„Kdo si není vě dom, nevidí, co vid ě t lze, a nemů že poznat, kde se nachází.
Pouze s jasným pohledem se mů žete doopravdy rozhodnout,
že n ě co změ níte.
Ž ivot od vás žádá uvě domě lost.“
První závoj
Neuvě domě lost
TajemsTví sedmi závojů
. ––––––––––––– .
Závoj neuvědomělosti
P
roč máme dojem, že někteří lidé přesně vědí, kým jsou, kudy vede jejich cesta a co mají v životě dělat? A proč jiní musejí pořád znovu hledat sami sebe a smysl svého bytí? Proč mají někteří lidé ve všem tolik jasno a proč jsou druzí zmatení a kladou si otázky? Proč jedni i v bouřlivých časech zůstanou pevně zakotveni ve středu dění, zatímco druhé vítr života pokaždé znovu vyvrátí z kořenů? Podstatou je přítomnost čehosi, čemu říkáme uvědomělost. Je to vnitřní stav pozorovatele, který jde ruku v ruce se znalostí toho, co se právě skutečně odehrává uvnitř člověka i ve světě kolem a proč se tak děje. Toto „vědoucí pozorování“ je zdrojem jistoty, srozumitelnosti, síly a vnitřní stability, a to i v těžkých dobách. K tomuto stavu se nemůžete dopracovat. Dostanete ho darem, když prohlédnete závoje, které ovlivňují vaše myšlení a vnímání.
Vaše přímá cesta k uvědomělosti Uvědomělost vzniká z vědění a pozorování. Napřed musíte vědět, jaké síly ve vás působí a které procesy se ve vás 14
PRvNí závoj: NeUvĚdomĚLosT
. ––––––––––––– .
odehrávají. A s tímto věděním se úplně změní kvalita vašeho nazírání, vnímání a prožívání toho, co se děje ve vás samotných, ve vašem životě i v ostatních lidech. Ve stavu uvědomělosti už vaše city a myšlenky nemohou automaticky určovat, co máte udělat a jak musíte reagovat. Díky tomu začnete do svého života zatahovat čím dál víc lidí, kteří si rovněž jsou vědomi, kým jsou a co se děje kolem nich. A s těmi, kteří už do vašeho života patří, si nebudete nadále vzájemně „mačkat knoflíky“. Čím uvědomělejšími se stanete, o to krásněji začnete prožívat své vztahy a partnerství a o to méně se ve vašem životě bude odehrávat to, čemu říkáme „drama“. Protože drama se ve vztazích rozvíjí jen tehdy, když strachy, představy a přání dvou lidí spolu začnou nepozorovaně – tedy neuvědoměle – rezonovat, a tím se vzájemně posilovat. Nejkratší cesta, jak přerušit jakýkoli automatický proces a vrátit se do stavu, v němž si plně uvědomujeme, co se doopravdy děje, vede přes dvě otázky: Kým nebo čím jsem? Co se to tu děje? Tyto dvě otázky jsou vaším nástrojem k prohlédnutí všech závojů života. Jakmile nabudete příslušných vědomostí, stačí vám tyhle dvě otázky, abyste se kdykoli mohli opět stát uvědomělými pozorovateli.
15
Tajemství sedmi závojů
. ––––––––––––– .
Kým nebo čím jsem? – Poznatek první Hluboko v každém z nás se nachází kousek našeho já, který chce vědět, kam patří. Tenhle kousek v nás vzbuzuje touhu konečně se „někde usadit“ a přání cítit se někde „doma“. Tenhle kousek touží po odpovědi na otázky: Kým nebo čím jsem? Kdo a co ke mně patří? K čemu tady jsem? Tahle hluboko zakotvená touha působí v každém z nás, ať už otevřeně nebo skrytě. A je příčinou toho, že si pořád znovu a bez přestání připadáme, jako že „něco hledáme“. Tato hledačská součást v nás také probouzí touhu po životním partnerovi v naději, že se pak konečně usadíme. Jenomže milující životní partner je sice báječná, ale nikoli úplná odpověď na otázku, a tak člověk někdy zjišťuje, že ani s krásným partnerstvím jeho vnitřní neklid nezmizí úplně. Kým nebo čím jste? Zkoušeli jste si někdy na tuto otázku pravdivě odpovědět? A k jakému výsledku jste došli? Zkuste to se svou prací: jste sekretářkou, manažerem, vedoucím oddělení, řemeslníkem, ženou v domácnosti, inženýrem? Tato otázka je pro váš život naprosto zásadní, protože když věříte, že jste to, co vlastně jenom děláte, činíte své city a myšlenky závislými na druhých. Pak si názory druhých lidí o svém poslání nebo chování berete osobně. Potom lidé, kteří znají pouze vaši roli, a ne vás jako člověka, už jenom svým úsudkem nebo pronesenou poznámkou rozhodují o tom, zda se budete cítit dobře, nebo špatně. 16
PRvNí závoj: NeUvĚdomĚLosT
. ––––––––––––– .
