s. 1 - vakát
-1-
s. 2 –
-2-
Kateřina Sachrová
ŠLÉPĚJE SLOV
Plzeň 2015
-3-
©Kateřina Sachrová, 2015 Illustrations ©Olga Yakubovskaya, 2015 Epilogue ©Vladimír Novotný, 2015
-4-
Tiše našlapují slova. Sledujeme jejich otisky do svých dnů, někdy nám mizí před očima dřív, než je stačíme zachytit. Jindy zanechají rýhu tak hlubokou, že ji lze stěží překročit. A jsou okamžiky, kdy se slova o sebe láskyplně třou. A tak je to i s námi, otroky slov, neúnavnými následovateli jejich šlépějí.
-5-
-6-
Rýhy
-7-
-8-
Báseň se ztraceným názvem Dojímá mě průtrž slov za dne kdy slunce odplivlo si a čas nedočkavě podemlel břehy Sudičky mlčenlivých veršů co zkroucená těla múz napříč unaveným horizontem Dojímá mě dunivý dotek jejich klínů a Měsíc-sebevrah zakryl si oči Hvězdo má prodejná čarodějko dojímá mě smrt tvých běžců …vyhasínají u psacích strojů s výrazem tichého přání pojmenovat tebe
-9-
Město bez tváří Jdu městem bez tváří jsem v něm a přece vzdálená Jdu městem bez tváří městem bez jména Jdu městem bez tváří jsem v něm a přece vzdálená Jdu městem bez tváří můj krok ozvěna ozvěna
ozvěna ozvěna
...
- 10 -
Nahé verše až na tělo kde za svítání zimomřivě ústy dlaní ač bez šatů i posnídání kroky rosou řekou strání stud bělostný a odříkání svět u nohou dívkou …paní
- 11 -
Dnes nebo nikdy Dnes nebo nikdy smočíme ústa v moku vzpomínek na zašlé časy mládí Dnes nebo nikdy zakopeme válečnou sekeru pod povrch našich srdcí Dnes nebo nikdy sundáme masku klauna a v rytmu marsejézy vtančíme do šťastnějších dní Dnes nebo nikdy rozmotáme zauzlený provaz citů Dnes nebo nikdy přitáhneme otěže osudu a začneme konečně žít
- 12 -
Na cestě Pondělí lístek na trpké putování realitou počmáraných zdí vzpomínky a tiché polibky zasunuté pod polštář Úterý rýha druhá šance zpocená ruka šátrá v kamení začátek cesty mizí v prachu kolejišť Středa dali mi otěže prý jsem v půlce ořu ořu rypák v zemi dveře dokořán tlama bez zubů Čtvrtek tekly řeky městem zakalená souměrnost kolik jich bylo ptám se v ozvěně pilířů Pátek tequilla sunrise cuba libre čaj s rumem žít je krásné za sklem krásnější Sobota tajemný šabat ruce v klínu složené dětský smích pod tapetou času Neděle lekám se propasti kde končí peřej čeká vodopád a zestárlý bůh klepe na dno prámu A pondělí líbivá disharmonie falešný ohlas šedavého zítřku za cílovou páskou kupředu čelem vzad
- 13 -
Podzimní marnosti Podzim natočil se ke mně tváří Vrásčitá spadlým listím voní zatuchlinou Neholený zářím políbený vlhkou hlínou Hledáním slunce vítr čas maří
- 14 -
Bílé noci Těhotná nespavostí opilá únavou K ránu zraněná měsícem i míjená sny Kde jsi můj spánku společníku do tmy Chci se tě napít a zhluboka tě vdechnout všemi svými póry Moje ospalá dušička uvízla v indiánském lapači snů
- 15 -
Pomíjivost je to trochu zvláštní nehladit sníh po vlasech a přesto ochutnat pohádkovou minutu nekonečně hlubokého nicneříkání závratná věčnost šedých skrání načichlá tangem osamělých dní křížová cesta spletí jehličí voskem slzící světýlko ožehává každičký atom horce roztoužených srdcí je to zvláštní medově hustý pocit naplnění tónová podstata snění okamžik zpívajících stínů ve skořicovém zapomnění Jenže venku spěchá čas a my se utápíme ve svých nečasoměrných životech uprostřed nás – zástupů křehkých téměř porcelánových přítomností
