Kauza SPARTA VÍC NEŽ SPORTOVNÍ MAGAZÍN. 25 Kč. JÁGROVI PARŤÁCI Drury a Gomez str VELKÁ PARDUBICKÁ Nebezpečná legenda str

VÍC NEŽ SPORTOVNÍ MAGAZÍN

VÍC NEŽ SPORTOVNÍ MAGAZÍN VYCHÁZÍ KAŽDOU STŘEDU

25 Kč ČÍSLO 31

2007 ROZHOVORY | REPORTÁŽE | AUTO–MOTO | OUTDOOR

NHL

JÁGROVI PARŤÁCI Drury a Gomez

str. 12 – 13

DOSTIHY

VELKÁ PARDUBICKÁ Nebezpečná legenda str. 16 – 18

TENIS

LINDSAY DAVENPORT Šťastná maminka

str. 28 – 29

Kauza SPARTA

Kopnete si s námi?

10. 10. – 16. 10. 2007 | www.iecho.cz

Vychází každou středu!

4. – 5. Zrcadlo týdne Sedm dní v rytmu sportu 6. – 9. Kauza Sparta Fotbalový mistr v problémech. Proč? 10. Thierry Henry Francouzská hvězda se zabydluje v Barce

Thierry Henry

str. 10

12. – 13. NHL Drury a Gomez - Jágrovi noví parťáci 14. – 15. Hokejová extraliga Smělý nováček z Ústí sbírá body 16. – 18. Velká pardubická Echo zve na exkurzi nad překážky 20. – 22. 3 otázky pro... Tentokrát odpovídá Štěpánka Hilgertová 24. – 25. MS v Ragby 2007 Galský kohout zkrotil Nový Zéland

Štěpánka Hilgertová

26. – 27. Echo plakát FK SIAD Most

str. 20 – 22

28. – 29. Svět hvězd Maminka Lindsay Davenportová 30. – 31. Atletika Věčně čtvrtá Nikola Brejchová 32. – 33. ME v basketbalu žen Napůl splněná mise

Velká cena Číny

str. 34 – 35

34. – 35. Velká cena Číny F1 Korunovace se odkládá 36. – 37. Auto-moto Perličky z frankfurtského autosalonu

Foto na titulní straně: www.sparta.cz

Reklama na správném místě!

OBSAH

38. – 40. Adventure V sedle motorky přes vrcholy Karpat 42. – 43. Extrém „Herkules“ jel na kole 210,4 km/h

Na kole 210,4 km/h

44. – 45. Style Elektronika útočí

str. 42 – 43 3

ZRCADLO TÝDNE

ZRCADLO TÝDNE

KANONÝR! Nasázet v jakékoliv z prestižnějších evropských fotbalových lig 7 gólů za zápas, tak tomu se říká umění. Naposledy se tento husarský kousek povedl o víkendu, kdy Brazilec Afonso Alves pomohl vrchovatou měrou v nizozemské lize svému Heerenveenu k vítězství 9:0 nad Almelem. Hattrick stihl už za prvních devatenáct minut a své jedinečné dílo dokonal v poslední čtvrtině jednoznačného zápasu. Gólový příděl šestadvacetiletého útočníka však není nikterak překvapivý. Vždyť od roku 2002 nasázel ve švédské a nizozemské lize už 93 branek. Proto je nyní jen otázkou času, kdy si jej vyhlédne některý z věhlasnějších celků, než je průměrný tým v Nizozemí. Sedmigólová vizitka rozhodně zamotala hlavu mnoha skautům. KDO SI HO VYHLÉDNE?

SEBASTIAN VETTEL Sebastian Vettel je jméno, se kterým budou muset ostatní piloti v seriálu mistrovství světa formule 1 v budoucnu počítat. Tedy alespoň pokud se pojede kterákoliv z velkých cen na mokré trati tak, jako naposledy v Číně. Německý závodník stáje Toro Rosso totiž dojel na okruhu v Šanghaji senzačně čtvrtý, když před ním skončilo pouze silné trio Raikkönen, Alonso, Massa a naopak za ním ambicióznější jezdci. Vettel startoval ze sedmnácté pozice a později dokonale využil zvolené strategie týmu, kdy zvládl závod pouze na jednu zastávku v boxech, díky níž se dostal na čtvrté místo, které už nepustil. Historický úspěch italské stáje potvrdil navíc šestým místem Vitantonio Liuzzi. MACHR NA MOKRU!

Z PETRA KOVÁŘE 4

BODY, A HNED 5!

řejmě ani samotná Agatha Christie by nemohla vymyslet napínavější zápletku, než jakou vytvořili před posledním závodem sezony jezdci formule 1. Před Velkou cenou Brazílie se totiž vidinou na zisk tolik ceněného trůnu F1 mohou opájet hned tři piloti. Letošní seriál mistrovství světa F1 je v mnohém zlomový. Například proto, že loni se rozloučil s aktivní kariérou Němec Michael Schumacher, fenomén posledních let, a mnozí byli zvědaví, jak bude svět nejrychlejších vozů planety bez něj vypadat. A je potěšitelné, že ani absence geniální-

ho Schumiho neubrala formuli nic na její kráse a dramatičnosti. Právě naopak. Svůj obrovský díl na tom má nováček Lewis Hamilton. Mladík z britských ostrovů vlétl mezi ostřílené borce bez nejmenšího respektu a během pár závodů ze sebe udělal největšího favorita na celkové vítězství. Mimochodem, stal by se vůbec nejmladším mistrem světa a navíc prvním jezdcem, který by na titul dosáhl při své premiérové sezoně. Jenže to je možná ta potíž. Hamilton mohl o svém triumfu rozhodnout již o víkendu v Číně, ale zbytečně chyboval a závod ne-

dokončil. Že by nervy, strach z tak obrovského úspěchu, jenž se ocitl na dosah ruky? Je dost dobře možné, že ano. Ale kdo by se divil... S mnohem větším podivem lze naopak vnímat vyjádření Fernanda Alonsa, který prohlásil, že to, co se stalo Hamiltonovi, je pro něj, něco jako dar z nebes. On, zkušený a ostřílený borec, označuje smůlu svého stájového kolegy jako boží dar? Trochu podivné a nesportovní... A tak mě napadlo, jestli ve Španělsku znají to naše pořekadlo o božích mlýnech!

D

va týmy v Gambrinus lize jsou po víkendovém kole bez kouče. V Liberci skončil Michal Zach (na snímku) a v sousedním Jablonci Luboš Kozel. ● Patrik Eliáš byl ještě před startem zámořské NHL v New Jersey zbaven kapitánského „céčka“, Petra Čajánka dokonce vedení St. Louis poslalo na farmu a duo Martin Havlát, Zbyněk Michálek musí několik týdnů laborovat se zraněními. ● Rakouský skokan na lyžích Thomas Morgernstern vyhrál letní Grand Prix. ● Bývalý hokejový reprezentant Jan Tomajko posílil extraligové Kladno. ● Barbora Špotáková skončila v anketě Evropské atletické asociace o nejlepší atletku sezony na sedmém místě. Roman Šebrle skončil mezi muži druhý. ● Čerstvý mistr světa v cyklistice Paolo Bettini přišel o vítězné kolo, jež bylo ukra-

ŠOKUJÍCÍ PŘIZNÁNÍ! Teprve soud v americkém White Plains přiměl sprinterku Marion Jonesovou, aby přiznala, že v minulosti dopovala. Zpráva spojená s dojemným projevem atletky obletěla o víkendu celý svět, nicméně ani její slzy mnohé z nás neobměkčily. Američanka přiznala, že věděla o tom, že jí bývalý trenér Trevor Graham podával nedovolené prostředky, a také to, že lhala před vyšetřovací komisí v roce 2003. Za plačtivé doznání jí nyní hrozí kriminál i odebrání pěti olympijských medailí z olympiády v Sydney. Otázkou však i nadále zůstává, proč Jonesová vlastně až u soudu poprvé řekla pravdu. Co jí k tomu dohnalo? Odpověď možná přinesou již nejbližší týdny následující po bleskovém ukončení kariéry „slavné“ sprinterky. ANI SLZY NÁS NEOBMĚKČÍ!

MARION JONESOVÁ

Foto: Isifa, Jiří Křenek, CPA

HVĚZDA – AFONSO ALVES

deno. ● České basketbalistky neobhájily titul mistryň Evropy a ze šampionátu odjely s pátým místem, které jim ovšem zaručilo olympijskou kvalifikaci. Novými šamiponkami jsou Rusky. ● Vítězem Katalánské rallye se stal Francouz Sébastien Loeb. ● Plochodrážní závod Zlatá přilba vyhrál Švéd Andreas Jönsson. ● Vítěz tří velkých cen v MS silničních motocyklů Norifumi Abe zemřel po střetu své motorky s nákladním automobilem. ● Patrik Štefan, bývalá jednička draftu v NHL, musí nuceně ukončit kariéru vinou vleklých potíží s kyčlí. Posledním jeho angažmá bylo působení ve švýcarském Bernu poté, co nedostal adekvátní nabídku ze zámoří.

OZVĚNY SPORTOVNÍCH TAMTAMŮ 5

FOTBAL

FOTBAL

Teplické zatmění Tomáše Řepky. Ať už se sparťanský kapitán cítil sebevíc poškozený, nervy na uzdě udržet měl.

Ani to však zřejmě fotbalistům z Letné nestačilo. V Teplicích v závěru utkání, ve kterém se cítili poškozeni verdikty rozhodčích, vyrobili neuvěřitelnou scénu, v níž se angažoval především kapitán Tomáš Řepka, záložník Martin Abraham a asistent trenéra Horst Siegl. I jim to spočítala disciplinárka a opět velmi »velkoryse«. Když pak k tomu připočteme další mimosportovní problémy Tomáše Řepky, domácí prohru s Mladou Boleslaví a utrápený postup do základní skupiny Poháru UEFA přes podprůměrné dánské Odense, kdy sparťané nedokázali ve dvou utkáních vstřelit ani jeden gól ze hry, musí snad každého příznivce fotbalu napadnout otázka, co se to proboha se Spartou děje. „Rozhodně se nedá říct, že tyhle všechny věci mají nějakého společného jmenovatele. Případ Michala Bílka nepotřebuje snad žádný komentář, gesto pavla Horvátha bylo možná nešťastné, ale rozhodně bylo učiněno s těmi nejlepšími úmysly, takže jediná kaňka, alespoň jak já to vnímám, je ten incident z Teplic," tvrdí jeden z nejpovolanějších odborníků na Spartu v Čechách - Horst Siegl.

nější vysvědčení za poslední roky. „Já absolutně nechci obhajovat Tomášovo chování v Teplicích, stejně jako chování ostatních, včetně mého. Tohle by se opravdu ve fotbale objevovat nemělo. Na druhou stranu, kdo někdy hrálo fotbal, tak ví, že emoce k němu patří. Nechci se stavět do role Řepkova advokáta, on sám nejlépe ví, jak moc si tím svým extempore v Teplicích ublížil, ale

Je to tak trochu začarovaný kruh. Již zmiňovaný mediální tlak se po podobných excesech ještě více zintenzivní. Toho jsou si na Spartě velmi dobře vědomi a proto doporučují svým hráčům noviny nečíst. Jenže to většinou nejde. „Říkáme klukům, ať to raději nečtou, protože někdy je to opravdu ze strany médií dost síla, ale z vlastní zkušenosti vím, že když ráno vstanu, tak první

on už je prostě takový. Srdcař, jenž nesnese křivdu,“ tvrdí Horst Siegl, kterého mimochodem nejvíce na celém teplickém případu mrzelo to, že potrestáni byli pouze sparťani a nikoliv sudí. „My jsme udělené tresty akceptovali, dokonce jsme sami dopředu odmítli možnost se odvolat, ale přijde mi nelogické, že když byly prokázány chyby pana rozhodčího, že on vyvázl bez trestu. Absolutně nechápu proč...“

Horst Siegl a Tomáš Řepka. Dvě ikony fotbalové Sparty a shodou okolností i dva aktéři teplického incidentu....

Jde o to, ustát tlaky

Foto: ČTK, Dan Černovský, CPA

Kauza SPARTA: Krize mistra?! Doby, kdy pražská Sparta neomezeně vládla českému fotbalu, jsou pryč. Tým z Letné nyní prožívá složité období. Jeho hráči jsou téměř permanentními hosty u disciplinární komise, narozdíl od svého věčného rivala Slavie zůstaly pro něj brány Champions League zavřeny a navíc prohrál nejslavnější derby pražských „S“. Je to krize???  Petr Kovář

F

otbalová Sparta prožívá zvláštní období. Někdejší suverén českých trávníků nevstoupil do letošní sezony zrovna ideálně a netýká se to jen 6

výkonů na hřišti. Letenský tým má problémy s kázní a to jak hráčů, tak i členů realizačního týmu. Vezměme to po pořádku. Nejprve na sebe strhl nepříjemnou pozor-

nost kouč Michal Bílek, kterého při organizační schůzce před odletem Sparty do Londýna napadl v jedné z pražských restaurací žárlivý expřítel jeho spolupracovnice. Pak se do centra pozornosti médií dostal záložník Pavel Horváth, když v derby s Viktorií Žižkov šel uklidňovat vlastní fanoušky a použil při tom gesto, ve kterém někteří spatřili náznak nacistického pozdravu. Výsledkem byl pohovor před disciplinární komisí a vcelku tučná pokuta 200 tisíc korun.

Horst Siegl přemýšlí, kde hledat příčiny současných sparťanských problémů.

Současný asistent trenéra Bílka prožil na letné 13 úspěšných sezon jako hráč a nyní usedl i na trenérskou lavičku. V čem je podle něj sparťanské angažmá pro hráče zvláštní? „Zvláštní je možná v tlaku, který je na ně vyvíjen. Jde o to, že se musí srovnat s tím, že jsou skoro každý den na mušce novinářů, musí akceptovat to, že jiný výsledek než výhra je brán jako neúspěch, a že v kabině vedle nich sedí minimálně šest sedm stejně kvalitních, nebo i lepších hráčů. Většina těch kluků, co chodí do Sparty, jsou výrazné osobnosti, které ve svých předchozích klubech byli za hvězdy. A najednou je jejich pozice jiná. To může být problém...“ Slova Horsta Siegla jsou v mnohém pravdivá, ovšem jak je aplikovat v případě Tomáše Řepky? Těžko se lze domnívat, že by ostřílený internacionál měl problémy s mediálním tlakem na svou osobu, že by se neuměl vyrovnat s tím, že okolo něj jsou kvalitní fotbalisté. A přece právě on, muž, kterého Sparta kupovala jako vůdce a vzor pro ostatní, svým chováním vystavil klubu to nejnegativ-

moje kroky vedou ke schránce s novinami, takže si všechno přečtu u kafe. Když pak přijedu na Spartu, jen se Michala Bílka zeptám, jestli už četl to, či ono a on jenom mává rukou. A stejné to je i mezi hráči. Všichni moc dobře ví, co se o nich píše.“  7

FOTBAL

FOTBAL Červená karta pro Pavla Horvátha znamenala jediné. Úřadující mistr musel dohrávat derby v deseti.

I přesto, že Sparta v poslední době rozhodně nezáří, dokázala se probojovat do jedné ze základních skupin Poháru UEFA. „Bylo to pro nás velmi důležité. Já osobně jsem v Odense tak strašně fandil, že jsem se domů vrátil úplně ochraptělý,“ svěřoval se vpředvečer slavného derby pražských »S« sparťanský asistent trenéra. „Doufám, že nás to před derby nakoplo a stmelilo,“ přál si. Jenže ouha, Sparta v pondělním derby se Slavií opět propadla. Potřetí v řadě nedokázala na vlastním hřišti vstřelit branku a nejprestižnější ligový duel přenechala svému soupeři. Na tom by 8

nebylo nic tak zásadního, fotbal je sport a prohry k němu patří stejně jako vítězství. Zarážející je spíš to, že opět se potvrdila nervozita a podrážděnost letenských borců. Naprosto ukázkovým příkladem se stala situace ze 43. minuty, kdy Pavel Horváth po jednom z ostrých soubojů se slávistou Pudilem neudržel nervy na uzdě a ještě na zemi zajel do svého soupeře. Následovala červená karta a Sparta pak utkání musela dohrávat v deseti. Ve chvíli, kdy potřebovala smazat jednobrankový náskok soupeře, to bylo více než fatální oslabení, které se v konečném důsledku ukázalo jako jeden ze stěžejních momentů zápasu.

