Katedra materiálového inženýrství a chemie ■■■■■
IZOLACE PROTI VODĚ A VLHKOSTI – fóliové, silikátové a speciální izolační materiály
Izolace proti vodě a vlhkosti – fóliové izolace -
díky rozvoji výroby makromolekulárních látek (polymerů) se vytvořili podmínky pro jejich široké uplatnění ve stavebnictví
Pozn.: polymery - makromolekulární látky, jejichž struktura je z převážné části tvořena vícenásobným opakováním stejného atomárního seskupení nazývaného strukturní jednotka, běžný polymer obsahuje řádově 100 – 100 tis. strukturních jednotek - k dosažení dostatečně velké molekuly, typické pro syntetický polymer, se výchozí nízkomolekulární látky musí účastnit výstavbové reakce vedoucí k látce s vyšší molekulovou hmotností …………. Polyreakce 2
Fóliové izolace -
jejich hlavní předností oproti asfaltovým izolacím je jejich vysoká pevnost v tahu, vysoká tažnost a dokonalá vodotěsnost umožňuje izolovat i stavby a konstrukce, u nichž dochází k větším posunům (vlivem teploty, přetvoření konstrukce, jiné objemové změny)
-
v porovnání s asfaltovými izolacemi mají nižší plošnou hmotnost – usnadnění dopravy, snadnější manipulace, kladení větších dílů
-
fólie se pro stavební účely vyrábějí nejčastěji v tloušťkách 1 – 3 mm a v šířkách od cca 1,5 m do 5,0 m 3
Použití fóliových izolací - izolace plochých i šikmých střech - izolace teras a balkónů - izolace proti tlakové vodě (bazény, nádrže) - izolace tunelů (méně často pro izolaci mostů) - použití také v zemědělství a v chemickém průmyslu – odolnost nejen proti vodě, ale i proti agresivním látkám - používají se pří výstavbě nových konstrukcí, ale i při rekonstrukcích a opravách
4
Materiály pro výrobu hydroizolačních fólií o syntetické kaučuky (pryžové fólie) o plasty termoplasty (Pozn. - tuhé syntetické polymery, pro které je charakteristická schopnost přecházet ohřevem do plastické tvarovatelné konzistence a po následném ochlazení opět nabýt původní tuhosti a pevnosti) – mPCV – polyolefiny (Pe, PP) – PIB (polyizobutylen) – ECB (etylen-copolymer-bitumen) – PEC (polyetylenchlorid) termoelastické elastomery – EPM elastomery – EPDM (etylen-polypropylen-dien-monomer)
5
Uchycení izolací k podkladu, aplikace, spojování -
pokud se fólie kladou volně musí být překryty zatěžovací vrstvou
-
v současnosti se pouze zřídka setkáme s lepením fólií k podkladu – bodově, v pruzích, celoplošně (použití různých druhů lepidel v závislosti na lepeném materiálu, někdy jsou také fólie lepeny horkými asfalty – nutná podkladní vrstva fólie)
-
nejčastěji se pro uchycení fólií používá mechanické kotvení, např. bodově kotevními úchytkami nebo lištami
-
vodorovné i svislé foliové izolace je třeba chránit před proražením a poškozením 6
na podklad s nejdříve dává netkaná textilie z polyetylénových, polypropylénových nebo polyesterových vláken (např. ISOCHRAN), mohou se také podkládat či zakrývat deskami z plastů (PVC, PE, PPP) -
u izolací proti podzemní vodě, na které bude betonována nosná část konstrukce se izolační fólie zakrývá technickou textilií i ze shora
