Kids in Motion DĚTI V POHYBU Výzkumná studie v rámci mezinárodního projektu Comenius

Kids in Motion

DĚTI V POHYBU Výzkumná studie v rámci mezinárodního projektu Comenius

Petr Valach, Daniela Benešová, Václav Salcman, Henry Schulz

Petr Valach, Daniela Benešová, Václav Salcman, Henry Schulz

DĚTI V POHYBU – Výzkumná studie v rámci mezinárodního projektu Comenius

S podporou (Programu celoživotního vzdělávání) Evropské Unie

Partneři projektu

SPORTAG, Köln, Germany – FIT Institute Ljubljana, Slovenia – EuroConsults, Berlin, Germany – Paulaharjun Koula, Kurikka, Finland – West Bohemian University, Pilsen, Czech Republic – University Castilia-La Mancha, Toledo, Spain – Netzwerk e.V. • Soziale Dienste und Ökologische Bildung, Köln, Germany – Technische Universität Chemnitz, Germany

Tiráž Bibliografické informace České národní knihovny Česká národní knihovna zařazuje tuto publikaci do České národní bibliografie; přesné bibliografické údaje jsou uvedeny na internetových stránkách: www.nkp.cz Autoři: Petr Valach, Daniela Benešová, Václav Salcman, Henry Schulz Recenzenti: Prof. PhDr. Antonín Rychtecký, DrSc doc. PaedDr. Emil Řepka, CSc.

Netzwerk e.V. – Soziale Dienste und Ökologische Bildung Longericher Straße 136 D-50739 Köln http://netzwerk.koeln

ISBN: 978-3-936218-29-9

Tento projekt KIDS IN MOTION byl financován s podporou programu celoživotního vzdělání Evropské Komise. Tato publikace vyjadřuje pouze názory autorů a Komise nenese žádnou odpovědnost za jakékoli zneužití dostupných informací.

© 2016. Všechna práva vyhrazena.

Poděkování Poděkování patří všem, kteří se aktivně podíleli na této studii a přispěli k jejímu zdárnému průběhu. Ředitelům škol, třídním učitelům a učitelům tělesné výchovy děkujeme za jejich pomoc a vstřícný přístup, dětem za jejich nadšení během výuky a aktivní účast na testování. Studentům FPE ZČU v Plzni patří náš dík za pomoc při testování a zpracování výsledků.

DĚTI V POHYBU

Obsah

Obsah Seznam obrázků�� 8 Seznam tabulek�� 8 Seznam grafů�� 9 Úvod�� 12 1 Podmínky pro sport a pohybové aktivity v ČR�� 1.1 Organizace sportu�� 1.1.1 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT)�� 1.2 Struktura sportu v ČR�� 1.3 Faktory sportovních a pohybových aktivit��

15 15 15 15 16

2 Charakteristika ontogentického vývoje dítěte v období mladšího školního věku�� 2.1 Charakteristika somatického vývoje �� 2.2 Charakteristika psychického vývoje �� 2.3 Charakteristika motorického vývoje�� 2.4 Charakteristika sociálního vývoje��

29 29 30 31 31

3 Metodika�� 3.1 Struktura pohybového programu�� 3.2 Obsah pohybového programu�� 3.3 Motorické testy�� 3.4 Výzkumný soubor 3.5 Metodika získávání dat�� 3.6 Statistika��

33 33 35 37 44 44 45

6

DĚTI V POHYBU

Obsah

4 Výsledky a diskuze�� 4.1 Popisné charakteristiky výzkumného souboru�� 4.2 Výsledky a vyhodnocení motorických testů �� 4.2.1 Vyhodnocení testu „Rovnováha – chůze vzad po kladinkách“�� 4.2.2 Vyhodnocení testu „Přeskoky stranou odrazem snožmo“�� 4.2.3 Vyhodnocení testu „Kliky“�� 4.2.4 Vyhodnocení testu „Sed-leh“�� 4.2.5 Vyhodnocení testu „Skok daleký z místa“�� 4.2.6 Vyhodnocení testu „Sprint na 20 m“�� 4.2.7 Vyhodnocení testu „Driblování na obrácené lavičce“�� 4.2.8 Vyhodnocení testu „Hod na cíl“�� 4.2.9 Vyhodnocení testu „Hluboký ohnutý předklon“�� 4.2.10 Vyhodnocení testu „Výskok z místa do výšky“�� 4.2.11 Vyhodnocení testu „Výdrž ve shybu“�� 4.2.12 Vyhodnocení testu „Šestiminutový běh“�� 4.3 Psychosociální dopad programu �� 4.3.1 Entusiasmus v jednotlivých sportech�� 4.3.2 Talentovanost v jednotlivých sportech�� 4.3.3 Motivovanost v jednotlivých sportech�� 4.3.4 Týmová spolupráce�� 4.3.5 Docilita v jednotlivých sportech�� 4.3.6 Korelační analýza��

46 46 47 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 67 68 69 70 71 72

5

Závěry�� 76

6

Souhrn�� 77

Summary�� 80 Seznam literatury�� 83

7

DĚTI V POHYBU

Seznam tabulek

Seznam obrázků Obrázek 1:

Atletika (Zdroj: vlastní)

Obrázek 2:

Kontrakt pěti prstů (5 fingers contract) (Zdroj: vlastní)

Obrázek 3:

Open start (Zdroj: vlastní)

Obrázek 4: Arch pro subjektivní hodnocení enthusiasmu, (Zdroj: Rieder & Zirkel, 2014) Obrázek 5:

Startovní čísla (Zdroj: vlastní)

Obrázek 6:

Rovnováha (Zdroj: vlastní)

Obrázek 7:

Přeskoky stranou (Zdroj: vlastní)

Obrázek 8:

Kliky (Zdroj: vlastní)

Obrázek 9:

Sed-leh (Zdroj: vlastní)

Obrázek 10: Skok daleký z místa (Zdroj: vlastní) Obrázek 11: Sprint na 20 metrů (Zdroj: vlastní) Obrázek 12: Driblování na obrácené lavičce (Zdroj: vlastní) Obrázek 13: Hod na cíl (Zdroj: vlastní) Obrázek 14: Hluboký předklon (Zdroj: vlastní) Obrázek 15: Výskok z místa do výšky (Zdroj: vlastní)í Obrázek 16: Výdrž ve shybu (Zdroj: vlastní) Obrázek 17: Šestiminutový běh (Zdroj: vlastní) Seznam tabulek Tabulka 1: Doporučení k provádění pohybové aktivity pro školní děti ve věku 6–11 let. (Sigmund & Sigmundová 2011) Tabulka 2: Denní potřeba smíšeného pohybu (Kučera et al., 2011) Tabulka 3: Klasifikace BMI percentil podle Kromeyer-Hauschild (2001) Tabulka 4: Přehled antropometrické udaje vyšetřených dětí z testovací (KIM) a kontrolní skupiny (ne KIM) v září 2014. (Zdroj: Statistica 8) Tabulka 5: Přehled antropometrické udaje vyšetřených dětí z testovací (KIM) a kontrolní skupiny (neKIM) v červnu 2015. (Zdroj: Statistica 8) 8

DĚTI V POHYBU

Seznam grafů

Tabulka 6: Výsledky meziskupinového porovnání testovací (KIM) a kontrolní (neKIM) skupiny vstupního a výstupního testování Mann-Whitneyovým testem. (Zdroj: Statistica 8) Tabulka 7: Výsledky párového Wilcoxonova testu testovací skupiny (KIM) a skupiny kontrolní (Zdroj: Statistica 8) Tabulka 8: Velikost variačního rozpětí hodnot subjektivního hodnocení entusiasmu dětí při provádění jednotlivých pohybových aktivit. (Zdroj: Statistica 8) Tabulka 9: Velikost variačního rozpětí hodnot subjektivního hodnocení talentovanosti dětí při provádění jednotlivých pohybových aktivit. (Zdroj: Statistica 8) Tabulka 10: Velikost variačního rozpětí hodnot subjektivního hodnocení talentovanosti dětí při provádění jednotlivých pohybových aktivit. (zdroj: vlastní) Tabulka 11: Velikost variačního rozpětí hodnot subjektivního hodnocení týmové spolupráce dětí při provádění jednotlivých pohybových aktivit. (Zdroj: vlastní) Tabulka 12: Velikost variačního rozpětí hodnot subjektivního hodnocení docility dětí při provádění jednotlivých pohybových aktivit. (Zdroj: vlastní) Tabulka 13: Posouzení statistické významnosti vztahů mezi výsledky motorických testů a jednotlivých observantů sub jektivního hodnocení při vstupním testování. (Zdroj: vlastní) Tabulka 14: Posouzení statistické významnosti vztahů mezi výsledky motorických testů a jednotlivých observantů subjektivního hodnocení při výstupním testování. (Zdroj: vlastní) Seznam grafů Graf 1: Meziskupinové porovnání tělesné hmotnosti při vstupním a výstupním testování. (Zdroj: vlastní) Graf 2: Meziskupinové porovnání tělesné výšky při vstupním a výstupním testování. (Zdroj: vlastní) 9

DĚTI V POHYBU

Seznam grafů

Graf 3: Rozložení četností v obou skupinách podle percentilu BMI. (Zdroj: vlastní) Graf 4: Meziskupinové porovnání výkonů dosažených v testu „Rovnováha“ na obrácené lavičce při vstupním a výstupním testování. (Zdroj: vlastní) Graf 5: Meziskupinové porovnání výkonů dosažených v testu „Přeskoky“ při vstupním a výstupním testování. (Zdroj: vlastní) Graf 6: Meziskupinové porovnání výkonů dosažených v testu „Kliky“ při vstupním a výstupním testování. (Zdroj: vlastní) Graf 7: Meziskupinové porovnání výkonů dosažených v testu „Sedleh“ při vstupním a výstupním testování. (Zdroj: vlastní) Graf 8: Meziskupinové porovnání výkonů dosažených v testu „Skok daleký z místa“ při vstupním a výstupním testování. (Zdroj: vlastní) Graf 9: Meziskupinové porovnání výkonů dosažených v testu „Sprint na 20 m“ při vstupním a výstupním testování. (Zdroj: vlastní) Graf 10: Meziskupinové porovnání výkonů dosažených v testu „Driblování na obrácené lavičce“ při vstupním a výstupním testování. (Zdroj: vlastní) Graf 11: Meziskupinové porovnání výkonů dosažených v testu „Hod na cíl“ při vstupním a výstupním testování. (Zdroj: vlastní) Graf 12: Meziskupinové porovnání výkonů dosažených v testu „Hluboký ohnutý předklon“ při vstupním a výstupním testování. (Zdroj: vlastní) Graf 13: Meziskupinové porovnání výkonů dosažených v testu „Výskok z místa do výšky“ při vstupním a výstupním testování. (Zdroj: vlastní) Graf 14: Meziskupinové porovnání výkonů dosažených v testu „Výdrž ve shybu“ při vstupním a výstupním testování. (Zdroj: vlastní) Graf 15: Meziskupinové porovnání výkonů dosažených v testu „Šestiminutový běh“ při vstupním a výstupním testování. (Zdroj: vlastní) 10

DĚTI V POHYBU

Seznam grafů

Graf 16: Grafický přehled celkového hodnocení každého z probandů (1-16 na ose x) v jednotlivých pozorovaných ukazatelích. (Zdroj: vlastní) Graf 17: Grafické znázornění porovnání aritmetického průměru, mediánu, modu, maxima a minima subjektivního hodnocení entusiasmu u jednotlivých druhů sportů. (Zdroj: vlastní) Graf 18: Grafické znázornění porovnání aritmetického průměru, mediánu, modu, maxima a minima subjektivního hodnocení talentovanosti u jednotlivých druhů sportů. (Zdroj: vlastní) Graf 19: Grafické znázornění porovnání aritmetického průměru, mediánu, modu, maxima a minima subjektivního hodnocení motivovanosti u jednotlivých druhů sportů. (Zdroj: vlastní) Graf 20: Grafické znázornění porovnání aritmetického průměru, mediánu, modu, maxima a minima subjektivního hodnocení týmové spolupráce u jednotlivých druhů sportů. (Zdroj: vlastní) Graf 21: Grafické znázornění porovnání aritmetického průměru, mediánu, modu, maxima a minima subjektivního hodnocení docility u jednotlivých druhů sportů. (Zdroj: vlastní)

11

DĚTI V POHYBU

Úvod

Úvod Jak uvádí Evropská komise ve své Bílé knize sportu (Evropská komise, 2007), představuje sportovní činnost zajímavý aspekt života s potenciálem spojit evropské občany různých věkových kategorií a sociálních zázemí. Oblasti sportu mají širší sféru významu než jakýkoliv jiný pohyb ve společnosti. Prostřednictvím formálního a neformálního vzdělávání se posiluje lidský kapitál v celé Evropě. Význam komunikace prostřednictvím sportu spočívá především v přispění k rozvoji znalostí, schopností a také osobní ochotě uspět. Bílá kniha sportu doporučuje také zavedení inovativních metod do procesu školní a mimoškolní tělesné výchovy. Již v dubnu 2005 proběhla v Lucembursku konference ministrů zemí EU (EU, 2005), kteří mají m.j. na starosti i oblast sportu. Hlavními body setkání bylo posílení oblasti sportu v rámci EU a posílení sportovních aktivit na školách v partnerských zemích. Průzkumy potvrzují, že chybějící pohybová aktivita od dětského věku působí negativně na lidský organismus, např. ve formě zvýšení výskytu civilizačních psychických a somatických onemocnění s negativními společenskými a zdravotně ekonomickými následky. Vzhledem ke snižující se úrovni aerobní zdatnosti a sekulárním změnám konzistentním bez ohledu na věk, pohlaví a geografickou polohu (Tomkinson, 2007), vybraným fyziologickým změnám (Pedersen, 2009, Pedersen & Febraio, 2008) a snížení úrovně motorických schopností a dovedností dnešních dětí a mládeže, je důležité zabývat se dlouhodobě a intenzivně problematikou pohybové aktivity a jejího vlivu na fyzický a psychický vývoj člověka. Rozsáhlá studie ve Finsku (Kantomaa et al., 2012) rovněž potvrdila pozitivní účinek intenzivní pohybové činnosti na studijní výsledky dětí. U dětí, které aktivně sportují v klubech a disponují lepší motorikou byla prokázána existence výrazně nižších problémů při učení, v rozvoji řeči a v jejich chování. 12

DĚTI V POHYBU

Úvod

V rámci evropského projektu Comenius – Kids in Motion, jsme se stali součástí mezinárodního týmu z Německa, Slovinska, Finska a Španělska, který měl za úkol aplikací jednoletého pohybového programu na školách přispět k dlouhodobé aktivizaci pohybu dětí. Tento program byl strukturálně i organizačně navržen společností SPORTAG sídlící v Kolíně nad Rýnem, byl obsahově doplněn o složku tanců (Anke Otto, TU Chemnitz) a atletiky (Václav Salcman, ZČU v Plzni). Úkolem projektu je také v jednotlivých zemích, v našem případě v ČR, provést vstupní a výstupní diagnostiku vybraných fyzických ukazatelů, analýzu dat a jejich vyhodnocení na vědecké bázi. K analýze motorické výkonnosti byly v ČR použity německé standardizované motorické testy DMT 6-18 a MFT (SPORTAG), které umožňují realizaci měření a hodnocení pohybových schopností dětí. Jedná se celkově o dvanáct testů, zaměřených na kondiční a koordinační schopnosti. Cílem pilotní studie je ze získaných poznatků následně navrhnout cílená intervenční opatření, která povedou k aktivnímu životnímu stylu a upevnění zdraví dětí. Současně se v rámci projektu prohlubuje mezinárodní spolupráce. Výsledkem šetření v ČR je potom tato odborná publikace, která je zpřístupněna široké veřejnosti. Závěrem úvodní části této knihy bychom rádi jmenovitě zmínili celý mezinárodní tým projektu Kids in Motion: • Prof. Dr. Henry Schulz, Anke Otto, Janine Oelze (TU Chemnitz, SRN), • Mario Rieder, Volker Zirkel, Stephan Lingenberg, Andreas Hense (SPORTAG, Kolín n. Rýnem, SRN), • Dr. Susana Aznar Laín, Jesús Martínez Martínez, Maria, Rosa Delgado-Moreno za univerzitu De Castilla-La Mancha (Toledo, Španělsko) • Dr. Václav Salcman, Dr. Petr Valach, Dr. Daniela Benešová, Lukas Královec (Fakulta pedagogická, ZČU v Plzni), 13

DĚTI V POHYBU

Úvod

• Sabine Schulz-Brauckhoff, za společnost Netzwerk e.V. (Kolín n. Rýnem, SRN), • Barbara Konda, Katja Ursic, Majda Areh Novak (Zavod FIT, Ljubljana, Slovinsko), • Janne Hakala, Tuula Harju-Santii, Johanna Penttinen (Kurikka, Finsko),

14

DĚTI V POHYBU

Podmínky pro sport a pohybové aktivity v ČR

1 Podmínky pro sport a pohybové aktivity v ČR 1.1

Organizace sportu

Organizovaný sport v ČR vychází ze zákona č. 115/2001 Sb. o podpoře sportu a je na státní úrovni zastřešen ministerstvy školství, mládeže a tělovýchovy a dále ministerstvy vnitra a obrany. V České republice je v současné době asi 2,5 mil. registrovaných sportovců ve 20 tisíc sportovních organizacích (FTVS, 2012). 1.1.1

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT)

V rámci správních jednotek obcí a krajů je sport finančně podporován v souladu s regionální politikou a prioritami, např. podporou přípravy talentované mládeže (sportovní střediska, gymnázia), podporou sportu zdravotně postižených občanů a dále výstavbou, rekonstrukcí, údržbou, provozem tělovýchovných a sportovních zařízení (FTVS, 2012). Dále je ze zdrojů jednotlivých krajů a měst investováno do rozvoje školní tělesné výchovy ve formě výstavby školních multifunkčních hřišť a tělocvičen.

