Emilovy skopičiny 1. kapitola Emilovy narozeniny Byl jednou jeden kluk, jmenoval se Emil a jeho rodina byla táta, máma, jeho malá sestra Ida a čeledín Alfred. Emilovi bylo 5 let, zítra měl mít narozeniny. Další den se Emil těšil na své narozeniny. Později, jak dostal dárky, jedl dort. Dort byl v hluboké míse. Jak byl snědený, chtěl vylízat mísu. Jak ji vylizoval, nemohl hlavu vyndat z mísy. Emil neviděl, protože mu to zakrývalo oči, tak uklouzl, spadl na hrábě, které tam ležely. Tou mísou spadl přímo na ně. Tak se mísa rozbila a měli po míse. Tak ho táta zavřel do sklepa, takhle je to totiž pořád, že se tatínek se naštve a zavře ho tam. Ale Emilovi se tam líbí, protože tam má rozestvěnej úkryt. Jak mu Ida otevřela, tak si Emil rozbalil dárky.
2. kapitola
Emilova 250. skopičina
Jednoho krásného rána si Emil všiml, že mu zbývají už jen tři skopičiny do dvěstě padesáti skopičin, tak si řekl že ty 3 skopičiny udělá. Tak nastražil past na myši a jak šel táta, šlápl do pasti a zakřičel: „AŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮ!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!“ Maminka a Alfred honem přiběhli. „Co to bylo za rámus?“ řekl Alfred. „Šlápl jsem do myší pasti.“Tak Emil měl jednu skopičinu ze tři. Pak poprosil Idu, jestli jí nemůže vytáhnout na střechu a ona jestli by nekřičela: „Pomóc!“ Tak se taky stalo. Potom táta zavřel Emila do sklepa. Emila napadlo, že by se tu určitě našlo nějaký jídlo a že by tu mohl udělat nepořádek. Tak se do toho pustil. Jak mu Ida otevřela dveře, honem běžela pro tátu a přitom volala: „TATI, EMIL UDĚLAL VE SKLEPĚ NEPOŘÁDEK!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!“ A tak měl Emil 250 skopičin.
3. kapitola Jak Emil dostal od Alfreda dřevěného vojáčka Jednoho krásného dne Emil chtěl navštívit Alfreda, ale nikde ho nemohl najít. Tak ho napadla jediná věc. Že je v truhlárně. Tak tam šel, ale bylo zamčeno. Emil zaťukal a ozvalo se: „Kdo tam?“ „Emil,“ řekl Emil. Tak Alfred odemkl truhlárnu. „Něco protebe mám,“ řekl Alfred, „pojď za mnou.“ Tak Emil šel za ním a uviděl krásného dřevěného vojáčka. „Je tvůj,“ řekl Alfred. „Děkuji ti,“ řekl Emil. A odešel i s vojáčkem. Další den šel Emil s dřevěným vojáčkem do bazénu. Ale maminka řekla: „Nesmíš s tím panáčkem do vody.“ „Ale můžu,“ řekl Emil. Ale jak tam hodil vojáčka, tak si všiml, že plave po vodě a nepotopí se.
4. kapitola Emil a setkání s Petrem
Jednoho krásného dne si Emil všiml, že se vedle někdo stěhuje. Zeptal se mámy, jestli by tam šla s ním, ale mamka zrovna vařila a řekla, že ne. Tak se Emil zeptal táty. Ale táta zrovna zasazoval novou růži. Tak Emil šel za Alfredem. Ale Alfred opravoval dveře. Tak Emil sebral odvahu a šel zazvonit. Otevře mu stejně vysoký kluk. „Jak se jmenuješ?“ zeptal se kluk. „Emil,“ řekl Emil. „A jak se jmenuješ ty?“ zeptal se Emil. „Petr,“ řekl kluk. „Nechtěl bys být můj kamarád? Já totiž žadného kamaráda nemám,“ řekl Petr. „Tak jo,“ řekl Emil. „Já taky nemám kamaráda,“ řekl Emil. A oba dva se rozesmáli.
5. kapitola Jak Emil maloval s Petrem Jednoho krásného dne šel Emil zazvonit na Petra, jestli by nechtěl k nim. Petr mohl. „Co budeme dělat?“ zeptal se Petr. „Budeme si malovat,“ řekl Emil. Odběhl pro papír a fixy. A tak malovali. Namalovali každý sebe. A potom namalovali kočku, nosorožce a opici. Potom přišel táta a ptá se: „Co to děláte?“ A Emil říká: „Malujeme si.“ A táta na to: „Běžte si malovat nahoru.“ A tak šli nahoru. Emil třískl dveřmi tak, že spadla komoda, která tam byla. A přišla tam mamka a ptá se: „Co to bylo za rámus?“ Ale Emil mlčí. Petr říká, co se stalo. A tak narovnali komodu.
