Využití industriálních staveb v Moravskoslezském kraji pro kulturní a společenské aktivity The Use of Industrial Buildings in the Moravskoslezský Region for Cultural and Social Activities Ing. arch. Martin Nedvěd (Ing. arch. Valerie Zámečníková) VŠB – TU Ostrava – Fakulta stavební,
[email protected] Abstract: If we proceed from the premise that some industrial buildings should be preserved as a testimony to a certain time and at that it will cost some subsidies from public budgets, then their connection with live culture (which is in principle also subsidized area) seems entirely logical. This article shows some examples of such symbioses in Ostrava and its surroundings and shows the potential of other constructions for similar projects.. Abstrakt: Vyjdeme-li z premisy, že některé industriální objekty je třeba zachovat jako svědectví určité doby i za cenu dotací z veřejných rozpočtů, pak se jejich propojení s živou kulturou (která je z principu také subvencovanou oblastí) jeví jako zcela logické. Tento článek ukazuje několik příkladů takovéto symbiózy v Ostravě a okolí a ukazuje potenciál dalších staveb pro obdobné projekty. Keywords: Industrial heritage; preservation; adaptation; conversion; cultural buildings Klíčová slova: Industriální památky; konzervace; adaptace; rekonverze; stavby pro kulturu
Úvod Při pohledu na historii Ostravy je zřejmé, že byla průmyslovou revolucí v 19. století ovlivněna více, než kterékoliv jiné město v České republice. Z necelých dvou tisíc obyvatel ve 30. letech 19. století se za sedmdesát let rozrostla na čtyřicetitisícové průmyslové velkoměsto a s dalším rozvojem těžby a těžkého průmyslu dále expandovala, až do jejich útlumu v 90. letech 20. století, kdy měla téměř 330 tisíc obyvatel. Těžba uhlí a zpracování železa se svými důlními a výrobními objekty zcela zásadně vepsaly do obrazu města a formovaly jeho dnešní urbanistické uspořádání. Zachování některých průmyslových staveb z období industrializace je proto důležité pro podporu a uchování identity města. Otázkou tedy není, jestli industriální památky v Ostravě uchovávat, ale probíhá diskuse o tom kolik jich zachovat a v jaké míře autenticity. Kde je hranice mezi vhodnou adaptací na nové funkční využití a ztrátou toho, co mělo být uchováno? 1
Příklady
Metoda „posledního pracovního dne“: Důl Michal Těžba na dole Michal trvala od roku 1842 do roku 1994, kdy byla zasypána těžní jáma. Už v době útlumu těžby, který začal po rozhodnutí v roce 1993, důl převzalo 1.1
- 273 -
Ministerstvo kultury České republiky a zřídilo zde Průmyslové muzeum v Ostravě. Důl později přešel pod správu Národního památkového ústavu v Ostravě, v jehož péči je dodnes. Tento komplex, jehož podstatná část vznikla podle návrhu architekta Františka Fialy (žák Otto Wagnera) byl zakonzervován ve stavu posledního pracovního dne a od té doby se jej pracovníci památkové péče snaží uchovávat právě v takovém stavu, jako by jej právě opustili poslední havíři. Tento konzervativní přístup sice umožňuje návštěvníkům při prohlídkách vidět strojovny, řetízkové šatny a další objekty v jejich původním stavu, ale zároveň omezuje možnosti dalšího využití. Národní kulturní památka Důl Michal přesto nabízí kulturní program realizovatelný v intencích požadavků ochrany. Probíhají zde různé výstavy a příležitostně i koncerty, přednášky a divadelní hry. U některých částí je dokonce možný i komerční pronájem pro různé prezentace, konference a společenské akce.
