tkou úpravu Jara od A. Vivaldiho. Posléze se zat{hne mrak a začne pršet (voln{ improvizace s kr{tkým motivkem písně Prší, prší). Adélka: přich{zí s roztaženým deštníkem v ruce, drží ho oběma nad hlavou a ozvučným dřívkem na strun{ch předv{dí, jak roste tr{va. Lenka přebír{ deštník a odch{zí, Adélka hraje píseň Travička zelen{ ve vlastní úpravě. Léto Helenka: přich{zí v letních šatech, na očích sluneční brýle. Ovív{ se, je horko. Unaveně sed{ ke klavíru a hraje vlastní pomalou melodii, kter{ se postupně mění v bouřku. Dřívka – blesk a hrom. N{hle ztichne – přich{zí Davídek. Davídek: vstoupí v z{řivě žlutém tričku a žluté kšiltovce s trianglem, kterým ukončí bouřku: vysvitlo sluníčko. Sed{ ke klavíru vedle Helenky a společně hrají píseň Sluníčko, sluníčko ve vlastní úpravě. Z d{lky se ozýv{ fouk{ní větru. Podzim Sabinka: přiběhne do s{lu, zatočí se dokola s mnoha š{tky na sobě, které se jí rozvlní - fouk{ vítr. Přitom hraje na flétničku neurčité tóny. Sed{ ke klavíru a zahraje volnou improvizaci na téma Podzim je tu. Hra končí velkou plískanicí – dřívka, glissando na strun{ch. Do její hry přibíh{ Kl{rka.
51
Zima Kl{rka: je cel{ zachumlan{, m{ bílou š{lu, rukavice a čepici, drží rolničky. Zazvoní a zavol{: “Zima je tu!“ Sed{ ke klavíru a zahraje volnou improvizaci „Mr{z a padající vločky“. Mr{z a rampouchy hraje trianglovou paličkou na strun{ch. Při hře padajícího sněhu přich{zí ostatní děti. V ruce drží sněhové vločky (kousky vaty) a „sněží“ s hudbou. Rolničky jsou umístěny na strun{ch. Kl{rka začne hr{t koledu, jejíž tóny „zvoní“ položenými rolničkami na strun{ch. Ostatní děti si posedají na zem, společně zpívají koledu. Úklona – konec. Pomůcky: hudební n{stroje, CD s hudbou A. Vivaldiho Čtvero ročních dob, knížky o přírodě, oblečení a rekvizity na vystoupení.
52
4 Třetí a čtvrtý ročník Výuka třetího a čtvrtého ročníku pokračuje obdobným způsobem jako v předchozích ročnících. Ž{ci by měli tvořit ucelený kolektiv, ve kterém se navz{jem dobře znají. Ve vyučov{ní jsou více uvolnění a otevření k tvůrčím činnostem.
4.1 Třetí ročník Ve třetím ročníku d{le rozvíjíme klavírní dovednosti, hudební znalosti a především tvořivost ž{ků.
4.1.1 Rytmus, takty Učitel upevňuje dosažené dovednosti a znalosti. Rozšiřuje znalost rytmických elementů o zajímavé rytmy, například rytmy jiných n{rodností, polyrytmy, asymetrie, střídavé takty. Tyto znalosti obohatí také improvizací.
4.1.2 Intervaly V tomto ročníku by měly děti zn{t všechny intervaly z klavírní hry. V hudební nauce se je budou teprve učit. Zvolíme formu opakov{ní. Pokud děti zapomněly některý z intervalů, znovu ho procvičíme. Učitel se snaží, aby ž{ci ch{pali intervaly jednotlivě i v širších souvislostech. Poh{dku o dvan{cti tančících princezn{ch uv{dí v Klavírní pedagogice A. Vlas{kov{80. Každý interval představuje jedna princezna. M{ dva střevíčky, tančí po celé klaviatuře, ale vždy ve stejné intervalové vzd{lenosti. Obměnou může být poh{dka O dvan{cti měsíčk{ch. Každý interval m{ svůj měsíc.
4.1.3 Stupnice Durové a mollové stupnice se ž{ci naučí zapisovat a vyhled{vat v notovém materi{lu. Vyhled{vají tóniny skladeb. 80
VLASÁKOVÁ, Alena. Klavírní pedagogika. Nakladatelství AMU, Praha 2003, s. 86 - 87
53
Polyfonie Dvouhlas{ cvičení – malé imitace podle prof. A. Vlas{kové81. Hraje učitel a ž{k, později hrají dva ž{ci. Učitel zahraje čtyři takty vlastní melodie, přičemž třetí a čtvrtý takt zadrží z{kladní tón melodické řady. Při třetím taktu se k učiteli přid{ ž{k přísně imitující učitelovu melodii i se zadrženým tónem. Tak vznik{ vícehlas. Role se obr{tí. Melodie jsou hrané co nejjednodušeji – na dvou, třech tónech.
4.1.4 Harmonie Ž{ci vyhled{vají z{kladní harmonické funkce ve skladb{ch. Připravují se na harmonický rozbor skladby. Začín{me s velmi kr{tkými skladbičkami, případně s úryvky skladeb, které obsahují z{kladní harmonické funkce. Mohou se v nich objevit i další akordy, například akord na II. a VI. stupni. (Příloha č. 73). Orientují se v tónině, případně v n{sledující modulaci.