1.2

Struktura sportu v ČR

V ČR existuje celá řada sportovních organizací a klubů, které zajišťují volnočasové sportovní aktivity dětí a mládeže. Český olympijský výbor jako nejvyšší sportovní autorita v ČR hájí zájmy českého sportu vůči státu a dalším institucím. ČOV má za cíl zlepšení postavení sportu ve společnosti a jeho zpřístupnění nejširší veřejnosti. Usiluje o zlepšení financování sportu, a to zejména v oblasti mládeže (ČOV, 2014). Česká unie sportu sdružuje 74 národních sportovních svazů, 8.731 sportovních klubů a tělovýchovných jednot s 1,297.898 členy. Zajišťuje servisní činnost pro národní sportovní svazy. Služby pro krajské a okresní sportovní svazy, sportovní kluby a tělovýchovné jednoty 15

DĚTI V POHYBU


oskytují krajská a okresní servisní centra sportu, zřízená při 13 Krajp ských organizacích ČUS. Posláním ČUS je vytvářet optimální podmínky ke sportovní činnosti (ČUS, 2014). Mezi další významné organizace s ohledem na zajištění sportovních aktivit lze uvést např. Sdružení sportovních svazů České republiky, které sdružuje sedmnáct členských svazů a zaměřuje se převážně na rozvoj amatérského a mládežnického sportu i na každodenní činnost v jednotlivých svazech v rámci organizací ve městech a obcích všech krajů České republiky (Sdružení sportovních svazů ČR, 2014), Českou obec sokolskou, která se věnuje většině sportů a pohybovým aktivitám v oddílech sokolské všestrannosti a kulturní činnosti (ČOS, 2014), Asociaci školních sportovních klubů jako multisportovní občanské sdružení, které iniciuje a podporuje pohybové a sportovní aktivity ve školních sportovních klubech v celé ČR, organizuje pohybové aktivity v rámci odpoledních sportovních kroužků dle zájmu žáků (AŠSK, 2014).

1.3

Faktory sportovních a pohybových aktivit

Vývoj člověka v rámci ontogeneze je spojen s pohybem, který se aktivně podílí, utváří i usměrňuje tvar a funkce organismu. Podstatou tělesné zátěže je svalová činnost, která se uplatňuje v pohybové aktivitě a patří k základní životním projevům. Jestliže je svalová činnost vědomě zaměřená, označujeme ji jako tělesné cvičení. Dochází ke zvýšení tělesné výkonnosti, fyzické zdatnosti nebo ke zlepšení výkonu. (Máček et al. 2011, Dylevský, & Kučera, 1997). Pohybová aktivita a zdraví jsou jedny z nejfrekventovanějších termínů v kinantropologii. Zejména v dětství a dospívání je pravidelná pohybová aktivita nezbytná pro zdravý vývoj pevnosti kostí a funkčnosti svalového aparátu (Sigmud & Sigmundová, 2011). Pohybová aktivita je jedním z nejzávažnějších faktorů při řešení otázek prevence veřejného zdraví. (Dong-Hyun & Wi-Young, 2012, Bouchard, Blair & Haskell, 2007, Ainsworth & Tudor-Lock, 2005). 16

DĚTI V POHYBU


Dong-Hyun & Wi-Young (2012) konstatují v souladu s tímto tvrzením, že adekvátní PA má různé výhody, jako je např. zlepšení psychického zdraví, nálady, opěrně pohybového aparátu, prodloužení délky života, a v neposlední řadě i schopnost kvalitně provádět každodenní činnosti. Navíc, PA snižuje riziko kardiovaskulárních onemocnění, diabetu, metabolického syndromu a dalších onemocnění a naopak pohybová inaktivita reprezentovaná sedavým způsobem života vede k negativním zdravotním jevům (Pyle, 2006). Bouchard, Blair & Haskell (2007) podporují tento názor a zmiňují negativní působení technického pokroku v oblasti dopravy a automatizace běžných pracovních činností, které usnadňují život a šetří čas, ale zároveň snižují potřebu pohybové aktivity. Dochází tak k postupné transformaci na inaktivní „sedavý“ způsob života s veškerými negativními dopady na lidský organismus. Chin (2014) ve své publikaci poukazuje na to, že vykonávání pravidelné fyzické aktivity se střední a vysokou intenzitou zátěže snižuje rizika předčasného úmrtí, kardiovaskulárních chorob, mrtvice, diabetes mellitus a některých druhů rakoviny. Miklánková et al. (2013) uvádí, že při hodnocení úrovně pohybové aktivity dětí označujeme mladším školním věkem poměrně širokou etapu od 6 do 11, resp. 12 let věku člověka. V České republice je v této skupině cca 20 % dětí s nadměrnou hmotností a z toho 10,3 % dětí obézních. Tento údaj můžeme porovnat např. se studií Serra-Majem et al. (2001), která udává, že 13,9 % španělské populace ve věku 2-24 bylo obézních a 12,4 % se pohybovalo v kategorii nadváha. Nejvyšší procento dětí s obezitou v ČR (18 %) je mezi sedmiletými a lze předpokládat souvislost se změnou pohybového režimu dítěte po zahájení povinné školní docházky (Kunešová, 2006, Cabrnochová, 2008). 62 % dětí ve středním školním věku v České republice necvičí víc než 2 vyučovací jednotky povinné tělesné výchovy ve škole a přibližně u 25–40 % dětské populace je sledováno vadné držení těla (KHS, 2011). 17

DĚTI V POHYBU


Miklánková et al. (2013) se věnuje intenzivnějším výzkumům, které prokázaly, že vzhledem ke specifikům nejmladších věkových kategorií a nutnosti zajistit optimální růst a vývoj musí být doporučení pro pohybovou aktivitu dětí přesnější, lépe zohledňující probíhající ontogenezi v mladším školním věku. Tento přístup je patrný již v Rámcových vzdělávacích programech pro základní vzdělávání (MŠMT, 2005), resp. v části určené pro 1. stupeň škol, kde je učivo členěno odděleně – pro 1. vzdělávací období a 2. vzdělávací období základní školy, se snahou o částečné zohlednění specifik ontogeneze dítěte v průběhu 1. stupně povinné školní docházky. Z hlediska lékařů je doporučováno zohlednění především biologického věku dítěte a z hlediska posouzení úrovně pohybové aktivity se jako kritérium nejčastěji určují hodnoty průměrného denního počtu kroků a průměrného denního aktivního energetického výdeje. Obecná doporučení pro realizaci pohybové aktivity respektují samozřejmě specifikaci podle věku (děti a mládež, dospělá populace a senioři). Pro zdravotně prospěšné provádění pohybových aktivit bylo použito shrnutí ze Světové zdravotnické organizace (WHO, 2013), dále pak doporučení pro Američany (USDHHS, 2008) a pro Evropu (EU, 2008). Realizace optimálního množství pohybu podporující zdraví a jejich doporučení, jsou jedním z pilířů, které mohou vést k celkovému zlepšení zdraví obyvatel. Samozřejmě to záleží na dalších faktorech, které vedou k úspěchu. (Mitáš et al., 2013) Poznatky z různých studií usnadnily výzkumníkům vytvořit doporučení pro takové pohybové aktivity, které by umožnily dosažení a udržení zdravotních benefitů. Doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO, 2013) mezinárodním dokumentem specifikuje doporučení pro děti a mládež 5 – 17 let – být pohybově aktivní denně v rámci her, sportů, přepravy, volného času, tělesné výchovy, plánovaného cvičení v rámci rodiny, školy a společenských aktivit. Doporučení nerozlišuje pohlaví, rasu, zdravotní omezení nebo ekonomické zázemí. Tato skupina by měla reali18

DĚTI V POHYBU


zovat alespoň 60 minut středně zatěžující až intenzivní pohybové aktivity denně. Aktivity prováděné nad rámec těchto 60 minut poskytuje další zdravotní výhody. Většina těchto aktivit by měla mít aerobní charakter, nejméně 3x týdně intenzivní pohybová aktivita společně s posílením svalů. EU doporučení pro pohybovou aktivitu (EU, 2008) nezískalo podporu všech států. S ohledem na kompilaci různých dokumentů stanovila komise tato doporučení: Školní mládež – 60 a více minut středně zatěžující pohybové aktivity denně. Celé množství může být nahromaděné v částech, které trvají minimálně 10 minut. Je kladen důraz na rozvoj dovedností, a měly by být respektovány věkové potřeby. Aerobik, silová cvičení, koordinace, flexibilita, motorický vývoj atd. „Pro všechny cílové skupiny je možné získat další zdravotní benefity zvýšením intenzity cvičení“ (Mitáš et al., 2013). Podpora pohybové aktivity v České republice je řešena většinou v souladu s odbornými strategiemi akademických institucí. Z mezinárodních zkušeností je patrné, že zatím chybí některé zásadní faktory, které by vedly k pochopení problematiky nezdravého životního stylu. „Národní strategie České republiky ve výzkumu zatím příliš nereflektuje oblast zdraví a prevence tzv. civilizačních chorob“. Státní podpora a její současné formy jsou nastaveny zatím stále více na organizované pohybové aktivity. Sport se dotuje v různých formách, ale volnočasové aktivity a činnosti pro veřejnost jsou stále opomíjeny nebo v pozadí zájmu. (Mitáš, et al., 2013). Sigmund & Sigmundová (2011) navrhují doporučení k provádění pohybové aktivity pro podporu pohybově aktivního a zdravého životního stylu. Tato doporučení jsou odvozena ze zahraničních, obecně zdravotně preventivních doporučení (Tabulka 1).

19

DĚTI V POHYBU


Charakteristika

Denní počet kroků

• Pohybová aktivita alespoň střední intenzity po dobu nejméně 90 minut denně. • Rozložení PA do kratších, alespoň 10minutových úseků s cílem souhrnné realizace nejméně 90 minut PA alespoň střední intenzity za den.

• V převažujícím počtu dnů v týdnu by měl dosahovat 12 000 kroků u děvčat 14 000 kroků u chlapců

Další doporučení • Podporovat pohybově aktivní (pěší a cyklistický) dopravu dětí do školy a ze školy, zájmových organizací, klubů a dalších volnočasových aktivit. • Upřednostňovat všestranný pohybový rozvoj před jednostranným pohybovým (nebo sportovním) zaměřením. • Upřednostňovat rychlostně-obratnostní PA před aktivitami silového charakteru. • Zvýšit podíl dětí, které jsou 3–4× týdně zapojeny do organizované pohybové aktivity (zahrnující vyučovací jednotky tělesné výchovy). • Děti by si měly osvojit základy mnoha druhů pohybových aktivit (bruslení, jízda na kole, lyžování, plavání, šplhání) a základní gymnastické prvky nejpozději do nástupu puberty. • Nepřetržité sledování televize či monitoru počítače by nemělo překročit 90 minut denně. Tabulka 1 Doporučení k provádění pohybové aktivity pro školní děti ve věku 6–11 let. (Zdroj: Sigmund & Sigmundová 2011)

Výsledky studie Miklánková et al. (2013) ukázaly, že u dětí středního školního věku zůstává hodnota aktivního výdeje energie po ukončení školní výuky shodná jako u dětí v raném školním věku, ale ve dnech víkendových se tato hodnota s narůstajícím věkem snižuje. Aznar et al. (2010) se shodně zmiňuje o tom, že během pracovních dnů dosahuje hranice doporučení pro pohybovou aktivitu více dětí oproti dnům víkendovým. Pokles pohybové aktivity a zvýšený výskyt nadváhy a obezity dětí jsou problémem celosvětovým a současný proces modernizace a technologických změn přispívá k rostoucímu počtu dětí mladšího školního věku s nadváhou až obezitou. Sigmundová et al. (2013), Sigmund et al. (2012, 2013, 2014) se ve svých studiích zabývají rostoucím procentem dětí obézních nebo s nadváhou, zvýšeným množstvím času stráveného sezením a poklesem nebo stagnací podílu 20

DĚTI V POHYBU


školáků, kteří splňují doporučení pro dostatečnou úroveň pohybové aktivity na udržení zdraví. Sledovali trendy v prevalenci nadváhy a obezity, pohybové aktivity a sedavého způsobu chování českých dětí školního věku v roce 2002, 2006 a 2010 a došli k závěrům, že ve východní a střední Evropě existuje jen málo studií zaměřujících se na sekulární trendy v nadváze, obezitě, fyzické aktivitě a sedavém způsobu života dětí. Tyto studie ukazují nárůst prevalence nadváhy a obézních dětí školního věku v letech 2002 až 2010 spolu se stagnací či negativním trendem v podílu dětí, které splňují doporučení pro pohybovou aktivitu. Sigmund (2013, 2014) souhlasně hovoří o globálním nárůstu obezity u dětí školního věku společně se snížením jejich pohybové aktivity a ve své studii uvádí, že aktivní účast v hodinách tělesné výchovy přispívá k výrazně vyššímu počtu kroků, době trvání PA a ke zlepšení reakcí srdeční frekvence během školního dne. Přidáním jedné výukové jednotky tělesné výchovy nebo jejího ekvivalentu v době „po škole“ by mohla být slibnou strategií pro efektivní snížení sedavého způsobu života dětí mladšího školního věku, především dětí s nadváhou až obezitou. Většina populace vytváří svůj vztah k pohybové aktivitě pod vlivem nebo pod dojmem, který si přináší do života na základě zkušeností ze školní tělesné výchovy. V průběhu školní docházky se však nadále nedaří vytvořit zálibu, která by mladou populaci přiváděla ke cvičení i ve svém volném času. Na základě teoretických poznatků můžeme říci, že vznik záliby v činnosti je závislá na jejích úspěších. To díky mechanismu sociálních podmiňování, dále také díky pocitům libosti a nelibosti, pochopení významu provádění činnosti a v neposlední řadě pak míra návyku na činnost. Bohužel byla a mnohdy ještě stále je tělesná výchova hodnocena pouze na základě výkonu. Při hodnocení se uplatňuje kriteriální vztahová norma (požadavky) a sociální (pořadí výkonnosti žáků). Tento způsob hodnocení však vyhovuje pohybově nadanějším jedincům. Tito žáci prožívají úspěch, mají kladnou sociální odezvu, a proto většina z nich uplat21

DĚTI V POHYBU


ňuje zájmové sporty. Tento vztah je pak návykově uplatňován. Děti, které již v předškolním věku neměly dostatek pohybu, a to také díky životnímu stylu rodičů nemají s povinnou tělesnou výchovou dobré zkušenosti. Takové děti se potýkají s nejistotou, zda obstojí ve výkonu a raději se těmto situacím vyhýbají. To je cesta k zaujmutí negativních postojů vůči pohybu vůbec (Řepka, 2005). Také Bouchard, Blair & Haskell, (2007) hovoří o krizi pohybového režimu dětí a mládeže, kdy můžeme pozorovat snížený zájem o pohybovou aktivitu. Snahou školní tělesné výchovy by tedy mělo být vytváření a formování pozitivního vztahu k pohybovým aktivitám a k jejich pravidelnému a dobrovolnému provádění. Jedině v tělesné výchově, v povinném předmětu na školách, můžeme děti motivovat, zdravotně kompenzovat celodenní statické zatížení páteře. Je důležitým faktorem k ovlivňování zdraví a motivací k provádění středně až intenzivně zatěžujících pohybových aktivit. Vývoj jedince odráží zevní i vnitřní prostředí organismu. Jejich znalost a respektování patří k povinnostem učitelů, ale i lékařů a samozřejmě jedinců samotných. Po dobu, kdy organismus neprovádí pohyb, by měl být ve stejném čase zatížen kompenzační aktivitou. To tedy znamená, že stejný čas, který dítě prosedí ve škole, by mělo mít aktivní pohyb všeobecně rozvíjejícího charakteru. V dnešní době se ale k tomuto režimu blíží pouze malá část populace. Do smíšeného pohybu řadíme veškerou pohybovou činnost jedince (Kučera et al. 2011) (Tabulka 2). Věk