7
Jednotlivé díly fólií se spojují: o lepením (pryžové fólie, PVC) o svařováním: • • •
horkým vzduchem – s přeplátováním horkým klínem extruzní svařování s přídavným svařovacím materiálem
Jelikož místa spojů jsou vždy slabým místem z hlediska vodotěsnosti, požaduje se dnes často spojení dvojitým svárem s vytvořením zkušebního kanálku – těsnost lze pak odzkoušet například atmosférickým přetlakem. U lepitelných fólií je zvykem povrchově přetřít spoje lepidlem. Zkoušení pomocí vývinu dýmu pod fólií – např. střešní pláště firmy Mataki 8
9
10
NORMY PRO SVAŘOVÁNÍ PLASTŮ ČSN EN 12943 Přídavné svařovací materiály pro termoplasty – Oblast použití, označování, požadavky, zkoušení - tato norma je návodem pro posouzení kvality přídavných svařovacích materiálů, udává označování jednotlivých drátů pro další použití, standardní profily, požadavky na kvalitu a zkoušení ČSN EN 22553 Svarové a pájené spoje – Označování na výkresech, polohy svarů -tato norma předpisuje pravidla používaná pro symbolické označování svarových a pájených spojů na výkresech. ČSN EN ISO 6947 Svary – Pracovní polohy – Definice úhlů sklonů a otočení - tato mezinárodní norma definuje pracovní polohy a umožňuje určení polohy svarů v prostoru se vztahem k vodorovné referenční rovině (obvykle paralelní s dílenskou základnou) pomocí úhlů sklonu a 11 otočení, které nejsou závislé na okolní konstrukci.
NORMY PRO DESTRUKTIVNÍ ZKOUŠKY SVARŮ Z TERMOPLASTŮ DT – DESTRUKTIVNÍ ZKOUŠKY SVAROVÝCH SPOJŮ PLASTŮ - NORMY Norma pro destruktivní zkoušky svarů ČSN EN 12814 řeší ve svých částech jednotlivé zkušební metody zkoušení příp. požadavky pro její splnění. V částech 1 -7 jsou dále určeny minimální požadavky na obsah protokolů pro jednotlivé zkušební postupy. ČSN EN 12 814 -1 Zkouška ohybem Norma stanoví základní postupy, výběr a zhotovování zkušebních těles i vyhodnocení výsledků pro zkoušku ohybem. Zavádí různé typy zkoušek, např. patní, čelní a boční.
12
ČSN EN 12 814 -2 Zkouška tahem Norma stanoví přístup k nejpoužívanější mechanické zkoušce, výběr a tvar zkušebních těles pro trubky a ostatní polotovary, vyhodnocení výsledků i úprav zkušebních těles v případě nejednoznačného průběhu zkoušky, dále stanovuje podmínky pro krátkodobý svařovací faktor. ČSN EN 12 814 – 3 Zkouška dlouhodobého namáhání v tahu Norma stanoví postup dlouhodobého namáhání zkušebních těles při definovaných zkušebních podmínkách, výběr zkušebních těles, velikosti zatížení a vyhodnocení zkoušky. Stanovuje krátkodobý svařovací faktor. ČSN EN 12814 – 4 Odlupovací zkouška Norma podle níž se provádí poměrně málo známá zkouška odlupovací. Tato zkouška původně vychází ze zkoušení přeplátovaných spojů fólií. V rámci normy jsou definovány jednotlivé postupy (T zkouška, zkouška stlačováním, odtrhováním), rozměry zkušebních těles, způsob a směr vyvíjení zkušební síly a vyhodnocení zkoušky, případně možnosti 13 dílenského zkoušení.