4.1.5 Improvizace Děti hrají harmonický z{klad T-S-D v písničk{ch, které z{roveň transponují. Hra s kartičkami: Na kartičk{ch je vyznačeno čtyřtaktí pro obě ruce. Lev{ ruka hraje z{kladní harmonické funkce T-S-D podle dané kartičky. Prav{ ruka m{ zaps{n rytmus, nebo naopak č{sti melodie (ne celou melodii). Pro zdatnější ž{ky jsou připraveny kartičky s přidanými akordy na II. a VI. stupni. Kartičky se mohou kombinovat, a tak vznikají osmitaktí, případně malé formy. Z dalších typů improvizace využív{me improvizace na daný rytmický z{klad, improvizace na daný melodický a harmonický z{klad. Ž{ci hrají rytmicko melodický podklad k pochodu, mazurce, menuetu, boogie woogie (Příloha č. 74). Hra s kontrastními motivy: Opakov{ní již zn{mých 81
VLASÁKOVÁ, Alena. Klavírní pedagogika. Nakladatelství AMU, Praha 2003, s. 107
54
hudebních forem a sezn{mení ž{ků s dalšími hudebními formami (a-b; a-b-a; rondov{ forma a-b-a-c-a ). Voln{ improvizace Témata volné improvizace vych{zí z n{padů dětí. Využív{me zn{m{ témata přírody, kter{ rozšiřujeme, například o téma „Přírodní katastrofy“, téma lidských vlastností o téma „Povol{ní“ a „Den od rozbřesku do svít{ní“ (Příloha č 75).
4.2 Čtvrtý ročník Ve čtvrtém ročníku se zaměříme více na improvizaci. Využív{me znalostí nabytých v předchozích ročnících.
4.2.1 Improvizace Improvizace na z{kladě forem: variace – obměna melodie na z{kladě artikulace, dynamiky, tempa, rytmus, melodických ozdob, obměnou doprovodů. Improvizace na daný rytmický z{klad: vych{zíme z rytmického tanečního podkladu jako je polka, furiant, tango, cha-cha, blues 82. Improvizace na dané téma tvoří dlouhodobý projekt. Při něm se ž{ci zapojují nejen hudebně, ale i dramatickým a výtvarným projevem. Z{leží na typu ž{ka. Pokud některému ž{kovi děl{ problém zapojit se individu{lně, tvoří ve dvojici nebo v trojici. Témata projektů: „Život“, „Vlastní příběh“, „Divadlo“ a „Improvizace liter{rní předlohy“, kterou si určíme společně s dětmi. Výbornou předlohou pro improvizaci je knížka Malý princ83, jejíž téma bylo inspirativně 82 83
PETROV, Vadim. Klavír a akordické značky. Jiří Churáček – Jc - Audio, Netolice 2008 SAINT – EXUPÉRY, Antoine de. Malý princ. Albatros, Praha 1984
55
zpracov{no dětmi na Pr{zdninových klavírních kurzech v Mikulově pod vedením Petra Hanouska84.
4.2.2 Harmonie Septakordy hrajeme od každého stupně přirozené tónové řady. Zastavíme se na dominantním, který už znají a na II. a VII. stupni. Ž{ci je znají pod n{zvy podle Judoviny-Galperiny85: II. stupeň je bíl{ labuť, VII. stupeň je čern{ labuť. Můžeme jim přiřadit n{ladu a barvu. Cestov{ní septakordů86: Septakord C7 rozvedeme do trojzvuku F dur, F7 do B dur, B7 do Es atd. Vznik{ kvartový kruh. Kvintakord C dur a jeho dominantní septakord G7, akord G dur a D7, D dur a A7, A dur a E 7 atd. Vznik{ kvintový kruh.
4.2.3 Akordové značky Rozšíření již zn{mých značek a jejich použív{ní (Příloha č. 76). Sezn{mení s harmonickým pl{nem jazzových skladbiček, především blues. Dvan{ctitaktov{ forma blues87:
Ve čtvrtém ročníku předmět Klavír hrou končí. Ž{ci p{tého ročníku pokračují doch{zkou do Hudební nauky a souběžně navštěvují předmět „Klavírní semin{ř“. Další alternativou výuky je hra v souboru, komorní hra, případně klavírní korepetice. 84
HANOUSEK, Petr. Výuka společné improvizace dětí na Prázdninových klavírních kurzech. Mikulov v letech 2001-2012 85 JUDOVINA – GALPERINA, Taťána Borisovna. U klavíru bez slz aneb jsem pedagog dětí. LYNX, Brno 2000, s. 89, 113 86 tamtéţ, s. 112 87 VELEBNÝ, Karel. Jazzová praktika. Panton, Praha 1983, s. 31
56
Z{věr Hlavním cílem předkl{dané pr{ce bylo vytvoření pl{nu výuky skupinového předmětu Klavír hrou. Pro první a druhý ročník jsem zvolila podrobnější zpracov{ní, pro třetí a čtvrtý ročník jsem vytvořila pouze z{kladní osnovu. Snažila jsem se uv{dět co nejvíce konkrétních příkladů praktických cvičení a hudebních her. Tvořivou výuku pokl{d{m za velmi důležitou. Rozvíjí ž{kovy znalosti a dovednosti hravou formou, ž{ci lépe vnímají nové poznatky a lépe si je pamatují. V neposlední řadě je při ní umocňov{na osobnost dítěte – jako hudebníka i jako člověka. Pr{ce ve skupině rozvíjí ž{kovo vním{ní ostatních malých muzikantů. Poslouch{ní hudby, n{padů a n{zorů ostatních dětí ho vede k toleranci a také k rozvíjení schopnosti přemýšlet o jiném způsobu hry. Tím se ztr{cí určit{ izolovanost, kterou mnozí ž{ci klavírního oddělení zažívají ve výuce individu{lní hry na klavír. Velmi by mě potěšilo, pokud bych svou prací mohla č{stečně pomoci například začínajícímu učiteli při řešení určitého problému výuky klavírní hry. Pedagogick{ pr{ce je mnohdy obtížn{, přesto ale stojí za to. Není nic kr{snějšího, než vidět nadšení a radost v dětských očích. Učit děti je radostné posl{ní.
