POSLEDA_ZLOM.QXD:ZLOM_MIRAKL.QXD
12/28/11
9:24 AM
Stránka 9
KAPITOLA I. která líãí, jak Va‰íãek Dusbálek dostal Posledu Bylo nebylo. Bylo stfiídavû oblaãno, náchylno k místním sráÏkám. Mírn˘ vítr jihozápadních smûrÛ vlnil bujnou vegetaci Riegrov˘ch sadÛ a ãechral vlasy shromáÏdûn˘m chlapcÛm, ktefií snûmovali pfied budovou radlické mlékárny. „Kluci, pojìme si hrát na gangstery! Vyloupíme banku a policie nás bude honit v tankách.“ „Já budu tank,“ volal jeden ho‰íãek. „A já budu policejní prefekt a budu podplacenej.“ „Anebo uneseme dítû. Tady Venca Dusbálek bude dítû.“ „Ho‰i, pojìte si hrát raãi na babu,“ Ïebronil Va‰íãek Dusbálek. Nastalo v‰eobecné uti‰ení. Vût‰ina gangsterÛ hledûla posupnû na dobrého chlapeãka Dusbálka. Franta Kobliha, du‰evní vÛdce vinohradsk˘ch klukÛ, si posunul ãepici do t˘la a ptal se zdvofiile: „Na babu? A jak se to, prosím tû, hraje?“ „Jeden je baba a honí ty druhé,“ vykládal obûtavû Va‰íãek, „u mlékárny bude rada.“ „To je fajn hra,“ u‰klíbl se Franta. „Moc hezká hra,“ souhlasil Va‰íãek, „ten, kdo dostane babu naposled, má Posledu a musí jít s Posledou spát.“ „Tak teda hrajem,“ souhlasil Kobliha. „Posleda!“ vykfiikl náhle a udûlil Va‰íkovi notnou herdu do zad.
9
POSLEDA_ZLOM.QXD:ZLOM_MIRAKL.QXD
12/28/11
9:24 AM
Stránka 10
V‰ichni kluci se dali na útûk. „Poãkejte,“ volal zoufale Va‰íãek, „na trávník se nesmí!“ „MበPosledu,“ po‰klebovali se kluci, vykukujíce z kfiovisk, „pÛjde‰ s Posledou spát!“ Poté se pustili pfies trávník na dolní hfii‰tû, kde se pokraãovalo ve váleãné poradû. Va‰íãek osamûl na plácku pfied mlékárnou a bylo mu do breku. Pokofiené dûcko se loudalo zvolna k VinohradÛm. Byl tak zabrán do vym˘‰lení pfiípadné pomsty, Ïe teprve po chvíli si uvûdomil, Ïe nûkdo za ním vytrvale cupitá. Mal˘, ‰edovous˘ stafieãek s bufiinkou a velk˘m de‰tníkem poklusával za Va‰kem. Byl to docela malink˘ dûdeãek, ne vût‰í neÏ jeho vlastní paraple, s bíl˘m vousem na tfii pídû, vlnit˘m a dole za‰piãatûl˘m. Va‰ek se ohlédl, a spatfiiv drobného vousáãe tûsnû za sebou, dostal trochu strach. I jal se hopkati a prozpûvovati, aby se nezdálo, Ïe se bojí. Ale i neznám˘ dûda zbystfiil klus. Va‰íãka popadla hrÛza. Dal se úprkem pfies trávník a tu sly‰ – Èap, Èap, stafieãek uhání za ním a cosi pokfiikuje. „Hej, Va‰ku, hej, Va‰íãku,“ volá dûdou‰ z plna hrdla. Va‰ka opustily síly. Najednou zakopl o drát, padl na bfiicho a lapal chvíli dech. KdyÏ se vzpamatoval, ucítil pfiíjemn˘ pach medov˘ch karamel. Vousat˘ dûdeãek stál nad ním a strkal mu pod nos kornout s cukrlátky. „Jdûte pryã,“ vzlykal Dusbálek, „já se vás bojím!“ „Nic ty se neboj,“ konej‰il ho dûda, „já jsem Posleda.“ Va‰ek se posadil a kulil chvíli oãi na divného dûdeãka. „Vy si dûláte legraci,“ pravil nedÛvûfiivû. „Jak to, legraci?“ zachmufiil se stafiík, „mበpfiece dnes Posledu, nebo Ïe bych se byl spletl?“ „Nespletl jste se,“ fiekl chlapeãek, zvûdavû si prohlíÏeje kmeta, kter˘ vlastnû vypadal docela sympaticky, „tak vy jste teda Posleda? Já jsem si vás pfiedstavoval docela jinak.“ „Mlad‰ího?“ zvídal Posleda se zájmem. „Ani tak ne, ale myslil jsem, Ïe Posleda je Ïenská, jako jsou tfieba Rusalka, JeÏibaba, Alibaba, Palaba, Popelka, Snûhurka nebo Kráãmerka.“
10
POSLEDA_ZLOM.QXD:ZLOM_MIRAKL.QXD
12/28/11
9:24 AM
Stránka 11
„Kupodivu,“ vrtûl hlavou Posleda, proãísnuv si hebk˘ vous, „ve ‰kole vám nefiíkali o mnû nic?“ „Nefiíkali, ale to snad je‰tû pfiijde. My jsme teprve u dívãí války.“ Posleda jen máchnul de‰tníkem a zahuãel cosi o zastaralém ‰kolství. „Tak pojìme,“ fiekl po chvíli. Ze zahradní restaurace zaznûly zvuky koncertu. ·er˘m pfiítmím Riegrov˘ch sadÛ kráãel za zvukÛ Fibichovy selanky Va‰íãek Dusbálek, veda si Posledu za ruku.