ČSN EN 12814 – 5 Makroskopická zkouška Norma stanoví postup provádění makroskopické zkoušky, což je posuzování vzhledu svaru na řezu s leptáním povrchu, nebo bez. Stanovuje základní pojmy pro vady které se mohou v kontrolovaném povrchu vyskytnout, způsob výběru a přípravy vzorků a jejich vyhodnocení. ČSN EN 12814 – 6 Zkouška tahem při nízkých teplotách Norma stanoví postup s provádění tahových zkoušek ze extrémních teplot. Určuje výběr a zhotovení zkušebních těles, postup provádění, teploty a vyhodnocení zkoušky. ČSN EN 12814 – 7 Zkouška tahem zúženého zkušebního tělesa Norma stanovuje postup provádění a vyhodnocení tahové zkoušky na tělesech s upraveným tvarem a průřezem. 14
ČSN EN 12814 – 8 Požadavky Norma stanovuje požadavky na výsledky jednotlivých zkoušek pro základní materiály, obsahuje svařovací faktory, minimální úhly ohybu a závěrečná vyhodnocení zkoušek. Je proto nedílnou součástí předchozích částí. NORMY PRO NEDESTRUKTIVNÍ ZKOUŠKY SVAROVÝCH SPOJŮ Z TEMROPLASTŮ NDT – NEDESTRUKTIVNÍ ZKOUŠKY SVAROVÝCH SPOJŮ – NORMY ČSN EN 13100-1 Nedestruktivní zkoušení svarových spojů polotovarů z termoplastů - Část 1: Vizuální kontrola Nedestruktivní zkoušení svarových spojů z termoplastů, vizuální kontrola- přípravy spoje během svařování a po svařování, protokol o kontrole. 15
prEN 13100-2 Nedestruktivní zkoušení svarových spojů polotovarů z termoplastů - Část 2: Radiografická kontrola Návrh normy pro zkoušky svarů z plastů rentgenem.
prEN 13100-3 Nedestruktivní zkoušení svarových spojů polotovarů z termoplastů - Část 3: Kontrola ultrazvukem Návrh normy pro zkoušky svarů z plastů ultrazvukem.
prEN 13100-4 Nedestruktivní zkoušení svarových spojů polotovarů z termoplastů - Část 4: Zkouška vysokým napětím Návrh normy pro zkoušky těsnosti svarů z plastů vysokým napětím.
prEN 14728 Geometrické vady termoplastických svarů - Klasifikace Návrh normy řeší pojmenování a rozdělení vad svarů do 6 skupin a kódové definování tvaru a směru vady.
16
Foliové izolace pro výstavbu tunelů a podzemních staveb I - fólie není možné pokládat na nosnou vrstvu, je nutné je zavěšovat či kotvit k výrubu – povrch výrubu je třeba upravit stříkaným betonem, aby nezůstaly ostré hrany a výstupky, které by mohly fólii porušit - fólie s navíc chrání podloženou netkanou textilií - do takto připraveného podkladu se přichytí nosné terče se širší hlavou z téhož materiálu, z kterého je izolační fólie, která se k terčům následně přivaří - fólie se tímto způsobem připevňují poměrně volně, protože při betonáži vnitřní klenby dojde k jejímu sevření – využití vysoké tažnosti materiálů - je vhodné omezit množství spojů – využití fólií o větší šířce - použití speciálních vodotěsných kotev pro fixaci výztuže – procházejí izolační fólií a jsou s ní vodotěsně spojeny
16
Foliové izolace pro výstavbu tunelů a podzemních staveb II - pro podzemní (špatně osvětlené prostory) se používají velmi často fólie průhledné – usnadňují navařování na osazené terčíky - využívají se také fólie signální – dvou barevné (např. černý a žlutý povrch) – umožnění lokalizace případné poruchy, světlá barva se klade na nepřístupnou stranu
17