57
Prameny a literatura Prameny: BAŽANT, Jaromír. Metodika klavírní improvizace. Eset cz v. o. s, Plzeň 1998 BOROV[, Milada. Od peřinky ke školičce a ještě trochu d{le…Panton International s. r. o., Praha 2004 EMONTS, Fritz. Evropsk{ klavírní škola, 1. díl. Schott Music, Mainz 1998 FIŠER, V{clav – EBEN, Petr - PALEČEK, Josef. Elce pelce kotrmelce. Supraphon, Praha 1973 GRINDEA, Carola and her pupils. We Make Our Own Music. Kahn&Averill, Londýn 1982 HANOUSEK, Petr. Výuka společné improvizace dětí na Pr{zdninových klavírních kurzech. Mikulov v letech 2001-2012 HAVEL, Jiří. Než zazvoní potřetí. St{tní pedagogické nakladatelství, Praha 1988 HRADECKÝ, Emil. Hrajeme na klavír podle akordových značek. EDIT, Praha 1998 JANŽUROV[, Zdena – BOROV[, Milada. Klavírní školička pro děti 4-7 leté. Panton, Praha JAROŠOV[, Soňa. Klavírní škola Aniko Drabon
„Tastenzauberei“(„Čarov{ní na
kl{ves{ch“) se zaměřením na 1. díl. MC JAMU, Brno 2012 JISTEL, Petr – KOŠŤ[LOV[, Jana – PROKŠOV[, Gita. My jsme malí muzikanti. Panton, Praha 1990 JUDOVINA – GALPERINA, Tať{na Borisovna. U klavíru bez slz aneb jsem pedagog dětí. LYNX, Brno 2000 Klasikové a jejich současníci I. Editio Bärenreiter, Praha 2003 KOFROŇ, Jaroslav. Učebnice harmonie. Supraphon, Praha 1984 KURTEVA, Milena. Klavírna škola pre začiatočníkov. H plus, Bratislava 1994 58
LJOCHINA, L. Cesta do země intervalů. Klasika XXI, Moskva 2002 MARCOLOV[, Jana. Klavírní improvizace pro děti předškolního věku a ž{ky 1. -3. ročníku LŠU. Panton, Praha 1989 OPLIŠTILOV[, Iva – HANČILOV[, Zuzana. Klavihr{tky, pracovní sešit 1. WinGra, Praha. Bratislava 2003 OPLIŠTILOV[, Iva – HANČILOV[, Zuzana. Klavihr{tky, pracovní sešit 2. WinGra, Praha. Bratislava 2004 OPLIŠTILOV[, Iva – HANČILOV[, Zuzana. Klavihr{tky, pracovní sešit 3. WinGra, Praha. Bratislava 2004 OPLIŠTILOV[, Iva – HANČILOV[, Zuzana. Klavihr{tky, přípravný pracovní sešit. WinGra, Praha. Bratislava 2003 PETROV, Vadim. Klavír a akordické značky. Jiří Chur{ček – Jc - Audio, Netolice 2008 PHILLIPP, Günter. O vyučov{ní improvizaci. Městské kulturní středisko v Ostravě, Ostrava 1989 SLAN[, Marcela. Kdo si hraje, ten je zdravý…LYNX, Brno 2010 SNIEHOTTOV[, Jana. Rozhodly se noty aneb hudební teorie v písničk{ch pro děti. Muzik{lek 2002 SUTĚJEV, Vladimír. Poh{dky a obr{zky. Nakladatelství Progress, Moskva, nedatov{no ŠIMANOVSKÝ, Zdeněk. Hry s hudbou a techniky muzikoterapie ve výchově, soci{lní pr{ci a klinické praxi. Port{l s. r.o., Praha 2011 ŠKOLNÍ VZDĚL[VACÍ PROGRAM. Z{kladní uměleck{ škola Hodonín, Hodonín 2012 ŠŤASTNÝ, Jaroslav. Výuka improvizace na Metodickém centru JAMU. Brno z{ří 2011 – květen 2012 VELEBNÝ, Karel. Jazzov{ praktika. Panton, Praha 1983 VLAS[KOV[, Alena. Klavírní pedagogika. Nakladatelství AMU, Praha 2003
59
VLAS[KOV[, Alena. Předn{šky na Metodickém centru JAMU, Brno v letech 1993 – 2012
Literatura: AUTORSKÝ KOLEKTIV. Podivuhodný svět. Reader’s Digest výběr, spol. s. r. o., Praha 2000 BARVÍK, Miroslav. Jak poslouchat hudbu. Pr{ce, Praha 1962 BEILOV[,Věra. Barevné cink{ní. První krůčky do světa hudby. Music Cheb, Cheb 1997 BLATN[, Renata. Noty z hudebna. J. V. PRINT, Havířov 1. vyd{ní BURGETOV[, Soňa. Ohýbej se, jazýčku…. ALBERT, Boskovice 1992 ČTVRTEK, V{clav – FOLL, Dobroslav. Není klíč jako klíč. Panton, Praha 1969 DĚTI DĚTEM. Písně, které vytvořily děti předškolního oddělení ZUŠ V. Kapr{lové v Brně. Orchidea, Brno 2005 DR[ŠIL, Jaroslav. Klavírní improvizace doprovodů. Pedagogick{ fakulta v Hradci Kr{lové, Hradec Kr{lové 1986 ERBEN, Karel