11
POSLEDA_ZLOM.QXD:ZLOM_MIRAKL.QXD
12/28/11
9:24 AM
Stránka 12
KAPITOLA II. v níÏ stráÏník pan Stra‰kraba se chystá zakroãit, je uveden do rozpakÛ a vzdává ãest Posledovi Kráãeli chvíli mlãky. Posleda stateãnû cupital vedle svého chránûnce a Va‰íãek si ho se zájmem po oãku prohlíÏel. Stafiík mu sahal stûÏí po ramena a kromû útlého tílka, odûného v bezvadn˘ fráãek, byly na nûm nápadné tfii vûci: velik˘, starosvûtsk˘, témûfi obfiadn˘ tvrìák, jenÏ mu spadal aÏ po u‰i a zpod jehoÏ lesklého, pûknû vykrouÏeného okraje spl˘val bíl˘, hebce se vlnící plnovous a posléze om‰elé, ale velmi dÛstojnû vypadající paraple, které nepatrnû pfieãnívalo celou postavu a Posleda je tfiímal jako past˘fiskou berlu. „Tak copak se ti na mnû nezdá ?“ zeptal se pojednou Va‰íka. „Nezlobte se,“ fiekl nesmûle Va‰ek, „ale jsou ty va‰e vousy pravé?“ „Jen si za nû zatahej,“ vyzval ho dûd povzbudivû. Va‰ík se bázlivû dotknul bûlostného rouna Posledova. „Jen zatahej pofiádnû,“ smál se Posleda, „za ty tisíce let, co posleduji, uÏ ty vousy nûco zkusily. Nûktefií nezbední kluci se na nich dokonce houpali.“ Va‰ek zaraÏenû pustil vousy a podíval se nechápavû na Posledu. Teì teprve ho napadlo, Ïe Posleda není vÛbec Ïádn˘ obyãejn˘ dûdeãek, n˘brÏ duch, ãi dokonce snad zl˘ duch. „Snad se nebude‰ bát dûdy Posledy?“ domlouval mu stafieãek, vida, jak se naÀ Va‰ek ustra‰enû dívá.
12
POSLEDA_ZLOM.QXD:ZLOM_MIRAKL.QXD
12/28/11
9:24 AM
Stránka 13
„No jo, ale nejste vy vlastnû nûjak˘ duch, nebo dokonce stra‰idlo?“ vyhrkl Va‰ík, jektaje ponûkud zuby. „Jdi ty hloupej,“ promlouval k nûmu stafiík vlídnû, „kaÏdého ducha se pfiece bát nemusí‰. Je‰tû ‰tûstí, Ïe Ïije‰ ve století dvacátém, kdyÏ uÏ skoro nikdo na duchy nevûfií. To takové dítû pfied sto lety to mûlo hor‰í. Tu ãíhala na nû Polednice, tam zase Rusálka nebo lesní muÏ; chtûlo se vykoupat, a uÏ tu byl Vodník a stáhl je do tÛnû, v lesích sídlily Baby Jagy a Jezinky, po polích chodila za veãera Klekánice a dÛm byl pln˘ stra‰idel, rarachÛ a bubákÛ. Ale v‰ech se bát nemusilo. Byli mezi nimi i duchové dobfií jako lesní víly nebo trpaslíãkové.“ „Tak vy jste v‰echny znal,“ ‰eptl Va‰ek s obdivem, „Jezinky, co vypíchaly dûdeãkovi oãi, i Klekánici, která kradla dûti, obry, trpaslíky i ãarodûjnice. Tolik krásn˘ch pohádek je o nich. A jak to pfiijde, Ïe o vás není Ïádná pohádka?“ „To mበtak. Se mnou byl kaÏd˘ kluk pûknû zticha. VÏdyÈ to byla vlastnû hanba, nechat si dát Posledu; kdo mû dostal, hledûl se mne hned zbavit. A tak jsem skoro kaÏd˘ den patfiil nûkomu jinému. Obãas se stalo, Ïe se del‰í dobu na babu nehrálo nebo se nûkter˘ chlapec rozstonal a celou tu dobu jsem u nûho zÛstal, o‰etfioval ho a obveseloval, pomáhal mu v uãení, psal s ním úkoly a napovídal mu ve ‰kole a s tím se nikdo nechlubil, kdyÏ se pak stal nûjak˘m tím bakaláfiem, doktorem, vojevÛdcem, vrchním radou nebo faraonem. A ponûvadÏ pohádky a dûjepisy pí‰í velcí lidé, není v nich o mnû zmínky. Nevdûk vládne svûtem.