Fólie kaučukové (pryžové) - pro výrobu se používá např. chloroprénový kaučuk – vysoká pružnost, dobrá odolnost proti stárnutí a povětrnostním vlivů, chemická odolnost vůči většině anorganických látek - mohou nastat problémy se smršťováním - např. Optifol C – lepení lepidly C 511, Alkapren – horší teplotní odolnost – pro zakryté izolace teras, střech, lze ji kombinovat s asfaltovými hmotami - etylenpropylenový kaučuk – vyniká odolností proti stárnutí a povětrnosti, např. Optifol E, Optifol K (lepení C 510), hydroizolační fólie s vysokou životností více jak 30 let, vysoká tažnost až 350%, odolnost proti nízkým a vysokým teplotám - 40 až 70°C – nesmí se kombinovat s asfaltem (zvlnění), není vhodná na silně namáhané tlakové izolace (nedostatečně pevné spoje) - barevné odstíny šedé, žluté a cihlově červené - pryžové fólie jsou rozšířené především v USA, v Evropě podstatně méně
18
Fólie z plastů - nejčastěji z PVC, PE, PIB - rozvoj progresivních materiálů na bázi FPO (flexibilních polyolefínů) – vyšší mechanická odolnost, chemická odolnost, delší životnost
Fólie z PVC - vyrábějí se ze směsi emulzního a disperzního PVC prášku, změkčovadla, stabilizátoru a plniva - Válcováním nebo vytlačováním případně nanášením směsi na vložku - mohou být vyztuženy vložkou a to buď na povrchu nebo uvnitř – textilní vložka, polyesterová vlákna, skleněná vlákna (SARNAFIL G) 19
Pozn.: výztužná vložka zlepšuje mechanické vlastnosti – zvyšuje pevnost, snižuje smršťování – klesá však tažnost. -PVC fólie mají dobrou pevnost, vysokou tažnost a odolávají běžným anorganickým agresivním látkám při koncentraci do 20% (kyselina sírová, dusičná, atd.) -nejsou odolné vůči organickým rozpouštědlům a ropným látkám - nesměji přijít do přímého kontaktu s asfalty, dehty, pryží a polystyrenem – nutnost oddělit netkanou textilií
20
- stupeň hořlavosti C2 (středně hořlavé) - nasákavost do 0,5% - tažnost vyztužených fólií je minimálně 10%, nevyztužených 200 – 250% -při teplotách < 0°C tuhnou a křehnou - při teplotách < -20°C při ohybu praskají - jsou odolné proti prorůstání kořenů - příklady domácí produkce: ISOFOL - příklady zahraničních výrobků: SARNAFIL, TROCAL, SIKATROCAL, SIKAPLAN, ALKOR
21
IZOLAČNÍ PÁSY SARNAFIL NA BÁZI FPO (flexibilní polyolefíny) SARNAFIL T - mají vyšší mechanickou odolnost - snášenlivé s asfalty a s polystyrény - plně recyklovatelné - na rozdíl od fólií z mPVC neobsahují fólie FPO žádná změkčovadla - vylučuje možnosti změn vlastností materiálu vlivem migrace změkčovadel v půběhu životnosti izolace současně to dává předpoklad pro nesrovnatelně delší životnost izolací na bázi FPO oproti izolacím na bázi PVC
22
PE FÓLIE - pro hydroizolační účely - izolace zemědělských objektů (skladů silážních látek apod.) - utěsňování skládek komunálního a průmyslového odpadu - těsnění sypaných hrází a nádrží - těsnění tunelů, zelené střechy - nádrže pro pitnou a užitkovou vodu - vyrábí se z etylenu (strukturní jednotkou je metylenová skupina n CH2 = CH2) - podle způsobu výroby se získává polyetylén lineární, nebo se silně rozvětvenými řetězci - rozdíl ve struktuře se silně projevuje v hustotě vyrobeného polyetylenu - dle hustoty poté rozlišujeme nízkohustotní rozvětvený polyetylen LDPE s hustotou kolem 920 kg/m3 a lineární vysokohustotní HDPE s hustotou okolo 955 kg/m3
23
