KÁVOVINY NÁHRAŽKA KÁVY NEBO NĚCO NAVÍC?

MASARYKOVA UNIVERZITA LÉKAŘSKÁ FAKULTA

KÁVOVINY NÁHRAŽKA KÁVY NEBO NĚCO NAVÍC? Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce:

Autor:

MVDr. Halina Matějová

Jana Kubalová

Brno 2014 1

Jméno a příjmení autora: Jana Kubalová Studijní obor: Nutriční terapeut, Lékařská fakulta, Masarykova univerzita Název bakalářské práce: Kávoviny náhražka kávy nebo něco navíc? Vedoucí bakalářské práce: MVDr. Halina Matějová Rok obhajoby bakalářské práce: 2014 Anotace Tato bakalářská práce shrnuje základní dostupné informace o kávovinách. Popisuje historii a okolnosti vzniku kávovinových nápojů a také technologii jejich výrobního procesu. Dále se věnuje původu, chemickému složení a využití základních surovin pro výrobu kávovin, mezi něž patří čekanka, pšenice špalda, žito, ječmen, kaštany a žaludy. Zabývá se také možnými zdravotními riziky konzumace kávovin, které souvisí s přítomností chemické látky akrylamidu, jenž vzniká při pražení. Popisuje ale i možné zdravotní přínosy, které byly pozorovány v klinických studiích po konzumaci čekankové kávy. S pozitivním účinkem dále souvisí také přítomnost inulinu v čekankové kávě, který má řadu vědecky potvrzených pozitivních vlivů na lidské zdraví. Klíčová slova: kávoviny, náhražky kávy, čekanka, akrylamid, inulin Annotation This bachelor´s thesis summarizes the basic available information about coffee substitutes. The history of emergence of coffee substitutes and the technology of their production will be described. Then it will be described sources, chemical compositions and utilizations of the basic raw materials, including chicory, spelt wheat, rye, barley, chestnuts and acorns. This thesis will deal with potential health risks of drinking coffee substitutes, which are associated with presence of acrylamide - chemical substance formed by roasting. Possible health benefits will be mentioned as well. They were observed in clinical trials after consumption of chicory coffee. The presence of inulin in chicory coffee is also associated with positive effect, because of number of scientifically validated positive effects on human health. Key words: coffee substitutes, coffee surrogates, chicory, acrylamide, inulin 2

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Kávoviny náhražka kávy nebo něco navíc?“ vypracovala samostatně pod vedením MVDr. Haliny Matějové a uvedla v seznamu literatury všechny použité literární a odborné zdroje. V Brně dne ...................

........................................... Jana Kubalová

3

Poděkování Děkuji MVDr. Halině Matějové za odborné vedení této bakalářské práce, cenné rady a vstřícný přístup. Dále bych chtěla poděkovat rodině a lidem ve svém okolí, kteří mi pomáhali a podporovali mě nejen při psaní této bakalářské práce, ale i po celou dobu studia.

4

OBSAH 1.

ÚVOD ............................................................................................................................... 7

2.

HISTORIE KÁVOVIN ..................................................................................................... 9

3.

DEFINICE KÁVOVIN A TECHNOLOGIE JEJICH VÝROBY .................................. 11

4.

SUROVINY PRO VÝROBU KÁVOVIN .................................................................... 13 4.1

Čekanka obecná ......................................................................................... 13

4.1.1 Historie pěstování...................................................................................... 13 4.1.2 Biologická charakteristika ......................................................................... 13 4.1.3 Chemické složení ...................................................................................... 14 4.1.4 Využití čekanky ........................................................................................ 15 4.2

Pšenice špalda ............................................................................................ 15

4.2.1 Historie pěstování...................................................................................... 15 4.2.2 Chemické složení ...................................................................................... 16 4.2.3 Požadavky na pěstování ............................................................................ 16 4.2.4 Využití pšenice špaldy .............................................................................. 17 4.3

Žito seté ...................................................................................................... 18

4.3.1 Historie pěstování...................................................................................... 18 4.3.2 Chemické složení ...................................................................................... 18 4.3.3 Požadavky na pěstování ............................................................................ 19 4.3.4 Využití žita ................................................................................................ 20 4.4

Ječmen setý ................................................................................................ 20

4.4.1 Historie pěstování...................................................................................... 20 4.4.2 Biologická charakteristika ......................................................................... 20 4.4.3 Chemické složení ...................................................................................... 21 4.4.4 Požadavky na pěstování ............................................................................ 22 4.4.5 Využití ječmene ........................................................................................ 23 4.5

Kaštany ...................................................................................................... 23 5

4.6 5.

6.

Žaludy ........................................................................................................ 25

AKRYLAMID - LÁTKA VZNIKAJÍCÍ PŘI PRAŽENÍ ............................................... 27 5.1

Tvorba akrylamidu v potravinách ............................................................... 27

5.2

Metabolismus akrylamidu .......................................................................... 28

5.3

Toxicita akrylamidu .................................................................................... 29

ZDRAVOTNÍ PŘÍNOSY KONZUMACE ČEKANKOVÉ KÁVY ............................. 30 6.1 Antitrombotický efekt ...................................................................................... 30 6.2 Vliv na osteoartrózu ......................................................................................... 30 6.3 Inulin ................................................................................................................ 31 6.3.1 Chemická struktura ................................................................................... 31 6.3.2 Výskyt inulinu ........................................................................................... 32 6.3.3 Fyziologické účinky inulinu ...................................................................... 33 6.3.4 Využití inulinu v potravinářství ................................................................ 34 6.3.5 Změny obsahu inulinu při výrobě kávovin ............................................... 34

7.

PRAKTICKÁ ČÁST ..................................................................................................... 36 7.1 Cíl ..................................................................................................................... 36 7.2 Metoda ............................................................................................................. 36 7.2.1 Sběr a zpracování dat ................................................................................ 36 7.2.2 Popis souboru ............................................................................................ 36 7.3 Výsledky .......................................................................................................... 40 7.4 Diskuze............................................................................................................. 57

8.

ZÁVĚR .......................................................................................................................... 61

SEZNAM TABULEK .............................................................................................................. 62 SEZNAM GRAFŮ ................................................................................................................... 63 SEZNAM PŘÍLOH .................................................................................................................. 64 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ...................................................................................... 72

6

1. ÚVOD Pod pojmem kávoviny, nebo také stále užívaným termínem náhražky kávy, si většinou představíme nápoje, které se zrodily v dávných dobách jen proto, aby mohly zastat roli jakéhosi „náhradníka“ a v případě nedostatku nahradit svůj dražší a hůře dostupný „originál“, tedy pravou kávu. I dnes stojí kávoviny stále ve stínu tolik oblíbené kávy, na kterou řada jejich konzumentů nedá dopustit. Je ale vůbec možné nápoje připravované z kávovin a pravé kávy srovnávat? Pokud se blíže podíváme na složení těchto nápojů, je na první pohled zřejmé, že se jedná o naprosto odlišné nápoje připravované z odlišných surovin. Zatímco káva obsahuje povzbuzující látku kofein, kvůli jejímž stimulujícím účinkům bývá zejména vyhledávána, kávovinové nápoje kofein neobsahují a na rozdíl od kávy mají také nezanedbatelnou energetickou hodnotu. Často proto bývají vhodnou alternativou pro osoby, které by nápoje obsahující kofein konzumovat neměly (např. těhotné a kojící ženy, nebo děti). Na druhou stranu je zde ale také skupina lidí, která by do styku s kávovinovými nápoji přijít neměla, konkrétně s nápoji, jejichž součástí jsou obiloviny (pšenice, žito a ječmen), a to jsou osoby s diagnózou celiakie. Většina našich rodičů, či spíše prarodičů si ještě dobře vybavuje vůni a chuť melty, cikorky nebo žitovky, které byly v dobách jejich dětství nedílnou součástí tehdejšího snídaňového menu. Co však dříve bylo pravidelnou součástí jídelníčku, je dnes spíše výjimkou. Jsou tedy kávoviny opravdu ohroženou komoditou, jejichž obliba bude klesat tak dlouho, až nakonec upadnou v zapomnění úplně, nebo si i dnes najdou svůj okruh konzumentů, který na ně nedá dopustit? A ví dnes vlastně ještě někdo, co jsou to kávoviny a z čeho se vyrábí? Odpovědi na tyto otázky byly hledány pomocí dotazníkového šetření v praktické části této bakalářské práce. Teoretická část pak shrnuje základní informace o historii kávovin, jejich technologickém výrobním procesu a podrobně popisuje jednotlivé suroviny, z nichž se kávoviny nejčastěji vyrábí. Další část je zaměřena na možná zdravotní rizika konzumace kávovin, jejichž příčinou je nezanedbatelný obsah látky akrylamidu, která je považována za potenciální lidský karcinogen. A naopak jsou diskutovány také zdravotní přínosy, které může konzumace zejména čekankové kávy poskytnout. Závěrečná kapitola je věnována chemické

7

látce zvané inulin, jehož zdrojem je právě kořen čekanky a který je považován za velmi významnou součást potravin jak z hlediska výživového, tak i technologického.

8

2. HISTORIE KÁVOVIN Náhražky kávy patřily v dřívějších dobách (zejména v první polovině 20. století) mezi nejoblíbenější nápoje nejen u nás, ale i v celé střední Evropě. Dnes je však jejich význam ve srovnání s kávou, která představuje jednu z nejdůležitějších komodit světového obchodu, naprosto zanedbatelný. Důležitým momentem pro dějiny kávových náhražek bylo období napoleonských válek. V roce 1806 byl vydáním Berlínského dekretu Napoleonem Bonapartem vyhlášen tzv. kontinentální systém, který způsobil omezení dovozu surovin ze zámoří, mimo jiné i kávy. Napoleon se domníval, že tímto dekretem omezí ekonomickou hegemonii Velké Británie. Proto vzrostla snaha nahradit tento mezi Evropany již poměrně oblíbený nápoj náhražkami z domácích surovin [1, 2]. Káva si získala svou celosvětovou oblíbenost až po 2. světové válce. Do té doby byly mnohem populárnější nápoje připravované z kávovin, o čemž svědčí také existence mnoha výrobců kávových náhražek, kteří v meziválečném období na našem území působili. V současnosti se na území České republiky vyskytuje pouze jedna firma Kávoviny a.s. se sídlem v Pardubicích, která se výrobě kávovin věnuje. Slovo kávoviny, které vzniklo v českém prostředí někdy v období mezi oběma válkami, mělo nahradit dříve užívaný opisný tvar náhražky kávy, který se užíval pro označení nápojů připomínajících svou barvou i chutí kávu. Od výrobků označených jako náhražky kávy se očekávalo nejen to, že budou svými vlastnostmi pravou kávu připomínat, ale také to, že budou v jiných ohledech výhodnější než samotný originál, který mají nahradit. Jejich obliba vzrostla nejen díky jejich jedinečné vůni a chuti, ale také díky jejich snadné dostupnosti a ekonomické výhodnosti. Kávoviny mohou tvořit buďto samostatný nápoj, nebo mohou pravou kávu doplňovat. Jejich kombinací pak vznikají povzbuzující nápoje s obsahem kofeinu, ale zároveň také s významnou výživovou hodnotou. Lidé byli při hledání náhrad svého oblíbeného kávového nápoje velmi kreativní, a proto se zkoušely pražit prakticky veškeré dostupné suroviny pro výrobu náhražek kávy. Podle jejich rostlinného původu by se daly rozdělit do pěti skupin: 

náhražky z jader a semen (jádra broskví, třešní, datlí, ale také plodiny stromů méně často využívaných pro lidskou výživu jako jsou kaštany, žaludy a bukvice) a také luštěniny (zejména hrách)

9



obiloviny (nejčastěji ječmen a žito, méně často pak oves, pšenice, proso, pšenice špalda, nebo rýže)



hlízy a kořeny (nejčastěji kořen čekanky, ale také cukrová nebo červená řepa, mangold a brambory)



samotné plody a jejich dužiny (fíky, jablka, hrušky, jeřabiny, šípek)



skupina odrážející velkou chudobu ve válečném období (chléb a kůra stromů)

Největší oblíbenost mezi kávovými náhražkami si bezesporu našla čekanka, která jak svou chutí, tak i barvou pravou kávu nejvíce připomíná. Řepa si díky specifické chuti svého praženého kořene nikdy nezískala takovou popularitu jako čekanka, a proto je paradoxní, že je u nás poměrně velká obliba kávovinové směsi Melta, jejíž součástí řepa je a jejíž chuť výrazně negativně ovlivňuje. Nápoje z pražených obilovin si získaly svou oblibu nejen díky snadné dostupnosti a finanční výhodnosti, ale také díky rozšiřujícím se informacím, že konzumace teplých nápojů z obilovin má blahodárné účinky na lidské zdraví. Žaludová káva měla kupodivu poměrně významné postavení v první polovině 19. století, přestože je ve srovnání s ostatními druhy kávovin výrazně cítit spáleninou a její chuť je negativně ovlivňována vysokým obsahem tříslovin. Pravděpodobně jsou vysvětlením její popularity pozitivní zdravotní účinky na lidský organismus, a to zejména u dětí, kterým pomáhala při průjmech. Senzorické vlastnosti kávovinových nápojů připravených z luštěnin byly hodnoceny poměrně pozitivně. Nevýhodou však byla jejich malá trvanlivost. Z výše nejmenovaných potravin se na výrobu kávovin používala primárně také pražená podzemnice olejná. V Rakousku se tradičně používal svatojánský chléb (plod karobu) a ve středomořské oblasti dominovalo použití cizrny [2]. V Rusku a v Itálii se stala základní surovinou pro výrobu kávovin lupina. Přestože se od jejího pěstování jako suroviny pro výrobu kávovin v polovině 20. století upustilo, dochází v posledních letech k jejímu znovuobjevení a opětovnému pěstování pro tyto účely, zejména v oblasti severní Itálie (jižní Tyrolsko) [3].

10

3. DEFINICE KÁVOVIN A TECHNOLOGIE JEJICH VÝROBY Podle Vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 330/1997 Sb., kterou se provádí zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, pro čaj, kávu a kávoviny, se rozumí kávovinami „výrobky získané pražením různých částí rostlin bohatých na sacharidy“[4]. Kávoviny by se podle způsobu svého využívání daly rozdělit do dvou základních skupin – kávové náhražky, které usilují o nahrazení kávy, a přísady ke kávě, které se s pravou kávou mísí za účelem zlepšení jejich senzorických vlastností. Většinu výrobků však můžeme zařadit do obou těchto skupin [5]. Výrobky z kávovin, které jsou dnes na našem trhu k dostání, můžeme rozdělit do tří skupin: 

Kávoviny pražené, jednodruhové – patří sem obilné kávoviny (z praženého ječmene, žita, nebo pšenice), sladové kávoviny (ze sladovaného a praženého ječmene, žita, nebo pšenice), luštěninové kávoviny (zejména ze sóje) a pražená čekanka – cikorka



Kávoviny pražené, směsi s kávou nebo jinými složkami



Kávoviny instantní (rozpustné) – mohou být jednodruhové, nebo jako směsi různých jednotlivých extraktů kávovin, nebo ve směsi s kávou či dalšími jinými složkami [5].