A jsme opět u toho, proč v poslední době hráčům Sparty dělá takové problémy herní disciplína? Může za to enormní přehecovanost způsobená vysokými cíli vedení mužstva? Může to být jeden z důvodů. Ostatně jenom hráči Sparty vědí, do jaké míry myslel šéf klubu Daniel Křetínský vážně své prohlášení, že neúčast klubu v jedné ze základních skupin Poháru UEFA bude brán jako jednoznačný neúspěch a v případě nepostupu z toho letenský managment vyvodí patřičné důsledky. Ve čtvrtek večer tedy v Dánsku horkotěžko odvalili z cesty jednoho strašáka a hned po pár dnech se jim postavil do cesty druhý.

Derby s pražskou Slavií. „V případě, že Sparta tato dvě utkání nezládne, je velmi pravděpodobné, že dojde k razantním změnám v realizačním týmu,“ prozradila magazínu Echo jedna z osob blízkých vedení fotbalové Sparty, která z pochopitelných důvodů nechce zveřejňovat své jméno. Jinými slovy řečeno, fotbalisté Sparty hráli ve čtvrtek v Dánsku a v pondělí doma na Letné o bytí a nebytí svých trenérů. Otázkou zůstává, zda-li byla tato jejich snaha úspěšná. Sparta jako úřadující mistr už letos na podzim v lize třikrát klopýtla. Nejprve přišla prohra v Teplicích, po níž se odehrál již zmiňovaný incident, pak překvapivě přenechala body v domácím utkání Mladé Boleslavi a teď nestačila na Slavii. V tabulce je čtvrtá s nepříjemnou šestibodovou ztrátou na vedoucí slávisty. Kouč Michal Bílek nechtěl bezprostředně po derby nikterak hovořit o možných změnách v realizačním týmu, spíš si stěžoval na velkou psychickou labilitu svých hráčů. „Nevím, jak si to mám vysvětlit, ale opět zkratoval náš nejzkušenější borec. Pro mě osobně je to velké zklamání a určitě z toho vyvodím důsledky. Tohle se nesmí stávat,“ zlobil se Bílek. V případě Pavla Horvátha to přitom není první případ tohoto druhu. Ještě na jaře si podobnou červernou kartu vykoledoval v utkání se Slováckem, kdy po jednom ze soubojů vystartoval po hostujícím Rackovi, a přestože ten střet náležitě přihrál, putoval sparťanský záložník s červenou kartou pod sprchy. Shodou okolností i tehdy Sparta prohrávala 0:1, ovšem utkání ještě dokázala otočit. Tentokrát se to však nepovedlo. „Ta Horváthova nedisciplinovanost přišla v tu nejméně vhodnou chvíli. Pomalu jsme začali soupeře přehrávat a on vyrobí takovou hloupost. Strašně nás to poškodilo,“ rozčiloval se Bílek. Je otázka, zda-li by se Spartě v plném počtu podařilo Slavii přehrát. Bohužel, pro Pavla Horvátha, zůstane navždy nezodpovězená. Sparťanský záložník, který bezprostředně po derby odmítl vyjít mezi novináře a jen vzkázal po tiskovém mluvčím, že to byla jeho obrovská chyba, že všeho lituje a všem se omlouvá, totiž možná paradoxně hodil kouči Bílkovi záchraný kruh. Sparťanský lodivod teď může s klidem tvrdit, že kdy-

by jeho hráči byli v plném počtu, kdyby se zkušení borci nenechávali nesmylsně vylučovat (Horváth, Řepka, Abraham), tak by na tom byla Sparta mnohem lépe a nikdo nemůže říct nic proti. Jedna věc se ale říct dá. Je jisté, že atmosféra ve Spartě není v posledních týdnech ideální. Doby, kdy Sparta i přes nepříliš povedené výkony svá utkání vyhrávala, jsou minulostí. Hráči jsou podráždění, reagují nepřiměřeně a to se zákonitě odráží i na jejich hře. Velmi dobře to po derby vystihl kouč Slavie Karel Jarolím, který zřejmě o slabší psychice soupeře věděl, protože nabádal své hráče k agresivnímu napadání a co nejtěsnějšímu kontaktu s protihráči. „Konkrétně o Pavlovi Horváthovi je známo, že jen těžko dokáže udržet nervy na uzdě. Už proto jsem svým hráčům před derby kladl na srdce, aby mu nedávali prakticky žádný prostor. Vím, že tento způsob hry má velmi nerad a nakonec to vyústilo v jeho konflikt s Danem Pudilem,“ poodhalil svou předzápasovou taktiku kouč Slavie. Sparťanská disciplinární

Daniel Pudil takto vstřelil vedoucí gól Slavie v derby se Spartou.

anabáze tedy zdaleka nekončí, i když zmiňovaný prohřešek Pavla Horvátha z derby je v kontextu letenských hříchů minulých spíš jen drobným přečinem. „Musím přiznat, že z mé strany tomu všemu předcházel faul. Nechtěl jsem

Pavla pustit, tak jsem ho stáhl. On však zareagoval nesmyslně a ohnal se po mě,“ okomentoval jeden z klíčových momentů derby slávista Daniel Pudil. Byla by však chyba všechno házet jen na sparťanské hrá-

če. Nervozita je v poslední době markatní i v letenských ochozech. Vždyť koho šel uklidňovat Pavel Horváth na Žižkově? Kdo hodil po slávistovi Pudilovi v pondělí na Letné kelímek s pivem? Pánové, klid, vždyť je to jen sport... 

inzerce

‘’™Uꓕ’ˆŽ—êz{|klu{êhnluj€

†ˆ–—œê„ê–“’•—ˆ

j‹†ˆ—ˆê „WB—êŠIœ±ê „‡•ˆ‘„Œ‘ê5™’‡‘B†‹ê ’Ž•˜‹Sê„ꎒ…ŒOPê ™Oˆ‹’ꇕ˜‹˜¸ê „Œ–—Bˆ±êêWˆê

…˜‡ˆ—ˆê “dŒê—’ê· ™’ˆ—ˆê¢¢¤ê©©©ê¦¨ª±ê ‘„™O—Œ™—ˆêššš­†ˆ–—œ„–“’•—ˆ­†ê ‘ˆ…’êššš­–—˜‡ˆ‘—„Šˆ‘†œ­†

FOTBAL Hvězda Thierry Henryho začíná v dresu Barcelony zářit naplno.

HRoMový útok Velké obavy a dohady provázely v létě megapřestup THIERRY HENRYHO z Arsenalu do Barcelony. Dokáže se útočník, který byl léta zvyklý na to, že všichni hráli na něj, adaptovat v týmu, kde bude jen jedním z mnoha? Kde daleko větší vážnost a lepší pozici mají Ronaldinho nebo Messi? Nerozhádají se spolu? Zatím to vypadá, že Francouz do týmu zapadl. I když jeho adaptace na Nou Campu neprobíhala hladce.  Luděk Bolek

Foto: Archiv

N

a vině pomalého rozjezdu francouzského kanonýra je ale nejvíc z možných příčin jeho zranění třísel a zad, kvůli nimž vynechal skoro půl minulé sezony. Krůček po krůčku se nyní vrací do své obvyklé fyzičky a po přesně tři týdny dlouhém čekání se také konečně poprvé v modročerveném dresu Barcelony radoval z gólu. Trefil se v Lize mistrů doma proti Lyonu, jenže nebyl to žádný klíčový gól. V poslední minutě jen upravil skóre na 3:0. A navíc v lize pořád nic. Až přišel poslední zářijový víkend, kdy se v 6. kole Thierry Henry poprvé zapsal mezi střelce španělské 10

Primera División. Hattrickem rozhodl o výhře 4:1 v Levante!

Hrome, to je útok! Vůbec neplatí, že by si s Ronaldinhem a Messim lezli do zelí. Naopak. Jde jim to spolu náramně, fotbal v jejich podání je líbeznou symfonií. Viděli jste například, jak si patičkami v pokutovém území pohrávali v Lize mistrů s obranou Stuttgartu?! Je to bez diskuse nejlepší útočná trojka ve světovém fotbale. Z 19 branek, které Barcelona do minulého týdne nastřílela v nové sezoně, se tihle tři podepsali pod 14 z nich. To je 72 procent produkce! Messi se trefil sedmkrát, Henry

čtyřikrát, Ronaldinho třikrát. To je zbraň jako hrom! Anebo jako HRoM (HenryRonaldinhoMessi)? A to se ještě má brzy uzdravit zraněný Kamerunec Eto´o. Kouče Rijkaarda nečeká lehké rozhodování, koho z útoku stáhne. Henry mu ale na hřišti Levante dal jasně najevo, že kdyby posadil jeho, byla by to velká ztráta. Svůj gólový účet ve španělské lize rozjel ve velké stylu, hattrick zkompletoval za pouhých 32 minut. „Všichni si moc přáli, abych se už konečně trefil,“ říká s úlevou. Ale vymínil si, aby jej v Barceloně nenazývali hvězdou „Na ty se dívám v noci na nebi. Pokud kopu do koženého balonu, nejsem hvězda. Pod tím slovem najdete ve slovníku jiný význam,“ tvrdí lakonicky.

Štěstí, nebo neštěstí? Možná, že si v Barceloně trochu oddychne. Od tlaku, od zájmu médií, který se v katalánském velkoklubu dělí mezi několik hvězd. Nesnášel, když se mluvilo o Henryho Arsenalu. „Fotbal vždycky bude týmová záležitost, ale lidi prostě potřebují vyzdvihnout toho, kdo

momentálně září. Takže teď zase hraju za Messiho Barcelonu,“ směje se. Na roky v Londýně ale vzpomíná rád. Klub jeho života letos vede Premier League, i když se čekalo, že právě Arsenal bude strádat. „V minulých dvou sezonách jsme začali vždycky špatně, to je hlavní rozdíl ve srovnání s letoškem. A taky, předloni měla skvělý rok Chelsea, loni Manchester. To letos není,“ podotkl. I ve Španělsku pořád Premier League sleduje. „Je to neuvěřitelná soutěž. Nedávné zápasy jako Portsmouth – Reading 7:4, nebo Tottenham – Aston Villa, kde to bylo 1:4 a za 20 minut 4:4, to je něco. Jdete si do ledničky pro láhev vody a přijdete o dva góly,“ říká Henry obdivně. Španělsko jej zatím podle všecho příliš neuchvátilo „Z Anglie mi schází nejen ten fotbal, ale plně všechno. Fanoušci, kteří vždycky zaplní stadion, vstávají kvůli tomu brzo a pak ten zápas dlouho probírají v hospodě,“ vzpomíná. Je tedy v Barceloně šťastný, nebo nešťastný? Těžko říct. Jedno je ale jisté, poprvé v kariéře obléká dres, na němž je jeho oblíbená barva. Po červenobílých trikách Monaka, Arsenalu a černobílém Juventusu se dočkal. „Nejradši mám modrou, ale nenosím ji. Je těžké s ní sladit ostatní oblečení,“ směje se. 

NHL

NHL

JÁGROVI NOVÍÍ POMOCNÍCI!

CHRIS DRURY a SCOTT GOMEZ. Kapitán Jaromír Jágr v létě říkal, že by bylo fajn, kdyby vedení New York Rangers získalo alespoň jednoho z těchto špičkových hokejistů. Netušil, že na soupisce pro novou sezonu budou oba dva, i když za cenu ztráty Michaela Nylandera. Pomohou české hvězdě tito Američané k vytouženém zisku Stanley Cupu?  Lukáš Vrkoč

O

čekávání od bývalých hvězd Buffala, resp. New Jersey, jsou velká. Jak by také ne, Drury i Gomez jsou vítěznými typy hráčů. Oba působili vždy v mužstvech, která byla zvyklá vyhrávat a měla úspěchy. Gomer, jak se mu přezdívá, získal s Ďábly hned dvakrát Stanley Cup, jeho novému spoluhráči se něco 12

podobného povedlo jednou ještě v barvách Colorada po boku Sakica, Forsberga a Hejduka. Oba k tomu pojí i fakt, že se po sobě stali vítězi vysoce ceněné Calder Trophy pro nejlepší nováčky roku NHL v letech 1999 a 2000. Jejich příchod k Jezdcům není jen nahodilým rozmarem generálního manažera týmu, jak tomu bývalo

„Série proti Jezdcům velmi ovlivnila mé rozhodování o podpisu. Podle mého názoru je hokejový brankář jednou z nejdůležitějších postů ve sportu vůbec, a když jsem viděl Lundqvista, jaké výkony předváděl proti nám, tak to rozhodně byl jeden z faktorů, proč jsem si vybral právě tento tým. Prostě jsem chtěl být v týmu se skvělým brankářem, stejně jak tomu bylo v Buffalu,“ dokázal Američan, že má dokonalý přehled, proti komu v zápasech nastupuje. „Měl jsem nabídky z jiných týmů, které byly finančně ještě zajímavější, ale nechtěl jsem jít do klubu, který přebudovává kádr, nebo do klubu, který je v nejisté fázi. Nechtěl jsem ani tam, kde by řekli: Tak si počkáme pár let a uvidíme, kam to povede. Nikdy nevíte, který rok bude váš poslední, takže se vždycky snažíte být v dobrém týmu a to já nyní jsem,“ vysekl poklonu Rangers, tedy mužstvu, které po letech půstu postupně stoupá Stanley Cupem výš a výš.

Střední útočník s přezdívkou »Kapitán spojka« nebo „The Grand Drury“ navíc všechny šokoval odpovědí na dotaz, zda-li se nebojí tradičně velkého tlaku od náročných fanoušků v Madison Square Garden. „Jsem rád, že jsem v Rangers, protože chci na ledě vždycky odevzdat co nejvíc a hrát, jak nejlíp dovedu. A jako fanoušek New Yorku - Rangers, Knicks, Mets nebo jakéhokoliv jiného týmu - očekáváte, že váš tým odevzdá 110 procent a že budete hrát, jak nejlíp dovedete. Takže se sem vlastně perfektně hodím!“ Že Drury nelže, dokladuje číslo 23, které nosí na dresu. Má jej podle hráče New York Yankees, baseballisty Dona Mattinglyho.

Na obou amerických posilách nyní je, aby vrátily klubu i fanouškům investici, která do nich byla vložena. A že nebyla malá. Drury si vydělá za pět let 35,25 milionu dolarů,

Nepřítel č. 1 Číslo třiadvacet byl zvyklý nosit na zádech i o tři roky mladší rodák z Aljašky Scott Gomez. Po přestupu k Jezdcům se jej však musel vzdát, protože Drury vyhrál los. »Gomer« se tak musí spokojit s devatenáct-

V loňské sezoně válel Chris Drurry ještě v dresu Bufalla. Teď se bude bít za klub z Manhattanu.

v minulosti, kdy vůbec odpovědní lidé netušili, zda noví a hlavně drazí hráči do týmu zapadnou. Vedení nyní přesně identifikovalo, jaký typ hokejistů je zapotřebí, a podle toho jednalo. „Je to úžasné! Oba jsme měli jako první cíle, ale že nakonec uspějeme v obou případech, o tom jsme ani nesnili,“ radoval se GM Rangers Glenn Sather a ani Jágr přes léto v Čechách neskrýval radost.

Perfektně zapadá Jedenatřicetiletý Chris Drury, který v NHL vystřídal doposud tři dresy (Colorado, Calgary, Buffalo), našel hlavní bod rozhodnutí pro nabídku Rangers v minulé sezoně, kdy ještě jako hráč Šavlí nastoupil proti New Yorku v semifinále Východní konference.

kou. „Proč jsem šel do Rangers? V tom mi hodně pomohl jeden z mých nejlepších přátel Bobby Holík. Vím, že nebyli úspěšní v letech, kdy tu působil, ale také mi

Dotáhne někdejší hvězda New Jersey Devils tým newyorkských Jezdců až k vytouženému Stanley Cupu?