- k větvení řetězců dochází při polymeraci prováděné za vysokého tlaku - HDPE se projevuje zvýšenou mechanickou pevností a teplotní odolností - tuhé látky voskovitého charakteru, pokud nejsou pigmentovány jsou bezbarvé, popřípadě mléčně zakalené - v tenkých vrstvách je PE dobře ohebný a používá se proto pro výrobu fólií - dobrá tvarová paměť - smršťovací fólie - fólie z HDPE jsou pevnější a snášejí i vroucí vodu (varné sáčky) - voskovitý charakter PE a jeho špatná snášivost způsobují, že polyetylenové výrobky je obtížné v běžných stavebních podmínkách lepit 24
- ke spojování PE se proto používá svařování horkým vzduchem nebo spojování roztaveným přídavným materiálem stejného typu z současného ohřevu spojovacích ploch - do budoucna bude využito také lepení speciálními lepidly - výraznou vlastností PE je stálost vůči chemickým činidlům - za normální teploty odolává polyetylenová fólie středně koncentrovaným kyselinám, louhům a mnoha rozpouštědlům (obaly, izolační vrstvy) - z hlediska chemické odolnosti je hlavním omezujícím faktorem při použití PE jeho nízká odolnost vůči rozpouštědlům za vyšší teploty a fakt, že některé organické látky (tuky, uhlovodíky, étery, estery) do struktury PE nasáknou a zvolna difundují zdánlivě neporušenou vrstvou PE
25
- výraznou slabinou PE výrobků je jejich malá povětrnostní stálost, neboť neupravený PE je velmi citlivý na působení slunečního záření - povětrnostní odolnost lze zvýšit pomocí stabilizátorů a UV absorbérů, velmi účinná je přísada černého pigmentu na bázi amorfního uhlíku (sazí) - hoření PE je doprovázeno tavením a odkapáváním – stupeň hořlavosti C3 (lehce hořlavé)
26
Porovnání PVC – PE - fólie z PE neuvolňují změkčovadla – díky tomu nemění tolik své vlastnosti a jsou použitelné i pro izolaci nádrží pitné vody - při hoření fólie z PE uvolňují méně toxických látek - běžné PE fólie jsou oproti PVC tvrdší (problémy při kladení) – z tohoto důvodu se stále častěji setkáváme s fóliemi typu LDPE, který je měkčí (Sika Trocal, drahé)
27
Fólie z polyetylenu - oba druhy PE jsou díky svým vlastnostem předurčeny k výrobě hydroizolačních fólií – zemní izolace proti tlakové vodě, izolace skládek, izolace proti radonu - voskovitý charakter PE způsobuje, že polyetylenové povrchy jsou špatně smáčeny vodou - toho využívají pojistné hydroizolační fólie, označované též jako paropropustné (používají se jako vrstva umisťovaná bezprostředně pod střešní krytinu sedlové střechy) - nejběžnější paropropustná fólie se vyrábí perforací PE fólie mikroskopickými otvory, fólie bývá z měkčího LDPE (Jutafol) - propustnost pro vodní páru je u těchto fólií 20 – 110 gm2 za den
28
- druhou možnost výroby paropropustné fólie představuje papírenské zpracování krátkých PE vláken, tenká rohož připravená z těchto vláken se pro stavební účely zpravidla dodává v rolích, propustnost pro vodní páru 800 – 3000 g/m2 (TYVEK) - mikroskopické otvory a mikroskopické mezivláknité prostory se v důsledku špatné smáčivosti chovají jako vodonepropustné, únik vodní páry však umožňují - parotěsná zábrana (antikondenzační fólie) – LDPE vyztužené HDPE sítí + vrstva absorpční plsti - plošná hmotnost cca 125 g/m2
29
Profilované fólie - mechanické vlastnosti HDPE jsou využity při výrobě profilovaných fólií, jejichž profilace je většinou tvořena řadami kopulek (nopů) – využití k drenážním účelům, pod betonovou mazaninou brání vzlínající zemní vlhkosti, izolace podzemních stěn (napojení na drenážní systém) - vhodné také k vytvoření odvětrávané mezery při vnitřní izolaci vlhkých stěn – nutné doplnit odvětrávacími otvory u podlahy a stropu (zajištění proudění vzduchu) - možné využití také v průmyslových stavbách )opěrné zdi, podzemní šachty) nebo v tunelech jako drenážní rubová vrstva - mají vysoký difúzní odpor – použití do skladeb podlah jako odvětrávací mezera a zároveň ochrana proti pronikání půdního radonu do budov 30
