Kapitola I. subkapitola: 5. Právní normy

Kapitola I. – subkapitola: 5. Právní normy Právní normy – představují základní skladební jednotku právního normativního aktu, vyznačují se: • všeobecnou závazností • vynutitelností (v případě nedodržení pravidla následuje postih stanovený právem), • normativností (dané chování je normováno v podobě abstraktního pravidla) Právní normy kogentní a dispozitivní •

Kogentní – právní normy, které jsou závazné bezvýhradně a nepřipouštějí žádných odchylek. Musejí být aplikovány vždy.

•

Dispozitivní – právní normy, které jsou relativně nezávazné, umožňují smluvní stranám, aby si svůj vztah upravili jinak, než stanoví právní norma.

•

Rozdíl mezi kogentní a dispozitivní normou tedy spočívá v tom, zda zákon stranám dovoluje, aby si svůj vztah upravili jinak, než stanoví právní norma. Právní norma, která něco stanoví s dovětkem „jinak je smlouva neplatná“, je kogentní. Naopak právní norma, která něco stanoví s dovětkem „nebylo-li dohodnuto něco jiného“ je dispozitivní.

Struktura právní normy Právní norma má svoji logickou strukturu, která se skládá z těchto částí: •

Hypotéza – stanoví za jakých podmínek, se má realizovat určité pravidlo chování. Je zde vymezen vznik, zánik určitých právních vztahů, okruh adresátů, čas, působnost.

•

Dispozice – práva či povinnosti, která nastupují za předpokladu, že nastaly okolnosti stanovené v hypotéze.

•

Sankce – je tou částí právní normy, která stanoví nepříznivé důsledky, postih v případě porušení či nedodržení pravidla obsaženého v dispozici.

Druhy právních norem Existuje celá řada norem. V právním řádu jsou nejčastější normy určité – takové, které přímo stanoví určité pravidlo. Podle způsobu formulace tohoto pravidla se tyto právní formy dělí na: •

Přikazující – ukládají subjektům povinnost chovat se určitým způsobem.

•

Zakazující – stanovují povinnost zdržet se určitého chování.

•

Opravňující – formulují určitá oprávnění, tedy možnost subjektu chovat se určitým právně relevantním způsobem (ne však povinně).

Vedle norem určitých se objevují také pomocné normy, které ve vztahu k normám určitým, mají doplňující funkci. Tyto (Zvláštní) normy obsahují pravidlo chování, avšak formulují je odlišným způsobem, neboť stanoví oprávnění, ne povinnosti. Rozlišují se tyto zvláštní právní normy:

•

Deklaratorní – vymezují principy, zásady, normy

•

Definiční – v nichž zákonodárce stanoví obsah určitého pojmu, jak má být vykládán v procesu realizace práva.

•

Operativní – mezi ně patří normy derogační (obsahují zrušení dosud platného předpisu) nebo kolizní (upravují volbu mezi právními předpisy různých států).

Působnost právních norem Pod pojmem působnost právních norem chápeme vymezení dopadu norem z hlediska prostorového, časového, věcného, či osobního. •

Prostorová působnost – vymezuje území, na kterém právní předpis platí. Rozlišuje se působnost: o Celostátní – působí na území celého státu o Exteritoriální – sahá za hranice státu o Omezená – omezují se na územní obvod daného města či obce.

•

Časová působnost – uplatňuje se základní zásada, že právní normy působí směrem do budoucnosti. Jiná zásada stanoví, že u vydaného normativního aktu není v okamžiku jejího schválení známo, kdy jeho časová působnost skončí. Další zásadou je, že platný text právního předpisu je tvořen výchozí právní regulací, která je doplňována přijatým změnami (novelami).

Kapitola I. – subkapitola: 6. Realizace práva a právní vztahy Jedním z nejvýznamnějších způsobů realizace práva je vytváření právních vztahů. Jedná se o takové společenské vztahy, ve kterých osoby vystupují jako nositelé práv a povinností. K nezbytným předpokladům právních vztahů patří: •

Existence právní normy – dává danému vztahu právní kvalitu

•

Existence právní skutečnosti – okolnosti, s níž daná právní norma spojuje vznik, změnu či zánik určitého právního vztahu.

•

Subjekty právních vztahů – nositelé oprávnění a povinností v daném právním vztahu.

•

Objekty právního vztahu – k nimž se upíná jednání subjektů – účastníků právního vztahu

•

Obsah právního vztahu – práva a povinnosti vyplývající z právních norem popř. ze smlouvy (dohoda mezi účastníky).

Právní skutečnosti Všechny právní vztahy vznikají, mění se a zanikají na základě podmínek, s nimiž právo spojuje určité právní následky. Ustanovení právních norem upravují konkrétně práva a povinnosti účastníků

jednotlivých vztahů. Současně však tyto normy stanoví, s jakými skutečnostmi je spojen vznik, změna či zánik jednotlivých právních vztahů. Tyto skutečnosti se nazývají právní skutečnosti. • Subjektivní právní skutečnosti – jsou projevem vůle lidí a projevují se jako lidské chování. o Veřejnoprávní individuální právní akty – jsou výsledkem rozhodovací činnosti státních orgánů. Jimi se zakládají, mění nebo ruší. o Soukromoprávní úkony – označuje se tak lidské chování, které právo uznává jako projev vůle jednajícího subjektu. Je tedy zaměřeno k tomu, aby vyvolalo určité právní následky. Právní úkony mohou být, podle počtu stran: jednostranné, dvoustranné, vícestranné. Podle požadavku formy úkonu: formální (písemné), neformální (volitelně písemné nebo ústní). Dále mohou být typické nebo atypické (podle toho zda se jedná o určitý pravidelný smluvní typ daný zákonem) • Objektivní právní skutečnosti – nejsou přímo závislé na lidském chování, respektive nemohou jim být ovlivnitelné (události, stavy). o Chování podle práva o Protiprávní chování – následkem protiprávního chování je právní odpovědnost jeho původce. Právní vztah vniklý následkem takového chování je zaměřen na nápravu nežádoucího stavu, popřípadě na uplatnění sankčních následků vůči porušiteli. Právní řád nazývá porušení práva delikt: Veřejnoprávní delikty – porušení právních norem spadajících do veřejného práva (trestné činy, správní přestupky a správní delikty) Soukromoprávní delikty – porušení povinností spadajících do soukromého práva (občanskoprávní delikty, pracovněprávní delikty). • Čas jako objektivní právní skutečnost – pro právo má dvojí význam, a to jako pevně stanovený čas (datum) nebo čas planoucí (lhůta). Trvání lhůty může být dáno ve dnech, měsících či letech, přičemž právní normy stanoví počátek běhu lhůty. Rozlišují se lhůty: o Pro trvání určitého práva o K uplatnění určitého nároku – zde se rozlišují lhůty prekluzivní (v důsledku marného uplynutí dochází k zániku práva) a promlčecí (zde právo nezaniká, ale oslabuje se – strana, která měla dříve povinnost, může poukázat na to, že uplynula promlčecí lhůta a nelze tak nárok již vymáhat, pokud tak neudělá, nárok lze vymáhat). Subjekty právních vztahů Jedná se o osoby, které vystupují v těchto vztazích jako nositelé práv a povinností. Z tohoto hlediska mohou být subjekty právních osob: Jednotlivci (označovaní jako fyzické osoby) Společnosti, organizace, sdružení, spolky atd. (právnické osoby)

Stát Fyzické osoby – Jako fyzické osoby jsou označováni jednotlivci, kteří jsou nositeli práv a povinností, a to v rozsahu v jakém k nim mají právní subjektivitu. Ta má svoji pasivní stránku – způsobilost k právům a povinnostem (získávají osoby narozením a ztrácí smrtí) a aktivní stránku – způsobilost k právním úkonům (je vázána na dosažení určitého věku (18 let) a na určitou rozumovou a volní vyspělost). Zákonem může být tato věková hranice snížena (například uzavřením manželství v 16 letech). Na druhou stranu lze v případě nedostatečného intelektuálního a volního vývoje způsobilost k právním úkonům omezit či zcela vyloučit. Zastupování fyzických osob Fyzická osoba v právních vztazích nemusí jednat osobně – může si ustanovit zástupce. Právní úkon tedy činí jiná osoba, než ta, které svědčí následek z tohoto úkonu. Institut zastupování fyzických osob se uplatňuje také v případě, že osoba není schopná samostatně činit právní úkony z důvodu nezpůsobilosti (osoba nezletilá či duševně nesvéprávná). Zastupování fyzických osob může být zákonné nebo smluvní: Zákonné zastoupení – vzniká ze zákona, popřípadě na základě rozhodnutí státního orgánu. Je upraveno pro: o Osoby, které nejsou způsobilé k právním úkonům o Osoby, jejichž pobyt není znám o Případ střetu zastoupeného a jeho zákonného zástupce o Zastupováni manželi v rámci běžného nakládání s věcmi ve společném jmění manželů Smluvní zastoupení – vzniká na základě smlouvy mezi zástupcem a zastupovaným. Jedná se o zastoupení na základě udělené plné moci (jednostranný právní úkon, kterým osoba opravňuje svého zástupce, aby ji zastupoval ve vymezeném rozsahu). Plnou moc lze udělit písemně i ústně. Právnické osoby – jedná se o určitá sdružení osob, popřípadě věcí, jež jsou pro účely práva považována za jediný subjekt se všemi důsledky z toho vyplývajícími. Z hlediska zdroje právní úpravy vzniku a rozsahu oprávnění k jednání rozlišuje teorie práva: Veřejnoprávní korporace – politické strany Soukromoprávní korporace – obchodní společnosti, sdružení občanů, družstva Nadace a fondy – majetkové podstaty vytvořené k určitému cíli či účelu stanovenému v podmínkách nakládání s majetkem nadace či fondu. Zastupování právnických osob

U právnických osob musí být vždy ustanoven zástupce, který jedná jejím jménem a na její účet. Zástupcem může být jak osoba fyzická, tak osoba právnická. Odpovědnost vůči zastoupenému nese zástupce. Zastoupení může vzniknout: Ze zákona Na základě dohody o plné moci Stát – jak subjekt právních vztahů vystupuje prostřednictvím svých orgánů, které mohou jednat jak jménem svým, tak jménem státu. Objekty právních vztahů – také objekty lze považovat v jistém smyslu za předpoklad a prvek právního vztahu. Jsou stimulem vstupu subjektu do právního vztahu, neboť subjekty usilují o uspokojení určitých zájmů a potřeb, které realizují v rámci oprávnění a povinností. Objektem právního vztahu je tedy to, k čemu směřují vzájemná práva a povinnosti subjektů. Mohou jimi být: Věci a ovladatelné hmotné přírodní síly Výsledky tvůrčí duševní činnosti Chování a výsledek chování Hodnoty lidské osobnosti nemajetkové povahy

Kapitola VIII. – subkapitola: 1. Základy občanskoprávních vztahů Občanské právo je tvořeno souborem právních norem. Tyto normy upravují základní vlastnické poměry mezi subjekty, právní zásady, kterými se řídí fyzické a právnické osoby, ale také vztahy upravené nehmotnými právy a sankce za porušení práv a povinností z těchto vztahů vyplývajících. Občanské právo tvoří obecný základ a východisko úpravy dalších odvětví soukromého práva. Základním pramenem občanského práva je Ústava ČR a Listina základních. Z kterých vychází zákonné prameny občanského práva především občanský zákoník.