řekl, že člověk překousne bučení v New Jersey. Ze začátku to je divné, protože na vás každý bučí, ale to je prostě zvířecí povaha, která je v člověku. Z kluka, kterého v Devils vychovali, jsem se přes noc stal veřejným nepřítelem číslo 1. V Devils mi ale zůstala spousta přátel,“ vyjádřil další centr své pocity po nelehké změně působiště. Také on měl jiné nabídky, ale rozhodl se zůstat v okolí Manhattanu. „Zájem měla Philadelphia a Montreal, nakonec se to ale zůžilo jen na Los Angeles Kings a Rangers. Chtěl jsem zůstat. New York je prostě jenom jeden,“ prozradil Gomez, co jej nakonec přesvědčilo zamířit po bok Jaromíra Jágra.

Gomez dostal kontrakt ještě vyšší – 51,5 milionu za sedm let. To jsou peníze, které hráče zavazují k nadstandardním výkonům. Nové posily navíc varuje i samotný kapitán Jágr, který se trochu obával velkého humbuku kolem zmiňovaného dua, zvláště když před začátkem sezony nebyl sehraný ani s jedním z možných nových hrdinů Rangers: „Musíme si počkat a uvidíme, protože samotná jména nic nezvládnou, pokud my všichni nebudeme hrát tak, jak bychom měli. Na každého z nás, na celý klub, je vyvíjen obrovský tlak. Myslím, že Glen Sather ale odvedl dobrou práci a teď je jen na hráčích, jak budou hrát.“  13

Foto: Isifa

Dva největší předsezónní úlovky Rangers spolu na ledě. Chris Drury (vlevo) a Scott Gomez.

EXTRALIGA

EXTRALIGA

Superveteráni K získaným bodům v samotném úvodu pomohla Ústí nejvíce elitní formace ve složení Pavel Janků – David Pazourek - Milan Antoš, které je dohromady 108 let!!! Zvláště pak forma nejstaršího z ní, osmatřicetiletého Janků, byla ob-

Gólmanskou jedničkou je v Ústí nad Labem Petr Přikryl.

výborná věc,“ mne si ruce Evan, jemuž ještě nějakou dobu bude vinou zranění chybět Jan Čaloun. „Bohužel jeho absence znamená, že se přestalo dařit jeho zamýšleným spoluhráčům z útočné řady. Snad se ale chytí, jsou dost zkušení!“

Ústecký kouč Vladimír Evan

(Ne)stárnoucí Pavel Janků Po sedmém kole figuroval mezi nejlepšími hráči v kanadském bodování. A to je mu 38 let. PAVEL JANKŮ ukázal, že se s ním musí počítat i v extralize, ze které se před časem poroučel.  Lukáš Vrkoč Kde se vzala forma, s jakou jste vlétl do sezony? „Netuším! Jak nám úvod vyšel, z toho jsme sami překvapení. Myslím si, že je to ale tím, že si rozumím se spoluhráči. Milan Antoš i David Pazourek jsou zkušení, nastupovali oba dlouhá léta v extralize. Rozumím si s nimi i lidsky a to nám podle mě také dost pomáhá. Snad nám forma vydrží i dál.“ Trenér Evan o vás říká, že máte fyzičku jako 25letý hokejista. Jaký máte recept? „Jen se snažím trénovat poctivě. Žádný recept v tom není a i když mi podobný výrok lichotí, já se tedy na pětadvacet často absolutně necítím. Možná je to vše ale také tím, že jsem si veškerá vážnější zranění vybral do dvaceti let a teď mě trápí jen maličkosti.“

Foto: ČTK (2), archiv (2)

Lvi nejsou za onuce Sedm zápasů, sedm bodů. Taková byla bilance klubu HC Slovan Ústečtí lvi, který se zabydluje mezi extraligovou smetánkou. Byť kádr ambiciózního nováčka zasáhlo zranění hvězdného Jana Čalouna, svěřenci Vladimíra Evana se s ním vyrovnali a sbírají poctivě první extraligové body. Na severu Čech tak může panovat s úvodem sezony spokojenost.  Lukáš Vrkoč

V

ýhra na Kladně, na nájezdy nad specialisty z Plzně, prohra po prodloužení na ledě silných Vítkovic a na penalty se Znojmem. To jsou výsledky, které v úvodu nového roč14

níku vedení i trenéry Ústeckých lvů hřejí. Jejich cílem totiž byla kokurenceschopnost v nejvyšší soutěži. „Myslím, že jsme do sezony vstoupili slušně, ovšem po dalších pár kolech může být vše jinak.

Jsme rádi, že nekoukáme, jak nám zbytek tabulky utíká a naopak jsme na dostřel středu, kde chceme být i nadále. Takže musím říci, že jsme spokojeni,“ neskrývá radost Vladimír Evan. Před sezonou si Severočeši počáteční bilanci netroufali odhadovat, body nepočítali, aby nebyli zklamaní, ale po uplynutí pár kol poznali, že nejsou v soutěži jen do počtu. „S výjimkou prvního výprasku v Liberci, kde rozhodly rychlé góly, nás nikdo ani v prohraných zápasech vyloženě nepřehrál a nejsme v lize za onuce. Navíc jsem poznal i sílu mužstva,

divuhodná. „Hráči mě příjemně překvapili. Kompletní první lajna je pohromadě už od loňska. Kluci jsou sehraní a hlavně mají chuť. Výkony Pavla Janků jsou úžasné. On je ale hlavně fantastický člověk s úžasnou fyzičkou. Vždyť absolvoval úplně celou přípravu a ještě byl v testech mezi nejlepšími. Je jako 25letý hráč, může být skvělým vzorem pro mladé. Mít ho v mužstvu je

Ani povedený začátek, po němž je stále na dohled místo zaručující účast v předkole play off, nezměnil skromný cíl Ústeckých – záchranu v soutěži. „Může se stát, že chvíli nebudeme bodovat a přijdou problémy. Věřím ale ve vnitřní sílu týmu, že se z nikoho nepoděláme a zachráníme se,“ přál si Vladimír Evan před víkendem, kdy jeho celek čekala Sparta a probuzené Karlovy Vary. 

Co byste vzkázal škarohlídům, kteří vás už dávno zařadili do »starého železa«? „Nic! Neřeším to. Jsem jen rád, že se mi teď daří. Ale pozor, je to jen úvod ligy. Jak na tom doopravdy jsem, to se ukáže až tak v polovině základní části.“ Má ústecký tým na to, aby úspěšně vzdoroval protivníkům i nadále? „Postupně se zlepšujeme a vidím v našich vystoupeních rezervy. Pokud půjdou naše výkony ještě trochu nahoru, věřím, že se v extralize v pohodě udržíme. Jsou v ní špičkové týmy, které můžeme porazit, ale ne porážet. I těch slabších tam ovšem pár je a my jim musíme brát body, abychom byli kolem klidného desátého místa a neměli strach, že nesplníme jediný cíl – záchranu.“ 

Osmatřicetiletý veterán Pavel Janků šokoval v úvodu extraligy nejen sebe.

Očima odborníka VLADIMÍR MARTINEC

které se dokázalo zvednout za nepříznivého vývoje ve Vítkovicích. Důležité tedy je, že se hráči aklimatizovali, chtějí hrát,“ pokračoval hlavní kouč Lvů o tom, jak se nováčkovi start povedl.

„Myslím si, že je ještě brzy na to cokoliv hodnotit, i když je fakt, že Ústí nad Labem zatím nikterak neztrácí a dokáže vyhrát, s čímž se tolik nepočítalo. Je to ale podle mě klasický začátek nováčka, hráči mají elán a start se povedl. Budiž jim to přáno, ale opravdová síla mužstva se ukáže až tak po dvacátém kole, možná až po polovině soutěže, kdy se situace srovná i v dalších týmech. Pak uvidíme, jak na tom Lvi doopravdy jsou.“  15

DOSTIHY

DOSTIHY

TAXIS je nejznámější, Popkovický nejzrádnější Dostihový svátek se blíží. Desetitisíce diváků včetně Její královské výsosti britské princezny Anny bude sledovat v neděli koně nad překážkami 6900 metrů dlouhého dostihu – 117. Velké pardubické České pojišťovny. Pojďme proto »přeskočit« některé překážky s těmi, kteří Velkou pardubickou absolvovali – čtyřnásobným vítězem tohoto dostihu Václavem Chaloupkou, dvojnásobným vítězem a později šampiontrenérem Františkem Vítkem a zástupkyní něžného pohlaví Martinou Růžičkovou, jednou ze sedmi žen, které v historii v tomto dostihu startovaly.  Aleš Pohořal

Václav Chaloupka: „Tahle překážka není tak těžká jako v minulosti, ale stále zůstavá legendou. Na tento skok je třeba najíždět podle toho, co vyhovuje vašemu koni. Mnozí chybovali především tím, že se přizpůsobili tempu dostihu, nikoli právě tomu, co potřeboval kůň. Když ho skočíte, nesmíte podlehnout eu-

forii, ale soustředit se na další překážky v dostihu. A jaké mám skóre na Taxisu? Sedmnáctkrát jsem byl úspěšný, dva pády a jednou jsem skončil ještě před Taxisem.“ Martina Růžičková: „Já mám s Taxisem vyrovnané skóre, dvakrát jsem skočila, dvakrát ne. Tempo je opravdu důležité, ale musíte mít i štěstí. Někdy se sta-

Popovický skok Václav Chaloupka: „Na Popkovickém skoku skončily už naděje mnohých. Je to velmi technická překážka, kde si musíte dát pozor nejen na svého koně, ale také na celkovou situaci, stačí malá nepo-

zornost a dojde třeba k hromadnému pádu. Je to skutečně skok, který není sice zapsán v podvědomí diváků jako nejtěžší, ale může rozhodnout dostih.“ Martina Růžičková: „Na tuhle překážku se musíte opravdu soustředit, je velmi zrádná. A nejen svým profilem, musíte dávat pozor, co dělají ostatní jezdci a také se tomu trochu přizpůsobit. Když si chcete »prosadit svou«, můžete se ocitnout velmi rychle na zemi.“ František Vítek: „Tak to je velmi

O pády není na pardubickém závodišti nouze.

Paní Martina Růžičková (vlevo) je jednou z mála žen, které si Velkou Pardubickou vyzkoušely na vlastní kůži. Václav Chaloupka je pak jednou z živoucích legend tohoto závodu.

16

František Vítek: „Je to nepříjemná překážka, po Taxisu musíte vzít koně »zpátky«, jak to neuděláte, můžete mít velké problémy a koně mohou dělat chyby. Já se orientoval podle bílé břízy, která tam roste.“

ne, že už při letu vidíte, že doskok nedopadne dobře. A tak se snažím zvednout zvířeti hlavu a soustředit se na to, aby se mu nic nestalo. V té chvíli myslím na tohle, opravdu sebe vůbec neřeším.“ František Vítek: „Já mám s Taxisem zajímavou perličku. Skočil jsem ho jen dvakrát z pěti pokusů, ale vždy, když jsem ho přešel, tak jsem vyhrál celý dostih. Tehdy se

jezdilo zleva, aby byla co nejlepší pozice, dnes už se nedá moc vymyslet.“

Irská lavice Václav Chaloupka: „Vlastně se budu tak trochu opakovat, ale důležité je, aby po Taxisu jezdec koně upozornil, že se blíží další překážka. Já sám s ní mám velmi dobré zkušenosti, ale často se stává, že

Foto: CPA

Taxisův příkop

právě nepozornost jezdců, či přílišná radost z překonání Taxisu vede k nesoustředěnosti a pardubická může pro vás najednou skončit. Z euforie přímo na dno.“ Martina Růžičková: „Já mám tuhle překážku ráda, nečiní mi potíže, ale nejen z toho důvodu. Když se k ní blížíte, tak mrkneme, nebo na sebe houkneme, zvláště my, co nejezdíme Velkou často, jako že jsme překonali ten Taxis a máme alespoň první fázi té těžké pouti do cíle za sebou.“

Svého favorita je třeba po celou dobu dostihu bedlivě sledovat.

17

DOSTIHY

Tak, už jsme se rozhodli. Tady chceme žít a tady chceme vychovat naše děti. Máme před sebou spoustu krásné práce.

 Zaplněná tribuina pardubického závodiště bude i letos svědkem jistě napínavé podívané.

zrádný skok, tam jak si jezdci nenajedou kolmo a jedou šikmo, tak je velké nebezpečí, že se mohou koně srazit, to už se několikrát stalo.“

Život pro nás přichystal mnohá překvapení a výzvy. S novým investičním životním pojištěním PERSPEKTIVA budete připraveni na všechny z nich. Protože jedině Kooperativa nabízí možnost měnit prakticky všechny vlastnosti daného pojištění. Nejenom poměr rizikové a spořící částky, dobu splácení, výběr rizik, způsob investování, ale především i výši splátek, včetně možnosti přestat platit.

Zahrádky Václav Chaloupka: „Tohle je skok, na němž skončily mnohé naděje zvláště zahraničních jezdců a koní, často velmi známých. Kůň překoná první část překážky a má před sebou druhou a vlevo ještě místo kam může uhnout. Často se právě stane, že vybočí a je po nadějích. S takovou věcí se jinde setkáte jen málokdy. Martina Růžičková: „Je to technicky náročná překážka, dříve se uplatňovaly koně s vytrvalostními vlastnostmi, dnes je to spíše o rychlosti. Tato překážka je právě opravdu pardubická se vším všudy.“ František Vítek: „Zahrádky, které bývaly, byl to jeden z nejtěžších skoků ve Velké, po úpravě je trochu snažší, ale i tak si musíte dát

Záleží pouze na Vás, jaká bude Vaše PERSPEKTIVA.

pozor. Zvláště koním ze zahraničí, kteří nejsou zvyklí skákat dvojskoky, stále dělají potíže.“ Tak takhle vidí někeré z nástrah Velké pardubické ti, kteří mě-

li tu čest se s nimi popasovat přímo na dostihové dráze. Nechme se překvapit, jestli některá z výše uvedených překážek nějakým výraznějším způsobem prohovo-

ří do průběhu letošního největšího českého překážkového dostihu. A nebo jestli se do role »kata favoritů« pasuje některá z jiných nástrah pardubické trati... 

Investiční životní pojištění PERSPEKTIVA

I když se to nezdá, tak i na těchto reletivně lehkých překážkách se dá klopýtnout.

18

Kooperativa, pojišťovna, a.s., Agentura Praha, Vinohradská 72, Praha 3

3 OTÁZKY PRO...

3 OTÁZKY PRO...

Nominační nervák Občas je s obdivem, s jakou trpělivostí dokáže stále odpovídat na otázky, které se snad pokaždé stočí k jejímu věku. ŠTĚPÁNKA HILGERTOVÁ už skutečně nějakou tu svíčku na dortu sfoukává, ale na její výkonnnosti to znát není. Pro Česko vyjela při nedávném mistrovství světa olympijské místo pro Peking. A tak se tentokrát na kajakářku z divoké vody „vrhli“ s dotazy její sportovní kolegové.  Anna Hartmanová kové dráhy. Pro zpestření hrajeme i různé míčové hry, což tedy není zrovna moje parketa, plaveme a lyžujeme. Na běžkách i na sjezdovkách.“ Jak se ti studovalo na gymnáziu? Já tam totiž chodil taky, i když pár let po tobě. „Na gymnázium v Přípotoční ulici vzpomínám docela ráda, a to jak na profesory, tak na spolužáky. Například bylo moc fajn, že jsme měli každý rok lyžařský kurz. Skloubit studium se sportem nebyl problém, uvolňování na soustředění bylo v pohodě.“ TOMÁŠ VERNER (krasobruslení) Jak to, že jsi dokázala udržet svoji formu tak dlouho na skvělé úrovni. Předesílám, že se ptám s úsměvem, jestli to bylo třeba i tou Nutellou? „Tak já zas musím předeslat, že to není zas tak dlouho, jak by to vypadalo podle mého věku. První velkou medaili jsem totiž dost netypicky získala až v 28 letech. Nicméně těch posledních 12 let jsem vlastně každoročně byla na některé z velkých světových soutěží nejhůř pátá, a většinou to bylo nějaké medailové umístění. Forma mi samozřejmě kolísá, jako každému sportovci. Ale mám poměrně štěstí na zdraví, což je to nejdůležitější, a také se zřejmě umím připravit a zkoncentrovat na vrcholnou soutěž (o to větší problémy bohužel mívám s jarní domácí nominací do reprezentace).“ Osobně by mě hodně zajímalo, jaký sport děláš k tomu svému - dost specifickému, jako doplňkový. My krasobruslaři musíme třeba trénovat atletiku, gymnastiku, balet, akrobacii a další. „Gymnastika se hodí i nám – koordinace, orientace v prostoru – běháme také například různé překáž-

20

ŠÁRKA KAŠPÁRKOVÁ (atletika) Jaké to je, být v reprezentaci se svým synem? „Na závodech mám dvojí nervy, za něj a pak ještě za sebe. Ale na druhou stranu tak nějak držíme při sobě, povzbuzujeme se, hecujeme nebo utěšujeme, podle toho, co je zrovna zapotřebí. Manžel už má přece jen spíše ten trenérský pohled, my s Lubou sdílíme ten závodnický.“ Přijímá syn tvoje rady, co se týká sportu? Z vlastní zkušenosti vím, že když chci svojí Terezce něco vysvětlit, dlabe na mě. A dáváš mu ty rady?