- 16 -
- 17 -
Mým horám Zdvíhají se pyšně a mohutně panovačně mé hory Jsou tu déle než sama lidská zloba Své hroty obroušené časem výhružně obracejí k nebi A někdy v noci když vzbuzená větrem (to Tramontana opírá se do dveří) nasáklá tmou a opilá spánkem slyším jak mě tiše naléhavě volají
- 18 -
Obrázky z Pětikostelí Kostel první: Svatý Petr a Pavel melancholie varhan pathos dřevěných lavic tón, jenž tě odnese daleko Kristus byl pohledný muž. Kostel druhý: Televizní věž nad městem netečnost a lhostejný pohled z výšky jejím domovem Mecsek Ohýbá se pod tíhou signálů. Kostel třetí: Tržnice laskavá tvář a vrásky za skleničkou marmelády jó napot kívánok! Ráno se odráží ve světlých dlažbách. Kostel čtvrtý: Kdo jsme přijeli na koních s ohněm v srdci i ve tváři před sebou táhlý boj A Štěpán se skloní před Bohem. Kostel pátý: Město Pět kostelů jako pět smyslů Vnímáš ho každou dimenzí Jeho skromnost vrostlá do svahu Vrátíš se zpátky, až pochopíš.
- 19 -
- 20 -
Tření
- 21 -
- 22 -
Andrew V kapce vody Ukrytý je můj tajný svět Vejdi do deště Provedu tě labyrintem Svých snů Večer ti zachutná O půlnoci zavoní Ráno tě pohladí Na konci labyrintu jsou vlasy rozprostřené na polštáři
- 23 -
Máj (2004) Zaspala jsem májový podvečer Určitě zapadalo tiše přešlapující slunce nad sídlištěm, jež přivíralo své unavené betonové oči Určitě zpívali snaživí ptáci a doprovázeli větrný orchestr zelených tónů balet usínajících pampelišek Určitě tisíce rtů splývaly ve víru polibků v jediný elektrizující dotek pod nesmělými pažemi bříz Můj Vilém vstupoval tentokrát do Evropy a já zaspala májový podvečer Hynku Viléme Kateřino do roka uschnouti je můj úděl
- 24 -
Děravá věta slepený mozek z nicotných ideí kolem hlavy svatozář hlučných vykřičníků rozšířené zorničky nevidomých elektrod očí vráska úst nesmělých otazníků Já jsem věta tvého těla. osamělá uvozovka chůze hladová dvojtečka čekání nerozhodná čárka bdění zapomenutá pomlčka tance avšak spousta prázdných míst v našich tkáních z věty „spříznění“ Chybí nám slova, lásko...
- 25 -
Nahota I. Oblékám se do tvé nahoty Oči – knoflíky na kabátu studu Prohnutá jako luk čekám na šíp který vždycky najde ten správný směr
- 26 -
Nahota II. Já nahá tmou Ty oblečený stínem Před tebou tu klečím beze slov Neplýtvej hlasem Nešetři vínem Mluv jinou řečí beze slov Já oblečená tóny Ty nahý vínem Podléháš v křeči beze slov
- 27 -
Lov úsměvu Síťkou na motýly snažím se uvěznit tvůj úsměv Je vrtkavý Je neholený Voní po jehličí Vyčerpaná marnou snahou smutně odhazuji síťku Tvůj úsměv si neochočím nepřišpendlím pod sklo Prý ho lapila jiná Ta masožravá
- 28 -
Báseň smutnotklivá Kams mi utekla divoplachá Do tvých očí temnočirých dívat jsem se chtěl miliony let časuvěčných Ukrýváš se mi útlosmělá v hlubokém lese mechotichém Kde jsou ta rána jasnozlatá kdy teplá tvoje dlaň jemnovzácná spočívala na polštáři nocihvězdném Kam zmizela tvá silueta dlouhostinná Odešla chůzí klidonosnou Mně zbyla jen píseň slzožalná...