Procento pohybu

Hodin

Předškolní (4-6)

30

7

Mladší školní (7-10)

25

6

Střední školní (11-13)

20

5

Starší školní (14-15)

15

4

Adolescence (16-18)

10

3

Tabulka 2 Denní potřeba smíšeného pohybu (Zdroj: Kučera et al., 2011) 22

DĚTI V POHYBU


Tělesná výchova je povinným předmětem ve všech zemích EU jak na primárním, tak na sekundárním stupni vzdělávání. Žáci mají být podporováni tímto výukovým předmětem v jejich tělesném a sociálním vývoji a vychováni ke zdravému způsobu života. V rámci tohoto předmětu rozvíjíme zdraví, kondici a schopnost podávat výkony a současně budujeme u žáků vědomí o pohybově aktivním životním stylu po celý život. Dále jsou zprostředkovány hodnoty jako týmový duch, fairplay, respekt, dodržování (herních) pravidel a sociální vědomí, které hrají důležitou roli v naší společnosti. V neposlední řadě je tělesná výchova rovněž kompenzací pro dobu strávenou sezením a neaktivním životním stylem (Eurydice, 2013a, Eurydice 2013b). Přes významné působení TV na vývoj každého žáka je čas určený pro školní pohybovou aktivitu ve srovnání s jinými předměty velmi krátká. Tělesné výchově je ve škole přiřazen menší význam. Obecně by měl sport a pohybové aktivity zahrnout asi 10 % celkového objemu výuky, přestože mezi jednotlivými evropskými zeměmi existují rozdíly. V primární oblasti mají Maďarsko, Slovinsko a Chorvatsko s 15 % největší podíl tělesné výchovy na celkovém objemu výuky. V Německu obnáší tento podíl 12 %, v České Republice je to jen 8 % (Eurydice, 2013b). Brettschneider (2005) ovšem upozorňuje na skutečnost, že fakticky proběhne o 25-30 % méně tělesné výchovy, než předepisuje rozvrh a navíc ještě 6 % vyučovacích hodin TV situačně odpadá. Rodiče se dostávají do kontaktu s učiteli tělesné výchovy jen zřídka. Přestože až 80 % rodičů zdůrazňuje význam tělesné výchovy pro vývoj jejich dítěte, o podmínkách tohoto předmětu jich je informováno jen 20 %. Široce rozšířené jsou mimoškolní sportovní a pohybové aktivity, které doplňují a rozšiřují nabídku pohybového vyžití mimo vyučovací dobu a jsou k dispozici všem žákům. (Eurydice, 2013a). Evropská komise (EU, 2008) přesto zjišťuje, že „čas, který je věnován sportu a jiné pohybové činnosti ve vzdělávacích zřízeních, by mohl být navýšen s nepatrnými výdaji v rámci učebních osnov i mimo ně.“ Proto je nutné průběžně zvyšovat kvalitu vzdělávacích programů pro školní těles23

DĚTI V POHYBU


nou výchovu, stejně tak jako kvalifikaci učitelů v zemích EU. Je velmi žádoucí vzájemná spolupráce vzdělávacích zařízení a sportovních sdružení, podporovaná tělovýchovně zaměřenými vysokými školami. Jednou z možných oblastí kladného působení PA nejen na fyzické, ale i psychické funkce lidského organismu je i oblast školních výsledků, soustředění, paměti a chování člověka ve školním prostředí. Školní tělesná výchova, charakterizovaná pravidelným prováděním pohybové aktivity střední až vysoké intenzity, je považována za nepostradatelnou součást PA vedoucí k podpoře zdraví, také díky prokazatelnému pozitivnímu vlivu na pohybovou aktivitu v dospělosti. Tělesná výchova je zároveň jediným školním předmětem, který může být klíčovým faktorem v podpoře a zvyšování úrovně pravidelné pohybové aktivity mládeže. Taras (2005) zpracoval publikované studie vlivu úrovně pohybové aktivity na školní výsledky. Po vyhodnocení výsledků výzkumu se ukázalo, že krátkodobé účinky tohoto vlivu byly prokázány (např. ve zvýšení psychické koncentrace studentů), ale dlouhodobé zlepšení školních výsledků jako důsledek vyšší úrovně PA zatím nebylo možné doložit. Welk, Jackson, Morrow Jr., Haskell, Meredith & Cooper (2010) zkoumali vztah úrovně fyzické kondice na studijní výsledky a zjistili vliv pozitivní, ale malý. Současně se však ukázalo, že díky vyšší fyzické kondici studentů vzrostly šance škol dosáhnout uznávaného postavení v celkovém hodnocení na republikové úrovni a zároveň byla vyšší fyzická kondice studentů shledána jako jeden z ukazatelů „výkonnosti“ škol. Závěrem autoři prohlašují, že výsledky této studie by se tedy jistě měli zabývat odborníci z oblasti tělesné výchovy, školství, veřejného zdraví i národních zákonodárců. Taras (2005) dále tvrdí, že mohou existovat prospěšné účinky PA na školní výsledky, ale jejich zlepšení není ještě dobře prokázáno. Zároveň dochází k závěru, že kognitivní přínos pohybové aktivity může adekvátně kompenzovat čas strávený ve školním prostředí. Na závěr své studie uvádí, že současná literatura neposkytuje příliš přesvědčivé důkazy o dlouhodobě pozitivním vztahu mezi PA a školními výsledky, ale uvažuje 24

DĚTI V POHYBU


se nad existencí silného obecného přesvědčení, že tento vztah je přítomen a výzkumy v této oblasti by měly neustále probíhat. V návaznosti na tuto myšlenku Trudeau & Shephard (2008) ve své studii prokazují pozitivní vliv PA na soustředění, paměť a chování žáků ve třídě. Zabývají se hodnocením vztahu mezi tělesnou výchovu, školní PA a studijními výsledky dětí základních a středních škol, přičemž tyto vztahy byly a neustále jsou předmětem rozsáhlé diskuse mezi obhájci a skeptiky tělesné výchovy, PA ve školách a školních sportovních programů. Autoři zároveň konstatují, že jakýkoliv pozitivní vliv PA na kognitivní funkce dětí je důležité dokázat z důvodu existence závažného argumentu pro navýšení hodinové dotace Tv a možnosti snížení úrovně negativních jevů v chování žáků ve školách. Současným důležitým výsledkem zvýšené účasti žáků na školní PA je samozřejmě i zvýšená úroveň fyzické zdatnosti. Singh, Uijtdewilligen, Twisk, van Mechelen & Chinapaw (2012) zmiňují současný problém zvyšujícího se tlaku na zlepšení studijních výsledků, který často vede ke zvyšování hodinové dotace předmětů jako je např. matematika a jazyky na úkor hodinové dotace tělesné výchovy. Na základě rozboru mnoha studií podávají důkazy o významném pozitivním vztahu mezi úrovní pohybové aktivity a školními výsledky a dodávají, že provozování pohybové aktivity u dětí pozitivně souvisí s jejich výkonem ve škole. Mnohostranný přínos vyšší pohybové aktivity pro všechny věkové kategorie je již dlouho uznávanou skutečností, nicméně její uplatnění se v posledních desetiletích nijak významně nemění, spíše se zdá, že se zvyšuje počet lidí, kteří i s tímto vědomím dávají přednost sedavému způsobu života (Máček et al., 2011). Vrozená potřeba pohybu je člověku charakteristická, musí se podporovat zapojením do tělovýchovných aktivit. Je soustavně posilována systematickým a cíleným působením výchovných činitelů. A právě zde je významný vliv rodiny při výběru sportovních aktivit, a motivace k pohybu vůbec. Bohužel přibývá stále více rodin s pasivním způsobem života. Dříve trávení volného času společně s rodi25

DĚTI V POHYBU


nou bylo samozřejmostí, dnes to v takové míře neplatí. V tomto ohledu trávení volného času značně převzala škola a jiné výchovné instituce. Odpovědnost za trávení volného času dítěte však stále spočívá na jeho rodičích. Nepřímé výchovné působení je zpravidla důležitější než přímá výchova, proto i když s dětmi veškerý volný čas netráví, své děti ovlivňují. Na děti při trávení volného času působí rodinné vztahy, žebříček hodnot a postoje, které rodiče svým dětem předávají. Příčinou nevhodného trávení volného času bývá i v tom, že děti a mládež neví jak, neumějí se v možnostech jeho trávení orientovat. Rodiče by jim s hledáním pro něj nejvhodnějšího způsobu trávení volného času měli pomoci. Aznar et al. (2010) se v souladu s dalšími studiemi (Livingstone, 2001; Speiser et al., 2005) zmiňuje o problému pohybové inaktivity během prvních let života, což je v současné době považováno za hlavního přispěvatele zvýšení úrovně obezity a dalších závažných zdravotních stavů u dětí a dospívajících v Evropě i jinde. Oblast výchovy ve volném čase, v době mimo vyučování má své zvláštnosti, a to v oblasti cílů, podmínek, má také své speciální funkce: výchovně-vzdělávací, zdravotní, sociální a preventivní. Všechny typy zařízení, institucí nebo organizací by měly tyto funkce plnit. Je samozřejmé, že každá z nich je plní v různé míře. Tato volnočasová zařízení by měla respektovat potřeby dětí a mládeže, zaměřuje se na prevenci nebo na zachycení problémů v raných stádiích, spolupráci s rodinou (Hájek, Hofbauer & Pávková 2011). Podmínky rodiny a prostředí jsou jednou z klíčových determinant pro realizaci pohybové aktivity. Sem spadá například vzdálenost bydliště od školy (zaměstnání), možnost sportovního vyžití v blízkosti bydliště, bydlení uprostřed sídliště, bydlení na samotě, dostupnost parků a jiných zelených ploch apod. (Mitáš et al., 2013). Sport je součástí kultury, je významnou součástí našeho života. Pohybové aktivity lidí hrají v naší populaci stále významnější roli, a to z hlediska zdravého životního stylu a kvality života. Zejména pak má snad největší význam ve formě všestranného zdravého rozvoje jedince. 26

DĚTI V POHYBU


S tím pak i souvisí negativní zdravotní dopady, jako je nadváha, zdravotní problémy, civilizační onemocnění a v neposlední řadě i obezita. Úloha sportu jako kompenzačního činitele pro zdravý rozvoj jedince a také prevence zmíněných civilizačních chorob, je na prvním místě. Sport a volný čas spolu úzce souvisí a představuje velmi rozsáhlé téma. Hodnocení událostí ve společenském dění, vlastní aktivity, své zážitky, svůj život jsou lidé zvyklí vnímat a hodnotit zejména ve spojitosti s časem. Čas je tak pojmem prostupujícím naším životem. Jsou k němu vztahovány osobní, pracovní, společenské události. Času lidé podřizují své konání, dokonce jsou mnozí pod neustálým časovým tlakem. S tím souvisí nástup stresu. Místo aby lidé ovládali svůj čas, čas ovládá je (Slepičková, 2000). Toto zatížení pak nese následky, neboť jsou vyvolávány záporné emoce, které jsou úzce spojené s neurovegetativními procesy. Člověk tak při stresu pociťuje emočně negativní napětí, vzrušení, jindy zase utlumení a apatii. Již dlouho uznávanou skutečností je fakt, že pohybová aktivita má mnohostranný přínos po všechny věkové kategorie. Nicméně uplatnění se v posledních letech nemění. Naopak se zdá, že přibývá daleko více lidí se sedavým způsobem života. Pohybová inaktivita je závažným zdravotním problémem úzce svázaným s obezitou a zatěžujícími chronickými onemocněními. Příčiny celosvětově obecně vysoké míry pohybové inaktivity lze spatřovat ve fyzicky nenáročném životním stylu, který je ve vyspělých zemích obvyklý. (Sigmud & Sigmundová, 2011). Inaktivita byla vyhodnocena jako 4. nejrizikovější faktor podle World Health Organization (2013). Ta vede k předčasné úmrtnosti na světě, která představuje asi 3,2 milionu úmrtí na celém světě. Vzniklými stereotypy pasivního odpočinku se prohlubuje energetická nerovnováha a vznikají poruchy tělesného i duševního zdraví. Lidé stále raději tráví svůj volný čas pasivním odpočinkem. (WHO, 2013). V souladu s předchozími tvrzeními Mitáš et al. (2013) ve své práci hovoří o nutné podpoře výzkumů hledajících vztahy mezi zdravím a 27

DĚTI V POHYBU


infrastrukturou lokality, což je důležitý a zatím stále chybějící zdroj informací pro samosprávu a školskou praxi. Podpora výzkumu pohybové aktivity by mohla působit pozitivně při změnách životního stylu. Rostoucí prevalence nadváhy a obezity ve společnosti je alarmujícím faktorem pro výzkumnou praxi. Znalost problematiky a hloubka poznání v dané oblasti může znamenat cílenější intervence působící na změnu chování směrem k pohybově aktivnímu a zdravému životnímu stylu.

28

DĚTI V POHYBU

Charakteristika ontogentického vývoje dítěte v období mladšího školního věku

2 Charakteristika ontogentického vývoje dítěte v období mladšího školního věku Děti, které se účastnily pilotního projektu, spadají právě do období mladšího školního věku. Z hlediska ontogeneze se jedná o relativně dlouhé období, do kterého se řadí děti ve věku 6-11 let. Věkové ohraničení je pouze orientační, protože vývoj jedince je velmi individuální. Kouba (1995) vymezuje začátek mladšího školní věku zahájením školní docházky a konec začátky pohlavního dospívání. Tato životní etapa je označována jako stadium zvýšené pohybové (motorické) učenlivosti. „Období mladšího školního dětství je charakteristické jistou vyrovnaností mezi biologickými a psychickými složkami vývoje, což je mimořádně důležitým předpokladem motorické učenlivosti (docility)“ (Choutka, Brklová, & Votík, 1999, str. 22). Dle Periče (2012) lze období rozdělit na dětství a kolem devátého roku na pozdní dětství či prepubescenci. Nástupem do školního prostředí dochází k velké životní změně. Děti, jejíž životním obsahem byla převážně hra, si musejí zvykat na řád, časové omezení a povinnosti. Pro období prepubescence je charakteristická příprava na období puberty. Pohybový výkon je zejména v této životní etapě značně ovlivněn tělesnými, psychickými, motorickými i sociálními faktory.

2.1

Charakteristika somatického vývoje

Tělesný nárůst hmotnosti a výšky není v těchto letech tak rapidně rychlý, jako je tomu v období raného a předškolního dětství či v následné etapě pubescence. Růst je pozvolný a rovnoměrný s ročním přírůstkem 6-8 cm. Genderové rozdíly v tělesné výšce a hmotnosti bývají prozatím jen velmi malé. Dívky v tělesné výšce začínají obvykle převyšovat chlapce přibližně rok po nástupu puberty kolem 11 let. U chlapců začíná puberta zpravidla o dva roky déle. Společně s růstem dochází k rozvoji a zlepšení činnosti vnitřních orgánů, tepová i klidová dechová frekvence se snižuje. Zakřivení páteře se stabilizuje, 29


DĚTI V POHYBU

ale kostra však není zcela vyvinuta a k ustalování dochází během celého období. Kvůli tomuto dynamickému jevu je velmi důležité pro zdravý tělesný vývoj věnovat pozornost správným návykům držení těla (Kouba, 1995). Mozek je hlavním řídícím orgánem celého těla. Již v 6 letech dosahuje z 95 % své velikosti a plné kapacity nabývá u dívek v 10 ½ letech a u chlapců v 14 ½ letech (Levine & Munsch, 2015). Již v tomto věku jsou vytvořený dobré podmínky k rozvoji převážně koordinačních schopností, protože nervový systém je připraven zvládat i složitější pohyby.