Kapitola VIII. – subkapitola: 2. Občanské právo hmotné Upravuje majetkové vztahy fyzických a právnických osob, majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem, jakož i vztahy vyplývající z tvůrčí duševní činnosti neboli autorské právo. V rámci systematicky uspořádaných norem hmotného občanského práva můžeme rozlišovat obecnou a zvláštní část právní úpravy. Obecná část – vymezuje základní otázky a pojmy. Zvláštní důraz je kladen na občanskoprávní smlouvy. Zvláštní část – zahrnuje oblasti občanskoprávní regulace: o Věcná práva – vztahující se k ovládání věcí o Závazková práva o Dědické právo o Práva k nehmotným statkům

Základní zásady občanského práva Za hlavní zásadu občanského práva, je považován postulát: dovoleno je vše, co není výslovně zakázáno. To znamená, že si účastníci občanskoprávních vztahů mohou vzájemná práva a povinnosti upravit dohodou odchylně od zákona, jestliže to zákon výslovně nezakazuje. Tato volnost subjektu je vyjadřována jako zásada smluvní volnosti neboli zásada autonomie vůle. Ta se projevuje jako: Svoboda učinit či neučinit právní úkon Svoboda volby obsahu právního zákonu Svoboda volby formy právního úkonu Zásada právní jistoty - Je spravedlivé, aby právo bylo předvídatelné. Je spravedlivé, aby ten, kdo se na právo spolehne, kdo v dobré víře svěří své záležitosti pod ochranu práva, aby nebyl zaskočen nečekaným zvratem. Je to princip, který způsobuje, že právo se nerado mění, že tíhne ke stálosti a jen pomalu a neochotně se přizpůsobuje společenským změnám. Zásada zachování dobrých mravů – zavádí se tím uplatňování pravidel slušnosti, která doplňují obsah právního rámce výkonu práv a povinností. Princip zákazu zneužívání občanských práv - Vymezení míry únosnosti realizace zejména těch práv, která nemají zákonem dané limity a jejichž neomezené uplatnění by mohlo být na újmu jiným. Obecné otázky občanskoprávních vztahů Z hlediska působení následků stanovených právem, jsou právní skutečnosti jednoduché a složené: Jednoduché právní skutečnosti – právní účinky vyvolává jen jedna právní skutečnost Složené právní skutečnosti – k vyvolání právních účinků působí několik právních skutečností a to současně nebo postupně Občanskoprávní úkony Občanskoprávní úkon je projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují. Občanský zákoník stanoví podrobně, jaké náležitosti musí právně relevantní chování osob vykazovat, aby vyvolalo právní následky občanskoprávního úkonu. Právní úkony musí mít náležitosti stanovené právními normami, aby bylo možné s nimi spojovat zamýšlené nebo stanovené právní následky. Jsou to: Náležitosti subjektu – subjekt, který právní úkon činí, musí mít způsobilost k právním úkonům. Nemesí však jednat sám, může být zastoupen. Náležitosti vůle – pod tímto pojmem chápeme její skutečnou existenci (nikoli předstírání). Nesmí jít o mimoděčný projev (např. kývnutí hlavou) nebo o vůli jiného subjektu než toho, který úkon činí (např. dodatečné vyplnění formuláře třetí osobou). Dále musí být vůle:

o Vážná – jednající subjekt chce způsobit právní následky spojené s jeho jednáním. Vážnou není vůle projevená při hře, v rámci výuky, ze žertu. o Prostá omylu – subjekt nesmí mít nesprávné nebo nedostatečné představy o právních následcích, které z právního úkonu mohou vyplynout. Omyl činí právní úkon neplatným. o Svobodná – nesmí být ovlivněna způsobem, který by jednajícímu subjektu bránil volně se rozhodnout, zda určitý projev vůle učiní či nikoli. o Vyjádřena navenek – to se nazývá projev vůle a musí být učiněno způsobem, který ji učiní srozumitelnou třetím osobám. Vůle může být vyjádřena ústní formou, písemně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o vůli subjektu. Písemnou formu musí mít jen ten právní úkon nebo ta smlouva, u kterých to stanoví zákon výslovně. K náležitostem předmětu právního předmětu právního úkonu patří možnost a dovolenost. Předmět právního úkonu musí být možný, tedy fyzicky, objektivně splnitelný. Plnění je možné, pokud jej lze uskutečnit. Dovolenost vyjadřuje právní možnost plnění, okolnost, že plnění není v rozporu se zákonem ani jej nijak neobchází.

Vady právních úkonů Právní úkon, který nemá náležitosti stanovené právními normami, je vadným právním úkonem. To znamená, že nevyvolává účinky zamýšlené smluvními stranami. Neznamená to však, že by neměl žádné následky (např. vrátit vše, co bylo do té doby na jeho základě poskytnuto, náhrada způsobené škody, možnost odstoupit od smlouvy). Jiným následkem vad může být odporovatelnost právním úkonům. Její podstatou je právo věřitele domáhat se u soudu určení, že právní úkony, které učinil dlužník a které maří uspokojení vymahatelné pohledávky věřitele, jsou vůči němu právně neúčinné. Právo odporovat musí věřitel uplatnit u soudu podáním odpůrčí žaloby. V případě, že soud vyhoví, může se věřitel domáhat uspokojení svých pohledávek. Právní události Jsou to skutečnosti aprobované právem, které jsou na lidské vůli nezávislé. Patří sem například narození a smrt člověka, působení přírodních sil. U soukromoprávních vztahů patří k nejvýznamnějším událostem čas, kde se jedná především o lhůty, které počínají a končí v určitý okamžik. Protiprávní úkony a protiprávní vztahy Protiprávní úkony jsou projevem lidské vůle, ale na rozdíl od právních úkonů nejsou právem dovolené. Nazýváme je občanskoprávní delikty. Následkem spáchání deliktu je vznik odpovědnostního právního vztahu. Delikty mohou spočívat nejen v činnosti, ale i v nečinnosti (například neprovedení díla).

Protiprávní vztahy jsou právní skutečnosti, které jsou právem reprobovány a jsou nezávislé na vůli subjektů. Mohou být ale nepřímo lidským chováním vyvolány (sesuv půdy v důsledku důlní činnosti). Od právních událostí se liší negativními důsledky, které je třeba odstranit. Právní domněnky a fikce Právní domněnky (presumpce) - Právní domněnka je konstrukce užívaná v právu, jíž se za určitých okolností v zájmu právní jistoty presumuje (předpokládá) právní skutečnost, o níž není jisto, zda nastala. Právní domněnky mohou být vyvratitelné nebo nevyvratitelné. Vyvratitelné právní domněnky – považují za exitující skutečnosti, pokud není prokázán opak. Nevyvratitelná právní domněnka – nepřipouští důkaz opaku. Právní fikce je skutečnost, která realitu pouze předstírá, ačkoli je zřejmé, že pravý stav věci takový není. Například právní fikce doručení (něco se považuje za doručené, ač se ví, že fakticky doručeno nebylo) má být stimulem pro to, aby se úředně obeslané subjekty nevyhýbali doručení nepříznivých zásilek. Rozdíl mezi nevyvratitelnou právní domněnkou a právní fikcí tkví v tom, že zatímco u domněnky nevíme, zda nějaká skutečnost nastala nebo nenastala, a pouze stimulujeme to, že nastala, u fikce zcela jistě víme, že skutečnost nenastala, a přesto ji za nastalou považujeme.

Kapitola VIII. – subkapitola: 2.3 Základy právní úpravy věcných práv Věcné právo představuje úplné nebo částečné panství nad konkrétní věcí. Postavení osoby věcně oprávněné se vyznačuje tím, že tato osoba vylučuje kohokoliv jiného z působení na věc = právo absolutní. Pojmem věc lze rozumět hmotné předměty či přírodní síly za předpokladu, že jsou užitečné a ovladatelné. Dělení věcí: Věci jednotlivé a věci hromadné – věcí jednotlivou je jeden hmotný předmět, s kterým lze v právních vztazích nakládat (počítač). O věc hromadnou se jedná v případě, kdy jediný předmět tvoří několik hmotných věcí (sada pneumatik). Věci movité a věci nemovité – určení věcí movitých je dáno negativně, to znamená, že věci, které nejsou nemovitostmi ve smyslu zákona, jsou věcmi movitými. Za nemovitosti považuje zákon pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem. Součást a příslušenství věcí Součástí věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být od ní odděleno, aniž by se tím daná věc znehodnotila (např. součástí televizoru je obrazovka). Součást věci není v právním smyslu samostatnou věcí. Spolu s věcí hlavní tvoří celek. Bude-li mít oddělení věci od věci hlavní trvalý charakter, může mít za následek, že součást se stane samostatnou hlavní věcí (např. z havarovaného automobilu bude vyjmut motor, který bude samostatně prodáván). Příslušenství věci obecně charakterizuje to, že je samostatnou věcí v právním smyslu, která je oddělitelná od věci hlavní a je vlastníkem určena k trvalému užívání s věcí hlavní.

Vlastnické právo Je to základní právní institut, který zakotvuje existující ekonomické vlastnické vztahy. S vlastnictvím je spojeno několik subjektivních práv vlastníka: Právo užívat věc – tedy realizovat užitnou hodnotu věci a brát si přírůstky vlastněné věci. Právo disponovat s věcí – realizovat směnnou hodnotu věci, rozhodovat o osudu věci. Právo věc držet – tedy mít ji ve své faktické moci a ovládat ji. Nabývání vlastnictví Vlastnické právo lze nabývat na základě různých právních skutečností. Může to být způsobem originárním (např. zhotovení nové věci) odvozeným, derivativním (koupí, zděděním). Právní skutečnosti nabývání vlastnického práva definuje občanský zákoník. Je to nabývání: Smlouvou Děděním Rozhodnutím státního orgánu Na základě jiných skutečností Zánik vlastnického práva K zániku vlastnického práva může dojít na základě různých právních skutečností. Může to být zánik: Absolutní – vlastnictví jedné osoby zanikne, aniž je nabyla osoba jiná. Relativní – vlastnické právo zaniká bývalému vlastníkovi, avšak současně je nabývá někdo jiný. Opuštění věci – pokud vyjadřuje vůli vlastníka nebýt již déle vlastníkem věci, potom vlastnictví přechází na stát Ztráta věci – pokud nemohla být vlastníkovi věc vrácena, je nálezce povinen odevzdat věc obci, na jejímž území k nálezu došlo. Nepřihlásí-li se vlastník věci do 6 měsíců od jejího odevzdání, připadá věc do vlastnictví této obce. Ochrana vlastnického práva Práva vlastníka jsou chráněna právními prostředky, které ukládají všem osobám povinnost zdržet se všeho, čím by nad přiměřenou míru mohly obtěžovat vlastníky ve výkonu jejich práv. Zvláštní povinnosti jsou uloženy u ochrany nemovitostí a to sousedskými právy. Za ohrožení práva jiného se při rozhodování sousedských sporů považují zejména: Úpravy stavby nebo pozemků, které ohrožují sousedovu stavbu nebo pozemek Hluk, vibrace, kouř, plyny, světlo, stínění apod.

Vnikání chovaných zvířat na sousední pozemek Vstup na pozemky K nejdůležitějším procesně právním prostředkům ochrany patří vlastnické žaloby. Jde o žaloby: Žaloba na vydání věci – je určena k ochraně vlastníkových práv při neoprávněném zadržování Žaloba zápůrčí – je určena pro ostatní případy, kdy došlo k zásahům do vlastnického práva k věci. Žaloba určovací – jejíž podstatou je kvalifikované rozhodnutí, že existuje vlastnické právo určité osoby k dané věci. Spoluvlastnictví V případě, že vlastnické právo k téže věci současně náleží více osobám, hovoří občanský zákoník o spoluvlastnictví věci. Podílové spoluvlastnictví – právní vztah mezi dvěma nebo více osobami, kterým společně svědčí vlastnictví k jedné a téže věci. Výkon jejich spoluvlastnických práv je omezen spoluvlastnickými podíly k věci.