Pak jejich soud o tom, jaký jste podali výkon, vnímáte jako soud nad svou celou lidskou hodnotou. Spousta lidí upadá do pocitů hluboké nesmyslnosti bytí, když ztratí zaměstnání. Vedle finanční ztráty a dalších nepříjemných změn je podstatnou příčinou jejich stavu to, že už nevědí, kým jsou. Se ztrátou místa ztrácejí i velikou část své identity. Věří, že jejich život a oni sami coby lidé už nemají žádnou hodnotu, a to jenom proto, že prožívají období bez uznávané funkce. Vy však ve skutečnosti nejste vaše práce. Vy pouze nějakou práci vykonáváte. Po přechodnou dobu svého života zastáváte úkoly sekretářky, manažera, inženýra, řemeslníka, ženy v domácnosti nebo vedoucího oddělení. Někdy se tvrdí, že pro získání odstupu je užitečné představit si, že člověk bude v životě pořád jenom hrát role. Ve skutečnosti to však dlouhodobě nepomáhá, protože té části vaší osobnosti, která chce vědět, kým nebo čím jste, dáváte odpověď: „Všechno, co dělám, jsou jenom role. Jsou to falešné identity. To nejsem já.“ Jak se vám zamlouvá myšlenka, že celý váš život bude sestávat jenom z toho, že budete muset pořád dokola ztvárňovat různé role? Život jako nekonečná divadelní hra, v níž se od vás bez ustání pořád něco očekává? Vidíte? Tohle není odpověď, kterou hledáte. Pravda je, že prostě pořád jenom „něco děláte“ a že to nemá nic společného s tím, kým doopravdy jste.
17
TajemsTví sedmi závojů
. ––––––––––––– .
První poznatek k otázce, kým nebo čím jste, zní: Nejste to, co děláte. Nejste vaše činnost. „Vě doucí č lově k si nebude myslet,
že ště stí a utrpení
vznikají bez p ří č iny.“
Buddha (vl. jm. Siddhártha Gautama) probuzený učitel moudrosti a zakladatel buddhismu * asi 563 př. n. l. † asi 483 př. n. l.
18
PRvNí závoj: NeUvĚdomĚLosT
. ––––––––––––– .
Kým nebo čím jsem? – Poznatek druhý Ve většině kultur se přišlo na to, že naše lidské bytí sestává nejméně ze tří stavebních kamenů, které se často označují jako tělo, duch a duše. Aby náš rozum mohl určitý poznatek také zavést do životní praxe, musí být toto vědění „uchopitelné“. Nahlížení naší lidské existence jako těla, ducha a duše dává odpovědi na otázku Kým nebo čím jsem? podstatně praktičtější smysl. Za předpokladu, že slovům přiřadíme správný význam: Vaše tělo není jenom biologické vozidlo, které vás veze životem. Vaše tělo odpovídá vašim citům. Váš duch odpovídá vašim myšlenkám. Tedy i vašim vzpomínkám, znalostem, nadějím, obavám a plánům. Vaše duše – jako první krok si to vyjmenujme – odpovídá něčemu, co není ani tělo, ani pocity, ani myšlenky. Čím víc závojů následně odhrnete, o to jasněji budete vědět, že duše ve vás zastupuje lásku, a konečně i pravdu. Vaše tělo představuje pocity proto, že veškeré pocity jsou tělesné reakce. Každá myšlenka, která vás napadne, spustí v žláze podvěsku mozkového produkci speciálních (hodících se k dané myšlence) látek zvaných transmitery. Ty jsou bleskově odeslány k příslušným buňkám v těle. Adresné buňky opět reagují jakousi změnou, kterou vy sami vnímáte jako pocit. Tak například pociťujete strach v oblasti solárního plexu, milostné city v krajině srdeční nebo stres a vztek kolem žaludku. 19
TajemsTví sedmi závojů
. ––––––––––––– .