2.2

Charakteristika psychického vývoje

Nástupem do školy rapidně přibývá nových vědomostí a díky tomu se rozvíjí paměť a představivost. Zejména začátkem období děti těžce udržují pozornost kvůli zvýšené vnímavosti okolního prostředí a okolních faktorů. Doba koncentrace na určitou činnost je velmi krátká, tudíž je nutné pro co nejefektivnější rozvoj dovedností rychlé střídání úkolů. Při myšlení se zatím dokáží soustředit spíše na jednotlivosti než na souvislosti. Osobnostní rysy nejsou ustáleny. Děti jsou impulzivní a rychle dochází ke střídání smutku a radosti. Vůle je zatím málo vyvinuta. Převažuje radost z pohybu nad potřebou sledovat dlouhodobý cíl (Dovalil, 2002). „U prepubescentů je třeba využít chuti k pohybu pro jejich všestranný rozvoj“ (Čelikovský, 1977, str. 103). Během etapy pokračuje zvyšování úsilí o dobré výsledky ve škole, případně sportu nebo jiných zájmových činnostech. „Dobré výsledky ve škole a v zájmových činnostech a jejich kladné hodnocení podporují jejich sebehodnocení a sebedůvěru. V nepříznivém případě, kdy mladiství nedosahují dobrých výsledků ani ocenění, se prohlubuje jejich nejistota až komplex méněcennosti“ (Slepička, Hošek, & Háltová, 2011, str. 41). Kladné hodnocení vede k snadnějšímu vytváření sebedůvěry a sebehodnocení a napomáhá k psychické vyrovnanosti dětí, která se odráží v motorickém učení (Perič, 2012). 30

DĚTI V POHYBU

2.3


Charakteristika motorického vývoje

Pohybový vývoj úzce souvisí na funkcích nervové soustavy, tělesném růstu, osifikaci kostí a také podílu svalstva na tělesné hmotnosti. Ve dvanácti letech je podíl svalstva na tělesné hmotnosti přibližně 45 % (Kouba, 1995). Z hlediska rozvoje motoriky je věková kategorie mladšího školního věku popisována vysokou a spontánní pohybovou aktivitou. U dětí je viditelná velká radost z pohybu. Pohyb však oproti dospělým lidem postrádá úspornost. Převážně na počátku období jsou motorické aktivity doprovázeny množstvím nadbytečných pohybů, které se však postupným opakováním pohybové činnosti (tréninkem) vytrácí. Celkově lze celé období charakterizovat dobrou pohybovou kvalitou. Projevuje se zvýšená motorická učenlivost, díky čemuž je mladší školní věk ideální pro rozvoj pohybových dovedností. Období je často nazýváno jako „zlatý věk motoriky“ a je nejpříznivější pro motorický vývoj. Nové motorické dovednosti jsou rychle zvládány na základě jednoduché instrukce a především díky vizuální demonstraci. „V podstatě stačí dokonalá ukázka a děti jsou schopny nový pohyb udělat napoprvé, popř. po několika málo pokusech.“ (Perič, 2012, str. 25)

2.4

Charakteristika sociálního vývoje

Úroveň motoriky je závislá i na sociálním prostředí dětí. V mladším školním věku se projevují dvě významná období. Období při vstupu do školy a v pubescenci období kritičnosti, které je charakterizováno negativním hodnocením skutečností a také úbytkem přirozené autority dospělých. Formální kolektiv vzniklý na začátku období nástupem do školy klade nároky na zařazení se do kolektivu a podřízení se jeho pravidlům. Z herního života dítě přechází do života vážné činnosti a povinností (Perič, 2012). Vnímání vrstevníků a dospělých lidí je rozdílné. Děti jsou sobě bližší svými vlastnostmi, zájmy a také sociálním postavením. Dochází k začleňování do skupin vrstevníků, kde se děti učí důležitým sociálním reakcím, do kterých patří spolupráce, soutěživost a pomoc slabším (Mareš, 2002). Proto je, dle našeho názoru, 31


DĚTI V POHYBU

důležité i v hodině tělesné výchovy co nejvíce využívat týmových her a týmových sportů. V období prepubescence dochází k hlubšímu vytváření přátelství. Tyto trvalejší kamarádské vztahy jsou založeny na osobních vlastnostech, společných zájmech i obdivu. Ve skupinách se začínají odlišovat jednotlivé role a postavení. Vyšší postavení jsou zejména v tomto věku určena tělesnou vyspělostí a tělesnou výkonností dětí (Slepička, Hošek, & Háltová, 2011).

32

DĚTI V POHYBU

Metodika

3

Metodika

3.1

Struktura pohybového programu

Mezinárodní projekt Comenius se prostřednictvím pohybového program Kids in motion (KIM) (Rieder & Zirkel, 2014), navrženého německou společností SPORTAG, snaží reagovat na aktuální světovou situaci týkající se nedostatku pohybové aktivity dětí. S nedostatkem pohybu souvisí i častější nárůst obezity. Na základě poznatku, že velké procento dětí se věnuje sportu pouze ve školním prostředí, byl sestaven netradiční, a proto zajímavý a zábavný pohybový program, který byl náplní vyučovacích jednotek tělesné výchovy. Tento program může být vnímán i jako potenciálně užitečný nástroj pro rozvoj motorických schopností a zdokonalování pohybových dovedností dětí. Pohybového programu KIM se zúčastnily školy z Německa, Španělska, Slovinska a 11. ZŠ v Plzni. Žáci páté třídy zařazené do pohybového programu si během školního roku 2014/2015 prošli výukou deseti sportů. Konkrétně šlo o sporty atletika, fotbal, badminton, basketbal, gymnastika, florbal, házená, tenis, stolní tenis a tanec. Záměrně jsou zde vybrány týmové i individuální sporty, přičemž na každý druh sportu jsou vymezeny 4 vyučovací jednotky o délce 90 minut. Během tohoto poměrně krátkého časového intervalu byly děti seznámeny se základními technikami a myšlenkami jednotlivých sportů (Rieder & Zirkel, 2014). Hlavní myšlenkou programu KIM je vzbudit u dětí touhu k pohybu. Sporty jsou představeny zábavnou a motivující formou tak, aby se dětem zalíbily a eventuálně se některému začaly věnovat ve svém volném čase. Součástí KIM je i objektivní zhodnocení ze strany vyučujících, které obsahuje doporučení pro jednotlivé děti. Tato doporučení jsou podložena odbornými sportovními znalostmi vyučujících. Program také slouží k zjištění pohybových předpokladů pomocí speciálně navržených motorických testů zaměřených na 33

DĚTI V POHYBU

Metodika

motorické schopnosti a specifické pohybové dovednosti (Kids-inmotion, 2015).

Obr. 1 Atletika (Zdroj: vlastní)

Pro všechny účastníky projektu byla vytvořena pravidla, která v bodech charakterizují správné chování a návyky během absolvování pohybového programu a obecně během jakékoliv pohybové aktivity. Pravidla jsou zajímavě, pro dobré zapamatování, přirovnána k pěti prstům, z nichž každý zastupuje jeden faktor, který napomůže k pochopení a vytvoření příjemného prostředí ve skupině. Pravidla nesou souhrnný název Kontakt pěti prstů (5-fingers contract) (Rieder & Zirkel, 2014) (Obr. 2).

Obr. 2 Kontakt pěti prstů (5 fingers contract) (Zdroj: vlastní) 34

DĚTI V POHYBU

Metodika

3.2

Obsah pohybového programu

Z hlediska struktury vyučovací jednotky jsou hodiny rozděleny na část úvodní, průpravnou a závěrečnou. Hodina je zahájena volnou aktivitou dětí. Tento tzv. Open start (Obr. 3) je velice efektivní zejména v psychické připravenosti, protože děti preferují sport, který je motivuje a baví. Zde lze snadno vypozorovat, jaké pohybové aktivitě se děti rády věnují. Po 10 minutách této formy jsou žáci psychicky naladěni a připraveni na další, již řízenou, pohybovou činnosti. V průpravné části hodiny se obvykle objevuje uvolnění a dynamické protažení pohybových struktur. Hlavní náplní průpravné části jsou specifické hry související s tématem vyučovací jednotky. Jde o různé modifikace známých her např. vybíjená s použitím materiálního vybavení pro daný sport. Tvůrci programu část věnovanou zahřívacím hrám nazývají Specific activation games. Tyto většinou netradiční formy známých pohybových her jsou pro děti velmi zábavné a splňují v celé míře cíle průpravné části (Rieder & Zirkel, 2014). Hlavní náplň hodiny obsahuje průpravná cvičení a hry pro osvojení a upevnění technik vybraných sportů. Pro co nejaktivnější zapojení všech dětí může docházet k rozdělení do dvou až tří skupin, aby se

Obr. 3 Open start (Zdroj: vlastní) 35

DĚTI V POHYBU

Metodika

zkrátil čas, kdy děti čekají na prováděnou činnost. Pro provádění naučených technik v co největší rychlosti jsou používány různé štafetové závody. Protože se program KIM snaží motivovat děti k pohybu ukázkou 10 různých sportů, je samotné závěrečné hře věnována největší důležitost. Daný sport probíhá soutěživou či turnajovou formou, aby byli žáci k činnosti co nejvíce motivováni. Děti v tomto věku jsou poměrně soutěživé a během hry byly většinou velmi agilní. Díky těmto faktorům, které vytvářely podmínky pro efektivní posun v oblasti pohybových aktivit, jsme se snažili vymezit závěrečné hře dostatek času. Po ukončení hry dochází k zhodnocení absolvované vyučovací jednotky ze strany učitele, ale i ze strany žáka. Na konci každé hodiny děti dostaly speciální archy (obr. 4), do kterých zaznamenaly své subjektivní hodnocení výuky. Archy slouží jako zpětnovazebná informace vyučujícím a zároveň poukazuje na různorodé subjektivní vnímání dětí (Rieder & Zirkel, 2014). Enthusiasm form With the support of the Lifelong Learning Programme of the European Union

Picture of student

First name:

Legend (please mark each)

Family name:

I liked it very much I liked it

School:

It was OK I didn’t like it that much

Class:

Soccer

I didn’t like it at all

Uni-Hockey

Tabletennis 1st Unit 2nd Unit 3rd Unit 4th Unit

Gymnastics

1st Unit

1st Unit

1st Unit

2nd Unit

2nd Unit

2nd Unit

3rd Unit

3rd Unit

3rd Unit

4th Unit

4th Unit

4th Unit

Handball

Badminton

Athletics

1st Unit

1st Unit

1st Unit

2 Unit

2 Unit

2nd Unit

nd

nd

3rd Unit

3rd Unit

3rd Unit

4th Unit

4th Unit

4th Unit

Basketball

Tennis

Dance

1st Unit

1st Unit

1st Unit

2 Unit

2 Unit

2nd Unit

3 Unit

3 Unit

3rd Unit

4th Unit

4th Unit

4th Unit

nd rd

nd rd

Obr. 4 Arch pro subjektivní hodnocení enthusiasmu (Zdroj: Rieder & Zirkel, 2014) 36

DĚTI V POHYBU

Metodika

3.3

Motorické testy

Pohybový program Kids in Motion byl aplikován v Plzni na 11.základní škole v Baarově ulici. Děti ze dvou pátých tříd vytvořily testovací a kontrolní skupinu. Testovací skupina se v rámci vyučovacích jednotek povinné školní tělesné výchovy podrobila po celý školní rok 2014/2015 nově vytvořenému a pilotně testovanému pohybovému programu. Obsahová náplň jednotlivých vyučovacích jednotek byla navržena skupinou německých odborníků společnosti Sporttag. Pohybový program si kladl za Obr. 5 Startovní čísla cíl především zvýšit motivaci dětí k (Zdroj: vlastní) spontánnímu provozování pohybové aktivity ve volném čase. Abychom mohli stanovit vliv pohybového programu v testovací skupině, provedli jsme vstupní testování u obou skupin dětí před zahájením pohybového programu (září 2014) a testování výstupní po jeho ukončení (červen 2015). Všem probandům byla před začátkem testování z důvodu lepší orientace a jednoduššího vyhodnocování testů přidělena startovní čísla (obr. 5). Pro zjištění a porovnání úrovně pohybových předpokladů jsme použili baterii testů určenou pro potřeby projektu KIM, která byla sestavena z těchto dvanácti subtestů: 1. Rovnováha – chůze vzad po kladinkách Test rovnováhových schopností a pohybové přesnosti, které byly rozvíjeny především během výuky tance a gymnastiky. Popis: Chůze vzad po třech různě širokých kladinkách (6 cm, 4,5 cm a 3 cm). Probandi absolvují dva zkušební pokusy (1 x popředu, 1 x pozadu) na jedné z kladinek (6 cm). Následuje vlastní test – dva pokusy na každé z kladinek (6 cm, 4,5 cm a 3 cm). Každý pokus začíná 37

DĚTI V POHYBU

Metodika

na startovní plošině. Jsou počítány kroky vzad až do okamžiku, než se jedna noha dotkne země nebo je provedeno 8 kroků (maximum). První došlápnutí nohy na kladinu se nepočítá, počítat se započne teprve tehdy, když druhá noha opustí startovní plošinu a do- Obr. 6 Rovnováha (Zdroj: vlastní) tkne se kladinky. Po šesti pokusech se do vyhodnocení udává celkový součet všech kroků. Dbáme na to, aby děti absolvovaly toto cvičení ve sportovní obuvi a aby okolní prostředí bylo z důvodu vyšší soustředěnosti na výkon klidné (obr. 6). 2. Přeskoky stranou odrazem snožmo Test zaměřený na úroveň koordinace a dynamiku dolních končetin, rozvíjených v hodinách atletiky a gymnastiky. Popis: Přeskoky stranou přes úzké břevno. Probandi skáčou po dobu 15s ze strany na stranu přes středové břevno se současným odrazem oběma nohama. Test je složen ze dvou pokusů s minimálně minutovou přestávkou. Examinátor počítá počet přeskoků stranou, jeden skok na jednu stranu je počítán jako prvý a skok zpět jako druhý. Pokud Obr. 7 Přeskoky stranou skok není proveden snožmo, dojde ke (Zdroj: vlastní) kontaktu se středovým břevnem nebo je břevno jen překročeno, přeskok není započítán. K vyhodnocení použijeme průměr přeskoků z obou pokusů. Test je prováděn ve sportovní obuvi (obr. 7). 38

DĚTI V POHYBU

Metodika

3. Kliky Pomocí modifikovaných kliků je testována silová vytrvalost horní poloviny těla. Popis: Do celkového hodnocení je započítán počet kliků, které provede proband za dobu čtyřiceti sekund. Examinátor nejprve předvede průběh pohybu. Základní polohou Obr. 8 Kliky (Zdroj: vlastní) je leh na břiše, přičemž ruce jsou spojené za zády. Ve chvíli, kdy je žák připraven, začne provádět cvičení. V poloze vzpor ležmo položí jednu ruku na hřbet druhé a zpět. Poté provede klik do lehu na břiše a položí ruce zpět za záda. Další klik může být prováděn až po zaujetí základní polohy (leh na břiše, ruce spojené za zády). Správné provedení a tedy i uznání kliku je podmíněno tím, že dolní končetiny zapřené o špičky chodidel a trup opustí podložku současně. Klik provedený pomocí zvětšeného bederního prohnutí nelze započítat (obr. 8). 4. Sed-leh Silovou vytrvalost svalů dolní poloviny trupu lze testovat pomocí sedů-lehů. Rozvoj síly v této oblasti je podpořen především v hodinách gymnastiky. Popis: Žák provádí cvičení po dobu 40 sekund, test je proveden jednou. Dolní končetiny Obr. 9 Sed-leh (Zdroj: vlastní) jsou pokrčeny v kolenou pod úhlem cca. 80°, nohy jsou fixovány examinátorem (obr. 9). Během celého testu se konečky prstů dotýkají hlavy v oblasti spánkových 39

DĚTI V POHYBU

Metodika

kostí a palec je za uchem u hlavy. Ze základní polohy v lehu pokrčmo (lopatky na podložce) se trup zvedá do polohy, kdy se oba lokty dotýkají kolen. Poté proband přechází zpět do polohy základní. 5. Skok daleký z místa Skokem dalekým z místa odrazem snožmo je testována dynamická síla dolních končetin. Popis: Před zahájením testu předvede examinátor jeden skok daleký z místa. Proband stojí na čáře (špičky nohou jsou umístěny před čáObr. 10 Skok daleký z místa (Zdroj: vlastní) rou) a provede skok daleký z místa odrazem snožmo. Každý proband má dva pokusy. Kolmo k odrazové čáře je umístěno délkové měřidlo. Měření probíhá s přesností na jeden cm a platí vždy vzdálenost od odrazové čáry až k patě zadní nohy během doskoku. Při doskoku se žák nesmí dotknout rukou (nebo jinou částí těla) podložky ve směru ke startovní čáře. Proband skáče tak dlouho, dokud nemá dva platné pokusy. Do vyhodnocení je započten vždy nejlepší pokus. Skok daleký z místa je prováděn ve sportovní obuvi (obr. 10). 6. Sprint na 20 metrů Test zaměřený na stanovení úrovně rychlostních schopností. Rozvoj rychlosti byl především obsahem cvičebních jednotek atletiky a také všech týmových sportů. Popis: Úkolem je překonat 20 metrovou vzdálenost co nejrychleji. Pro urychlení testová-