„Jsem ráda, že svoje sportovní začátky a vlastně celá dorostenecká léta prožil převážně pod vedením mládežnických trenérů a se svými vrstevníky. To bylo období, kdy si skutečně dal víc říct od ostatních. Teprve při přechodu do dospělých jsme ho vzali do naší tréninkové skupiny. Techniku řeší hlavně s tátou, spolu probíráme pojetí, taktiku, přístup k závodu, prostě spíš tu psychologickou stránku. Docela na nás dá, ale stejně si musí svoji cestu najít sám.“ Bude Peking tvůj poslední závod nebo chceš jezdit i dál? „Já hlavně ani ještě nevím, jestli vůbec do Pekingu pojedu. Jak už jsem se tu zmínila, ačkoli v sezoně většinou jezdím výrazně nejlépe z našich, při jarní domácí nominaci, jež bývá v půlce dubna nebývám žádný suverén, takže nic není jisté. Navíc nejsem příznivcem ohlašovaní posledního závodu kariéry dopředu. Rozhodovat se budu podle chuti, zdraví a výkonnosti.“ LUKÁŠ KONEČNÝ (box) Jaké jsou při tvém sportu nejčastější zdravotní problémy, jaká nejhorší zranění tě potkala? „Měla bych to asi zaklepat - nic vážnějšího mě v souvislosti se sportem nepotkalo. Máme sice přetíženou oblast krku a ramen a taky šlachy na předloktích dostávají v zimě a při vytrvalostních trénincích zabrat, ale kompenzačním cvičením a regenerací se snažíme to udržet ve snesitelném stavu. Jediným vážnějším úrazem, který se občas vyskytne, je vyhozené rameno.“ Vím, že tě trénuje manžel, jaké to je? Z vlastní zkušenosti vím, že se doma leckdy vymlouvám na trénink, že nemůžu hlídat. Jak to máte rozdělené vy? I když chápu, že teď už malý Luboš moc hlídat nepotřebuje, jak to u vás bylo třeba dřív? Spravedlivě – padesát na padesát? „Trénink s manželem má samozřejmě své výhody i nevýhody. Občas si nosíme náladu a problémy z tréninku i domů, což není ideální. Na druhou stranu má pochopení pro únavu a nedostatek času, takže nikdy nevyžadoval žádný 100 % servis, prostě domácí práce dělá ten, kdo má zrovna čas, podle potřeby. Lubáska jsme se snaži-

li brát co nejvíc s sebou a střídat se u něj, ale hrozně moc nám také pomáhaly babičky, bez nich by to bývalo nešlo zvládnout.“ Dočetl jsem se, že tě uvidíme ve StarDance. Kolik ti to zabere času, jak to bude tréninkově náročné? Z mého pohledu je to pěkná dřina, ať už před tím člověk tančil nebo ne. „Ve StarDance teprve začínám, takže zatím nemůžu hodnotit. Časově to určitě bude hodně náročné, z toho mám trochu strach. Na zátěž jsem sice zvyklá, ale v našem sportu převážně zatěžujeme ruce, takže tuším, že nohy dostanou asi pěkně zabrat. Bude to nezvyk, ale já měla pocit, že už taky potřebuju na chvíli změnu a tohle byla zajímavá příležitost.“

ONDŘEJ ŠTĚPÁNEK (vodní slalom) Proč jsi se rozhodla tancovat ve StarDance? Byla to jen nabídka České televize nebo opravdu hodně ráda tancuješ a chceš to lidem ukázat? „Sama bych se asi do podobného projektu nepřihlásila, takže nabíd21

Foto: CPA, Dan Černovský

Štěpánka Hilgertová

3 OTÁZKY PRO... ka byla rozhodující. Tancuju sice ráda a ráda se na tancování dívám, ovšem potřebu předvádět to rozhodně nemám. Nabídka učit se tancovat s profesionálem byla pro mne lákavá, a navíc se strefila do správ-

ného období, kdy mám více času a můžu se tomu věnovat. Tak snad to nějak zvládnu.“ Jaké roční období máš nejraději? Máš to stejně jako já, když pro mě je nejoblíbenější pose-

zonní dovolená? A jaké naopak nesnášíš? „Nesnáším zimu, tu bych kromě pár dní na horách vážně nemusela. Je pravda, jak říkáš, že vnímání ročních období je hodně ovlivněné

i tím, co v té době děláš. Určitě se mi líbí jaro, ale kazí mi ho každoroční nominační nervák, léto je taky fajn, ale »prázdninový« charakter rozhodně nemá. Takže nejvíc pohody si užívám těch pár týdnů na podzim.“ Kdybys nejezdila na divoké vodě, co bys dělala nejspíš za sport nebo za povolání? „Určitě bych sportovala alespoň rekreačně, protože pohyb mám moc ráda. Ale nemyslím si, že bych mohla být v jiném sportu na stejné výkonnostní úrovni, jako ve slalomu. Pravděpodobně bych dokončila ČVUT, stavební fakultu, kde jsem po gymnáziu začala studovat, ovšem skutečně těžko říct, u ja kého povolání bych nakonec skončila.“

Přestože má Štěpánka Hilgertová za sebou již desítky vítězství, každé další v cíli vždy prožívá naplno.

HANA NETREFOVÁ (ČERNÁ) (plavání) Co pro tebe v životě znamená víc − kamarádství, vítězství nebo popularita? „Popularita má své stinné stránky i svá pozitiva, vítězství je nádherný prožitek, ale jednoznačně největší hodnotu má kamarádství. S kamarády můžeš sdílet radost z úspěchu i smutek z neúspěchu, řešit problémy i prožívat pohodu.“ Řekni mi, co se ti vybaví při slově »vítězství«? „Při slově vítězství se mi vybaví okamžiky na stupních vítězů, hymna… ale v širším slova smyslu je pro mne vítězství každé překonání sebe sama.“ Co ti nejvíc dodává sílu, když se ti právě nedaří podle tvých představ? „Když se mi nedaří, všelijak si pro sebe »hudrám« a nadávám, ale snažím se před sebou vidět cíl, kvůli kterému to stojí za to překonat. Taky je pro mne důležitá právě podpora blízkých a kamarádů a nakonec i vědomí, že sport není to nejdůležitější v životě.“  22

RAGBY

RAGBY

V souboji Francie a Nového Zélandu byly k vidění opravdu lahůdkové akce a momenty. Favorit z druhého konce světa nakonec neuspěl.

Ragbisté Argentiny (ve světlemodrém) se dokázali probojovat až do semifinále mistrovství světa.

pověst jednoho z nejlepších exekutorů tresných kopů. »Ragbyový David Beckham«, jak mu fanoušci přezdívají, byl i v souboji s Australany hlavním strůjcem úspěchu evropského celku. Proměnil totiž všechny čtyři trestné kopy a obstaral tak všechny body svého celku. Anglie přitom v repríze posledního finále mistrovství světa většinou prohrávala, ale právě přesný kop Wilkinsona dvacet minut před koncem určil konečný výsledek 12:10. Pro Anglii. „Nechci, aby

to vypadalo, že Wilkinson sám porazil Austrálii. Tak to vůbec není. Všichni na tom měli obrovský podíl, především pak skvělá obranná hra v závěru, kdy soupeř hodně tlačil. Teď už věřím tomu, že je v našich silách titul obhájit,“ prohlásil muž, který před čtyřmi lety zajistil svým přesným kopem v poslední minutě své zemi titul mistrů světa. Ve zbývajících dvou čtvrtfinálových soubojích se již favorité prosadili. Reprezentační výběr Fidži,

jedno z nejpříjemnějších překvapení turnaje, tentokrát nezopakoval skvělé výkony ze základní skupiny a podlehl Jihoafrické republice 35:20. Afričtí borci se tak v boji o finálovou účast utkají s celkem Argentiny. »Las Pumas« si ve čtvrtfinále poradili se Skoty 19:13. „Nejsme v tomto souboji favority, ale to může být i výhoda. JAR má silné mužstvo a velké ambice. My zase nemáme, co ztratit,“ prohlásila jedna z opor Argentiny Juan Martin Hernandez. 

Je dobojováno. Francouzská radost a novozélandský smutek.

Zkrocený Zéland Foto: Isifa (2), ČTK (1)

Mistrovství světa v ragby 2007 se přehouplo do svého finiše a čtvrtfinálové boje přinesly hned dvě velká překvapení. Tím prvním bylo vítězství nepříliš přesvědčivých obhájců titulu z Anglie, kteří si na cestě do semifinále dokázali poradit s Austrálií, a druhým pak nečekané vyřazení superfavorita z Nového Zélandu týmem pořádající Francie.  Nigel Robinson

M

ěla to být zcela jasná záležitost. Ragbisté z Nového Zélandu až do čtvrtfinálového souboje procházeli šampionátem bez sebemenšího zaváhání. Svou skupinu vyhráli s naprostým přehledem 24

a jako vizitku do čtvrtfinále poslali zcela jasnou výhru nad Skotskem 40:0. Francie, jež se měla stát ve čtvrfinále jasnou kořistí »All Black« (tak se Novozélanďanům přezdívá kvůli jejich černým dresům), naopak zahájila šampionát

prohrou s Argentinou a postup mezi posledních osm doslova honila na poslední chvíli. Začátek zápasu pak papírové prognózy jenom potvrzoval. Hromotluci z Nového Zélandu záhy vedli 13:0 a zdálo se, že jejich

cestě mezi nejlepší čtyři týmy nic nebrání. Ovšem pak se na hřišti začali dít věci. Francie začala zlepšenou hrou dotahovat, zatímco na straně novozélandského týmu se začala množit zranění. Jako klíčové se nakonec ukázaly absen-

ce Dana Cartera a Nicka Evanse. A přestože ještě v průběhu druhé půle vedli »protinožci« 18:13, nakonec pár minut před koncem, zásluhou vynikajícího průniku Yannicka Jauziona, o své vedení přišli. „Nikdo s námi příliš nepočítal a o to větší máme radost. Je to fantastický pocit, tím spíš, že v boji o postup do finále se střetneme s Anglií. Tyhle zápasy bývají obvykle velmi prestižní a diváci se mají jistě na co těšit,“ rozplýval se po závěrečném hvizdu a vítězství 20:18 Jauzion. Souboj domácích hráčů s obhájci titulu bude bezesporu jedním z vrcholů šampionátu. Anglie, která do turnaje vstoupila velmi rozpačitě, se v průběhu bojů neustále zlepšuje a zejména anglická útokovka Johny Wilkinson dokazuje svou 25

Foto: FK SIAD Most

FK SIAD Most

SVĚT HVĚZD

NA POSLEDNÍ SVĚT HVĚZD CHVÍLI

LINDSAY - spokojená a sympatická máma nenutil. Vše nechal na ní a malé Lindsay učaroval tenis. „Je to silový sport, u kterého se musí přemýšlet, a to se mi na něm líbí,“ tvrdí dnes. Ale o profesionální kariéře tenistky nechtěla dlouho ani slyšet. „Chtěla jsem studovat, bavilo mě to,“ vysvětluje. Přesto však láska ke sportu podporovaná rodiči zvítězila.

Foto: ČTK (2), archiv (2)

Překonané problémy

Jen málokterá tenistka se může pochlubit tolika úspěchy jako ona. Nepřekonává rekordy, neobhajuje tituly, přesto může být se svou kariérou spokojená. A nejen ve sportu. Američanka LINDSAY ANN DAVENPORTOVÁ je žena, které prostě vychází vše.  Petra Kousalová 28

S

port měla v genech od malička, i když se zrovna nejednalo o tenis. Její tatínek Wink Davenport profesionálně sportoval a v roce 1968 byl součástí amerického volejbalového týmu na Olympijských hrách v Mexiku. Dceru však do ničeho

Asi jako každý sportovec to za začátku neměla jednoduché. Nebyla vyložený talent a pro tenis neměla ideální tělesné parametry. S její výškou a mohutnou postavou bojovala s rychlostí a pohyblivostí, která byla pro úspěch velmi důležitá. Jenže hubnutím ztrácela energii a šmrnc, její hra nebyla tak dravá jako dřív. Věděla, že musí jít jiným směrem. „Měla jsem jiné přednosti a ty jsem se musela naučit využívat. Rychlost v tenise je hodně, ale ne vše,“ uvědomila si. Síla a vrozená inteligence, to byly a jsou její zbraně. Dokáže správně vystihnout úmysl soupeřky, vrací neuvěřitelné míčky s razancí sobě vlastní. To vše je podpořené tvrdým a přesně umístěným podáním. Navíc nemá strach. I do druhého podání jde s rizikem a naplno. Do profesionálního tenisu vstoupila v roce 1993. I když nebyla suverénní, hned od začátku o sobě dávala vědět. Dostala se do třetího kola Wimbledonu a s Chandou Rubinovou tvořily úspěšný deblový pár. Postupně stoupala žebříčkem WTA výš a výš. Postupně se zlepšovala a začala vyhrávat. První velký úspěch přišel v roce 1996 v Sydney. Ve finále porazila Arantxu Sanchezovou – Vicariovou a stala se olympijskou vítězkou. Kromě toho získala také svůj první grandslam. Spolu s Mary Joe Fernandezovou vyhrála čtyřhru na French Open. Stejný úspěch zopakovala i za rok. Tentokrát společně s Janou Novotnou excelovaly na US Open.

vyšplhala na první místo světového žebříčku. O rok později pak přidala velmi ceněný double. Na wimbledonské trávě dokázala vyhrát jak ve dvouhře, tak ve čtyřhře. Napínavý zápas se Steffi Grafovou pro sebe nakonec urvala až v tiebreaku v druhém setu. Nakonec tedy vyhrála 6:4 a 7:6. A ve čtyřhře pak s Corinou Marariovou přehrály pár Swardtová – Tatarková. Svou sbírku tří grandslamových triumfů zkompletovala v lednu 2000, kdy na Australian Open porazila v boji o titul opět Martinu Hingisovou.

Vždyť sezonu 2001, 2004 a 2005 zakončila jako světová jednička. Další její kariéru pak zbrzdily bolesti zad. „Není to nic vážného, ale nemůžu trénovat. Bolí to,“ říkala smutně. Za pár měsíců už přes svého agenta oznamovala světu radostnou novinu. „Lindsay se rozhodla využít nucené pauzy a založit rodinu,“ mohli si všichni přečíst v prohlášení. Dvojnásobná radost. Turnajový triumf a syn Jagger Jonathan.



Vítězný návrat

Grandslamové roky Její forma byla úžasná. Dokazovala, že se umí porážet i největší konkurentky. V roce 1998 vybojovala svůj první grandslamový titul ve dvouhře, když ve finále US Open porazila nejvýše nasazenou Martinu

Rodinná pauza Další velká vítězství už nepřišla. Přesto nemůže Lindsay následující roky považovat za neúspěšné.