6. kapitola Jak Emil vylezl na střechu Jednoho dne tatínek lezl na střechu. Emil chtěl taky, ale nemohl.Tak Emil vylezl tajně na půdu a schoval se za bednu, která tam byla. Jak táta slezl dolů, zavřel půdu. Emil si otevřel a vylezl na střechu. Mamka zrova zalévala a Emila si všimla, honem zavolala hasiče. Ani ne za deset minut tu byli. Řekli Emilovi, ať skočí dolů. Ale Emil se bál skočit dolů. Pomalu šel k oknu, ale spadl a hasiči ho chytili do plachty. A od té doby už nechce na střechu.
7. kapitola Emil a oheň Jednoho krásného dne tatínek zatopil v krbu. Emil to viděl poprvé. Jak tatínek odešel nahoru, Emil otevřel dvířka, vzal klacek, konec strčil do ohně a začátek držel. Klacek se zapálil a Emil hodil klacek na podlahu. Honem přiběhl Alfred a mamka. „Cítím tady kouř,“ řekl Alfred. „Vždyť hoří,“ řekla máma. Tak Alfred honem zavolal hasiče, do 10 minut už tu byli. Hasiči uhasili oheň a odjeli. Potom přišel táta, čapl Emila za ruku a odvedl Emila do sklepa. Asi za po půl hodiny Ida otevřela Emilovi dveře. A od té doby už to nikdy nedělal.
8. kapitola Emil a škola
Emil šel dnes do školy a moc a moc se těšil. Už když vcházel do školy, všichni mu tleskali. Chodil do 1B stejně jako Petr. A potom tam ještě byly třídy: 1A, 1C, a 2A, 2B, 3A, 3B a 4A a tak dále. Emilovi se líbil tělocvik a matematika a šikulky a ze všeho nejvíc družina. Ta škola se jmenuje Škola Astrid Lindgrenové. Jak dostali vysvědčení, Emil dostal samé jedničky s hvězdičkou. Doma se divili, že Emil dostal samé jedničky s hvězdičkou. Ale to neznamenalo, že Emil přestane dělat skopičiny.
9. kapitola Jak šel Emil s Petrem na pouť Jednoho krásného dne šel Emil s Petrem, Alfredem a s tátou na pouť. Máma zůstala doma a vařila i s malou Idou. Jak přijeli k pouti, táta řekl, že za hodinu a půl se sejdou u auta. Emil s Petrem šli do domu zábavy a táta a Alfred šli na ruské kolo. Potom šel Emil a Petr na trampolínu. Jak skákali, Emilovi z kapsy vypadl špendlík, který sebral ve škole. Trampolína okamžitě praskla. Potom tam přišel vedoucí pouti a křičel na Emila a Petra, že si to budou platit. Emil a Petr utíkali, co jim nohy stačily a vedoucí poutě za nimi. Doběhli až k autu, kde už čekal Alfred a táta. Táta se ptal, co se stalo a Emil mu to všechno řekl. Tak táta zaplatil, co měl a jeli domů, kde už je netrpělivě čekali. Jak přijeli domů, táta všechno řekl mámě. Potom táta čapl Emila za ruku a odvedl ho do sklepa. A od té doby už Emil nikdy nesbíral špendlíky do kapes.
10. kapitola Jak šel Emil s Petrem a Alfredem pouštět draky Jednoho krásného rána Emila napadlo, že by mohli s Petrem pouštět draky. Petr mohl, ale nemohli jít sami. Tak se zeptali táty, jestli by nemohl, ale zrovna spal a Emil ho nechtěl vzbudit. Tak šli za mámou, ale ta zrovna vařila k obědu rybu s bramborem. Tak jim nezbývalo, než jít za Alfredem, on si totiž četl. Jak se ho zeptali, jestli může, Alfred řekl: „Tak jo, ale až dočtu stránku.“ Tak Emil Petr a Alfred šli pouštět draky. Jak už všichni draci byli ve vzduchu, přijel tam zmrzlinář. Emil opustil draka a prosil Alfreda o peníze. Alfred mu dal 50 ŠK, to znamená Švédská Koruna. Byla tam hrozná fronta. Jak na Emila přišla řada, zmrzlina došla. A tak měl Emil po drakovi a zmrzlině. Nazítří ráno Emil vykoukl z okna a byl tam jeho drak i zmrzlinářské auto. Emil otevřel okno a vzal draka. Potom honem běžel poprosit mámu o peníze. Emil dostal 50 ŠK a koupil si jahodovočokoládovou, vlastně točenou zmrzlinu. Tak Emil měl draka i zmrzlinu.
