Základní geografické údaje Historický vývoj území Karlovarského kraje Průmysl Služby a obchod Zemědělství a venkov Obyvatelstvo Trh práce a zaměstnanost
Ke stažení: PROGRAM ROZVOJE KARLOVARSKÉHO KRAJE 2004-2006 ( dokument MS Word )
Základní geografické údaje
Území Karlovarského kraje je nejzápadnějším územím České republiky. Na severu a západě sousedí se Spolkovou republikou Německo, jmenovitě se spolkovými zeměmi Saskem a Bavorskem, na východě s Ústeckým a na jihu s Plzeňským krajem. Mapa č. 1: Mapa Karlovarského kraje Zdroj: Krajský úřad Karlovarského kraje, oddělení GIS
Přírodní osu kraje tvoří řeka Ohře, která protéká Chebskou a Sokolovskou pánví od jihozápadu k severovýchodu. Téměř celé území kraje spadá do povodí Ohře. Na sever od Ohře se táhnou Smrčiny a Krušné hory, které tvoří přírodní hranici s Německem. Nejvyšší vrchol Krušných hor Klínovec (1 244 m n.m.) je zároveň nejvyšším bodem Karlovarského kraje. Jižně od Ohře na bavorské hranici leží Český les a směrem do vnitrozemí Slavkovský les a Doupovské hory. Jih území kraje pokrývá Tepelská vrchovina. Nadmořská výška se pohybuje na Karlovarsku mezi 320 až 1 244 m, na Sokolovsku mezi 375 až 991 m a na Chebsku mezi 418 až 983 m. Rozloha kraje činí 3 314 km 2, což jsou 4,2 % z rozlohy České republiky. Diferencovanému fyzicko-geografickému členění odpovídá i členění z hlediska hospodářství, sídelní struktury a využití území. Území Chebské a Sokolovské pánve je silně urbanizované a jsou zde soustředěny výrobní kapacity. Tato část kraje je také nejvýrazněji poznamenána zásahy člověka do přírody a to zejména těžební činností. Tabulka č. 1: Základní údaje o kraji Karlovarský kraj Rozloha v km 2 3 314 Podíl zemědělské půdy v % 37,6 )* Podíl lesní půdy v % 43,2 )* Vodní plochy v % 2,1)* Počet obyvatel 304 343 Zdroj: ČSÚ ( Sčítání lidí,domů, bytů 2001) )*Statistická ročenka o půdním fondu v Karlovarském kraji, Katastrální úřad Plzeň, únor 2003
Historický vývoj území Karlovarského kraje
Vývoj území Karlovarského kraje byl po staletí ovlivněn jeho polohou na rozhraní slovanského a germánského osídlení. Tento stav zůstal zachován až do konce 2. světové války. V období 1. republiky mezi 1. a 2. světovou válkou se podíl českého obyvatelstva v podstatě nezvýšil a hospodářský rozvoj pokračoval kontinuálně tak, jak byl založen již v 19. století v době existence rakousko-uherského státu. Hospodářský rozvoj regionu v 19. a 20. století byl založen na využití místních surovin a zdrojů - kaolinu, hnědého uhlí a přírodních léčivých zdrojů. Rozvíjel se průmysl sklářský, keramický, strojírenský, textilní i další výroby, jako např. výroba hudebních nástrojů. K rozvoji kraje významně přispělo lázeňství, které má v Karlových Varech již více než šestisetletou tradici a později se rozvíjelo i ve Františkových a Mariánských Lázních, v Jáchymově a dalších místech. Konec 2. světové války znamenal rozhodující přelom v rozvoji kraje. Bylo odsunuto kolem 80% obyvatelstva německého původu, konfiskován jejich majetek a zahájeno doosídlování obyvateli z českého vnitrozemí i obyvateli českého původu z jiných států. Do současné doby však nedosáhl počet obyvatel úrovně před 2. světovou válkou.