“ JiÏ se stmívalo a na‰i pfiátelé ubírali se vzhÛru Mánesovou ulicí, nebudíce celkem zvlá‰tní pozornosti. Ale na rohu Krkono‰ské ulice stál stráÏník pan Stra‰kraba. „Tady není nûco v pofiádku,“ zabruãel si, kdyÏ vidûl, jak se k nûmu blíÏí od Riegrov˘ch sadÛ podivná dvojice. StráÏník Stra‰kraba bral svou sluÏbu váÏnû a ze soukromé píle pfieãetl mnoho detektivních románÛ. NeÏ do‰li k nûmu, dospûl rychlou dedukcí k závûru, Ïe zloãinec, pfiestrojen˘ za chlapce, uná‰í dûcko, obratnû maskované podobou bûlovousého dûdeãka. âím více se k nûmu pfiibliÏovali, tím pevnûji byl pfiesvûdãen, Ïe jde o gangstersk˘ únos, a rozhodl se okamÏitû zakroãit.
13
POSLEDA_ZLOM.QXD:ZLOM_MIRAKL.QXD
12/28/11
9:24 AM
Stránka 14
„Hej hola, kampak?“ zavolal ráznû na Va‰íãka. Chlapec se ulekl, ale Posleda dÛstojnû odpovûdûl: „DomÛ z procházky, tuhle s Va‰íãkem. Proãpak vás to zajímá?“ Pan Stra‰kraba, jenÏ patrnû oãekával, Ïe chlapec zaãne stfiílet a dûd se dá do pláãe, byl jeho dÛstojn˘m vystoupením zmaten. „Já, totiÏ,“ koktal rozpaãitû, „já jen tak, Ïe jste mi z dálky pfiipadal takovej malej.“ „A nesmím snad b˘t?“ ohradil se Posleda. „Ó, prosím, prosím, jen raãte,“ omlouval se zahanbenû stráÏník, zdvofiile zasalutoval a ukázal rukou smûr. Posleda s Va‰kem pokraãovali v pfieru‰ené rozmluvû. Dûd vyprávûl o nûkter˘ch sv˘ch slavn˘ch chránûncích z dob dávno minul˘ch a cesta rychle ubûhla. „Tamhle bydlíme,“ ukazoval Va‰ek na protûj‰í dÛm, „uÏ se tû‰ím, jak se Pepík lekne, aÏ si vás pfiivedu domÛ. On mû pofiád bije a bude myslit, Ïe si vedu posilu. Je‰tû mám malou sestru Alenku, ta se vás asi bude bát.“ „V‰ak my se skamarádíme,“ fiekl Posleda, „a co tatínek a maminka, nebudou mít proti mnû nic? Míval jsem ãasto v rodinách nepfiíjemnosti, a nûkdy jsem se musil schovávat do bedny na uhlí, do almary nebo do noãního stolku.“ „Maminka je v lázních,“ vysvûtloval Dusbálek, „a tatínek pfiijde snad aÏ pozdû veãer. Zatím vás ukryjeme do dûtského pokoje. AneÏka, to je na‰e sluÏka, musí mlãet, nebo na ni fieknu, Ïe upíjí pivo. Víte,“ dodal Va‰ek stydlivû, „já bych si vás chtûl nechat d˘l. Mnû se moc líbíte.“ Posleda se laskavû pousmál. „Tak jdi napfied,“ vybídl Va‰ka, kdyÏ pfii‰li k domovu. Pro‰li nepozorovanû kolem muÏe, kter˘ u domovních vrat cosi kutil. Byl to domovník pan Jerhole a Posleda si letmo bystfie pov‰iml, Ïe pfiibíjí na dvefie zbrusu novou tabulku s nápisem „Zavírá samo“. Kráãeli pak slavnostnû do schodÛ, pfiiãemÏ Posleda drnkal de‰tníkem o zábradlí a mruãel si nûjakou pradávnou písniãku. Vystoupili do druhého patra, kde visela na dvefiích tabulka s nápisem „Václav Dusbálek, soukromník“, a Va‰íãek energicky zazvonil.
14