Emilovy skopičiny 1. kapitola Emilovy narozeniny Byl jednou jeden kluk, jmenoval se Emil a jeho rodina byla táta, máma, jeho malá sestra Ida a čeledín Alfred. Emilovi bylo 5 let, zítra měl mít narozeniny. Další den se Emil těšil na své narozeniny. Později, jak dostal dárky, jedl dort. Dort byl v hluboké míse. Jak byl snědený, chtěl vylízat mísu. Jak ji vylizoval, nemohl hlavu vyndat z mísy. Emil neviděl, protože mu to zakrývalo oči, tak uklouzl, spadl na hrábě, které tam ležely. Tou mísou spadl
přímo na ně. Tak se mísa rozbila a měli po míse. Tak ho táta zavřel do sklepa, takhle je to totiž pořád, že se tatínek se naštve a zavře ho tam. Ale Emilovi se tam líbí, protože tam má rozestvěnej úkryt. Jak mu Ida otevřela, tak si Emil rozbalil dárky.
2. kapitola
Emilova 250. skopičina
Jednoho krásného rána si Emil všiml, že mu zbývají už jen tři skopičiny do dvěstě padesáti skopičin, tak si řekl že ty 3 skopičiny udělá. Tak nastražil past na myši a jak šel táta, šlápl do pasti a zakřičel: „AŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮ!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!“ Maminka a Alfred honem přiběhli. „Co to bylo za rámus?“ řekl Alfred. „Šlápl jsem do myší pasti.“Tak Emil měl jednu skopičinu ze tři. Pak poprosil Idu, jestli jí nemůže vytáhnout na střechu a ona jestli by nekřičela: „Pomóc!“ Tak se taky stalo. Potom táta zavřel Emila do sklepa. Emila napadlo, že by se tu určitě našlo nějaký jídlo a že by tu mohl udělat nepořádek. Tak se do toho pustil. Jak mu Ida otevřela dveře, honem běžela pro tátu a přitom volala: „TATI, EMIL UDĚLAL VE SKLEPĚ NEPOŘÁDEK!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!“ A tak měl Emil 250 skopičin.
3. kapitola Jak Emil dostal od Alfreda dřevěného vojáčka Jednoho krásného dne Emil chtěl navštívit Alfreda, ale nikde ho nemohl najít. Tak ho napadla jediná věc. Že je v truhlárně. Tak tam šel, ale bylo zamčeno. Emil zaťukal a ozvalo se: „Kdo tam?“ „Emil,“ řekl Emil. Tak Alfred odemkl truhlárnu. „Něco protebe mám,“ řekl Alfred, „pojď za mnou.“ Tak Emil šel za ním a uviděl krásného dřevěného vojáčka. „Je tvůj,“ řekl Alfred. „Děkuji ti,“ řekl Emil. A odešel i s vojáčkem. Další den šel Emil s dřevěným vojáčkem do bazénu. Ale maminka řekla: „Nesmíš s tím panáčkem do vody.“ „Ale můžu,“ řekl Emil. Ale jak tam hodil vojáčka, tak si všiml, že plave po vodě a nepotopí se.
4. kapitola Emil a setkání s Petrem Jednoho krásného dne si Emil všiml, že se vedle někdo stěhuje. Zeptal se mámy, jestli by tam šla s ním, ale mamka zrovna vařila a řekla, že ne. Tak se Emil zeptal táty. Ale táta zrovna zasazoval novou růži. Tak Emil šel za Alfredem. Ale Alfred opravoval dveře. Tak Emil sebral odvahu a šel zazvonit. Otevře mu stejně vysoký kluk. „Jak se jmenuješ?“ zeptal se kluk. „Emil,“ řekl Emil. „A jak se jmenuješ ty?“ zeptal se Emil. „Petr,“ řekl kluk. „Nechtěl bys být můj kamarád? Já totiž žadného kamaráda nemám,“ řekl Petr. „Tak jo,“ řekl Emil. „Já taky nemám kamaráda,“ řekl Emil. A oba dva se rozesmáli.
5. kapitola Jak Emil maloval s Petrem Jednoho krásného dne šel Emil zazvonit na Petra, jestli by nechtěl k nim. Petr mohl. „Co budeme dělat?“ zeptal se Petr. „Budeme si malovat,“ řekl Emil. Odběhl pro papír a fixy.
A tak malovali. Namalovali každý sebe. A potom namalovali kočku, nosorožce a opici. Potom přišel táta a ptá se: „Co to děláte?“ A Emil říká: „Malujeme si.“ A táta na to: „Běžte si malovat nahoru.“ A tak šli nahoru. Emil třískl dveřmi tak, že spadla komoda, která tam byla. A přišla tam mamka a ptá se: „Co to bylo za rámus?“ Ale Emil mlčí. Petr říká, co se stalo. A tak narovnali komodu.