- v podlahové konstrukci – zvukově-izolační funkce (útlum kročejového hluku) - LATON, DELTA, TEFOND, TECHNODREN, PENEFOL
31
Zkoušení fóliových izolací : - většina výrobků se u nás zkouší podle německé normy DIN 16
767 – norma pro střešní fólie – sleduje všeobecné vlastnosti materiálů přímost a rovinnost, tloušťka síla při přetržení, tažnost chování spoje při zkoušení smykem soudružnost vrstev pevnost v protlačení odolnost proti proražení rozměrová stálost stárnutí za tepla faktor difúzního odporu ohyb za chladu (nová fólie, fólie po umělém stárnutí, fólie po 32 uložení ve vodě)
Silikátové izolační hmoty : - schopnost křemičitanů (silikátů) vytvářet pevné minerální struktury je základem celého stavebního průmyslu – křemičitany vápenaté jsou hlavní hydraulickou složkou portlandského cementu - struktura vytvrzeného cementu (malty, betonu) nemusí být v důsledku značného množství pórů a trhlin dostatečně vodotěsná (reologické změny při výrobě) – těsnost je možné zvýšit snížením vodního součinitele či zhutněním, které dostatečně zmenší prostory mezi zrny v čerstvé cementové směsi
33
- přídání silikátové hmoty může zlepšit vlastnosti finální zatvrdlé hmoty – pomocí polymerní silikátové disperze můžeme zvýšit vodotěsnost i chemickou odolnost – typickým příkladem je například akrylátové disperze MOWILITH LDM 6880, která kromě plastifikačního účinku zlepšuje mrazuvzdornost, otěruvzdornost, ohybovou pevnost (dávkování 5 – 20% z hmotnosti cementu – viz. technický list) - častěji se ale postupuje tak, že se na finálním betonovém prvku vytváří vodotěsná vrstva ze silikátové hmoty s minimalizovanou pórovitostí, další těsnící hmoty jsou pak založeny na krystalizačním plnění pórů v povrchové vrstvě již zatvrdlého betonu
34
- přídání silikátové hmoty může zlepšit vlastnosti finální zatvrdlé hmoty – pomocí polymerní silikátové disperze můžeme zvýšit vodotěsnost i chemickou odolnost – typickým příkladem je například akrylátové disperze MOWILITH LDM 6880, která kromě plastifikačního účinku zlepšuje mrazuvzdornost, otěruvzdornost, ohybovou pevnost (dávkování 5 – 20% z hmotnosti cementu – viz. technický list) - častěji se ale postupuje tak, že se na finálním betonovém prvku vytváří vodotěsná vrstva ze silikátové hmoty s minimalizovanou pórovitostí, další těsnící hmoty jsou pak založeny na krystalizačním plnění pórů v povrchové vrstvě již zatvrdlého betonu
35
Vodotěsnící nátěry a omítky - směs obyčejného či speciálního cementu s různými polymerními přísadami a minerálními příměsemi - cementový slínek je jemně mletý a jako přísada se často používá mikronizovaný amorfní křemen (silica fume), který při reakci s hydroxidem vápenatým vzniklým hydratací křemičitanů vápenatých formuje další silákové sloučeniny, které výrazně zvyšují těsnost materiálu - silikátové izolační hmoty jsou určeny především na povrchové úpravy plošně prosakujících betonových konstrukcí – použití jak na nové konstrukce tak na opravy starých konstrukcí - nanášejí se v tl. 1 – 4 mm v jedné, či více vrstvách - předností je možnost aplikace na vlhké podklady a jednoduchý způsob nanášení - nejsou vhodné k utěsňování trhlin betonových konstrukcí, v nichž dochází k posunům nebo jimiž proudí voda