Obr. 11 Sprint na 20 m (Zdroj: vlastní)

40

DĚTI V POHYBU

Metodika

ní, ale také pro zvýšení motivace, probíhá testování ve dvojicích. Měřeny jsou dva pokusy, z nichž je započten ten lepší (obr. 11). 7. Driblování na obrácené lavičce Tento velice zajímavý a pro děti zábavný test prověří úroveň jejich rovnováhových a rytmických schopností, ale i dovednosti základní manipulace s míčem. Tyto schopnosti a dovednosti jsou rozvíjeny prakticky ve všech sportech, které byly do programu KIM zařazeny. Popis: Testovaná osoba stojí na obrácené lavičce, v rukou drží volejbalový míč. Na signál examinátora se snaží oběma rukama odrážet míč o zem (driblovat), přičemž nesmí spadnout ani zvednout nohu z lavičky. Míč je nutné odbíjet i Obr. 12 Driblování (Zdroj: vlastní) chytat vždy oběma rukama. Dostane-li se míč z dosahu testovaného, je testovanému okamžitě podán náhradní míč. Examinátor počítá, kolikrát testovaný za 30 vteřin odbije míč o zem. 8. Hod na cíl Podstatou tohoto testu je házení speciálních sáčků naplněných pískem na cíl. Akcentována je dovednost přesně házet sáčky do vymezených čtverců. Výrazný vliv Obr. 13 Hod na cíl (Zdroj: vlastní) na úspěšnost má také správné vnímání hloubky prostoru, nepostradatelné pro většinu týmových i individuálních sportovních disciplín. 41

DĚTI V POHYBU

Metodika

Popis: Pomocí lepicí pásky je na zem vyznačeno 5 terčů, každý o šířce 50cm a délce 30cm, opatřených čísly s body v pořadí 1, 2, 3, 2, 1. Děti stojí za vyznačenou čarou, která je vzdálená 3 metry od terčů a snaží se hodit sáčky do středového terče s nejvyšším počtem bodů (obr. 13). Po pěti hodech se zapíše celkový počet získaných bodů. K dispozici je pět sáčků o různé hmotnosti a tvaru. Každým sáčkem se hází jednou, tedy celkem pět pokusů. Maximální počet bodů je 15. 9. Hluboký ohnutý předklon Tento test zjišťuje pohyblivost a rozsah v oblasti dolních končetin a beder. Pohyblivost a kloubní rozsah byl náplní zejména hodin gymnastiky. Popis: Na lavičku nebo speciální testovací bednu připevníme měřidlo rozdělené po centimetrech tak, aby zasahovalo 15 centimetrů nad a 15 centimetrů pod okraj lavičky. Testovaná osoba se postaví na lavičku (bednu) a provede hluboký předklon s propnutými koleny. Na stupnici bude odečten údaj, do jaké vzdálenosti dosáhne testovaná osoba konečky prstů. V maximální pozici musí proband vydržet nejméně 2 vteřiny (obr. 14).

42

Obr. 14 Hluboký předklon (Zdroj: vlastní)

DĚTI V POHYBU

Metodika

10. Výskok z místa do výšky Tento test zjišťuje úroveň explozivní síly dolních končetin. Tato schopnost byla rozvíjena především ve cvičebních hodinách atletiky a gymnastiky, ale také v hodinách basketbalu a házené. Popis: Testovaná osoba stojí čelem ke zdi, namaže si křídou prsty a vzpažením vyznačí co nejvýše dosáhne první bod – celá chodidla zůstávají na zemi. Poté se proband otočí dominantní paží ke zdi a snožným odrazem z místa se snaží vyznačit druhý bod co nejvýše je to možné (obr. 15). Měří se vzdálenost mezi dvěma vyznačenými body – nižším a vyšším.

Obr. 15 Výskok do výšky (Zdroj: vlastní)

11. Výdrž ve shybu Test je zaměřený na zjištění statické silové vytrvalosti horních končetin a trupu, která byla rozvíjena především v hodinách gymnastiky. Popis: Test se provádí pro urychlení testování ve dvojicích. Testovaný se snaží udržet ve shybu (nadhmatem, podhmatem) co nejdéle na horní příčce žebřin. Během výdrže ve shybu se nesmí nohama zapřít za žebřiny a nesmí nosem klesnout pod úroveň žerdi. Dojde-li k některé z těchto situací, je čas zastaven a test ukončen. Obr. 16 Výdrž ve shybu (Zdroj: vlastní) 43

DĚTI V POHYBU

Metodika

12. Šestiminutový běh Závěrečný test ověřuje úroveň aerobní vytrvalosti, která byla nepřímo rozvíjena během všech vyučovacích jednotek. Popis: Test probíhá s využitím plochy volejbalového hřiště. Do rohů rozmístíme kužele, které děti během testu obíhají. Test trvá šest minut. Výsledný počet kol vynásobíme 54 (obvod volejbalového hřiště, 18 x 9 m), abychom zjistili uběhnutou vzdálenost v metrech. Po uplynutí stanoveného času se děti Obr. 17 Šestiminutový běh na zvukový signál zastaví a zůstanou (Zdroj: vlastní) na místě, na které doběhly. Examinátoři potom dopočtou k počtu celých kol zbylé metry. Doporučujeme probandy rozdělit do více skupin, které startují z různých míst (např. rohů hřiště). Z důvodu přehlednosti je optimální, pokud na jednoho examinátora připadají 2-3 probandi (obr. 17).

3.4

Výzkumný soubor

Pilotního šetření se zúčastnili žáci dvou 5. tříd (ve věku 10-11 let) 11. základní školy v Baarově ulici v Plzni. Pro ověření dopadu pohybového programu jsme provedli vstupní a výstupní testování u skupiny testovací (KIM) (n=16) a kontrolní (neKIM) (n=15). Obě skupiny byly v průběhu školního roku početnější (testovací čítala 21 dětí a kontrolní 24 dětí), ale kompletní data se nám podařilo získat pouze od 70% dětí (z toho 76% z testovací skupiny a 63% z kontrolní skupiny).

3.5

Metodika získávání dat

Zjišťování tělesné výšky a hmotnosti probandů slouží ke stanovení Body Mass Indexu (BMI) a následně k transformaci do BMI-percentilu. Percentily BMI jsou odhadnuty pomocí referenčních hodnot od 44

DĚTI V POHYBU

Metodika

Kromeyer-Hauschild (2001) při zohlednění pohlaví a věku dítěte. Hodnocení hmotnosti probíhá podle následujících krajních hodnot: MI-Percentil

Klasifikace podle Kromeyer-Hausschild (2001)

0,1

- P3

Silná podváha

3,1

- P10

Podváha

10,1 - P89,9

Normální hmotnost

90

- P96,9

Nadváha

97

- P99,9

Obezita

Tabulka 3 Klasifikace BMI percentil podle Kromeyer-Hauschild (2001)

3.6

Statistika

Statistické zpracování dat bylo provedeno pomocí programů STATISTICA 8.0. Z popisných charakteristik souboru proběhl výpočet aritmetického průměru ( ), směrodatné odchylky (sx), modu, mediánu, minimálních hodnot (Min) a maximálních hodnot (Max). Ke zjištění velikosti rozdílů a pro srovnání výsledků vybraných variabilních hodnot byl použit neparametrický Mann-Whitney test pro nezávislé soubory. Ke zjištění velikosti rozdílů výsledků pretest-posttest u každé ze skupin byl použit rovněž neparametrický Wilcoxonův párový test. Hodnocení statistické významnosti rozdílu je provedeno pomocí následujících hladin významnosti (p-hodnoty):

p > 0,05

statisticky nevýznamný rozdíl

p ≤ 0,05

statisticky významný rozdíl

45

DĚTI V POHYBU

Výsledky a diskuze

4

Výsledky a diskuze

4.1

Popisné charakteristiky výzkumného souboru

Pro porovnání antropometrických údajů dětí v obou skupinách uvádíme jejich tělesnou hmotnost, výšku a BMI. Antropometrická data zkoumaných dětí skupiny (KIM) a skupiny kontrolní (neKIM) na začátku školního roku (září 2014) jsou uvedena v tabulce 4, na konci školního roku (červen 2015) potom v tabulce 5:

Tabulka 4 Antropometrická data skupiny (KIM) a skupiny kontrolní (neKIM) v září 2014

Tabulka 5 Antropometrická data skupiny (KIM) a kontrolní skupiny (neKIM) v červnu 2015

Výše uvedená data lze s ohledem na poměrně malý výzkumný soubor považovat jen za orientační. U obou skupin můžeme pozorovat po uplynutí jednoho školního roku nárůst jak tělesné výšky tak hmotnosti i BMI, což koresponduje spíše s přirozeným tělesným vývojem dětí v tomto věku než s intervencí pohybového programu KIM. 46

DĚTI V POHYBU

Výsledky a diskuze

4.2

Výsledky a vyhodnocení motorických testů

Pro ověření dopadu pohybového programu jsme provedli vstupní a výstupní testování u skupiny testovací (KIM) (n=16) a kontrolní (neKIM) (n=15). Obě skupiny byly v průběhu školního roku početnější (testovací čítala 21 dětí a kontrolní 24 dětí), ale kompletní data se nám podařilo získat pouze od 70 % dětí (z toho 76 % z testovací skupiny a 63 % z kontrolní skupiny). Ke statistickému zpracování dat jsme použili program STATISTICA 8.0.

Tabulka 6 Výsledky meziskupinového porovnání testovací (KIM) a kontrolní (neKIM) skupiny vstupního a výstupního testování Mann-Whitneyovým testem.

Abychom určili rozdíly mezi jednotlivými skupinami ve vstupních a výstupních motorických testech, použili jsme Mann-Whitneyův test (Tabulka 6). Z tabulky 6 vyplývá, že mezi skupinami byly zjištěny statisticky významné rozdíly při vstupním i výstupním testování v testech přeskoky stranou, kliky, sed-leh, skok daleký z místa, sprint na 20 metrů, 47

DĚTI V POHYBU

Výsledky a diskuze

driblování na obrácené lavičce, výskok z místa, výdrž ve shybu a šestiminutový běh. Rozdíly mezi skupinami byly v ostatních testech statisticky nevýznamné. Abychom mohli posoudit, zda došlo vlivem intervence pohybového programu k signifikantnímu výkonnostnímu posunu, použili jsme u obou skupin Wilcoxonův párový test (Tabulka 7). Tabulka 7 znázorňuje porovnání výkonů v rámci KIM skupiny při vstupním a výstupním testování.

Tabulka 7 Výsledky párového Wilcoxonova testu testovací skupiny (KIM) a skupiny kontrolní.

Z tabulky 7 vyplývá, že děti z testovací skupiny (KIM) se signifikantně zlepšily v testech přeskoky stranou, kliky, výskok z místa a šestiminutový běh. V testu hluboký předklon se však signifikantně zhoršily. Děti z kontrolní skupiny se signifikantně zlepšily v testech přeskoky, kliky, driblování na obrácené lavičce, hod na cíl a výskok z místa. V testu hluboký předklon byly zaznamenány rovněž horší výsledky ve výstupním testování, ale toto zhoršení nedosahovalo statisticky významných hodnot. Bohužel se nám nepodařilo na počátku šetření získat skupiny, které by byly homogenní a měly srovnatelné podmínky při TV. Děti ze skupiny testovací (KIM) téměř všechny provozují ve svém volném čase nějakou pohybovou aktivitu či sport, zatímco děti ze skupiny kontrolní (neKIM, KS) jen z necelé poloviny. Tato skutečnost se po48

DĚTI V POHYBU

Výsledky a diskuze

chopitelně promítla do výsledků šetření. Při podrobném zkoumání výkonů v testech obou skupin jsme dospěli k zajímavým závěrům, které mají jistě mimo jiné vztah k somatickému vývoji děti. V průměru vyrostly děti z testovací skupiny (KIM) o 5 cm za 10 měsíců a jejich hmotnost se zvýšila o 4,44 kg. Děti z kontrolní skupiny (neKIM, KS) vyrostly průměrně o 8 cm a jejich hmotnost se zvýšila o 7,41 kg (Graf 1 a Graf 2). V obou ukazatelích byly obě skupiny signifikantně rozdílné. Je nutno upozornit na fakt, že děti z kontrolní skupiny byly v průměru těžší a vyšší, což mohlo některé další výsledky zkreslit.

Graf 1 Meziskupinové porovnání tělesné hmotnosti při vstupním a výstupním testování (Zdroj: vlastní) 49

DĚTI V POHYBU

Výsledky a diskuze

Graf 2 Meziskupinové porovnání tělesné výšky při vstupním a výstupním testování. (Zdroj: vlastní)

K určení průměrné, podprůměrné a nadprůměrné hmotnosti jsme použili porovnání s normou pro českou populaci dětí ve věku 10-11 let. (SZU, 2015) Skupinu dětí s podprůměrným BMI tvoří umístění BMI pod 10. percentilem populace včetně. Podle Kromeyer-Hauschild (2001) (tabulka 3) se nachází průměrné BMI mezi 10. a 90. percentilem. Nadprůměr tvořili žáci s BMI nacházející se nad 90 percentilem včetně. Podprůměrnou hodnotu BMI nezaznamenalo žádné z dětí z testovací ani kontrolní skupiny. Do intervalu normální tělesné hmotnosti spadá 50

DĚTI V POHYBU

Výsledky a diskuze

Graf 3 Rozložení četností v testovací (černý) a kontrolní (šedý) skupině podle percentilu BMI (Zdroj: vlastní)

u pretestu čtrnáct děti z testovací a 5 dětí z kontrolní skupiny, u posttestu se u testovací skupiny četnost nezměnila, ve skupině kontrolní počet žáků vzrostl na 6. V intervalu BMI percentilu, který Kromeyer-Hauschild (2001) označují za nadprůměrný, se u testovací skupiny u pretestu i u posttestu nacházejí dvě děti, zatímco u kontrolní skupiny je to v případě pretestu deset dětí a v případě posttestu devět dětí. Z grafu 3 jednoznačně vyplývá, že děti z testovací skupiny vykazují nižší hodnotu BMI než děti z kontrolní skupiny. Rozdíly hodnot BMI jsou signifikantní (U=36,0; Z=-3,32; p=0,001).

51

DĚTI V POHYBU

Výsledky a diskuze

4.2.1 Vyhodnocení testu „Rovnováha – chůze vzad po kladinkách“ Přestože děti z testovací skupiny dosáhly lepších výsledků, meziskupinový rozdíl nebyl signifikantní, a to ani v případě pretestu, ani posttestu. Rovněž zaznamenané rozdíly mezi pretestem a posttestem u jednotlivých skupin nebyly signifikantní.

Graf 4 Meziskupinové porovnání výkonů dosažených v testu „Rovnováha“ při vstupním a výstupním testování. (Zdroj: vlastní)

52

DĚTI V POHYBU

Výsledky a diskuze

4.2.2 Vyhodnocení testu „Přeskoky stranou odrazem snožmo“ Z grafu 5 vyplývá, že v testu přeskoky vykazuje skupina KIM lepší výkony než děti ze skupiny kontrolní. Tento test propojuje koordinaci, dynamickou sílu dolních končetin a rychlostní vytrvalost. Je jednoznačné, že děti, které se věnují častěji pohybovým aktivitám, dosahují statisticky významně lepších výkonů (viz tabulka 6 a 7).

Graf 5 Meziskupinové porovnání výkonů dosažených v testu „Přeskoky“ při vstupním a výstupním testování. (Zdroj: vlastní)

53

DĚTI V POHYBU

Výsledky a diskuze

4.2.3

Vyhodnocení testu „Kliky“

Test „Kliky“ určuje úroveň dynamické síly horních končetin a schopnosti zpevnění trupu. V tomto testu byly zjištěny statisticky významné meziskupinové rozdíly u pretestu i posttestu. U obou skupin jsme rovněž zaznamenali signifikantní zlepšení výkonů pretestu a posttestu.