6. kapitola Jak Emil vylezl na střechu Jednoho dne tatínek lezl na střechu. Emil chtěl taky, ale nemohl.Tak Emil vylezl tajně na půdu a schoval se za bednu, která tam byla. Jak táta slezl dolů, zavřel půdu. Emil si otevřel a vylezl na střechu. Mamka zrova zalévala a Emila si všimla, honem zavolala hasiče. Ani ne za deset minut tu byli. Řekli Emilovi, ať skočí dolů. Ale Emil se bál skočit dolů. Pomalu šel k oknu, ale spadl a hasiči ho chytili do plachty. A od té doby už nechce na střechu.
7. kapitola Emil a oheň Jednoho krásného dne tatínek zatopil v krbu. Emil to viděl poprvé. Jak tatínek odešel nahoru, Emil otevřel dvířka, vzal klacek, konec strčil do ohně a začátek držel. Klacek se zapálil a Emil hodil klacek na podlahu. Honem přiběhl Alfred a mamka. „Cítím tady kouř,“ řekl Alfred. „Vždyť hoří,“ řekla máma. Tak Alfred honem zavolal hasiče, do 10 minut už tu byli. Hasiči uhasili oheň a odjeli. Potom přišel táta, čapl Emila za ruku a odvedl Emila do sklepa. Asi za po půl hodiny Ida otevřela Emilovi dveře. A od té doby už to nikdy nedělal.
8. kapitola Emil a škola Emil šel dnes do školy a moc a moc se těšil. Už když vcházel do školy, všichni mu tleskali. Chodil do 1B stejně jako Petr. A potom tam ještě byly třídy: 1A, 1C, a 2A, 2B, 3A, 3B a 4A a tak dále. Emilovi se líbil tělocvik a matematika a šikulky a ze všeho nejvíc družina. Ta škola se jmenuje Škola Astrid Lindgrenové. Jak dostali vysvědčení, Emil dostal samé jedničky s hvězdičkou. Doma se divili, že Emil dostal samé jedničky s hvězdičkou. Ale to neznamenalo, že Emil přestane dělat skopičiny.
9. kapitola Jak šel Emil s Petrem na pouť Jednoho krásného dne šel Emil s Petrem, Alfredem a s tátou na pouť. Máma zůstala doma a vařila i s malou Idou. Jak přijeli k pouti, táta řekl, že za hodinu a půl se sejdou u auta. Emil s Petrem šli do domu zábavy a táta a Alfred šli na ruské kolo. Potom šel Emil a Petr na
trampolínu. Jak skákali, Emilovi z kapsy vypadl špendlík, který sebral ve škole. Trampolína okamžitě praskla. Potom tam přišel vedoucí pouti a křičel na Emila a Petra, že si to budou platit. Emil a Petr utíkali, co jim nohy stačily a vedoucí poutě za nimi. Doběhli až k autu, kde už čekal Alfred a táta. Táta se ptal, co se stalo a Emil mu to všechno řekl. Tak táta zaplatil, co měl a jeli domů, kde už je netrpělivě čekali. Jak přijeli domů, táta všechno řekl mámě. Potom táta čapl Emila za ruku a odvedl ho do sklepa. A od té doby už Emil nikdy nesbíral špendlíky do kapes.
10. kapitola Jak šel Emil s Petrem a Alfredem pouštět draky Jednoho krásného rána Emila napadlo, že by mohli s Petrem pouštět draky. Petr mohl, ale nemohli jít sami. Tak se zeptali táty, jestli by nemohl, ale zrovna spal a Emil ho nechtěl vzbudit. Tak šli za mámou, ale ta zrovna vařila k obědu rybu s bramborem. Tak jim nezbývalo, než jít za Alfredem, on si totiž četl. Jak se ho zeptali, jestli může, Alfred řekl: „Tak jo, ale až dočtu stránku.“ Tak Emil Petr a Alfred šli pouštět draky. Jak už všichni draci byli ve vzduchu, přijel tam zmrzlinář. Emil opustil draka a prosil Alfreda o peníze. Alfred mu dal 50 ŠK, to znamená Švédská Koruna. Byla tam hrozná fronta. Jak na Emila přišla řada, zmrzlina došla. A tak měl Emil po drakovi a zmrzlině. Nazítří ráno Emil vykoukl z okna a byl tam jeho drak i zmrzlinářské auto. Emil otevřel okno a vzal draka. Potom honem běžel poprosit mámu o peníze. Emil dostal 50 ŠK a koupil si jahodovočokoládovou, vlastně točenou zmrzlinu. Tak Emil měl draka i zmrzlinu.