Převzetím moci ve státě Komunistickou stranou Československa roku 1948 nastala zcela nová situace s neblahými důsledky pro hospodářství, sídelní strukturu, životní prostředí a životní podmínky obyvatel. V důsledku znárodnění došlo k úplné likvidaci soukromého sektoru v průmyslu, zemědělství a službách a k vytvoření socialistických struktur. Jednoznačná přednost byla dávána těžbě nerostných surovin, energetice, strojírenství a zemědělské velkovýrobě. V 60. letech byl obnoven i textilní průmysl, výroba skla, porcelánu a hudebních nástrojů a postupně i lázeňství a cestovní ruch. Velkovýrobní způsob v průmyslu, zemědělství, těžbě a energetice vedl k postupnému zhoršování životního prostředí, a krajiny. Přechod od hlubinné těžby uhlí a kaolinu na těžbu povrchovou vedl k devastaci rozsáhlých území zejména v okresech Sokolov a částečně Karlovy Vary. V období od roku 1989 dochází postupně ke změně vlastnických vztahů v hospodářské sféře, k přechodu od centrálně plánovaného hospodářství k hospodářství tržnímu. Změny politického a hospodářského systému vedly k zásadním změnám v průmyslu, zemědělství i v sociální sféře. Rozpad velkovýrobních struktur v průmyslu i zemědělství a jejich vystavení vnějším konkurenčním tlakům vedly na jedné straně ke značným problémům v oblasti trhu práce a k postupně narůstajícímu problému nezaměstnanosti, na druhé straně je znatelné zlepšování životního prostředí. Zdroj: Program rozvoje Karlovarského kraje obrázek: Hrad Loket
Legenda o vzniku Karlových Varů Jedním z prvních kdo zachytili nejstarší karlovarskou pověst o objevení Vřídla Karlem IV., byl renesanční lékař Dr. Fabian Sommer, rodák z Karlových Varů. Král a císař Karel IV. se svou družinou se při pobytu na hradě Loket vydal na hon do královské obory. Při pronásledování jelena se lovci dostali až nad údolí řeky Teplé. Jeden z loveckých psů skočil ze skalního ostrohu do údolí za zvířetem a spadl do tůně. Pes začal bolestivě vít. Lovci spěchali v domnění, že je pes raněn, překvapilo je však, že z vody, do níž pes spadl stoupala pára a voda byla horká. Moudrý panovník předpokládal léčivou moc pramene, opláchl si jeho vodou zraněnou nohu a záhy se uzdravil a nařídil, aby toto místo bylo osídleno a podle něj nazváno Karlowy Wary. Skutečností je to, že Karel IV. se na zrodu města podílel (zda jeho první návštěva Warů byla při lovu není nikde dokázáno). V již asi 100 let existující osadě Wary se v roce 1350 zastavil Karel IV. Zřejmě z jeho znalostí a zkušeností, které nabyl v období své výchovy ve Francii, usoudil, že zdejší prameny mají léčivou sílu a tak tuto osadu povýšil na lázeňské městečko a to dostalo jméno Warné Lázně (podobné lázně již v té době existovaly jinde v Evropě - Francii, Španělsku, Itálii). O počtu návštěv Karla IV. v těchto lázních nemáme žádné zprávy, dá se však očekávat, že jich bylo více. Král si toto místo oblíbil a v roce 1358 se rozhodl si zde postavit lovecký hrad, to také udělal a při té příležitosti povýšil městečko na město. Lovecký hrad byl postaven na malém skalním ostrohu nad údolím říčky Teplé, přímo nad prameny. Přesnou podobu hradu neznáme, hrad zchátral již před rokem 1547 a od roku 1576 byl využíván jako skladiště, po požáru v roce 1604 byla původní gotická věž opravena a sloužila pak jako městská hláska. Její arkádový ochoz a střecha se zvoničkou vznikla při opravě po požáru v letech 1759 - 1766, ostatní části hradu postupně zanikly. Nejvýznamnější pro město byl rok 1370, kdy jej 14. srpna Karel IV. povýšil na královské město, jehož název byl změněn na počest svého zakladatele na Karlowy Wary. Městu bylo uděleno takzvané Loketské právo (soubor privilegií královského města, které mělo město Loket). Krom toho dostaly Karlowy Wary zvláštní privilegium o zákazu útočení a zákaz průchodu a pobytu vojsk (Salva gradia). Město samo o sobě velký strategický význam stejně nemělo, právě proto a také díky okolnímu těžko přístupnému terénu nemělo město hradby. Městské brány, které pravděpodobně byly dvě (každá na jednom konci města v údolí řeky), se nedochovaly. Při povýšení na královské město byl zcela určitě založen i gotický kostel sv. Máří Magdalény. První zmínka o něm je až z roku 1485, stál zde až do začátku 18. století. Město se dále potom rozrůstalo, ale v období středověku a ani do 18. století nedosáhlo takového významu jako okolní strategicky výhodně umístěná královská města Loket a Cheb. K četným privilegiím přidává v roce 1401 král Václav IV. ještě takzvané azylové právo.