Základní princip výroby kávovin spočívá stejně jako při výrobě kávy v pražení základní suroviny. Výchozí suroviny se musí nejprve čištěním zbavit nečistot a poté se podle druhu různě upravují (krájí a předsouší). Následuje nejdůležitější stupeň výroby, kterým je pražení při teplotě okolo 200 °C. Upražený produkt se poté rozprostřený na volných plochách nechá vychladnout, znovu se očistí a namele na různou zrnitost. Jednotlivé namleté složky kávovin se třídí a různě spolu mísí podle požadavků na příslušný tržní druh. Hotová kávovinová směs se poté ještě napařuje (tzv. preparace a fermentace výrobku) a balí do vhodných nepropustných obalů. Skladovat by se hotové kávovinové směsi měly výhradně v suchém a chladném prostředí [1, 5]. Výroba sladových kávovin probíhá zpočátku obdobně jako při výrobě pivního sladu. Po vyčištění a odstranění všech příměsí se zrna ječmene nebo žita nejprve namáčí (při 11

teplotě kolem 15 °C), čímž dojde k jejich nabobtnání a následnému klíčení. Vyklíčená zrna poté prochází hvozděním na sušácích při teplotě 50 – 75 °C, což způsobí zastavení procesu klíčení. Následně se po odstranění klíčků slad upraží a dále upravuje různými příměsemi [2]. Stejně jako se vyrábí rozpustný extrakt z pravé kávy, je možné obdobným způsobem vyrobit také extrakt kávovinový. Z vodného extraktu mleté pražené kávoviny se různými způsoby odstraní voda (např. sušením, sušením při sníženém tlaku, nebo lyofilizací) a pak se upravuje např. granulací, čímž se získá instantní kávovinový nápoj [5].

12

4. SUROVINY PRO VÝROBU KÁVOVIN 4.1

Čekanka obecná 4.1.1 Historie pěstování Čekanka obecná (Cichorium intybus L.) je původní divoce rostoucí evropská

rostlina, kterou volně v přírodě najdeme nejčastěji růst podél cest. Z ní byla později vyšlechtěná kulturní čekanka kořenová (Cichorium intybus L. var. sativus) používaná zejména pro výrobu kávové náhražky (tzv. cikorky) a čekanka štěrbáková neboli štěrbák (Cichorium endivia L.) pěstovaná jako salátová zelenina. Historicky první zmínka o této rostlině byla nalezena v jednom egyptském papyrusu (asi 4000 let před Kristem). Po dlouhá staletí byla čekanka využívána zejména jako léčivá bylina, z níž se připravoval odvar, nebo jako zelenina do salátů. Až na konci 17. stol. byly poprvé použity v Holandsku pražené čekankové kořeny pro výrobu kávových náhražek [6–8].

4.1.2 Biologická charakteristika Čekanka obecná se botanicky řadí do řádu Asterales (Compositae) – hvězdnicotvaré (složnokvěté), čeledi Cichoriaceae – čekankovité a rodu Cichorium [7]. Je to dvouletá plodina, která v prvním roce vytváří kořen s přízemní listovou růžicí a ve druhém roce pak květní stonek. Její kořen je zdužnatělý (tzv. bulva), poměrně dlouhý a vřetenovitého tvaru. V půdě zasahuje do hloubky 1,2 až 2,5 m. Pokud je čekanka pěstovaná na těžkých půdách, může dojít při sklizni ke zlomení zdužnatělých kořenů v půdě v délce asi 0,3 m a jejich zbytky pak zaplevelují pole v následujícím roce. Proto se doporučuje pěstovat čekanku na lehčích a výhřevnějších půdách. Lodyha čekanky je tuhá a vysoká 30 až 120 cm. Květy mají nejčastěji blankytně modrou barvu, mohou se však objevit i v barvě bílé, nebo světle růžové. Doporučená doba pro výsev čekanky je koncem dubna, protože čekanka je poměrně citlivá na jarní mrazíky. Doba sklizně by se pak měla orientovat podle maximální výtěžnosti inulinu, obecně se doporučuje koncem října. Minimální obsah inulinu v čekankových kořenech pro průmyslové zpracování musí být 14 %. Stanovení obsahu inulinu se provádí pomocí vysokotlaké kapalinové chromatografie. Kořeny se po sklizni nejprve omyjí od hlíny, rozřežou na kousky a poté se suší na stinném místě při teplotě do 50 °C [7, 8].

13

4.1.3 Chemické složení Chemické složení čekanky se podle různých autorů liší. Prugar a kol. uvádí, že bulva čekanky obsahuje 22 – 28 % sušiny, zbytek tvoří voda. Největší obsah sušiny můžeme najít v horní části kořene, směrem dolů se její obsah snižuje. Největší podíl v sušině (asi 22 %) zaujímají látky, které řadíme mezi sacharidy. Jsou to zejména inulin (15 - 18 %), dále sacharóza (0,5 – 1,5 %), fruktóza (0,7 – 1,5 %) a glukóza (0,01 – 0,04 %). V sušině se pak nachází také tuky (0,35 %), proteiny (1 %), vláknina (1,4 %) a popeloviny (1,3 %) [6]. Podle Fernándeze jsou majoritní složky sušiny v čekance inulin (10 – 45 %), fruktooligosacharidy, pektin, vláknina a levulóza. Minoritní složky jsou pak triterpenoidy a terpenické laktony, nenasycené steroly a fenolové antioxidanty (deriváty kyseliny kávové, ferulové a sinapové, flavonoidy a kumariny). Za hořkou chuť kořenů, ale i nadzemních částí rostliny je zodpovědný protokatechový aldehyd, seskviterpenové laktony (laktucin a laktukopikrin) a přispívá k ní rovněž i glykosid intybin (0,1 %) [7]. Následující tabulka shrnuje základní nutriční složení kořene čekanky podle Národní nutriční databáze USDA.

Živiny Energie Voda Bílkoviny Lipidy Sacharidy Cukry Vláknina Minerální látky Vápník Hořčík Fosfor Draslík Sodík Vitaminy Vitamin C Niacin Pyridoxin Kyselina listová

Množství ve 100g

Jednotka

72 80 1,4 0,2 17,51 8,73 1,5

kcal g g g g g g

41 22 61 290 50

mg mg mg mg mg

5 0,4 0,24 23

mg mg mg μg

Tab. 4.1: Obsah živin kořene čekanky (převzato z: USDA National Nutrient Database for Standard Reference Release 26, Basic Report 11154, Chicory roots, raw)

14

4.1.4 Využití čekanky Poprvé byla v Čechách vyrobena cikorka z pražené čekanky v Mochtíně u Klatov na počátku 19. století, ale čekankové kořeny pro její výrobu byly nejprve dováženy z Belgie a Holandska. V České republice se začala čekanka pěstovat až od roku 1887. Hlavními pěstitelskými oblastmi bylo Polabí a také okolí Brna. Pěstování čekanky mělo velký význam pro hospodářství naší země, protože plocha, na níž se čekanka pěstovala před druhou světovou válkou, měla rozlohu až 8000 ha, takže kořeny čekanky vypěstované u nás byly vyváženy do celé Evropy. V letech 1939 – 1944 se plocha posetá čekankou zmenšila na 3000 – 4000 ha. Od 60. let 20. století se pěstitelské plochy dále snižovaly a v současnosti se pěstuje čekanka na ploše o rozloze asi jen 100 ha. Kořeny čekanky vypěstované u nás se používají výhradně na výrobu kávových náhražek, zatímco v západní Evropě se čekanka pěstuje zejména za účelem získávání inulinu a fruktózy, které pak slouží zejména jako potravinářská aditiva. Nejvýznamnějšími pěstiteli čekanky v Evropě jsou Belgie, Francie, Německo, Holandsko, Maďarsko, Polsko a Rakousko [7].

4.2

Pšenice špalda 4.2.1 Historie pěstování Pšenice špalda (Triticum spelta L.) je druh staré kulturní evropské pšenice. Nejstarší

archeologické nálezy pocházejí z doby bronzové z území dnešního Švýcarska, Německa, ale i Polska, Anglie a Skandinávie. Staří Slované pěstovali především pšenici setou, proto nemá pšenice špalda na našem území historickou tradici. Podle historických záznamů z poloviny 18. století se však pěstovala pšenice špalda na našem území na Litomyšlsku jako surovina pro výrobu kávovin. Poté ale postupně vymizela z našich polí a teprve od 90. let 20. století opět roste význam jejího pěstování, a to zejména v ekologickém zemědělství [6]. V roce 2010 dosahovaly pěstitelské plochy pšenice špaldy v ekologickém zemědělství na našem území rozlohy 2 232 ha a stále postupně narůstají [9]. Největšími evropskými pěstiteli jsou země, v nichž má pěstování špaldy historickou tradici, je to Švýcarsko, Rakousko, jižní část Německa, sever Francie, Belgie a Španělska [10].

15

4.2.2 Chemické složení Pšenice špalda se vyznačuje především svou vysokou nutriční hodnotou. Díky většímu podílu aleuronové vrstvy má v porovnání s pšenicí setou vyšší obsah bílkovin, který se pohybuje v rozmezí 13,5 – 19 %. V zastoupení aminokyselin není oproti pšenici seté výrazný rozdíl, pouze některé esenciální aminokyseliny jsou zastoupeny ve vyšším množství (viz tabulka 4.2).

Aminokyseliny Leucin Methionin Fenylalanin Lysin

Pšenice špalda Pšenice setá g/100 g proteinu 9,0 6,0 4,0 2,4 7,0 5,0 2,8 3,4

Tab. 4.2: Srovnání obsahu esenciálních aminokyselin pšenice špaldy a pšenice seté (převzato z: Prugar, 2008. Kvalita rostlinných produktů na prahu 3. tisíciletí.) Vyšší je také obsah některých mastných kyselin a vlákniny, jejíž vlákna mají velmi jemnou strukturu, a proto jsou dobře snášena a podporují střevní peristaltiku. Pšenice špalda obsahuje také vyšší množství některých vitaminů, především thiaminu (B1), riboflavinu (B2) a niacinu, ale i některých minerálních látek, zejména fosforu, draslíku, hořčíku, zinku a kobaltu. Důležitý je také obsah β-karotenu a thiokyanátu, jejichž množství však závisí na zvolené odrůdě špaldy. Souhrnný obsah živin pšenice špaldy je uveden v tabulce 4.3 [6, 11].

4.2.3 Požadavky na pěstování Pěstování pšenice špaldy v ekologickém zemědělství je významné zejména z toho důvodu, že je druhem pšenice s velmi nízkými nároky na podmínky prostředí. Hodí se proto pro pěstování v horských a podhorských oblastech s nadbytkem vláhy a nižším obsahem nutrietů v půdě [11]. Mohutný kořenový systém jí umožňuje získávat živiny z hlubších vrstev půdy. Dobře snáší i nižší teploty a nejvhodnější jsou pro její pěstování středně těžké až těžké půdy [10]. Výhodou jejího pěstování v ekologickém zemědělství je také odolnost proti běžným chorobám a škůdcům pšenice. Výsev by se měl provádět koncem září či začátkem října. Protože je klas špaldy velmi křehký, musí být její sklizeň šetrnější než u ostatních druhů pšenice [11, 12]. 16

4.2.4 Využití pšenice špaldy Využití pšenice špaldy pro lidskou výživu je mnohostranné. Pro pekárenskou výrobu je významná především svým obsahem aminokyselin a mokrého lepku, jehož kvalita je sice v porovnání s pšenicí setou horší, ale při smíchání mouky z pšenice seté a pšenice špaldy vznikají výrobky vyšší kvality. Na trhu najdeme také spoustu dalších výrobků jako např. loupaná špalda, špaldové těstoviny, vločky, kroupy (kernotto), zeleninové a houbové špaldoto, nebo špaldový bulgur. Špalda nachází uplatnění i při výrobě různých extrudovaných výrobků, špaldového piva a špaldové kávy [11, 12]. Speciálním výrobkem je také tzv. zelený kaviár, který se vyrábí ze zelených zrn špaldy (grünkern). Ta jsou sklizena v mléčné zralosti a sušena teplým vzduchem za vzniku aromatických látek a přitom dochází k mazovatění škrobu. Používají se jako kořeninová příloha na přípravu polévek, nebo nákypů [12].

Živiny Energie Voda Bílkoviny Lipidy Sacharidy Cukry Vláknina Minerální látky Vápník Hořčík Fosfor Draslík Sodík Vitaminy Thiamin Riboflavin Niacin Pyridoxin Kyselina listová

Množství ve 100g

Jednotka

338 11,02 14,57 2,43 70,19 6,82 10,7

kcal g g g g g g

27 136 401 388 8

mg mg mg mg mg

0,364 0,113 6,843 0,230 45

mg mg mg mg μg

Tab. 4.3 Obsah živin pšenice špaldy (převzato z: USDA National Nutrient Database for Standard Reference Release 26, Basic Report 20140, Spelt, uncooked)

17

4.3

Žito seté 4.3.1 Historie pěstování Žito seté (Secale cereale L.) řadíme k nejstarším zemědělským kulturním plodinám

pěstovaných pro lidskou výživu. Nejprve doprovázelo pšeničné porosty jako plevelná plodina, která vytlačila pšenici při rozšiřování pěstitelských ploch do severnějších oblastí, kde žito lépe snášelo méně příznivé podmínky [13]. Na počátku 20. století bylo žito nejpěstovanější obilninou na našem území. Po druhé světové válce však došlo k rozvoji intenzifikace zemědělství a ostatní obilniny (pšenice, ječmen a kukuřice) vyhovovaly podmínkám této intenzivní produkce lépe než žito, a proto bylo pěstování žita odsunuto do méně úrodných horských oblastí [6]. Dnes se však v souvislosti se zvýšením poptávky po cereálních výrobcích odpovídajících zásadám správné výživy, zvyšuje produkce těchto výrobků, mimo jiné i vyrobených ze žita, což vedlo k ustálení spotřeby potravinářského žita. Mezi největší pěstitelé žita v Evropě patří Rusko, Bělorusko, Pobaltské země, Polsko a Německo [13].

4.3.2 Chemické složení Chemické složení žitného zrna určuje jeho technologickou a nutriční hodnotu. Obsah bílkovin, který se pohybuje kolem 9 – 12 %, však není z technologického hlediska tak významný jako u pšenice. Podle mnoha autorů mají žitné bílkoviny vyšší biologickou hodnotu než pšeničné a to zejména proto, že obsahují více esenciálních aminokyselin. To je dáno vyšším obsahem albuminů a globulinů a nižším obsahem prolaminů a glutelinů v žitě. Využití těchto bílkovin je však nižší než u pšenice, protože žito obsahuje některé látky, např. pentózany, které vytvářejí s bílkovinami málo rozpustné komplexy a tím snižují jejich využití. Ze sacharidů, které tvoří základní složku žitného zrna, je nejvíce zastoupený je škrob (60 %). Jednoduché sacharidy jako fruktóza, sacharóza a maltóza tvoří asi 8 – 9 % obsahu [14]. Mezi hlavní neškrobové polysacharidy patří pentózany, zejména arabinóza, xylóza, βglukany, a také slizy, které mají schopnost silně na sebe vázat vodu. Ve srovnání s pšenicí obsahuje žitné zrno také větší množství některých vitaminů, např. kyseliny listové, riboflavinu a vitaminu E, jak je patrné z tabulky 4.4 [15]. Žito obsahuje poměrně velké množství antinutričních látek, které zhoršují jeho stravitelnost, zejména ve výživě hospodářských zvířat. Nejvýznamnější je skupina alkylresorcinolů lokalizovaných převážně ve vnějších částech zrna a otrubách. Obsah alkylresorcinolů však při tepelném zpracování žita klesá. Mezi antinutriční látky žita můžeme 18

dále zařadit také kyselinu fytovou, která tvoří s některými minerálními látkami komplexy a tím zabraňuje jejich vstřebávání (např. s vápníkem, hořčíkem, zinkem, mědí a železem). Kyselina ferulová, která patří mezi fenolové sloučeniny, působí antinutričně tím, že se váže na esenciální kyseliny, čímž zabraňuje jejich využití. Pro lidskou výživu není přítomnost těchto látek v žitě tak významná, protože tepelnou úpravou, nebo kvašením žita dochází k výraznému snížení jejich obsahu. Nevhodná by však byla konzumace žitných klíčků, nebo otrub, v nichž se většina těchto látek nachází [14].