Graf 6 Meziskupinové porovnání výkonů dosažených v testu „Kliky“ při vstupním a výstupním testování. (Zdroj: vlastní)

54

DĚTI V POHYBU

Výsledky a diskuze

4.2.4

Vyhodnocení testu „Sed-leh“

V testu „Sed-leh“ se opět objevily signifikantní meziskupinové rozdíly. Děti z obou skupin se zlepšily, toto zlepšení nebylo statisticky významné. Malé zlepšení přisuzujeme přirozenému vývoji, především poměrně velkému výškovému přírůstku.

Graf 7 Meziskupinové porovnání výkonů dosažených v testu „Sed-leh“ při vstupním a výstupním testování. (Zdroj: vlastní)

55

DĚTI V POHYBU

Výsledky a diskuze

4.2.5

Vyhodnocení testu „Skok daleký z místa“

Rovněž v testu „Skok daleký z místa“ dosahovaly děti z testovací skupiny statisticky významně lepších výkonů jak v pretestu, tak v posttestu. Pokud se týká rozdílů u jednotlivých skupin mezi výkony v pretestu a postestu, nebylo prokázáno ani u jedné ze skupin statisticky významné zlepšení.

Graf 8 Meziskupinové porovnání výkonů dosažených v testu „Skok daleký z místa“ při vstupním a výstupním testování. (Zdroj: vlastní)

56

DĚTI V POHYBU

Výsledky a diskuze

4.2.6

Vyhodnocení testu „Sprint na 20 m“

V testu „Sprint na 20 metrů“ byly obě skupiny statisticky významně odlišné ve vstupním i výstupním testu. U obou skupin bylo zaznamenáno zlepšení, avšak zlepšení obou skupin nebylo statisticky významné.

Graf 9 Meziskupinové porovnání výkonů dosažených v testu „Sprint na 20 m“ při vstupním a výstupním testování. (Zdroj: vlastní)

57

DĚTI V POHYBU

Výsledky a diskuze

4.2.7

Vyhodnocení testu „Driblování na obrácené lavičce“

V testu “Dribling na obrácené lavičce” se kontrolní skupina (KS) zlepšila statisticky významně na rozdíl od skupiny testovací (KIM). Při pohledu na Graf 10 zjistíme, že testovací skupina dosáhla již při vstupním testování signifikantně lepších výkonů, a proto její zlepšení není tak markantní.

Graf 10 Meziskupinové porovnání výkonů dosažených v testu „Driblování na obrácené lavičce“ při vstupním a výstupním testování. (Zdroj: vlastní)

58

DĚTI V POHYBU

Výsledky a diskuze

4.2.8

Vyhodnocení testu „Hod na cíl“

Další zajímavé výsledky jsme získali v testu „Hod na cíl“. V případě tohoto testu nebyly rozdíly mezi skupinami signifikantní ani při vstupním ani při výstupním testování, i když je nutno opět připomenout, že děti z testovací skupiny (KIM) dosahovaly již ve vstupním testování lepších výsledků (Graf 11).

Graf 11 Meziskupinové porovnání výkonů dosažených v testu „Hod na cíl“ při vstupním a výstupním testování. (Zdroj: vlastní)

59

DĚTI V POHYBU

Výsledky a diskuze

4.2.9

Vyhodnocení testu „Hluboký ohnutý předklon“

Velmi zajímavých výsledků si můžeme povšimnout u testu “Hluboký ohnutý předklon”. U obou skupin jsme zaznamenali zhoršení ve výkonech (Graf 12). U testovací skupiny (KIM) bylo zhoršení statisticky významné. Toto zhoršení přisuzujeme přirozenému růstu a změně tělesných proporcí. U skupiny testovací (KIM) je zřejmé větší pohybové zatížení a v důsledku toho také větší nároky na kompenzaci právě v oblasti zadní strany dolních končetin a beder.

Graf 12 Meziskupinové porovnání výkonů dosažených v testu „Hluboký předklon“ při vstupním a výstupním testování. (Zdroj: vlastní)

60

DĚTI V POHYBU

Výsledky a diskuze

4.2.10 Vyhodnocení testu „Výskok z místa do výšky“ V testu zaměřeném na dynamickou sílu dolních končetin „Výskok z místa do výšky“ bylo zaznamenáno statisticky významné zlepšení výkonů v obou skupinách (Graf 13).

Graf 13 Meziskupinové porovnání výkonů dosažených v testu „Výskok z místa do výšky“ při vstupním a výstupním testování. (Zdroj: vlastní)

61

DĚTI V POHYBU

Výsledky a diskuze

4.2.11 Vyhodnocení testu „Výdrž ve shybu“ V testu „Výdrž ve shybu“ se nejvíce projevil rozdíl mezi skupinami (Graf 14). Velmi slabý výkon dětí z kontrolní skupiny (neKIM, KS) připisujeme rovněž jejich vyšší průměrné hmotnosti oproti dětem ze skupiny testovací (KIM).

Graf 14 Meziskupinové porovnání výkonů dosažených v testu „Výdrž ve shybu“ při vstupním a výstupním testování. (Zdroj: vlastní)

62

DĚTI V POHYBU

Výsledky a diskuze

4.2.12 Vyhodnocení testu „Šestiminutový běh“ Výsledky testu vytrvalosti můžeme označit s ohledem na původní myšlenku projektu KIM a zdravotní dopady při dlouhodobém systematickém vykonávání pohybové aktivity u dětí za výborné. Meziskupinové porovnání poukazuje opět na signifikantní rozdíl mezi oběma skupinami. Zlepšení mezi vstupním a výstupním testováním se u testovací skupiny (KIM) ukázalo jako statisticky významné na rozdíl od skupiny kontrolní (neKIM, KS) (Graf 15).

Graf 15 Meziskupinové porovnání výkonů dosažených v testu „Šestiminutový běh“ při vstupním a výstupním testování. (Zdroj: vlastní)

63

DĚTI V POHYBU

Výsledky a diskuze

4.3

Psychosociální dopad programu

Abychom mohli zhodnotit psychosociální dopad pohybového programu na jeho účastníky, prováděli děti a vyučující subjektivní hodnocení výukových jednotek. Děti hodnotily, jak je cvičební jednotka zaujala, jak je pohybové aktivity bavily a s jakým nadšením je prováděly. Tento ukazatel jsme označili jako entusiasmus. Dále bylo k evaluaci projektu použito hodnocení vyučujícího. Vyučující po ukončení cvičební jednotky hodnotil každého svěřence zvlášť. Pozoroval a subjektivně hodnotil talentovanost, motivovanost, schopnost týmové spolupráce a motorickou docilitu. Vyučující měl i s ohledem na možnost přesnějšího hodnocení během celého programu KIM k dispozici dva studenty tělesné výchovy Fakulty pedagogické ZČU v Plzni. Talentovanost v sobě zahrnuje předpoklady pro daný druh sportovní aktivity. Motivovanost hodnotí spontaneitu provádění pohybových aktivit, zda bylo nutné využívat vnějších pobídek či nikoli. Týmová spolupráce představuje schopnost jedince spolupracovat v rámci družstva, kreativně řešit herní úkoly a propojit individuální herní výkon s výkonem celého týmu. Docilita je schopnost učit se novým, neznámým pohybovým dovednostem efektivně a rychle. Vyučující hodnotil schopnost dětí vypořádat se s neznámou pohybovou situací nebo neznámým pohybovým úkolem. Tyto observační proměnné byly hodnoceny na bodové škále 1-5, přičemž nejnižší úroveň byla označena 1 a nejvyšší 5. Pro celkové grafické porovnání observačních proměnných u každé pozorované osoby jsme použili medián hodnocení ze všech cvičebních jednotek, které byly dosaženy v jednotlivých pozorovaných proměnných. Je nutno uvést, že všechny děti hodnotily, s výjimkou jediného žáka, své nadšení – entusiasmus, se kterým prováděly pohybové aktivity, nejvyšším možným počtem bodů, tj. 5. Větší variabilita byla dosažena subjektivním hodnocením vyučujícího. V hodnocení talentovanosti obdržely tři pozorované děti nejvyšší hodnocení ve všech sportech, tři děti hodnocení 4,5, čtyři děti získaly souhrnné hodnocení 4, jeden žák 64

DĚTI V POHYBU

Výsledky a diskuze

3,5 a čtyři jedinci byli hodnoceni 3. Variační rozpětí u subjektivního hodnocení talentovanosti bylo 2. V hodnocení motivace k provádění jednotlivých aktivit se projevuje opět menší variabilita, i když rozpětí hodnocení je mezi 3 a 5 (variační rozpětí 2). Dvanáct dětí je souhrnně hodnoceno nejvyšším počtem bodů, pouze jeden žák je hodnocen 3 a tři žáci 4. Souhrnné hodnocení týmové spolupráce bylo šest žáků hodnoceno 5 a stejný počet 4. Jeden žák zaznamenal medián 4,5 a jeden 2,5. Dvě děti byly hodnoceny 3. Variační rozpětí této observační proměnné bylo 2,5. Hodnocení docility ukázalo, že šest dětí se ve všech cvičebních jednotkách novým pohybovým dovednostem učilo velmi snadno, tři děti v souhrnu získalo hodnocení 4,5 a sedm dětí hodnocení 4. Po ukončení každé cvičební jednotky provedly děti subjektivní hodnocení prostřednictvím formuláře (Obr. 4), s jakým nadšením (entusiasmem) pohybové aktivity prováděly.

65

DĚTI V POHYBU

Výsledky a diskuze

Graf 16 Grafický přehled celkového hodnocení každého z probandů (1-16 na ose x) v jednotlivých pozorovaných ukazatelích. (Zdroj: vlastní) 66

DĚTI V POHYBU

Výsledky a diskuze

4.3.1

Entusiasmus v jednotlivých sportech

Abychom mohli zhodnotit, které pohybové aktivity děti nejvíce nadchly, rozhodli jsme se využít hodnocení pomocí průměru, mediánu, modu, minima a maxima dosaženého hodnocení entusiasmu v jednotlivých sportech.

Graf. 17 Grafické znázornění porovnání aritmetického průměru, mediánu, modu, maxima a minima subjektivního hodnocení entusiasmu u jednotlivých druhů sportů (B – basketbal, ST – stolní tenis a CELK_ENT – celkový entusiasmus). (Zdroj: vlastní)

Z grafu 17 a tabulky 8 vyplývá, že nejméně nadšení prožívaly děti při basketbalu, naopak nejvíce během stolního tenisu. Při pohledu na tabulku 8 můžeme usuzovat, že další sporty, které děti ohodnotily jako méně zábavné jsou fotbal a naopak více děti bavil tenis, gymnastika, házená a atletika. Opět je nutno upozornit, že větší rozdíl mezi pohybovými aktivitami je téměř nepatrný. Z tabulky 8 je patrné, že nejméně se lišilo subjektivní hodnocení dětí u sportovního odvětví stolní tenis, u něhož všechny děti svoje nadšení pro pohybovou aktivitu hodnotily 5. Ve sportech atletika, gymnastika a házená se děti ve svém hodnocení liší pouze o 1. Při podrobném zkoumání výsledků bylo zjištěno, že děti hodnotily své nadšení 4 nebo 5. Nejméně entusiasmu děti projevovaly u basketbalu a jejich hodnocení nabývalo hodnot od 1 do 5. 67

DĚTI V POHYBU

Výsledky a diskuze

Basketbal

Florbal

Fotbal

Gymnastika

Házená

Stolní tenis

Tanec

Tenis

Variační rozpětí: R = max – min

Badminton

Pohybová aktivita – entusiasmus

Atletika

1

2

4

2

3

1

1

0

2

0,5

Tabulka 8 Velikost variačního rozpětí hodnot subjektivního hodnocení entusiasmu dětí při provádění jednotlivých pohybových aktivit. (Zdroj: vlastní)

4.3.2

Talentovanost v jednotlivých sportech

Motorické projevy dětí v rámci jednotlivých sportovních aktivit jsme zjišťovali pomocí subjektivního hodnocení pedagoga. Tuto kategorii jsme nazvali talentovanost.

Graf 18 Porovnání aritmetického průměru, mediánu, modu, maxima a minima hodnocení talentovanosti u jednotlivých druhů sportů (F – fotbal, TA – talentovanost v jednotlivých sportech, CELK_TAL – celková talentovanost) (Zdroj: vlastní)

Nejnižší úroveň talentovanosti vykazovali žáci ve fotbalu, naopak nejvyšší v tanci. Z tabulky 9 vyplývá, že talentovanost dětí při fotbalu vykazovala největší variační rozpětí (R=4), a to znamená, že hodnocení nabývalo hodnot od 1 do 5. Atletika, badminton, basketbal, 68

DĚTI V POHYBU

Výsledky a diskuze

Basketbal

Florbal

Fotbal

Gymnastika

Házená

Stolní tenis

Tanec

Tenis


Badminton

Pohybová aktivita – talentovanost

Atletika

fl orbal, házená, tanec a tenis jsou sporty, v nichž talentovanost dětí byla hodnocena od 3 do 5.

2

2

2

2

4

3

2

3

2

2

Tabulka 9 Velikost variačního rozpětí hodnot hodnocení talentovanosti při provádění jednotlivých druhů sportů. (Zdroj: vlastní)

4.3.3

Motivovanost v jednotlivých sportech

Motivace je jedním ze stěžejních faktorů každé činnosti. Motivovanost dětí k provádění jednotlivých pohybových aktivit byla hodnocena vyučujícím.

Graf 19 Porovnání aritmetického průměru, mediánu, modu, maxima a minima hodnocení motivovanosti u jednotlivých druhů sportů (F – fotbal, T – tenis). (Zdroj: vlastní)

Nejnižší úroveň motivovanosti byla pozorována při fotbalu, nejvyšší při tenisu. Nejvyšší motivovanost byla pozorována u dětí při provozo69

DĚTI V POHYBU

Výsledky a diskuze

Basketbal

Florbal

Fotbal

Gymnastika

Házená

Stolní tenis

Tanec

Tenis

Variační rozpětí: R= max – min

Badminton

Pohybová aktivita – motivovanost

Atletika

vání gymnastiky a tenisu. Vyučující hodnotil motivovanost svých žáků v těchto sportech 4 nebo 5. Naopak hodnot od 2 do 5 nabývá hodnocení motivovanosti ve sportech atletika, basketbal a fotbal.

3

2

3

2

3

1

2

2

2

1

Tabulka 10 Velikost variačního rozpětí hodnot hodnocení motivovanosti při provádění jednotlivých druhů sportů. (Zdroj: vlastní)

4.3.4

Týmová spolupráce

Grafické znázornění porovnání aritmetického průměru, mediánu, modu, maxima a minima hodnocení týmové spolupráce u jednotlivých druhů sportů.

Graf 20 Porovnání aritmetického průměru, mediánu, modu, maxima a minima hodnocení týmové spolupráce u jednotlivých druhů sportů (F – fotbal, ST – stolní tenis, CELK_TYM – celková týmová spolupráce) (Zdroj: vlastní)

70

DĚTI V POHYBU

Výsledky a diskuze

Basketbal

Florbal

Fotbal

Gymnastika

Házená

Stolní tenis

Tanec

Tenis


Badminton

Pohybová aktivita – týmová spolupráce

Atletika

Týmovou spolupráci děti nejlépe projevovaly ve stolním tenisu, tenisu a badmintonu. Nejhorší projev týmové spolupráce dětí byl zaznamenán ve fotbalu.

3,5

2

3

3

4

3

3

1,5

2,5

2

Tabulka 11 Velikost variačního rozpětí hodnot hodnocení týmové spolupráce při provádění jednotlivých druhů sportů. (Zdroj: vlastní)

4.3.5

Docilita v jednotlivých sportech

Kvalitu a rychlost učení se novým pohybovým dovednostem opět hodnotil vyučující subjektivně. Tuto kategorii jsme nazvali docilita.

Graf 21 Porovnání aritmetického průměru, mediánu, modu, maxima a minima hodnocení docility u jednotlivých druhů sportů (F - fotbal, T – tenis, CELK_DOC – celková docilita). (Zdroj: vlastní)

71

DĚTI V POHYBU

Výsledky a diskuze

Basketbal

Florbal

Fotbal

Gymnastika

Házená

Stolní tenis

Tanec

Tenis


Badminton

Pohybová aktivita – docilita

Atletika

Nejhůře byla hodnocena docilita hodnocena ve fotbalu, nejlépe se děti naproti tomu projevovaly při házené, gymnastice, badmintonu a stolním tenisu.