- 29 -
Krivo je more Mezi dvěma bójkami oddávám se zčásti zcela písni, již zpívají rackové řeči, které rozumí příliv a naslouchají bárky rybářů Přivírám oči v blaženosti všechno vzdálené i svět který ještě včera byl Jak snadné je zapomenout mezi dvěma bójkami zpívat s racky a porozumět řeči přílivu nedostižená žádoucí a marně toužící nahoře obnažená dole oploutvená Nakonec jen vůně zalitá v oblázku stará melodie mizející s ozvěnou a vzpomínka na polibek racčí mezi dvěma bójkami
- 30 -
Srdce I. Ztratilo se v davu myšlenek Naposledy spatřeno v lesích za městem Vyhlašuju po něm pátrání Vypisuju odměnu Živé či mrtvé Poznávací znamení: Zlomené
- 31 -
Srdce II. V odlivu slz ztratila se mi bárka Bylo to mé srdce poháněné větrem Vonělo tvými vlasy A jen co smutek vykouzlil krápník ze stropu času vrátilo se mi s přílivem
- 32 -
Krůčky
- 33 -
- 34 -
Někdy někdy člověk sám sebe nechápe někdy člověk sám se sebou nevydrží někdy člověk sám před sebou utíká a někdy někdy člověk sám sebe zapomene v náruči cizího muže
- 35 -
Víme Víme Víme tak málo Víme tak málo o ostatních Víme tak málo o ostatních samotářích (Všichni jsme samotáři)
- 36 -
- 37 -
*** Ráno ti sype drobky do peřin Poledne tě svírá do kleští Pátá šálkem čaje proplouvá Večer omlouvá tvé chyby A noc je nenapraví
- 38 -
Inkvizice Až mě postaví na hranici Až mě pohladí první plamen Až mi dým olízne praskající kůži Já nebudu zpívat ani se modlit budu se tiše dívat do očí Tobě
- 39 -
*** Jako když hasíš žízeň Jako když ji splachuješ sklenicí vody Jako když ji topíš v jezeře Štěstí těla je však pomíjivé Omne animal triste post coitum
- 40 -
*** podzim na poli podzim v zahradě podzim v mé hlavě Pod opadanými vzpomínkami škrtnu sirkou. Přijde zima.
- 41 -
Čekání Celý život na něco čekám. Čekám na jaro. Čekám na muže. Čekám až přestanu čekat. ...už je tu jaro ...přišel muž Čekám kdy odejde.