Průmysl
Tradičními odvětvími v kraji jsou ta, která jsou vázána na místní suroviny a mají k dispozici i kvalifikovanou pracovní sílu. Jedná se především o povrchovou těžbu hnědého uhlí a těžbu dalších nerostných surovin, o výrobu elektrické energie, porcelánu, skla, hudebních nástrojů, strojírenství a oblast textilní a konfekční výroby, která je však postižena útlumem. V karlovarském okrese má stále nejsilnější pozici tradiční výroba porcelánu, která se ale potýká s problémy odbytu a ztrátou některých trhů, dále výroba skla, výroba a zpracování keramických surovin, strojírenství, dále elektrotechnický, potravinářský a textilní průmysl, který je zastoupen hlavně v Nejdku. V sokolovském okrese převažuje těžba hnědého uhlí (Sokolovská uhelná a.s. je největším zaměstnavatelem v kraji), energetika, chemický průmysl, významné je strojírenství, průmysl elektrotechnický, výroba hudebních nástrojů, výroba porcelánu a skla, významné je i zastoupení textilního průmyslu. Chebský okres je poznamenán silným omezením textilní výroby. Po ukončení činnosti některých firem zde vznikly nové, převážně malé nebo menší firmy do 100 zaměstnanců, které z větší části provádí pouze práci ve mzdě. V okrese je zastoupeno též strojírenství, ve kterém došlo rovněž k zániku některých velkých firem. Jiné radikálně omezily výrobu a počty svých zaměstnanců. Významněji je zde zastoupen i průmysl potravinářský, slévárenský, výroba hudebních nástrojů a těžba kaolinu a keramických jílů. Pro stavebnictví je v posledním desetiletí charakteristickým znakem poměrně úspěšná transformace velkých firem a vznik velkého počtu malých a středních stavebních podniků a výrobců stavebních hmot. Významnou roli v této oblasti sehrává Regionální stavební sdružení Karlovy Vary, které sdružuje více než 40 firem z celého kraje a které se významně podílí na stavební výrobě kraje. Převažují spíše stavby průmyslových objektů, objektů občanské vybavenosti, supermarketů a rekonstrukce. Investiční výstavba v Karlovarském kraji je při mezikrajovém srovnání absolutně i relativně (na 1 obyvatele) jednou z nejnižších v České republice. Podíl bytové výstavby je minimální. Celková hospodářská situace, nedostatečné investice ve veřejné sféře, průmyslu a především v bytové výstavbě ovlivňují však vývoj ve stavebnictví negativně. Na území kraje vznikají průmyslové zóny, především z iniciativy měst a obcí. V kraji je dostatek ploch a objektů pro další investice. Starší objekty by mohly sloužit např. pro výstavbu podnikatelských inkubátorů. Nevýhodou je nedostatečná zainvestovanost těchto ploch. Mnohde se rozvoj průmyslových zón a podnikání vůbec brzdí nedostatkem pracovních sil s potřebnou kvalifikací a špatným stavem dopravních sítí. Chybí kvalifikované pracovní síly v určitých oborech a rovněž provázanost trhu práce a potřeb firem s výukou na UŠ + SOUŠ. V dlouhodobém záměru školství je zřejmá snaha o potlačení učňovského školství a oborů a naopak posílení gymnázií a lyceí. Podnikatelská sféra musí předat kraji jasně formulovaná stanoviska a potřeby oborů a profesí s výhledem na příštích 10 let. Toto by se mělo promítat do aktualizací DZŠ.