Dítě čekala se svým manželem Jonathanem Leachem, se kterým byla už tři roky vdaná. V červnu letošního roku se jim pak narodil malý Jagger Jonathan.

Když těhotenství oznamovala, tvrdila, že neví, jestli se na kurty ještě vrátí. Jenže to by nebyla ona, aby ležela doma s nohama nahoře. Tři měsíce po porodu už zvedala nad hlavu pohár pro šampiónku. Na Bali vstoupila do turnaje velmi úspěšně. „Trénuji teprve tři měsíce a ještě musím něco shodit. Musím pracovat na pohybu na kurtu, zatím jsme neměla čas se na to zaměřit. Ale jsem s předvedenou hrou spokojená. Za čtyři až šest měsíců by to mohlo být zase dobré,“ byla nadšená po porážce Daniiliduové z Řecka. Ale ani tolik času nepotřebovala už ve finále si poradila se Slovenkou Danielou Hantuchovou. „Je to neuvěřitelné, sama jsem překvapená. Nikdy bych si nemyslela, že se dostanu tak daleko v tak krátké době,“ zářila na tiskovce po zápase sympatická a všemi oblíbená tenistka. Tedy, teď už maminka. 

Za svůj největší tenisový individuální triumf považuje sympatická Lindsay vítězství na wimbledonské trávě. 29

OŠTĚP

Ani na olympiádě v Aténách neprolomila Nikola Brejchová své bramborové prokletí.

Baterky dobíjí pes 30

Kolem oštěpařky NIKOLY BREJCHOVÉ radostně pobíhá její dcerka Valérie a ona moc dobře ví, co je to za štěstí. Dvakrát už pod srdcem dítě nosila a teprve potřetí se jí před necelými dvěmi roky narodilo zdravé miminko. U člověka s podobným osudem se nelze divit, že všechny medaile, v případě české oštěpařky spíš čtvrtá místa, stojí na vedlejší koleji. A nejinak to bylo při nedávném mistrovství světa v Ósace. Troše smutku se samozřejmě při pohledu na stupně vítězů, které jí opět nejtěsněji unikly, neubránila. Stejně jako na olympiádě v Aténách, nebo na světovém šampionátě v Edmontonu, ale svět s »bramborovými« medailemi nepadá.  Anna Hartmanová echo: Přibylo po Ósace lidí, kteří se vás ptají, jestli máte ráda brambory? „Jasně, že jsem si takové narážky zase vyslechla. Odpovídám, že si asi vysadím za domkem bramborový lán. Ale vážně, ty »bramborové« medaile přišly vždycky po nějakém problému, takže jsem je brala z té lepší stránky, jako úspěch.“ echo: Čtrvté místo vám připadlo na vrcholných akcích už třikrát. Byl rozdíl mezi tím prvním a posledním? Může si na ten pocit člověk »zvyknout«? „Určitě to bylo pokaždé jiné. V Edmontonu to byl veliký úspěch, tenkrát jsem na víc neměla. Letos to bylo jiné v tom, že jsem vyhrála kvalifikaci, věřila si, že můžu hodit daleko. Ale Bára i Němky byly lepší, tak co nadělám. Nejvíc zklamaná jsem ale byla na olympiádě, tam jsem tu medaili chtěla.“ echo: Ve sportu je zvláštní doba, kdy se výsledky díky pozitivním dopingovým testům mění často i zpětně. Nedoufala jste ve skrytu duše, že by to nakonec přece jen mohla být medaile? „V Ósace určitě ne. U Báry Špotákové to absolutně nepřipadá v úvahu, ani u Němek si nemyslím, že by něco braly. Ty výkony jde ho-

dit i načisto. Možná mi ta myšlenka bleskla hlavou v Aténách při olympiádě, u té Řekyně, co mě porazila, by to třeba i možné bylo.“ echo: Dneska už máte asi jiné priority než medaile. Jak jste v Japonsku přežila první odloučení od dcerky? „Poprvé to bylo na tak dlouho, ale už dřív jsem jezdila na mítinky, což znamenalo tak tři dny z domova. Naštěstí je malá od pěti neděl zvyklá na babičku, takže to nebylo tak šílený, jako když je máma rok jen a jen u dítěte, a pak odjede na delší dobu.“ echo: Takže jste chodkyni Dibelkové nezáviděla, že měla syna s sebou? „Ani ne. Já si nedovedu představit, že by dcera jela se mnou. Je docela živel a mám pocit, že by nejspíš zbořila letadlo. A já bych hodila tak maximálně pětapadesát metrů.“ echo: Jak vás dcerka přivítala? „Koukla, jestli jsem to já a bylo to v pohodě. Pochopitelně jsem se na ní strašně těšila, stejně jako na psa. Po tom se mi taky děsně stýskalo. Jen ta její závislost na mně, která už před Ósakou zmizela, je zase zpátky. Beze mě neudělá ani krok, tak nevím, jestli začnu vůbec zase trénovat.“ echo: Přivezla jste malé Valérii něco? „Absolutně nic a nejen jí. Nikde jsem nebyla. V tom vedru jsem se bála, aby mě to neskolilo a hned po finále jsem letěla domů. Já si na nějaké dary ale moc nepotr-

pím a okolí už si zvyklo, že nic strach. A malá mě samozřejmě napodobovat chce. Už dřív jsem řeknevozím.“ echo: Oštěpu už asi nevěnujete la, že pokud nebudu mít hlídání, tolik času, co dřív. V čem se pří- s házením končím.“ echo: Co talent, podědí po maprava liší nejvíc? „Je to hodně jiné, třeba už v tom, mince šmrnc v ruce? že každý den nejezdím trénovat na „Nějaký geny tam asi budou, naOlymp. Veškerou tu omáčku kolem víc manžel je taky šikovný, takže dcera nemehlo se snažím uděrozhodně není. lat doma a saOštěp je strašně jsem si motné tréninky nebezpečný a mám Všimla profesionální dejsou založené z něj strach... formace, že hází na mém aktuvrchem. Většina álním pocitu, jak na tom zrovna ten den jsem. dětí začíná spodem nebo stranou. S trenérkou neděláme žádné plány S tříkilovým medicimbalem už si dopředu. Každý, kdo má malé dí- taky poradí. Ale kdoví, třeba mi tě, to pochopí. Když je malá otrav- v šesti letech řekne, že chce hrát na ná nebo nemocná, těžko můžu jít piano. I když nevím, po kom by tokvalitní trénink techniky. A zvlášť hle zdědila.“ dřív, když jako mimino prospala echo: Dá hodně zabrat? třeba jen čtyři hodiny za noc, mu- „Živá je, ale to jsou teď snad selo se to přizpůsobit. Na druhou všechny děti. Ale musím zaklepat, stranu bych ale takovou zátěž co že stačí zvýšit hlas a už na mě readřív nezvládla asi ani já fyzicky. guje. Nějaké ty vztekací scény, kdy sebou dítě flákne na zem, nás buď I kdybych dítě neměla.“ echo: Jak se vyrovnala s vašim minuly, nebo teprve přijdou.“ echo: Z každé mámy se stámateřstvím trenérka Pilařová? „Skvěle, je hodně tolerantní. Vše- vá tak trochu manažerka času. chno nechává na mých pocitech Zvládáte pořád nebo jste někdy a spíš je to ona, kdo mě brzdí. Já taky na pokraji sil? „Já? Já jsem na pokraji sil pořád. bych leckdy trénovala víc.“ Naštěstí mám ale úžasného manžeecho: Berete dceru na tréninky? „Když jdu posilovnu nebo je to ta- la. Když nemůže přijet hlídat jeho kovéto dojíždění na konci sezony, maminka, klidně mi sám nabídne, tak to jde. Házet s ní ale nejsem abych si šla na dvě hodinky zatréschopná. Něco jiného je, když je novat a o malou se postará. Mám máma třeba sprinterka, to si mů- v něm velkou oporu.“ že dítě kleknout vedle ní do blo- echo: Jak dobíjíte baterky? Předků a nic se mu nestane. Ale oštěp pokládám, že kromě rodiny a sporje strašně nebezpečný a z něj mám tu už moc věcí asi nezvládáte.

„

“

„Na dobíjení baterek mám jednoznačný recept - psa. Vypadnu s ním sama do polí, nebo si ho klidně vezmu do postele a za chvíli je mi zase daleko líp.“ echo: K oštěpu jste se vracela už několikrát. Dovedete si představit, že jednou skončíte definitivně? „Dovedu a zrovna jsem v situaci, kdy řeším, jestli pokračovat nebo ne. Na jednu stranu papíru si píšu argumenty pro, na druhou proti. Ke konci listopadu musím říct konečné slovo.“ echo: Ani olympiáda v Pekingu není dostatečným motivem k pokračování? „To určitě je, ale na druhou stranu, když si vzpomenu, že jsem po posledním závodě v Německu chodila tři dny jako „Peyrak“, nevím, jestli to chci ještě podstupovat. Manžel už se taky nemůže dívat na to, jak leckdy brečím bolestí. To rozhodování bude ještě těžké.“ echo: Co budete dělat, když se rozhodnete dát atletice sbohem? „Půjdu na mateřskou. Dceři budou v prosinci dva, tak bych si to mohla ještě užít. A snad jí i vynahradit to, co jsem jí zatím nemohla dát. Po tréninku jsem unavená, a pak si strašně vyčítám, že se jí nedokážu dost věnovat. Vím, že ve většině rodin je to naopak, pryč bývá tatínek. U nás odcházím pořád já. A já si myslím, že dítě by mělo mít maminku i tatínka, že potřebuje oba dva. Proto jsme se teď taky uzavřeli před světem na chalupu na Šumavě. A užíváme si jako rodina.“ 

Foto: CPA

OŠTĚP

31

BASKETBAL

BASKETBAL

České basketbalistky neobhájily pozici nejlepšího evropského celku. Na právě skončeném mistrovství Evropy v Itálii nakonec obsadily celkové páté místo, což je z pohledu předchozích medailových úspěchů jistě zklamáním. Na druhou stranu alespoň vydřely účast v olympijské kvalifikaci pro Peking 2008. Takže česká basketbalová mise v Itálii byla napůl splněna...  Marek Virtl

T

ým trenéra Jana Bobrovského byl již před šampionátem pasován do role jednoho z favoritů šampionátu. To je tak trochu nevděčná role. „Vždy, když má člověk naplnit něčí očekávání, vytváří to nepříjemný tlak,“ konstatoval trenér českého týmu ještě před zahájením šampionátu. Jeho svěřenkyně však pověst jednoho z velkých adeptů na cenný

Česká kapitánka Hana Machová v souboji s těsnou běloruskou obranou.

32

Osudný výpadek Systém podobných turnajů je nemilosrdný. Můžete hrát sebelíp, ale chleba se láme v jediném utkání. Čtvrtfinále je právě tou hranicí mezi úspěchem a neúspěchem. A Češky ji tentokrát nepřekročily. Přitom ještě před zápasem hovořily o Běloruskách jako o ideálním soupeři. Jenže v samotném utkání to prostě nešlo. „Soupeřky byly lepší snad ve všech herních činnostech,“ sportovně přiznala kapitánka týmu Hana Machová. „Hrály jsme hrozně alibisticky, jako by se každý bál, vzít zodpovědnost na sebe,“ šla ve své kritice ještě dál. V utkání, ve kterém dominovaly především obrany, vedly dlouho Bělorusky, českým hráčkám se nedařilo především v doskakování a vázl postupný přechod do útoku. Přesto ale dokázaly v závěru třetí čtvrtiny vývoj utkání otočit a před závěrečným dějstvím dokonce vedly o dva body 41:39. Jenže v poslední čtvrtině přišel obrovský střelecký výpadek českého výběru. Celkem sedm minut nebyly svěřenkyně Jana Bobrovského

Trenér Bobrovský měl především v utkání s Běloruskem svým hráčkám co říct.

schopny dát koš a soupeř toho využil. Prohra 46:52 tak vzala naděje na medaili. „Nechápu, co se stalo. Ta střelba v závěru byla naprosto katastrofální, a když si vezmu, že například Eva Vítečková nedala dvě šestky po sobě, tak to jsem v jejím podání snad v životě neviděl,“ kroutil po utkání hlavou dokonale frustrovaný kouč Bobrovský. Čtvrtfinálový propadák tak postavil český tým před nepříjemný fakt. V dalším průběhu šampionátu již nesměl klopýtnout, aby si vybojoval alespoň účast v kvalifikaci na Olympijské hry 2008 v Pekingu. „Bezprostředně po utkání s Běloruskem bylo možná pro některé z nás obtížné najít v sobě další motivaci, ale vidina účasti na olympiádě nakonec zafungovala dokonale,“ prohlásila nejlepší střelkyně českého týmu Eva Vítečková. Ve skupině o 5. - 8. místo pak český tým doslova exceloval. Po sobotní výhře nad nebezpečnou Belgií 75:50 se v přímém souboji o olympijskou šanci utkaly Češky s Litvou a svého soupeře deklasovaly 93:54. „Řekli jsme si, že se s mistrovstvím rozloučíme nějak hezky a že se budeme snažit. A to se povedlo,“ prohlásila po závěrečné siréně s úlevou Jana Veselá. A spokojený byl nakonec i kouč Bobrovský. „Samozřejmě, že jsme chtěli přivézt medaili, ale bohužel jediný opravdový výpadek na šampionátu nás o tento náš cíl připravil. Kdybychom zvládli zápas s Běloruskem, tak

máme placku, ale to jsou kdyby. Na to se nehraje,“ konstatoval smířeně. Mistryněmi Evropy se nakonec staly hráčky Ruska, které ve finále zdolaly Španělky v poměru 74:68. Český čtvrtfinálový přemožitel

 Česká reprezentantka Jana Veselá při jednom ze svých typických průniků pod soupeřův koš.

z Běloruska nakonec vybojoval bronz, když ve svém posledním vystoupení porazil Lotyšsko 72:63. 

inzerce

33

Foto: ČTK

Napůl splněná mise!

kov dlouho potvrzovaly. Vyhrály svou skupinu a i přes klopýtnutí s relativně papírovým outsiderem z Německa vyhrály i osmifinálovou skupinu. Díky tomu jim pak čtvrtfinálový los určil za soupeřky hráčky Běloruska.

F1 JIŘÍHO KŘENKA

SVĚT MOTORŮ

Oddálená korunovace

Kimi Räikkönen byl tentokrát se svým Ferrari nejrychlejší.

na adresu svého týmového kolegy Fernando Alonso a jeho slova se v Číně více než stoprocentně potvrdila. Hamilton jedoucí na prvním místě měl již v polovině závodu měkké pneumatiky do deště prakticky kompletně sjeté a při vjezdu do boxů díky tomu vyjel mimo trať a jeho monopost se již nepodařilo dostat zpět. „Možná jsem měl do  Vítězné gesto v podání Kimiho Räikkönena znamená jediné. Boj o titul nevzdávám... Úsměv na tváři Fernanda Alonsa je pochopitelný. Hamiltonova chyba mu dala šanci. 

Foto:Jiří Křenek

Seriál F1 již dlouho nepamatuje tak dramatický boj o titul, k jakému se schyluje nyní. Před posledním závodem v Brazílii mají totiž šanci na konečné vítězství hned tři jezdci. HAMILTON, ALONSO a RÄIKKÖNEN...  Miloš Stažený

V

elká cena Číny, jež se o víkendu uskutečnila na supermoderní trati nedaleko Šanghaje, mohla přitom již s předstihem o novém šampionovi rozhodnout. Jenže vedoucí muž průběžného pořadí Lewis Hamilton první nabízený mečbol nevyužil a dal tak šanci svým pronásledovatelům. 34

Podstatnou roli i tentokrát sehrálo počasí. Mírný déšť, který pokropil těšně před závodem trať, totiž donutil jezdce nastoupit nejprve s pneumatikami do mokra a teprve v průběhu závodu přezouvat. A na to právě nejvíce doplatil mladý Brit. „Hamilton není k pneumatikám tolik šetrný, jako například já,“ prohlásil před nedávnem

PRŮBĚŽNÉ POŘADÍ MISTROVSTVÍ SVĚTA 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.