36
- krystalizační těsnění je možné aplikovat na savý podklad s kapilárami, jimiž účinné složky pronikají do hloubky – v pórech pak za přítomnosti vlhkosti probíhá limitovaná krystalizace a dochází k jejich zaplnění XYPEX, VANDEX, THOROSEAL, PENETRON, LADAX (český výrobek) - silikátové těsnící hmoty je možné aplikovat při teplotách +5 +25°C - do svého zatuhnutí musí být chráněny před rozplavením vodou -nejsou vhodné v případech kdy je konstrukce zatížena cyklickým vysušováním a vlhčením, ani v případech, kdy lze očekávat větší deformace a vznik trhlin LADAX MONO – základní izolační nátěr LADAX KOMBI – zesílení účinku v místech trvalého kontaktu s 37 vodou
38
Speciální izolační materiály: Fasádní nátěry – fasádní nátěrové hmoty - silikátový fasádní systém, silikonové emulzní barvy
Hydroizolační nátěry plochých střech - v současné době je na trhu celá řada nátěrových nebo stěrkových materiálů různé technické úrovně - zpravidla jsou aplikovány ve vrstvách milimetrové tloušťky (tekutá fólie) a jsou zesilovány textilními vložkami - vodou ředitelné – jsou často doporučované především k opravám střešních povlakových krytin – je však nutné si uvědomit, že na tyto materiály již nejde při dalších opravách natavit asfaltované pásy (v případě selhání nátěru je tedy nutná kompletní rekonstrukce střechy) 39
- rozpouštědlové – dnes jsou považovány za nežádoucí, a to jak z ekologického tak z požárního hlediska - reaktoplastické – v současnosti jsou hojně využívány • především na bázi polyuretanů • aplikují se ve dvou vrstvách na očištěny a suchý povrch betonových konstrukcí • vytvrzovací reakcí vzniká pružný povlak tl. 1 – 1.5 mm, který má přídržnost k podkladnímu betonu kolem 1 MPa • tyto nátěry mají dostatečnou pružnost a je možné je použít také na utěsnění větších trhlin nebo pohyblivých spár montovaných betonových konstrukcí • Asmedia (MEDIATAN), CHEMEX – dotěsňování spár dynamicky namáhaných konstrukcí pražského metra – polyuretanová injektáž je vpravena do předem vyvrtaných otvorů, následně expanduje a dojde k vytlačení vody ze stěny 40
- ELASTO SEAL – polyuretanové nátěrové hmoty především pro střešní izolace: penetrace epoxidovou hmotou, jednosložkový polyuretan (průtažnost 500%), krycí vrstva z jednosložkového polyuretanu s obsahem UV stabilizátoru
41
Izolační vrstvy ze skelných laminátů - v minulosti často používány (hlavně v šedesátých letech pro průmyslové stavby) - stříkány napovrch betonových i jiných konstrukcí, možná také aplikace metodou kontaktního kladení - používají se pryskyřice různého chemického složení (nejčastěji epoxidové nebo PE) - různé výztužné vložky - hlavním nedostatkem je nestejná teplotní roztažnost podkladních materiálů a tvrdých skelných laminátů – v důsledku dilatačních posunů vyvolaných objemovými teplotními změnami docházelo k odlomení laminátové vrstvy od podkladu - v současnosti používány pouze vyjímečně (interiéry) – protichemické izolace 42
Spárovací a podkládací tmely -v poslední době zaznamenaly značný rozvoj – komplexní řešení stavebních konstrukcí a detailů Budou podrobně probrány v rámci chemických izolací.