obr. 1 – Kulturní akce na Dole Michal
Adaptace: Hornické muzeum Landek Hornické muzeum Landek v areálu bývalého dolu Anselm je příkladem adaptace na jinou funkci. V podzemní štole muzeum ukazuje vývoj a různé technologie těžby uhlí a na povrchu představuje rozsáhlou expozici důlního záchranářství. Vedle těžební budovy je objekt kompresorovny, která umožňuje pořádat společenské a kulturní akce až pro 600 osob s variabilní velikostí sálu, kterou lze přizpůsobit aktuálním potřebám pomocí mobilních příček a pojízdného jeřábu. 1.2
obr. 2 – Kompresorovna Landek
Snahou provozovatelů muzea je otevřít areál dolu co nejvíce lidem a v návaznosti na národní přírodní památku Landek tu vytvořit podmínky pro rodinnou rekreaci. Proto se - 274 -
v areálu kromě technických památek a strojů objevují i zařízení pro sport (tenisové kurty, lanové centrum), ale zatím bez jasné vize a koncepce. Rekonverze: Dolní oblast Vítkovic Vítkovické železárny byly založeny v roce 1828 v návaznosti na rozšiřující se těžbu černého uhlí v Ostravě. V roce 1998 zde byla výroba definitivně ukončena a v roce 2000 byl komplex Dolní oblasti Vítkovic prohlášen za kulturní památku a roku 2002 dokonce za národní kulturní památku. Původní představy památkářů počítaly jenom s prohlídkovou trasou a udržování zbytku areálu (cca 160 ha) ve stavu kontrolované ruiny. V roce 2003 však došlo ke změně vlastníka a nový majitel začal komplex postupně rekonstruovat a otevírat veřejnosti. Zatím nejvýraznějším architektonickým počinem v celém areálu je rekonstrukce bývalého plynojemu podle projektu architekta Josefa Pleskota. 1.3
obr. 3 – Josef Pleskot: přestavba plynojemu na auditorium
Tento objekt, původně sloužící k akumulaci vysokopecního plynu, byl přestavěn na multifunkční aulu pro 1500 diváků, která se nachází v nejvyšším patře objektu. V nižších patrech potom najdeme malý sál pro 450 osob a výstavní galerii. Josef Pleskot je i autorem celkové urbanistické koncepce revitalizace komplexu Dolních Vítkovic a několika dílčích projektů, přičemž na dalších částech se podíleli i jiní architekti (např. Zdeněk Fránek). Vedle plynojemu - tzv. „Gongu“ stojí historická budova energetické ústředny, která nyní slouží jako interaktivní technické muzeum „Malý svět techniky“. Součástí chráněného areálu Dolní oblasti Vítkovic je i bývalý důl Hlubina, jehož prostory bývají rovněž využívány pro různá divadelní, filmová a hudební představení a do roku 2015 by měl být za bezmála dvousetmilionovou dotaci přestavěn na centrum alternativního umění s ateliéry, zkušebnami, sály a prezentačními prostory. V roce 2012 se v Dolní oblasti Vítkovic poprvé konal festival Colours of Ostrava, který sem byl přesunut z jiné ostravské lokality. Netradiční prostředí festivalu přináší návštěvníkům ojedinělý zážitek a pomáhá dotvářet image Města.
- 275 -
Přestavba vodárenské věže v Opavě na kavárnu s galerií Ve srovnání s předchozími třemi příklady je objekt vodárenské věže na vlakovém nádraží v Opavě jenom malou industriální památkou s nižším stupněm památkové ochrany. I takové drobné technické fragmenty ve městech a v krajině si však zasluhují pozornost a pomáhají udržovat paměť a identitu místa, takže se o ně vyplatí starat. 1.4
obr. 4 – Vodárenská věž v Opavě
Objekt je ve vlastnictví obecně prospěšné společnosti Vodárenská věž Opava, která si v současnosti nechává zpracovat studii na její rekonstrukci. Jejich cílem je vybudovat tu expozici sochaře Kurta Gebauera, kavárnu a prostory pro další výstavy (například pro prezentace opavského Institutu tvůrčí fotografie). Potenciál pro další rekonverze v Ostravě Výše uvedené příklady využití industriálních památek pro kulturu mají přinejmenším celoměstský, v případě Vítkovic i nadregionální význam. Při pohledu na mapu Ostravy však najdeme celou řadu dalších důlních a průmyslových staveb, které podléhají památkové ochraně, ale nejsou nijak využívány. Ačkoliv bylo původně zamýšleno, že plně funkční důlní objekty, napojené na všechny inženýrské sítě, začnou být bezprostředně po ukončení těžby využívány pro lehký průmysl, služby i bydlení, tato představa se ve většině případů nenaplnila a doly zůstaly ve vlastnictví státního podniku Diamo, který má na starosti jejich údržbu a ostrahu. Nelze očekávat, že by bylo možné všechny industriální památky přeměnit na galerie, divadla, koncertní sály a muzea – v tomto ohledu je Ostrava již prakticky saturována a z pohledu ekonomické reality se stále jeví jako nejvhodnější řešení výdělečné aktivity jako výrobní a podnikatelské zóny. Nicméně: 1) Již z logiky vzniku některých ostravských městských částí (těžební jáma → věž → strojovny, kompresorovny, šatny, uhelné prádlo → dopravní napojení → hornická 2
- 276 -
kolonie, bydlení zaměstnanců → další občanská vybavenost) je zřejmé, že jejich přirozeným centrem, ke kterému bylo vše orientováno, je právě areál dolu. 2) Zejména zalesněná část Slezské Ostravy, formovaná v minulosti hornickými koloniemi, skýtá (přesto, že je dnes spíše sociálně vyloučenou lokalitou) potenciál stát se v budoucnu vyhledávanou rezidenční čtvrtí s jasnou urbanistickou vazbou právě na bývalé šachty. Z předchozích dvou tvrzení vyplývá, že některé nevyužívané důlní areály by se mohly stát lokálními centry nových rezidenčních čtvrtí s drobnou občanskou a kulturní vybaveností na úrovni venkovských sokoloven. Jako příklady můžeme uvést bývalé doly Alexander a Jan Mária.