Lewis Hamilton Fernando Alonso Kimi Räikkönen Felipe Massa Nick Heidfeld Robert Kubica Heikki Kovalainen Giancarlo Fisichella Nico Rosberg David Coulthard

boxů zajet o kolo dřív. Vůz byl ke konci opravdu těžko zvladatelný a nakonec to takhle dopadlo. Je to moje jedna z prvních velkých chyb a je škoda, že přišla v tak vypjatém okamžiku. V Brazílii se něco podobného nesmí opakovat,“ konstatoval Hamilton a zároveň odmítl, že by na vině byla chybná strategie týmu. „Nemyslím si, že to byla chyba mechaniků. Tým fungoval skvěle...“ Největší radost z Hamiltonova výpadku měl pochopitelně druhý v pořadí Fernando Alonso. „Něco takového, co se tentokrát stalo Hamiltonovi, je pro mě něco jako dar z nebes. Nevzpomínám si, že by někdo nezvládl nájezd do boxů. Cítím obrovskou šanci před posledním závodem v In-

McLaren McLaren Ferrari Ferrari BMW Sauber BMW Sauber Renault Renault Williams Red Bull

107 103 100 86 58 35 30 21 15 14

terlagosu a udělám všechno proto, abych titul obhájil. Tlak na Hamiltona teď bude obrovský a já jsem v relativní výhodě,“ prohlásil nabuzený Španěl. Velká cena Číny však dala šanci, byť jen teoretickou, ještě jed-

nomu adeptovi na titul. Fin Kimi Räikkönen v Šanghaji zvítězil a přiblížil se k vedoucímu Britovi na sedm bodů (na Alonsa ztrácí body tři). Znamená to, že za necelé dva týdny v Brazíli musí jet na vítězství a ani to mu přitom nezaručí titul. Ten by získal jen v případě, že by oba McLareny nedojely, nebo výsledkově propadly. „Pro mě je skvělé, že jsem i před posledním závodem ve hře o titul. Formule je sport a v tom je možné všechno. Vítězstvím v Číně jsem naznačil, že se se mnou mu-

sí stále počítat, takže oba jezdci McLarenu vědí, že nemají nic jisté,“ nechal se slyšet finský pilot. Příjemným překvapením čínské Velké ceny bylo jistě vystoupení jezdců stáje Toro Rosso. Fantastické čtvrté místo vyjel pro nástupce stáje Minardi Němec Sebastian Vettel, kterého šestým místem podpořil jeho týmový kolega Vitantonio Liuzzi.  Lewis Hamilton musel v Číně sledovat radost svých největších konkurentů v boji o titul. 

VELKÁ CENA ČÍNY 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.

Kimi Räikkönen Fernando Alonso Felipe Massa Sebastian Vettel Jenson Button Vitantonio Liuzzi Nick Heidfeld David Coulthard

Ferrari 1h37:58,395 McLaren +9,8 Ferrari +12,8 Toro Rosso +53,5 Honda +68,6 Toro Rosso +1:13,6 BMW Sauber +1:14,2 Red Bull +1:20,7

35

AUTO – MOTO

AUTO – MOTO

Kdepak nový vůz pro Batmanna. To jen značka Lamborghini představila ve Frankfutu svůj model Rewenton.

Vozítko z bakelitu se má dočkat svého znovuzrození. Koupíte si ho za 1,4 miiliony korun?

Trabant Zatím byl představen jen ve zmenšené kopii. Ovšem milovníci východoněmeckých bakeliťáků se mohou brzy dočkat jeho reálné verze. Jeho předchůdce ale bude připomínat jen vzhled. Modernizaci odpovídá i předpokládaná cena: od 350 tisíc Kč do 1,4 milionu!

Lamborghini Reventon Zcela nový supersportovní vůz vychází z modelu Murciélago LP 640. Z 0 na 100 km/h zrychlí za 3,4 vteřiny. Maximální rychlost: 340 km/h. Vyrobí se jen omezená série 20 kusů, každý takový automobil stojí 28 milionů Kč. Už jsou ale vyprodané...

GEO Jak je na první pohled jasné, ruská Lada neútočí na zákazníky luxusem ale cenou...

Lada 2170 Od ruského výrobce nečekejte žádný superluxus. Zmodernizovaná řada 110 nedosahuje standardní

Frankfurtská krása Stovky naleštěných luxusních modelů jste během letošního roku mohli vidět na desítkách autosalónů po celém světě. Ale právě končící výstava ve Frankfurtu nad Mohanem je přece jen jedinečná. Je totiž největší. A tak si automobilky daly záležet na vystavovaných modelech. Kromě nové Škody Fabie Combi zde byly k vidění i další zajímavosti.  Karel Nový

Mercedes F700

Foto: archiv autora

Největší krasavec na frankfurtském autosalonu. Kříženec mezi modely S a CLS. Výjimečný je díky novému agregátu DiesOtto (objem 1,8 l, výkon 175 kW/238 koní). Jezdí na bezolovnatý benzin, ovšem při nízkých otáčkách dochází k jeho spalování jako u vznětových motorů. Klasický design, neopakovatelná elegance - Mercedes!

36

Aneb BMW X5 z Číny. Je levnější než německý originál (cca 700 tisíc Kč) a v Česku se o jeho zastoupení uchází Antonín Charouz. Evropské automobilky se proti čínským kopiím bouří, spory řeší soudy.

výbavy, na jakou jste zvyklí od evropských automobilek. Ovšem cena je neodolatelná, nedosahuje ani hranice 250 tisíc Kč.  Čínský bavorák...  Tak tohleto je opravdu vychytávka. Chevrolet Volt je totiž elektromobil a nabíjet ho můžete klidně před domem ze sítě...

Chevrolet Volt Hlavní konkurent hybridu Toyota Prius. Jedná se o elektromobil, který je možné dobíjet z elektrické sítě. Chevrolet by ho od roku 2010 chtěl prodávat i v Evropě. Stát by měl kolem 600 tisíc Kč.

Ferrari F430 Druhá generace vozů z Maranella se od té první příliš neliší vzhledem, ovšem výkonem radikálně. Hmotnost vozu, který představil Michael Schumacher, se snížila o 100 kg (1250 kg). Osmiválec o objemu 4,3 l dosahuje výkonu 510 koní (namísto 490). Cena? Cca 6 milionů Kč.  37

MOTOSPORT

MOTOSPORT

SHIDNI KARPATY DIRECT Chvilka zaslouženého odpočinku na vrcholcích Karpat.

ta řeky až po kamenité sutě či sněhová pole, v podstatě to tak bylo. Nu, vot. Všechno bylo bezvadně naplánováno. Jeden automobil nám všem, tedy Jirkovi, Ondrovi, Lukášovi, Josefovi a mě, převážel věci do další cílové stanice. Byly to horské nebo podhorské vesničky a v nich útulné rodinné hotýlky či penziony. Etapy Pepa naplánovat tak, jak si myslel, že je po kopcích přejedeme. Nakonec jsme je kupodivu i tak přejeli. Až později, když už jsme potkávali jen horolezce a vyjížděli na vrcholy kopců kolem 1800 metrů, se nám svěřil, „…že se mu ty cesty z letadla zdály docela dobrý. A že ze silnice to tak do kopce nevypadalo.“ A tak jsme to všechno přežili a vytvořili dokonce výškový rekord se sériovou stopětadvacítkou. Bylo to krásné a v žádném případě to nedoporučuji napodobovat. Ale Zakarpatí za hřích určitě stojí, to mi věřte! Nakonec, po horách se dá cestovat i nějakým normálním způsobem!

100 km okolo komína

Přejezd hřebenů v Zakarpatské oblasti na enduro motocyklech

Vždycky, když někdo řekne: „První den to nebudeme přehánět,“ je to přesně naopak. I my jsme tak dopadli. Řekli jsme si, že cesty jsou sice naplánované, ale že si nejdříve jen tak lehárko vyzkoušíme, co zvládneme. První den jsme si tedy řekli, že pojedeme jen »okolo komína«. A tak jsme jeli. Naše cesta měla vskutku dobrodružný ráz a objevitelský charakter už jen tím, že jsme pohrdli připravenými podklady a souřadnicemi do navigace GPS Garmin,

O asfaltkách si v Karpatech můžete nechat zdát. Tahle cesta byla jedna z těch lepších.

kterou jsme pak používali jen jako výškoměr. Podrobné mapy jsme sice měli, ale mapy jsou mapy a realita je realita. Takže jsme brzy zavedli systém vyptávání se vesničanů. Pokud nějací byli. A tak jsme jeli a jeli, do hor, strmými cestami a výjezdy, brody, přes kupy balvanů… a mě pomalu docházelo, že je to docela natvrdo. Často naslepo, odhadem směrů údolí a hřebenů. Brzy jsme byli na kopcích sami. Přestože jsme se s Jirkou, Ondrou a Lukášem neznali, brzy nám bylo jasné, že přes rozdílné jezdecké zkušenosti (kluci jezdí výborně, pravidelně pořádají jízdy po Rumunských horách) si budeme rozumět. Jejich partička si říká DrK tým. Jako od slova drkat. Jen si tak

drknout silným jednoválcovým motorem endura v bahně, řece nebo lomu. A pak domu.

Kufrování v Karpatech Bloudění se mi začínalo líbit. Jednak v sobě mělo prvek napětí, adrenalinu a moment překvapení. Druhak také přinášelo momenty trudomyslnosti, a tak kdosi poznamenal, že je škoda, že proti trudomyslnosti nemáme kopací míč. A do třetice nás zavedlo do míst, kam jsme sice původně vůbec nechtěli, ale kde bylo krásně a pusto. Nádherné prosluněné poloniny s pasoucími se koňmi se střídaly s kamenitými výšvihy. Sem tam přibylo sněhové pole a jednou jsme potkali na kopci obrovskou hromadu mohut-

Foto: Josef Kubíček a Ondřej Voňavka

Ech, bohatýři! Usedněte na své oře švarné, s písty poniklovanými, ojnicemi kovanými! Na hlavách přilbice kevlarové, na nohou boty kované, na hrudi chrániče nylonové. Koně v motoru se vzpínají. Tlumiče výfuků burácejí. Ještě lahve s benzínem na cestu přibalit a už už vzhůru k oblakům letí! Ať se za ně pop v kostelíku v Perečynu pomodlí a všichni svatí bdí. Budou to potřebovat. Magoři. Amen.  Stanislav Berkovec

Z

ačalo to tak nenápadně. Stejně nenápadně, jako všechny naše šílené cesty. Pepa Kubíček, se kterým jsme absolvovali čtyři expedice na himálajské osmitisícovky, mi volá: „Hele pojeď na Ukrajinu. 38

Pojedeme přes Karpaty na motorkách. Je to takovej pohodovej výlet pro starší pány. Jsou tam normální cesty.“ Připustíme-li, že starší pánové jsou kaskadéři, závodníci, mechanici a světci v jedné osobě a že cestou lze nazývat všechno od kory-

ných rour na plynovod. Čort znájeť, jak se na kopec dostaly. Nejspíš letecky – nakonec, dnes už létá kdejaká trubka. Na systému »jazyk tě povede« byla milá a příjemná i komunikace s místními. Když jsme přijeli do osamělé samoty či vesničky v horách a zeptali se na cestu, chlapi zpravidla udělali malé konzilium. Poradili se mezi sebou, pak nám vysvětlili, že tím potokem avtamabíl neprajďót ale my určitě jo, že je tam kousek takové skalky, kde musíme motorky přenést, ale pak už to půjde dobře až ke staré železnici. Tu vzala velká voda a tam už léta nikdo nebyl, tak šćastlivoj puti, molodci! Kluci občas dali nějakou parádičku na rozloučenou – nějakou tu jízdu po zadním nebo skok do potoka. A pak jsme jeli dál, občas si v jízdě plácli s kluky co šli ve svátečním do kostela. Byly pravoslavné svátky věřících i těch bloudících, kteří svoji víru teprve hledají. A tak jsme občas také bloudili a věřili, že každý večer dojedeme do penzionu, do kterého nám kamarád Ivan převezl naším autem věci. Čekali tam na nás přívětiví lidé, jídlo, pivo – a jak je tady zvykem i nějaký ten panáček dobré a „…heeech, to byla síla Ivane, co to je? Slivovice, domácí, dobrá, jemná. No, pravda, má asi 78 %.“ Inu, bloudění na Ukrajině má své příjemné stránky.

Výš a s nadhledem!

Sněhové pole může fungovat i jako stojan na motorky.

Muž, který vyšel před meteorologickou stanici Kranyj Vjerch, sebou málem šlehnul. Sem, do výšky 1031 metrů nad mořem, sem tam v létě vyjede nějaký dobrý off road. Třeba Niva. V zimě, když není odříznut lavinami, návějemi nebo vánicí, chodí jednou za dlouhý čas dolů pěšky. A najednou mu u dveří par39

MOTOSPORT který mi vjede do cesty a pošle mě po hlavě pod zaparkovaný Kamaz u cesty. Shidni Karpaty mě okouzlily a je to kouzlo opravdové. Kéž to ještě dlouho tak zůstane.

Resumé

boršči, křupavá slanina na misce kukuřičné kaše s brynzou i plachý úsměv dívčiny v místním obchůdku. Opravdové jako kapičky potu z opravdového tepla živeného

Přejezd Karpat po hřebenech na terénních motocyklech enduro skončil úspěšně. Bylo to poprvé, kdy byl uskutečněn v této destinaci přejezd vrcholů hor a sněhových polí po TÉTO trase. Malá expedice v alpském stylu se skládala z pěti jezdců (CZ), doprovodný vůz přejížděl po silnicích do cílových stanic. Drobné opravy motocyklů (způsobené extrémním zatížením, težkým terénem, brody, kameny nebo pády) byly úspěšně provedeny v horách. Sériový motocykl Yamaha XT125R, vytvořil bezesporu světový výškový rekord v této kategorii. Díky zkušenostem a dobrému vybavení ochran-

opravdovými poleny. Je mi krásně. Ještě netuším, že na tomhle pocitu nezmění nic ani opilý řidič skútru,

nými oděvy, přilbami, páteřovými i hrudníkovými krunýři a botami nikdo nebyl vážně zraněn. 