Živiny Energie Voda Bílkoviny Lipidy Sacharidy Cukry Vláknina Minerální látky Vápník Hořčík Fosfor Draslík Sodík Vitaminy Thiamin Riboflavin Niacin Pyridoxin Kyselina listová

Množství ve 100g

Jednotka

338 10,60 10,34 1,63 75,86 0,98 15,1

kcal g g g g g g

24 110 332 510 2

mg mg mg mg mg

0,316 0,251 4,270 0,294 38

mg mg mg mg µg

Tab. 4.4 Obsah živin žita setého (převzato z: USDA National Nutrient Database for Standard Reference Release 26, Basic Report 20062, Rye)

4.3.3 Požadavky na pěstování Žito je jednoletá i víceletá obilnina a má poměrně nízké nároky na prostředí. Jeho značně rozvinutý kořenový systém mu umožňuje dobře získávat živiny z půdy. Nejlépe se mu daří na lehkých písčitých půdách s mírně kyselým pH. Dobře také snáší chladnější klima, je mrazuvzdorné a suchovzdorné, a proto se nejčastěji pěstuje v horských a podhorských oblastech. Velikost stébla se pohybuje přibližně v rozmezí 1,0 - 1,8 m, což je příčinou většího poléhání žita. Snahy o vyšlechtění krátkostébelných odrůd však nebyly příliš úspěšné, stejně jako snahy o zvýšení výnosnosti při intenzifikaci zemědělské produkce. Žito se v našich 19

podmínkách vysévá v období od poloviny září do začátku října a sklízí se v letních měsících. Díky své dobré konkurenční schopnosti proti plevelům není příliš náročné na ošetřování během vegetace [16, 17].

4.3.4 Využití žita Největší podíl využití žita (asi 90 %) připadá na potravinářské účely pro výrobu mouky na žitný chléb a celozrnné pekařské výrobky. Z malého množství se vyrábí kávovinové náhražky (tzv. žitovka), které se dnes vyrábí pouze v omezené míře na rozdíl od dřívějších dob, kdy byly obilné nápoje velmi oblíbené. Zrno upravované pro výrobu kávovin se po vyčištění nejprve namáčí ve vodě, při čemž dochází k mazovatění škrobu. Ten se pak rozštěpí na jednoduché cukry, které při pražení zkaramelizují. Nakonec se vše rozemele a vznikne žitný extrakt. Nekvalitní žitná zrna se využívají na výrobu lihu, označovaného také jako bioethanol. Pro krmné účely není žito příliš vhodné, protože obsahuje řadu antinutričních látek [6, 16].

4.4

Ječmen setý 4.4.1 Historie pěstování Ječmen je po pšenici druhou nejstarší zemědělsky pěstovanou obilninou na světě.

Pravlastí pěstování ječmene je Asie, a to zejména oblast tzv. „úrodného půlměsíce“, což je oblast dnešního Iráku, Izraele, Palestiny, Libanonu a Sýrie [18]. V původních oblastech byl ječmen pěstován především jako potravina, částečně jako krmivo, ale zřejmě byl také využíván jako léčivá rostlina, protože se z něj připravovaly odvary k posílení organismu. Už starověké národy využívaly ječmen také pro vaření piva, přestože v počátcích rozvoje pivovarství dlouho převládala pšenice jako výchozí surovina. Se vzrůstající oblibou piva (17. století) však docházelo k postupnému vytlačování pšenice ze sladovnictví, až se přešlo na výrobu pouze z ječného sladu [19].

4.4.2 Biologická charakteristika Ječmen setý (Hordeum vulgare L.) se dělí na jednotlivé konvariety, mezi něž patří ječmen víceřadý (šestiřadý, čtyřřadý), ječmen přechodný a ječmen dvouřadý. Víceřadé 20

ječmeny se pěstují v České republice zejména jako ozimé formy, zatímco přechodné formy se u nás nepěstují vůbec. Do dvouřadých ječmenů patří většina sladovnických odrůd. Stéblo ječmene dosahuje výšky 80 – 130 cm. Ječmen tvoří slabé svazčité kořeny, které netloustnou, ale za to pronikají do hloubky až 140 cm, což jim umožňuje dobré zásobování rostliny vláhou a to i v období déletrvajícího sucha. Obilku ječmene (zrno) tvoří obaly, endosperm a zárodek. U pluchatého ječmene kryje obilku tzv. plucha, která obklopuje ještě menší plušku. Ty společně chrání obilku před vnějšími vlivy. Endosperm tvoří největší část zrna a skládá se z vnější aleuronové vrstvy, v níž se nachází zásobní bílkoviny a tuk. Zbytek endospermu je pak tvořen zejména škrobovými zrny [19].

4.4.3 Chemické složení Zralé ječné zrno je tvořeno z 12 – 14 % vodou. Největší podíl zrna však zaujímá pestrá škála různých sacharidových sloučenin, z nichž v největším množství je zastoupen škrob (60 – 65 %), který je v obilce ukládán jako zásobní polysacharid. Škrob je tvořen dvěma

základními

složkami

–

amylózou

(25

%)

a

amylopektinem

(75

%).

Z nízkomolekulárních sacharidů zde najdeme především sacharózu, rafinózu, dále pak také maltózu, glukózu a fruktózu. Neškrobové polysacharidy, mezi které patří celulóza, hemicelulóza, lignin a gumovité látky, tvoří 10 – 14 % zrna ječmene. Tyto látky slouží jako stavební materiál pro rostlinu. Hemicelulózy jsou skupina rozpustných ve vodě bobtnajících polysacharidů, které jsou tvořeny ze 75 % β-glukany a z 20 % arabinoxylany (starší název pentózany). Přítomnost poměrně velkého množství β-glukanů v ječném zrně (tvoří 2 – 11 % obsahu) je významná, protože je jim přičítáno mnoho pozitivních zdravotních efektů, zejména vliv na snižování hladiny cholesterolu v krevní plazmě a omezení nárůstu hladiny glukózy v krvi po jídle. Lipidy, které tvoří 2 – 9 % ječného zrna, jsou zastoupeny jak volnými frakcemi, tak i frakcemi vázanými. Jako volné lipidy jsou nejvíce zastoupené nenasycené mastné kyseliny např. kyselina olejová, nebo linolová, která však snadno podléhá žluknutí. Z vázaných lipidů zde najdeme např. lipoproteiny, glykolipidy, estery fosfolipidů s cukernými sloučeninami a patří sem také tzv. hořké látky ječného zrna, což jsou hořké pryskyřice s typicky svíravou chutí. Z vitaminů, které najdeme zejména v aleuronových a obalových vrstvách zrna, jsou nejvíce zastoupeny vitaminy skupiny B (thiamin, riboflavin a pyridoxin). Dále pak také vitamin C, biotin, kyselina pantothenová, nikotinová, α-aminobenzoová, listová a provitaminy 21

A (karotenoidy) a D. Významná je i přítomnost vitaminu E a jeho izomerů, které brání oxidaci organických molekul a tím snižují škodlivý účinek volných radikálů na buňky organismu. Ječmen obsahuje také řadu antinutričních látek jako např. kyselinu fytovou, která způsobuje zhoršené vstřebávání některých minerálních látek, zejména vápníku. Dále pak různé inhibitory enzymů, nebo látky s estrogenní aktivitou. Přehledný souhrn obsahu základních živin ječmene shrnuje tabulka 4.5 [19].

Živiny Energie Voda Bílkoviny Lipidy Sacharidy Cukry Vláknina Minerální látky Vápník Hořčík Fosfor Draslík Sodík Vitaminy Thiamin Riboflavin Niacin Pyridoxin Kyselina listová Vitamin E

Množství ve 100g

Jednotka

354 9,44 12,48 2,30 73,48 0,80 17,3

kcal g g g g g g

33 133 264 452 12

mg mg mg mg mg

0,646 0,285 4,604 0,318 19 0,57

mg mg mg mg µg mg

Tab. 4.5 Obsah živin ječmene setého (převzato z: USDA National Nutrient Database for Standard ReferenceRelease 26 Basic Report 20004, Barley, hulled)

4.4.4 Požadavky na pěstování Ječmen je plodina poměrně nenáročná na podmínky pěstování. Nejvyšších výnosů dosahuje v optimálních podmínkách střední Evropy v nadmořské výšce 200 – 300 m, s průměrnými teplotami kolem 9 °C a množstvím srážek 500 – 600 mm [18]. Existují dvě formy kulturního ječmene - jarní a ozimá. Ječmen jarní se využívá zejména pro výrobu sladu. Nejlépe se mu daří na kvalitních černozemních, nebo 22

hnědozemních půdách v nadmořské výšce do 250 m. V České republice odpovídá těmto podmínkám oblast Hané a Polabí. Citlivý je jarní ječmen pouze na kyselou půdní reakci a utužení půdy. Ječmen ozimý je na rozdíl od ječmene jarního podstatně méně náročný na půdu, klimatické podmínky i předplodinu. Na méně úrodných půdách, jako jsou půdy písčité, dosahuje vyšších výnosů než ozimé formy pšenice i žita. Je sice suchovzdornější než ječmen jarní, ale za to je poměrně citlivý na kolísání teplot zejména brzy na jaře, a proto je zde riziko horšího přezimování. Dobře snáší kyselou půdní reakci (pH pod 5,5), ale nejvýnosnější je na půdách o pH 5,5 – 6,5 [19].

4.4.5 Využití ječmene Přestože nejvýznamnější roli ječmene představuje jeho sladovnické využití, nelze opomenout ani jeho význam jako kvalitního krmiva. Využití ječmene pro technické účely na výrobu ethanolu zatím není příliš vysoké, ale hovoří se o jeho značném potenciálu. S rostoucí poptávkou po kvalitních a plnohodnotných potravinách se dostává do popředí také ječmen pro lidskou výživu a to zejména proto, že je mu přisuzována řada pozitivních vlivů na lidské zdraví. Tradičně se u nás z ječmene vyrábí kroupy a krupky, které se odedávna používaly k přípravě zabíjačkových specialit, ale i jako příloha k různým masitým pokrmům. Dále se z nich vyrábí také vločky nebo müsli. Z praženého ječného zrna se vyrábí kávovinové nápoje, které bývají nejčastěji součástí různých kávovinových směsí. Ze zahraničí se k nám dováží také různé potravinové doplňky ze zelených částí mladých rostlin ječmene, jímž je připisována celá řada blahodárných účinků na lidský organismus. Na jejich vědecké potvrzení, či vyvrácení se však zatím stále ještě čeká [6].

4.5

Kaštany Kaštanovník jedlý (Castanea sativa MILL.) je statný listnatý strom vysoký

20 – 40 m, s mohutnou soustavou podpovrchových kořenů, kmenem o průměru 2 m a širokou rozložitou korunou. Kaštanovník dosahuje stáří až 500 let, přičemž plodit začíná ve věku 15 – 40 let. Plody, které dozrávají většinou koncem září, jsou srdčité nažky zvané kaštany, o velikosti asi 2 – 4 cm, tmavě hnědé barvy a jsou po jednom až třech uzavřeny v pichlavě ostnaté číšce.

23

Kaštanovník je teplomilná polostinná dřevina, které se nejlépe daří na čerstvě vlhkých, propustných a kyselých půdách. Přednost dává spíše mírným zimám, ale snese i mrazy až kolem – 27 °C. Velké nároky má tedy zejména na vzdušnou a půdní vlhkost a také na obsah draslíku v půdě. Kaštanovník není u nás původní dřevinou, ale bývá často pěstovaný jako solitérní dřevina v parcích a lesních porostech, nejčastěji v oblastech s nadmořskou výškou 200 – 500 m [20]. Kaštanové dřevo, které je velmi cenné a trvanlivé, se dříve využívalo ke stavbě domů, lodí a nábytku. Kromě kvalitního dřeva však kaštanovník poskytuje také chutné plody, které se od pradávna využívají pro lidskou výživu [21]. Kaštany získaly ve výživě lidí význam díky svému dobrému nutričnímu složení, ale také jako vhodná součást různých speciálních dietních postupů, např. bezlepkové diety, nebo také pro snížení rizika kardiovaskulárního onemocnění [22]. V portugalské studii, v níž byla analyzována chemická struktura 8 různých druhů kaštanů, bylo zjištěno, že obsahují poměrně vysoký podíl vody (až 50 %), dále také vysoký obsah škrobu (43 g/100 g sušiny) a poměrně nízký obsah lipidů (3 g/100 g sušiny). Proto nejsou ve srovnání s mandlemi, vlašskými ořechy, nebo lískovými ořechy dobrým zdrojem nenasycených mastných kyselin. Z monosacharidů obsahují zejména sacharózu, v menších množstvích pak také glukózu, fruktózu a maltózu. Obsah aminokyselin je také poměrně nízký (6 – 9 g/100 g), ale zato obsahují všechny esenciální aminokyseliny. Z minerálních látek jsou kaštany dobrým zdrojem draslíku, fosforu a hořčíku, ale najdeme v nich jen malé množství vápníku [23]. Kaštany obsahují také důležité množství fenolických sloučenin, a proto je můžeme považovat za potraviny s antioxidačním účinkem. Nejčastěji bývají konzumovány pražené, nebo vařené. Při pražení dochází ke změně jejich chemického složení, snižuje se obsah vody a dochází také k lehkému poklesu obsahu proteinů [22]. Přehled nutričního složení kaštanů je uveden níže v tabulce 4.6. Konečnými produkty kaštanů jsou nejčastěji loupané kaštany, konzervované horkou vodou, vakuované, mražené, kaštany v sirupu, kandované, kaštanový krém, mouka nebo vločky. V Itálii a ve Francii se z kaštanů vyrábí alkoholické nápoje a ve Švýcarsku a na Korsice zase kaštanové pivo. Dříve se používaly jako přísada do kávovinových náhražek [21].