obr. 5 – Bývalý důl Alexander (Ostrava – Kunčičky)
Závěr Změna využití industriálních objektů na zařízení pro kulturní a společenské aktivity může být vhodným způsobem, jak uchovat stavbu připomínající průmyslovou historii místa a nalézt jí nový smysl existence. Pro zachování a rekonverzi mluví také to, že místní lidé bývají s takovými objekty často spjati (dříve tam pracovali nebo si prostě zvykli vnímat panorama s komíny jako symbol své obce), což platí jak ve velkém měřítku (areály dolů a železáren v Ostravě), tak v malém měřítku v případě venkovských mlékáren, mlýnů, sýpek nebo zrušených vlakových nádraží. Vždy je však třeba brát v potaz i ekonomickou stránku věci. Doly a továrny po dobu svého provozu zaměstnávaly velké množství lidí a pokud tito zůstanou po jejich uzavření a přeměně na kulturní stavby bez práce nebo se odstěhují, tak nebude mít kulturu v industriálních kulisách kdo konzumovat. Článek byl podpořen grantem SP2013/154 "Typologie kulturně-společenských center v Moravskoslezském kraji" a CZ.1.07/2.3.00 /20.0013 "Tvorba a internacionalizace špičkových vědeckých týmů a zvyšování jejich excelence na Fakultě stavební VŠB-TUO".
- 277 -
Literatura: [1] COSSONS, N. Průmysl včerejška, odkaz zítřku?. In: Průmyslové dědictví: Sborník příspěvků z mezinárodního Bienále industriální stopy. Praha: ČVUT, 2008. s. 14-30 ISBN 978-80-01-04067-6. [2] VYBÍRAL, J. Zrození velkoměsta: Architektura v obraze Moravské Ostravy 18901938. 1. vyd. Brno: Vydavatelství ERA, 2003. 219 s. ISBN 80 86517-94-2. [3] Historie dolu Michal [online]. Národní památkový ústav [vid. 10.4.2013]. Dostupné z: http://www.dul-michal.cz/ [4] Dolní oblast Vítkovic [online]. Dolní oblast Vítkovice [vid. 9.4.2013]. Dostupné z: http://www.dolnioblastvitkovice.cz/ [5] Hornické muzeum Landek [online]. Landek park [vid. 10.4.2013]. Dostupné z: http://www.landekpark.cz/ [6] SCHMELZOVÁ, R. Průmyslové dědictví a jeho perspektivy. In: Prameny paměti: Kapitoly o kulturně historickém dědictví pro potřeby výchovy a praxe. Praha: PedF UK, 2008 [7] MATĚJ, M. – RYŠKOVÁ, M. Ostrava napospas… Paměť města: kamenouhelné doly Ostravsko-karvinského revíru. Industriální skanzen. In: Technický magazín T94, 1994, příloha časopisu [8] Colours of Ostrava [online]. Colours of Ostrava [vid. 10.4.2013]. Dostupné z: http://www.colours.cz/ [9] SVĚTLÍK, J. Kotevní místo průmyslového dědictví i rozvoje: Minulost, současnost i budoucnost Dolní oblasti Vítkovic In: Průmyslové dědictví: Sborník příspěvků z mezinárodního Bienále industriální stopy. Praha: ČVUT, 2008. s. 196-200 ISBN 97880-01-04067-6. [10] VOJVODÍKOVÁ, B. Některé možnosti využití opuštěných pozemků po důlních podnicích. In: Urbanismus a územní rozvoj. Ročník VII, číslo 5/2004, s. 12-16
- 278 -
