babí léto
číslo 7
Vážení zaměstnanci Oblastní charity Blansko, letošní prázdninové dny jsou již minulostí a já Vás vítám u dalšího čísla Listů. Podíváme se opět do minulosti křesťanské charity, tentokrát v našem regionu, dále je pro Vás připraven rozhovor o charitní službě ve Francii a v neposlední řadě zazní zamyšlení z nejvyšších pater. V nadcházejícím období přeji mnoho sil jednak do Vaší práce a také do nadcházejících podzimních dnů.
Miroslav Doležel, pastorační asistent OCH Blansko
Křesťanská charita ve středověku na jižní Moravě Vliv Cyrila a Metoděje Archeologické objevy z období Velké Moravy ukazují na vyspělost materiální a duchovní našich předků. První školy zařídili již bavorští misionáři. Opravdový rozvoj nastal až v druhé polovině 9. století po příchodu Cyrila a Metoděje. Kromě notoricky známých skutečností o soluňských bratřích, je důležité, že sestavili civilní zákoník v němž upravují a zmírňují nařízení a tresty pro tehdejší obyvatele. Tresty hrdelní a mrzačící nahrazují církevním pokáním. Např. Kdo si vezme za ženu matku svého kmotřence, podle zákona světského jim oběma uřezávají nos a rozlučují je od sebe, ale podle církevního práva ať jsou rozloučeni a podrobeni pokání v délce 15 let. Mezi důležité úspěchy patří pokřtění čelních představitelů českého rodu Přemyslovců Bořivoje a Ludmily, přičemž Ludmila se díky vlivu Metoděje věnovala charitní činnosti a tento vliv uplatnila při výchově vnuka Václava. Charitativní činnost řádů na Jižní Moravě Tyto aktivity měly tři oblasti: 1) pohostinství 2) péče o chudé 3) ošetřování nemocných
2
Pohostinství Na základě řehole sv. Benedikta měli být všichni příchozí hosté přijati jako Kristus. Dělo se tak, problémem však bylo, že náklady na pohostinství neúměrně zatěžovali pokladnu klášterů. Např. pražský arcibiskup Jan z Jenštejna si stěžuje králi Václavu IV: „Kláštery, zřízené jen pro hoštění pocestných a chudiny jsou zcela nepovinným hoštěním bohatých tak souženy, že nemohou ani svým členům poskytnouti věci k živobytí potřebné.“ Péče o chudé Královna Eliška Rejčka darovala v roce 1333 špitál pro chudé při návštěvě cisterciaček na Starém Brně. Trvalo činnost kláštera zajišťovali tři osady- Hostěnice, Hlubočiny a část Husovic. Chudým byl nejčastěji rozdáván chléb. Všechny řády měli předepsáno, že zbylý chléb a ostatní zbytku musí být rozdány chudým. Chudým se dále dostávalo obnošené šatstvo po bratřích a sestrách. Mezi další skutky patřila např. bezplatná lázeň. Péče o nemocné Do špitálů byli přijímáni pacienti bez rozdílu náboženství, byly přijímány i pohozené děti a těhotné ženy. Např. se z dobových pramenů dozvídáme, že novorozenec dostal pleny a byl umístěn vedle matky do kolébky. Johanitská statuta t roku 1182 mluví o tom, že ve špitále mají být přítomni čtyři studovaní lékaři. 3
Úkolem ošetřovatelů bylo stát u lůžka, urovnávat přikrývky, natřásat polštáře. Dále pomáhat pacientům v chůzi, mít jim ruce, osušovat je ručníky atd.