24

Živiny Energie Voda Bílkoviny Lipidy Sacharidy Minerální látky Vápník Hořčík Fosfor Draslík Sodík Vitaminy Vitamin C Niacin Kyselina listová

Množství ve 100g

Jednotka

196 52 1,63 1,25 44,17

kcal g g g g

19 30 38 484 2

mg mg mg mg mg

40,2 1,1 58

mg mg µg

Tab. 4.6 Obsah živin kaštanu jedlého (převzato z: USDA National Nutrient Database for Standard ReferenceRelease 26 Basic Report 12098, Nuts, chestnuts, european, raw, peeled)

4.6

Žaludy Dub (Quercus L.) je název rodu z čeledi bukvovitých, který zahrnuje 300 – 600

druhů. Oblast rozšíření je zejména v Severní Americe a východní Asii, méně potom v Evropě. U nás v České republice se nejčastěji setkáme se dvěma druhy, dub zimní a dub letní. Dub zimní (Quercus petraea Leibl.) je strom 20 – 40 m vysoký, s válcovitým kmenem a širokou uzavřenou korunou. Dožívá se asi 400 – 500 let a plodit začíná kolem 60 – 80 let. Plody, které se nacházejí v paždí listů v množství 1 až 5, se nazývají žaludy a jsou zpravidla přisedlé. Jsou podlouhlé, vejcovitého tvaru a mají velikost 14 – 25 mm. Dub zimní je světlomilná a teplomilná dřevina, dobře přizpůsobená nižším letním srážkám. Optimálního růstu dosahuje na kyselých, propustných, čerstvě vlhkých až suchých půdách, často velmi chudých na minerální látky. Dub zimní je lesnicky pěstovaná dřevina pro své tvrdé a velmi odolné dřevo, které se využívá zejména na stavbách, ale i na podlahy, výrobu nábytku a sudů. Dubová kůra, která obsahuje asi 6 – 17 % tříslovin, se dříve využívala v barvířství, dnes už se ale používá pouze pro farmaceutické účely. Dub letní (Quercus robur L.) je strom vysoký 30 – 50 m s širokou nepravidelnou korunou, silnými větvemi a kmenem o průměru 1 – 2 m. Jeho žaludy jsou umístěny po 2 až 5 na lysých stopkách, mají podlouhlý elipsoidní tvar a délku 18 – 30 mm. Dub letní je stejně 25

jako dub zimní teplomilná a světlomilná dřevina, přizpůsobená jak oceánskému, tak i kontinentálnímu klimatu. Nejlépe roste na půdách minerálně bohatších, těžších, humózních, čerstvě vlhkých až mokrých. Je tedy na obsah živin v půdě náročnější než dub zimní. Dub letní je taktéž lesnicky pěstovaná dřevina, důležitá hlavně v nižších polohách (u nás jižní Čechy), s oblastí využití stejnou jako u dubu zimního [20]. Žaludy slouží od dávných dob jako krmivo pro prasata, zdroj tříslovin, olejů, ale i jako potrava pro člověka díky své poměrně vysoké nutriční hodnotě (obsah sacharidů, proteinů, lipidů a různých sterolů). Žaludy obsahují také různé biologicky aktivní látky jako např. třísloviny, flavonoidy a proanthokyanidiny, které vykazují antioxidační aktivitu. V potravinářství se žaludy využívaly zejména na výrobu chleba z žaludové mouky, nebo pro výrobu náhražek kávy [24].

Živiny Energie Voda Bílkoviny Lipidy Sacharidy Minerální látky Vápník Hořčík Fosfor Draslík Sodík Vitaminy Niacin Kyselina listová

Množství ve 100g

Jednotka

387 27,9 6,15 23,86 40,75

kcal g g g g

41 62 79 539 2

mg mg mg mg mg

1,827 87

mg µg

Tab. 4.7 Obsah živin žaludu jedlého (převzato z: USDA National Nutrient Database for Standard ReferenceRelease 26 Basic Report 12058, Nuts, acorns, raw)

26

5. AKRYLAMID - LÁTKA VZNIKAJÍCÍ PŘI PRAŽENÍ Novotvořené kontaminanty jsou látky, které vznikají v potravinách v průběhu procesu jejich tepelné úpravy. Výhody tepelné úpravy potravin před vlastní konzumací spočívají zejména v zlepšení jejich senzorických vlastností, zvýraznění barvy, chutě, vůně, ale také zničení některých enzymů, mikroorganismů a dalších antinutričních látek. Vedle těchto výhod ale také často dochází ke vzniku nežádoucích sloučenin, které se přirozeně v potravině nevyskytovaly. Tyto sloučeniny mohou vykazovat různý mutagenní, karcinogenní nebo cytotoxický potenciál. Typickými příklady takovýchto sloučenin vznikajících při tepelném záhřevu potravin jsou heterocyklické aminy, nitrosaminy a polycyklické aromatické uhlovodíky. Při výrobě kávovin dochází k pražení základních surovin při poměrně vysoké teplotě (kolem 200 °C). Složení výchozích surovin a vysoká teplota při pražení způsobují zvýšené riziko vzniku látky zvané akrylamid, která se mezi tyto novotvořené kontaminanty řadí [25]. Akrylamid je krystalická látka bez barvy a bez zápachu, rozpustná ve vodě a v polárních rozpouštědlech. Dříve byl akrylamid znám pouze z průmyslového využití, protože se jako polyakrylamid využíval při výrobě papírů, plastů, v textilním a kosmetickém průmyslu. V laboratořích se také využívají polyakrylamidové gely k elektroforéze při dělení bílkovin. To, že akrylamid vzniká při tepelném zpracování tabákových listů, je známo již dlouho, ale teprve v roce 2002 byla náhodně vědeckými pracovníky na Stockholm University ve Švédsku prokázána také jeho přítomnost v potravinách [26, 27].

5.1

Tvorba akrylamidu v potravinách Akrylamid vzniká v potravinách nejčastěji při tzv. Maillardově reakci, označované

také jako reakce neenzymového hnědnutí, při níž reagují zpravidla redukující sacharidy s aminosloučeninami. Při této reakci vzniká řada velmi reaktivních karbonylových sloučenin a

také

další

doprovodné

látky,

např.

hnědé

pigmenty

melanoidiny

[28].

A právě při reakci karbonylové skupiny redukujícího sacharidu (nejčastěji glukózy) s aminoskupinou (nejčastěji z aminokyseliny asparaginu) dochází ke vzniku akrylamidu. Mezi chemické a fyzikální podmínky ovlivňující vznik akrylamidu v potravinách patří zejména teplota, délka technologického zpracování, obsah a poměr asparaginu a glukózy v potravině, pH a obsah vody. Studie zabývající se tvorbou akrylamidu v závislosti na teplotě prokázaly, 27

že se tvoří při zvyšující se teplotě od 120 do 170 °C. Této teploty je nejčastěji dosaženo při

tepelných

úpravách

potravin

jako

je

pečení,

smažení,

nebo

pražení

[26].

Ve švédské studii prováděné Tarekem et al. bylo detekováno největší množství akrylamidu v laboratorně zahřívaných potravinách bohatých na sacharidy (150 – 4000 μg/kg), menší množství pak bylo stanoveno v potravinách bohatých na proteiny (5 – 50 μg/kg) a téměř žádný akrylamid nebyl detekován v potravinách vařených (< 5 μg/kg) [29].

Z toho lze

usuzovat, že největšími zdroji akrylamidu jsou tepelně upravené potraviny rostlinného původu bohaté na sacharidy jako např. obiloviny (pšenice, žito, ječmen) a brambory [26]. Ve studii prováděné Bartáčkovou a kol. byla pozorována akumulace akrylamidu v pražených zrnech různých druhů obilovin, z nichž se vyrábějí kávoviny. Nejmenší množství akrylamidu bylo detekováno u zrn praženého ječmene, což pravděpodobně souvisí s pluchatostí jeho zrn, která představuje tepelnou bariéru, zatímco zrna pšenice a žita jsou bezpluché a tudíž méně chráněné před vysokými teplotami. Nejvyšší obsah akrylamidu byl v této studii detekován po krátké době pražení (15 min při 150 °C) a s rostoucím časem a teplotou jeho obsah postupně klesal [30]. Bohužel zatím není dostupná databáze výrobků ze skupiny kávovin s informacemi o obsahu akrylamidu. Ve francouzské studii, v níž bylo zkoumáno 24 vzorků kávovin z francouzského trhu, bylo prokázáno, že akrylamid obsažený v kávovinách může tvořit 5 – 18 % celkového denního příjmu akrylamidu a tím se stává pro pravidelné konzumenty těchto nápojů hlavním zdrojem dietární expozice [31].

5.2

Metabolismus akrylamidu Vstup akrylamidu do lidského organismu je možný jak orálně, tak i transdermálně,

nebo inhalačně. Mnoho studií bylo provedeno na zjištění potenciální absorpce akrylamidu skrz kůži, ale bohužel žádné studie se nesnažily o kvantifikaci absorpce akrylamidu po orální expozici. Bez ohledu na způsob expozice akrylamidem, dochází poměrně rychle k jeho distribuci do tkání. Ve studiích na zvířatech byl akrylamid detekován ve svalové tkáni, v játrech, v gastrointestinálním traktu, ledvinách, plících, ale i červených krvinkách. U člověka byl akrylamid nalezen v mateřském mléce [32]. Hlavní metabolická dráha akrylamidu je jeho sloučení s glutathionem za vzniku merkapturové kyseliny, která se vylučuje z těla močí. Akrylamid se však kromě toho může také oxidativně aktivovat cytochromem P450 za vzniku glyciamidu, který se pak detoxikuje sloučením s glutationem, nebo epoxidhydrolázami [26]. Akrylamid i jeho aktivovaný metabolit glyciamid jsou velmi 28

reaktivní sloučeniny, takže mohou tvořit addukty s proteiny i DNA. Tvorba adduktů s cysteinem v hemoglobinu se používá jako biomarker při dlouhodobé expozici akrylamidem [33].

5.3

Toxicita akrylamidu LD50 akrylamidu byla stanovena na základě studií akutní toxicity na zvířatech

na 100 – 150 mg/kg tělesné hmotnosti [32]. Akrylamid je prokázaný lidský neurotoxin. Jeho neurotoxicita byla zatím jako jediná prokázána ve studiích s lidskými subjekty při pracovní expozici akrylamidem. U těchto pracovníků byla pozorována periferní neuropatie. Genotoxicita, reproduktivní toxicita a karcinogenita akrylamidu nebyly zatím na lidských subjektech prokázány. Na základě mnoha experimentálních studií na zvířatech, které prokázaly zvýšení incidence nádorů mozku, CNS, štítné žlázy a dalších endokrinních žláz, však byl akrylamid v roce 1994 Mezinárodní agenturou pro výzkum rakoviny (IARC) zařazen mezi potenciální lidské karcinogeny [26].

29

6. ZDRAVOTNÍ PŘÍNOSY KONZUMACE ČEKANKOVÉ KÁVY Čekankový kořen má v evropském léčitelství dlouhou tradici. Už dávno si lidé všimli jeho příznivého účinku při různých trávicích obtížích. Připravovaly se odvary z čekankového kořene, které se pak využívaly při léčbě různých dyspeptických obtíží, pro zlepšení apetitu při snížené chuti k jídlu, jako mírné laxativum nebo pro podporu funkce jater a diurézy. Tyto účinky jsou přisuzovány zejména jeho chemickému složení, protože čekankový kořen obsahuje řadu hořkých seskviterpenů, které dokážou stimulovat chuť k jídlu. I přes tuto dlouhou tradici však není extrakt z čekankového kořene zapsán v evropském lékopisu [34]. Doposud byly provedeny pouze dvě klinické studie sledující vliv čekankového kořene na lidské zdraví. Jedna se zabývala vlivem na prevenci trombózy a druhá pozorovala vliv na kloubní onemocnění osteoartrózu. Obě tyto studie však byly pouze pilotní studie, a proto je potřeba ještě dalšího zkoumání v těchto oblastech.

6.1 Antitrombotický efekt Ve studii prováděné Schumacherem et al. bylo sledováno, zda konzumace čekankové kávy vykazuje nějaký pozitivní kardiovaskulární efekt. Protektivní účinek rostlinných polyfenolů na kardiovaskulární onemocnění byl potvrzen v mnoha studiích. Polyfenolické látky se vyskytují zejména v ovoci, zelenině, kávě, víně, olivovém oleji, ale jsou také hojně obsaženy v čekankové kávě. Jednou z těchto polyfenolických sloučenin je i kyselina kávová, s níž byla prováděna řada studií in vitro, v nichž byl prokázán její vliv na inhibici agregace trombocytů a inhibičního faktoru migrace makrofágů (MIF). Tyto předpoklady byly v této studii sledovány na zdravých dobrovolnících a bylo prokázáno, že každodenní konzumace 300 ml čekankové kávy po dobu jednoho týdne signifikantně snižuje celkovou viskozitu krve i krevní plazmy. Přesto, že pozorované účinky byly mnohem nižší, než se předpokládalo po pokusech in vitro, je potřeba dále studovat antitrombotický, protizánětlivý a pozitivní hemoragický efekt fenolických sloučenin obsažených v čekankové kávě [35].

6.2 Vliv na osteoartrózu Osteoartróza je poměrně časté kloubní onemocnění, při němž dochází k destrukci kloubní chrupavky a následným změnám v přilehlých oblastech chrupavky. Projevuje se 30

zejména

bolestí

a

ztuhlostí

postižených

kloubů.

Léčba

spočívá

v kombinaci

nefarmakologických (režimových opatření) a farmakologických léčebných prostředků. Farmakologická léčba spočívá zejména v podávání léků tlumících bolest, mezi které patří analgetika a nesteroidní protizánětlivé látky (NSAID), které mají navíc i protizánětlivý účinek, a proto se užívají k léčbě nejčastěji [36]. Nesteroidní protizánětlivé látky však mají i velkou řadu nežádoucích účinků, a proto se zkouší v terapii různé alternativní přístupy na zmírnění bolesti. Pozornost je mimo jiné zaměřena i na různé rostlinné extrakty s protizánětlivými účinky, mezi které patří i čekanka, u níž byla prokázána suprese v produkci cytokinů a enzymů účastnících se zánětlivé reakce. Byly tedy provedeny 3 kohortovy studie, v nichž se zkoumal vliv konzumace extraktu z čekankového kořene (ve třech různých dávkách) po dobu jednoho měsíce na projevy osteoartrózy. Bylo pozorováno zlepšení příznaků tohoto onemocnění a navíc nebyly patrné žádné významné nežádoucí účinky. Je však opět potřeba provést řadu dalších studií, které by výsledek této studie potvrdily [37].

6.3 Inulin Inulin, který představuje jednu ze základních složek čekankového kořene, je látka, jíž se v poslední době věnuje značná pozornost. Vyznačuje se totiž řadou pozitivních vlastností, jako je např. stimulace růstu bifidobakterií v tlustém střevě, zvýšené vstřebávání vápníku, nebo vliv na hladinu krevních lipidů, glukózy a inzulinu. Navíc má ale i řadu pozitivních technologických vlastností. Zlepšuje organoleptické vlastnosti potravin se sníženým obsahem tuku, a proto se dnes, kdy je zvýšená poptávka po zdravějších variantách potravin, často využívá při jejich výrobě [38].