Služby a obchod
Zahrnujeme-li pod pojem služby celý terciér, poskytuje tento sektor dnes již více než 57% všech pracovních příležitostí v Karlovarském kraji. Větší zastoupení v zaměstnanosti v rámci služeb mají služby převážně veřejného charakteru (OKEČ L-O), zejména veřejná správa, školství, zdravotnictví, sociální zabezpečení a sociální služby. Z ostatních služeb jsou v kraji výrazněji zastoupeny obchod, doprava a spoje. Dlouhodobě mírně stoupá význam tzv. progresivních služeb (OKEČ J a K). I když převaha podniků ve službách spadá spíše do kategorie malých a středních podniků, v oblasti dopravy a spojů je i řada podniků velkých. V oblasti obchodu se projevuje silný vliv vietnamské komunity, v Karlových Varech komunity ruské. Samostatným fenoménem je vznik sítě supermarketů, které výrazně mění nabídku v maloobchodní síti, zejména v největších městech. Největší rozmach zaznamenaly obchody s nepotravinářským sortimentem. V kontrastu s tím je problematická obchodní síť na venkově, jejíž stav přispívá k vylidňování venkova. Negativně se v oblasti obchodu projevují různé daňové a celní úniky dováženého zboží, které mají vliv na jeho prodej a cenu. Detailnější rozbor v úrovni okresů, kraje a jednotlivých odvětví a oborů je ztížen nedostupností statistických dat, která jsou sledována převážně pro subjekty s více než 20 (resp. 25) zaměstnanci, přičemž tato kategorie má v některých oborech, jako je maloobchod, opravárenské služby a řemesla velký význam, nastává v nich i největší pohyb co do vzniku, zániku, event. přeregistrace ekonomických subjektů.
Zemědělství a venkov
Přestože venkovský prostor zaujímá většinu kraje, žije v něm zhruba jen 23 % obyvatel. Obcí s méně než 500 obyvateli je 47 % a žije v nich 6 % obyvatel (ČSÚ, 2002). Venkovský prostor je dlouhodobě vylidňován a poznamenán i zánikem celých sídel. Hustota zalidnění je velmi nízká. Rozpadem socialistického zemědělství s výrazným snížením zemědělské výroby pozbyl venkov značnou část své ekonomické základny. Nezemědělské ekonomické aktivity jsou ve venkovském prostoru spíše výjimkou. V horských polohách Krušných hor, u větších vodních ploch a v některých dalších krajinářsky zajímavých územích se rozvíjí cestovní ruch a příměstská rekreace místních obyvatel. Celkovou obměnou obyvatel po 2. světové válce a novým osídlením zanikly staré tradice a zvyky, které se jen obtížně obnovují. Vzhled venkovských obcí je poznamenán mnohaletou nedostatečnou údržbou a obnovou. V mnoha obcích jsou opuštěné objekty socialistické zemědělské velkovýroby. Urbanistická struktura vesnic je mnohde narušena nevhodnou panelovou výstavbou vícepodlažních obytných domů. Část dochovaného domovního fondu je využívána jako rekreační objekty. Na druhé straně se vyznačuje venkovský prostor kulturními, technickými a přírodními památkami a zajímavostmi. Venkov je poměrně široký pojem. Většinou je chápán jako "zbytková kategorie" vně urbanizovaných území, tzn. aglomerací. V současné době se výrazným způsobem mění podmínky za nichž dochází k vývoji venkova. Proto je zapotřebí se ptát, jaké šance mají venkovská území v souvislosti s přípravami ČR na vstup do EU,
snižování veřejných výdajů a zostřenou konkurencí mezi obcemi, městy a regiony. Jako nezbytné se ukazuje potřeba definovat, vymezit a provést typologii venkovských území, aby mohly být analyzovány strukturální a vývojové změny, konkurenční výhody a nevýhody, aby regionální politika mohla přijímat takové strategie rozvojové politiky, které odpovídají danému typu regionu / území.