Tak kam, pánové? Souhlasí naše mapy s tou velkou ukrajinskou?

kuje pět motorek. Jeli jsme dál a výš, čekala nás nejtvrdší etapa, ve které jsme chtěli přes Usť Čornou dojet do Kvas. Cestu nám nikdo pořádně neporadil, tudy chodí už jen horolezci. V Koločavě si kdosi vzpomněl, že tudy jeli nějací blázni z Čech na motorkách. A tak jsme jeli po hřebenech výš a výš. Kde už nestačil výkon mé malé stopětadvacítky, která stejně jako každý spalovací motor ztrácela s přibývající výškou dech, vytáhli kluci motorku i s jezdcem za svými silnějšími stroji. Což byl často kaskadérský výkon, za který Ondrovi děkuju. Já se zatím pral s jeho endurem, které mě vžycky vyvezlo na vrchol samo. A tak jsme se postupně dostávali výš a výš, sněhových polí přibývalo a výškoměr najednou ukazoval 1761 metrů nad mořem. Po krátké zastávce v Usť Čorné nás čekala nejtěžší partie. Kochali jsme se panoramaty, kilometry přibývaly a najednou tu byl podvečer a my opět nevěděli kde jsme. Do toho začalo pršet a kolem nás i pod námi se začalo blýskat. Bylo nám jasné, že pro nás to na lepší časy rozhodně nebude. Zvlášť když s kovovými motorkami zůstaneme nahoře. Když jsme po ovčí pěšině, v dešti a potmě přenášeli motorky přes druhý, třetí padlý strom, bylo nám jasné, že dnes večer do Kvas nedojedeme. Opuštěnou salaš nám do cesty dozajista nainstaloval službu konající anděl strážný – motorkář. Palanda s březovými poleny byla nebeskou postelí s plovoucím roštem, teplo z kouřících kamen voňavou saunou a kusy Pepovy klobásy se sýrem ambrosií svátečního rautu. Byli jsme v suchu a teple, venku se ženili minimálně tři čerti a z kopýtka si vyhazovalo celé peklo. Jak jsem říkal – bloudění v Karpatech má své příjemné stránky! 40

Konec cesty Ležíme v opravdové sauně ve Kvasech. Hotýlek je postaven pod nástupem na výstup na nejvyšší horu Goverlu. Krásně cítím celé

tělo, které úspěšně krnělo u počítače a teď, mile zaskočeno tím, že ještě dokáže fungovat v extrémních podmínkách, leží a celé mlčí. Mlčí, odpočívá a sní. Hlavu mám plnou zelené trávy s vonícími bylinami z polonin, bílého mokrého sněhu, černé prudké vody a bílých balvanů. Nad tím vším modrostříbrná obloha. Geniálně prosté kombinace barev, stejné jako na dřevěných pravoslavných kostelech s nablýskanými střechami a krvavě červenými věnci umělých růží na křížích. Všechno je tu opravdové. Vonící tráva, smetana v hustém

Rozpis jednotlivých etap 1. ETAPA (100 km): Perečino – Lumšori – hřbet Ostré hory – Volovec 2. ETAPA (118 km): Volovec – Pilipec – Rekiti – Goljatin – Mežhorje – Siněvir – Koločava 3. ETAPA (120 km): Koločava – Krasnyj vjerch (1031 m n.m.) – Topas (1548 m n.m.) – vysílač – Gropa (1494 m n.m.) – kóta 1563 m n.m. – Klimova (1492 m n.m.) – Usť Čorna – Pidpula (1630 m n.m.) – Ungarskaja (1707 m n.m.) – Dogjaska (1761 m n.m.) – kóta 1770 m n.m. – Kvasy 4. ETAPA – Tjačevo – cca 80 km po silnicích a cestách

EXTRÉM

EXTRÉM

Na kole rychlostí 210,4 km/hod Lidé vždy snili o překonávání rychlosti. Proto sestrojovali lepší a lepší vozy, motorky, vlaky, lodě či letadla. Ale někoho neuspokojuje nechat dřít jen motor, potřebuje vědět, že vše udělal sám. Jen vlastními silami.  Dan Rychlík

R

ychlostí 210 kilometrů za hodinu můžete jet Pendolinem do Ostravy. Nebo autem po dálnici, když nejsou nablízku policisté. Anebo také na kole. Nevěříte? Takže pro úplnost, rakouský biker Markus Stöckel jel na svém stroji z prudkého kopce rychlostí expresu – 210,4 km/hod. Překonal tak rekord na sériově vyrobeném kole.

Pozor, klony útočí!

 Stöckel líbá přístroj, který změřil jeho superrychlou jízdu.

Markus Stöckel Rakouský sněžný expres! a jízdu přežil, raději jsem na čtyřicet vteřin zadržet dech. Ještě, že mi nedošel v té výšce kyslík,“ smál se třiatřicetiletý rakouský závodník, kterému kamarádi říkají »Herkules«, po jeho ďábelském kousku. Však jde také o pěkného

42

pořízka, bez deseti čísel má dva metry, a když stoupne na váhu, ručička začne kmitat kolem stovky. Když se zrovna drží a s jídlem neblázní. Že by zničil kolo, z toho strach neměl. „Jen jsem se bál, jestli vydrží boty. Jak jsme narychlo od-

lítali do Chile, zapomněl jsem si závodní, takže jsem musel nasednout v těch, v nichž normálně chodím,“ přiznal další problém. „Ale třeba mi přinesly štěstí,“ nechal se slyšet dobrodruh z Tyrolska, jenž si odnesl z trati podivuhodné

dojmy. „Možná to zní neuvěřitelně až bláznivě, ale opravdu jsem měl ke konci sjezdu pocit, jako bych sám sebe sledoval jako divák,“ překvapil svým prohlášením po čtyřicetisekundovém adrenalinu nejvyššího kalibru.

Tímhle rekordem ale Markus Stöckel nekončí. Brousí si zuby na další, ještě o kousek peprnější. „Chtěl bych mít nejrychlejší jízdu i na speciálu, v Chile jsem jen na sériovém kole,“ prozradil své plány. Už příští rok

by rád trumfnul dalšího šílence. Francouz Eric Baronès’ jel na prototypu rychlostí 222,2 km/hod. „No, chtěl bych jet ještě o kousek svižněji, “ přál si Stöckel. „Snad se Eric nebude zlobit, když mu jeho rekord vezmu.“  43

Foto:Alfredo Escobar/Red Bull Photofiles

Radost po rekordní jízdě.

Na nedávný výlet do chilských And tenhle »Rakouský expres« jen tak nezapomene. Když si vybíral 1,6 kilometru dlouhý svah ve středisku La Parva přemýšlel, jestli to vůbec bude stačit k tomu, co zamýšlel udělat. „Popravdě řečeno, nebyl jsem si jistý, ale líbilo se mi tam a měl jsem ty nejlepší reference. Jen jsem se obával, jestli sníh vydrží. Navíc, všechno se seběhlo dost narychlo,“ podotýká Markus Stöckel. Ano, k tomu všemu zlomil rekord na sněhu. Neuvěřitelné! I proto, že jarní počasí se sněhem začalo mávat. „Začal tát, bylo takové teplo, že i v horách slunce úřadovalo. Okolnosti nebyly úplně ideální.“ Přesto se pokus podařil, předchozí výkon překonal o celých 23 km/hod. Rekord nemusel vůbec padnout, zamlžovala se mu speciální aerodynamická přilba, která svým tvarem připomínala helmy klonů z Hvězdných válek. A když někdo nevidí, těžko může řídit. Zvlášť kolo, které se po svahu se 45 stupňovým sklonem řítí dvousetkilometrovou rychlostí! „No, byl to trošku problém. Při tréninkové jízdě se mi zamlžila skla. Abych všechno vyřešil

Řítit se po zledovatělém svahu rychlostí přes 200 km/h rozhodně není to, co by se dalo doporučit každému cyklistovi.

KUDY Z NUDY

NA POSLEDNÍ KUDY ZCHVÍLI NUDY Chvilka těšně před ponorem. To však neplatí o rybách i racích. Líní klepetáči byli na Americe vysazeni teprve před časem, ovšem vzhledem k neuvěřitelně čisté vodě se jim zde nebývale daří a můžete se s nimi setkat takřka na každém kroku. Pardon, asi by bylo vhodnější říct, na každém tempu... Občas zaskočí potápěče při podzimním loučení s Amerikou led. V případě mírné zimy, jaká byla na-

rých frekventovaných místech klesá až k jednomu či dvěma metrům. Když jste však dostatečně rychlí a jste pod hladinou jako jeden z prvních, otevře se před vámi fascinující podívaná. Ploché dno je pokryté jemným kalem, můžete zde vidět trosky automobilů, těžební techniky, pneumatiky, raky, hrouzky mřenky i několik kaprů a karasů. Již zmiňovaná standarní viditelnost je na Americe v porovnání s ostatními potápěčskými

Při potápění na Americe platí, že kdo je dřív ve vodě, víc toho uvidí. Takže, šup pod vodu.

AMERIKA pod vodou!

Foto: Dan Černovský

Čistá voda je pro raky ideální.

Amerika v Českém krasu. Tento název vyvolá v duši mnoha lidí touhu po dobrodružství. Procházíte-li krásnou přírodou Ameriky, zdá se Vám, že se vracíte do dětství. Nahlížíte s úctou do opuštěných lomů, kde v záři slunce leží hluboká modrá jezera s bílými útesy skal.  Jan Kačer 44

K

do by nikdy neslyšel o přízraku Ameriky, o postavě náhle se vynořující ze štol a zase mizející beze stopy, no prostě o Hagenovi. Podle některých to byl SSman, který se po válce schovával v spletitém bludišti štol a terorizoval okolí, podle jiných jen legenda, vzniklá díky pochybným individuím, jež hledala v štolách úkryt. Pravdou je, že o Hagenovi zpívali i Plavci a že se v jedné ze štol nachází studánka, v níž byl nalezen tesák s nápisem Hagen a voda byla rudá krví, blízko je i traverza, na kterou prý Hagen věšel své oběti a na které se nakonec oběsil i on sám. Kdo na ni 3x zabuší a zvolá „Hagene, vem si mě!“, tak má do roka a do dne utrum (ale protože to zkouší strašně hodně lidí, má Hagen pořádný časový skluz - však on jednou přijde...). Mimochodem podobný účinek by mělo mít i zazvonění na zvoneček, jenž se nachází někde v okolí lomů... Velká Amerika je přibližně 750 metrů dlouhá, 150 metrů široká a se započtením jezera má hloubku

67 m. Samotné jezero má hloubku okolo 10 m - oproti pověstem,které uvádějí hloubku daleko větší. Není proto divu, že tajemné hlubiny lákají potápěče. Jednou z pravidelných a zároveň velmi ojedinělých možností poznat průzračné vody Ameriky je každoroční pod-

zimní potápění, jakési »zavírání« čarokrásného lomu před zimou. Jámové lomy u obce Mořina začaly vznikat v minulém století. Nejprve se razila podzemní štola a teprve když ta pronikla do kvalitního vápence, začalo se z povrchu těžit. Štola dodnes všechny lomy spojuje, i když ne všude se dá bezpečně projít. Na Velké Americe se těžilo do roku 1963, kdy se zřítila špatně založená jihovýchodní stěna. Náklady na zabezpečení lomu se ukázaly příliš vysoké, a tak se těžba přestěhovala do nedalekého lomu Na Čeřince.

Když tedy pracovníci Lomů Mořina otevřou jinak důkladně zabezpečená vrata do tunelu, který spojuje lom s přístupovou cestou, nahrne se vždy dovnitř množství vyznavačů potápěčského sportu. Jindy poklidná příprava na ponor se zde obvykle proměňuje v rychlostní zkoušku o to, kdo se dřív zanoří, aby měl čistší vodu. Je to logické, počet potápěčů se nikdy nedá přesně odhadnout, nicméně vzhledem k rozsáhlé vodní ploše je více méně dílem náhody, pokud se někomu z nich během ponoru podaří nenatrefit na někoho jiného.

příklad loni, to však nehrozí. Voda za těchto podmínek většinou dosahuje teploty 6 až 7 °C a počáteční viditelnost je až osm metrů. Ovšem s přibývajícími potápěči se může postupně zhoršovat (proto ten úprk pod hladinu), takže nakonec na někte-

lokalitami průměrná, ovšem může se stát, že je opravdu vynikající. Nejlepší byla před pár lety pod ledem, kdy bylo přesně naměřeno, že otvor v ledu byl vidět ze vzdálenosti 25 m. A to už je docela slušné podvodní pokoukáníčko... 

Občas se při podzimním loučení s Amerikou musí potápěči nořit pod led. V tom případě je jejich nezbytnou pomůckou naviják s vodící šňůrou.

Takhle to na Americe vypadalo v době, kdy se ještě těžilo. Horníky dnes vystřídali potápěči.

45

STYLE

STYLE který hudební soubory »cinkne« a pak posune do přehrávače, aby byla učiněna přítrž nelegálnímu kopírování, je to pravé. No a není.

Hi-fi a domácí kino

nejen o velkých televizích Výrobci spotřební techniky a elektroniky představují svoje novinky každoročně na veletrhu IFA v Berlíně. Letos se veletrh nesl ve znamení televizorů pro příjem digitálního vysílání ve vysokém rozlišení.  Stanislav Čtvrtek LG Electronics LY99 – detail podstavce s podsvícením dodávajícím televizi luxus i neotřelost a umocňujícím celkový design přístroje.

T

elevizory s vysokým rozlišením totiž potřebují i kvalitní signál – nemohou být přece jen odkázány na přehrávače blu-ray či HD DVD nebo na převzorkovaný signál z DVD. Zatímco u nás je vysílání HDTV stále ve stadiu zkoušek, v Německu se divák může kochat i programy nebo filmy již snímanými ve vysokém rozlišení, jak bylo na veletrhu IFA řádně předvedeno.

Televizory

Zástupce klasického řešení domácího kina – systém http-DB2RSF s vestavěným přehrávačem blu-ray disků od Sony. 

46

Němci mají zájem o televizory se stále většími obrazovkami, s úhlopříčkou 40 palců a víc. Plazma, nebo LCD? Rozhodnutí nechávají firmy zcela na divákovi. K LCD se kloní třeba Samsung, LG, Sony nebo Pioneer, zastánci plazmy jsou soustředěni především kolem firmy Panasonic. Hodně se hovoří o 3D televizi, televizi s plastickým obrazem – předváděcí kus byl ukrytý ve stánku Philips. Autíčka rejdící na obrazovce skutečně měla trojrozměrné dimenze. Zvláštní cestou se vydala JVC, která věří panelům se zpětnou projekcí HD ILA – ty totiž obraz »opravdu jen ma-

linko rozostří«, takže výsledný stav připomíná v mnohém éru analogové televize a nepůsobí příliš »digitálně«. V každém případě zapomeňte, že projekční televize je hluboká kvůli používané optice půl metru i víc, panely mají do hloubky jen několik centimetrů a největší obrazovka na světě má 110 palců se spotřebou jako 37 palcová klasická televize! Obraz skýtají skvostný – i když na zobrazovací plochu dopadá přímé světlo. Toshiba zase přišla s televizory, které mají rám kolem zobrazovací plochy široký jen dva centimetry. Přístroj tak působí neuvěřitelně lehce. Megalomanský model Samsungu s úhlopříčkou 70 palců používá jako první na světě technologii aktivního podsvícení LCD panelu pomocí LED diod. Výsledek? Vynikající obraz s černou černější než černá – nekupte to za 1,2 milionu korun!

Herní konzole Samsung představil televizory a zobrazovače, ke kterým se připojí herní konzole Microsoft XBox 360. A když Samsung s Microsoftem, tak největší korejský rival, LG, jde se Sony, tedy podporuje její konzoly PlayStation 3. Ve stánku Hitachi zase mávali pažemi hráči, na rukou připnuté ovladače s akceleračními snímači, a předváděli »ve svém prosto-

Domácí kina budou tříreproduktorová – subwoofer plus dva satelity, které rozprostřou prostorový zvuk i v pokoji bez obdélníkového půdorysu. Provedení v klavírním černém laku ve třech i více vrstvách (proboha, kdo na tom má utírat prach?) – LG, Samsung, Pioneer...

Tuning ru« tu golfovou hru, tu basket nebo snad lovení medvěda – prostě si užívali možností konzole Wii od Nintenda.

Projektory Na stěny demonstračních místností se vesele promítalo z projektorů, které už také nesou označení Full HD a dokážou předat bez poskvrny signál s rozlišením 1920 x 1080 obrazových bodů. Nejúžasnější byla asi novinka Epsonu, model EMP-DW2000, mistrná kombinace skvělého designu a vynikajících parametrů zobrazení, založeného na principu 3LCD (odděleného zpracování světla pomocí tří LCD panelů). Vynikající kousky byly vidět i u Panasoniku nebo Samsungu.

Dupající manažeři U Epsonu si ale dovolili hodně – pozvali své potenciální klienty na koberec. Každý, kdo šel do stánku firmy, musel kráčet přes takový dětský kobereček, na kterém bylo městečko se silnicemi. A na ně byla z výšky promítána jedoucí autíčka – i se zvukem. Když jste na autíčko šlápli, rozprsklo se a místo něj se objevily různobarevné noty a spustila se melodie. Přál bych vám vidět, s jakým gustem manažeři i strejci dupali po autíčkách. Celé to mělo demonstrovat dvě věci: perfektní jas a kontrast projektorů a interaktivitu, kdy je možné on-line snímat dění na promítací ploše a ihned na něj reagovat. Převedeno do praxe – představte si školu, třídu a v ní projektor a žáka před plátnem,

na kterém běží akce; žák přiložením ruky na obrázek volí jednu z nabídnutých grafických možností... Jestliže na počátku roku bychom mohli charakterizovat počet filmů na blu-ray indexem 100, pak na HD DVD by index dosáhl sotva šedesátky, ačkoliv právě do HD DVD vkládaly Intel, Microsoft a Toshiba spoustu nadějí. Málo platné, blu-ray je stále úspěšnější, a tak se ve stáncích mnoha výrobců objevily multifunkční přístroje – buď jako hotové typy (LG BH 100), nebo prototypy (Samsung) ve velmi pokročilém stadiu příprav. Velcí výrobci (Panasonic, Sony a jiní) přicházejí s blu-ray přehrávači v ceně kolem 15 tisíc korun, a »ti druzí« nezůstávají pozadu. Nahrávat už můžete na blu-ray i HD DVD disk. Sony se pochlubila novým Vaio s blu-ray vypalovací mechanikou a Toshiba nezaspala v oblasti HD DVD.

jem nečekaně narostl – právě Panasonic například představil model 16GB karty SD/MMC.