Jaromír. Zlatovl{ska. Albatros, Praha 1977 FELGROV[, Eva. Možnosti výuky element{rní improvizace a harmonizace písní na ZUŠ. Z{věrečn{ pr{ce z metodiky klavírní hry, Metodické centrum JAMU, Brno 1996 FISCHEROV[ – KVĚCHOV[, Marie. Pro naše děti a m{my. Albatros, Praha 1996 GROMAN, Jeff. Atlas přírodních katastrof. Albatros, Praha 2002 HEUMANNOVI, Monika a Hans – Günter. Lexikon hudby pro děti. Objevujeme svět hudby. Mutabene, s. r. o., Praha - nedatov{no HOSTOMSK[, Anna. Příběhy, pověsti a poh{dky paní hudby. Albatros, Praha 1989 HURNÍK, Ilja. Jak se hraje na dveře a jiné muzikantské poh{dky. Albatros, Praha 1989
60
CHUDOBA, Stanislav. Písničky čtyř ročních období dětem. Zpěvník pro malé zpěv{čky. ROTAG, Praha 1998 JELÍNKOV[, Daniela. Improvizace jako druh tvořivosti při výuce na z{kladních uměleckých škol{ch. Bakal{řsk{ pr{ce. JAMU, Brno 2012 JURKOVIČ, Pavel. Zpívejte si se mnou. Štiller – Muzikservis, Praha 1997 KULH[NKOV[, Eva. Hudebně pohybov{ výchova, Metodick{ příručka pro hudební výchovu ve škole. Port{l, s. r. o., Praha 2000 KURKOV[, Libuše – EBEN, Petr – FEJKOV[, Olga. Hrajeme si na obr{zky. Panton, Praha 1973 KURKOV[, Libuše. Dětsk{ tvořivost v hudbě a pohybu. St{tní pedagogické nakladatelství, Praha 1981 KYZLINKOV[, Lenka. Hudební slabik{ř. Gill, s. r. o., Blansko 1995 MARKOV[, Jiřina – NOVOTN[, Anna. Opera n{s baví. Pr{h, Praha 2005 MERGENTALOV[, Martina. Dějiny a literatura klavíru. 2006 NAVR[TIL, Miloslav. Dějiny hudby. Scholaforum, Ostrava 1996 NEJGAUZ, Genrich Gustavovič. Poetika klavíra. Št{tne hudobné vydavatelstvo, Bratislava 1963 NĚMEC, Ladislav. Říkanky. NELA, Brno 2008 NOV[K, Jiří Zdeněk – KUBAŠTA, Vojtěch. Cvrček a mravenci. Mladé let{, n. p., Bratislava 1958 POSADOVSK[, Dagmar – PAZDÍREK, Dušan. Podobizny nad klavírem. Supraphon, Praha 1974 PR[ZDNINOVÉ KLAVÍRNÍ KURZY. Audaces fortuna iuvat. Mikulov 2001 2012 PRAŽ[K, Přemysl. Mal{ preludia. Dětství a ml{dí slavných skladatelů. Supraphon, Praha – Bratislava 1969 PRŮŠOV[, Zdenka – JANŽUROV[, Zdena. S písničkou u klavíru. Supraphon, Praha 1985
61
SAINT – EXUPÉRY, Antoine de. Malý princ. Albatros, Praha 1984 STRAKA, Aleš a kolektiv. Hr{tky s poh{dkami. MC nakladatelství, Brno 2001 SÝKORA, V{clav Jan. Improvizace včera a dnes. Panton, Praha – Bratislava 1966 ŠÍPKOV[, Hana. Pojďte děti, budeme (si) hr{t. ZUŠ Petra Ebena, Vamberk, nedatov{no ŠMEJKAL, Roman – TRUMM, Karel. Čím budu. Euromedia Group k. s. – Knižní klub, Praha 2000 ŠOLC, Milan. Tajemství akordových značek. Supraphon, Praha 1979 VOZAR, Martin. Příklady z hudební teorie. Pracovní sešit. Talacko Editions, Praha 2006 VRKOČOV[, Ludmila. Slovníček z{kladních hudebních pojmů. Vyd{no vlastním n{kladem, 2005
Pomůcky: HUDEBNÍ SKLADATELÉ V OBRAZOVÉ PODOBĚ, Vydavatelství a nakladatelství Bianka, České Budějovice 1999 MILER, Zdeněk. KRTEK A HUDBA. Jiri MODELS, Písek 2010 MEMORY PEXESO CARDS, Hudební n{stroje. Vydavatelství Karez, 2009 SCHEPS, Tamara. Die Reise mit dem Rhythmuszug. Ein musikalishes Kartenlegen spiel. Schott Music GmbH a Co. KG, Mainz 1998 SVOBODOV[, Liana. Hrajeme si s notami. Pexeso. AMOS repro. Spol. s. r. o., Ostrava 2006
Multimedi{lní: CD, Hudební výchova pro 1. – 4. ročník z{kladní školy. SPN – St{tní pedagogické nakladatelství, a. s., Praha 1998 CD, Klasika před školou. Classic FM, Praha 1999 CD, PAZOUR, Jiří. Dým v tvých očích. JC - AUDIO
62