venkovská území v blízkosti urbanizovaných území s rozvojovou dynamikou (regulace konfliktních požadavků na využívání pozemků) venkovská území mimo aglomerace se stabilní sídelní strukturou a rozvojovou dynamikou (potřeba rozvoje infrastruktury, vytváření podmínek pro drobné podnikání) strukturálně slabá, periferní venkovská území (stabilizace středisek osídlení, především středisek místního významu a zatraktivnění obcí prostřednictvím programu obnovy vesnice)
Účast místního obyvatelstva na plánování rozvoje obcí a podpora akcí, které mají obcím přinést prospěch, je velmi nízká. V této souvislosti je pozitivní vytváření "svépomocných" regionálních organizací - tzv. mikroregionů. Mikroregiony jsou dobrovolná účelová sdružení obcí navzájem, příp. i obcí s jinými subjekty, které se spojily, aby společně připravovaly svou rozvojovou strategii. Vznikají především ve snaze společného řešení technické infrastruktury anebo poskytování některých služeb. V Karlovarském kraji bylo v roce 2002 v mikroregionech sdruženo 87% všech obcí kraje. Dostupnost technické infrastruktury je základním předpokladem pro zlepšení životních podmínek a pro zemědělské i nezemědělské podniky. Mnoho obyvatel každodenně dojíždí za prací do měst a průmyslových podniků. Vzhledem k nízké úrovni základní vybavenosti na vesnici je třeba též dojíždět do škol a k lékaři. Zde je zapotřebí zdůraznit, že prakticky celá síť místních silnic je zanedbaná. Přístupnost mnoha vesnic veřejnou dopravou byla v minulých letech negativně ovlivněna zrušením některých vlakových a autobusových spojů. Nové podnikatelské (obchodní) příležitosti a pracovní místa se objevují ve výrobě a využití biomasy pro získávání energie a pro další účely, v recyklaci odpadů a ve využití bioplynu a dalších místně obnovitelných druhů energie. Tato oblast reaguje na rostoucí požadavky ochrany životního prostředí. Uvolněné finance, které by jinak plynuly do velkých energetických podniků na zaplacení dodávek energie, by se mohly stát zdrojem příjmů pro místní podniky a obecní rozpočty. Na tomto poli by mohla vzniknout nová pracovní místa a rozšířit se plocha obhospodařované půdy. Zemědělství má v hospodářství regionu klesající význam. Je to dáno jednak méně příznivými přírodními podmínkami, jednak specifickým ekonomickým vývojem.V současné době se zemědělství a celé venkovské prostředí nachází v přechodné fázi vývoje - státní statky a jednotná zemědělská družstva nebyly dosud plně nahrazeny formami odpovídajícími tržnímu prostředí, mimo jiné i z důvodu nevyjasněných vlastnických vztahů k půdě a k jinému majetku. Tomu odpovídá výrazný pokles zemědělské výroby. Ukazuje se, že transformace zemědělství bude dlouhodobým procesem. Po roce 1989 došlo v českém zemědělství k zásadním změnám v oblasti vlastnictví, produkční struktury a organizace práce v zemědělství. Jeho podíl na HDP Karlovarského kraje se do r. 1997 snížil na cca 3,5 % (zdroj: ČSÚ), což je důsledek snižujícího se přebytku nabídky nad poptávkou zemědělských a potravinářských produktů v kontextu snižující se kupní síly, zrušení negativní daně z obratu na potraviny s následným zvýšením její ceny, snížením vývozních příležitostí a zvýšeného dovozu zemědělských produktů.