2,5

2

3

4

3

2

1

2

3

3

Tabulka 12 Velikost variačního rozpětí hodnot hodnocení docility při provádění jednotlivých druhů sportů (Zdroj: vlastní)

4.3.6

Korelační analýza

Dalším hlediskem pro analýzu a interpretaci dat bylo posouzení statistické významnosti vztahů mezi výsledky motorických testů a hodnotami jednotlivých observantů subjektivního hodnocení při vstupním a výstupním testování (Tabulka 13, 14).

HMOTNOST VÝŠKA_1 ROVNOVÁHA PŘESKOKY KLIKY_1 LEHSED_1 SKOK Z MÍSTA SPRINT20M DRIBLOVÁNÍ HOD NA CÍL PŘEDKLON VÝSKOK VÝDRŽ SHYB BĚH 6 MIN

ENTUSI- TALENTO- MOTIVACE ASMUS VANOST -0,023769 -0,027617 -0,244922 -0,023973 -0,055709 -0,234023 0,369274 -0,12395 0,093458 0,245072 0,303731 0,398726 -0,324493 0,483368 0,338425 0,121988 0,377964 0,582182 -0,024398 0,236228 0,423405 -0,166384 -0,202526 -0,438281 -0,118846 0,257761 0,425391 -0,190964 0,508475 0,20713 0,023973 0,046424 -0,013001 0,359597 0,278543 0,364036 0,306413 -0,091287 0,14061 -0,362738 0,627513 0,459019

T.SPOLUPRÁCE 0,04879 -0,019684 0,06064 0,120733 0,133216 0,300481 -0,040064 -0,370807 0,243952 -0,078397 -0,196837 0,068893 0,029029 -0,069495

DOCILITA -0,040914 -0,030949 -0,201287 0,063277 0,290021 0,419961 0,188982 -0,480745 0,153429 0,246533 -0,25791 0,350758 0,111573 0,468293

Tabulka 13 Posouzení statistické významnosti vztahů mezi výsledky motorických testů a jednotlivých observantů subjektivního hodnocení při vstupním testování. 72

DĚTI V POHYBU

Výsledky a diskuze

HMOTNOST VÝŠKA_1 ROVNOVÁHA PŘESKOKY KLIKY_1 LEHSED_1 SKOK Z MÍSTA SPRINT20M DRIBLOVÁNÍ HOD NA CÍL PŘEDKLON VÝSKOK VÝDRŽ SHYB BĚH 6 MIN

ENTUSI- TALENTO- MOTIVACE ASMUS VANOST 0,023669 -0,119171 -0,269563 0 -0,09245 -0,233021 0,356537 -0,239349 -0,116016 -0,024077 0,345027 0,313384 -0,327569 0,165903 0,491952 -0,314373 0,337171 0,485249 -0,071611 0,083205 0,258912 0,09759 -0,538599 -0,529256 0 0,175655 0,194184 -0,100791 0,078072 0,150319 -0,16854 0,186501 0,039173 0,266008 0,018732 -0,091804 0,070711 0,255604 0,319569 -0,359597 0,427099 0,50705

T.SPOLUPRÁCE -0,077736 -0,088197 -0,224436 0,276767 0,455159 0,26805 -0,058798 -0,380609 0,205793 0,268958 -0,266882 -0,248195 0,067735 0,147628

DOCILITA -0,142598 -0,164356 -0,337544 0,435169 0,55301 0,395447 0,030817 -0,724432 0,133539 0,206023 -0,26939 -0,020813 0,294147 0,371391

Tabulka 14 Posouzení statistické významnosti vztahů mezi výsledky motorických testů a jednotlivých observantů subjektivního hodnocení při výstupním testování.

Na základě výpočtů korelačních koeficientů můžeme usuzovat na statisticky významné závislosti mezi celkovou talentovaností ve vztahu s hodem na cíl, celkovým počtem kliků a šestiminutovým během, kde se v testech pravděpodobně projevila dobrá úroveň kondičních a koordinačních schopností a schopnosti soustředit se na výkon. Statisticky významná závislost se dále projevila mezi vnitřní motivací, šestiminutovým během a testem leh sed, kde se motivace k pohybové aktivitě projevila formou déletrvajícího překonávání nepříjemných pocitů při pohybové aktivitě vytrvalostního charakteru. Zároveň se objevil signifikantní vztah mezi vnitřní motivací a testy skok daleký z místa, sprint na 20 m, vertikální skok a driblování na obrácené lavičce, ve kterých byli probandi motivováni k intenzivnímu aktuálnímu výkonu, kdy motivace zároveň zajišťovala i soustředěnost na právě probíhající pohybovou aktivitu. Během posuzování vzájemného vztahu výsledků motorických testů a hodnot jednotlivých observantů subjektivního hodnocení při výstupním testování se signifikantní závislost projevila shodně jako u testování vstupního mezi vnitřní motivací, 73

DĚTI V POHYBU

Výsledky a diskuze

oběma běžeckými testy a testem leh sed, přičemž se opět jednalo o schopnost soustředění se na aktuální výkon a zvládnutí vytrvalostní zátěže. Předpokládaný vztah se objevil mezi motorickou docilitou a testem modifikované kliky, pravděpodobně z důvodu, že se jedná o technicky náročnější pohybovou dovednost, u které se schopnost naučení se motorické dovednosti může projevit ve vyšších počtech opakování v následných pokusech. Při dalším posuzování vztahů docility a motorických testů se projevila zajímavá signifikantní závislost běžeckých testů a této schopnosti, což si vysvětlujeme významnou účastí koordinačních schopností, reakční rychlosti a zvládnutí dovednosti běh během rychlostního i vytrvalostního výkonu. Při celkovém zhodnocení korelací mezi observanty hodnocení a motorickými testy se nejčastější signifikantní vztahy objevily u běžeckých testů, testu leh sed a kliky, z čehož můžeme usoudit, že sledované faktory entusiasmus, talentovanost, motivace a docilita nejvíce ovlivnily výkony rychlostně silového a vytrvalostně silového s účastí koordinačních schopností a soustředění se na aktuální výkon. Po zhodnocení výsledků tohoto projektu lze usoudit, že pohybový program Kids in motion (KIM) měl vliv především na kondiční schopnosti dětí, na což poukázala komparace výsledků vstupního i výstupního testování obou skupin. Tato skutečnost se vztahuje především k rozvoji silových a vytrvalostních schopností u dětí z testovací skupiny (KIM). Děti ze skupiny kontrolní se zlepšily hlavně v testech hodnotících úroveň koordinačních schopností, zejména kinesteticko-diferenciační schopnosti a orientace v prostoru. Přestože zlepšení dětí z kontrolní skupiny bylo signifikantní, zůstává úroveň jejich výkonů oproti úrovni dětí ze skupiny testovací výrazně nižší. Děti, které měly možnost se zúčastnit pilotní studie a pilotní aplikace pohybového programu Kids in motion, hodnotily všechny cvičební jednotky jako zábavné nebo velmi zábavné. Po aplikaci a zhodnocení pohybového programu jsme dospěli k závěru, že po drobných metodických a didaktických úpravách je vhodné jej zařadit do vyučovacích jednotek povinné školní i volnočasové tělesné výchovy. Kritické hod74

DĚTI V POHYBU

Výsledky a diskuze

nocení projektu zasahuje především metodiku hodnocení jednotlivých ukazatelů. Celkový rozsah škál 1-5 je nedostatečný a neumožňuje subjektům objektivnější hodnocení, což se následně také logicky projevuje ve statistickém vyhodnocení výsledků. Z tohoto důvodu doporučujeme rozšíření hodnotící škály na 1-10. Domníváme se také, že se projevila některá specifika, typická pro provozování pohybových aktivit v České republice právě u dětí ve věku 10-11 let. V tomto věku ovlivňují způsob trávení volného času dětí většinou ještě zásadní měrou rodiče. Více než polovina dětí z obou skupin navštěvovala sportovní klub nebo zájmový kroužek, jehož náplní jsou pohybové aktivity. Aplikace pohybového programu způsobila markantní zvýšení motivace k pohybovým aktivitám u dětí, které již sportovaly. Na konci období mladšího školního věku jsou děti přirozeně k pohybovým aktivitám motivovány a obecně je také s nadšením provádějí. Další využití navrženého programu spatřujeme tedy také u starších a nesportujících dětí. U probandů se během tohoto projektu samozřejmě projevil přirozený tělesný vývoj. Skupina sportujících dětí vykazovala na počátku i na konci projektu nižší tělesnou hmotnost i výšku a logicky tedy i BMI-index.

75

DĚTI V POHYBU

Závěry

5

Závěry

Jako doporučení do praxe si pro další aplikaci pohybového programu Kids in motion (KIM) dovolujeme s odkazem na signifikantní zhoršení dětí z testovací skupiny v testu „Hluboký předklon“ upozornit na nutnost zařazení protahovacích cvičení. Často využívané pohybové a sportovní aktivity jako např. fotbal nebo basketbal nejsou pro děti dlouhodobě zajímavé, což se projevuje přístupem dětí k výuce inkriminovaného sportu, jejich sníženou aktivitou a v rámci hodnocení také sníženým hodnocením. Naproti tomu neznámé nebo jen zřídka aplikované pohybové a sportovní aktivity hodnotily děti velmi pozitivně. Příkladem je hodnocení stolního tenisu, který v indikátoru „entusiasmus“ jasně zvítězil. Vítězství si toto sportovní odvětví odneslo i v hodnocení „týmové spolupráce“, i když ve své podstatě týmovým sportem není. Zde se patrně plně projevil faktor „radosti z objevování“, a tím i pohybová spontanita dětí resp. „radost z pohybu“, tolik potřebná k uskutečnění nejen sportovních zážitků. Z výše uvedených faktů vyplývá, že v současné době je pro děti školního věku hlavním hnacím motorem pro aktivní účast na sportovních a pohybových aktivitách především jejich pestrost, rozmanitost, netradičnost. Děti mohou být tímto způsobem dlouhodobě motivovány k pohybu jak v rámci školní tělesné výchovy tak ve svém volném čase, což se nepochybně pozitivně projeví na zlepšení a udržení jejich zdravotního stavu, navázání sociálních kontaktů, zlepšení emoční stability a pozitivního psychického naladění. Pilotní studie prokázala použitelnost tohoto pohybového programu jak ve školní tělesné výchově tak v řízených volnočasových pohybových aktivitách. Plnění cílů školní tělesné výchovy s co nejširší nabídkou pohybových aktivit s pozitivním hodnocením od žáků považujeme za zásadní pro udržení či zlepšení vztahu dětí k tělesné výchově a pro zlepšení pohybově aktivního životního stylu mládeže. 76

DĚTI V POHYBU

Souhrn

6

Souhrn

Jak uvádí Evropská komise ve své Bílé knize sportu (Evropská komise, 2007), představuje sportovní činnost zajímavý aspekt života s potenciálem spojit evropské občany různých věkových kategorií a sociálních zázemí. Průzkumy potvrzují, že chybějící pohybová aktivita od dětského věku působí negativně na lidský organismus, např. ve formě zvýšení výskytu civilizačních psychických a somatických onemocnění s negativními společenskými a zdravotně ekonomickými následky. Vzhledem ke snižující se úrovni aerobní zdatnosti a sekulárním změnám konzistentním bez ohledu na věk, pohlaví a geografickou polohu (Tomkinson, 2007), vybraným fyziologickým změnám (Pedersen, 2009, Pedersen & Febraio, 2008) a snížení úrovně motorických schopností a dovedností dnešních dětí a mládeže, je důležité zabývat se dlouhodobě a intenzivně problematikou pohybové aktivity a jejího vlivu na fyzický a psychický vývoj člověka. Mezinárodní projekt Comenius se prostřednictvím pohybového program Kids in motion (KIM) (Rieder & Zirkel, 2014) snaží reagovat na aktuální světovou situaci týkající se nedostatku pohybové aktivity dětí. S nedostatkem pohybu souvisí i častější nárůst obezity. Úkolem projektu byla aplikace jednoletého pohybového programu na školách s cílem přispět k dlouhodobé aktivizaci dětí ve smyslu zvýšení úrovně PA a vztahu k pohybové aktivitě. Zároveň proběhla v jednotlivých zemích, v našem případě v ČR, vstupní a výstupní diagnostika vybraných fyzických ukazatelů, analýza dat a jejich interpretace. Cílem pilotní studie bylo ze získaných poznatků následně navrhnout cílená intervenční opatření, která povedou k aktivnímu životnímu stylu a upevnění zdraví dětí. Pohybového programu KIM se zúčastnily školy z Německa, Španělska, Slovinska a 11. ZŠ v Plzni. Žáci páté třídy zařazené do pohybového programu si během školního roku 2014/2015 prošli výukou deseti sportů. Konkrétně šlo o sporty atletika, fotbal, badminton, 77

DĚTI V POHYBU

Souhrn

asketbal, gymnastika, florbal, házená, tenis, stolní tenis a tanec b (Rieder & Zirkel, 2014). Pilotního šetření se zúčastnili žáci dvou 5. tříd (ve věku 10-11 let) 11. základní školy v Baarově ulici v Plzni. Pro ověření dopadu pohybového programu jsme provedli vstupní a výstupní testování u skupiny testovací (KIM) (n=16) a kontrolní (neKIM) (n=15). Obě skupiny byly v průběhu školního roku početnější (testovací čítala 21 dětí a kontrolní 24 dětí), ale kompletní data se nám podařilo získat pouze od 70 % dětí (z toho 76 % z testovací skupiny a 63 % z kontrolní skupiny). K analýze motorické výkonnosti byly v ČR použity německé standardizované baterie motorických testů DMT 6-18 a MFT (SPORTAG), které umožňují realizaci měření a hodnocení úrovně pohybových schopností a dovedností dětí. Při zpracování dat byly mezi skupinami zjištěny statisticky významné rozdíly při vstupním i výstupním testování v testech přeskoky stranou, kliky, sed-leh, skok daleký z místa, sprint na 20 metrů, driblování na obrácené lavičce, výskok z místa, výdrž ve shybu a šestiminutový běh. Abychom mohli posoudit, zda došlo vlivem intervence pohybového programu k signifikantnímu výkonnostnímu posunu, použili jsme u obou skupin Wilcoxonův párový test. Děti z testovací skupiny (KIM) se signifikantně zlepšily v testech přeskoky stranou, kliky, výskok z místa a šestiminutový běh. V testu hluboký předklon se však signifikantně zhoršily. Děti z kontrolní skupiny se signifikantně zlepšily v testech přeskoky, kliky, driblování na obrácené lavičce, hod na cíl a výskok z místa. V testu hluboký předklon byly zaznamenány rovněž horší výsledky ve výstupním testování, ale toto zhoršení nedosahovalo statisticky významných hodnot. Za účelem zhodnocení psychosociálního dopadu pohybového programu na jeho účastníky, prováděli děti a vyučující subjektivní hodnocení výukových jednotek. Vyučující po ukončení cvičební jednotky 78

DĚTI V POHYBU

Souhrn

hodnotil každého probanda zvlášť, přičemž pozoroval a subjektivně hodnotil talentovanost, motivovanost, schopnost týmové spolupráce a motorickou docilitu. Žáci subjektivně hodnotili entusiasmus. Nejméně nadšení prožívaly děti při basketbalu, naopak nejvíce během stolního tenisu. Další sporty, které děti ohodnotily jako méně zábavné jsou fotbal a naopak více děti bavil tenis, gymnastika, házená a atletika. Pilotní studie prokázala použitelnost tohoto pohybového programu jak ve školní tělesné výchově tak v řízených volnočasových pohybových aktivitách. Plnění cílů školní tělesné výchovy s co nejširší nabídkou pohybových aktivit s pozitivním hodnocením od žáků považujeme za zásadní pro udržení či zlepšení vztahu dětí k tělesné výchově a pro zlepšení pohybově aktivního životního stylu mládeže.