43
Jílové izolace • použití jílů patří mezi vůbec nejstarší izolace proti vlhkosti • jílová těsnění byla ve středověku prakticky jediným prostředkem k ochraně staveb proti vlhkosti • princip izolace je založen na faktu, že jílovité zeminy jsou schopny přijímat vodu za současného objemového nabývání, přičemž voda vrstvou jílu na druhou stranu neprochází a jíl tak působí jako těsnící clona • s rozvojem výroby živičných hmot a později fóliových materiálů jejich význam ustoupil do pozadí • moderní systémy využívají velmi jemné jílovité hmoty - bentonity 44
Bentonitové izolace • jemnozrnné různě zbarvené jílové zeminy stáří asi 100 mil. let složené především z montmorillonitu (5095%) – vrstevnatý hlinitý vodný křemičitan, má vysoké sorpční schopnosti • u bentonitů s vysokým obsahem Na+ (vysoký obsah montmorillonitu) dochází k největšímu bobtnání • bentonity těžené u nás obsahují především kationty Ca2+ nebo Mg2+ - málo bobtnají – úprava natrifikací (hnětení se sodou za současného zahřívání) – nahrazení kationtů Ca2+ nebo Mg2+ - získání sodných bentonitů – nasákavost až 700%, bobtnání 12 – 15x • v Čechách se těží od roku 1941 v Braňanech u Mostu- bohatá ložiska 45
• z hydroizolačního hlediska jsou pro bentonit významné především tyto vlastnosti: - nízká propustnost pro vodu - schopnost bobtnat ve styku s vodou, tzn. absoborvat do své molekulární mřížky vodu při současném zvětšení svého objemu - vysoký měrný povrch a plasticita
46
Hydroizolace z bentonitu: o nejstarším využitím bentonitů v hydroizolační technice je přímé ruční vytváření těsnících clon v místech průsaků o v současné době nacházejí bentonity širší uplatnění ve formě sendvičových desek, v nichž je vrstva bentonitu upevněna mezi dvě papírové vlnité lepenky, lepenka má pouze jedinou funkci – upevnit ke konstrukci rovnoměrnou vrstvu bentonitu do doby, než bude zajištěna přítlakem přitěžovací vrstvy, tj. betonem či zeminou o z výrobků se vytváří hydroizolační vrstva kladením na upravený betonový podklad u vodorovných izolací a mechanickým připevněním ke konstrukci v případě svislých izolací o spoje se vytváří přesahem, cca 100 – 300 mm dle tvaru spojů 47
o po položení desek je přímo na jejich povrch betonována vlastní konstrukce v tl. nejméně 50 mm – zajištění nutného přitížení a provlhčení bentonitové vrstvy o vlhkost poté způsobí rozpínání bentonitu, jeho vytlačení do zbývajících dutin a vytvoření souvislé hydroizolační vrstvy o bentonitové matrace – náhrada poměrně tuhé papírové lepenky ohebným materiálem – geotextilie, PE fólie (Bentomat AS, VOLTEX, BENTOFIX) o bentonitové výrobky se také používají pro těsnění pracovních a dilatačních spár – bobtnavé nebo rozpínavé pásky vyrobené z bentonitu (75%) v kombinaci s butylkaučukem – např. těsnění prostupů potrubí betonovýmikonsturkcemi - těsnění skládek a jímek
48
Výhody bentonitových výrobků: - dlouhodobá, prakticky neomezená životnost - netoxický přírodní materiál - pokládka není závislá na teplotě okolí i konstrukce - schopnost kopírovat nerovnosti povrchu - sedání konstrukce neovlivňuje její vodotěsnost - schopnost samostatného zacelení drobných poškození a vad - jednoduchá a rychlá instalace bez složitého vybavení
49
|Nevýhody bentonitových výrobků: - nutné přitížení položené vrstvy - do přitížení nesmí materiál přijít do styku s vodou - pokud bentonit expanduje vlhkostí před přitížením, je materiál trvale znehodnocen - vysoká cena - větší tloušťka izolační vrstvy
50