Právo držby Držba je jednak částí vlastnických práv (právo vlastníka věc držet), ale také samostatný zvláštní institut občanského práva, kdy držitel je osoba jiná než vlastník. V takovém případě, kdy držitel a vlastník jsou dvě různé osoby, je vyžadováno splnění dvou základních předpokladů: Faktické ovládání věci určitou osobou, kdy dotyčná osoba má věc ve své moci Nakládání s věcí jako se svou vlastní Vedle držby může nastat případ, kdy osoba sice fakticky nějakou věc ovládá, ale chybí zde vědomí vlastnictví (chová se k věci jako k cizí, protože si je vědom, že mu nepatří -pronájem). Držba v dobré víře – znamená, že držitel je zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc patří. Dobrá víra je přesvědčení nabyvatele, že nejedná bezprávně, když si například přisvojuje určitou věc. Na druhé straně lze hovořit o držbě ve zlé víře. Zloděj, který věc ukradl, se nemůže dovolávat dobré víry. Neboť moc dobře ví, že mu kradené věci nepatří. Rozlišování držby v dobré nebo zlé víře je významné pro nabytí vlastnického práva vydržením. Jen držitel, který je v dobré víře, může nabýt vlastnické právo vydržením, což je způsob jak získat věc z držby do vlastnictví. Podmínkou vydržení je nepřetržitý výkon držby, a to po dobu: 3 let u věci movité 10 let u věci nemovité

Věcná práva k věci cizí Tato skupina práv umožňuje užívání cizích věcí zákonem vymezeným způsobem. Jejich obsahem jsou pouze určitá oprávnění, částečné právní panství nad věcí. Mezi věcná práva k cizí věci patří: Věcná břemena Zástavní, resp. podzástavní právo Zadržovací právo Věcná břemena – jedná se o práva, která omezují vlastníka nemovité věci ve prospěch jiné osoby. Ukládají mu tedy určité povinnosti, a to: Povinnost něco strpět (přechod jiného přes jeho pozemek) Povinnost něčeho se zdržet (povinnost vlastníka nezvyšovat dům) Povinnost něco vykonat (udržovat příjezdovou komunikaci v provozuschopném stavu) Oprávněná osoba, které svědčí právo z věcného břemene, může být vymezena dvojím způsobem, a to jako: Určitá osoba – toto právo je nepřenosné na jinou osobu (právo doživotního bydlení) Osoba určená okolností, že vlastní jinou nemovitost (zpravidla sousední) Věcná břemena mohou vzniknout: písemnou smlouvou, poslední vůlí zůstavitele, schválenou dohodou dědiců, rozhodnutím soudu, rozhodnutím jiného státního orgánu, ze zákona. Nejčastější je zřízení věcného břemene písemnou smlouvou. Předpokladem nabytí práva odpovídajícího věcnému břemeni je vklad do katastru nemovitostí na základě uzavřené smlouvy. K zániku věcného břemene může dojít: uzavřením dohody mezi stranami, v důsledku právní události, rozhodnutím státního orgánu, uplynutím doby, na kterou byla smlouva sjednána. Vznik změna a zánik věcného břemene se zapisují vkladem do katastru nemovitostí u příslušného katastrálního úřadu. Zástavní právo – zástavní právo umožňuje zajištění pohledávky s příslušenstvím (například s úroky či poplatky z prodlení). Podstata zástavního práva spočívá v tom, že v případě nesplnění povinností dlužníka je zástavní věřitel oprávněn domáhat se uspokojení ze zastavené věci. Zástavní právo zajišťuje pohledávku tak, že v případě nesplnění povinnosti planoucí ze smlouvy dlužníkovy je zástavní věřitel oprávněn domáhat se: Zástavní žalobou u soudu uspokojení ze zástavy jejím prodejem Prodeje nemovitosti ve veřejné dražbě Žalobou na plnění původní pohledávky Zadržovací právo – jeho podstata spočívá v možnosti věřitele nevydat cizí movitou věc tomu, komu je věc povinen vydat, aby tak zajistil svou splatnou pohledávku vůči tomuto subjektu.

Kapitola VIII. – subkapitola: 2.2.6 Ochrana osobnosti fyzických osob Práva každé fyzické osoby: každá fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti, a to zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti. Dále pak také soukromí, svého jména a projevů osobní povahy. Jedná se však pouze o demonstrativní výčet, nikoliv úplný. Dále sem patří například právo na tělesnou integritu, právo na podobu, hlas atd. Osobnostní práva – jsou nepromlčitelná, nezcizitelná a fyzická osoba se jich nemůže vzdát. Vznikají narozením a končí a končí smrtí fyzické osoby. Právo na ochranu osobnosti má každá fyzická osoba, tedy každý jednotlivec bez ohledu na to, zda je zletilý či nezletilý, svéprávný nebo zbavený způsobilosti k právním úkonům nebo s omezenou způsobilostí k právním úkonům. Ochrana je poskytována všem osobám bez ohledu na státní příslušnost. Některá práva se však mohou týkat i nascitura, tj. počatého dítěte, za předpokladu, že se narodí živé. Po smrti fyzické osoby se ochrany mohou domáhat manžel a děti dotčené fyzické osoby, není-li jich, pak její rodiče. Nejedná se v žádném případě o dědění osobnostních práv. Práva na postmortální ochranu zemřelé fyzické osoby jsou právy samostatnými a původními a náleží pouze tomuto úzce vymezenému okruhu osob. Ochrana právnických osob není podle této právní úpravy možná. Je taky obsažena v občanském zákoníku, ale je omezena pouze na ochranu názvu a dobré pověsti právnické osoby. K omezení osobnostních práv může dojít pouze se svolením fyzické osoby, pokud jsou to práva, se kterými může fyzická osoba platně disponovat (například udělení souhlasu s použitím jména a podoby v reklamě). Občanský zákoník obsahuje zákonná omezení osobnostních práv: •

Úřední licence – svolení fyzické osoby není třeba, použijí-li se osobní údaje k úředním účelům na základě zákona.

•

Vědecká a umělecká licence – stanoví, že lze použít osobní údaje FO, pořídit nebo použít přiměřeným způsobem pro účely vědecké a umělecké. Není dovoleno užití písemností osobní povahy (deník, soukromá korespondence).

•

Zpravodajská licence – dovoluje pořídit a použít osobní údaje osoby pro účely tiskového, filmového, rozhlasového a televizního zpravodajství. Zde rovněž není dovoleno použít písemností osobní povahy.

Ani takovéto použití nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy fyzické osoby, i když sama osoba s použitím těchto projevů osobní povahy souhlasila. Určité omezení práva na tělesnou integritu obsahují některé veřejnoprávní normy, a to tehdy, jeli to například nezbytné v zájmu veřejné bezpečnosti, předcházení trestným činům, ochrany veřejného zdraví. Pak je fyzická osoba povinna strpět i takové zásahy, jako například odběr krve nebo povinné léčení.

Prostředky ochrany osobnostních práv = žaloba u soudu Nároky: •

Upuštění od neoprávněných zásahů

•

Odstraněny následky zásahů

•

Poskytnuto přiměřené zadostiučinění

•

Náhrada škody

•

Vydání bezdůvodného obohacení

Tiskový zákon •

Institut odpovědi poskytuje fyzické osobě, která utrpěla újmu tím, že bylo v periodickém tisku zveřejněno sdělení, jež se dotýkalo její cti, důstojnosti nebo soukromí právo, aby vydavatel uveřejnil její odpověď na toto tvrzení. Vydavatel je povinen na žádost této osoby odpověď uveřejnit.

•

Bylo-li v tisku uveřejněno sdělení o trestním řízení nebo o řízení ve věcech přestupku vedeném proti fyzické osobě, anebo o řízení ve věcech správních deliktů vedeném proti fyzické nebo právnické osobě, kterou lze podle tohoto sdělení ztotožnit, a toto řízení nebylo ukončeno pravomocným rozhodnutím, má tato osoba právo požadovat na vydavateli uveřejnění informace o konečném výsledku řízení. Osobě je tedy dáno právo na dodatečné sdělení. Vydavatel je povinen na žádost této osoby informaci o pravomocném rozhodnutí jako dodatečné sdělení uveřejnit.

Zákoník práce •

Antidiskriminační zákon – rovné zacházení a zákaz diskriminace v pracovně-právních vztazích. Obrácené důkazní břemeno - chrání toho, kdo měl být diskriminován. Pokud jde konkrétně o pracovně právní spory, v případech, kdy zaměstnavatel diskriminuje zaměstnance, bude to právě zaměstnavatel, který bude muset prokazovat, že k diskriminaci nedošlo.

•

Zaměstnavatel je oprávněn vést osobní spis zaměstnance. Osobní spis smí obsahovat jen písemnosti, které jsou nezbytné pro výkon práce.

•

Požádá-li zaměstnanec zaměstnavatele o vydání posudku o pracovní činnosti (pracovní posudek), je zaměstnavatel povinen do 15 dnů zaměstnanci tento posudek vydat; zaměstnavatel však není povinen vydat mu jej dříve, než v době 2 měsíců před skončením jeho zaměstnání. Pracovním posudkem jsou veškeré písemnosti týkající se hodnocení práce zaměstnance, jeho kvalifikace, schopností a dalších skutečností, které mají vztah k výkonu práce. Jiné informace o zaměstnanci než ty, které mohou být obsahem pracovního posudku, je zaměstnavatel oprávněn o zaměstnanci podávat pouze s jeho souhlasem, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak. Nesouhlasí-li zaměstnanec s obsahem potvrzení o zaměstnání nebo pracovního posudku, může se domáhat do 3 měsíců ode dne, kdy se o jejich obsahu dověděl, u soudu, aby zaměstnavateli bylo uloženo přiměřeně jej upravit.

•

Zaměstnanci nesmějí bez souhlasu zaměstnavatele užívat pro svou osobní potřebu výrobní a pracovní prostředky zaměstnavatele včetně výpočetní techniky ani jeho telekomunikační zařízení. Zaměstnavatel toto může přiměřeným způsobem kontrolovat. Bez vážného důvodu spočívajícího v povaze jeho činnosti nesmí zaměstnavatel podrobovat zaměstnance: o otevřenému nebo skrytému sledování, o odposlechu a záznamu jeho telefonických hovorů, o kontrole elektronické pošty nebo kontrole listovních zásilek adresovaných zaměstnanci. Jestliže je dán vážný důvod, spočívající ve zvláštní povaze činnosti zaměstnavatele: O zavedení kontrolních mechanismů (kamery, záznam telefonických hovorů) je povinen zaměstnance přímo informovat.

•

Zaměstnavatel nesmí vyžadovat informace, které nesouvisejí s výkonem práce, zejména o: A) těhotenství B) rodinných a majetkových poměrech C) sexuální orientaci D) původu E) členství v odborech F) politických stranách G) příslušnosti k církvi H) trestněprávní bezúhonnosti To neplatí v případech A, B, H, kdy je pro takový dotaz dán věcný důvod spočívající v povaze práce, která má být konána zaměstnancem.

Trestní zákon •

Neoprávněné nakládání s osobními údaji - kdo, byť i z nedbalosti, neoprávněně užije osobní údaje, které byly o jiném shromážděné v souvislosti s výkonem veřejné moci, a způsobí tím vážnou újmu na právech nebo oprávněných zájmech osoby, jíž se osobní údaje týkají, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti.

•

Poškození cizích práv - kdo jinému způsobí vážnou újmu na právech tím, že uvede někoho v omyl, nebo využije něčího omylu, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.

•

Porušení tajemství dopravovaných zpráv - kdo úmyslně poruší tajemství: o uzavřeného listu nebo jiné písemnosti při poskytování poštovní služby nebo přepravované jinou dopravní službou nebo dopravním zařízením, o datové, textové, hlasové, zvukové či obrazové zprávy posílané prostřednictvím sítě elektronických komunikací a přiřaditelné k identifikovanému účastníku nebo uživateli, který zprávu přijímá, nebo

o neveřejného přenosu počítačových dat do počítačového systému, z něj nebo v jeho rámci, včetně elektromagnetického vyzařování z počítačového systému, přenášejícího taková počítačová data, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti. Stejně bude potrestán, kdo v úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch •

prozradí tajemství, o němž se dozvěděl z písemnosti, telegramu, telefonního hovoru nebo přenosu prostřednictvím sítě elektronických komunikací, který nebyl určen jemu, nebo

•

takového tajemství využije.

•

Porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí - kdo neoprávněně poruší tajemství listiny nebo jiné písemnosti, fotografie, filmu nebo jiného záznamu, počítačových dat anebo jiného dokumentu uchovávaného v soukromí jiného tím, že je zveřejní, zpřístupní třetí osobě nebo je jiným způsobem použije, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.

•

Pomluva - kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok. Odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem.

Kapitola VIII. – subkapitola: 9. Základy autorského práva Autorské právo je součástí práva duševního vlastnictví – předmětem ochrany je nehmotný majetek. Při stanovení působnosti autorského zákona je třeba si uvědomit, že tradiční autorské právo vychází z principu teritoriality, to znamená, že při ochraně díla se aplikuje právo toho státu, kde k užití díla dochází. Autorský zákon se vztahuje na díla a výkony umělců, kteří jsou občany ČR, ať byly vytvořeny nebo zveřejněny kdekoli. Na díla cizinců se autorský zákon vztahuje, pokud to ČR dohodla v mezinárodní smlouvě nebo pokud je zaručena vzájemnost. Autorský zákon se také vztahuje na díla autorů, kteří nejsou občany ČR, ale dílo bylo poprvé v ČR zveřejněno nebo zde mají trvalé bydliště. Předmětem autorského práva je dílo literární, umělecké a vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoliv objektivně vnímatelné podobě. Autorské právo se vztahuje na dokončené dílo i na jeho jednotlivé vývojové fáze, včetně názvu a jmen postav. Předmětem autorského práva je také dílo vzniklé tvůrčím zpracováním díla jiného, včetně překladu díla do jiného jazyka. Platí však, že k překladu či jinému zpracování díla, je nutný autorův souhlas. Dílem je zejména dílo slovesné, hudební, dramatické, choreografie, pantomima, fotografie, za dílo se považuje též počítačový program, je-li původní a také databáze, která je způsobem výběru nebo uspořádáním obsahu autorovým vlastním duševním výtvorem.