CD, Rozhodly se noty. Český rozhlas Ostrava, 2001 CD, To nejlepší z klasické hudby. KM Records s. r. o. CD, To nejlepší z opery. KM Records s. r. o. CD, Umění poslouchat hudbu, Supraphon, Praha 2004 DVD, Dokument. Dotek zvuku s Evelyn Genie. Německo 2004 DVD, Pokusn{ hodinka Petra Hanouska. Pr{zdninové klavírní kurzy, Mikulov – soubor 5 DVD VHS, O slavných muzikantech. Česk{ televize, Praha 1995
Internetové odkazy: www.slysetjinak.upon.cz www.omalovanky.sk http://sciweb.nybg.org/Science2/Onlinexhibits/exhbtcata.html www.mozartgroup.org
63
Seznam příloh Příloha č. 1: R{ček Příloha č. 2: Kočka leze dolů Příloha č. 3: Indi{nsk{ šifra Příloha č. 4: Rytmick{ zvířata Příloha č. 5: Čert Příloha č. 6: Anděl Příloha č. 7: Rytmické obr{zky Příloha č. 8: Šla Nanynka do zelí Příloha č. 9: Najdi pět rozdílů Příloha č. 10: Pomíchané rytmy Příloha č. 11: Poslouchej pomlku Příloha č. 12: Rytmick{ cvičení Příloha č. 13: Holčička Pomlka Příloha č. 14: Spojuj kamar{dky Příloha č. 15: Pomlkový strom Příloha č. 16: Píseň Pomlka Příloha č. 17: ¾ takt a půlov{ s tečkou Příloha č. 18: Poslouchej a doplňuj 4/4 takt Příloha č. 19: Poslouchej třídobý takt Příloha č. 20: Bludiště Příloha č. 21: Rytmus 4/4 taktu Příloha č. 22: Počít{ní ve 4/4 taktu
64
Příloha č. 23: T{ji ty t{ Příloha č. 24: Zvědav{ žirafa Příloha č. 25: Nahat{ želva Příloha č. 26: Šašek Příloha č. 27: Dům Tonika Příloha č. 28: Tatínek Dominanta Příloha č. 29: Intervalov{ poh{dka Příloha č. 30: Hry s intervaly Příloha č. 31: Kdo koho přeh{d{ Příloha č. 32: Intervalov{ stavebnice Příloha č. 33: Kde všude jsou celé tóny Příloha č. 34: Trpaslíci Příloha č. 35: Trpaslíci – křížky Příloha č. 36: Křížky Příloha č. 37: Křížek Příloha č. 38: Křížkov{ křížovka Příloha č. 39: Písnička Křížky Příloha č. 40: B{snička Béčka Příloha č. 41: Písnička Posuvky Příloha č. 42: Béčko Příloha č. 43: Béčka v not{ch Příloha č. 44: Kvetoucí keř, hadi tetrachordy Příloha č. 45: Tetrachordy
65
Příloha č. 46: Děti malují zvířata Příloha č. 47: Tři koť{tka Příloha č. 48: Kdo to mňoukl Příloha č. 49: Kuř{tko a kachň{tko Příloha č. 50: Z{zračn{ hůlka Příloha č. 51: Kohout a barvičky Příloha č. 52: Sedm trpaslíků Příloha č. 53: Ta-ka Příloha č. 54: Hry s intervaly II Příloha č. 55: Jste hudbou Příloha č. 56: Rytmick{ polyfonie Příloha č. 57: České tance Příloha č. 58: Hadi z tetrachordů Příloha č. 59: Rytmicko-melodické rozklady Příloha č. 60: Maminka Subdominanta Příloha č. 61: Domeček, mamka, taťka Příloha č. 62: TSD v akordech Příloha č. 63: Tritonova poh{dka Příloha č. 64: Pan Čuník Příloha č. 65: Posouv{ní Příloha č. 66: Oslík na proch{zce Příloha č. 67: Hled{ní z{kladního tónu Příloha č. 68: Béčkoví hadi dolů
66
Příloha č. 69: Hadi z různých kr{lovství Příloha č. 70: I v převleku tě pozn{m Příloha č. 71: Obměny lidových písní Příloha č. 72: Jeskyně u moře Příloha č. 73: Hled{ní harmonií Příloha č. 74: Rytmické modely tanců Příloha č. 75: Zašedlý den Příloha č. 76: Akordové značky Příloha č. 77: ŠVP ZUŠ Hodonín
67
Přílohy Příloha č. 1: R{ček
Zdroj: ŠIMANOVSKÝ, Zdeněk. Hry s hudbou a techniky muzikoterapie ve výchově, soci{lní pr{ci a klinické praxi. Port{l s. r.o. Praha 2011
68
Příloha č. 2: Kočka leze dolů
Zdroj: JISTEL, Petr – KOŠŤ[LOV[, Jana – PROKŠOV[, Gita. My jsme malí muzikanti. Panton, Praha 1990
69
Příloha č. 3: Indi{nsk{ šifra
70
Příloha č. 4: Rytmick{ zvířata
71
Příloha č. 5: Čert
72
Příloha č. 6: Anděl
73
Příloha č. 7: Rytmické obr{zky
74
Příloha č. 8: Šla Nanynka do zelí
75
Příloha č. 9: Najdi pět rozdílů
76
Příloha č. 10: Pomíchané rytmy
Zdroj: OPLIŠTILOV[, Iva – HANČILOV[, Zuzana. Klavihr{tky, přípravný pracovní sešit. WinGra, Praha. Bratislava 2003
77