79

DĚTI V POHYBU

Summary

Summary As stated by the European Commission in its White Paper on Sport (European Commission, 2007), sporting activities represent an interesting aspect of life, with the potential to put together European citizens of different age categories and social backgrounds. Surveys confirm that a lack of physical activity from childhood has negative effects on the human body, e.g. in the form of the increased occur rence of civilisation diseases, as well as psychiatric and somatic disorders with negative social, health, and economic consequences. Due to the decreasing level of aerobic condition and consistent se cular changes, regardless of age, gender, and geographic location (Tomkinson, 2007), selected physiological changes (Pedersen, 2009, Pedersen & Febraio, 2008), and the reduced level of motor skills and abilities of today’s children and young people, it is important to deal, both intensively and for the long term, with the points in the question of movement activity and its effect on the physical and mental de velopment of people. Via its Kids in Motion (KIM) movement programme (Rieder & Zirkel, 2014), the international Comenius project tries to respond to the current world situation regarding the lack of physical activities of children. Lack of physical activity increases the occurrence of obesity. The project task was to apply the one-year movement programme at schools, to contribute to a long-term activation of children in terms of an increased level of movement activity and relationship with physical activity. At the same time, input and output diagnostics of selected physical parameters, data analysis, and their interpretation, were performed in various countries, including the Czech Republic. The pilot study was intended to propose targeted intervention measures on the basis of acquired knowledge, which would result in an active lifestyle and improved health of children. Schools from Germany, Spain, Slovenia, and from the 11th Elementary School in Pilsen were involved in the KIM movement programme. 80

DĚTI V POHYBU

Summary

During the 2014/2015 school year, the fifth grade students included in the motion programme, completed lessons of ten sports and physical activities, namely athletics, soccer, badminton, basketball, gym nastics, field hockey, handball, tennis, table tennis, and dancing (Rieder & Zirkel, 2014). Two classes of fifth grade students (at age of 10-11 years) of the 11th Elementary School in Baar Street, Pilsen, were involved in the pilot survey. To verify the impact of the movement programme, we carried out the input and output testing on a test group (KIM) (n = 16) and a control group (not KIM) (n = 15). Throughout the school year, both groups were larger (specifically, 21 children in the test group and 24 children in the control group), but we managed to get complete data only from 70 % of children (out of that, 76 % from the test group and 63 % from the control group). The analysis of motor performance in the Czech Republic was carried out using the German standardized batteries of DMT 6-18 and MFT (SPORTAG) motor tests, which allow the implementation of measurement and evaluation of a level of physical skills and abilities in children. In data processing, statistically significant differences between groups were found at input and outlet testing, specifically in these tests: sideways jumps, push-ups, sit-ups, standing long jump, 20-m sprint, dribbling on an upturned bench, vertical jump on the spot, pull-up and chin-up endurance, and a six-minute run. To determine whether significant performance advancement occurred as a result of motion programme intervention, the Wilcoxon Matched Pairs test was used in both groups. The children from the test group (KIM) reached a significant improvement in the sideways jumps, push-ups, vertical jumps on the spot, and six-minute run tests. However, they showed significantly worse results in the deep forward bend test. The children from the control group reached a significant improvement in the tests for sideways jump, push-ups, dribbling on an upturned bench, throwing at target, 81

DĚTI V POHYBU

Summary

and vertical jumps on the spot. Worse results were reported in the output testing of the deep forward bend test, but this worsening did not reach statistically significant values. In order to assess the psychosocial impact of the movement pro gramme on its participants, the children and teachers performed a subjective assessment of class units. At the end of each class unit, the teacher assessed each of the probands separately – observing and subjectively assessing talent, motivation, ability of teamwork, and motor docility. The students subjectively evaluated enthusiasm. The lowest level of enthusiasm was experienced by children in basketball, while the highest level was in table tennis. Soccer was assessed by children as less entertaining, and, on the contrary, children found more pleasure in tennis, gymnastics, handball, and athletics. The pilot study has demonstrated the applicability of this motion programme, both in physical education at schools, and in controlled leisure physical activities. Achieving objectives of school physical education, with the widest possible range of movement activities with positive assessment by students, we consider essential for maintaining or improving the children’s relationship with physical education, and for the improvement of physically active lifestyles of young people.

82

DĚTI V POHYBU

Seznam literatury

Seznam literatury Ainsworth, B. E. & Tudor-Lock, C. (2005). Health and physical activity researchas represented in RQES. Research Quaterly Exercise and Sport., 76 (2 Suppl.), 40-52. Asociace školních sportovních klubů (2014). Dostupné 8.10.2014 z: http://www.ftvs.cuni.cz/assk_web/down/20120828/aacharakteristikaassk-cr.pdf Aznar, S., Naylor, P. J., Silva, P., Pérez, P., Angulo, T., Laguna, T., Lara, M. T. & López-Chicharro, J. (2011). Patterns of physical activity in Spanish children: a descriptive pilot study. Child: Care, Health and Development [online]. 37(3): 322-328 [cit. 2016-01-05]. DOI: 10.1111/j.1365-2214.2010.01175.x. ISSN 03051862. Dostupné z: http://doi.wiley.com/10.1111/j.1365-2214.2010.01175.x Bouchard, C., Blair, S. N. & Haskell, W. (2007). Physical Activity and Health. Human Kinetics. Brettschneider, W.-D. (2005). Sportunterricht in Deutschland – erste Ergebnisse der SPRINT-Studie. In: FK-Info, 2, 19-24 Cabrnochová, H. (2008). Výskyt nadváhy a obezity u českých dětí [Electronic version]. Retrieved December, 1, 2008 from http://www. cabrnochova.cz/prednasky.html Čelikovský, S. a. (1977). Antropomotorika. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. ISBN 1041-0300. Český olympijský výbor (2014). Dostupné 8.10.2014 z: http://www. olympic.cz/www/text/9—o-cov. Česká unie sportu (2014). Dostupné 8.10.2014 z: http://www.cuscz. cz/o-nas/clenove-cus.html. Dong-Hyun K. & Wi-Young S. (2012).The relationship between daily Internet use time and school performance in Korean adolescents. Central European Journal of Medicine, 7 (4), 444-449, doi: 10.2478/ s11536-012-0019-7. 83

DĚTI V POHYBU

Seznam literatury

Dovalil, J. a. (2002). Výkon a trénink ve sportu. Praha: Olympia. ISBN 80-7033-760-5. Dylevský, I. & Kučera, M. (1997). Pohybový systém a zátěž. Vyd. 1. Praha: Grada, 252 s. ISBN 80-7169-258-1. European Union (2008). EU Physical Activity Guidelines – Recommended policy actions in support of health-enhancing physical activity. Brussels: EU Working Group “Sport & Health”. Eurydice. (2013a). Schlaglichter. Sportunterricht an den Schulen in Europa. Retrieved 23.07.2014 from http://eacea.ec.europa.eu/ education/eurydice/documents/thematic_reports/150DE_HI.pdf. Eurydice (2013b). Leibeserziehung und Sportunterricht an den Schulen in Europa. Retrieved 30.07. 2014 from http://eacea.ec.europa. eu/education/eurydice/documents/thematic_reports/150DE.pdf Evropská Unie (2005). Dostupné dne 8.10.2014 z: http://www. eu2005.lu/en/calendrier/ 2005/04/ 28infosport/index.html Evropská komise (2007). Bílá kniha o sportu. Místo vydání: Lucemburk: Úřad pro úřední tisky Evropských společenství. 37 s. ISBN 978-92-79-06547-7. Fakulta tělesné výchovy a sportu (2012). Dostupné 8.10.2014 z: http://www.ftvs.cuni.cz/katedry/kms/Dvor/Opakovani_ZK_2012_ 13.pdf Hájek, B., Hofbauer, B. & Pávková, J. (2011). Pedagogické ovlivňování volného času: trendy pedagogiky volného času. Vyd. 2., aktualiz. Praha: Portál,. 239 s. ISBN 978-80-262-0030-7. Hendl, J. (2004). Přehled statistických metod zpracování dat. Praha: Portál. Chin, G. H. (2014). Physical Activity in Women: Current Guidelines and Strategies for Promoting Compliance. Clinical Obstetrics & Gynecology, Volume 57 - Issue 3 - p 456–464 doi: 10.1097/ GRF.0000000000000045. 84

DĚTI V POHYBU

Seznam literatury

Choutka, M., Brklová, D., & Votík, J. (1999). Motorické učení v tělovýchovné a sportovní praxi. Plzeň: Západočeská univerzita. ISBN 80-7082-500-6 Kantomaa, M., Stamatakis E., Kankaanpää, A., Kaakinen, M., Rodriguez, A., Taanila, A., Ahonen, T., Järvelin,. M.R., Tammelin, T. (2013). Physical activity and obesity mediate the association between childhood motor function and asolescents´academic achievement. Proc Natl Acad Sci U S A. Jan 29;110(5):1917-22. doi: 10.1073/pnas.1214574110. Epub 2012 Dec 31. Kids in motion (2015). Dostupné 27.8.2015 z http//www.kids-inmotion.eu. Kouba, V. (1995). Motorika dítěte. České Budějovice: JUPF. ISBN 807040-137-0 Krajská hygienická stanice Středočeského kraje (2011). Školní nábytek [Electronic version]. Retrieved May, 1, 2012 from http://www. khsstc.cz/dokumenty/skolni-nabytek-2067_2067_86_1.html Kromeyer-Hauschild, K.; Wabitsch, M.; Kunze, D.; Geller, F.; Geiß, H.C.; Hesse, V. et al. (2001). Perzentile für den Body-Mass-Index für das Kindes- und Jugendalter unter Heranziehung verschiedener deutscher Stichproben. Monatsschrift Kinderheilkunde 149 (8), 807–818 Kučera, M. et al. (2011). Dítě, sport a zdraví. 1. vyd. Praha: Galén, 190 s. ISBN 978-80-7262-712-7. Kunešová, M. (2006). Životní styl a obezita. Děti 6-12 let. Závěrečná zpráva pro MZ ČR a Českou obezitologickou společnost. STEM/ MARK, a. s. [Electronic version]. Retrieved July, 30, 2011 from http://www.fzv.cz/files/images/mladsi%20deti%20FINAL.ppt Livingstone, M. B. (2001). Childhood obesity in Europe: a growing concern. Public Health Nutrition, 4, 109–116. Levine, E. L., & Munsch, J. (2015). Child Development From Infancy to Adolescence: An Active Learning Approach. SAGE Publications. 85

DĚTI V POHYBU

Seznam literatury

Máček, M. et al. (2011). Fyziologie a klinické aspekty pohybové aktivity. Praha: Galén. Mareš, J. a. (2002). Sociální opora u dětí a dospívajících II. Hradec Králové: Nucleus. ISBN 80-86225-36-4 Miklánková, L., Elfmark, M. & Sigmund, E. (2013). Specifika pohy bové aktivity dětí raného a středního školního věku. Studia Sportiva, 1, 7-14. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (2005). Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha: VÚP. Mitáš, J.; Frömel, K.; Vašíčková, J.; Dygrýn, J., & Pelclová, J. (2013). Mezinárodní přístupy ve výzkumu pohybově aktivního životního stylu v environmentálním kontextu. In: M. Kopecký; K. Kikalová & J. Tomanová (Eds.), Antropologicko-psychologicko-sociální aspekty podpory zdraví a výchovy ke zdraví (pp. 293-309). Olomouc: Pedagogická Fakulta, Univerzita Palackého. Pedersen, B. (2009). The diseasome of physical inactivity – and the role of myokines in Musile – fat Gross talk. The Journal of Physiology; 587(Pt 23):5559-68. Pedersen, B., Febraio, M. (2008). Musile as an Endocrine Organ: Focus on Musile-Derived Interleukin-6. Physiol Rev. Oct;88(4): 1379-406. doi: 10.1152/physrev.90100.2007. Perič, T. a. (2012). Sportovní příprava dětí. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-4218-2 Pyle, S. A., Sharkey, J., Yetter, G., Felxi, E., Furlong, M. J. & Poston, W. S. (2006). Fighting an epidemic: The role of schools in reducing childhood obesity. Psychology in Schools,43, 361–376. Rieder, M., & Zirkel, V. (2014). Curriculum of the Training Course KIDS IN MOTION. SPORTAG GbR. Řepka, E. (2005). Motivace žáků ve školní tělesné výchově. Vyd. 1. České Budějovice: Jihočeská univerzita. 86

DĚTI V POHYBU

Seznam literatury

Sdružení sportovních svazů ČR (2014). Dostupné 8.10.2014 z: http:// www.sporty-cz.cz/8_o-nas Serra-Majem, L., Aranceta, J. & Objec, S.W. G. N. (2001) Nutritional objectives for the Spanish population. Consensus from the Spanish Society of Community Nutrition. Public Health Nutrition, 4,1409–1413. Sigmund, E. & Sigmundová, D. (2011). Pohybová aktivita pro podporu zdraví dětí a mládeže. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Sigmund, E., El Ansari, W. & Sigmundova, D. (2012). Does schoolbased physical activity decrease overweight and obesity in children aged 6-9years? A two-year non-randomized longitudinal interven tion study in the Czech Republic. BMC Public Health, 12(1), 570. Sigmund, E.; Sigmundová, D.; Šnoblová, R. & Madarásová Gecková, A. (2013). ActiTrainer-determined segmented moderate-to-vigorous physical activity patterns among normal-weight and overweight-to-obese Czech schoolchildren. European Journal of Pediatric. Doi: 10.1007/s00431-013-2158-5 Sigmund, E.; Sigmundová, D.; Hamrik, Z. & Madarásová Gecková, A. (2014). Does active participation in physical education reduce sedentary behaviour in school and throughout the day among normal-weight and overweight-to-obese Czech children aged 9-11? International Journal of Environmental Research and Public Health, 11(1), 1076-1093. doi:10.3390/ijerph110101076. Sigmundová, D.; Sigmund, E.; Hamrik, Z. & Kalman, M. (2013). Trends of overweight and obesity, physical activity and sedentary behaviour in Czech school-children: HBSC study. European Journal of Public Health, 23, doi: 10.1093/eurpub/ckt085 Singh A, Uijtdewilligen L, Twisk J.W., van Mechelen W. & Chinapaw M.J.. (2012). Physical activity and performance at school: a systematic review of the literature including a methodological quality assessment. Arch Pediatr Adolesc Med., 166(1), 49-55. 87

DĚTI V POHYBU

Seznam literatury

Slepička, P., Hošek, V., & Hátlová, B. (2011). Psychologie sportu. Praha: Karolinum. ISBN 978-80-246-1602-5 Slepičková, I. (2000). Sport a volný čas. 1. vyd. Praha: Karolinum. ISBN 80-246-0044-7. Speiser, P.W., Rudolf, M. C. J., Anhalt, H., Camacho-Hubner, C., Chiarelli, F., Eliakim, A., Freemark, M., Gruters, A., Hershkovitz, E., Iughetti, L., Krude, H., Latzer, Y., Lustig, R. H., Pescovitz, O. H., Hamiel, O. P., Rogol, A. D., Shalitin, S., Sultan, C., Stein, D., Vardi, P., Werther, G. A., Zadik, Z., Zuckerman-Levin, N., Hochberg, Z. & Obesity Consensus Working, G. (2005) Consensus statement: childhood obesity. Journal of Clinical Endocrinology and Metabolism, 90, 1871–1887. Státní zdravotní ústav (2015). Dostupné 10. 12. 2015 z: http://www. szu.cz/uploads/documents/CAV/6.CAV_5_Rustove_grafy.pdf. Taras H. (2005). Physical activity and student performance at school. Journal of School Health, 75(6), 214-218. Tomkinson G.R., Olds T.S. (2007). Secular changes in aerobic fitness test performance of Australasian children and adolescents. Med Sport Sci.;50:46-66. Trudeau F. & Shephard R. J. (2008). Physical education, school physical activity, school sports and academic performance. International Journal Behav Nutr Phys Act., 5:10. doi:10.1186/1479-5868-5-10. U.S. Department of Health and Human Services (USDHHS) (2008). 2008 Physical activity guidelines for Americans. Washington, DC: U.S. Department of Health and Human Services. Welk G. J., Jackson A. W., Morrow J. R. Jr, Haskell W. H., Meredith M. D. & Cooper K. H. (2010). The association of health-related fitness with indicators of academic performance in Texas schools. Research Quaterly Exercise and Sport. 81 (3 Suppl), 16-23. WHO (2013). Global recommendations on physical activity for health. Geneva: World Health Organization. 88

DĚTI V POHYBU

Poděkování

Zvláštní poděkování patří všem, kteří přispěli k úspěchu projektu Kids in Motion: Andreas Hense, Anke Otto, Annika Tebeck, Barbara Konda, Carmela Sainz de Baranda, Daniela Benešová, Dörte Bieler, Henry Schulz, Jacqueline Böhr, Janine Oelze, Janne Hakala, Jesús Martínez Martínez, Johanna Penttinen, Katja Ursic, Ludger Brauckhoff, Lukas Královec, Majda Areh Novak, Mario Rieder, Michael Seidler, Nadine Richter, Petr Valach, Rosa Delgado-Moreno, Sabine Schulz-Brauckhoff, Stephan Lingenberg, Susana Aznar Laín, Tilo Neuendorf, Tuula Harju-Santii, Václav Salcman, Volker Zirkel.

89

ISBN 978-3-936218-29-9

Kids in Motion DĚTI V POHYBU Výzkumná studie v rámci mezinárodního projektu Comenius

Recommend Documents