Souborné dílo – dílo, které vzniklo jako soubor nezávislých děl a spolu tvoří jedinečný výsledek tůrčí činnosti (časopis). Zaměstnanecké dílo – o zaměstnanecké dílo se jedná tehdy, pokud autor vytvořil dílo ke splnění povinností z pracovního poměru. Majetková práva na toto dílo má zaměstnavatel. Pokud mu plyne velký zisk z tohoto díla, má autor nárok na přiměřenou odměnu. Autorova osobnostní práva zůstávají nedotčena. Není-li sjednáno jinak, má se za to, že autor udělil zaměstnavateli svolení k dokončení svého nehotového zaměstnaneckého díla (skončí PP vztah nebo zaměstnanec nedokončí řádně a včas). Počítačové programy, databáze a kartografická díla se považují za zaměstnanecká díla i tehdy, byla-li autorem vytvořena na objednávku - objednatel se v takovém případě považuje za zaměstnavatele. Smrtí nebo zánikem zaměstnavatele (bez právního nástupce) – nabývá oprávnění k výkonu práv autor. Nevykonává-li zaměstnavatel majetková práva vůbec nebo nedostatečně má autor právo požadovat udělení licence. Kolektivní dílo – na tvorbě se podílí více autorů, je vytvářeno z podnětu a pod vedením fyzické nebo právnické osoby a je uváděno na veřejnost pod jejím jménem. Školní dílo – dílo vytvořené studentem ke splnění studijních povinností. Škola může použít toto dílo nevýdělečně. Odpírá-li autor udělit svolení bez závažného důvodu – soud. Autor může své dílo užít sám či poskytnout jinému licenci, není-li to v rozporu s oprávněnými zájmy školy. Škola může požadovat, aby z výdělku takto dosaženého přiměřeně přispěl na úhradu nákladů.

Dílo vytvořené na objednávku a soutěžní dílo - Objednatel může užít dílo vytvořené na základě smlouvy o dílo pouze k účelu vyplývajícímu ze smlouvy. K užití díla nad rámec tohoto účelu je objednatel až na zákonné výjimky oprávněn pouze na základě licenční smlouvy. Nedohodnou-li se jinak, autor může dílo vytvořené na objednávku užít a poskytnout licenci třetí osobě, není-li to v rozporu s oprávněnými zájmy objednatele. To se netýká počítačových programů a databází, kartografických děl a kolektivních děl. Audiovizuální dílo – za autora takového díla se považuje režisér. Je zde promítnuta ochrana investic takového výrobce vzhledem k tomu, že výroba audiovizuálního díla vyžaduje značné výrobní náklady. Dílem není námět díla, denní zpráva nebo jiný údaj sám o sobě, myšlenka, postup, princip, metoda, objev, vědecká teorie, matematický vzorec atd. Autor a jeho práva Autorem může být pouze fyzická osoba, která dílo vytvořila. Vzniklo-li dílo společnou tvůrčí činností dvou nebo více autorů, jedná se o spoluautorství. Právo autorské vzniká v okamžiku, kdy je dílo vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě. Autorský zákon umožňuje využití námětu, který je obsažen v cizím autorském díle – námět není předmětem ochrany.

Autorský zákon se nevztahuje na právní předpisy, veřejné listiny, veřejně přístupné rejstříky, sněmovní a senátní publikace, státní symboly, obecní kroniky, výtvory tradiční lidové kultury a podobná díla. Obsah autorského práva Obsah autorského práva tvoří dvě skupiny práv, práva osobnostní a práva majetková. Osobnostní práva – spočívají v tom, že autor má právo: o Rozhodnout o zveřejnění díla o Prohlašovat se autorem díla o Na nedotknutelnost svého díla Osobnostních práv se autor nemůže vzdát, jsou nepřevoditelná a zanikají smrtí autora. Po smrti vzniká právo osobám autorovi blízkým na ochranu jeho užití Majetková práva – majetkovým právem je dílo užít a udělit jiné osobě smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva. Právem dílo užít je zejména právo na: o Rozmnožování díla o Rozšiřování díla o Pronájem díla o Půjčování díla o Sdělování díla veřejnosti Majetkových práv se autor nemůže vzdát, jsou nepřevoditelná. Lze je dědit, přičemž dědicové z nich mají prospěch ještě 70 let po smrti autora. Po uplynutí 70 let po smrti autora se dílo stává volným a není již chráněno z hlediska majetkových práv.

Omezení autorského práva Přestože je autorské právo právem absolutním, autorský zákon uvádí výčet omezení autorských práv, která je povinen strpět. Jedná se o následující omezení: Volná užití – tedy pořízení rozmnoženiny díla pro osobní potřebu. Tato rozmnoženina nesmí být použita k jinému účelu, pouze pro osobní potřebu. Je zde stanovena povinnost zaplatit autorovi odměnu, která mu náleží. Nepřípustné u rozmnoženiny počítačového programu, elektronické databáze, díla architektonického, pořízení záznamu AV díla při jeho přenosu nebo provozování ze záznamu. Bezúplatná zákonná licence – uživatel může autorské dílo užít bez souhlasu autora a bez povinnosti platit mu autorskou odměnu. Jedná se o tyto případy: citace, katalogová licence, zobrazení díla umístěného na veřejném prostranství a další licence.

Speciálně se autorský zákon věnuje omezení rozsahu autorských práv k počítačovému programu. Obecně je PC program chráněn jako dílo literární. Za autorské dílo se považuje jen tehdy, když je výsledkem jedinečné tvůrčí duševní činnosti autora. Počítačový program, bez ohledu na formu jeho vyjádření, včetně přípravných koncepčních materiálů, je chráněn jako dílo literární. Myšlenky a principy, na nichž je založen jakýkoli prvek počítačového programu, včetně těch, které jsou podkladem jeho propojení s jiným programem, nejsou podle AZ chráněny. Pro ochranu stačí pouhá „původnost“ PP. Jak již bylo výše uvedeno, právo dílo užít je výlučným majetkovým právem autora a k užití díla třetí osobou je nutný autorův souhlas. Pro uplatnění výjimek a omezení se vždy uplatní tzv. třístupňový test, tedy výjimky a omezení práva autorského lze uplatnit pouze: •

ve zvláštních případech stanovených autorským zákonem; a

•

pokud takové užití díla není v rozporu s běžným způsobem užití; a

•

pokud užitím díla nejsou nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora.

Autorskoprávní ochrana databází Samotné informace autorským právem chráněny nejsou; může však být chráněn způsob, kterým jsou uvedeny a uspořádány, vykazuje-li znaky autorského díla (hlavně tvůrčí přínos; např. abecední řazení jistě není výsledkem tvůrčí činnosti). Taková ochrana se však opět vztahuje výhradně na tento konkrétní způsob uspořádání, nikoli na informace samotné. Soubory dat (databáze) jsou ovšem v autorském zákoně chráněny zvláštními právy – pokud při jejím sestavování dodal pořizovatel kvalitativně nebo kvantitativně podstatný vklad k pořízení, ověření nebo předvedení jejího obsahu, má výhradní právo na vytěžování a zužitkování databáze jako celku či její podstatné části, které trvá 15 let od jejího pořízení či zveřejnění. Toto výhradní právo však neomezuje běžné a přiměřené používání takové databáze jejími oprávněnými uživateli. •

Databáze tvůrčí povahy – je autorovým vlastním duševním výtvorem a její součásti jsou systematicky nebo metodicky uspořádány a jednotlivě zpřístupněny elektronicky nebo jiným způsobem.

•

Databáze netvůrčí povahy – soubor nezávislých děl, údajů nebo jiných prvků, systematicky nebo metodicky uspořádány a jednotlivě zpřístupněny elektronicky nebo jiným způsobem.

Licenční smlouva Je upravena v ustanovení § 46 a násl. Autorského zákona. Jde o smlouvu, kterou autor díla (popř. jiný nositel autorského práva majetkového) poskytuje jinému licenci k užití díla. Podle ustanovení § 12 Autorského zákona platí, že autorské dílo lze užít jen se svolením autora (popř. jiného nositele majetkového autorského práva), které autor uděluje smlouvou. Výjimky, kdy lze dílo užít bez smlouvy, jsou výslovně uvedeny v Autorském zákoně jako např. užití pro osobní potřebu, citace (viz ustanovení § 29 a násl. Autorského zákona).

Výhradní a nevýhradní licence Licence může být poskytnuta jako tzv. výhradní. V takovém případě pak autor nesmí poskytnout licenci třetí osobě a je povinen se i sám zdržet užití díla způsobem, ke kterému licenci udělil. Ten, kdo licenci získá, je tak jediným, kdo je oprávněn dílo užít. Smlouva, kterou je poskytována výhradní licence, musí být uzavřena písemně. Naproti tomu nevýhradní licence (kdy dílo může užít i autor či další osoby, kterým autor poskytne licenci) může být poskytnuta i ústní smlouvou. Odchylka od Občanského zákoníku při uzavírání smlouvy prostřednictvím internetu - Návrh na uzavření smlouvy je platný i tehdy, směřuje-li projev vůle i vůči neurčitému okruhu osob. Souhlas s návrhem může příjemce návrhu vyjádřit provedením určitého úkonu bez vyrozumění navrhovatele, tím, že se podle něj zachová. Licence může být omezena na jednotlivé způsoby užití díla, ty mohou být omezeny rozsahem, zejména co do množství, místa nebo času užití. Nestanoví-li smlouva jinak, má se za to, že •

územní rozsah licence - území ČR

•

časový rozsah licence - je omezen na dobu obvyklou u daného druhu díla a způsobu užití, nikoli však na dobu delší než jeden rok od poskytnutí licence

•

množstevní rozsah licence je omezen na množství, které je obvyklé u daného druhu díla a způsobu užití.

Nabyvatel je povinen licenci využít, ledaže je sjednáno jinak. Autor může od smlouvy odstoupit •

nevyužívá-li nabyvatel výhradní licenci vůbec nebo využívá-li ji nedostatečně

•

jestliže jeho dosud nezveřejněné dílo již neodpovídá jeho přesvědčení a zveřejněním by byly nepříznivě dotčeny jeho oprávněné osobní zájmy, autor je pak povinen nahradit nabyvateli škodu.

Licenční smlouva nakladatelská - smlouva, kdy autor poskytuje licenci k rozmnožování a rozšiřování díla slovesného, hudebně dramatického nebo hudebního, výtvarného a fotografického. Není-li uvedeno jinak, má se za to, že jde o smlouvu výhradní. Nakladatel má právo na autorskou korekturu - provedení drobných tvůrčích změn v díle před vydáním díla. Ochrana autorského práva Pokud se autor domnívá, že jeho autorské právo je ohroženo nebo, že dílo někdo neoprávněně užívá, může se domáhat: Určení svého autorství Zákazu ohrožení svého práva Sdělení údajů o původu padělaných rozmnoženin nebo o totožnosti osob, které se zhotovování nebo rozšíření těchto padělků účastní

Stažení a zničení padělků Poskytnutí zadostiučinění omluvou nebo v penězích Uveřejnění rozsudku na náklady toho, kdo v soudním sporu neuspěl Autor může rovněž vymáhat škodu a bezdůvodné obohacení. Výše tohoto odškodnění činí dvojnásobek odměny, která by byla na získání licence obvyklá v době neoprávněného zacházení s dílem. §46 Licenční smlouva - Základní ustanovení (1) Licenční smlouvou autor poskytuje nabyvateli oprávnění k výkonu práva dílo užít (licenci) k jednotlivým způsobům nebo ke všem způsobům užití, v rozsahu omezeném nebo neomezeném, a nabyvatel se zavazuje, není-li podle § 49 odst. 2 písm. b) sjednáno jinak, poskytnout autorovi odměnu. (2) Autor nemůže poskytnout oprávnění k výkonu práva dílo užít způsobem, který v době uzavření smlouvy ještě není znám. (3) Nabyvatel je povinen licenci využít, ledaže je ve smlouvě sjednáno jinak. Ustanovení § 53 tím není dotčeno. (4) Smlouva vyžaduje písemnou formu, poskytuje-li se licence jako výhradní. (5) O podání návrhu na uzavření smlouvy jde i tehdy, směřuje-li projev vůle i vůči neurčitému okruhu osob. (6) S přihlédnutím k obsahu návrhu nebo k praxi, kterou strany mezi sebou zavedly, nebo zvyklostem může osoba, které je návrh určen, vyjádřit souhlas s návrhem na uzavření smlouvy provedením určitého úkonu bez vyrozumění navrhovatele tím, že se podle ní zachová, zejména že poskytne nebo přijme plnění. V tomto případě je přijetí návrhu účinné v okamžiku, kdy byl tento úkon učiněn.

Kapitola III. Základy práva hospodářské soutěže Fyzické i právnické osoby, které se účastní hospodářské soutěže, i když nejsou podnikatelé (dále jen „soutěžitelé“), mají právo svobodně rozvíjet svou soutěžní činnost v zájmu dosažení hospodářského prospěchu a sdružovat se k výkonu této činnosti; jsou pak povinny přitom dbát právně závazných pravidel hospodářské soutěže a nesmějí účast v soutěži zneužívat. Soutěžitelé – širší pojem než podnikatelé, kromě podnikatelů se mohou soutěže účastnit také samosprávné územní celky, nadace, státní orgány, svobodně tvořící umělci, kulturně charitativní instituce, fondy. Hospodářská soutěž – má dvě oblasti (2 právní předpisy upravující zneužívání účasti v hospodářské soutěži): • Soukromoprávní – nekalá soutěž (bráníme se žalobou u soudu). Stanovuje, jaké nekalé praktiky nesmí soutěžící mezi sebou používat.

• Veřejnoprávní – nedovolené omezování podle zákona o ochraně hospodářské soutěže (dohlížejícím orgánem je Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, bráníme se stížností u tohoto úřadu). Stanovuje stejné podmínky pro všechny.

Zákon o ochraně hospodářské soutěže - upravuje ochranu hospodářské soutěže na trhu výrobků a služeb proti jejímu: vyloučení, omezení, ohrožení, jinému narušení Relevantním trh -je trh zboží, které je shodné, porovnatelné nebo vzájemně zastupitelné, a to na území, na němž jsou soutěžní podmínky dostatečně homogenní a zřetelně odlišitelné od sousedících území. Narušování se může uskutečňovat: •

dohodami mezi soutěžiteli (kartelové dohody) – patří sem také rozhodnutí sdružení soutěžitelů (mobilní operátoři). Úřad jim nemusí prokázat, že mají dohodu, postačí prokázat, že jednali ve vzájemné shodě, která vede k narušení hospodářské soutěže (cena, dohoda, že nikdo nebude inovovat, rozdělí si trh). Kartelové dohody jsou zakázané a neplatné. o Horizontální kartel - jsou nebezpečnější, dohody mezi soutěžiteli na stejné úrovni řetězce o Vertikální kartel – v rámci dodavatelského řetězce

•

zneužitím dominantního postavení soutěžitelů – dosažení dominantního postavení není porušení zákona, ale jeho zneužití je (umožňuje je jim nezávislé chování). Příklad zneužití: o nepřiměřené podmínky ve smlouvách s jinými účastníky trhu o vázání souhlasu s uzavřením smlouvy na podmínku, že druhá smluvní strana odebere i další plnění o uplatňování rozdílných podmínek při shodném nebo srovnatelném plnění vůči jednotlivým účastníkům trhu o zastavení nebo omezení výroby, odbytu nebo výzkumu a vývoje na úkor spotřebitelů o dlouhodobé nabízení a prodej zboží za nepřiměřeně nízké ceny, které má nebo může mít za následek narušení hospodářské soutěže, (cenový dumping) o odmítnutí poskytnout jiným soutěžitelům za přiměřenou úhradu přístup k vlastním přenosovým sítím

•

spojením soutěžitelů – podléhá souhlasu úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. o přeměnou dvou nebo více na trhu dříve samostatně působících soutěžitelů o nabytí podniku jiného soutěžitele nebo jeho podstatné části smlouvou o prodeji podniku

o osobní kontrola jiného podniku, (nabytím účastnických cenných papírů, obchodních nebo členských podílů) Nekalá soutěž Nekalou soutěží je (generální klauzule): •

jednání v hospodářské soutěži nebo v hospodářském styku,

•

které je v rozporu s dobrými mravy soutěže

•

je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům, spotřebitelům nebo dalším zákazníkům.

Příklady nekalé soutěže: •

klamavá reklama - je šíření údajů o vlastním nebo cizím podniku (není důležité zda pravdivé nebo ne), jeho výrobcích či výkonech, které je způsobilé vyvolat klamnou představu a zjednat tím vlastnímu nebo cizímu podniku v hospodářské soutěži prospěch na úkor jiných soutěžitelů či spotřebitelů.

•

Klamavým označením zboží a služeb - je každé označení, které je způsobilé vyvolat v hospodářském styku mylnou domněnku, že jím označené zboží nebo služby pocházejí z určitého státu, určité oblasti či místa nebo od určitého výrobce, anebo že vykazují zvláštní charakteristické znaky nebo zvláštní jakost.

•

Vyvolání nebezpečí záměny o užití obchodní firmy nebo názvu osoby nebo zvláštního označení podniku jiného soutěžitele o užití zvláštních označení podniku, výrobků, výkonů anebo obchodních materiálů podniku, které v zákaznických kruzích platí pro určitý podnik nebo závod za příznačné (např. i označení obalů, tiskopisů, katalogů, reklamních prostředků) o napodobení cizích výrobků, obalů, výkonů

•

Parazitováním - je využívání pověsti podniku, výrobků nebo služeb jiného soutěžitele s cílem získat pro výsledky vlastního nebo cizího podnikání prospěch, jehož by soutěžitel jinak nedosáhl.

•

Podplácení – je jednání, jímž: o soutěžitel osobě, která je členem statutárního nebo jiného orgánu jiného soutěžitele nebo je v pracovním či jiném obdobném poměru k jinému soutěžiteli, přímo nebo nepřímo nabídne, slíbí či poskytne jakýkoliv prospěch, aby docílil na úkor jiných soutěžitelů pro sebe nebo jiného soutěžitele přednost nebo jinou neoprávněnou výhodu v soutěži o tato osoba přímo či nepřímo žádá, dá si slíbit nebo přijme za stejným účelem jakýkoliv prospěch.

•

Zlehčování - je jednání, jímž soutěžitel uvede nebo rozšiřuje o poměrech, výrobcích nebo výkonech jiného soutěžitele nepravdivé údaje (i pravdivé údaje) způsobilé tomuto soutěžiteli přivodit újmu.

•

Srovnávací reklama je povolena - je to reklama, která výslovně nebo i nepřímo identifikuje jiného soutěžitele anebo zboží nebo služby nabízené jiným soutěžitelem. Srovnávací reklama je přípustná, jen pokud není klamavá a neužívá klamavé obchodní praktiky, objektivně srovnává znaky zboží, nevede k vyvolání nebezpečí záměny, nezlehčuje, nevede k nepoctivému těžení z dobré pověsti, srovnání odkazující na zvláštní nabídku – datum, kdy končí

•

Porušování obchodního tajemství - jednání, jímž jednající jiné osobě neoprávněně sdělí, zpřístupní, pro sebe nebo pro jiného využije obchodní tajemství (§ 17 ObchZ), které může být využito v soutěži a o němž se dověděl

•

Ohrožování zdraví a životního prostředí - je jednání, jímž soutěžitel zkresluje podmínky hospodářské soutěže tím, že provozuje výrobu, uvádí na trh výrobky nebo provádí výkony ohrožující zájmy ochrany zdraví anebo životního prostředí chráněné zákonem, aby tak získal pro sebe nebo pro jiného prospěch na úkor jiných soutěžitelů nebo spotřebitelů.

Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži Osoby, jejichž práva byla nekalou soutěží porušena nebo ohrožena, mohou se proti rušiteli domáhat, aby se tohoto jednání zdržel a odstranil závadný stav. Dále mohou požadovat přiměřené zadostiučinění, které může být poskytnuto i v penězích, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení.

Kapitola VI. Ochrana průmyslových práv a práv na označení Průmyslová práva jsou stejně jako právo autorské součástí samostatného právního odvětví nazvaného právo duševního vlastnictví. Jsou to práva vztahující se k nehmotným výsledkům tvůrčí činnosti lidí. Právní ochrana průmyslových práv je založena na zásadě teritoriality. Právní úpravy různých států se mohou lišit, proto jsou uzavírány mezinárodní smlouvy, které mají sladit jednotlivé národní právní ochrany a poskytnout majitelům práv duševního vlastnictví jednotnou míru právní ochrany. Pod pojmem průmyslová práva se rozumějí práva: k vynálezům, k průmyslovým vzorům, k užitným vzorům, k zlepšovacím návrhům, k topografii polovodičového výrobku, k nové odrůdě rostliny. Vynálezy – jedná se o technické řešení, které je nové, průmyslově využitelné a je výsledkem vynálezecké činnosti. Vynález nesmí být vyloučen z patentovatelnosti , a nesmí se jednat o vynález, který by byl v rozporu se zásadami lidskosti nebo veřejné morálky. Vynálezem nejsou: •

Objevy, vědecké teorie, matematické metody

•

Vnější úprava výrobků

•

Programy počítačů

•

Pouhé uvedení informace

Řízení o udělení patentu Zahajuje se podáním přihlášky vynálezu u Úřadu průmyslového vlastnictví. Datum podání přihlášky je rozhodné pro založení priority, tj. práva přednosti. Úřad podrobí přihlášku předběžnému průzkumu. Na žádost přihlašovatele, která musí být podána nejpozději do 36 měsíců od podání přihlášky, provede úřad úplný průzkum. Splňuje-li předmět přihlášky vynálezu stanovené podmínky a přihlašovatel zaplatí příslušný správní poplatek, úřad udělí přihlašovateli patent. Právní ochrana vynálezů Je dána patentem, který platí 20 let od podání přihlášky. Předpokladem trvání platnosti patentu je placení udržovacích správních poplatků. Patent zanikne pokud: •

Uplyne doba jeho platnosti

•

Majitel patentu nezaplatí příslušný poplatek

•

Majitel patentu se ho vzdá

Úřad průmyslového vlastnictví může zrušit patent, pokud se dodatečně zjistí, že nebyly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho udělení. Využívání vynálezu Majitel patentu má výlučné právo využívat vynález, poskytnout souhlas k využívání jiným osobám nebo na ně patent převést. Patent se převádí písemnou smlouvou, která nabývá účinnosti zápisem do patentového rejstříku. Souhlas k využívání vynálezu se poskytuje licenční smlouvou, která nabývá účinnosti zápisem do patentového rejstříku. Úřad průmyslového vlastnictví může udělit nucenou licenci, v případě, že majitel nevyužívá patent dostatečně nebo vůbec, nebo je ohrožen důležitý veřejný zájem. Užitné vzory Pokud přihlašovatel nedosáhne udělení patentu, může se pokusit získat užitný vzor. Užitným vzorem je chráněno technické řešení, které je nové, přesahuje rámec pouhé odborné dovednosti a je průmyslově využitelné. Nelze však chránit takto technologie, pro jejichž ochranu zůstává i nadále patent. Doba ochrany je 4letá, je možné ji však dvakrát prodloužit, vždy o 3 roky, tedy celkem až 10 let. Průmyslové vzory, právní ochrana designu Za průmyslový vzor se považuje plošný nebo prostorový vzhled (design) výrobku spočívající zejména ve znacích linií, obrysu, barev, tvaru, struktury nebo materiálu výrobku samotného nebo jeho zdobení. Ochrana se může vztahovat i na obaly, grafické symboly a typografické prvky.

Vytvoří-li průmyslový vzor zaměstnanec při plnění pracovních povinností, jedná se o podnikový průmyslový vzor a zaměstnanec je povinen o tom písemně vyrozumět zaměstnavatele. Ten se pak stává právním nástupcem původce. Pro účely ochrany je potřeba splnit podmínky novosti (nebyl před dnem priority znám z veřejně dostupných pramenů) a individuální povahy (jde o dojem, který může vzor vyvolat u informovaného uživatele). Průmyslovým vzorem nemůže být: technické a konstrukční řešení, přenesení známé vnější úpravy výrobku na výrobek jiného druhu, pouhá změna materiálu nebo barvy. Přihlášku a přihlášený průmyslový vzor podrobí Úřad průzkumu a splňuje-li předmět přihlášky podmínky pro zápis do rejstříku, úřad jej zapíše rejstříku průmyslových vzorů. Tento zápis platí 5 let ode dne podání přihlášky a může být dvakrát prodloužen, vždy o 5 let. Zlepšovací návrhy Za zlepšovací návrhy se pokládají technická, výrobní nebo provozní zdokonalení, jakož i řešení problémů bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a životního prostředí. Zlepšovatel je povinen nabídnout zlepšovací návrh svému zaměstnavateli, jestliže se týká jeho oboru. Pokud zaměstnavatel do dvou měsíců neuzavřel se zlepšovatelem smlouvu o přijetí nabídky a odměně, může s ním zlepšovatel nakládat bez omezení. Topografie polovodičových výrobků Pod pojmem topografie se rozumí: série zobrazení, která znázorňují trojrozměrné trvalé uspořádání vrstev, z nichž se polovodičový prvek skládá. Polovodičovým výrobkem se rozumí mikroelektronický výrobek, který je určen k plnění elektronické funkce a skládá se ze základního tělesa, které obsahuje vrstvu polovodičového materiálu a je opatřeno alespoň jednou vrstvou vodivého materiálu. Ochrana se vztahuje na: •

Vlastní polovodičový výrobek zahrnující topografii

•

Samostatně využitelné části topografie

•

Zobrazení pro výrobu topografií

Právo na ochranu topografie patří tomu, kdo ji vytvořil. Ochrana může vzniknout dvojím způsobem: • Ke dni prvního obchodního využití topografie (nikoli však skrytého), jestliže tato topografie je do dvou let řádně přihlášena u Úřadu průmyslového vlastnictví. • Ke dni podání řádné přihlášky Nové odrůdy rostlin Právní ochrana je tomuto nehmotnému právu poskytována udělením šlechtitelského osvědčení. Toto osvědčení může majitel využívat obdobnými způsoby, jako je to u ostatních průmyslových práv.

Může ho převést na jiného nebo může udělit licenci, která z důvodu obecného zájmu může být i nucená. Práva na označení Jedná se o nejrozšířenější způsob označování výrobků a služeb a napomáhá k individualizaci podnikatele, ale také k orientaci spotřebitele na trhu. Plní tedy funkci rozlišovací, funkci ochrany spotřebitele a funkci propagační. Ochrannou známkou může být jakékoli označení schopné grafického znázornění, zejména slova, včetně osobních jmen, barvy, kresby, písmena, číslice, tvar výrobku nebo jeho obal. Typy ochranných známek: • Slovní – je tvořena jedním nebo více slovy (může být i číslo). • Prostorová – jedná se o tvar, tedy trojrozměrné vyobrazení. • Kombinovaná – je tvořena kombinací prvků, například slovo + obrázek Dále lze známky dělit na: •

Kolektivní – náleží skupině nebo sdružení podnikatelů

•

Blokážní – jsou napodobeninou určité používané známky -> majitel tak chrání známku proti napodobení

•

Všeobecně známé – jsou tak vžité, že mají rozlišovací způsobilost, i když nejsou zapsány

Přihlášku ochranné známky může podat fyzická nebo právnická osoba, na výrobky nebo služby, které jsou předmětem její činnosti. Podáním přihlášky vzniká přihlašovateli právo přednosti – priorita. Úřad přihlášku zveřejní ve Věstníku a po dobu 3 měsíců lze podat námitku. Není-li v této lhůtě podána námitka, úřad známku zaregistruje. Vlastník má výlučné právo označovat své výrobky či služby touto značkou. Může také používat značku R v kroužku. Vlastník může poskytnout licenci k ochranné známce. Pokud někdo ochrannou známku používá bez souhlasu vlastníka, dopouští se pirátství. Ochrana proti takovému jednání spočívá v tom, že se vlastník ochranné známky může domáhat u soudu, aby: • Bylo zakázáno porušování jeho práv • Byl odstraněn závadný stav • Byla mu poskytnuta náhrada škody • Bylo odstraněno neoprávněně označené zboží a následně zničeno Označení původu výrobků -Jedná se o zeměpisný název země, oblasti nebo místa, který se stal obecně známým jako údaj o tom, že jakost nebo znaky výrobku jsou odvozeny z konkrétního prostředí (Pardubický perník, Olomoucké syrečky).

Ochrana označení původu vzniká zapsáním do rejstříku a její trvání není časově omezeno. Zapsané označení může užívat pouze zapsaný uživatel a nelze na ně poskytovat licenci. Zapsané označení nesmí nikdo zneužívat, napodobovat nebo provázet výrazy jako druh, typ, způsob, imitace. Od označení původu je potřeba rozlišit údaj o místě výroby, který nepoužívá žádnou zvláštní ochranu. Označení druhové např. pařížský salát, frankfurtské párky může používat každý výrobce.

Doménová jména a jejich střet s právy na označení Doménová jména nejsou nijak regulována, jsou upravována na základě soft-law, jedná se o dobrovolně dodržovaná pravidla, nevynutitelná státní mocí. Skládají z více stupňů, přičemž problémy kolize s právy na označení nastávají v oblasti doménových jmen druhého stupně, což je název adresy, který předchází národní nebo generické koncovce (TLD). ICANN vydal Jednotné zásady pro řešení sporů týkajících se doménových jmen (UDRP) pro generické vrcholné domény jako je „.com“, „.net“, „.org“. Spory v těchto doménách rozhoduje podle pravidel UDRP, Arbitrážní a mediační centrum při WIPO se sídlem v Ženevě (CZ.NIC není státní orgán – je to soukromá firma). „Sběratelé domén“, firmy i fyzické osoby, kteří si registrují komerčně zajímavé domény za účelem jejich dalšího pozdějšího prodeje. Domain-grabbing (cybersquatting), může splňovat znaky nekalé soutěže - § 44 ObchZ, podobně – typosquatting. Žádné právo na označení neposkytuje svému vlastníkovi právo na registraci doménového jména stejného znění!!! Protiprávním jednáním tato registrace bude tehdy, prokáže-li se na straně žadatele o registraci zlá víra a na straně vlastníka práva na označení oprávněný zájem o převod doménového jména. Vlastník OZ má sice k známce absolutní právo, ale pouze pro ty výrobky nebo služby, pro které je zapsána. Seznam výrobků a služeb je povinen přiložit k přihlášce ochranné známky u Úřadu průmyslového vlastnictví. Toto neplatí u všeobecně známé známky a ochranné známky s dobrým jménem – celosvětová ochrana bez registrace. Reverse domain name hijacking - žadatel si zaregistruje doménové jméno, ale „nepojistí“ si tuto registraci ještě přihlášením ochranné známky stejného znění a někdo jiný toho využije a jeho poměrně již známou doménu si přihlásí jako ochrannou známku – požaduje finanční náhradu. Ochrana proti tomuto jednání •

zákon o ochranných známkách

•

nekalá soutěž - vyvolání nebezpečí záměny (užití zvláštních označení podniku, výrobků, výkonů, obchodních materiálů podniku, které v zákaznických kruzích platí pro určitý podnik za příznačné (např. i označení obalů, tiskopisů, katalogů, reklamních prostředků).

Doménové Jméno x Obchodní firma •

název, pod kterým je podnikatel zapsán v obchodním rejstříku a pod kterým činí právní úkony

•

má svoji funkci propagační, reklamní, identifikuje podnikatele a tvoří jeho goodwill

•

Ochrana proti neoprávněnému užití OF je ochranou absolutní - pro postih není důležité, aby případný neoprávněný uživatel byl podnikatelem v hospodářské soutěži

•

nevýhodou je, že ochranu lze poskytnout pouze podnikateli zapsanému v obchodním rejstříku

Doménové jméno x název právnické osoby - Ochrana názvu a dobré pověsti právnické osoby Doménové jméno x příjmení a jméno fyzické osoby - fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy. Spory o práva k doménovým jménům •

soudní cestou

•

mimosoudně: o rozhodčí soud o ad hoc jmenovaný rozhodce

Odpovědnost ISP, antispam, data retention Služba informační společnosti (ISP) – služba poskytovaná elektronickými prostředky na žádost uživatele. Je to autorita, jejímž prostřednictvím mohou ostatní subjekty vstupovat do informační sítě respektive, jejichž prostřednictvím zde probíhá tvorba, zpracování nebo výměna informací. (webhosting, služby pro bloggery, vyhledavače, zpravodajské servery atd.). Tyto služby jsou prováděny na žádost uživatele – žádostí je i samotné přihlášení do sítě. Online obchod není ISP – nejde o přenos informací, pouze usnadňuje obchod. Zákon 480/2004 Sb. rozdělil ISP do tří skupin: 1. Poskytovatelé služeb spočívajících v přenosu informací poskytnutých uživatelem – (prostý přenos nebo Access provider) 2. Poskytovatelé služeb spočívajících v automatickém meziukládání informací poskytnutých uživatelem – (caching ) 3. Poskytovatelé služeb spočívajících v ukládání informací poskytnutých uživatelem – (storage, hosting)

Odpovědnost poskytovatelů ad 1) spočívající v přenosu informací - Odpovídá za obsah přenášených informací pokud přenos sám iniciuje, zvolí uživatele přenášené informace, nebo zvolí či změní obsah přenášené informace. ad 2) služeb cachingu – zjednodušeně pokud nedodrží technické standardy služby, nedodržení technických podmínek. ad 3) za informace uložené na žádost uživatele – Nevědomá nedbalost: mohl-li vzhledem k předmětu své činnosti a okolnostem a povaze případu vědět, že obsah ukládaných informací nebo jednání uživatele jsou protiprávní, nebo dozvěděl-li se prokazatelně o protiprávní povaze obsahu ukládaných informací nebo o protiprávním jednání uživatele a neprodleně neučinil veškeré kroky, které lze po něm požadovat, k odstranění nebo znepřístupnění takovýchto informací. Odpovídá vždy za obsah uložených informací v případě, že vykonává přímo nebo nepřímo rozhodující vliv na činnost uživatele. Poskytovatelé nejsou povinni •

dohlížet na obsah jimi přenášených nebo ukládaných informací,

•

aktivně vyhledávat skutečnosti a okolnosti poukazující na protiprávní obsah informace.

Elektronická pošta - textová, hlasová, obrazová, zvuková zpráva poslaná prostřednictvím veřejné sítě uložena v síti či koncovém zařízení uživatele. Obchodní sdělení - všechny formy sdělení určené k přímé či nepřímé podpoře zboží či služeb (není doménové jméno, elektronické adresa) - tzv. spamy Pravidla šíření obchodních sdělení: •

nutný souhlas uživatele k využití jeho elektronického kontaktu

•

zřetelně a jasně označeno jako obchodní sdělení

•

nesmí skrývat nebo utajovat totožnost odesílatele

•

el. adresa získaná v souvislosti s prodejem zboží, pak adresát nemusí předem souhlasit (výjimka k první odrážce)

•

uživatel musí mít možnost jednoduše a zdarma odmítnout souhlas s takovým využitím i při zasílání každé jednotlivé zprávy (například link v každé správě).

Zaslání obchodního sdělení je zakázáno pokud •

není zřetelně a jasně označeno jako obchodní sdělení,

•

skrývá nebo utajuje totožnost odesílatele, jehož jménem se komunikace uskutečňuje,

•

je zaslána bez platné adresy, na kterou by mohl adresát odmítnout další zasílání.

Jak se můžeme bránit

Internetové stránky Úřadu pro ochranu osobních údajů – elektronický formulář pro podávání stížností. Pokuty až do výše 10 mil. Kč. Zákon se od roku 2012 vztahuje i na nepodnikající fyzické osoby (pokuta až 100 tis. Kč). Nejúčinnější ochranou jsou mimoprávní prostředky obrany – technické (filtry), jelikož většina spamové reklamy pochází ze zahraničí (problém s působností práva). Navyžádaná reklama – taková, která uživatele obtěžuje nebo vede k jeho výdajům, které musí vynaložit, aby se bránil. Je zakázaná. Data retention - Uchovávání a předávání provozních a lokalizačních údajů (údaje o tel. hovorech, zeměpisné poloze účastníků, jejich připojení k internetu. Službou elektronických komunikací se rozumí - služba, která spočívá v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací. Nejedná se o služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. Provozní údaje – údaje, zpracovávané pro potřeby přenosu zprávy sítí elektronických komunikací nebo pro její účtování. Lokalizační údaje – údaje, zpracovávané v síti elektronických komunikací nebo službou elektronických komunikací, které určují zeměpisnou polohu telekomunikačního koncového zařízení uživatele veřejně dostupné služby elektronických komunikací. Po nebo FO zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující službu elektronických komunikací je povinna na náklady žadatele zřídit a zabezpečit v určených bodech své sítě rozhraní pro připojení koncového telekomunikačního zařízení pro odposlech a záznam zpráv: Policii ČR, BIS, Vojenskému zpravodajství. Po nebo FO zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací je povinna uchovávat po dobu 6 měsíců provozní a lokalizační údaje, které jsou vytvářeny nebo zpracovávány při zajišťování jejích veřejných komunikačních sítí a při poskytovávání jejích veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Provozní a lokalizační údaje je PO nebo FO povinna poskytnout: Orgánům činným v trestním řízení, Policii ČR, BIS, Vojenskému zpravodajství, ČNB.

E-government

Elektronický podpis Má vlastnosti klasického ručního podpisu: •

Identifikace – zjištění totožnosti podepisující se osoby

•

Autentizace – ověření, že dokument skutečně podepsala daná osoba

Definice: údaje v elektronické podobě, které jsou připojené k datové zprávě nebo jsou s ní logicky spojené, a které umožňují ověření totožnosti podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě. Zaručený elektronický podpis - Proto, aby se stal elektronický podpis důvěryhodný, musí podepisující osoba v některých případech používat elektronický podpis založený na certifikátu. Elektronický podpis je v takovém případě pro každou podepsanou zprávu jiný a odvozuje se od této zprávy. Právě takovýto podpis se nazývá zaručeným elektronickým podpisem. •

je jednoznačně spojen s podepisující osobou

•

umožňuje identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě

•

byl vytvořen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou

•

je k datové zprávě, ke které se vztahuje, připojen takovým způsobem, že je možno zjistit jakoukoli následnou změnu dat

Prováděcí vyhláška - upřesnění požadavků na elektronický podpis •

zabezpečení zprávy proti změně či odposlechu během přenosu

•

ověření totožnosti uživatele

•

vytvořen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou a nemůže později popřít, že dokument podepsala

•

schopnost podepsaného dokumentu být důkazním prostředkem v soudním sporu

Metoda asymetrického šifrování – je založena na existenci dvou klíčů – soukromého a veřejného. Díky této metodě lze podpis veřejným klíčem pouze ověřovat, nikoli vytvářet. Dojde-li ke změně klíče nebo podpisovaného dokumentu, změní se i podpis. Certifikát - Proto, aby se stal elektronický podpis důvěryhodný, musí podepisující osoba v některých případech používat elektronický podpis založený na certifikátu. Elektronický podpis je v takovém případě pro každou podepsanou zprávu jiný a odvozuje se od této zprávy. •

Hlavní funkcí certifikátu je zaručit, že k sobě veřejný (ověřovací) klíč a osobní údaje patří

•

Mezi odesílatele a příjemce vstupuje jako třetí, nezávislý a důvěryhodný subjekt certifikační autorita – vydává certifikáty

Certifikační autorita – poskytovatel certifikačních služeb a ověřovatel totožnosti podepisující se osoby. Na potvrzení schody vydá certifikát, který je připojen k veřejnému klíči a je tedy také veřejný. Důvěryhodnost poskytovatele certifikačních služeb je potvrzena Ministerstvem vnitra. Kvalifikovaný podpis – jedná se o vyšší úroveň zaručeného elektronického podpisu, je optařen kvalifikovaným certifikátem. Tento podpis je třeba, pokud chceme komunikovat s orgány veřejné moci. Tento podpis je opatřen kvalifikovaným certifikátem vydaným jedním z akreditovaných poskytovatelů certifikačních služeb:

• První certifikační autorita • Česká pošta • Eldentity Časová razítka Elektronický podpis může obsahovat časové razítko, které prokazuje datum a čas podepsání dokumentu. Časové razítko vydává certifikační autorita, a protože je součástí elektronického podpisu, lze ji ověřit stejným postupem, jako elektronický podepsaný dokument. Je to služba, která umožňuje umístit prokazatelně v čase existenci digitálního dokumentu, cílem je zajistit nepopiratelnost. Certifikační autorita pro určení času při vytváření používá měřidlo, které je navázáno na světový koordinovaný čas. Elektronická značka Elektronická značka je po technické stránce přesně to samé co elektronický podpis, odlišná je ale právní stránka: zatímco elektronický podpis může vytvářet pouze konkrétní fyzická osoba, elektronickou značku mohou vytvářet i zařízení a aplikace. Elektronická značka je určena pro různé výstupy z informačních systémů, z fakturačních systémů nebo různých objednávkových systémů apod., které vůbec neprochází lidskýma rukama – nevytvořila jej fyzická osoba, ale ne-osoba. Používají to úřady pro potvrzení doručení datové zprávy na e-podatelnu.

Občanskoprávní a obchodní smlouvy Uzavírání obchodních smluv •

Smlouva vzniká na základě právních úkonů – návrhu smlouvy a přijetí návrhu

•

Smlouva vzniká bezvýhradným přijetím návrhu v akceptační lhůtě

•

Za okamžik přijetí se považuje okamžik, kdy je akcept doručen na adresu navrhovatele

•

Opožděné přijetí návrhu se považuje za návrh nový

Smlouva o uzavření budoucí smlouvy – zakládá závazek jedné či obou stranám uzavřít ve sjednané lhůtě budoucí smlouvu – kontraktační povinnost (můžeme zažalovat u soudu, pokud ji nesplní). Musí být v písemné podobě. Nový občanský zákoník písemnou podobu nevyžaduje. Podstatné části smlouvy: •

Určení smluvních stran

•

Určení předmětu plnění

•

Určení doby, ve které musí být smlouva uzavřena

Povinnost uzavřít budoucí smlouvu zaniká, pokud: •

Návrh byl předložen pozdě, po uplynutí lhůty

•

Obsah návrhu neodpovídá tomu, na čem se předběžně dohodli

•

Došlo, ke změně okolností, že není rozumné uzavření smlouvy požadovat.

Náležitosti obsahu smlouvy Každá smlouva má podstatné části – předmět a cena. Dále má každá smlouva náležitosti pravidelné a části nahodilé, které jsou jakoby samozřejmostí a být tam uvedeny ani nemusí. Pro obsah obchodní smlouvy je určující: 1. Kogentní normy 2. Smluvní ujednání stran 3. Dispozitivní normy 4. Obchodní zvyklosti 5. Zásady občanského zákoníku Takto musí každý, kdo dělá smlouvu postupovat. Forma smlouvy – princip právní neformálnosti – není vyžadována písemná smlouva, není moc dobré u velkých majetkových hodnot – snižuje právní jistotu. Pokud alespoň jedna ze stran vyžaduje písemnou smlouvu, musí být tak učiněno. Změny a dodatky smlouvy – obchodněprávní smlouvy mohou být měněny písemně i ústně. Pokud ovšem písemná smlouva neobsahuje položku, že ji lze měnit pouze písemně. 1. Označení smlouvy – je vhodný ale není nezbytný, řídíme se podle obsahu ne podle názvu smlouvy. Je to takový nadpis. Existují typy smluv ze zákona (typové smlouvy). 2. Označení smluvních stran – obchodní firma, název, jméno a příjmení (údaje z obchodního rejstříku) – identifikace smluvních stran. Dále sídlo nebo místo podnikání, bankovní spojení, jednatelské oprávnění fyzické osoby, zastoupení, prokuratura. 3. Předmět smlouvy - musí být dovolený a možný. 4. Doba plnění – jednorázová, opakovaná, nepřetržitá 5. Místo plnění – není-li stranami sjednáno, je povinen dlužník plnit závazek v místě, kde měl v době uzavření smlouvy své sídlo nebo místo podnikání, popřípadě své bydliště. 6. Cena a její placení – vždy musí být uvedeno, zdali je cena s DPH nebo bez. Cena může být pevně stanovena, nebo může být uveden způsob výpočtu ceny. Dále tzv. inflační cenová doložka – zvýší-li se ceny o více než 10% -pak je prodávající oprávněn požadovat analogické zvýšení kupní ceny. Podobně Měnová doložka – reagující na změnu kurzu měny. 7. Odkládací podmínka – pokud je ve smlouvě obsažena odkládací podmínka, stane se ta část smlouvy, na kterou je podmínka vázána, účinnou až po splnění této podmínky. 8. Rozvazovací podmínka – účinnost té smlouvy, na kterou je vázána rozvazovací podmínka, své účinnosti splněním podmínky pozbude.

9. Označení informací za důvěrné – při jednání smlouvy – tyto informace ze smlouvy pak nesmí být prozrazeny třetí osobě – pod povinností náhrady škody. 10. Zajištění splnění povinností – zajišťovací prostředky – mají funkci, že posilují jistotu věřitele – náhradní zdroje plnění. • • • • • • •

Smluvní pokuta – musí být dohodnuta ve smlouvě, určena povinnost, k jejímuž zajištění bude sloužit, musí být určena výše nebo způsob jejího určení, soud může nepřiměřenou pokutu snížit Úrok z prodlení – sankce za prodlení peněžitého plnění, roční výše se odvíjí od ČNB Výhrada vlastnického práva – ujednání stran o tom, že vlastnické právo k movité věci, přejde na nabyvatele později než v okamžiku předání věci, zpravidla až zaplacením kupní ceny. Zástavní právo – v případě nesplnění povinnosti dlužníka je zástavní věřitel domáhat se uspokojení ze zastavené věci – věc stejné hodnoty. Prodej této věci musí být ve veřejné dražbě nebo prodejem podle soudního rozhodnutí. Ručení – vzniká jednostranným písemným prohlášením vůči věřiteli, že ho uspokojí, jestliže dlužník nesplní vůči věřiteli určitý závazek. Bankovní záruka - banka vydává záruční listinu, v níž se písemně zavazuje, že jej uspokojí do výše určité částky, jestliže dlužník nesplní závazek nebo budou splněny jiné podmínky v záruční listině. Uznání závazku – posiluje důkazní postavení věřitele u soudu

Další zajišťovací prostředky •

Převodem práva – například: dlužník má chatu a tu převede písemnou smlouvou na věřitele, s rozvazovací podmínkou, že pokud splní závazek, k převodu nedojde. Na rozdíl od zástavního práva, tuto věc může ihned využívat.

•

Postoupením pohledávky (cese) – jedná se o prodej nebo nákup (postoupení) pohledávky.

•

Zadržovací práva – jedná se o držení cizí movité věci, například při opravě. Pokud nám ten zákazník nechce zaplatit, tak mu nemusíme vydat jeho věc (oprava auta).

Zánik smlouvy – smlouva může zanikat: •

Splněním – včas a řádně

•

Uplynutím doby, dosažením účelu

•

Výpovědí – jednostranný projev vůle subjektu. Všechny smlouvy, které jsou uzavřeny na dobu určitou a jejich předmětem je opakované plnění, se dají vypovědět. Některé smlouvy mají úpravu výpovědi v zákoně. Nebo se můžou podmínky sjednat ve smlouvě.

•

Odstoupením - jednostranný projev vůle subjektu. Může být podle zákona nebo může být sjednáno ve smlouvě (vázáno na porušení nějaké povinnosti). Zákonným důvodem pro odstoupení je: o Prodlení dlužníka nebo věřitele o Zmaření účelu smlouvy

o Prohlášení insolvence •

Dodatečná nemožnost plnění – například máme dodat 2 koně. Jednoho jsme dodali a druhý mezi tím chcípl- už nemůžeme dodat druhého – smlouva zaniká

•

Započtení – situace kdy obě dvě strany sobě navzájem dluží, mají vůči sobě pohledávky.

•

Dohodou – musí být písemná

•

Splynutí – situace, kdy věřitel dědí po dlužníkovi závazek – dluží tedy potom sám sobě.

Další náležitosti smlouvy •

Fakturace – chtějí-li strany používat k platbám fakturaci, měly by si to dohodnout ve smlouvě včetně ujednání o době, ve které má být daná cena uhrazena.

Přechodná a závěrečná ustanovení •

Podmínky účinnosti smlouvy – například odkládací podmínka.

•

Změny a doplňky smlouvy – například, že všechny změny a doplňky smlouvy musí být sjednány v písemné podobě a musí být podepsány zástupci obou stran.

•

Volba práva – pokud jednáme s cizincem, můžeme se domluvit, jestli bude použito právo naší nebo jeho země.

•

Rozhodčí doložka – určuje rozhodce, pokud jsou ve sporu, nemohou se obrátit na soud.

•

Doložka vyšší moci – události, které mohou ovlivnit podmínky plnění smlouvy, a které nelze ovlivnit – stávky, přírodní katastrofy, války – zbavuje je to odpovědnosti.

Základní pravidla při uzavírání smluv •

Číslování stránek včetně jejich dodatků

•

Napsat kolik listů, dodatků a příloh smlouva obsahuje

•

Není vhodné přepisovat, gumovat, přelepovat

Trestní právo Smyslem trestního práva není vytvářet nové právní vztahy, ale chránit vztahy, které již existují. Působnost trestního zákona •

Zákaz retroaktivity – čin je trestný, jen pokud jeho trestnost byla zákonem stanovena dříve, než byl spáchán.

•

Trestnost činu – trestný čin se posuzuje vždy podle zákona, který je účinný v době, kdy byl čin spáchán. Podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže je to pro pachatele příznivější.

Působnost se řídí těmito zásadami: •

Zásada teritoriality – české trestní právo platí uvnitř ČR a to pro kohokoliv i cizince.

•

Zásada personality –český občan může být kdekoliv na světě, ale český trestní zákon na něj dopadá i tak.