Vybrané kláštery na jižní Moravě Nejstarší moravský benediktinský klášter byl postaven 12 km jižně od Brna. Jedná se o klášter v Rajhradě, který počítá svoje založení od roku 1048. Klášter funguje dodnes. Johanité měly sídla na těchto místech- Staré Brno (od r.1243), Horní Kounice (od r.1235), Orlov, Orlovice a Ivanovice (od r. 1173) Závěrem je třeba říci, že celá řada zpráv o historii charity v jihomoravském regionu byla bohužel zničena za husitských bouří. (dokončení příště, tentokrát na téma městské špitály a ústavy na jižní Moravě ) Převzato z knihy Křesťanská charita v běhu věků od Hynka Šmerdy
☺ Na konci náboženství farář oznamuje maminkám, které si přišly pro děti: „Náš každoroční bazar bude za měsíc. Je to dobrá příležitost jak se zbavit všeho, co už nechcete schovávat, ale co ještě může někomu posloužit. Nezapomeňte s sebou vzít své manžely. “ ☺
4
Kým, čím chceme být? Nedávné setkání se zaměstnanci na jednom zařízení naší oblastní charity mne inspirovalo k tomuto zamyšlení. Máme v mnoha dokumentech deklarované poslání organizace i jednotlivých služeb. Promýšlíme a neustále zdokonalujeme veřejné závazky a konkretizujeme stanovené cíle. Deklarujeme kvalitu pomoci a podpory bližnímu v nouzi, ale učíme se tato vznešená slova převádět do obyčejného, všedního dne? Dokážeme vystavět pomoc nebo podporu pro konkrétního člověka z cihel různých materiálů? Pospojovat v jeho prospěch to, co známe a čím jako organizace disponujeme? Tedy víme čím a kým jako organizace můžeme pro bližní být? K těmto otázkám mne vedl kolega, který projevil názor, že je špatné, když vedoucí (pracovníci) opouštějí svoje dobře zavedené středisko a jdou pracovat v rámci naší organizace do jiné služby. Nejsem si jistá, zda se dá o takovýchto zásadních požadavcích na profil našeho charitního pracovníka diskutovat, ale možná je třeba v širším kontextu zopakovat důvody takovýchto praktik. V prvé řadě jde o osobní růst pracovníka: Vnímavý a citlivý k potřebám druhých je takový člověk, který umí rozpoznat a porozumět vlastnímu prožívání. Toto sebepoznávání se uskutečňuje při otevřenosti k novému a upřímností k sobě s postojem: „nikdo učený z nebe nespadl“.
5
Stejně tak jde o profesní růst pracovníka: Pro každého z nás je důležitá profesní zkušenost, která doprovází moderní vzdělávací proces, teorie musí být nutně doplněná praxí, aneb Komenského „škola hrou“. Jsou organizace, které poskytují velmi dobrou pomoc nebo podporu druhým a formují své pracovníky jiným způsobem. Neexistuje žádná norma, která by rozvoj pracovníků upravovala. Většinou se vychází z potřeb organizací a zákonných podmínek pro jejich činnost. Moje zkušenost je ta, že člověk, který pracuje například s problematikou domácího násilí snadněji rozpozná tyto příznaky na novém pracovišti specializovaném na seniory nebo zdravotně postižené. A naopak, když máte dítě zdravotně postižené a octnete se v situaci, kdy musíte opustit domácnost, jste vděční za přijetí u pracovníků, kteří mají zkušenosti z práce se zdravotně postiženými. Tak bych mohla pokračovat v různých kombinacích cílových skupin a charitních služeb pomoci. Jsme organizace, která vnímá člověka jako komplex. Služby se rozvíjely podle potřeb a požadavků lidí v nouzi. Výstavba pomyslné zdi na obálce ve výročních zprávách je symbolem společné práce i sdílených osudů. Nepromarněme šanci být organizací pracující společně pro druhé! Jana Sedláková, ředitelka Oblastní charity Blansko
6
Rozhovor Marie J. je studentkou Caritas - Vyšší odborné školy sociální Olomouc oboru Sociální a humanitární práce. V rámci svého studia absolvovala tříměsíční praxi ve Francii v charitním zařízení Secours Catholique. Marii jsem požádal o krátký rozhovor. Ahoj Maruško, něco nám o sobě řekni, zejména proč si se rozhodla studovat sociální práci. Je mi 21 let, nastoupila jsem do třetího Na příjmu klientů v poradně ročníku Caritas – Vyšší odborné školy sociální Olomouc. Pro studium sociální práce jsem se rozhodla proto, že mě zajímala práce na zahraničních misích a také mě zajímá poradenská činnost a práce s lidmi, zejména s dětmi. Caritas jsem si zvolila pro kladné ohlasy a možnost zahraniční praxe. Můžeš nám popsat místo, kde jsi praxi vykonávala? Praxe probíhala v městě Saint-Etienne, které má cca 200 000 obyvatel a leží nedaleko Lyonu. Zařízení se jmenuje Secours Catholique (Charita Francie) a je zaměřeno na lidi, kteří mají problémy, zejména lidi vyloučené, rodinu a děti a snaží se je pomocí podpůrných aktivit zapojit do běžného života. Co je myšleno podpůrnými aktivitami? Například kroužky vaření pro dospělé, doučování dětí cizinců (Severní afrika- Maroko, Alžír, dále Rumuni, Turecko), alfabetizace, pravidelné sobotní setkávání, … Dále provozují butik s oblečením. Oblečení se prodává za nízké ceny, protože 7