Příloha č. 11: Poslouchej pomlku
Zdroj: OPLIŠTILOV[, Iva – HANČILOV[, Zuzana. Klavihr{tky, přípravný pracovní sešit. WinGra, Praha. Bratislava 2003
78
Příloha č. 12: Rytmick{ cvičení
Zdroj: OPLIŠTILOV[, Iva – HANČILOV[, Zuzana. Klavihr{tky, přípravný pracovní sešit. WinGra, Praha. Bratislava 2003
79
Příloha č. 13: Holčička Pomlka
POHÁDKA O HOLČIČCE POMLCE Byla jednou jedna holčička, která nemluvila. Proto jí říkali Pomlka. Ráda pozorovala svět kolem sebe a ještě raději poslouchala tóny hudby. Často chodívala na procházky. Kdyţ viděla něco zajímavého, neřekla nahlas, co vidí, ale pouze si na to myslela. Spatřila bílou kočičku a hned si pomyslela: „bílá kočička“… Jednou šla kolem hudební školy, odkud zněly krásné tóny. Pomlka byla nadšená a vešla dovnitř. Tam seděla u klavíru holčička, které říkali Notička, protoţe moc ráda hrála na klavír. „Ahoj“ zahrála Notička na klavír. „Ahoj“ pomyslela si holčička Pomlka. Bylo to zvláštní, ale Notička Pomlce rozuměla. „Jak se máš?“ „Mám se dobře.“ Rozuměly si i beze slov. Začaly spolu kamarádit a chodily společně na procházky. Kdyţ uviděly bílou kočičku, Notička ji zazpívala a Pomlka si ji řekla v „duchu“. Nic jim nechybělo, protoţe zjistily, ţe patří k sobě. Od té doby noty a pomlky patří do hudby společně, obě jsou stejně důleţité. Bez nich by hudba nebyla tak krásná.
80
Příloha č. 14: Spojuj kamar{dky
81
Příloha č. 15: Pomlkový strom
82
Příloha č. 16: Píseň Pomlka
Zdroj: SNIEHOTTOV[, Jana. Rozhodly se noty aneb hudební teorie v písničk{ch pro děti. Muzik{lek 2002
83
Příloha č. 17: ¾ takt a půlov{ s tečkou
Zdroj: OPLIŠTILOV[, Iva – HANČILOV[, Zuzana. Klavihr{tky, pracovní sešit 1.WinGra, Praha. Bratislava 2003
84
Příloha č. 18: Poslouchej a doplňuj 4/4 takt
Zdroj: OPLIŠTILOV[, Iva – HANČILOV[, Zuzana. Klavihr{tky, pracovní sešit 1.WinGra, Praha. Bratislava 2003
85
Příloha č. 19: Poslouchej třídobý takt
Zdroj: OPLIŠTILOV[, Iva – HANČILOV[, Zuzana. Klavihr{tky, pracovní sešit 1.WinGra, Praha. Bratislava 2003
86
Příloha č. 20: Bludiště
Zdroj: OPLIŠTILOV[, Iva – HANČILOV[, Zuzana. Klavihr{tky, pracovní sešit 1.WinGra, Praha. Bratislava 2003
87
Příloha č. 21: Rytmus 4/4 taktu
Zdroj: OPLIŠTILOV[, Iva – HANČILOV[, Zuzana. Klavihr{tky, pracovní sešit 1.WinGra, Praha. Bratislava 2003
88
Příloha č. 22: Počít{ní ve 4/4 taktu
Zdroj: OPLIŠTILOV[, Iva – HANČILOV[, Zuzana. Klavihr{tky, pracovní sešit 1.WinGra, Praha. Bratislava 2003
89
Příloha č. 23: T{ji ty t{
Zdroj: OPLIŠTILOV[, Iva – HANČILOV[, Zuzana. Klavihr{tky, pracovní sešit 1.WinGra, Praha. Bratislava 2003
90
Příloha č. 24: Zvědav{ žirafa
Zdroj: OPLIŠTILOV[, Iva – HANČILOV[, Zuzana. Klavihr{tky, pracovní sešit 1.WinGra, Praha. Bratislava 2003
91
Příloha č. 25: Nahat{ želva
Zdroj: OPLIŠTILOV[, Iva – HANČILOV[, Zuzana. Klavihr{tky, pracovní sešit 1.WinGra, Praha. Bratislava 2003
92
Příloha č. 26: Šašek
Zdroj: OPLIŠTILOV[, Iva – HANČILOV[, Zuzana. Klavihr{tky, pracovní sešit 1.WinGra, Praha. Bratislava 2003
93
Příloha č. 27: Dům Tonika
Zdroj: http://www.omalovanky.sk/
94
Příloha č. 28: Tatínek Dominanta
95
Příloha č. 29: Intervalov{ poh{dka
96
97
98
99
Zdroj: SUTĚJEV, Vladimír. Poh{dky a obr{zky. Nakladatelství Progress, Moskva, nedatov{no JAROŠOV[, Soňa. Klavírní škola Aniko Drabon „Tastenzauberei“ („Čarov{ní na kl{ves{ch“) se zaměřením na 1. díl. MC JAMU, Brno 2012
100
Příloha č. 30: Hry s intervaly
Zdroj: LJOCHINA, L. Cesta do země intervalů. Klasika XXI, Moskva 2002
101
Příloha č. 31: Kdo koho přeh{d{
Zdroj: LJOCHINA, L. Cesta do země intervalů. Klasika XXI, Moskva 2002