Kým nebo čím jste? Jste svým tělem a svými pocity? Pravda je, že pocity ve svém těle pociťujete. Ale nejste těmito pocity. A nejste ani svým tělem. Vy máte tělo. Obýváte ho a používáte ho. Umožňuje vám účastnit se života, navštěvovat určitá místa a lidi, dotýkat se, prožívat smyslové vjemy, pohybovat věcmi a vytvářet je, nabývat zkušeností… Pomocí úžasného daru svého těla můžete prožívat tento svět. Proto je vaše tělo nejlepším přítelem vašeho života. Když se naučíte nahlížet na něj takto, budete své tělo čím dál víc milovat takové, jaké je, protože ta či ona jeho nedokonalost opravdu není tak důležitá, abyste se kvůli tomu nemohli podílet na krásách života. Nedostali jste tělo proto, abyste s ním byli pořád nespokojeni. Máte ho, abyste jeho prostřednictvím cestovali svým životem. Tělo nakonec beztak zůstane někde mimo, asi jako parník po nádherné plavbě kolem světa. Váš duch sestává ze všeho, co si myslíte a co si pamatujete. Je to vaše zcela osobní kombinace uložených starých a nově vznikajících myšlenek. Tok těchto myšlenek, jenž spolu s vaším tělem vytváří city, z vás činí neopakovatelnou osobnost, jíž jste. Činí z vás všechno to, co pociťujete jako „já“. Ale jste skutečně i všemi těmito myšlenkami? Jste svým vlastním rozumem? Všimli jste si, že v některých životních situacích si váš rozum dělá, co se mu zachce? Celé dny a noci se zaměstnává jedním a týmž tématem, aniž by dospěl k řešení. Ve vašem rozumu pak jako v opakovací smyčce probíhá pořád 20
PRvNí závoj: NeUvĚdomĚLosT
. ––––––––––––– .
týž bezvýsledný proces. A vy sedíte prakticky uprostřed dění, můžete ho pozorovat, a zároveň proti němu nemůžete nic podniknout. Vaše myšlenky (a s nimi jsou spojeny i city) jednoduše pokračují dál, jako kdyby přítomnost vás samých k tomu nebyla žádoucí ani potřebná. Je to možné proto, že vy sami vůbec nejste všemi těmito myšlenkami. Většinu z nich pouze prožíváte. Jsou to takzvané myšlenkové matrice. Ale dokud člověk vězí za závojem neuvědomělosti, tak to neví. Myslí si, že je opravdu přesně tím, co se ve skutečnosti vlastně jenom odehrává v systému jeho těla a ducha. Vaše duše není nic z výše jmenovaného. Duše je to, co zbude, když odstraníme tělo, pocity a myšlenky. Tělo (spojení buněk), pocity (buněčné reakce) a myšlenkové procesy se považují za znaky biologického života. Duše ničím takovým není. Existuje mimo biologický život, a může ho proto také přetrvat. City jsou řečí těla. Myšlenky jsou řečí ducha. Láska je řečí duše.
Krátký výlet do duše Slovo duše je koneckonců pouhým slovem. Za ním se však skrývá idea, kterou různé kultury naplnily různými 21
Tajemství sedmi závojů
. ––––––––––––– .
obsahy. Například buddhisté odmítají představu, že nějaká duše vůbec existuje. Je mnoho pohledů na duši jako na jakési nadřazené jádro osobnosti a buddhismus nevěří, že cosi, čemu říkáme „osobnost“, přežívá smrt člověka. Buddhisté ovšem vědí velice dobře, že „cosi“ přetrvává a v tělesné formě se pořád znovu vrací na tento svět. Jiné kultury věřily a věří, že určité osobní vlastnosti přečkávají fyzický konec a jako dokonalé jáství dále žijí na jiné úrovni bytí. Tak třeba i staří Egypťané tomu věřili natolik, že svým zemřelým dávali do hrobů hmotné statky, aby duše tam na druhé straně nic nepostrádala. Celá ta spousta nejrůznějších koncepcí, co vlastně duše znamená, způsobila, že mnoho racionálně orientovaných lidí nabylo dojmu, že se toto téma vyznačuje spíš velkou zmatečností než ověřitelným poznáním. A často docházejí k závěru, že se má celá ta myšlenka principiálně odmítnout nebo aspoň odročit. Navzdory zdánlivé chaotičnosti nebo různým přesvědčením a zkušenostem přece jen existuje společná esence všech kultur, náboženství a výkladů, a ta zní: „Být člověkem znamená něco víc než jen sestávat z těla a myšlenek.“ Nejednotnost panuje pouze v tom, jak přesně popsat ono „víc“. Ať už tomu sami věříte nebo ne – k odhrnutí závoje před pravdou a láskou stačí, když budete vědět, vnímat nebo tušit, že vy sami jste „víc“ než jen vaše tělo, myšlenky a city. Vašemu „víc“ to stačí. Není podstatné, jestli si budete myslet nebo říkat: „Cítím spojení se svou duší“ nebo 22
PRvNí závoj: NeUvĚdomĚLosT
. ––––––––––––– .
„existuje nadjá“, „jsem láska“, „jsem světlo“ anebo „Bůh je ve mně“. Říkejte si tomu, jak vám to vyhovuje. Důležité je, co pociťujete, neboť to je to, čím opravdu jste.
Druhý poznatek k otázce, kým nebo čím jste, zní: Máte tělo, ale nejste svým tělem. Vnímáte city, ale nejste svými city. Prožíváte myšlenky, ale nejste svými myšlenkami. „ Je-li p řipravena du še,
vě ci jsou p řipraveny té ž.“
William Shakespeare anglický básník a dramatik * 23. 3. 1564 Stratford nad Avonou † 23. 4. 1616 Stratford nad Avonou
23