- 42 -
Dvojitost Mám svoji taktiku Nasazuji si pouta a z principu polykám klíček Jsem sama sobě otrokem i otrokářem
- 43 -
*** Jaro mi protéká mezi prsty lomcuje útrobami čechrá řasy Jaro se mi v noci vkrádá do snů poletuje tmou píská jak stažený králík Jaro je smrtelná nemoc podléhám pomalu a bolestně Ó tryzno zimy! Chce se mi explodovat
- 44 -
Co s námi bude až budem veslovat na kře do teplých krajů... řeknem si konečně že se milujem snad to stihnem než pod námi zmizí i poslední malý kousek ledové paluby
- 45 -
Po šlépějích slov do alejí poezie Raději nečíst recenze, které se jednou napíší o básnické prvotině Kateřiny Sachrové! Hrozí totiž, že se v nich bude toliko přežvýkavě meldovat, o čem ta mladá plzeňská básnířka píše, mnohem méně již, jak a proč píše. O čem, to je patrno přímo a priori: pokaždé o tom, co nějak upoutalo její nadání, což znamená, že promlouvá o svém privatissimu stejně jako o světě, který ji obklopuje a jejž ze svého generačního pohledu s různou intenzitou reflektuje – anebo téměř nereflektuje a předkládá ho uchopený poetickým gestem čili ve specifickém rozpoložení. Právě prostřednictvím tohoto gesta tvůrčí bytost Kateřiny Sachrové předstupuje ve sbírce Šlépěje slov před čtenářskou veřejnost, zároveň však i před ryze soukromou, poeticky vyznavačskou neveřejnost. A jaké je to básnířčino básnění o světě, v němž se má básnicky bydlet a v němž si tak počínáme jen výjimečně, žijíce nikoli poezií a mimo poezii? Zůstaneme-li u heideggerovské metafory básnického bydlení, zdá se být trojdomé a snad je opravdu přinejmenším trojdomé. Tím prvním autorčiným domem je poezie životního pocitu: ta bývá obvykle nejvitálnější, leč pocit sám se zákonitě mění, až se změní. Tím druhým je poezie generační vůle: prožít, procítit, pojmenovat, nalézt k životu vědoucí a vidoucí vztah a umět ho pojmenovat, někdy i rozpoznat, že je to nevztah a že jde o něco, co se příčí životnímu přebytku energie. Píše i proto. Tím třetím básnickým domem je filosofie poznání nebo alespoň uvědomování si, že naše pocity a naše vůle mohou spět pouze k vyššímu vědění, mají-li vůbec k něčemu dospět – a že rovněž vědění může být vtěleno až vkloubeno do poetické invence, úhrnem pak do tajemného nebo až extatického stavu býti básnířkou. Takto razantně hypnotickou bývá též lyrika Kateřiny Sachrové: je okouzlená i zklamaná, jdoucí k iluzím i kráčející k deziluzím, nalézající ztracené i ztrácející nalezené. Nikdo přece tušit ani nemůže, do jakých výšin a končin směřují slov šlépěje. Jděmež však za nimi a s nimi. Vladimír Novotný
- 46 -
Obsah Rýhy Báseň se ztraceným názvem .............................. Město bez tváří ................................................... Nahé verše ......................................................... Dnes nebo nikdy ................................................ Na cestě .............................................................. Podzimní marnosti ........................................... Bílé noci ............................................................. Pomíjivost .......................................................... Mým horám ....................................................... Obrázky z Pětikostelí ......................................... Tření Andrew .............................................................. Máj (2004) ........................................................ Děravá věta ....................................................... Nahota I. ........................................................... Nahota II. .......................................................... Lov úsměvu ...................................................... Báseň smutnotklivá ......................................... Krivo je more .................................................... Srdce I. .............................................................. Srdce II. ............................................................. Krůčky Někdy ................................................................ Víme ................................................................. „Ráno ti sype drobky do peřin…“ ..................... Inkvizice ........................................................... „Jako když hasíš žízeň…“ ................................... „Podzim na poli…“ ............................................ Čekání ............................................................... Dvojitost ........................................................... „Jaro mi protéká mezi prsty…“ ......................... Co s námi bude .................................................
9 10 11 12 13 14 15 16 18 19 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 35 36 38 39 40 41 42 43 44 45
Po šlépějích slov do alejí poezie (Vladimír Novotný) ........................................... 46
- 47 -
Edice Ulita Svazek 37 Kateřina Sachrová Šlépěje slov Vydalo Pro libris za finanční podpory Nadace 700 let města Plzně Edici řídí Vladimír Novotný Ilustrace Olga Yakubovskaya Doslov Vladimír Novotný Redakce Vladimír Gardavský a Jana Horáková Tisk Vladimír Hanzar, Přeštice Plzeň 2015 Náklad 120 ks ISBN 978-80-86446-79-0
- 48 -
Kateřina Sachrová
ŠLÉPĚJE SLOV - 49 -