102
Příloha č. 32: Intervalov{ stavebnice
Zdroj: VLAS[KOV[, Alena. Klavírní pedagogika. Nakladatelství AMU, Praha 2003
103
Příloha č. 33: Kde všude jsou celé tóny
Zdroj: OPLIŠTILOV[, Iva – HANČILOV[, Zuzana. Klavihr{tky, pracovní sešit 1. WinGra, Praha. Bratislava 2003
104
Příloha č. 34: Trpaslíci
Zdroj: http://sciweb.nybg.org/Science2/Onlinexhibits/exhbtcata.html
105
Příloha č. 35: Trpaslíci – křížky
Zdroj: http://sciweb.nybg.org/Science2/Onlinexhibits/exhbtcata.html
106
Příloha č. 36: Křížky
107
Příloha č. 37: Křížek
Zdroj: OPLIŠTILOV[, Iva – HANČILOV[, Zuzana. Klavihr{tky, pracovní sešit 1. WinGra, Praha. Bratislava 2003
108
Příloha č. 38: Křížkov{ křížovka
Zdroj: OPLIŠTILOV[, Iva – HANČILOV[, Zuzana. Klavihr{tky, pracovní sešit 1. WinGra, Praha. Bratislava 2003
109
Příloha č. 39: Písnička Křížky
110
Příloha č. 40: B{snička Béčka
111
Příloha č. 41: Písnička Posuvky
Zdroj: SNIEHOTTOV[, Jana. Rozhodly se noty aneb hudební teorie v písničk{ch pro děti. Muzik{lek 2002
112
Příloha č. 42: Béčko
Zdroj: OPLIŠTILOV[, Iva – HANČILOV[, Zuzana. Klavihr{tky, pracovní sešit 1. WinGra, Praha. Bratislava 2003
113
Příloha č. 43: Béčka v not{ch
Zdroj: OPLIŠTILOV[, Iva – HANČILOV[, Zuzana. Klavihr{tky, pracovní sešit 1. WinGra, Praha. Bratislava 2003
114
Příloha č. 44: Kvetoucí keř, hadi tetrachordy
115
Příloha č. 45: Tetrachordy
Zdroj: OPLIŠTILOV[, Iva – HANČILOV[, Zuzana. Klavihr{tky, pracovní sešit 2. WinGra, Praha. Bratislava 2004
116
Příloha č. 46: Děti malují zvířata
117
118
Příloha č. 47: Tři koť{tka
Zdroj: SUTĚJEV, Vladimír. Poh{dky a obr{zky. Nakladatelství Progress, Moskva, nedatov{no
119
Příloha č. 48: Kdo to mňoukl
Zdroj: SUTĚJEV, Vladimír. Poh{dky a obr{zky. Nakladatelství Progress, Moskva, nedatov{no
120
Příloha č. 49: Kuř{tko a kachň{tko
Zdroj: SUTĚJEV, Vladimír. Poh{dky a obr{zky. Nakladatelství Progress, Moskva, nedatov{no
121
Příloha č. 50: Z{zračn{ hůlka
Zdroj: SUTĚJEV, Vladimír. Poh{dky a obr{zky. Nakladatelství Progress, Moskva, nedatov{no
122
Příloha č. 51: Kohout a barvičky
Zdroj: SUTĚJEV, Vladimír. Poh{dky a obr{zky. Nakladatelství Progress, Moskva, nedatov{no
123
Příloha č. 52: Sedm trpaslíků
Zdroj: http://sciweb.nybg.org/Science2/Onlinexhibits/exhbtcata.html
124
Příloha č. 53: Ta-ka
Zdroj: ŠŤASTNÝ, Jaroslav. Výuka improvizace na Metodickém centru JAMU. Brno z{ří 2011 – květen 2012
125
Příloha č. 54: Hry s intervaly II
Zdroj: LJOCHINA, L. Cesta do země intervalů. Klasika XXI, Moskva 2002
126
Příloha č. 55: Jste hudbou
ŠIMANOVSKÝ, Zdeněk. Hry s hudbou a techniky muzikoterapie ve výchově, soci{lní pr{ci a klinické praxi. Port{l s. r.o. Praha 2011
127
Příloha č. 56: Rytmick{ polyfonie
128
Příloha č. 57: České tance
129
Zdroj: BAŽANT, Jaromír. Metodika klavírní improvizace. Eset cz v. o. s, Plzeň 1998
130
Příloha č. 58: Hadi z tetrachordů
Zdroj: OPLIŠTILOV[, Iva – HANČILOV[, Zuzana. Klavihr{tky, pracovní sešit 2. WinGra, Praha. Bratislava 2004
131
Příloha č. 59: Rytmicko-melodické rozklady
Zdroj: PETROV, Vadim. Klavír a akordické značky. Jiří Chur{ček – Jc - Audio, Netolice 2008
132
Příloha č. 60: Maminka Subdominanta
133
Příloha č. 61: Domeček, mamka, taťka
134
Příloha č. 62: TSD v akordech
Zdroj: OPLIŠTILOV[, Iva – HANČILOV[, Zuzana. Klavihr{tky, pracovní sešit 2. WinGra, Praha. Bratislava 2004
135
Příloha č. 63: Tritonova poh{dka
Zdroj: LJOCHINA, L. Cesta do země intervalů. Klasika XXI, Moskva 2002
136
Příloha č. 64: Pan Čuník
Zdroj: BOROV[, Milada. Od peřinky ke školičce a ještě trochu d{le…Panton International s. r. o., Praha 2004