Současné ekonomické podmínky jsou ovlivňovány obchodní politikou bank, i když došlo ke snížení úrokové míry. Žádosti o půjčku jsou pečlivě prověřovány a zejména se zpřísnily požadavky ručení. Z hlediska dalšího rozvoje je třeba zvážit zlepšení garančních schémat a dalších podpůrných nástrojů. Zdroj: Program rozvoje Karlovarského kraje 2004-2006
Obyvatelstvo
Ke 31.12.2001 žilo na území kraje 303 714 obyvatel, to jsou necelá 3% z celé ČR. Věková struktura se vyvíjí v posledních letech nepříznivě. Zatímco skupina obyvatel v předproduktivním a produktivním věku klesá, skupina v poproduktivním věku vytrvale stoupá. Stárnutí obyvatelstva kraje se od roku 1997 projevilo přírůstkem 2 433 obyvatel v poproduktivním věku a úbytkem 4 269 obyvatel předproduktivního věku. Pro srovnání, v roce 1991 činil podíl obyvatel ve věku 0 - 14 let 21,7 % a obyvatel ve věku 60 a více let 14,7 %. Problematiku stárnutí obyvatelstva celorepublikově řeší Národní program přípravy na stárnutí na období 2003 - 2007. V porovnání s celkovou hodnotou věkové struktury obyvatelstva České republiky má v současné době Karlovarský kraj příznivou věkovou strukturu. Postupně však stoupá průměrný věk obyvatel z 30,08 let v roce 1961 na 38,0 v roce 2001 (přesto je kraj řazen mezi jeden z nejmladších krajů v ČR). Střední délka života je v Karlovarském kraji o 1,5 roku nižší nežli představuje úroveň ČR. Proces demografického stárnutí obyvatelstva je dlouhodobý a vytrvalý trend. Na základě sledování trendu vývoje národnostního složení můžeme do budoucna očekávat určité změny. Od 60. let, kdy statistika začala sledovat tento census, dochází k procentuálnímu růstu obyvatel české národnosti (např. v roce 1980 tvořil podíl obyvatel české národnosti 82,3 %, v roce 2001 to již představuje hodnotu 87,4 %). Ve srovnání s výsledky Sčítání z roku 1991 doznal v národnostní struktuře výrazný úbytek podíl osob, hlásící se k národnosti slovenské (z 8,7 % na 4,6 %), německé (ze 3,8 % na 2,9 %), moravské (z 0,8 % na 0,1 %) a romské (z 0,6 % na 0,2 %). Cizinci, dlouhodobě přítomní, tvoří dle Sčítání lidu 2001 cca 1,4 % (4 287) obyvatel Karlovarského kraje (2,6 % obyvatel okresu Cheb, 1,3 % okresu Karlovy Vary a 0,4 % okresu Sokolov). Podílově nejpočetněji jsou cizinci na území Karlovarského kraje zastoupeni v následujících městech: Cheb (5,8 %), Aš (4,5 %), Skalná (4,6 %) a Jáchymov (4,1 %). Největší podíl cizinců byl zaznamenán na okrese Cheb, který je v rámci ČR okresem s nejvyšším podílem cizinců. Do budoucna bude hrát při migraci výraznější roli i stav životního prostředí, úroveň vybavení sídel a služeb, jejich celkový vzhled a image. Zdroj: Program rozvoje Karlovarského kraje 2004-2006
Mapa č. 2- obce obecních úřadů s rozšířenou působnosti Zdroj: ČUZAK
Trh práce a zaměstnanost
Stav na trhu práce je syntézou vlivů z mnoha oblastí charakterizujících vývoj v Karlovarském kraji a implicitně má vliv na další oblasti. Trh práce je výslednicí situace v průmyslu a zemědělství, výrazně kladný vliv na něj může mít rozvoj cestovního ruchu a lázeňství, naopak negativně se projevuje nedostatečné napojení silničních sítí na sousední regiony, špatný stav silnic II. a III. třídy, omezení dopravních spojů a tím snížení mobility pracovních sil, útlum v oblasti těžby uhlí a energetiky, další zhoršování životních podmínek na venkově, prohlubování rozporu mezi nabídkou vzdělávací soustavy a poptávkou na trhu práce a vysoký podíl občanů s nedokončeným nebo základním vzděláním. Proto politika zaměstnanosti nemůže být úkolem jenom Úřadů práce. Karlovarský kraj patří stále mezi kraje, o které je z hlediska pracovních příležitostí zájem ze strany cizinců (především z Ruska, Ukrajiny, Polska a Bulharska). Nejčastější pracovní povolení jsou vydávána na profese dělnické ve stavebnictví, strojírenství a textilní výrobě. Naopak ze západní Evropy přicházejí zájemci o zaměstnání středoškolsky a vysokoškolsky vzdělaní. Velkou skupinou cizinců na trhu práce v Karlovarském kraji představují také občané Vietnamu. Ti jsou však v převažující míře zaměstnáváni na živnostenské listy.Zájem o zaměstnání přetrvával i ze strany občanů Slovenské republiky. Zdroj: Program rozvoje Karlovarského kraje 2004 - 2006