•

Zásada registrace – české trestní právo platí také v zahraničí na palubách lodí a letadel, které jsou registrovány české republice.

•

Zásada ochrany – pokud je u nás cizinec, který spáchal závažný trestný čin mimo ČR, může být stíhán na území ČR za tento čin, podle českého trestního zákona. Je to dohodnuto v nějakých mezinárodních smlouvách.

Trestní zákon je rozdělen na tři části: 1. Část obecná – definice trestného činu, zásady ukládání trestu apod. 2. Část zvláštní – 13 hlav rozdělených podle jednotlivých skutkových podstat 3. Část přechodná a závěrečná Trestní odpovědnost – je dána formálním pojetím trestného činu s materiálním korektivem – co je trestný čin vymezuje zákon a zároveň stanovuje trestní sankce, které lze za jejich spáchání uložit. Trestný čin – protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v trestním zákoně. Dělí se na: přečiny, zločiny a zvlášť závažné zločiny. Zavinění – vnitřní psychický vztah pachatele k vlastnímu protiprávnímu jednání. Rozlišuje se zavinění: •

Úmyslné – přímé, nepřímé, Pachateli musí být prokázán úmysl.

•

Z nedbalosti – vědomá, nevědomá

Úmysl – Přímý: trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel věděl, že může porušit nebo ohrozit chráněný zájem a chtěl to svým jednáním učinit. Nepřímý: věděl, že svým chováním může takové porušení nebo ohrožení způsobit a pro případ, že způsobí, byl s tím srozuměn. Nedbalost: Vědomá: věděl, že může způsobem uvedeným v TZ porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem a bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nezpůsobí. Nevědomá: nevěděl, že svým jednáním může takové porušení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům věděl, měl a mohl. Okolnosti vylučující protiprávnost činu – nutná obrana, krajní nouze, oprávněné použití zbraně, svolení poškozeného, přípustné riziko. Zánik trestní odpovědnosti 1. Promlčení – různá doba podle závažnosti trestného činu 3-20 let 2. Účinná lítost – musí být projevena dřív, než se projeví následky trestného činu

Trestní sankce – druhy trestů •

Pravidelné

•

Výjimečné

Trest odnětí svobody • Podmíněně – pokud trest nepřevyšuje 3 roky • Nepodmíněně – maximálně 20 let Věznice: s dohledem, s dozorem, s ostrahou, se zvýšenou ostrahou. Ochranná opatření: ochranné léčení – ukládá se osobám nepříčetným, ochranná výchova – pouze mladistvým pachatelům (15-18 let), zabrání věci, zabezpečovací detence Trestní řízení – tj. zákonem stanovený postup orgánů činných v trestním řízení (soudy, státní zastupitelství, vyšetřovatel, policie). Jejich úkolem je: zjistit zda byl spáchán trestný čin, zjistit pachatele, posoudit daný čin z hlediska trestního zákona, uložit pachateli trest. Trestní odpovědnost právnických osob – trestně stíhány mohou být i osoby právnické. Právnickými osobami jsou i ČR a územní samosprávní celky (kraje nebo obce) – na ně se však zákon o trestní odpovědnosti nevztahuje. Právnické osoby mohou být stíhány jen za ty trestné činy, které jsou vyjmenovány v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob. Tresty: zrušení právnické osoby, propadnutí majetku atd. Počítačová kriminalita – počítač je předmětem trestného činu nebo jeho nástrojem. Pachatelé jsou kvalifikovaní, jsou často chytřejší než policisté. Nejednoduché ovládání. Informace se vyskytují v nehmotné podobě – jednoduché zahlazování stop. Utajování tohoto páchání – šifrování, hesla. Páchání trestné činnosti na dálku – sítě. Trestné činy počítačové kriminality lze rozdělit: •

Majetková kriminalita vůči počítači jako věci movité

•

Informační kriminalita vůči softwaru, datům o §230 – neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací: je trestné když někdo překoná bezpečnost a získá přístup. Pachatelem je také zaměstnanec, který má oprávněný přístup, ale data nedovoleně užije. o §231 – Opatření a přechovávání přístupového zařízení a hesla k počítačovému systému a jiných takových dat: trestné je i samotné držení zločinných nástrojů. o §232 – poškození záznamu v počítačovém systému a na nosiči informací a zásah do vybavení počítače z nedbalosti: bude potrestán.

•

Hospodářská a majetková kriminalita – podvody, defraudace

Kriminalita páchaná prostřednictvím internetu – jedná se o trestné činy, kde je znakem veřejnost. Jako například: pomluva, šíření poplašné zprávy, podněcování. Kriminalita páchaná v prostředí internetu eGovernment - je využívání informačních technologií veřejnými institucemi pro zajištění výměny informací s občany, soukromými organizacemi a jinými veřejnými institucemi za účelem zvyšování efektivity vnitřního fungování a poskytování rychlých, dostupných a kvalitních informačních služeb. Soucasti: • • • • •

Portál veřejné správy E-podatelny – vyuziti el podpisu Czech point – kontaktní místa veřejné správy Datové schránky Základní registry veřejné správy

Portál veřejné správy - virtuální úřad, díky němuž by mohli občané komunikovat se státním aparátem bez toho, aniž by museli obíhat jednotlivé reálné protějšky příslušných institucí eGon Implementace eGovernmentu je dlouhodobý proces, který by měl být ve svém dalším rozvoji technologicky a personálně zajišťován prostřednictvím tzv. eGON center jak na krajských úřadech, tak v obcích s rozšířenou působností. Centrum zahrnuje technologické centrum, administrativní centrum a vzdělávací centrum. Implementace zahrnuje čtyři etapy: • • • •

Prsty: Czech POINT - soustava snadno dostupných kontaktních míst Oběhová soustava: KIVS – Komunikační infrastruktura veřejné správy, zajišťující bezpečný přenos dat Srdce: Zákon o eGovernmentu - zákon o elektronických úkonech a autorizované konverzi č.300/2008 Sb. Mozek: Základní registry veřejné správy - bezpečné a aktuální databáze dat o občanech a státních i nestátních subjektech

Klaudie eGon byl do dubna 2011 jediným oficiálním symbolem eGovernmentu. Nyní má svou moderní partnerku, která do českého eGovernmentu přináší fenomén zvaný cloud computing (Cloud computing je sdílení hardwarových i softwarových prostředků pomocí sítě. Právě tento princip dal systému název, v diagramu se podobá mraku). Jako nová partnerka eGona zajistí, aby byly ICT projekty nejen efektivnější a levnější, ale aby také umožnily přechod od současného stavu blížícího se správě majetku k modelu poskytování a odebírání služeb.

Czech POINT - Český Podací Ověřovací Informační Národní Terminál. Cílem projektu bylo vytvořit garantovanou službu pro komunikaci se státem prostřednictvím jednoho universálního místa, kde je možné získat a ověřit data z veřejných i neveřejných informačních systémů, úředně ověřit dokumenty a listiny, převést písemné dokumenty do elektronické podoby a naopak, získat informace o průběhu správních řízení ve vztahu k občanovi apod. Neslouží k nahlížení – pouze výpisy.

Czech POINT-ESHOP – přes webový formulář je možné zažádat o výpis. Česká pošta jej na dobírku doručí. KIVS – komunikační infrastruktura veřejné správy – představuje sjednocení datových linek subjektů veřejné správy do jedné datové sítě. Zajišťuje efektivní propojení orgánů s informačními systémy veřejné správy (czech point). Základní registry veřejné správy – registr obyvatel, registr osob, registr územní identifikace adres a nemovitostí, registr práv a povinností.

Zákon o e-governmentu - Klíčový institut pro provádění elektronických úkonů, tedy pro komunikaci s orgány veřejné moci, představují datové schránky, jejichž informační systém zabezpečuje doručení úředních zpráv v elektronické podobě. Druhým klíčovým prvkem zákona o elektronických úkonech je autorizovaná konverze dokumentů, tedy převedení dokumentu v listinné podobě do dokumentu obsaženého v datové zprávě nebo převedení dokumentu obsaženého v datové zprávě do listinného a zároveň ověření shody jejich obsahu a připojení ověřovací doložky. Datové schránky – správcem je ministerstvo vnitra. Provozovatel a držitel poštovní licence – Česká pošta. Nástroj komunikace občanů a jiných subjektů s orgány veřejné moci. Jedná se o elektronické úložiště, které je určeno k doručování orgány veřejné moci, pro komunikaci s těmito orgány. Dodávání dokumentů. • • • • •

Zřídit si ji může každá fyzická nebo právnická osoba Povinně státní orgány a Právnické osoby zapsané v obchodním rejstříku Nahrazuje doporučenou zásilku a zásilku do vlastních rukou Lze posílat všechny druhy žádostí a stížností, nově lze posílat také faktury a žádosti o zaplacení Po uplynutí 90 dnů ode dne dodání datové zprávy do schránky, systém zprávu automaticky vymaže ze systému – uživatel by si ji měl zálohovat.

Zpráva se skládá z: • •

Obálky – informace o příjemci, odesílateli nebo přílohách Obsahu – max velikost příloh 10mb

Bezpečnost datových schránek – vyhláška definuje identifikátor, který je pro každou schránku jedinečný - využívá speciálních algoritmů pro generování čísel. Žádost o zřízení DS 1. osobně na czech pointu 2. pomocí pošty, pošlu podepsaný formulář z oficiálních stránek 3. elektronickou cestou – obdobně jako v bodu 2, žádost se ale podepíše elektronickým podpisem Zpřístupnění datové schránky • •

Oprávněnou osobou je pro schránku FO je osoba, pro kterou byla schránka zřízena Pro PO je oprávněnou osobou statutární orgán

•

Pro orgány veřejné moci je oprávněnou osobou vedoucí organizační složky nebo vedoucí orgánu veřejné moci

Zpřístupnění je uskutečněno prvním přihlášením oprávněné osoby, nejpozději však 15. dnem po doručení přístupových údajů. První přihlášení pomocí mojedatovaschranka.cz potom prostřednictvím elektronického systému spisové služby či jiné aplikace ověřené certifikátem. Oprávněná osoba může převést své právo k přístupu na pověřenou osobu. Může také jmenovat administrátora, který má právo pověřovat další fyzické osoby k přístupu. Lze přidělit následující práva: • • • • •

Číst zprávy Číst zprávy do vlastních rukou Vytvářet a odesílat zprávy Prohlížet doručené zprávy Vyhledávat zprávy

Privátní komunikace – pouze mezi fyzickými a právnickými osobami navzájem. Je zpoplatněna. Elektronická spisová služba – orgány vstupují do schránky přes elektronický systém spisové služby kromě prvního přihlášení. Orgány mohou vést spisovou službu v elektronické i listinné podobě. Je zde povinnost vykonávat spisovou službu elektronicky. Podání - Orgán může podání přijmout elektronicky (DS, e-podatelna) nebo klasicky listinnou cestou.

Dokumenty dodané do schránky orgánem veřejné moci se považují za doručené v okamžiku, kdy se do ní subjekt přihlásí. Pokud se nepřihlásí do 10 dnů od dodání, nastává fikce doručení. ePUSA – informační systém s aktuálními kontakty na orgány veřejné správy – kraje, obce, města ISVS – informační systém veřejné správy – účelem zákona o ISVS je zajistit koexistenci různých IS veřejné správy ve smyslu vzájemného předávání údajů. Data musí být uspořádána tak, aby bylo možné je zpracovávat a zpřístupňovat. Neplatí pro : BIS, policii, čnb, vyšetřovací orgány a podobně. Správci ISVS jsou ministerstva, jiné správní úřady, územní samosprávné celky. Činnosti s daty provádějí správci, provozovatelé, uživatelé. Referenční, sdílené a bezpečné rozhraní – prostřednictvím tohoto rozhraní dochází ke sdílení dat, kdy je umožněn přístup k daným více subjektům současně. To může být prováděno, pouze pokud systém obdrží atestaci. Tuto atestaci je povinné si obstarávat. Atestace se odvíjí od akreditace atestačního střediska. Akreditace je osvědčení o tom, že splňují podmínky k provádění atestací. Správci nebo provozovatelé ISVS 1. 2. 3. 4.

Pořídí výpis v el. Podobě (musí být podepsán el. podpisem) Pak vydají ověřené listiny (shoda s elektronickou a listinnou verzí) Pokud vydá ověřený výstup notář nebo obecní úřad – veřejné listiny Jestliže jej vydá držitel poštovní licence nebo hospodářská komora, tak potvrzují její pravdivost.

Ochrana před zneužitím – systém identifikátorů – každá FO má tzv. zdrojový identifikátor – od něj odvozen agendový identifikátor. V každé agendě jiný takže nemožno sdílet.