137
Příloha č. 65: Posouv{ní
Zdroj: OPLIŠTILOV[, Iva – HANČILOV[, Zuzana. Klavihr{tky, pracovní sešit 2. WinGra, Praha. Bratislava 2004
138
Příloha č. 66: Oslík na proch{zce
Zdroj: LJOCHINA, L. Cesta do země intervalů. Klasika XXI, Moskva 2002
139
Příloha č. 67: Hled{ní z{kladního tónu
Zdroj: OPLIŠTILOV[, Iva – HANČILOV[, Zuzana. Klavihr{tky, pracovní sešit 2. WinGra, Praha. Bratislava 2004
140
Příloha č. 68: Béčkoví hadi dolů
Zdroj: OPLIŠTILOV[, Iva – HANČILOV[, Zuzana. Klavihr{tky, pracovní sešit 2. WinGra, Praha. Bratislava 2004
141
Příloha č. 69: Hadi z různých kr{lovství
Zdroj: OPLIŠTILOV[, Iva – HANČILOV[, Zuzana. Klavihr{tky, pracovní sešit 2. WinGra, Praha. Bratislava 2004
142
Příloha č. 70: I v převleku tě pozn{m
Zdroj: OPLIŠTILOV[, Iva – HANČILOV[, Zuzana. Klavihr{tky, pracovní sešit 2. WinGra, Praha. Bratislava 2004
143
Příloha č. 71: Obměny lidových písní
Zdroj: MARCOLOV[, Jana. Klavírní improvizace pro děti předškolního věku a ž{ky 1. -3. ročníku LŠU. Panton, Praha 1989
144
Příloha č. 72: Jeskyně u moře
Zdroj: ŠIMANOVSKÝ, Zdeněk. Hry s hudbou a techniky muzikoterapie ve výchově, soci{lní pr{ci a klinické praxi. Port{l s. r.o. Praha 2011
145
Příloha č. 73: Hled{ní harmonií
Zdroj: Klasikové a jejich současníci I. Editio Bärenreiter, Praha 2003
146
Příloha č. 74: Rytmické modely tanců
Zdroj: PETROV, Vadim. Klavír a akordické značky. Jiří Chur{ček – Jc - Audio, Netolice 2008
147
Příloha č. 75: Zašedlý den
148
Příloha č. 76: Akordové značky
Zdroj: HRADECKÝ, Emil. Hrajeme na klavír podle akordových značek. EDIT, Praha 1998
149
Příloha č. 77: ŠVP ZUŠ Hodonín Klavír hrou 1. ročník Ţák: společně se spoluţáky uplatní znalosti staccata, legata, portamenta, ritenuta, acceleranda při realizaci vlastních nápadů vytvoří krátké melodické a rytmické útvary a předvede je ostatním společně se spoluţáky zahraje jednoduchou píseň nebo říkadlo v rozsahu 3 - 5 tónů a transponují ji o 1 stupeň společně s ostatními sluchově rozliší toniku a dominantu společně s ostatními sluchově určí primu, sekundu, tercii nápodobou po pedagogovi si společně s ostatními vyzkouší zvukové moţnosti klavíru 2. ročník Ţák: podle rady pedagoga a se svými spoluţáky ztvární zadané nápady a úkoly společně s ostatními rozliší a vyjmenuje různé nálady a pocity a ztvární je elementárními výrazovými prostředky společně s ostatními zahraje písně nebo vlastní melodie a transponuje je o 1 - 2 stupně společně s ostatními sluchově rozliší toniku, subdominantu, dominantu společně s ostatními sluchově určí primu, sekundu, tercii, oktávu 3. ročník Ţák: s ostatními spoluţáky se bezprostředně a přirozeně pohybuje u nástroje společně s ostatními sluchově rozliší toniku, dominantu, subdominantu a zahraje toniku a dominantu jako jednoduchý doprovod společně s ostatními sluchově rozliší primu, sekundu, tercii, oktávu, kvartu, kvintu při společných projektech dle rady pedagoga předvede zvukové moţnosti klavíru (hudební i nehudební) při práci ve skupinkách vyuţije vlastní fantazii pro tvorbu improvizačního celku 4. ročník Ţák: při společné tvůrčí činnosti (např. tvorba skladeb, dlouhodobé společné projekty) vyuţije dle svých schopností zvukové moţnosti nástroje společně určí vhodné harmonické funkce pro hru doprovodů a jejich rytmické varianty společně s ostatními zahraje písně nebo vlastní melodie a transponuje je do dominantní nebo paralelní tóniny společně s ostatními sluchově určí všechny intervaly
Zdroj: Školní vzděl{vací program, Z{kladní uměleck{ škola Hodonín, 2012
150