6.3.1 Chemická struktura Inuliny řadíme do skupiny přírodních fruktanů, které jsou syntetizovány jako zásobní látky mnoha vyšších rostlin. Jsou však také produkovány některými druhy mikroorganismů (např. některými druhy plísní rodu Aspergillus, Claviceps, Fusarium, Penicillium, nebo kvasinkami, např. Saccharomyces cerevisiae). Do této skupiny fruktanů se řadí také sloučeniny zvané levany, které se však od inulinu liší svou chemickou strukturou. Inuliny jsou polymery tvořené lineárními řetězci D-fruktofuranóz (fruktany), které jsou na sebe navázány

31

pomocí β-(1→2) glykosidických vazeb. Zpravidla však najdeme na konci jejich řetězce jednotku D-glukózy, a proto by se tyto polymery měly správněji označovat jako glukofruktany. Levany jsou na rozdíl od inulinu větvené polymery D-fruktofuranóz, které spojují β-(2→6) glykosidické vazby a mohou také obsahovat koncovou jednotku D-glukózy. Zatímco inulin bývá produkován řadou vyšších rostlin, levany bývají syntetizovány nejčastěji mikroorganismy [28]. Fruktany jsou tedy směsi různých příbuzných sloučenin s různým stupněm polymerace, a proto je můžeme řadit jak mezi oligosacharidy, tak i polysacharidy. Inulin přirozeně se vyskytující v rostlinách obsahuje na rozdíl od inulinu extrahovaného průmyslově ještě molekuly glukózy, fruktózy, sacharózy a nižší oligosacharidy (fruktooligosacharidy). Stupeň polymerace inulinu se liší podle výskytu. Rostlinný inulin má nižší stupeň polymerace (do 150), zatímco bakteriální inulin může mít stupeň polymerace až 100 000 [38, 39]. Průměrný denní příjem fruktanů potravou byl stanoven na 3 – 11 g v Evropě a 1 – 4 g v USA [40].

6.3.2 Výskyt inulinu Německý vědec Rose poprvé izoloval jakousi zvláštní substanci rostlinného původu z odvaru připraveného z extraktu rostliny Inula helenium v roce 1804. Tato substance byla poté pojmenována jako inulin Thomsonem v roce 1818. Inulin je považován za přirozenou součást potravy, protože je produkován řadou vyšších rostlin, které člověk využívá ke své obživě. Největší zastoupení inulinu je zejména v kořenech čekanky, hlízách topinamburu (tzv. jeruzalémské artyčoky) a hlízách jakonu. Dalšími rostlinnými zdroji inulinu jsou běžně konzumované potraviny jako pórek, česnek, cibule, žito, ječmen, banány a artyčoky. Následující tabulka shrnuje procentuální obsah sušiny a inulinu v jeho výše zmíněných rostlinných zdrojích [39].

32

Jedlá část

Obsah sušiny (%)

Obsah inulinu (%)

Čekanka

Kořen

20 – 25

15 - 20

Topinambur

Hlíza

19 – 25

14 - 19

Jakon

Hlíza

13 – 31

3 - 19

Česnek

cibulka rostliny

40 – 45

9 - 16

Cibule

cibulka rostliny

6 – 12

2-6

Pórek

cibulka rostliny

15 – 20

3 - 10

Žito

Obilka

88 – 90

0,5 - 1

Ječmen

Obilka

neznámá data

0,5 – 1,5

Banány

Plod

24 - 26

0,3 – 0,5

Artyčoky

Listy

14 - 16

3 - 10

Zdroj

Tab. 6.1: Obsah inulinu v rostlinných zdrojích tradičně používaných pro lidskou výživu (převzato z: FRANCK, Anne, DE LEENHEER, Leen, 2005. Inulin.)

6.3.3 Fyziologické účinky inulinu Inulin je díky své β-konformaci na C2 uhlíku fruktózy odolný vůči enzymům nacházejících se v lidském trávicím traktu, které dokážou štěpit pouze α-glykosidické vazby. Proto se oligosacharidy tvořící inulin označují také jako tzv. nestravitelná součást potravy. Inulin prochází prakticky beze změny tenkým střevem člověka až do tlustého střeva, kde je poté

fermentován

bakteriemi

přítomnými

v této

části

gastrointestinálního

traktu.

Při fermentaci dochází k produkci kyseliny mléčné a dalších karboxylových kyselin s krátkým řetězcem (octová, propionová a máselná). Na rozdíl od rezistentního škrobu nebo jiné dietární vlákniny, způsobuje fermentace inulinu v tlustém střevě selektivní růst bifidobakterií, a tím dochází k redukci počtu jiných nepříznivých bakterií (bacteroides, fusobakterie, klostridie atd.). Tento efekt bývá označován jako prebiotický. Fermentace oligosacharidů v tlustém střevě pozitivně ovlivňuje střevní motilitu, čímž přispívá k snadnějšímu vyprazdňování. Toho se využívá zejména při potížích se zácpou [40]. Kromě prebiotického efektu inulinu a oligosacharidů byla prokázána řada dalších pozitivních fyziologických účinků. Zvýšení hladiny vápníku v těle bylo pozorováno při podávání inulinu získaného extrakcí z čekankového kořene. Při fermentaci oligosacharidů dochází zřejmě ke zlepšení biologické dostupnosti vápníku, což má za následek jeho zvýšené vstřebávání v tlustém střevě. Zvýšená dostupnost vápníku v těle vede ke zlepšení hustoty 33

kostní hmoty a to může mít preventivní vliv na rozvoj osteoporózy. Další z přínosů konzumace inulinu je jeho vliv na snížení hladiny triacylglycerolů, který je vysvětlován snížením aktivity lipogenních enzymů v játrech, a vliv na snížení postprandiální inzulinemie a glykémie. Tento efekt však zatím nebyl přesně objasněn [38, 40].

6.3.4 Využití inulinu v potravinářství Inulin se průmyslově získává zejména extrakcí z čekankového kořene. Díky své nízké energetické hodnotě (1,5 – 2 kcal/g), příznivým senzorickým vlastnostem a pozitivním fyziologickým účinkům je jeho přítomnost v řadě potravin velmi výhodná. Proto je také jeho využití v potravinářském průmyslu rozsáhlé. Inulin má díky délce svého řetězce poměrně malou rozpustnost, a proto vytváří ve vodě nebo mléku drobné mikrokrystalky, které pak v ústech vytvářejí hladkou krémovitou strukturu senzoricky připomínající tuk. Proto se také inulin využívá jako přísada do pečiva, cukrovinek, různých náplní, pomazánek, mléčných výrobků, zmrzlin, dresinků, ale i masných výrobků za účelem snížení obsahu tuku bez výrazné změny senzorických vlastností výrobku [38].

6.3.5 Změny obsahu inulinu při výrobě kávovin Obsah inulinu v kořeni čekanky může dosahovat až 70 % jeho suché hmotnosti [41]. Při skladování a tepelném zpracování kořene čekanky pro výrobu kávových náhražek však dochází ke změnám v jeho obsahu. To je způsobeno enzymovou aktivitou endogenní inulázy (inulinázy), která štěpí inulin na jednodušší sacharidy. Po 6 týdnech skladování čekankového kořene při teplotě 5 °C dojde téměř k úplné hydrolýze inulinu na oligofruktózu. Čekanková káva se vyrábí pražením kořene čekanky, nejčastěji při teplotě 170 °C po dobu asi 55 – 60 minut, nebo při teplotě 175 – 200 °C po dobu 14 – 15 minut. V průběhu tohoto tepelného záhřevu je inulin, resp. oligofruktóza, štěpena na glukózu a fruktózu. Tyto jednoduché cukry poté karamelizují a zapojují se do reakce neenzymového hnědnutí (Maillardova reakce). Takto technologicky zpracovaný produkt pak obsahuje asi 28 – 32 % původního obsahu inulinu, přičemž se zde nachází převážně frakce o nižším stupni polymerace než v původním inulinu [28]. Tímto způsobem výroby ve vodě rozpustného praženého extraktu z kořene čekanky tedy dochází ke značným ztrátám inulinu. Aby se dosáhlo minimalizace tohoto negativního aspektu výroby kávovin, byla vyvinuta nová metoda založená na šetrném pražení 34

čekankových kořenů při teplotě kolem 130 °C a snížené vlhkosti v pražírně. To umožňuje zisk rozpustného extraktu z čekanky přirozeně bohatého na inulin (IRSCE). Obsah inulinu v tomto extraktu je kolem 60 % suché váhy a navíc jsou v něm obsaženy i některé významné bioaktivní látky (např. polyfenoly). Tato inovace při výrobě kávovin z kořenů čekanky může přispět k tomu, že konzumací kávovinových instantních nápojů člověk příjme minimální množství inulinu (5 – 8 g/den), které už vykazuje určité pozitivní zdravotní účinky [41, 42].

35

7. PRAKTICKÁ ČÁST 7.1

Cíl Cílem tohoto průzkumného šetření bylo zjistit, jaká je informovanost široké

veřejnosti o kávovinách. Bylo zjišťováno, jaké mají respondenti povědomí o zdravotních přínosech a rizicích konzumace kávovin a jak se toto povědomí liší mezi skupinou konzumentů a nekonzumentů kávovin. Dále bylo zkoumáno, jaký druh kávovin byl nejčastěji konzumován v osloveném souboru.

7.2

Metoda 7.2.1 Sběr a zpracování dat Byla použita metoda dotazníku. Dotazník tvořilo 18 otázek a šetření se mohly

zúčastnit všechny osoby starší 15 let. Při výběru respondentů byla použita anketní metoda, takže zúčastnit se mohly oslovené osoby na základě svého rozhodnutí. Statistické zpracování dat a jejich následné vyhodnocení bylo provedeno pomocí programu Microsoft Excel 2007.

7.2.2 Popis souboru Dotazníkového šetření se zúčastnilo celkem 175 respondentů. 23 dotazníků však muselo být z šetření vyřazeno z důvodu jeho neúplného vyplnění. Pro zpracování a analýzu byly použity dotazníky od zbylých 152 respondentů. Návratnost dotazníků tak činila přibližně 87 %. Socio-demografické údaje, které byly umístěny na konci dotazníku, umožnily rozdělení respondentů do skupin dle pohlaví, věku, nejvyššího dosaženého vzdělání a počtu obyvatel v místě bydliště respondentů (jak ukazují grafy 7.1, 7.2, 7.3 a 7.4). Pohlaví Absolutní četnost Relativní četnost (%) Muž

45

29,6 %

Žena

107

70,3 %

Tab 7.1: Rozdělení respondentů dle pohlaví

36

Graf 7.1: Rozdělení respondentů dle pohlaví Z grafu 7.1 je zřejmé, že mezi respondenty bylo zastoupeno podstatně více žen (70,3 %) než mužů (29,6 %). Relativní četnost

Věk

Absolutní četnost

15 - 25

61

40,1 %

26 - 35

27

17,8 %

36 - 45

20

13,2 %

46 - 55

28

18,4 %

56 - 65

2

1,3 %

66 a více

14

9,2 %

(%)

Tab 7.2: Rozdělení respondentů dle věku

37

Graf 7.2: Rozdělení respondentů dle věku

Graf 7.2 nám zobrazuje, že ve vybraném souboru bylo zastoupeno nejvíce respondentů z věkové kategorie 15 – 25 let (40,1 %). Poměrně rovnoměrné zastoupení pak bylo ve věkových kategoriích 26 – 35 let, 36 – 45 let a 46 – 55 let (v rozmezí 10 - 20 %). Nejméně zastoupené byly kategorie 56 – 65 let (pouze 1,3 %) a 66 a více let (9,2 %). Absolutní

Relativní

četnost

četnost (%)

Základní

9

5,9 %

Středoškolské bez maturity

24

15,8 %

Středoškolské s maturitou

70

46,1 %

Vysokoškolské

49

32,2 %

Vzdělání

Tab 7.3: Rozdělení respondentů dle výše dosaženého vzdělání

38

Graf 7.3: Rozdělení respondentů dle výše dosaženého vzdělání

Na grafu 7.3 lze pozorovat, že v souboru bylo zastoupeno nejvíce respondentů s nejvyšším dosaženým středoškolským vzděláním s maturitou (46,1 %) a nejméně bylo respondentů s nejvyšším dosaženým základním vzděláním (5,9 %). Počet obyvatel

Absolutní četnost Relativní četnost (%)

Do 5 000

64

42,1 %

5 001 – 10 000

12

7,9 %

10 001 – 100 000

35

23,0 %

100 001 – 500 000

37

24,4 %

Nad 500 001

4

2,6 %

Tab 7.4: Rozdělení respondentů dle počtu obyvatel v místě bydliště

39

Graf 7.4: Rozdělení respondentů dle počtu obyvatel v místě bydliště

Graf 7.4 zobrazuje rozdělení respondentů dle počtu obyvatel v místě bydliště. Nejvíce respondentů (42,1 %) uvedlo jako místo svého bydliště obec do 5 000 obyvatel, zatímco nejméně respondentů (2,6 %) uvedlo jako místo svého bydliště velkoměsto nad 500 001 obyvatel.

7.3 Výsledky Úvodní část dotazníku byla věnována základním znalostem o kávovinách. Cílem bylo zjistit, zda respondenti znají rozdíl mezi kávou a kávovinou a zda ví, z jakých surovin se kávoviny vyrábí. Základní otázka této části dotazníku však byla otázka na zjištění frekvence konzumace kávovin v tomto souboru („Konzumujete kávovinové nápoje?“) Konzumujete kávovinové nápoje Absolutní četnost Relativní četnost (%) Ano

68

44,7 %

Ne

84

55,3 %

Tab 7.5: Konzumenti a nekonzumenti kávovinových nápojů

40

Graf 7.5: Konzumenti a nekonzumenti kávovinových nápojů Graf 7.5 zobrazuje, že ve sledovaném souboru bylo více respondentů, kteří kávoviny nekonzumovali (55,3 %) než těch, kteří uvedli, že jsou konzumenty kávovin (44,7 %). Pro zjištění, zda respondenti nezaměňují pojem kávovina s kávou, byla položená otázka „Jaký je podle vás rozdíl mezi kávou a kávovinou?“ Rozdíl mezi kávou a kávovinou

Absolutní četnost Relativní četnost (%)

Z různých surovin

132

86,8 %

Ze stejných surovin, ale jiná příprava

17

11,2 %

Žádný rozdíl

3

2,0 %

Tab 7.6: Rozdíl mezi kávou a kávovinou dle respondentů

41

Graf 7.6: Rozdíl mezi kávou a kávovinou dle respondentů Z grafu 7.6 je patrné, že 86,8 % respondentů správně domnívalo, že kávoviny se vyrábí z jiných surovin než káva. 11,2 % respondentů zvolilo možnost, že kávoviny a káva se vyrábí ze stejných surovin, ale jinak se připravují a zbylé 2 % respondentů se domnívala, že mezi kávou a kávovinou žádný rozdíl není.