MP3 přehrávače Nárůst obliby žene prodejní čísla přehrávačů MP3 do neskutečných výšek. Creative, Panasonic, Samsung, LG… a mezi nimi tak trochu osamělý běžec – Sony. Zatímco u všech jmenovaných značek se hudební soubory »nasouvaly« do přehrávačů, zapojených v USB jen přetažením myší, u Sony tvrdili, že právě software SonicStage,

V autech je nacpáno vše, co si dokážete představit – reprosoustavy a zesilovače o výkonech stovek wattů, přehrávače a zobrazovače v opěrkách vyklápějících se ze stropu a kdoví co ještě. Autorádia už jsou úplně někde jinde a slouží jako ovladače těch různých monstrózních vestavěných aparatur. A co se prodává nejvíc? Navigace. V Německu fungují systémy pro navedení na objízdnou trasu v případě kolony. Tohle u nás už taky máme ve zkušebním vysílání Českého rozhlasu, ale ještě to tak úplně nefunguje. Ale jednou bude! 

Novinka Panasonic LUMIX L10 potěší nyní možností výměny objektivů ze stáje Leica.

Foťáky a kamery Panasonic ukázal nové tělo digitální zrcadlovky formátu Lumix DMC-L10 s výměnnými objektivy Leica. Samsung představil revoluční (co do obsluhy) foťák NV, který se ovládá tak snadno jako nikdy před tím. Hitachi prezentovala videokmaeru, jež zaznamenává obraz v HDTV, tedy v rozlišení 1920 x 1080. Na trhu se toho objeví spousta, ať už nové Everia s ukládáním na pevný disk od JVC nebo kamerky od Panasoniku s ukládáním na paměťovou kartu, jejichž ob-

Foto: Epson, LG Electronics, Panasonic, Sony

Veletrh IFA 2007 –

Špičkový projektor Epson EMP-TW2000 je úspěšný a designově zdařilý pokračovatel HD projektoru řady TW1000.

47

TV TVÁŘ

380 Kč (cena je uváděna včetně DPH a poštovného)

Foto: Dan Černovský

jen za

obj.č.: 210.1

obj.č.: 220.1

obj.č.: 230.1

obj.č.: 110.1

obj.č.: 120.1

obj.č.: 130.1

obj.č.: 240.1

obj.č.: 250.1

obj.č.: 260.1

obj.č.: 040.1

obj.č.: 050.1

obj.č.: 060.1

Nejednou jí lidi fandili u obrazovky, podobně jsou na tom dneska její ovečky, hokejisté Slavie. Bývalá atletka HELENA FUCHSOVÁ jim pomáhá s přípravou a prozrazuje, že při strečinku zase oni drží palce sportovcům, kteří zrovna bojují v televizi.  Anna Hartmanová

čas u televize při válečných dokumentech. „To musím sledovat povinně. A musím říct, že už mám docela přehled, kde se kdo vylodil, jak která bitva dopadla.“ 

obj.č.: 270.1

obj.č.: 280.1

obj.č.: 290.1

obj.č.: 070.1

obj.č.: 080.1

obj.č.: 090.1

C

Helena Fuchsová tvrdí, že na Krtečka by se dívala i dnes. 

obj.č.: 210.1

obj.č.: 211.1

obj.č.: 212.1

obj.č.: 010.1

obj.č.: 011.1

obj.č.: 012.1

vičení, které má pomáhat nejen k regeneraci, ale i větší kloubní pohyblivosti, prý sledování sportovních přenosů nijak nevadí. „Kdepak, aspoň při tom není nuda,“ říká bývalá vynikající čtvrtkařka, která si nedávno přišla i s hokejisty na své, sledovali totiž mistrovství světa v atletice. „Vždycky se ptali na můj názor. Fandili fakt důkladně, ale musím říct, že hlavně holkám. A samozřejmě nezapomněli okomentovat, jak která vypadá.“ Kromě královny sportu běží v tělocvičně hlavně tenis a fotbal. Ptát se, komu přejí nejlepší výsledky slávističtí hokejisté, asi není moc na místě. „Jasně, že povzbuzují hlavně své fotbalové kolegy, stejně jako já,“ prozrazuje Fuchsová.

Hokejisté strečují u televize

Tričko uni 160g/m2· Art.: 7041 · 100% bavlna · S - M - L - XL - XXL - XXXL

Dámské tričko · Art.: 7043 · 90% bavlna 10% elastan · S - M - L - XL - XXL

Centrum reklamy • Na Maninách 881/8 • 170 00 Praha 7 Tel.: 225 985 333 • Fax: 225 985 334 www.centrumreklamy.cz

A jak to vypadá v útulném domečku v Senohrabech, kam bývalá medailistka z evropských i světových šampionátů přesídlila z Prahy? „Často si zapnu pořady o přírodě a hlavně nejrůznější receptáře, kde se občas najdou hodně praktické rady o zahradě. Nejsem sice ten typ, který by tam posílal svoje zkušenosti, ale ráda se přiučím.“

Potkat tak Ebena... Domů chodí Fuchsová většinou pozdě večer, a tak se jí týkají až filmy kolem desáté hodiny. „To zrovna dávají různé akční kriminálky, na to se docela můžu dívat. Že nestíhám seriály, to mi rozhodně nevadí, nesnáším je,“ hodnotí svérázně svůj vztah k jinak

tolik populárním pořadům bývalá běžkyně Olympu Praha. Vzápětí ale trochu smířlivě dodává: „Za totáče jsem na ně taky koukala. A teď si občas k vaření pustím ty staré, jako třeba teď Plechovou kavalérii. Člověk si u toho zavzpomíná, podívá se na herce, kteří už nežijou.“ U oblíbeného pořadu z dětství má jasno hned. „Kamarádi s Ebenem. Navíc Marka Ebena obdivuju dodnes, docela lituju, že jsem se s ním nesetkala. Byl by to určitě zážitek.“ Přestože děti zatím nemá, ráda by si zavzpomínala na bezstarostná léta u Večerníčků. „Kdybych měla trochu víc času, na Krtečka bych se dokázala dívat i dneska. Nebo na Rumcajse s Mankou.“ Zatím tráví s přítelem

49

V příštím čísle najdete FOTBALOVÁ

KVALIFIKACE

ME

COLORADO AVALANCHES

Českou fotbalovou reprezentaci čeká jedna z nejtěžších podzimních prověrek. Ve středu 17. října nastoupí proti bronzovým medailistům z posledního MS Němcům. Svěřencům trenéra Brücknera chybí k jistotě postupu bod. Získají ho již nyní na půdě favorita?

UŠETŘETE 300 KČ ROZ

27

HOV

AZÍN

ORT Í MAG

P | RE

ORY

ÁŽE

J Kč KE25 28 - HO startem LO – 25 IÁL vis předstr. 6 ČÍS ser gy 2007 SPEC pletní extrali

VÍC

2007

HOV

OTO

ÁZ Í

KA

EŽR N DOO V| ÍC OUT

P | RE ORY

ORT

ÁŽE

ŽD OU

ST ŘE

DU

V RTO SPO

T | AU

NÍ

VY CH

O– M

OTO

KA ÁZ Í

R O EŽ T D ON O UÍC |V

P | RE

ORT

SPO

O– M

Odcho

í

tě stoj V ces

HOV

DU

V RTO

OTO

NÍ

VY CH

UT | O

P | RE ORY

G MA ÁZ Í

DOO

ORT

KA

AZÍ

ŽD OU

STŘ

ED U

3 otá

Y RUGB

T | AU

O– M

OTO

|

PORTi BERS ubc TIMrtovní dřevor Spo

str. 46

– 47

HVĚZ

D

29 LLER 28 – IE MI er str. REGG ový snip

SVĚT

TVÍ ROVS MISTté šílenství

Bas

ketbal

M ETRÉ

– 45 M R JA str. 44 NSTE kolech MOant i na Gig

str. 12 – 13

OR

Nebezpečná legenda str. 16 – 18

ADRESA REDAKCE eCho - víc než sportovní magazín Tusarova 877/56, 170 00 Praha 7 – Holešovice telefon/fax: + 420 225 985 348 e-mail: [email protected] www.iecho.cz

ˆ˜>-VÀ>ÌV…Ê"«i˜

ŠÉFREDAKTOR

8‡£{ääÊ -*

Petr Kovář

Lukáš Vrkoč

ART DIRECTOR Lucie Malá

GRAFIK

ÜÜÜ°ÃÌ>˜Ìœ˜°Vâ

ÜÜÜ°>“iÀˆV>˜>Õ`ˆœ°Vâ

Adela Podkonická

FOTO

A SVĚT28 – 29

CPA Czech Photo Agency Dan Černovský

str.

TENIS

LINDSAY DAVENPORT Šťastná maminka

str. 28 – 29

ger l Ro V čísle NHL Krá ciál ispe

KA ULE1 PONS – 37 NA JA str. 36 Á CE í l zuř VELK o titu Boj

2. JDE TO I BEZ KUPONU předplatné si můžete objednat na internetové stránce www.iecho.cz.

VELKÁ PARDUBICKÁ

o na d FORM

1. KUPON S OBJEDNÁVKOU odešlete na adresu: SEND Předplatné P.O.Box 141, 140 21 Praha 4

DOSTIHY

Šiša

ÉM EXTR

ROZHOVORY | REPORTÁŽE | AUTO–MOTO | OUTDOOR

JÁGROVI PARŤÁCI Drury a Gomez

EK Publishing s. r. o. Tusarova 877/56, 170 00

ZÁSTUPCE ŠÉFREDAKTORA JAK NA TO?

VYCHÁZÍ KAŽDOU STŘEDU

2007

DO OUT

Tři dva a jedn ! RT STEAvropasah

Á ÁKOV 24 IKA ŠPOTstr. 22 – ORA BARBzky pro...

ATLET

PRÁVĚ TEĎ

VÍC NEŽ SPORTOVNÍ MAGAZÍN

NHL

ÁŽE

Japonská značka připravila další zajímavý model, do kterého se vejde třeba i křeslo...

ČÍSLO 31

R

VYDÁVÁ

Praha 7 – Holešovice

25 Kč

N

FOTB

1 – 25 ULE ITÁLIE 41NIS 24 NA str. 40 –TE FORM CUP r str. VIS Federe Á CE trvá

DA

ST ŘE

AL INHO 20 – 21 MOURáka str. JOSÉ d bouřliv

Průlom

Válka

ROZ

ZÍN

ŽD OU

T | AU ÁŽE

Komejové hok

VELKmonopostů

GA

VÍC

NEŽ

ORY 25 YKč HOV 29 ROZ LO ČÍS– 17 MASK L Kč ŘSKÉ str. 16 2007 E NH AL 25 ST 30 CE M 28 – 30 ANKÁř a další FOTB LO AL zvě RADO – 12 IFIKA o str. BR 10 ČÍS 07 KÁ FOTB Tyson, KVALtě stojí Irsk ISTIC trů str. 20 V ces SLÁV v Lize mis

MA

PRVNÍ ROČNÍK

TOYOTA COROLLA VERSO

»»

VÍC NEŽ SPORTOVNÍ MAGAZÍN

NÍ

VY CH

O– M

N

AZÍ

G MA

V RTO

SPO

T | AU

ROZ

DU

AZÍN Í MAG

LO

EŽ

ST ŘE

TOVN SPOR

ČÍS

VY CH

N VÍC

ŽD OU

TOVN SPOR

25 Kč

NEŽ

KA ÁZ Í

NEŽ

VÍC

N

AZÍ

G MA

NÍ

V RTO SPO

Vstup do letošní NHL vyšel týmu z Denveru na výbornou a mnozí ho pasují na favorita.

Kauza SPARTA

min

Objednejte si ročnípředplatné a získáte12 ČÍSEL ZDARMA!

pro nové předplatitele

PR COORDINATOR – INZERCE

ZDARMA

Gabriela Gregušová Karolína Pleštilová

3 měsíce

TISK

s týdeníkem

Merkurtisk a. s.

*œŽÕ`ʍÈʫœâ˜>Ê>iëœčÊÎÊâÊÌĉV…ÌœÊ Ã]ʘ>«ˆÄʍiˆV…ʍ“j˜>ʘ>Ê«œâ˜i`ÃJVi˜ÌÀՓ°VâÊ­˜iâ>«œ“ĉčÊÕÛjÃÌÊÃۜiʈ˜ˆVˆ?Þ®° <>ÊëÀ?ۘœÕʜ`«œÛĉĊÊÛޅÀ>iÄÊ«ďi˜œÃ˜jÊ«œÕâ`ÀœÊ˜>Ê 1 Ê Ê7>iÌ°


 /

Ê7 Ê1 Ê



69,


DISTRIBUCE Mediaprint & Kapa spol. s. r. o.

PŘEDPLATNÉ

KUPON PRO PŘEDPLATITELE

VYPLŇTE PROSÍM ČITELNĚ HŮLKOVÝM PÍSMEM!

OBJEDNÁVÁM PŘEDPLATNÉ ČASOPISU ECHO OD ČÍSLA ................

roční předplatné (40 čísel + 12 čísel ZDARMA ) v hodnotě 1000 Kč Titul: ....................................................................... Jméno a příjmení: ............................................... Organizace: ........................................................... Ulice: ................................................................... Město: ................................................................... e-mail: ...................................................................

půlroční předplatné (26 čísel) za 650 Kč

Objednávky přijímá jménem vydavatele firma SEND Předplatné, P.O.Box 141, 140 21 Praha 4, tel.: 225 985 225, fax: 225 341 425, SMS: 605 202 115, e-mail: [email protected]

č.p.: .............................. PSČ: .............................. telefon: ...........................

www.send.cz.

REGISTRACE

Podpis: ..................................................................

MK ČR E 17443

Adresa pro zasílání (jen pokud se liší od výše uvedené adresy): Titul: ....................................................................... Jméno a příjmení: ............................................... Organizace: ........................................................... Ulice: ................................................................... č.p.: .............................. Město: ................................................................... PSČ: ..............................

ISSN - 1802 - 4173

PLATBU PROVEDU Složenkou A (na základě údajů ze složenky A, kterou od nás obdržíte, lze platit převodem) Fakturou, v tom případě uveďte IČO ....................... DIČ .................................. .

Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Přetiskování jakýchkoliv materiálů, článků, jakož i zveřejňování fotografií a kreseb pouze se souhlasem redakce.

VYCHÁZÍ KAŽDOU STŘEDU

Prostřednictvím SIPO, v tom případě uveďte spojovací číslo .............................. . Objednávky přijímá jménem vydavatele firma SEND Předplatné, P.O.Box 141, 140 21 Praha 4, tel.: 225 985 225, fax:

*Àœ`ÕViÀÊ >}

225 341 425, SMS: 605 202 115, E-mail: [email protected], www.send.cz.

ÜÜܰŜÜÌiV…°Vâ

ˆ 8 ÜÜÜ°˜Õ“>ÀŽ°Vâ

WORKING HOLIDAY

NOV Ý ZÉL AND od

38.600,- / OSOBA

+ SPECIÁLNÍ NABÍDKA ROÈNÍHO POJIŠTÌNÍ

PODMÍNKY PRO UCHAZEÈE: • obèan Èeské republiky • vìk 18 – 30 let • trestní bezúhonnost • schopnost uèit se novým vìcem • velmi dobrý zdravotní stav • délka pobytu: 3 – 12 mìsícù • doporuèená èástka na bankovním úètì minimálnì 1.800 NZD • možnost financování úvìrem • možnost odhlášení zdravotního pojištìní od VZP na dobu pobytu

ÈR: SK: