Katedra atletiky Fakulta tělesné výchovy a sportu, Univerzita Karlova v Praze

Česká kinantropologie 2013, vol. 17, no. 3, p. 47–59

Možnosti využití dat získaných z internetu v kinantropologickém výzkumu na příkladu studie o vztahu školáků k tělesné výchově* Possible use of data obtained from the Internet in the kinantrophological research shown by way an example studies on the relationship of school children to physical education Pavel Červinka Katedra atletiky Fakulta tělesné výchovy a sportu, Univerzita Karlova v Praze Souhrn V článku se zabýváme řešením tří problémů – možným využitím internetu při výzkumu v pedagogické kinantropologii, příčinami vzniku negativního vztahu školáků a studentů k tělesné výchově, společně se zkoumáním, jakou přijímají strategii řešení tohoto záporného vztahu. Data byla získána účelovým výběrem pomocí zadání slovních spojení typu „nenávidím tělesnou výchovu“ vyjadřujících negativní vztah k tělesné výchově do internetových vyhledávačů. Soubor takto získaných příspěvků, publikovaných na různých webových stránkách, byl dále analyzován, přičemž příspěvky neodpovídající stanoveným kritériím byly vyřazeny. Dále jsme pracovali pouze s 83 validními příspěvky. Ty byly podrobeny analýze obsahu a komparativní analýze a na základě výsledků analýz rozděleny do šesti skupin, definovaných na základě výskytu společných znaků, vyjadřujících příčinu vzniku záporného vztahu k  tělesné výchově a do tří skupin v případě přijaté strategie řešení tohoto problému. Z šetření zkoumané skupiny 83 probandů s  negativním vztahem ke školní tělesné výchově vyplynulo, že existuje z  pohledu příčiny a chování několik přesně definovatelných skupin. Nejpočetnější, celých 32,5 % souboru, byla skupina žáků, kteří sice aktivně sportují, ale přesto se u nich utváří negativní vztah k tělesné výchově, což je dáno obsahem kurikula, výkonovou motivací anebo osobností učitele. Uvedený způsob získání dat ukázal, že lze data získaná na internetu s určitými výhradami a nedostatky použít k výzkumu v pedagogické kinantropologii. Klíčová slova: pedagogicko-kinantropologický výzkum, analýza dat z  internetu, školáci, negativní vztah k tělesné výchově, důvody negace tělesné výchovy. ˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉ

* Tento článek vznikl v rámci Programu rozvoje vědních oblastí na Univerzitě Karlově v programu: Škola a školská profese v kontextu rostoucích nároků na vzdělávání. Vědní oblast AM – Pedagogika a školství. 47

Kinantropologie_2013_3_nov.indd 47

9.10.2013 10:58:26

Abstract The article deals with the solution of the three problems – possibility of using the Internet for research in educational kinanthropology and in second study causes of the negative relationship school children and students to physical education, together with the adopted strategy for solving this negative relationship. Data on this question were obtained by entering selected phrases to search engines. The resulting expressions of students, published under various web sites were analyzed according to predetermined criteria and further worked only with 83 valid contributions. These were distributed over the content and comparative analysis into six groups, defined on the basis of common features, expressing the cause of the negative relationship to physical education, respectively in the three groups in the resolution of this conflict. The research group studied 83 probands with a negative relationship to physical education had shown, that there are in terms of causes and behavior, several precisely definable groups. The largest, whole 32.5% of the sample was a group of students who, although active in sports, yet they formed a negative relationship to physical education, given the content of the curriculum, achievement motivation, or personality of the teacher. The method of obtaining data showed that the data can be obtained on the Internet, with some caveats and shortcomings for use in educational research kinantropology. Key words: research in pedagogical kinantrophology, analysis of data from the Internet, school children, negative relationship to physical education, reasons of negation of the physical education. Úvod Výzkumem bylo opakovaně doloženo, že existuje relativně početná skupina žactva a studentstva, která má negativní vztah k tělesné výchově. Např. podle Carlsonové (1995) je to až 20 % školáků. Podle průzkumu agentury Stemmark z roku 2011 mezi 582 respondenty – žáky základní školy, nemá rádo tělesnou výchovu 14 % respondentů, naopak jako nejoblíbenější předmět ho označilo 36 % respondentů. V oblibě předmětů předstihl tělesnou výchovu podle tohoto šetření zeměpis s  38 %. Hansgutová (2009) zkoumala postoje adolescentů k tělesné výchově, přičemž uvádí, že negativní vztah ke školní TV má 11 % ze 110 respondentů. Zhoršující se postoj žáků k tělesné výchově uvádí i Bendíková (2011). K obdobným výsledkům dospěl i průzkum prováděný Českým zdravotnickým fórem (2013). Podle výsledků tohoto průzkumu klesá oblíbenost tělesné výchovy s věkem. V patnácti letech ho jako neoblíbený uvádí 25 % chlapců a téměř polovina dívek. Současně pokles obliby tělocviku začíná u dívek dříve a ve třinácti letech se radikálně zvyšuje. Část těchto žáků prezentuje svůj negativní vztah k tělesné výchově veřejně na internetu pod různými webovými stránkami. Forma tohoto vyjádření má pestrou podobu. Protože internet představuje významný fenomén naší doby, který je studován v různých podobách, položili jsme si dvě otázky: Lze využít internet pro sběr dat v rámci pedagogicko-kinantropologického výzkumu? Je možné postavit výzkumnou práci na sběru dat z internetu?

48

Kinantropologie_2013_3_nov.indd 48

9.10.2013 10:58:26

Výzkumná témata Pro naši práci jsme si zvolili vzájemně související výzkumná témata, vyplývající z výše uvedených otázek. I. Jaká data o negativním vztahu školáků a studenstva k tělesné výchově poskytuje internet a lze je použít ve výzkumu? II. Proč školáci a studenstvo nemají rádi tělesnou výchovu? Metodika V dnešní době mají i předškoláci přístup na internet, a pokud jim to jejich počítačová gramotnost dovolí, mohou se aktivně zapojit do různých internetových diskusních či zájmových skupin vznikajících buď spontánně, nebo cíleně organizovaných na různých webových stránkách. Spontánní stránky zakládá samo žactvo a studenstvo, organizované různé organizace. Jejich cílem je pomoci řešit dětem široké spektrum problémů, od školních až po rodinné či osobní. Z  hlediska typu analyzovaných webových stránek jsme zkoumali vyjádření žactva a studenstva na webových stránkách zaměřených na poradenství (obdoba linky důvěry), na blozích a na sociálních sítích. Webové stránky jsou základní službou internetu. Jde o www, které tvoří kombinace textu, grafiky a multimédií, propojených hypertextovými odkazy. Tento systém webových stránek je zobrazován pomocí webového prohlížeče. Webové stránky, zaměřené na pedagogicko-psychologické poradenství realizované různou formou, zřizují především neziskové organizace. Častou formou jsou moderované diskuse, případně internetová fóra. Zřizovatel stránek obvykle kodifikuje pravidla diskusí a současně připravuje témata, k nimž se přispěvatelé vyjadřují. Přispěvatel může zpravidla také téma navrhnout. Podstatou těchto stránek je sdělení a sdílení problému, přičemž v následné diskusi se k němu vyjadřují další přispěvatelé a svými zkušenostmi umožní dotyčnému jednak poznat, že obdobný problém se dotýká více lidí, a jednak ukázat, jak daný problém řešili. V našem případě jsme pracovali s příspěvky publikovanými pod webovými stránkami: zpovednice.cz, trapeni.cz, folmici.cz a studentik.cz. Z internetových fór to bylo redigované fórum www.kvety.kafe.cz. Provozovatele nelze u řady serverů dohledat, což považuji za jejich závažný nedostatek. Z těch identifikovatelných jsou to zejména neziskové a náboženské organizace. Některé weby, jako konkrétně uvedená Zpovědnice, působí ve více zemích. Další formou webových stránek jsou blogy. Ty mohou být osobní nebo odborné. V  současnosti vzniká více blogů osobních, zejména ve věkové skupině 16–21 let (Kumar, 2004). My jsme k další interpretaci využili příspěvky blogů umístěných na blog.cz, bloger.cz, blogspot.com, bloguje.cz, blog.idnes.cz. Konkrétně to byly například blogy mr.pise.cz, a-II.blog.cz, krasna-sluchatka.blog.cz, empty-island.blog.cz, ninafan.blog.cz, frajerska-zavislacka.blog.cz, liliinka.blog.cz, zuzmule.blog.cz. Posledním typem jsou sociální sítě. První vznikly v  roce 2003 a velice rychle se rozšířily mezi mládeží a dnes je široce využívají i organizace i firmy ke komunikaci se svými zákazníky či k prezentaci. Stránky na sociální síti mohou být osobní, ale také jsou zakládány stránky zájmových skupin. Účastníci tak vytvářejí virtuální obecné komunity. Ke zpracování byly použity stránky a komunity vzniklé na sociální síti 49

Kinantropologie_2013_3_nov.indd 49

9.10.2013 10:58:26

Facebook. Velmi rozšířený je i tzv. podcasting (audio RSS) – v tomto případě především videí, která uživatelé umisťují prostřednictvím svých účtů na youtube.com. Náš výzkum probíhal v několika fázích. Fáze 1 – Účelový výběr vhodných slovních spojení pro sběr dat z internetu pomocí vyhledávačů. Fáze 2 – Analýza obsahu zobrazených příspěvků podle stanovených kritérií s rozhodnutím, zda je či není validní k dalšímu zpracování. Fáze 3 – Analýza obsahu a komparativní analýza každého příspěvku s identifikací klíčových výroků, jejich intepretace a kategorizace. Fáze 4 – Kvantitativní zpracování jednotlivých kategorií. Data představovaly v našem případě příspěvky publikované žactvem a studenstvem na jednotlivých typech webových stránek. Ty jsme získali pomocí webových vyhledávačů Google, Seznam a dalších zadáním účelově vybraných slovních spojení. Zadaná slovní spojení byla: nemám rád tělesnou výchovu – nenávidím tělesnou výchovu – nesnáším tělesnou výchovu – nemám rád tělocvik – nenávidím tělocvik – nesnáším tělocvik. Zobrazené příspěvky byly podrobeny analýze obsahu jako celek, zda svým obsahem odpovídají zkoumaným tématům. Kritéria stanovená pro vyřazení nevhodných příspěvků byla stanovena následující: 1. Stejný příspěvek se nesměl vyskytovat na více webových stránkách. Důvodem je vyřazení „notorických“ diskutérů, kteří se vyjadřují negativně ke všemu v mnoha diskusích. 2. Příspěvky napsané zřizovatelem stránky za účelem rozpoutání diskuse. Tyto příspěvky se výrazně odlišují použitou strukturou jazyka, především v oblasti syntaxe, od příspěvků žactva a studenstva. Nesplňují tedy požadavek původnosti vyjádření. 3. Příspěvky vulgární, které byly psány pouze s cílem dehonestovat pedagoga. 4. Příspěvky, které neobsahovaly všechny potřebné informace k  dalšímu zpracování. 5. Zcela anonymní příspěvky bez uvedení buď přezdívky (nikcname) nebo jména autora. Po této primární selekci příspěvků, kdy byl předmětem analýzy příspěvek jako celek, jsme ty, které vyhověly, podrobili dalšímu zkoumání. Podrobnou analýzou obsahu výroků obsažených v každém příspěvku jsme sledovali odpovědi na dvě otázky: 1. Co je příčinou negativního vztahu k tělesné výchově? 2. Jakou uplatňují probandi strategii řešení tohoto vztahu? Za validní byly považovány takové příspěvky, které se věcně vyjadřovaly k oběma kategoriím. I přes stanovení těchto určitých objektivních pravidel a kritérií pro posuzování příspěvku nese sebou jistou subjektivnost a vyžaduje také určitou zkušenost.

50

Kinantropologie_2013_3_nov.indd 50

9.10.2013 10:58:26

Vybrané příspěvky je možné hodnotit jak kvalitativně, tak i kvantitativně (Hendl, 2000; Čermák, 2002). V našem případě mají oba přístupy ke zpracování sebraných dat svá úskalí, která plynou ze samé podstaty internetových diskusí a koncepce internetových blogů. Při standardním výzkumu máme danou množinu zkoumaných osob, z níž n osob nemá rádo tělesnou výchovu. V případě internetových zdrojů máme k dispozici pouze osoby s negativním vztahem k TV a nemůžeme tedy objektivně říci, jaké je to procento z celku. V našem případě jsme k dalšímu zkoumání využili 83 příspěvků, které byly dále podrobeny analýze obsahu a obsažené výroky interpretovány. Konečný počet zkoumaných příspěvků je dán dvěma faktory: 1. Omezením vyhledávání vstupních dat z  časových důvodů na prvních pět stran v každém vyhledávači. Lze předpokládat, že při zpracování více stran by bylo možné tento soubor rozšířit. Vzorek 83 příspěvků považujeme pro potřeby této práce za dostatečný. 2. Vyřazením příspěvků, neodpovídajících daným kritériím. Při komparativní analýze příspěvků se ukázalo, že je lze rozčlenit na základě výrokové agregace a přímé interpretace do šesti kategorií v první otázce, tedy příčině negativního vztahu k TV, a do tří kategorií v druhé otázce, tedy uplatněné strategii řešení tohoto vztahu k TV. Jednotlivé kategorie jsme definovali na základě výskytu společných znaků a následně byly do takto určených kategorií příspěvky tříděny. Těmito základními znaky byly: – přirozená pohybová gramotnost a její úroveň, – zdravotní stav, – vztah ke sportu (pasivní, aktivní), – úroveň fyzické zdatnosti, – vztah k osobnosti tělovýchovného pedagoga a jeho hodnocení. Charakteristika jednotlivých kategorií odpovědí na otázku č. 1 – Proč žáci a studenti nemají rádi tělesnou výchovu? Kategorie A. Přirozená obecná pohybová negramotnost a s  tím spojený stres. Není schopen provést jakoukoli pohybovou činnost a naléhání pedagoga či spolužáků, případně naopak zesměšňování pro něho představují další nesnesitelný stres, který vyústí v negativní vztah k TV. Z psychologického hlediska lze říci, že u žáka se vyvíjí sociální úzkostná porucha. Kategorie B. Objektivní zdravotní důvody, které byly skryty a které jsou v  průběhu školního roku odhaleny. Kategorie C. Sportuje, ale neumí nebo nesnáší některé sporty, které jsou obsahem tělesné výchovy a např. „kazí“ to ostatním a cítí se provinile, případně je do těchto pohybových činností nucen a v nejhorším případě pak zesměšňován výrazy typu „sice závodíš na kole, ale jinak jsi nemehlo, neumíš ani výmyk“ apod. Kategorie D. Nedostatečná zdatnost a s tím související stres, který pak vzhledem k nárokům okolí, očekávání a přístupu učitele vede k postupnému negativnímu vztahu k  tělesné výchově, zejména je-li jednoznačně výkonově orientována. 51

Kinantropologie_2013_3_nov.indd 51

9.10.2013 10:58:26

Kategorie E. Odpor k pohybu jako takovému. Navzdory tezím o přirozenosti potřeby pohybu u dětí se ukázalo, že je nezbytné vytvořit kategorii zahrnující děti, které mají k  pohybu přirozenou nepřekonatelnou averzi. Bohužel nelze zjistit, co vedlo k tomuto stavu, ale bylo by to velmi zajímavé. Kategorie F. Osobnost učitele/ky tělesné výchovy. Mnoho odpovědí zahrnovalo osobu učitele v tom negativním slova smyslu, kdy pohybově méně nadané žáky před ostatními zesměšňuje, vyčleňuje skupinu těch „horších“, případně vše doprovází negativními verbálními projevy. Charakteristika jednotlivých skupin odpovědí na otázku č. 2 – Strategie řešení negativního vztahu k tělesné výchově? Skupina A. Překoná svůj stres a odpor k tělesné výchově a účastní se výuky. V tomto kontextu se často objevovalo spojení „přetrpím to. Skupina B. Získání osvobození od lékaře na základě smyšlených zdravotních problémů či ze známosti, případně po sdělení pravého důvodu, tj. nemám rád tělesnou výchovu. V některých případech jde o typické vyhýbavé chování charakteristické pro úzkostné stavy. Skupina C. Nechodí s vědomím, že nebude klasifikován včetně dalších důsledků. Výsledky kategorizace jsou přehledně uvedeny v tabulkách 1 a 2. Tabulka 1 Skupiny

A

B

C

D

E

F

Počet

15

5

27

4

15

17

Tabulka 2 Skupiny

A

B

C

Počet

48

31

4

Ukázky kazuistik s komentářem (jednotlivé příspěvky probandů nebyly redigovány) Klíčové výroky jsou podtrženy. Nejsem žádnej odpůrce sportu – to vůbec ne! Chodím plavat, cvičím aerobik, jezdím na kole... Ale nenávidím tělocvik!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Řekla bych, že to je fobie. Už od první třídy jsem tělocvik nesnášela a pořád se to zhoršovalo. Závidím spolužákům, kteří se na tělák strašně těší, je to jejich nejoblíbenější předmět, zatímco já... Večer před tím nemůžu usnout, ráno se budím s hrůzou, je mi špatně od žaludku, celá se klepu... a to jen kvůli tělocviku. Nic neumím. Neumím běhat, neumím gymnastiku, neumím míčový hry... prostě nic! Nikdo ze třídy na tom takhle není. Je mi hrozně!!! Sice se mi nikdo do očí nesměje, ale stejně nejde přehlídnout, jak na mě koukají zkrs prsty. Mám problémy s dýcháním. Doktor mi řekl, že mám podprůměrnou zdatnost, jinak jsem naprosto zdravá, takže mi nedal osvobození. Snažím se těláku vyhýbat, ale prakticky to nejde. Máme to ve škole přísný, stačí zameškat jen pár hodin a dělala bych opravný zkoušky! Vím, že máte daleko větší a mnohem horší problémy a tohle vám bude připadat jako blbost (nikdo mi nevěří, co to je za utrpení), ale já jsem z toho úplně vyřízená! 52

Kinantropologie_2013_3_nov.indd 52

9.10.2013 10:58:26

Zde je nevyjasněná příčina, proč nemá ráda TV. Autorka uvádí, že sportuje, protikladem je vyjádření lékaře o podprůměrné zdatnosti dotyčné. Stejně tak nelze určit, zdali neinterpretuje anticipované reakce spolužáků, které vnímá jako jednoznačně negativní a zesměšňující, mylně. Současně totiž popírá přímé zesměšňující reakce spolužáků, které lze předpokládat. Původně přijatá strategie řešení pomocí únikové reakce osvobozením od TV nebyla možná, takže přijala řešení účasti v  hodinách navzdory negativnímu vztahu. Ahoj, v 3 tride sme splhaly po tyčích a ucitelka rikala at pohnu pak zazvonil znovek tak zasla rvat at du dolu ja sem se lekla spadla sem z te ticky hlavou sem se bouchla do zeme takze se mela otres mozku a zlomenou ruku a do konce skolniho roku bez telocviku a zrovna bylo zari. V tomto případě je jednoznačně příčinou negativní zážitek z TV ve třetí třídě, na jehož základě došlo ke vzniku záporného vztahu k tělesné výchově. Přijatá strategie řešení není v tomto případě primárně zaměřena na negativní vztah k tělesné výchově, ale jde o skutečné řešení objektivního zdravotního problému. Taky se bojím těláku. Hrozně moc:-( dělá se mi špatně,jsem nervózní a protivná.... kamarádka mi nadává že sem sobecká když sem protivná,nechápe to.Nikdo to nechápe.Často se vymlouvám a dělám co můžu,abych se těláku vyhnula,ale nemůžu to dělat pořád....nejhorší je,že nemůžu nic dělat.dvakrát do tejdne umírám:( bojím se těch dnů,bojím se kdy přijde ta mez kdy to už nevydržim.Bojím se že se mi budou všichni smát,bojím se...ne nebojím,já vím že to zkazím.Vždycky,a pak mi všichni nadávaj,ale kdyby nic neříkali tak já prostě vím co si o mě myslej.Jen se tiše modlím,abych přežila-před každou hodinou těláku zvlášť. Primárně pramení obava z TV z nedostatku sebedůvěry, obtížné je posoudit míru pohybové negramotnosti. Panická obava z negativní a zesměšňující reakce kolektivu jednoznačně vede k dalšímu snížení výkonu. Strategie řešení odpovídá skupině A, ale se snahou primárně se TV vyhnout. a som ho tiez neznasala... a bola som na tommozno horsie ako ty. a specialne som mala mesiac dopredu mindrak z dvanastminutovky.... nikdy som nevedela hospodarit s dychom a vzdy som bola posledna... jesinby svetly bod ked ma v 16 rokoch zrazilo auto, dve operacie, kliny v ruke a v kolene... a ten jediny pozitovny bod bol ze som na dalsie 3 roky bola od telocviku oslobodena.... neboj, to sa podda, prezijes to ako napokon vsetci.... Extrémní příklad, který by měl být varováním pro pedagogy, kdy probandka považuje za světlý bod těžkého úrazu skutečnost, že byla osvobozena z TV. Opět selhávala při hodinách jednoznačně zaměřených na výkon, v tomto případě vytrvalostní, ale z kontextu vyjádření lze usuzovat, že ani v jiných disciplínách a sportech to nebylo lepší. Tělocvik jsem nikdy neměl rád. Ne, že bych se nerad hýbal – běhat anebo hrát nějaký sport, to mi nevadí (i když moje záliba to taky extra není, že bych se tomu nějak věnoval – ale dynamickou hru jako je badminton, voleyball atp. si klidně dám, když mi někdo nabídne). Neměl jsem rád tělocvik spíše kvůli tomu, že co tělocvikář, to debil s velkým -D- U prvního jsem si myslel, že ten člověk je debil, protože je prostě debil. Jenže když nám při příchodu do další třídy přidělili jiného tělocvikáře, začal jsem mít podezření, že je to zřejmě nějaký společný poznávací rys. 53

Kinantropologie_2013_3_nov.indd 53

9.10.2013 10:58:26

Příspěvek spíše pro pobavení, nicméně v sobě v kontextu s následujícími nese určité rysy, charakterizující část učitelů TV. Uváděné důvody: jenom řve, trestá dalšími cviky (kliky, dřepy apod.), zesměšňuje při špatně provedeném pohybu (takové poleno, ty jsi exemplární nemehlo apod.). Na tyto poznámky sice spolužáci reagují smíchem, ovšem u probandů se počíná vytvářet negativní vztah nejen k TV, ale i k samotnému učiteli. Tak ono to nebylo jen u nás? Dodnes si pamatuju, jak mi známkovali kotoul vzad. Dvakrát se mi málem stalo, že bych měla jedinou dvojku z TV. Také jsem se setkala s názorem, že učitel tělocviku je chybějící vývojový článek mezi člověkem a opicí. Pro dokreslení jen reakce jednoho z diskutujících na předchozí příspěvek. Zde se objevuje náznakově další problém, a to klasifikace v  tělesné výchově a její vztah k ostatním předmětům. Pohybově méně úspěšný žák, který díky nadprůměrné inteligenci vyniká v ostatních předmětech, může mít ze svého pohledu zkažené vysvědčení, díky známce z TV. To nekoresponduje s obecnou představou TV jako oddychového předmětu, ze kterého musí mít všichni jedničku, i když nejsou ani zdatností, ani pohybovou úspěšností na výši. Hehe, já tělocvik nesnáším asi od šesté třídy. Nejprve to byla kravka se zálibou v aerobicu a zdravotním tělocviku. Poté celkem hodný učitel, který toho po nás moc nechtěl, ale už jsem měla zaryto v hlavě, že tělocvik je můj nepřítel. No a pak to přišlo, ředitel mě měl na tělák. To byl takovej neuvěřitelnej tupoun a gorila, kterej každýmu nadával do debilů, jak nic neumí a dělal hroznýho machra. Jeho oblíbená hláška „A nečum!“, kterou rád dokončoval své duchaplné proslovy. To je debil už od pohledu, dodnes se s ním musí ty děti co přišly za mnou trápit, chudinky... Jednou jsem mu řekla na začátku hodiny, že se nemůžu fyzicky namáhat, protože jsem ten den ráno byla na vakcíně. „To rozběháš!“ A musela jsem běhat. Po velkém utrpení jsem sebou sekla. Pak jsme byly s mamkou na prohlídce u doktora a zjistili mi anémii a chtěli mě poslat do špitálu. Dodnes jsem na tom špatně a chtěj mě dopovat práškama, po kterejch se stejně posírám... Díky, ty kreténe. No a na gymplu ambiciózní mladá bioložka a tělocvikářka. Přinesu částečné uvolnění a co si myslíš? Nevěřila mi nic, v srpnu jsem byla na reparátu a ve druháku jsem sebou málem sekla zase. Prostě dokud to neviděj na vlastní oči, tak nevěřej. Fakt mě to hodně trápilo, i teď mám z tělocviku trauma, nevím proč, mám strach z něj... Letos máme zase novou učitelku a to je taky pěkná kráva. Sice uvolnění vzala, ale na vysvědčení mi prosím vychází dvojka... Jsem neschopná v míčovejch společenskejch hrách a nechci to nikomu kazit, když se hraje fotbal, nevědomky podrážím nohy a kopu do holení, při volejbalu to vzdávám, protože mě z toho nesmírně bolej ruce. A basket? Svatá dobroto, to už raději ten fotbal. Co to je, dribling? Stejně je to jen machrovinka a naprosto nepotřebná, kolikrát se mi lidi smáli, že nic neumím, všechno zkazím a byli na mě nasraný, kolikrát mi odletěly brejle, protože se do mě schválně strefovali?... Ne, tělocvik je moje noční můra, jediné co umím je šplh... ale u nás se nešplhá! :D Další vyjádření, z  něhož se  dá vyvodit, že primární příčinou negativního vztahu k TV je osobnost učitele. V tomto případě učitelky, která preferovala zřejmě v hodinách TV aerobik. U většiny žákyň mohla mít úspěch, nicméně vždy existuje určitá skupina, která danou aktivitu nesnáší. Pokud se tato aktivita stane dominantní náplní hodin, vytváří se postupně negativní vztah. Učitelka také žákyni nevěřila zdravotní problémy a následně došlo k manifestaci objektivních zdravotních potíží.

54

Kinantropologie_2013_3_nov.indd 54

9.10.2013 10:58:26

Já taky tělocvik nesnáším. Do páté třídy sem sice měla pokaždé jedničku, ale od šesté nemám nic jiného než dvojku. Sice jdu teprv do osmičky, ale tělocvik fakt nesnáším a i když se snažím nikdy nepodám lepší výkon než třetí nejhorší . Některé věci mě ale baví např. míčové hry, vytrvalostní běh nebo hrazda, ale stejně i když mě to baví a snažím se, tak to není nic úžasnýho . Příklad, který se obtížně posuzuje, nicméně v kontextu je zřejmé, že zde je rozpor mezi pohybovou gramotností žáka a systémem klasifikace, založené na výkonu. Problém rigidní výkonové klasifikace je v tělesné výchově v  mnoha případech evidentní. Motivace a snaha podat co nejlepší výkon se zde neodrazila v klasifikaci, což vyústilo v negativní vztah k tělesné výchově, navzdory tomu, že proband je pohybově aktivní. Ahoj, mám z tělocviku hrůzu. Učitel nám dává běhat 2200 metrů, holkám i klukům bez rozdílu. Naposledy jsem běhali na podzim, jentaktak jsem na hristi zadrzovala slzy vycerpani. Dalsi mura je prehazovana. Ačkoliv jsem v osmé třídě, jako jediná při podání nepřehodím přes síť a nikdo mě ve hře nebere. Přitom bruslení mám ráda, plavání miluju, dokonce jsem uplavala 15 bazénů na délku bez přestávky a chodila jsem i na hist. šerm a ten mě taky bavil. Ale když to tady čtu, jsem ráda, že nejsem sama, někdy si tak totiž připadám Opět příklad žákyně, která nemá negativní vztah ke sportu, ale stejně jako předchozí se potýká s výkonově orientovanou koncepcí tělesné výchovy a částečně s obsahovou stránkou. Nepřímo je zmíněna role učitele. Lidičky měla jsem úplně stejný problém. Každý den ve škole jsem trnula hrůzou, co mě za hodinu čeká na těláku. Upřímě – byla jsem pořád vystresovaná. Ten strach z hrazdy, běhu a vůbec všeho. Tak jsem zatnula zuby a šla simulovat k dotorce. Tam to naštěstí dopadlo dobře a do konce školního roku mam s tělákem utrum. A můj školní život je hned růžovější Příklad negativního vztahu nemotivované žákyně, zřejmě pohybově méně úspěšné, u níž tato obava přerostla v  úzkostnou poruchu. Tento psychický problém vyřešila typickou únikovou reakcí, simulací u lékaře a následným osvobozením z TV. Zabalená do osušky se mi schoulila do náruče a přerývaně vyprávěla, že ji v šatně po hodině tělocviku zmlátily dvě spolužačky. Prý jim kazí třídní průměr ve sportovních hrách. Je nešikovná, nemožná. „Nenávidím tělocvik,“ naříkala. Přiznala se mi, že to nebylo poprvé, co ji spolužačky zbily, ale prý nikdy takhle brutálně. Informace z ní lezly jako z chlupaté deky a mně vstávaly hrůzou vlasy. Vybraly si ji jako objekt šikany, sotva do třídy nastoupila. Nejdřív jí kradly svačiny, pak jim musela dávat i kapesné. Čím víc cítily, že se jich bojí, tím víc přitvrzovaly. Dcera není žádný sportovní borec, ale nemehlo také ne, jenomže strach ji paralyzoval natolik, že při hodinách tělocviku zapomněla, i co je vpravo nebo vlevo v bok. Spočítala jsem si, že bolesti hlavy a žaludeční nevolnosti ji vždy postihly právě ve dnech, kdy byl na rozvrhu tělocvik. A myslím si, že ani moc nesimulovala. Jedenáctileté dítě přece nemůže předstírat zvracení a průjmy! Nevím jak situaci řešit. Zda by bylo moudré zajít za třídní učitelkou nebo rovnou za vedením školy. Agresivní dívky dostanou nanejvýš důtku a možná ani to ne, budou-li dobře zatloukat. A na dceři si pak ještě víc smlsnou. Nejlepší bude jiná škola, ale trápí mě pomyšlení, že se situace se šikanou může opakovat. Martina má už kvůli tělocviku komplex méněcennosti a ten určité typy dětí rychle vycítí. 55

Kinantropologie_2013_3_nov.indd 55

9.10.2013 10:58:26

Extrémní příklad, kdy se stala pohybově méně gramotná žákyně cílem šikany a nakonec i fyzického ataku. Dá se usuzovat, že hodiny byly opět výkonově orientované, což již primárně samo o sobě vede k diferenciaci žáků. Pokud je výkonová orientace dominantní, zdatnější žáci vyřazují z kolektivu ty méně pohybově nadané. Typické je to už při utváření soutěžících družstev. Učitel obvykle vyzve dva nejlepší žáky v daném sportu, aby si vybírali ze zbytku spoluhráče. Logicky jako poslední jsou vybírání ti nejméně pohybově gramotní, kteří jsou tak vystaveni již při tomto rozřazování velkému psychickému stresu. Pokud jsou pak vůbec do hry zapojeni, kazí a stávají se terčem posměchu, který v tomto případě přerostl až v šikanu a fyzické napadení. Bohužel zde selhává pedagog, který by měl šikanu odhalit. Zcela určitě docházelo k negativním projevům ve vztahu k postižené žákyni již v samotném průběhu hry. Diskuse O tom, jaký vztah se utváří k tělesné výchově, rozhoduje řada faktorů. Carlsonová (1995) uvádí čtyři základní vnější faktory: osobnost a chování učitele, kurikulum TV, atmosféru v třídním kolektivu a mimoškolní vlivy a tři vnitřní faktory: pohybovou gramotnost, sebedůvěru a víru v úspěch. To je ve shodě s naším výzkumem. Z uvedených výsledků plyne, že největší skupinu (32,5 %) ve zkoumaném souboru tvoří děti, u nichž je příčinou negativního vztahu vlastní obsah učiva tělesné výchovy (orientované na výkon a striktní výkonové známkování), násobený stresem vyvolaným učitelem, spolužáky či jen anticipací neúspěchu. Primárně nemají záporný vztah k pohybu, mají ale negativní vztah k tělesné výchově. Druhou nejpočetnější kategorií byla ta, jež uvádí jako příčinu negativního vztahu k tělesné výchově osobnost pedagoga. Tvořila 20,5 % ze souboru probandů. Příčiny obecně byly nejčastěji ze dvou kategorií, nesnáším to jeho řvaní, a zesměšňuje mne před spolužáky. Obě jsou závažné, protože ukazují, že pedagog nedokáže rozlišit, co je sportovní povzbuzování a co je již bezúčelné řvaní na žáka, který na provedení vyžadované pohybové činnosti nemá a nastává tedy kontraproduktivní situace. Přímé zesměšňování je zcela nepřijatelné a jednoznačně demotivující. Relativně hodně probandů (18 %) uvádí jako důvod absolutně negativní vztah k pohybu vůbec. U dětí by přitom měl být pohyb přirozenou a spontánní součástí jejich denního režimu. Předmětem hodnocení je však pouze skupina s negativním vztahem k tělesné výchově. V kontextu standardního výběru souboru, nikoli účelového, by bylo toto číslo zřejmě odlišné. Stejný počet 18 % probandů spadá do skupiny A, která zahrnuje pohybově neúspěšné žáky, kteří především ve výkonově orientované TV nestačí. Nezvládají jakékoli pohybové aktivity, současně se bojí neúspěchu, výsměchu, takže se pro ně stává tělesná výchova zdrojem stresu a úzkostných stavů, které mohou vyústit až v sociofobii. Otázka číslo dvě se zabývá strategií probandů, kterou uplatňují při řešení negativního vztahu k tělesné výchově. Ze zkoumaného souboru je 58 % probandů nuceno zúčastňovat se hodin tělesné výchovy, které pro ně představují velkou psychickou zátěž. Alarmující je, že 37 % probandů řeší tento problém vyhýbavým chováním – v tomto případě obstaráním potvrzení o osvobození z  TV. Otázkou je přístup lékařů. Osvobození má zřejmě smysl v momentě, kdy se rozvíjí úzkostné poruchy, ať již anticipační úzkost nebo již sociální úzkost. Na druhou stranu toto potvrzení má mnoho 56

Kinantropologie_2013_3_nov.indd 56

9.10.2013 10:58:26

žáků ze skupiny, která má averzi k jakémukoli pohybu a není to nijak klinicky zdůvodnitelné. Jde spíše o výchovný problém. Malé procento řeší svůj negativní vztah k TV tak, že do hodin nechodí a čekají, jak to dopadne. Využití dat z webových stránek k výzkumu v pedagogické kinantropologii V kontextu uvedené diskuse a kazuistik jsme dospěli k závěru, že data, v tomto konkrétním případě příspěvky, lze využít k  odbornému šetření. Kromě dříve diskutovaných problémů se jako zásadní ukazuje i výběrová technika vzorku populace. V tomto případě jde o kombinaci účelového a částečně náhodného výběru, založeného pouze na úsudku výzkumníka, což neumožňuje závěry generalizovat. Při dalším pokračováním výzkumu v této oblasti považujeme za nezbytné hledat odpovědi na další otázky: 1. Do jaké míry jsou vyjádření diskutujících žáků objektivní? Stresovaný, neúspěšný žák vnímá jakýkoli verbální projev učitele mnohem citlivěji. Nelze tedy jednoznačně určit, do jaké míry jsou tyto verbální projevy nepřijatelné (řev, zesměšňování). 2. Nelze přesně posoudit, do jaké míry může být verbální projev učitele vůči pohybově méně gramotným žákům spouštěcím faktorem negativních vyjádření či chování spolužáků, a to i neúmyslně. Žák pak pod vlivem emocí neobjektivně označí za příčinu učitele. Na druhou stranu by měl dobrý pedagog tyto negativní projevy vůči méně šikovnému žákovi korigovat. Je zřejmé, že žákovy pocity ovlivňují jeho celkový postoj k tělesné výchově. 3. Není možné určit, zda se jedná o aprobované učitele TV nebo učitele TV bez aprobace případně i nezbytného tělovýchovného vzdělání. I tento faktor může hrát podstatnou roli. 4. Ukazuje se, že použití dat pro kvalitativní výzkum je velmi omezené jednak z výše uvedených důvodů, jednak není možné přímo komunikovat s autorem příspěvku. Možným řešením by bylo provedení primárního výběru pomocí internetu a posléze oslovení jeho „anonymních“ autorů prostřednictvím e-mailu a dále pokračovat ve výzkumu standardním způsobem. 5. Etická komponenta tohoto způsobu získávání dat. Ta jsou umisťována na web většinou pod anonymními přezdívkami (nickaname), u některých probandů je uveden věk a pohlaví. Je otázkou, zdali je možné tyto „zpovědi“ dále zpracovávat a interpretovat bez souhlasu probandů či provozovatele. Technicky je však nemožné získat souhlas, protože jak jsme již uvedli, většina je anonymní, včetně provozovatelů serverů. V této souvislosti nastiňujeme otázku „možného zneužití dat provozovatelem serveru“. Evidentně dětem různých věkových skupin nevadí, že neznají provozovatele stránek a svěřují se zde se svými niternými pocity i problémy. Ukazuje to na jedno z  často diskutovaných úskalí internetu, zdánlivou anonymitu. 6. Další otázky souvisejí se způsobem a intepretací takto získaných dat a jejich zobecňováním. Na druhou stranu přes všechna rizika možné dezinterpretace jde o určitou výpověď, kterou můžeme vědecky interpretovat (viz náš pokus výše) nebo použít jako podnět či reakci na některá závažná témata dotýkající se tělesné výchovy ve školách, kurikula TV a obecně vztahu k pohybové aktivitě. 57

Kinantropologie_2013_3_nov.indd 57

9.10.2013 10:58:26

Závěry Obsah webových stránek, které jsou vyhledány podle předem definovaných slovních spojení, lze při předem jednoznačně určených kritériích použít s různě velkými omezeními, plynoucími ze zaměření výzkumu, k  jeho realizaci i v  pedagogické kinantropologii. Šetření skupiny 83 probandů s negativním vztahem ke školní tělesné výchově ukázalo, že existuje z  pohledu příčiny a chování několik skupin. Nejpočetnější, celých 32,5 % souboru, byla skupina žáků, kteří sice aktivně sportují, ale přesto se u nich utváří negativní vztah k tělesné výchově, což je dáno obsahem kurikula, výkonovou motivací anebo osobností pedagoga. Druhou rozsáhlou skupinu představuje kategorie žáků primárně nesnášejících jakýkoli pohyb. Velká je i skupina žáků, kteří jsou pohybově neúspěšní a v  kombinaci s  výkonovou orientací kurikula a osobností učitele u nich dochází ke stresovým situacím ústícím až v úzkostné stavy, případně i potenciálně diagnostikovatelnou sociofobii či anticipační úzkost. Z  hlediska uplatněné strategie  řešení negativního vztahu k  tělesné výchově patří k nejčetnějším rezignace a účast na výuce. Následuje vyhýbavé chování a simulace s následným osvobozením z tělesné výchovy. Jako závažná témata lze na základě analýzy zkoumaných kazuistik ve vztahu ke školní tělesné výchově dále vyčlenit: I. Další výzkum pohybově negramotných školáků i studentů a výzkum skupiny principiálně nenávidějící pohyb na základě jiné metody výběru výzkumného souboru. II. Kurikulum tělesné výchovy jako předmětu a jeho výkonové zaměření a hodnocení. III. Osobnost pedagoga, zejména těch pedagogů, kteří výrazně uplatňují výkonové hodnocení a kteří nemají pochopení pro pohybově méně úspěšného žáka. Literatura AWOPETU, A. R. (2011) Student´s perception of teacher´s personality as a determinant of student´s interest in physical education at the senior secondary school level. Journal of Emerging Trends in Educational Research and Policy Studies, vol. 2, issue 4, p. 251–255. BENDÍKOVÁ, E. (2011) Hladajme príčiny poklesu záujmu žiakov o školsků telesnú a športovú výchovu! Těl. Vých. Sport Mlád., 77, č. 2, s. 18–20. CARLSON, T. B. (1995) We hate gym: Student alienation from physical education. JTPE, 14(4), p. 467–477. ČERMÁK, I. (2002) Myslet narativně: kvalitativní výzkum „on the road“. In ČERMÁK, I., MIOVSKÝ, M. (Eds.) Sborník z konference Kvalitativní výzkum ve vědách o člověku na prahu třetího tisíciletí. Brno: Psychologický ústav AV ČR, Nakladatelství Albert, s. 11–25. HANSGUTOVÁ, L. (2009) Postoj adolescentů ke školní tělesné výchově. Nepublikovaná diplomová práce. Brno, FSpS MU. HENDL, J. (2000) Kvalitativní výzkum o zkušenostech žáků v edukačním procesu. Studia Kinanthropologica, 1, č. 2, s. 138–152. HŘEBÍČEK, R. J. (2012) Noční můra čili o povinném tělocviku (z memoárů dřevěného dítěte) [online]. Přístup dne 12. 5. 2012 z http: //hrebicek.blog.idnes.cz/c/283202/Nocni-mura-cili-o-povinnem-telocviku-z-memoaru-dreveneho-ditete. KAPLAN, A. (2001) Identifikace pohybově indisponovaného žáka a studium jeho role ve školní tělesné výchově. Nepublikovaná doktorská disertační práce. Praha, UK FTVS.

58

Kinantropologie_2013_3_nov.indd 58

9.10.2013 10:58:26

KAPLAN, A. (2009) Problematika pohybově neúspěšného žáka ve školní TV. In KRESTA, J., PYŠNÁ, D. (Eds.) Pohyb, výchova, zdraví 2009. Recenzovaný sborník příspěvků z vědecké konference. Ústí nad Labem: UJEP. KOLEKTIV AUTORŮ (2013) Životní styl žáků základních škol v ČR. České zdravotnické fórum [online]. Přístup dne 12. 5. 2012 z http://www.czf.cz/soubory/vyzkum_zsz/czf_pruzkum_zaku_pdf. KUMAR, R. et al. (2004): Structure and evolution of blogspace. Communication of the ACM – The Blogosphere, vol. 47, no. 12, p. 35–39. LANGLEY, D. J. (1997) Exploring student skill learning: a case for investigating subjective experience. Quest, 49(2), p. 56–60. PORTMAN, P. A. (1995) Who is having fun in physical education classes? Experiences of sixth-grade students in elementary and middle schools. JTPE, 14(4), p. 445–453.

RNDr. PaedDr. Pavel Červinka, Ph.D. UK FTVS, J. Martího 31, 162 52 Praha 6-Veleslavín e-mail: [email protected]

59

Kinantropologie_2013_3_nov.indd 59

9.10.2013 10:58:26