Graf 7.7: Rozdíl mezi kávou a kávovinou dle konzumentů a nekonzumentů

Graf 7.7 porovnává, jak se znalosti o rozdílu mezi kávou a kávovinou lišily mezi konzumenty a nekonzumenty kávovin. Je vidět, že výrazné rozdíly mezi odpověďmi 42

konzumentů a nekonzumentů kávovin nebyly. Přesto však špatné odpovědi, tedy že kávoviny a káva se vyrábí ze stejných surovin, ale jinak se připravuji, nebo že mezi kávou a kávovinou žádný rozdíl není, vybírali častěji nekonzumenti kávovin (17,9 %) než jejich konzumenti (5,9 %). Následující otázka navazovala na znalost o výrobě kávovin: „Z čeho si myslíte, že se kávoviny vyrábí?“ V dotazníku byly uvedeny základní suroviny, z nichž se kávoviny vyrábí, a respondenti mohli zatrhnout více odpovědí. Graf 7.8 (viz příloha) zobrazuje, že názory konzumentů a nekonzumentů na suroviny pro výrobu kávovin se příliš nelišily. Konzumenty nejčastěji zvolenými surovinami pro výrobu kávovin byly žito, čekanka, pšenice špalda a ječmen. Nekonzumenti vybírali taktéž nejčastěji možnosti žito, pšenice špalda a ječmen. Další část dotazníku byla určená pouze pro respondenty, kteří odpověděli „ano“ na otázku, zda konzumují kávovinové nápoje. Následovala otázka, která zjišťovala důvod, proč respondenti kávoviny konzumují: „Pokud ANO, z jakého důvodu je hlavně konzumujete?“ Důvod konzumace kávovinových nápojů

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Chutnají mi

35

51,5 %

Jsou levnější než káva

1

1,5 %

Jsou zdravější než káva

23

33,8 %

Nekonzumuji kávu (zdravotní důvody)

2

2,9 %

Jiný

7

10,3 %

Tab 7.7: Důvod konzumace kávovinových nápojů

43

Graf 7.9: Důvod konzumace kávovinových nápojů Na grafu 7.9 je vidět, že větší polovina konzumentů (51,5 %) volí kávovinové nápoje z důvodu chuťových preferencí. Významná byla také odpověď 33,8 % respondentů, kteří se domnívají, že tyto nápoje jsou zdravější než káva, a proto je konzumují. 10,3 % konzumentů pak uvedlo, že pro konzumaci kávovinových nápojů mají jiný důvod. Objevovaly se odpovědi jako: „lze po nich spát“, „po kávě je mi těžko“, nebo také, že „zasytí“. Součástí této části byl také frekvenční dotazník na konzumaci různých druhů kávovin. Respondenti měli zatrhnout příslušný druh kávoviny podle toho, jak často ji konzumují. Kávovina

Denně

5 – 6x týdně

2 – 4x týdně

1x týdně

1 – 3x měsíčně

Nikdy

Caro

12,2 %

1,7 %

22,8 %

19,3 %

31,6 %

12,3 %

Kávička

3,8 %

3,8 %

11,6 %

4,7 %

9,3 %

Melta

80,8 % 41,8 %

30,2 %

Ricoré

12,5 %

87,5 %

Špaldová káva

7,7 %

92,3 %

Žaludovka

4,3 %

95,7 %

Žitovka

4,8 %

95,2 %

Inka

14,0 %

100 %

Ajurvédská káva

100 %

Vitakáva

100 %

Tab 7.8: Frekvence konzumace kávovin

44

Nejčastěji konzumované kávovinové nápoje v tomto souboru byly Caro a Kávička, které byly jako jediné konzumovány denně. V kategorii konzumace 5 – 6x týdně byla nejčastěji konzumována Melta, poté následovala Kávička a Caro. Caro pak bylo nejčastěji konzumovaným nápojem také v kategorii konzumace 2 – 4x týdně a 1x týdně. Nejčastěji konzumovaným nápojem v kategorii 1 – 3x měsíčně byla opět Melta (viz příloha graf 7.10). Na otázku, která zjišťovala frekvenci konzumace jednotlivých druhů kávovin, pak navazovala doplňující otázka: „Pokud konzumujete kávovinový nápoj denně, kolik šálků za den vypijete?“ Počet vypitých šálků

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

1

9

13,2 %

2

4

5,9 %

3

2

2,9 %

Více

1

1,5 %

Nekonzumuji každý den

52

76,5 %

Tab 7.9: Počet vypitých šálků za den při každodenní konzumaci kávovinových nápojů

Graf 7.11: Počet vypitých šálků za den při každodenní konzumaci kávovinových nápojů

Z grafu 7.11 je vidět, že velká většina konzumentů (76,5 %) nekonzumuje kávovinové nápoje každý den. Každodenní konzumenti kávovin (13,2 %) pak většinou vypijí pouze jeden šálek za den.

45

Následující otázky pro konzumenty kávovin se týkaly jejich osobních preferencí při přípravě kávovinových nápojů. Byly položeny tyto otázky: „V jaké formě kávovinový nápoj nejčastěji konzumujete?“, „Jaký způsob přípravy kávovinového nápoje nejčastěji volíte?“, „Co používáte k doslazování kávovinového nápoje?“ a „Co je při výběru druhu kávoviny pro vás nejdůležitější?“. Odpovědi respondentů zobrazují grafy 7.12, 7.13, 7.14 a 7.15. Forma konzumace kávovinových nápojů

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Instantní

50

73,5 %

Porcované

5

7,4 %

Sypané

13

19,1 %

Tab 7.10: Forma konzumace kávovinových nápojů

Graf 7.12: Forma konzumace kávovinových nápojů

Graf 7.12 znázorňuje, že nejvíce jsou konzumované kávoviny v instantní formě (73,5 %), méně v sypané (19,1 %) a nejméně pak ve formě porcované (7,4 %). Způsob přípravy kávovinového nápoje Absolutní četnost Relativní četnost (%) Jen s vodou

10

14,7 %

Jen s mlékem

8

11,8 %

S vodou a mlékem

47

69,1 %

Jiný

3

4,4 %

Tab 7.11: Způsob přípravy kávovinového nápoje 46

Graf 7.13: Způsob přípravy kávovinového nápoje

Většina konzumentů upřednostňuje přípravu kávovinového nápoje s vodou a mlékem (69,1 %). Je zde však také malá skupina konzumentů (4,4 %), která připravuje kávovinové nápoje jiným způsobem, než byly nabízené možnosti. Nejčastěji se objevovaly odpovědi „s vodou a sójovým mlékem“ a „s vodou a sušeným sójovým mlékem“. Doslazování kávovinových nápojů

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Cukr

21

30,9 %

Třtinový cukr

6

8,8 %

Med

9

13,2 %

Nedoslazuji

30

44,1 %

Jiný

2

3,0 %

Tab 7.12: Doslazování kávovinových nápojů

47

Graf 7.14: Doslazování kávovinových nápojů

Z celkového počtu respondentů si necelá polovina (44,1 %) kávovinové nápoje nedoslazuje. Při doslazování potom nejvíce respondentů používá cukr (30,9 %), méně med (13,2 %) a nejméně třtinový cukr (8,8 %). 3 % konzumentů kávovin uvedlo, že doslazují své nápoje jiným způsobem, a to umělým sladidlem sacharinem. Kritérium výběru kávoviny Absolutní četnost Relativní četnost (%) Chuť

54

79,4 %

Cena

5

7,3 %

Složení

8

11,8 %

Jiný

1

1,5 %

Tab 7.13: Kritérium výběru kávoviny

48

Graf 7.15: Kritérium výběru kávoviny

Graf 7.15 zobrazuje, že nejdůležitějším aspektem při výběru druhu kávoviny je pro většinu konzumentů (79,4 %) její chuť. Pozoruhodná je i informace, že pouze 11,8 % konzumentů si vybírá druh kávovin podle složení. Možnost „jiný“ zvolil pouze jeden respondent, který uvedl, že určitý druh kávoviny konzumuje „ze zvyku“. Důležité bylo také zjistit, z jakého důvodu respondenti kávoviny nekonzumují. Proto byla pro ty respondenty, kteří v úvodní části odpověděli negativně na otázku, zda konzumují kávoviny, položená otázka: „Pokud NE, uveďte z jakého důvodu.“ Důvod nekonzumace kávovin

Absolutní četnost Relativní četnost (%)

Nechutnají mi

38

45,2 %

Znám je, ale nezkoušel(a) jsem je

28

33,3 %

Neslyšel(a) jsem o nich

6

7,2 %

Jiný

12

14,3 %

Tab 7.14: Důvod nekonzumace kávovin

49

Graf 7.16: Důvod nekonzumace kávovin

Graf 7.16 ukazuje, že jako hlavní důvod nekonzumace kávovin uvedla téměř polovina nekonzumentů (45,2 %), že jim nechutnají. Pozoruhodné jsou ale i další ukazatele, a to že 33,3 % nekonzumentů tyto nápoje sice zná, ale nikdy je nezkoušelo a 7,2 % nekonzumentů o těchto nápojích dokonce nikdy ani neslyšelo. 14,3 % nekonzumentů uvedlo jiný důvod jejich nekonzumace, přičemž nejčastějšími odpověďmi bylo, že „raději pijí kávu, nebo čaj“, „těmto nápojům nevěnují pozornost“, nebo že „ pili kávoviny v dětství, ale teď pijí kávu“. Poslední část dotazníku byla určena jak pro konzumenty, tak nekonzumenty kávovinových nápojů a zjišťovala znalosti o pozitivních a negativních zdravotních účincích konzumace kávovin. Nejprve byla položena otázka na obsah kofeinu v kávovinových nápojích: „Obsahují podle vás kávovinové nápoje kofein?“

50

Obsah kofeinu v kávovinových nápojích Absolutní četnost Relativní četnost (%) Ano

21

13,8 %

Ne

131

86,2 %

Tab. 7.15: Obsah kofeinu v kávovinových nápojích

Graf 7.17: Obsah kofeinu v kávovinových nápojích

Jak vyplývá z grafu 7.17, tak většina respondentů (86,2 %) uvedla správně, že v kávovinových nápojích kofein obsažený není. Dále bylo také sledováno, jak se povědomí o obsahu kofeinu v kávovinových nápojích lišilo u konzumentů a nekonzumentů.

Graf 7.18: Obsah kofeinu v kávovinových nápojích dle konzumentů a nekonzumentů 51

V grafu 7.18 je vidět, že nebyl výrazný rozdíl mezi znalostmi konzumentů a nekonzumentů o obsahu kofeinu v kávovinových nápojích. Velká většina (89,7 % konzumentů a 85,7 % nekonzumentů) se správně domnívala, že kávovinové nápoje kofein neobsahují. Dále byla položená otázka: „Má podle vás konzumace kávovin nějaký pozitivní zdravotní účinek?“ Pokud respondenti vybrali možnost ano, měli dále uvést také konkrétní zdravotní dopad na lidské zdraví, který kávovinám přisuzují. Pozitivní zdravotní účinek

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Ano

72

47,4 %

Ne

80

52,6 %

konzumace kávovin

Tab. 7.16: Pozitivní zdravotní účinek konzumace kávovin

Graf 7.19: Pozitivní zdravotní účinek konzumace kávovin

Na grafu 7.19 je vidět, že záporné odpovědi respondentů na tuto otázku mírně převažovaly. 47,4 % respondentů se domnívalo, že konzumace kávovin má nějaký pozitivní zdravotní účinek, zatímco 52,6 % respondentů se domnívalo, že konzumace kávovin žádný pozitivní zdravotní dopad nemá. Na otázku, jaký konkrétní zdravotní dopad má konzumace kávovin, se nejčastěji objevovaly tyto odpovědi: „vliv na trávení, obsah minerálních látek a vitaminů, nepřítomnost kofeinu, a proto nemůže vzniknout závislost, obsah vlákniny“. 52

I tato otázka byla posuzována také z hlediska rozdílnosti odpovědí mezi konzumenty a nekonzumenty kávovin.

Graf 7.20: Pozitivní zdravotní účinek konzumace kávovin dle konzumentů a nekonzumentů

Jak je však vidět z grafu 7.20, tak ani odpovědi na tuto otázku se mezi konzumenty a nekonzumenty příliš nelišily. Za zmínku však stojí, že mírně více konzumentů (54,4 %) se domnívalo, že konzumace kávovinových nápojů nemá žádný pozitivní zdravotní efekt. Následovala otázka, zda naopak může být konzumace kávovin nějakým způsobem riziková: „Může mít konzumace kávovin naopak nějaký negativní zdravotní dopad?“ Pokud se respondenti domnívali, že ano, měli opět uvést konkrétní možný negativní zdravotní dopad. Negativní zdravotní dopad

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Ano

19

12,5 %

Ne

33

87,5 %

konzumace kávovin

Tab. 7.17: Negativní zdravotní dopad konzumace kávovin

53

Graf 7.21: Negativní zdravotní dopad konzumace kávovin

Z grafu 7.21 je patrné, že velká většina respondentů (87,5 %) se domnívala, že konzumace kávovin nepředstavuje pro člověka žádné zdravotní riziko. Zbylých 12,5 % respondentů se domnívalo, že zde nějaké riziko existuje. V konkrétních odpovědích se pak nejčastěji objevovaly spíše rizika plynoucí z konzumace kávy, např.: „zvyšuje krevní tlak, negativní vliv na srdce a dehydratace“. V odpovědích respondentů však zazněly také oprávněná rizika konzumace kávovin jako: „nevhodné pro celiaky“. Tato otázka byla opět posuzována také podle rozdílnosti odpovědí mezi konzumenty a nekonzumenty. V tomto směru však byly odpovědi konzumentů a nekonzumentů kávovin téměř totožné.

54

Graf 7.22: Negativní zdravotní dopad konzumace kávovin dle konzumentů a nekonzumentů

Poslední část analýzy se věnovala rozdílu konzumace kávovin dle pohlaví respondentů, věku, výše dosaženého vzdělání a dle počtu obyvatel v místě bydliště respondentů (grafy 7.23, 7.24, 7.25 a 7.26).

Graf 7.23: Konzumace kávovin dle pohlaví

55

Graf 7.23 ukazuje, že jak mezi ženami, tak i muži bylo zastoupeno více nekonzumentů kávovin než jejich konzumentů. U mužů však byl rozdíl v zastoupení konzumentů a nekonzumentů výrazně vyšší ve prospěch nekonzumentů (o 26 %) než u žen (pouze o 4 %).

Graf 7.24: Konzumace kávovin dle věkových skupin

Graf 7.24 zobrazuje, že ve věkových skupinách 15 – 25 let, 36 – 45 let, 46 – 55 let a 56 – 65 let bylo zastoupeno více nekonzumentů kávovin než konzumentů. Zatímco ve věkových skupinách 26 – 35 let a 66 a více let bylo naopak zastoupeno více konzumentů kávovin.

Graf 7.25: Konzumace kávovin dle výše dosaženého vzdělání 56

Jak je vidět z grafu 7.25, pouze ve skupině respondentů s nejvyšším dosaženým základním vzděláním bylo zastoupeno více konzumentů než nekonzumentů kávovin. Naopak ve skupinách s nejvyšším dosaženým středoškolským vzděláním jak bez maturity, tak i s maturitou bylo zastoupeno více nekonzumentů kávovin. Zastoupení konzumentů a nekonzumentů ve vysokoškolsky vzdělané skupině respondentů bylo poměrně vyrovnané.

Graf 7.26: Konzumace kávovin dle počtu obyvatel v místě bydliště

Dle grafu 7.26 je patrné, že v městysech s počtem obyvatel 5 001 – 10 000 výrazně převažují konzumenti kávovin (66,7 %) nad nekonzumenty (33,3 %). Naopak ve středních městech s počtem obyvatel 100 001 – 500 000 zase výrazně převažují nekonzumenti kávovin (73 %) nad konzumenty (27 %).

7.4 Diskuze Ve zkoumaném souboru bylo poměrně vysoké zastoupení konzumentů kávovin (44,7 %). Je však potřeba zdůraznit, že velká většina respondentů, která se považovala za konzumenty kávovin, nekonzumovala tyto nápoje každý den (76,5 %). Nepřesná definice toho, kdo je považován za konzumenta kávovin, pravděpodobně do značné míry ovlivnila výsledky tohoto šetření, protože do skupiny konzumentů byli tím pádem zařazeni i respondenti, kteří konzumovali kávoviny pouze sporadicky. To pravděpodobně také ovlivnilo malou rozdílnost ve znalostech o kávovinách mezi konzumenty a nekonzumenty.