jejich filozofie je, že koupené věci si váží lidé více než toho, co dostanou zdarma. Butik navštěvuje mnoho lidí. S tím souvisí také sběr šatstva. Dále poradna, při které funguje finanční komise a doprovázení při hledání zaměstnání a při azylové proceduře. Mluvila jsi o pomoci rodině a dětem, můžeš nám o tom říci více? V Secours Catholique fungují dva významné projekty zaměřené na rodinu a děti. „Rodina na prázdninách“, kde během letních prázdnin pro sociálně slabší rodiny nabízí pronájem karavanu na týden v kempu v regionu. Rodina se podílí finančně, platí si zhruba třetinu nákladů. Pro děti funguje již 40 let program „Prázdninová rodina”. Tento projekt je zaměřen na děti ze sociálně slabších rodin. Umožňuje jim strávit tři týdny letních prázdnin v jiné – prázdninové rodině. Té charita vyplácí finanční pomoc cca 7 euro na den na pokrytí nákladů spojených s pobytem dítěte v rodině. Jak vypadaly tvoje úkoly ve francouzské charitě? První měsíc jsem pozorovala aktivity a seznamovala se s chodem zařízení. Druhý měsíc jsem se začala zapojovat, kdy jsem si vybrala aktivity na které jsem začala pravidelně chodit. Jednou z nich byla právě prázdninová rodina a dále poradna, kde jsem vypomáhala na příjmu žadatelů (to vyžadovalo vyhledat kartotéku žadatele, napsat s čím přichází a zajistit, aby byly všechny žadatelovi dokumenty v pořádku, nachystané pro ty, co poskytují samotnou radu, pomoc.). Kromě toho jsem se účastnila školení, které probíhaly, např. individuální 8
doprovázení a také jsem pomáhala v kanceláři s tím, co bylo potřeba. Ke konci praxi jsem už samostatně pracovala na příjmu žadatelů, kteří přicházeli do poradny Jaká je organizační struktura tamní charity? Ve městě bylo hlavní sídlo Secours catholique za department (něco jako náš okres) Loire. Pod hlavní sídlo spadaly centra, které byly ve městě a mimo město. Např. 50 km byla další pobočka. Na celý department připadá 7 placených zaměstnanců a 820 dobrovolníků. Placení zaměstnanci byli: vedoucí, sekretářka, účetní, 3 koordinátoři a lektorka francouzštiny. Nadřazeným orgánem byl výbor ve složení prezident, vedoucí, pokladník. Každý rok se v Lurdech schází jednotlivé výbory (ze všech departementů) a společně diskutují nad chodem Secours Catholique, dalším vývojem, předávají si zkušenosti … Dobrovolníků je obrovské množství… Secours Catholique stojí na dobrovolnících, které podporuje vždy jeden z koordinátorů. Většina dobrovolníků byly senioři. Věkově nejbližší mě byli 40-letí lidé. To je jedna z věcí, která mě velmi překvapila. Takže mladší generace nebyla zastoupena? Pouze výjimečně, s mladšími jsem se příliš nepotkávala. Jaké vidíš rozdíly v organizaci charity mezi Francií a ČR? Charita v ČR stojí na placených zaměstnancích, kteří mají příslušné vzdělání. Na druhou stranu je u nás méně dobrovolníků a většinou jsou mladší. Líbí se mi, že ve Francii jsou na dobrovolnictví v pozdějším věku zvyklí a počítají s tím. Během mé praxe přišlo mnoho zájemců o dobrovolnictví. Lidé mají zájem angažovat se a 9
pomáhat, je to součástí jejich života. Ale chyběla mi jejich důslednější formace, což se odráželo na kvalitě poskytovaných služeb. Co se týče mladých lidí jako dobrovolníků, tak samozřejmě ve Francii jsou, ale angažují se více v organizacích zaměřených na mladé. Co ti praxe přinesla? Je to pro mě velká životní zkušenost, nejen z hlediska profesního, ale i osobního. Dále jsem měla jsem možnost poznat fungování charity ve vyspělé zemi a porovnat s Charitou ČR. Odnesla jsem si spoustu poznatků, zmínila bych projekt „Prázdninová rodina“, který mě velmi zaujal a který bych ráda dostala i na pole sociální práce u nás. Zatím jsem si jej zvolila jako téma mé absolventské práce, tak uvidíme, jak se bude dále vyvíjet. Děkuji a přeji mnoho štěstí. ☺ Psal se rok 1981: 1. Princ Charles se oženil. 2. Liverpool se stal mistrem. 3. Papež se stal obětí atentátu. Psal se rok 2005: 1. Princ Charles se oženil. 2. Liverpool se stal mistrem. 3. Papež zemřel. Jestliže se někdy princ Charles bude chtít znovu oženit a Liverpool bude hrát o mistrovský titul, bylo by vhodné o tom papeže informovat. ☺
Pro vnitřní potřebu vydává Oblastní Charita Blansko, Komenského 19, 678 01 Blansko. Neprodejné. Kontakt:
[email protected]; 737 774 309; http://blansko.charita.cz/pastoracni/ Na této adrese je možné nalézt předchozí čísla Listů.
10