57

Celková informovanost respondentů o tom, co to jsou kávoviny a z čeho se vyrábí, byla poměrně vysoká. 86,8 % respondentů vědělo, že kávoviny se vyrábí z jiných surovin než káva. Při výběru surovin, z nichž se kávoviny vyrábí, volili respondenti nejčastěji možnosti žito, pšenice špalda, ječmen a čekanka, což je pravděpodobně ovlivněno tradicí konzumace obilných kávovin na našem území (Žitovka, Melta). Také informovanost respondentů o obsahu kofeinu v kávovinách byla poměrně vysoká. 86,2 % respondentů se správně domnívalo, že kávoviny kofein neobsahují. Je však také nezbytné podotknout, že existují i nápojové směsi, které obsahují kombinaci kávy a různých druhů kávovin. Tato skutečnost se tak mohla také promítnout do odpovědí některých respondentů. Znalosti respondentů o tom, zda může mít konzumace kávovin pro člověka nějaký pozitivní zdravotní přínos, již byly nižší. Přibližně polovina respondentů se domnívala, že konzumace kávovinových nápojů nějaký pozitivní zdravotní přínos má, zatímco druhá polovina byla opačného názoru. Konkrétní zdravotní přínosy uváděné respondenty většinou odpovídaly tradičně předávaným informacím o těchto nápojích (obsah vitaminů, minerálních látek, nepřítomnost kofeinu atd.). Přestože samotné kávovinové nápoje se za významný zdroj minerálních látek považovat nedají, některé směsi se jimi mohou obohacovat, např. směs kávy s čekankou Ricoré obohacená hořčíkem, který je v organismu nezbytný zejména pro normální funkci svalové a nervové soustavy [43] Kávovinové nápoje bývají často považovány za „zdravou“ alternativu kávy a jsou obecně dávány do souvislosti se zdravým životním stylem. To může být důvod, proč se většina respondentů (87,5 %) domnívala, že konzumace kávovin nepředstavuje pro člověka žádné zdravotní riziko. Ani malá skupina respondentů (12,5 %), která se domnívala, že konzumace kávovin nějaký negativní zdravotní dopad mít může, však neznala skutečné riziko, které spočívá v přítomnosti akrylamidu v kávovinových nápojích [30]. Několik respondentů se ale také správně domnívalo, že riziková by mohla být konzumace kávovin pro nemocné trpící celiakií z důvodu obsahu lepku ve většině kávovinových nápojů. Odpovědi na výše uvedené otázky týkající se znalostí o kávovinách se výrazně nelišily podle toho, zda respondenti konzumovali nebo nekonzumovali kávoviny, což bylo pravděpodobně způsobeno nedostatečně přesnou definicí konzumenta kávovin, jak již bylo zmíněno výše.

58

Součástí průzkumného šetření byly také otázky na zjištění osobních preferencí konzumentů při přípravě kávovinových nápojů. Bylo zjištěno, že nejčastěji jsou konzumovány kávoviny v instantní formě (73,5 %). Vysoká oblíbenost této formy nejen kávovinových nápojů spočívá zejména v jejich rychlé a snadné přípravě. Na rozdíl od sypané formy kávovin, kterou je nutno nějakou dobu nechat vyluhovat v horké vodě, instantní kávovinové nápoje je možné konzumovat prakticky ihned po zalití horkou vodou. Dále byla při přípravě kávovinových nápojů nejčastěji preferována kombinace s vodou a mlékem. Součástí dotazníku bohužel nebyla samostatná otázka na množství mléka přidávaného do kávovinových nápojů při jejich přípravě. Přesto však lze z odpovědí respondentů usuzovat, že konzumace kávovinových nápojů by mohla přispívat ke zvýšené konzumaci mléka a tím i přívodu vápníku ve stravě, protože celkem 80,9 % konzumentů připravuje kávovinové nápoje buďto pouze s mlékem (11,8 %), nebo s vodou a mlékem (69,1 %). Většina konzumentů si své kávovinové nápoje nedoslazovala (44,4 %), což je významné zejména z hlediska nadměrného přívodu jednoduchých cukrů ve stravě a navyšování denního energetického příjmu. Toto zjištění zároveň potvrzuje hlavní důvod konzumace kávovin, kterým je dle většiny respondentů jejich chuť (51,5 %). Pokud konzumenti kávovin své nápoje doslazovali, tak nejčastěji používaným sladidlem byl cukr (30,9 %). Nelze také opomenout skupinu nekonzumentů kávovin (55,3 %), kteří byli dotazování na důvod, proč kávoviny nekonzumují. Přestože nejčastěji uváděným důvodem nekonzumace kávovin dle respondentů bylo, že jim tyto nápoje nechutnají, významné bylo i velké množství odpovědí, že respondenti tyto nápoje sice znají, ale nikdy je nezkoušeli. Tato skutečnost souvisí s určitým druhem výživového chování, tzv. potravinovou neofóbií. Znamená to, že jedinec považuje za neoblíbené ty potraviny, nebo nápoje, které nikdy nekonzumoval. Je však také známo, že se zvyšujícím se počtem kontaktů s danými potravinami, nebo nápoji, potravinová neofóbie postupně klesá [44]. Tato práce se snažila také zjistit frekvenci konzumace jednotlivých druhů kávovin a nejčastěji konzumovanou kávovinu ve vybraném vzorku pomocí frekvenčního dotazníku. Bylo zjištěno, že nejčastěji konzumovanými druhy kávovinových nápojů jsou Melta, Caro a Kávička. Jak již bylo zmíněno výše, obliba obilných nápojů, mezi něž Melta a Caro patří, je zřejmě dána tradicí jejich konzumace na našem území. 59

Dále bylo v tomto šetření také zjišťováno, jak se lišila konzumace kávovin u respondentů dle pohlaví, věku, výše dosaženého vzdělání a počtu obyvatel v místě bydliště. Z výsledků vyplývá, že více konzumovaly kávoviny ženy než muži. To je dáno pravděpodobně tím, že ženy obecně více dbají na zdravý životní styl než muži a konzumace kávovin bývá často se zdravým životním stylem spojována. Při posuzování konzumace kávovin dle věku patřilo nejvíce konzumentů do věkové skupiny 66 let a více. Důvodem tohoto vyššího zastoupení konzumentů ve skupině seniorů by mohla být tradice konzumace těchto nápojů v dobách dětství a mládí této skupiny respondentů. Stejně tak při hodnocení konzumace kávovin dle výše dosaženého vzdělání bylo výrazně více konzumentů ve skupině s nejvyšším dosaženým základním vzděláním. Opět můžeme předpokládat, že do této skupiny patřila převážná část respondentů vyšší věkové kategorie, která konzumuje kávoviny z důvodu tradice. Zajímavé bylo ale také srovnání konzumentů a nekonzumentů kávovin dle počtu obyvatel v místě bydliště. V městysech s počtem obyvatel do 10 000 bylo výrazně více konzumentů kávovin, což opět potvrzuje teorii vycházející z tradiční konzumace kávovin na venkově v dobách, kdy nebylo dostatek prostředků a možností na opatření pravé kávy. Výrazný rozdíl v zastoupení konzumentů a nekonzumentů kávovin ve prospěch nekonzumentů byl ve městech s počtem obyvatel do 500 000. Důvodem nižší konzumace kávovin ve městech může být tradiční velmi oblíbená kavárenská kultura, ale také stále rostoucí obliba kofeinových nápojů v současné moderní společnosti. Interpretovatelnost výsledků tohoto šetření bohužel nelze zevšeobecnit, protože se týká pouze osloveného souboru respondentů, který nebyl příliš velký, a navíc v něm nebylo vhodné kvótní zastoupení respondentů. Vzhledem k tomu, že neexistuje žádná studie, která by zkoumala konzumaci kávovinových nápojů u nás, nebo v zahraničí, bylo by vhodné provést další a rozsáhlejší průzkumná šetření v této oblasti.

60

8. ZÁVĚR Konzumace kávovinových nápojů na našem území má bezesporu dlouhou tradici. Bohužel ale frekvence jejich konzumace u nás není tak vysoká, aby se stala předmětem bližších výzkumů. Tato práce se proto snažila o poskytnutí základního přehledu o problematice kávovin, aby mohla případně sloužit jako výchozí bod a inspirace pro další studium této problematiky. Výsledky průzkumného šetření této práce sice potvrdily, že kávoviny stále patří mezi poměrně oblíbené nápoje a že široká veřejnost o nich má určité povědomí, ale i přesto lze očekávat, že frekvence jejich konzumace se bude dále snižovat. Především ve městech, v nichž převažuje kavárenská kultura, bývají kávovinové nápoje jen málokdy součástí nabídky. Ale také obecně z důvodu stále rostoucí obliby nápojů s povzbuzujícím účinkem, které vytlačují kávovinové nápoje na okraj. Domnívám se, že dnes je konzumace kávovinových nápojů spojována především s nostalgií po dřívějších dobách, kdy kávoviny představovaly velmi důležitou součást každodenního stravování. Z toho důvodu častěji konzumují kávovinové nápoje spíše starší lidé, kteří si tímto zřejmě připomínají doby svého mládí. Podle výsledků průzkumného šetření je typickým konzumentem kávovin žena staršího věku, která preferuje instantní formu kávovin připravenou s vodou a mlékem a neslazenou.

61

SEZNAM TABULEK Tab. 4.1: Obsah živin kořene čekanky

14

Tab. 4.2: Srovnání obsahu esenciálních aminokyselin pšenice špaldy a pšenice seté

16

Tab. 4.3: Obsah živin pšenice špaldy

17

Tab. 4.4: Obsah živin žita setého

19

Tab. 4.5: Obsah živin ječmene setého

22

Tab. 4.6: Obsah živin kaštanu jedlého

25

Tab. 4.7: Obsah živin žaludu jedlého

26

Tab. 6.1: Obsah inulinu v rostlinných zdrojích tradičně používaných pro lidskou výživu 33 Tab. 7.1: Rozdělení respondentů dle pohlaví

36

Tab. 7.2: Rozdělení respondentů dle věku

37

Tab. 7.3: Rozdělení respondentů dle výše dosaženého vzdělání

38

Tab. 7.4: Rozdělení respondentů dle počtu obyvatel v místě bydliště

39

Tab. 7.5: Konzumenti a nekonzumenti kávovinových nápojů

40

Tab. 7.6: Rozdíl mezi kávou a kávovinou dle respondentů

41

Tab. 7.7: Důvod konzumace kávovinových nápojů

43

Tab. 7.8: Frekvence konzumace kávovin

44

Tab. 7.9: Počet vypitých šálků za den při každodenní konzumaci kávovinových nápojů 45 Tab. 7.10: Forma konzumace kávovinových nápojů

46

Tab. 7.11: Způsob přípravy kávovinového nápoje

46

Tab. 7.12: Doslazování kávovinových nápojů

47

Tab. 7.13: Kritérium výběru kávoviny

48

Tab. 7.14: Důvod nekonzumace kávovin

49

Tab. 7.15: Obsah kofeinu v kávovinových nápojích

51

Tab. 7.16: Pozitivní zdravotní účinek konzumace kávovin

52

Tab. 7.17: Negativní zdravotní dopad konzumace kávovin

53

62

SEZNAM GRAFŮ Graf 7.1: Rozdělení respondentů dle pohlaví

37

Graf 7.2: Rozdělení respondentů dle věku

38

Graf 7.3: Rozdělení respondentů dle výše dosaženého vzdělání

39

Graf 7.4: Rozdělení respondentů dle počtu obyvatel v místě bydliště

40

Graf 7.5: Konzumenti a nekonzumenti kávovinových nápojů

41

Graf 7.6: Rozdíl mezi kávou a kávovinou dle respondentů

42

Graf 7.7: Rozdíl mezi kávou a kávovinou dle konzumentů a nekonzumentů

42

Graf 7.8: Suroviny pro výrobu kávovin dle konzumentů a nekonzumentů

43

Graf 7.9: Důvod konzumace kávovinových nápojů

44

Graf 7.10: Frekvence konzumace kávovin

45

Graf 7.11: Počet vypitých šálků za den při každodenní konzumaci kávovinových nápojů 45 Graf 7.12: Forma konzumace kávovinových nápojů

46

Graf 7.13: Způsob přípravy kávovinového nápoje

47

Graf 7.14: Doslazování kávovinových nápojů

48

Graf 7.15: Kritérium výběru kávoviny

49

Graf 7.16: Důvod nekonzumace kávovin

50

Graf 7.17: Obsah kofeinu v kávovinových nápojích

51

Graf 7.18: Obsah kofeinu v kávovinových nápojích dle konzumentů a nekonzumentů

51

Graf 7.19: Pozitivní zdravotní účinek konzumace kávovin

52

Graf 7.20: Pozitivní zdravotní účinek konzumace kávovin dle konzumentů a nekonzumentů 53 Graf 7.21: Negativní zdravotní dopad konzumace kávovin

54

Graf 7.21: Negativní zdravotní dopad konzumace kávovin dle konzumentů a nekonzumentů 55 Graf 7.23: Konzumace kávovin dle pohlaví

55

Graf 7.24: Konzumace kávovin dle věkových skupin

56

Graf 7.25: Konzumace kávovin dle výše dosaženého vzdělání

56

Graf 7.26: Konzumace kávovin dle počtu obyvatel v místě bydliště

57

63

SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1: Dotazník Příloha 2: Graf 7.8: Suroviny pro výrobu kávovin dle konzumentů a nekonzumentů Příloha 3: Graf 7.10: frekvence konzumace kávovin

64

Příloha 1: Dotazník

Dotazník Dobrý den, ráda bych vás požádala o vyplnění tohoto krátkého anonymního dotazníku, který se zabývá informovaností a frekvencí konzumace kávovin. Výsledky tohoto šetření budou použity pouze pro účely mé bakalářské práce na Ústavu preventivního lékařství Masarykovy univerzity. Pokud není v závorce uvedeno jinak, zatrhněte prosím u každé otázky jen jednu z možností. Předem děkuji za váš čas. Jana Kubalová 1) Jaký je podle vás rozdíl mezi kávou a kávovinou? o Vyrábí se z různých surovin. o Vyrábí se ze stejných surovin, ale jinak se připravují. o Žádný rozdíl mezi nimi není. 2) Z čeho si myslíte, že se kávoviny vyrábí? (Můžete zatrhnout více možností) o Pšenice špalda o Žito o Žaludy o Fíky o Ječmen o Sója o Čekanka o Kaštany o Lupin

65

3) Konzumujete kávovinové nápoje? o ANO (pokud ano, pokračujte otázkou č. 4 a otázku č. 11 nevyplňujte) o NE (pokud ne, přejděte až na otázku č. 11) 4) Pokud ANO, z jakého důvodu je hlavně konzumujete? o Chutnají mi. o Jsou levnější než káva. o Jsou zdravější než káva. o Nemohu konzumovat kávu ze zdravotních důvodů. o Jiný (uveďte jaký): ……………………………………………………… 5) Zatrhněte příslušnou kolonku, podle toho, jaké druhy kávovin a jak často konzumujete. Pokud není v tabulce uveden nápoj, který konzumujete, doplňte jej prosím do prázdných řádků v tabulce.

Kávovina

Denně

5-6x

2-4x

1x

1-3x

týdně

týdně

týdně

měsíčně

Caro

Kávička Melta Ricoré Špaldová káva Žaludovka Žitovka

5

Nikdy/ méně než 1x měsíčně

6) Pokud konzumujete kávovinový nápoj denně, kolik šálků za den vypijete? o 1 šálek o 2 šálky o 3 šálky o Více o Nekonzumuji každý den 7) V jaké formě kávovinový nápoj nejčastěji konzumujete? o Instantní o Porcované o Sypané 8) Jaký způsob přípravy kávovinového nápoje nejčastěji volíte? o Jen s vodou. o Jen s mlékem. o S vodou a mlékem. o Jiný (uveďte jaký): ……………………………………………………. 9) Co používáte k doslazování kávovinového nápoje? o Cukr o Třtinový cukr o Med o Nedoslazuji o Jiný (uveďte jaký) ........................................................................................ 10) Co je při výběru druhu kávoviny pro vás nejdůležitější? o Chuť o Cena o Složení o Jiný (uveďte jaký): ......................................................................................

6

11) Pokud NE, uveďte z jakého důvodu o Nechutnají mi. o Znám tyto nápoje, ale nikdy jsem je nezkoušel(a). o Nikdy jsem o těchto nápojích neslyšel(a). o Jiný (uveďte jaký): ……………………………………………………….. 11) Obsahují podle vás kávovinové nápoje kofein? o ANO o NE 12) Má podle vás konzumace kávovin nějaký pozitivní zdravotní účinek? o ANO o NE (Pokud ANO, uveďte jaký): ………………………………………………… 13) Může mít konzumace kávovin naopak nějaký negativní zdravotní dopad? o ANO o NE (Pokud ANO, uveďte jaký): ………………………………………………… 14) Pohlaví o muž o žena 15) Věk o 15 – 25 let o 26 – 35 let o 36 – 45 let o 46 – 55 let o 56 – 65 let o 66 let a více

7

16) Nejvyšší dosažené vzdělání o základní o středoškolské bez maturity o středoškolské s maturitou o vysokoškolské 17) Bydlíte v obci/městě s počtem obyvatel: o do 5 000 o 5 001 - 10 000 o 10 001 - 100 000 o 100 001 - 500 000 o nad 500 001

8

Příloha 2: Graf 7.8: Suroviny pro výrobu kávovin dle konzumentů a nekonzumentů

5

Příloha 3: Graf 7.10: Frekvence konzumace kávovin

5

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY [1]

AUGUSTÍN, Jozef. Povídaní o kávě: kávovníkové zrno (Coffea arabica), káva a kávoviny jako významné potravinářské pochutiny. Olomouc: Fontána, 2003. ISBN 807336-040-3.

[2]

VTÍPIL, Jan. Výroba kávovin v pardubickém regionu v meziválečném období [online]. 2009 [vid. 9. listopad 2013]. Dostupné z: http://hdl.handle.net/10195/34605

[3]

HEISTINGER, Andrea a Klaus PISTRICK. ‘Altreier Kaffee’: Lupinus pilosus L. cultivated as coffee substitute in Northern Italy (Alto Adige/Südtirol). Genetic Resources and Crop Evolution [online]. 2007, roč. 54, č. 7, s. 1623–1630 [vid. 22. duben 2014]. ISSN 0925-9864, 1573-5109. Dostupné z: doi:10.1007/s10722-007-9265y

[4]

Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 330/1997 Sb., kterou se provádí § 18 písm. a), d), j) a k) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, pro čaj, kávu a kávoviny § 10a [online]. 11. prosinec 1997. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=330&r=1997

[5]

KADLEC, Pavel. Přehled tradičních potravinářských výrob : technologie potravin /. Vyd. 1. B.m.: Key Publishing,, 2012. Monografie (Key Publishing). ISBN 8074181456.

[6]

PRUGAR, Jaroslav. Kvalita rostlinných produktů na prahu 3. tisíciletí. Praha: Výzkumný ústav pivovarský a sladařský ve spolupráci s komisí jakosti rostlinných produktů ČAZV, 2008. ISBN 978-80-86576-28-2.

[7]

FERNÁNDEZ, Eloy Cusimamani. Netradiční plodiny pro diabetiky. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. Česká zahrada, 101. ISBN 978-80-247-2811-7.

[8]

KONEČNÝ, Ivan. Pěstování čekanky. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 1997. Metodiky pro zemědělskou praxi, 2/1997. ISBN 80-86153-01-0.

[9]

KONVALINA, Petr. Pšenice špalda v ekozemědělství. Zemědělec [online]. 2013 [vid. 8. únor 2014]. Dostupné z: http://orgprints.org/24892/

[10] MOUDRÝ, Jan. Pšenice špalda (Triticum spelta L.) - alternativní plodina. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací : Ministerstvo zemědělství ČR, 1996. Metodiky pro zemědělskou praxi, 6/1996. ISBN 80-85120-73-9. [11] STEHNO, Vlasák. Možnosti pěstování a využití pšenice špaldy. Úroda. 1999, roč. 47, č. 11. ISSN 0139-6013. [12] KONVALINA, Petr, ústav rostlinné výroby VÝZKUMNÝ, univerzita JIHOČESKÁ a zemědělská univerzita v Praze ČESKÁ. Pěstování a využití pšenice špaldy v ekologickém zemědělství: metodika pro praxi. 1. vyd. Praha: Výzkumný ústav rostlinné výroby, 2012. ISBN 978-80-7427-118-2.

725

[13] PETR, Jiří. Základy pěstování žita /. Vyd. 1. B.m.: Institut výchovy a vzdělávání Ministerstva zemědělství ČR,, 1995. Rostlinná výroba (Institut výchovy a vzdělávání Ministerstva zemědělství ČR). ISBN 807105108X. [14] PELIKÁN, Miloš. K technologické a nutriční hodnotě žita. Úroda. 1994, roč. 42, č. 10. ISSN 0139-6013. [15] BUTTRISS, J. L. Rye: the overlooked cereal. Nutrition Bulletin [online]. 2006, roč. 31, č. 1, s. 3–5 [vid. 11. únor 2014]. ISSN 1467-3010. Dostupné z: doi:10.1111/j.14673010.2006.00539.x [16] DIVIŠ, Jiří. Pěstování rostlin: (učební texty pro obor provozní podnikatel a pozemkové úpravy a převody nemovitostí). České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zemědělská fakulta, 2010. ISBN 9788073942168 807394216X. [17] ZIMOLKA, Josef. Speciální produkce rostlinná - rostlinná výroba : (polní a zahradní plodiny, základy pícninářství) /. 2., nezměn. vyd. B.m.: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně,, 2008. ISBN 8073752301. [18] SMRŽ, František. enesance ječmene: publikace eské technologické platformy pro potraviny. Praha: Potravinářská komora České republiky, 2012. ISBN 9788090509603 8090509606. [19] ZIMOLKA, Josef. Ječmen - formy a užitkové směry v eské republice /. 1. vyd. B.m.: Profi Press,, 2006. ISBN 8086726185. [20] HEJNÝ, Slavomil a AKADEMIE VĚD ČESKÉ REPUBLIKY. Květena eské republiky = Flora of the Czech Republic. Praha: Academia, 1995. ISBN 8020006435 9788020006431 8020010890 9788020010896 8020010904 9788020010902 8020003843 9788020003843 8020005900 9788020005908 8020003061 9788020003065 8020011617 9788020011619. [21] HALTOFOVÁ, Pavlína. Kaštanovník jedlý v eské republice: rozšíření, zdravotní stav, struktura populace. [Kostelec nad Černými lesy]: Lesnická práce, 2013. ISBN 9788074580338 8074580334. [22] GONÇALVES, Berta, Olga BORGES, Helena Soares COSTA, Richard BENNETT, Mariana SANTOS a Ana Paula SILVA. Metabolite composition of chestnut (Castanea sativa Mill.) upon cooking: Proximate analysis, fibre, organic acids and phenolics. Food Chemistry [online]. 2010, roč. 122, č. 1, s. 154–160 [vid. 8. duben 2014]. ISSN 0308-8146. Dostupné z: doi:10.1016/j.foodchem.2010.02.032 [23] BORGES, Olga, Berta GONÇALVES, José L. Soeiro DE CARVALHO, Paula CORREIA a Ana Paula SILVA. Nutritional quality of chestnut (Castanea sativa Mill.) cultivars from Portugal. Food Chemistry [online]. 2008, roč. 106, č. 3, s. 976–984 [vid. 8. duben 2014]. ISSN 0308-8146. Dostupné z: doi:10.1016/j.foodchem.2007.07.011 [24] POPOVIC, Boris M., Dubravka STAJNER, Ruzica ZDERO, Sasa ORLOVIC a Zoran GALIC. Antioxidant Characterization of Oak Extracts Combining Spectrophotometric Assays and Chemometrics. The Scientific World Journal [online]. 2013, roč. 2013 [vid. 3. duben 2014]. ISSN 1537-744X. Dostupné z: doi:10.1155/2013/134656 73 6

[25] CAPUANO, Edoardo a Vincenzo FOGLIANO. Acrylamide and 5hydroxymethylfurfural (HMF): A review on metabolism, toxicity, occurrence in food and mitigation strategies. LWT - Food Science and Technology [online]. 2011, roč. 44, č. 4, s. 793–810 [vid. 8. březen 2014]. ISSN 0023-6438. Dostupné z: doi:10.1016/j.lwt.2010.11.002 [26] FRIEDMAN, Mendel. Chemistry, biochemistry, and safety of acrylamide. A review. Journal of agricultural and food chemistry [online]. 2003, roč. 51, č. 16, s. 4504–4526. ISSN 0021-8561. Dostupné z: doi:10.1021/jf030204+ [27] EUFIC. Co se děje při tepelné úpravě potravin – tvorba akrylamidu (EUFIC) [online]. 2008 [vid. 28. prosinec 2013]. Dostupné z: http://www.eufic.org/article/cs/page/FTARCHIVE/artid/Co-se-deje-pri-tepelne-upravepotravin-tvorba-akrylamidu/ [28] VELÍŠEK, Jan. Chemie potravin. Vyd. 2., upr. Tábor: OSSIS, 2002. ISBN 80-8665900-3. [29] TAREKE, Eden, Per RYDBERG, Patrik KARLSSON, Sune ERIKSSON a Margareta TÖRNQVIST. Analysis of Acrylamide, a Carcinogen Formed in Heated Foodstuffs. Journal of Agricultural and Food Chemistry [online]. 2002, roč. 50, č. 17, s. 4998– 5006 [vid. 28. prosinec 2013]. ISSN 0021-8561. Dostupné z: doi:10.1021/jf020302f [30] BARTÁČKOVÁ, Veronika. Akumulace akrylamidu v praženém zrnu různých druhů obilovin. 2009, roč. 12, č. mimoriadne číslo, s. 30–36. ISSN 1335-258X. [31] LOAËC, Grégory, Philippe JACOLOT, Cynthia HELOU, Céline NIQUET-LÉRIDON a Frédéric J. TESSIER. Acrylamide, 5-hydroxymethylfurfural and Nε-carboxymethyllysine in coffee substitutes and instant coffees. Food Additives & Contaminants: Part A [online]. 2014, roč. 0, č. ja, s. null [vid. 8. březen 2014]. ISSN 1944-0049. Dostupné z: doi:10.1080/19440049.2014.885661 [32] JIFSAN. Overview of Acrylamide Toxicity and Metabolism [online]. 2002. Dostupné z: http://jifsan.umd.edu/docs/acrylamide2002/wg4_toxicology_bg.pdf [33] LINHART, Igor. Toxikologie: interakce škodlivých látek s živými organismy, jejich mechanismy, projevy a důsledky. Vyd. 1. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, 2012. ISBN 978-80-7080-806-1. [34] COMMITTEE ON HERBAL MEDICINAL PRODUCTS. Assessment report on Cichorium intybus L., radix [online]. B.m.: European Medicines Agency. 2013. Dostupné z: http://www.ema.europa.eu/docs/en_GB/document_library/Herbal__HMPC_assessment_report/2013/03/WC500140398.pdf [35] SCHUMACHER, Edit, Éva VIGH, Valéria MOLNÁR, Péter KENYERES, Gergely FEHÉR, Gábor KÉSMÁRKY, Kálmán TÓTH a János GARAI. Thrombosis Preventive Potential of Chicory Coffee Consumption: A Clinical Study. Phytotherapy Research [online]. 2011, roč. 25, č. 5, s. 744–748 [vid. 23. březen 2014]. ISSN 1099-1573. Dostupné z: doi:10.1002/ptr.3481 [36] MEDEK, Vladimír. Osteoartróza [online]. B.m.: Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně. 2011. Dostupné z: 747

http://webcache.googleusercontent.com/search?q=cache:2LNSqHz0IgwJ:www.cls.cz/d okumenty2/os/r132.rtf+&cd=5&hl=cs&ct=clnk&gl=cz [37] OLSEN, Nancy J., Valerie K. BRANCH, Geetha JONNALA, Mira SESKAR a Melisa COOPER. Phase 1, placebo-controlled, dose escalation trial of chicory root extract in patients with osteoarthritis of the hip or knee. BMC Musculoskeletal Disorders [online]. 2010, roč. 11, č. 1, s. 1–7 [vid. 23. březen 2014]. ISSN 1471-2474. Dostupné z: doi:10.1186/1471-2474-11-156 [38] KAUR, Narinder a Anil K. GUPTA. Applications of inulin and oligofructose in health and nutrition. Journal of Biosciences [online]. 2002, roč. 27, č. 7, s. 703–714 [vid. 10. březen 2014]. ISSN 0250-5991, 0973-7138. Dostupné z: doi:10.1007/BF02708379 [39] FRANCK, Anne a Leen DE LEENHEER. Inulin. In: Biopolymers Online [online]. B.m.: Wiley-VCH Verlag GmbH & Co. KGaA, 2005 [vid. 20. březen 2014]. ISBN 9783527600038. Dostupné z: http://www.wileyvch.de/books/biopoly/pdf_v06/bpol6014_439_448.pdf [40] ROBERFROID, Marcel B. Chicory fructooligosaccharides and the gastrointestinal tract. Nutrition [online]. 2000, roč. 16, č. 7–8, s. 677–679 [vid. 10. březen 2014]. ISSN 0899-9007. Dostupné z: doi:10.1016/S0899-9007(00)00244-6 [41] RIPOLL, Christophe, Bernard FLOURIÉ, Sophie MEGNIEN, Olivier HERMAND a Myriam JANSSENS. Gastrointestinal tolerance to an inulin-rich soluble roasted chicory extract after consumption in healthy subjects. Nutrition [online]. 2010, roč. 26, č. 7–8, s. 799–803 [vid. 27. listopad 2013]. ISSN 0899-9007. Dostupné z: doi:10.1016/j.nut.2009.07.013 [42] JANSSENS, Myriam. Soluble Roasted Chicory With High Inulin Content [online]. EP 1411780 B1. 2008. Dostupné z: http://www.lens.org/images/patent/EP/1411780/B1/EP_1411780_B1.pdf [43] EFSA JOURNAL. Scientific Opinion on the substantiation of health claims related to magnesium and electrolyte balance (ID 238), energy-yielding metabolism (ID 240, 247, 248), neurotransmission and muscle contraction including heart muscle (ID 241, 242), cell division (ID 365), maintenance of bone (ID 239), maintenance of teeth (ID 239), blood coagulation (ID 357) and protein synthesis (ID 364) pursuant to Article 13(1) of Regulation (EC) No 1924/2006 [online]. 2009, roč. 7, č. 9, s. 1216. Dostupné z: doi:10.2903/j.efsa.2009.1216 [44] BRÁZDOVÁ, Zuzana. Výživa člověka. 1. vyd. Vyškov: Vysoká vojenská škola pozemního vojska, 1995.

75 8